Psychodiagnostika osobnosti
2.
Téma:
Úvod do psychologie osobnosti.
Dimenze osobnosti.
Teorie osobnosti.
Literatura:
Ivana Šnýdrová. Psychodiagnostika. Praha:
Grada Publishing, 2008.
Marie Vágnerová. Psychologie osobnosti.
Praha: Karolinum, 2010.
Karel Říčan. Psychologie osobnosti. Praha:
Gfrada Publishing, 2010.
1. Osobnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
2. Biologický základ osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .17
3. Sociální a kulturní determinace osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . 23
4. Struktura osobnosti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33
4.1 Schopnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33
4.2 Rysy osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51
4.3 Charakter . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57
4.4 Temperament. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60
5. Disharmonický vývoj osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71
6. Diagnostický proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83
7. Psychodiagnostická metoda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87
7.1 Klinické metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88
7.1.1 Anamnéza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88
7.1.2 Pozorování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96
7.1.3 Rozhovor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103
7.1.4 Analýza výkonů a výtvorů. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .111
7.2 Testové metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112
7.2.1 Klasifikace testových metod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119
7.2.2 Projektivní metody v psychodiagnostice. . . . . . . . . . 121
7.2.3 Příklady nejpoužívanějších testů (Svoboda, 1999). . 123
8. Diferenciální diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .127
Kdo nebo co je OSOBNOST?
Laické chápání výrazů „osobnost“ a „osoba“
Jak se lidé popisují?
Znáte nějakou psychologickou typologii
osobnosti?
Jaká je Vaše osobní typologie lidí?
Podněty k zamyšlení:
Jak byste se sami popsali?
Vyberte si jednu ze stávajících teorií osobnosti,
která je Vám blízká a seznamte se s ní blíže.
Jak byste se popsali v kategoriích této teorie?
Najděte definici psychologie, se kterou se můžete
ztotožnit. Pokud se Vám to nepodaří, pak zkuste
definovat osobnost sami (je možné upravit nebo
kombinovat známé definice).
Osobnost je bio-psycho-sociálníspirituální
systém charakterizovaný:
STRUKTUROU = složky, z nichž se
osobnost skládá a jejich vzájemné vztahy
DYNAMIKOU = síly aktivizující prožívání a
chování člověka
VÝVOJEM = vertikální charakteristika
osobnosti = ontogenetický vývoj prožívání a
chování v čase (od 3. let)
Determinanty osobnosti:
Biologické
- Dědičnost
- Funkce nervového systému
- Fungování endokrinního systému
- Fyziologické potřeby a úroveň jejich uspokojení
- Aktuální fyzický stav organismu
Sociokulturní
- Výchova
- Sociální prostředí, role, normy
Ontogenetický model:
Determinanty osobnosti BIOLOGICKÉ X SOCIÁLNÍ
15 LET
TEMPERAMENT X CHARAKTER
HORIZONTÁLNÍ struktura osobnosti:
Fyziognomie (stavba těla)
Temperament
Emocionalita
Schopnosti
Motivace
Charakter
Jáství
Životní dráha
FYZIOGNOMIE
E. Kretschmer – 1921
KONSTITUČNÍ TYPOLOGIE – psychofyzické typy
= vztah mezi stavbou těla, temperamentem a
charakterem
Astenický typ – leptosom, schizothymní ch.
Pyknický typ – cyklothymní charakter
Atletický typ – ixothym, viskózní charakter
TEMPERAMENT
HIPPOKRATES – 5. stol. před n. l.
GALÉNOS
Sangvinik
Flegmatik
Melancholik
Cholerik
TYPOLOGIE
C. G. JUNG – 1921
Extraverze X Introverze
4. Psychické funkce
myšlení
cítění
vnímání
intuice
TYPOLOGIE
EYSENK - 1947
Extraverze X Introverze
Stabilita X Labilita
odolnost X neuroticismus, úzkost,
deprese, náladovost
psychosomatické obtíže
EMOCE (někdy brány pouze jako projev
temperamentu nebo doprovod motivace)
- Smyslová stimulace
- Uspokojování potřeb (libost x nelibost)
- Nálady
CITY:
- Vztažené k sobě
- Vztažené ke druhým
- Intelektové, etické, estetické
EMOČNÍ VLASTNOSTI:
• emoční stabilita X labilita
• nepřítomnost X prožívání úzkosti a
deprese
• sebedůvěra X pocity méněcennosti
• racionální kontrola emocí X její absence
• důvěra X nedůvěra
MOTIVACE
Motivy = faktory, které aktivizují lidské
chování, zaměřují je na určitý cíl, udržují
jednání až do uspokojení určité potřeby
= určují směr, intenzitu a délku trvání
činnosti
= vnitřní síla, která aktivizuje
X
MOTIVACE = celý proces
ZDROJE MOTIVŮ:
potřeby
návyky
emoce
zájmy
hodnoty
ideály
TYPY LIDÍ PODLE HODNOT:
Teoretický typ
Ekonomický typ
Náboženský typ
Estetický typ
Sociální typ
Politický typ
Technický typ
VÝKONOVÉ SCHOPNOSTI
OBECNÉ = inteligence (abstraktní,
praktická, sociální, emoční)
SPECIFICKÉ = nadání, dovednosti
Schopnosti:
vnímání
pozornost
vědomí
představivost
paměť
myšlení
kreativita
CHARAKTER:
rozhodnost
samostatnost
vytrvalost
cílevědomost
adaptibilita
expresivita
Teorie psychologie osobnosti:
psychodynamické
behavioristické
kognitivní
kognitivně behaviorální
humanistické
Psychodynamicky orientované teorie
osobnosti:
Základem je hlubinná psychologie a
psychoanalýza.
Důraz na význam nevědomí. 3-vrstevný
model osobnosti S. Freuda (ID, EGO,
SUPEREGO)
Významný je raný vývoj, zvládnutí
jednotlivých vývojových stádií a ovlivnění
sociálním prostředím (Alfred Adler, Erik
Erikson).
Sikmund Freud (1856 – 1939)
Carl Gustav Jung (1875 – 1961)
Kognitivně orientované teorie osobnosti:
Základ v kognitivní psychologii (Bruner,
Piaget, Vygotsky).
Rozvoj kognitivních procesů (školní
selhávání) – zaměřeno na učení.
= Vytváření základních poznávacích
dovedností a zvyšování efektivnosti
poznávání a učení.
Jean William Fritz Piaget (1896 – 1980)
– švýcarský biolog a
psycholog
– vycházel z pozorování
vlastních dětí (měl 3)
– strukturalistický přístup
ke kognitivnímu vývoji
– kognitivní schémata
– proces diferenciace
probíhá cestou
asimilace (použití
vytvořeného schématu
na nový objekt) a
akomodace
Behavioristicky orientované teorie:
Redukují osobnost člověka na
pozorovatelné chování.
Člověk ve vývoji determinován sociálním
prostředím a učením.
Kognitivně behaviorálně orientované
teorie:
Osobnost vidí jako výsledek kognitivních
procesů a učení.
Základem teorie učení a kognitivní
psychologie.
Humanisticky orientované teorie osobnosti:
Psychologie zaměřená na klienta (Carl Rogers).
Základní přístup je optimistický – člověk má
vrozený potenciál se rozvíjet.
Důraz kladen na přítomnost a individualitu.
Cílem dosažení souladu mezi reálným a ideálním
Já a na uvolnění potenciálu k rozvoji.
Termíny: empatie, nedirektivní vedení, chápající
pozornost, vřelé přijetí klienta, kongruence.
Abraham Harold Maslow
(1908 – 1970)
Carl Ransom Rogers
(1902 – 1987)