Erving Goffman - VŠICHNI HRAJEME DIVADLO Seheprezentace v každodenním životě /^Nakladatelství /siifej Studia psu 1999 1 HERECKÉ VÝKONY Presvedčení o roli, již člověk hraje K^lyř jednotlivce hraje nejakou úlohu, samozřejmě požaduje od svých pozorovatelů, aby dojem, který v nich vyvolává, brali váž-['£. Ôíc-ľ.. j by byli přcsvčdčcní, žc postava, kterou vidí3 je skutečně rušitelem charakteristických vlastností, jaké zdánliví má; že úloha ktemu hraj ľ , bud ľ mít předpokládaný dopad a že, obecné řečeno, vůči jsou (akové, jaké se zdají být. V souladu s tím existuje trh ľ rag přijímaný názor, Že jednotlivce uvádí své představení á I j Laj c divadlo L,pj,o dobro ostatních11. Bude výhodné začít naše iV.:.l:y o heřeckých výkonech tím, ze celou otázku obrátíme a za-mčrime se nu to, jak moc věří jednotlivec ve zdání reality, které se ■ snaží vzbudit ve svém o kol Ĺ RHcĽifm extrémem je situace kdy zjistíme, že se účinkující se říii výkonem /eda ztotožňuje; může být 2ccla upřímné" pfe-■liíícn, že zdání realiťy, které předvádí, je skutečnou realitou. Jcslli/.c j c jeho obecenstvo rovněž přcsvřdceno o pravdivosti jeho dMavcní - ■ a fo je zřejmé typický případ - pak alespoň pro da-^^Khvili pouze sociolog nebo osoba s danou společností nespo-■:■ '-dno. bude mít pochybnosti o „skutečnosti" toho, co se předvádí Druhým extrémem j c^stavh při němž zjistíme, že účinkující se s vlastním výstupem nestotožňuje ani v nej m en 5 i m. Tato možnost : J- pochopitelná, protože nikdo není v tak výhodně pozorovatelské P^-.i::, aby prohlédl hraný výstup, jako osob a t která ho sama hrají-''- Účinkuj íl i může mít navíc důvody k ovlivňování názoru svého ^bfcehsiva jenom proto> aby moli] tento názor použit jako pro-^^dek k dosažení jiného cíle, a nijak ho neznepokojuje, jatou představu o ném nebo o situaci si obecenstvo vytvoří. Když jed-wtEivec sám nev£ří vlastnimu'výstupu a ani věrohodnost pred 25 HRVING GOFFMAN / VŠICHNI HRAJEME DIVADLO HK.RF.CK.É VÝKONY eiekLy, Unánci .■.um publikem mu nedělá žádné velké starosti, můžeme ho nazvat cyni-kem a ponechat si přívlastek „upřímný" pro jednotlivce, kteří jsou o dojmu, který svým výkonem vyvolávají, skutečně přesvědčeni. MS li bychom chápat,, že cynik prese všechnu svou profesionální nezúčastnčnost může mít ze své maškarády zcela neprofesionálni potěšení a zažívá škodo libou radost z chytře vedeného útoku, protože si může libovolně pohrávat s něčím, co jeho obecenstvo musí brat vážně.1 í i —7— Samozřejmě nepředpokládáme, že všichni cyničtí účinkující mají zájem na oklamání svého obecenstva póúzeíkvuli prosazení „vlastních zájmů" či pro osobni prospěch. Cynický,-jednotlivec může klamat, diváky pro - jak se domnívá - jejich,vlas t ni dobro nebo pro dobro komunity a podobně. Za ná/.omý příklad nemusíme hned volit osvícené velikány se smyslem pro qiyaďälr; jako byli Marcus Aurelius nebo Sůn-c'. Víme, že /.ani v oblasti služeb, kteří jsou jinak upřímní, jsou někdy nu klienty klamat„protože to jejich klienti opravdu vyžaduji. Lékaři, které situace.donutí předepsat placebo, zaměstnancijjenzínových pump, kteří rezignovaně znova; a: ještč. jednou kontrolují tlak v pneumatikách automobilů řízených nervózními řidičkami, prodavači obuvi, již zákaznici prodají dokonale padnoucí horu, ale když mluví o velikosti, řeknou číslo, které zákaznice.chce slyšet -ti všichni jsou cynickými účinkujícími, jimž obecenstvo upřímnost nedovolí. Podobně se zdá, že soucitní pacienti na psychiatrických odděleních nčkdy simulují bizarní příznaky,,aby studenti medicíny nebyli zklamáni jejich príliá normálním představením;2 A zrovna tak když podřízený uspořádá v; svém domě hostinu pro Šéfa - velmi opulentní hostinu-, nemusí za tím být patolízalská snaha získat.si jeho přízeň. Zaměstnanec se pravděpodobně jen snaží, aby se u něj šéf cítil stejní, dobře jako ve svě'.ě, na nějž, jak podřízený předpokládaje zvyklý, , Zmínil jsem se o dvou extrémech: jednotlivec se může s vlastním výkonem zcela ztotožnit, nebo k nčmu může přistupovat cynicky. Tyto extrémy jsou něčím víc než jen opačnými kone: plynulé Skály. Každý z nich staví jednotlivce do pozice, která má\své jistoty a obranné mechanismy, a u tĚch, kdo se někdy ocitli poblíž jednoho z těchto pólů, existuje tendence dojit až na samý konec 26 cesty. Jednotlivec, který začíná s nedostatkem vnitřního přesvědčení o své roli, může sledovat přirozený vývoj, jak bo popsal Park: „Možná to není pouhá historická shoda okolností, že slovo osoba (angl. person) je ve svém původním významu maska. Je to svým způsobem uznání skutečnosti, že každý, vždy a všude a víceméně vědomě hraje nějakou roli... Vzájemně se známe z těchto rolí; v tčehto rolích známe i sebe samy.1 V určitém slova smyslu a do té míry, do jaké tato maska reprezentuje představu, jakou jsme si o sobě vytvořili - roli, ktermřse pracně snažíme naplnit-je maska naším pravdivějším já, oním já, kterým bychom chlčli být. Naše představa o vlastní roli se nakonec stane druhou podstatou a nedílnou součástí naši povahy. Vstupujeme do světa jako jednotlivci, vytváříme svůj charakter a stáváme se osobnostmi".4 To je možné doložit příkladem ze života shetlandské komunity.5 Posledních čtyři až pět let vlastní a provozují turistický hotel na ostrově manželé, původem prostí domkáři. Od samého počátku byli majitelé nuceni odložit vlastní představy o tom, jak by měli lidé žít, a poskytují ve svém hotelu úplné zázemí služeb a zařízeni pro střední třídu. OvScm s postupem času se zdá, žc se majitelé zbavili Části cynismu obestírajícího jejich představení; sami se stávají střední třídou a čím dál víc nacházejí zalíbení v tom vlastním já, jaké jim přisuzují jejich zákazníci. Další příklad najdeme u nováčka na vojně, který se zpočátku řídí vojenskou etiketou jenom proto, aby se vyhnul fyzickým trestům, ale nakonec začne dodržovat pravidla proto, aby armádu ne-zahanbil a získal si úctu důstojníku a ostatních vojáků, r Jak jsme již naznačili, cestu od nedůvěry k přesvědčení je možné sledovat i opačným smčrcm, kdy je výchozím bodem přesvědčení nebo ne zcela vyhraněný cil a konečným bodem cynismus. Profese, které veřejnost chová v posvátné úctě, často dovolují svým novým členům sledovat tuto proměnu popsaným směrem, ne snad proto, že by si pomalu uvědomovali, že své obecenstvo klamou - nebof podle bčžných společenských norem jejich tvrzení mohou být platná - ale proto, žc cynismu mohou užít jako prostředku, jímž své vnitrní já od kontaktu s obecenstvem izolují. Můžeme dokonce čekat i to, že najdeme typické profese, u nichž víra 27 ERVING GOFFMAN / VfilCHNI HRAJEME DIVADLO hraje významnou úlohu, kde jednotlivec na počátku svému představeni věří, a pak nejakou dobu kolísá mezi upřímností a cynismem, než projde všemi fázemi a zvraty sebedůvěry osoby nacházející se v j e ho postavení. Studenti medicíny vypovídají o tom, že idealisticky zaměření začínající medici zpravidla na určitou dobu své zbožné úmysly odloží. Během prvních dvou let zjistí, že jejich zájem o medicínu musí jít stranou, aby mohli veškerý svůj čas věnovat úkolu učit sc, jak úspěšnč složit zkouSky, Během dalších dvou let jsou příliš zaneprázdněni studiem chorob na to, aby mohli prokazovat větší zájem o nemocné. A teprve jo dokončení lékařského studia mohou znovu prosadit své původní ideály lékařstvi jako služby.* Můžeme sice očekávat, že nalezneme přirozené kolísání-mezi cynismem a upřímností, ale přesto nesmíme vyloučit existenci takového přechodného bodu, v nětríl jednotlivce udržuje trocha sebeklamu. Zjistíme, že se jednotlivec můře pokusit přimet obecenstvo, aby jeho samého i situaci posuzovalo určitým způsobem, a tento soud může být dokonce jeho konečným cílem; a přesto jednotlivec nemusí stoprocentní věřit, že zasluhuje takové ohodnocení, o jaké žádá, nebo že zdání reality, kterč podporuje,"je platné. Další směs cynismu a skutečného přesvědčení je'zachycena v Krocberově pojednání o šamanismu: „A pak je tu starý problém podvodů, Většina Šamanů, či me-dicinmanů na celém světě si při léčení a především při demonstrováni vlastní moci pravděpodobně vypomáhá obratnými kouJ zelnickými triky. Ty jsou často předem promyšlené; v mnoha případech si šamani při práci neuvědomují o nic víc, že jde ó podvod, než když trik předem promýšlejí. Zdá sc väak, že ať již své uvědomění potlačují, či nikoli, pokládají své triky za podvod konaný z:dobrého úmyslu. Národopisci studující tento jev v terénu jsou všeobecnč přesvědčeni, že i ti šamani, kteří si po'dvotfrióst svého jednání uvědomují, ve svou moc přesto pevně věří a především věří v mqc ostatních šamanů: žádají je o radu, když oni sami nebo jejich Jeti onemocní"1 i 28 HERECKÉ VÝKONY Fasáda Užívám termínu „představení", když chci odkázat na veškerou činnost, kterou jednotlivec provádí v době vyznačující se jeho trvalou přítomností ve společnosti konkrétního souboru pozorovatelů a která má na pozorovatele nějaký vliv. Bude výhodné označit jako „fasádu" tu Část jednotlivcova představení, která sloužŕobec-ným a ustáleným způsobem k výkladu situace pro ty, kdo představení sledují. Fasáda je tedy standardní výrazové vybavení, které jednotlivec záměrně či mimoděk užívá během ivéiio výkonu. Pro naše předběžné účely bude výhodné rozdělit a označit standardní součástí fasády Za prvé je zde „scéna", zahrnující nábytek, výzdobu, rozmístění objektů v prostoru a další předměty v pozadí, jež vytvářejí kulisy a rekvizity pro množství lidských činností hraných před, uvnitř a na této scéně. Ta zůstává z geografického hlediska na svém mís- r tě, takže ti, kdo chtějí užívat konkrétní scénu jako součást svého představení, nemohou toto představení začít, dokud se nepřesu-nou na příslušné místo, a musí je ukončit, když scénu opustí. Pouze ve výjimečných případech se scéna přesouvá s účinkujícími; jsme toho svědky při pohřebních průvodech, slavnostních přehlídkách či snových procesích králů a královen. Zdá se, že tyto výjimky v podstatě nabízejí jakýsi zvláštní druh ochrany účinkujícím, kteří jsou, nebo se na čas stali,.vysoce posvátnou bytostí. Tyto veličiny jc samozřejmě třeba odlišit od značně světských účinkujících z vrstvy „pouličních kramářů", kteří svá pracoviště mezi představeními přemisťují, nebo jsou k tomu často nuceni. Na to, aby mět stálé místo pro scénu, je vládce možná příliš posvátný a kramář příliš světský. ...iaáfc-.;. Uvažujeme-li o jevištních aspektech fasády, vybaví se nám většinou obývací pokoj konkrétního domu a malý počet účinkujících, kteří se s daným prostorem dokáží velmi dobře identifikovat. Nevěnovali jsme dostatek pozornosti skupinám znaků, které si mnozí účinkující na určitý čas přivlastňují. Pro západoevropské země jc typické, a nepochybně je to i zdrojem jejich stability, že všichni 29 ERVING OOKFMAN f VŠICHNI HRAJRME DIVADLO lidé, kteří si to mohou dovolit, mají možnost pronajmout si neomezený počet luxusních scén. Názorný příklad můžeme citovat ze studie popisující britské vyšší státní úředníky: „Otázka, do jaké míry lidé, kteří stoupají na vrchol státní správy, přebírají „tón" nebo „nádech" třídy, kteraíse liší"od té; k tiíž přísluší rodem, je velmi choulostivá a obtížná. Jedinou jednoznačnou informací relevantní pro tuto otázku jsou údaje o členství v proslulých londýnských klubech. Více nez>.tři čtvrtiny našich vysoce postavených úředníků jsou členy jednoho či více prestižních a velice přepychových klubů, kde 2ápisnéÍřnůže dosahovat až dvaceti guinejí i více a roční členské příspěvky Eini něco mezi dvanácti a dvaceti guinejemi. Tato zařízení jsou celým svým prostorem;- vybavením, životním stylenĽvnich zaběhaným a vůbec celou svou atmosférou zařízeními vyšší třídy (nikoli pouzevyšší střední třídy). Přestože mnohé jejich čluny nelze označit jako bohaté muže, pouze zámožný muž by dokázal bez cizí pomoci zajistit sobě a své rodine prostředí, jídlo a pití, služby a další vymoženosti dosahující'Stejné úrovne, jakou nachází-v klubech-Union, Travellcrs či Refomi,"8 Další přiklad nacházíme v současném rozvoji lékařské profese. Pro lékaře je čím dál důležitější mít přístup ke špičkovému vedeckému výzkumu, prováděnému ve velkých ústavech, v důsledku čehož má čím dál méně lékařů pocit, že jeho scéna je místem, které po službe zamkne a jde domů* Užijeme-li termínu „scéna" k označení jevištních součástí výrazového vybaveni, pak můžeme užít termínu „osobní .fasáda" k označení dalších částí výrazového vybavení, které nejúžejí identifikujeme se samotným účinkujícím a které, jak přirozeně'očekáváme, budou účinkujícího následovat kamkoli. Do osobní fasády můžeme zahrnout odznaky úřadu či hodnosti;-oblečení; pohlaví, věk a rasu; velikost a vzhled; držení těla, způsob mluvy;výraz obličeje, gestikulaci, a tak podobné. Některé z těchto ,nosičů znaku1, jako1 například rasový typ, jsou relatívne dané a "ani:po' dlouhé době se u jednotlivce v různých situacích nemení. Na druhé straně jsou některé z tčehto znakových prostředků relatívnu pohyblivé či přechodné, jako jsou výrazy obličeje, a v průběhu představení se mohou změnit během jediné chvilky. HERECKÉ VÝKONY Někdy je výhodné rozdělit podněty tvořící osobní fasádu na „vzhled" a „způsob vystupováni", podle funkce informací těmito podněty sdělovaných. „Vzhled" můžt odkazovat na ty podněty, jejichž funkcí je v té chvílí informovat nás o společenském postavení účinkujícího. Tyto podněty vypovídají rovnéž o přechodném rituálním stavu, v nímž sc jednotlivec nachází: zdaje zaměstnán formální společenskou činností,-prací, nebo neformální zábavou; zda třeba neoslavuje počátek nové fáze v cyklu sezón nebo ve svém životním cyklu. „Způsob vystupování" na druhé straně 'muže odkazovat na ty podněty, jejichž funkcí je v daném okamžiku upozornit nás na to, jakou interakční roli hodlá účinkující sehrát v blížící se situaci. Tudíž povýšený, agresivní způsob může vzbudit dojem, že účinkující očekává, že bude iniciátorem slovní interakce a bude řídit její směr. Pokorný, zakřiknutý způsob může vzbudit dojem-, že účinkující se už předem chystá podřídit se vedení druhých, či alespoň že se jejich vedení podvolí. Je samozřejmé, že téměř vždy očekáváme mezi vzhledem a způsobem vystupovaní soulad, jímž sc vzájemně potvrzují; očekáváme, že rozdíly ve společenském postavení jednotlivých účastníků se nějakým způsobem projeví odpovídajícími rozdíly v náznacích očekávané role v interakci. Takový druh adekvátní fasády je možné ukázat na následujícím popisu mandarínova průvodu v jednom Čínském městě: „Těsně za tím... přepychový trůn mandarína držený osmi nosiči vyplňuje prázdné prostranství ulice. Je to starosta města a ve yŠecb praktických záležitostech je nejvyšším vládcem. Ideální typ hodnostáře, neboť je velkého a impozantního vzrůstu, a vyzařuje z něj hrůzu budící přísnost, která nedává zapomenout na to, že zrovna teď možná míří k popravišti, aby vydal povel k stčtí nějakého zločince. Mandaríni se vůbec při svých vystoupeních na veřejnosti takto naparují. Za mnoho a mnoho let jsem ještě nezažil, aby se některý z nich, af už ten nejvyšší, nebo nejnižší, třeba jen ;usmál nebo pohlédl na svůj lid s pochopením, když v nosítkách cestuje za služebními záležitostmi městem.",a ' Samozřejmě je možné, že sí vzhled a způsob vystupování ně- řĚdy protiřečí, jako například když účinkující, který se zdá být vyš- fstiíÓ postavení než jeho obecenstvo, jedná nečekaně rovnostáf- 30 ERVING GOFFMAN / VSlCHNl HRAJEME DIVADLO ským, důvěrným či omluvným způsobem nebo když se účinkujíc! oblečený do oděvu značícího vysoké postavení představí jednotlivci s ještě vyšším statusem. Kromě očekávání, že si budou odpovídat vzhled.a.způsob vystupování, samozřejmě očekáváme také určitou logickou spojitost mezi scénou, vzhledem a způsobem vystupování." Taková logická spojitost představuje určitý ideál, který je prostředkem pro podnícení naší pozornosti a zájmu o výjimky. jV tomto studentům pomáhají novináři, neboť výjimky z očekávané' logické souvislosti mezi scénou, vzhledem a způsobem vystupování jsou zdrojem pikantní příchuti a kouzla mnoha profesí a tím, co způsobuje prodejnost mnoha časopisových článků. Například profil Rogcra Ste-vensc (agenta realitní kanceláře, který zprostředkoval,prodej Km-pire State Building), otištěný v New Yorkem, komentuje zarážející skutečnost, 2c Stevens bydlí v malém domku, iná skromnou kancelář a užívá obyčejný dopisní papír bez. předtiatěnéhVžáhlaví.12 Abychom mohli hlouběji prozkoumat vztahy mezi několika částmi společenské fasády, bude výhodné nejprve.žvážit významné rysy informací sdělovaných fasádou, jmenovité jejich abstraktnost a obecnost. Af jižjc úloha jakkoli specializovaná a jedinečná, její společenská fasáda bude mít až na určité výjimky tendenci tvrdit skutečnosti, jaké o sobě mohou stejně dobře tvrdit a přivlastňovat si je i další, poněkud odlišné úlohy. Například mnoho povolání ve sféře služeb nabízí svým zákazníkům výkony, /. nichž dramaticky vyzařuje čistota, rnodernost, vysoká kvalifikace a integrita. Zatímco ve skutečnosti maji tyto abstraktní normy různou platnost pro různá pracovní představení, pozorovateli jsou zdůrazňovány abstraktní podobnosti. Pro pozorovatele je to bajejínč výhodné, byť někdy s katastrofálními důsledky. Místo aby měl pro každého mírně odlišného účinkujícího a jeho představení připravený rozdílný vzorec očekávání a způsobu reakce, muže danou .situaci za- w. hrnout do jedné široké kategorie, ve vztahu k níž jc pro něj jednoduché mobilizovat své minulé zkušenosti a stereotypní uvažováni. Pozorovatelé pak musí být obeznámeni pouze s malým, a tudíž snadno zvládnutelným rejstříkem fasád a vědět, jak na ně reagovat, aby se dokázali orientovat v širokém spektru situací. Proto je 32 HERECK.É VÝKONY v Londýně v současnosti mezi kominíky13 a prodavači kosmetiky možné sledovat zvyk nosit bílý laboratorní plášť, což má zákazníkům naznačit, že delikátní úkol prováděný těmito odborníky bude vykonán v souladu s normami, vědecky přesně a se vší diskrétností. Existují důvody k domněnce, že tendence k prezentaci velkého počtu různých činností zpoza malého počtu fasád je přirozeným vývojem organizace společnosti. Zmínil se o tom Radcliffe--Brown ve své teorii, že „deskriptívni" systém pokrevní rodiny, který vyčleňuje pro každou osobu její jedinečné místo, může fungovat ve velmi malých komunitách, ale jak počet osob roste, stává se rozdělení na klany nutností pro sestavení méně komplikovaného systému identifikace a přístupu k jednotlivým osobám.14 Tuto tendenci vidíme názorně doloženou na příkladu továren, kasáren a dalších velkých organizovaných společenství. Ti, kdo tato zařízení organizují, zjistí, že je nemožné poskytnout zvláštní kantýny, zvláštní způsoby placení, zvláštní práva na dovolenou a zvláštní hygienická zařízení pro každou vrstvu a kategorii personálu v organizaci, a současné cítí, že osoby rozdílného statusu by neměly být bezmyšlenkovitě hozeny do jednoho pytle či společně klasifikovány. V rámci kompromisu je celá škála rozdělena několika klíčovými body a vsem, kdo se nacházejí v příslušných mezích, je dovoleno či přikázáno zachovávat v daných situacích stejné společenskou fasádu. Kromě skutečnosti, že rozdílné úlohy mohou mít společnou fasádu, j c dlužno zaznamenat i to, že daná společenská fasáda se institucionalizujc do podoby abstraktního stereotypního očekávání, jež vzbuzuje. Vedle konkrétních úkolů, které jsou jménem této fasády v daném momentě plněny, nabývá fasáda také na významu a stabilitě. Stává se tak „kolektivní reprezentací" a plnoprávnou skutečností. 'X Když se herec chopí ustálené společenské role, obvykle zjistí, že pro ni již bylo ustavena konkrétní fasáda, Ať již byl při přijímání role primárně motivován přáním vykonat daný úkol, nebo přáním udržovat odpovídající fasádu, zjistí, že musí činit obojí. Navíc, když se jednotlivec chopí úkolu, který nejenže je nový pro nčj, ale není zavedený ani ve společnosti, nebo když sc pokusí 33 ERVINfi CiOFFMAN l vSlťJHNI H iiA.I E-!M F-" ľ)l V A IM.C) KiTi-Ďnit úhel pohledu, jakým jc tento .úkolfpíisu/ován, pravdepodobné zjistí, že jii existuje několik pěyne ustálených fasád, z nichž si bude muset vybrat. Proto kdya^arLĚfjikLJTiiu úkolu přiděleno nová,fasáda, zjistíme, že jenom zřídka jc tato:-f