DRUHÁ  DEKLINACE  SUBSTANTIV (předn. č. 3)

- řadí se do ní substantiva maskulina a neutra


- koncovka nominativu singuláru -us, -er (maskulina), -um
(neutra),                                              - koncovka genitivu sg. pro všechny rody
-i



- substantiva s koncovkou -us jsou většinou maskulina, ale existují výjimky feminina: názvy bytostí
ženských, stromů, zemí, ostrovů, měst:

laurus, i, f. – vavřín
(laureát)
populus,i, f. – topol   X   populus, i,m – lid,
národ                                                      Aegyptus, i, f. –
Egypt
Corinthus,i, f. –
Korint
         Rhodus, i, f. – Rhodos


                                              Určení

                                           2. deklinace

servus, servī, m.

puer, puerī, m. / ager, agri, m.

verbum, verbī, n.


 singulár

                                             nominativ

serv-us (otrok)

puer   (chlapec)

verb-um (slovo)

                                              genitiv

serv-ī

puer-ī

verb-ī

                                               dativ

serv-ō

puer-ō

verb-ō

                                             akuzativ

serv-um

puer-um

verb-um

                                              vokativ

serv-e

puer

verb-um

                                              ablativ

serv-ō

puer-ō

verb-ō



plurál

                                             nominativ

serv-ī

puer-ī

verb-a

                                              genitiv

serv-ōrum

puer-ōrum

verb-ōrum

                                               dativ

serv-īs

puer-īs

verb-īs

                                             akuzativ

serv-ōs

puer-ōs

verb-a

                                              vokativ

serv-ī

puer-ī

verb-a

                                              ablativ

serv-īs

puer-īs

verb-īs




Poznámky ke druhé deklinaci:

·        Pro feminina a maskulina platí, že vokativ je stejný jako nominativ, jedinou výjimkou jsou
substantiva 2. deklinace zakončená v nominativu singuláru na -us (vzor servus) – serve!

·        Pro neutra platí, že nominativ, akuzativ a vokativ jsou vždy stejné v sg., v pl.
  * Pro všechna substantiva platí, že dativ a ablativ jsou v plurálu vždy stejné.
  * Podle vzorů servus, puer, ager, verbum se skloňují i mužské a střední tvary adjektiv
(přídavných jmen) a přivlastňovacích zájmen zakončených v nominativu ženského rodu na -a:

Př.: servus bonus – dobrý otrok,  verbum bonum – dobré slovo, vicinus meus – můj soused


Odchylky od koncovek vzorů

  * Vlastní jména zakončená v nominativu singuláru na -ius a substantiva filius a genius mají ve
vokativu singuláru koncovku -ī (namísto pravidelné koncovky -ie), např. Vergilī!, Horātī!, filī!.
  * Často užívané slovo DEUS se skloňuje obvykle jinak – jednak vok. sg. oslovujeme bože – deus!
(bez změny, tj. nikoli [DEL: dee) :DEL] , jednak se objevují tvary nom. pl. : deí, dií i dí, dativ
a ablativ pl. deís, diís i dís.
  * Další často užívané slovo VULGUS - lid je NEUTRUM, používá se jen v singuláru a má jen 4 pády:
nom., ak. a vokativ je vulgus a ablativn vulgó. Jiné tvary toto slovo nemá.
  * Vokativ spojení slov filius  meus je mí fílí!/ mí Fílí!  - můj synu (tj. nikoli [DEL: mé filié
:DEL] ).


Vazby místních jmen

Vlastní jména měst a malých ostrovů se nepojí s předložkami; směr či polohu vyjadřují prostými
pády.

směr „kam“

Pojí se s akuzativem

Příklad: Carthāginem, Dēlum, Athēnās venērunt. (Přišli do Karthága, na Délos, do Athén.)

směr „odkud“

Pojí se s ablativem

Příklad: Carthāgine, Dēlō, Athēnīs revertit. (Vrátil se z Karthága, z Délu, z Athén.)

poloha „kde“

U jmen v singuláru 1. a 2. deklinace se uplatňuje genitiv, u ostatních názvů zase ablativ.

Příklad s genitivem: Dēlī et Rōmae habitant.. (Bydlí na Délu a v Římě.)

Příklad s ablativem: Carthāgine et Athēnīs habitant. (Bydlí v Karthágu a Aténách.)