LATINA pro historiky Vybraná témata gramatiky a kulturní historie Pedagogická fakulta MU Brno podzimní semestr 2015 Mgr. Pavlína Mazáčová, Ph.D. Lingua Latina •románský jazyk ie skupiny •název odvozen od jména kmene Latínů (obyvatelé severozápadní části starověkého Latia – Lazia, ve střední části Apeninského poloostrova při dolním toku Tibery), který latinou původně mluvil •jedním z kmenů sídlících v Latiu Římané (obývali město Řím a jeho okolí) •výbojnými Římany latina rozšířena po celém zemí Imperia Romana •Khaki uprostřed - Latinové Latina na počátku Říma • •Řím •založili Latinové podle tradice v roce 753 př. n. l. (počátek římského kalendáře) • •Dvě teorie o založení Říma: ▫a.) legenda o Romulovi a Rémovi ▫b) historické (pravdivé) založení Říma ▫ •vznikl postupným sjednocením několika vesnic v Latiu u řeky Tibery •vzhledem ke své poloze je nazýván městem sedmi pahorků (např. Palatin, Kapitol apod.) • • •http://smd.gytool.cz/downloads/3-6_RIMSKA_REPUBLIKA_cb.pdf • Lingua Latina •prostřednictvím antické literatury zprostředkovala evropským národům antickou vzdělanost • •spisovná latina normovaná Caesarem a Ciceronem • •vedle ní současně též řeč lidová – sermo vulgaris ▫ke konci doby císařské získala převahu nad spisovnou latinou ▫rozšířena v Itálii a v římských provinciích = latina základem dnešních románských jazyků (francouzštiny, italštiny, španělštiny, portugalštiny, rumunštiny aj.) Chronologie vývoje linguae Latinae •prehistorická fáze (? – 600 př. n. l.) •protohistorická fáze (600 – 240 př. n. l.) •historická fáze (od 240 př. n. l.) ▫archaická latina (240 – 80 př. n. l.) ▫klasická latina (80 př. n. l. – 14 n. l.) –Ciceronovo období (80 – 30 př. n. l.) –Augustovo období (30 př. n. l. – 14 n. l.) ▫poklasická latina (14 – 117 n. l.) –stříbrné období ▫úpadková latina (117 – 700) ▫středověká latina (700 – 1300) –karolinská renesance –otonská renesance ▫humanistická latina (1300 – 1550) ▫barokní latina (1550 – 1750) ▫klasicistní latina (po 1750) ▫moderní latina (od 1900) • Vybrané fáze vývoje latiny • •Klasická latina •spisovná •sermo vulgaris • •Středověká latina •počátek v posledních letech západořímské říše •značně zjednodušená (omezení konjunktivů, omezení skloňování koncovkami, nahrazování akuzativních vazeb vedlejšími větami apod.) •sv. Augustin se zmiňuje o prosazování nové, vulgární či začínající středověké latiny - naráží na „lidový způsob mluvy“ •doba Karla Velikého - středověká latina součástí tzv. karolinské reformy. •ovlivněná národními jazyky, a proto se v různých krajích liší v lexiku •všeobecný dorozumívací jazyk vzdělaných vrstev, mezinárodních diplomatických styků i umělecké literatury a státní správy •Vatikán - latina vedle italštiny stále úředním jazykem •české země - převládala latina až do husitského období, v Uhrách se udržela jako jazyk státní správy téměř až do poloviny 19. století = do češtiny a dalších evropských jazyků spousta latinských slov Vybrané fáze vývoje latiny •Humanistická latina •vzešlá z reformy za humanismu •stále větší prosazování národních jazyků vytlačovalo pomalu latinu z každodenního života •obdiv ke klasickým autorům = studium a úmyslný návrat ke klasické latině (syntax a stylistika), slovní zásoba naopak odpovídá své době •v době humanismu a renesance vzniká základ dnešní italštiny = toskánské nářečí lidové latiny, poprvé písemně použita v díle Zpěvník (Francesco Petrarca) • •Církevní latina •původně jazyk „všech věd“ se nejdéle jako oficiální jazyk udržel v církvi •„církevnost“ spočívá nikoli v mluvnici (ta kopíruje vždy svou dobu), jako spíše v lexiku a idiomech. •zaměňování církevní latiny se středověkou •vliv křesťanství ve středověku na latinu značný, i mimo sféru náboženskou = mnoho nových latinských slov (přejatých většinou z řečtiny či hebrejštiny, někdy přímo novotvary) již ve starověku – baptisma/baptismum, sabbatum, trinitas, aj. •díky křesťanskému vlivu mnoho slov dostalo nový význam či nové pádové vazby (confiteri alicui – chválit někoho; misereri alicui namísto misereri alicuius atd.) Latinské písmo •Římané přejali od Řeků prostřednictvím Etrusků •původně pouze VELKÁ PÍSMENA – majuskule •až ve středověku také malá písmena – minuskule • •Velká písmena se dodnes v latině užívají: –a) na začátku věty –b) vlastní jména –c) slova odvozená od jmen vlastních: Romanus XXX římský, Latine XXX latinsky Latinské nápisy - epigrafy • •mimořádně bohatý pramenný materiál o římských dějinách a reáliích •od počátku města, hojněji pak od augustovské éry •zahrnují do té doby nevídanou škálu společenské komunikace •epigrafika (z řec. έπιγράφειν – napsat, nadepsat, vepsat, věnovat) • •Více na http://is.muni.cz/el/1421/podzim2009/KLBcA29/Rimska_epigrafika1.pdf • Latinské nápisy •Mezní body: ▫počátky Říma, resp. ustálení samostatného jazyka a písma na konci 7./počátku 6. st. př. Kr. ▫a rok 711 po Kr. (arabské obsazení iberského poloostrova = v nejzápadnější části impéria úplný konec „římské“ epigrafiky) Latinské nápisy •Mějme na paměti!!! • •Římská říše ani v době nejpokročilejší romanizace nebyla jazykově jednotná (další jazyky – na počátku latinského písemnictví etruština, na jihu a ve vých. Středomoří řečtina) •nejvýchodněji umístěný latinský nápis: Baku v Arménii u Kaspického moře (autorem centurio 12. legie za císaře Domitiana) Latinská epigrafika •= shromažďování, čtení, klasifikace a výklad nápisů, jejich následná editace a komentování •nedílná součást VĚD O STAROVĚKU •užitečná v součinnosti s dalšími disciplínami (archeologie, historická topografie, paleografie, filologie atd.) •dnes latinskou textovou pramennou základnu rozšiřují už jen nové epigrafické prameny •obecné dějiny - období, kdy postrádáme jakékoli literární prameny (např. dějiny 3. století po Kr.), při jejich rekonstrukci jen epigrafické a archeologické prameny Dějiny latinské epigrafiky •Zájem o latinské nápisy jako filologické nebo historické prameny již v antice – např. Livius cituje zákony z nápisů z roku 186 př. Kr., které upravovaly účast na bakchanáliích: ▫senátní výnos, dodnes dochovaný na bronzové destičce, se v některých pasážích doslova shoduje s Liviovým textem. •Livius tedy čerpal z nápisu jakožto dokumentárního pramene •Cicero nechal u Syrakus očistit náhrobek Archimeda, aby mohl nápis na něm správně přečíst •jen u Plinia je dochován úplný text nápisu z Tropaeum Alpium u Monte Carla. Podkladové látky pro nápisy •Dřevěné nebo voskové destičky (tabulae ceretae) – právní a hospodářské dokumenty (účty, smlouvy apod.) • •Ukládány v soukromých i veřejných archivech, v senátním archivu Podkladové látky pro nápisy • Voskové tabulky • •běžná korespondence Řeků a Římanů •dřevěné destičky, vydlabané a pokryté vrstvou včelího vosku •přikládaly se k sobě a svazovaly se řemínkem po dvou nebo po třech •Pompeje - freska se zobrazením Terentia Neona s manželkou (ta drží v levé ruce voskové tabulky, v pravé bronzový bodec, tzv. stilet) •stilet - jeden konec zašpičatělý pro vytváření čar, druhý zploštělý pro vymazání napsaného a psaní na novou čistou plochu Ukázky nápisů • • Latinský náhrobní nápis pro Flavia Decebala – římského občana tráckého původu, a jeho manželku Aurelii Quietu Ukázky nápisů • • Latinský náhrobní nápis C. Popillia Onesiphora, římského občana řeckého původu Latinská abeceda •abeceda jazyka latinského = LATINKA •od 3.stol. př. n. l. – 24 písmen (A, B, C, D, E, F, G, H, I, K, L, M, N, O, P, Q, R, S, T, U, V, X, Y, Z) •G původně označováno písmenem C: Gaius = C. •U označovali Římané písmenem V: DOMVS = DOMUS •I původně označovalo hlásky I a J = zůstalo zachováno: –IULIUS (čtěte JULIJUS) –IUS (čtěte JÚS) •K zachováno pouze ojediněle: KALENDAE (čtěte kalendé) •Y, Z pouze v řeckých slovech, do latiny až v 1. stol. n. l. (gymnasium – cvičiště) •X pouze v cizích slovech (řeckých) •CH v abecedě nebylo (slova uvedena ve slovníku pod C) • Latinské hlásky •Samohlásky: –jednoduché – VOKÁLY (krátké nebo dlouhé) – a, e, i, o, u, y –složené – DIFTONGY (pouze dlouhé) – ae (čtěte é), oe (čtěte é), au, eu – •Souhlásky – KONSONANTY • Výslovnost latiny •Rekonstruována teoreticky: –ze svědectví starých gramatiků –z přepisů do řečtiny –ze středověké tradice – •Klasická výslovnost – ztratila se štěpením latiny na románské jazyky •Výslovnost latiny na českém území – přizpůsobena výslovnosti češtiny – Délka slabik •Slabiky krátké •Slabiky dlouhé: –přirozeně = obsahuje dlouhou samohlásku (víta) nebo dvojhlásku (Caesar – cézar) –polohou = za krátkou samohláskou následují aspoň dvě souhlásky (arma – arma) –mnoho výjimek –samohláska před jinou samohláskou KRÁTKÁ! ▫VIA (cesta) TUUS (tvůj) Přízvuk latiny •Slabiky PŘÍZVUČNÉ a NEPŘÍZVUČNÉ •Pravidla: –jednoslabičná slova – mají vždy přízvuk –dvojslabičná slova – přízvuk na PRVNÍ slabice ▫pax (mír), ad hoc (k tomu) –troj- a víceslabičná slova s předposlední DLOUHOU slabikou – přízvuk je na NÍ ▫amícus (přítel), feminárum (bez žen) ▫ • troj- a víceslabičná slova s předposlední slabikou • KRÁTKOU – přízvuk je na třetí slabice od konce: • př.: fémina (žena), dóminus (pán) Latinská gramatika •Tvarosloví – slovní druhy: –Substantivum –Adjektivum –Pronomen –Numerale –Verbum –Praepositio –Coniunctio –Interiectio –Particula Substantivum •3 rody: –Maskulinum –Feminimum –Neutrum – •2 čísla: –Singulár –Plurál –pozůstatek duálu: duo (dva), ambo (oba) – •6 pádů: –1. Nominativ –2. Genitiv –3. Dativ –4. Akuzativ –5. Vokativ –6. Ablativ – (český 6. + 7. pád) – – –Viz PdF deklinace I., II. Zvláštnosti rodů v latině •Mužského rodu – maskulina: –jména větrů – Aquilo (Aquilo - severní vítr) ▫Římané je považovali za božstva mužského rodu – •Ženského roku – feminina: –jména stromů a rostlin – laurus (vavřín), vitis (vinná réva), pirus (strom hruška) ▫Římané je považovali za božstva ženského rodu ▫ –jména většiny ostrovů, zemí měst Zvláštnosti čísla substantiv •Stejná substantiva mají v latině v singuláru jiný význam než v plurálu: • Feminina – SG. PL. ▫aqua (voda) aquae (lázně, povodeň) ▫fortuna (štěstí, náhoda) fortunae (majetek, statky) ▫copia (zásoba, hojnost) copiae (vojenské sbory) ▫littera (písmeno) litterae (dopis, vědy) ▫ Zvláštnosti čísla substantiv • Maskulina a neutra • • SG. PL. •hortus (zahrada) horti (sady) •ludus (hra, škola) ludi (veřejné hry) •auxilium (pomoc) auxilia (pomocná vojska) •rostrum (zobák) rostra (řečniště na fóru) Skloňování •= DEKLINACE (lat. declino – nakláním) •5 latinských deklinací substantiv • •Každá deklinace se liší KONCOVKOU GENITIVU singuláru! ▫I. – ae ▫II. – i ▫III. – is ▫IV. – us ▫V. – ei – •Genitiv singuláru – součást slovníkového záznamu tvaru substantiva: •Př.: servus, servi, m. - otrok Některé zvláštnosti skloňování •Nesklonná substantiva: ▫Fas (právo božské) ▫Nefas (bezpráví, hřích) ▫Mane (ráno) ▫ •Řecká jména: ▫ve starší době latinizována plně ▫za Augusta do nich pronikají opět řecké koncovky = smíšené skloňování –např. Ilion, liber Bucolicon, liber Georgicon Adjektivum •2 skupiny skloňovacích typů adjektiv: –podle zakončení nominativů singuláru –a) adjektiva I. a II. deklinace –b) adjektiva III. deklinace – •Skloňování se řídí SKLOŇOVÁNÍM substantiv –Př.: vita bona (dobrý život), exemplum parvum (malý příklad) – •Stupňování (viz čeština) –longus (dlouhý) – longior (delší) – longissimus (nejdelší) Zájmena •podobné typy jako v českém jazyce • ▫např. osobní (is, ea, id) ▫např. přivlastňovací (meus, tuus, noster, vester, suus) ▫např. ukazovací (hic, haec, hoc) Číslovky •V latině různé druhy číslovek – základní, řadové, násobné… • •- klasická latina – charakteristická grafika římských číslic • •Jak vznikly římské číslice? • •Základem bylo počítání na prstech: • ▫I – zdvižen jeden prst - jedna ▫V – tvar ruky při zdvižení palce a malíčku – pět ▫X – dvakrát V proti sobě – deset ▫C – tvar vytvořený ukazováčkem a palcem - sto ▫L – polovina z C, tedy padesát ▫M – mille – tisíc ▫D – quingenti – pět set (svisle rozpůlené M) • Číslovky 1 až 10 základní (kolik?) řadové (kolikátý) I unus, a, um primus, a, um II duo, ae, o secundus, a, um III tres, tres, tria tertius, a, um IV quattuor quartus, a, um V quinque quintus, a, um VI sex sextus, a, um VII septem septimus, a, um VIII octo octavus, a, um IX novem onus, a, um X decem decimus, a, um Skloňování podobné jako v češtině. Odlišnosti: a)I-III základní se v latině skloňují, dále už jsou zcela nesklonné. b) počítaný předmět v latině je vždy v nominativu plurálu, v češtině je u I až IV v nominativu, potom dále v genitivu plurálu. c)Řadové číslovky se skloňují jako přídavná jména podle rodu počítaného předmětu. Skloňování číslovek •Základní číslovky - skloňují se pouze unus, duo, tres, dále už jsou nesklonné. •Řadové číslovky – při skloňování se chovají jako adjektiva 1. a 2. deklinace –Př.: servus secundus – druhý otrok (nom.sg.), femina prima – první žena (nom. sg.) • •Postavení počítaného předmětu –čeština – u číslovek 1 až 4 v nominativu sg. a pl. – od číslovky 5 je v genitivu pl. –latina – u číslovky 1 v nom. sg. – od číslovky 2 dále je v nominativu pl. ▫Př.: čeština – pět hradů (2. pád pl.) XXX latina – quinque castra (1. pád pl.) Zvláštnosti latinských číslovek •Určení času (otázka Jak dlouho?) –vyjadřujeme akuzativní vazbou: ▫Decem annos Troia a Graecis oppugnabatur. ▫Deset let byla Trója obléhána Řeky. •Udávání času na hodinách –používají se řadové číslovky: ▫Quota hora est? Tertia. ▫Kolik je hodin? Tři. •Letopočet (na otázku Kdy?) –Použije se ablativ a řadová číslovka: ▫Anno millesimo quinto. ▫Roku 1005. Číslovky na latinských památkách – CHRONOGRAM Kontakt Mgr. Pavlína Mazáčová, Ph.D. pmazacov@phil.muni.cz pmazacova@gmail.com