ÒKázeň – spočívá v tom, jak žáci dovedou zachovávat společenská a školní pravidla, spolupracují s učitelem na plnění stanovených cílů výuky a podílejí se na vytváření příznivého sociálního prostředí, jde o přesné plnění zadané sociální role, stanovených úkolů, spojených s respektováním autority ÒFormální autorita – vztahuje se k funkci, postavení jejího nositele, bez přihlédnutí k jeho osobním vlastnostem ÒNeformální autorita – tu přijímají žáci dobrovolně, vyplývá z pozitivního hodnocení učitelovy činnosti, znalostí, dovedností ÒDoporučená literatura - ČAPEK, R. Odměny a tresty ve školní praxi. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-1718-0 Ò Ò Òpatří mezi nejčastější výchovné prostředky Òregulují chování žáků Ònavození žádoucího chování pomocí: klimatu, zpětné vazby, specifické vstupní informace a povzbuzování Òrole autority pedagoga - od pedagoga, který má autoritu, vstřícnost, respekt, mohou žáci přijímat odměny a tresty jako snahu pomoci a ukázat cestu Òškatulkování žáků a s ním související jednaní s nimi: chytrý, bezproblémový žák – sympatie, vstřícnost, ochota pomoci, zopakovat Ðprůměrný žák – antipatie, neochota Ò Ò ÒDvě základní funkce: ÉInformační Ðpochvala – žákovo chování splnilo očekávání Ðtrest - upozorňuje, tak to teda ne! ÉMotivační ÒOdměna – je takové působení, spojené s chováním nebo jednáním jedince, které vyjadřuje pozitivní hodnocení a přináší vychovávanému radost a uspokojení některých jeho potřeb ÒTrest – je takové působení, spojené s chováním nebo jednáním jedince, které vyjadřuje negativní hodnocení a přináší vychovávanému nelibost, frustraci nebo omezení některých jeho potřeb É ÒPrvky černé pedagogiky – sarkasmus, ironie, ponižování, zpochybňování schopností žáků ÒSubjektivismus – učitel se drží svých představ místo objektivního hodnocení, je vztahovačný a přecitlivělý Redukcionismus – neadekvátní zlehčování úkolů, opomíjení důležitých jevů, malá náročnost na sebe i žáky ÒVoluntarismus – vede k neustálému ovlivňování žáků, zasahování do jejich práce a jejich přetěžování Perfekcionismus – vede k nesmyslnému lpění na nepodstatných detailech a neprakticky podrobných vědomostech ÒPerservační tendence – u nejlepších žáků učitel nevědomky přehlédne mnohem více chyb než u ostatních Ò ÒHaló efekt – vzniká pod vlivem celkového příznivého nebo nepříznivého dojmu, který se utváří hned na začátku seznámení, způsobuje to nápadná vlastnost nebo vzhled ÒKauzální atribuce – sklon k často odlišnému připisování příčin vlastního chování a stejného chování jiných lidí, tendence k nezřídka rozdílnému připisování příčin vlastního či cizího úspěchu a neúspěchu ÒPygmalion efekt – je sociální přesvědčení nebo očekávání, které ovlivňuje skutečnost tak, že se proto stává pravdivým. Vztahuje se jak k přístupu člověka k sobě samému, tak k hodnocení jiných osob, očekávání událostí atd., pokud jsou očekávání pozitivní ÒGolem efekt – je sociální přesvědčení nebo očekávání, které ovlivňuje skutečnost tak, že se proto stává pravdivým. Vztahuje se jak k přístupu člověka k sobě samému, tak k hodnocení jiných osob, očekávání událostí atd., pokud jsou očekávání negativní Ò ÒOmezený kód – je charakteristický pro děti, které dostávají na své otázky méně odpovědí než jiné, jejich výchova probíhá formou přímých odměn a trestů za správné a nesprávné chování, je zaměřen na sdělování praktických zkušeností ÒRozvinutý kód – umožňuje daleko lépe vyjadřovat obecný kontext a abstraktní představy a není tolik vázán na konkrétní podmínky a situace, dětem jsou často a podrobně vysvětlována pravidla chování a důvody jejich zákazů, trestů a odměn Ò Òprincip pozitivního hodnocení je pro žáky nesmírně důležitý Òpedagog chvílí žáka za jeho chování, výkon či provedené řešení Ò nelze chválit vždy Òchválit by se mělo ihned po dané činnosti (závisí na věku) Òchválit by se měly i malé úspěchy, je to motivací na cestě kupředu v rozvoji žáka, ale pozor riziko návyku na pochvalu – žák provádí činnost pro pochvalu a ne pro samotnou činnost (věk, individuální přístup), brání vzniku vnitřní motivace! Òextrémem je zpochybňující pochvala – takové chválení snižuje žákovo sebehodnocení a může působit ironicky Òzákladní zásady odměn – četnost pochval, intenzita pochval, spojení pochvaly s činem, podstatný je individuální přístup! Òpřevaha odměn nad negativními reakcemi Òtrestat přesně tolik, aby se zabránilo opakování Òtrest ihned po nežádoucím chování či jednání žáka (s ohledem na jeho závažnost) Òjednat s chladnou hlavou, spravedlivě a úměrně dané situaci a to by se mělo týkat všech žáků Òznát všechna fakta, než bude následovat trest Òdůležitá důslednost, co učitel slíbí musí dodržet Òúčinky trestů jsou na rozdíl od odměn méně předvídatelné Òtresty poskytují jen půlku informace (takhle ne, ale chybí jak ano) Òtrestání může vést i k negativním následkům – strach ze školy, agresivita, násilí, zvyšování prestiže Òtresty by měly dopředu očekávatelné, nepřekvapující ÒPravidlo dostatečné ideality – jestliže motivem zločinu je očekávaná výhoda, kterou má jeho vykonávání přinést, pak účinnost trestu spočívá v nevýhodě, která je očekávaná od něj ÒPravidlo vedlejších účinků – trest nesmí působit svými nejintenzivnějšími účinky na ty, kteří špatný skutek nespáchali ÒPravidlo naprosté jistoty – s představou každého zločinu a od něj očekávaných výhod musí být spojena představa určitého trestu s přesně danými nepříjemnostmi, jež z něho plynou ÒPravidlo obecné pravdy – zločin může být přijat, jen když je úplně dokázán ÒPravidlo optimální specifikace – je třeba, aby byly kvalifikovány všechny trestné činy, je zde nutný zákoník, který bude prezentovat každý typ trest ÒMetoda přirozených následků – žák sám sjedná nápravu, omlouvá se za své chování, nahrazuje poškozenou věc, uklízí, apod. Ò ÒHodnotící činnost učitele patří mezi důležitý způsob odměňování a trestání žáků. ÒV procesu hodnocení získává učitel přehled o dosažené úrovni žáků a třídy. ÒMezi hodnocení patří klasifikace známkou, slovní hodnocení. Toto hodnocení představuje informační zpětnou vazbu i pro rodiče. ÒFormativní hodnocení – má za cíl poskytnout zpětnou vazbu jak učiteli, tak žákovi ÒFinální hodnocení – slouží klasifikaci a je verdiktem o prospěchu žáka Ò Ò+ Značná vypovídací hodnota (co je dobře, co ne, co zlepšit...) + Možnost vše formulovat pozitivně (nedemotivuje) + Možnost použít osobnější formu + Neprobouzí mezi dětmi rivalitu, soupeření - Větší pracnost pro učitele (platí hlavně pro vysvědčení) - Nutnost naučit se prakticky používat popisný jazyk - Nutnost důkladné jazykové korekce, kontroly - Menší srozumitelnost pro některé rodiče i děti Ò+ Jednoduchost, přehlednost, srozumitelnost každému + Snadná statistická zpracovatelnost + Mnohaletá tradice v této části Evropy + Silnější vnější motivace dětí(radost z jedničky, strach z pětky) - Hodnotí, ale nevysvětluje - U případů "mezi" může být složitější stanovit známku než napsat slovní hodnocení - Vede k porovnávání dětí mezi sebou - Špatná známka vzbuzuje negativní emoce Òkaždý ze systémů má své výhody a nevýhody. Navíc při nesprávném použití ze strany učitele mohou u obou systémů přibýt nevýhody další - známky třeba mohou nepřiměřeně stresovat, slovní hodnocení se zase může rozpliznout v bezobsažný "canc" atd. Ò