PEDAGOGICKÁ PSYCHOLOGIE
Sociální prostředí školní třídy a školy


Myšlenkový experiment
¨Představte si restauraci, do které obvykle chodíte
¨Co se o ní vůbec dá říct?
¨Co se vám v ní líbí a nelíbí?
¨Co z toho je pro vás osobně důležité?
¨Co z toho je – podle vás – důležité pro ostatní, kteří tam chodí s vámi?
¨
¨Pořád je to ta stejná a pro vás osobně příjemná restaurace?

Jak to tedy je?
¨Konkrétní člověk v sociálním prostředí
¤(mikro – mezo – makro)
¨Jeho vnímání tohoto prostředí
¤(Lewin, Bronfenbrenner atd.)
¨Jeho interpretace a komunikace sociální reality (...)
¤(Moscovici atd.)
¨Otázka změny v čase (individuálním i skupinovém)
„My“
„Já“
sdílené významy událostí
výpověď o pocitech, událostech...
události, situace...
čas
čas

Proč se zajímat o sociální prostředí?
¨škola jako prostředí (mj.)
¤vývojově psychologický pohled
¤sociální učení
¤(...)
¤
¨prožívání tohoto prostředí žákem (mj.)
¤vliv na výkon
¤vliv na další vzdělávací dráhu
¤(...)
¤
¤

Sociální klima v souvislostech
¨Historicky je dáváno souvislosti mj. s:
¤efektivitou a kvalitou výuky,
¤školní úspěšností žáků,
¤akademickými aspiracemi žáků,
¤problémovým chováním…

Důležité upozornění – vztah mezi klimatem školní třídy a klimatem školy
¨(nejen) z historických důvodů se liší organizace výuky ve střední Evropě a v anglosaských zemích
¤U nás – žáci se většinou účastní výuky v jedné skupině (školní třída); diferenciace podle výkonu
probíhá uvnitř třídy a třída je proto velmi důležitým faktorem ovlivňujícím vnímání vzdělávací
reality žáky i vnímání žáků učiteli (kontext třídy)
¤V USA jsou žáci děleni do výuky podle výsledků (kurzy pro začátečníky a pokročilé) a mají větší
možnost volby kurzů; kontext školy jako celku je pak mnohem důležitější (i jako label)

Klima školy vs. kultura školy
¨Klima školy
¤Tradiční, vychází z kvantitativních postupů a metod
¤Zaměřuje se na hodnocení prvků prostředí a interakcí, která jsou agregována do ukazatelů
¤„Výzkum klimatu školy je prostě levobočkem výzkumu klimatu organizace a výzkumu efektivity
vzdělávání.“  (Andersonová, 1982: 368).
nškola jako součást vzdělávacího systému je především formální organizací;
nvnímání ředitele a jeho stylu vedení jako jedné klíčových proměnných sociálního klimatu;
nakcent na výkon žáka či studenta, či výkon žáka a jeho ovlivnění efektivitou učitelovy práce
npozitivní klima školy bylo nakonec potvrzeno jako jedna z charakteristik „efektivních škol“
¨Kultura školy
¤Odlišná výzkumná tradice (kvalitativní přístup)
¤etnografický přístup, idiografický přístup
¤např. Pražská skupina školní etnografie
nhttp://userweb.pedf.cuni.cz/~www_kpsp/etnografie/frame.htm
¨

(Sociální) klima školy, školní třídy
¨Sociální klima –metafora, která se pokouší postihnout individuálně-emotivní i sociální rozměr
institucionálního vzdělávání
¤(kurikulum i skryté kurikulum)
¤
¨Poprvé použito J. Withallem (1949) ve studii The development of a technique for the measurement of
social-emotional climate in clasroom (Journal of Experimental Education, 17, s. 347-361)
¤Proč nejsou srovnatelné třídy stejně školsky úspěšné?
¤Dívčí SŠ, New York
¤
¨Velký nástup v 60. a 70. letech; zájem trvá do současnosti; složka evaluace i autoevaluace školy
(srv. sondy OECD)

Co tedy je klima školy / třídy?
¤Názory a hodnocení aktérů edukace na podmínky, průběh i výsledky
nTedy česky – co si lidé myslí a jak se cítí v naší škole a výuce v ní
nCharakteristika kvalitní výuky i nutná podmínka pro ni
nNěco, co si obvykle (tj. do výskytu obtíží) neuvědomujeme
nObvykle ani není explicitním tématem hovoru („A co škola, dobrý?“)
nDobrým krokem pro začátek i pro pokračování je – začít se o škole bavit – a pak v tom i pokračovat
n(Auto)evaluační nástroje pak mohou a) napomoci se začátkem diskusí na téma naše škola (tj.
související s klimatem)
nNásledně b) pomoci ověřit, zda pocity, názory a domněnky, které se v debatě vyskytly jsou
většinově vnímány jako problém (ev. jako přednost)
n

¨Možné dva základní přístupy (řešení „na klíč“ vs. vlastní aktivita školy):
1.Máme hotový dotazník a neváháme ho použít
nPotřebujeme „něco udělat s klimatem školy“
nTypická charakteristika komerčních řešení
nNěkdo mimo školu je expertem na naši školu a ví, co je pro ni nejlepší
nČím častější použití jednotného dotazníku i systému vyhodnocení, tím nižší náklady
nDostáváme odpověď i na otázky které nás nezajímají, nebo nejsou z hlediska aktuální situace školy
podstatné
2.Postupně rozvíjíme uvažovaní a debatu o prostředí naší školy
nIniciujeme debatu o prostředí školy
nDefinujeme účastníky, čas i místo pro takovou debatu
nSnažíme se identifikovat potencionálně problematické či rizikové oblasti, nebo naopak oblasti
příkladné
nNepotřebujeme vyřešit vše naráz (tj. vykázat aktivitu), máme zájem o kvalitní a platné výsledky
n
¤Základní společný problém:
nJak vymezit případná témata pro (širší) průzkum ve škole?

Klima školy v praxi i teorii
¨Výzkumné nástroje
¤diplomové práce, disertace, mezinárodní srovnání (PISA atd.)
¤kvalitativní i kvantitativní přístupy
n(dotazníky, rozhovory, focus groups)
¤vycházející z různých paradigmat
nklima školy, kultura školy
¤věcně ad hoc adaptace zahraničních metod či jejich deriváty
nčasto problém s uchopením specifického kontextu české školy
¤relativně často i metody vlastní konstrukce s problematickými vlastnostmi (validita, reliabilita)
¨Komerční nástroje
¤Mapa školy – SCIO, Kalibro… (též s kořeny v zahraničních nástrojích)
¨Odborně nepřijatelné aktivity s diskutabilním teoretickým pozadím
¤Barvy školy – DAP - http://www.upacr.cz/index.php?lng=cs
¨Lidová tvořivost – postupy vyvinuté školami
¤často kombinace předchozích variant („Líbily se nám otázky…“)
¨

Různé účely zjišťování klimatu školy
¨Explorace
¨Výzkum
¤Vychází z výzkumné otázky (širší zaměření)
¤Nástroje zohledňují i metodologické aspekty šetření
¤Nižší znalost kontextu školy
¤Případná náročnost na administraci a vyhodnocení není problém
¤Snaha o postihnutí všech potenciálně významných aspektů života školy
nSnaha o univerzální dotazníkové řešení
nŠirší baterie položek (otázek)
nNáročnější pro respondenty (méně konkrétních položek)
¨Evaluace a autoevaluace
¨Praxe
¤Vychází z konkrétních potřeb
¤Menší znalost metodologie (často nápodoba vzorů)
¤Velká znalost kontextu školy
¤Požadavek na jednoduchost administrace i vyhodnocení
¤Snaha o postihnutí konkrétních aspektů života školy
¤Různé účely použití – např.
nScreening
nŘešení konkrétních problémů
n(ČŠI - Srovnání škol na základě indikátorů považovaných za důležité)
V praxi bohužel často zaměňovány

O školním prostředí víme spoustu věcí i „bez dotazníků“
¤Vlastní pocit
¤Informace od učitelů
¤Informace o žácích a od žáků
¤Informace od rodičů, absolventů… (neformální)
¤
¤Hospitace a praxe studentů
¤Noví zaměstnanci… (nezaujaté oči vidí přesněji, netrpí „provozní slepotou“)
¤
¤Hodnocení ČŠI
¤Srovnávací výkonové testy
¤… (pohled „zvenku“ aneb Jak se nám to stalo?)

Terminologické otázky
¨experti užívají při popisu a rozboru sociálně-psychologických jevů ve škole různé termíny:
¨prostředí, klima, atmosféra, charakter, étos (celé školy, učitelského sboru, jedné třídy, výuky v
dané třídě, komunikace v dané třídě).
¨připojují i různé přívlastky (edukační, učební, výukový, sociální, psychosociální,
sociálně-psychologický, sociálně-emocionální atd.)
¨v literatuře dnes existují v dané oblasti desítky termínů (více než 60)

Vývoj do současnosti
¨rozlišuje sociálně-psychologické jevy ve škole podle rozsahu, měnlivosti, délky trvání,
obecnosti.  (Mareš, Lašek, 1990/91, Mareš, Křivohlavý, 1995):
¨prostředí je nejobecnější termín, netýká se jenom aspektů sociálně-psychologických.
¨termín atmosféra má poměrně úzký rozsah. Vyjadřuje proměnlivost a krátké trvání.
¨Termín sociální klima označuje jevy dlouhodobé. Jsou typické pro danou třídu a daného učitele
(školu, zaměstnance, žáky) po několik měsíců či let.

Klima školy - vymezení
¨Původně chápáno jako srozumitelná charakteristika konkrétního prostředí školy a charakteristika
určité osobitosti konkrétního prostředí školy.
¤Podobně jako meteorologie vnímá klima jako zprůměrované výsledky měření atmosférických podmínek v
dané lokalitě, tak klima školy mělo představovat „zprůměrované“ hodnocení školního prostředí
jednotlivci (srv. Dellar, 1999 nebo Mareš, 2005, s. 61).
¨Současné přístupy - klima školy jako relativně stálé postupy vnímání, prožívání, hodnocení a
reagování všech osob, které se účastní dění v konkrétní škole, na interakce a děje, které se ve
škole odehrávají (srv. např. Freiberg, 1999, Čáp, Mareš, 2001, s. 581 ad.).
¨Klima je subjektivně zbarvená metafora, která se pokouší postihnout individuální prožitek i
sociální zkušenost s konkrétní školou. Určitým problémem při dotazování je právě míra subjektivity
v hodnocení prvků klimatu školy. Autoři mluví o sdílených percepcích, jiní zdůrazňují subjektivitu
názorů (např. Mareš, 2005), další zase emocionální náboj (např. Ježek 2003) ve vztahu k různým
vlastnostem školního (sociálního) prostředí.
¨Důležitou charakteristikou klimatu je tedy jeho dualita. Jednak v sobě obsahuje prvky
individuálního vnímání a hodnocení, zároveň ale předpokládá jejich sdílení a komunikaci o nich s
dalšími lidmi ve škole. Ježek (2003, s. 25) upozorňuje na nutnost hledání takových témat ve vztahu
ke školnímu prostředí, která budou z pohledu dotazovaných natolik významná, že lze předpokládat
jejich sdílení lidmi ve škole.
¨

Teoretické otázky
¨Klima ve třídě nelze pochopit izolovaně od environmentálních, sociálně-psychologických,
sociologických a kulturních souvislostí.
¨
¨Příklady různých taxonomií, které se snažily uspořádat do určitých hierarchických souvislostí:

Př. 1 - Rozlišuje čtyři hierarchické úrovně
dle Tagiuri (1968) a Anderson (1982)
¨1. ekologie
¨charakteristika budovy, v níž se výuka odehrává
¨2. prostředí (milieu)
¨charakteristiky učitelů (délka praxe, platové zařazení, ap.)
¨žáků (věk, pohlaví, sociální status, ap.)
¨3. sociální systém (skupinové charakteristiky)
¨vztahy mezi klíčovými účastníky
¨sociální komunikace
¨podíl na rozhodování
¨příležitost k účasti na sociálním dění ve skupině
¨4. kultura
¨hodnoty a hodnotové systémy, jež účastníci považují za významné
¨učitelova zaangažovanost na rozvoji žáků
¨důraz na kooperaci
¨důraz na činnosti související se školou
¨očekávání účastníků
¨jasnost a konzistentnost cílů

Př. 2 – Sedm úrovní
dle Knowles (1985)
¨1. podmínky klimatu
¨a) fyzikální prostředí
¨architektonické koncipování učebny a způsob jejího vybavení
¨b) psychologické prostředí
¨vzájemné respektování účastníků
¨spolupráce účastníků
¨možnost vzájemného spolehnutí
¨vzájemná podpora, pomoc
¨otevřenost a autentičnost jednání
¨potěšení a radost ze společenství
¨humánnost, lidskost v jednání
¨2. zaangažovanost žáků na společné tvorbě plánů
¨3. zaangažování žáků na diagnostice vlastních potřeb
¨4. zaangažování žáků na definování cílů učení
¨5. zaangažování žáků na návrhu postupů při učení
¨6. pomoc žákům uskutečňovat navržený postup učení
¨7. zaangažovanost žáků na hodnocení průběhu a výsledků vlastního učení
¨

Teoretické úrovně uvažování o klimatu – Proč mě vlastně zajímá?
¨Celkem nejméně pět teoretických úrovní – možných perspektiv reflexe klimatu:
¤První je úroveň ekologická a lidé jsou v ní přítomni spíše zprostředkovaně (prostředí školní
budovy, učebny, laboratoře, studovny atd., tedy prostor, v nichž žáci a učitelé žijí část svého
života, vyučují a  učí se).
¤Druhá je úroveň jedinců (jednotlivých učitelů, jednotlivých žáků atp.).
¤Třetí je úroveň malých sociálních skupin (školní třídy ap.).
¤Čtvrtá je úroveň větších sociálních skupin (klima školy).
¤Pátá je úroveň velkých sociálních skupin, např. úroveň školství dané země, zvláštností její
kultury.

Sociální klima
¨Klima školní třídy
¤Konkrétnější (i z pohledu dotazovaných), v praxi častěji používané, řada metod…
¨Klima školy
¤Obecnější, nutnost reflexe ze strany aktérů, v současnosti spíše výzkumně, i když je prodávána
celá řada „jakometod“
¤S dr. Ježkem se domníváme, že lepší než „jednorázové šetření“ je přístup blížící se „action
research“ – průběžné sledování dílčích jevů, jejich cílené ovlivnění a přenesení zájmu na další
„problémovou“ oblast
¤Koncept školy jako učící se organizace (Senge; Krus, Louis a Bryk)
¤…

Typologie přístupů ke klimatu
¨podle stupně školy
¨podle typu školy
¨podle koncepce výuky
¨podle zvláštností žáků
¨podle zvláštností učitelů
¨podle zvláštností vyučovacích předmětů
¨podle zvláštností prostředí, v němž se výuka odehrává
¨podle zvláštností komunikace, která zprostředkovává sociální  kontakt

Současné přístupy ke zkoumání klimatu třídy (1. část)
¨Sociometrický přístup. Objektem studia je školní třída jako sociální skupina, nikoli učitel.
¨Organizačně-sociologický přístup. Objektem studia je školní třída jako organizační jednotka a
učitel jako řídící pracovník.
¨Interakční přístup. Objektem studia je školní třída a učitel. Zajímáme se o interakce mezi
učitelem a žáky v průběhu vyučovací hodiny.
¨Pedagogicko-psychologický přístup. Objektem studia je školní třída a učitel. Zajímá nás spolupráce
ve třídě, kooperativní učení v malých skupinách.

Současné přístupy ke zkoumání klimatu třídy (2. část)
¨Školně-etnografický přístup. Objektem studia je školní třída, učitelé a celý přirozený život
školy.
¨Vývojově psychologický přístup. Objektem studia je žák jako osobnost a školní třída jako sociální
prostředí, v němž se má osobnost rozvíjet.
¨Sociálně-psychologický a environmentalistický přístup. Objektem studia je školní třída chápaná
jako prostředí pro učení, žáci dané třídy a vyučující, kteří v této třídě působí. (aktuální podoba
klimatu, preferovaná podoba klimatu).

Praktické využití poznatků
¨úspěšná práce psychologa v prostředí konkrétní školy, předpokládá nejméně tři relativně samostatné
činnosti:
¤získat dostatečné teoretické znalosti o sociálně-psychologických jevech, které se ve školství
vyskytují
¤umět diagnostikovat klima školní třídy, klima školy, příp. klima učitelského sboru
¤umět (na základě zjištěných skutečností) navrhnout a provést vhodnou intervenci, která by pomohla
jak žákům, tak učitelům.
¤
¤Viz např. Mareš, J. sr. (2005). Intervence ovlivňující psychosociální klima školy. In Ježek, S.
(ed.). Sociální klima školy III. Brno, MSD s.r.o.

Metody zkoumání klimatu
¨metody
¤postoje k různým aspektům školního prostředí (autoři píší o „percepcích“)
¤současné přístupy k postojům akcentují zejména prvek hodnocení
¨Pozorování
¨Rozhovory (individuální, focus groups)
¨Sociometrie
¨Nominační techniky
¨Posuzovací škály
¨Dotazníky
¨Neverbální techniky (žákovské fotografie školního prostředí, tematické kresby žáků atp.)

Metody
¨Určené:
¤žákům, učitelům, vedení školy, rodičům..
¨
¨Formy
¤Aktuální – „jak je to teď“
¤Preferované – „jak by se mi to líbilo“
¤
¨Problémy
¤Nejsme zvyklí o prostředí uvažovat, když je „v pořádku“;
¤nutné cílené vedení k reflexi

Příklady metod – tematické kresby
Např. „Jak si ve škole pomáháme“ – v rámci projektu CPIV


Dotazníky (třída) – příklad (CES)
Škály: učitelova pomoc, orientace žáků, vztahy mezi žáky, zájem o výuku, klid a pořádek, jasnost
pravidel

Dotazníky (třída) – příklad (ICEQ)
Škály: Personalizace, Participace, Nezávislost, Bádání, Diferenciace


Literatura
¨Čáp, J., Mareš, J. Psychologie pro učitele. Praha, Portál, 2001.
¨POL, M. a kol. Kultura školy. Brno: Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, 2005.
¨
¨http://klima.pedagogika.cz/
¨http://userweb.pedf.cuni.cz/~www_kpsp/etnografie/frame.htm
¨http://evaluacninastroje.rvp.cz/
¤(od září2012 komplex autoevaluačních nástrojů vč. manuálů, online administrace i vyhodnocení)