1.5.
Dělení vyučovacích metod
Vyučovací metody se v
praxi jen vzácně používají izolovaně, obvykle jsou vzájemně spojené, navazují na
sebe podle cíle vyučovací hodiny.
Za obecně uznávaná kritéria třídění
vyučovacích metod se pokládá:
A. počet studentů (žáků), s nimiž
učitel pracuje:
1.
metody hromadného vyučování (kolektivního)
2.
metody skupinového vyučování (ve skupinách)
3.
metody individuálního vyučování (1 žák na 1 učitele)
B. logický postup, který učitel
volí při výkladu: hovoříme
o metodách:
1. analytická metoda:
postupuje od celku k částem nejprve veden učitelem, postupně dokáže použít
metodu samostatně př. oxidy → kyselinotvorné oxidy → oxid siřičitý, fosforečný
2. syntetická metoda:
postupuje od částí k celku – např. oxid sodný, vápenatý – oxidy zásadotvorné →
oxidy, Bi: jablko, hruška → malvice → plody
3. analyticko-syntetická metoda:
využívá obou logických
postupů, u slabších studentů (žáků) používáme syntézu při výkladu, analýzu při
opakování, u lepších studentů (žáků) opačně
4. induktivní metoda:
postupujeme od jednotlivých faktů, vztahů k obecnému závěru, důležité při
rozvoji myšlení: na základě konkrétního učiva o prvcích, vodě, známých
sloučeninách jsou vyvozovány pojmy: atom, molekula, prvek, sloučenina směs apod.
5. deduktivní metoda:
opak indukce, postupujeme od
obecných zákonů, zákonitostí, pravidel směrem k individuálním jevům a vztahům,
např. nejprve jsou probrány základy elektronové stavby atomu a základy teorie
vazby a potom následuje výklad chemických prvků a sloučenin z anorganické chemie
6. induktivně-deduktivní metoda:
pro slabší studenty (žáky)
použijeme při výkladu indukci, kdy postupujeme od jednotlivosti k obecnému
závěru, dedukce při opakování, u lepších studentů (žáků) opačně
7. genetická metoda:
usiluje o rozvíjení vědomostí přímo před studentem (žákem), myšlenky důkazy a
tvrzení jsou vyvíjeny jedno po druhém tak, že závěr je studentům (žákům)
pochopitelný a je přímo výsledkem geneze poznání. Je vhodná v dějepise i v
přírodních vědách na příkladu vývoje poznatků – názory na stavbu látek, vznik
zákonů apod. x chyba zbytečně nehistorizovat
8. dogmatická metoda:
vhodná tam, kde je třeba
předkládat hotová fakta, která je třeba znát (znalost abecedy, číselné soustavy,
axiomy, chemické značky, PSP, zákony – ZZH a ZZE apod). Podle obsahu učiva je
cenná tam, kde nelze studentovi (žákovi) sdělovat důvody, neboť není zralý k
jejich pochopení
9. synkritická metoda
(srovnávací): používaná v
přírodovědných i společenských vědách, zaměřuje se na srovnávání jevů podle
stanovených kritérií a vyhodnocení se provádí kvalitativně i kvantitativně
C. Z obsahového hlediska lze
hovořit o metodách podle obsahu předmětů:
metody přírodovědného
vyučování, jazykového, tělovýchovného, technického, literárně-historického, apod.,
nebo lze hovořit o metodách
vyučování biologie, chemie,
....
Studovat specifičnost metod
vzhledem k obsahu je úkolem didaktik předmětů.