Klasické vyučovací hodiny ve třídě mohou nabývat mnoha podob.

KLASICKÁ HODINA ZAMĚŘENÁ NA EXPOZICI NOVÉHO UČIVA: 

1. V úvodu hodiny by neměla chybět motivace k probíranému tématu. Cílem motivace může být (ne vždy nezbytně všechny body):

                      - uvedení tématu,

                      - upozornění na potřebu nových vědomostí pro život

                      - aktivizace a koncentrace žáků k dalším učebním úlohám,

                      - rozdělení žáků do pracovních skupin,

                      - případná diagnostika žákovských prekonceptů  apod.

           K motivaci učitelé nejčastěji využívají motivační rozhovor, ale nabízí se i další výukové metody – např. vyprávění, didaktická hra, sebereflexní test, demonstrační pokus,                 jednoduchá dramatizace apod.

 

2. Před vlastní expozicí je často potřebné ujasnit si pojetí (či význam) pojmů, které jsou nutné pro vyvození nového učiva, tzv. pojmy opěrné. (Např. pokud chceme žáky učit třídit zeleninu do uživatelských pojmů, je nezbytně nutné zařadit takovou učební úlohu, ve které si žáci zopakují pojmy kořen, stonek - košťál, plod + dužina + semeno + lusk, list, cibule.) Tato úloha může být součástí motivace nebo samostatná.

          V této části hodiny mnozí učitelé zařazují opakování předchozího učiva. Zařazení opakování do této části hodiny je vhodné jen tehdy, pokud se na probranou látku navazuje. Např. v             první hodině žáci proberou téma LES a jeho funkce v přírodě, v následující pak v úvodu zopakují informace o lese a navazují tématem DŘEVINY v lese. Poslední hodinu začnou                     dřevinami lesa a bezprostředně navážou tématem ŽIVOČICHOVÉ v lese a potravními vztahy mezi rostlinami a živočichy. V hodinách předmětů o přírodě a společnosti se v prvním                   období probírá co hodinu to jiné téma bez užší návaznosti - např. DOPRAVNÍ PROSTŘEDKY, následující hodinu PODZIM, další hodinu OVOCE a pod. V tomto případě není vhodné             opakování předchozího učiva vložit na začátek hodiny, ale jako doplňující úlohu do fáze fixace. Toto "načasování" je vhodné zejména proto, aby žáci zbytečně nevyčerpávat čas a                 mentální kapacitu v úvodu hodiny na učivo, které s tématem nesouvisí.

 

     3. Předměty o přírodě a společnosti nabízí pro expozici nového učiva velkou škálu výukových metod, které může učitel použít. Z nich by měl učitel vybírat podle následujícího klíče:

           a) Pokud je to možné, využít primární zdroje informací a k vyvození nových pojmů či pochopení daních dějů využít pozorování, pokus, manipulaci s předměty, využití                              měřidel, apod. Na základě takto získaných informací pak žáci sami či s pomocí učitele formulují zobecňující závěry.

          b) Pokud obsah učiva není možné žákům přiblížit bezprostředně na základě vlastní zkušenosti, využít zprostředkování informací pomocí práce s informačními zdroji jako je                              vyhledávání informací v mapách, v textech, grafech, tabulkách, na obrázcích/schématech, fotografiích, při manipulace s obrázky či pojmy, ​vyvození na základě                      dramatizací, didaktických her, vyprávění, rozhovorů a pod.

          c) Pokud nemá učitel možnost pracovat s pomocí výukových metod uvedených v bodech a) a  b), což bývá především z časových důvodů nebo neznalosti hlubších vztahů                                 probíraného učiva, nabízí se využití metod jako je monologický výklad učitele nebo přečtení výkladového textu z učebnice.

Na základě získaných informací viz. a) a b)  žáci sami či s pomocí učitele formulují zobecňující závěry. Může to být pomocí rozhovoru/diskuse, prezentací závěrů jednotlivých skupin (plakátů, poznámek, předem daných otázek), … Učitel nesmí podlehnout představě, že pokud žáci provedli např. určitý pokus/pozorování, přečetli daný text,... chápou hned sami všechny důsledky a souvislosti. Je potřeba toto nově utvořené žákovské pojetí diagnostikovat (např. pomocí problémových otázek či aplikačních úloh v následujících fázích hodiny).

 

4. Nově získané vědomosti nebo dovednosti je potřeba bezprostředně fixovat. Opět se nabízí škála rozmanitých didaktických metod. Učitelé mimo přepisu vybraných informací z tabule do sešitu nejčastěji využívají pracovní listy nebo pracovní sešity, kde žáci doplňují chybějící pojmy, vybírají správné pojmy či definice z výběru, spojují, dokreslují apod. Vhodná je také fixace pomocí didaktických her, dramatizace, rozhovoru, diskuse apod.

​

5. Časově náročná, ale pro zapamatování probírané látky je velmi důležitá aplikace nových vědomostí. Na rozdíl od fixace se nejedná o reprodukování naučeného, ale využití vědomostí v jiném kontextu, ideálně z reálného života. Pro aplikaci jsou vhodné problém úlohy, kdy žáci mají za úkol vyřešit nějaký problém, navrhnout určitý postup, poskytnou radu druhému.

​

6. Na závěr hodiny by mělo dojít ke společnému hodnocení práce během hodiny.

​           Velmi NEVHODNÉ jsou otázky: „Líbila se vám dnešní hodina? nebo  „Co se vám na dnešní hodině líbilo?“ Vhodnější jsou otázky typu: „Která informace pro tebe byla dnes nová?“                   „Kde/Kdy bys mohl použít to, co jsme se dnes naučili?“ „ Kdy byl ve tvé skupině/dvojici nejpřínosnějším členem a proč? “ „Co si myslíš, že by sis měl doma do příště zopakovat? “ „Co              dalšího/Kde bys mohl vyhledat další informace k dnešnímu učivu? “ „Je něco dalšího, co by tě k tématu dnešní hodiny zajímalo? “

Toto společné závěrečné hodnocení učí žáky kritickému myšlení a hodnocení práce své i druhých. Současně je velmi vhodnou reflexí pro učitele, především pro plánování další výuky.

 

VÝUKA VELKÉHO TÉMATICKÉHO BLOKU:

Některá témata jako např. Vesmír, Lidské tělo v V. ročníku jsou zařazeny tak, že se probírají v delším časovém horizontu v řádech týdnů nebo dokonce měsíců. Proto je vhodné úvodní vyučovací hodinu k tématu věnovat pouze motivaci a diagnostice.  Učitel může žákům uvézt téma tak, že:

• nechá žáky písemně odpovědět na otázky, vyplnit dvouúrovňový didaktický test, vézt rozhovor, nakreslit své představy  - např. doplnit do postavy člověka všechny orgány, které znají.
• nechá žáky sepsat otázky či problémy, které je ohledně tématu zajímají a chtěli by na ně znát odpověď.
• představí jim svůj plán výuky tématu, co kdy budou probírat. Např. že o pohlavních orgánech se budou učit zhruba za měsíc, je tedy zbytečné každou další hodinu vznášet dotaz, kdy už to bude. Může je upozornit na termíny plánovaných besed nebo exkurzí souvisejících s tématem.
• Navrhne žákům, aby přinesli v určitou dobu např. atlasy, encyklopedie, fotografie, letáky a další materiály spojené s tématem.  

Pokud si učitel najde čas na tuto úvodní hodinu, může žáky vhodně motivovat, připravit se na případné obtíže související s žákovskými miskoncepty a předcházet případným problémům.

Naopak pro žáky je tento přístup velmi povzbuzující. Mají pocit vlivu na výuku, mohou k ní přispět a současně korigovat svá očekávání (např. že porno se jako ukázka v hodině určitě pouštět nebude.)

Následující hodiny již mohou probíhat s expozicí nového učiva, kdy je vždy po několika odučených hodinách zaměřených na expozici nového učiva zařazena hodina zaměřená na diagnostiku a opakování, V opakovacích a diagnostických hodinách učitel zjišťuje, jak si žáci dané pojmy a dovednosti osvojili a zda je umí používat v modelových situacích blížící se realitě. Opakovací hodiny poskytují prostor pro aplikační úlohy, kdy učitel může diagnostikovat nejen zapamatování informací a jejich případnou reprodukci, ale především pochopení učiva.

 

VÝUKA MENŠÍHO TÉMATICKÉHO BLOKU:

V předmětech o přírodě a společnosti je mnoho témat, kterým se učitel může věnovat několik hodin. Nemá tedy většinou prostor věnovat celou jednu hodinu motivaci, ale může si jednotlivé fáze výuky rozložit do více hodin.

První hodinu učitel využije pro motivaci k tématu, zopakování opěrných pojmů a expozici, konkrétně učební úloze spočívající ve sběru informací souvisejících s tématem. Může se jednat např. o zahájení několikadenního pozorování, provedení pokusu, vyhledávání informací v mapách, na internetu apod. ve sběru informací mohou žáci pracovat i po skončení hodiny nebo doma. Součástí úlohy může být např. zjištění některých údajů doma od rodičů, v obchodě apod. (Např. k tématu globalizace si mohou žáci vyvodit téma, rozdělit si např. různé druhy potravin a do příští hodiny zjistit v obchodě, kam jejich rodina chodí, ze kterého státu se dané potraviny dováží.)

Následujíc hodina je pak věnovaná zpracování informací a jejich interpretaci. V případě tématu globalizace se mohou žáci rozdělit do skupin a sepsat, odkud se k nám dováží – 1. Skupina ovoce, 2. Skupina zelenina, 3. Skupina oděvy). Následně mohou tyto státy vyhledat na mapě světa, měřit vzdálenost, zjišťovat, jakým způsobem se zboží přepravuje (oděvy lodí, některá zelenina a ovoce letecky, jiná kamiony apod.) Mohou ke svému tématu vypracovat plakát. (jeho dokončení mohou žáci provádět např. i po přestávce. Závěry jednotlivých skupin je možné prezentovat v této, ale z didaktického pohledu je vhodnější počkat na následující hodinu. Učitel si může jednotlivé plakáty projít, pomoci opravit případné chyby a poradit žákům s vlastní prezentací. Současně si může připravit fixační či aplikační učební úlohy pro příští hodinu, které budou vycházet z informací prezentovaných žáky.

Poslední, závěrečná hodina, by měla být zahájena poslední částí expozice - prezentacemi žáků a fixačními úlohami (které mohou připravit sami žáci pro ostatní skupiny nebo učitel pro všechny).  Může se jednat o jednoduchý záznam informací z prezentací, pracovní list s mapkou a dokreslováním či doplňování pojmů, jednoduchým kvízem apod. Na závěr hodiny by neměla chybět diskuse s otázkami zaměřenými na problematiku globalizace. Zde by mělo dojít ke společnému formulování závěrů a hodnocení práce žáků. 

 

MEZIPŘEDMĚTOVÁ INTEGRACE:

Výše popsaný postup výuky tématu o globalizaci lze realizovat také během jednoho dne jako tříhodinový celek, kdy budou integrovány 3 vyučovací předměty  - hodina Člověk a jeho svět, Výpočetní technika a Pracovní činnosti. Výuka jednotlivých předmětů by se měla prolínat:

            1. hodina – úvod, motivace, vyhledávání informací na internetu, případně na obalech od potravin a oděvů (skupiny žáků se mohou na počítačích střídat).

            2. hodina - zpracování informací, příprava plakátů a prezentací

            3. hodina – prezentace závěrů, fixační úlohy, diskuse a hodnocení

 

OPAKOVACÍ HODINA:

Při probrání většího množství témat se učitel dostává do situace, kdy je nutno zopakovat větší množství různorodých témat, které na sebe více či méně navazují. V těchto případech učitelé volí tzv. opakovací hodinu.

Realizace této hodiny je odlišná od hodin expozičních.

1. Motivace – mnozí učitelé na motivaci u opakovacích hodin zcela nebo částečně rezignují. Není to nutné. U mladších žáků (1. a 2. ročník) velmi dobře funguje motivace loutkou/plyšákem nebo pohádkovou postavou, kterou mají oni něco nového naučit nebo jí dokázat, co už všechno umí. Tato postava jim vysvětlí, co po nich chce, v průběhu je může povzbuzovat a opravovat (když medvídek upozorní na chybu, snáší to děti lépe než od paní učitelky) a na závěr je postava také hodnotí. Za splnění úloh v pracovním listu nebo na stanovištích mohou získávat razítka, smajlíky, části obrázků, který je potřeba složit apod. 

          Starší žáci již na loutku moc nedají, ale vhodné je, když mohou sledovat svůj pokrok. Např. na tabuli připravit tabulku se jmény žáků a názvy úloh, kdy si každý žák ke splněné úloze           a svému jménu udělá po splnění značku. Dále mohou žáci získávat písmena do tajenky, části obrázku ke složení, indicie či informace k plnění dalších úloh nebo správné řešení                     splněné úlohy. Pro opakování není vhodné volit podobu soutěže (kdo víc, kdo rychleji, ...) Žáci nepracují s chybami, snaží se mít vše co nejrychleji hotovo na úkor kvality, v některých           případech také opisují či podvádí. Slabší žáci často na soutěž již na počátku rezignují.

 

2. Učební úlohy – u mladších i starších žáků platí, že by se typy úloh měly střídat a během některých z úloh nebo mezi jednotlivými úlohami by měli mít žáci možnost pohybu. Vhodné je, pokud učitel po třídě připraví stanoviště, mezi kterými se žáci mohou pohybovat a přímo na nich pracovat nebo zde alespoň získat zadání či správné řešení úlohy. Pokud je to možné, úlohy by měly být rozmanité na činnosti a myšlenkové operace, které při nich žáci provádí. Např. seřazení kartiček do dvojic, doplnění textu o pojmy, vyhledání informací v mapě, zodpovězení kvízu, splnění úlohy s nějakým měřidlem nebo jinou pomůckou, navržení řešení problému apod.

          Ideální je, když se jedná o úlohy aplikační, tedy úlohy vyžadující použití znalostí v modelové situaci blízké realitě. Čistě reproduktivní úlohy jsou samozřejmě také vhodné, ale žák učivo           nemusí chápat, jak si je dobře pamatovat.

          Úlohy mohou plnit jednotlivci, dvojice nebo skupiny – dle potřeb učitele a žáků.

          Předem by mělo být jasně dané, které úlohy je třeba splnit a které úlohy jsou doplňující pro rychle pracující žáky. Pozor na úlohy jako je nakresli obrázek nebo vymysli příběh apod.               Některým žákům může vzít podobná úloha všechen čas.

         Součástí opakování by měla být průběžná oprava pomocí klíče se správným řešením nebo společná oprava v závěru hodiny. Práce žáků by si učitel rozhodně neměl vybírat a                        známkovat, pokud je na tuto skutečnost předem neupozornil.

 

3. Závěr opakovacích hodin bývá opět často podceňován. Ideální je, pokud si žáci mohou sednout do kruhu a ohodnotit své znalosti – které úlohy pro ně byly snadné a které obtížné. U obtížných by se měli pokusit formulovat, proč se jim nedařilo – např. nepamatovali si určité potřebné informace, nepochopili zadání, neměli dost času apod. Současně by měli navrhnout, co mohou udělat pro to, aby učivo zvládli pro případné testování nebo písemku, co by jim pomohlo.

          Hodnocení tohoto typu nezvládnou žáci napoprvé sami. Měli by se např. vyjádřit k jedné úloze (nejobtížnější) a postupně přidávat jak počet hodnocených úloh, tak zkvalitňovat své                 sebehodnocení. Pokud učitel se žáky takto nehodnotí – nebo to nestihne, měl by si udělat čas alespoň na slabší žáky a pomoci jim tímto způsobem rozklíčovat, jak zlepšit své učení.