2.  E-learning – elektronické vzdělávání

2.1.  Úvod

V posledních letech školy a univerzity procházejí obdobím změn. K těmto změnám přispívají zejména ekonomický tlak zvyšujících se nákladu, požadavky trhu na absolventy, kteří by měli být schopni fungovat v podmínkách informační společnosti a větší rozmanitost a různorodost studentů, kteří pokračují ve vyšším vzdělání. Mnoho institucí reaguje na tyto změny rozvojem distančních vzdělávacích kurzů a programů on-line. Tyto kurzy a programy mohou nabývat mnoha podob, např. vytvoření kurzu na internetu, na který mohou mít studenti kdykoli přístup, ale který nabízí minimální interakci mezi studenty; vývoj stránek s použitím asynchronní diskuse jako základu pro výuku a učení; a další pokročilé technologie jako jsou synchronní chat a audio- či videoprezentace. Bez ohledu na použitou technologii platí, že čím více jsou zapojeni studenti do on-line studijního procesu, tím spíše dosáhnou úspěšného studijního výsledku.

On-line učebna je potencionálně silným výukovým prostředím, ve kterém významnou roli hrají nové metody, formy a vztahy. Aby bylo možno úspěšně využívat možností tohoto média ve vzdělání, musí školy umět používat nejen technologii, ale také změnit způsoby, jakými organizují a zprostředkovávají studijní materiály. Tyto změny mohou maximalizovat potenciál studentů v zodpovědnosti za vlastní studijní proces a mohou přispět k rozvoji pocitu sounáležitosti mezi studenty. Tato studijní sounáležitost – komunita může a měla by být podporou výuky.

2.1.1.  Předchůdci e-learningu a jeho vznik

Vyučovací stroje byly původně speciální mechanické a elektronkové strojky, později založené na vyšších elektronických prvcích. Na sálových počítačích se později aplikoval vzdělávací software, který byl založen na teorii programovaného učení. I původní vyučovací stroje byly schopny reagovat na alternativní i tvořenou odpověď, požadovat algoritmickou i přiřazovací odpověď a prezentovat větvené programy. Hlavní důvody malého rozšíření do praxe byly podobné jako dnes - ekonomická nákladnost a malá připravenost dostatečného počtu tvůrců kvalitního didaktického software. Vzdělávaní na personálních počítačích (PC) se začalo rozvíjet v období 1984 až 1993. Podrobné poučení o "Učení s počítačem" lze studovat v publikaci B. Brdičky na URL adrese http://omicron.felk.cvut.czl~bobr/ucspoc/.

Impuls k většímu rozvoji e-learningu přišel s rozvojem Internetu a webu po roce 1993. Je zajímavé, že do roku 1999 nebyl pojem e-learning zaveden. Zprvu se více používaly pojmy WBTi nebo on-line learning (což je výuka nejen pomocí webu, ale i dalších internetových technologií).

Nedávno došlo k nekritickému přecenění možností různých "e" aktivit (e-bussines, e-banking, e-govemment a jiných, včetně e-learningu) a následně pak k podcenění některých z nich. Z hlediska budoucnosti e-learningu je důležité, že internetové a další vzdělávací technologie se nepřetržitě vylepšují. Proto záleží zejména na přípravě kvalifikovaných realizátoru on-line kurzu, zejména z rad vysokoškolských a středoškolských učitelů.