Jazyk a jeho podstata


Strukturalismus – metodologický směr


·      Uplatňovaný např. v lingvistice, literatuře, estetice, sociologii

·      Předpokládá, že lidmi vytvářené světy lze popisovat jako komplexní systémy, které můžeme
vymezit inventářem stejnorodých jednotek a sítí jejich vztahů.

·      zakladatel – švýcarský lingvista Ferdinand de Saussure – Kurz obecné lingvistiky (1916)

·      Pražská škola – jedna z prvních strukturalistických škol, vznik 1926, členové: V. Mathesius,
B. Havránek, R. Jakobson atd.


Jazykověda vycházející ze strukturalismu vymezila tři základní významy pojmu jazyk.

1.   langue [láng] – jazyk jako systém znaků použitelných pro jazykovou komunikaci


2.   parole [parol] – realizace langue v praktických promluvách, nebo-li jazyk jako praktické
promluvy, projevy


3.   langage [langáž] – jazyk jako lidská schopnost zvládnout systém znaků v praktických promluvách


Tři nejdůležitější rysy jazyka:


1.   znakový charakter

Mezi jazykovým znakem (např. slovo) a označovanou skutečností neexistuje (kromě zvukomalebných
citoslovcí) žádný vztah.

Charakteristické rysy jaz. znaku: materiálnost, libovolnost vůči označovanému, ale jeho závaznost
vůči kolektivu uživatelů, např. určitého národního jazyka.


2.   systémový charakter

Jazyk představuje vysoce organizovaný systém znaků a prostředků určitých jazykových rovin.


3.   společenský charakter

Jazyk je jev společenský, nikoliv přírodní. Je na společnost vázán a je jí podmiňován.