PedF, katedra geografie 1
Geografie sídel
Vývoj geografie sídel – hlavní směry
3 hlavní směry (proudy):
A) geografie osídlení (settlement geography) – sídelní
systémy, sídla - brány jako vnitřně stejnorodá, vztahy
mezi sídly.
B) geografie města (urban geography) – vnitřní struktura
měst, morfologické, genetické a sociodemografické znaky,
vývoj, problémy měst.
C) geografie venkova (rural geography) – venkovské
osídlení a jeho problémy.
Relativně autonomní disciplíny GS.
PedF, katedra geografie 2
Vývoj disciplíny – hlavní směry
Počátky: starověk – Řecko, Řím (Ceasar – „Zápisy z války
galské“).
Vyčlenila se koncem 19. stol. (co brát za počátky:
monografie a popisy měst, cestopisy a náčrty sídel…).
Původně součást ANTROPHOGEOGRAPHIE (F. Ratzel).
Vývoj disciplíny – německá škola
Antropogeographie – popis, morfologie – geografický
(Ratzel, 1882) a dokonce etnický determinismus (A.
Meitzen, 1895).
O. Schüttler: předmět g. sídel = viditelné jevy v kulturní
krajině: morfologicko-genetické studium sídel, směr se
vyčerpal vytvořením typologie a klasifikace na základě
morfologických znaků (cca 30. léta).
Německá škola
W. Christaller (1933): „Teorie centrálních míst“ –
výzkum centrality a hierarchie sídel podle různých
funkcí.
Od 60. let – přejímání témat anglosaské školy,
funkční vztahy sídel, vymezování složitých sídelních
útvarů.
Pravidlo velikostního pořadí (Auerbach, Zipf).
Silná aplikační funkce, zvl. v územním plánování
(Schwarz, Bousedt, Boesch, Bobek, Lichtenberger).
Francouzská škola
„Géographie humaine“ – Vidal de la Blache.
Funkční analýza předchází popisu, analýza ve vztahu k
celé oblasti.
Monografie měst.
Výzkum koncentrace a rozptýlenosti venkovských sídel.
Americká škola
Nejprve do 1. sv. války problémy kolonizace kontinentu.
Od 20. let – vnitřní struktura měst jako odraz imigračních vln.
Sociologové a urbanisté –> Chicagská škola.
Pojmy ze sociálního darwinismu D. Spencera (sukcese, invaze,
filtrace), dynamika, příčiny – ne jen popis.
Využívání statistických vícerozměrných metod (korelace, faktorová
a shluková analýza…).
Teorie: ekonomické báze města, prvního města, funkční prostorová
struktura (Hoyt, Harris, Ullmann, Jefferson, Berry).
Dominance směru zejména od 60. let v celosvětovém měřítku.
Shrnutí nejdůležitějších trendů
Rozdělení na proudy (g. sídel, města a venkova).
Do 2. sv. v. dominance morfologicko-genetického popisu sídel,
po válce funkční klasifikace.
Pokrok ve výzkumných metodách: souvisí s kvantitativní
revolucí od 50. let, modelování (gravitační modely, pravidlo vel.
pořadí, teorie centrálních míst).
Zvyšuje se aplikační funkce a interdisciplinarita (spolupráce s
územním plánováním, urbanismem, sociologií, ale
i marketingem).
Vývoj v ČR
Do 2. sv. války-venkovské osídlení a jeho problémy, po ní spíše
města a sídelní systémy.
Morfologicko-genetický směr: typologie venkovských sídel
(Říkovský, Láznička, Koláček).
Statistický směr: populační vývoj měst, statistika rozložení
povolání, národností (Boháč, Moschelesová) – do konce 30. let.
Od 60. let doposud: sociálně-geografický směr: poloha sídel,
sféry působnosti města, systém osídlení, vnitřní sociální
struktura měst.
Nové statistické a jiné metody (stat. modelování, historická,
srovnávací, kartografická met., terénní výzkum, dotazníky).
Od 90. let: morfologická, genetická a sociodemografická
struktura měst (Korčák, Hampl, Kühnl, Musil, Illner, Sýkora –
„Albertovská škola).
PedF, katedra geografie 10
Sídlo
Sídlo = seskupení sídelních jednotek (domů) včetně
hospodářských objektů a dopravních zařízení na určitém
vymezeném území; základní jednotka osídlení.
Prostorově oddělené jednotky navzájem propojené celou
řadou významných vazeb ekonomického, legislativního,
administrativně správního, sociologického ekologického aj.
původu a charakteru.
PedF, katedra geografie 11
Samota
Venkovská samota, na Moravě „laz“.
Osamocené venkovské lidské obydlí tvořené jediným
domem, výjimečně až dvěma nebo třemi obydlenými
domky.
Venkovská sídla jako zámečky, hospodářské dvory
a usedlosti, hájovny, myslivny, mlýny, hamry.
PedF, katedra geografie 12
PedF, katedra geografie 13
Osada „kolonie“
Prostorově oddělená nebo integrovaná součást obce, která
není obvykle samosprávným útvarem.
Osady vznikaly v souvislosti s řešením sociálních potřeb
(např. bývalé nouzové kolonie), hospodářskou činností
(hornictví, těžba dřeva) nebo s využitím volného času
(chatová osada, zahrádková kolonie).
PedF, katedra geografie 14
Hamlet
Lokalizace v USA, Kanadě, Velké Británii, Francii
(hameaux), Německu (Weiler), Švýcarsku, Rumunsku
(cătunuri) nebo Indonésii (Kampung).
V USA označení „hamlet“ – nemusí to být jen samota, ale
může to být i městečko s několika tisíci obyvateli (hamlet
Ronkonkoma má 20 tisíc obyvatel, Mount Sinai – 8 400
obyvatel apod.).
PedF, katedra geografie 15
PedF, katedra geografie 16
Základní sídelní jednotka
Základní sídelní jednotkou se rozumí jednotka
představující části území obce s jednoznačnými územně
technickými a urbanistickými podmínkami nebo spádová
území seskupení objektů obytného nebo rekreačního
charakteru.
Je skladebnou součástí sídelní struktury a je určena pro
prostorovou identifikaci a sledování sociálně
ekonomických a územně technických jevů, přímo
vázaných na osídlení, zejména výsledků Sčítání lidu, domů
a bytů.
PedF, katedra geografie 17
Základní sídelní jednotka - číslování
Schéma kódu základní sídelní jednotky: AAAAAB
AAAAA = kód ZSJ (přípustné rozmezí 00001 až 19999
a dále 30001 až 39999)
B = kontrolní znak vypočtený metodou MODULO 11-ADDO
(nabývá hodnot 0-9).
K 30. 9. 2014 bylo v ČR 22 481 jednotek.
PedF, katedra geografie 18
Základní katastrální jednotka
Katastrální území je v ČR podle § 2 písm. h) zákona č. 256/2013
Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) „technická jednotka,
kterou tvoří místopisně uzavřený a v katastru nemovitostí společně
evidovaný soubor nemovitostí“.
K 31. 8. 2014 je v České republice 13 099 katastrálních území.
Spravuje Český úřad zeměměřický a katastrální se sídlem v Praze:
www.cuzk.cz
PedF, katedra geografie 19
Základní katastrální jednotka
PedF, katedra geografie 20
Základní katastrální jednotka
PedF, katedra geografie 21
Územně technická jednotka
ÚTJ je v ČR jednotka, která je vymezena jako katastrální
území nebo jeho část, oddělená hranicí základní územní
jednotky, tj. hranicí obce, městského obvodu či městské
části.
Základní územně technické jednotky jsou tvořeny buď
katastrálními územími nebo jejich částmi.
V ČR bylo 13 196 ÚTJ (k 30. 9. 2014).
PedF, katedra geografie 22
Územně technická jednotka
V současnosti existují tři typy územně technických jednotek:
a) části katastrálních území, které v Praze a ve statutárních městech
zasahují do několika městských obvodů/městských částí, nově byly
jako samostatné územně technické jednotky vymezeny i další (druhé)
polygony stávajících územně technických jednotek,
b) nově též části katastrálních území, na nichž leží část obce nebo
ZSJ, patřící do jiné obce (přesah, ohraničený provizorní neboli
přibližnou hranicí obce),
c) zcela novým typem ÚTJ jsou výjimečné případy dalších (druhých)
polygonů katastrálních území, které mají přechodnou platnost.
PedF, katedra geografie 23
Územně technická jednotka - číslování
Schéma kódu územně technické jednotky: AAAAAB
AAAAA = kód ZSJ + 60000 (přípustné rozmezí 60001 až
79999 a dále 90001 až 99999).
B = kontrolní znak (výpočet metodou MODULO 11-ADDO,
nabývá hodnot 0 až 9).
PedF, katedra geografie 24
Obec
Nejnižší administrativní sídelní jednotka.
Má právní subjektivitu a místní orgány správní moci.
Pozor! Obec nemusí být základní jednotkou osídlení (může
se skládat z několika sídel)!
PedF, katedra geografie 25
Obec - číslování
Schéma kódu obce: AAAAAB
AAAAA = identifikační číslo obce (kód ZÚJ) (přípustné
rozmezí 50001 až 59999).
B = kontrolní znak (výpočet metodou MODULO 11-ADDO,
nabývá hodnot 0 až 9).
PedF, katedra geografie 26
Městys
Historický typ obce stojící mezi městem a vesnicí.
Status městyse nebo městečka uděloval od 13. století
panovník, po roce 1918 ministerská rada. Městys musel
mít městský charakter a plnit roli spádového městečka pro
okolní vesnice.
Statut „městys“ přestal být udělován od roku 1949.
Novelou zákona o obcích (č. 128/2000 Sb.) se od roku
2006 tento statut opět navrací.
PedF, katedra geografie 27
Město
Sídelní geograficky vymezený útvar, pro který je
charakteristický soubor znaků, jež jej odlišuje od vesnice.
Jsou to především relativní velikost ve srovnání
s vesnicemi:
a) vysoká hustota osídlení,
b) kompaktnost a koncentrace zástavby,
c) typická demografická, sociální a profesní struktura
obyvatel (obvykle nepracují v zemědělství, ale
naopak v obchodu, průmyslu, službách)
d) poskytování správních, vzdělávacích, obchodních
a kulturních funkcí pro širší okolí.
PedF, katedra geografie
28
Statutární město
Město, jehož správa je organizována podle základní
městské vyhlášky nebo zemského zákona.
Území statutárních měst se může členit na městské
obvody nebo městské části s vlastními orgány
samosprávy.
V ČR 26 statutárních měst.
PedF, katedra geografie
29
Statutární město
PedF, katedra geografie
30
Regionální město
Správní středisko významných funkcí (veřejnoprávních,
dopravních, obslužných atd.).
Vyšší koncentrace obyvatel.
Kumulace významných aktivit.
V ČR podoba krajských měst.
PedF, katedra geografie
31
Hlavní (sídelní) město
Správní středisko velkého území (nejčastěji státu)
a symbol určitého území, typicky státu nebo většího
správního nebo samosprávného celku.
Hlavní město státu bývá určeno ústavou či jinou právní
úpravou daného státu.
Některé státy mají více hlavních měst, resp. více sídelních
měst, protože jsou rozlišeny tím, jaká ústavní instituce či
ústřední orgán státní správy v nich sídlí.
PedF, katedra geografie 32
Sídelní lokalita
Typické spíše pro venkov.
Jedná se o jednotlivá sídla od sebe oddělená
nezastavěnými plochami.
Zahrnuje minimálně třicet trvale bydlících obyvatel nebo
deset bytových jednotek.
PedF, katedra geografie 33
Urbanistický obvod
Typické pro města.
Jde o dílčí části měst vymezené podle určitého znaku
(historický vývoj, funkční využití...).
PedF, katedra geografie 34
Sídla
Základní diferenciace:
A. Venkovská sídla (sídla venkovského typu)
- Rozptýlená (samoty) – Amerika, Austrálie, horské
oblasti, subpolární oblasti
- Skupinová – Evropa, Afrika, Asie, V pobřeží USA
B. Městská sídla (sídla městského typu)
PedF, katedra geografie 35
Sídelní síť - osídlení
Soustava (síť) sídel, komunikací propojujících jednotlivá
sídla a ostatní složky osídlení (zemědělská, výrobní,
obchodní, rekreační, lázeňská a jiná specializovaná funkční
zařízení) realizovaná v území lidskou činností.
Osídlení se skládá ze dvou základních složek:
– materiálních (stabilní složka, např. vzhled sídel)
– sociálních (dynamická složka, např. obyvatelstvo, včetně
jeho veškerých aktivit)
PedF, katedra geografie 36
Vývoj osídlení
2 faktory urbanizace:
Dynamický faktor ve vývoji osídlení je charakterizován
především vývojem počtu obyvatelstva, změnami ve
vývoji výrobních silách.
Statický faktor pak především již vytvořenými a dále
fungujícími fyzickými fondy, infrastrukturní základnou
osídlení.
Faktory vzniku sídel
Přírodní podmínky – reliéf, klima, vegetace, geologické
podloží atd.
Socioekonomické podmínky – doprava, služby, výroba
apod.
Činitelé obecného charakteru – administrativní a politické
uspořádání.
PedF, katedra geografie 37
Typy sídel
1. přechodná /dočasná/- Mongolové; primitivní- jurta- kočovníci ve
stepích; indiáni- kmeny v Amazonii, polopouště; moderní houseboaty,
karavany, meteorolog. stanice, polární stanice
2. trvalá – osídlení => samota => osada => vesnice => město
• rozptýlené /samoty/ – USA, Skand, Austrálie, J Afrika /farmy se
zeměď. využitím/ + Bretaň
• skupinové – původ obyv- Asie, Evropa, SV USA; menší rozloha
zeměď. půdy na 1 usedlost
• vesnické osídlení – rozptýlené - farmy, ranče s obrovskými
polnostmi; čas od času centrum s obchodem, poštou školou,
benzínkou /do školy děti autobusem/
• Rozptýlené – osídlení na Šumavě – bývalé Sudety
PedF, katedra geografie 38
Vznik a vývoj sídelního systému
Klíčový vliv neolitické a průmyslové revoluce.
Prvotní přístřešky: Olduvai (Tanzánie) cca před 1 mil. let,
u nás Předmostí, Dol. Věstonice (většinou kočovníci).
Typy sídel: efemerní (pomíjivá) → dočasná → sezónní →
polostálá → stálá.
První sídla městs. typu – oblast stř. východu (Jericho) –
cca 8 tis. let př.n.l.
U nás keltská oppida (Závist, Staré Hradisko,
Stradonice…).
Se vznikem centralizovaných starověkých států vznikají
velkoměsta a sídelní síť, která přetrvává dodnes.
oppidum Staré Hradisko
Vývoj osídlení v ČR
Vývoj osídlení
Přírodní podmínky jako hlavní historický faktor osídlení –
nejstarší centra ve středních Čechách, na jižní Moravě, v Polabí,
Poohří a na Hané.
Od 12. století německá kolonizace horských oblastí; později
valašská kolonizace v. Moravy.
Později vliv dopravní polohy, obchodu nebo politického
rozhodnutí na zakládání měst.
Pro ČR se stala charakteristická hustá
a rovnoměrně rozložená síť různě velkých měst.
Industrializace – průmysl hlavním faktorem migrace
a populačního růstu měst.
Vývoj osídlení
Deformace přirozené sídelní struktury ČR po 2. světové
válce:
1. Vládní politika snažící se o vyrovnávání regionálních
rozdílů a současně podpora vybraných regionů (nábor
pracovníků do těžkého průmyslu včetně navazující
bytové výstavby) vedoucí k:
- potlačení přirozených migračních proudů
(znevýhodněny některé regiony v okolí hlavních
rozvojových center a os ČR).
- Snížení vnější konkurenceschopnosti nevhodně
podporovaných regionů (Ostravský region, Severní
Čechy + např. Kladno).
Vývoj osídlení
2. Směřování investic do těžkého průmyslu a masové bytové
výstavby (sídliště), omezení možností individuální výstavby
(druhé bydlení v ČR) – ve srovnání se západním světem
potlačení suburbanizace, nižší význam městských center,
nižší sociální rozdíly v rámci města.
3. Zásahy do tradičního venkovského života (kolektivizace,
vznik velkých zemědělských závodů, potlačení role
tradičních osobností, nevhodné urbanistické zásahy).
Vývoj osídlení
4. Středisková soustava osídlení představuje příklad politické
snahy ovlivnit podobu systému osídlení. V rámci této
soustavy měly být vymezeny hierarchické stupně sídel:
a) Střediskové obce oblastního významu tvořeny
11 regionálními aglomeracemi a 23 městskými regiony.
b) Středisko osídlení obvodního významu (cca 170 sídel).
Vývoj osídlení
5. V případě venkova byly vymezeny kategorie:
a) Středisko osídlení místního významu (větší sídlo, základní
obchodní infrastruktura).
b) Nestřediskové sídlo trvalého významu (obytná funkce).
c) Nestředisková sídla ostatní.
Vývoj osídlení
V rámci střediskové soustavy směřovaly investice primárně
do sídel vyšší hierarchické úrovně. Hlavními problémy
ovšem byl nedostatek finančních zdrojů pro nejvyšší
úroveň soustavy a potlačení rozvoje nejmenších obcí.
Proto byla tato soustava na počátku 90. let odmítnuta.
Vytvoření uzavřených geografických celků na úrovni
okresů (dojížďka, migrace).
Vývoj osídlení
6. Předválečný odsun českého obyvatelstva ze Sudet
a poválečný odsun německého obyvatelstva ovlivnil systém
osídlení v pohraničních regionech:
a) Vylidnění řady menších sídel (např. okresy Cheb,
Sokolov, Tachov ztratily 55% původního obyvatelstva).
b) Socioekonomické dopady (ztráta tradičních vazeb k
půdě a majetku; přetrhání sociálních vazeb; rostoucí
kriminalita).
Následné dosídlování nebylo dostatečné a navíc mělo
výrazně výběrový charakter (průmyslové regiony, větší sídla).
PedF, katedra geografie 52
Základní charakteristika českého osídlení
Čechy, severozápadní Morava a Slezsko mají velký počet
sídel, zejména hustou síť měst a městeček a rozptýlené
venkovské osídlení.
Jihovýchodní Morava má relativně menší počet sídel.
Osídlení je poměrně rovnoměrné, zejména v rozmístění
velkých a středních měst.
Hlavní hospodářská centra (Praha, Brno, Ostrava, Plzeň)
a krajská města mají vesměs dobrou polohu.
Obecně hustá část sídel (i když nevýhodná z hlediska
rozdrobenosti) přispívá ke stírání rozdílů ve způsobu života
na venkově a ve městě, usnadňuje vzájemné kontakty
a rychlé poměšťování zejména v regionech velkých měst.
Sídelní systém ČR
Hlavní město (1)
Krajská města (14 = počet krajů, včetně Prahy)
Statutární města (26, včetně Prahy)
Okresní města (76= počet okresů + 15 pražských obvodů)
Obce s rozšířenou působností (205)
Obce s pověřeným obecním úřadem (384)
Obce a vojenské újezdy (6 253)
Základní sídelní jednotky (21 704)
PedF, katedra geografie 53
Regiony NUTS
Nomenklatura územních statistických jednotek
(Nomenclature des Unites Territoriales Statistique).
Územní celky vytvořené pro statistické účely Eurostatu pro
porovnání a analýzu ekonomických ukazatelů, statistickému
monitorování, přípravě, realizaci a hodnocení regionální
politiky členských zemí EU.
Zavedena do praxe v roce 1988 - (v ČR Usnesením vlády
České republiky č. 707 ze dne 26. října 1998).
Legislativně Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. (ES)
1059/2003.
PedF, katedra geografie 54
Klasifikace CZ-NUTS
Předmětem klasifikace CZ-NUTS je uspořádání
administrativních a neadministrativních územních jednotek v
České republice do úrovně NUTS 3 podle jednotných pravidel
platných v Evropské unii.
Od 1. ledna 2008 je Klasifikace územních statistických
jednotek CZ-NUTS aktualizována sdělením ČSÚ č. 201/2007
Sb., v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady
(ES) č. 1059/2003 a nařízením Komise (ES) č. 105/2007, kde
jsou promítnuty nové změny územních statistických jednotek
členských států EU.
Klasifikace CZ-NUTS je určena především pro statistické účely,
dále pro potřeby analytické a pro potřeby poskytování údajů
ve vztahu k EU, zejména pro úkoly spojené s čerpáním
prostředků ze strukturálních fondů EU.
PedF, katedra geografie 55
56PedF, katedra geografie
PedF, katedra geografie 57
Regiony LAU
Systém LAU (Local Administrative Units – místní správní
jednotka).
Do r. 2007 součást klasifikace NUTS (V ČR NUTS 4, 5).
Určen zejména pro potřeby statistiky regionů.
Chybí legislativní opora!
2 základní úrovně:
LAU 1 (dřívější NUTS 4) – 76 + 15
LAU 2 (obce - NUTS 5) – 6 253
PedF, katedra geografie 58
Regiony LAU
PedF, katedra geografie 59
Skladba obcí ČR dle velikostních skupin
PedF, katedra geografie 60
Zdroj: ČSÚ, Malý lexikon obcí ČR 2007, htt p://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/p/1302-07
PedF, katedra geografie 61
Geografie města
Geografická poloha měst
kartografická (zem. souřadnice),
topografická (nadm. výška),
fyzickogeografická (kotlinový princip, řeky, rozvodí, sedlo,
strategické polohy),
socioekonomická (obranná, dopravní, na nerost.
surovinách, umělá…),
Mikro-, mezo- a makropoloha – hlavně vzhledem
k existující sídelní síti.
PedF, katedra geografie 62
PedF, katedra geografie 63
Městský způsob života
Více anonymní, neosobní a účelový.
Narůstá počet fyzických kontaktů na úkor sociálních.
Klesá počet osobních vztahů, naopak stoupá počet vztahů
profesionálních.
Ve městech se koncentrují sociálně patologické jevy
(zločinnost, prostituce, závislosti, duševní choroby,
rozpady manželství...).
PedF, katedra geografie 64
Znaky města (dle Sýkory)
Vysoká hustota a koncentrace obyvatelstva.
Relativní velikost (v porovnání s jinými sídly).
Vysoká koncentrace a kompaktnost zástavby.
Specifická demografická, profesní a sociální skladba
obyvatelstva.
Koncentrace správních, řídících a obslužných funkcí,
jejichž význam přesahuje hranice vlastního města.
Vysoká vnitřní diferenciace (různorodost) atd.
Vymezení pojmu město ve světě
Jestliže posuzujeme město podle velikosti a významu,
musíme si zvolit jedno nebo více konkrétních kritérií –
například počet obyvatel, počet (podíl) zaměstnaných
v terciérním sektoru, počet specializovaných zařízení
(nemocnic, škol atd.).
PedF, katedra geografie 65
Vymezení pojmu město ve světě
statisticko-velikostní kritérium – dle počtu obyvatel
morfologické kritérium – město je vymezeno kompaktní
zastavěnou plochou
administrativně-správní kritérium (Pec pod Sněžkou – 800
ob.)
funkční kritérium – město je vymezeno na základě
integrity vztahů v městském systému, např. dojížďkou za
prací
Podle mezinárodní definice OSN jsou to sídla s více než 10
000 obyvatel.
PedF, katedra geografie 66
minimum
ČR
67
50.000
Japonsko
68
Města v ČR
V roce 2000 byl vydán zákon 128/2000 Sb. jenž v § 3 uvádí, že
„obec, která má alespoň 3000 obyvatel, je městem, pokud tak
stanoví předseda Poslanecké sněmovny po vyjádření vlády“.
Zákon tak jednoznačně určuje hranici 3 000 obyvatel jako
podmínku a tím se stal prvním zákonem, který demografickou
podmínku – 3 000 obyvatel – stanoví přímo v textu zákona.
PedF, katedra geografie 69
PedF, katedra geografie 70
Město a jeho historie
Nárůst potravinářské produkce -> vznik míst spotřeby.
Rozvoj velmi úrodných, zavlažovaných oblastí JZ Asie (tzv.
Úrodný půlměsíc), údolí dolního Nilu, oblasti při Indu a při
tocích čínských řek.
Abychom pochopili současný vzhled měst je nutné znát
jeho vývoj (historické plány měst).
Vývoj měst
Již v době před začátkem našeho letopočtu existovala
prosperující města s několika sty tisíci obyvateli.
K bouřlivému nárůstu počtu měst a městského
obyvatelstva došlo až v době průmyslové revoluce.
V celkovém vývoji měst rozlišujeme tři základní fáze:
– město před-industriální
– město industriální
– město post-industriální
PedF, katedra geografie 71
Vývoj měst
předindustriální období
Neolitická revoluce (10 - 8 st. p. n. l.; oblast Předního
Východu; přechod od společnosti lovců a sběračů
k společnosti usedlé)
V sídlech se koncentrovaly nezemědělské funkce –
obchod, správa, vzdělání, řemesla. . .
První města (vznikla z opevněných osad) – Jericho, Jarmo,
Khirotikia na Kypru nebo Çatal Hüyük v Anatolii
Později - Řím 1 mil., Paříž 200 tis., severoitalská
a španělská města do 100 tis., Praha 40 až 60 tis.
PedF, katedra geografie 72
Vývoj měst
industriální období
Prudký nárůst měst
Aspekty:
– Politické (zrušení nevolnictví)
– Ekonomické (velkovýroba, fordismus)
– Technologické (rozvoj dopravy a výrobních
technologií)
– Demografické (demografická revoluce)
PedF, katedra geografie 73
Vývoj měst
PedF, katedra geografie 74
Vývoj měst
PedF, katedra geografie 75
Nejstarší města
Poloha na pahorcích (bezpečnostní důvody) – JZ Asie,
antropogenní původ – mohyly tehdejších kultur.
Mnohé byly zničeny člověkem či přírodní katastrofou –
vytvářely se nánosy na kterých docházelo k nové
zástavbě.
Vznikly různé hradiště, oppida a další sídla.
PedF, katedra geografie 76
Nejstarší města
Nejstarší města – Jericho a Gaziantep.
Epos o Gilgamešovi – město Ur – 5 km2, opevněno 5 m
širokou a 9,5 km dlouhou hradbou. Místem tržiště.
Další města – Babylón a Eridu.
Epos o Babylónu – 88 km od Bagdádu, založeno před 6
000 lety – bohaté město – paláce, zahrady apod.
PedF, katedra geografie 77
Nejstarší města
PedF, katedra geografie 78
Mezopotámské městské stavby
Neexistuje stavební kámen!
Stavělo se z hlíny – uplácané vysušené cihly – vepřovice,
dále se používal rákos.
Zárodky výškových staveb (babylónské věže, zikurraty).
Stavby byly orientovány dle 4 hlavních směrů větru.
Půdorys – výtvor bohů.
Nejstarší městský plán – metropole Nippur na řece Eufrat.
Prameny – eposy, knihy, Bible.
PedF, katedra geografie 79
Mezopotámské městské stavby
PedF, katedra geografie 80
PedF, katedra geografie 81
Egyptská města
Mennofer (Memfis) – 3100 př. n.l. – významné poutní
místo Egypta zničené Asyřany.
Wéset (Théby) – po sjednocení Egypta hlavní město –
centrum administrativy, kulturní památky a skalní města.
Budovaly se chrámy s reliéfy a skalní hroby. Stavební
kámen se lámal v údolí Rahnu, jehož plán na papyrusu je
považován za nejstarší mapu světa.
PedF, katedra geografie 82
Indie
Prameny – eposy a knihy o stavbě města – Mánására a
Šipašástra – první zárodky architektonického řešení a
klasifikačního třídění!
Města – soustava čtverců – s velikostí čtverce rostl
význam města.
Ideální město – tvar obdélníka – delší strana =
dvojnásobek strany kratší. Uprostřed městské brány –
spojeny ulicemi.
Harappa a Mohéndžo-Dáro.
PedF, katedra geografie 83
Indie
PedF, katedra geografie 84
Čína
Čtvercový půdorys (5 km), každá strana má 3 brány.
Uvnitř – 9 x 9 ulic orientované z každé světové strany.
Ideální město – z jedné strany kryto horami a z druhé
obtékáno řekou.
Si-an, Sao-hing a Lo-jang
PedF, katedra geografie 85
Evropa
Rozvoj měst na pobřeží Středozemního moře – obchodní a
obranné funkce.
Féničané a Řekové.
Féničané – oblast Libanonu a Sýrie, Afriky. Města měla
obchodní charakter. Postupem času vznikala další města –
Leptis Magna, Oia a Sabratha.
Kartágo – 814 př.n.l. – svým bohatstvím předčilo ostatní
města.
PedF, katedra geografie 86
Řekové
Pobřeží Středozemního a Černého moře.
Honosné stavby – akropole, tržní agory, stadiony,
amfiteátry.
Vznikala tzv. „polis“. Plánovitost a přesnost – pravidelný
půdorys protínajících se ulic – hippodamický
(šachovnicový).
Athény, Miletos, Neapolis, Dimašk apod.
PedF, katedra geografie 87
PedF, katedra geografie 88
Římané
Nejstarší obydlím – chýše okrouhlého nebo oválného
půdorysu, která oblou nebo hřebenovou střechou z
lehkého materiálu.
Základní znak – skromnost.
Atriový dům – místnost s otvorem uprostřed střechy,
později různé další pokojíky, dílny a krámky.
Nájemní patrový dům – od 3. století př.n.l. obývaný
chudými lidmi – spodek obchod, dílna, horní patro obytné.
Stavební materiál – hlína, dřevo, štěrk, vápenec, kamení,
šindelová střecha, později tašky z pálené hlíny.
PedF, katedra geografie 89
Římané
Ulice přímé, pravoúhle se křižující, 3–7 m široké. Náměstí
– chrám, shromažďování osob. Ulice a náměstí byly
dlážděny.
Řím – založen 753 př.n.l. na sedmi pahorcích. Neměl
souvislé hradby. Střediskem života bylo fórum a
Colosseum.
PedF, katedra geografie 90
Římané
Města vznikla z vojenských táborů – pravidelný,
šachovnicovitý půdorys, hradby a 2 na sobě kolmé třídy.
Delší třída (decumanus) ve směru sever-jih rozdělovala
město na dvě stejné části. Kratší třída (cardo) členilo
město nerovnoměrně.
Města založená na pravidelném šachovnicovitém půdorysu
byla zakládána na území celé římské říše.
PedF, katedra geografie 91
PedF, katedra geografie 92
Vývoj měst v českých zemích
PedF, katedra geografie 93
Historický vývoj
První města vznikla v období Velkomoravské říše.
Osídlení se začalo odlišovat od venkovského okolí.
Staré Město u Uherského Hradiště, Nitra,
Mikulčice.
Výrazné ovlivnění vývoje města nastalo ve středověku.
Podél řek a v údolí – obranné a obchodní funkce.
Koncentrace správních, řídících a obslužných funkcí,
jejichž význam přesahuje hranice vlastního města.
Rozvoj v 12. a 13. století.
Mnoho měst vzniklo za vlády Přemysla Otakara II.
PedF, katedra geografie 94
Historický vývoj
Právní základy - soubor práv, která svým obyvatelům
poskytovala relativně privilegované sociální postavení a
komunitě dávala právní a správní privilegia.
Zakládající listina města – první písemné zmínky o sídle.
Městská práva - vymezují vztah středověkého města k
panovníkovi, resp. vrchnosti a vzájemné vztahy členů této
komunity. Vytváření okruhů jednotlivých právních
souborů.
Např. právo na městský soud, právo pořádání trhů,
várečné právo apod.
PedF, katedra geografie 95
Historický vývoj
Okruh měst s magdeburským městským právem (např.
Uničov, Bruntál, Přelouč, Hradec Králové, Litoměřice,
Kolín, Kouřim),
okruh měst s norimberským městským právem (např.
Cheb),
okruh měst s hlubčickým městským právem, které
vycházelo z magdeburského městského práva (např.
Hranice, Horní Benešov, Uherský Brod).
PedF, katedra geografie 96
Historický vývoj měst
Do konce 14. století vzniklo na českém území přibližně 50
královských měst.
Nejvýznamnější sídla – Praha, Brno, Kutná Hora apod.
Poddanská městečka - asi 1 400 těchto menších lokalit,
kde nejčastěji žilo asi okolo 300 obyvatel.
Specifická demografická, profesní a sociální skladba
obyvatelstva – vytvářejí se třídy tzv. patriciát.
Úřad města zastával rychtář a rada konšelů (přední vrstva
měšťanů).
PedF, katedra geografie 97
Městská zástavba v historii
Ve 13. století – první parcelace a zbudování některých pro
chod města nutných institucí (rychtářský úřad, masné
krámy, mlýn apod.).
Růst měst nikoli urbanizací, ale zakládáním nového města
v bezprostředním sousedství starého – vznik nového typu
měst – složená. Nové město má šachovnicovitý půdorys
uprostřed s náměstím a obranný příkop s hradbami.
Základními prvky města jsou hradby, náměstí, jednoduché
měšťanské domy, institucionální domy (úřad, rychta
apod.).
PedF, katedra geografie 98
Městská zástavba v historii
Renesance – obranný faktor – ústřední postavení zaujímá
hrad, či zámek.
Hledala se vhodnější forma obrany – např. půdorys
devítiúhelníku, předsunuté bašty (Jihlava), budování
města jako pevnosti (Terezín).
V 16. století existovalo v českých zemích 41 královských
měst a asi 700 poddanských měst a městeček.
Vznikly cechy a nastal rozvoj průmyslu.
Baroko – reprezentační budovy, velké parky a zahrady,
morové či jiné sloupy (např. Praha, Olomouc).
Vnitřní struktura města
Studium vnitřní struktury města patří mezi priority současné
geografie města – zabývá se vývojem prostorových struktur
v čase (plošné změny, diferenciace...).
Pod pojmem prostorové struktury rozumíme především
jednotlivé městské části – centrum, předměstí, čtvrti, funkční
zóny apod.
Rozeznáváme tři základní složky vnitřní prostorové struktury
města:
– Fyzická prostorová struktura
– Funkční prostorová struktura
– Sociální prostorová struktura
PedF, katedra geografie 101
Vnitřní struktura města
A) Fyzická - morfologická struktura (půdorys města)
Základními prvky morfologie města jsou komunikace,
pozemek a budova.
Ze základních prvků jsou utvářeny složitější struktury –
uliční síť, bloky zástavby, urbanizační celky apod.
Morfologie zástavby má horizontální dimenzi (plošné
rozmístění objektů) a vertikální dimenzi (výšková členitost
objektů).
PedF, katedra geografie 102
Burgesův Hoytův
Půdorysné a funkční modely města podle
Chicagské školy
1
2
3
4
5
10
1
2
2
3
3
3
3
3
4
4
5
3
3
2
1 1 - city
2 - obchod a lehký průmysl
Model koncentrických zón Sektorový model
1
2
3
4
5
10
1
2
2
3
3
3
3
3
4
4
5
3
3
2
1
4
1 - city
2 - obchod a lehký průmysl
3 - bydlení chudších vrstev
Model koncentrických zón Sektorový model
PedF, katedra geografie 103
1
2
3
4
5
10
1
2
2
3
3
3
3
3
4
4
5
3
3
3
2
1
4
7 5
6
8
9
1 - city
2 - obchod a lehký průmysl
3 - bydlení chudších vrstev
4 - bydlení středních vrstev
5 - bydlení bohatých vrstev
6 - těžký průmysl
7 - obchodní centrum
8 - obytné předměstí
9 - průmyslové předměstí
10- oblast dojížďky
Model koncentrických zón Sektorový model
Model mnoha jader
Půdorysné a funkční modely města podle
Chicagské školy
1
2
3
4
5
10
1
2
3
3 3
3
4
5
3
3
3
2
1
4
7 5
6
8
9
1 - city
2 - obchod a lehký průmysl
3 - bydlení chudších vrstev
4 - bydlení středních vrstev
5 - bydlení bohatých vrstev
6 - těžký průmysl
7 - obchodní centrum
8 - obytné předměstí
9 - průmyslové předměstí
10- oblast dojížďky
Model koncentrických zón Sektorový model
Model mnoha jader
Harris-Ullmannův
PedF, katedra geografie 104
Koncentrický model
Podle vzdálenosti od centra rozlišujeme následující vrstvy:
– vlastní centrum (central business district – CBD)
– velkoobchod a lehký průmysl
– čtvrtě nižších společenských vrstev
– čtvrtě středních společenských vrstev
– čtvrtě vyšších společenských vrstev
– oblast těžkého průmyslu
– okrajová obchodní centra
– obytná předměstí
– průmyslová předměstí
– zóna dojížďky
PedF, katedra geografie 105
1
2
3
4
5
10
Model koncentrických zón
Koncentrický model
Postupně od středu k okrajům města dochází ke
změnám některých demografických charakteristik (např.
pokles věku obyvatelstva, růst velikosti domácností,
vzestup počtu dětí).
Na okrajích měst vznikají chudinské čtvrtě s nízkým
sociálním statusem obyvatelstva – slumy.
PedF, katedra geografie 106
Sektorový model
Ve městě se vytváří sektory směřující od centra
k okrajům, v nichž můžeme nalézt obyvatelstvo
s různým vzdělanostním nebo profesním profilem
(vysokoškoláci, manažeři, pracující v těžkém
strojírenství...).
PedF, katedra geografie 107
1
2
3
4
5
10
1
2
2
3
3
3
3
3
4
4
5
Model koncentrických zón Sektorový model
Vícejaderný model
S tímto modelem se můžeme setkat ve městech, kde široké
zastoupení různých etnických skupin, které vytváří své do jisté
míry izolované kulturní enklávy – ghetta.
Teorie mnoha jader se ovšem neomezuje pouze na etnické
zóny, ale týká se měst obecně – města mají více jader, z nichž
každé má svojí specifickou funkci (průmysl, obchod, služby,
sport, rekreace...).
PedF, katedra geografie 108
1
2
3
4
5
10
1
2
2
3
3
3
3
3
4
4
5
3
3
3
2
1
4
7 5
6
8
9
1 - city
2 - obchod a lehký průmysl
3 - bydlení chudších vrstev
4 - bydlení středních vrstev
5 - bydlení bohatých vrstev
6 - těžký průmysl
7 - obchodní centrum
8 - obytné předměstí
9 - průmyslové předměstí
10- oblast dojížďky
Model koncentrických zón Sektorový model
Model mnoha jader
Sjednocený model
V praxi dochází k překrytí koncentrického modelu
modelem sektorovým, přes se promítá model vícejaderný.
Pokud hodnotíme prostorovou strukturu města podle tzv.
rodinného statusu (plodnost, počet pracujících žen, typ
domácnosti...) získáme koncentrický model.
V případě ekonomického statusu (příjmy, druh
zaměstnání, úroveň vzdělání...) se setkáme se sektorovým
modelem.
Při používání etnického statusu je výsledkem model
vícejaderný.
PedF, katedra geografie 109
Kritika modelů
Základní modely byly podrobeny kritice pro jejich jednoduchost
a statičnost – Hawley, Schnore, Firey.
Kritiky stávající modely doplňovaly
– o vazby mezi jednotlivými komunitami
– funkce městských zón
– historický vývoj
– kulturní prostředí
– tradice
– prestiže apod.
PedF, katedra geografie 110
Morfologie města
V morfologii měst se výrazně prosazují nejrůznější
ekonomicko-společensko-kulturní vlivy (politika,
náboženství, kultura, ekonomika...) – tyto faktory se
nejvíce projevují ve stavbě uliční sítě ve městech.
Půdorys města:
• nepravidelný
• šachovnicovitý
• radiálně koncentrický
• lineární
• ve skutečnosti pro různá časová období ve vývoji města
převažují různé půdorysné typy
PedF, katedra geografie 111
Vnitřní struktura města
B) Funkční struktura města
neoklasická land-use teorie: lokalizace jednotlivých funkcí
ve městě podle schopnosti platit rentu.
vzdálenost od centra města
renta
za m2
obchod
průmysl
bytové domy
rod. domy zemědělství
PedF, katedra geografie 119
Funkce měst
městotvorné (pro obyvatele mimo město)
městoobslužné (pro vlastní obyvatele města)
důležitých je jejich poměr
jiný způsob vyjádření (Hampl) – podíl města na funkcích
celého sídelního systému:
- obytná (počet trvale bydl. ob),
- pracovní (celkový počet prac. příležitostí),
- obslužná (počet prac. příležitostí v terciéru)
převis pracovní a obslužné funkce jako výraz významu
města v sídelním systému
PedF, katedra geografie 120
Funkční typy měst
města s vlastní a bez vlastní ekonomické základny (obytné satelity)
obvykle základní a ostatní funkce
obranná
zemědělská a rybářská
průmyslová
dopravní
obchodní
kulturní (religiozní střediska, univerzitní (vědecká), města-muzea)
léčebná a rekreační funkce
administrativně-politická funkce
PedF, katedra geografie 121
Vnitřní struktura města
C) Sociální struktura města
Používáme tři základní skupiny charakteristik:
– Demografický status – věková struktura, velikost
domácností, počet dětí…
– Sociálně-ekonomický status – profesní struktura,
kvalita bytového fondu, struktura příjmů a výdajů,
vzdálenost a doba dojíždění…
– Etnický status – národnostní složení, etnickou
homogenitu, náboženství… Sociálně patologické jevy –
neúplné rodiny, rozvodovost, potratovost, kriminalita…
PedF, katedra geografie 122
Urbanizace
Demograficko- geografický význam (strukturně společenský
význam): relativní růst počtu obyvatel žijících ve městech Přímá
urbanizace – hlavní zájem sociální geografie.
= proces koncentrace obyvatelstva do měst a s tím související
změny kultury v nejširším slova smyslu.
Sociální, kulturní a psychologický význam: růst relativního počtu
obyvatel žijících městských způsobem života nezávisle na
prostředí. Nepřímá urbanizace – hlavní zájem sociologie.
PedF, katedra geografie 123
Typy urbanizace
Přechod od extenzívní k intenzívní urbanizaci (role jiných
forem prostorové mobility a koncentrace aktivit).
Přímá x nepřímá urbanizace
Vznik složitých urbanizovaných struktur a problematika
jejich vymezování.
PedF, katedra geografie 124
PedF, katedra geografie 125
Přímá urbanizace
Urbanizace a průmyslová revoluce
Nutný integrovaný historický, geografický a sociologický
přístup.
Systémová změna a jedna ze složek modernizace
společnosti.
Není to rychlý růst měst ve středověku a raném novověku.
Počátky spojeny s průmyslovou revolucí (ale za jistých
okolností může probíhat i bez ní).
Typický průběh podle S-křivky.
PedF, katedra geografie 126
PedF, katedra geografie 127
PedF, katedra geografie
Urbanizace - rysy
Městský fenomén zasáhl celý svět.
Rychlý plošný růst měst.
Vnitřní diferenciace měst.
Města jako slabé demografické články osídlení.
Zesložiťování městských struktur a nutnost územního
plánování a urbanismu (hl. problém doprava, bydlení,
životní prostředí).
PedF, katedra geografie 129
Faktory, které přivedly k přímé urbanizaci
Push faktory (vytlačují
z venkova):
 demografická revoluce
(snížení úmrtností dětí
a prodloužení délky života
 zavádění výsledků vědy
a techniky do zemědělství
 Výsledek: přetlak
obyvatelstva
 přetlak je uvolněn zrušením
nevolnictví
Pull faktory (přitahují do
měst):
 pracovní příležitosti
 představy o snadnějších
podmínkách života
PedF, katedra geografie 130
Míra urbanizace
Vzhledem k mnohostrannosti urbanizace (sociální,
kulturní, ekonomické, sídelně-demograficko oblasti)
neexistuje jednotná uznávaná metodika sledování stupně
urbanizace.
PedF, katedra geografie 131
Míra
urbanizace
PedF, katedra geografie 132
Pořadí: Stát: Urbanizace (%):
1. Monako 100
2. Nauru 100
3. Singapur 100
4. Kuvajt 98
5. Belgie 97
6. Katar 96
7. Malta 94
8. San Marino 94
9. Venezuela 93
10. Argentina 92
180. Malawi 19
181. Rwanda 18
182. Šalamounovy ostrovy 18
183. Etiopie 17
184. Nepál 17
185. Niger 16
186. Srí Lanka 15
187. Lichtenštejnsko 14
188. Trinidad a Tobago 13
189. Uganda 13
190. Papua-Nová Guinea 12
191. Burundi 10
Typy přímé urbanizace
Extenzívní urbanizace
Intenzívní urbanizace
PedF, katedra geografie 133
Extenzívní urbanizace
Migrace do měst a růst měst jako sídel - roste počet městského
obyvatelstva a to směřuje do měst jako bodů.
PedF, katedra geografie
Intenzívní urbanizace
Rostou vazby mezi městy, důležitá jsou spojení obcí vytváření
sídelních systémů kolem měst, urbanizace se
vztahuje na plochy (aglomerace, dvojměstí, - konurbace).
PedF, katedra geografie
Extenzivní x intenzivní urbanizace
Hierarchický charakter a fáze: nejprve do menších měst,
později do velkoměst.
Koncentrace a aglomerizace.
Metropolizace (funkční propojování, zvláště u největších
měst).
Megalopolizace (BosWash, ChiPits, SanSan, Tokajdó,
Modrý banán, Žlutý banán, červený banán).
PedF, katedra geografie 136
137
138
Rank Name Country Population
1 Tōkyō Japan 34 400 000
2 Guangzhou China 25 400 000
2 Seoul Korea (South) 25 200 000
4 Shanghai China 24 900 000
5 Delhi India 23 500 000
6 Mumbai India 23 200 000
7 Ciudad de México Mexico 23 000 000
8 New York USA 22 000 000
9 São Paulo Brazil 21 200 000
10 Manila Philippines 20 400 000
11 Jakarta Indonesia 19 000 000
12 Los Angeles USA 18 100 000
13 Karāchi Pakistan 17 100 000
PedF, katedra geografie 139
PedF, katedra geografie 140
PedF, katedra geografie 141
PedF, katedra geografie 142
PedF, katedra geografie 143
Nepřímá urbanizace
Rurbanizace
Rurbanizace
= zahrnutí venkovského obyvatelstva a prostoru do města
(obyvatelstvo zůstává na místě, ale přejímá městský způsob
života).
Vliv počtu obyvatel, hustoty obyvatel a heterogenity obyvatel
se projevuje v (sociální ekologie – paralela s ekotypem
v přírodě).
Anonymita a odosobnělost (počet obyvatel nad určitý limit
ovlivňuje vztahy lidí; diferenciace a individualizace, nedostatek
vzájemné známosti).
Vzhledová uniformita měst (fyzická blízkost a sociální
vzdálenost vyžaduje vizuální rozpoznávání; to je zjednodušeno
„uniformou“).
PedF, katedra geografie 144
Etapy urbanizace
1. Přímá urbanizace
2. Suburbanizace
3. Deurbanizace
4. Reurbanizace
PedF, katedra geografie 145
Suburbanizace
Přesun obyvatel, jejich aktivit a některých funkcí z jádrového
města do zázemí. Jedná se o typický proces rozšiřování území
města, který můžeme zaznamenat jak u většiny měst
vyspělých zemí, tak v historickém vývoji našich měst.
Relativní růst počtu obyvatel okrajových částí města na úkor
částí centrálních.
Důraz by měl být v budoucnu kladen na stanovení pevných
hranic sídla.
Polyfunkčnost využitých ploch v suburbálních oblastech.
Rezidenční x komerční.
Urban sprawl.
Suburbanizaci není možné zastavit.
PedF, katedra geografie 146
Suburbanizace - rezidenční
PedF, katedra geografie 147
Suburbanizace - komerční
PedF, katedra geografie 148
Urban sprawl
Forma suburbanizace, kterou je možno považovat za
nežádoucí z ekonomického, sociálního
i environmentálního pohledu.
Sprawl, neboli rozlézání zástavby do volné krajiny je
charakteristický neřízeným a nepromyšleným umístěním
rezidenčních nebo komerčních areálů do krajiny.
Výsledkem je většinou mozaikovitá struktura nově
rozvíjených ploch v zázemí města.
Hnacím motorem takového rozvoje jsou snahy
individuálních vlastníků pozemků nebo investorů
o maximální zisk.
PedF, katedra geografie 149
150
Urban sprawl
PedF, katedra geografie
151
Urban sprawl
PedF, katedra geografie
152
Urban sprawl
PedF, katedra geografie
153
Urban sprawl
PedF, katedra geografie
Suburbanizace – nové typy
Edge cities – nová komerční či administrativní centra
v suburbánu, bez historie, podél komunikačních tras.
Master planned communities – rozsáhlejší obytné
zóny vytvořené jedním developerem, obsahující zpravidla
základní prvky občanské vybavenosti.
Gated communities – rezidenční oblasti s omezeným
vstupem.
Corporate communities – rozsáhlejší firemní sídla
zpravidla na „zelené louce“.
PedF, katedra geografie 154
Suburbanizace – nové typy
PedF, katedra geografie 155
Deurbanizace (desurbanizace)
Velké snižování počet obyvatelstva centra města
i vnějších městských částí.
Obyvatelstvo ubývá jednak díky nižší porodnosti a jednak
díky migračním pohybům.
Odliv je typický pro oblasti (aglomerace), v nichž většina
obyvatelstva pracovala v těžkém strojírenství nebo těžbě
uhlí – tato odvětví stagnovala a obyvatelstvo hledalo
nové pracovní příležitosti mimo průmyslová centra.
Postihla v 50. – 80. letech 20. století velké průmyslové
oblasti Německa, Belgie, Velké Británie nebo USA.
PedF, katedra geografie 156
Reurbanizace
Oživovací procesy.
Dochází obnovování obytných funkcí v centrech měst, ke
změnám zaniklých nebo upadajících průmyslových
prostor na admistrativně-obchodní centra nebo ke vzniku
nových odpočinkových zón (parky, sportovní zařízení...).
Procesy selekce (reurbanizace probíhá velice selektivně),
komercionalizace a gentrifikace, typické pro reurbanizační
fázi vývoje sídel, mají často také záporné důsledky (např.
konflikty mezi novým obyvatelstvem a starousedlíky).
Proces reurbanizace probíhá současně se suburbanizací
a deurbanizací – hovoříme o tzv. cyklickém vývoji
městských struktur.
PedF, katedra geografie 157
Reurbanizace
PedF, katedra geografie
Nové přístupy ke strukturalizaci měst
Kromě hodnocení stavu městských prostorových struktur
se geografie města zabývá především změnami
v prostorové struktuře města, jejich mechanismy
(sled postupných kroků, které vedou ke změně),
příčinami a důsledky.
PedF, katedra geografie 159
Gentrifikace
Spočívá v revitalizaci městského centra a zároveň
v postupném nahrazení původního obyvatelstva obyvateli
s vyšším sociálním statusem (manažeři, profesionálové,
tzv. Yuppies).
Pro gentrifikované oblasti jsou charakteristické malé
domácnosti (jednočlenné, dvoučlenné) a luxusní byty.
Často působí současně gentrifikační, revitalizační
a komercionalizační procesy.
PedF, katedra geografie 160
PedF, katedra geografie 161
PedF, katedra geografie 162
Ghettoizace
Vytváří se čtvrti obyvatel (obyvatelstvo je často etnicky
homogenní a tvořeno přistěhovalci – etnické enklávy)
s nízkou sociální i ekonomickou úrovní.
Zároveň dochází k úpadku bytového fondu – tzv.
dlouhodobě vyloučená vrstva obyvatel.
Ke vzniku ghett dochází většinou ve zdevastovaných
oblastech vnitřního města.
PedF, katedra geografie 163
Ghettoizace
PedF, katedra geografie 164
Citadelizace
Vytváření totálně izolovaných, uzavřených a chráněných
zón v atraktivním prostředí.
Zóny soustřeďují nejbohatší vrstvy (elity) obyvatelstva.
Citadelizaci můžeme označit jako určitou formu
gentrifikace, obecně však platí, že citadely mají vyšší
úroveň než gentrifikované čtvrti.
PedF, katedra geografie 165
Citadelizace
PedF, katedra geografie 166
Komercionalizace
Týká se především centrálních částí města.
Dochází k vytlačování bydlení komerční zástavbou.
PedF, katedra geografie 167
Komercionalizace
PedF, katedra geografie 168
Revitalizace
Oživení zástavby
Projevuje se ve znovuoživení (rekonstrukce, dopravní
sítě, služby…) městských čtvrtí nebo vybraných částí.
PedF, katedra geografie 169
PedF, katedra geografie 170
Revitalizace
Co je v Česku vesnice?
 Velikost
do 2000 (sociologové)
do 5000 (sociální geografové)
Město má více než 10 000 obyvatel (TERPLAN)
 Infrastruktura (vybavenost)
Technická (sítě)
Občanská (služby)
Hospodářská (průmysl, zemědělství, služby, pracovní
příležitosti
Bydlení
 Co nemá statut města (splňuje kriteria dané
předpisem /především infrastruktura/, aby obec mohla
obsluhovat region s 5 000–10 000 obyvateli).
PedF, katedra geografie 171
Kvalitativní vymezení venkova
 Nízká hustota obyvatelstva.
 Nízká hustota zástavby (často prostorově separovaná –
půdorys vesnice (kruhová kolem návsi, rozptýlená
v horách, podél silnice).
 Agro-leso-pastevecké užití prostoru.
 Příslušnost k malým komunitách (to vysvětluje venkovské
jednání).
 Reprezentace prostřednictvím rurální kultury.
PedF, katedra geografie 172
Vesnice
Sídelní útvar střední velikosti
Zemědělská nebo lesnická funkce
Stabilní půdorys
V Čechách – malé vesnice (do 500 obyvatel)
Na Jižní Moravě – velké vesnice (přes 1000 obyvatel)
Dva základní typy (podle půdorysu): řadové a návesní
Další typy – dvorcová, rozptýlená, hromadná.
PedF, katedra geografie 173
Vesnice
PedF, katedra geografie 174
Vesnice
PedF, katedra geografie 175
Vymezení vesnice
Urbanisticky – Sídlo, které je tvořeno typickou nízkopodlažní
zástavbou s převážně rodinnými domy, s málo vyvinutou
uliční sítí, dominantním prostorem návsi a vysokým podílem
zeleně.
Architektonicky – Sídlo s převažující nízkopodlažní
zástavbou v rodinných domech postrádající přízemí určené
pro obchodní činnost či služby. Venkovský dům je tvořen i
rozsáhlejším zázemím sloužícím dříve pro hospodářskou
činnost (zemědělská prvovýroba), dnes obvykle pro zajištění
chodu domu.
Sociálně – Sídlo, kde jsou mezi jednotlivými obyvateli úzké
sociálními kontakty, existuje zde dlouhodobá přirozená
sociální kontrola a spoluúčast.
PedF, katedra geografie 176
Vymezení vesnice
Ekonomicky – Sídlo, kde převažuje zemědělství a primární
výroba potravin, případně sídlo, kde významná část
obyvatelstva vyjíždí do zaměstnání mimo sídlo.
Historicky – Sídlo, které v minulosti nezískalo městská
práva.
Administrativně – Sídlo, které stát neurčil jako městečko,
městys nebo město.
Statisticky – Sídlo, které má počet obyvatel pod stanovenou
hranicí (v Česku se většinou používá hranice 2 000 obyvatel).
PedF, katedra geografie 177
Charakteristika českého venkova
13 500 sídel:
 6 253 obcí (nejnižší administrativní jednotky) – stav v r.
2013)
Základní formy sídel:
 527 měst
 390 městysů
 5 335 obcí
PedF, katedra geografie 178
lesní návesní ves řadová ves
Půdorysné typy vesnic v ČR
Řadové vesnice
Sídelní jednotky tvoří souvislou řadu podél ulice, silnice,
potoka či řeky.
Ulicovka
Silnicovka – stavební rozvolnění
(Potoční vesnice)
(Poříční vesnice)
PedF, katedra geografie 180
Návesní vesnice
Sídelní jednotky seskupené kolem návsi.
Náves = prostor na němž se soustřeďuje hospodářský
a společenský život vesnice, statky semknuty k sobě.
1 – 2 vstupy do vesnice
PedF, katedra geografie 181
Typy osídlení – jejich lokalizace v ČR
Návesní vsi a návesní silnicovky – většina území Čech, Vysočina
Lesní návesní vsi – západ Vysočiny, západní Čechy
Silniční vsi a ulicovky – jižní Morava, Haná
Řadové vsi (lesní lánové vsi)– sudetská oblast
Valašské řadové vsi – Beskydy
Hromadné vsi – rozptýleně v Čechách
Osamělé dvorce, paseky, kopanice – Krkonoše, Moravské
Kopanice
PedF, katedra geografie 182
PedF, katedra geografie 183
PedF, katedra geografie 184
Plužina a její členění
Plužina – rozdělení polností v rámci katastru.
Selská plužina – nezahrnuje občiny a vrchnostenské
pozemky.
Polnosti – složeny z parcel, zakresleny na katastrálních
plánech.
Dva základní typy parcel – bloky a lány.
Bloky – strany bloků jsou zhruba stejně dlouhé.
Lány – protáhlý tvar, dvě strany jsou výrazně delší než
zbylé dvě.
PedF, katedra geografie 185
Rozložení parcel
Vlastník může mít parcely rozloženy:
 rozptýleně (jedna daleko od druhé)
 soustředěně (u sebe) - má pouze jednu
obhospodařovanou parcelu.
PedF, katedra geografie 186
Členění plužin
Plužina úseková – nepravidelné úseky polí nestejné
velikosti i tvaru
Plužina délková – úzké polní pásy značné délky
Plužina traťová – velmi podobné délkové, užší
Plužina záhumenicová – u středověkých kolonizačních
vsí
Moderní zcelená plužina
PedF, katedra geografie 187
Velký počet nepravidelných bloků malé velikosti.
Vznik při odlesňování půdy.
Bloky rozptýlené po celém katastru.
Dělením na základě dědičného práva se bloky dělily, takže
nakonec nabyly podoby až velmi úzkých pásů.
Prvotní blokový systém
PedF, katedra geografie 188
Vznikl ve středověku, plánovitou organizovanou kolonizací.
Velmi dlouhý lán (až několik km) za každou usedlostí.
Na různých lánech půda rozdílných kvalit (na rozdíl od
bloků).
Pozdějším dělením neustálé zužování.
Lánový systém
PedF, katedra geografie 189
Příklady typů vesnic podle půdorysu a zároveň
typů plužin
PedF, katedra geografie 190
Půdorysy vesnic: řadová
PedF, katedra geografie 191
Půdorysy vesnic: návesní
ves s okrouhlou návsí a
radiálním uspořádáním
parcel
Půdorysy vesnic:
návesní silniční ves
PedF, katedra geografie
Plužina původně
úseková, později
rozdělená na
tratě
201
Typologie českého venkova
PedF, katedra geografie 202
Kvalitativní x kvantitativní hodnocení
Pro sledování venkovského prostoru existuje dostatek
kvantitativních dat a to jak v dlouhodobých řadách
sledování (Sčítání) tak i kratší řady a specializované
databáze pro socioekonomické ukazatele.
Zcela chybí hodnocení kvalitativních faktorů rozvoje
(subjektivní role v regionálním rozvoji).
PedF, katedra geografie 203
Možnosti typologie
Typologie na základě dlouhodobých vývojových
ukazatelů:
vývoj počtu obyvatelstva
vývoj počtu domů
postavení sídla v sídelní soustavě
Výhoda : dlouhodobě sledované jevy
Nevýhoda: omezený počet ukazatelů
Cíl typologie – co chceme typologií dokázat ???
PedF, katedra geografie 204
Možnosti typologie
Typologie na základě změn v kratším sledovaném
období:
možnost využití velkého počtu sociálně
ekonomických ukazatelů,
srovnání mezi roky obtížné díky změnám metodiky
sledování po roce 1990
Výhody: větší škála ukazatelů
Nevýhody: krátkodobé sledování
PedF, katedra geografie 205
Typologie venkova 1999
1.Sudety - dominantní německé osídlením severozápadní i jihozápadní
hranice. pouze pohraniční okresy (20 okresů).
2.Zemědělské oblasti - úrodné zemědělské oblasti Čech a Moravy
dlouhodobá stabilita vývoje počtu obyvatelstva (17 okresů).
3.Nerozvojové oblasti - středo-jihočeské pomezí, prostor
Českomoravské vrchoviny a částečně i Slezsko (21 okresů).
4.Periferní oblasti (Litoměřice a Louny Plzeň - sever Znojmo) - 4
okresy.
5.Středočeské okresy - pouze okresy středních Čech v kontaktu
s Prahou (4 okresy).
6.Okresy suburbánní a moravského pomezí - okresy v těsném
zázemí Prahy a Brna, okresy Horňácka a Dolňácka na hranicích Moravy
a Slovenska (6 okresů).
PedF, katedra geografie 206
Suburbánní zóny
Městské struktury ve venkovském prostoru (bydlení, výroba a
obchod).
 Bydlení - v městském domě, městské trávení volného času,
městské stavební vzory, podnikatelské baroko, konflikt staré a nové
výstavby a sociálních struktur.
 Výroba a obchod - budování megastorů a nových výrobních hal.
PedF, katedra geografie 207
Okresy
suburbánní (8)
zemědělský (18)
bohaté Sudety (20)
chudé Sudety (7)
Vnitřní periferie (16)
moravsko - slovenské pomezí (4)
208
209
Typy venkovských oblastí v ČR na základě
kombinovaných charakteristik
R. Perlín: komplexní analýza založená na studiu historického
vývoje sociálně ekonomických charakteristik, urbanistické
struktury, přírodního reliéfu, významných sociálních proměn
atd. Vzhledem k obtížné kvantifikaci kritérií je zvolena metoda
hodnocení dominantního vlivu většiny kritérií. Typologie
nerespektuje hranice okresů a je tak blízko obecnému
modelu „zónování“ (prostor i čas včetně vzdálenosti od sídel
a ekonomické síly a rozvojových potenciálů) - jeho aplikace na
ČR.
PedF, katedra geografie
210
Venkov v bohatých zemědělských oblastech (zachovalá
venkovská struktura, dominantní vliv zemědělství nyní i do
budoucna jako intenzívní hospodaření, dobrá infrastruktura,
blízkost velkých měst, náboženství).
Bohaté Sudety (brzy urbanizováno a rychle industrializováno
/textil, sklo/, do II. světové války zde dominovalo rozptýlené
venkovské osídlení, po válce odsun Němců s relativně
úspěšným dosídlením).
PedF, katedra geografie
211
Chudé Sudety (nebylo nebo pozdě urbanizováno, do II.
světové války zde dominovalo rozptýlené venkovské osídlení,
po válce odsun Němců a spuštění „železné opony“ - přerušení
přirozených přeshraničních kontaktů, nedosídleno, protože se
nejednalo o prioritní oblast zájmu: „první bojiště s NATO“ málo
investic, ale cenné životní prostředí; ztráta sociální
soudržnosti a komunit)
PedF, katedra geografie
212
Vnitřní periferie (tradiční česká venkovská oblast ve
středních a vyšších polohách, mnoho malých sídel, odlehlost
od rozhodujících center, v minulosti zdroj pracovních sil pro
centra průmyslu; dojíždění za prací - problém dopravy).
Příměstská zóna (nespojité oblasti kolem velkých měst
typické suburbanizací a rurbanizací /venkovské osídlení a
vztahy a struktury jsou vytěsňovány městem/) - satelitní
městečka (nemají charakter vesnice), venkov zde ztrácí své
funkce (nákupní mega-střediska).
PedF, katedra geografie
213
Moravsko-slovenské pomezí (do 1992 - střed ČSFR
/procházejí všechna spojení/ - dobrý rozvoj, po r. 1992 a
orientací dopravy na Rakousko a Německo se stávají
periferií; velké změny ekonomické, pomalé v sociálním
jednání; důležité budou vztahy se Slovenskem v budoucnu)
PedF, katedra geografie
214
Venkov v bohatých zemědělských oblastech (Polabí /od
H Králové až po Litoměřice/, dolní Poohří /včetně Loun/,
Moravské úvaly, jihovýchodní část Moravy /od Olomouce po
Znojmo a Hodonín).
Bohaté Sudety (pás podél severozápadní /odlišnost - uhlí
Cheb až pánevní oblasti/, severní /Liberecko/ a
severovýchodní hranice /Orlické hory a Jesenicko/ ČR).
Chudé Sudety (pás osídlení podél jihozápadní a jižní hranice
ČR /Tachov, Český les, Plzeňsko, Šumava,
Českokrumlovsko/).
PedF, katedra geografie
215
Vnitřní periferie (pás podél západních, jižních a východních
hranic Středočeského kraje, zasahuje do prostoru
Českomoravské vrchoviny /Rakovnicko, Příbramsko, Písecko,
Táborsko, Pelhřimovsko až oblasti na vrchovině/).
Příměstská (subrubánní) zóna (především kolem Prahy a
dalších velkých měst /Praha východ a Praha - západ, Beroun,
Brno - venkov, Blansko; zázemí Ostravské aglomerace, Plzně,
Olomouce, Č.Budějovic).
Moravsko-slovenské pomezí (od Hodonína po Vsetín).
PedF, katedra geografie
216
Možnosti rozvoje českého venkova
Program obnovy venkova.
Krajské granty a dotace.
Regionální operační programy.
Společná zemědělská politika EU.
Národní granty Ministerstva zemědělství.
PedF, katedra geografie
217
Informační zdroje
Ministerstvo pro místní rozvoj
Ministerstvo zemědělství
Ústav územního rozvoje
Sociologie venkova, ČZU, 2002
PedF, katedra geografie