 děti bez výraznějších problémů v chování (preventivní aktivity a
opatření, eliminace ohrožujících podmínek)
 děti v riziku (prevence, diagnostika, poradenství)
 děti s problémy v chování (zejm. intervence, diagnostika,
poradenství, provázení)
 děti s poruchami chování (zejm. intervence, diagnostika,
poradenství, rehabilitace, provázení)
Co nejvíce z dětí v „běžné populaci“
• Pomoci jim, aby tam zůstaly (v tomto ohledu je i „běžná populace“
cílovou skupinou etopedie
• Pomoci jim, aby se tam dostaly
Rizika pro úspěšnou socializaci dítěte
 Osobnost dítěte
 Rodina dítěte
 Sociální sítě, společnost
 Škola
Rizika spojená s osobností
 Fyzická – postižení, nemoc, nedonošenost, FAS atd…
 Psychická – temperament, nízká inteligence, nízká sebeúcta,
nedostatek empatie, egocentrismus, nízká schopnost řešit
problémy …
 Sociální – absence klíčové osoby, institucionální péče/výchova…
Dítě v riziku (At-risk Youth)
Rizika spojená s rodinou
 Struktura a systém - s jedním rodičem, nezletilá matka,
dlouhodobá nezaměstnanost rodičů…
 Fungování – povaha interakcí v rodině, míra sporů,
domácí násilí, disharmonie, interakce s okolím,
psychická onemocnění
 Chování rodičů – vliv rodičovského vzoru – nezákonné
chování, užívání návykových látek…
 Výchovný styl – nedostatečné vedení/tvrdá výchova,
nedůslednost/lpění na pravidlech, zanedbání, týrání,
nezájem…
Rizika spojená se sociálními sítěmi, se společností
 Socioekonomické znevýhodnění, lokalita, zalidnění
 Násilí a kriminalita v okolí (násilí jako „akceptovatelná“ reakce na
frustraci či jako řešení sporů)
 Medializace násilí, kulturní normy, kultura „gangu“
 Nedostatek podpůrných služeb
 Sociální či kulturní diskriminace
 Obchod s dětmi, válečné konflikty
Rizika spojená se školou
 neúspěch, nepřiměřené nároky, outsider, nedostatek příležitosti
 slabá vazba na školu, negativní postoj
 nevhodné kázeňské prostředky, stigmatizace chyb
 riziková vrstevnická skupina, agrese jako norma
 šikana, odmítnutí, sociální izolace
 neví jak ve škole pracovat
 nízké rozvinutí sociálních dovedností (rigidní vzorce reagování)
 nejistota a obava ze selhání, odmítnutí
 nejde o rizika spojená s vývojovou fází (viz puberta) – spíše další z
faktorů vlivu
 Rizikové faktory se na sebe nabalují a jejich negativní
působení se umocňuje i s jejich počtem
 Určité negativní a destruktivní projevy jsou výsledkem
rozdílných i propojených skupin rizikových faktorů
 Mohou se kombinovat a ovlivňovat
 Vysoce účinná je včasná intervence zaměřená na rizikové
faktory
 Včasná intervence – vliv i v dalších oblastech
 Nejefektivnější: včasná (raná) intervence, zaměřená na
znevýhodněné děti v předškolním věku s přesahem do školní
docházky
 Tendence čekat na výrazné selhání, na jasný problém („nechat
vyhnít“) – ačkoli je třeba včasné řešení a případně kontaktovat
externí odborníky
 Tendence nálepkovat („žák s PCH) a vylučovat (změna třídy,
školy, vyloučení ze SŠ, segregace ve výchovném zařízení) – ačkoli
by škola mohla problém zvládnout
 Otázka efektivity, trvalé udržitelnosti řešení
 Potřeba jemnějšího rozlišování a navazujících kroků
Motivace
 Ví o problémech, vadí mu, chce věci změnit
 Narušení norem je projevem konfliktu vnějších požadavků a
vnitřních potřeb dítěte (dispozice)
 Volí neadekvátní prostředky
 Neztotožňuje se s nálepkou „problémový“, vnímá ji negativně
 Neorientuje se v situaci, bezradnost
Čas a intenzita
 Problémy v chování jsou krátkodobé
 Někdy nahodilé, jindy periodicky se opakující
 Často vývojová souvislost a důsledek nezvládnutého konfliktu s
okolím
Podpora a intervence
 Účinná jsou opatření v rámci výuky, třídy, školy
 Pedagog pomáhá kompenzovat problematické projevy žáka
 Nabízí mu nové způsoby řešení, chování, které legitimním
způsobem mohou naplit žákovy potřeby
Motivace
 Dítě není s normou vnitřně v konfliktu, ignoruje je, nepřijímá
 Ve vztahu k důsledkům chování nevnímá pocit viny
Čas a intenzita
 Porušování norem je dlouhodobé
 Vývojová specifika daného věku problém prohlubují
Podpora a intervence
 Speciální intervence
 Snaha o nahrazení způsobů a cílů, které jsou společensky
nepřijatelné, přijatelnými formami
Pět charakteristik dle Bowera (jedna či více po určitou dobu)
1. Neschopnost učit se (ne IQ či zdravotní problém)
2. Neschopnost navazovat uspokojivé vztahy s vrstevníky a učiteli
3. Nepřiměřené chování a emotivní reakci za běžných podmínek
4. Celkový výrazný pocit neštěstí nebo deprese
5. Tendence vyvolávat somatické symptomy (bolest, strach, nemoc)
ve spojení se školními problémy
Vývoj poruchy chování dle Bowera
1. Reakce na problémy denního života
2. Reakce na krizové životní situace, reakce jsou odlišné než jindy.
3. Vymyká se očekávání – nedostatečná schopnost přizpůsobení se,
problematicky reaguje na změny v blízkém sociálním okolí
(stěhování, změna třídy…)
4. Zafixované a opakované chování s možností ovlivnění a úpravy –
negativní sebeobraz, „point-of-no-return“, cílená intervence v
přirozeném prostředí = orientace v situaci i možnostech a způsobech
změny, důležitý je pozitivním sociální vztah (provázení)
5. Zafixované a opakované chování s nutností segregovaného
školského prostředí – výrazné projevy, nelze ovlivnit v přirozeném
prostředí, nutné působit na dítě celistvě a vyjmout z jeho prostředí
Důsledky dlouhodobých problémů v chování
 Individuální - vliv na charakter dítěte, který daná situace formuje,
motivace, hodnoty, zvyky…
 Sociální – „zrcadlové Já“ – druzí „ukazují“ jak má vnímat sebe sama;
podle toho volí další chování; problém navazování uspokojivých
sociálních vztahů
 Životní perspektiva – vliv na školní úspěšnost, bariéra úrovni
vzdělání odpovídající schopnostem, vyloučení ze vzdělávání
Vojtová, V. Přístupy k poruchám emocí a chování v současnosti. 2.
přepracované a rozšířené vydání. Brno: MU. 2008