1.4.  Vztah vyučovací metody k organizační formě   

            Šíře a obsah pojmu vyučovací forma se v minulosti měnily podle pojetí různých autorů. V současnosti je za vyučovací formu uznávána forma organizační. Základní organizační formou je vyučovací hodina, která platí zejména pro hromadné vyučování.  Učitel s ní pracuje ve škole, ve třídě (laboratoři, tělocvičně, výtvarném ateliéru, hudební síni apod.). Je limitována časem (45 minut), prostorem (třída, laboratoř, ...), a stanovenými podmínkami.K organizačním formám patří také skupinové vyučování (laboratorní cvičení, výuka jazyků, tělesné výchovy apod.) a individuální vyučování, včetně forem autodidaktiky.

Vyučovací jednotkou nelze chápat jen vyučovací 45 minut trvající hodinu, ale i dvouhodinu (laboratorní práce, atletika na školním hřišti, gymnastika v tělocvičně apod.).

O významném a mnohdy určujícím vztahu vyučovací metody k typologii vyučovací hodiny svědčí názory didaktiků na třídění vyučovacích forem.

Klasifikace vyučovacích hodin:

1.      Klasický (smíšený) typ vyučovacích hodin: hodiny s více druhy zaměstnání, v nichž se používá mnoho vyučovacích metod v pestré variantě sledu.

2.      Hodiny výkladu nového učiva:  (poznávací, sdělovací, seznamovací) v těchto hodinách převažuje (podle věku a stavu vědomostí) z vyučovacích metod vyprávění, výklad, sdělování poznatků, instrukce, poučování, přednáška

3.      Hodina – beseda:  z metod převažuje dialog

4.      Hodiny samostatné práce studenta (žáka) ve třídě: z metod dominují práce s knihou (s tabulkami, s učebnicí, časopisem, atlasem, se slovníky)

5.      Hodiny laboratorních  a jiných praktických zaměstnání, v nichž se nejvíce využívají pracovní metody, problémové

6.      Hodiny – exkurze s převahou demonstračních metod (v závodech) a pracovních metod (práce v terénu např. geologická práce s buzolou, biologický sběr, určování přírodnin apod.)

7.      Hodiny s využitím audiovizuální techniky – projekce filmů, videa, s využitím popisu s podporou zrakových a sluchových vjemů např. hlasy ptáků, rozeznávání rostlin a živočichů, provádění časově náročných nebo nebezpečných pokusů apod.

            Nejrozšířenější formou v našich školách je hromadné vyučování a tudíž i formy hromadného vyučování jsou nejrozšířenější organizační formou. Jeden učitel řídí práci studentů (žáků) jedné třídy tj. 15 – 35 studentů (žáků) prostřednictvím metod hromadného vyučování. Podle výzkumů se na ZŠ setkáváme nejméně v 66 % s hodinami klasického (smíšeného) typu, na gymnáziích a ostatních středních školách ještě častěji.

Struktura hodiny prozrazuje i metodické zřetele:

1.   Zahájení hodiny: (neformální pozdrav, organizační příprava hodiny, zápis do třídní knihy, kontrola docházky) při kontrole domácích úkolů se zapojují metody opakování a kontroly

2.   Opakování učiva z předchozí vyučovací hodiny, z metod jsou využívané opět metody opakovací (orientační zkoušení, klasifikace výsledků, zkoušení jednotlivců – ústní či písemné nebo hromadné písemné, didaktický test)  

3.   Výklad nového učiva: je těžištěm vyučovací hodiny, přičemž jsou použity metody motivační nového učiva, heuristické metody,  názorné metody apod. Tato část hodiny trvá obvykle 15 až  20 minut a zpravidla se dělí do tří částí:

1.      motivace nového učiva – povzbuzení a podnícení zájmu studenta (žáka) o nové poznatky

2.      sdělování a vyvozování nového učiva

3.      zobecnění, shrnutí nových poznatků

4.   Opakování a procvičování nového učiva na konkrétních příkladech z praktického života (ústně i písemně), rozvoj dovedností vedoucí k samostatnému využití získaných vědomostí. Převládají metody diagnostické a fixační, někdy je třeba znovu vysvětlovat, demonstrovat, pracovat s knihou apod.

5.   Zápis a zadání (vysvětlení) domácího úkolu opět směřuje k dalšímu prohloubení získaných vědomostí, k jejich samostatnému využití

6.   Zakončení hodiny obsahuje úklid pomůcek, pozdrav apod.

            Ostatní vyučovací hodiny jsou charakteristické tím, která z metod dominuje. Významné jsou vyučovací hodiny opakovací a procvičující, s maximálním použitím fixačních a diagnostických metod, zařazované na závěr tematických celků, v závěru pololetí, na konci školního roku apod.

            Metody laboratorní, demonstrační a pracovní jsou charakteristické pro hodiny laboratorních prací, pěstitelských prací, prací na pozemku, exkurze apod.