2.2.  Pojetí e-learningu

2.2.1.  Základní představy o e-learningu

Pojetí e-learningu není dosud ustálené a v praxi se setkáváme s různým výkladem pojmu (například pojem "elektronické vzdělávaní" někteří autoři chápou šířeji než "e-learning", jiní oba pojmy ztotožňují). Ve spojení "e-learning" se klade obsahový důraz na slovní základ "learning" (učení), nikoliv na předponu "e-" (elektronické).

Pedagogické, technologické a sítové pojetí představují tri základní varianty z mnoha existujících vymezení e-learningu (nejde tedy o přesné definice). E-learning je úplněji charakterizován spojením všech tří uvedených pojetí, než pouze jedním z nich.

Pedagogické pojetí:

E-learning je vzdělávací proces, ve kterém používáme multimediální technologie, Internet a další elektronická média pro zlepšení kvality vzdělávaní.

(Multimedia umožňují používání obrazových, zvukových a textových informací k obohacení obsahu výuky. Internet poskytuje lepší přístup ke studijním materiálům a službám, k výměně informací a ke spolupráci vzdělávací komunity.)

Technologické pojetí:

E-learning je spektrum aplikací a procesu jako je Web-based training (WBT), Computer-based training (CBT), virtuální třídy nebo digitální spolupráce. Zahrnuje přenos obsahu kurzu prostřednictvím elektronických médií, např. Internetu nebo Intranetu, satelitního vysílání, interaktivních televizních poradu a výukových CD-ROMu, často s podporou učitele.

Web-based training (WBT) znamená vzdělávání na webu. Přístup ke vzdělávacímu obsahu se realizuje prostřednictvím webového prohlížeče.

Computer-based training (CBT) označuje vzdělávání na počítači. Kurz nebo studijní materiál, který lze samostatně spustit na počítači, zejména na CD-ROMu či disketě. Na rozdíl od Web-based training nevyžaduje CBT, aby počítač byl zapojen do internetové sítě a neposkytuje odkazy na vzdělávací prostředky mimo kurz.

Sítové pojetí:

E-learning spočívá v užití počítačových sítí pro přenos dovedností a znalostí. To je úzké vymezení e-learningu, nezahrnuje např. výuku pomocí CD-ROMu.

E-learning je tedy vzdělávací proces se složitou strukturou. Je problémem především pedagogickým, poté technickým. Většina autoru se dnes shoduje, že nejperspektivnější formou e-learningu je Web-based training (WBT).

2.2.2.  Vize e-learningu

Vizí se rozumí představa cílového či žádoucího stavu. V praxi se vyskytuje potřeba vzdělávat různé skupiny studujících v různých disciplínách. Podmínky pro realizaci e-learningu nejsou stejné a není překvapivé, že i vize e-learningu jsou různé a diskutabilní.

Základní vizí e-learningu se rozumí takové zapojení e-learningu do vzdělávaní, které zvýší přístup ke vzdělání a zajistí vyhovující kvalitu vzdělávání za přijatelnou cenu. V mnoha zemích se používá e-learning hlavně pro zvýšení přístupu ke vzdělávání, zejména pro zvýšení poctu celoživotně se vzdělávajících dospělých studujících.

Prezenční studium je forma studia, při které se vyžaduje fyzická účast studentu při výuce ve třídě. Po dobu výuky jsou učitel a studující v přímém kontaktu (při studiu doma to neplatí).

Distanční vzdělávání (dále DiV) je vzdělávací proces, který umožňuje oddělit vyučujícího a studujícího v čase nebo místě, popřípadě v obojím. Komunikace mezi učitelem a studujícím probíhá v moderních distančních kurzech hlavně elektronicky (pomocí e-mailu, chatu, audia, videa, telekonference, nejčastěji v prostředí webu). Výukové materiály, jako knihy, audio a video kazety, CD-ROM může být někdy účelné zasílat poštou, nikoliv po síti – poté mluvíme o korespondenčním (klasickém) DiV.

Distanční vzdělávání však nevylučuje, aby část výuky probíhala ve třídě (tutoriály). Někteří experti se domnívají, že DiV zahrnuje rovněž e-learning, jiní považují DiVa e-learning za nezávislé discipliny.

Blended learning. V praktické výuce se nevyskytují obvykle "čisté" formy, například čistá prezenční, elektronická nebo distanční forma. V praxi se prosazuje koncepce smíšeného vzdělávání (blended learning), což je kombinace prvku prezenčního i e-learningového vzdělávání, která má největší perspektivu použití na středních a především vysokých školách.

Na univerzitách se stále více využívá e-learningu jako doplňku k prezenční formě studia (blended learning). Při vzdělávání vysokoškolské mládeže se student bez učitele neobejde. V roce 2002 nabízelo distanční vzdělávání asi 2/3 amerických univerzit, ale jen asi 10 % kurz; bylo distančních.

2.2.3. On-line kurz

Základním prvkem e-learningu, podobně jako v prezenčním vzdělávání, je studijní kurz. Kurz obsahuje bloky z různých předmětu, uspořádané tak, aby bylo dosaženo požadovaných cílu vzdělávání. Elektronický studijní kurz (zkráceně e-kurz nebo on-line kurz) charakterizují zejména tyto složky:

• vzdělávací obsah studijních materiálu
• elektronická distribuce vzdělávacího obsahu,
• elektronická správa on-line kurzu.

Pro vzdělávací obsah on-line kurzu jsou určující jejich vzdělávací charakteristiky, tj. didaktické naprogramování (didaktická transformace) obsahu učiva do formy interaktivního počítačového software specificky určeného pro samostudium. Proto didaktický software pro on-line kurzy obsahuje:

• programované vstupní informace,
• učební úlohy,
• zpětnovazební kontrolní informace
• nezbytné řídící instrukce.

On-line kurzy obsahují nejčastěji multimediální studijní materiály. Tvorba obsahu studijních multimediálních materiálu pro on-line kurzy je profesionální úloha, která vyžaduje mj. znalosti autorských nástrojů pro tvorbu kurzu. Dnes se klade důraz na:

• dělení obsahu do znovupoužitelných vzdělávacích objektu,
• používání standardu.

Příklady vzdělávacích objektu jsou: jednotlivé digitální obrázky, části textu a jednoduché animace, ale i celé webové stránky, které obsahují text, obrázky, další média či aplikace a které mohou přenášet relativně malý, ale komplexní výukový blok. Základní výhodou vzdělávacích objektu je, že mohou být navrženy jako znovupoužitelné komponenty, které lze mnohonásobně aplikovat v různých vzdělávacích situacích (kurzech). Vzdělávací objekt je nejen jednotka s obsahem výuky, ale zahrnuje rovněž svůj vlastní popis, jako jsou informace typu: druh obsahu, učební cíl, autor, jazyk a verze.

Standardy jsou normy, garantující (při jejich respektování) vzájemnou přenositelnost a použitelnost softwarových produktu vyvinutých různými firmami. Výsledkem dosavadních standardizačních snah je soubor doporučení SCORM (Sharable Content Object Reference Model). SCORM je jednotný souhrn klíčových specifikací a standardu pro obsah, technologie a služby, spojené s e-learningem. Aplikace standardu může podstatně zlevnit dosavadní drahé

on-line kurzy, protože omezí opakované vytváření podobných studijních materiálu a umožní přenos již hotových on-line kurzu do různých systému pro řízení studia.

V moderních distančních a e-learningových kurzech se pro distribuci obsahu využívá především Internetu, zejména služby WWW (webu). Přenos obsahu on-line kurzu se může dít i prostřednictvím satelitního vysílání, interaktivních televizních poradu a dalších technologií, které mají své výhody a nevýhody. Jedním z hlavních předpokladů pro úspěšné e-learningové vzdělávání je kombinace optimálních technologií (jak z pedagogického, tak i z technického a ekonomického hlediska).

Řízení studia v prostředí webu zabezpečují SW systémy pro řízení studia (Learning Management Systems [LMS], někdy též Course Management Systems). LMS usnadňují tvorbu, používání a správu on-line kurzu především tím, že poskytují minimálně:

·        soubor vzdělávacích nástrojů, usnadňujících učení, komunikaci a spolupráci, např.:

Ø      komunikační nástroje, umožňující diskuse, výměnu souboru, interní emailovou korespondenci, chatování, přenos videa atd.

Ø      nástroje pro podporu produktivity vzdělávání, umožňující např. práci off-line, vkládání vlastních poznámek, použití kalendáře, help atd.

Ø      nástroje pro podporu spolupráce studujících, např. podporu  práce na projektech.

• soubor podpůrných nástrojů, pomáhajících v procesu správy a vedení kurzu, např.:

Ø      nástroje pro administraci, např. pro vedení studijních evidencí, adresářů kontaktu

Ø      nástroje pro řízení, např. nástroje pro management a sledování práce studujících

Ø      nástroje pro návrh kurikula.

Tvorba studijních materiálu pro on-line kurzy je náročná úloha. Nelze ji zadat pedagogům bez specifické odborné přípravy. Vyžaduje znalost technologie didaktického zpracování učiva i znalost autorských nástrojů pro tvorbu kurzu. Softwaroví specialisté vycházejí z věcného obsahu výukového materiálu, který musí být didakticky transformován. vývoj a následná optimalizace studijních materiálu je obvykle nesrovnatelně náročnější, než vývoj učebních materiálu analogických vzdělávacích kurzu. Klade též vyšší nároky na týmovou spolupráci. Tvorba on-line kurzu je proto obvykle náročná na finanční i lidské zdroje.

Efektivita elektronického vzdělávání je podmíněna splněním těchto předpokladů:

• elektronické vzdělávání je aplikováno ve spojení s prezenční výukou tak, aby v dané konkrétní situaci převládly výhody smíšeného vzdělávání nad jeho nevýhodami
• metody a použité technologie jsou vhodné pro cíle výuky
• probíhá interakce studujících a aktuální zpětná vazba od učitele ke studujícím
• vzdělávací instituce vytvoří studujícím i učitelům podmínky pro úspěšnou práci
• vzdělávací instituce zabezpečí realizaci on-line kurzů profesionálním způsobem.

To znamená, že vytvoří nezbytné zdroje pro vytvoření týmu realizátorů on-line kurzů.

2.2.4.  Přehled technologií pro e-learning

Technologie, užívané pro distribuci vzdělávacího obsahu v e-learningu a v DiV, lze rozdělit do čtyř základních kategorií podle druhu media, které informace přenáší:

• tisk,
• audiotechnologie,
• videotechnologie,
• počítačové technologie.

Každá z těchto kategorií se dále dělí, avšak některé technologie uvedené kategorie přesahují.

Tabulka 1

Přehled technologií, jejich výhody a nevýhody

2.2.5.  Tým realizátorů on-line kurzů

Realizátory on-line kurzů jsou specialisté, jejichž profese jsou e-manažer, e-vývojář a e-tutor. Předpony "e" u uvedených profesí používáme pro zdůraznění, že práce příslušného specialisty se odehrává v e-learningovém prostředí. Přehled některých úkolu týmu realizátorů představuje tabulka 2.

Jeden pracovník může provádět (má-li příslušnou kvalifikaci) více úkolů uvedených v tabulce. Profesi e-vývojáře však obvykle nezastává jedna osoba, ale tým e-vývojářů, který je složen z minimálně 3 pracovníku:

• projektanta výuky, tedy experta na pedagogiku, který vytvoří projekt kurzu a zároveň rozumí odbornému obsahu kurzu,
• autora obsahu, který je expertem na odborný obsah, resp. disciplinu,
• počítačového odborníka, který je specialistou na grafiku, web a systémy řízení studia LMS.

Tabulka 2

Příklady úkolů jednotlivých profesí při vývoji on-line kurzu.