1.6.2.  Metody zprostředkovaného přenosu poznatků názorem

         Metody přímého přenosu poznatků usilují o jejich rychlé bezprostřední předání ze subjektu (učitele) na objekt (žák, student). Student (žák) se opírá o učitelovo slovo a vybavuje si představy, pojmy, vztahy a poznatek je zvládán především verbálně, bez účasti smyslů, bez

manipulace s objekty a bez složitější aktivity.

            Již od dob J. A. Komenského volala didaktika po názorném vyučování, kdy je slovo spojeno s názorem prostřednictvím demonstrací (metody demonstrační), didaktickým pozorováním (metodami dlouhodobého pozorování, metodami manipulačními, metodami pracovními (laboratorními, práce v dílnách, na škol. pozemku, práce obecně prospěšné) a hrou, jako vyučovací metodou).

            K výrazným a neoddělitelným součástem poznávacího procesu v chemii patří školní experiment (pokus), který zařazujeme mezi metody přenosu poznatků názorem: metody demonstrační a pracovní.

Klasifikace školních chemických pokusů

            Dobrý učitel by se měl na demonstrační pokus řádně připravit. Musí dobře znát chemikálie, se kterými bude pracovat (fyzikální a chemické vlastnosti, množství, toxicitu, likvidaci a využití produktů, aparaturu (funkční a estetický aspekt, viditelnost, bezpečnost práce, (řízení, inervace chyb, volby fáze vyučovací hodiny, praktickou přípravu pokusu, ověření průběhu, efektu, bezpečnosti), finanční bilance pokusu (hledání ekonomičtějších variant, optimální množství látek vzhledem k efektu a splnění cíle, bezpečnostní rizika.

Základními kritérii hodnocení jsou didaktická a technická hlediska:

1)        V povinné výuce:

a)        pokusy v hodinách základního typu

b)        pokusy v hodinách laboratorních prací

2)        V nepovinné výuce:

a)        v chemickém praktiku

b)        v chemickém zájmovém kroužku

c)        pro CHO (chem. olympiádu)

Vzhledem k jednotlivým fázím výuky rozlišujeme:

1)        Pokusy motivační, uvádějící (motivační fáze – mají vzbudit zájem studenta (žáka) o učivo viz „chemická kouzla“)

2)        Pokusy při osvojování učiva (expoziční fáze)

3)        Pokusy fixační: při opakování a upevňování učiva

4)        Pokusy diagnostické: při kontrole vědomostí, hodnotící, kombinované

Vzhledem ke gnozeologickému hledisku lze pokusy rozlišovat:

1)        Pokusy zjišťující: student (žák) pokusem zjišťuje skutečný stav poznatků

a)        vysvětlující: jsou zdrojem nových poznatků, učitel ji používá tehdy, když student (žák) nemá žádné představy o podstatě a průběhu zkoumaného jevu

b)        ověřující: potvrzující, odporující (žáci mají určitou představu, ověřují)

c)        problémové: nové poznatky student (žák) získává řešením problémů vznikajících při pozorování dějů nebo vlastní experimentální prací)

2)        Pokusy dokládající: student (žák) si pokusem poznatky doplňuje, dokresluje

a)        ilustrující: požívají na ilustraci učiva předtím vyloženého

b)        aplikující: aplikace poznatků za změněných podmínek (aplikace aparatur...

c)        reprodukující: při opakování jednoduchá reprodukce pokusů, při upevňování
a hodnocení

Důležitým hlediskem podle toho, kdo na pokusu pracuje:

1)        Pokusy učitele (demonstrační): učitel provází a zároveň usměrňuje pozorování, společné závěry, zajistit dobrou viditelnost

2)        Pokusy studentů (žáků) – pracují samostatně nebo podle pokynů učitele

a)        frontální pokusy: žáci pracují na stejných úlohách, většinou podle pokynů učitele – vhodné pro nácvik základních laboratorních operací

b)        simutální pokusy: žáci pracují na stejných úlohách souběžně, ale samostatně, podle vlastních návodů a tempa

c)        dílčí pokusy: žáci pracují samostatně na dílčích úkolech, celkové závěry činí na základě dílčích úkolů př. důkaz halogenidů 

d)        samostatné žákovské pokusy: studenti (žáci) pracují samostatně např. H₂ – přípravy, vlastnosti, důkaz. Používají se v laboratorních pracích, chemických praktikách.

Podle stupně exaktnosti:

1)      pokusy kvalitativní (analytické důkazy)

2)      kvantitativní (s výpočty).

            Školní pokusy poskytují dostatek materiálu na abstraktní myšlení a zobecňování. Jsou významné v osvojování dovedností a návyků, manuální zručnosti (za předpokladu samostatné práce – v případě, že by ve dvojici pracoval jen jeden a druhý psal zápis – pro takové jedince nemá experiment smysl).

            Manuální činnost úzce souvisí s rozumovou činností. Platí: od konkrétního k abstraktnímu myšlení a odtud zpět k praxi!

            Chemický experiment sehrává významnou úlohu i v získávání intelektuálních zručností. Student (žák) se učí chemicky myslet. V neposlední řadě pokusy pomáhají při formování osobnosti mladých lidí, učí je samostatnosti, přesnosti, houževnatosti, rozhodnosti, cílevědomosti, iniciativě apod.