1.6.1.1.  Motivační metody

             Úvodní, vstupní motivační metody, průběžné motivační metody, osvojování a upevňování učiva.

            Motivační metody mají své výrazné místo ve vyučovacích formách. Do výuky se zařazují i vyučovací hodiny, jejichž smyslem je především motivovat např. úvodní hodiny chemie, úvodní hodiny tematických celků a obsahových okruhů. Zájmové poznávací motivace patří k nejcennějším. Motivační didaktické motivace a jejich realizace jsou vázány na osobnost učitele.

            Ve školách je však motivace většinou skromná, málo nápaditá, někdy úplně chybí. Žák (student) má pocit, že učení a pobyt ve škole je „násilím učitele a rodičů páchané na jeho osobě“. Dlouhodobý prožitek nudy vede k nechuti vyučovacího předmětu, neochotě vzdělávat se. Přesycení nepřesvědčovací motivací žák otupí a stává se necitlivým k podněcujícím momentům. Teatrální motivaci (hravá) žák (student), zejména ve vyšších ročnících ZŠ a na SŠ, odmítá a nevěří jí. Seberealizační motivace (ctižádost) může vést někdy ke zdravé ctižádosti, ale také k ješitnosti, egocentrismu, touze po slávě atd. Materiální motivace může vést rovněž k sobectví, podceňování sociálně slabších spoluobčanů apod.