Základní pojmy poetiky Studijní materiál Úvod do studia literatury a literární vědy, PdF MU, podzim 2016 Básnická skladba •Anakolut (vyšinutí z vazby) •Odešla - však divný osud! • •Elipsa (výpustka) •Sliby – chyby • •Inverse •Výměna dvou slov: žil kdysi princ, je dávno tomu, co … •Slova patřící k sobě jsou rozdělena: kláda, která okované zavírala dveře… • • • • • Figury •Řečnická otázka •Viděls, na vysokých žerdích prapory jak městem vanou? •Kdo tu rozlil to víno? • •Řečnické zvolání •Jak louky zbělely rosou! • •Apostrofa •Letní ty noci zářivá! •Mario, panno přemocná! • •Anafora = opakování slov na začátku vět, veršů •Oni sokola obletovali •Oni k sokolu doletovali • •Epifora = opakování slov na konci vět, veršů •V daleko se táhne zrající klas •Po polích rozprostřen zrající klas • •Epanastrofa = stejná slova na konci věty/verše a na začátku nové věty/verše •Střela tase zaryla v bílá ňadra, •v bílá ňadra prvního Tatařína. • • • • • •Epizeuxis = opakování slov; oddělené čárkou •Nevím, nevím… •Polysyndeton = hromadění slov; spojené spojkou •A ten shon a hluk a vřava a křik • •Asyndeton = hromadění slov; oddělené čárkou •A ten shon, hluk, vřava, křik • •Klimax (stupňování) •Dobře! Skvěle! Výborně! •Paralelismus = souběžnost syntaktických konstrukcí při rozdílnosti motivů •Letí oblaka přes lesy pusté/ a luzní snové přes hlavy lidské • •Antiteze: •Nebyl to můj milý, byl to holub sivý • •Paradoxon (protimluv) •Nízkost je vznešená! • •Apoziopeze = nedokončená věta •Podíval se na něj… • • Alegorie •Jinotaj; obrazné vyjádření dějů, abstraktních pojmů a lidských vlastností, založené na utajené paralelnosti jevů. -náboženské, politické, společenské. -- bajky, povídky -- rozvinutá metafora • Parabola (podobenství) •Znázornění obecné pravdy nebo mravní zásady rozvinutým obrazem nebo příběhem. • •„Každý zajisté strom po svém vlastním ovoci bývá poznán; nebo nesbírají z trní fíků, aniž z hloží sbírají hroznů. Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce svého vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu srdce svého vynáší zlé. Nebo z hojnosti srdce mluví ústa jeho.“ •Evang. sv. Lukáše Amfibolie •Dvojsmysl; významová záměna slov a sousloví stejného znění. • •„Kohoutek kapal místo kuropění •stisknout ho a pálit jsem zatoužil •pálit někam pryč nebo jako plát rozpálený •či staré dopisy anebo v živý cíl.“ •(V. Lacina) Asociace •Sdružování; v asociativní poezii bezděčné, volné spojení představ logicky nesouvisejících, které vytvářejí básnický obraz. • •„A nazváno buď prostou chatrčí •Ó palmy přenesete svůj rovník nad Vltavu •Šnek má svůj prostý dům z nějž růžky vystrčí •A člověk neví kam by složil hlavu.“ •(V. Nezval) Leitmotiv •Stále přítomný motiv. Asonance •Souzvuk koncových samohlásek na konci veršů • •Čí jsou to ovečky, •co se v horách pasou? •To jsou Janíkovy, •co ho věšet budou. •(lid. poezie) Bylina •Lidová epická píseň ruská, která líčí skutky bohatýrů. • •(Ilja Muromec, Vladimír Jasný Slunéčko) Barbarismus •Slovo převzaté z cizího jazyka nebo vytvořené podle cizího. • •„Tu šel jeden aktuár a s ním mnoho špiclů, •Prohlíželi tratuár a našli tam pikslu.“ •(nezn. autor) Parenteze •Vsuvka, doplnění významového celku • •Ač plakala a rty se jí chvěly (zpozdilá), připravovala se k noci •(A. Sova) Perifráze •Básnický opis; označení jevu nikoli přímým pojmenováním, nýbrž souborem představ, které jsou s ním konvenčně spjaty. • •přinesla šachy v naši besedu. •Byl pravý div to řezbářského dílaf •figurky nesla ze slonové kosti •vonného dříví plocha černobílá. •(S. Čech) Epigram •Útvar didaktické a reflexní poezie; krátká, často satirická báseň. Epištola •List, dopis; básnický list. Epitaf •Náhrobní nápis; pohřební řeč. Exemplum •Příklad. Filipika •Obrazné pojmenování pro bojovnou, plamennou řeč. Spor •Alegorická básnická disputace; hádka. Hagiografie •Středověká literatura o životě a díle světců. Homilie •Kázání, promluva. Incipit •Počátek; počáteční písmeno, slovo, věta. Inkunábule •Prvotisk Intermezzo •Vložka; hudebně dramatická meziaktní vložka. Envoi •Poslání; dozvěv vyslovující závěrečnou myšlenku básně • •Zapěj tu píseň, žakéři •mým druhům, až se zešeří, •slyš ji pan Raimon dobrý náš, •Že manou skrovných štěstí živ, •okouším sladkou trýzeň, vzkaž. • •(G. de Cabestanh; přel. P. Kopta) Verš •Veršovat = řeč vázaná •Verš = základní stavební jednotka básně; je členěna nezávisle na větách, podle vlastní intonace a sémantiky. • •Základní rytmická jednotka, je oddělen od ostatních rytmickými jednotkami přesnými hranicemi. • •Ale vzpurný Halfar učí, •Jak mu kázal zákon boží. •(Bezruč) •Veršová intonace: zvukové odstínění (modulace řeči) prostřednictvím určitého tempa, členění (frázování), síly a výšky hlasu. • •Větná intonace Hlásková instrumentace •Výstavba literárního díla: důraz kladen na: • •Význam slov a vět •Znění slov a vět •== znění jednotlivých hlásek nebo slabik •== celková melodie (intonace) věty • •Využití zvukových hlásek = hlásková instrumentace •Instrumentace /z hudby/ = způsob uspořádání zvukové složky textu Prostředky hláskové instrumentace •Eufonie = libozvuk • –Ach v zemi krásnou, zemi milovanou, –v kolébku svou i hrob svůj, matku svou, –v vlasť jedinou i v dědictví mi danou, –v šírou tu zemi, zemi jedinou, –v matku svou, v matku svou, krev syna teče po ní. •Opakem je kakofonie = nelibozvuk •/zde ř + souhláskové skupiny/ • –V ztrhaný mrtvý strážce zrak –i v pootevřené huby –přeskřípené svítí zuby. •Onomatopoie (zvukomalba) • –Řetězů řinčí hřmot –Žbluňkla žába do žabince až to žuchlo – –DALŠÍ: –Opakování skupin hlásek –Aliterace (a slunce jasná světů jiných) Ukázka z Máje •Opakování hlásek • •… tichými slovy šepce praví, •„tam při jezeru vížka ční •nad stromů noc; jen bílý stín •hlubkoť stopen v jezera klín; •však hlouběji ještě u vodu vryt •je z mala okénka lampy svit; •tam Vilém myšlenkou se baví, •že příští den jej žití zbaví. Verš a řádek Enjambement (přesah) •Situace, kdy konec věty nepřipadá na konec verše, se nazývá PŘESAHEM (Enjambement) • • Na bílé zdě stříbrnou zář • rozlila bledá lůny tvář Versifikační systémy Typy prozodických systémů • •Řečtina, latina (měří se slabiky dlouhé, krátké) = prozodie časoměrná • •Čeština (přízvučné a nepřízvučné slabiky) = prozodie přízvučná/sylabotónický, tónický Přízvučnost •Přízvuk v češtině VŽDY NA PRVNÍ SLABICE SLOVA • •Víceslabičná slova = přízvuk na první slabice •Jednoslabičná slova: • - plnovýznamová přízvuk mají (dům, stůl, mdlý aj.) • - neplnovýznamová přízvuk nemají (a, se, mi aj.); jednoslabičné předložky „přetahují“ přízvuk z následujícího slova. • Příklady: přízvučnost •tábor, kovárna, míhá, stodola, koloběžka = první slabika • •na táboře, na kole, před oknem = přízvuk na předložce; slabičná předložka; přízvuk na předložce • •v domě = předložka v neslabičná; přízvuk na vdo • •Chlapec a dívka stojí na ulici, přinesli mi dort. Rytmus •Podstatou poezie je rytmus •Rytmus = pravidelné opakování stejných/podobných jednotek. • •Organizace přízvučných a nepřízvučných slabik = sylabotónický systém (19. století u nás); jde o organizaci slabik i přízvuku. • •Organizace dlouhých a krátkých slabik = časoměrný systém (řecká a latinská poezie, 20. léta 19. století) Časoměrný verš •Vzniká střídáním dlouhých a krátkých slabik. • •Dlouhé slabiky (-) : • - přirozeně dlouhé (slabika s dlouhou samohláskou nebo dvojhláskou; má, ví, kou • - pozičně dlouhé: obsahuje krátkou samohlásku, evetn. slabikotvornou souhlásku l, r (vlk, krk), po níž následují dvě a více souhlásek (i přes hranici slova). • •Krátké slabiky (označ. U) /jádro tvořeno krátkou samohláskou nebo slabikotvornou souhláskou, po níž následuje jen jedna souhláska/. • •Pokud následovaly dvě souhlásky (jedna z nich l, r, ř, m, n) = obojetná slabika • • Příklady: Sylabotónický verš – –U studánky stojí děvče, –mladé jako strůmek mladý, –bledé jako rubáš z kmentu. –A na nebi bílý měsíc, –kolem něho vodní kolo, –jak by ze studánky hleděl. – –/Neruda, U studánky/ – –Osmislabičný verš; ozn. slabiky = přízvučné; liché pozice (to je jim vlastní) == pravidelnost stálého počtu slabik a rozmísněteného přízvuku == sylabotónický verš. systém – Sylabický verš •Základní jednotka: slabika •Pravidelný počet slabik; přízvučné/nepřízvučné slabiky či krátké/dlouhé slabiky nejsou organizovány. •Užití: do konce 18. století. • •Po určitém počtu slabik následuje mezislovní předěl /diareze/ •Např. osmislabičný verš, desetislabičný verš atd. • •Klauzule = koncový úsek verše = bývá vyznačena syntaktickým předělem, organizací přízvučných/nepřízvučných slabik nebo rýmem. Stopa •Základní jednotka časoměrného verše. •Stopa = skupina nejméně dvou slabik, pravidelně se opakující. • •Trochej - U •Jamb U - •Daktyl - UU •Spondej - - Stopa a slovo •Stopa = může být slovo, část slova, více slov •Jestliže se konec slova KRYJE S KONCEM STOPY = DIAREZE. • •Jestliže se konec slova NEKRYJE S KONCEM STOPY, jde o CÉZURU. • •V sylabotónickém systému se obvykle nerozlišuje mezi cézurou a diarezí; jednotně se užívá pojem CÉZURA •/cézura po šesté slabice v alexandrinu/. Příklad: třístopý časoměrný jamb –Tma jest a hrozno vůkol, – U - / U - / U - / U – –Vidět není sledů; –U -/ U -/ U - – –Která asi stezička – U-/ U - / U -/ U – –Vede k milence mé? –U -/ U -/ U - – – –/Trnka, Noc/ •Sylabický verš se na stopy nečlení. • •Sylabotónický verš. systém: stejné členění jako u časomíry; ale jen s tím rozdílem, že určujeme přízvučnost / nepřízvučnost slabik (čtyřstopý jamb, pětistopý trochej atd./ • •= odlišnost počtu přízvuků; není to tak pravidelné; např. ve čtyřstopém sylabotónickém verši nemusejí být čtyři stopy a čtyři přízvuky == • • • • Sylabotónický verš •Vhodnější je verš rozčlenit na pozice: •Jedna pozice = jedna slabika •Lze rozlišit: slabé /U/ a silné pozice / – / • •Ukázka METRA /abstraktní schéma, tj. norma, osnova/ v sylabotónických verších. •Rytmus = konkrétní realizace tohoto schématu • Metrika •Způsob uspořádání verše i jeho částí. •Pravidla (soustava pravidel) tohoto uspořádání (vnitřní měřítko). •== závislost na vlastnostech každého jazyka, tradici národa. Typy sylabotónického verše •Šestistopý sylabotónický trochej –– U – U – U – U – U – /U/ • •Čtyřstopý sylabotónický jamb –U – U – U –U /U/ • •Třístopý sylabotónický daktyl •– UU – UU – //U/ U/ • •Poslední pozice vyznačeno /U/ neovlivní, kolik má verš stop. O tom, kolik má verš stop ROZHOUJÍ SILNÉ POZICE. Další typy •Trochej, jamb = dvoudobá metra (dvouslabičné stopy) •Daktyl, daktyl s předrážkou (předrážka = první slabika verše) = třídobá metra; jejich stopy jsou tříslabičné. •Smíšená metra = logaedická metra • •Třístopý sylabotónický daktyl s předrážkou (p) • Již ku zemi sežloutlé listí to • p – U U – U U – U U • • Incipit •Počátek verše •Zvláštnost češtiny vs. incipit jambického verše •Stopa: u – • žádné české slovo nemůže mít jambickou stopu •Přesto je jamb velmi rozšířený /zvl. od 2. pol. 19. stol./ • Jambický incipit •?? Vytvořit jamb: na počátku bude jednoslabičné slovo, které bude přízvučné, nebo nepřízvučné; •Popisuje výlučně rytmickou rovinu verše • •Nepřízvučný jambický incipit: –a slunce jasná světů jiných –U –/ U –Na první pozici je jednoslabičné slovo – –Kromě toho se ale často také využívali trojslabičné incipity: –Večerní máj byl – byl lásky čas –Od černým mračnem přelétá –U – U -- U – – • • • • •Přízvučný jambický incipit: –Jevil se krásný jelen, boží tvor • Klauzule • •Konec verše •Končí-li verš silnou pozici = mužská klauzule •Končí-li verš slabou pozicí = ženská klauzule •/jde o silnou a slabou pozici, nikoli o přízvučnou či nepřízvučnou slabiku/ •O typu klauzule se rozhoduje na rovině metra, nikoli na rovině rytmu. • • • Příklady klauzulí •Mužská klauzule s přízvučnou slabikou na poslední silné pozici (čtyřstopý trochej) • mrtvá hvězda, siný svit • - U - U - U - • •Mužská klauzule s nepřízvučnou slabikou na poslední silné pozici (pětistopý trochej) • svatý plápol tento neshasí • - U – U - U – U - Ženská klauzule • čtyřstopý trochej • • Klesla hvězda s nebes výše, • – U – U – U – U • •Ženská klauzule v daktylu (pětistopý daktyl) • Potopa horoucí záhubou hrozí i světu • – U U – U U – U U – U U – U Dodatek •Akatalektická klauzule = úplná klauzule • •V daktylu (třístopý daktyl) • –Slavozpěv radostný zpívejte –– U U – U U – U U Metrum vs. rytmus •Úplná realizace metrické normy není samozřejmá • –1. Duch šlechetný předrahé po vlasti, –2. buď kde buď s touhou zápasí; –3. žádná rozkoš a vnada cizinská –4. svatý plápol tento neshasí; –5. byť osud mu všecku bláhu přál, –6. k heslu jeho každý volně stál, –7. tajná moc ho předce tam pudí, –8. rozmilý kde národ jeho dlí. – –/F. L. Čelakovský, Touha po vlast/ DRUHY VERŠE •HEXAMETR •Klasický verš řecké a římské poezie •Eposy •== časoměrný nerýmovaný šestistopý daktyl • •Metrické schéma: •- UU / - UU / - UU / - UU / - UU /- - •Všechny daktylské stopy, kromě páté, mohla být nahrazeny spondeji •Závazně ale 5. je daktyl; 6. spondej == tvoří tzv. herojskou klauzuli. • • • • • Příklad: časoměrný hexametr Příklad: sylabotónický hexametr •SYLABOTÓNIKA •Vznikl jako nápodoba časoměrného •U nás „vznešený“ verš • • •Zlaté poklady tvé kde jsou a stříbrné skrejše, •- U - UU - U - U - U U - U • •Kteréž veškeren svět tvým vítězným odváděl sborům ? – • - U - U U - U - U U - U U - U • •/M. Z. Polák: Benátky/ • Pentametr •Pětistopý verš •/nikoli pět stop, nýbrž šest/ • •Grafické znázornění: •- UU / - UU / - /- UU / - UU / - • •Samostatně se prakticky neužíval; spojoval se s hexametrem, se kterým tvořil tzv. •ELEGICKÉ DISTICHON /ELEGICKÉ DVOJVERŠÍ/ ALEXANDRIN •Klasický verš francouzské literatury •Fr. Dvanácti – až třináctislabičný verš s cézurou po 6 slabice (původně tedy sylabický verš) • •Z toho se vyvinul šestistopý jamb s cézurou po třetí stopě. •Dělení: 6+6; 6+7 • Příklad sylabotónckého alexandrinu •Exkluzivní verš, slavnostní •Oblíbený v symbolismu, dekadenci. • •O. Březina: Moje matka • •Prach ostrý chudoby ji v tváři krás šlehal • U - U - U - U - U - Z - U •a řezal do očí a v slzách zánět hasil •U – U - U- U – U - U -U • • • • BLANKVERS •Klasický verš anglické literatury (epika, drama) •Nerýmovaný verš (blanc = bílý == nerýmovaný) •Pětistopý jambický verš (deseti nebo jedenáctislabičný) • –Český sylabotónický blankvers –Noc každou totiž, v sen když upadal, –- - U - U - U - U - –se Gabriel mu zjevil archanděl • U – U - U - U - U - • •/J. Zeyer: Pohádka o Karlu Velikém/ Volný verš •Neřídí se metrickou normou •Bývá nerýmovaný a nestrofický (není rozdělen do strof) Rým •Zvuková shoda na konci verše (event. půlverše) •Rým koncový, rým vnitřní • •Sudoslabičné slovní celky == ženský rým • •Bbloudila blanktytnými pásky, •Lanoucí tam co slzy lásky. • •Lichoslabičné celky == mužský rým. •Já hanebně jsem odpraven, •A ona – jak v můj první den • Rýmová schémata •Rým sdružený /aabb/ • •Rým střídavý /abab/ • •Rým obkročný /abba/ • •Rým přerývaný (-a –a) nebo (a-a-) • •Rým rirádový (aaaa) *** •