1.  Vyučovací metody

            Teoretická a praktická znalost vyučovacích metod patří k nejdůležitější výzbroji současného i budoucího učitele. Učitelé, kteří nejsou schopni vysvětlit, naučit a upřesnit učivo, nemohou vzbudit přirozený zájem dětí a mládeže o poznání a nedokážou rozvinout kladné citové a volní požitky spojené s poznáváním. Vytvoří naopak u studentů (žáků) pocit averze k poznání, učení a ke škole.

            V učebnicích didaktik jsou při zmínce o vyučovacích metodách uváděny většinou metody vzdělávací. Takové třídění je sice z logického hlediska přijatelné, avšak z hlediska pedagogického jde o zúžení problematiky, neboť osobnost studenta (žáka) je i ve vyučovacím procesu ovlivňována vždy jako celek.

Předkládá-li učitel studentům (žákům) novou látku (nové učivo) nevhodnými didaktickými metodami, zůstávají studenti (žáci) při jejím přijímání pasivní, málo samostatní při rozvoji svých myšlenkových operací a neschopni aplikovat přijímané informace při řešení konkrétních praktických úkolů. Vhodnými metodickými prostředky však lze výuku podstatně zkvalitnit. Přitom je prokázáno, že zkvalitnění výuky nepotřebuje často téměř žádných finančních nákladů, ale dokonalé využití vhodných, ale běžných vyučovacích a výchovných metod, vnitřní a volní sílu učitelů a studentů (žáků). Nejde o plané „metodikačení“. Vyučovací proces nelze zjednodušovat jednostranným preferováním tzv. „moderních“, „pokrokových“ nebo dokonce „nejlepších“ metod tj. metodických hitů. Tyto „módní hity“, charakteristické pro určité časové období, studentům (žákům), častou frekvencí používání ve všech předmětech, zevšední a z rolí katalyzátorů procesu poznávání přebírají funkci inhibitorů např. exploze používání zpětného projektoru po jeho zakoupení pro školní kabinety, vlna využívání videonahrávek chemických pokusů místo experimentální činnosti učitelů i studentů (žáků), programové vyučování jako náhrada výkladu učitele. Každá vyučovací metoda má kladné i záporné stránky svého působení a jednostrannou, necitlivou preferencí nemůže učitel dosáhnout předpokládaného cíle. Je třeba respektovat zásadu, že vyučovací metody mají být voleny podle toho, jak nejvhodněji odpovídají výchovnému a vzdělávacímu cíli, obsahovému zaměření výuky, podmínkám výuky a především objektu i subjektu, tj. studentovi (žákovi) a učiteli.