Druhy výzkumů Tabulka slouží jako podkladový materiál pro výukové účely základů empirického kvantitativního výzkumu na UHK (JS 2009/2010). Jedná se o shrnutí druhů výzkumů. Více k danému tématu se dozvíte v níže uvedené literatuře. rozlišovací kritérium Druhy výzkumů míra obecnosti základní – badatelský, cílem je obohatit vědění, řeší klíčové problémy aplikovaný – cílem je využití výsledků v praxi, řeší konkrétní problémy praxe vztah ke skutečnosti teoretický – využívá abstrakce, analýzy, syntézy, modelů atd., nepracuje s konkrétními daty empirický/praktický – spojení s praxí, realitou, exaktní metody, konkrétní poznatky „[DEL: paradigma :DEL] “ přístup kvantitativní – exaktní metody, ověřování hypotéz, statistické nástroje kvalitativní - popis, prožitek, postižení jedinečnosti, .. způsob využití akční – reaguje na určitou potřebu, na dílčí problém praxe; směřuje přímo do praxe; řeší je učitelé, ředitelé; na škole, v kraji strategicko-koncepční – podklady pro rozhodování a dlouhodobé plánování, teoretický + opřen o empirický výzkum, směřován obecněji a s širším časovým horizontem komplexnost objasňování monodisciplinární – používá teorie a nástroje jedné disciplíny interdisciplinární – integrace poznatků a přístupů vícera disciplín transdiciplinární – řešení problému se skládá jako mozaika pohledů všech disciplín, které mají k řešení problému co říci účelovost deskriptivní – charakterizuje, popisuje stav diagnostický – charakterizuje stav (úroveň, příčiny) a dává doporučení explorativní – heuristické, odhalení nového explikativní – co je a proč, verifikace hypotéz evaluační - hodnotící prostředí laboratorní terénní/ přirozený – přímo na školách, např. Školní etnografie přístupy, metody experimentální observační longitudiální - dlouhodobý průřezový – dlouhodobý průřezový komparativní historický – zkoumání jevu v celé minulosti prognostický interkulturní délka trvání krátkodobé dlouhodobé/longitudiální míra postižení předmětu dílčí – do hloubky, částečný, speciální komplexní – pohled z různých hledisek, multidisciplinární přístup, postup ex post facto – většina pedagogických výzkumů, pozorujeme závisle proměnnou, nezávisle proměnná známa, zjišťujeme její vliv experiment – opačný postup – ověřujeme, zda předpokládaná intervenující proměnná, když ji měníme, vyvolá změny v proměnné, kterou považujeme za na ní nezávislou Literatura (více k dané problematice): PRŮCHA, J. Přehled pedagogiky. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-399-4. (s. 181 – 187) PELIKÁN, J. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha : Karolinum, 1998. (výzkum ex post facto, experiment) PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2001. ISBN 80-7178-579-2.