Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D.
Sociální psychologie, Jaroslav Řezáč
Možnosti aplikace některých metod a technik sociální psychologie v praxi učitele (str. 224 – 227)
Nezapomínejme, že metoda je vlastně souhrnem pravidel, která je nutno bezpodmínečně dodržet
v určitém procesu poznávání, aby bylo dosaženo výzkumného cíle.
Podobně, jako na osobnost uživatele metody, lze formulovat i požadavky na vlastnosti metod jako
takových. Jinak řečeno, metoda, kterou budeme považovat za vědeckou, musí být:
 Adekvátní, tj., musí postihovat skutečně ten jev, který chceme registrovat či jinak zachytit. Někdy se
užívá pojmu validita. Za validní (adekvátní) považujeme takový postup, který je přiměřený určité
výzkumné situaci a zajišťuje, že sledujeme opravdu to, co jsme si výzkumným cílem stanovili.
 Objektivní, tzn., že postup nesmí být závislý na osobnosti uživatele metody (tj., nesmí jí zkreslovat
zangažovanost osobnosti výzkumníka) a na druhé straně samotný postup nesmí umožňovat zkoumané
osobě taktizováním (či simulací, event. disimulací) ovlivňovat výsledky.
 Spolehlivá – jinak řečeno: přesná a citlivá. Metoda by neměla připouštět chyby a měla by dostatečně
diferencovat zkoumané osoby v určitém znaku.
 Interpretovatelná, tj., aby svou povahou umožňovala plasticky vyjádřit zjištěné rozdíly a dále, aby
vyhodnocování bylo normalizováno a umožnilo tak srovnávat dosažené výsledky s výsledky
získanými jinými postupy.
Nejčastěji se strukturovaného pozorování používá k analýze interakce ve skupině. Nejznámější v tomto
směru je Balesovo schéma.
Americký sociální psycholog a sociolog Robert Freed Bales (*1916), který pracoval v šedesátých letech
jako ředitel Laboratory of Social Relations na Harvardské univerzitě, vypracoval soustavu pozorovacích
kategorií, která je určena k pozorování a registraci procesu interakce v malých sociálních skupinách při
řešení nejrůznějších problémů.
Ukázalo se tedy, že účastníci diskuse jsou orientováni dvojím odlišným způsobem: a) na řešení
problémů, tj. věcně a b) na vzájemné vztahy, tj. sociálně, přičemž tato jejich sociální orientace je spojena
s různými emocemi, které prožívají.
Balesův systém pozorovacích kategorií
Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D.
A. pozitivní a. sledování informací
B. pokusy o odpovědi b. hodnocení
C. otázky c. řízení
D. negativní reakce d. rozhodování
e. snižování napětí
f. integrace skupiny
Při pozorování rozdílů v sociálním chování můžeme vyjít i z jednodušší kategorizace projevů.
Můžeme rozlišit např. pouze projevy asociální (vyhýbá se kontaktům, neodpovídá na vstřícné pokusy),
antisociální (ničí, poškozuje druhého, vyhrožuje, nadává, bije atp.), pasivně sociální (konformní projevy),
aktivně sociální (zasahuje, tvoří, kooperuje a iniciuje kooperaci atp.).
Kategorizace sociálních jevů (projevů) bude pochopitelně vycházet též z potřeb pedagogické situace.
A proto přijímejme uváděné informace spíše jako inspiraci pro hledání vlastních přístupů ke strukturaci
pozorování.
Podle A. Gurycké můžeme rozlišit 10 kategorií sociální aktivity:
1. usměrňování jiných
2. iniciativa
3. protest
4. povzbuzování
5. hodnocení
6. informování
7. otázky
8. shoda
9. podřizování se
10. vykonávání konkrétní práce
(Gurycká, A. 1973, č. 3, s. 196)
Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D.
Plebiscit náklonnosti (str. 232 – 233)
Zjišťování dimenzí sympatie-antipatie ve vzájemných vztazích spolužáků.
Jak již víme, vztah dvou jedinců se projevuje v dimenzi náklonnosti, sociální přitažlivosti k druhému,
či naopak projevy „odklánění“ až event. odporu. Přirozeně, že samostatnou výzkumnou otázkou zůstávají
příčiny tohoto vztahu, které technika plebiscitu nepostihuje.
Lze říci, že mezi dvěma jedinci je možno zachytit vztah uvedeného typu v následujících kombinacích:
sympatie – sympatie lhostejnost – lhostejnost antipatie – sympatie
sympatie – lhostejnost lhostejnost – antipatie antipatie – lhostejnost
sympatie – antipatie antipatie – antipatie
Postup
1. Všechny děti ve třídě obdrží záznamový arch – seznam spolužáků.
2. Provedeme instrukci (kterou jsme si předem promysleli v závislosti na věku dětí), např.:
„Děti, máte před sebou seznam všech žáků naší třídy. Jistě jste si za tu dobu, co chodíte spolu do školy,
některé své spolužáky více oblíbily a jiné třeba méně. Vaším úkolem teď bude, abyste u jména každého ze
svých spolužáků poznamenaly své hodnocení. U jména spolužáka, kterého jste si hodně oblíbily, máte ho
nejvíc rády, udělejte dvě hvězdičky, pokud ho máte trochu rády jednu hvězdičku …“ atd.
Užívané symboly si nakreslíme na tabuli pro lepší názornost. S touto technikou lze pracovat s dětmi
od 8 let, vždy je však nutno ji přizpůsobit konkrétním podmínkám.
3. Zajistíme dětem klidnou, nerušenou práci bez „nahlížení“ jiných osob (včetně nás) do jejich záznamů.
Abychom získali plastičtější představu o charakteru vzájemných vztahů použijeme škály:
↓
sympatie antipatie
neutrální vztah
* * * 0 - - -
4 3 2 1 0
velmi sympatický sympatický lhostejný nesympatický velmi
nesympatický
Získané údaje zaneseme do následující tabulky:
poř.
číslo
1 2 3 4 5 6 7 … obdržené hodnoty
jméno I.V. B.R. E.M. J.T. I.T. J.V. O.H. J.Z. * * * 0 - -- ∑ pořadí
1 Ivana Vlídná * * * 0 * - * - - 1 3 1 1 1 16 5
2 Bohumír Rychlý * 0 - - * - 0 - 0 1 2 2 1 9 7
3 Ema Mocná * * 0 - * * 0 0 * 2 1 3 1 0 18 2-3
4 Jaroslav Tlustý * - - - 0 - * - - 0 2 1 2 2 10 6
5 Ivan Tichý * * * * - * * * * * 3 3 0 1 0 22 1
6 Jan Veselý * * - - * - * * * 1 4 0 1 1 17 4
7 Ota Hrubý 0 - - - - - - - - 0 0 1 4 2 6 8
… Jiří Zdravý * * * - - * * * 1 4 0 2 0 18 2-3
Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D.
Příklad tabulky uvádíme ve zjednodušené podobě (nezachycuje přehled povahy hodnocení, jaké
jedinec převážně volí – údaj ve sloupci). Údajům ve sloupci však alespoň přehledově věnujeme pozornost.
Jestliže se např. ukazuje, že některé osoby dávají převážně pouze negativní hodnocení, pak je třeba se
zaměřit na odhalování příčin a věnovat této informaci stejnou pozornost jako výrazně nízkým hodnotám
vztahujícím se k určitým jedincům. Součty v řádcích ukazují obdržené hodnocení. V naší tabulce bychom si
povšimli skutečnosti, že osoba č. 6 vyjadřuje takřka výhradně jen negativní vztah, naopak PO č. 1 preferuje
výhradně pozitivní hodnocen členů skupiny. PO č. 7 získává výhradně negativní hodnocení od svých
partnerů, a přitom sama projevuje převážně náklonnost.
Bodové hodnocení umožňuje stanovit orientační pořadí členů skupiny podle stupně náklonnosti, již jim
projevují ostatní. Pokud to umožňují organizační podmínky, zaměníme dotazování písemné za řízený
rozhovor. V takém případě pak můžeme při citlivém přístupu aplikovat rozhovor i u dětí mladších osmi let.
Rozhovor umožní rozšířit získané údaje o příčiny voleb, resp. zdůvodnění hodnocení spolužáků. Při
aplikaci tohoto postupu v menších skupinách lze nahradit zájmový arch např. obrázky – siluetami, které
označíme – umí-li dítě dobře číst –nebo je vždy před hodnocením „oslovíme“. Místo písemných symbolů
(**, *, 0, -, --) můžeme použít různých modifikací. Dítě může „rozdávat dárky“ nebo „různé druhy
pohlednic, takže namísto dvou hvězdiček přidělí největší barevnou pohlednic, místo jedné hvězdičky menší
barevnou, dále pak stále „obyčejnější“ pohlednice. Tvořivý učitel přijde jistě ještě na další možnosti
přizpůsobení metody různým situačním okolnostem i věku dítěte.
Při analýze uváděných zdůvodnění poskytnutých voleb (hodnocení) je nutno pamatovat na to, že děti
obvykle nepřesně vyjadřují skutečné motivy voleb. Často to ani neví (neumí formulovat), a tak není vhodné
dávat najevo, že v každém případě čekáme zdůvodnění. Nutili bychom dítě k náhodným odpovědím
podléhajícím sugesci.
Sociometrie (str. 234-239)
Sociometrická metoda umožňuje velmi dobrý orientační pohled na neformální strukturu pozic ve skupině.
Údaje získané sociometrickým dotazníkem umožňují učiteli:
 lépe percipovat strukturu třídy;
 lépe volit přiměřené a efektivní výchovné techniky a způsoby práce se skupinou;
 srovnávat skupinové charakteristiky třídy v průběhu jejího vývoje (např. změny soudržnosti skupiny po
dobu 1-5. ročníku).
Při konstrukci dotazníku, jeho přípravě a aplikaci je třeba dodržet následující požadavky:
1. Je nutné přesně vymezit hranice skupiny, jejíž struktura bude zkoumána. V těchto mezích se musí
pohybovat volby zkoumaných jedinců. Znamená to, že v instrukci jsou zkoumané osoby upozorněny
na to, že mohou volit pouze mezi členy dané skupiny (např. školní třídy).
2. Každý člen skupiny smí provést neomezený počet voleb.
3. Formulace otázky musí vycházet z přesně promyšleného kritéria, aby pokusné osoby správně
pochopily hledisko posuzování svých partnerů.
4. Musí být zaručena anonymita (dotazník se pochopitelně neprovádí anonymně, ale všichni členové
mají být ubezpečeni, že jejich volby bude vyhodnocovat pouze vedoucí výzkumu). V žádném případě
neseznamujeme s konkrétními výběry. Můžeme seznámit s výsledky formou indexů, anebo
s grafickou prezentací struktury skupiny bez uvedení jmen jednotlivých členů skupiny.
Doporučuje se požívat ho jen tehdy, bude-li využito poznatků k pozitivnímu ovlivňování struktury
skupiny. Další postup vyžaduje formulaci otázek, jejichž prostřednictvím získáme údaje o pozitivních či
negativních výběrech v rámci skupiny. V závislosti na věku zkoumaných osob a zaměření výzkumu
připravíme otázku typu:
- Kterého spolužáka nebo spolužáky bys poznal k sobě domů na oslavu svých narozenin?
Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D.
- Kdybychom na školním výletě spali ve stanech, koho ze svých spolužáků bys vzal do svého stanu?
- Kdybyste se v malých skupinkách připravovali na zkoušku, koho bys vybral do té své?
- Kdybyste se po skupinkách vydávali na veselý výlet do tvých oblíbených míst, koho bych vzal
s sebou?
Sociometrický dotazník doplníme o otázku, pomocí níž vyjádří PO odhad své pozice ve skupině.
Zpracování výsledků do matice umožňuje dát zpětnou informaci členům skupiny, aniž by byla narušena
intimita volby.
Grafické zpracování výsledků sociometrického testu
Grafické znázornění získaných údajů je relativně dosti známé. Postupujeme tak, že každému členu skupiny
přiřadíme grafický symbol a příslušně zaznamenáme volby, které realizoval.
Do čtverečku či kroužku si pro rychlejší orientaci napíšeme buď monogram dítěte, anebo jeho pořadové
číslo. Postupně si zakreslíme všechny žáky třídy a šipkami zaznamenáme i jejich výběry (volby). Osvědčuje
se zpracovat si „pozitivní“ a „negativní“ sociogram na zvláštní papír.
Na ukázce sociogramu, tj. grafického znázornění struktury neformálních vztahů skupiny (obr. Výše),
vidíme některé typické situace: osoba č. 1 soustřeďuje nejvíce pozitivních výběrů a je dosti pravděpodobné,
že vystupuje i v pozici neformálního vůdce skupiny.
Osoba č. 4 je naopak příklad jedince, který je ze skupiny „vytlačován“. Soustřeďuje pouze negativní
výběry. Přestože osoba č. 4 nevolila nikoho, a v tom se podobá osobě č. 7, je mezi nimi patrný zásadní rozdíl.
Osoba č. 7 je izolovaná, ale nesměřují k ní žádné negativní volby. Je třeba odlišit osoby, které, dalo by se
říci, programově vyhledávají samotu a izolace jim příliš nevadí (může jít např. i o výrazněji introvertované
jedince) od jedinců, kteří sami o kontakty usilují, ale nedostává se jim akceptace od ostatních členů skupiny.
Proto odlišujeme jedince izolované („izolanty“) od jedinců opomíjených. Za skutečně opomíjené lze
považovat právě jedince, kteří sami projevují o kontakty zájem, ale nedostává se jim patřičné odezvy.
Sociogram vypovídá o dynamice vztahů ve skupině vždy z určitého hlediska, a tak nesmíme takto získané
Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D.
poznatky v žádném případě absolutizovat. Sociogram poskytuje vždy jen orientační a aktuální (momentální)
pohled na strukturu vztahů (daných vždy formulací otázek!).
Následující obrázek ukazuje typické struktury, které se v graficky zpracovaném sociometrickém
vyšetření skupiny objevují.
Dodejme ještě, že lze rozlišit řadu druhů sociografických schémat.
Ukázka na předchozím obrázku je typem neuspořádaného sociogramu, který stačí tam, kde jde o
menší počet členů, a pokud nevykazovali větší množství voleb. V opačném případě volíme raději např.
terčový (kruhový) sociogram. Terč má tolik mezikruží, kolik činí nejvyšší počet voleb u nejpreferovanějšího
člena skupiny.
Terčový sociogram je přehlednější, protože podle polohy jedince okamžitě získáme představu o jeho
pozici. Na vzdálenějších kružnicích nacházíme členy s malým počtem voleb (na první kružnici s jednou
získanou volbou, na druhé se dvěma atd.), ve středu terče pak jedince, kteří získali největší počet voleb.
Obdobou terčového sociogramu je hierarchický sociogram, pouze s tím rozdílem, že osoby zakreslujme
podle vertikální osy. Ti jedinci, kteří mají nejvyšší počet voleb, jsou také nejvýše zakresleni v přehledném
schématu. Hierarchický sociogram dává rychlou představu o uspořádání pozic ve skupině.
Sociometrická matice je v podstatě jednoduchou tabulkou, která zachycuje tytéž výběry jako klasický
sociogram. Má oproti němu jednu nespornou výhodu. Lze z ní velmi rychle vyčíst údaje potřebné k vyjádření
určitých vlastností skupiny či postavení jednotlivce formou indexů. Sociometrickou tabulku sestavíme podle
následujícího vzoru:
poř.
číslo
↓osoby→ vybírané (volené)
vyslané
výběry
vybírající 1 2 3 4 5 6 7 8… ∑+ ∑-
1 Pročková Dana + + + - - 3 2
2 Kročáková Zuzka + + - - 2 2
3 Bartlová Andrea - - - + + 2 3
4 Zbýšovská Barbora + + - + - 3 2
5 Šobáňová Kačka - - + 1 2
6 Stahlová Eva - + + 2 1
Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D.
7 Simost Petr - - + 1 2
… + - - 1 2
Do tabulky zapíšeme jména všech členů skupiny a přiřadíme jim pořadová čísla. Pozitivní volby
zaznamenáme u každé osoby v řádku (tedy výběry, které určitá osoba uvedla v dotazníku). V řádku tak
získáme součet všech vyslaných kladných a záporných výběrů. Ve sloupci pak budeme mít údaj o tom, kolik
určitá osoba obdržela pozitivních či negativních výběrů. Vzájemné (pozitivní i negativní) výběry se v tabulce
objeví vždy symetricky podél úhlopříčky (v tabulce jsou pro názornost označeny tmavšími-barevnými
políčky). Poznamenáme si i případné protichůdce volby (kdy si dva partneři přidělí protikladné výběry –
jeden vyjadřuje pozitivní vztah a druhý ho odmítá). Častější výskyt takových výběrů bývá symptomem
nedostatečně čitelného sociálního klimatu ve skupině. Tyto údaje pak použijeme při výpočtu indexů, které
následně uvádíme, a které vyjadřují buď určitou vlastnost skupiny, anebo postavení jedince tak výrazně, jak
se blíží číslu 1,0.
Uvedeme si alespoň nejdůležitější vzorce, pomocí nichž můžeme vyjádřit zvláštnosti postavení
jedince ve skupině:
Tzv. pozitivní sociometrický status (PSS) vyjadřuje míru pozitivního přijetí jedince skupinou a
negativní sociometrický status (NSS) vyjadřuje míru odmítání (vytlačování) jedince skupinou.
Jak moc jedinec usiluje o kontakty, o navazování vztahů ke členům skupiny vyjadřuje tzv. index
pozitivní sociální expanze (IPE). Tendenci k negativnímu ladění mezilidských kontaktů vyjadřuje index
negativní sociometrické expanze (INE).
legenda: N – počet členů skupiny; v – vzájemný výběr, p – pozitivní výběr (pruh se šipkou vpravo označuje
provedené výběry, pruh se šipkou směřující doleva označuje výběry obdržené); n – negativní výběr, I –
izolovaný jedinec
Podobně je možno vyjádřit indexem i vlastnosti skupiny. Např. skupinovou soudržnost
– kohezi (ISS), anebo míru skupinové integrace (ISI). Vyjádření uvedených znaků
skupiny indexem má jednu velkou výhodu. Umožní nám srovnávat skupiny s různým
počtem členů, anebo znaky téže skupiny v různém čase. Srovnávat míru integrace nebo
koheze na základě srovnání sociogramů (graficky zachycených diagramů) bez
indexování nelze. Standardizované sociometrické dotazníky vycházející z klasického
Morenova postupu (ale zároveň ho modifikující) najde učitel v dostupné literatuře a
v produkci firem specializujících se na distribuci testů.
Pro aktuální (situační) zpětnou vazbu můžeme použít některou z následujících často požívaných variant
skupinové posouzení.
Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D.
Hodí se spíše pro střední a starší školní věk a je třeba dobře zvážit konkrétní okolnosti (postavení
určitého žáka, klima třídy atp.). Každý žák obdrží svůj obrazec, „pyramidu“ (či“ krystal“, s tolika vrcholy,
kolik vlastností chceme posoudit), označí list svým jménem a kolečkem zaznamená „kde se vidí“. Pak pošle
lístek dál a každý žák zaznamená do předlohy rovněž postavení svého spolužáka, „jak ho vidí on“. Získané
„posouzení“ může být dobrým východiskem pro sebepoznávání a sebereflexi.
Dodejme ještě závěrem, že šetření, která srovnávala vyšetření školních tříd sociometrickou metodou
s představou třídních učitelů o struktuře vztahů ve třídě, naznačují dosti významně, že ve většině
srovnávaných případů učitelé nemají adekvátní představu o hierarchii vztahů ve třídě, ani o příčinách
rozvrstvení. Zdá se tedy, že má smysl čas od času takových technik, jako je sociometrický dotazník,
využívat.
Měření postojů (str. 241 – 243)
Měření postojů je velmi složitou záležitostí a nechceme zde vypočítávat všechny možné techniky.
Přehledně je čtenář najde v knize J. Výrosta (1989). Uveďme alespoň nejčastější zdroje, z nichž vycházíme
při měření postojů:
 pozorování (v přirozeném prostředí a v navozených situacích),
 posuzovací škály a postojové škály,
 rozhovor,
 projektivní techniky (nepřímé vysuzování),
 registrace doprovodných jevů (fyziologických, behaviorálních).
Při měření postoje pracujeme alespoň se dvěma škálami. Pomocí jedné měříme polaritu postoje (+ -). Na
druhé škále budeme měřit doplňkový parametr vypovídající např. o tom, jak moc vyplývá polarita postoje
Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D.
z konkrétní zkušenosti nebo jaká je „podloženost“ či „ujasněnost“ postoje, případně jiná souvislost, která nás
zajímá.
Příklad první škály:
Můj vztah k dějepisu je možno označit jako.
-4 -3 -2 -1 0 +1 +2 +3 +4
naprosto negativní neutrální zcela pozitivní
Doplňující (druhá) škála:
1 Takové je zcela určitě mínění celé naší třídy.
2 Můj názor odpovídá určitě většině ostatních členů skupiny.
3 Takový názor nemám jen já sám, ale i řada mých spolužáků
4 Myslím, že i někteří další spolužáci zastávají stejný názor.
5 S tímto názorem jsem v naší třídě nejspíš osamocen.
Další možné příklady (varianty) doplňkové škály:
1. Vyjádřil jsem se takto, protože mé
hodnocení naprosto odpovídá mé konkrétní
zkušenosti.
2. Mé hodnocení převážně vychází z mé osobní
zkušenosti.
3. Mé hodnocení se opírá jak o moji konkrétní
zkušenost, tak i o jiné zdroje informací.
4. Já osobně mám sice trochu odlišnou
zkušenost, ale zdá se, že to tak nějak bude.
5. Osobně sice takovou zkušenost nemám, ale
bude to tak nějak.
1. Naprosto bez sebemenšího zaváhání jsem se
mohl takto vyjádřit.
2. Nejsem si jist, jak se říká na sto procent, ale
myslím, že mé hodnocení je velice
přiměřené.
3. Trochu váhám, zda mé hodnocení opravdu
sedí.
4. Nejspíš to takhle nějak bude, rozhodně to
ovšem tvrdit nemohu.
5. Zaujímal jsem toto stanovisko dost obtížně,
nevím, jestli to tak je.
Informace z obou škál zpracujeme do jedné tabulky blížící se tzv. škálogramu běžným postupem
(frekvenční, „čárková“ analýza). Získáme přehled o tom, jak je skupina polarizovaná, zda tvoří dvě či
více názorových podskupinek, a jaká je souvislost mezi polaritou postoje a doplňkovým parametrem.
Může se např. stát, že „negativní“ podskupina má své postoje méně vyhraněné než skupinka
„pozitivní“ apod., podle toho, jaký jsme zvolili doplňkový parametr. V případě výše uvedeného
příkladu škály bychom mohli získat např. následující tabulku, která by vypovídala o tom, že děti, které
mají negativní vztah k dějepisu, se (z nějakého důvodu, který je třeba dále zkoumat) domnívají, že více
reprezentují mínění kolektivu než děti s postojem pozitivním. Ukáže-li navíc tabulka, že negativních
hodnotících stanovisek je ve třídě méně, pak to může znamenat, že ve třídě existuje neadekvátní
kolektivní představa o „skupinovém názoru“ a to je pro učitele velmi cenná informace.
Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D.