JEDOVATÉ ŽÁBYJEDOVATÉ ŽÁBY –– ŠÍPOVÝ JEDŠÍPOVÝ JED
Jana Svobodová
Systém
 Pralesničkovití
Dendrobatidae
 Colostethinae
 Ameerega Bauer, 1986
 Colostethus Cope, 1866
 Epipedobates Myers, 1987
 Silverstoneia Grant et al.,
2006
 Dendrobatinae
 Adelphobates Grant et
al., 2006
 DendrobatesWagler,
1830
 ExcidobatesTwomey &
Brown, 2008
 Minyobates Myers, 1987
 Oophaga Bauer, 1994
 Phyllobates Duméril &
Bibron, 1841
 Ranitomeya Bauer, 1986
 Hyloxalinae
 Hyloxalus Jiménez de la
Espada, 1870
DENDROBATIDAE
 Střední a jižní Amerika – Kostarika, Nikaragua,
sever Brazílie, Bolívie – stále zelené tropické
pralesy; Selva, Montaña (vyšší nadm. výška) And
a Kordiller (1 300 – 3 000 m. n. m.)
 Je známo asi 175 druhů
 Dorůstají délky jen 3-6 cm
 Mají zářivé barvy, lesklý povrch („porcelánky“)
 Od ostatních pestrých žabek je lze rozeznat
podle dvou hrbolů na vrcholu každého prstního
disku. U druhů s užšími prsty však tyto hrboly
nemusí být příliš zřetelné.
Výskyt nejjedovatějších
pralesniček
Rozmnožování
 Některé druhy si před pářením „hrají“ –
skáčou za sebou
 Sameček ošetřuje a zvlhčuje nakladená
vajíčka
 Vylíhnuté pulce sameček přesune na
zádech do tzv. fytotelmů
 Sameček střeží pulce před ostatními samci
a vydává při tom specifické zvuky. Může
dojít i k souboji, kdy se samečci přetlačují a
vítěz má právo na výhodnější stanoviště
 Někdy dochází i k soubojům samiček kvůli
nedostatku samečků připravených k
páření, protože se starají o potomstvo
 Pulci některých druhů se požírají navzájem
 Samička druhu Dendrobates pumilio klade
k pulcům vajíčka jako potravu
Jed
 Vylučují ho kůží, pochází z potravy nebo jej
syntetizují přímo v kůži
 Více než 200 druhů toxinů (lipofilní alkaloidy)
 5 skupin toxinů: batrachotoxiny (nejjedovatější),
histrionicotoxiny, pumiliotoxin B, pumiliotoxin C,
gefyrotoxin
 Batrachotoxin způsobuje paralýzu nervových
center tím, že silně zvyšuje propustnost membrány
neuronu pro transport sodíkových iontů, navíc je
extrémně aktivním kardiotoxinem.
 Jedna žába by zabila 8 lidí nebo 20 000 myší
 Nejjedovatější: Phyllobates terribilis, P. bicolor
(Kokoi – peruánští indiáni), P. aurotaenia
Použití jedu domorodci
 První běloch, který podal zprávu o používání šípového jedu byl
Ch. S. Cochran (1823)
 Kmen Chocó – žluté žabky propíchnou dřívkem od úst k zadní
noze. Žabka začne potit jed v podobě bílé pěny. Jed je účinný i
rok po odběru.
 Jiní domorodci nabodnuté žáby ohřívají nad ohněm a jed z nich
zachytávají do připravené nádoby.
 Nebo zahřívají žáby přímo v bambusové tyči, jed z nich pak
smíchají s výtažkem z amarylkovité rostliny (Buphane toxicaria).
Ten pak údajně vydrží i několik desítek let.
 Jed používají jen na hroty šípů do foukaček. Z 1 žáby mají jed na
50 hrotů šípů.
 Nejvíce používají jed z žab rodu Phyllobates – Phyllobates
terribilis
 V některé literatuře jsou tzv. „barvířské žabky“ (Färberfrösche) –
změna barvy peří (amazoňanů) aplikací zředěného jedu nebo
krve na místo po vytrhnutí pera. Zelená pera se přebarví na
žlutá, oranžová nebo červená – technika tapiragé
(Tupinambové), pralesnička barvířská (Dendrobates tinctorius)
Chov
 Dovoz z tropických lesů východních svahů And a
Kordiller – 1 300 - 3 000 m. n. m.
 V teráriu je potřeba vysoká vzdušná vlhkost
 25 – 30 °C (v noci 18 – 22 °C)
 50 x 35 cm terárium se spoustou zeleně
 Potrava – drozofily a jejich larvy, cvrčci, mravenci,
moučka z vaj. skořápek, vitamínové preparáty
 Všechny „šípové žáby“ jsou chráněny dohodou
CITES (Úmluva o mezinárodním obchodu s
ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě
rostoucích rostlin)
 Časem svou jedovatost ztrácejí
Colostethus
 Asi 100 druhů
 Cca 4 cm
 Nejsou jedovaté
 Nenápadné zbarvení – proti
predátorům
 Obývají břehy potůčků a bystřin
 Mají dobře vyvinuté plovací blány –
hodně času tráví ve vodě
 Velmi rychlé a hbité
Pralesnička strašná Phyllobates terribilis
 Největší – až 55 cm, samičky větší, jak samci
 Její jed zabraňuje nervovým impulzům, aby
stahovaly svaly, což vede k selhání srdce
 1 pralesnička má cca 1 mg jedu, kterým dokáže
zabít 10 – 20 lidí nebo 10 000 myší nebo dva sloní
samce
Pralesnička azurová Dendrobates
tinctorius f. / azureus
 3 – 4,5 cm
 Azurová s černými skvrnami
Pralesnička dvoubarvá
Phyllobates bicolor
Druhánejjedovatější
Pralesnička
mnohobarevná Dendrobates
tinctorius
Jejímjedemúdajněpotírajídomorodci
peřípapoušků
Další šípové žáby
 Pralesnička tříbarevná /
trojbarvá Epipedobates tricolor
 Vědci z jejího jedu dokázali vyrobit
toxin epibatidin, který se dá využít
jako sedativum. Je 200x účinnější
než morfium.
 Pralesnička drobná Oophaga
pumilio
 Méně jedovatá, ale stačí na zabití
středně velkého savce
 Pralesnička čarokrásná Phyllobates lugubris
 Střední Amerika
 Pralesnička pruhovaná Phyllobates vittatus
 Kostarika a Panama
 Pralesnička proměnlivá Ranitomeya
variabilis
 Má mnoho podob, špatně se rozeznává
 Pralesnička síťkovaná Ranitomeya reticulata
 Svým toxinem by člověka nezabila, ale drobné
živočichy ano
Literatura
 Dokoupil, N. (1990). Žabky z tropických dažďových lesov.Vesmír 33
(10), 24-25
 Hošek, P. (1994).Tajemství šípových jedů.Vesmír 73 (11), 665
 Salajková, Š. Žabí šípové jedy. Šípové jedy [online]. Přístup dne 7. 11.
2015, z http://absolventi.gymcheb.cz/2006/sasalaj/html-
stare/zabisipovejedy.html
 Szabó, S. Chov,pěstování pralesniček (barvířské nebo také šípové žáby,
dendrobatky), žabky čeledi dendrobatidae a něco málo o nich. www.
naturess.net [online]. Přístup dne 7.11.2015, z
http://www.naturess.net/clanky-
chov,pestovani_pralesnicek_%28barvirske_nebo_take_sipove_zaby,de
ndrobatky%29,_zabky_celedi_dendrobatidae_a_neco_malo_o_nich-6
 Krásné, ale smrtící. Nejjedovatější žáby světa. Prima zoom [online].
Přístup dne 8. 11. 2015, z http://zoom.iprima.cz/clanky/krasne-ale-
smrtici-nejjedovatejsi-zaby-sveta#null
 Šípové žáby - smrtelně nebezpečná kráska (2006). blog.cz [online].
Přístup dne 8. 11. 2015, z http://radver.blog.cz/0606/sipove-zaby-
smrtelne-nebezpecna-kraska