FYTOGEOGRAFICKÉ ČLENĚNÍ ČR © Brtníčková, Durna, Machynka, Šumberová I. Fytogeografie • •je vědní disciplína zabývající se rozšířením rostlin na Zemi •syntéza oborů botanických a geografických •společně se zoogeografií ji zařazujeme do BIOGEOGRAFIE •základy vědního oboru- počátek 19. stol. A. Humboldt •na našem území se o rozvoj fytogeografie zasloužilo hned několik významných osobností- K. Presl, J. Palacký, na začátku 20. století to byl především Josef Podpěra, J. Dostál a v posledních desetiletích P. Plesník, M. Smejkal a Radovan Hendrych I. Fytogeografie •Dle různých hledisek- 4 podobory •Chorologie- studuje areály konkrétních rostlinných taxonů •Florogeneze- zkoumá změny a vývoj flóry v prostoru a čase (též genetická fytogeografie) •Regionální fytogeografie- zabývá se podobností květeny v různých částech světa •Geografie vegetací- zabývá se rostlinnými formacemi (TDL, savana atd.) II. Fytogeografie ČR v rámci Evropy •ČR je součástí: •Holarktická oblast (Holarctis) •Středoevropská provincie III. Fytogeografické členění ČR •především současná skladba flóry •odráží též vegetační a florogenetické vztahy a vývoj květeny včetně vlivů lidské činnosti •na území ČR roste zhruba 3,5 tisíce druhů rostlin, z nichž u nás je původních něco přes 2,5 tisíce druhů •květena České Republiky představuje křižovatku fytogeografických oblastí Evropy a díky tomu se můžeme na našem území setkat s druhy, které jsou představiteli květeny Alp, Karpat, Skandinávie, Mediteránu a dalších oblastí •na tomto základě se vymezují v sestupné hierarchii vnitřně jednotné územní jednotky vůči okolním IV. Základní fytogeografické oblasti v České republice Krkonoše Jeseníky Beskydy Krušné hory Šumava TERMOFYTIKUM (Thermophyticum) •výskyt převážně teplomilných druhů rostlin •planární (nížinný) a kolinní (pahorkatinný) výškový vegetační stupeň •v neolitu trvalé odlesnění → nelesní vegetace a flóra • vápnité spraše •převaha nelesních fytocenóz , polních kultur •zbytky xerotermních travinných fytocenóz (,,stepí“), bazifilních slatin a slanisek •lesní fytocenózy - šípákové a jiné teplomilné doubravy •lužní polohy planárního stupně - větší řeky •zemědělství – kukuřice a řepy, zelenina (okurky), vinná réva • průměrná roční teplota vzduchu: 8-9 ˚C • • •dvě podoblasti: • ◦ České termofytikum – souvislý pás od Doupovské pahorkatiny v Poohří až po východní Polabí, 15 okresů • ◦ Panonské termofytikum – oblast jižní Moravy a Moravských úvalů, 6 okresů • Mapa fytogeografického členění České republiky (data: http://geoportal.cenia.cz) •přechod mezi teplomilnou a chladnomilnou květenou •oblast vegetace a květeny odpovídající temperátnímu pásu → opadavý listnatý les •suprakolinní (kopcovinný) a submontánní (podhorský, vrchovinný) VVS •středověk – trvalé odlesnění •společenstva s druhy teplejších pásem → teplejší polohy •rostliny severnějších vegetačních pásem nebo vyšších vegetačních stupňů → poblíž hranic s oreofytikem, stinná údolí, podmáčené nebo rašelinné stanoviště •nižší polohy mezofytika – zbytky klimaxových porostů habrových (lipových) doubrav, dále borové doubravy, jedlové doubravy až jedliny •vyšší polohy – květnaté nebo acidofilní bučiny (jedliny) •odlesněné plochy → využity jako pole •zemědělství – brambory, okraje krajiny – řepa , pohraničí – horské hospodaření •průměrná roční teplota vzduchu: 6-7 ˚C • MEZOFYTIKUM (Mesophyticum) •dvě podoblasti: oČeskomoravské mezofytikum – 63 okresů oKarpatské mezofytikum – 9 okresů • Mapa fytogeografického členění České republiky (data: http://geoportal.cenia.cz) http://www.biolib.cz/IMG/GAL/1329.jpg http://www.kubikfoto.cz/pic_snimky/6375_620_vstavac_muzsky.jpg •horské oblasti – chladnomilná květena •montánní (hornatinný), supramontánní (středohorský, oreální, smrkový) a subalpínský (klečový) VVS •vegetace boreálního (jehličnaté lesy) nebo subarktického pásma, až arktického pásma (lesotundra až tundra) •přirozené lesy – jehličnany (smrk) •osídlení až v novověku •odlesněné plochy malé (výjimečně polní kultury – brambory) •louky a pastviny – horské hospodářství •průměrná roční teplota vzduchu: 3-3,5 °C, nejvlhčí oblast v ČR • • OREOFYTIKUM (Oreophyticum) •dvě podoblasti: •◦ České oreofytikum – izolované nejvýše položené oblasti hor Českého masivu, jak v příhraničních oblastech, tak ve vnitrozemí, 14 okresů •◦ Karpatské oreofytikum – oblast Moravskoslezských Beskyd, 1 okres • Mapa fytogeografického členění České republiky (data: http://geoportal.cenia.cz) Mapa fytogeografického členění České republiky (data: http://geoportal.cenia.cz) Fytogeografické oblasti napasované na klimatické oblasti mapy.nature.cz Fytogeografické oblasti napasované na střední nadmořskou výšku terénu mapy.nature.cz V. Výškové vegetační stupně ve fytogeografii (v m n. m.) •stupňovitost je odrazem souhrnu ekologických faktorů • •Planární (150 – 210) • - převážně zkulturněná oblast (luhy, slepá říční ramena, váté písky) • •Kolinní (135 – 500) • - většinou odlesněné, starosídelní oblasti, habrové doubravy • • • krajina_pohansko4_30042005 porost_pohansko2_30042005 • porost_carpinion_palava2_29042005 krajina_cejc10_01052005 V. Výškové vegetační stupně ve fytogeografii (v m n. m.) •Suprakolinní (200 – 550) • - odlesnění v nedávné době • - habrové, acidofilní doubravy s bukem a jedlí • - na podmáčených místech možnost vzniku přechodných rašelinišť • •Submontánní (450 – 800) • - odlesnění koncem středověku – počátek novověku • - květnaté bučiny a jedliny • • krajina_kozelka_30042006 krajina_ruda_4_02_07_2004 • krajina_jama_22082004 V. Výškové vegetační stupně ve fytogeografii (v m n. m.) •Montánní (750 – 1100) • - převážně lesnatá území, trvalé osídlení až v novověku • - horské louky, pastviny, smíšené lesy (buk, jedle, smrk, klen) • •Supramontánní (1000 – 1370) • - horní hranici tvoří hranice lesa • - často odlesněné na louky a pastviny • •Alpínský (1200 – 1600) • - nad přirozenou hranicí souvislého lesa • • zaton3_17042006 porost_boletice_2_24_10_2006 • LuzenskeUdoli15072003 • SnezkaDet2Medvedin14032004 velka_kotlina_9_12_09_2006 ZDROJE •SKALICKÝ, V. (1988): Regionálně fytogeografické členění. In: Hejný S. a Slavík B.: Květena ČSR I., Academia, Praha, textová část, s. 103-121 •HEJNÝ, Slavomil a Bohumil SLAVÍK. Květena České republiky. 2. vyd. Praha: Academia, 1997, 557 s. ISBN 8020006435. •https://is.muni.cz/el/1431/jaro2010/Z0005/18118868/index_book_5-3.html •http://laboratorium.cz/ •http://tahak.skolaekonom.cz/joomla/attachments/article/24/VY_32_INOVACE_T4-3-12_Rostlinstvo.pdf •Geovedy.cz: Fytogeografie [online]. 2014. [cit. 2015-10-24]. Dostupné z: http://www.geovedy.cz/cs/files/fytogeografie_1A_kvinta.pdf •Biogeografie: Fytogeografické členění České republiky [online]. 2010. [cit. 2015-10-24]. Dostupné z: https://is.muni.cz/el/1431/jaro2010/Z0005/18118868/index_book_5-3.html •NaturaBohemica: Fytogeografie I. [online]. 2008. [cit. 2015-10-24]. Dostupné z: http://www.naturabohemica.cz/fytogeografie-i/