Pozorování
Základní metoda
…které se nevyhneme: v nejširším smyslu
přirozená tendence každého člověka
Možnosti kultivace a formalizace:
Pozorovací schémata (např. Flanders)
Rizika: výběrovost, „osobní rovnice“,
subjektivní zkreslení
Důležité: reflexe vlastní pozice pozorovatele
Pozorování 2
Zúčastněné pozorování – mj. potřeba reflektovat i
vlastní roli pozorovatele
x
Zprostředkované pozorování – pozorovatel není
vnímán jako účastník, analyzuje se např. nahrávka
apod.
Přirozené pozorování (situace, ke které dochází
spontáně)
x
Pozorování v inscenované situaci (setting – např. Test
neznámé situace pro identifikaci stylu attachmentu)
Možnosti práce s pozorováním
Obsahová, popř. fenomenologická analýza
(výchozí je podrobný „nezúčastněný“ popis,
další fáze zahrnuje kódování)
Zvláštní místo: analýza interakcí
Aplikace předem vytvořených teoreticky
podložených schémat
Záznam – umožňuje opakovaně se zabývat
určitými sekvencemi, věrně ilustrovat
výsledné interpretace…
Pozorování jako neodmyslitelný doplněk
dalších metod (analýza kresby,
performačních metod…)
Rozhovor
Důležité reflektovat:
účel (proč)
pozici (s kým hovoříme, co to pro něj
znamená)
kontext (je pro sdělování
příznivý/nepříznivý?)
míru formalizace (strukturovanosti)
…že jde o komunikační situaci (má svůj
logický průběh, nároky i zdroje chyb)
Komunikace mezi lidmi
pan Vyspan Vysíílajlajííccíí pan Ppan Přřijijíímajmajííccíí
vzkaz,vzkaz,
komunikkomunikéé
zpzpěětntnáá
vazbavazba
kkóódovdováánníí dekdekóódovdováánníí
komunikakomunikaččnníí
baribariéérara
Komunikace
Neverbální
Verbální
Komunikace jednáním
Komunikace – kromě informací
Metakomuniační klíče (tón, úsměv, ;)
Sdělování emočního stavu
Sdělování vztahů a postojů k tématu rozmluvy
Sdělování vzájemných postojů
Sdělování sebepojetí
Sdělování vztahů, které si přejeme udržovat
Sdělování pravidel o dalším průběhu komunikace
Nic neříkající sdělování
...Není možno nekomunikovat
Neverbální komunikace
sdělování pohledy
sdělování výrazem obličeje (mimika)
sdělování pohyby
sdělování fyzickými postoji (posturologie)
sdělování gesty (gestika)
sdělování dotykem (haptika)
sdělování vzájemným přiblížením či oddálením
(proxemika)
sdělování úpravou zevnějšku
Rozhovor
Individuální nebo skupinový
Probíhá jednorázově nebo v
opakovaných sezeních
Různá míra přípravy a postupu při
vedení – nestrukturovaný,
strukturovaný, polostrukturovaný
Direktivní nebo nedirektivní
Nestrukturovaný rozhovor
Podobá se běžnému nahodilému rozhovoru
Důraz na přirozenost konverzace, nenucený průběh…
Nemáme připravený plán (zpravidla ani dílčí okruhy),
držíme se hlavního tématu
Jasná musí být představa, co se chceme dozvědět, na jakou
otázku hledáme odpověď a proč (nikoli jak se k tomu
dobereme)
Zvláštní forma: narativní interview – zde spíše tazatel
podněcuje k vyprávění, než aby probíhala konverzační
výměna; tazatel parafrázuje, doptává se na nejasnosti,
podněcuje… ale nesugeruje, nepřerušuje, nezasahuje do
dějové linie
Výhody: flexibilita, možnost improvizace, mnoho informací
o vypravěči
Nevýhody: poznáme ve fázi zpracování a analýzy dat
Polostrukturovaný rozhovor
Postupuje se podle závazného schématu – okruhů otázek
Můžeme měnit pořadí okruhů podle aktuální potřeby
Můžeme přizpůsobovat znění otázek aktuální situaci
Zaznamenáváme i informace, které původně nebyly
součástí sledovaných okruhů
Pokládáme i doplňující otázky
Můžeme rozdělit na strukturovanější a méně
strukturovanou část (aktivní více dotazovaný / tazatel)
Výhody: oproti nestrukturovanému snadnější
vyhodnocování, oproti strukturovanému flexibilita, citlivost
k situaci a možnost podle potřeby měnit schéma
Nevýhody: při nezvládnutém vedení podobné jako u
nestrukturovaného
Strukturovaný rozhovor
Na pomezí mezi rozhovorem a dotazníkem
Pevně dané schéma, které neumožňuje velké změny a
úpravy
Nejnáročnější na přípravu
Náročný i na strandardní podmínky (doba, tazatel,
projev tazetele…)
Omezený prostor pro rozvíjení dalších zajímavých
témat
Omezený prostor pro individualitu tazatele i
dotazovaného
Nevýhody společné spíše s nevýhody dotazníků
OTEVŘENÉ – charakter odpovědi není určen
UZAVŘENÉ – omezené odpověďové varianty
Ano/ne, dichotomické, alternativní
Multiple-choice (ustáleně alternativní, mnohonásobné volby ;-)
ŠKÁLOVÉ (posuzovací, ratingové) – přímá kvantifikace
SPECIÁLNÍ (PSYCHOLOGICKÉ) – vědomé
porušení „pravidel“ >> skrytí pravého účelu >>
verbální chování
Např. projektivní, asociační (konotační)
Manipulativní, experimentální (např. nucená volba,
sugesce)
Formy (formáty) otázek
Typy otázek(Miovský, 2006)
Zjišťovací, rozhodovací (Byl jste
tam?, Sledujete televizi?)
Alternativní (Máš raději maminku
nebo tatínka?)
Doplňovací (Kdo…? Kde…? Kdy…?
Jak..? Proč…?)
Naváděcí (!!!nikoli návodné – Můžete
mi o tom prosím říci více…?)
Typy otázek (Svoboda, 1999)
Přímé (Myslíte si, že…?)
Nepřímé (Myslíte si, že je správný
názor, že…?)
Projektivní (Co si myslíte o lidech,
kteří tvrdí, že…?)
…kromě otázek (další techniky při
vedení rozhoru)
„technika“ není jen technická záležitost
technika kladení otázek
technika jednoduché akceptace
technika zachycení a objasnění
technika parafrázování
technika interpretace
technika ujištění
technika používání pomlk
??? – často zásadní otázka registrace
(záznamu) rozhovoru
Fáze rozhovoru
Příprava – rozhovoru jako takového, tazatele na setkání s
dotazovaným/i
Realizace rozhovoru:
Úvodní část: má zajistit kontakt, motivovat; čas pro informování
(o očekáváních, účelu rozhovoru, o sobě), získání souhlasu s
rozhovorem a záznamem…
Vzestup a upevnění kontaktu – „zahřívací kolo“: obecnější, méně
citlivá témata; také zjištění ochoty respondenta hovořit, info o
jeho komunikačním stylu, slovníku…
Jádro rozhovoru: obsahem jsou cílové tématické okruhy, důraz se
přesouvá na validitu odpovědí; obecně snaha propojit informace s
konkrétní zkušeností respondenta (ne „takhle nějak obvykle…“ ale
„jak to bylo naposledy…“ atd.); prokládání zatěžujících,konfliktních
apod. témat méně závažnými, „oddechovými“ podle potřeby
Závěr a ukončení: důležité i z etických důvodů – dotazovaný nemá
odcházet rozrušený, poděkování, domluva, co dál
Anamnéza
Životopisná metoda zachycující vývoj
(,,historii") osobnosti od početí do
současnosti.
Používá se zejména ve zdravotnictví,
psychologii a speciální i sociální
pedagogice.
Provádí se většinou ústní formou, ale není
vyloučena ani forma písemná.
Snímání anamnézy je doprovázeno
pozorováním, jehož výsledky se též
zaznamenávají.
Schéma kazuistiky (podle V. Smékala)
1.Základní údaje
2. Anamnestické údaje:
a) Rodové dispozice
b) Ontogenetický vývoj
c) Scholarita
d) Prostředí
e) Socioekonomické podmínky
f) Meziosobní vztahy a komunikace
3. Chronologické záznamy
4. Odborný nález
5. Katamnéza
6. Závěrečné údaje
7. Přílohy
Některé možnosti analýzy rozhovorů (ale i
anamnestických údajů, textů obecně…)
Tématická obsahová analýza
Zakotvená teorie (grounded theory)
Fenomenologická analýza (analýza
„žitého světa“)
Analýza diskurzu (způsobu podávání
informací – „užití řeči“)
…