2.3.  Studující v elektronickém vzdělávání

2.3.1.  Výhody a nevýhody e-vzdělávání pro studujícího

Výhody elektronického vzdělávání:

• Aktivita studujícího. Dobře motivovaný a připravený studující není ve-learningu pasivním účastníkem jako tomu často bývá při tradičním kurzu, který není dostatečně přizpůsoben potřebám studujících). Studující je interaktivním systémem donucen informace vyhledávat a vytvářet z nich potřebné znalosti. Jeho studium tak může být efektivnější.

• Individuální přístup ke studujícímu spočívá v didaktické transformaci učiva. Vychází (na rozdíl od klasického podání učiva) z psychologie řízeného učení a je zaměřena na specifické potřeby učících se. Podstatou didaktické transformace je dělení učiva na přiměřené bloky, prezentace učiva v zaručených logických souvislostech, prezentace jen nezbytných prvku učiva, přiměřenost učebních úkolu, návaznost učebních- úkolu na učivo, bezprostřední poskytování potřebné zpětné vazby, soustava řídích instrukcí usměrňujících činnost studujícího, snížený časový nátlak dávající každému časovou šanci individuálně studovat, zajištění shrnutí, přesné vymezení cílu, atd. To vše chybělo v klasické výuce a proto byla nepřiměřená jedinci i celým skupinám. Je třeba zdůraznit, že tento didaktický přínos, vlastní dobře zpracovaným on-line kurzům i kurzům DiV, je často učiteli hodnocen jako velký přínos i pro jejich klasickou prezenční výuku.

• Flexibilita. Moderní e-learningový systém umožňuje vyšší flexibilitu zejména tím, že on-line kurzy jsou sestaveny z malých přehledných bloku (opakované využitelných vzdělávacích objektu), které lze studovat podle individuálních potřeb a požadavku uživatelů.

• Studium vlastním tempem. Podstata vlastního tempa při učení z programovaných materiálu v rámci e-learningu spočívá v tom, že studující se může zabývat každou prezentovanou informací dle individuální časové potřeby, může kdykoliv přerušit učení na potřebnou dobu a opět navázat, může řešit každý úkol dle svých časových potřeb, není časově tlačen výkonem kolegu, požadavkem učitele aj. Je třeba zdůraznit, že ne každý je schopen si stanovit optimální vlastní tempo. Ideální je částečce řízené tempo na základe průběhových charakteristik učení a osobnostních charakteristik a potřeb studujícího. Další výhodou e-learningu je, že při asynchronní diskusi je student lépe schopen sledovat komentáre svých kolegu a teprve potom na ne odpovědět nebo postoupit k další části studia. Odpovědi poté budou promyšlenější, než v případe osobní diskuse, kdy musí účastníci pohotově reagovat na komentáre ostatních a rychle formulovat odpovědi.

• Průběžné testování úrovně znalostí v průběhu učení. Zatím jen elektronická forma výuky umožňuje osvojování učiva formou řešení soustavy projektovaných úkolu (řešení s bezprostředním vyhodnocováním a poskytováním zpětné vazby) v průběhu celého procesu učení, ne až na jeho konci. Testy lze ukládat do databáze a tvořit kombinace otázek, což znesnadňuje snahy o opisování. Anonymní testování dovoluje prosadit se i nejistým osobám, které by během tradičních kurzu aktivitou příliš neoplývaly.

• Vyšší míra interaktivity. Interaktivita souvisí s řešením úkolu a spočívá v nutnosti přiměřeně reagovat na didaktické podněty. Tím se rozumí i skutečnost, že na reakci obdržíme individuální zpětnovazební informaci. Oblíbeným prostředkem interaktivity jsou simulace, ve kterých si uživatel může modelovat reálné situace a navrhnout jejich řešení. Na návrh řešení poté dostane studující odpověď ve formě simulace následku návrhu řešení. . Vetší možnosti multimediálního obsahu. Multimediální prvky obohacují obsah a zvyšují pravděpodobnost rychlejšího a správného osvojení studované látky. Spolupráce účastníků kurzu. On-line kurzy umožňují interakci nejen mezi tutorem a studujícími, ale i mezi studujícími navzájem. Studující mohou dle individuální potřeby společně sdílet zdroje a myšlenky. Vzniká trvalá součinnost tím, že jednotlivci přispívají do diskuse a komentují práci ostatních. Tento druh spolupráce přispívá ke zvýšení kvality výuky a může snížit nároky na přehnanou interakci mezi učitelem a studujícím. (Pokud bude studující či učitel nucen proti své vůli s někým zbytečně komunikovat, zveřejňovat o sobe zbytečné informace či diskutovat o tématech, která ho nezajímají, často on-line kurz opustí.)

• Úroveň jednání. V elektronickém kurzu si studující udržují značnou úroveň anonymity. Diskriminující faktory (jako jsou věk, oblečení, vzhled, rasa, pohlaví, zdravotní handicap) zde většinou chybějí. Pozornost se tak může zaměřit na obsah diskuse a na schopnost účastníků inteligentně odpovídat a přispívat k diskutovaným tématům. 

• Přístup ke zdrojům. Tutor může pro studující sestavovat on-line zdroje s odkazy na odborné články, instituce a další materiály související s náplní kurzu tak, aby jim umožnil hlubší rozbor učiva i jejich vlastní výzkum. Do činnosti virtuální třídy je možné zapojit také odborníky nebo studující z jiných institucí.

•  Aktuálnost informací. Sítové technologie umožňují prezentaci nejaktuálnějších materiálu. Změny v obsahu e-learningových kurzu (ať už jsou dané třeba zastaráním nějaké informace, změnou legislativních opatření či změnou v požadavcích uživatele kurzu) lze provádět díky propojitelnosti a pravidelné aktualizaci serveru ihned,
  z jednoho místa a snadno. Obsah tolik nezastarává, jako je tomu v případe tištěných materiálu, jejichž aktualizace je složitá a finančně nákladná.

• Studium odkudkoliv. Studující mohou být účastníky on-line kurzu kdekoliv ve světe, pokud mají vyhovující přístup na Internet a příslušné technické vybavení.

• Studium kdykoliv. E-learningový systém je většinou přístupný (na rozdíl od tradičních vzdělávacích kurzu) v libovolnou dobu. Poskytuje informace v čase, který není určován vzdělávacími centry nebo školícím plánem instituce, nýbrž samotným uživatelem. Studující tak mají přístup ke studijním materiálům, úkolům i k virtuálním diskusím ve třídě prakticky pokaždé, když mají čas. Výjimkou jsou ovšem synchronní aktivity typu chat nebo virtuální konference, které je nutno časově vymezit.

Nevýhody elektronického vzdělávání:

• Nerovný přístup k informačním technologiím. Dostupnost Internetu u nás není ještě dosud zcela běžná. Ne každý z nás má možnost připojení k internetové síti, popř. si to nemůže z finančních důvodů dovolit. Účast v on-line kurzu není z tohoto hlediska pro všechny studující stejně dostupná.

• Technické problémy. Velmi důležitým článkem úspěšného e-learningového kurzu je uživatelsky přívětivá, spolehlivá a na obsluhu nenáročná technika. Protože technika není bezchybná, její poruchy mohou vzdělávací proces negativně ovlivnit.

• Nevyrovnaná úroveň didaktického zpracování kvality obsahu. Obsah znalostních databází je zatím nedostatečný a ne vždy má potřebnou didaktickou úroveň. Tento nedostatek je způsoben zejména malým počtem specialistů na tvorbu interaktivních učebních materiálů pro on-line kurzy, malými zkušenostmi s vývojem on-line kurzu i vysokými náklady na tvorbu obsahu (využívajícího interaktivní multimediální prvky).

• Náročná podpora samostudia. On-line kurzy musí studujícím poskytovat komplexní pedagogickou i technickou podporu samostudia. Tato podpora je součástí LMS kurzu, případně podpůrných webových stránek a zahrnuje též speciálně vypracované studijní materiály (učebnice v tištěné i elektronické podobě, multimediální materiály a simulace). Informační materiály by měly obsahovat základní informace o kurzu, kontakty na pedagogickou a technickou podporu studia a návod, jak v e-learningové formě výuky studovat. Nelze připustit, aby technické problémy (například problémy SW a HW nebo špatné internetové spojení) odváděly studující od vlastního studia.

• Nedostatek schopností samostatně studovat. Distanční vzdělávací metody mohou být velmi účinným alternativním prostředkem vzdělávání dospělých. Nejsou však zcela vhodným výukovým prostředím pro méně samostatné studující, kteří nemají organizační schopnosti, disciplínu, zodpovědnost a silnou motivaci ke studiu. Studující, kteří potřebují při výuce více vedení a je pro ne obtížné převzít zodpovědnost za sebe samé, by měli používat on-line formy jen jako doplněk k prezenční výuce.

• Nekompatibilita a nerozvinuté standardy. Kvůli nekompatibilitě SW pro vytváření a provozování kurzů dochází k tomu, že kurzy vytvořené v jednom SW systému nelze používat v dalších e-learningových kurzech. Zatím chybí platforma, která by byla všeobecně uznávaná a používaná. V současné době probíhá mnoho pokusu o vytvoření e-learningových standardu. Výsledkem dosavadních snah organizace ADL (Advanced Distributed Learning) je soubor doporučení SCORM (Sharable Content Object Reference Model), založený na existujících standardech a udržovaný tak, aby byl trvale s těmito standardy kompatibilní.

• Nevhodnost pro určité typy učiva. E-learning není vhodný zdaleka pro všechny typy vzdělávání. Některé znalosti nelze kvalitně zprostředkovat pomocí informačních a komunikačních technologií; v takových případech je nutno preferovat učitele – člověka před "elektronickým učitelem". Jedná se například o školení, která vyžadují:

Ø      praktický přístup k aplikaci znalostí

Ø      podporu spolupráce studujících

Ø      přímé sdílení zkušeností s ostatními

Ø      neustálou komunikaci

Ø      týmovou spolupráci

Ø      výcvik manuálních dovedností

Ø      výměnu informací z očí do očí

Ø      výměnu hmotných objektu

Ø      vnímání řeči těla ostatních studujících.

Lidský faktor je důležitý např. v manažerském studiu podnikové strategie,při výuce komunikačních schopností, výuce divadelních umělců, atd. Avšak i v kurzech, které nemohou být prezentovány pouze za využití technologií, lze nalézt možnosti jeho použití. Studující si mohou například ještě před zahájením prezenčního školení sami nastudovat pomocí e-learningu teorii a s tutorem se věnovat hlavně praktické výuce (tutor = učitel, který vede a řídí výuku v on-line kurzu).

• Nevhodnost pro určité typy studujících. Navzdory značným možnostem e-learningu přizpůsobit se potřebám, přáním i požadavkům studujících není e-learning vhodný pro každého. Důvodu je více:

Ø      Většina e-learningových aplikací komunikuje s uživateli pomocí textových zpráv.

Ø      Z tohoto důvodu je nutné, aby studující dokázali převádět své myšlenky a řešení praktických úkolu do slovní podoby.

Ø      E-learning se nehodí pro vyhraněné sluchové a pohybové typy studujících. Pro ty je nejvhodnější tradiční způsob výuky.

Ø      Někteří starší lidé e-learning odmítají. Činí tak například ze strachu, že nové poznatky nezvládnou, protože nejsou dostatečně počítačově gramotní, zvláště při srovnání s mladšími kolegy, kteří jsou často počítačovými nadšenci.

Ø      Mnoha lidem schází osobní interakce s ostatními studujícími. Při distančním studiu se cítí osamoceni.

• Frustrace ze špatně vytvořených on-line kurzu. Nekvalitně navržené a vedené on-line kurzy umožňují mnohem méně interaktivity než tradiční vzdělávaní. E-learning je pak neosobní a přináší do procesu vydělávání pocit marnosti, který pramení zejména z:

Ø      přesycenosti elektronickými zprávami (existuje nebezpečí odsunutí vydělávání až na druhé místo za čtení a zasílání e-mailu)

Ø      absence fyzické komunikace a kontaktu s ostatními uživateli nebo s tutorem

Ø      nedostatku podnětu, inspirace a okamžité odezvy

Ø      nejasné nebo víceznačné instrukce

Ø      problému technického nebo technologického rázu.

2.3.2.  Kvalita nabízeného e-learningového kurzu

Na vzdělávaní se dnes stále více díváme jako na službu, kterou by vzdělávací instituce mela svým zákazníkům, tedy studujícím, poskytovat v přiměřené kvalitě a za přiměřenou cenu. Různé vzdělávací instituce, ale i malé firmy, budou stále více usilovat o peníze svých zákazníku a nabízet jim (nezřídka přehnané vychválené) e-learningové kurzy. Doporučuje se ověřit si, jaká je publikační činnost organizátoru a přednášejících v kurzu a jak jsou citováni.

Kvalitu nabízeného kurzu je možné zjistit nejlépe ověřením si spokojenosti studujících, kteří právě kurz dostudovali. Příklady některých otázek:

• Osvojili jste si požadované znalosti a dovednosti?
• Splnil e-learningový kurz vzdělávací potřeby velkého procenta absolventu?
• Dokončilo studium velké procento přihlášených studujících?
• Byli studující spokojeni s prací učitelů a ostatních zaměstnanců vzdělávací instituce? Jaké byly podle mínění absolventu kurzu slabé a silné stránky jejich e-vzdělávaní?

2.3.3.  Základní schopnosti úspěšného studujícího v e-learningu

Úspěšné studium v e-learningovém prostředí vyžaduje tyto základní schopnosti:

• Schopnost samostatně si řídit práci v e-learningovém prostředí předpokládá, že si studující musí umet sám poradit. Studující by měl např. rozhodnout, zda obsah on-line kurzu vyhovuje jeho potřebám, zda má dostatečné vstupní znalosti, potřebné k úspěšnému absolvování kurzu, jaké jsou jeho mezery a jak je doplnit. (Toto rozhodování studujícího by melo být usnadněno tím, že vybraný kurz bude obsahovat testy vstupních znalostí studujících a doporučení, jak si případné nedostatky doplnit.)

• Schopnost využít čas ke studiu. Studující musí být schopen efektivně využít svůj čas. Pracovní úkoly studujícího mají obvykle přednost před vlastním studiem, a proto by se mel rozhodnout pro takové on-line kurzy, které přímo přispívají k plnění jeho pracovních úkolu. S vyšší kvalifikací bude zaměstnanec své úkoly plnit rychleji a získá čas, potřebný ke svému dalšímu rozvoji.

• Schopnost samostudia znamená, že studující by mel mít povědomí o podstatě učení. To mu umožní, aby rozpoznal, jaký je studijní typ a jaký studijní styl mu pravděpodobně nejvíce vyhovuje. K tomu by mu mel návrhář kurzu připravit odpovídající testy a navrhnout kurz tak, aby vyhovoval studujícím s rozličnými styly učení. Studující by mel být také schopen kriticky zhodnotit své znalosti, získané v on-line kurzu. Bez schopnosti kritického zhodnocení výsledku samostatného testování je studium v on-line kurzu nemožné. Nestačí pouze formální či dokonce nepoctivé plnění zadaných úkolu a testu. Jde o to, aby studující získal schopnost nabyté znalosti aplikovat v praxi.

• Schopnost spolupracovat s tutorem a s kolegy. Způsoby komunikace v e-learningovém prostředí se podstatně odlišují od těch, které se používají v klasické třídě. Kromě psaných projevu je ve třídě důležité sdělování informací hlasem i "řečí těla". Ve-learningovém prostředí je základním předpokladem pro všechny způsoby komunikace (ať již jde o e-mail, chat, diskusní skupiny, elektronické konference či elektronické tabule) schopnost psát na klávesnici počítače a stručně, jasně a správně se vyjadřovat písemnou formou.

2.3.4.  Vybrané typy pro úspěšné studium v e-learningovém prostředí

Tipy pro úspěšné studium v e-learningovém prostředí:

• Zajistit si podporu svého okolí. Je dobré mít okolí, které chápe a respektuje úsilí při mnohahodinové práci s počítačem.

• Seznámit se podrobně se sylabem kurzu. Sylabus by mel obsahovat všechny informace, které studující potřebuje k rozhodnutí, zda se do kurzu zaregistruje: popis kurzu, cíle studia, požadavky na vstupní znalosti studujícího, časový rozvrh virtuálních i presenčních setkání studujících s tutorem, způsoby hodnocení, testování a zkoušení, použitá multimédia a výukové technologie, časový rozvrh kurzu včetně termínu plnění úkolu, kontaktní informace na tutora i technickou podporu kurzu.

•  Zjistit přístup k potřebnému technickému vybavení. Pro mnoho kurzu je základním požadavkem připojení počítače na Internet a e-mail, případně přístup k videu, magnetofonu, faxu a mobilnímu telefonu.

• Ověřit si realisticky časové možnosti. Přesto, že zde není vazba pevným školním rozvrhem, je třeba pravidelně studovat. V sylabu kurzu je uvedeno, kolik času je potřeba na osvojení si studia. Nedostatek času vede k frustraci a v konečném důsledku ke studijním neúspěchům.

• Stanovit si interní cíle a časový rozvrh a řídit se jimi. Je třeba si uvědomit, že ke konci kurzu bývá více práce, než na jeho začátku. Stanovit si nejvhodnější dobu pro studium a nezapomenout na časové rezervy.

• Být v častém kontaktu se svým tutorem a se spolužáky. Je velmi důležité udělat vše, aby se studující necítil izolován. Přispívat svými nápady, názory a komentáři k studovanému předmětu, a číst zároveň příspěvky spolužáků.

• Připojovat se ke kurzu pokud možno každý den. Jakmile student vstoupí do systému asynchronní komunikace, bude chtít vědět, kdo komentoval jeho příspěvky a přečíst si odezvu tutora a kolegů i zda někdo poslal něco nového, k čemu by se mohl vyjádřit. Pokud nechá uběhnout více dní, aniž by se připojil, zaostane a obtížněji bude dohánět zpoždění. Časté kratší studium je účinnější, než dlouhé jednorázové.

• Využít výhodu anonymity. V on-line prostředí na studenta nebudou působit neverbální reakce jiných studujících na jeho příspěvky. Bude mít tolik času na rozmyšlení a zformulování své odpovědi, kolik bude potřebovat.

• Používat to, co se student naučí. Aplikovat znalosti získané v on-line kurzu na praktických příkladech. Pokusit se také najít souvislost mezi tím, co se student učí, a pracovními postupy, které používá nebo bude používat ve svém zaměstnání.