1.5.  Dělení vyučovacích metod

            Vyučovací metody se v praxi jen vzácně používají izolovaně, obvykle jsou vzájemně spojené, navazují na sebe podle cíle vyučovací hodiny.

Za obecně uznávaná kritéria třídění vyučovacích metod se pokládá:

A.  počet studentů (žáků), s nimiž učitel pracuje:

1.   metody hromadného vyučování (kolektivního)

2.   metody skupinového vyučování (ve skupinách)

3.   metody individuálního vyučování (1 žák na 1 učitele)

B.   logický postup, který učitel volí při výkladu: hovoříme o metodách:

1.   analytická metoda: postupuje od celku k částem nejprve veden učitelem, postupně dokáže použít metodu samostatně př. oxidy → kyselinotvorné oxidy → oxid siřičitý, fosforečný

2.   syntetická metoda: postupuje od částí k celku – např. oxid sodný, vápenatý – oxidy zásadotvorné → oxidy, Bi: jablko, hruška → malvice → plody

3.   analyticko-syntetická metoda: využívá obou logických postupů, u slabších studentů (žáků) používáme syntézu při výkladu, analýzu při opakování, u lepších studentů (žáků) opačně

4.   induktivní metoda: postupujeme od jednotlivých faktů, vztahů k obecnému závěru, důležité při rozvoji myšlení: na základě konkrétního učiva o prvcích, vodě, známých sloučeninách jsou vyvozovány pojmy: atom, molekula, prvek, sloučenina směs apod.

5.   deduktivní metoda: opak indukce, postupujeme od obecných zákonů, zákonitostí, pravidel směrem k individuálním jevům a vztahům, např. nejprve jsou probrány základy elektronové stavby atomu a základy teorie vazby a potom následuje výklad chemických prvků a sloučenin z anorganické chemie

6.   induktivně-deduktivní metoda: pro slabší studenty (žáky) použijeme při výkladu indukci, kdy postupujeme od jednotlivosti k obecnému závěru, dedukce při opakování, u lepších studentů (žáků) opačně

7.   genetická metoda: usiluje o rozvíjení vědomostí přímo před studentem (žákem), myšlenky důkazy a tvrzení jsou vyvíjeny jedno po druhém tak, že závěr je studentům (žákům) pochopitelný a je přímo výsledkem geneze poznání. Je vhodná v dějepise i v přírodních vědách na příkladu vývoje poznatků – názory na stavbu látek, vznik zákonů apod. x chyba zbytečně nehistorizovat

8.   dogmatická metoda: vhodná tam, kde je třeba předkládat hotová fakta, která je třeba znát (znalost abecedy, číselné soustavy, axiomy, chemické značky, PSP, zákony – ZZH a ZZE apod). Podle obsahu učiva je cenná tam, kde nelze studentovi (žákovi) sdělovat důvody, neboť není zralý k jejich pochopení

9.   synkritická metoda (srovnávací): používaná v přírodovědných i společenských vědách, zaměřuje se na srovnávání jevů podle stanovených kritérií a vyhodnocení se provádí kvalitativně i kvantitativně

C.    Z obsahového hlediska lze hovořit o metodách podle obsahu předmětů: metody přírodovědného vyučování, jazykového, tělovýchovného, technického, literárně-historického, apod., nebo lze hovořit o metodách vyučování biologie, chemie, ....

      Studovat specifičnost metod vzhledem k obsahu je úkolem didaktik předmětů.