Studijní text zpracován s využitím textů a informací z www.ochranaprirody.cz

Všechny státy se obecně starají o ochranu přírody na svém území.

• Nejvyšším orgánem ochrany přírody v ČR je ministerstvo životního prostředí (MŽP ČR). Ministerstvo připravuje podklady k zákonům souvisejícím s ochranou přírody, připravuje podklady k vyhlášení NP a CHKO.
• Dalším v řadě je Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK) a její krajská střediska. Tato agentura má za úkol
  • sledování stavu, změn a vývojových trendů vybraných biotopů a populací ohrožených druhů a krajiny
  • vedení Ústředního seznamu ochrany přírody (ÚSOP) a centrální státní dokumentace ochrany přírody a krajiny, vedení specializované knihovny a správního archivu vytváření, správa a vedení Informačního systému ochrany přírody (Portál ochrany přírody a Mapový server)
  • odbornou podporu výkonu státní správy, metodická a znalecká činnost, a to zejména prostřednictvím regionálních pracovišť, 6 krajských středisek
  • výkon státní správy v ochraně přírody a krajiny na území 24 chráněných krajinných oblastí a na ostatním území ČR v rozsahu daném zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a to zejména prostřednictvím 24 regionálních pracovišť.
  • realizace praktických opatření na ochranu přírody a krajiny na území 24 chráněných krajinných oblastí a maloplošných zvláště chráněných území, tj. národních přírodních rezervací a památek na území celé ČR, včetně vymezování bezzásahových lokalit (budoucích pralesů)
  • administraci celostátních dotačních programů (zejména krajinotvorných programů) i vybraných fondů Evropských společenství zaměřených na ochranu přírody a krajiny
  • vyplácení finančních náhrad za ztížení zemědělského a lesnického hospodaření a při hospodaření na rybnících
  • správu státního majetku ve zvláště chráněných územích ČR
  • osvětu a šíření informací v oblasti ochrany přírody a krajiny, poradenství a vzdělávání (EVVO)
  • mezinárodní spolupráci v ochraně přírody a krajiny. AOPK ČR je mj. členem konsorcia Evropského tématického střediska biologické rozmanitosti a vědeckým orgánem Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES) v ČR
  • zajištění dále například strážní činnosti v chráněných územích
• Odbory (referáty) životního prostředí na úrovni krajských měst a jednotlivých pověřených obcí.
• Správy národních parků a chráněných krajinných oblastí
• Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), která pouze dohlíží na dodržování zákonů a platných norem souvisejících s životním prostředím.

V ochraně přírody rozlišujeme dva přístupy – PASIVNÍ A AKTIVNÍ. Pasivní přístup zahrnuje územní ochranu a ochranu objektů (živých organismů nebo neživých památek – např. skalních útvar). Aktivní přístup je označení pro činnosti člověka, kterými záměrně působí v krajině za účelem jejího navrácení k původnímu stavu. Jsou to např. výsadba stromů v lese blízká původnímu druhovému složení (místo smrkových monokultur), budování dílčích hrází a tůněk na regulovaných tocích, odchov vybraných živočichů v zajetí a jejich opětovné vypouštění do přírody a podobně. V neposlední řadě pak s ochranou přírody souvisí vzdělávací činnost, ať už se jedná o budování naučných stezek, informačních panelů či osvětových akcí pro školy či širokou veřejnost.

DRUHOVÁ OCHRANA

Druhová ochrana souvisí s ochranou konkrétních druhů organismů (živočichů, rostlin a hub), především těch, které jsou ohroženy vyhynutím. Druhová ochrana zahrnuje:

• mapování druhů -  získávání informací o rozšíření a početnosti zvláště chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů
• monitoring druhů - sledování dlouhodobého vývoje společenstev a populací druhů na vybraných lokalitách

Do některých z těchto aktivit se může zapojit i široká veřejnost, informace o mapování a monitoringu vybraných druhů organismů jsou dostupné např. na www.biolib.cz

Údaje získané z mapování a monitoringu druhů slouží např. k vyhlášení chráněných území, plánování péče o chráněná území a stanovení seznamů ohrožených druhů organismů – seznamy jsou dostupné ve  vyhlášce č. 395/1992 Sb. - příloha II a III.

Pro vybrané druhy rostlin a živočichů se připravují záchranné programy, jejichž cílem je minimalizovat negativní faktory způsobující ohrožení daného druhu a zvýšit početnost populace na úroveň nezbytnou pro trvalou existenci druhu.

Obecná druhová ochrana stanoví ochranu všech druhů rostlin a živočichů před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí. Nesmí dojít k jakémukoli ohrožení existence druhu (jako celku) žijícího na území České republiky.

Zvláštní druhová ochrana je zaměřena na ty druhy rostlin a živočichů, které jsou v našich podmínkách přirozeně vzácné nebo jejichž populace jsou snadno zranitelné, vědecky nebo kulturně velmi významné, jsou chráněny jako druhy zvláště chráněné a platí pro ně přísnější režim ochrany.

Zvláště chráněné druhy jsou dle stupně ohrožení rozděleny do tří kategorií (ohrožené, silně ohrožené a kriticky ohrožené). Ochrana těchto organismů spočívá v ochraně každého jedince ve všech jeho vývojových stádiích. Současně je zakázáno kromě jiného chytat, usmrcovat, chovat či jinak komerčně využívat zvláště chráněné živočichy a sbírat, držet, pěstovat a komerčně využívat zvláště chráněné rostliny.

Významným nástrojem zvláštní druhové ochrany je ochrana biotopů, tedy životního prostředí zvláště chráněných druhů, jako základního předpokladu jejich existence.

CITES je zkratka anglického názvu Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora – CITES).

Je známa také jako Washingtonská úmluva, protože byla smluvena v hlavním městě USA dne 3. března 1973. Československo se k úmluvě připojilo 28. května 1992 jako v pořadí stočtrnáctý stát a jedna z posledních zemí v Evropě. Česká republika uplatňuje úmluvu nepřetržitě od rozdělení Československa (1. ledna 1993).

CITES je dnes globální mezinárodní smlouvou, která je však silně podporována významnými mezinárodními ochranářskými nevládními organizacemi. Cíle CITES jsou chránit biologickou rozmanitost a přispívat k jejímu udržitelnému využívání, zajistit, aby se žádný druh volně žijících živočichů nebo planě rostoucích rostlin nestal nebo nezůstával předmětem neudržitelného využívání mezinárodním obchodem, a tak přispět k významnému snížení míry ztráty biologické rozmanitosti.