Aplikovaná sociální psychologie Skupinový vliv, skupinové myšlení, manipulace, dav a davové chování Opakování pJedna ze základních oblastí výzkumu a teorie sociální psychologie p p„Jedná se o pokus vysvětlit jak je myšlení, prožívání a chování jedince ovlivněno aktuální či představovanou přítomností ostatních“ (Allport, 1954) p pProces, kterým je jedinec ovlivňen přímo či nepřímo myšlením, prožíváním a chováním druhých. p pRozvoj hlavně po druhé světové válce – hledání odpovědí na otázky, které vyvolala genocida Úvod (pokračování) pZahrnuje postupy, kterými jedinec ovlivňuje postoje a chování druhých npersuaze, kladení požadavků, uplatňování autority pZahrnuje i procesy, kterými jedince ovlivňuje skupina a společnost nkonformita k normám (skupinovým, společenským) p pJedná se vlivy působící v běžném každodenním životě Typy sociálního vlivu pkonformita - změna, přesvědčení či chování, která má za cíl sjednocení se skupinovým názorem (většinou nepřímý vliv) p pvstřícnost, ochota vyhovět - udělám, co se mi řekne ;) p pposlušnost – udělám, co mi řekne autorita; často jde proti vnitřnímu přesvědčení (př. změna chování, která není provázena postojovou změnou; přímý vliv) p pkonverze – změna, která mění vnitřní přesvědčení p pvliv minority – procesy, kterými malá nebo málo vlivná skupina mění postoje majority Klasické výzkumy pMilgram (1963, 1974) pAsch (1955) pMoscovici pZimbardo p pOblíbené, citované, často součástí představy o sociální psychologii jako takové Milgramova studie poslušnosti prole „učitele“v „pedagogickém experimentu“ p„elektrické šoky“ za chybnou odpověď, vždy o 15V vyšší p (od 15 do 450V - „nebezpečně vysoký šok“) ppři každém šoku „žák“ prostestuje a nokonec odmítá odpovídat popakovaná instrukce „experiment vyžaduje, abyste pokračoval“ p65% procent pokračovalo až do konce, když je „žák“ jen slyšet, 65% odmítlo, když byl i vidět pna telefonické naléhání reaguje jen 20,5% pkdyž byl přítomen i druhý „vyučující“, šlo do konce 95%; když jeden odmítl pokračovat, jen 10% pak samo pokračovalo do konce Aschova studie konformity p„jednoduchý percepční experiment“ pkterá čára je nejblíž standardu X pspolupracovníci mezi respondenty; p75% odpovídá se skupinou špatně pprocento roste s velikostí skupiny A B C X Moscoviciho studie vlivu minority na skupinový názor pmírná modifikace Aschova výzkumu; spolupracovníci vystupují jako konzistentní menšina pmají vliv protože nnarušují většinový názor npřitahují pozornost na sebe jako objekt npřitahují pozornost k alternativnímu řešení nvyřešení problému vyžaduje konsenzus pnutí respondenty „přemýšlet dvakrát“ Zimbardův vězeňský experiment pskupinová dynamika n studenti v rolích „dozorci“, „vězni“ ndynamika deindividuace neskalace; po týdnu ukončeno p phttp://www.prisonexp.org/ phttp://en.wikipedia.org/wiki/Stanford_prison_experiment pviz. např. Zimbardo, P.G. Moc a zlo. Praha, MoraviaPress 2005 Teorie sociálního srovnávání (Festinger, 1950, 1954) ptestování fyzické reality (př. Jsou muži vyšší než ženy? – Změřme výšky). Jedná se o racionální přístup a podle Festingera preferovaný způsob p pexistuje ale řada problémů, které takto ověřovat nejdou. V nich jsme závislí na testování sociální reality (Vypadám v tomto oblečení příšerně? – Zeptám se ostatních). Tento postup zahrnuje získávání zpětné vazby od subjektivně významných druhých (referenční skupina) s cílem redukovat nejistotu ve vztahu k podstatě reality Konformita – kdy a proč podléháme pInformační sociální vliv nkdyž je situace nejasná nkdyž je situace kritická nkdyž jsou druzí „odborníci“ n njak odolat: uvědomit si, že můj názor je stejně legitimní jako názor druhých p pVliv minority nje-li konzistentní, odolná a reagující na skupinové trendy pNormativní sociální vliv nčlověk jako sociální bytost chce být přijímán skupinou nskupinový vliv je výraznější, když přichází od lidí, které máme rádi n njak odolat: nebát se, získat spojence; čas od času je skupina tolerantní ke členům jindy konformním n n n n n n n n n n Vstřícnost, ochota vyhovět (compliance) pnepromyšlená konformita (mindless conformity) nnepromyšlené přejímání skupinových a společenských norem; každodenní autopilot vedoucí k „správnému chování“ p pTriky, které ji využívají nnoha mezi dveřmi nzabouchnuté dveře n„low ball“ n„ale to ještě není všechno“ pJak odolat nZnalosti nPromyšlený vztah k principům nOdpor n Poslušnost ve vztahu k autoritě prole normativního vlivu, informačního vlivu, nedomýšlení důsledků, fenomén „noha mezi dveřmi“, redukce nesouladu s autoritou pÚčinné faktory nlegitimita autority nrutina nrole dobrého vychování nblízkost autority nodosobnění oběti nchybění modelů odporu pJak odolat nzvýšit osobní odpovědnost nzískat ostatní pro odpor nzveřejnit utrpení oběti nptát se po motivech autority nfyzická vzdálenost od autority nblízkost k oběti n Skupinové myšlení (groupthink) pSkupinové myšlení (groupthink) npojem zavedený Irvingem Janisem (1972) npopisuje chybná rozhodnutí sociální skupiny zapříčiněné skupinovými tlaky nv rozhodování skupiny vede ke zhoršení efektivity myšlení, odtržení od reality (reality testing) a nedostatečném zvažování etických konsekvencí aktivit skupiny. pSkupiny zasažené tímto fenoménem ignorují alternativy a mají tendenci k iracionálním aktivitám dehumanizujícím jiné skupiny. pSkupiny jsou náchylnější ke skupinovému myšlení v případě, že: njejich členové mají podobné zázemí a zkušenosti nskupina je izolována od názorů „zvenku“ nnejsou úplně jasná pravidla pro rozhodování v rámci skupiny. Symptomy skupinového myšlení pJanis uvažuje o osmi symptomech (příznacích) skupinového myšlení: p 1.Iluze nezranitelnosti pSkupina je uvnitř velice optimistická a tenduje k akceptaci neúnosných rizik. 2.Kolektivní racionalizace pČlenové skupiny ignorují varovné příznaky a nejsou ochotni zvažovat své výchozí předpoklady. 3.Víra ve vnitřní morálku pČlenové skupiny věří v oprávněnost svých názorů a proto ignorují širší etické a morální dopady svých rozhodnutí. 4.Stereotypizované pohledy na členy jiných skupin pNegativní názory na „nepřátele“ vedou k přesvědčení o nevyhnutelnosti konfrontace. 5.Přímý tlak na vnitřní oponenty nČlenové skupiny jsou tlačení k tomu, aby neprezentovali protiargumenty vůči žádnému ze skupinových názorů. 6.Autocenzura pPochyby a odlišné názory od skupinového konsenzu nejsou vyjadřovány. 7.Iluze jednotnosti pVětšinové názory či rozhodnutí jsou považovány za jednomyslné. 8.Samozvaní „strážci myšlení“ (inkvizitoři) pČlenové chránící skupinu a její vedení před informacemi, které jsou problémové, nebo v rozporu se soudržností skupiny, skupinovými názory a/nebo skupinovými rozhodnutími. p Dynamika skupinového myšlení pPřítomnost výše uvedených symptomů nemusí nutně vést k fenoménu skupinového myšlení pSkupinové myšlení je pravděpodobnější v soudržných skupinách a za vnějšího tlaku na kvalitu rozhodnutí. pKdyž je tlak na jednotnost názoru dominující, jsou členové skupiny méně motivováni uvažovat realisticky nad možnými alternativami. pV těchto skupinách skupinový tlak vede nezodpovědnosti a iracionálnímu myšlení, protože v takové skupině je důležitější názorová „jednotnost“ než zvažování alternativ. pRozhodnutí vycházející ze skupinového myšlení jsou reálně méně úspěšná. Příklady skupinového myšlení a jejich dopadů (Janis) pNeschopnost předpovědět japonský útok na Pearl Harbour za 2. svět války p pEskalace války ve Vietnamu p p pNeúspěšný pokus o záchranu rukojmích v Íránu (...) p Příklady (2) pŠpatný odhad rizik při letu raketoplánu Challenger nvíce mj.: pRichard Feynman, R. To nemyslíte vážně, pane Feynmane!, Praha, Aurora 2001. Skupinové myšlení a mediální tlak pPrezentací žádoucích faktů leze vyvolat „žádoucí“ nálady veřejnosti („spin doctors“). Typické znaky: nnejsou zvažovány opravdu všechny alternativy nnejsou zvažovány všechny cíle nnejsou opravdu zvažována možná rizika preferované volby nneschopnost vracet se k původně zavrhnutým řešením nšpatná informovanost nvýběrově působící „informační šumy“ nneschopnost vytvářet plány pro pokračování nnízká pravděpodobnost úspěšných výsledků n pNapadá Vás nějaký příklad? ;) Skupinové myšlení - prevence pVedoucí skupiny může dočasně přidělit roli kritika každému členu skupiny pVedoucí skupiny může na počátku brzdit přijetí jednoznačných preferencí a očekávání pKaždý z členů skupiny se může běžně vyjadřovat ke skupinovým vymezením problému ze svého pohledu a přínosné nápady jsou skupinou přijímány pMůžeme pozvat jednoho nebo více „expertů“ zvenku a členové skupiny mohou před nimi své nápady obhájit pZkušenému a znalému členu skupiny je přidělena role oficiálního šťourala (tzv. ďáblův advokát) aby zpochybňoval předpoklady a plány pVedoucí se ujistí, zda je dostatek času věnován hledání problémů a varovných signálů, i od konkurenčních skupin a skupina a vedoucí vytváří i alternativní scénáře záměrů konkurujících skupin Manipulace, manipulativní taktiky pExistuje široká škála postup, jak úspěšně ovlivňovat chování a prožívání druhých, které je možné pozorovat v běžných sociálních interakcích v různých prostředích Příklady – v blízkých vztazích pPocity viny nČasté v rodinných situacích – „Jak jsi mi to mohl/a udělat?“ pZlost nViz konflikty – pro většinu osob je agrese ze strany druhých nepříjemná pZávazky, povinnosti nVyplývající z vzájemných vztahů; místy těžko vymezitelné hranice („Vzpomínáš si, jak jsem ti tenkrát…?“) p pKritika nVyvolání situace, ve které se musíme obhajovat, zatímco druzí mohou realizovat záměry pNepřiměřenost nObjekt debaty je rozmlžen, nebo významově posunut („Já o voze, on o koze.“) pBezmocnost nFalešná snaha vyvolat soucit („Potřebuju, abys mi pomohl…“) pDráždění nS erotickým podtextem – používání flirtu jako prostředku k dosažení cíle pOtázky nPodsouvání významů, vyvolávání žádoucích pocitů („Proč jsi vlastně…?!) n pManipulace způsobují, že se cítíme smutní, využívaní, nebo zneužívaní Manipulativní taktiky v sociálních skupinách pZvýšení sugestibility n„změkčení zábran“ prostřednictvím technik zvyšujících vnímavost (mj. audio, video, pohyby, mantry…) pZískání kontroly nad sociálním prostředím dotyčné osoby, jejím časem i sociální oporou nMj. sociální izolace, omezení kontaktu s lidmi nesdílejícími propagovaný názor pVyloučení informací narušujících skupinový názor nKontrola komunikace, zavedení „vnitroskupinového slangu“ atp. pDonutit osobu přehodnotit vlastní jádrové vlastnosti a vnímání sebe sama nSebezkušenost je přehodnocována, vlastní historie reinterpretována pVyvolat pocity méněcennosti nČlověk nevěří vlastnímu úsudku, ani vlastním schopnostem p pVytváření silných negativních emocionálních zážitků nVyužívány k psychickému trestání (sociální izolace, změny soc. statusu, vyvolávání úzkosti) pZastrašování nNepřijetí skupinového názoru povede k nejrůznějším následkům (duševní porucha, drogová závislost, vyloučení z komunity…) n p Manipulace v médiích pŘada taktik používaná zájmovými skupinami s dostatečným vlivem na média k prosazení vlastních cílů p pÚtoky nVytvoření „slaměného panáka“ nArgumentace „ad hominem“ nale i hledání obětního beránka či démonizace pPř. „Židovské spiknutí – Německo před WWII“) n pOdvrácení pozornosti nPř. Film Vrtěti psem phttp://www.fdb.cz/filmy/25503-vrteti-psem-wag-the-dog.html nČasto také odkazy na národní hrdost nebo patriotismus. Psychologie davu pDav - shluk lidí kolem ohniska společné pozornosti (Young, 1976) p p1. charakteristika davu p p2. dynamika chování v davu p p3. teorie davového chování p p4. fenomén nepomáhajícího davu Atributy davu pmnoho lidí v malém prostoru pbezprostřední kontakt ppodobnost v emocích (pocitech, potřebách, motivech) ppodobné reakce na stejné podněty pnevládnou normy, ale pocity a emoce pdeindividualizace (anonymita), imitace chování p Základní typy davu pshluk: neorganizovaná masa lidí s nejasným záměrem a očekáváním, vzniká náhodně ppublikum: jistý záměr a očekávání pagresivní dav: dav produkující násilí ulynčující: agrese proti jednotlivci („spravedlnost“) uterorizující: agrese proti větší skupině lidí, není tak aktivní jako lynčující urebelující: mění se v organizaci púnikový dav: uplatňuje se „panika“ (stav sugesce, snížení vědomí, výrazné emoce – strach, úzkost) pakvizitivní dav („rabující“): snaha něco získat pexpresivní dav („afektivní“): vyjadřuje něco navenek Psychologické charakteristiky davu pdeindividualizace: snížení osobní identity p„snížení intelektu“ (zúžení vědomí) p„zvýšené vášně“ p„akceschopnost“ Dynamika davu pzákladními faktory psugesce: snížené vědomí, zvýšené emoce pnápodoba: přebírání vzorců chování bez vnitřního ztotožnění ppsychická nákaza: uzúžené vědomí uzúžená pozornost usugesce unápodoba Teorie davu pteorie kolektivní mysli - G. le Bon (1895): v davu se projevují instinkty, vášně (nekontrolované emoce jako hněv, impulsivita, intolerance, živelnost, fanatismus) ppsychoanalytická teorie - id je ovládáno silnými vůdci pteorie aktuální normy (Turner, Kilian 1972): 3 základní procesy: a) nákaza, b) shovívavost (postojů, chování – sjednocení), c) aktuální norma pteorie sčítajících se hodnot (Smelser, 1963): a) strukturovaná vodivost, b) strukturované napětí, c) všeobecné přesvědčení (sugesce), d) náhlá událost, e) mobilizace (pohotovost pro určitý druh chování), f) cesta ke kontrole Pozitivní účinky davu pLéčivé účinky davu: pocit sounáležitosti (sport, koncerty, náboženská setkání atd.) Nepomáhající dav pposkytnutí pomoci předpokládá: p1. povšimnout si p2. správná interpretace u„bystander effect“ (efekt diváka) – Lattané, Darley : čím více lidí, tím menší pravděpodobnost pomoci druhých lidí u„pluralistic ignorance“ - znásobený nezájem p3. převzetí odpovědnosti (diffusion of responsibility, confusion of responsibility), p4. rozhodnutí jak pomoci (audience inhibition)