1.6.3.  Metody heuristického charakteru = metody problémové

1)      Metody dialogické – založené na dialogu učitele a studenta(ů), učitel klade otázky, student (žák) odpovídá

a)      Sokratovská metoda:  heuristická (názvy někteří ztotožňují, jiní považují za dva), je disputačního typu (od Sokrata, který chodil mezi lidmi a vhodně volenými otázkami dovedl lidi k poznání pravdy, kterou by sami neodhalili)

     heuristická – nespokojuje se pouze s diskuzí a vzpomínáním dřívějších, ale hledá pro zdůvodnění svých úvah důkazy: prohlíží si objekty, měří, srovnává, objevuje

b)      beseda:  těžiště metody je u studentů (žáků), (u předchozí heuristické metody u učitel, studenti (žáci) kladou otázky, učitel odpovídá, beseda má mít jasný cíl, někdy se však může vést nežádoucím směrem, je na učiteli taktně besedu usměrnit, v závěru besedy je třeba pozvolna roztřídit a zobecnit

c)      katechetická metoda:  tato metoda patří k historicky starým dialogickým metodám – dnes překonaná, student (žák) mechanicky opakoval látku, citáty, teze, poučky... podle předříkajícího učitele. Celá třída opakuje. Nedostatky: vede k memorování, drilu, bez aktivní účasti. Rehabilitace v jazykovém vyučování (cvičení výslovnosti).

2)      Komplexní (velké problémové metody) – (platí o problémové přednášce) nacvičování v problémové přednášce, začíná na řešení malých problémů, nároky se postupně zvyšují.

a)      v úvodu použít účinnou motivaci

b)      formulovat problém

c)      orientace v problému (analýza)

d)      hledání podstaty problému

e)      řešení

f)        nalezení řešení nebo zjištění neúspěchu

g)      formulace obecného řešení problému.