Kapitola 6

Sebevražda

Aneb

Definitivní řešení

 

Cíle kapitoly – po prostudování tohoto textu student dokáže:

 

Doporučená studijní literatura:

 

 Čas potřebný ke studiu:

Odhadovaný čas k prostudování této kapitoly, zodpovězení otázek a zamyšlení se jsou 3 hodiny.

Obsah kapitoly:

 

 

 

Sebevražedné chování

Každých čtyřicet sekund zemře na Zemi člověk vlastním záměrným přičiněním. Jinými slovy spáchá sebevraždu. Takové je zjištění Světové zdravotnické organizace (WHO) vyplývající z velkého výzkumu prováděného v letech 2012-2014 a zaměřeného na sebevražednost. WHO zformulovala následující definice: „…Sebevražedný čin je útok proti vlastní osobě s různým stupněm úmyslu zemřít. Sebevražda je pak sebezničující čin s fatálním výsledkem…“ (WHO, 2014).

Jako pracovníci v pomáhajících službách máme velkou pravděpodobnost, že se s člověkem uvažujícím o sebevraždě potkáme. Potom je potřeba jednat rychle, samostatně a kreativně. Cílem této kapitoly je tedy poskytnout dostatečné a různorodé informace o sebevražedném jednání a hlavně poskytnout každému prostor, aby se sám mohl zamyslet nad svým profesním přístupem k suicidálnímu chování u svých klientů a vlastní reakci tváří tvář sebevrahovi.

Sebevraždu je dobré chápat jako krizi. „…Člověk, který myslí na suicidium nebo si jej přeje, prožívá různé aspekty krize. Myslí si, že nemůže zvládnout nároky, kteréna něj klade jeho okolí, nebo že selhává ve svém životě a vztahuje se přitom k různým akutním nebo chronickým stresujícím událostem. Ocitá se v beznadějné situaci. Jeho obvyklé adaptační mechanismy selhávají. Dochází k vykolejení, které rozvíjí svou vlastní dynamiku, jež se osamostatňuje a vymyká kontrole. Vzniká stav nerozhodnosti, váhání a kolísání, na jehož konci se člověk svého života úplně vzdává, anebo vede k novému začátku a zrání…“ (Rahn, Mahnkopf, 2000).

Podle Mezinárodní klasifikace nemocí se sebevražedné a sebepoškozující jednání považuje za poruchy pudu sebezáchovy a přiřazuje se do skupiny syndromů pod názvem Úmyslné sebepoškození (kódy X60 až X84). Zde jsou pokusy o sebevraždu klasifikovány dle způsobu provedení (např. úmyslné sebepoškození výstřelem z pistole či revolveru, úmyslné sebepoškození skokem z výše, úmyslné sebeotrávení pesticidy a expozice jejich působení, apod.). 

 

 

 

Fakta aneb Statistické údaje

Ročně spáchá dokonanou sebevraždu celosvětově zhruba 800 000 lidí. V některých kulturách a věkových skupinách se dokonce jedná o nejčastější příčinu úmrtí! Ve státech EU ročně spáchá sebevraždu téměř 50 000 lidí. V České republice se v posledních letech počet spáchaných suicidií ustálil zhruba mezi 1700 až 1800 případy. Pro vytvoření představy bych ráda uvedla srovnání, počet úmrtí v důsledku dopravních nehod u nás je v posledních letech lehce pod 700. S kampaněmi za vyšší bezpečí na silnicích se přitom můžeme setkat poměrně často (což je samozřejmě dobře), nicméně problematika sebevražedného jednání je stále na okraji zájmu společnosti a pro některé spadá i k tabu tématům.

Dokonaná sebevražda, v níž suverénně vedou muži (zhruba pouze 20 % ze všech úmrtí jsou sebevražedkyně), přitom představuje jen zlomek ze všech sebevražedných pokusů. Odhaduje se, různé zdroje se v tom poměrně liší, že sebevražedných pokusů je zhruba 5 až 20 krát více.

V České republice sice můžeme v uplynulém půlstoletí sledovat mírný pokles sebevražednosti, nicméně velmi znepokojivý je naopak rostoucí trend výskytu sebevražedného jednání u stále mladších věkových skupin. U dětí do 14 let se se sebevraždami naštěstí nesetkáváme příliš často, přesto v roce 1990 takovým způsobem zemřely 3 děti, v roce 2000 již 10 dětí. Ve věkové skupině mladistvých (od 15 let do ukončeného 18 roku věku) se již jedná průměrně o 50 dokonaných sebevražd ročně.  Tato čísla navíc budou pravděpodobně ještě vyšší, než uvádějí statistiky, neboť je častý tlak rodiny a okolí kvalifikovat celou událost jako nehodu. Se sebevraždami dětí a mladistvých souvisí také rostoucí spotřeba alkoholu a jiných drog v této věkové kategorii. V neposlední řadě je třeba zmínit fenomén kyberšikany, který přinesl celosvětově několik dětských sebevražd.

V České republice je výskyt dokonaných sebevražd v přepočtu na 100 000 obyvatel (důležité měřítko sloužící k porovnávání sebevražedného jednání či jiných ukazatelů napříč různými zeměmi) zhruba 16, čímž příliš nevybočujeme z evropského průměru. Muži páchají sebevraždu výrazně častěji (respektive úspěšněji) než ženy, naopak v počtu suicidálních pokusů vedou ženy. Toto souvisí s tím, že muži volí častěji tzv. tvrdé způsoby suicidálního jednání (např. zastřelení), zatímco ženy spíše měkké (typická je intoxikace léky). U žen se také častěji jedná o tzv. demonstrační sebevraždu, kde není záměrem zemřít, ale upoutat na sebe a svou bezvýchodnou situaci pozornost.

 

 

 

Kdo je ohrožen a jak rozpoznat riziko sebevraždy

Situační faktory

Mezi důležité situační faktory zvyšující možné riziko sebevraždy patří zejména:

 

Duševní onemocnění s vysokým rizikem sebevraždy

Mezi psychiatrické diagnózy s vysokým rizikem sebevraždy patří zejména:

Mezi laiky je poměrně rozšířené přesvědčení, že sebevražda přijde jako blesk z čistého nebe, že okolí nemohlo dopředu nic tušit apod. Opak je ale pravdou, člověk v krizové situaci rozvažuje a hledá různá řešení, sebevražda obvykle není první možnost, která ho napadne a kterou přijme. (Výjimkou je zkratkové chování, kdy k sebevraždě dojde záhy po nějakém impulsu, např. oznámení tragické zprávy nebo pod vlivem intoxikace). Také je mylné přesvědčení o tom, že kdo o sebevraždě mluví, někomu se se svým úmyslem svěří, tak ji obvykle nespáchá. Pro tento mýtus neexistuje žádné výzkumné odůvodnění (a pokud sáhneme do nedaleké bulvární minulosti, celý národ sledoval několik let takřka v přímém přenosu životní příběh Ivety Bartošové, která si svým chováním o pomoc intenzivně říkala). Jak může vypadat chování člověka před spácháním sebevraždy, se snaží postihnout dále zmíněné Ringelův presuicidální syndrom a Pöldingerův suicidální rozvoj.

 

Ringelův presuicidální syndrom

Erwin Ringel (1921-1994) byl rakouský psychiatr a neurolog, který se zabýval výzkumem sebevražedného chování. V 60. letech 20. století formuloval presuicidální syndrom, který se dá vysledovat u mnohých sebevrahů. Tento syndrom se skládá ze třech postupně se rozvíjejících oblastí:

 

Pöldingerův suicidální rozvoj

Švýcarský lékař Walter Pöldinger (1929-2002) věnující se suicidálnímu chování popisoval myšlení člověka, předtím než dospěje k sebevraždě.

Typické je, že ve stádiu úvah a ambivalence se člověk svému okolí jeví zmateně, nervózně, vyčerpaně, nejistě, nemocně, v nepořádku, okolí obvykle vnímá, že je na tom „psychicky špatně“. Ve stádiu rozhodnutí se člověkovi uleví, z pohledu svého okolí vypadá, že už se dal dohromady, že je mu lépe, že se začal zlepšovat a v tom spáchá sebevraždu. Blízcí sebevraha často vypovídají o tomto z jejich pohledu absurdním zvratu, který předcházel sebevražednému jednání. Proto buďme vnímaví k náhlým změnám k lepšímu u psychicky vyčerpaných, nervózních lidí, pátrejme po tom, co je vedlo k zlepšení, obzvlášť pokud nám nejsou známé žádné objektivní příčiny!

Walter Pöldinger také sestavil orientační dotazník k určení míry suicidálního rizika.  

PÖLDINGERŮV DOTAZNÍK - NÁSTROJ K ROZPOZNÁNÍ ZÁVAŽNOSTI SUICIDIÁLNÍHO RIZIKA

  1. část

 

  1. část

 

(Dotazník je převzat z Laňková, Siblíková, 2004)

 

Klientovi nemusíte klást všechny otázky, pokud na některé z nich znáte odpověď (například víte, že v jeho rodině již k suicidu došlo). Také není nutné (ani vhodné) klást otázky v doslovném znění, je potřeba je přizpůsobit jazykovým schopnostem klienta a atmosféře rozhovoru. Zároveň je však třeba zachovat smysl otázek. Například místo otázky „Už jste někdy uvažoval o způsobu sebevraždy?“ se můžete zeptat „A víte, jak byste to udělal? Přemýšlel jste o tom?“

 

Orientační vyhodnocení

Čím více otázek v první části je zodpovězeno ANO a čím více otázek v druhé části je zodpovězeno NE, tím vyšší je suicidiální riziko.

 

 

 

Úkol 1

Přečtěte si dvě kazuistiky týkající se mladistvých se suicidálním pokusem. Tato kazuistiky ilustrují suicidální chování jako multifaktoriálně podmíněný proces. Pokuste se detekovat všechny faktory, které lze považovat v anamnéze obou dospívajících jako rizikové (z hlediska spáchání sebevraždy).

Patnáct a půl roku stará dívka byla přijata na dětskou psychiatrickou kliniku na doporučení dětské kliniky, kde byla krátce hospitalizována po požití léků. Dívka žila od předškolního věku po rozvodu rodičů sama s matkou, s otcem se vídala sporadicky, vztah mezi rodiči byl stále potenciálně konfliktní. Dívka měla v raném věku problémy ve školním zařazení, byla vyšetřována v pedagogicko-psychologické poradně pro specifické školní potíže (dyslexie, dysgrafie). Mívala konflikty se spolužačkami, které však nebyly nijak řešeny. V deváté třídě se začala stýkat více se staršími kamarády, kteří měli partu, začala kouřit, experimentovala s marihuanou, občas pila alkohol. Měla opakované sexuální zkušenosti. Zhoršil se její školní prospěch a na střední školu se dostala až po odvolání. O prázdninách řekla, že bude přes víkend u spolužačky, a byla s chlapcem. Poté, co se to dozvěděli rodiče a sáhli k represivním výchovným opatřením, snědla dívka večer, když byla v bytě přítomnai matka, několik tablet léků, které měli v domácí lékárničce. Matka zavolala RZ a dívka byla odvezena do nemocnice. Uvedla, že nechtěla zemřít, ale spíše uniknout ze situace, kterou nedokázala řešit. Z vyšetření vyplynulo, že jde o dívku s průměrnou inteligencí, která by sice chtěla, ale nedokáže naplnit aspirace vysokoškolsky vzdělaných rodičů. V klinickém obraze byly patrny známky deprese. Její osobnost byla slabě strukturovaná, spíše závislá a hledající momentální splnění přání, vývojově hůře sociálně adaptovaná. Bylo přítomno experimentování s marihuanou. Na klinice byla zařazena do programu skupinové i individuální psychoterapie, probíhaly rozhovory s matkou, opakovaně byl pozván i otec. Dívka neužívala žádné léky. Byla doporučena další terapie ambulantní formou. (Kocourková, Koutek, 2004)

Sedmnáctiletý chlapec byl přeložen na dětskou psychiatrickou kliniku z oddělení ARO, kam byl převezen po požití většího množství medikamentů. Na psychiatrické oddělení šel nerad, zdůrazňoval od počátku, že „není blázen“. Chlapec pocházel z dysfunkční rodiny, kdy se rodiče opakovaně rozváděli, matka byla léčena pro deprese, otec zvýšeně požíval alkohol. Chlapec byl jedináček. V raném i školním věku byl vcelku dobře adaptovaný, dobře se učil, neměl problémy v chování. Neměl žádné obtíže ve zdravotní oblasti. S nastupujícím dospíváním se objevily problémy v sociální oblasti, hůře vycházel s vrstevníky i autoritami, byl stále s něčím nespokojený. Jeho introvertní povahové zaměření se prohloubilo, cítil se „jakoby mimo“, měl pocit, že ho ostatní neberou, přehlížejí, nerespektují. Nekouřil, s drogami neměl zkušenost, občas vypil se spolužáky několik piv. V poslední době se seznámil se šestnáctiletou středoškolačkou, která ho chápala, navázal s ní i intimní vztah. Měl pocit, že se změnil jeho život, cítil se šťastný, že má přítelkyni, trávili spolu prakticky všechen volný čas. Půjčil si peníze, dívce nakupoval různé věci. Po několika měsících se vztah začal kazit, dívka s ním nechtěla být sama, pak došlo k tomu, že se s ním chtěla rozejít. Prožil to jako šok, řekl, že se kvůli ní zabije, zdálo se mu, že to nebrala vážně. Chlapec řekl, že se zabít nechtěl, ale počítal s tím, že by se to mohlo stát. I nyní by si přál, aby se dívka vrátila. V průběhu hospitalizace bylo zpočátku obtížné navázat s ním kvalitní kontakt, postupně se spolupráce zlepšovala. Z vyšetření bylo patrné, že jde o nadprůměrně inteligentního, introvertovaného, dlouhodobě nespokojeného chlapce, který idealizoval svůj romantický vztah a traumaticky prožíval jeho ukončení. V klinickém obraze známky deprese spolu s pohotovostí k hostilním afektům, aktuálně pod vlivem traumatického zážitku. Vývoj osobnosti s problémy v sociální adaptaci. Byla indikována individuální psychoterapie a rodinná terapie, užíval antidepresiva SSRI. Po skončení hospitalizace byla doporučena ambulantní terapie. (Kocourková, Koutek, 2004)

Mapa suicidality Edwina S. Shneidmana

Edwin S. Shneidman (1918-2009) byl významný americký psycholog, zakladatel oboru suicidologie.  Detekoval deset charakteristik tvořících mapu suicidality. Jedná se o deset psychických stavů, z nichž žádný sám o sobě nepředstavuje přílišné ohrožení jedince. Teprve nakumulování těchto charakteristik je typické pro prožívání lidí se suicidálními tendencemi. Níže následuje stručný seznam těchto charakteristik:

 

 

 

Úkol 2

Přečtěte si kazuistiku dokonané sebevraždy v seniorském věku. Zkuste se zamyslet nad možnými riziky, která seniorku k tomuto jednání dovedly.

Pacientka, 79 let, vdova, ve starobním důchodu, dříve pracovala jako švadlena. Poslední 4 roky žila v domově pro seniory, byla plně soběstačná. V rodině pacientky se nikdo na psychiatrii neléčil. Alkohol nepila, nekouřila. V dokumentaci pacientky je uvedeno, že začátkem dubna navštívila svého praktického lékaře na pravidelnou kontrolu tlaku, cestou upadla na zem, byla v bezvědomí, udávala bolesti za sternem a říkala, „že asi umře a chtěla by, aby už nedělala potíže“. Byla odvezena RZP do nemocnice na vyšetření. V nemocnici týden na pozorování, antibiotiky přeléčen zánět močového měchýře. Po propuštění vyhledala praktického lékaře na kontrolu tlaku, opět byla bez obtíží a den poté spáchala sebevraždu – suicidovala skokem v domě, kde žila její dcera. Tuto kazuistiku uvádíme, neboť je typické, že lidé před sebevraždou navštíví svého lékaře. Uvádí se, že až 75 % sebevrahů bylo v posledním měsíci před smrtí v kontaktu se svým lékařem, aniž by bylo pojato podezření ze suicidálního jednání.

 

 

 

Filmografie s tématikou suicidálního jednání

 

Snili jsme o životě, 2014, Finsko K probíranému tématu výrazně doporučuji!

Sebevražda jednotlivce má mnoho důsledků. Když člověk dobrovolně ukončí svůj život, zbudou po něm rodinní příslušníci, partneři a přátelé, které tento akt zanechá v destruktivní spirále hlubokého zármutku, zloby a výčitek. Komorní finský snímek pojednává o tématu sebevražd bez jakékoli manýry; klidná a statická kamera sleduje příběhy lidí, jejichž blízcí sebevraždu spáchali, i výpovědi těch, kteří se o sebevraždu v minulosti pokusili. Minimalistický film prokládaný černobílými animacemi přináší osudy lidí, kteří se pokoušejí v sobě znovu nalézt chuť do života.

(Dostupné na http://www.csfd.cz/film/360210-snili-jsme-o-zivote/videa/ )

 

Obyčejní lidé, 1980, USA

Komorní příběh jedné zdánlivě „docela obyčejné“ středostavovské finančně zajištěné rodiny vypráví o komunikaci a schopnosti slyšet své nejbližší. Dospívající Conrad žije pod dohledem korektního a spravedlivého otce, daňového poradce Calvina Jarretta, a své vždy pečlivě upravené a spořádané matky Beth. Proč tedy dojde k jeho nervovému selhání a téměř zhroucení? Kde vlastně začalo trauma, které s chlapcem postupně na svých sezeních rozkrývá otcem doporučený psychiatr? Conradův těžký pocit viny pramení z rodinné tragedie, skládající se před divákem střípek po střípku z jeho výpovědi. Tragedie však může odkrýt i nové a dosud nepoznané emoce. Právě tak se může proměnit jedna docela obyčejná rodina.  

(Dostupné na http://www.csfd.cz/film/7601-obycejni-lide/ )

 

Wilbur se chce zabít, 2005, UK, Dánsko, Švédsko

Wilbur se zpočátku jeví jako normální pohledný mladý muž ale to je jenom zdání. Ve skutečnosti chce skoncovat se životem. Zkouší spáchat sebevraždu, ale shodou nejrůznějších náhod mu jeho pokusy stále nevycházejí. Naštěstí má staršího bratra Harboura, který se o něj vždy postará. Život obou bratrů ale změní příchod svobodné matky Alice.

(Dostupné na http://www.csfd.cz/film/88881-wilbur-se-chce-zabit/ )

 

Kroužek sebevrahů, 2001, Japonsko

Vlna kolektivních sebevražd mladých lidí otřásla na přelomu tisíciletí japonskou společností – při pohledu na rozesmáté tváře středoškolaček, které se vrhají pod vlak, člověka dodnes mrazí. Pro Sono Shiona se skutečné události stávají odrazovým můstkem, domýšlí jejich možné důsledky. Kam až by mohl svět dospět, kdyby ti, kdo pohrdají vlastním životem, spojili své síly... Výsledkem je thriller, který rozhodně nedá člověku spát.

(Dostupné na http://www.csfd.cz/film/133087-krouzek-sebevrahu/ )

 

 

 

 Otázky k zamyšlení a ověření pochopení probírané kapitoly

 

 

 

Document edited with HTML-Cleaner.com