Fytogeografické členění ČR
Alena Hedbávná, Kateřina Hvězdová
Fytogeografie
- vědní disciplína, zabývající se rozšířením rostlin na Zemi
- spojuje botanické a geografické obory
- vznik v 19. století
- zakladatelem je Alexander von Humboldt
dělení podle různých hledisek na 4 podobory:
● chorologie - areály konkrétních taxonů
● florogeneze - změny a vývoj flóry v prostoru a čas
● regionální fytogeografie - podobnosti květeny v různých částech světa
● geografie vegetací - rostlinné formace
ČR v rámci fytogeografických oblastí světa a Evropy
Území České republiky, jako celá Evropa, se řadí do: středoevropské provincie
eurosibiřské podoblasti náležející do Holarktické říše (Novák, Skalický, 2012)
Eurosibiřská podoblast a Středoevropská provincie
zdroj: www.britanica.com zdroj: www.botany.cz
Flóra v ČR
- patří svým charakterem k typické nížinné až středohorské flóře střední Evropy
v rámci mírného (temperátního) pásu
- nejjižnější Morava - zakončení panonské podoblasti z ponticko-jihosibiřské
oblasti
Značné druhové bohatství ČR vlivem:
● výrazné orografická členitost
● velkého výškové rozpětí (155-1602 m n.m.)
● klimatické různorodosti
● geologické různorodosti
● pestré mozaice biotopů na malé ploše
Členění ČR
Hranice mezi Českou vysočinou a
Západními Karpaty je významnou
areálovou hranicí pro řadu rostlinných
druhů
Klimatická hranice:
oceánské/ kontinentální klima
Autor: User:Miaow Miaow – Vlastní dílo, based on
File:Czech_Republic_geomorphological_division_map_blank.png by myself, Volné dílo,
https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=10348887
Migrační křižovatka
Naše území tvoří důležitou migrační křižovatku fytogeografických oblastí Evropy díky
tomu se můžeme na našem území setkat s druhy, které jsou představiteli
květeny Alp, Karpat, Skandinávie, Mediteránu a dalších oblastí.
Struktura floristického složení je nestálá a časoprostorově proměnlivá.
Květenné elementy se prolínají v různě silném zastoupení.
Na tomto základě se vymezují v sestupné hierarchii vnitřně jednotné územní
jednotky vůči okolním.
Tři hlavní fytochoriony (Rosypal, 2003)
- Termofytikum
- Mezofytikum
- Oreofytikum
Termofytikum
Charakterizováno extrazonální teplomilnou květenou a zaujímá nížiny a pahorkatiny, tj, planární a kolinní
stupeň (Rosypal, 2003)
Převaha nelesních fytocenóz, polních kultur, jsou zde též zbytky xerotermních travinných fytocenóz (tzv.
stepí), vyskytují se šípákové teplomilné doubravy. Zemědělsky výrobní typ kukuřičný a řepařský - mj. se
pěstuje i zelenina, vinná réva (Novák, Skalický, 2012)
Tvoří 2 souvislé podoblasti:
České termofytikum (15 okresů) vytváří pás od Doupovské pahorkatiny v Poohří až po východní Polabí
Panonské termofytikum (6 okresů) zahrnuje oblasti jižní Moravy a Moravských úvalů.
Termofytikum
Termofytikum
dub pýřitý (šipák)
hlaváček jarní
mařice pilovitá
pěchava slatinná
Mezofytikum
Je fytochorionem středních výškových poloh (submontánní stupeň) s převládající květenou temperátního
pásma a zonální vegetací, ve které je klimaxem širokolupenný opadavý listnatý les reprezentovaný hlavně
bučinami (Rosypal, 2003)
V nižších polohách mezofytika jsou i klimaxové porosty habrových, lipových, borových a jedlových
doubrav. V určitých polohách a na některých až extrémních stanovištích se vyskytují společenstva s druhy
teplejších nebo chladnějších (severnějších) vegetačních pásem. Zemědělsky výrobní typ bramborářský,
na okrajích řepařský, v pohraničí i horský (Novák, Skalický, 2012)
Českomoravské mezofytikum tvoří 63 okresů
Karpatské mezofytikum 9 okresů.
Obě podoblasti na sebe plynule navazují.
Mezofytikum
Mezofytikum
dubohabřiny bučiny
Mezofytikum
střídavě vlhké louky
ovsíkové a kostřavové louky
Oreofytikum
Vyznačuje se extrazonální horskou květenou s téměř úplnou absencí teplomilných druhů (výskyt
psychrofytních a mezofytních druhů). Zaujímá montánní (horský) a alpínský vegetační stupeň.
Fyziognomicky připomíná vegetaci boreálního a subarktického pásu (Rosypal, 2003)
Výrazně jsou zastoupeny jehličnany (vegetační dominanta), hlavně smrk včetně porostů klimaxových.
Odlesněné plochy jsou poměrně malé a jen výjimečně využívané k pěstování polních plodin (pak typ
bramborářský), hlavně se jedná o louky a pastviny - výrobní typ horského hospodaření (Novák a Skalický
2012)
České oreofytikum zahrnuje 14 okresů, které tvoří izolované, nejvýše položené oblasti hor Českého
masivu.
Karpatské oreofytikum je tvořeno 1 okresem (Moravskoslezské Beskydy).
Oreofytikum
Oreofytikum
smrčiny
vrchoviště s klečí
Oreofytikum
bika lesní
kýchavice Lobelova
vranec jedlový
hořec tolitovitý
jestřábík alpský
Zdroje
ROSYPAL, Stanislav. 2003. Nový přehled biologie. 1. vyd. Praha: Scientia. ISBN 80-718-3268-5.
NOVÁK, Jan a Milan SKALICKÝ. 2012. Botanika: cytologie, histologie, organologie a systematika. 3. vyd. Praha:
Powerprint. ISBN 978-80-87415-53-5.
SKALICKÝ, V. Květena České socialistické republiky. Příprava vydání Bohumil Slavík, Slavomil Hejný. Svazek 1. Praha : Academia, 1988.
557 s. Kapitola Regionálně fytogeografické členění, s. 103–121.
Biogeografie - multimediální výuková příručka
Kubát: Klíč ke květeně České republiky
www.botanickafotogalerie.cz