PedF, katedra geografie 1 Ze0045 Regionální geografie Asie a Afriky PedF, katedra geografie 2 Organizace předmětu Četnost – 10 x, z toho: 1 zahajovací hodina 6 odborných přednášek 3 prezentace semestrálních prací Typ hodiny: Seminář s výkladem. Zakončení: 1. Odborné prezentace s didaktickou náplní. 2. Specifický test znalostí během hodiny. PedF, katedra geografie 3 Literatura ke studiu - základní ANDĚL, Jiří; BIČÍK, Ivan; HAVLÍČEK, Tomáš a kol. Makroregiony světa: regionální geografie pro gymnázia. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 2010. 148 s. ISBN 978-80-86034-78-2. ADAMS, W., M. – GOUDIE, A., S. – ORME, A., R. eds. (1999): The physical Geography of Africa. Oxford: Oxford University press. BAAR, V., ŠINDLER, P. Regionální geografie světadílů a oceánů 1. Ostrava: Pedagogická fakulta OU, 1988. BAAR, V. Národy na prahu 21. století. Ostrava: Tilia, 2002. COLE, R., DE BLIJ, H., J. (2007): Survey of subsaharan Africa. A regional geography. Oxford: Oxford University press. DANIEL, J., HERCIK, J., TLÁSKAL, M. Regionální geografie Asie. Olomouc: Palackého univerzita, 2013. KOVÁŘ, Jindřich. Asie, dynamický kontinent: hlavní faktory a ohniska růstu. Praha: Karolinum, 1999. 343 s. ISBN 807184683X SKOKAN, L. Asie : sociogeografický přehled. Ústí nad Labem: UJEP, 2006. ŠERÝ, M. Regionální geografie Afriky. Olomouc: Palackého univerzita, 2013. PedF, katedra geografie 4 Literatura ke studiu - doporučená 1. BRADSHAW, M. A World Regional Geography : The New Global Order. Boston: McGraw-Hill, 1997. 2. WEIGHTMAN, B. Dragons and Tigers : A Geography of South, East and Southeast Asia. New York: John Wiley & Sons, 2002. ISBN 0471253588. 3. HORÁK, S. Střední Asie mezi Východem a Západem. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0906-1. 4. HEINE, B., NURSE, D. (2008): A linguistic geography of Africa. Cambridge: Cambridge University Press. 5. HULEC, O. Dějiny Jižní Afriky. Praha: NLN, 1997. 6. REID, R., J. Dějiny moderní Afriky od roku 1800 po současnost. Praha: Grada Publishing, 2011. 7. ZÁHOŘÍK, J. Subsaharská Afrika a světové mocnosti v éře globalizace. Praha: NLN, 2010. PedF, katedra geografie 5 Další zdroje Webové zdroje – viz samostatný materiál Školní atlas světa Školní atlas Afrika, Austrálie, Oceánie a Antarktida. Praha: Kartografie, a.s., 2013. Odborné přednášky 1. Regionalizace Asie a Afriky • Vymezování regionů 2. Kolonizační/dekolonizační procesy • Migrační vlny osídlování kontinentů 3. Urbanizace a urbanismus světových měst • Vliv a faktory rozmístění obyvatel 4. Terorismus jako světová hrozba • Příčiny a důvody vzniku 5. Geografie konfliktů • Příčiny a důvody vzniku, současné aspekty migrační politiky států 6. Geopolitické postavení významných států • Vliv ekonomiky, globalizace a politiky na rozvoj států PedF, katedra geografie 6 Regionalizace PedF, katedra geografie 7 Fyzickogeografická X Socioekonomická X Geopolitická PedF, katedra geografie 8 Teorie panregionů Karl Haushofer (1928) – Bausteine zur Geopolitik Svět rozdělen na 4 panregiony: Pan-Ameriku (ovládanou USA), Euro-Afriku (ovládanou Německem), Pan-Rusko (zahrnující Blízký východ a Indii), Dálněvýchodní sféru pod vlivem Japonska. V tomto pojetí leží centra panregionů vždy na severu, perifériemi jsou jižní oblasti. Panregiony jsou ekonomicky soběstačné, na ostatních panregionech nezávislé a ideologicky ovládané pan-ideami. Geopolitická regionalizace Asie PedF, katedra geografie 9 Úkol č. 1: Nakreslete do obrysové mapy hranici mezi Evropou a Asií. Hranice litosférických desek Asie/Afrika PedF, katedra geografie 10 Geopolitická regionalizace Asie PedF, katedra geografie 11 A: průběh hranice podle IGU (Bajdaratský záliv, řeka Bajdarata, východní úpatí Uralu, horní tok řeky Ural, Mugodžarské vrchy, řeka Emba, pobřeží Kaspického moře, řeka Kuma, Kumo-manyčská sníženina, řeka Don) – uplatňuje se i v české geografii, např. ve Školním atlase světa. B: z Karského moře po rozvodnici na hlavním hřebeni Uralu a po řece Ural až do Kaspického moře. C: od Jugorské úžiny přes vrchy Paj-choj a dále jako B. D: severní část pohořím Ural, jižní část po rusko-kazašské hranici ke Kaspickému moři. E: severní úpatí Velkého Kavkazu. F: po hřebeni Velkého Kavkazu od Apšeronského poloostrova po Kerčský průliv. G: jižní úpatí Velkého Kavkazu. H: tektonická sníženina mezi Velkým a Malým Kavkazem (podél řek Rioni a Kura). I: po hřebeni Malého Kavkazu a podél řek Araks a Kura. J: po bývalé jižní hranici SSSR. Geopolitická regionalizace Asie PedF, katedra geografie 12 Opět různé přístupy k vymezení (fyzickogeografické i socioekonomické). Klasické: Jihozápadní Asie Jižní Asie Jihovýchodní Asie Východní Asie Střední Asie Rusko a státy SNS Geopolitická regionalizace Asie PedF, katedra geografie 13 Úkol č. 2: Nakreslete do obrysové mapy hlavní makroregiony Asie. JZ Asie PedF, katedra geografie 14 Z pohledu fyzickogeografického lze členit na čtyři částí: 1. Asijské středomoří 2. Arménská vysočina 3. Íránská vysočina 4. Arábie a Mezopotámie Šindler, Baar, 1988 JZ Asie – politické vymezení PedF, katedra geografie 15 J Asie PedF, katedra geografie 16 Region lze na rozdíl např. od jihozápadní Asie vymezit velmi jednoduše: Z hlediska fyzicko-geografického se jedná o státy nalézající se na Indickém subkontinentu – Indie, Srí Lanka, Pákistán, Nepál, Bhútán, Bangladéš a Maledivy Z hlediska historicko-politického vývoje potom o státy, z nichž většina byla součástí koloniální Britské Indie. Někdy se do regionu ještě řadí Afghánistán či Tibet a podle regionalizace OSN Írán. J Asie PedF, katedra geografie 17 Fyzickogeografické členění do 3 regionů: 1. Indostán 2. Indoganžská nížina 3. Himaláje (jen v jejich jižní části). Šindler, Baar, 1988 JV Asie PedF, katedra geografie 18 Makroregion zahrnuje oblasti, ležící východně od Indie, jižně od Číny, západně od Nové Guineje a severně od Austrálie. Geograficky rozdělujeme tento region na dvě části: 1. Asijská pevnina, také nazývanou jako Indočína (Kambodža, Laos, Barma (Myanmar), Thajsko, Vietnam a část Malajsie ležící na malajském poloostrově. 2. Malajské souostroví, mezi něž patří Velké a Malé Sundy, Moluky, Filipíny a další menší ostrovy a souostroví. JV Asie PedF, katedra geografie 19 Fyzickogeografické členění do 2 regionů: 1. Indočína 2. Malajsko-Filipínské souostroví. Šindler, Baar, 1988 V Asie PedF, katedra geografie 20 Makroregion tvoří dvě „relativně“ samostatné části – pevninská a ostrovní. 1. Pevninskou část zaujímá z největší části Čína, dále Mongolsko a státy Korejského poloostrova. 2. Ostrovní – Japonsko a Taiwan. V Asie PedF, katedra geografie 21 Fyzickogeografické členění do 6 regionů: 1. Tibetská plošina 2. Himálaje 3. Rovinatá centrální Asie 4. Východní Čína 5. Japonské ostrovy 6. Přiamuří a Korea. Šindler, Baar, 1988 Střední Asie a bývalá SNS PedF, katedra geografie 22 Střední Asie = Kazachstán + středoasijské republiky. Zakavkazsko (Gruzie, Ázerbájdžán a Arménie). Střední Asie a bývalá SNS PedF, katedra geografie 23 Fyzickogeografické členění do 5 regionů: 1. Arménská vysočina 2. Kavkaz (pásmo Velkého Kavkazu) 3. Turkestán 4. Kazachstán 5. Horská centrální Asie. Šindler, Baar, 1988 Fyzickogeografická regionalizace Afriky PedF, katedra geografie 24 Vymezeno celkem 8 přírodních regionů: 1. Sahara: rozsáhlý, převážně pustý region severní Afriky, jehož většinu vyplňuje největší Africká poušť, Sahara. 2. Maghreb: region severozápadní Afriky pokrývající pobřežní oblasti Maroka, Tuniska a Alžírska a pohoří Atlas. 3. Sahel: 5 400 km dlouhý pás táhnoucí se od Senegalu po státy Súdán a Jižní Súdán. Jedná se o jakousi přechodnou zónu, ze severu na něj navazuje Sahara, z jihu pak Súdán. 4. Súdán: 5 000 km dlouhý a několik stovek km široký pás savan, spojující západní a východní Afriku. Leží jižně od Sahelu. Ve srovnání s ním je Súdán poněkud více vlhký, a proto vhodnější pro zemědělství. Fyzickogeografická regionalizace Afriky PedF, katedra geografie 25 5. Roh Afriky: poloostrov ve východní Africe vyčnívající stovky kilometrů do Arabského moře. Ze severu je omýván Adenským zálivem. Zahrnuje Somálsko, Etiopii, Džibutsko a Eritreu. 6. Guinea: rozprostírá se podél pobřeží Atlantického oceánu v rozsahu od Guineje po Nigérii. Od okolního Súdánu se liší výskytem tropického deštného pralesa. 7. Kongo: region tropického deštného pralesa 8. Region východoafrického riftu: region charakteristický průběhem liniové deprese zasahuje do Keni, Tanzanie a Ugandy. Klimatické oblasti Afriky PedF, katedra geografie 26 Vymezeno celkem 4 klimatické regiony (podle KöppenGeigerovy klasifikace podnebí) – vlhká, nejrozšířenější suchá, v podobě enkláv vyskytující se mírná a regiony vysočin. 8 typů podnebí ovlivněné nadmořskou výškou případně orografickými podmínkami: 1. Tropická dešťová klimatická oblast s tropickým pralesním podnebím (Af). 2. Tropická dešťová klimatická oblast se savanovým podnebím (Aw). 3. Suchá klimatická oblast se stepním až polopouštním podnebím (BSh). 4. Suchá klimatická oblast s pouštním podnebím horkým (BWh) nebo studeným (BWk). Klimatické oblasti Afriky PedF, katedra geografie 27 5. Mírně teplá klimatická oblast maritimní (Cf). 6. Mírně teplá klimatická oblast se suchými léty (Cs). 7. Mírně teplá klimatická oblast se suchými zimami (Cw). 8. Horské klima (H). Klimatické oblasti Afriky Attoh, S., 2010 PedF, katedra geografie 28 Socioekonomická regionalizace Afriky PedF, katedra geografie 29 Poměrně obtížně vymezitelné vzhledem k různé ekonomické vyspělosti států. Nejjednodušší vymezení – 3 makroregiony: Jižní a východní Afrika Střední a západní Afrika Severní Afrika (+ přesah do JZ Asie) (podle:http://www.szs-pi.cz/downloads/Studenti/zem%C4%9Bpis%20- %201.B/mapy/Afrika/slep%C3%A1%20mapa%20Afriky%20-%20regiony.JPG) Makroregiony Afriky PedF, katedra geografie 30 Jižní a východní Afrika a) Vyspělé státy – JAR b) Rozvojové země – včetně zemí SADCC (Konference pro koordinaci rozvoje Jižní Afriky – zal. 1980) Střední a západní Afrika a) Státy CEEAC (Hospodářské společenství středoafrických států – zal. 1983) b) Státy ECOWAS (Hospodářské společenství západoafrických států – zal. 1975) Severní Afrika (+ přesah do JZ Asie) a) Region arabských států, zaujímající S část Afriky b) Španělská severoafrická území (2), státy Maghribu (4 + 1 závislé území), nilské státy (2) Integrující faktory: historický vývoj, arabské obyvatelstvo, islám SADCC Southern African Development Coordination Conference PedF, katedra geografie 31 (podle: http://www.sahistory.org.za/pages/chronology/thisday/graphics/sadc-map.gif) CEEAC /ECCAS Communauté Economique des Etats de´l Afrique Centrale Economic Community of Central African States PedF, katedra geografie 32 (podle: http://www.africabadminton.com/BCA/carteCEEAC.gif) ECOWAS Economic Community of West African States PedF, katedra geografie 33 (podle: http://cdn0.wn.com/vp/i/9b/36e01e9bef47ab.gif) Státy Maghribu PedF, katedra geografie 34 (podle: http://www.crusadercostume.org/wp-content/uploads/2010/10/solve- maghribneeds.jpg) Španělská severní Afrika a Nilské státy PedF, katedra geografie 35 (podle: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/33/Ceuta-melilla.png http://www.mapsofworld.com/africa-country-groupings/north-africa-political-map.jpg) Geopolitická regionalizace Afriky podle OSN PedF, katedra geografie 36 Arabská Afrika Subsaharská Afrika Geopolitická regionalizace Afriky PedF, katedra geografie 37 Úkol č. 3: Nakreslete do obrysové mapy geopolitickou regionalizaci Afriky podle OSN. Geopolitická regionalizace Afriky podle OSN PedF, katedra geografie 38 Arabská Afrika a) Severní část kontinentu b) 1/3 kontinentu, 1/5 obyvatel c) Společný prvek – Islám Subsaharská Afrika a) Státy jižně od Sahary b) Vzhledem k převažující negroidní rase se používá termín černá Afrika c) V minulosti se také používal termín Tropická Afrika (bez JAR)