1A
Lidé odešli
a zůstaly jen věci
nejtišší.
(...)
A přeci Kdybyste byli jednou tiše
někdo i věci alespoň na malou chviličku, uslyší Bylo by dozajista slyšet
šeptání vašich hrníčků.
1B
Čekali všude dudáka. Kudyže půjde? Tamtudy! Z chalupy chasu vyláká, Zadudá dudák na dudy.
A dlouho dudal do tance, Do kola, hopsá, hupy hup! Dali mu ta to do rance Pár buchet, taky trochu krup.
„Tobě ale, veverko, jde to šplhání! To je rychlost, to jsou fofry-tak bych to chtěl taky umět. Jak
to děláš?" zeptal se žrzečkv datel. „No jak," zamyslela se veverka, „nestříhám si drápky. Ani na
předních nohách, ani na zadních." (..)
„A já bych chtěl umět šplhat zrovna tak jako ty na stromě."
„A šplháš krátkými přírazy, nebo dlouhými?" zeptala se veverka.
„Na ty krátké nemám přední nožičky A dlouhé taky nedělám. Já při šplhu hopkám. Já šplhám hopkavmo. Ale přední nožičky jsem nikdy neměl. My datlové máme místo nich křídla." (Nepil, F. Zobáček mi namalujte červeně. Praha: Albatros, 1983.
a ......._...................■........_.,.................
Nikdy jsem o našem baráků hluboce nepřemýšlel, protože to není dům historický. Historické
domy jsou v Praze hlavně na Malé Straně a vůbec poblíž centra a poznají se podle toho, že mají
legrační a většinou barevnéípředkys Cizím slovem se ty předky nazývají fasáda a jsou v různých
slozích, i když je postavili taky většinou jen z cihel jako náš barák.
Mé myí/é«^ipotáhla černá,chmura:a ústa nechtěla opakovat/« jíř-aí«oa:§yěstg.
Tuhle větu jsem si vypůjčil zjedné zajímavé knížky, kterou mi zase půjčil Čenda. Ta věta totiž
přesně sedí, i když je z dramatického románu, a spisovatel za mě krásně vyjádřil to, co já dovedu
říct jen slovy, že jsem naštvaný a moc mi do mluvení není.
(Steklač, V. Mirekaspol. Praha: Albatros, 1985, s. 4)
Hroch
Přírodopisné názvosloví je u nás leckdy nepřesné -a my jen koukáme jak sovy a nikdo ani nehlesne.
Brouček jak panímámy vlásek, si říká drze klikoroh -a chudinka ten kolos hroch má jméníčko jen ze čtyř hlásek.
To přísná věda velmi šťastně zve hrocha h i p p o p o t a m u s a tak je každému hned jasné, že je ho doopravdy kus.