Anatomie a fyziologie mluvních orgánů n nMluvní orgány se skládají z ústrojí respiračního (dýchací), fonačního (hlasové) a artikulačního Dýchací ústrojí nPrimární funkcí tohoto ústrojí je dýchání, sekundární je mluvení n nvzduch se do plic dostává horními a dolními dýchacími cestami, kde se vzduch čistí, otepluje a zvlhčuje, napínají se svaly mezižeberní, žebra se od sebe vzdalují, aktivuje se bránice a v plicích vzniká podtlak, který nasává do plic vzduch. Po uvolnění mezižeberních svalů a bránice se hruď zmenšuje, plíce jsou stlačovány a vzduch je vytlačen ven n nu dospělých osob je 16 – 20 dechů za minutu, u dětí 20 – 26 dechů. nDýchací soustava člověka představuje soustavu orgánů, která zajišťuje výměnu plynů mezi krví a vnějším prostředím. K dýchací soustavě patří: nhorní cesty dýchací: dutina nosní, hltan ndolní cesty dýchací: hrtan, průdušnice, průdušky a plíce Hlasové ústrojí (fonační) nSe skládá z hlasivek - typicky lidským orgánem, jsou uložené v hrtanu n nDélka hlasivek u dospělého člověka je 1,5 – 2,5 cm. U žen v průměru 18mm, u mužů 22mm. n nMezi vazy se nachází hlasivková štěrbina nHlasivky jsou při dýchání široce rozevřeny – poloha ventilační, při fonaci jsou k sobě přiloženy – poloha fonační. Artikulační ústrojí nZde dochází k hlavnímu rozlišení zvuků řeči nTvoří ho 3 rezonanční dutiny: nDutina hrdelní nDutina nosní nDutina ústní - má zásadní význam, podílí se na podobě hlásek Dutina ústní njejí funkcí je ukousnutí, mechanické rozmělnění a polykání n nTvoří ji: ntváře, rty (na tvorbě hlásek se podílejí aktivně i pasivně), njazyk (nezbytný při zpracování potravy a při řeči) nzuby (horního a dolního oblouku) - Pro vytváření hlásek jsou podstatné řezákytvrdé ntvrdé patro (tvořeno kostí), měkké patro (tvořeno svaly), čípek; patro uzavírá nosohltan, který spolu s měkkým patrem tvoří patrohltanový závěr, který umožňuje průchod vzduchu z/do dutiny nosní. nmandle, dásně - na vytváření hlásek se podílí pasivně, většina českých hlásek se ale vytváří právě tam nspodní čelist n nZměnami v postavení dolní čelisti, rtů, jazyka, měkkého patra se mění velikost objemu rezonančních dutin. nprvní dentice – od 6. – 30. měsíce po narození se prořezává 20 zubů mléčného chrupu ndruhá dentice – mezi 6. – 30. rokem života vyrůstá 32 zubů trvalého chrupu n nRozlišujeme: 8 řezáků, 4 špičáky, 8 zubů třenových, 12 stoliček Tvorba hlasu nVzduch z plic jde průdušnicí do hrtanu k úrovni hlasivek. nVýdechový proud může procházet rozevřenými hlasivkami, nebo proráží závěr nhrtanový hlas – rozkmitání hlasivek v hrtanu nRezonanční dutiny formují původní zvuk tvořený hlasivkami na lidský hlas – původní zvuk se tvarem dutiny modifikuje = dotváří, zesiluje a doformuje. nVlastnosti hlasu nZákladní nVýška hlasu - je dána hlavně velikostí hlasivek, čím kratší, tím vyšší hlas nSíla (intenzita hlasu) - vyjadřuje se v decibelech a subjektivně je vnímána jako hlasitost nje ovlivněna intenzitou vzdušného proudu nBarva hlasu - Je to subjektivní akustický dojem, kterým na nás hlas působí. Je dán různou velikostí, tvarem, polohou hrtanu a rezonančních dutin, proto je barva hlasu velice individuální. Podle barvy hlasu poznáváme konkrétní osoby. nRozsah hlasu a hlasové pole - je to rozmezí mezi nejnižším a nejvyšším tónem a nejslabší a nejsilnější intenzitou hlasu. nFunkční nHlasové rejstříky a přechodové jevy nHlasový začátek - nazýváme tím okamžik, kdy se k sobě hlasivky poprvé přiloží a začínají kmitat nRozlišujeme hlasový začátek: nTvrdý, měkký, dyšný nFonační doba Fonetika nz řeckého foné – hlas nebo zvuk lidské řeči nvěda zabývající zvukovou stránkou lidské řeči, její funkcí při mluvení, tvorbou hlásek, jejich vnímáním a užitím ve zvukové stavbě jazyka. nzkoumá také zvukové úpravy řeči různými modulačními faktory (melodie, tempo, přízvuk, barva hlasu) nfonémy (hlásky) , morfémy (kombinace fonémů - nejmenší jazykové jednotky s významem, např. mák, les, nos, …) nkombinací morfém se tvoří slova. Slova tvoří věty a věty promluvu. n nfonační doba - Je to doba vyjádřená v sekundách, po kterou je schopna vyšetřovaná osoba na jedno nadechnutí udržet nepřetržitě jeden tón. Dělení hlásek českého jazyka nsamohlásky (konsonanty) x souhlásky (vokály) n nSamohlásky nSystém českých samohlásek je tvořen pěti samohláskami Při artikulaci prochází výdechový proud dutinou ústní v podstatě volně, nenaráží na žádnou překážku n nPostavení jazyka v dutině ústní při tvorbě vokálů znázorňuje Hellwagův trojújelník: n n Dělení podle vodorovné polohy jazyka n Přední Střední Zadní nDělení podle Vysoké I U nsvislé polohy Středové E O njazyka Nízké A nA - Jazyk je při ní nejníže na spodině dutiny ústní, která je volná. Ústa jsou otevřena víc, než u ostatních samohlásek. nE – jazyk se posunuje kupředu a zvedá se k patru, dutina ústní se zmenší, dutiny hrdelní zvětší, rty se zaostřují. nI – jazyk se posouvá nejvíc nahoru a vpřed při ještě menším čelistním úhlu. nO – jazyk jde vzad a vzhůru, rty se zaokrouhlují nU – jazyk je nejvíce zdvižen a nejvíce vzadu, rty zaokrouhleny méně než při O nSouhlásky n Je jich 25 a rozlišujeme je podle místa nebo způsobu tvorby. n Podle místa tvorby: rozlišuje se pěti artikulačních okrsků, podle toho, na kterém místě mluvidel se hláska tvoří. nI. artikulační okrsek: n hlásky obouretné (bilabiální): p, b, m n hlásky retozubné (labiodentální, tvořené překážkou, kterou vytvořil spodní ret a horní řezáky: f, v nII. artikulační okrsek: n hlásky dásňové (alveolární) vznikají překážkou, kterou tvoří hrot jazyka na horní dásni: předodásňové (prealveolární): t, d, n, c, s, z, l, r, ř n zadodásňové (postalveolární): č, š, ž nIII. artikulační okrsek: n hlásky tvrdopatrové (palatální) tvořené přiblížením hrotu jazyka k tvrdému patru, které jsou pro sluchový dojem :označovány jako měkké ť, ď, ň, j nIV. artikulační okrsek: n hlásky měkkopatrové (velární): k, g, ch nV. artikulační okrsek: n hláska hrtanová vzniká přímo v hrtanu (laryngální): hhláska hrtanová vzniká přímo v hrtanu (laryngální): h nPodle způsobu tvorby n nHlásky výbuchové - explozivy (závěrové-okluzivy): při vytváření hlásky vznikne na určitý okamžik úplný závěr (okluze), který je pak prudce zrušen a slyšíme jakýsi výbuch (exploze): p, b, m, t, d, n, ť, ď, ň, k, g n nHlásky třené – frikativy (úžinové-konstriktivy): někdy překážka pro výdechový proud není úplná, průchod se jen zúží úzkou štěrbinou (konstrikcí), kudy se výdechový proud tře, podle sluchového dojmu jsou nazývány třené (frikativy): f, v, s, z, š, ž, j, h, ch, l, r, ř n nHlásky polotřené – afrikáty (polozávěrové (semiokluzivy): souhlásky obsahují v první artikulační fázi prvek závěrový a v druhé fázi úžinový: c, č Distinktivní rysy hlásek nK rozlišení významu slov je důležité mít správně vyvinutý fonematický sluch, na němž také závisí rozvoj řečových dovedností. n nZnělé souhlásky: b, d, ď, g, h, j, l, m, n, ň, r, ř, v, z, ž nNeznělé: c, č, f, ch, k, p, s, š, t, ť nNosovost: m, n, ň Průběh terapie dyslalie (patlavost) npřípravná cvičení nvyvozování hlásky nfixace hlásky nautomatizace hlásky n Přípravná cvičení nK přípravným cvičením patří cvičení pro rozvoj motoriky mluvních orgánů (rtů, čelisti, jazyka, měkkého patra atd.), dechová a fonační cvičení a cvičení pro rozvoj fonematické diferenciace. nMyofunkční terapie – A. Kittelová Proč cvičit správné dýchání? nNapětí celého těla a správná funkce bránice n nKlidová poloha jazyka n nHospodaření s dechem, delší fonační doba Dýchací (respirační) cv. nBez fonace nDržení špátle mezi rty – zavřená ústa nPřivonění, intenzivní nádech klidový (nezatínat krční svaly, nezvedat ramena) nVýdech pomocí obrázků n„skákání míče na břiše“ nFoukání do větrníku, bublifuku, pírka (intenzivně x mírně) nFoukání brčkem do vody x do hustší kapaliny, do míčku nSání brčkem, přenášení papírků n nRelaxační cvičení v leže nFoukání do papíru, do míčků (fotbal, přetlačování) nZahřívání rukou nFoukání do plamene svíčky (sfouknout x nesfouknout) nFoukání do vaty nS fonací: nProdloužný výdech na „m, s, š, a“ nPomocí onomatopoí – vlak jede, houká, dělá š-š-š (jede v dálce, přibližuje se, vzdaluje se) nJak dělá had, včela, čmelák, vítr… n nDodržování hlasové hygieny – nekřičet, nepřepínat hlas, dodržovat pitný režim, nepobývat v prašném prostředí, pozor na tvrdý hlasový začátek