„Terénní výuku si pro naše potřeby definujeme jako „střechový“ pojem pro komplexní výukovou formu, která v sobě zahrnuje progresivní vyučovací metody (pokus, laboratorní činnosti, krátkodobé a dlouhodobé pozorování, projektovou metodu, kooperativní metody, metody zážitkové pedagogiky…) a různé organizační formy vyučování (vycházka, terénní cvičení, exkurze, tematické školní výlety – expedice…).“ Těžiště této výukové formy spočívá v práci v terénu – především mimo školu.“ (Hofmann a kol., 2003, s. 7.)

TERÉNNÍ VÝUKA

• může probíhat v rozmanitém prostředí a s různou časovou dotací. Může se jednat o jednu vyučovací hodinu, kdy učitel pracuje se žáky na školní zahradě, několikahodinový blok, kdy žáci navštíví zájmovou lokalitu v blízkosti školy, nebo několikadenní pobyt v určité lokalitě např. na školním výletě nebo škole v přírodě.
• může být zaměřena na konkrétní úlohu/činnost (např. poznávání dřevin v blízkém parku s pomocí určovacího klíče, zjišťování počtu a složení dopravních prostředků pohybujících se určitou ulicí po dobu např. 30 min, vyhledávání určitých tvarů okolo vstupu do místního kostela a pod.), často se však skládá z několika úloh, které se vhodně doplňují - např. orientace plánku parku s pomocí buzoly, vyhledání a pojmenování dřevin vyznačených v parku, zjištění informací o historii parku z informačních tabulí (rok založení, dřívější využití parku a pod). 
• využívá takové učební úlohy, jejichž podstatou je sběr informací. Další zpracování informací a vyhledávání doplňujících informací např. v encyklopediích nebo na internetu by již mělo probíhat v učebně nebo třídě. Úlohy typu "doplň křížovku" nebo "nakresli obrázek stromu" do terénu nepatří.
• často využívá kooperativní skupinovou formu výuky. Pro pohyb v terénu a sběr informací je vhodnější, pokud žáci pracují v menších skupinách. Je to dáno jednak větší samostatností při práci (na velkém prostoru není učitel schopen neustále žáky kontrolovat) a současně mohou některé úlohy přímo vyžadovat spolupráci žáků - např. jeden žák pozoruje a zapisuje počet nákladních automobilů, druhý počet osobních automobilů a třetí počet autobusů a trolejbusů, nebo dva žáci měří s pomocí pásma a třetí zapisuje, ...

​

ORGANIZACE TERÉNNÍ VÝUKY - výuka v terénu je pro učitele z hlediska přípravy a organizace náročnější než výuka ve třídě. Během vlastní výuky mohou nastat s větší pravděpodobností události, které výuku naruší počínaje počasím, odcizením předem připravených pomůcek, narušením stanoviště, případným úrazem a pod. Také je nutno mít s sebou všechny pomůcky, neboť není možné pro nic se vracet a výuku přerušovat.

1) stanovení vzdělávacích cílů výuky - v první řadě je nutné ujasnit si, co od výuky v terénu očekávám - sběr určitých informací pro vyvození vlastního učiva nebo potvrzení skutečností, které žáci teoreticky probírali ve škole, případně kombinace obou. Terénní výuce vždy předchází určitá příprava ve škole (nebo učebně pobytového zařízení) a také zpracování získaných informací a formulace závěrů by měla probíhat opět ve škole nebo učebně.

2) příprava trasy a stanovišť - ne všechny učební úlohy lze provádět kdekoliv po trase. Některé úlohy vyžadují např. konkrétní biotop (např. odlov bezobratlých živočichů rybníka), stavbu (vyhledávání typických barokních prvků na bazilice) a pod, jiné naopak realizujeme na dané trase (např. zaznamenávání chráněných oblastí během přesunu z lokality A do lokality B). Přestože je učiteli trasa známá a lokality má předem vybrány, je nutné projít celou trasu bezprostředně před vlastní realizací (v řádech dnů) a zkontrolovat stav lokalit. Z roku na rok může dojít ke změnám, které ovlivní realizaci terénní výuky (např. vypuštění rybníka, zákaz vstupu na určitou cestu) nebo se naopak jiné stanoviště na trase objeví (např. zbudování naučné stezky, zpřístupnění určitého úseku chráněné oblasti a pod.) 

3) příprava na terénní výuku - vlastní výuka v terénu často navazuje na výuku ve škole. Je nutné žáky instruovat, co se bude dít a jak se mají na výuku připravit (vhodný oděv, specifické pomůcky, léky na případné alergie a pod.) Také je vhodné nacvičit nebo zopakovat např. práci s určovacími klíči, měřidly, kompasem a pod., aby se v terénu zbytečně neztrácel čas instruktáží. V některých případech je vhodné, aby si žáci předem zjistili informace o určitých lokalitách - např. historii navštívené stavby, informace o určitém chráněném organismu, které budou pozorovat na lokalitě a pod. 

4) učební úlohy v terénu - by měly být zaměřeny především na zjišťování informací pozorováním s využíváním rozmanitých pomůcek. Pro určování přírodnin je vhodné využívání určovacích klíčů a atlasů, dále sběr přírodnina odlov přírodnin. Dále je vhodná orientace v krajině s pomocí kompasu (buzoly), GPS navigace, orientace v mapě, zaznamenávání informací kresbou, fotografováním, případně krátkým videozáznamem. Nabízí se také používání různých měřidel při odhadech vzdáleností, výšky, obvodu a pod. Učitel by neměl zapomínat na zařazení didaktických her, které vhodně výuku doplní. Pro zápis zjištěných informací je nejčastěji používán pracovní list (listy), nebo alespoň záznamový sešit. Zadání jednotlivých úloh může být práce součástí pracovního listu, případně na kartách (např. v obálkách). Zadávání pokynů ústně není ideální, protože žáci mohou zadání pochopit špatně, část zadání zapomenout, přeslechnout a pod. Takto mají zadání neustále u sebe a mohou se k němu kdykoliv vrátit.

5) vyhodnocení terénní výuky - terénní výuka je většinou zaměřená na sběr informací. Ve třídě pak většinou probíhá třídění a zpracování těchto informací. Žáci tyto informace mohou zpracovávat do podoby obrázku, plakátu, závěrečné zprávy a pod. Podstatou této činnosti by mělo být shrnutí zjištěných informací, vyvození obecně platných pravidel nebo zákonitostí a jejich případná aplikace na region místa bydliště (nebo zájmovou oblast).

Stejných pravidel by se měl držet učitel i v případě, kdy realizuje výuku v mimoškolním vzdělávacím zařízení jako je např. muzeum, zoologická zahrada a pod, a současně nevyužívá předem připravené vzdělávací programy vedené zaměstnanci instituce či zařízení.

Příklady zpracovaných pracovních listů pro terénní výuku naleznete např. v učebnici Člověk a jeho svět 3 - pracovní sešit, nakladatelství Didaktis (Vycházka na zahradu, Vycházka k rybníku nebo přehradě, Vycházka do lesa nebo parku, Vycházka na pole, Vycházka na louku, Vycházka po obci), případně v Příručce pro učitele k učebnici Příroda 4 nakladatelství Fraus.