Stratifikace národního jazyka – základní pojmy (podrobněji budete probírat ve stylistice a zřejmě v disciplíně „vývoj jazyka“, „jazyková kultura“ – v té době však ale to, co jsme si tady řekli, nemusí platit). Mluvíme většinou o dvojí stratifikaci jazyka: geografické (územní) sociální O stylové stratifikaci hovoříme v souvislosti s jazykem spisovným, i když se pouze spisovného jazyka netýká. Již několik let nabývá na významu termín běžně mluvený jazyk Geografická stratifikace národního jazyka a) Celoúzemně rozšířené útvary národního jazyka (spisovný jazyk) b) Územně ohraničené útvary národního jazyka (dialekt, interdialekt, městská mluva, obecná čeština = třetí standard) Sociální stratifikace národního jazyka Profesní mluva Slang Argot Profesní mluva je zvláštním souborem vyjadřovacích prostředků, který obsahuje specifické lexikální, řidčeji frazeologické vrstvy jednoznačné v určitém pracovním prostředí (Chloupek 1986, s. 11); zvláštní výrazy jsou užívány bez ohledu na spisovnost/nespisovnost jednak pro úspornost vyjadřování a právě pro zmíněnou jednoznačnost v daném pracovním prostředí. Problémy s uznáním těchto výrazů jako výrazů spisovných vyplývají ze způsobu jejich tvoření (např. stavař - přípona -ař u slovesného kořene), současně z nejednoznačnosti jejich významu mimo pracovní prostředí (např. výpověď: Tak za hodinu vás můžeme udělat by znamenala něco jiného u holiče, něco jiného např. v cestovní kanceláři...; podobně slovo stovka) (Cloupek a kol. 1990, s. 57-59). K nejznámějším profesním mluvám patří mluva hornická (fárat, štreka = důlní chodba, verkcajk = nářadí, šut = sypný komín), mluva zaměstnanců ve zdravotnictví (ušař, kožař, lapiduch, áro, jehla, eksnout, jipka = jednotka intenzívní péče, krvák – krevní obraz, vyždímat někoho = vzít krev, papír – poukaz na vyšetření) mluva železničářů (označení lokomotiv - brejlovec, papoušek, kanárek...) atd. (Chloupek 1974, s. 56 n.) Slang zahrnuje specifické lexikální nebo frazeologické vrstvy užívané původně jako výrazová aktualizace v určitém zájmovém nebo pracovním prostředí (Chloupek a kol 1990, s. 59-60). Jeho užívání bývá považováno za demonstraci příslušnosti k dané skupině. Základem bývá vytváření nových pojmenování založených na metafoře, metonymii, využití jazykové hry, univerbizace (ta se projevuje i při vytváření výrazů profesní mluvy). Slangové výrazy slouží často jako synonyma k běžně užívaným termínům, úředním výrazům... K nejznámějším patří slang myslivecký, který jako jediný je poměrně stabilizovaný, slang žákovský, slang studentský (různá označení učitelů a předmětů, výrazy typu: zasklít, zazdít něco, zabalit něco = zanedbat), slang vojenský, slang rybářský, důležité místo zaujímá slang myslivecký (zásah do komory = zásah do srdce, barva = krev, oháňka, prut, pírko) různé slangy sportovní... Některé výrazy mohou přesáhnout i hranice svého původního zájmového prostředí. Pak mluvíme o tzv. interslangu (srov. Chloupek a kol. 1990, s. 60; Chloupek 1974, s. 56 n.). Slang policistů – befedrovat (povýšit), opáskovat (označit páskou „Policie ČR“), páskovat (nabíjet zbraň), šlajfovat (brzdit)…. Stálá (stálá služba) Bojař (vedoucí bojové skupiny), kachličkárna (vykachličkovaná místnost pro výslech – dříve), béčko (číslo služ. Vozu), blok, bloček (na pokuty), pochůzkář, „šlapat“ (tj. chodit po pochůzkách), mordparta, daktylka (otisky prstů), donucovák, dopravák, dožádačka (poslání žádosti k vyšším útvarům), justičák (just. Palác) Krmelec (polička na spisy) Náramky, klepeta - pouta Štěnice (odposlouchávací zařízení) Slang sportovní – názvy tratí, chytat (tj. být brankářem), forčekovat… Forhandovat, nekejdovat, „prasátko“, eso… Slang vojenský: modrý, červený baret (podle druhu vojska), kulich, lopuch, pekáč, bageta (tvary čepice), melody boys (člen voj. Kapely), trávnikář (kouří trávu = marihuanu), mít to za… (za kolik to máš = za jak dlouho jdeš do civilu) Slang pracovníků rozhlasu, slang hudebníků – kompakty, metalista, depešák, popák Slang žákovský – starší: šerif, starej (ředitel), prófák, ras, koule, bajle, flastr, padlý (propadlý), suchar; názvy předmětů; třídní, tříďas; třídnice VŠ studenti: Rupnout, zápich, zápočťák, zapíchnout (něco), omastit (něco), síto (náročná zkouška), prosejvat, probrat (vylučovat studenty) Slang počítačových her – gamesa, ouvertura, pařan, pařmen, Slang církevní – povídat si se šéfem = modlit se, sedět za mařenu (za napadení), rádio Prochlast, mešní zjevy, kafetetka (katechetka), jít s kouřem (nést kadidelnici), hnědá potvora, černí…, karmoši (karmelitáni), opice (pro dominikány), čumichrast (ten, kdo si v kostele jen prohlíží památky), Pasťák = pastorační středisko, špíra - spirituál Jet na chaloupku = jet na setkání kněží apod. (za „totality“ – aby zůstalo utajeno); dnes jet na duchovní obnovu salesiánů; Budka – zpovědnice Hranice mezi profesními a slangovými pojmenováními není pevná. Argot zahrnuje specifické lexikální nebo frazeologické vrstvy užívané jako tajná mluva izolovaného prostředí. Cílem je utajení skutečnosti (např. ve vězeňském argotu, v argotu prostitutek, pasáků, uživačů drog, hazardních hráčů). V současné době jsou však některé výrazy z argotu především díky umělecké tvorbě poměrně dobře známé (např. káča, chlupatej, love, jehla) (známý je z literatury např. argot pražské galérky - výrazy vybílit, vodprejsknout, mluva brněnské plotny... - rychna=zápach, lochna=díra, glocna=holá hlava), sedět, bručet, kráglovat, vodkráglovat; hampejz, šlohnout, lohnout Právě díky silnému emocionálnímu zabarvení a zvláštnostem v pojmenovávacích postupech přejímají mladí lidé některé z výrazů do své mluvy, některé z nich jsou dnes obecně rozšířeny. Jehla, perník, tvrdý, měkký, sjet se, být sjetej, krochna, vařit (drogy), tráva, marjánka (marihuana), koks Šlapat (chodník), pasák, pást někoho (prostitutku)… Bezdomáč (bezdomovec) ---- Většinou: spisovný jazyk (reprezentuje národní jazyk) + dialekty, v češtině je situace zvláštní - existuje tzv. obecný substandart = obecná češtině. Na Slovensku to není - neexistuje "obecná slovenština"; všechny tyto útvary mají slovní zásobu i gramatická pravidla, pouze spisovný jazyk je kodifikován slangy, profesionalismy, argot – poloútvary. Terminologie stratifikace národního jazyka musí být opatrně překládána do cizích jazyků: spisovný jazyk – u nás termín označující jazyk používaný záměrně v oficiální komunikaci a v oblastech národní kultury, tj. i v literatuře; podobně v ruštině – literaturnyj jazyk; v angličtině – literary language (zřejmě spisovný jazyk), literature language/speech (literární jazyk, literární řeč); v němčině – Schriftsprache (spisovný jazyk) x Literatur Sprache – literární jazyk (odlišují se). Běžně mluvený jazyk = pravděpodobně Umgangsprache a v polštině tzv. jezyk potoczny. Umgangsprache by souvisela spíše s interdialektem než obecnou češtinou, už vůbec ne s hovorovou češtinou. Hovorová čeština – v české terminologii stylová varianta spisovné češtiny – nesouvisí s běžně mluveným jazykem, s obecnou češtinou. Obecná čeština – někdy bývá překládána jako Umgangsprache, common language – to ale není přesné; v podstatě je to termín do světových jazyků nepřeložitelný z toho důvodu, že nemá v německé, anglické aj. jazykové situaci ekvivalent – snad pouze ve slovinské jazykové situaci (zeptat se prof. Hausera). Opatrně je třeba nakládat i s pojmem dialekt – ne vždy je cizojazyčným termínem Dialekt (v němčině) míněno to, co v češtině; v češtině je dialekt latinským ekvivalentem pro nářečí. V němčině se odlišují Dialekte/Kulturdialekte/Schriftdialekte – regionální jazyky, v nichž vznikali písemnosti, tj. to, co by prof. Dorovský označil jako mikrolekt, mikrojazyk - u nás stejným způsobem posloužila staroslověnština, ovšem ta spíše povzbudila možnost vzniku spisovné češtiny, nedala základ spisovné češtině. V němčině se Hochdeutsche Dialekte staly základem spisovné němčiny. Termínu „nářečí“, jak je chápeme v češtině, odpovídá německý termín „Mundart“. Slovenština však vznikla na základě kulturních dialektů – středoslovenských (viz L. Štúr, pokusy J. Fándlyho, A. Bernoláka). Čeština – vyvinula se z praslovanštiny → pračeština – bohemica, glosy, české věty Slang – někdy se neodlišuje od profesní mluvy Argot – někdy místo něj „žargon“, „hantýrka“ – v češtině ale nejsou totožné; „hantýrka“ je spíše hanlivé označení slangů. Idiolekt – individuální varianta jazyka (viz skripta M. Čejky: ídios = osobní, soukromý, légein – říci, mluvit); soubor všech jazykových zvyklostí jednoho člověka v jednom časovém stádiu. V průběhu života jedince prodělává mnoho změn – dětský idiolekt, idiolekt dospívání, idiolekt dospělého člověka. Dětský idiolekt je relativně jednotný, zatímco idiolekt dospívajícího je variabilní, stejně jako idiolekt dospělého. Jeho variabilita souvisí s tématem, postojem k adresátovi, předmětu komunikace apod. Idiolekt mluvený x idiolekt psaný – důležitý faktor Útvary národního jazyka mohou být zkoumány jen přes idiolekty – zkoumají se jejich hláskové, gramatické a lexikální znaky, odhlíží se např. od témat a individuálních projevů psychických apod. Mají-li jednotlivci podobné idiolekty tak, že jsou navzájem srozumitelné, je mezi nimi možná oboustranná komunikace – viz problém komunikačních bariér.