Obecná čeština •OBECNÁ ČEŠTINA JAKO INTERDIALEKTOVÝ (NADNÁŘEČNÍ) ÚTVAR - -útvar národního jazyka interdialektového typu -má původ ve středočeském interdialektu, nese hlavní hláskové a tvaroslovné znaky středočeské nářeční skupiny -je územně více rozšířen než interdialekt (přesahuje rámec oblastí středních Čech, nezasahuje např. do oblastí severovýchodočeských nářečí, jihozápadočeských nářečí -její působnost na Moravě je diskutabilní (proniká zřejmě do oblastí západní Moravy a do velkých měst - Obecná čeština v textech různých stylových oblastí (sfér) -Primární užití obecné češtiny je v mluvené každodenní komunikaci, v komunikaci spontánní, v soukromé korespondenci apod.; neměla by se objevovat v mluvené komunikaci odborné, řečnické, v „oficiálních“ projevech, v komunikaci pracovníků institucí, v mediální komunikaci. Obecná čeština v textech různých stylových oblastí (sfér) -V umělecké literatuře má obecná čeština místo od 19. století v mluvě postav jako prostředek stylizace přímé řeči do podoby skutečných promluv. V literatuře 20. století proniká i do řeči vypravěčské (vypravěče v Ich-formě). -Kritizováno bývá užívání obecné češtiny bez ohledu na region, do něhož je děj uměleckého díla zasazen (objevuje se i v dílech, jejichž děj se odehrává v oblastech, v nichž se obecná čeština spíše neužívá) a podobně užívání obecné češtiny v překladech jako prostředek překladu cizojazyčných nářečních textů. • Hlavní jazykové rysy obecné češtiny •Hláskové rysy -protetické „v“ před „o“: vokno, voblíknout, vodsunout…) – pouze ve slovech domácích •- -ej místo í (v grafické podobě většinou realizovaného jako „ý“) ve spisovné češtině: • vejška, prej, bejt, nalejt (spis. nalít, tj.-ej je místo „í“) •Tyto znaky jsou typické pro obecnou češtinu a středočeskou oblast, mimo ně pronikají zřejmě zřídka. Hlavní jazykové rysy obecné češtiny •Hláskové rysy •Spíše do hovorové a někdy do spisovné neutrální češtiny přecházejí varianty slov s „í“ místo „é“, které byly dříve považovány za „obecněčeské“: oblíknout (spis. obléknout), zhlídnout / zhlédnout, slívat / slévat… • Hlavní jazykové rysy obecné češtiny •Tvaroslovné (morfologické) rysy •Podstatná jména: •7. pád mn. č. (plurálu) – do tvarů všech vzorů proniká duálová koncovka -ma (v duálu je spisovná – viz nohama, rukama, očima), u jiných než duálových tvarů nespisovná: pod stromama (spis. pod stromy), s děvčatama (spis. s děvčaty), s učitelama (spis. s učiteli); z obecné češtiny se tento znak šíří do běžné mluvy vůbec, ale pravděpodobně ne do všech nářečních oblastí Hlavní jazykové rysy obecné češtiny •Tvaroslovné (morfologické) rysy •Podstatná jména: •7. pád mn. č. (plurálu) – do tvarů všech vzorů proniká duálová koncovka -ma (v duálu je spisovná – viz nohama, rukama, očima), u jiných než duálových tvarů nespisovná: pod stromama (spis. pod stromy), s děvčatama (spis. s děvčaty), s učitelama (spis. s učiteli); z obecné češtiny se tento znak šíří do běžné mluvy vůbec, ale pravděpodobně ne do všech nářečních oblastí Hlavní jazykové rysy obecné češtiny •Tvaroslovné (morfologické) rysy •Přídavná jména: •1. a 4. pád mn. č. (plurálu) – v obecné češtiny je tendence unifikovat = sjednotit tvary všech rodů příd. jmen patřících ke vzoru „mladý“: •mladý chlapci (spis. mladí chlapci) •mladý ženy, holky (spis. mladé ženy, holky) •mladý děvčata (spis. mladá děvčata) • •Tento jev má tendenci pronikat do běžné mluvy vůbec, nemusí být tedy omezen na obecnou češtinu. Hlavní jazykové rysy obecné češtiny •Tvaroslovné (morfologické) rysy •Přídavná jména: •7. pád mn. č. (plurálu) – do tvarů všech typů přídavných jmen proniká duálová koncovka -ma (v duálu je spisovná – viz dlouhýma nohama, rukama, modrýma očima): s krátkýma vlasama (spis. s krátkými vlasy), s jarníma květinama (spis. s jarními květinami), z obecné češtiny se tento znak šíří do běžné mluvy podobně jako koncovka -ma v 7. pádě mn. č. u substantiv Hlavní jazykové rysy obecné češtiny •Tvaroslovné (morfologické) rysy •Přídavná jména: •jednotné číslo příd. jmen vzoru „mladý“ -Do 2., 3. a 6. pádu mužského a středního rodu proniká – na základě hláskového rysu – ý místo é: •bez mladýho chlapce, bez mladýho děvčete (spis. bez mladého chlapce, bez mladého děvčete) •k mladýmu chlapcovi, k mladýmu děvčeti (spis. k mladému chlapci/chlapcovi, k mladému děvčeti) • Hlavní jazykové rysy obecné češtiny •Tvaroslovné (morfologické) rysy •Přídavná jména: •jednotné číslo příd. jmen vzoru „mladý“ •Do 2., 3. a 6. pádu ženského rodu proniká – na základě hláskového rysu – ý místo é: •bez mladý ženy (spis. bez mladé ženy) •k mladý ženě (spis. k mladé ženě) •o mladý ženě (spis. o mladé ženě) • •Tento jev má tendenci pronikat do běžné mluvy vůbec, nemusí být tedy omezen na obecnou češtinu. • Hlavní jazykové rysy obecné češtiny •Tvaroslovné (morfologické) rysy •Přídavná jména • •Objevují se hlasy žádající kodifikaci některých jevů, např. unifikovaných koncovek (mladýho chlapce apod.) Hlavní jazykové rysy obecné češtiny •Tvaroslovné (morfologické) rysy •Zájmena •Ve skloňování mají podobné rysy s přídavnými jmény: •Bez tý mladý… •S těma mladýma •U který z vás to bylo? Hlavní jazykové rysy obecné češtiny •Tvaroslovné (morfologické) rysy •Zájmena •Ve skloňování mají podobné rysy s přídavnými jmény: •Bez tý mladý… •S těma mladýma •U který z vás to bylo? • •Tento jev má tendenci pronikat do běžné mluvy vůbec, nemusí být tedy omezen na obecnou češtinu. Hlavní jazykové rysy obecné češtiny •Tvaroslovné (morfologické) rysy •Číslovky s adjektivním skloňováním •Ve skloňování mají podobné rysy s přídavnými jmény: •V druhý třídě •Bez druhýho v pořadí • •Tento jev má tendenci pronikat do běžné mluvy vůbec, nemusí být tedy omezen na obecnou češtinu. • • Hlavní jazykové rysy obecné češtiny •Tvaroslovné (morfologické) rysy •Slovesa •3. osoba pl. přítomného času, slovesa 3. třídy -kupujou, kryjou (spis. kupují, kryjí) •Je tendence, aby tento jev pronikal do češtiny hovorové a odtud do spisovné neutrální • • • Hlavní jazykové rysy obecné češtiny •Tvaroslovné (morfologické) rysy •Slovesa •3. osoba pl. minulého času – shoda s podmětem středního rodu: •Děvčata přinesly koláče. (spis. Koťata mňoukala.) •Koťata mňoukaly. (spis. Koťata mňoukala.) • •Není zcela jasné, jaké je tendence, aby tento jev pronikal do češtiny hovorové a odtud do spisovné neutrální. Objevují se hlasy žádající kodifikaci tohoto jevu. • • • Hlavní jazykové rysy obecné češtiny •Tvaroslovné (morfologické) rysy •Slovesa •3. osoba pl. přítomného času, slovesa 4. třídy, 5. třídy •I u sloves typu „prosí“ a „trpí“ se prosazují tzv. „dlouhé tvary“ •oni prosejí, oni trpějí (spis. oni prosí, oni trpí) a odtud ® oni prosej, oni trpěj, též oni sázej, oni dělaj (spis. oni sázejí, oni dělají) • • Hlavní jazykové rysy obecné češtiny •Tvaroslovné (morfologické) rysy •Slovesa •Příčestí minulé -Užívání tvarů bez „l“ u sloves 1. třídy vzoru „nese“, „peče“, 2. třídy vzoru „tiskne“ •on (to) přines, přived, upek, natisk… (spis. on to přinesl, přivedl, upekl, natiskl) • •NEBO • • • Hlavní jazykové rysy obecné češtiny •Tvaroslovné (morfologické) rysy •Slovesa •Minulý čas 1. osoba jedn. i mn. čísla •Neužívání pomocného slovesa být • •Já tam nebyl (spis. Já jsem tam nebyl) •My přišli později (spis. My přišli později) • •Tyto poslední 3 jevy jsou typické právě pro obecnou češtinu a střední Čechy, popř. pro další území „Čech v užším slova smyslu“ (tj. mimo Moravu). Hlavní jazykové rysy obecné češtiny •Tvaroslovné (morfologické) rysy •Slovesa •Podmiňovací způsob (kondicionál) •1. osoba pl. – bysme (spis. bychom) •1. osoba sg. – bysem (spis. bych) • •Ozývají se hlasy požadující kodifikaci především tvaru bysme. •(Pozn. chybné jsou i hyperkorektní tvary My by jsme, vy by jste, já by jsem, ty by jsi…) • BĚŽNĚ MLUVENÝ JAZYK •soubor spisovných i nespisovných prostředků užívaných při mluvené komunikaci, obsahující prostředky z více útvarů národního jazyka (Chloupek 1986, s. 11). MĚSTSKÁ MLUVA • •Útvar národního jazyka tvořený prostředky typickými pro běžnou komunikaci obyvatel na území určitého (často většího) města. Popsána byla např. brněnská mluva, mluva Brandýsa nad Labem, mluva v Hradci Králové...). Nese většinou rysy typické pro vyjadřování v příslušném regionu, projevuje se však v ní i větší migrace obyvatel – více se mění než např. mluva na vesnicích, v nichž se ve větší míře uchovává dialekt.