1.6.1.  Heterodidaktické metody

I. Metody usměrňující zájem – metody motivační

1. Úvodní, vstupní motivační metody

a)        motivační rozhovor:  učitel aktivizuje vzpomínky studentů (žáků), zkušenosti, řízený rozhovor musí být pro studenty (žáky) přitažlivý, žáci se rádi pochlubí ostatním, přednesou své zkušenosti; potřebuje více času

b)        motivační vyprávění:  usiluje často o oživení dřívějších zkušeností studentů (žáků) poutavým způsobem, má být poutavé, emotivní, má vytvořit atmosféru zvědavosti, touha poznat něco nového

c)        motivační demonstrace:  patří k nejpřitažlivějším motivačním metodám – pomůcky, film, video, motivační úkol, modely, pokusy, pracování na pozemcích, ...

2. Průběžné motivační metody

a)   aktualizace obsahu:  použití příkladů z denního života zařazované do výkladu, události z tisku, odborné časopisy – požadavky na znalosti učitele

b)   ilustrace učiva, uvádění příkladu z praxe, ze života:  zařazujeme do výkladu obrázky, grafy, schémata, náčrtky učitele nebo studenta (žáka); přepojování 1. signální soustavy (názor) na 2. signální soustavu (oblast mozku)

c)    podněcování studenta (žáka) výzvou, pochvalou:  zapojujeme, když vidíme jeho únavu

II. Metody podání učiva – metody expoziční

1. Metody přímého přenosu, přímého sdělování (metody monologické)

     a)    vyprávění

     b)    výklad

     c)    popis

     d)    vysvětlování, instrukce

     e)    přednáška

2. Metody zprostředkovaného přenosu poznatků názorem

    a) demonstrační metody: mají podnětovou funkci (z lat. demonstro = předvádím, ukazuji), student (žák) třídí své smyslové informace, hodnotí je, srovnává → podstata

1.    obrazová demonstrace: doprovázená slovem učitele, popis

2.    demonstrace diafilmů, diapositivů: demonstrace klidu i pohybu, objekty k demonstraci je třeba vybírat a sledovat uvážlivě, usilovat o zapojení 1. i 2. signální soustavy

3.    filmy, videa: (chyby: přemíra názorů škodí – týká se bodu II. až IV.)

4.    demonstrace trojrozměrných objektů: (modelů, skut. objektů) preparáty, aparatury

5.    exkurzní demonstrace: (ve výrobě, v terénu) v muzeu, vědeckých institucích; příprava, provedení, zhodnocení i využití

6.    akustické: magnetofon, hudební nástroj, skutečný objekt

7.    demonstrace složitých pracovních, technických výkonů, životních situací: pohybová demonstrace

8.    demonstrace čichové, chuťové, kinetické aj. – chemie: pozor na chuť, neochutnávat

    b) metody dlouhodobého pozorování jevů:  hlavně v přírodovědných vědách

1.    pozorování ve speciálních zařízeních (laboratořích): růst krystalů, vývoj rostlin

2.    pozorování v terénu ( v přírodě, na škol. pozemku, v praxi)

    c) metody manipulační, montážní, demontážní (práce se stavebnicemi, konstrukce, sestavování aparatur)

    d) metody pracovní: připravuje pro život, práci každého člověka

1.    laboratorní práce (aplikační, problémové, ilustrační): rozvoj dovedností, návyků

2.    práce jako vyučovací metoda (na školním pozemku, ve školní dílně, veřejně prospěšná práce s didaktickým zaměřením)

    e) hra jako vyučovací metoda: je blízká žákům nižších stupňů, ale lze využít i u starších žáků a studentů, v chemii i motivační úkoly

1.    hra námětová: student (žák) napodobuje život, učí se jednat s lidmi, konverzovat, hrát si se stavebnicí, modely (staví vzorce sloučenin, znázorňuje vazby mezi jednotlivými atomy, v Bi: vyhledává plody, květy, ovoce

2.    inscenace didaktické povahy: situační hry – chemická kouzla  

3.    dramatizace: hry na detektiva (identifikace chemických látek, příčin reakce atd.)

3. Metody heuristického charakteru = metody problémové

    a) metody dialogické:

1.    sokratovská, heuristická metoda (malé problémové metody)

2.    beseda

    b) velké problémové metody:

1.    vlastní problémy

2.    projekty

4. Metody samostatné práce a autodidaktické metody

    a) samostatná práce s knihou (učebnice, tabulky PSP, grafy; práce s knihou: věty, odstavce, kapitoly)

    b) samostatná práce v laboratoři: viz. školní experimenty

    c) samostatné studium terénu, cestování za účelem poznání: nácvik pozorování

    d) zobecňování technické metody samostatného studia: diferenciace podle schopností studenta (žáka)

1.    audio-orální: magnetofon, poslech v radiu, nahrávání (hlasy, zvířat, ptáků, zvuk. efektů – výbuch) 

2.    video-auditivní: využívání audiovizuální techniky jako zdroje poznání – programová výuka

3.    e-learning: využívání informačních a komunikačních technologií, zejména Internetu jako zdroje poznání – programová výuka, atd.

5. Metody bezděčného učení (podle kladných či záporných vzorů)

    a)   odezírání mimiky, gest

    b)   napodobení inteligentních motorických, uměleckých pracovních činností

    c)   metody autorativních přenosů myšlenek, názorů ...

III. Metody opakování a procvičování učiva – metody fixační

1. Metody opakování vědomostí

a)    ústní opakování

b)    katechetická metoda

c)    písemné opakování

d)    opakovací rozhovor

e)    opakovací četba

f)     beseda k prohloubení učiva

g)    semináře, seminární cvičení

h)    laboratorní práce jako opakovací metoda

i)     exkurzní demonstrace jako opakovací metoda

j)     projekce filmů, videa jako opakovací metoda

k)    ilustrace

l)     demonstrace

m)   domácí úkoly

2. Metody nácviku dovedností

a)    nácvik poznávacích procesů, intelektuální trénink

b)    motorický trénink, tělovýchovný, pracovní, umělecký nácvik

IV. Metody hodnocení, kontroly a klasifikace – metody diagnostické

      a klasifikační

1. Klasické, didaktické, diagnostické metody hodnocení vědomostí a dovedností

a)    ústní zkoušení

b)    písemné zkoušení

c)    didaktické testy

d)    výkonové zkoušky

2. Diagnostické metody vědeckovýzkumného charakteru (malé formy vědecko-výzkumných metod)

a)    systematické pozorování studentových (žákových) projevů

b)    pozorování studentů (žáků) v tzv. uzlových situacích

c)    rozbor studentských (žákovských) prací

d)    explorační metody (rozhovor, dotazník)

e)    anamnéza

f)     speciální diagnostické metody (diagnóza zájmů, procesu učení, čtení, psaní, vyjadřování, stylizace, matematických výkonů, tvořivosti, volních vlastností, organizačních schopností apod.)

3. Metody třídění a interpretace diagnostických údajů

4. Metody klasifikační, didaktické charakteristiky, klasifikační symbolika

a)    aproximativní klasifikační metody (odhadem)

b)    exaktní metody (kvalitativní, kvantitativní)

c)    didaktické charakteristiky