6.  Didaktické testy

 

 

            Snahy o racionální řízení výchovně-vzdělávacího procesu nutně vedou k potřebě získat pravdivý a objektivní obraz o úrovni a kvalitě osvojených vědomostí, dovedností a návyků studentů (žáků).

 

Jednou z cest objektivizace školního hodnocení je používání didaktických testů.

 

Z hlediska učitele jsou didaktické testy kontrolou kvantitativní stránky vzdělávání studenta (žáka), tj. rozsahu jeho vědomostí a dovedností vzhledem k požadavkům učebních osnov i kontrolou kvalitativní stránky vzdělávání studenta (žáka), tj. stupně rozvoje jeho představivosti, schopnosti logicky myslet, aplikovat získané vědomosti a dovednosti v praxi apod. Rovněž výchovný význam testů nelze podceňovat, neboť vedou studenty (žáky) k přesnosti, zodpovědnosti i k osvojení učiva.

 

Učitel si pomocí testů může ověřit správnost svých vyučovacích i výchovných metod. Nemalou roli při jejich používání hraje také značná časová úspora.

 

Z hlediska studentů (žáků) je test všeobecně považován za spravedlivé měřítko jejich výkonů, neboť zařazuje rovnost podmínek pro všechny studenty (žáky) ve třídě a dává příležitost studentům (žákům), kteří se nesnadno vyjadřují ústně.

 

Kromě kontrolní funkce testů vystupuje do popředí funkce diagnostická, která umožňuje (podle L. Mojžíška):

 

 

 

Diagnostická činnost učitelů trpí chronickými neduhy a je trvalým předmětem kritiky.

Schéma diagnostického procesu znázorňuje obrázek 1.

 

 

Obr. 1

Schéma diagnostického procesu

 

 

Cíle diagnostického procesu

↓

Diagnostické metody (podněty pro studenty, žáky)

↓

Reakce studentů (žáků) na podněty

↓

Rozbor reakcí studentů (žáků), zkoumání pravděpodobných příčin nedostatků

↓

Didaktická diagnóza

↓

Didaktická terapie

 

 

Didaktická diagnóza má mnohdy jen krátkodobou platnost, která souvisí s dynamickou povahou vědomostí, dovedností a návyky studentů (žáků) i s neustálým působením učitele na studenty (žáky). Z těchto důvodů by měla být uskutečňována ve vyučovacím procesu průběžně a lze ji využít k několika účelům, v podstatě umožňuje operativnější řízení učební činnosti studentů (žáků), objektivnější klasifikaci jejich výkonů, kvalitnější i adekvátnější individuální přístup k studentům (žákům), objektivnější prosazování  přiměřenosti učiva a v neposlední řadě kvalitnější zpracování didaktických výzkumů.

 

S didaktickou diagnózou se pedagog nemůže uspokojit. Na jejím základě musí zvolit didaktickou terapii, tzn. zvolit vhodný didaktický postup, který bude směřovat k odstranění zjištěných nedostatků. Vhodný didaktický postup je závislý na zvolených vyučovacích metodách, formách i prostředcích.

 

Během pedagogické praxe každý pedagog tříbí svá kriteria při pozorování studentů (žáků) i jejich výkonů a učí se porozumět jejich projevům. V tomto směru mohou pomoci testy, zejména standardizované, zpracované podle výsledků zkoumání dostatečně velkého vzorku respondentů, jejichž kritéria jsou nutně spolehlivější než kritéria získaná osobními zkušenostmi jednotlivých pedagogů.

 

Metoda didaktického testování vyhovuje zejména možnosti hromadného použití. Citlivě sestavený didaktický test skýtá řadu cenných diagnostických údajů. Nevýhodou je skutečnost, že není možno při písemném testování průběžně  reagovat na odpovědi studentů (žáků). V tomto směru je výhodnější diagnostický rozhovor spojený s diagnostickým pozorováním (vhodném především při diagnostikování praktických dovedností), jejichž prostřednictvím je možné diagnostikovat nejen chybný výkon studenta (žáka), ale také určit jeho pravděpodobnou příčinu. Uvedenými metodami však nelze prověřovat více studentů (žáků) najednou, ale lze jimi doplnit metodu didaktického testování s vybranými zástupci respondentů.