machu_picchu_wallpaper__yvt2.jpg LATINSKÁ AMERIKA: FG Regionální geografie Ameriky, Austrálie a polárních oblastí Přednáška č. 4 © HS Geologický vývoj ¨Laurasie …od ní se oddělila severoamerická litosférická deska (jádro: kanadský štít) ¨Gondwana …od ní se oddělila jihoamerická litosférická deska (jádro: brazilsko-guyanský štít) ¨ Severoamerická Kordillera ¨spolu s jihoamerickými Andami jsou vůbec nejdelším pásemným pohořím světa (přes 15000 km) ¨Severoamerická Kordillera je po Mexiko dlouhá 5000 km, maximální šířka přes 1500 km (40°s. š.), nejužší je na území Britské Kolumbie. ¨mladý vrásno-zlomový a vulkanický horský systém, stále zůstává tektonicky aktivní ¨centrem se táhne rozsáhlé pásmo pánví a plošin ¨Hranice: ¤Z: hladina Tichého oceánu ¤V: úpatí Skalanatých hor ¤SZ: Beringovo moře ¤J: různá pojetí: údolí Rio Grande u El Pasa a Kalifornský záliv ev. Tehuantepecká šíje ¨ ¨ Severoamerická Kordillera v Mexiku ¨Východní (vnitřní) pásmo – navazuje na Skalnaté hory (Rocky Mountains) ¤Sierra Madre Oriental (Cerro Potosí, 3713 m) ¤Nepůsobí velehorským dojmem, má podobu rozčleněného okraje plošiny ¤Nepředstavuje výraznou terénní bariéru ¨Mezihorské plošiny ¤Mexická náhorní plošina ¤(Altiplanicie Mexicana; Mesa Central) ¤Na severu kolem 1000 m n. m., bezodtoképánve ¤Na jihu kolem 2000 m n. m. –vysočina s dvěma velkými údolími (oddělují je sopky Cordillery Neovolcánica) ¤Mexické údolí+ Tolucké údolí – příznivé klima, centra historických předkolumbovských státních útvarů i dnešního Mexika ¨ Severoamerická Kordillera v Mexiku ¨Západní (pobřežní) pásmo ¤Sierra Madre Occidental (Cerro Mohinora, cca 3250 m n. m.) nVelehorský ráz nVýraznější bariéra než Sierra Madre Oriental, i když je nižší (asi o 500 m) ¤Sierra Madre del Sur (Teotepec, 3 703 m n. m.) nOd Mladovulkanické Kordilery oddělena tektonickou depresí řeky Balsas ¨ Mladovulkanická Kordillera ¨Cordillera Neovolcánica, též Sistema / Eje Volcánico Transversal ¨Příčně přerušuje podél 20°s. š. všechna pásma (šířka 100, délka 900 km, dosahuje k oběma pobřežím) ¨Sopečný pás přesahuje i do oceánu ¨Jsou v ní nejvyšší mexické vrcholy, většinou vulkány (Popocatépetl, Ixtacíhuatl, Nevadode Toluca, Picode Orizaba/ Citlaltépetl – nejvyšší: 5 610 m n. m.) ¨Řada vulkánů je aktivní, vznikají stále nové ¨ ¨ ¨ ¨ Střední Amerika ¨ ¨ Karibské ostrovy – 3 oblouky ¨Vnitřní antilský oblouk („závětrný“) ¤Vulkanická aktivita ¤Většina Malých Antil (Grenada, Martinik,...) ¨Střední antilský oblouk ¤geologicky pokračování středoamerických pohoří ¤většina Velkých Antil (část Jamajky,část Kuby, Hispaniola/Haiti, Portoriko,...) ¨Vnější antilský oblouk („návětrný”) ¤vápencové, krasové jevy ¤Západní Jamajka, část Kuby, Barbados (geologicky shodný i Yucatan) ¨ ¨ Středoamerická Kordillera ¨Nejednotné členění ¨Výrazný pás vulkánů podél tichooceánského pobřeží ¤na pevnině: (Volcán) Tajumulco, 4210 m n. m. (JZ Guatemala) ¤na ostrovech: Pico Duarte, 3175 m n. m. (v Dominikánské republice) ¨ Jižní Amerika – geologie ¨jednodušší stavba ¨neproběhlo zde 4H zalednění (kromě jižního Chile) ¨základem je brazilsko-guyanský štít ® celky: Brazilská vysočina, Guyanská vysočina – mezi nimi Amazonská nížina a na okrajích Orinocká a Laplatská nížina. ¨štít je tvořen starohorními až prvohorními horninami (podobně jako Český masiv) ¨ ¨třetihory: štít dostal dnešní podobu ¤vrásnění And, tlaky od Z způsobily vyklenutí štítu a poté pokles centrální části (Amazonská nížina) ¤podél JV pobřeží v důsledku tlaku vznikl zlom ¤reliéfu se přizpůsobila říční síť Þ jednoduché konsekventní toky ¤pohyby proběhly v etapách, proto jsou na spádových křivkách stupně Jižní Amerika – orografie ¨Guyanská vysočina ¤Severní výchoz štítu ¤Má charakter zvlněné paroviny, tabule 2000 x 1000 km, rozčleněná erozí ¤Nadmořské výšky do 400 m n. m. ¤Nejvyšší segment je pohoří Pacaraima (Pacaraima Mountains / Serra Pacaraimã / Sierra Pacaraima) – jeho vrchol Roraima (2810 m) byl dlouho považován za nejvyšší horu Guyanské vysočiny ¤V roce 1965 objevena Picoda Neblina (3 014 m, i nejvyšší hora Brazílie) ¤z paroviny vystupují stolové hory (místní název tepui), často izolované (endemické druhy), vodopády ¨ ¨Brazilská vysočina ¤geologickástavba podobnáGuyanskévysočině ¤převážněroviny mírněukloněnékSZ, ¤výška od 200 m n. m. na severu po nejvyššíhory při JV pobřeží (Picoda Bandeira, 2890 m n. m.) ¤součástíje i plošina MatoGrosso Jižní Amerika – orografie ¨Orinocká nížina ¤mezi Andami a Guyanskou vysočinou ¤oblast tektonického poklesu ¤silná vrstva říčních sedimentů ¤plochý reliéf ¨ ¨Guyanská nížina ¤Leží mezi Guyanskou vysočinou a Atlantikem ¨ ¨ ¨Amazonská nížina ¤Aluviální nížina, největší na světě(6 mil. km2) ¤většina v nadmořské výšce do 100 m n. m. ¤plochý reliéf s hustou říční sítí ¨ ¨Laplatská nížina ¤Dvě části: nna severu Gran Chaco nna jihu Pampas ¤reliéf mírně zvlněný, svažuje se od And k pobřeží ¤Pampas jsou překryty vrstvou spraší Þ úrodnost (navíc i klimatické výhody) ¨ ¨ Patagonie ¨mezi Andami a Atlantským oceánem v jižní Argentině ¨Stupňovité vyvýšeniny a plošiny ¨svažuje se od západu (až 2 000 m n. m.) k východu ¨v předandské depresi množství hlubokých ledovcových jezer (podobně jako v severní Itálii): ¤(Lago) Nahuel Huapi, (Lago) Buenos Aires, (Lago) Viedma Patagonia.PNG 463px-Patagonia_Snow.jpg arg_pata_2.jpg Jižní Amerika – orografie: Andy ¨Dlouhé asi 9 tis. km (od poloostrova Tocona Trinidadu k Ohňové zemi) ¨Důležitá klimatická a dopravní bariéra ¨ ¨1H vyvrásnění před-Kordillery ¨2H denudace ¨3H vyvrásnění, dvě pásma (vnitřní+ pobřežní), mezi nimi náhorní plošiny ¨4H zalednění Patagonie (ledovce patagonského typu Þ pobřeží s fjordy) ¨ ¨3 velké celky: ¤Severní (Kolumbijsko-venezuelské) Andy nHranice: deflekce (místo náhlé změny směru pohoří, zde z SV na SZ) na peruánsko-ekvádorské hranici ¤Centrální (Chilsko-peruánské) Andy nHranice: záliv Peñas (47°j. š.), hranice lit. desky Nazca a Antarktické desky ¤Patagonské Andy (podrobné dělení na IS) ¨ ¨ Klima Jižní Ameriky – obecně ¨¾ území mezi obratníky ¨Andy izolují většinu území od Tichého oceánu ¨silný vliv nadmořské výšky na teploty a srážky ¨Strmé JV svahy Brazilské vysočiny Þ vysoké srážky při pobřeží a suché vnitrozemí ¨Z pobřeží: studený Peruánský oceánský proud, V pobřeží: teplý Brazilský proud: ¤Rozdílné teploty (Buenos Aires 35°j. š. jako Lima 12°j. š.) ¤rozdíly ve srážkách ¨Proudění vzduchu: Z: paralelně s pobřežím, V: od moře na pevninu ¨ Teploty – leden qvelmi vyrovnané teploty qProhřáté vnitrozemí (průměrně24°C, extrémy v pampách – až46°C) qProudění z jihoatlantské a jihopacifické anticyklóny (proti vnitrozemí chladnější vzduch) Teploty – červenec qtermický rovník posunut k severu qsnížení rozdílů v teplotě moře a vzduchu qanticyklóny jsou oslabené a posunuté k severu (menší vliv) qv mírných šířkách cyklonální série – více srážek (hl. střední a jižní Chile) Srážky ¨ Tropický klimatický pás Severní / Střední Ameriky ¨Podle B. P. Alisova ¨ ¨SV pasáty z teplého moře ¨Teplé mořské proudy při pacifickém i atlantském pobřeží ¨proto: ¨Dostatek srážek (přestože jde o zem. šířku Sahary!) ¨Vyrovnané teploty během roku ¨Není výrazné období sucha, maximum srážek mezi dubnem a říjnem ¨Srážky výrazně ovlivněné orografií: ¤Východní svahy pohoří ve Střední Americe, Mexiku a na ostrovech: až 2 500 mm ¤směrem k západu se úhrn srážek snižuje (např. Mesa Centra l750 mm) ¤na západním pobřeží ještě méně: Baja Californiaa SZ Mexika pouze 250 mm ¨Výskyt hurikánů ¨Výšková stupňovitost podnebí ¨ Tropický klimatický pás Severní / Střední Ameriky •Tropický Pacificko-atlantská oblast Atlantská oblast Klimatické pásy ¨Subekvatoriální ¤Pacifická(SP) ¤Atlantická(SP) ¤Kontinentálně-atlantická(JP) ¤ ¨ ¨Ekvatoriální ¨Amazonská ¨Vysokohorská ¨Pacifická ¤ ¤ qVysoké srážky (kolem 2000 mm) qnejsou sezónní změny teplot (celoročně26–28°C) qNízká denní amplituda teplot (7–10°C) qVysoká vlhkost qsrážky: qv ekvatoriálním pásu každodenně qv subekvatoriálních výraznější chod srážek během roku, ale suchá období nejsou příliš výrazná ¨ ¨ Klimatické pásy ¨Tropický ¤Atlantská Kontinentální ¤Vysokohorská Pacifická ¨Mírné sezónní výkyvy teplot léto : kolem 25°C ¨Zima: 10–15 °C ¨Východně od And: celoročně pod vlivem JV pasátu, vlhko (s maximem srážek v létě) ¨v Andách a na západním pobřeží – mimořádně sucho ¨ Klimatické pásy ¨Mírný ¤Pacifická návětrná ¤Pacifická závětrná ¨Sezónní výkyvy teplot se směrem k jihu snižují (zimy vždy mírné, léta směrem na jih chladnou – u Magalhãesova průlivu už jen 5°rozdíl) ¤léto: kolem 15 °C ¤zima: 0–5 °C ¨málo srážek ¨silný návětrný efekt na Z svazích And ¨ ¨Klima And ¤Úhrn srážek roste od J k S ¤Sezónní výkyvy teplot rostou od S k J ¤v tropických Andách: výškové podnebné pásy Hydrologie – obecně ¨Příznivé orografické poměry pro vznik rozsáhlých říčních systémů ¨Hlavní pevninské rozvodí – Kordillery (v Severní Americe ve vnitřním pásmu, v Jižní Americe v pobřežním pásmu) ¨Rozsáhlé bezodtokové oblasti ¨ ¨Charakter toků ¤Západní pobřeží… krátké toky s velkým spádem ¤Úmoří Atlantského oceánu …velké říční systémy se zdrojnicemi v horách, v nížinách malý spád. Pouze při pobřeží Brazílie kratší řeky s vyšším spádem ¨ ¨ Střední Amerika ¨Rozdíl mezi J a JV (vysoké srážky – větší odtok) a S a SV (nízké srážky – jen 12 % vody odvedou řeky, zbytek se vsákne) ¨Části S a středního Mexika zcela bez říčního odtoku ¨Řeky ústící do Tichého oceánu jsou kratší a prudší ¨Význam řek pro zásobování vodou suchých oblastí (Rio Grande/ Río Bravo del Norte) ¨Yucatan – kras, podzemní vody, cenoty ¨Jezera tektonického původu ¨ Rio Grande ¨3 000 km ¨Povodí 0,6 mil. km² ¨Pramení v Coloradské plošině, dolní tok tvoří státní hranici USA/Mexiko ¨Má sezónní charakter (v dobách sucha vysychá), jen dolní tok je stálý, soustava přehrad ¨ Jižní Amerika ¨Rozvodnice Tichého a Atlantského oceánu u západního pobřeží (západní pásmo And) ¨Sekundární rozvodnice v Brazilské vysočině ¨Úmoří: ¤85 % Atlantský oceán ¤7 % Tichý oceán ¤8 % bezodtokové oblasti ¨Časté rozvodnice na zarovnaných površích (bifurkace) ¨ Amazonka ¨Délka cca 7000 km…1.–2. na světě (je-li pramenem Ucayali-Apurímac (dodnes sporné); historicky se brával Marañón…délka 6280 km) ¨Pramení v Andách (asi 100 km od Tichého oceánu) ¨V nížině rychle nabírá velké přítoky ® vyšší vodnost a šířka. Na soutoku Ucayali-Marañónšířka 1,5 km, v ústí šířka 80 km, delta 300 km). ¨Spádové poměry: pramen ve výšce asi 5 900 m n. m., horní tok má velký spád, střední a dolní tok velmi pozvolný: na hranici Brazílie/Kolumbie 100 m n. m., ústí Rio Negro 26 m n. m. ¨Dopravní význam: ¤bez úprav splavná v délce 4 300 km ¤pro námořní lodě v délce 1 690 km (Manausje „námořní“přístav) ¤V celém povodí 20 000 km splavných vodních toků ¨ ¨ ¨ ¨ Amazonka Paraná ¨4 250 km (od zdrojnice Rio Grande, 3 200 km s názvem Paraná) ¨Povodí: 4,3 mil. km2 ¨Vzniká soutokem Paranaíba a Rio Grande v Brazílii ¨energetický význam, na přehradách vodní elektrárny, největší Itaipu/ Itaipú ¨Přítoky: ¤Iguaçu/ Iguazú se známými vodopády ¤Paraguay (pramen v Mato Grosso, tvoří vnitřní deltu ⇒ Pantanal…) ¨ ¨ Cataratas do Iguaçu Itaipú (šp.) / Itaipu (port.) ¨Dosud největší vodní elektrárna na světě (brzy ale o prvenství přijde – Tři soutěsky) ¨Instalovaný výkon 14 000 MW (20 x 700 MW), reálný výkon je v závislosti na rozdílu hladin v nádrži a ve výpusti až750 MW na blok (zhruba 6 měsíců v roce) ¨První turbína uvedena do provozu 1984, poslední 2007 ¨Zajišťuje 95 % výroby el. energie v Paraguay a 10 % v Brazílii ¨ Orinoco ¨2 400–2 700 km ¨Povodí 1,0 mil. km² ¨průtok v ústí (rozsáhlá delta) – průměr 14 000 m3.s–1 ¨nevyrovnaný tok, maximum květen–září ¨Záplavy – rozlití říční vody do llanos ¨Dopravní význam (hlavní dopravní osa V a střední Venezuely a oblasti llanos) ¨Orinoco se v Guyanské vysočině rozděluje na Orinocoa Casiquiare, což je přírodní kanál, který soutokem s řekou Guainia vytváří Rio Negro ¨Bifurkace měla politické důsledky – spory o území (dohoda o rozhraničení rozvodím Orinoco/Rio Negro…) ¨ Jezera ¨Početně jsou nejčastější průtočná ledovcová jezera (zejména v J části And) ¨V suchém V podhůří And (Argentina) typická slaná jezera (končí v nich menší řeky) ¨Na náhorních plošinách pozůstatky dřívějších velkých jezer (např. Titicaca) ¨Maracaibo: přechod mezi zálivem a jezerem – sever slaný, jih sladký (20 000 km²), podobného charakteru Lagoados Patos (asi 10 000 km²), Logoa Mirim ¨Titicaca (6 900 km²), hladina 3 800 m n. m., hloubka 270 m, je průtočné v bezodtoké oblasti (mírně slané), voda teče (a končí) v Poópo, které je slané ¨Na J od Poópo je rozsáhlá oblast slaniska Salar de Uyuni (přechod mezi bažinou a jezerem), je-li bráno jako jezero, je na 3. místě podle velikosti v JižníAmerice. ¨Argentina: Salinas Grandes –v době, kdy prší Þ slané jezero (mělké), v době sucha solná poušť ¨ Ledovce ¨Převažují v Severní Americe: Grónský ledovec (1,7 mil. km², mocnost asi 1,5–3 km, pevninský), v Arktickém souostroví ledovec na přechodu mezi horským a pevninským ¨Zbytek: horské ¨Sněžná čára závisí na zem. šířce: ¤Ekvatoriální oblasti: 4600–4900 m n. m. ¤Tropické suché – nad 5300 m n. m. ¤J Chile, Ohňová země – 700 m n. m. ¨ ¨ ¨