Druhý způsob je experimentální vztahová diagnostika formou hry s figurkami v písku – Sandspiel. V tomto případě jde o individuální nebo skupinovou terapeutickou diagnostiku blízkou projektivním metodám. Navzdory hravé a vizuálně atraktivní formě upozorňuji na náročnost této formy práce především z hlediska otevírání konfliktních a tíživých témat a s tím spojené nároky na kvalifikaci diagnostika.
9.1 Sociometrie
Každý člen skupiny zaujímá v sociální hierarchii skupiny konkrétní pozici, která souvisí mimo jiné:
V sociální psychologii se struktuře a fungování skupin věnuje značná pozornost. Předpokládá se, že v jakékoli skupině se vytváří systém rolí (co kdo pro ostatní znamená) a pozic (jak vysoko stojí v hierarchii skupiny, jak hodnotný je pro ostatní členy). Souhra a soupeření je funkcí tzv. skupinové dynamiky, stejně jako případná patologie (např. šikana). Obecnou představu o univerzální struktuře rolí vyjadřuje tzv. základní psychodynamická teze (Schindler, 1957; schéma převzato z Hayesová, 1997).
Podrobnějším zjišťováním vztahů a pozic ve skupině se zabývá sociometrie. Autorem pojmu i prvních postupů je J. L. Moreno. Cílem sociometrie je identifikace struktury vzájemných vztahů v malých skupinách (tzn. v takových, ve kterých jsou všichni členové ve vzájemném kontaktu – např. školní třída, pracovní kolektiv).
Metoda umožňuje zjistit:
vzájemné sympatie,popř. antipatie členů
pozice jednotlivých členů skupiny.
Každý člen skupiny přitom hodnotí pozice ostatních (popř. i sebe). Využívají se sociometrické otázky (např. „S kým bych chtěl jet na výlet?“ „Vedle koho bych chtěl sedět?“), odpovědí je jméno člena skupiny.
Klasickým způsobem zpracování výsledků a převedení do přehledné grafické podoby je tzv. sociogram. Základní variantou je neuspořádaný sociogram, do kterého vynášíme volby – výběry, kdo koho jmenoval – jako čáry, kroužky znázorňují osoby. Je praktické osoby volící se vzájemně umisťovat blízko sebe. čáry se nemají protínat. Neuspořádaný sociogram je vhodný při posuzování velmi malých skupin cca do 10 osob (proč tomu tak je, můžete zkusit prakticky). Obrázek znázorňuje neuspořádaný sociogram pětičlenné skupiny s dobře kooperující trojící, členem s okrajovou pozicí a outsiderem.
Ve větších skupinách můžeme využít tzv. terčový sociogram, kdy umisťujeme osoby do mezikruží podle počtu obdržených voleb (čím více,tím blíže u středu). Vzájemně se volící osoby umisťujeme opět blíže sobě. Na obrázku je sociogram školní třídy, kroužky a trojúhelníky značí chlapce/dívky.
Cvičení: Pokuste se přečíst sociogram z hlediska oblíbenosti jednotlivců a propojenosti kolektivu.
Kromě jednoduchých otázek je možné využít pro šetření i publikované dotazníkové metody, například dotazník SORAD (Sociometricko-Ratingový Dotazník). Jde o originálnía široce používanou metodu pro sociometrická šetření ve školních třídách, autorem je Vladimír Hrabal.
SORAD sleduje dvě základní dimenze:
Administrace probíhá tak, že každý žák obdrží jmenný seznam třídy, ve kterém u každého spolužáka označí na škále 1 – 5 jak je oblíbený a jaký má vliv.
Lze sledovat i další dimenze: sympatie, pomáhání, důvěru, konfliktní chování; protože zvláště mladší žáci mívají problémy s chápáním těchto docela abstraktních kategorií, je vhodné položit otázku na konkrétní chování (Na koho se můžeš obrátit, když něco nevíš? apod.)
Podle Z. Hadj-Moussové:
Více informací naleznete např. na http://en.wikipedia.org/wiki/Sociometry
Je možné vymýšlet i jiné formy orientačního sociometrického šetření – např. hry, při kterých si můžeme všimnout, jak dobře (nebo špatně) skupina kooperuje, jak se kdo zapojuje a jak a proč je přijímán (nebo vylučován)…
Cvičení – k diskusi ve skupinách: Sociometrií jsou inspirované i postupy zjišťování sociálních stereotypů („Představte si, že nastupujete do vlaku. Žádné kupé není prázdné a vy volíte, ke komu si máte přisednout... V jednom kupé sedí studenti matfyzu, ve druhém klub mladých lidovců, ve třetím romská rodina, ve čtvrtém vyučující ze socpedu...)
Protože dotazníky mají své limity a pro žáky není jejich vyplňování příliš záživné, často se orientačně používají obrázkové verze. Příklad jedné z takovýchto modifikací znázorňuje obrázek skupiny jako stromu, na kterém se nacházejí členové v různých prototypických pozicích (vůdce, outsider, pomáhající...) Autorství daného schématu se bohužel nepodařilo dohledat, za poskytnutí děkuji Mgr. L. Zemanové, která metodu využila jako třídní učitelka a jako doplňkovou i ve své bakalářské práci o integraci dívky s lehkým mentálním postižením do školní třídy na ZŠ.
9. 2 Příklad dynamické vztahové diagnostiky: hra v písku (Sandspiel) v kontextu práce s rodinou
Hra v písku s využitím interiérového pískoviště a případně předmětů a figurek (Sandspiel) je „vynálezem“ psychoanalyticky orientované terapeutky Dory Kalfové. Materiál původně využívala jako terapeutický prostředek pro sebevyjádření a sdílení témat v individuální psychoterapii. V současnosti se ale můžeme setkat se zajímavou experimentální modifikací při posuzování vztahů v kontextu rodinného poradenství. Za materiály z praxe Krizového centra pro rodinu v Českých Budějovicích děkuji Mgr. Jolaně Buckové.
Materiál je třeba chápat jako doplňkový; kvůli náročnosti není možné naučit se pracovat se Sandspielem, je ale dobré znát tento typ metod –výsledky se začínají objevovat i ve zprávách pro sociálnípracovníky a právníky, kteří pracují např. s rodinami v situaci konfliktu (podporovaná setkávání s dítětem, syndrom zavrženého rodiče, komunikace v rodině, rodinná patologie).
Při hře s pískem osoba (popř. dvojice nebo malá skupina) staví scénu v pískovišti s využitím figurek a materiálů, které jsou v hojném počtu k dispozici. Nejedná se o standardizovanou sestavu, figurky mohu být libovolné (je dobré sbírku aktualizovat),cílem je, aby byly pro klienty atraktivní a aby umožňovaly formulovat významy neverbálně, ale podobně volně, jako když člověk hovoří a využívá širokýrepertoár výrazových prostředků. Scéna představuje souhrn významů, s niž lze manipulovat a měnit jejich „příběh“.
S východisky diagnostického využití se seznamme alespoň heslovitě:
Cíle vztahové diagnostiky:
Využití hry s figurkami v diagnostice a terapii:
Hra v písku - Sandspiel
Obrázek znázorňuje výchozí situaci – prázdné pískoviště a dostupný materiál
Společně na písku mohou pracovat např.:
Kazuistická ilustrace: práce s dospívajícími sourozenci, kteří žijí s matkou alkoholičkou; oba stavějí samostatně, nevědí o postupu druhého z nich(
Pozoruhodné je spontánní zařazení shodných symbolů – hada/hadů, pouště,nemocnice, obrněnců, myši... exploraci jejich „žitého světa“ umožnila metoda šetrněji, než přímý „výslech“,později mohli pracovat se situací dále a naznačovat, jaké by pro ně bylo možné řešení a jeké prostředky a zdroje pro zlepšení situace jsou k dispozici. Výsledek jedné z dalších „her“ ukazuje společná stavba „ostrova rodiny“,při které se symbolicky propracovávají k vizi zlepšení situace.
TÉMA „OSTROV RODINY“
inspirace Ostrovem rodiny Z. Riegera – při práci se Sandspielem začala používat PhDr. Iva Dedeciová
instrukce: „Postavte teď všichni společně ostrov nebo ostrovy, na kterých byste chtěli jako rodina žít. Mezi sebou se domluvte, jak je budete stavět. Nemusí být reálné – zapojte fantazii. Až se shodnete na tom, že jste hotovi, dejte mi vědět. Budu tady sedět a něco si psát. Mohu i fotit vaši práci při vzniku.“
následuje volná hra na dané téma
Základní prvky původní sestavy (včetně ohrožujících motivů) zůstávají, ale je naznačeno,co se má změnit v celém kontextu, aby ohrožení nebylo přímé a v životě sourozenců dominantní. Do hry jsou „vtaženy“ další blízké osoby, sytící prostředí, bezpečné vymezení hranic i „přemostění“ do nemocničního stanu – léčebny (kde je dobytek v ohradě).