Alenka užaslá všecka : viděla prvního šnečka.
„Maminko, maminko, mámo,
co to tu ujíždí samo? Autobus pro pany mravence?"
To jsme se nasmáli Alence! (J. Kainar)
Píšťaličko z trpkých proutí, kdy už trylky vyklouznou ti
pod prstv. iež jaro klade na zvědavé vrby mladé? (Z. Kriebel)
Zasadili jsme jablůňku, útlou jak dortová svíčka. Chodili jsme ji zalévat, až se jí zvedla víčka.
Viděla trávu, dům a plot, mámu, tátu a kluka. Tady jsem doma? To se ví,
nripnvi malá ruka. (K. Vůjtek)
Byl jednou bál a hudba hrála, celá ves v kole tancovala, a když to bylo třináctkrát, začli se páni spolu prát. (J. Brukner)
Nejdřív je kolem bílá tma.
A zobáčku to nedá. Nedočkavému zobáčku, zobáčku Neposeda.
On musí ťuknout. Jednou, dvakrát, potřetí. •
Bílá tma sé zvedá... Skořápka pukne a odletí. (K. Vůjtek)
Velryba je veliká, s tou si nikdo netyká.
Už jsi někdy viděl tvora velkého jak velehora?
„Co když moře vypije?" panikaří sépie. (J. Žáček)
Nejprve vykopali jamku, pak nahrnuli kopeček a na zahrádce pod jabloní udělali hrobeček.
V něm leží ptáček a je němý a umlkly, a přece měl hlas jako stříbro, tolik zpíval, až znavil se a oněměl. (J. Skácel)
„Otevřte;kozlátka milá, to jsem já, brrradička hflá, krrrásné rrrůžkv mám, zelíčko vám dám!" (V. Provazníkova)
Hádanka malá iako hrášek. ať přihlásí se, kdo to ví:
proč vlastně mají ryby ploutve, proč nejsou vůbec bez ploutví? (J. Skácel)
Sousedovic Mařena chtěla jnhka knitenn-že má srdce ze zlata. natrhám jí: sláďata, (lidové říkadlo)
11.
Í9
Mladý černovlasý blonďák pleš si česal hřebenem na lavici bledě modře načerveno natřené, (něm. lidové říkadlo) (přebásnil J. Brukner)
A to je tatínek a to je vaše máma a to jsou AhiiHáři ha 11 nás skoro všem vyrážejí křtHla- helá žerně snáma ' . ; se chvstá Hět nebi do oken.
Abych ti četl dále, moc práce věru dá. Prší...Díšňálile:,^\le, ale co Neruda?"
Děvenko, básník bvti. toť iako socha stát v dešti a krupobití. a přece milovat.-. (V. Holan)