PedF, katedra geografie 1
Geografie
obyvatelstva a sídel
Úvod do problematiky
Geografie obyvatelstva
Úvod, zařazení v rámci geogr. disciplín, historie. Základní
pojmy a zdroje dat (sčítání, průběžná evidence, charakter
územních jednotek).
Vývoj obyvatelstva a geografické rozmístění obyvatelstva
(metody hodnocení, vliv přírodních a sociálních podmínek,
vývojové trendy).
Přirozená reprodukce obyvatelstva (základní demografické
charakteristiky, globální problémy populačního vývoje,
populační teorie a zákony, populační politika).
PedF, katedra geografie 2
Sylabus přednášek I.
Migrace a ostatní formy prostorové mobility obyvatelstva
(hlavní směry stěhování v ČR, hlavní rysy mezinárodní
migrace, migrační motivace, územní mobilita jako
regionálnětvorný proces).
Sociální, ekonomická a kulturní struktura populací.
Demografická revoluce – důvody, příčiny a důsledky.
Populační prognózy.
PedF, katedra geografie 3
Sylabus přednášek II.
Sylabus přednášek III.
Geografie sídel
Sídelní systém (historický vývoj struktury osídlení).
Proces urbanizace (způsoby hodnocení, vývojové
fáze, regionální rozdíly).
Městská a venkovská sídla (vymezení pojmů, funkční
klasifikace sídel, současné změny ve venkovském
osídlení).
Vnitřní struktura a organizace měst (základní
pravidelnosti v demografické, sociální a funkční
diferenciaci).
PedF, katedra geografie 4
PedF, katedra geografie 5
Internetové odkazy I.
http://www.czso.cz (oficiální stránky Českého statistického úřadu)
https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/
(americká informační služba)
http://www.undp.org (oficiální stránky United Nations Population
Division – oddělení OSN pro obyvatelstvo)
http://www.census.gov (oficiální stránky amerického federálního
statistického úřadu, odkazy na statistické úřady celého světa)
http://www.prb.org Population Reference Bureau (instituce zabývající
se výzkumem, popularizací a výukou demografické problematiky)
http://www.un.org/popin/
United Nations Population Information Network
http://www.demografie.info/ - informační portál České demografické
společnosti: analýzy, komentáře, aktuality
PedF, katedra geografie 6
Internetové odkazy II.
http://imigrace.mpsv.cz/ http://www.cizinci.cz/ – integrace cizinců do
české společnosti (stránky MPSV)
http://www.iom.cz/, http://www.iom.int – Mezinárodní organizace pro
migraci
http://www.migraceonline.cz/ – diskuzní portál.
http://www.citypopulation.de/ – světové aglomerace a sídla
http://www.worldometers.info/cz/
PedF, katedra geografie 7
Definice
Geodemografie = společenská věda o obyvatelstvu.
X
Demografie = zabývá se reproduckí lidských populací
a studiem demo-sociálních systémů.
Nezkoumá však jednotlivé události v životě člověka
(narození, úmrtí, sňatek…), tyto události jsou
seskupovány do statistických jednotek, které jsou
analyzovány hromadně.
Geografie obyvatelstva ≠ demografie?
GO = jedna ze základních disciplín socioekonomické
geografie, zabývá se:
vývojem prostorových struktur a jejich porovnáváním,
velikostí a rozmístěním obyvatelstva,
analýzou složení (struktury) obyvatelstva,
dynamikou obyvatelstva (přirozená měna, migrace, jiné
druhy mobility),
hledáním kauzality populačních jevů a procesů,
demografie – zabývá se reprodukcí lidských populací a
studiem demo-sociálních systémů, menší prostorový
důraz, více biologický.
PedF, katedra geografie 8
PedF, katedra geografie 9
Předmět demografie I.
Soubor poznávající zákonitosti vývoje demograf.
systémů.
Sledování podmínek a důsledků celého procesu.
Dělení na:
- dem. analýza (jednotlivé složky systému)
- dem. metodologie (suma metod, statistika apod.)
- teoretická dem. (zákonitosti mezi jevy)
- historická dem. (historické prameny)
- regionální dem. (regionální procesy a rozdíly)
- dem. populace (aplikace v politice)
PedF, katedra geografie 10
Předmět demografie II.
PedF, katedra geografie 11
Historie demografie I.
Počátky demografie spadají do období renesance.
Angličan John Graunt (1620–1674)
Došel při studiu záznamů v londýnských matrikách k základním
demografickým pravidlům.
Například odhadl poměry mezi pohlavími, počty narozených podle
pohlaví a strukturu úmrtí v závislosti na věku (počátky
úmrtnostních tabulek).
Další osobnosti Thomas Robert Malthus (růst počtu obyvatel –
demografická revoluce), William Perry (statistika, ekonomie),
Edmund Halley (první úmrtnostní tabulky), Adolf Lambert
Quetelet (zásady moderních sčítání lidu), Alex Gustav Sundbarg
(věkové pyramidy).
PedF, katedra geografie 12
Historie demografie II.
První pokusy o vytvoření metodického konceptu studia se objevují
koncem 19. století u F. RATZELA v jeho 2. díle Antropogeografie
(1891 – Geografické rozložení lidstva).
Výzkum v oblasti vědy začal naplno až po 2. sv. válce. Souvisí s
mnoha faktory, jako je např. výrazný růst počtu obyvatel, rozsáhlé
migrace, problémy výživy a hladu obyvatelstva rozvojových zemí a
dále se vznikem světových i regionálních organizací (např. OSN,
UNESCO, WHO aj.).
Francouzská škola - VIDAL DE LA BLACHE, J. BRUNHES a další.
Angloamerická škola - J. I. CLARK, P. HAGGETT a další.
Německá škola - K. RUPPERT, J. MAIER a další.
Sovětská škola - POKŠIŠEVSKIJ, PIVOVAROV a další.
PedF, katedra geografie 13
Vývoj demografie v ČR
Prvním demografickým dílem v Čechách a na Moravě byla
dvanáctidílná publikace statistika Josefa Antonína Rieggera
(1742–1795) vydaná koncem 18.st., která popisovala
obyvatelstvo Čech.
František Palacký, Jan Palacký
Antonín Boháč (1882–1950) – zakladatel české demografie.
V současné době:
Z. Pavlík, M. Hampl, J. Rychtaříková (PřF UK), F. Koschin
(VŠE), I. Šotkovský (VŠB TU Ostrava), P. Chalupa (MzU Brno).
PedF, katedra geografie 14
Demografické jevy
= významné události v lidském životě, které jako hromadné
jevy utvářejí průběh demografické reprodukce.
Nejvýznamnějšími demografickými událostmi jsou
narození a úmrtí.
Základní pojmy
PedF, katedra geografie 15
Demografické procesy
= změna stavu, který znamená pro člověka skutečný
přechod z jednoho stavu do druhého.
Každý z demografických procesů se projevuje
demografickou událostí.
Základní pojmy
PedF, katedra geografie 16
Populace
= soubor jedinců určitého živočišného druhu žijících
a reprodukujících se v konkrétním čase v určitém
vymezeném území.
Populace se stále vytváří, jedinci v jedné populaci mají
společnou řeč, kulturu, mentalitu…
Základní pojmy
PedF, katedra geografie 17
Základní pojmy
Obyvatelstvo
= soubor lidí žijících na určitém území, který se zpravidla skládá
z několika populací, národů nebo etnik.
Mezi základní znaky obyvatelstva patří etnické a národnostní
složení, prostorové rozmístění (struktura sídel), hustota
osídlení, struktura podle pohlaví, věku, ekonomické aktivity,
sociální příslušnosti, profese, zaměstnání, vzdělání, mateřského
jazyka, náboženského vyznání, rodinné stavu…
PedF, katedra geografie 18
Počet obyvatel
= stav obyvatelstva
Počáteční stav obyvatelstva: počet obyvatel daného území
k počátku sledovaného období, nejčastěji kalendářního roku, ale
i pololetí, čtvrtletí, měsíce.
Střední stav obyvatelstva: počet obyvatel daného území
v okamžiku, který byl zvolen za střed sledovaného období.
Koncový stav obyvatelstva: počet obyvatel daného území
v okamžiku, kterým končí stanovené období. U kalendářního roku
koncový stav obyvatelstva vyjadřuje počet obyvatel ve 24:00 hodin
31. prosince stanoveného roku.
PedF, katedra geografie 19
PedF, katedra geografie 20
PedF, katedra geografie 21
Počet obyvatel světa
PedF, katedra geografie 22
Počet obyvatel světa
podle makroregionů
PedF, katedra geografie 23
Poř. Země Počet obyvatel
Hustota zalidnění
(v km2)
1 China 1,330,141,000 139.0
2 India 1,173,108,000 394.6
3 United States of America 310,233,000 33.9
4 Indonesia 242,968,000 134.1
5 Brazil 201,103,000 23.8
6 Pakistan 177,277,000 230.0
7 Bangladesh 158,066,000 1,214.3
8 Nigeria 152,217,000 167.1
9 Russia 139,390,000 8.5
10 Japan 126,804,000 347.9
11 Mexico 112,469,000 57.9
12 Philippines 99,900,000 335.0
13 Vietnam 89,571,000 288.9
14 Ethiopia 88,013,000 88.0
15 Germany 82,283,000 236.0
16 Egypt 80,472,000 80.8
17 Turkey 77,804,000 101.1
18 Congo (Dem. Rep.) 70,916,000 31.3
19 Iran 67,038,000 43.8
20 Thailand 66,405,000 130.0
PedF, katedra geografie 24
PedF, katedra geografie 25
PedF, katedra geografie 26
Demografická data = základ!
1. Sčítání lidu (Census)
2. Běžná evidence přirozené měny
3. Běžná evidence migrací
4. Zvláštní (výběrová) šetření (Mikrocensus, Agorcensus)
5. Populační registr (Registr obyvatelstva)
PedF, katedra geografie 27
Sčítání lidu
Nejstarší statistická akce v lidských dějinách.
Probíhalo již v Babylonu (3 800 př. n. l.) – sčítal se i
majetek.
500–499 př. n. l. v armádě Perské říše za účelem přidělení
pozemků a placení daní.
Sčítání probíhala i v Maurijské říši - Čanaka v díle
Artašástra (cca 350–283 př. n. l.), které předepisuje sběr
statistických údajů o obyvatelstvu, sloužící jako podklad
pro státní daňovou politiku.
Řím – kvůli stanovení daní -> populační census.
PedF, katedra geografie 28
Sčítání lidu
Bible popisuje tři sčítání:
Kniha Numeri popisuje Bohem přikázané sčítání - když
Mojžíš vyváděl Izraelity z Egypta.
Král David nařídil sčítání - motivováno vojensky
a ukazovalo nedostatek víry v Boha -> boží odplata.
V Evangeliu podle Lukáše je dáván římský soupis lidu –
cesta Josefa a Marie do Betléma
Nejstarší dochovaný soupis obyvatelstva pochází z Číny z doby
Dynastie Chan (2 n. l.) - 59,6 milionů lidí.
Další dochovaný soupis pochází rovněž z dynastie Chan, z roku
140 n. l., kdy už bylo zapsáno pouze 48 milionů lidí.
PedF, katedra geografie 29
Sčítání lidu
První sčítání měly různé nedostatky – evidováni byli pouze
muži, otroci se počítali mezi majetek.
První soupis veškerého obyvatelstva s doprovodnými údaji
(věk, pohlaví, rodinný stav, zaměstnání) proběhl v letech 1665-
66 v Nové Francii (Quebec).
Na poč. 18. století následovaly evropské státy - Island (1703),
Švédsko (1749), Dánsko (1769), Polsko (1789), USA (1790),
Anglie, Wales a Francie (1801).
V polovině 19. století byly vytvořeny v Belgii první zásady
sčítání lidu (Adolf Lambert Quetelet), což to vedlo
k založení Mezinárodního statistického úřadu (www.cbs.nl/isi/).
PedF, katedra geografie 30
Sčítání lidu
Ve středověku doloženy záznamy z berního úřadu (14. a 15. století).
1702 tzv. solní sčítání.
První sčítání na našem území 13. 10. 1753 patent Marie Terezie. Bylo
stanoveno, že sčítání bude probíhat v tříletých intervalech, po
duchovní i světské linii.
Desetileté intervaly byly zavedeny roku 1869.
V České republice jsou demografická data dostupná na Českém
statistickém úřadu (ČSÚ, www.czso.cz).
V současnosti provádí sčítání lidu ČSÚ, přičemž poslední sčítání
proběhlo v březnu 2011
(http://www.scitani.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/home).
Rozhodným okamžikem byla půlnoc z 25. na 26. března 2011.
Zákon č. 296/2009 Sb. o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011.
PedF, katedra geografie 31
Metody sčítání lidu
Tradiční metoda univerzálního sčítání založená na sběru
dat v terénu v daném čase.
Metoda využití registrů a dalších administrativních
zdrojů.
Kombinace registrů a tradičních metod.
Kombinace registrů, dalších administrativních zdrojů
a dalších zjišťování (výběrových šetření).
Tzv. “rotační” censu.
PedF, katedra geografie 32
Tradiční metoda
Využívá většina zemí.
Data jsou zaznamenávána do sčítacích listů prostřednictvím sčítacích
komisařů, kteří zaznamenávají odpovědi respondentů nebo metodou
sebesčítání.
Krátká a dlouhá verze formuláře.
Hlavní výhody:
poskytnutí obrazu za celou populaci za určité období,
sčítání pomocí sčítacího komisaře je jedinou metodou, která může
být použita u negramotného obyvatelstva.
Hlavní nevýhody:
komplikovanější než využití údajů z registrů, více složité
a nákladné,
vyžaduje plnou informovanost a spolupráci veřejnosti.
PedF, katedra geografie 33
Registry a administrativní data
Musí existovat soubor základních registrů!
Mezi tyto registry patří nejčastěji registr obyvatelstva, matriky, katastr
nemovitostí, registr plátců daní, registr ekonomických subjektů,
registr pracovních sil, registr nezaměstnaných, evidence plátců
sociálního pojištění, důchodců a invalidních osob, adresní registr,
zdravotní registr a jiné.
Vždy legislativně upraveno právním předpisem.
Hlavní výhody:
použití administrativních zdrojů snižuje náklady na sčítání
informace se shromáždí pouze jednou a zpracovávají se pouze ty
datové položky, které se od minulého sčítání změnily
Hlavní nevýhody:
registr musí být pravidelně aktualizován, což může být někdy
problematické
PedF, katedra geografie 34
Registry a administrativní data
PedF, katedra geografie 35
Registry a administrativní data
Hlavní výhody:
použití administrativních zdrojů snižuje náklady na
sčítání,
informace se shromáždí pouze jednou
a zpracovávají se pouze ty datové položky, které se
od minulého sčítání změnily.
Hlavní nevýhody:
registr musí být pravidelně aktualizován, což může být
někdy problematické.
PedF, katedra geografie 36
Rotační census
Užívána v současné době pouze ve Francii.
S pomocí průběžného šetření, kdy se postupně sčítá vždy jen část
populace, umožňuje získání aktuálních dat za delší období, nejen
k rozhodnému okamžiku, jako je tomu u tradičního sčítání.
Hlavní výhody:
vyšší frekvence aktualizace dat (ale pouze za část území, na
celostátní úrovni to není možné)
relativní snížení zátěže na veřejnost
Hlavní nevýhody:
již neobsahuje sečtení celé populace k jednomu rozhodnému
okamžiku, což komplikuje srovnání mezi oblastmi, vzhledem
k různým časovým údajům.
PedF, katedra geografie 37
Sběr dat
V terénu – listinná podoba.
Prostřednictvím poštovních služeb.
Sběr pomocí internetu (e-census).
Datové schránky.
Automatické telefonní rozhovory.
PedF, katedra geografie 38
Obsah sčítání lidu
Přítomnost v okamžiku
sčítání
Místo stálého pobytu, místo
narození (bydliště matky
v okamžiku narození)
Pohlaví
Věk
Vztah k hlavě domácnosti
Rodinný vztah
Živě narozené děti (jen
u žen)
Gramotnost
Nejvyšší dosažené vzdělání
Ekonomická aktivita
Odvětví (druh) vykonávané práce
Postavení v zaměstnání
Ostatní položky, jako například
občanství, náboženské vyznání,
národnost apod. jsou volitelné.
PedF, katedra geografie 39
Obsah sčítání lidu
PedF, katedra geografie 40
Obsah sčítání lidu
PedF, katedra geografie 41
Obsah sčítání lidu
PedF, katedra geografie 42
Integrovaný záchranný systém
Povodně – plány, krizový management
Dopravní obslužnost
Školské instituce
Péče o seniory
Vakcíny pro očkování dětí
Nabídka a poptávka na pracovním trhu
Peníze z/do EU
Rozpočtové určení daní
Mandáty v EP
Hlukové studie
Faktické bydliště
Živnostníci, podnikatelé a firmy
PedF, katedra geografie 43
Evidence přirozené měny
Nejstarší matrika u nás pochází z 1. poloviny 16.století.
Josef II. zavedl roku 1784 matriční patent, který vedením matrik
pověřil světské úředníky.
V současnosti se na matrikách měsíčně vypisují Hlášení o narození,
o ukončení těhotenství, potratech a o úmrtí.
Na matrikách v místě oddání se evidují sňatky, registrované
partnerství.
Rozvody eviduje Ministerstvo spravedlnosti.
Kromě statistických ročenek lze některá data nalézt i na Ministerstvu
zdravotnictví (nemocnost, sebevraždy, potraty) a v Demografické
ročence OSN (mezinárodní statistika).
Pro vedení evidencí jsou důležité přesné definice.
PedF, katedra geografie 44
Matrika
Veřejně dostupné seznamy, nejčastěji jmen.
Zákon č. 499/2004 Sb. o archivnictví a spisové službě (v úplném
znění zákona č. 329/2012 Sb.).
Vedou se na matričních úřadech na základě zákona č. 301/2000 Sb. a
vyhláškou 207/2001 Sb.
Živé matriky – na úřadech, evidují se 100 let
Mrtvé matriky – uloženy v archivech.
1 městský (Archiv hlavního města Prahy), 5 státních oblastních (v Praze,
Plzni, Třeboni, Zámrsku a Litoměřicích), 2 zemské (v Brně a Opavě)
Specializované matriky – Židovské matriky jsou uloženy v Národním archivu
v Praze, vojenské matriky pak ve Vojenském historickém archivu.
PedF, katedra geografie 45
PedF, katedra geografie 46
PedF, katedra geografie 47
Matriční úřady
Obecní úřad, úřad městské části nebo městského obvodu v územně
členěných statutárních městech anebo újezdní úřad ve vojenských
újezdech, vždy ale jen pro svůj vymezený územní obvod.
Pozor na úřad městské části Brno-střed!
Vede jak matriku pro tuto městskou část, tak tzv. zvláštní matriku pro
narození, uzavření manželství, vznik partnerství nebo úmrtí českých
občanů, ke kterým došlo mimo území České republiky.
V ČR 1 287 matričních úřadů.
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
PedF, katedra geografie 58
Běžná evidence migrací
V České republice je evidence vnitřní migrace založena na
povinném přihlašování k trvalému pobytu.
§ 10–12 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel.
To s sebou přináší problémy:
Ne každý žije tam, kde je přihlášen.
Kromě Prahy (respektive městských obvodů v Praze) se
neeviduje stěhování uvnitř obcí.
PedF, katedra geografie 59
Běžná evidence migrací
PedF, katedra geografie 60
Zvláštní výběrová šetření
mikrocensus I.
Zvláštní (výběrová) šetření (mikrocensus) se provádí
u skutečností, které se nevyplatí zkoumat u celé populace.
Proto se provádí šetření pouze u vybraného vzorku
obyvatelstva, jehož výběr musí být reprezentativní (poměr
jednotlivých složek obyvatel musí odpovídat skutečným
poměrům).
PedF, katedra geografie 61
Zvláštní výběrová šetření
mikrocensus II.
Realizované mikrocensy ČSÚ (např.):
Výběrové šetření pracovních sil (VŠPS) – probíhá od roku 1992 na
okresní úrovni v ČR kontinuálně v průběhu celého roku.
Agrocensus 2010 – sledován od roku 1995 nepravidelně.
Anketa spokojenosti uživatelů za rok 2015.
Indexy cen výrobců.
Realizované mikrocensy CDV (např.):
Celostátní sčítání dopravy 2015 – sledován od roku 1959 v 5-ti
letých intervalech.
Hloubková analýza dopravních nehod
62
63
PedF, katedra geografie 64
Populační registr
Registr obyvatelstva.
Seznam všech obyvatel, který byl stále aktualizován, aby
mohl poskytnout kdykoli informaci o stavu obyvatelstva
= kartotéka obyvatelstva.
§ 3 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel.
Na lístcích jsou zaznamenány informace z evidence přirozené měny a
kartotéka tak byla průběžně aktualizována a udržována; také
informace o změně bydliště jsou důležité pro fungování tohoto
systému.
Registr je porovnáván s výsledky sčítání lidu.
V současné době je veden elektronicky.
PedF, katedra geografie 65
Populační registr
V informačním systému se vedou o občanech tyto údaje:
a) jméno, příjmení, případně jejich změna, rodné příjmení,
b) datum narození,
c) pohlaví a jeho změna,
d) obec a okres narození a u občana, který se narodil v cizině, pouze stát
narození,
e) rodné číslo,
f) státní občanství,
g) adresa místa trvalého pobytu (§ 10 odst. 1), včetně předchozích adres místa
trvalého pobytu,
h) počátek trvalého pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o místu trvalého
pobytu,
i) zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, j) zákaz pobytu a
doba jeho trvání,
PedF, katedra geografie 66
Populační registr
V informačním systému se vedou o občanech tyto údaje:
k) rodné číslo otce, matky, popřípadě jiného zákonného zástupce, v případě, že
jeden z rodičů nemá rodné číslo, vede se datum narození,
l) rodinný stav, datum a místo jeho změny,
m) rodné číslo manžela, nebo jméno a příjmení manžela, je-li manželem cizinec,
který nemá přiděleno rodné číslo,
n) rodné číslo dítěte,
o) osvojení dítěte [§ 7 písm. b)],
p) záznam o poskytnutí údajů (§ 8 odst. 6),
r) datum, místo a okres úmrtí a u občana, který zemřel v cizině, pouze stát
úmrtí.
PedF, katedra geografie 67
Populační registr cizinců
V informačním systému se vedou o občanech tyto údaje:
a) jméno, příjmení, případně jejich změna, rodné příjmení,
b) datum narození,
c) pohlaví a jeho změna,
d) místo a stát narození,
e) rodné číslo,
f) státní občanství,
g) druh a adresa místa pobytu,
h) číslo a platnost povolení k pobytu,
i) počátek pobytu, případně datum zrušení údaje o pobytu,
j) zákaz pobytu a doba jeho trvání,
PedF, katedra geografie 68
Populační registr cizinců
V informačním systému se vedou o občanech tyto údaje:
k) rodinný stav, datum a místo jeho změny, jméno a příjmení manžela, rodné
číslo nebo datum narození,
l) záznam o poskytnutí údajů (§ 8 odst. 6),
m) datum, místo a okres úmrtí, jde-li o úmrtí mimo území České republiky, pouze
stát úmrtí.
PedF, katedra geografie 69
Poskytování údajů
§22 č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel:
a) orgánům sociálního zabezpečení (údaje potřebné pro 1. výběr a
vymáhání pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní
politiku zaměstnanosti, 2. provádění důchodového pojištění
(zabezpečení) a nemocenského pojištění (péče));
b) orgánům rozhodujícím o dávkách státní sociální podpory a orgánům
provádějícím kontrolní činnost údaje potřebné pro provádění státní
sociální podpory;
c) orgánům sociální péče a obcím údaje potřebné pro poskytování dávek
nebo služeb sociální péče;
d) úřadům práce údaje potřebné pro plnění úkolů při zabezpečování
státní politiky zaměstnanosti.
PedF, katedra geografie 70
Ukazatelé používané v demografii
Základní data – získaná jednotlivými šetřeními, absolutní
čísla.
Analytická data – vznikají zpracování dat základních.
Předběžná x definitivní.
Poměrná čísla extenzitní – vyjadřují podíl nebo proporci
zpravidla v procentech, používají se k vyjádření struktury
celku.
Poměrná čísla intenzitní – mají ve jmenovateli nositele
událostí nebo jevů uvedených v čitateli, např. počet
zemřelých na 1000 obyvatel.
PedF, katedra geografie 71
Ukazatelé používané v demografii
Míry – do jmenovatele se používá průměr jednotek z krajních
stavů časového intervalu nebo rovnou průměr jednotek ze
středu intervalu, např. střední stav obyvatelstva, který se počítá
k 1.7. každého roku.
Kvocienty – mají ve jmenovateli celý exponovaný soubor
jednotek, u kterých sledovaná událost může nastat, bere se
počet jednotek na počátku časového intervalu, kvocienty mají
charakter pravděpodobnosti.
Poměrná čísla srovnávací (indexy) – podíl dvou absolutních čísel
vymezených odlišně časově nebo prostorově, např. podíl počtu
obyvatel v různých letech nazveme indexem růstu obyvatel.
PedF, katedra geografie 72
Ukazatelé používané v demografii
Obecné (celkové) – zahrnují celou populaci.
Diferenční nebo specifické – zahrnují pouze část. Specifické jsou
vztaženy vzhledem k věku (specifické míry úmrtnosti podle věkových
skupin), diferenční jsou vztaženy vzhledem k sociální nebo
národnostní příslušnosti (diferenční plodnost žen podle vzdělání).
Společnou proměnnou všech demografických ukazatelů je čas.
Jednak rozlišujeme přesné časové určení události (zemřelí podle data
narození) a její časovou vzdálenost od události předchozí (zemřelí
podle dosaženého věku).
Prostorové aspekty
obyvatelstva
PedF, katedra geografie 73
Výchozí teze
Prostorovost se považuje nejen za jeden z významných aspektů
poznávání všech jevů a procesů geografie obyvatelstva.
Jednou z hlavních charakteristik v rozmístění obyvatelstva na Zemi je
mimořádná nerovnoměrnost.
Území, které je člověkem osídlené a hospodářsky využívané – ekumena
zaujímá asi 43 % souše 64 mil. km2.
Území na Zemi trvale neosídlené a hospodářsky nevyužívané lidmi anekumena
(pouště, zaledněná území, vysokohorské oblasti apod.).
Území osídlené dočasně (např. pastva dobytka) – subekumena nebo
semiekumena (37 % souše, asi 55 mil. km2).
PedF, katedra geografie 74
Základní ukazatel
Hustota zalidnění
Významná strukturní charakteristika území, která
poskytuje možnost jak pro prostorové, tak i časové
srovnání rozmístění obyvatelstva.
2 ukazatele:
 Obecná hustota zalidnění
 Specifická hustota zalidnění
PedF, katedra geografie 75
Obecná hustota zalidnění
Ukazatel absolutní
Počet obyvatel (O) a plocha území (P):
PedF, katedra geografie 76
Specifická hustota zalidnění
Ukazatel relativní
Fyziologická hustota: celková populace / plocha orné půdy.
Zemědělská hustota: zemědělská populace / plocha zemědělské
půdy.
Rezidenční hustota: městská populace / plocha obytné zástavby
ve městě.
Urbánní hustota: městská populace / rozloha města
Ekologické optimum: Hustota zalidnění, která je únosná pro
přírodní zdroje oblasti.
PedF, katedra geografie 77
Hustota zalidnění I.
Ukazatel statický X dynamický (změny rozložení v čase –
př. městské centrum v pracovní době a v noci).
Aplikace v územním plánování.
Udává se průměrná hustota za celé území – záleží na
vnitřním rozčlenění (lze srovnávat územní jednotky pouze
stejného řádu!!! – př. USA x Singapur).
PedF, katedra geografie 78
Hustota zalidnění II.
ČR má průměrnou hustotu zalidnění 132,5 obyvatel / km².
Svět jako celek dosahuje hodnoty 13 obyvatel / km².
Nejvíce ministáty (Monako – 23 660 obyvatel / km²).
Nejméně - Mongolsko (1,7 obyvatel / km²), ze závislých
území pak Grónsko (0,026 obyvatel / km²).
PedF, katedra geografie 79
PedF, katedra geografie 80
PedF, katedra geografie 81
PedF, katedra geografie 82
Rozmístění obyvatelstva
Nerovnoměrnost v rozmístění obyvatelstva se projevuje jak na
globální, tak i na regionální úrovni.
Na jižní polokouli žije pouze 10 % obyvatel Země, i když plocha
souše zde představuje 25 % celosvětové.
PedF, katedra geografie 83
PedF, katedra geografie 84
PedF, katedra geografie 85
Další ukazatele
Geografický medián – rozděluje plochu určitého území
tak, aby v obou vymezených částech byl stejný počet
obyvatel.
Geografický střed – vážený aritmetický průměr
rovnoběžky a poledníku, kde vahami je počet ob.
(analogie těžiště tělesa z fyziky).
PedF, katedra geografie 86
PedF, katedra geografie 87
Znáte toto místo?
PedF, katedra geografie 88
Kde se nachází střed Evropy?
PedF, katedra geografie 89
Kde se
nachází střed
Evropy?
PedF, katedra geografie 90
Areály max. zalidnění
Důležité pro vymezování sídelních aglomerací.
Stanovení kriteria hustoty zalidnění (obvykle x-násobek
prům. hustoty v daném státě, počítají se areály na 20x,
10x nebo 5x prům. hustoty), nejpoužívanější je 10x.
Pro města nad cca 50 tis.ob.
PedF, katedra geografie 91
PedF, katedra geografie 92
Dynamika obyvatelstva
PedF, katedra geografie 93
Dynamika obyvatel
Dynamika obyvatelstva zahrnuje velké množství procesů, které se na
různých geografických úrovních projevují diferencovaně.
Přirozený pohyb obyvatelstva (vnitřní změny) je výsledkem
přirozeného rozmnožování a odumírání obyvatelstva. Podle vztahu
těchto procesů je to přirozený přírůstek nebo úbytek obyvatelstva.
Sociálně-ekonomický pohyb zahrnuje přesuny obyvatelstva mezi
jednotlivými sociálními skupinami.
Mechanický pohyb (mobilita) obyvatelstva zahrnuje všechny
prostorové přesuny obyvatelstva bez ohledu na vzdálenost (uvnitř
regionů, vnitrostátní, zahraniční), délku trvání (trvalé, dočasné), účel
pohybu (ekonomický, politický), formu (individuální, skupinové)
a další charakteristiky.
PedF, katedra geografie 94
Přirozený pohyb
Hlavními procesy tohoto pohybu jsou porodnost
(natalita) a úmrtnost (mortalita).
Přímo vstupují do bilance pohybu obyvatelstva.
Dále rozeznáváme:
sňatečnost,
rozvodovost
potratovost
Nevstupují přímo do bilance přirozeného pohybu.
PedF, katedra geografie 95
Porodnost I.
Z hlediska reprodukce obyvatelstva má mimořádný význam počet
narozených.
Ukazatele za jeden rok.
Míra porodnosti (natalita) – počet narozených na 1000 obyvatel
středního stavu:
N = narození
S = střední stav obyvatelstva
PedF, katedra geografie 96
Porodnost II.
Míra živorodosti (efektivní natalita) – počet živě narozených na
1000 obyvatel středního stavu:
Nz = živě narození
S = střední stav obyvatelstva
PedF, katedra geografie 97
Porodnost III.
Živě a mrtvě narozené dítě definovala dříve vyhláška
Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 11/1988, o povinném
hlášení ukončení těhotenství, úmrtí dítěte a úmrtí matky.
Živě narození: min. předpoklady – úplné vypuzení
z matčina těla, projev známek života, min. 500 g porodní
hmotnost nebo nižší než 500 g, přežije-li 24 hodin po
porodu.
Mrtvě narození: úplné vypuzení nebo vynětí z těla
matčina, jestliže plod neprojevuje ani jednu ze známek
života a má porodní hmotnost 1 000 g a vyšší.
PedF, katedra geografie 98
Porodnost IV.
POZOR! K 1. 4. 2012 byla zákonem č. 372/2011 Sb.,
o zdravotních službách vyhláška z roku 1988 zrušena.
Dnes v ČR uvedeny pouze v pokynu k vyplnění Listu
o prohlídce zemřelého (vyhláška č. 297/2012).
Mrtvě narozené dítě je rovněž definováno v nařízení
Komise (EU) č. 328/2011, kterým se provádí nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1338/2008
o statistice Společenství v oblasti veřejného zdraví
a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud jde
o statistiky příčin smrti, a to pro účely tohoto nařízení.
PedF, katedra geografie 99
Plodnost I.
Výpočet je založen na porovnání počtu narozených dětí s počtem žen
v reprodukčním věku, tj. ve věku 15 až 49 let.
Hrubá fertilita je počet narozených na 1000 žen v reprodukčním
věku:
N = počet narozených
F15–49 = počet žen v reprodukčním věku
PedF, katedra geografie 100
Plodnost II.
Výpočet je založen na porovnání počtu narozených dětí s počtem žen
v reprodukčním věku, tj. ve věku 15 až 49 let.
Čistá fertilita je počet živě narozených na 1000 žen v reprodukčním
věku:
Nz = živě narození
F15–49 = počet žen v reprodukčním věku
PedF, katedra geografie 101
Plodnost III.
Kromě toho se konstruují ukazatele specifické plodnosti, tj. míra
plodnosti pro jednotlivé věkové kategorie žen (obvykle pětileté).
Často se používá ukazatel tzv. úhrnná plodnost – je to součet měr
plodnosti žen v reprodukčním věku, tedy průměrný počet živě
narozených dětí připadajících na 1 ženu ve věku 15–49 let, za
předpokladu, že by míry plodnosti podle věku v daném kalendářním
roce zůstaly nezměněny.
PedF, katedra geografie 102
PedF, katedra geografie 103
PedF, katedra geografie 104
PedF, katedra geografie 105
Úmrtnost
Úmrtnost (mortalita)
Všeobecná úmrtnost vyjadřuje počet zemřelých na 1000
obyvatel středního stavu:
M = počet úmrtí
S = střední stav obyvatelstva
PedF, katedra geografie 106
PedF, katedra geografie 107
PedF, katedra geografie 108
PedF, katedra geografie 109
Specifická úmrtnost
Nejčastěji se tento ukazatel používá pro určité věkové
skupiny, nebo pro strukturu obyvatelstva podle pohlaví.
Mužská nadúmrtnost – nutnost sledovat zvlášť ukazatele
pro muže a ženy.
Tabulkový počet zemřelých podle věku.
Typická u-křivka: nejnižší intenzita úmrt. ve věku 5-10 let.
pravděpodobnost úmrtí podle věku
PedF, katedra geografie 110
PedF, katedra geografie 111
PedF, katedra geografie 112
Specifické úmrtnosti
Kojenecká úmrtnost – počet zemřelých kojenců
v daném období (dětí zemřelých do jednoho roku
dokončeného věku), připadajících na 1000 živě
narozených dětí ve stejném období.
Novorozenecká úmrtnost – počet zemřelých
novorozenců v daném období (dětí zemřelých ve věku
0–27 dnů), připadajících na 1000 živě narozených dětí ve
stejném období.
PedF, katedra geografie 113
Úmrtnost
PedF, katedra geografie 114
PedF, katedra geografie 115
PedF, katedra geografie 116
Specifická úmrtnost – sebevraždy
Míra sebevražednosti – vyjadřuje počet zemřelých na
1000 obyvatel středního stavu:
Sb = počet sebevražd
S = střední stav obyvatelstva
PedF, katedra geografie 117
PedF, katedra geografie 118
Specifická sebevražednost 2006–2010
0
10
20
30
40
50
60
70
80
10-14
15-19
20-24
25-29
30-34
35-39
40-44
45-49
50-54
55-59
60-64
65-69
70-74
75-79
80-84
85+
muži
ženy
věk
PedF, katedra geografie 119
PedF, katedra geografie 120
Naděje na dožití
= střední délka života.
Vyjadřuje počet roků, který v průměru ještě prožije osoba
právě x-letá za předpokladu, že po celou dobu jejího dalšího
života se nezmění řád vymírání, zjištěný úmrtnostní tabulkou,
zkonstruovanou pro daný kalendářní rok nebo jiné (zpravidla
delší) období.
Říká, kolika let by se člověk určitého věku dožil, pokud by
úroveň a struktura úmrtnosti zůstala stejná jako v daném roce.
Ukazatel se nejčastěji používá ve formě „Střední délka života při
narození“ nebo „Naděje dožití při narození“.
PedF, katedra geografie 121
PedF, katedra geografie 122
PedF, katedra geografie 123
Průměrný věk
aritmetickým průměrem věku všech jedinců v dané populaci
(například obyvatel ČR, některého kraje atd.).
PedF, katedra geografie 124
Přirozený přírůstek
Vyjadřuje rozdíl mezi počtem živě narozených a zemřelých v určité
populaci.
Používá se především relativní ukazatel (na 1000 obyvatel).
Nz = počet narozených
M = počet zemřelých
S = střední stav obyvatelstva
PedF, katedra geografie 125
PedF, katedra geografie 126
Sňatečnost I.
Hrubá míra sňatečnosti – vyjadřuje počet sňatků na 1000
obyvatel středního stavu.
Sn = počet sňatků
S = střední stav obyvatelstva
Obecná míra sňatečnosti - je specifičtější ukazatel, který
vyjadřuje počet sňatků osob ve věku 16–49 let vztažený
k počtu sňatkuschopných osob (což jsou všichni svobodní,
rozvedení a ovdovělí) ve stejné věkové kategorii (tj. 16–49).
PedF, katedra geografie 127
Specifická sňatečnost
Míra sňatečnosti svobodných - počet sňatků svobodných ve věku
x (příp. pěti, či desetileté věkové skupině) vztažený k počtu
svobodných osob (středního stavu) v daném věku (příp. dané věkové
skupině) obvykle ve sledovaném roce.
Redukovaná míra sňatečnosti - počet sňatků svobodných ve věku
x (příp. pěti, či desetileté věkové skupině) vztažený k počtu osob
(sředního stavu) bez ohledu na rodinný stav v daném věku (příp.
dané věkové skupině) obvykle ve sledovaném roce.
Úhrnná sňatečnost - úhrn měr redukované sňatečnosti, udává
průměrný počet sňatků na 100 osob. Na rozdíl od hrubé míry
úmrtnosti, je tento ukazatel vhodný k mezinárodnímu srovnání. Počítá
se z dat různých generací a jeho hodnoty jsou tudíž ovlivněny
rozdílným složením sňatků těchto různých generací.
PedF, katedra geografie 128
Sňatečnost II.
Sňatky – monogamie, polyandrie, polygamie.
Sňat. podle věku, rod. stavu, sezónnosti.
S. svobodných = protogamní.
S. rozvedených a ovdovělých = palingamní (roste podíl
v čase).
Míra homogamie = míra shodnosti partnerů podle sociálních
charakteristik snoubenců.
Míra hypogamie/ hypergamie.
PedF, katedra geografie 129
Sňatečnost
PedF, katedra geografie 130
Rozvodovost
Rozvod je právním ukončením manželství, uskutečňuje se na základě
žádosti a dojde k němu rozhodnutím soudu.
Zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném zavedl rozvod jako jedinou
formu právního zániku manželství za života manželů.
V současnosti nahrazen § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanský
zákoník!
Hrubá míra rozvodovosti – vyjadřuje počet rozvodů na 1000
obyvatel středního stavu.
R = počet rozvodů
S = střední stav obyvatelstva
PedF, katedra geografie 131
Rozvodovost – další ukazatele
Míra rozvodovosti manželství - počet rozvodů dělíme počtem
existujících manželství (v praxi počtem vdaných žen).
Míra rozvodovosti manželství podle věku - počet rozvodů ve
věku x vztažený ke střednímu stavu osob žijících v manželství
v příslušném věku (vdaných žen, resp. ženatých mužů).
Podíl rozvedených osob ze všech žijících v jednotlivých věkových
skupinách.
Úhrnná rozvodovost - úroveň rozvodovosti manželství, neboli jaký
podíl původně uzavřených manželství se rozvede.
PedF, katedra geografie 132
PedF, katedra geografie 133
Potratovost I.
Hlavní faktory ovlivňující úroveň potratovosti:
legislativní ustanovení – zákon č. 372/2011 Sb.
antikoncepce (dostupnost, rozšíření, metody)
společenské klima
individuální vlivy (náboženské přesvědčení, úroveň vzdělání,
ekonomická situace)
reprodukční zdraví populace
Hrubá míra potratovosti – vyjadřuje počet potratů na 1000
obyvatel středního stavu.
P = počet potratů
S = střední stav obyvatelstva
PedF, katedra geografie 134
Potratovost II.
Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách definuje
plod po potratu, kterým se rozumí plod, který:
po úplném vypuzení nebo vynětí z těla matčina
neprojevuje ani jednu ze známek života,
současně jeho porodní hmotnost je nižší než 500 g,
a pokud ji nelze zjistit,
jestliže je těhotenství kratší než 22 týdny.
Potratem se rozumí též ukončení mimoděložního
těhotenství anebo umělé přerušení těhotenství provedené
podle zvláštních předpisů.
PedF, katedra geografie 135
Další ukazatele
Obecná míra potratovosti – počet potratů na 1000 žen fertilního
věku.
Míra potratovosti dle věku (věkově specifická míra potratovosti) počet
potratů ve věku x (resp. v dané pěti či desetileté věkové
skupině) ke střednímu stavu žen v daném věku (věkové skupině).
Úhrnná potratovost – Součet jednotlivých měr potratovosti podle
věku dává dohromady průměrný počet potratů na jednu ženu v jejím
reprodukčním období.
PedF, katedra geografie 136
Mechanický pohyb I.
= mobilita
Změna v zařazení jedince v nějakém systému určených
jednotek (útvarů).
Sociální mobilita (profesní, sociální, kulturní skupiny).
Prostorová mobilita (prostorové – regionální struktury).
1. Periodicita a délka trvání: a) trvalé b) dočasné (denní,
týdenní, měsíční, sezónní).
2. Směr pohybu: koncentrační, dekoncentrační, neutrální.
3. Organizace pohybu: živelný, plánovaný, řetězová migrace.
PedF, katedra geografie 137
Mechanický pohyb II.
Mechanický pohyb obyvatelstva nebo také prostorová, regionální či
geografická mobilita obyvatelstva zahrnuje všechny typy přemísťování
(změny lokalizace) člověka.
4 Typy:
• Migrace (stěhování) obyvatelstva
• Dočasné změny pobytu (sezónní migrace)
• Dojížďka do zaměstnání
• Nepravidelné dočasné pohyby obyvatelstva
Migrace – dvojsměrný pohyb obyvatel.
PedF, katedra geografie 138
Mechanický pohyb III.
Příčiny a motivace: ekonomické a mimoekonomické (politické,
kulturní, náboženské, environmentální…), push a pull faktory.
Početnost skupin: individuální, skupinové, masové.
Prostorový průběh: přímé, po etapách, hierarchický charakter.
Vnitřní a vnější (zahraniční) – rozdíl v metodikách zjišťování,
spolehlivosti dat, způsobech evidence, různá kvalita dat a jejich
problematická srovnatelnost!
PedF, katedra geografie 139
Vnitřní migrace
Registruje se v ČR od r. 1950.
Hlášení o stěhování.
Čtvrtletní publikace v Pohybech obyvatelstva.
Stěhování přes hranice obcí a v Praze přes hranice
urbanistických obvodů.
PedF, katedra geografie 140
PedF, katedra geografie 141
Běžná evidence migrací
PedF, katedra geografie 142
Vnější (mezinárodní) migrace
Příčiny migrací se mění v čase, obecně roste význam
ekonomických, ekologických a politických příčin
Sociálními, psychologickými a ekonomickými příčinami
migrací se zabývá BEHAVOIRALNÍ GEOGRAFIE.
Důsledky migrací: mění se celosvětové rozmístění obyv.,
jeho struktura.
Rozdílný dopad pro imigrační a emigrační oblast
(demografický, ekonomický).
Organizace a servery zabývající se migracemi: UN.org/popin,
IOM.int, IOM.cz, UNHCR.ch, cizinci.cz, migraceonline.cz.
PedF, katedra geografie 143
PedF, katedra geografie 144
Významné migrace
Stěhování národů (5.–6. st.).
Emigrace do zámoří – 1820–1959 imigrovalo do USA 41,5 mil. obyvatel, do
Kanady 1851–1957 asi 7,5 mil. osob.
Mezikontinentální pohyb černochů z Afriky do Ameriky (1520–1850) – 10–20
mil. obyvatel.
V letech 1840–1947 emigrovalo z Číny asi 12 mil. osob, především do
Thajska, Malajsie, Indonésie, Singapuru a Vietnamu.
Vytvoření Izraele = 1,2 mil. palestinských uprchlíků.
Přes třicet milionů lidí bylo vysídleno nebo zlikvidováno během druhé světové
války.
V poválečném období vysídlení asi deseti milionů Němců z východní Evropy.
Masová nucená migrace následovala rozdělení Indie a Pákistánu, které si
vynutilo přesuny téměř 18 milionů lidí.
V osmdesátých a devadesátých letech - vlny migrace v Somálsku a Etiopii
(občanská válka a sucha), v „Kurdistánu“ (z Iráku do Turecka a Iránu),
v Jugoslávii.
Významné jsou také pracovní migrace (SRN, Turecko, Arabské státy) v 70.
letech.
Uprchlická krize 2011–2015.
PedF, katedra geografie 145
Přistěhovalí
osoba, jenž se přistěhovala do určité územní jednotky
(obec, město, kraj, ČR).
Nutná změna trvalého bydliště!!!!!!
= imigrace
PedF, katedra geografie 146
PedF, katedra geografie 147
Nelegální migrace
PedF, katedra geografie 148
Vystěhovalí
osoba, jenž se vystěhovala z určité územní jednotky
(obec, město, kraj, ČR).
Nutná změna trvalého bydliště!!!!!!
= emigrace
Další pojmy
Reemigrace – návrat emigrujících obyvatel do původního
prostoru.
Repatriace – přestěhování obyvatel do těch prostorů,
z kterých se násilně nebo dobrovolně vystěhovali.
Připravená a organizovaná, může být dobrovolná nebo
vynucená.
PedF, katedra geografie 149
PedF, katedra geografie 150
Základní ukazatele
Hrubá migrace (objem migrace) – suma osob, které se
zúčastňují migrace v určité územní jednotce.
hrubá emigrace (suma všech emigrantů)
hrubá imigraci (suma všech imigrantů)
Intenzita migračního obratu
M = všichni migranti (emigranti + imigranti)
S = střední stav obyvatelstva
PedF, katedra geografie 151
Migrační saldo
Rozdíl mezi počtem imigrantů a emigrantů.
Kladné hodnoty znamenají, že území získává obyvatele
migrací, záporné nám indikují, že migrací obyvatele ztrácí.
MS = I – E
I = imigranti
E = emigranti
PedF, katedra geografie 152
Současné trendy migrace
PedF, katedra geografie 153
Současné trendy migrace
Poč. 21 století žilo mimo svoji mateřskou zemi na světě
175 mil. lidí.
Velmi nerovnoměrně rozmístěni – 1/2 ve vyspělých a 1/2
v rozvojových zemích (jenom v zemích G7 1/3!), v zemích
západní Evropy cca 20 milionů.
Ročně jich přibývá 2–4 miliony, podíl migrantů na
celkovém obyvatel Země asi 2 %.
Většinu tvoří ekonomičtí migranti, ale 30 milionů jsou
uprchlíci (podle Ženevské konvence).
PedF, katedra geografie 154
Příčiny a důsledky migrace
Tradiční rozdělení na bohatý Sever a chudý Jih a prohlubování
těchto rozdílů v čase.
Ekologické faktory, mnohde „demografický tlak“.
Politická nestabilita, konflikty a spory.
Psychologické aspekty (modernizace společnosti, snaha
poznávat nové …).
Vliv na cílovou populaci: na politické, ekonomické, sociální,
demografické a kulturní prostředí.
„není nic trvalejšího, než dočasná pracovní migrace“ (Martin,
1994)
Díky procesu globalizace vyvstává potřeba koordinovat migrační
politiku na nadnárodní, kontinentální úrovni.
PedF, katedra geografie 155
Evropa
Rozdělení Evropy na regiony s výrazně odlišným migračním
chováním:
Země bývalé Jugoslávie, kromě Slovinska.
Západní Evropa.
Země Visegrádu, Slovinsko a Pobaltí.
Ostatní postkomunistické země včetně býv. SSSR.
Rusko.
PedF, katedra geografie 156
Jak na migraci?
https://www.youtube.com/watch?v=Q9OHapuhzs4
PedF, katedra geografie 157
Integrace cizinců
Multikulturní – Švédsko, Austrálie, Kanada – „všem
stejná práva ve všech sférách“ – cizinci zůstávají i po
několik generací neasimilováni.
Diskriminační („differetial exclusion“) – Německo,
Švýcarsko, Rakousko atd. – začlenění imigrantů do urč.
společenské sféry (trh práce), ale znemožnění získání
občanství, participace na veřejném životě.
Asimilační model – Francie – příliš se neosvědčil –
proces jednostranné adaptace.
PedF, katedra geografie 158
Další druhy migrace
Dojížďka – za prací, do škol, za službami, za kulturou atd.
Evidence v rámci SLDB od r. 1961 u pracovní doj. a doj. do
škol.
Doj. za službami, za rekreací… – výběrová šetření.
Nepravidelné pohyby: hlavně cestovní ruch.
Komplexní pohled: přechod od relativně nevratným
k přechodným formám.
PedF, katedra geografie 159
Celkový pohyb obyvatelstva
Výsledek přirozeného a mechanického pohybu.
Charakteristika krátkodobého i dlouhodobého vývoje
populace, použití v prognózách vývoje obyvatelstva.
Celkový přírůstek nebo úbytek obyvatelstva se skládá
z přirozeného přírůstku a migračního salda dané
územní jednotky v určitém časovém období.
celkový přírůstek = porodnost – úmrtnost + imigrace
– emigrace
PedF, katedra geografie 160
Celkový pohyb obyvatelstva
Relativní údaj na 1000 obyvatel středního stavu:
Nz = porodnost
M = úmrtnost
I = imigrace
E = emigrace
S = střední stav obyvatelstva
PedF, katedra geografie 161
Struktura obyvatel
PedF, katedra geografie 162
Struktura obyvatel
Ukazatelé statické x dynamické.
Uplatnění při populačních prognózách.
Používá velké množství různých znaků a analytických
i interpretačních technik.
Dělení dle:
1. biologické znaky (struktura obyvatelstva podle pohlaví,
věku, zdravotního stavu, rodinného stavu apod.);
2. ekonomické znaky (struktura podle ekonomické
aktivity, povolání a zaměstnání, sociální struktura apod.);
3. kulturní znaky (struktura podle vzdělání, národnosti,
jazyková, religiózní struktura apod.).
PedF, katedra geografie 163
Struktura obyvatel
dle biologických znaků
PedF, katedra geografie 164
Struktura obyvatel dle pohlaví I.
Na základě struktury podle pohlaví se sestavují specifické
ukazatele pro vyjádření mnoha procesů (např. úmrtnosti,
plodnosti, sňatečnosti atd.) a používají se i při konstrukci měr
reprodukce, úmrtnostních tabulek a dalších demografických
modelů.
Vyjadřuje dvěma způsoby – feminita a maskulinita.
Muži tvoří cca 50,2 % a ženy 49,8 % celosvětové populace.
Ve většině evropských států, v USA a bývalém SSSR je
převaha ženského obyvatelstva, naopak převaha mužů je
především v Indii, v některých islámských státech,
v Hongkongu a Singapuru.
PedF, katedra geografie 165
Struktura obyvatel dle pohlaví II.
Index feminity (If):
Ž = počet žen
M = počet mužů
Index maskulinity (Im):
M = počet mužů
Ž = počet žen
PedF, katedra geografie 166
Struktura obyvatel dle pohlaví III.
Možnost vztažení také k určité věkové skupině – specifické indexy.
Větší rozdílnosti v početních podílech mužů a žen vznikají v důsledku
působení tří základních faktorů:
1. rozdílnost v počtu rodících se chlapců a dívek,
2. rozdílnost v úmrtnosti mužů a žen,
3. působení migračních procesů.
Poměr pohlaví při narození tzv. sekundární sex ratio se pohybuje
v rozmezí 104–107 chlapců na 100 děvčat.
Vzhledem k tomu, že ženy se dožívají vyššího věku než muži, dochází
především ve vyšších věkových skupinách k výraznější početní
převaze žen (feminizaci).
PedF, katedra geografie 167
Struktura obyvatel dle věku
Populaci tak lze rozčlenit na tři základní věkové skupiny:
1. dětská složka populace (věk 0–14 let)
2. reprodukční složka populace (věk 15–49 let)
3. postreprodukční složka populace (věk 50 a více let)
Klasifikaci věkových struktur provedl švédský demograf Axel Gustav
Sundbärg (1857–1914) na přelomu 19. a 20. století.
15–49 = fertilní věk.
PedF, katedra geografie 168
Věková pyramida
Nejčastěji používaný způsob interpretace věkové struktury
obyvatelstva.
Podstatou věkové pyramidy jsou dva spojené grafy – histogramy
četnosti mužů (levá část grafu) a žen (pravá část grafu).
Na horizontální ose se zobrazuje počet obyvatel a na vertikální
věkové kategorie.
Obvykle se sestrojuje pro jednotlivé věkové ročníky obyvatelstva
nebo pro pětileté věkové kategorie.
Mohou nabývat různých tvarů.
PedF, katedra geografie 169
Sunbärgova klasifikace
Podle výše podílu zastoupené dětské či postreprodukční složky
v populačním souboru určil tři populační typy:
1. Progresivní typ s výraznou převahou dětské složky (okolo 40%),
projevuje širokou základnou pyramidy a předpokládá se rozšířená
reprodukce obyvatelstva. Každý další ročník je početnější.
2. Stacionární typ, kde podíly dětské a postreprodukční složky jsou
vyrovnány.
3. Regresivní typ, kde složka postreprodukční (okolo 30 %) výrazně
převažuje nad zastoupením složky dětské. Pyramida má zúženou
základnu, která je důsledkem zmenšování počtu narozených.
PedF, katedra geografie 170
Sunbärgova klasifikace
PedF, katedra geografie 171
Věkové pyramidy ČR (ČSR)
Česká republika - 2014Česká republika - 1970
PedF, katedra geografie 172
Demografické stárnutí populace
Snižování plodnosti žen.
Snižování podílu dětské složky v souboru obyvatel.
Přibývání obyvatel v postreprodukčním věku.
Index stáří (Is) – poměr postreprodukční a dětské složky
obyvatelstva.
Is = index stáří
Pp = posreprodukční obyvatelstvo
P0 – 14 = předreprodukční obyvatelstvo
PedF, katedra geografie 173
PedF, katedra geografie 174
Základní celosvětové trendy
Podíl dětské složky činí 30 %.
V hospodářsky vyspělých zemích světa činí tento podíl pouze 18 %,
zatímco pro méně vyspělé země dosahuje hodnoty 33 %.
V západní, střední a východní Africe převyšuje podíl dětí na celkové
populaci 44 %, v zemích západní Evropy naopak dosahuje pouhých
17 %.
V zemích EU naopak výrazně roste zastoupení obyvatel starších
věkových skupin – Itálie 24,1 % a Belgie 22,1 %. Např. ČR měla
v roce 2000 18,4 % obyvatel starších 60 let.
Demografické stárnutí populace
PedF, katedra geografie 175
Struktura obyvatel
dle sociálně-ekonomických znaků
PedF, katedra geografie 176
Ekonomická struktura I.
Mezi nejdůležitější klasifikace obyvatelstva na základě ekonomických
znaků patří členění podle ekonomické aktivity obyvatelstva.
Ekonomicky aktivní obyvatelstvo – všechny osoby zaměstnané
nebo hospodářsky činné, v současnosti nezaměstnané hledající práci,
dále ženy na mateřské dovolené, pracující důchodce, pracující
studenty a učně, a tzv. osoby zdržené od povolání (např. vojáci
základní služby) = pracovní síla.
Ekonomicky neaktivní obyvatelstvo – osoby nezávislé a závislé
na živiteli – děti do 15 let, ženy v domácnosti, které nemají žádný
zdroj příjmu a také učni a studenti bez příjmu.
PedF, katedra geografie 177
Ekonomická struktura II.
Míra ekonomické aktivity obyvatelstva:
Míra ekonomické aktivity vyjadřuje podíl pracovní síly (zaměstnaných
a nezaměstnaných) na počtu všech osob starších 15 let.
K 30. 6. 2014 v ČR 59,1 %.
PedF, katedra geografie 178
Ekonomická struktura III.
Osoby zaměstnané – všechny osoby 15-ti leté a starší, které ve
sledovaném období (referenční týden) patřily mezi placené
zaměstnané (na základě pracovního poměru, dohody o provedení
práce resp. pracovní činnosti, případně na základě jiného smluvního
vztahu) nebo tzv. sebezaměstnané (pracující ve vlastní firmě,
vypomáhající členové domácností a členové produkčních družstev).
Osoby pracovaly alespoň 1 hodinu za mzdu, plat nebo jinou odměnu.
Dle definice ILO (Mezinárodní organizace práce)
PedF, katedra geografie 179
Ekonomická struktura III.
Osoby nezaměstnané – všechny osoby 15-ti leté a starší, které ve
sledovaném období souběžně splňovaly následující podmínky:
1. byly bez práce, což znamená, že nebyly ani v placeném
zaměstnání, ani nebyly sebezaměstnané;
2. hledaly aktivně práci, čímž se rozumí např. registrace u úřadu
práce, nebo jiné zprostředkovatelny práce, případně hledání
práce přímo v podnicích, podnikání kroků pro založení vlastní
firmy nebo hledání práce jiným způsobem;
3. byly připraveny k nástupu do práce okamžitě nebo nejpozději do
14 dnů.
Dle definice ILO (Mezinárodní organizace práce)
PedF, katedra geografie 180
Pracovní síla
Součet zaměstnaných a nezaměstnaných osob starších 15-ti let.
Míra nezaměstnanosti – procentuální podíl nezaměstnaných na
pracovní síle:
R = míra nezaměstnanosti
U = počet nezaměstnaných
L = pracovní síla
PedF, katedra geografie 181
Míra nezaměstnanosti I.
Obecná míra nezaměstnanosti – podíl všech nezaměstnaných na
veškeré pracovní síle daného území. V ČR 6,0 % (červen 2014).
Specifická míra nezaměstnanosti – např. podle věkových nebo
vzdělanostních skupin obyvatelstva určitého území.
V třídění podle nejvyššího stupně dosaženého vzdělání mají nízkou míru
nezaměstnanosti trvale vysokoškoláci (2,7 %) a osoby s úplným středním vzděláním
s maturitou (5,2 %). Vysoká míra nezaměstnanosti přetrvává ve skupině osob se
základním vzděláním (24,0 %) a mírně nadprůměrná je i v početné skupině osob se
středním vzděláním bez maturity vč. vyučených (7,6 %).
PedF, katedra geografie 182
PedF, katedra geografie 183
Míra nezaměstnanosti II.
Registrovaná míra nezaměstnanosti – Čitatel: přesná evidence
registrovaných – dosažitelných, neumístěných uchazečů
o zaměstnání, občanů ČR a občanů EU (EHP), vedená úřady práce
podle bydliště uchazeče ke konci sledovaného měsíce. Jmenovatel:
pracovní síla, tj. počet zaměstnaných v národním hospodářství
s jediným nebo hlavním zaměstnáním.
Evidence do 31. 12. 2013!.
dosažitelní uchazeči o zaměstnání evidovaní na ÚP
-------------------------------------------------------- * 100
pracovní síla
PedF, katedra geografie 184
Míra nezaměstnanosti III.
Registrovaná míra nezaměstnanosti – pozor na
změnu metodiky!
Na základě dohody s ČSÚ MPSV od 1. 1. 2013 eviduje
nový ukazatel –Podíl nezaměstnaných osob.
Vyjadřuje podíl dosažitelných uchazečů o zaměstnání ve
věku 15–64 let ze všech obyvatel ve stejném věku.
PedF, katedra geografie 185
Míra nezaměstnanosti
Důvody pro změnu ukazatele registrované nezaměstnanosti:
srovnává dosažitelné uchazeče o zaměstnání s pracovní sílou
tvořenou kombinací údajů z více zdrojů – dosažitelní uchazeči o
zaměstnání z evidence ÚP, zaměstnané osoby z dat Výběrových
šetření (VŠPS) ČSÚ,
údaje o zaměstnanosti z VŠPS na úrovni okresů nejsou dostatečně
reprezentativní, detailní výsledky trpí vyšší chybovostí, pro nižší
územní celky zcela chybí,
nezanedbatelným důvodem je také srovnávání nebo záměna míry
nezaměstnanosti MPSV a VŠPS ČSÚ a jejich nesprávná
interpretace.
PedF, katedra geografie 186
PedF, katedra geografie 187
0
100
200
300
400
500
600
osoby,místavtis.
Vývoj počtu uchazečů o zaměstnání
a volných pracovních míst
uchazeči o
zaměstnání
volná pracovní
místa
PedF, katedra geografie 188
Zaměstnanost a nezaměstnanost od roku 1993
PedF, katedra geografie 189
Bohatý Sever x Chudý Jih
V lidských souborech lze nepochybně nalézat
nepřeberné množství nejrůznějších vztahů,
souvislostí a studovat jejich funkčnost.
Nová funkčnost jakékoliv prostorové struktury
bezprostředně souvisí s novou organizací prostoru.
PedF, katedra geografie 190
Současné trendy
V zemích Bohatého Severu, kde náleží státy G7 a většina zemí OECD
jsou ve vztahu k nejchudším zemím světa vytvářeny nerovné
podmínky pro řešení ekonomických, sociálních a politických problémů.
Neexistence volné soutěže a přístupu k „vysokým technologiím“, které
jsou v rozhodující míře monopolizovány zeměmi Bohatého severu.
Suroviny a kreativní lidské zdroje jsou naopak z nejchudších zemí
světa odčerpávány.
Dluhy nejchudších zemí dosáhly výše 2,7 bilionu USD.
Vynakládání astronomicky vysokých finančních částek na reklamu
a zbrojení zemí Bohatého Severu a nedostatek finančních prostředků
ke zlepšení vzdělanosti, zdravotního stavu obyvatel a odstranění hladu
a bídy nejchudších zemí světa.
Konzumní způsob života orientovaného na hromadění peněz
a majetku.
PedF, katedra geografie 191
Státy podle HDP
PedF, katedra geografie 192
Sektory národního hospodářství
Ukazatel celkové úrovně ekonomického rozvoje.
Většina statistik – 3 úrovně (primér, sekundér a terciér), někdy se
vyčleňuje také i kvartér.
V našich podmínkách (např. PAVLÍK et al., 1986) se používá členění,
které v hrubých rysech vychází z mezinárodně doporučované
klasifikace ISIC:
I. zemědělství, lesnictví a rybářství
II. průmysl a stavebnictví
III. doprava, spoje, obchod, pohostinství a ubytování, bytové
hospodářství,
(IV) výzkum a vývoj, školství, veřejná správa, peněžnictví a
pojišťovnictví, ostatní nevýrobní činnosti.
Mezinárodní systém ekonomických klasifikací
Mezinárodní standardní klasifikace všech ekonomických činností
(ISIC) klasifikace Spojených národů;
Společná klasifikace výrobků (CPC) klasifikace Spojených
národů;
Harmonizovaný systém (HS) klasifikace Světové celní
organizace;
Standardní klasifikace produkce (CPA) klasifikace Evropské
unie;
evropské statistiky průmyslové produkce (PRODCOM)
klasifikace Evropské unie;
Kombinovaná nomenklatura (CN) klasifikace Evropské unie;
agregovaná klasifikace přemístitelných výrobků pro statistiku
mezinárodního obchodu (SITC).
PedF, katedra geografie 193
Hospodářská politika státu
OKEČ – odvětvová klasifikace ekonomických činností.
Poskytuje základnu pro přípravu statistických údajů
o různých vstupech, výstupech, tvorbě kapitálu
a finančních transakcích ekonomických subjektů.
Členění dle oborů od A do H.
Zavedena do statistické praxe v roce 1994.
Revize v roce 1995.
Kompatibilní s klasifikací CZ-NACE.
Dostupné na www.czso.cz
PedF, katedra geografie 194
CZ-NACE
Použití pro účely Evropské unie (od roku 1970).
V ČR zavedena do praxe k 1. 1. 2008.
Rozdělení na hlavní, vedlejší a doplňkové ekon. činnosti.
Vychází z mezinárodní standardní klasifikace všech ekonomických činností
(ISIC) klasifikace OSN.
Zkratka NACE je odvozena z francouzského názvu „Nomenclature générale
des Activités économiques dans les Communautés Européennes“
PedF, katedra geografie 195
CZ-NACE
PedF, katedra geografie 196
PedF, katedra geografie 197
Ekonomická činnost podle CZ-NACE 1)
2012 2)
1Q 2Q 3Q 4Q
Ú h r n
e m 3 717,4 3 761,4 3 757,7 3 757,7
v tom:
A Zemědělství, lesnictví a rybářství 93,7 99,8 101,5 98,4
B-E Průmysl c e l k e m 1 163,2 1 171,4 1 171,6 1 168,4
B Těžba a dobývání 33,1 33,5 33,4 33,0
C Zpracovatelský průmysl 1 050,4 1 057,5 1 057,1 1 054,3
D
Výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a
klimatizovaného vzduchu 29,5 29,6 29,8 29,9
E
Zásobování vodou; činnosti související s odpadními
vodami, odpady a sanacemi 50,2 50,8 51,3 51,2
F Stavebnictví 222,9 236,3 236,3 228,9
G
Velkoobchod a maloobchod; opravy a údržba
motorových vozidel 481,3 487,2 486,6 488,2
H Doprava a skladování 244,2 245,1 244,4 243,3
I Ubytování, stravování a pohostinství 111,4 114,1 112,3 110,2
J Informační a komunikační činnosti 94,8 95,1 95,9 96,7
K Peněžnictví a pojišťovnictví 70,4 70,8 70,7 71,0
L Činnosti v oblasti nemovitostí 41,7 43,3 44,2 46,2
M Profesní, vědecké a technické činnosti 148,3 149,7 150,4 150,1
N Administrativní a podpůrné činnosti 146,5 148,2 150,9 150,0
O
Veřejná správa a obrana; povinné sociální
zabezpečení 270,2 272,3 273,6 274,3
P Vzdělávání 271,9 271,2 260,8 271,6
Q Zdravotní a sociální péče 266,7 265,9 266,9 269,2
R Kulturní, zábavní a rekreační činnosti 48,1 48,5 48,8 48,4
S Ostatní činnosti 42,3 42,6 42,6 42,9
PedF, katedra geografie 198
Sociální struktura
Na základě příslušnosti obyvatel k socioekonomickým nebo
socioprofesním skupinám.
Zachování druhové rozmanitosti - nespočívá v unifikaci a homogennosti
sociálně ekonomického prostoru, ale naopak v zachování rozmanitosti a
různorodosti projevů lidské existence.
Sociální stratifikace – sociální rozvrstvení společnosti.
Vazby
obecně lidské (např. osobnostní, etické, solidární, etnografické),
kooperativní, které se vytvářejí na bázi kulturně historického rozvoje
území (pocity společného účastnictví či společného tvůrčího
spolupodílení se na daném jevu).
PedF, katedra geografie 199
Stratifikační systémy
1. Otrokářský – 1 osoba majetkem jiné, majitelem mohl být panovník,
stát, jednotlivec.
2. Kastovní – člověk se narodí do určité kasty a je vyloučeno, aby se
přesunul do jiné kasty, ale celá skupina mohou změnit své postavení v
kastovním systému.
3. Stavový – skupiny lidí, které mají stejný status, tvořen souborem
privilegií, práva a povinností.
4. Třídní – rozsáhlá skupina osob, kteří mají podobné ekonomické
prostředky.
PedF, katedra geografie 200
Struktura obyvatel
dle kulturních znaků
PedF, katedra geografie 201
Rasová struktura
Vznik – 2 koncepty:
Teorie monogenetického vzniku ras – všechny tři
základní lidské rasy se vyvinuly v průběhu období mezi
100 tis. až 12 tis. let př. n. l. z jednoho společného
prazákladu.
Teorie polygenetického vzniku ras – vycházejí
z představy různých předků dnešních plemen.
Skupiny ras se vyčleňují na základě shodných znaků
(fyzické), které bývají dědičné (barva pleti, barva a tvar
očí, barva a forma vlasů), morfologické znaky některých
orgánů (tvar nosu, úst aj.).
PedF, katedra geografie 202
Rasa x etnicita
Rasa = velké skupiny obyvatel, které se navzájem
signifikantně liší složením a četností genů a tomu
odpovídajícímu rozložení a četností dědičných znaků
(např. ZIMPEL, 1980). Typické pro biologii
a antropogeografii.
Etnicita = soubor naučených kulturních praktik, jimiž se
skupiny definují a navzájem od sebe odlišují, a to
především v oblasti jazyka, dějin, původu, náboženství a
styl (tradice oblékání, změn těla, vztah k tělu). Typické
pro sociologii a kulturologii.
PedF, katedra geografie 203
Základní rasy
Udává se 200–400 ras resp. nižších rasových útvarů.
Jejich seskupením se vytvořil systém tří velkých ras:
europoidní (bílé),
ekvatoriální (černé),
mongoloidní (žluté).
PedF, katedra geografie 204
Další členění ras
V některých klasifikacích jsou místo velké ekvatoriální rasy
africká negroidní a oceánská australoidní rasa,
v dalších je vyčleněna jako samostatná velká rasa
amerikoidní (Indiáni).
Někdy se vyčleňuje ještě nadstupeň – kmen = větší
skupina lidí, složená z jednotlivých rodů a rodin, kteří cítí
sounáležitost a vytvořili rozsáhlejší a stabilnější
kulturní a politické instituce než tlupa nebo rod a rodina.
Kmen západní atlantickostředozeměmořský (bílí
a černí) a východní tichooceánský (žlutí).
PedF, katedra geografie 205
Europoidní rasa
Charakteristické znaky – vlnité nebo rovné, různě zbarvené vlasy,
světlá nebo tmavší pokožka – silnější ochlupení, tenčí vystouplé nosy
a užší až středně hrubé rty.
Severní větev – lidé s nízkým stupněm pigmentace (světlá pokožka,
světlé vlasy) a vyšším tělesným vzrůstem (Skandinávie, Island,
značnou část britských ostrovů, Nizozemí a severní Německo).
Jižní větev – lidé s vyšším stupněm pigmentace (tmavší pokožka,
tmavé vlasy a oči) a nižším tělesným vzrůstem (Středomoří,
Portugalci, Španělé, Italové, Arabové v Africe apod.).
PedF, katedra geografie 206
Europoidní rasa
Přechodná zóna
Ve Skandinávii to je severní rasová skupina (vysoká postava, oválná
tvář, světlé vlasy).
V Pobaltí pobaltská rasová skupina (světlé vlasy, okrouhlá tvář).
Na Balkáně dinárská rasová skupina (vysoká postava, oválná tvář,
tmavovlasí).
Ve střední Evropě alpská rasová skupina (okrouhlá tvář, vlasy
kaštanové barvy).
V Asii v rámci tohoto členění vystupují předoasijská, indo-afghánská
a pamíro-ferganská rasová skupina.
PedF, katedra geografie 207
Ekvatoriální rasa
2 větve:
Africká negroidní – afričtí černoši s intenzivně pigmentovanou
pokožkou, kučeravými vlasy, tmavýma očima, slabě vyvinutým
ochlupením těla, mírně vystupujícím širokým nosem a výraznými rty.
Jih od Sahary v makroregionech, západní, centrální, východní a jižní
Afriky, potomci tvoří početné populace jak USA, tak v zemích Latinské
Ameriky (např. Brazílie, Jamajka, Haiti, Kuba).
Oceánská australoidní – tmavší barvou pokožky, širokým nosem
a výraznými rty se tito lidé podobají negroidnímu obyvatelstvu, mají
ale převážně vlnité vlasy a silnější ochlupení těla (Melanésané
a Papuánci).
PedF, katedra geografie 208
Mongoloidní rasa
Rovné černé vlasy, slabé ochlupení těla, úzké oči, plochá tvář, úzký
nebo středně široký nos a především pestrá škála žlutých odstínů
pokožky.
Asijská větev – dělí se na kontinentální a tichooceánskou. Lidé
kontinentální (severní) skupiny se vyznačují výraznější žlutější
pigmentací, mohutnější stavbou těla, širokou tváří a nižším vzrůstem
(Mongolové, Burjati a Jakuti). K tichooceánské (východní) skupině
náležejí Korejci a severní Číňané. Specifické postavení má arktická
skupina, kterou tvoří Eskymáci a paleoasiaté (Čukčové, Korjati).
Americká větev – američtí Indiáni – jejich vlasy jsou rovné a tvrdé,
nemají zpravidla plochou tvář a mají ostře vystouplý nos.
PedF, katedra geografie 209
PedF, katedra geografie 210
Smíšené a přechodné formy ras I.
Ekvatoriální a velká europoidní rasa – lidé etiopského
typu (Etiopie, Somálsko). Morfologií tváře se podobají
europoidům, avšak tmavá barva pokožky připomíná
negroidy, američtí mulati.
Mongoloidní a ekvatoriální rasa – jižní mongoloidi jižní
Číňané, Indonézané, Filipínci a obyvatelé jihovýchodní
Asie. Japonci vytvářejí samostatný specifický typ
přechodné rasy. Na americkém kontinentu vznikají
míšením zambové.
PedF, katedra geografie 211
Smíšené a přechodné formy ras II.
Mongoloidní a velká europoidní rasa – Uralské rasové
skupiny, Jihosibiřský typ (Kazaši) a ke smíšenému
Středoasijskému typu náleží Turkmeni a Tádžikové.
Obyvatelé na severu evropského Ruska, na Kolském
poloostrově a v Povolží mají převahu europoidních znaků,
zařazují se k Suburalskému typu a Laponcům.
PedF, katedra geografie 212
Smíšené a přechodné formy ras III.
Polynésané a Mikronésané (mají znaky všech třech
základních ras).
Madagaskarští Malgaši (mají znaky indonéských jižních
mongoloidů a negroidního afrického obyvatelstva).
Havajci (míšením obyvatel polynéského původu
s europoidními kolonisty).
Mestic – míšení genů Evropana (nejčastěji Španěla)
a původního domorodého obyvatele bývalých španělských
kolonií.
Métisové – potomci evropských lovců a obchodníků
a domorodých matek v Kanadě a v USA.
PedF, katedra geografie 213
Jazyková struktura
Národní jazyk – hlavní diferenciační znak v lidské komunikaci,
dorozumívací prostředek členů určitého národa.
Mateřský jazyk – jazyk, kterým se lidé jako první naučí hovořit, tedy
jazyk v němž obyčejně nebo převážně myslí.
Jednotlivé jazyky jsou soustředěny do několika hierarchicky
uspořádaných informačních souborů. Tím nejvyšším jsou tzv.
jazykové rodiny, dále následují jazykové skupiny a podskupiny.
Jazyk x dialekt (nářečí).
PedF, katedra geografie 214
Jazykové rodiny
Nejrozšířenějším jazykovým souborem současnosti je
indoevropská jazyková rodina. Jazyky, které náležejí
do této jazykové rodiny hovoří 95 % obyvatel Evropy,
Severní a Latinské Ameriky, 75 % obyvatel Austrálie
a Oceánie a 25 % obyvatel asijského obyvatelstva.
443 druhů jazyků a hovoří jimi 44–48 % obyvatel planety,
tj. zhruba 2,8–3,1 miliardy lidí.
PedF, katedra geografie 215
Jazykové rodiny
K dalším jazykovým rodinám náležejí: uralská jazyková
rodina, kavkazská jazyková rodina, drávidská
jazyková rodina, altajská jazyková rodina,
severokavkazská jazyková rodina paleoasijské
jazyky, sinotibetská jazyková rodina, thajská
jazyková rodina, austroasijská jazyková rodina,
austronézská (malajsko-polynéská) jazyková
rodina, papuánská jazyková rodina, australská
jazyková rodina, semitohamitská jazyková rodina,
národní a jazyková struktura ostatních oblastí
Afriky, indiánské jazyky.
PedF, katedra geografie 216
Indoevropská jazyková rodina
Slovanské jazyky – čeština, slovenština, polština
a lužickosrbština, dále ruština, ukrajinština, běloruština,
bulharština, makedonština, slovinština nebo srbochorvatština.
Germánské jazyky – němčina, lucemburština, holandština,
fríština, angličtina, dánština, švédština, norština, islandština
a faerština.
Keltské jazyky – irština, waleština, gaelský jazyk, bretońský
jazyk.
Románské jazyky – španělština, katalánština, portugalština,
francouzština, rétorománština, moldavština.
PedF, katedra geografie 217
Indoevropská jazyková rodina
Baltské jazyky – litevština a lotyšština.
Za zcela samostatné jazykové útvary bývají pokládány
řečtina, albánština, arménština, tátština.
Indoíránské jazyky – sanskrt, bengálština, perština,
tádžičtina, staroperština atd.
Indoárijské jazyky – nepálština, sindhština, urdština,
urijština, romština atd.
PedF, katedra geografie 218
Uralská jazyková rodina
Finsko-permské jazyky – permské, komijské,
udmurjské.
Finsko-ugrické jazyky – finština, maďarština,
estonština a laponština.
Baltofinské – finština, estonština, karelština, izorština.
Finsko-volžské (mordvinština, marijština).
Finsko-laponské (sámština).
Samojedské (enečtina, nenečtina)
PedF, katedra geografie 219
Altajská jazyková rodina
Turkické jazyky – turečtina, ázerbájdština, tatarština,
baškirština (území jihouralských stepí při řece Ufa)
a čuvašština (střední Povolží), urumština,
krymskotatarština, kazaština, nogajština, uzbečtina,
kyrgyzština, altajština, tuvanština, balkarština,
karačajština, jakutština atd.
Mongolské jazyky – mongolština, ordoština, burjatština,
kalmutčtina atd.
Mandžusko-tunguzské jazyky – evenština, nanajština.
Korejské jazyky – korejština.
PedF, katedra geografie 220
Severokavkazská jazyková rodina
Severozápadokavkazské jazyky – adygejština
(čerkeština, kabadirština), abchádština.
Centrální kavkazské jazyky – inguština, čečenština.
Severovýchodokavkazké jazyky – andijština,
kirdijština, čamalalština, darvagština, rutulština atd.
PedF, katedra geografie 221
Jihokavkazská jazyková rodina
Gruzínské jazyky – gruzínština.
PedF, katedra geografie 222
PedF, katedra geografie 223
Afroasijská jazyková rodina
Semitské jazyky – hebrejština, arabština, etiopština atd.
Čadské jazyky – hauština.
Berberské jazyky – guančtina.
Kušitské jazyky – oromo, somálí.
Omotské jazyky – walamo.
Egyptština – dnes se již nepoužívá (např. v hieroglyfech,
koptština).
PedF, katedra geografie 224
Paleoasijská jazyková rodina
Čukotsko-kamčatské jazyky – čukotština, korjačtina,
itelmenština.
Jukagirské jazyky – severní jukagirština (vadulské
nářečí, tundrová jukagirština) a jižní jukagirština (odulské
nářečí, lesní jukagirština).
Nivchština (giljačtina)
Ainština
PedF, katedra geografie 225
Sinotibetská jazyková rodina
Čínské jazyky – jinština, hui, gan, tchajwanština,
šanghaiština.
Tibetobarmské jazyky – baiština, tibetština, barmština,
laoština.
PedF, katedra geografie 226
Jazykové rodiny v Evropě
PedF, katedra geografie 227
PedF, katedra geografie 228
PedF, katedra geografie 229
Náboženská rozrůzněnost
Náboženství se formuje jako vztah lidského vědomí k tomu, co
člověka přesahuje, tedy vztah mezi světem přirozeným (vnímaným
lidskými smysly) a světem nadpřirozeným (tedy světem v představách
v němž vznikají nejrůznější síly, bytosti a mocnosti).
Náboženské atributy:
Soubor představ o vzájemnosti přirozeného a nadpřirozeného světa
a z toho vyplývajících vazeb a vztahů.
Soubor projevů náboženské úcty (např. modlitby, bohoslužby, poutě,
procesí, meditace, oběti, rituální očištění).
Organizační stránka existence a fungování konkrétní církve či sekty
(např. hierarchie osob vykonávajících náboženské obřady, kultovní
místa).
PedF, katedra geografie 230
Náboženská rozrůzněnost
Z hlediska geografie je náboženství vnímáno prostorově.
Formy:
Kmenová.
Národní.
Světová.
PedF, katedra geografie 231
Kmenová náboženství
Náboženství přírodních národů – např. totemismus, fetišismus či
animismus.
Totemismus – založeno na uctívání totemů (např. zvíře, rostlina,
minerál, dřevěný předmět).
Fetišismus – umělé připisování vybraným předmětům určité symboly
a dané objekty tak kromě toho, že jsou samy sebou, mohou
představovat i jiné věci.
Animismus – každá věc je řízena duchovní silou či myslící duší.
Národy vyznávající kult předků věří, že člověk smrtí opouští svět
živých a odchází do světa mrtvých. Tomuto přechodu je věnována
velká pozornost, podobně jako darům (cenné předměty, jídlo, pití,
osobní věci), které zemřelý dostává jako součást pohřební výbavy.
PedF, katedra geografie 232
Další kmenová náboženství
Animatismus – víra v odosobněné, netělesné, stěhující se síly, které
se mohou vtělovat do lidí, zvířat, předmětů apod.; ty pak mají moc
(amulety, ostatky svatých, lektvary aj.).
Magie – aktivní činnost zaměřená na praktické úkony, prováděné
individuálně. Neobrací se na prostředníky (kněží apod.). Účinkovat
může i automaticky (rozbití zrcadla), zdroje jsou neznámé.
Šamanismus – přímý kontakt se světem duchů a jeho ovládání.
Šaman/šamanka je individuální praktik, který je s nadpřirozenými
silami v osobním styku (kněz je pouze prostředník, „úředník“). Šaman
se do jiných světů dostává v transu (drogy, bubnování, světelné
efekty).
Rituály – ustálené, opakující se činnosti.
PedF, katedra geografie 233
Národní náboženství
Judaismus – 11. stol. př. n. l., pět knih Mojžíšových (Pentateuch
neboli tóra). Víra v jediného Boha – Jahve.
Zoroatrismus – vzniklo před 3 tis. lety. Bůh stvořitel – Ahura Mazda
je ústřední postavou posvátné knihy Avesta.
Hinduismus – 4. až 6. stol. n.l. Základním pramenem tohoto velmi
tolerantního náboženství je staroindický bráhmanismus. Uznává tři
rovnoprávné bohy: Brahmu (stvořitele), Višnua (udržovatele,
ochránce) a Šivu (ničitele). Kastovní systém.
Konfucianismus – 6. stol. př. n. l. Významné místo v tomto
náboženství zaujímá sociální etika.
Taoismus – 6. stol. př. n. l. Odmítá jakékoliv vnější zasahování do
chodu života lidí a jevů vyskytujících se krajině. Podle taoistické etiky
je ctnosti dosahováno sebepoznáním a bezprostředním nazíráním, tj.
„žitím v Tao“ (Tao = „cesta“).
Šintoismus
PedF, katedra geografie 234
Světová náboženství
Křesťanství – světový proud vyznavačů víry Ježíše Krista. Vznik v 1.
stol. n. l. v Palestině. Základem je Bible – Starý a Nový zákon. Bůh je
sice jediný, ale vystupuje ve třech podobách: jako Bůh Otec, Bůh Syn
a Duch svatý.
Římskokatolická větev – v čele papež. Sídlo ve Vatikánu. V poutních
místech se z 80 % uplatňuje kult Panny Marie (např. francouzské
Lurdy, polská Jasna Góra) a místa s ostatky zemřelých (hrob Kristův
v izraelském Jeruzalémě, hrob apoštolů Petra a Pavla ve Vatikánu
a hrob svatého Jakuba ve španělském Santiago de Compostela).
Protestantská větev – hlásí se k nim na 400 mil. lidí celého světa
(např. evangelické augsburské vyznání, evangelické helvétské vyznání
atd.).
PedF, katedra geografie 235
Křesťanství
Pravoslavná (byzantská) větev – představitel biskup. Postupně se
vytvořily tzv. autokefálie církví (odvozeno z řeckého autos = sám,
kefalé = hlava) s vlastními patriarcháty.
Původními byly: konstantinopolský, alexandrijský, antiochijský,
a jeruzalémský. Později přibyly: ruská, gruzínská, srbská, rumunská,
bulharská, kyperská, řecká, albánská, polská, česko-slovenská,
americká.
Biskupové v různých zemích mají různé názvy: arcibiskup (Kypr,
Řecko), metropolita (ČR, Polsko, Albánie), patriarcha (Rusko,
Rumunsko).
Poutními místy jsou např: ruský Zagorsk, ukrajinský Kyjev, řecký
Athos.
PedF, katedra geografie 236
Pravoslavní
PedF, katedra geografie 237
Protestanti
v Evropě
PedF, katedra geografie 238
PedF, katedra geografie 239
Křesťanství ve světě
PedF, katedra geografie 240
Buddhismus
Nejstarší světové náboženství. 6.–5. stol. př. n. l. a jsou spojovány
s Buddhou (Budha = Probuzený).
Lámaismus – specifická forma tibetského buddhismu. Centrem je
klášter Pótala v tibetské Lhase.
Zen-buddhismus – 4. a 5. stol. n. l. usiluje na bázi meditací
o „vyprázdnění“ mysli a obnovení přirozené schopnosti vidět svět
takový, jaký je, tj. bez kulturního civilizačního vědění získaného
obvykle výchovou, zkušeností a logickým myšlením.
PedF, katedra geografie 241
Islám
Nejmladší náboženství – 7. stol. n. l. prorok Mohammed
(Muhammad).
Obsahuje prvky judaismu i křesťanství.
Základem islámu je víra v jednoho Boha Alláha a jeho proroka
Muhammada.
Náboženství má pět hlavních pilířů víry: vyznání víry, modlitbu
(pětkrát denně modlitby), půst v měsíci ramadánu, fenomén almužny
a alespoň jednou za život vykonat pouť (hadž) do saúdskoarabské
Mekky (mešita al-Haram s černým kamenem).
Celkový počet vyznavačů islámu (muslimů) je odhadován na 1,3 mld.
osob.
Od 8. stol. n. l. se náboženství člení na dvě větve: sunnitskou
a šíitskou.
K poutním místům vedle Mekky a Medíny náleží i šíitská Karbalá
v jižním Iráku a iránská centra Kamm a Mašhad.
Modlitba
 Prohlášená pětkrát za den.
 Věřící všech národností se modlí směrem
k Mekce.
 Před modlitbou si omyjí ruce, hlavu, obličej, nohy.
 Dospělí muži se v pátek musejí modlit v mešitě,
kde si vyslechnou kázání imána (vedoucího
modlitby).
PedF, katedra geografie 242
Ramadán
 Ramadán se nazývá též saum, tedy „půst“.
 Během ramadánu musí zdravý dospělý muslim
každý den od východu do západu slunce
dodržovat naprostý půst, to jest zdržovat se jídla,
pití, kouření, žvýkání a sexu.
 Pro muslimy celého světa je tradičně ramadán
nejsvátečnějším měsícem, kdy ponocují a hodují
společně s příbuznými a přáteli.
PedF, katedra geografie 243
Mekka
Bohaté obchodní centrum a oáza, kult.
Krychlová svatyně Kaaba (8 x 8 x 10 m) nad
posvátným černým kamenem: zkamenělý anděl
strážce Adama či meteorit?
PedF, katedra geografie 244
Hadždž
Islám ve světě
PedF, katedra geografie 246
Zákaz zpodobňovat
Boha, požívat lihoviny a
vepřové.
Mnohoženství.
Povinnost šířit islám,
i mečem.
Den odpočinku – pátek.
Posvátná kniha – korán
(sbírka kázání
Muhammeda).
PedF, katedra geografie 247
Sunnité a Šíité
Šiíté a sunnité tvoří dvě základní větve islámu.
Sunnité
Sunnité je odvozeno od arabského slova sunna (zvyk, cesta). Sunnité
tvoří asi 90% všech muslimů. Za sunnity se označují ti muslimové,
kteří již od roku 632 (rok 10 podle islámského kalendáře) po smrti
Mohameda uznali za jeho nástupce Abú Bakra.
Šíité
Jejich protipólem se stali šíité (z arabského ší'at Alí – strana Alího),
kteří tvrdili, že titul chalífy by měl dědičně připadnou Mohamedově
rodině, konkrétně jeho zeťovi Alímu.
PedF, katedra geografie 248
Mešita, minaret, muezin, džamija
PedF, katedra geografie 250
PedF, katedra geografie 252
Demografická revoluce
PedF, katedra geografie 253
Demografická revoluce I
Historický proces převratné změny demografických
charakteristik populace.
Snížení úrovně úmrtnosti a porodnosti, tedy nárůst délky
lidského života a snížení počtu dětí v rodinách.
Jediná dosud známá optimistická teorie umožňující
předpovídat budoucnost lidstva (např. Pavlík, 1964;
Beaver, 1976).
Změny komplexní, které zasahují do různých oblastí lidské
činnosti.
PedF, katedra geografie 254
Demografická revoluce II
Změna demografických charakteristik je neměnná,
nevratná!
Příčinou je změna společenského chování společnosti –
uvědomění si kvalitativních změn.
Probíhala během 19. a 1. ½ 20. století, nejdříve proběhla
ve Francii a Anglii.
Pro české země období let 1830–1930.
Populace méně rozvinutých zemí zaznamenaly nástup
demografické revoluce až během 2. ½ 20. století, v těchto
zemích zpravidla zatím ukončena není.
PedF, katedra geografie 255
Demografická revoluce III
Lze ji pochopit a vysvětlit jen v kontextu změn v ostatních
sociálních, ekonomických, politických a kulturních
procesech s lidmi, neboť tyto procesy jsou vzájemně
provázány.
PedF, katedra geografie 256
Vstupní podmínky I
Renesance – otevření nové cesty k chápání a poznání
světa.
Přechod společnosti od tradiční k moderní (17. století).
Rytmus změn, který je rychlejší než v tradiční společnosti.
Rozsah změn a vzrůstající vzájemná souvislost mezi
různými oblastmi a změnami v nich.
Svébytná povaha moderních institucí, řada
charakteristických moderních institucí (např. politický
systém národního státu, celkovou závislost výroby
na neživých zdrojích energie či komodifikaci námezdní
práce).
PedF, katedra geografie 257
Vstupní podmínky II
Hluboké změny v charakteru a dynamice procesů s lidmi
v posledních čtyřech stoletích lze nazvat revolucemi.
Konec feudalismu a prosazení svobody jednotlivce,
rozvoj poznání (vědy) a technologií,
zvýšení výroby potravin,
industrializace a urbanizace,
povinná školní docházka a odstranění analfabetismu, rozvoj
lékařské péče a zlepšení hygieny,
růst životní úrovně a zlepšování zdravotního stavu,
emancipace žen, sekularizace,
demokratizace,
revoluční změna v charakteru demografické reprodukce.
PedF, katedra geografie 258
Hlavní rysy I
Kvalitativní přeměna z charakteru extenzivního na
intenzivní.
Posílení vlivu společenských charakteristik na úkor
biologických.
Provázanost s průmyslovou revolucí.
Vznik nového ideálu – malá rodina (vyšší mobilita
a anonymita městského prostředí).
Rozvoj techniky a tovární výroby -> růst nových hodnot vzdělání,
úspěch.
PedF, katedra geografie 259
Hlavní rysy II
Kvantitativní změny:
Pokles hodnot hrubé míry úmrtnosti ze 25–30 ‰ na
méně než 15 ‰.
Naděje na dožití se zdvojnásobuje z 30–35 let na 70
let.
Počátek:
Pokles hrubé míry porodnosti ze 45–50 ‰ na méně
než 20 ‰.
Pokles úhrnné plodnosti zhruba pod úroveň 5 dětí na
ženu.
PedF, katedra geografie 260
Před demografickou revolucí
Dva typy demografické reprodukce:
Lovecko-sběračská společnost – úroveň plodnosti
a úmrtnosti nebyla vědomě ovlivňována, reprodukce
byla silně závislá na vnějších podmínkách.
Společnosti po neolitické revoluci – usedlejší způsob
života, zvýšení úrovně plodnosti, prodloužení délky
života, nárůst úrovně nemocnosti a úmrtnosti
na infekční choroby, relativně nízký věk při vstupu do
manželství.
PedF, katedra geografie 261
Ukazatele
Index (obecné) plodnosti – If vyjadřuje, do jaké míry se počet dětí
narozených ženám dané populace liší od teoretického počtu
narozených, které by tyto ženy měly za předpokladu, že měly
plodnost jako hutterité.
Index manželské plodnosti – Ig vyjadřuje, do jaké míry se liší
počet manželsky narozených od teoretického počtu při maximální
(„hutteritské“) plodnosti.
Index nemanželské plodnosti – Ih vyjadřuje, jak se plodnost
nevdaných žen liší od maximální plodnosti hutteritů.
Index podílu vdaných žen na celkové plodnosti –Im udává, do
jaké míry působí rodinný stav na dosažení maximální možné
plodnosti.
Mezi indexy platí vztah: If = Ig * Im + (1 – Im) * Ih.
PedF, katedra geografie 262
Demografická revoluce - fáze
Tři až čtyři fáze:
1. fáze: Velká porodnost i úmrtnost – Rozvojové země (přírodní
stav), malý přirozený přírůstek.
2. fáze: Pokles úmrtnosti – Zlepšení zdravotní péče, velký přírůstek,
Evropa 20. století.
3. fáze: Pokles porodnosti – Rozvoj vzdělání (kariéra žen),
plánování rodiny, malý až nulový přírůstek.
PedF, katedra geografie 263
Demografická revoluce - fáze
4. fáze: Pokles porodnosti pod úmrtnost –
následuje 10 až 20 let po fázi 3, záporný přírůstek
(úbytek), plánování rodiny, malý až nulový přírůstek
(ČR dnes).
PedF, katedra geografie 264
Demografická revoluce - fáze
PedF, katedra geografie 265
=> Stárnutí populace
Progresivní
typ
Stacionární
typ
Regresivní
typ
PedF, katedra geografie 266
Demografická revoluce - fáze
PedF, katedra geografie 267
Úmrtnost
Rozdíl mezi 1. a 3. fází demografické revoluce je
nejlépe vidět při srovnání příčin úmrtí.
Dostupnost zdravotní péče můžeme považovat za
jeden z hlavních ukazatelů vyspělosti země.
Výrazně se mění podíl akutních a chronických
onemocnění na úmrtnosti lidí.
PedF, katedra geografie 268
Úmrtnost
Akutní nemoci
Zasahují opakovaně
značnou část
populace.
Zasahují lidi každého
věku.
Potlačeny moderní
medicínou (očkování,
hygiena, antibiotika..).
Významné
v rozvojových zemích.
Chronické nemoci
Přítomny stále.
Zasahují malou, ale
stálou část populace.
Nemoci stáří – lidé se
jich musí dožít.
Hlavně v rozvinutých
zemích.
PedF, katedra geografie 269
Demografická revoluce - typy
Francouzský.
Anglický.
Japonsko-mexický typ.
Typologie je založena na rozdílech v nástupu poklesu porodnosti
a úmrtnosti, jenž má za následek rozdílnou míru populačních
přírůstků.
PedF, katedra geografie 270
Francouzský typ
Nástup koncem 18. století.
Pomalý a celkově ve srovnání s ostatními typy nízký
početní nárůst populace.
První období probíhá dlouho (1 století) - poklesu úrovně
porodnosti s téměř současným poklesem úrovně
úmrtnosti.
Druhé období (60 let) - rychlý pokles úrovně porodnosti
i úmrtnosti.
PedF, katedra geografie 271
Francouzský typ
PedF, katedra geografie 272
Anglický typ
První období – vysoká úroveň porodnosti při současném
poklesu úrovně úmrtnosti.
Druhé období (60 let) – pokles úrovně porodnosti
i úmrtnosti, velký nárůst počtu obyvatel.
V 18. století však v Anglii nastupují obrovské společenské
změny v hospodářství, obchodu, politice, z velké části
umožněné i zázemím kolonií.
PedF, katedra geografie 273
Anglický typ
PedF, katedra geografie 274
Japonsko-mexický typ
Nástup v 2. ½ 20. st. – mnohem vyšší početní nárůst
populace.
První období – nárůst úrovně porodnosti.
Druhé období (60 let) – relativně rychlý pokles porodnosti.
PedF, katedra geografie 275
Japonsko-mexický typ
PedF, katedra geografie 276
Demografická revoluce ve světě
Počátek v 18. století ve Francii a postupně se rozšířila jako
difúzní proces do ostatních zemí v Evropě i do zemí
s obyvatelstvem pocházejícím z Evropy a byla ukončena
zhruba v polovině 20. století.
Svět se rozdělil z demografického pohledu na dvě části:
Evropa
země s původně evropským obyvatelstvem
Po skončení rozdělila svět na dvě části: země
demograficky vyspělé a demograficky rozvojové.
PedF, katedra geografie 277
Demografická revoluce ve světě
Francie 150 let
Velká Británie 150 let
Švédsko, Dánsko, Norsko, Belgie, Německo 125 let
Česká republika 100 let
Itálie, Španělsko 75 let
PedF, katedra geografie 278
Rozvinuté země
Pokles úmrtnosti byl záhy následován poklesem
porodnosti.
Došlo ke společenským
změnám.
Nedošlo k razantnímu
zvýšení počtu obyvatel.
PedF, katedra geografie 279
Rozvojové země
Velká prodleva mezi poklesem úmrtnosti
a porodnosti.
Společenské změny
neprobíhají (emancipace,
plánování rodiny..).
Populační exploze –
rychlý růst počtu obyvatel.
PedF, katedra geografie 280
Demografická revoluce - fáze
PedF, katedra geografie 281
Vybrané země světa (2011)
PedF, katedra geografie 282
Populační
prognóza, odhad
a projekce
PedF, katedra geografie 283
Demografický x populační vývoj
Demografický vývoj – otázky spojené
s přirozenou měnou (tzn. demografickou
reprodukcí – vázána na vlastní bio-sociální proces
rození a vymírání).
Populační vývoj – je výsledkem demografické
reprodukce doplněné migrací (migrace –
podmíněny především sociálními a ekonomickými
podmínkami každého regionu).
PedF, katedra geografie 284
Populační prognóza I
Souhrnný proces, který zahrnuje soubor činností vedoucí
k vytvoření prognózy v její logické posloupnosti.
V případě tvorby populačních prognóz je rozsah tohoto
souboru dán obecnou složitostí reálných systémů, v nichž
se reprodukce demografických struktur odehrává.
PedF, katedra geografie 285
Populační prognóza II
Nezbytným předpokladem prognózování vývoje složitých
systémů je abstrakce.
Uplatnit princip abstrakce znamená odhlédnout od
nepodstatných nebo méně podstatných vlastností
a souvislostí vývoje sledovaného objektu, a přejít tak od
reálného systému k jeho modelu.
PedF, katedra geografie 286
Populační prognóza III
Přechod od reálného systému k modelu a od modelu
zpět k realitě označujeme za modelování = základní
metoda studia a prognózování vývoje reálných
systémů, jejíž aplikace má 7 etap:
1. vymezení systému – v jehož rámci vývoj budeme prognózovat
= identifikace podstatných prvků a vazeb systému tak, aby byl co
nejlépe vystižen mechanismus a souvislosti sledovaného vývoje.
2. popis a analýza vymezeného systému – získání a významové
utřídění informací o dosavadním vývoji prognózovaného objektu.
PedF, katedra geografie 287
Populační prognóza IV
3. konstrukce projekčního modelu – vychází z finálního vymezení
systému, s nímž by měl použitý model být identický.
4. prognóza hodnot parametrů modelu – vlastní jádro
prognózování populačního vývoje.
5. projekční výpočty a dokumentace získaných výsledků – výpočty
vedou k ucelenému popisu budoucího vývoje vymezeného
systému a k analogickému popisu vývoje určeného objektu.
6. výběr informací pro prezentaci prognózy a způsobu jejich
zprostředkování uživatelům.
7. hodnocení prognózy – popis a analýza zjištěných rozdílů,
posouzení míry vědeckosti celého procesu sestavení prognózy (1.
– 6. etapy). Slouží při aktualizaci platné nebo tvorbě zcela nové
prognózy vývoje daného systému.
PedF, katedra geografie 288
Populační prognóza V - metody
1. Klasická, kohortně komponentní metoda populačních projekcí –
vychází z pojetí populačního vývoje jako souhrnného procesu, jehož
jednotlivými složkami jsou úmrtnost, porodnost a případně také
migrace, základem se stal model růstu stabilní populace.
2. Formování metodiky prognóz dílčích komponent
reprodukčního procesu – přechod od konstantních intenzit dílčích
procesů k reálnějším, proměnným  vzrostl zájem o extrapolační
techniky a následně o metody analýzy časových řad; skutečnost, že
budoucí vývoj nelze odvodit pouze na základě extrapolace
dosavadních vývojových trendů  metody kauzální analýzy
a regresní modely.
PedF, katedra geografie 289
Populační prognóza VI - metody
3. Zobecněním klasického projekčního modelu – A. Rogerse (pol. 60.
let) – snaha o zahrnutí migrace  multiregionální projekční
model.
4. Současná etapa (posledních 20 let) – vytváří se kompaktní široké
pojetí metodologie prognózování populačního vývoje (její
segmenty se objevily již ve vzdálenější minulosti) – odklon od hlavní
pozornosti na techniku vlastního sestavení souhrnné prognózy
k pojetí prognózování populačního procesu jako speciální vědecký
výzkum zahrnující veškerou činnost, která souvisí s tvorbou
prognózy. Klíčové postavení má prognóza parametrů projekčního
modelu.
PedF, katedra geografie 290
Populační prognóza VII
Prognózování úmrtnosti – vzhledem k relativní stabilitě vývojových
trendů úmrtnosti se při prognózování tohoto procesu v rozhodující
míře uplatňoval předcházející vývoj (pozornost i mezinárodním
srovnáním).
Prognózování plodnosti – odhad budoucí plodnosti se také opíral
především o analýzu minulého vývoje. Při této analýze byly téměř
výhradně sledovány dosažené úrovně a hlavní vývojové tendence, pro
něž se často hledaly analogie v zahraničních statistikách. Zároveň se
věnovala zvýšená pozornost odchylkám od sledovaných trendů, které
byly vztahovány k přijatým opatřením a k dalším změnám vnějších
podmínek.
PedF, katedra geografie 291
Populační odhad I
Populační odhady: každý odhad početního stavu
obyvatelstva včetně jeho struktur podle věku
a pohlaví z pohledu předpokládaného budoucího
a minulého vývoje.
Nejsou výsledkem statistického šetření (ale
využívají nashromáždění statistických datových
zdrojů z předcházejících časových úseků jako
základní vstupní informace).
PedF, katedra geografie 292
Populační odhad II - metody
Pokud demografické projekce jsou věrným
prodloužením skutečného chování určité populace
do budoucnosti, potom získáme zvláštní případ
demografické projekce, tj. populační prognóza.
Změny v minulém časovém období – intercensální odhady
(pomocí interpolace).
Budoucí změny demografická projekce (na základě
extrapolace).
PedF, katedra geografie 293
Populační odhad III
Vhodné období ne delší než 20 let (potom
významný pokles spolehlivosti projektu).
Intercensální odhady celkového počtu
obyvatelstva se opírají o údaje několika censů
nebo dvou po sobě následujících sčítání - metoda
matematické interpolace.
PedF, katedra geografie 294
Populační projekce I
Prostorové hledisko: projekce celostátní,
republikové, okresní nebo sídelní jednotky.
Časové hledisko:
krátkodobé projekce (do 10 let)
střednědobé (10–25 let)
dlouhodobé (nad 25 let)
PedF, katedra geografie 295
Populační projekce II - metody
Formální extrapolace celkového počtu obyvatel
a extrapolace doplněná odhadem věkové
struktury – používá různé exponenciální funkce.
Komponentní metoda (též demografická) bez
uvažování migrace – vhodná pro krátkodobé
a střednědobé projekce (do 20–25 let) a pro
relativně homogenní populace (stát, kraje), za
které máme údaje o řádu vymírání a rození, ev.
o migračních proudech.
PedF, katedra geografie 296
Populační projekce III - postup
Výchozí okamžik prognózy = rok sčítání.
Jak dlouhá doba projekce.
Nejdůležitější – hypotéza budoucích změn v řádu
vymírání a rození.
Jednovariantní a vícevariantní projekce (např.
nízká, střední, vysoká).
PedF, katedra geografie 297
Populační projekce IV - postup
Hypotézy posléze formalizujeme a kvantifikujeme.
Pro sestavení populačních projekcí komponentní metodou
potřebujeme:
věkovou strukturu k výchozímu okamžiku projekce odděleně
pro obě pohlaví,
řád vymírání, vyjádřený úmrtností tabulkou,
řád rození, vyjádřený mírami plodnosti podle věku.
Nejjednodušší metodou je zde metoda posouvání
věkových skupin.
Komponentní metoda s uvažováním budoucí migrace.
PedF, katedra geografie 298
Populační růst
(exploze)
PedF, katedra geografie 299
Populační růst
Rychlost růstu se neustále zvyšuje.
Příliš se nemění maximální délka života.
Mění se porodnost, úmrtnost, přirozený
přírůstek, věková struktura a naděje dožití.
V historii rozlišujeme 4 hlavní období.
PedF, katedra geografie 300
Populační růst I
1. Lovecko – sběračské období (asi do 9 000 př.n.l.)
 Celkově jen několik miliónů obyvatel.
 Lidé putovali krajinou v malých skupinách.
 Živili se lovem a sběrem planých rostlin.
 Hustota do 1 obyv./200 km2
 Přírůstek 0,00011 %.
PedF, katedra geografie 301
Populační růst II
2. Zemědělské období (9 000 př.n.l. – 16. stol.)
 Lidé se usadili, vytvořili trvalé osady, živili se
zemědělstvím.
 Hustota vzrostla na 1–2 obyv./km2
 Přírůstek 0,3 %, (Římani 54 mil, v r. 1000 asi
300 mil obyvatel).
PedF, katedra geografie 302
Populační růst III
3. Průmyslové období (začíná v 16. stol)
 Rozvoj zdravotní péče, odtržení lidí od půdy.
 Přírůstek v r. 1600 0,1 %, rostl o 0,1 %
každých 50 let.
 Rok 1800 – 900 mil, 1900 – 2 mld., 1960 – 3
mld.
PedF, katedra geografie 303
Populační růst IV
4. Moderní – postmoderní společnost
 Změny ve společnosti.
 Pokles růstu ve vyspělých zemích, rychlý růst
v rozvojových.
 Největší přírůstek v dějinách 60. léta – 2,2 %,
rok 2000 – 6 mld. lidí.
PedF, katedra geografie 304
Populační růst V
Přírůstek obyvatelstva se neustále zvyšoval
celou první polovinu 20. stol. = exponenciální
růst (křivka J).
Maximum 1965 až 1970 – 2,2%.
Nyní přírůstek celosvětově klesá (1,4%).
PedF, katedra geografie 305
Populační růst VI
Doba zdvojení:
Doba, za níž se populace zdvojnásobí.
Vycházíme z exponenciálního růstu.
Dělíme 70 přírůstkem v %.
Stát Přírůstek (%) Doba zdvojení (roky)
Pobřeží Slonoviny 3,8 18
Čína 1,4 41
USA 0,9 78
Německo 0,1 700
PedF, katedra geografie 306
Populační růst VII
Logistická křivka = plochá S křivka
Žádná populace neroste věčně, narazí na možnosti
prostředí = nosná kapacita.
Nezahrnuje zlepšování zdravotní péče, potravy,
technologií.
Pro dosažení nulového růstu musí lidé projít
demografickou revolucí.
PedF, katedra geografie 307
Nosná kapacita prostředí I
Je maximální populace, která může v prostředí trvale
existovat.
Určuje hranice lidské populace.
Populace, která ji překročí, mění prostředí způsobem,
který sníží její velikost v budoucnosti.
Je obtížné určit její velikost pro národ i celou Zemi:
Musíme se shodnout, jaký by měl být životní standard
člověka.
Pro výpočet používáme HDP na hlavu a kalorie na hlavu.
PedF, katedra geografie 308
Nosná kapacita prostředí II
Je určena kombinací limitujících faktorů
Faktory dělíme do 3 skupin:
1. Krátkodobé (ovlivní populaci už v roce, kdy se
objeví)
Hlavně přerušení dodávek potravin z různých příčin (politika,
válka, neúroda..).
Světové katastrofy (nukleární válka, toxické látky, nová
nemoc..).
2. Střednědobé (projeví se za 1–10 let)
Úbytek neobnovitelných zdrojů (hlavně pro dopravu
a vytápění), nedostatek energie pro distribuci potravin.
Klimatické změny nebo desertifikace.
PedF, katedra geografie 309
Nosná kapacita prostředí III
3. Dlouhodobé (za více než 10 let)
Eroze půdy, nedostatek podzemní vody, kyselé
deště.
Dosažení je možno určit podle dostupnosti zdrojů na
hlavu.
Ukazuje se, že jsme dosáhli maxima biologických zdrojů
na hlavu.
Je možné, že již byla překročena nosná kapacita Země.
PedF, katedra geografie 310
Nosná kapacita prostředí IV
komodita vrchol Max.
produkce/obyv.
vlna 1960 0,86 kg
dřevo 1967 0,67 m3
ryby 1970 5,5 kg
skopové maso 1972 1,92 kg
hovězí maso 1977 11,81 kg
obilniny 1977 342 kg
PedF, katedra geografie 311
Hrozí nám přelidnění?
Koncem 18. století to byl T. R. Malthus s jeho populačním
zákonem (1798) o aritmetickém růstu množství prostředků
obživy a geometrickém růstu počtu obyvatelstva.
Počátkem 2. ½ 20. století – Ehrlichova Populační bomba
(1968) a Meadowsovy Hranice růstu (1971), které byly
výstižně označeny jako Malthus a počítač.
PedF, katedra geografie 312
Hrozí nám přelidnění?
PedF, katedra geografie 313
Př. Bangladéš
Jedna z nejchudších zemí světa
Příjem kalorií tvoří 85 % množství nutného pro dobré zdraví.
½ lidí nemá přístup k pitné vodě.
70 % nemá přístup k zdravotní péči.
Naděje dožití je 59 let.
Trpí pravidelnými povodněmi.
PedF, katedra geografie 314
Př. Bangladéš
Počet obyvatel země:
Přírůstek 2 mil./rok.
Každoročně díky monzunovým dešťům přijdou o život
tisíce lidí. Za jak dlouho se se doplní stav obyvatelstva?
Za 1 měsíc? Za 2 týdny?
Země Rozloha
km2
1991 2001 2011
Bangladesh 147,570 106,314,992 124,355,263 144,043,697
PedF, katedra geografie 315
Světové populační hodiny
http://www.worldometers.info/cz/
http://multimedia.ihned.cz/infografika/c1-49563090-jak-tikaji-
populacni-hodiny-lidstva-co-den-to-temer-ctvrt-milionu-lidi-navic
PedF, katedra geografie 316
Světové populační hodiny
PedF, katedra geografie 317
Populační růst
PedF, katedra geografie 318
Populační růst I
PedF, katedra geografie 319
Populační růst II
PedF, katedra geografie 320
Populační růst III
PedF, katedra geografie 321
Populační růst IV
PedF, katedra geografie 322
Populační růst V
PedF, katedra geografie 323
Populační růst VI
PedF, katedra geografie 324
Populační růst VII
PedF, katedra geografie 325
Populační růst VIII
PedF, katedra geografie 326
Populační růst IX
PedF, katedra geografie 327
Populační růst X
PedF, katedra geografie 328
Populační politika I
PedF, katedra geografie 329
Populační politika II
Souhrn schémat, teorií a praktických postupů státu,
kterými se snaží cíleně ovlivňovat množství populace.
Přístupy:
kvantitativní (početní) – sleduje početní vývoj
obyvatelstva.
migrační – sleduje vývoj v migraci (imigrace/emigrace)
obyvatelstva, kterou lze státními zásahy ovlivňovat.
PedF, katedra geografie 330
Kvantitativní populační politika
pronatalitní, která podporuje růst porodnosti
(natalitu). V současnosti je aplikována zejména ve
vyspělých státech světa, kde je přirozený přírůstek
nízký a průměrný věk obyvatelstva se zvyšuje.
protinatalitní, která podporuje snižování míry
porodnosti. Je aplikována vládami zejména
v rozvojových zemích tzv. třetího světa, kde je
přírůstek obyvatelstva vyšší. Velmi tvrdými
protinatalitními opatřeními se v 80. letech 20. století
prezentovala např. Čína, kde byla uplatňována tzv.
politika jednoho dítěte, která platí dodnes.
PedF, katedra geografie 331
Populační politiky Číny
Politika jednoho dítěte:
o 39,5 mil. více mužů než žen!!!
Politika přesídlování:
uvolnění v přelidněných oblastech
x
osídlení nezalidněných x menšinových území
Politika genderové rovnosti
Politika vzdělávání:
lepší školy jsou čínské školy, 1. jazyk – čínština
Politika sociálních jistot:
spojena s přesídlováním
PedF, katedra geografie 332
Národnostní politiky Číny
Politika etnického pluralismu
Politika etnické emancipace
Politika etnické pozitivní populační diskriminace:
Územní princip
Etnický princip
Politika etnické integrace
PedF, katedra geografie 333
Není Číňan jako Číňan
Striktně rozlišujte:
Hanizace – proces osídlování menšinových území
Hany – etnickou majoritní skupinou (Ujgursko).
Sinizace – proces kulturní dominance hanské = pravé
čínské kultury rozlišovat.
Rozlišovat pojmy Číňan 汉族 a Číňan中国人 !
PedF, katedra geografie 334
Není Číňan jako Číňan I
92 % populace jsou Hanové (汉族).
8 % menšiny= 112 mil. příslušníků! (největší z nich:
Zhuang, Hui, Menggu, Weiwuer, Zang,Yi, Miao, Yao,
Man).
Hanzu – Číňan 汉族 vs. Číňan 中国人Zhongguoren.
I Tibeťan je 中国人, rozhodně ale ne 汉族.
Paralela: každý Čech je Evropan, ale ne každý Evropan je
Čech.
PedF, katedra geografie 335
Hanizace
Dosídlování menšinových území Hany.
Historický proces, ale v dějinách ČLR nový rozměr.
汉族–Han(zu) – příslušník etnika Číňanů.
Hanizace jako nástroj vnitřní geopolitiky, nástroj kontroly
menšinových oblastí.
Úzká vazba na populačně-národnostní politiku.
PedF, katedra geografie 336
PedF, katedra geografie 337
PedF, katedra geografie 338
Populační
projekce ČR
PedF, katedra geografie 339
PedF, katedra geografie 340
PedF, katedra geografie 341
PedF, katedra geografie 342
PedF, katedra geografie 343
PedF, katedra geografie 344
PedF, katedra geografie 345
To je vše z geografie
obyvatelstva!!!