Austrálie – objevování, obyvatelstvo, hospodářství…



Název „Austrálie“
•1642 – Abel Tasman objevil N. Zéland – považován za součást pevniny
•konečný ústup od ideje Terra Australis znamenaly Cookovy objevné plavby (projel prostorem mezi
Austrálií a Antarktidou)
•
•
•
terra-australis-incognita-map.jpg
•název z „Terra Australis (Incognita)“ = (neznámá) Jižní země
•označení použil poprvé Ptolemaius v 1. st. n. l. pro předpokládanou zemi ohraničující z jihu
Indický oceán
•obývat ji měli Protinožci (Antipodi)
•šlo ale jen o dohady, resp. intelektuální spekulace
•v době renesance opět oživeno, představa že pevniny musí být na zemi rozloženy symetricky
•

Mercator_World_Map.jpg



Fernão Magalhães
}
}1519–1522 plavba kolem světa
}objevil v Tichém oceánu některé atoly v Polynésii
}Guam
}Timor
}prokázal možnost západní cesty na Filipíny (tam zabit domorodci)
}
}
magalhaes.JPG

Australia_discoveries_by_Europeans_before_1813_en.png



Cesty ze západu
}
}1606 Holanďan Willem Janszoon přistál na australské pevnině (poloostrov York), myslel že jde o
část Nové Guineje (objev byl Holanďany utajen)
}Po roce 1611: postupně objevovány úseky západního pobřeží
}1642 Abel Tasman objevil Tasmánii*, Nový Zéland**, Tongu, Fidži a Bismarckovo souostroví, objevy
kartograficky dobře zpracoval
}
}17. stol.
}Holanďané objevili značnou část pobřeží Austrálie (především západ), území nazvali Zuidlandt, svou
kolonii pak Nové Holandsko.
}Kvůli nehostinnosti objevených oblastí neměli velký zájem o kolonizaci.
}
}* původní název Van Diemenova země – Anthoonij van Diemenslandt (podle nizozemského guvernéra v
Batávii)
}** Nieuw Zeeland podle nizozemské provincie
}
}

Cesty z východu
}
}Souběžně s holandskými objevy na západě: 1606 Španěl Luis Vaezde Torres prozkoumal severní pobřeží
Torresova průlivu
}mj. dokázal, že Nová Guinea není součástí předpokládané Jižní pevniny
}i tento objev byl ale Španělskem utajen
}
}
}28. 4.1770 James Cook po plavbě přes Tahiti a Nový Zéland objevil východní pobřeží Austrálie
(přistání v Botanické zátoce, vyslal průzkumníky na sever až po Cook Town)
}území pojmenoval Nový Jižní Wales (New South Wales) a formálně zabral pro britskou korunu
}při dalších plavbách objevil Novou Kaledonii a Havaj (tam zabit domorodci)
}

Botany Bay
botany bay.jpg
Title: Botany Bay in New South Wales
Date: after April 1770
Author: James Cook
http://www.captcook-ne.co.uk/ccne/themes.htm

Počátky kolonizace kontinentu
}4.  7. 1776 – Deklarace nezávislosti USA
}1783 – Velká Británie uznala samostatnost USA, pro své trestance potřebovala novou kolonii →
vhodné místo našli v Austrálii (plavba trvala 8 měsíců)
}26. 1. 1788 přistání první flotily (First Fleet)
} 11 lodí v zátoce Port Jackson (717 trestanců);
}založeno město Sydney a vyhlášena britská kolonie Nový Jižní Wales
}probíhal nekoordinovaný zábor půdy (squatteři) – dnes austr. státní svátek
}

Kolonizace
}1797 – dovezeny první ovce merino, zakládá se jejich chov (1807 se začíná vyvážet vlna, rozvoj
místního textilního průmyslu byl ale Anglií potlačován)
}Postupně vznikají další nové samostatné kolonie:
}1825 Tasmánie (původně pod názvem Van Diemen's Land)
}1829 Západní Austrálie (původně pod názvem Swan River Colony)
}1836 Jižní Austrálie (oddělena z NJW)
}1851 Victoria (oddělena z NJW)
}1859 Queensland (oddělen z NJW)
}
}
Australian_states_history.gif

Kolonizace
}
}1851 – poblíž Melbourne (u Ballaratua u Bendiga) objevena ložiska zlata ⇒ zlatá horečka (tzv.
Victorian Gold Rush)
}Austrálie přestala být „za trest“, obrovský příliv Evropanů
}1850: 400 000 obyvatel (celkem dovezeno 160 tis. trestanců)
}1860: 1 145 000 obyvatel
}
}

Další vývoj
}
}1854 – první železniční trať, pozornost kolonizátorů se obrací do vnitrozemí
}po 1860 – bouřlivý rozvoj zemědělství, vzrůstají plochy oseté dovezenou pšenicí (od 90. let 19.
stol. produkce i na vývoz)
}1868 – poslední transport vězňů, země atraktivní pro imigranty
}1892 – ložisko zlata na západě u Kalgoorlie ⇒ nová vlna zlaté horečky
}

Commonwealth of Australia
}
}konec 19. stol. – kontinent rozdělený na 6 kolonií začíná uvažovat o sjednocení vnitřních předpisů
a politik (poštovní služby, rozdílný rozchod železnic, celní překážky…)
}Proběhlo referendum o spojení, v roce 1900 ústava podepsána královnou Viktorií ⇒ dne 1. 1. 1901
vzniká Australské společenství (Australský svaz –Commonwealth of Australia) jako britské dominium,
v té době 5 mil. obyvatel.
}
První zasedání australského parlamentu v roce 1901

Commonwealth of Australia
}
}Otázka stanovení hlavního města (Sydney × Melbourne) vyřešena „třetí cestou“ – v letech 1913–27
vybudováno na půli cesty mezi rivaly nové hlavní město Canberra (do té doby přechodně metropolí
Melbourne).
}1911: Severní teritorium, 1913: Teritorium hlavního města
}1931: faktická nezávislost (Westminsterským statutem se stávají dominia plně nezávislými státy)
}1986: přijata ústava (Australian Act), zrušeny poslední ústavní vazby na Spojené království
}
melbern.JPG sydney_town_hall.jpg
Sydney
Melbourne

Commonwealth of Australia
}Federativní stát, parlamentní monarchie v rámci britského Společenství
}6. největší stát světa (7 686 850 km2)
}Hlavou státu je britská královna (s titulem „Queen of Australia“)
}1999: referendum o přeměně státní formy na republiku většina hlasů proti
}Královnu zastupuje generální guvernér
}Dvoukomorový parlament:
}Senát (76 senátorů –12 z každého státu a po 2 z teritorií)
}Sněmovna reprezentantů (150 poslanců volených na 3 roky)
}

Commonwealth of Australia
}Sídlo vlády a parlamentu Canberra
}Třístupňový systém vlády:
}Federální parlament
}6 parlamentů federálních států
}Místní úřady státní správy
}V čele každého státu guvernér, stát má parlament a výkonnou radu
}
canberra.jpg

Vlajka
}Současná vlajka je výsledkem konkurzu, který byl vyhlášen v roce 1901
}Státní vlajka zahrnuje britský Union Jack a další dva aspekty australské státnosti

Státní znak
}Státní znak byl udělen britským králem Jiřím V.  až v roce 1912
}V děleném a polceném štítu jsou zjednodušené emblémy jednotlivých států
}Štít je lemován lemem (hranostaj), který symbolizuje nedělitelnost státu
}Štítonoši jsou klokan a pštros emu
}V klenotu znaku na zlatomodré točenici je zlatá sedmicípá hvězda
}Znak je doplněn svazkem větví akácie s listy a plody, svázaným červenou stuhou
}Na stříbrné stuze je název státu
}
statni zanka znamka.jpg statni znak.png

Státy a teritoria Austrálie
Australie_politicka_mapa.png
Sydney
Brisbane
Adelaide
Hobart
Melbourne
Perth
Australian Capital Territory; Canberra
Jervis Bay Territory; ---
Northern Territory; Darwin

Zámořská teritoria
Kokosové (Keelingovy) ostrovy – kopra
Vánoční ostrov – fosfáty
Ashmorovy ostrovy a Cartierův ostrov – neobydlené, možná ropa
Ostrovy Korálového moře – neobydlené
Norfolk – široká autonomie
Heardůvostrov a MacDonaldovy ostrovy – neobydlené

Dějiny – osídlení
}
}První lidé osídlili Austrálii z Asie před 40–50 tis. lety (přes Guineu) pomocí rybářských člunů.
}2 vlny:
}v první: Tasmánci (vyhlazeni po evropské kolonizaci)
}v druhé: Austrálci (Aborigines)
}
}bohatá kultura a mytologie, celkově ale značné civilizační zaostávání za ostatními kontinenty
}existenční vztah k prostředí
}mnoho malých skupin, na počátku britské kolonizace cca      300 000 osob v 500 klanech
}




Politika „bílé Austrálie“
}
}Rasové preference: země otevřena pouze pro bělochy
}přistěhovalectví ztěžováno imigrantům z Asie povinným absolvováním zkoušky z některého evropského
jazyka
}přistěhovalectví z Británie naopak podporováno (zaplacení cesty apod.)
}
}Politika bílé Austrálie ukončena teprve r. 1972
}důsledky: příliv imigrantů z Číny a JV Asie
}zachována regulace imigrace (selektivní migrační politika – ne ale na rasovém základě)
}
}

Australský národ
}
}1. světová válka – Australané bojovali společně s Brity, mnoho dobrovolníků padlo na bojištích
}z vysokých ztrát na životech obviňováni Angličané – počátek formování „australské národnosti“ a
zvláštního australského národního povědomí
}
}2. světová válka: 1941 Japonci vybombardovali Darwin,  Austrálie požádala o pomoc USA.  Australané
bojovali na Nové Guineji (řada obětí).
}Po 2. světové válce orientace na USA a asijské trhy, přehodnocena imigrační politika (odmítnutí
doktríny bílé Austrálie). Zapojení do konfliktů v Koreji a ve Vietnamu.
}
}1951 zakládající člen vojenského paktu ANZUS (Austrálie – Nový Zéland – USA)

Obyvatelstvo
}přes 20 mil. obyvatel (22,751,014 7/2015, est.)
}do 60. let 19. stol. přírůstek převážně přistěhovalectvím
}přistěhovalectví bylo dříve silně podporováno (5leté daňové prázdniny atd.), ovšem selektivně
(bránili se asijským imigrantům povinnou zkouškou z evropského jazyka), dnes je podporován
multikulturalismus a realizují se projekty na zlepšení mezirasových vztahů
}jen po 2. světové válce (do r. 2000) imigrovalo do země téměř 5,9 mil. obyvatel (21,3 % současných
obyvatel se narodilo v zámoří)
}

Obyvatelstvo
}Imigrace je regulována systémem ročních kvót
}Preferováni jsou vzdělaní imigranti, ale roční kvóty zahrnují i rodinné příslušníky a uprchlíky
}V roce 2001 byly mezi obyvateli narozenými v zámoří nejpočetnější skupiny lidí narozených ve:
}Spojené království
}Nový Zéland
}Itálie
}Vietnam
}Čína
}Dále jsou početné skupiny z bývalé Jugoslávie, Řecka ad.
}
}

Obyvatelstvo
800px-AUS_population_development_1788_to_2008.png
•Podobně jako ve většině vyspělých zemí se stává problémem stárnutí populace
•Proces je ale zpomalen migrací (stěhují se hlavně mladí lidé)
}

Obyvatelstvo: etnicko-rasové složení
}
}92 % běloši (hlavně Evropané)
}7 % Asiaté
}1 % domorodci a ostatní
}
}Běloši
}Potomci přistěhovalců z 19. a 20. století, převážně z Británie a Irska (během 20. století rostl
podíl jižní Evropy a východní Evropy)
}Dominantním jazykem je angličtina
}Angličtina je úřední jazyk de facto (není stanoven oficiálně – zákonem)
}jde o zvláštní varietu angličtiny, která je mimořádně územně homogenní (prakticky neexistují
nářeční rozdíly), ale vykazuje značnou sociální diferenciaci (ve výslovnosti)
}
}
}

Domorodci
}
}v 18. stol. 250–300 tis. původních obyvatel v 500 kmenech
}byli vybíjeni a zaháněni do vnitrozemí, do počátku 20. století demografický kolaps (1901 už jen 67
tis. včetně míšenců)
}v 2. polovině 20. st. obrat, dnes demografická exploze (1966: 122 tis., 1996: 228 tis., 2006: 517
tis. – vždy včetně míšenců)
}dnešní rozložení: 29 % Nový Jižní Wales, 27 % Queensland, 14 % Západní Austrálie, 13 % Severní
teritorium
}2 odlišné skupiny
}Austrálci (Aborigines)
}Ostrované Torresova průlivu (Torres Strait Islanders)
}
}

Aborigines  x  Ostrované Torresova průlivu
}široký nos, tmavá pleť, kudrnaté vlasy, masivní rty
}patří k ekvatoriální rase, od negroidních černochů se ale mírně liší – jsou samostatnou
australoidní (pod)rasou mající 2 větve: severní a jižní
}do Austrálie přišli přes Novou Guineu
}vysoká nezaměstnanost a negramotnost (což jim ovšem prý nečiní psychickou újmu –„berou to jinak“).
}V průměru o 20 let kratší délka života, často žijí v místech vzdálených od civilizace
}
400px-Australia_Aboriginal_Culture_009.jpg
}jde o Melanézany příbuzné domorodcům na Nové Guinei
08 Torres Strait Islanders at 10th Pacific Arts Festival.jpg

Imigranti
}Díky vysoké imigraci je mimořádný podíl obyvatel, kteří se nenarodili v Austrálii – v roce 2006
kolem 24 % populace (5 mil. lidí)
}Vzhledem k setrvačnosti neodpovídá struktura podle místa narození struktuře současných migrantů:
}Spojené království –1,2 mil.
}Nový Zéland – 477 tis.
}Čína – 279 tis.
}Itálie – 220 tis.
}Vietnam – 180 tis.
}Indie – 154 tis.
}Filipíny – 136 tis.
}Řecko – 126 tis.
}Německo – 115 tis.
}Jižní Afrika – 119 tis.
}
}Značně vysoký je však i počet australských občanů žijících v zahraničí (850 tis.)

Etnický původ
}
}V sčítáních se zjišťuje i tzv. etnický původ (podobné chápání obsahu jako v Kanadě), jednotlivec
se může hlásit ke dvěma původům současně
}Nejpočetnější je australský původ (37,1 %), následuje anglický (31,6 %), irský (9,1 %), skotský
(7,7 %), italský, německý, čínský, řecký, atd.
}Přistěhovalci z Evropy se zpravidla rychle začleňují do většinové společnosti, vědomí etnického
původu si ale mohu uchovat i několik generací
}

Náboženství
}Odpovídá složení přistěhovalců (2011):
}Protestant 30.1% (Anglican 17.1%, v roce 1901 jich bylo ještě 40 %),
}Catholic 25.3%
}other Christian 2.9%,
}Buddhist 2.5%,
}Muslim 2.2%,
}none 22.3%,
}unspecified 9.3% (2011 est.)
}

Rozložení obyvatelstva
}nerovnoměrné, 3/4 kontinentu je neobydleno
}prakticky každé město v Austrálii bylo založeno jako přístav nebo jako naleziště nerostných
surovin
}vysoký stupeň marinity (3/4 obyvatel žijí do 50 km od pobřeží)
}86 % obyvatel žije ve městech (přitom ve městech nad 100 tis. obyvatel 70 %, obdobný ukazatel v
USA činí 48 %).
}
hustota.GIF

Rozložení obyvatelstva
State/territory
Land area (km²)
Population (2006)
Population density (/km²)
 % of population in capital
 Australian Capital Territory
2,358
344,200
137.53
99.6
 New South Wales
800,642
6,967,200
8.44
63
 Victoria
227,416
5,297,600
23.87
71
 Queensland
1,730,648
4,279,400
2.26
46
 South Australia
983,482
1,601,800
1.56
73.5
 Western Australia
2,529,875
2,163,200
0.79
73.4
 Tasmania
68,401
498,200
7.08
41
 Northern Territory
1,349,129
219,900
0.15
54

Australia_Population_Map.png



Největší města
}Sydney (NJW, 4,3 mil. obyvatel v aglomeraci, 2006)
}Melbourne (V., 3,7 mil.)
}Brisbane (Q., 1,8 mil.)
}Perth (ZA, 1,5 mil.)
}Adelaide (JA, 1,1 mil.)
}aglomerace Gold Coast-Tweed (Q./NJW, 550 tis.)
}Newcastle (NJW, 510 tis., založen 1801 jako trestanecká kolonie, dnes největší australský přístav
– transport uhlí z oblasti Sydney)
}Canberra (ACT/NJW, 375 tis. aglomerace Canberra-Queanbeyan)
}…
}Darwin (0,3 mil., založen 1869, 1941 vybombardován Japonci, 1974 ze 2/3 zničen tropickým cyklónem)
}

Canberra
}Dnes kolem 300 tis. obyvatel
}
}Vybudování nového hlavního města je výsledkem sporů mezi Sydney a Melbourne o statut svazového
hlavního města
}Pro město bylo v roce 1908 vybráno místo mezi oběma rivaly, už v ústavě z roku 1901 si ale Sydney
zajistilo, že bude blíž k Sydney než Melbourne (!)
}Následovala mezinárodní architektonická soutěž, ve které byl za hlavního architekta vybrán Walter
Burley Griffin z Chicaga
}Urbanistický plán města vycházel z konceptu zahradního města, do intravilánu byly zahrnuty
rozsáhlé segmenty přírodní vegetace, Canberra bývá proto někdy označována jako „bush capital“
}

Parlamentní trojúhelník



Hospodářství
}HDP: 882 mld. US $ (2010), 1 444 mld. US $(2014)
}17. největší na světě, 1,17 % světového HDP (jen 0,32 % obyvatelstva)
}HDP na obyvatele: 39 699 US $ (2010), 46 400 US $ (2014)
}14. nejbohatší na světě
}*HDI: 0,937 (2. na světě)
}hlavním zdrojem HDP je terciér (67,4 %), průmysl a těžba – 28,9 %, zemědělství – 3,7 % (v roce
2014)
}zaměstnanost (2014): 75 % služby, 21,2 % průmysl (cca 1 % těžba), 3,6 % zemědělství
}
*HDI – vyjádření kvality lidského života, za pomoci porovnání údajů
o chudobě, gramotnosti, vzdělání, střední délky života, porodnosti a dalších faktorů, který
vypracovává OSN

Vývoj hospodářství
}v 19. století:
}hlavní dodavatel vlny pro britský průmysl
}vývoz potravin do Evropy: ovoce, hovězí a skopové maso, mléčné výrobky
}konec 19. stol. – vznik důlních podniků (investice britského kapitálu)
}
}20.–60. léta 20. století:
}postupná reorientace trhů (omezen vliv Britů, ale zůstala orientace na Evropu a USA)
}industrializace nahrazující dovoz spotřebního zboží (vysoké dopravní náklady)
}ochrana trhu před vnější konkurencí (značná dovozní cla)
}rozvoj hutnictví a zbrojního průmyslu, textilního průmyslu, potravinářství (konzervárny, mlýny,
pivovary), po 2. svět. válce i ocelárny a výroba automobilů*
}Velkým hospodářským impulzem byla 2. světová válka:
}zemědělská a průmyslová základna spojenců na východ od Suezu
}kontinent nebyl až na drobné výjimky přímo postižen boji, přitom z pacifické oblasti načas
„zmizelo“ Japonsko ⇒ prostor pro rozvoj Austrálie
}
}
}
holden_logo.jpg

Vývoj hospodářství
}Důsledky protekcionismu ve 20.–60. letech byla orientace na 2 vrstvy ekonomiky:
}1. export surovin (zemědělské i přírodní, podobné jako v rozvojových zemích)
}2. zpracovatelský průmysl (řada státních podniků, často neefektivní a nekonkurenceschopný)
}Tento systém ovšem zkolaboval v 70.–80. letech:
}nižší ceny surovin na světových trzích
}ztráta tradičních trhů v Británii a Evropě (důsledek rozšíření EU)
}pokračující populační růst
}mezinárodní tlak na otevření ekonomiky (období neoliberalismu)
}Dochází proto k obratu exportu na východní Asii:
}nalezení nových trhů pro australské suroviny ve východní Asii (rychle se industrializující
ekonomiky bez surovinových zdrojů: Japonsko, později i Jižní Korea, Tchaj-wan; Japonsko dnes
importuje více z Austrálie než z Evropy a USA dohromady)
}hodnota exportu nerostných surovin přesáhla export zemědělských surovin
}
}

Vývoj hospodářství
}
}…a také nucené otevření ekonomiky (důsledek závislosti na exportu)
}výrazné snížení cel v průběhu 80. a 90. let
}clo na automobily: 1980: 100 %, 2000: 15 %
}uvolnění kurzu australského dolaru (1983)
}řada výrob mezinárodní konkurenci neustála a zanikla (malý domácí trh)
}výrazný nárůst nezaměstnanosti (přes 10 %)
}situace na trhu práce vedla k omezení imigrace (snížení imigračních kvót v roce 1994)
}snaha proniknout na světové trhy
}
}od krize počátkem 90. let příznivý hospodářský vývoj
}růst HDP 3–4 % ročně
}nezaměstnanost 5,1% (2010), 6,1 % (2014)

Zemědělství
}zaměstnává 3,6 % obyvatel (cca 350 tis. lidí)
}do 50. let mělo rozhodující podíl na tvorbě HDP a až 80% podíl na vývozu, dnes už vytváří jen 3 %
HDP
}obděláváno 6 % rozlohy, většina produkce na vývoz; Austrálie je teoreticky schopna uživit 50–60
mil. obyvatel
}Vývoj:
}od počátku osídlení v pobřežních oblastech
}vlivný býval „stav farmářů“ – vlastnili vždy území o velké rozloze, byli podporováni vládou
(pronájem za výhodných podmínek)
}s objevem chladírenských lodí možnost vyvážet masné a mléčné produkty
}výzvy do budoucna: problémy s vodou (udržitelný vodní management), řešení problému zasolování
půdy, rozhodnutí o GMO, v některých komoditách ztráta konkurenceschopnosti
}
}Přední vývozce vlny a pšenice




Zemědělství
}


Zemědělství – rostlinná výroba
}pro RV je k dispozici 2,5 % rozlohy – z toho: 56,5 % pro pšenici, 16,0 % pro ječmen.
}V Austrálii je mnoho smíšených farem, kde je RV i ŽV,  průměrná rozloha smíšených farem je 500 ha
}obilný pás – Z svahy Australských hor – sklizeň závisí na srážkách, výnosy jsou malé (1,52 t/ha)
}oblasti pěstování ječmene: JV a J Austrálie (pivovarnictví)
}oblasti pěstování rýže: V N. J. Walesu (Murray, Darling)
}cukrová třtina: Queensland (9. místo na světě), většina pro vývoz (silná konkurence z Brazílie)
}bavlník: náročný na pracovní sílu, pěstování je málo rozvinuté (10. místo na světě) – pobřeží
Carpentarského zálivu.
}tabák: sever Queenslandua Victoria, pěstování kryje domácí spotřebu
}chmel: Tasmánie, pěstování kryje domácí spotřebu a potřeby místního pivovarnictví…
}ovoce: Victorie (Murray) – jablka, hrušky, meruňky, Queensland – ananas, banány – vývoz, Tasmánie
– jabloně
}opium: pěstování máku pro farmaceutické užití je v Austrálii legální, podléhá přísné kontrole a
regulaci, soustřeďuje se v Tasmánii
}pro vývoz zemědělských produktů má značný význam i výroba vína – nejdůležitější vinařské oblasti
jsou v Jižní Austrálii (Barossa Valley), Victorii (Sunraysia) a Novém Jižním Walesu (Hunter Valley)
}

Zemědělství – živočišná výroba
}skot:
}rozmach v19. stol., soustředěný do Severního teritoria a Queenslandu (odkud se maso z 80 % vyváží)
}dnes 29 mil. ks skotu, nejvíce ho bylo v 70. letech (34 mil. ks)
}stavy se postupně zvyšují, konkurenční výhoda: nepřítomnost BSE
}
}prasata: hlavně pro domácí potřebu (5 mil. ks.), podpora vývozu, budování „značky“
}koně: je spojen s chovem ovcí, pokles chovu v souvislosti s užitím terénních vozidel; dnes se také
chovají koně pro sport – dostihy
}
}rybolov:
}Dosud ekonomicky méně významné odvětví
}Vyvážejí se krevety a tuňáci
}Značný potenciál růstu
}
}

Zemědělství – ovce & vlna
}chov ovcí od konce 18. stol.
}2006: 93 mil. kusů, za posledních 10 let redukce o ¼ (na světě druhá vpočtu, za Čínou (cca 170
mil. kusů))
}limitující faktory chovu:
}srážky 250–450 mm
}průměrná teplota do 25 °C
}voda do 5 km
}chov zaměřen na vlnu
}významný je i vývoz živých ovcí do Asie (hlavně na Blízký Východ, velký podíl na vývozu masa)
}oblasti chovu: jižní Austrálie, západní svahy východoaustralských hor vyjma Yorského poloostrova
}
}Austrálie je největší světový producent surové vlny (asi ¼ celosvětové produkce) – roční produkce
je 475 tis. tun
}nejvíce se chová plemeno merino (jemná kvalitní vlna, snáší dobře horské podmínky a sucho) – 85 %
chovaných ovcí
}90 % vlny se vyváží (největším odběratelem je Čína)

Těžba
}značné zásoby fosilních paliv i minerálů, jedno z největších ložisek železné rudy a bauxitu na
světě (velká část kontinentu byla opakovaně metamorfována → bohatství nerostů)
}přední světový exportér i producent řady významných nerostných surovin
}největší světový producent hliníku a bauxitu, ilmenitu, rutilu, zirkonu, tantalu (2006)
}na předních místech v těžbě uranu, železné rudy, zinku, niklu ad.
}
}souhrnná hodnota těžby:
}5. největší na světě bez zahrnutí paliv 3. největší na světě
}
}suroviny mají velký podíl na australském vývozu (v roce 2006 37 % vývozu, pro srovnání potraviny
21 %)
}odběratelé australských surovin: Japonsko, USA, Jižní Korea

Těžba – nerostné suroviny



Těžba – energetické suroviny
}


Energetika
}¾ tepelné elektrárny
}40 % vytěženého uhlí a 90 % hnědého uhlí
}Největší: Vales Point 2 195 MW
}          Liddell 2 000 MW
}Vodní elektrárny
}Nemají velký podíl (výjimka Tasmánie)
}Po výstavbě díla Snowy Mountain Hydro Electric Scheme (rozloha 5 200 km2; 7 elektráren, 16
přehrad, 145 km tunelů) ve Sněžných horách (NJW) se produkce zvýšila + zavlažování suchých oblastí
Snowy Mountains - Hydroelectric scheme - map.jpg

Železná ruda
}
}Dnes 4 hlavní oblasti těžby, ložiska jsou hlavně v Západní Austrálii (95 % zásob):
}severozápad a západ Západní Austrálie (pilbarský blok; 90 % těžby)
}jih Jižní Austrálie
}sever Severního teritoria
}severozápad Tasmánie
}
}20% podíl na celkové hodnotě produkce těžebního průmyslu
}do 50. let těžba pro domácí trh (snaha chránit ložiska –embargo na vývoz).
}1963 zrušení embarga, podepsána dlouhodobá smlouva s Japonskem → dnes ½ těžby do Číny, ¼ do
Japonska, dále J. Korea, Taiwan, Spojené království
}

Bauxit
}
}v těžbě první na světě (kolem 1/3 světové produkce), 57 mil. t (2004–05), druhé největší zásoby
}bauxit vzniká zvětráváním třetihorních sedimentů v tropickém podnebí → největší ložiska Yorský
poloostrov (Weipa, údajně největší ložisko na světě), dále v Severním teritoriu a v Západní
Austrálii
}hlavní oblastí výroby hliníku je Gladstone (Queensland)
}

Olovnato-zinkové rudy
}
}1. na světě (olovnaté 25 %, zinkové15 %), těžba od konce 19. stol.,
}ložiska:
}Mt. Isa v Queenslandu (na rozvodí řek, významné do současnosti)
}oblast Broken Hill
}McArthurova pánev
}
}20 % PbZn rud se vyváží přímo v surovém stavu, hlavní odběratelé Japonsko a USA
}

Další suroviny
}Měď
}těžba od 1841
}60 % těžby v Mt. Isa, dále Abra severovýchodně od Perthu, doplňkově Tasmánie
}Niklové rudy
}objeveny 1966,
}Austrálie je v produkci čtvrtá (10 % světové produkce), ložiska v západní Austrálii)
}Zlato
}objeveno 1851 ⇒zlatá horečka, rozvoj přistěhovalectví (Bendigo, Ballarat, Kalgoorlie)
}Diamanty
}3. světový producent
}Z Austrálie, oblast Kimberley – největší světové ložisko
}
}
}
}

Uhlí
}Hnědé uhlí:
}největší ložiska mezi Sydney a Brisbane, severní část Queenslandu
}
}
}Černé uhlí:
}cca 400 mil. tun, 9 % světové produkce (ale téměř 30 % světového exportu)
}největší pánve kolem Sydney a Brisbane (z hloubky 900 m, zasahují až pod Sydney), NJW a Queensland
zajišťují 97 % australské těžby a 100 % exportu
}vývoz do Japonska, Jižní Koreje a na Taiwan (Austrálie je největší světový exportér)
}

Tarong, hnědo-uhelný důl



Ropa a zemní plyn
}ropa:
}Austrálie nemá velké zásoby
}těžba pokrývá 70 % spotřeby
}pobřeží Západní Austrálie (55 % australské těžby)
}Palm Valley (Severní teritorium)
}pánev Eyreova jezera
}společný projekt s Východním Timorem na využití ložisek v Timorském moři
}
}zemní plyn:
}nejvíce pánev Cooper – spojeno ropovodem se Sydney

Uran
}30 % světových zásob
}10 % světové těžby
}veškerá ruda se exportuje
}v současnosti 3 ložiska:
}Jižní Austrálie 2x
¨Olympic Dam – jeden z největších dolů na světě (uran + měď + stříbro + zlato)
¨Severní teritorium (Ranger)
}
}
}

Průmysl
}největší rozvoj po 2. světové válce
}souviselo to s dodávkou kvalifikované pracovní síly (příliv zahraničního kapitálu, nákupem
zahraničních licencí)
}Australská vláda zavedla podporu – úlevy na daních, státní zakázky (→snaha vyvážet již hotové
výrobky)
}ve srovnání s těžbou málo rozvinutý (jen 12 % HDP,  r. 2003)
}omezená poptávka
}odlehlost trhů
}zahraniční konkurence (asijské země dovážejí suroviny, ale chrání své hospodářství před dovozem)
}pouze 0,8 % světové produkce – srovnatelné s ČR
}1. hutnictví (okolí Newcastlu –2/3 Fe rudy zde, největší přístav Austrálie, pobřeží Spencerova
zálivu, okolí Perthu)
}2. energetika (87 % tepelné, 13 % vodní, není jaderná el.) – jedna z nejvyšších spotřeb elektrické
energie na světě (hlavně díky zpracování Al)
}

Obchod
800px-2006Australian_exports.svg.png


Zranitelnost vývozu
}USA + Japonsko: ¾ australského exportu hovězího masa
}1994: USA zakázaly dovoz pro podezření, že do potravinového řetězce vstoupily toxické látky
}Japonsko následovalo
}
}⇒ závažné důsledky pro zemědělce i stáda
}Austrálie: „USA zneužívají environmentální problémy pro ochranu vlastních zemědělců před
zahraniční konkurencí“

Mezinárodní spolupráce
•aktivní člen OSN
•Austrálie, Nový Zéland a USA uzavřely v r. 1951 bezpečnostní pakt ANZUS
•dlouhodobým strategickým zájmem Austrálie je rozšiřování a upevňování mnohostranných vztahů
s ASEAN, především v bezpečnostní a obchodní oblasti
•Austrálie je mimořádně aktivní v jednáních o liberalizaci světového obchodu v rámci WTO
•rovněž v APEC (Asia-Pacific Economic Cooperation)  a v OECD je úsilí Austrálie zaměřeno na
dosažení maximální liberalizace světového obchodu
•
•

Silniční síť
}Hl. tahy a spojnice mezi důležitějšími městy jsou zpevněné
}Většinou nezpevněné (pisty)
}Na S v období dešťů nesjízdné
}Jedna z nejvíce motorizovaných oblastí světa
}Po silnici většina vnitrostátní přepravy zboží (Road trains)
}
}
dalnice.gif

Železnice
Passenger-Rail-Australia-Map.png
}
}
}
}Pouze malá část tratí elektrifikována
}Soustředění na J a JV
}Většina tratí v rukou soukromých společností
}Centrální oblasti špatně propojeny
}Využití hl. pro přepravu nákladů
}

Letecká doprava
letiste.gif
}
}Velký význam
}Přes 400 letišť
}4 dominantní letecké společnosti
}Významná úloha malých soukromých letadel
}

Lodní doprava & přístavy
australianPorts.jpg
General: Adelaide, Brisbane, Cairns, Darwin, Fremantle, Geelong, Gladstone, Port Lincoln, Mackay,
Melbourne, Newcastle, Portland, Sydney, Townsville, Wollongong
Iron Ore: Dampier, Port Hedland, Geraldton, Oakajee, Esperance, Port Lincoln
Tasmania: Devonport, Launceston, Hobart
}
}Vnitrozemská – malý význam (pouze JV)
}Obchodní flotila (600 lodí) – přeprava surovin (99 % importu,    96 % exportu)
}Přes 60 přístavů
}Trajekty – hl. spojení s Tasmánií
}