Metody slovní

(PaedDr. Bohumíra Šmahelová, CSc.)

 

Dramatizace

Metoda dramatizace souvisí úzce s dramatickou výchovou, která by měla prolínat všemi vyučovacími předměty. V učivu vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět najde bohaté uplatnění. Nejde nám však pouze o dramatizaci určitých textů, pohádek apod. Jde nám spíše o tvořivou dramatiku, kdy se prostřednictvím dramatizace řeší určitý problém, určitá konfliktní situace. Prostřednictvím dramatizace se žáci učí novým poznatkům, ale též může jít o změnu postojů žáka nebo o zásah do jeho hodnotových struktur. Do popředí se tak dostává moment výchovný. Prostřednictvím dramatizace mají též žáci možnost vyzkoušet si některé situace  „jako“, ještě než ve skutečnosti nastanou a tak mohou být připraveni lépe je zvládnout.

Při řešení určité situace nesmíme zůstat pouze v rovině popisné a reprodukční, ale je třeba  pracovat s prožitkem žáka. Při řešení určité konfliktní situace bychom neměli hovořit, že by se mělo učinit to či ono, ale učitel by se měl žáka ptát: „Co bys udělal v tomto případě ty? Jak bys toto řešil?“                                                                                                                              

Děti si mohou role buď vybrat samy, nebo jsou jim přiděleny. Mohou hrát samy sebe, jak by se v určité situaci zachovaly, nebo hrají podle určitého scénáře a pak hodnotí jednání postav apod.

Metodou dramatizace rozvíjíme u žáků tvůrčí schopnosti, naučíme je  citlivosti vůči problémům jiných lidí i spolupráci v týmu. Zároveň se žáci učí i nonverbálnímu projevu.

Při dramatizaci zvláště v 1. ročníku ZŠ se s úspěchem využívá loutek a maňásků. Loutka je dětem blízká a upoutá pozornost. Práci s loutkou se učí děti postupně. Nejdříve vede loutku i mluví za ni učitel a děti odpovídají, později např. vede loutku učitel a žáci za ni hovoří a v poslední fázi již žáci sami loutku vedou i za ni hovoří. Dramatizace i práce s loutkou je zvláště vhodná ve společenskovědních tématech.

Dramatizace klade v každém případě velké nároky na přípravu učitele. Ten musí mít přesně promyšlený scénář, různé varianty, musí zabezpečit pomůcky, rekvizity atd. Náročná je organizační stránka výuky.

 

Příklady dramatizačních her

 

A) Žáci dramatizují situace ze života

 

U lékaře.  Žák  musí lékaři říci, s jakým problémem přichází, co ho bolí. Dítě, které hraje lékaře nebo zdravotní sestru, může pacientovi např. ošetřit drobné poranění, přiložit obvaz, zafixovat paži, poskytnout první pomoc apod. Při hře je třeba přesně charakterizovat příznaky nemoci, rozeznat nemoc a úraz.  Zároveň  se cvičí slušné chování, pozdrav, poděkování.

 

V obchodě. Dítě nakupuje např. zeleninu a ovoce, potraviny. Jde o to, aby se děti naučily    ovoce a zeleninu poznat.  Může se ještě procvičovat vážení zboží, placení. Dítě ještě může povědět, co bude s nakoupeným zbožím dělat, co z něho uvaří apod. Je dobré mít skutečné zboží nebo obaly z něho, na placení dětské peníze. Tím se ještě procvičí matematika. Prodavač musí umět zákazníkovi poradit.

Pokud děti budou nakupovat drogistické zboží (prací prostředky, šampony, čisticí prostředky apod.), je vhodné mít obaly od tohoto zboží. Žáci by měli při nákupu posuzovat nejen ceny, ale i to, jak tyto látky poškozují životní prostředí (zda obsahují freony, fosfáty, zda je obal recyklovatelný atd.

 

Cestování v dopravním prostředku. Některé děti představují cestující v dopravním rostředku, ve vlaku, v autobusu, v tramvaji. Některé děti hrají roli maminky cestující s dítětem, jiné hrají starší osoby. Někdo dělá průvodčího, revizora. Učí se slušnému chování,  uvolnění místa druhému apod.

 

U pokladny. Žáci hrají scénku  u pokladny na nádraží, kde si zakupují jízdenku na vlak. Musí   přesně říci, kdy a kam chtějí cestovat, jestli chtějí slevu, zpáteční jízdenku apod.

 

Informace. Jeden žák hraje cestujícího, druhý úřednici v informacích. Cestující se ptá, v kolik hodin odjíždí autobus do určitého místa a úřednice hledá v jízdním řádu.

Je třeba, aby byli při této hře žáci již dříve seznámeni s hledáním v jízdním řádu, popř. s hledáním jízdních řádů na internetu (podle možnosti školy). Měli by mít procvičeno hledání v jízdním řádu např. na autobusové zastávce.

 

Čekáme návštěvu. Děti představují rodinu s dětmi, která čeká návštěvu a chystá pohoštění. Je možno prostírat stůl. Při tom se řeší, jak prostřít, přijde-li návštěva k obědu, nebo na odpolední svačinu, jaké vybrat prostírky, ubrus, ozdobení květinami. Jak vypadá obyčejně prostřený stůl, jaké je prostření slavnostní tabule apod.

 

Chování na návštěvě. Návštěva přichází. Žáci předvádějí v rámci dramatizace slušné chování, pozdravení, představení, usazování ke stolu. Jsou –li rekvizity, je dobré předvést                  slušné stolování, správné držení příboru.

Variantou této dramatizace je, že děti nejdříve předvedou scénku, kde jsou nedostatky v chování ( lidé si skáčou do řeči, děti srkají pití, špatně drží příbor, první se hrnou ke stolu…)

Žáci, kteří jsou diváky, scénku sledují a po skončení hovoří o tom, co nebylo správné. Po odhalení všech chyb se scénka znovu zahraji tak, aby vše odpovídalo pravidlům slušného chování.

 

Telefonní rozhovory. Žáci si jejich prostřednictvím nejen rozvíjejí své komunikativní dovednosti a překonávají jisté zábrany, ale zároveň si nacvičují situace, do kterých by se někdy mohli dostat.

Příklady těchto rozhovorů:

• blahopřání k narozeninám (rodičům, prarodičům, kamarádovi,tetě apod.)
• pozvání spolužáka na oslavu narozenin
• objednání pokoje v hotelu
• omluvení se (např. ve škole z důvodu nemoci)
• ohlášení např. požáru na č. 150, dopravní nehody na č. 155 nebo 158

 

Chování v nebezpečné situaci.  Žáci dramatizují situaci, jak by se zachovali, kdyby je na ulici obtěžoval někdo cizí, zval je do auta, nabízel jim čokoládu apod.

 

Řešení konfliktních situací. Je samozřejmé, že některé situace nemají jediné správné řešení.

Dítě oznamuje rodičům, že dostalo ve škole špatnou známku. Sehraje se, jak by se mohlo dítě vymlouvat nebo omlouvat, proč ji dostalo (zapomnělo se naučit, nemělo z nějakého důvodu čas, nerozumí učivu, učitel je nespravedlivý apod.). Měly by se sehrát i možné reakce rodičů. Jelikož děti jednají často tak, jak to znají ze zkušenosti, může si učitel udělat obrázek o tom, jak probíhá řešení podobné situace v rodinách jeho žáků.

Řešení kázeňského přestupku ve škole. Jedno dítě hraje provinivšího se žáka, druhé učitele. Ostatní sledují, pak hodnotí a říkají své připomínky.

Dramatizace situace, kdy se dítě chce dívat večer na nevhodný film v televizi a rodiče mu to zakazují. Měli by i zdůvodnit, proč by se nemělo dívat.

Ve třídě se ztratí např. krásná tužka, pouzdro apod. Hraje se scénka, kdy učitel vyšetřuje, kdo ji ukradl. Pachatel je vypátrán. Děti pak společně řeší, proč ji asi ukradl, jak má být potrestán, jestli se mu má odpustit, jak by se měl pachatel zachovat (omluvit se, slíbit, že to už víckrát neudělá, že toho lituje atd.). 

 

B) Dramatizace historického učiva

• Staré pověsti české, např. Libušina věštba, povolání Přemysla Oráče na trůn aj.
•  Příchod Konstantina a Metoděje na Moravu
• Bitva u Sudoměře (husité se brání na hrázi vypuštěného rybníka)
• J. A. Komenský seznamuje posluchače se svými názory na výuku dětí
• Marie Terezie a Josef II promýšlejí, jak zlepšit život poddaných, jak je třeba zavést povinnou školní docházku a proč. Atd.

 

C) Přírodovědné učivo prostřednictvím dramatizace

• Co vyprávěla kapka vody (učivo o koloběhu vody v přírodě). Kapka vypráví, co vše zažila, když se vypařila a spolu s jinými kapkami v podobě páry (mraků) letěla nad  Zemí. Nehraje jen jedno dítě, další představují rostliny, živočichy, vodu v moři atd.
• Příběh oblázku  (nerosty a horniny, proces zvětrávání)
• Starý strom vypráví
• Dramatizace ze života zvířat

 

Je samozřejmé, že tvořivý učitel jistě najde mnoho dalších námětů, které se svými žáky bude ve výuce prostřednictvím dramatizace realizovat.