6.1.  Typy didaktických testů

Pojem didaktický test je sice u různých autorů definován různě, ale tato různá vymezení se shodují v tom, že jde o cílené a standardizované šetření.

Standardizací šetření Půlpán rozumí přesnou formulaci požadavků jak obsahových, tak i realizačních a vyhodnocovacích. Tento termín se liší od pojmu standardizace testu, jehož smyslem je podle Chrásky vytvoření tzv. testového standardu (testové normy), který umožní zařadit respondenta podle dosaženého počtu bodů do určitého žebříčku (stupnice, škály).

Test musí být obsahově správný, stručný a jednoznačně skórovatelný; zejména musí být validní a reliabilní. V pedagogické praxi se můžeme setkat s didaktickými testy různých druhů, jak ukazují následující příklady.

S. Vrána rozděluje testy:

1)      Podle toho, co zjišťují:

a)      inteligenční, zaměřené na zjišťování schopností zkoumaných osob

b)      didaktické, sloužící ke zjišťování vědomostí a dovedností, které student (žák) získal učením.

2)      Podle způsobu zpracování:

a)      informační, sestavené učitelem pro zjištění, jak žíci ovládli učivo

b)      standardizované, sestavené podle přesně dodržovaných principů konstrukce, ověřené na reprezentativním vzorku, s předem stanoveným klíčem pro jejich hodnocení a normami sloužícími ke správné interpretaci výsledků.

3)      Podle účelu:

a)      zkušební, sloužící k hodnocení vědomostí studentů (žáků)

b)      diagnostické, zaměřené na zjišťování stavu vědomostí studentů (žáků) a na zjišťování příčin nedostatků

c)      kontrolní, sloužící studentům (žákům) k autokontrole.

4)      Podle způsobu užití:

a)      hromadné, kterými je prověřován větší počet studentů (žáků) najednou

b)      individuální, k ověřování vědomostí a dovedností jednotlivých studentů (žáků).

M. Michalička testy klasifikuje podle principů konstrukce na tři skupiny:

1)      Testy volných odpovědí (nestandardizované) – je to v podstatě zdokonalená forma tradičního písemného zkoušení, kdy žáci podle vlastního uvážení odpovídají na několik stanovených otázek či řeší několik úkolů.

2)      Testy objektivně informační – sestavené školským pracovníkem podle zásad pro přípravu testů standardizovaných. Mají zejména funkci kontrolní a klasifikační.

3)      Testy standardizované – sestavené podle závazně stanovených a přísně dodržovaných konstrukčních principů. Jsou opatřeny propracovanými tabulkami norem. Zpravidla jde o týmovou práci odborníků.

P. Byčkovský (tuto klasifikaci přejímá i M. Chrástka) třídí didaktické testy podle osmi hledisek:

1)      Podle měření charakteristiky výkonu:

a)      testy rychlosti – měří rychlost, kterou je student (žák) schopen provést určitý výkon.

b)      testy úrovně – zjišťují kvalitu (úroveň výkonu).

2)      Podle stupně dokonalosti přípravy testu a jeho příslušenství:

a)      testy standardizované – jsou sestavovány zpravidla týmy odborníků, v nichž je vedle specialistů daného vyučovacího předmětu také statistik, psycholog, metodik, učitel ze školní praxe apod. Standardizované didaktické testy jsou ověřovány a normovány na větších souborech či výběrech studentů (žáků). Umožňují vyjádřit výkon individuálně testované osoby ve vztahu k výkonům dané populace.

b)      Testy nestandardizované (učitelské, neformální) – jsou připravovány učiteli pro jejich vlastní potřebu. Tyto testy musí vyhovovat základním pravidlům pro konstrukci přesných poznávacích nástrojů, ale často nevyhovují výkonnostním populačním normám a není u nich empiricky zjišťovaná validita.

c)      Testy kvazistandardizované – částečně standardizované nebo důkladněji provedené nestandardizované testy.

3)      Podle povahy činnosti testovaného:

a)      testy kognitivní – měří úroveň (kvalitu) poznávacího procesu studentů (žáků).

b)      testy psychomotorické – zjišťují výsledky psychomotorického učení (např. psaní na stroji, v chemii by mohl takový test měřit např. rychlost a přesnost pipetování).

4)      Podle míry specifičnosti učení zjišťovaného testem:

a)      testy výsledků výuky – měří to, co se žáci v dané oblasti naučili.

b)      testy studijních předpokladů – měří úroveň obecnějších charakteristik jedince potřebných k dalšímu studiu (např. intelektovou výkonnost).

5)      Podle toho, jakým způsobem se interpretuje výkon testovaného:

a)      testy rozlišující – vzhledem k populaci testovaných.

b)      testy ověřující – vzhledem k souboru úloh reprezentujících učivo.

6)      Podle časového zařazení do výuky:

a)      vstupní testy – zadávané na začátku výuky určitého tematického celku.

b)      průběžné testy – zadávané v průběhu výuky.

c)      výstupní testy – zadávané na konci tematického celku učiva nebo na konci výukového období (pololetní, celoroční).

7)      Podle rozsahu obsahového zaměření:

a)      monotématické celky – prověřují jediné téma učební látky.

b)      polytematické celky – prověřují učivo několika tematických celků.

8)      Podle stupně objektivity skórování:

a)      testy objektivně skórovatelné – obsahují úlohy, u nichž lze objektivně rozhodnout, zda byly řešeny správně či nikoliv.

b)      testy subjektivně skórovatelné - u nich není možno stanovit jednoznačný předpis pro skórování.

V. Mužič dělí testy používané ve školách na:

1)      testy didaktické (testy školních znalostí):

a)      testy vědomostí v užším smyslu (zjišťují znalost faktů)

b)      testy schopnosti aplikovat získané vědomosti.

2)      testy schopností – zjišťují některé předpoklady dosažení úspěchu v určité činnosti:

a)      testy senzorické

b)      testy mentální

c)      testy mechanických schopností

d)      testy motorických dovedností.

3)      testy osobnosti v užším smyslu – zkoumají některé vlastnosti jednotlivců nebo jeho postoje, zájmy, charakteristické rysy jeho aktivity i citových projevů.

M. Lapitka testy kvalifikuje podle způsobu a tvorby položek na:

1)      Homogenní – učivo daného celku se nejprve zpracuje na soubor jednotlivých rovnocenných faktografických otázek, příkladů nebo úloh, z nichž se vyberou, statisticky náhodně, testové položky.

2)      Homomorfní – test vzniká záměrným reprezentativním výběrem učiva, které zachovává významovou hierarchii: tento typ testů se většinou používá ve školní praxi za předpokladu platnosti statistických  charakteristik (validity, reliability, senzibility-citlivosti) testů.