Síra (sulphur)
 žlutá, krystalická látka
 elektricky nevodivý a snadno tavitelný nekov
 oxidační čísla -II, +IV, +VI
 biogenní prvek (vlasy, nehty, kopyta, rohy)
 nerozpustná ve vodě, rozpustná v nepolárním rozpouštědle – např: v sirouhlíku
(CS2)
 reaguje s kovy i nekovy za vyšších teplot
Fe + S FeS (s kovem)
C + S CS2 (s nekovem)
Alotropické modifikace síry
a) kosočtverečná -nejběžnější a nejstabilnější modifikace síry, je tvořena 8 molekulami
spojenými do kruhu S8, je stabilní do teploty 95°C
b) jednoklonná – existuje nad teplotou 95°C do 120°C, kdy taje
Síra taje asi při teplotě 120°C, osmičlenné kruhové řetězce se trhají a spojují se do dlouhých
řetězců Sn, kde může být spojeno až 20 000 atomů síry.
VÝSKYT
 vyskytuje se v sopečných oblastech nebo v okolí horkých minerálních pramenů
(Sicílie, Polsko, USA)
 ve formě sulfidů: FeS2 - pyrit (disulfid železa), PbS - galenit, ZnS - sfalerit, HgS -
rumělka,
 ve formě síranů: CaSO4∙2H2O → sádrovec, BaSO4 → baryt
FORMY SÍRY
S8 Sn polymerní síra → tmavá, hustá
po ochlazení → plastická síra
sirný květ → po rychlém ochlazení par
Amorfní síra
a) plastická síra – roztavená síra se prudce ochladí a síra je pružná
b) sirný květ – při zahřívání se páry síry usazují na chladných stěnách nádoby
v podobě žlutého prášku
SLOUČENINY
tavení
štěpení
Sulfan 𝐇2 𝐒
 sulfan je bezbarvý, prudce jedovatý plyn, zapáchající po zkažených vejcích
 vyskytuje se v sopečných plynech a sirných minerálních vodách
 snadno zkapalnitelný, ve vodě se rozpouští na slabou kyselinu sirovodíkovou H2S
 poměrně silné redukční činidlo, dochází přitom k oxidaci S−II
na S0
 obsažený v ovzduší, reaguje s některými kovy (Ag, Cu) za vzniku povlaku černých sulfidů
 laboratorní příprava: FeS + 2 HCl → H2S + FeCl2 ( v Kippově přístroji)
Sulfidy S-II
 sulfidy kovů jsou ve vodě nerozpustné, mají charakteristické zbarvení Ag2S – černý, HgS
– červený, čehož se využívá v analytické chemii k důkazům prvků (sulfanová metoda)
Hydrogensulfidy HS-I - nerozpustné ve vodě
Oxid siřičitý 𝐒𝐎2
 bezbarvý plyn pronikavého štiplavého zápachu, snadno zkapalnitelný, dobře rozpustný ve
vodě
 nachází se v sopečných plynech a v ovzduší průmyslových aglomerací, kde reakcí se
vzdušnou vlhkostí způsobuje tzv. kyselé deště
 do ovzduší se dostává zejména spalováním uhlí, které vždy obsahuje určitý podíl síry
 oxid siřičitý je chemicky velmi reaktivní látka; používá se k výrobě kyseliny sírové a pro
jeho redukční schopnosti k bělení textilií, při výrobě celulózy a k dezinfekci
 vzniká spalováním síry S + O2 → SO2 a pražením pyritu
4FeS2 + O2 → 2Fe2O3 + 8SO2
Oxid sírový SO3
 plyn je tvořen jednou molekulou SO3 – monomer SO3
 pevná látka je tvořena třemi – trimer (SO3)3
 silně hygroskopický – pohlcuje vodu za vzniku kyseliny sírové:
SO3 + H2O → H2SO4
Kyselina siřičitá 𝐇2 𝐒𝐎3
 slabá kyselina, nestálá, dvojsytná
SO2 + H2O → H2SO3
 kyselina siřičitá je středně silnou dvojsytnou kyselinou a tvoří dvě řady solí
 siřičitany i hydrogensiřičitany jsou na rozdíl od H2SO3 běžné a poměrně stálé sloučeniny s
redukčními vlastnostmi; vznikají zaváděním SO2 do roztoků hydroxidů
Kyselina sírová 𝐇2 𝐒𝐎4
 nejdůležitější a nejpoužívanější sloučenina síry
 používá se k výrobě síranů, průmyslových hnojiv, detergentů, barviv, léčiv, výbušnin, k
rafinaci ropy, jako elektrolyt do olověných akumulátorů
 silná dvojsytná kyselina; za studena rozpouští jen neušlechtilé kovy za vývoje vodíku
 má silné dehydratační vlastnosti – organickým látkám odebírá vodu a působí jejich
uhelnatění
 bezbarvá, olejovitá kapalina s vysokou hustotou (ρ= 1,8 g/cm3
)
 vyrábí se kontaktním způsobem ze síry:
1. krok – síra se spaluje za vzniku oxidu siřičitého
S + O2 → SO2
2. krok – oxid siřičitý se oxiduje katalyzátoru V2O5 na oxid sírový
SO2 + O2 → SO3
3. krok – oxid sírový se rozpouští ve zředěné kyselině a tím se kyselina koncentruje,
pokud by se rozpouštěl pouze ve vodě, vznikala by jen slabá kyselina; takto vzniká kyselina
disírová, která se v následujícím kroku ředí
SO3 + H2SO4 → H2S2O7
4. krok – výroba kys. sírové
H2S2O7 + H2O → 2 H2SO4
VÝROBA
Síra se průmyslově těží roztavením elementární síry v ložisku přehřátou vodní parou a
jejím vytlačením na povrch stlačeným vzduchem (Fraschova metoda). Sulfan získaný ze
zemního plynu nebo z odpadního sulfidu vápenatého
CaS + CO2 + H2O → CaCO3 + H2S
lze na síru převést řízeným částečným spalováním v kyslíku (Clausův proces s ≈ 99% kon-
verzí).
H2S +
3
2
O2 → H2O + SO2
2H2S + SO2 →
3
8
S8 + 2H2O
Síra se čistí destilací, do prodeje přichází ve formě roubíků nebo sirného květu.
POUŽITÍ
Síra se používá k výrobě střelného prachu, zápalek, jako dezinfekční prostředek k
tzv. síření sudů (popř. včelích plástů) nebo jako součást různých výbušnin a zábavní pyrotechniky.
Dále se využívá například ve formě sirných mastí. V lékařství se aplikují sirné masti a
sirné mléko proti kožním chorobám, sirný květ též vnitřně, např. při chronických poruchách
trávení. Je významnou složkou různých fungicidů, tedy prostředků působících proti růstu hub
a plísní. Síření sklepů a sudů, pro uchovávání vína či piva, efektivně brání množení nežádoucích
plísní a mikroorganizmů.