V České republice existuje mnoho typů mimoškolních vzdělávacích zařízení - v Brně jsou to např. muzea a jejich jednotlivé expozice Moravské zemské muzeum . Anthropos, Fauna Moravy, ..., zoologická zahrada, centra volného času - Junior, Lužánky, ... centra ekologické výchovy Lipka (+ Rozmarýnek, Jezírko, Krásensko, ...), Hvězdárna a planetárium Brno a mnohé další.

Většina těchto zařízení připravuje a pro žáky realizuje tzv. VÝUKOVÉ PROGRAMY - tematickou výuku s interaktivními prvky nebo EXKURZE ve formě komentovaných prohlídek. Tyto programy jsou ve většině připravovány odborníky konkrétního zařízení a cíleny pro určitou věkovou skupinu žáků.

Při objednávání programů je nutné zvážit:

- jak program navazuje/doplňuje výuku ve škole, tedy na stanovené vzdělávací cíle

- zda zcela/částečně nahradí výuky ve škole nebo je jen rozšířením školní výuky

- zda probíhá formou výkladu nebo využívá aktivizujících metod (pozorování, manipulace s předměty, didaktické hry, ...)

Úskalím mimoškolních vzdělávací zařízení je, že k nim přihází různí žáci (s rozlišnými znalostmi i chováním, z různých částí republiky), a tak je výuka nebo výklad připravován univerzálně. To znamená, že např. žáci jedné třídy díky svému učiteli mají mnoho znalostí o planetách Slunečních soustavy, viděli zajímavou prezentaci na interaktivní tabuli a pracovali s programy simulujícími pohyb hvězd a planet. Naopak jiná třída přichází do planetária a její žáci nedovedou ani vyjmenovat jednotlivé planety Sluneční soustavy. Tedy pro žáky první třídy bude návštěva planetária informačně chudá a pro žáky druhé třídy bude nových informací příliš. Co se však týká zážitku z návštěvy planetária, bude přínosem pro obě třídy. 

1) Pokud je to možné, měl by učitel žáky na výuku připravit - tedy pro výuku v mimoškolním zařízení je motivovat, ujasnit si pravidla chování, předem stanovit okruhy učiva/klíčové informace, na které budou ve škole navazovat. Ne vždy je tato příprava možná a většinou s ní lektoři vzdělávacích zařízení nepočítají.

2) Během vlastní realizace výuky v mimoškolním zařízení MUSÍ BÝT UČITEL PŘÍTOMEN. Pokud není stanoveno jinak, učitel zodpovídá za bezpečnost žáků. Kdyby se některý z žáků např. ztratil nebo měl zdravotní komplikace, zodpovědnost jde za učitelem, ne lektorem. Současně také učitel zná své žáky a jejich chování, nejlépe ví, jak některé žáky uklidnit, zda někteří jedinci nejsou schopni pracovat společně ve skupině a pod. Druhý, neméně významný aspekt je, že pokud je učitel výuce přítomen (byť pasivně), ví přesně, co se žáci během výuky dozvěděli a může na získané informace vhodně navázat ve škole.

3) Opět platí, že na výuku v mimoškolním vzdělávacím zařízení by měl učitel ve třídě navázat. Zopakovat klíčové informace, které se žáci dozvěděli, formulovat obecnější závěry a zasadit učivo do širšího kontextu (to, co již probírali, souvislost s regionem a pod.). Mělo by dojít také ke zpětné vazbě, co žákům návštěva zařízení přinesla, zda byla podnětná a žákům vyhovovala či nikoliv.