Claire M. Renzetti ŽENY, MU2l A SPOLEČNOST Daniel J. Curran UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE NAKLADATELSTVÍ KAROLINUM, PRAHA 2003 ■é ii. *c pnOf. J'" B,abec-CSc' ^3l,'llLG,.n,vá.CSc. aoc. PhDf. Oldŕích Matoušek OBSAH Vydáni publikace poo-pofili fordova nadace a Nadace Open Sociery Fund Praha AuthorizedtwMon (remthe English edition, emitled Women, Men, and Society. Fourth Edition iv Claire Renzetti, published by Pearson Education, Inc. publishing as ALLYN & BACON, Copyright 91999 Auioiiícusný překlad z anglického vydání Women, Men, and Society, čtvrté vydání Claire Renzetti. vydané Pearson Education, lne, pod nakladatelstvím ALLYN & BACON an rights reserved. No part of this book may be reproduced or transmitted in any form or by any means, electronic or mechanical, including photocopying, recording or by any information storage retrieval system, without permission (ram Pearson Education, Inc. CffiCH language edition published by Charles University in Prague.The Karolinum Press Copyright «»ivetilta Karlova v PraZe .Knihovna společenských vW ř»hs 5-Jinonice 11- PŘEDMLUVA 14- PŘEDMLUVA K ČESKÉMU PREKLADU První část - ŽENV A MUŽlt LISÍ SE? 20)- 1. STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED 22- 1.1 Sociologické pohledy na gender 23 - 1.1.1 Strukturální funkcionalismus 28- 1.1.2 Paradigmatická revoluce 30- 1.1.3 Feministická sociologie genderu 36- 1.2 Feminismus 2 historické perspektivy 36- 1.2.1 První vlna feminismu 39 - Komentár 1.1 První feministky 44- 1.2.2 Druhá vlna feminismu 45- Komentár 1.2 Feminismus ve Velké Británii a západní Evropě 48 - 1.3 Současné feministické směry SO- Komentár 1.3 Muži a emancipace 52- 1.3.1 Budoucnost feminismu: mladé ženy a ženy jiné barvy pleti než bílé 53- Komentář 1.4 Feminismus v rozvojových a nerozvinutých zemích 57 —— 1.4 Feminismus jako teoretické stanovisko této knihy 58 - Klíčové pojmy 59 ■- Doporučené literatura 59- Poznámky 61 62 64 69 72 75 77 80 81 83 90 ----1 91 91 92 2. BIOLOGIE, POHLAVÍ A GENQER: INTERAKCE PRÍRODY A PROSTREDÍ 2.1 Pohlavní chromozomy a pohlavní diferenciace 2.1.1 Chromczomální abnormality a gender 2.1.2 Prenatální hormony a gender 2.1.3 Co nám mohou prenatální poruchy říci o genderu? 2.2 Argument pro existenci mužského a ženského mozku Komentář 2.1 Mozek a sexuální orientace 2.3 .Přinutily mé k tomu hormony" 2.3.1 Testosteron a gender 2.3.2 Ženy. hormony a chování Komentář 2.2 Syndrom poporodní deprese 2.4 Vzájemné působení biologie a kultury Klíčové pojmy Doporučená literatura Poznámky Druhá ěáat - JAK NÁS UCÍ NAŠE PŘÍSLUŠNĚ ROLE 93--3. GENDEROVA SOCIALIZACE V RANÉM DĚTSTVÍ 93-3.1 Jak se učíme genderu 94-3.1.1 Psychoanalytičke teorie 98-3.1.2 Teorie sociálního učení obsah ■íoo- 106 - 109 - 111 -114-117- 120- 121- 122 - 122- 123 - _ 3.1.J djvka éj chiapec - M***!^ L oodélydívky anebo preferencích týkajících se pohlaví dítěte _ Komentář 3.1 ^a"1 a íendeiocidě" . 3.2 í trakce ^••cťí^ a dtótcn . 322Genderová socializace a hračky - 3 2 3 Obrazy jera**"" détské literatuře - 3.3 Raná socializace ve skupinách vrstevníků - 3.4 A k<3yž je díléti pět let - Klíčové pojmy • Doporučená literatura • Poznámky 124-125 -128- 132- 133-140-142-147-150-155-160-164- 170- 171-171-171- 173 ■ 173- 174- 179- 180- 182- 183-1S2-198-203 -205- 208 . 209 - 209 -210. 210 . - 4. Školství a gender - 4.1 Účast žen a mužů na vzdělávacím systému: historický přehled - 4.1.12eny. muži a školství ve dvacátém století - 4.2 Vzdělávání dívek a vzdělávání chlapců: základní škola - Komeniáí 4.1 Gender a speciální výuka - 4.3 Vzděláváni dívek a vzdělávání chlapců: střední škola - Komentář4.22kuíenost mladých leseb agayů na středních školách - Komentář 4.3 Gender, matematika a počítače - 4.4 Vzdělávání dívek a vzděláváni chlapců: vysoké školy ■ 4.4.1 stéle nízký počet žen v učitelských i administrativních funkcích - 4.4.2 Sexuální obtéžování - 4.S Utváření pozrtivnějších wdělávacích prostředí - 4.6 Gender. vzdělávání a moc - Klíčově pojmy ■ "Wučená literatura - Poznámky komentář 539., . ' 5'2-l Psa-né slovo-0 S^^S^-^ačasopisech ^^^^^ m žen? 3^ třetí ěást - JAK NÁS UDRŽUJÍ V NAŠICH PRÍSLUŠNÝCH MEZÍCH 212 - 6. GENDER ň INTIMNÍ VZTAHY 213 - 6.1 Sociologie konstruuje rodinu 214 - 6.2 Zhodnocení funkcionalistického pohledu na rodinu 215 - 6.2.1 Současná rodina: různorodost a proměnlivost 218 - 6.3 Sexualita a svoboda reprodukce 220 - 6.3,1 Těhotenství a rození détí u dospívající mládeže 222 - 6.3.2 Svoboda reprodukce 225 - 6.3.3 Metody asistované reprodukce 228 - 6.4 Podoby intimních vztahů 228 - 6.4.1 Heterosexuální manželství 236 - 6.4.2 Rodiny s jedním rodičem 243 - Komentář 6.1 Genderové rozdíly v adaptaci ovdovělých osob 244 - 6.4.3 Samostatné žijící osoby a soužití nesezdaných párů 252 - Komentář 6.2 Hnutí za práva gayů a leseb 255 - 6.5 Násilí v rodinách a intimní vztahy 255 - 6.5.1 Týrání partnera v heterosexuálních vztazích 258 - 6.5.2 Týrání partnera v homosexuálních vztazích 260 - 6.5.3 Týrání dětí 261 - Komentář 6.3 Sexuální vykořisťování détí: dětská prostituce 262 - 6.5.4 Týrání starších osob 263 - 6.6 Rodiny a intimní partneři: ideál a realita podruhé 264 - Klíčové pojmy 265 -— Doporučená literatura 265 - Poznámky 266 - 7. GENDER. ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA 267 - 7.1 Pracující ženy a muži v USA v historickém kontextu 272 - 7.2 Segrggace na trhu práce 281 - 7.3 Důsledky pracovní segregace na základe pohlaví v 283 - 7.3.1 Sexuální obtěžování na pracovišti 286 - 7.4 Platová diference mezi muži a ženami 289 - 7.4.1 Platové rozdíly, chudoba a sociální politika 295 - Komentár 7.1 Gender a bezdomovectví 297 - 7.4.2 Vysvětlení platového rozdílu 300 - Komentář 7.2 Dilema péče o děti 308 - 7.5 Svét práce: ideologie a úloha práva 308 - 7.5.1 Genderové stereotypy na pracovišti 310 -Komerrtář7J3^d.ěLerú>jácen^^ 315 - 7.5.2 Legislativa k dosažení rovnoprávnosti na pracovišti 320 - 7.6 Průnik domácího a pracovního světa 322 - Klíčové pojmy 323 -Doporučená literatura 323 - Poznámky OBSAH OBSAH 3iS ■ 3íf • 330 -334 - 331 -341 -347 -353 -355 -358 -365 -369- 369 - 370 - 376 — 377 - 377 - 378 - £ 6,2 Spŕawílnos! pro víechnr? _ 52.1 Prů&éhuestnľhuřízení _ 3.12 Odpovídají tfesly spáchaným činům? - s.23Cendwa nápravná zíľnem - 8.3 Oběti ilt**"- gemler. o™0 3 násilí - Komentóřfi.2 Trestné činy motivované nenávistí vůči skupiné obyvatel (hale crimes) - 8.3.1 Znásilnění - 8.3.2 Pornografie ■ 8.3.3 instítuíianalizovanÉ násilí vůri ženám: tradice, nebo zločin? ■ Komentář 8.3 Pomokne na internetu ■ Kamsntai 8.4 Násilí vuřči ženám jeho porušovaní lidských práv ■ 8.4. Moc, kriminalita a spravedlnost ■ Klííwr; pojmy, - Dopoiuíená literatura ■ Pcsřismky 3SQ -381 ■ 3Í7-389 • 338 ■ m ■ m - 412 - 415 ■ 41í . 416 -416 - 418 -415 -Ml -42J _ 4JB - 419 -43S. 441 . 446 -446 . 446 ■ 45o . 4Si. - 9. GENOER, POLITIKA, VLÁDA A ARMÁDA l'i • 9.1 Gemtiavý rozdíl: politické postoje a aktivity • 3.2 Gendít a veřejné fynkce - 9.2.1 feny a »i.i w státnIcfl „ regjoriá| " ZefV a muži ve federální vládě -WZenyamuíivarrnádé " nÍtneffkeJ "",*M W: horalové v ame- ^^itifagenderu " Kličo'á pojmy - Cepofučens literatura " p°aiSmky ;^^oEftASPIR1TUAUTA ,T 455 -455 " 4S5 " 457 " 458 " 460 " 464 ■ 468 ■ 468 " 471 ■ 473 " 474 477 478 485 486 439 492 497 498 517 519 521 522 533 524 524 Klíčové pojmy Doporučena literatura Poznámky 11. GENDER AZDRAVl 11.1 Gender a úmrtnost Komentár ll.l Pohlaví a předpokládáni délka života v ekonomicky nerozvinutých zemích 11.1.1 Srdeční onemocnení 11.1.2 Rakovina 11.1.3 Pracovní rizika dělníků a dělnic 11.1.4 Další príčiny úmrtí 11.1.5 Syndrom získaného selhání imunity (Aco,uired Immune Deliciency Syndrome, AIDS) Komentár 11.2 Prevence AIDS ■ 11.1.6 Žerty, muži a nemocnost 11.2 Sexismus ve zdravotní píci Komentář 11.3 Heterosexistická zdravotní péče 11.2.1 Patriarchální hierarchie zdravotnické práce 11.2.2 Feministická zdravotní péče ■ 11.3 Sender, sport a tělesna kondice ■ 11.4 Politika duševního zdraví a duševní nemoci ■ 11.4.1 Dvojí standard duševního zdraví - Komentář 11.4 Normy krásy ■ 11.4.2 Sexismus a péče o duševní zdraví ■ 11.4.3 Feministická terapie ■ 11.5 K zdravější budoucnosti ■ Klíčové pojmy - Doporučená literatura ■ Poznámky 526 - SLOVNÍČEK POJMÚ 531 - BIBLIOGRAFIE 598 - ČEŠKA BIBLIOGRAFIE 608 - JMENNS1 RFJSTFiíK 627 - VECNÍ REJSTRÍK OBSAH OBSAH PŘEDMLUVA Toto nové vydání knihy Ženy. muži a společnost (Women, Men, and Society) se na pulty knihkupectví dostává s ročním zpožděním. V tomto období jsme od našich kolegů a kolegyň a dokonce i některých stávajících a bývalých studentů a studentek obdrželi telefonáty a emailové zprávy, v nichž se dotazovali, kdy bude vydání hotové. Rádi bychom využili této příležitosti a za zpoždění se omluvili. Zároveň bychom rádi podali vysvětlení. Na začátku roku 1996 onemocněl náš otec a tchán Joe Renzetti a většinu roku strávil v nemocnici. Přestože se na počátku příštího roku zdálo, že se zotavuje, vypovědělo mu srdce a byl převezen do nemocnice, tentokrát již naposledy. Žil ještě tři a půl měsíce, většinou byl při vědomí, ale nebyl schopen mluvit. Mohl s námi komunikovat jen stiskem ruky, mrknutím a někdy se mu dokonce podařilo pokývnout hlavou. Táta byl člověk, který nikdy nepřipustil, aby mu práce zasahovala do rodinného života, a tuto hodnotu naučil vyznávat i nás. Během jeho dlouhé nemocí jsme mnoho projektů včetně tohoto odkládali, abychom mohli být s ním, naší maminkou a dalšími příbuznými. Vám všem, kteří jste nám vyjadřovali podporu a soucit, bychom chtěli říci, že jsme vaše dopisy četli s dojetím, a rádi bychom vám poděkovali ze laskavost, pochopení a trpělivost. Jsme také velice vděční naší „rodině" v nakladatelství Allyn and Bacon, kde byli tak laskaví a posunuli nám termín odevzdání. Udělali také vše pro to, abychom mohli s tátou trávit čas v době jeho nemoci a abychom měli čas oplakat i jeho smrt. Když jsme se konečně vrátili k úkolu zrevidovat tuto knihu, hledali jsme vodítko u recenzentů a recenzentek. V reakci najejich náměty doznala kniha zásadních změn. Za prvé došlo k určitému zkrácení textu, nikoli však na úkor podrobného výkladu základních témat; to byl aspekt, který recenze oceňovaly. Kapitoly 3 a 13 byly vynechány, přičemž většina materiálu uvedeného v kapitole 3 byla zabudována do kapitol ostatních. Výklad týkající se feminismu, sociálních hnutí a sociálních změn byl přesunut do kapitoly 1. Všechny statistiky a citace jsme pochopitelně aktualizovali, a kde to bylo možné, rozšířili jsme údaje o průniku genderu s rasovou a etnickou příslušností, sociální třídou, sexuální orientací, věkem a mírou mentální a tělesné zdatnosti. Analýzy týkající se mužů a maskulinit byly rozšířeny. Čtenáři a Čtenářky zde také naleznou nová žhavá témata jako např. problematiku pornografie na internetu, sexuální turistiky a sexuálního vykořisťování dětí, reformy sociální politiky, vztahu zen a ekonomického vývoje a heterosexismu v oblasti zdravotní péče. Tyto změny jsme ale nečinili samoúčelně. Naslouchali jsme recenzentům a recen-zentkám, kteří nám v zásadě říkali, abychom nehasili. co nás nepálí. Zůstali jsme věrni cílům, které jsme si vytkli, když jsme psali první vydání této knihy. Naším prvním a nej-důležitějším cílem je i nadále nabídnout studentům a studentkám pomocnou ruku při hle- p Aedmluva • radním prvkem jejich osobo** životů - jejich genderově podmíněnou yjP**0*' a sociálním a politickým světem, ve kterém žijí. Předkládáme jim pěst-^0W,*USenOS- orek celé š,7e vědecky textů věnovaných genderu a témat spojených i**-***- je soc,ologjckych'čerpa"jsme však 1 z prací Ě&ÍW* os^ogíe. antropo^e. ekonoma, historie a dalších. Shromážděný mate-„ál často utvrdí čtenáře a čtenářky v tom. že ženy a muži jsou skutečné v mnoha ohledech .adW-moíná ale méně. než by se dalo předpokládat. Je zcela zřejmé, že ve většině spo-tónos/se ženám a mužům dostává jiného zacházeni, a většina předkládaných výzkumných prací se věnuje právě těmto rozdílům a jejich dopadu na každodenní život žen a mužů v kontextu určitého strukturálního či institucionálního uspořádání. Naš*uhýa>je úzce svázán s prvním. Snažíme se o to. abychom studenty a studentky presvedčili, aby se dívali za hranici vlastní životní zkušenosti. Pouze to jim umožní pochopit rozmanitost a složitost genderové podmíněné zkušenosti vzhledem k rasové a etnické příslušnosti kulturní™ kontextu, sociálnítřídé, sexuálníorientaci, veku a míře fyzické a mentální zdatnosti Prestoe se soustřeďujeme zvláště na kritické zhodnocenígenderové nerovnosti, v každé kapitole tfŕwme vzájemnou provázanost různých nerovností. Chceme, aby studenti a studentky Wto* j* mohou být určitá omezeni, jež na ženy a muže klade sociální konstrukce gende-s^í s nSším sla.utem na základě rasové či etnické pňslušnosti, sexuální Z ai"naSana,y,ÍCkýdrabnohled—téle posouvat tak. W—%^„tOmaS,udenlkám ~TCÍ'ŮnáP°m0Cný attrl>'D° tohoto projektu vkládáme , - '326 56 jim bude ^t stimulující, jasný ľľ ZkUŠen0SW S —" ^ a více než inistické teorie, *C 7« dovalí řaau J véd. Vzhledem k tomu- ^^^nynako "*vnél* * díky tomu se * "Iml čte- * • ieiich d ' **nta' Na konci knihy se nachá- n°VUuVedeny v abecedním pořád- ku. Na závěr každé kapitoly jsme vždy uvedli seznam další doporučené četby. Vypracovali jsme i manuál pro učitele, který obsahuje velké množství testů, výběr doporučených filmů a videonahrávek, námety pro cvičení prováděné se studenty a studentkami ve třídě a také seznam zdrojů dostupných bud v tištěné, nebo elektronické formě na internetu, a to včetně seznamu užitečných webových stránek a diskusních skupin. Na návrh našich recenzentů a recenzentek jsme manuál pro učitele, zejména zásobnici testů, značné rozšířili. Stejně jako v případě předchozích vydání jsme měli štěstí, že jsme spolupracovali s kolegy a kolegyněmi, kteří nám poskytli svůj čas či jinou formu pomoci. Rádi bychom poděkovali všem. kteří recenzovali celé třetí vydání či jeho část a kteří recenzovali tento rukopis, dále tém, kteří nám poskytli pronikavé komentáře a kritiku, navrhli další odkazy, podělili se s námi o časopisy či jiné publikace, a konečně tém, kteří se s námi podělili o další relevantní informace, se kterými měli možnost se setkat. Zejména bychom rádi poděkovali Betty A. Dobratz z University lowa State, Clintonu J. Jesserovi z University v Northern Illinois. Rebec-ce F. Guy z University v Memphisu, Sheile Macrine z University St. Joseph's, Marku McMin-novi z Wheaton College, Kenu Popeovi, nezávislému výzkumníkovi z Connecticutu, a Richardu Warrenovi z University St. Joseph's. Rovněž děkujeme pracovníkům a pracovnicím knihovny na Universitě St. Joseph's. zejména pak Chrisi Dixonovi, našim postgraduálním asistentkám Karen McDonough a Carlyn Prisk a našim sekretářkám Denise Shaw a Jane Downey. Během naší dlouhé spolupráce s nakladatelstvím Allyn a Bacon jsme měli to štěstí, že jsme mohli spolupracovat s Karen Hanson, vedoucí redaktorkou sekce sociálních věd. Karen s námi prošla prvními třemi vydáními a po ní se této práce ujala nová vedoucí ediční řady Sarah Kelbaugh. Sarah se svého úkolu ujala s profesionální bravurou a optimismem, o nichž si většina autorů může pouze nechat zdát. Požehnáním pro nás byla i Kathy Smith. Kvalitu její ediční práce dokázala překonat pouze její vřelost a přátelství. Když jsme pracovali na této předmluvě, zeptal se nás náš syn Sean, co děláme. Vysvětlili jsme mu, že pracujeme na revizi jedné z našich knih. .Už zase?' zeptal se. Ale místo toho, aby se otočil a s rezignovaným výrazem odkráčel z místnosti, přisedl si k nám a dokonce nám poskytl pár rad k tomu, co jsme pravé psali. Brzy se k nám připojil i náš další syn Aidan a netrvalo dlouho a všichni jsme nemohli dělat nic jiného než se smát jeho šíleným nápadům. Neexistují slova, jimiž bychom mohli poděkovat našim dětem za podporu, kterou nám dávají - a to se netýká pouze naší práce, ale každého aspektu naších všedních dní. Jsou naší kotvou a my jim za to budeme navždy vděční. PŘEDMLUVA PŘEDMLUVA PŘEDMLUVA K ČESKÉMU PREKLADU ÍFPHi jrí P*í *žíte v rukou, je prvním uceleným úvodem do genderovych studií v české republice aje tudíž na místě stručně vysvětlit, co nás motivovalo k jejímu uvedení do českého intelektuálního prostředí. V první řadě bychom však rádi předeslali, že tato předmluva nemá být ani úvahou o stavu feminismu v Čechách, ani analýzou nerovných příležitostí mužů a žen v naší společnosti. To jsou témata, jejichž diskusi bude tento text, doufejme, stimulovat. Naším záměrem dále není ani představení textu samého, jeho struktury a aspi raci, neboť to autor a autorka dělají sami ve vlastním úvodu. My bychom se rádi soustředili na diskusi hlavních aspektů, jež formovaly vznik této publikace, a vysvětlení některých relevantních otázek, které se k překladu vážou. Naše hlavní motivace souvisí s institucionalizací a rozvojem genderovych studii jako akademického oboru v České republice, kde se postupně etablují již několik let. Na počátku, v polovině devadesátých let 20. století, tato disciplína existovala prostřednictvím interdisciplinárního kursu specializovaných přednášek, který nabízela pražská nezisková organizace Gender Studies různým universitám v České republice. V tomto kursuu přednášeli odbornice a odborníci, kteří se genderovou problematikou zabývali v rámci svých disciplín a profesí, jež často stály mimo akademickou půdu. Postupně se podařilo zkonsolidovat síly a vize a začít budovat koncepci a strategii vývoje interdisciplinárního oboru, který by prostřednictvím gerv derové analýzy sloužil jako komunikační křižovatka nejrůznéjších akademických oborů, programů a projektů. V roce 1998 na Filozofické fakultě UK oficiálně vzniklo Centrum studií rodu: gende, stud,es a začalo aktivně spolupracovat s ostatními centry, programy a jednotíc, v České republice i na Slovensku. Od počátku však bylo zřejmé, že jednou ze zásadních « pro rozvoj oboru je absence textu, jenž by studující, vyučující, ale i širší veřejnost Z ľ, *****3 genea'^ studií, vybavil je ?^<^^ oujil. Naprostá většina titulů se navíc B i a zřídka otevřeně, distan- Íedné Roli úvodní textu jenž lľ*" * ŮZkéh0 -atik, neplní ani nabfzené sborn- a čtenáře uved, do genderové pro- 3 mÍŮ2 neb0 přeložené n ^ Sb0mík Sp°'*č™<*» PŘEDMLUVA K Hc<~„*. VA ČESKÉMU PňEKLADU jsou nepochybně přínosem, jejich omezení daná kompilační formou jsou zjevná. Předností této konkrétní knihy, ve světle výše zmíněných argumentů, je především skutečnost, že jde o text, jenž byl od začátku do konce psán s cílem srozumitelné shrnout a efektivně předat informace. Nejde tedy o knihu, jež by přinášela originální výzkumné poznatky či nové koncepční pojetí problematiky, ale o knihu, která na těchto výzkumech staví a pečlivě skládá nejdůležitější argumenty, teorie a empirická data do srozumitelného a uceleného (ovšem v žádném případě ukončeného!) příběhu. Tato celistvost a argumentační pevnost, která prochází celou publikací, je pro pochopeni a uchopení začátečnického textu jednou z nejdůle-žitéjšich kvalit a byla i jedním z klíčových aspektů výběru tohoto textu. Výběr učebnice vycházející ze specifického kontextu USA nebyl automatický. Naše rozhodnuti bylo založeno zejména na skutečnosti, že, ačkoliv si genderová studia vydobyla své místo i ve vzdělávacích programech většiny evropských zemi, ve Spojených státech má genderové vzdělávání na vysokoškolské úrovni nepochybné nejdelší a nejrozsáhlejší tradici. Gender a feministická teorie tvoří nedílnou součást všeobecného vysokoškolského vzdělání a dnes již téměř není možné absolvovat vysokou školu ve Spojených státech bez alespoň základní znalosti genderové problematiky a feministických teorií. Na přelomu nového tisíciletí v americké akademii existuje téměř 500 bakalářských, magisterských a doktorandských programů gender a women studies. daleko nejvíce v porovnání s ostatními zeměmi. Toto obrovské akademické zázemí logicky vytvořilo předpoklad pro existenci velkého množství kvalitních učebních textů různých koncepcí a stupňů obtížnosti, ze kterých bylo možno vybírat. Vybrat knihu popisující odlišný historický, politický a kulturní kontext má nepochybně jak své přednosti, tak i své úskalí. Jednou z nejdůležitějších a na první pohled jasných výhod je možnost komparace. Text, jenž se nezabývá lokálním kontextem, nutí čtenáře od počátku ke srovnávací analýze s vlastním historicko-kulturním kontextem a inspiruje ke konfrontaci předkládaných argumentů s vlastní Žitou zkušeností. Navíc předkládané argumenty ukazují, že jsou určité symbolické, strukturální a individuální aspekty genderu, jež mají v rámci západní kultury obecnější platnost. Kontextuální odstup, který tato kniha nabízí, může jistě také svádět k rychlým a jednoduchým závěrům typu „u nás to tak není", „to pro nás neplatí", „toto nejde aplikovat", atd. V některých případech tomu tak skutečně je, zejména co se týče historického vývoje feministického myšlení a hnutí či v oblasti politických institucí a (ne)fungování občanské společnosti. Nicméně, ve světle těchto odlišností budete možná velmi překvapeni podobností mnoha podmínek, mechanismů a situací, jež ovlivňují životy žen a mužů v obou (a dalších) společnostech. Příklady z odlišného kulturního kontextu jsou pro objasnění fungováni genderu ve společnosti velmi důležité, neboť dokazují, že genderová asymetrie a mocenská PAEDMLUVA K ČESKÉMU PňEKLADU 1 5 flierarchie fungují na stejném princip, a reprodukují se podobnými prostředky napříč ru* nrml společnostmi (např. v oblasti rané social.zace, školství, na trh, práce nebo prostřednictvím médií a reklamy). Jinými slovy, odlišnost kulturního kontextu rozhodne neznamená, že genderovou analýzu představenou na příkladech z USA nelze aplikovat na společnost českou. Spíše naopak, možnost komparace a teoretická komplexita demonstruji relevanci genderu jako analytické kategorie vědeckého poznání. Dalším možným úskalím, jehož jsme si dobře vědomi, je reprodukce v našich médiích tak oblíbeného stereotypu USA jako země feministických excesů. Na rozdíl od zemí Severní Ameriky a Evropské unie začíná naše společnost, co se týče genderové problematiky a rovných příležitostí žen a mužů, v jistém smyslu od začátku. Tradice boje za rovná práva žen spojená se jmény Karolíny Světlé. Františky Plamínkové. Milady Horákové či Tomáše Gar-rigua Masaryka byla, jako mnoho jiných občanských aktivit, na několik desetiletí násilné přerušena a ze stejného důvodu českou společnost minulo i demokratizační hnutí šedesátých let 20. století, jehož nedílnou součástí byla i tzv. druhá vlna feminismu. Nebudeme zde rozebírat příčiny současného problematického vztahu české většinové společnosti ke všemu, co souvisí s feminismem (tato kniha jistě nabídne dostatek inspirace k podobným úvahám). Je však nutné tento stav alespoň pojmenovat a poukázat na zásadní nedostatek společenské reflexe skutečnosti, že svět, ve kterém žijeme a který si vytváříme, je postaven na strukturách a Institucích, jejichž legitimita je založena, mimo Jiné, na systematickém využívání genderové symboliky, která je z principu hierarchická a asymetrická v neprospěch žen. K tomuto klimatu nepochybně přispívá, vedle snahy některých veřejně aktivních jednotlivců feminismus zdiskreditovat, i neochota a nezájem (či neschopnost?) většiny českého akademického sveta pustit se do seriózního a otevřeného dialogu s feministickou teorií Jedním z klasických úhybných manévrů odpůrců feminismu (a rovnoprávností žen) je Pravé poukazování na „odstrašující- poměry v USA, jež ob^kle probíhá podle následu í- 0 » *. reflexe genové problém ľ "femÍnÍStfck*m -st prostí mužů a *„ ^ ™ ™ *™ "« u nás. rov Mih dů.ežitým asi ™ d0 bUd°UCn0sti- ~-celkově mo, i^šezm,nene intelektuální izoiace přešlapují dis- PftEDMLUVA K ČESKÉMU PŘEK LADU kuse, které v české společnosti po pádu komunistického režimu o feminismu a genderu probíhají, celých dvanáct let víceméně na jednom místě a točí se stále kolem jednoduchých argumentů o biologické podmíněnosti sociálního chování a ničím nepodložených a vesměs absurdně konstruovaných obav z „převrácené diskriminace" mužů. V tomto kontextu nelze nevzpomenout slova britského filosofa J. S, Milla (1806-1873): „Ze všech vulgárních způsobů, jak se vyhnout přemýšlení o dopadu sociálních a morálních vlivů na lidskou mysl, je tím nejvulgárnějším přisuzování rozmanitosti jednání a povah vrozeným, předurčeným rozdílům." Argumenty vycházející (více či méně implicitně, více či méně sofistikovaně) z myšlenky, že biologie určuje společenské chování, a tedy i rozdílné role, postavení a chování žen a mužů ve společnosti, jsou v jistých kruzích naši inteligence velmi populární. Nicméně není příliš přehnané tvrdit, že toto vnucováni jednoduchých odpovědí na složité otázky, jež má v drtivé většině případů konzervativní politický podtext obhajování existujících mocenských uspořádání, je jednou z nejproblematičtějších daní minulosti. Používání „biologických" argumentů v sociálních védách má koneckonců dlouhou a neblaze proslulou historii. Jinými slovy, v naší společnosti chybí povětšině znalost a reflexe vývojových trendů západního myšleni druhé poloviny 20, století. V takovém prostředí rozvoj genderových studií i potenciál genderové analýzy pro změny ve společnosti nutně stagnuje. Rádi bychom proto posunuli diskuse o genderové problematice dál. Domníváme se. že předkládaný text je dobrým odrazovým můstkem pro tento posun, neboť se souhrnně dotýká všech důležitých aspektů genderové problematiky, shrnuje vlastním způsobem dosavadní stav poznání v oblastí a ukazuje, jak je možné využít genderové analýzy k propojení žité společenské reality s teoretickým zázemím a vědeckým výzkumem. Konečně třetím důvodem pro vydání této knihy je snaha stimulovat v České republice zájem o genderovou problematiku a výzkum relevantních otázek. I u nás žijí ženy v nerovném postavení s muži, í u nás má moc (ať už politická, ekonomická, či vědecká) výrazně .mužské" rysy, zkrátka, i u nás je gender jedním z nejzákladnějších principů organizace společnosti. Máme-li dostát své sebeidentifikaci jako demokratické společností, která zaručuje svým členkám a členům svobodu rozvíjet vlastní schopnosti a realizovat svůj potenciál, je třeba analyzovat mechanismy reprodukce genderových nerovností a přicházet s opatřeními k jejich odstraňování. Na překladu této učebnice se podílel sedmičlenný odborný tým. jehož členky a členové se orientují ve feministické teorii a aktivně se zabývají (v různých oborech a na různých úrovních) genderovou problematikou. K týmové práci nás vedl nejen rozsah překladu, ale zejména přesvědčení, že práce na úvodním textu nového oboru, který se teprve etabluje PŘEDMLUVA K ČESKÉMU PftEKLADU 17 Univerzita Karlova v Praze Knihovna spoleáenských véd Praha 5-Jinonice onuje ustálenou českou terminologií, by nemeta být prací jednotlivce, nýbrž výs.ed-Kem co nejš-ršího konsensu názorů a pohledů. Konsolidace těchto různých pohledů a argumentů celistvého 3 srozumitelného textu nebyla rozhodné jednoduchá, ale sám proces překladu a redakce textu se ukázal být pro zúčastnené stejně důležitým jako konečný pře-klad sám. Rozhodovaní každé terminologické a lingvistické maličkosti vyžadovalo neustálou diskusi, konfrontaci a modifikací vlastních názorů. Tento proces jasně dokumentoval jedno ze základních východisek genderových studií, jež praví, že nejen gender sám je politikum, ale také, že žádný aspekt, a tudíž ani výsledek vědeckého poznání není neutrální, objektivní a neproblematický. Bylo by naivní domnívat se, že překlad je pouze .neutrální reprodukce" původních myšlenek vybraného textu. Jazykové prostředky, které máme k dispozici, a asociace, jež doprovázejí jejich použití, neexistují ve vakuu. Jazyk není jen soubor slov, který používáme ke komunikaci, ale je nutné jej chápat jako djskurs neboli jako vztah mezi jazykem coby výrazovým prostředkem a společenskou realitou. Ani .doslovný" překlad tedy není nikdy doslovný ve smyslu, že v sobě vždy odráží kulturní kontext a hodnoty společnosti, do jejíhož jazyka je překládán. Je nesmírně obtížné přeložit text, který je nucen svůj obsah a význam komunikovat pomocí jazykových prostředků, k nimž se v našem antifeministickém prostředí vážou negativní asociace a předsudky. Feministickému aktivismu a feministické teorii je často předhazována jejich údajná ideologičnost či demagogie, otázkou však zůstává, jestli je možné vymanit se z těchto nařčení bez neustálé pozornosti k jazyku, kterým o věcech mluvíme, jímž definujeme realitu kolem nás a jímž vynášíme hodnotící soudy o světě. Jedna z nejdu-ležitějších hodnot tohoto překladu tkví v tom, že ilustruje, jak primární je otázka jazyka pro společenskou atmosféru a možnost změny. Navíc tento text detailně dokumentuje, že gender nikdy .nepracuje- sám, ale vždy je nutné jej chápat v kontextu dalších aspektů, na nichž stav, c, proti kterým se vymezuje, jako jsou např. etnicita, společensko-ekonomická vrstva, sexuální orientace, věk, náboženské vyznání či zdravotní handicap lineľľľuPreľdU VěnUJ6me a*,n0U P°™ f0rmUlaCÍm S tzv- niekým masku-12 en( ľ! T'J" V ^ ^ V P,Urá,U' - všech jedinců, Ní. ^danteZiľoľmľT ^ ^ ^ * ^ «™ *** je pouze mužské pohlaví ale týká se Í * ™^adř* * Postaví jak muře, tak ženy * ** °báa- 8 ^udenti si „vších- ***** *m mm "* ^ y způsobem, jak se vyhnout kritické- mu zamyšleni nad podstatou věci, a považujeme za inspirující neustale poukazovat na moc, kterou jazyk a diskursivní praxe mají (v této knize viz kapitola 5). a na to, jak udržují a reprodukuji status quo této mocenské nerovnosti. Proto jsme vybrali následující řešení: v drtivé většině kapitol zachováváme generické maskulinum. Nicméně ve dvou kapitolách jsme se rozhodli pro důsledné používání generického feminina (kapitola 7), respektive společného maskulina a feminina (kapitola 11). Pokud při čtení těchto kapitol pocítíte rozpaky, protože znéjí .divně" či „špatně", berte to jako inspiraci k zamyšlení nad tím, jakými způsoby jazyk formuje naše myšlení a spoluutváří naše hodnoty a přesvědčení o .správnosti" a .přirozenosti" reality, která nás obklopuje, aniž si to aktivně uvědomujeme. Jak již bylo zmíněno, reálie v textu vycházejí výhradně ze Spojených států, i když autor a autorka se často obracejí ke komparativní analýze s jinými (zejména neevropskými) zeměmi. Český překlad proto doprovází rozsáhlá orientační bibliografie materiálů týkajících se genderu, feminismu a ženské problematiky v České republice a střední a východní Evropě. Při sestavování této doplňující literatury jsme si v žádném případě nekladli za cíl vytvořit „vyčerpávající" bibliografii. Prioritou této bibliografie je sloužit jako orientační rámec materiálů a odkazů o naši" společnosti a v našem jazyce, které jsou k dané problematice k dispozici. Z tohoto důvodu se v ní objevují nejen empirická data, fakta, zprávy a tituly, které se řadí mezi práce odborné, ale zahrnuje také užitečné webové odkazy, specializované časopisy a monotematicky zaměřená čísla nespecializovaných časopisů stejně tak jako články a knihy, které jsou spíše populárního rázu, ale mohou sloužit jako relevantní materiály pro kritickou analýzu používaných argumentů a genderového diskursu v naší společnosti. Milé čtenářky a milí čtenáři, tímto projektem jsme žili prakticky celý uplynulý rok, a doufáme tedy, že předkládaný text bude inspirativní v mnoha směrech a bude nejen informativní a poučný, ale hlavně že povede k zamyšlení, reflexi, diskusím i intelektuálnímu nepohodlí a kritickému nesouhlasu, ze kterých se většinou rodí podněty k dalšímu výzkumu, poznání a vzdělání. Věra Sokolová, Petr Pavlík WEDMLUVA K ČESKÉMU PŘEKLADU PŘEDMLUVA K ČESKÉMU PŘEKLADU 1 9 , STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED ^ o em ne- .Jsem žena", když se vymezují z hlediska pohla,. Sdělen! které takovou jednoduchou větou vysílají, však přesahuje pouhý anatom.c-ký popis jejich vlastního těla. Právě tak totiž vyvolává i představu určitého sou-boru osobních vlastností a vzorců chování, které se k nim vztahují. Ostatn, s, o nich. i bez toho. že by je kdy viděli, udělají určitou představu, a to včetně toho. jak se oblékají a vyjadřuji a jakým činnostem se věnují. jste-N například žena. nikoho asi nepřekvapí, uvidí-li vás oblečenou v kalhotách. Přesto by někdo možná čekal, že vás uvidí v dámských šatech, a někoho by u vás taková volba oblečení dokonce potěšila. Podobné bude většina lidí očekávat, že budete povahově spíše pasivní, závislá a citové založená a že se rozpláčete snadněji než muž. Budou u vás předpokládat pečovatelský přístup, smysl pro romantiku, starost o vlastní zevnějšek a nepříliš velkou technickou zdatnost. Jste-li však muž, pak budou lidé jistě očekávat, že budete nosit kalhoty, a pokud byste se před nimi objevil v dámských šatech, byli by tím zaskočeni a dost možná i polekáni. Většina lidí u vás bude předpokládat nezávislost, tendenci prosazovat se a schopnost ovládat své city. Budou si vás představovat jako ambiciózního a soupeřivého, zaujatého vlastním studiem, prací nebo sportovními aktivitami - a také technicky zdatného. Jinými slovy, lidské pohlaví jako biologická danost (bytí mužem či ženou) tu s ouz, jako základ, na němž lidé konstruují společenskou kategorii zvanou gen- Porodu. Poukazuje rovněž na komple* " 6l^taktorŮ- "PO-rnuje, „nepřed- CaStečky- Js°u kódem, který se může rozvi- TUDIUM GENDERU: OBECNÝ PAEHLED nout do různých podob v závislosti na vnějších podmínkách. Co víc, vliv prostředí může určitou vlastnost pozměnit i poté, co se již ustavila na hmotné úrovni (Gould, 1981, s. 156). Feministické hledisko tedy vychází z předpokladu, že genderje v podstatě spíše j společensky utvářený než vrozený. Feminističtí badatelé pohlížejí na gender zčásti jako na soubor společenských očekávání, která se reprodukují a přenášejí soci-í álním učením a stávají se tak niternou součástí naší osobnosti. Zároveň si však uvědomují, že úplné porozumění genderu vyžaduje víc než jen zkoumání tohoto procesu učení. Ukazují totiž, že to, co se naučíme, je samo sociálním produktem, utvářeným v kontextu konkrétní politické a ekonomické struktury společnosti. Otázkami, na něž hledá odpovědi, se proto feministická sociologie významně odlišuje od strukturálního funkcionalismu a jiných nefeministických paradigmat. Feminismus nastoluje problém již zmiňované inherentní zaujatosti či sexistického -1 náboje tradiční sociologie. Sexismus znamená hodnocení jednoho pohlaví, v daném případě mužského, jako cennějšího než druhé. Z historického pohledu je sexis- ^ i ---— ^. - * mus v sociologii do značné míry důsledkem nízkého podílu žen mezi zaměstnán- oJi ci i studenty v akademických a výzkumných institucích, odráží však i širší spole- \^ čenské předsudky vůči ženám vtelené do předpokladu, že co si ženy myslí, dělají \ a říkají, je nedůležité nebo nezajímavé (Lorber, 1993). Tyto faktory měly v minulosti na povahu sociologického zkoumání trojí dopad: Sí 1. Většinu sociologických výzkumů prováděli muži na mužích, presto byla zjiš- 4 tění následné zobecněna na celou populaci. V 2. Gender byl považován za významnou analytickou kategorii jen v omezeném okruhu sociologických subdisciplín, jako je sociologie manželstvía rodiny, zatím- | co v těch ostatních - v sociologii práce, sociologii komplexních organizací, socio- '' logii práva - byl ignorován. v 3. Tam, kde byly studovány ženy, byly jejích postoje a chování hodnoceny z hle- * diska mužských kritérií normality a správnosti. ~? /tyU#M»- se ještě vrátíme. Všimněme si -Jimž jsou vystaveni, a na strategie, jimiž na své ní nevylučuje mužskou zkušenost a mužská h,3S Žen sníval a byl slyšen v těch oblastech ' ^záminkou objektivity'" (Hess a Ferree, 1987, ... uuisenosti a hledisek ženskycm en zazníval jchUzavT-"jitív nichž byl dosud umlčován či opomíjen. V tomto ^ Iľf m°Úel iato vedené snahou získat plnou kont* v*' *"mW' kačení citů a vytvářející distanci mez« studium genderu: obecný s. 13; viz rovněž Reinharz, 1992). Feminističtí badatelé naopak zaujímají vůči subjektům svého zkoumání empatický postoj; často využívají vstřícnějších výzkumných metod, které umožňují zkoumaným vyjadřovat své emoce a spíše je nechávají volně se vyjadřovat, než aby jim vnucovaly vlastní myšlenková schémata. Kvůli tomuto důrazu na prožívání bývá feministická sociologie tradičními sociology často obviňována ze subjektivismu. Ten ovšem feminističtí sociologové nepo-pírají; zaujatost svých hledisek naopak prohlašují za vědomou. Feminismus chápe povahu sociologického zkoumání jako dualistickou: má jak objektivní, tak i subjektivní rozměr. Na jedné straně nemůže být žádné zkoumání zcela nezaujaté a hodnotově neutrální - zkoumání strukturálněfunkcionalistické, jak jsme viděli, nevyjímaje. Jakkoli by sociologové samy sebe rádi považovali za zcela objektivní, nikdy se nedokážou zcela oprostit od vlivu osobních preferencí a hodnot, vlastní životní zkušenosti či kulturního prostředí, v němž žijí. Zároveň však nelze sociologii chápat jako zcela subjektivní; přestože je výzkumník nutně ovlivňován hodnotami(respektive hodnotovými soudy), jeho cílem je vždy odhalování faktů, tedy jevů, které lze přímo pozorovat anebo empiricky ověřit. Feminismus vyzývá společenské vědce, aby se otevřeně hlásili ke svým předpokladům, přesvědčením, sympatiím a zaujatým postojům; zpochybňuje nejen možnost, ale i samu žádoucnost hodnotově neutrální sociologie. Zatímco však zavrhuje představu hodnotové neutrální vědy, neodmítá „vědecká kritéria" ve výzkumné praxi (Reinharz, 1992). Právě jeho dualístická povaha činí sociologický výzkum zvláště náročným úkolem, tím spíše pro ty z nás, kdo se zajímají o výzkum genderu. Důvodem je náš intimní vztah ke studovanému předmětu - svůj gender má koneckonců každý člověk. Tatáž dualita je však právě tím. co činí výzkum genderu tak slibným úsilím. Stejně jako naše hodnoty ovlivňují náš výběr předmětu studia a způsobu, jak předmět studovat, mohou nás vést i v rozhodování, jak získané vědění prakticky uplatnit. Na následujících stránkách se přesvědčíme, jak sociologické vědění získané feministickým výzkumem poskytuje lidem nástroj a dává jim sílu ke změně škodlivých a diskriminujících modelů chování a společenských životních podmínek. Obraťme ale nyní pozornost zpět k otázce důsledků genderových odlišností. Jedním z nevlastnějších témat feministické sociologie je otázka, jak se konkrétní společenské konstrukce genderu odrážejí v životech žen a mužů. Výsledky feministického zkoumání, které v této knize citujeme, jsou dokladem toho, jak vážne a dalekosáhlé důsledky má sexismus pro naši společnost i společnosti jiné. Napríklad 7. kapitola si všímá toho, jak sexistické názory devalvující kvalitu ženské 1. STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED 33 ráce slouží jako ospravedlnění pro to, aby ženám byly vyplaceny n.z, mzdy ez m případně aoy jim neby.y vypěny peníze žádné. To je ta e Jedn, hl nich důvodů, proč ženy výrazné převažují v celosvětových stat.st.kach chudoby. 11 kapitola zase dokazuje, že představa, že muži by se měli chovat sto,cky a nedávat najevo emoce, má neblahý dopad na jejich duševní i tělesné zdrav,. Poslední uvedený příklad ilustruje důležitou stránku věci, která jiz sice byla zmíněna, stojí však za to ji zopakovat: ačkoli se mnoho lidí domnívá, že feminismus lze aplikovat pouze na „ženské problémy", sami zastánci feminismu chápou své paradigma jako relevantní pro obé pohlaví. Historicky vzato bylo pochopitelně primárním zájmem feminismu zkoumání postavení žen ve společnosti. To do značné míry pramenilo z již uvedeného faktu, že ženy a ženská zkušenost byly védou dlouho opomíjeny či zlehčovány. Bez povšimnutí však feminističtí badatelé neponechali ani problém sociální konstrukce maskulinity. Zkoumáním životů mužů zjistili, že přestože v podstatě všichni muži z institucionalizovaných privilegií patriarchátu nějak profitují, ne všichni disponují reálnou společenskou mocí. Jak upozorňuje Bern (1993, s. 3), „pojem .moc mužů" by měl být chápán v úzkém smyslu, jakožto moc mužů bohatých, bílých a heterosexuálních, nebof jsou to oni, kdo původně ustavili a do znacne míry nadále udržují kulturní diskursy a společenské instituce v tomto state. Nejen ženy JSou tedy znevýhodněny uspořádáním americké spornosti ale ta^ud, lidé. lidé jiné barvy m než b„é a přřslušnfci 7; ^'ných životních situacích se budou nachá ľ h * PľedStaVít' Vjak roz" "ostavovské rodiny a chudá tío^TľTr^™*^™* ze stře- *-»«» J^ľ/' ™° »«* do svého 2touménf **» patin ůs08'1988>- ,ak«*™ánitě(.h,n "'ace 01 také zdatnosti "ske zmeny a totéž ivni-ivců. platí pro paradigma feministické. Feministické sociology lze označit přímo za zastánce společenské změny: pokoušejí se hledat účinné prostředky k vymýcení gen-derové nerovnosti a změně škodlivých nebo destruktivních aspektů společenských genderových konstrukcí. Důležitým úvodním krokem tohoto procesu je zrod skupinového vědomí; lidé si musejí uvědomit, že problémy, s nimiž se potýkají, nejsou pouze jejich osobními problémy, ale že je s nimi sdílejí i jiní lidé jim podobní. Bez vzniku kolekt ho vědomí zůstává změna nejčastěji omezena na úroveň izolovaných jednotí Jak kdosi poznamenal, „lidé mají sklon domnívat se, že osobní problémy je třeba řešit prostě zvýšeným úsilím. Osobní problémy se posouvají do roviny politických nároků teprve v okamžiku, kdy neschopnost zvládat svou situaci nebo dosáhnout důstojného života je nazřena nikoli jako osobní selhání, ale jako důsledek vládnoucích společenských institucí a existující společenské nerovnosti, a za viníka je označen systém" (Klein, 1984, s. 3). Jakmile je skupinové vědomí ustaveno a jako příčina problému je označeno institucionální uspořádání, může dojít ke kolektivní akci s cílem prosadit strukturální změnu. Může vzniknout i sociální hnutí, tedy organizovaná skupina lidí usilující o realizaci konkrétního politického cíle právě prostřednictvím kolektivní akce. Členové hnutí, jehož cíl může být vymezen pozitivně i negativně, společně pracují na tom, aby jejich hledisko bylo začleněno do oficiální státní politiky. Feministický výzkum slouží k posílení našeho povědomí o genderové nerovnosti ve společnosti a mnoho lidí přivádí k rozhodnutí společně usilovat o sociální změnu. Toto kolektivní úsilí se obvykle označuje jako feministické či ženské hnutí. V dalších částech této knihy se mimo jiné pokusíme zhodnotit, do jaké míry bylo dosavadní úsilí feministického hnutí o rekonstrukci genderu úspěšné. Nyní se však vrátíme k otázce plurality ve feministickém myšlení. Přestože mají zastánci feminismu na otázky, které jsme dosud diskutovali, vesměs podobné názory, štěpí se do různých skupin s poněkud odlišnými motivacemi a úhly pohledu. Tato rozmanitost vede i k rozmanitosti taktik a strategií, s jejichž pomocí ke svým cílům směřují. Než se začneme přímo věnovat soudobým feministickým teoriím a politickým strategiím, pokusme se zasadit feminismus do historické perspektivy. Jiut, PftEHLED 1. STUDIUM GENDEHU: OBECNV PflEHLEO 35 1.2 FEMINISMUS Z Hl STOB.CKÉ PERSPEKTIVY 12 1 První vlna feminismu Un*-«. ět I a nás proila vzdělávacím procesem, aniž se dozvedela neco b.izsího diách žen. Pokud bychom se omezili výhradně na podán, beznych amenckych učebnic historie, získali bychom dojem, že tím jediným, oč usilovaly a čeho dosah-)y ženy v devatenáctém a na počátku dvacátého století, bylo přiznání volebmho práva. Není tedy divu, že hovoří-li se o feminismu v devatenáctém století, většině lidí splývá slovo feministka se slovem sufražetka (z fr. suffrage: volební právo -pozn. překi.). Feministická historiografie věnující se ženskému hnutívšak zdůrazňuje, že výlučný důraz na volební právo se prosadil až po několik desítek let trvající kampani, která tematizovala i řadu jiných forem genderové nerovnosti. Řada feministek navíc i poté vytrvale odmítala, aby se volební právo kladlo na první místo aspirací ženského hnutí, a upozorňovala na jiné aspekty nerovnoprávného postavení žen (Cott, 1987; Delmar, 1986; Goldsmíth, 1998). Právě tak jako feminismus současný byl i feminismus raný mnohem rozmanitější, než mu přiznávají tradiční historické popisy (viz Komentář 1.1 na straně 39). Feministická historička Gerda Lerner (1993) také ukázala, že feministické myšlenky lze nalézt již v dobách předcházejících té, která bývá nazývána první vlnou" feminismu, tedy období 1830-1920 (viz také Norton, 1997, Ve své ana-■ lyže středověkých historických dokumentů rekonstruovala tradici protestu ™ muži měli moc určovat ^ZlZ -oučástí.Tyženy, Ktaésege^ľľ " & <^ ~ráni,azrodu^ * na ženy jako kolektivum " že sociáiní nerovnost společensky uhářpna Um'mko1'individuálně a^io- cluvnost — -,e d0)ožit v nejrúznľ Jedn0t'ÍVé Přrpa^ S-^-oteprve:r:r,ChhiSt°r^ch dobách, doletí poÉaia POeátku ^vatenáctého století Již na sklonku 18 Pl",!"0«,4»Tytoäeoy.nap„_ klad Judith Sargent Murray a Mary Wollstonecraft, pocházely ze středních a vyšších tříd. Muži z jejich společenského prostředí se často hlásili k politické filosofii individualismu a k demokracii a prohlašovali, že „všechny lidské bytosti mají od přirozenosti stejná práva ... a každému člověku mají být poskytnuty rovné podmínky pro svobodný osobní rozvoj" (Klein, 1984, s. 530). Nezdálo se však, že by měli v úmyslu cokoli z uvedeného vztahovat na ženy či vůbec kohokoli jiného než bílé muže. Přestože se ženám ze středních vrstev v průběhu 19. století postupně dařilo dosahovat vyšší úrovně vzdělání než v dřívějších dobách, ukázalo se, že vstup do většiny profesí jim nadále zůstává právně odepřen. Jedinou volbou, která se nabízela, nechtěly-li trávit veškerý čas doma pletením nebo šitím, byla filantropická činnost. Jak konstatuje historička Lois Banner, především v severních státech USA existovalo velké množství dobrovolnických charitativních spolků, do nichž mohly vstupovat. Adresátům podobných sociálně angažovaných aktivit-tedy Afroameričanům, čerstvým přistěhovalcům z Evropy, chudým a dělníkům - se požadavek rovnoprávnosti žen musel jevit přinejlepším jako irelevantní. Černošské ženy byly zotročeny spolu se svými muži a co do útlaku, vykořisťování a zbavení občanských práv, jimž byly vystaveny, jim byly svým způsobem rovny. Zatímco ženy z vyšších a středních tříd požadovaly přístup k prestižním zaměstnáním a rovnoprávnost vůči mužům, ženy z dělnických a chudinských rodin naopak volaly po ochraně a odlišném přístupu oproti mužům (Klein, 1984). Chudé ženy byly okolnostmi nuceny pracovat za mzdu mimo domov, aby pomáhaly uživit rodinu. Obvykle vydělávaly jeden až tři dolary týdně v přeplněných, zdravotně a bezpečnostně závadných továrnách (Banner, 1986). Není tedy obtížné pochopit, proč první feministky nedokázaly pro své cíle získat podporu širší ženské populace. (Jak si brzy ukážeme, rasismus a elitářství ani dnes nepřestávají sužovat některé složky Ženského hnutí a nesou přinejmenším díl viny na roztříštěnosti současného feminismu.) Jistou ironií je, že to byly právě zkušenosti z působení v organizacích bojujících za zrušení otroctví, co přivedlo mnoho bělošských žen ze středních a vyšších tříd k feminismu. Účast na jiných sociálně angažovaných aktivitách sice také poskytovala ženám cenné organizátorské a řídicí dovednosti, byly to však jen aktivrty lokálního rozměru, svádějící k lokální perspektivě. Naopak abolicionismus pomohl územně roztroušeným skupinkám žen navázat vzájemný kontakt a sjednotil je v boji za společný cíl; podle některých soudů navíc sama ideologie abol.aon.smu dodala ženám teoretický rámec, který jim umožnil porozumět vlastnímu nerov- 1; STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED 37 .,, n. k politizaci hnutí však jistě prispel způsob, jak se Letólnf mužští abolicionisté. NapřTklaclna prvním sjezdu bojovníků za zrušení otroctví, k němu stavěli údajně lit konaném v Londýne v roce 1840, nebylo ženským ittttl povoleno veřejně vystoupit a musely sedět v závěsem oddělené části Idacirio sál, ženy byly tímto přístupem pochopitelně pobouřeny a rada z n leh. například Lucret.a Mott a Elizabeth Čady Stanton, se rozhodly ve Spojených státech pořádat vlastní konference, věnované nejen zrušení otroctví, ale i právům žen (Banner, 1986; O'Neill, 1969; Simon a Danzinger, 1991). Následujících dvacet let bylo svědkem mnoha takových konferencí, z nichž nej-slavnějšíse konala v Seneca Falls v americkém státě New York 19. a 20. července 1848. Asi tři sta žen, vedených Mott a Stanton, zde spolu s hrstkou sympatizujících mužů (muži původně vůbec neměli mít na konferenci přístup, nakonec všal< celé jednání řídili právě oni) přijalo Deklaraci postojů, záměrně formulovanou po vzoru americké Deklarace nezávislosti, a spolu s ní dvanáct rezolucí, z nichž většina měla podobu obecných prohlášení podporujících princip rovnosti pohlaví a odmítajících zákony a zvyklosti udržující ženy v podřízeném postavení. Všechny rezoluce s výjimkou jedné - „Prohlašujeme, že je povinností žen této země vydo- ft PPítnéh! PfáVa VOlÍt SVé P°'ÍtiCtó Zástupce" - bV'y Pojaty jednomyslné. ženám nepodpořili, vyjadřovali obavy, že veřejnosti umírněnějším bodům prohlá- nicméne i tento bod byl nako-vstoupil do dějin jako oficiální Ti, kdo výzvu k přiznání volebního práva tak radikální požadavek oslabí podporu |ní, či dokonce poslouží k diskreditaci celého hnutí-nec většinou hlasú přijat a sjezd v Seneca Falls ' """ASS?^ te^tivnf změny týkající -WM s vlastním, T °SObní vlastnictví a na :;r * ^*"r0 v r.;ce 1861 — ^k,, mn0ho Přece^ •«« někí ^ P° Vá,ce °**ní tím ľ ľePUblÍkánská Koni Se sk^ně ukázaly ^ SV°U SkeP" *• "** Odmítl mm jJJJJ**** válka skonči- tejna Prava- iahSm se těšili muži. ale dokonce doplnil ústavu o novou diskriminační bariéru, když v druhé části čtrnáctého ústavního dodatku výslovně hovořil o občanech „mužského pohlaví". Patnáctý dodatek byl schválen s upřesněním, že volební právo nesmí být odepřeno na základě rasy, barvy pleti či dřívějšího nesvobodného postavení. Kritérium pohlaví nebylo zahrnuto (Banner, 1986; Hole a Levine, 1984). Komentář 1. 1 první feministky Ačkoli se první vlna feminismu ve Spojených státech běžně popisuje jako sociální hnutí upínající se k jedinému cíli, totiž zajištění volebního práva pro ženy, činnost amerických feministek v devatenáctém a na počátku dvacátého století svědčí o opaku. Tyto ženy se podílely na prosazení celé řady politických a sociálních reforem v oblastech jako zdravotní prevence a hygiena, „morální povznesení", zrušení otroctví či rozvoj školství. Předkládáme zde stručné životopisy několika málo z těchto žen, abychom nastínili různorodost jejich původu, myšlenek a cílů. Elizabeth Blackwell (1821-1910) Tato vůbec první lékařka ve Spojených státech odmítla manželství ve prospěch lékařské kariéry. Její lékařská praxe však trvala jen krátce, brzy přešla do administrativního vedení nemocnice a později pracovala na vývoji systému zdravotní prevence. Sehrála důležitou úlohu při tvorbě a zavádění řady veřejných hygienických opatření, která přinesla významná zlepšení zdravotního stavu a životních podmínek chudých, dělnické vrstvy, rasových a etnických menšin a přistěhovalců. Charlottě Perkins Gilman (1860-1935) Jako profesionální spisovatelka, společenská kritička, novinářka a veřejná řečnice byla Gilman jednou z intelektuálních vůdkyň první vlny feminismu ve Spojených státech. Mezi tématy, o nichž psala a přednášela, byly rozdíly mezi pohlavími, sociální evoluce, vztah ženy a práce nebo vývoj v dětství. Přestože dávala přednost tomu, aby byla titulována jato „socioložka", nikoli „feministka", vliv jejího díla je v současné teorii socialistického feminismu jasně patrný. V době kolem přelomu století propagovala změny v tradiční praxi péče o děti a o domácnost, která by pracujícím ženám ulehčila jejich dvojí břímě. Spíše než na zajištění formálních zákonných práv pro ženy se soustředila na zlepšení každodenního života chudých a dělnických žen. Margaret Sanger (1879-1969) Sanger není do této skupiny zařazena zcela příhodně, neboť její dlouholetý boj za právo žen rozhodovat o svém tele saha az do druhé poloviny dvacátého století. Nicméně pravé její průkopnické usilizpocat- 3ftEHl 1. STUDIUM GENOERU: OBECNÝ PŘEHLED 39 - ' am- spadá totiž do doby, kdy nejen antikoncepční ^Taľiľr^nnrmac'íoochranepPed početím bylo zakazováno a pova-pnpravky.3le.sarr, ^.^ něko|fKrát zatčena a pohnang Ž1:o:rsľCsľVÍkpoyce(ýžiVotodmítalavzdá, nebofsi*■ vědoma, ľľderavé rovnosti nebude nikdy možné dosáhnout, nebude-li žena mít mož-ľi svobodně plánovat své těhotenství a mateřství. Bojem za svobodu reprodu kce se Sanger proslavila nejvíce, zasazovala se však i o zlepšování pracovních podmínek a kvality bydlení dělnické třídy a aktivně podporovala řadu socialistických politických požadavků. Maria W. Stewart (1803-1879) Černošská žena, která osiřela ve věku pěti let a pracovala jako služka v rodině bělošského duchovního, kde setrvala až do patnácti let. V roce 1832 se stala první ženou narozenou ve Spojených státech, která přednesla veřejný projev. V sérii čtyř přednášek z onoho roku vyzývala pracující ženy i ženy v domácnosti, aby se vzdělávaly a rozvíjely svůj potenciál, utlumený podřízeným, služebným postavením. Vystupovala na obranu práva žen hovořit na veřejnosti. Později se stala učitelkou a v roce 1863 založila vlastní školu ve Washingtonu. SDlourfterTruth (1797-1883) Narodila se jako otrokyne, během svého dětství byla několikrát prodána jinému majiteli a od svých pánů si vytrpěla četná poni-^^-četně znásilnění, Kdyžbylo ve státě New York otroctví zrušeno, stala ISľľanľr^^' POdPOrWala *olic~ hnutí. Hl" T*. Ch* > * ^oprávnění žen. Během americké a podporu při jejich usazo- —= Fiances MUaid (1839-1898) Zakladatelka a jedna z prvních předsedkyň Ženského křesťanského protialkoholického sdružení (Women's Christian Temperance Society, WCTU). Aktivně působila v řadě občanských a morálně reformních hnuti, ríejmě nejznámějsí je však svými kampaněmi za přísné zákony regulující prodej a konzumaci alkoholu. Jednou z motivací jejího neúnavného boje za pro-, ochrana žen a dětí, často ohrožovaných či týraných opilými manželi a otci. tro rľ-T-n WW*hU" (1838~i927) Jedna z bohémštějších a nejkon-Uovrzně)S1ch představitelek první vlny feminism. »- ■ *ram hlásáním™- naP"Wad com, 40 Proslavila pře-'mí muži, zmínit jako první EN°ERu- oser,, • ■ QeeCNY PŘEHLED ljevžak třeba také ženu, která vlastnila makléřskou firmu na Wall Street, první Američanku, která vystoupila před Kongresem, a první Američanku, která kandidovala na prezidentskou funkci (přestože ženy tehdy ještě nesměly ani volit a sama Woodhull nesplňovala ústavou předepsanou věkovou hranici pro kandidáty). Prameny: Zpracováno na základě prací Gabriel, 1998; Gray 1979; Hill, 1980: Hine aThompson. 1997; Lerner, 1972; a Rossi, 1973. Zklamané a rozhněvané feministky se rozhodly přenést boj za práva žen na úroveň jednotlivých států Unie a začaly v Kansasu. V roce 1867 vyzvaly k uspořádání dvou referend v Kansasu -jednoho o volebním právu černochů, druhého o volebním právu žen. Kansaští republikáni tehdy podporovali jen první z referend, zatímco proti druhému otevřené vystupovali. Mezi tamními demokraty, kteří měli pro feminismus pramálo pochopení, převážila rasistická motivace; podpořili požadavek ženského volebního práva v naději, že tak oslabí podporu pro volební právo černochů. Přijat nakonec nebyl ani jeden návrh a celá kansaská kampaň vyvolala v ženském hnutí hluboký rozkol. Stanton, Anthony a další feministky spojené s Demokratickou stranou ztratily podporu mnoha jiných členek hnutí, znechucených jejich pokrytectvím a rasismem. Tyto i jiné rozpory ohledně strategií a cílů hnutí nakonec vedly část členek k založení vlastní organizace, Americké společnosti pro volební právo žen (American Woman Suffrage Association, AWSA), jejímž jediným cílem bylo rozšíření volebního práva nejen na ženskou, ale i na černošskou populaci. Stanton a její příznivkyně založily konkurenční Národní společnost pro volební právo žen (National Woman Suffrage Association, NWSA), která bez ohledu na svůj název prosazovala vedle volebního práva žen i řadu dalších politických požadavků. Ani jedna skupina se netěšila valné přízni širší veřejnosti, zvláště velkým potížím však čelila NWSA, neboť některé její členky propagovaly „volnou lásku" a marxismus, čímž této organizaci vtiskly protiamerický a protirodinný punc (Cott. 1987; Goldsmith, 1998). Obě organizace se nakonec v roce 1890 sloučily do Americké národní společnosti pro volební právo žen (National American Woman Suffrage Association, NAWSA). aby spojily síly k definitivnímu prosazení svého ústředního cíle (černošští muži získali právo volit již v roce 1870). Pro americké feministické hnutí v období na přelomu století byl charakteristický sklon podřizovat prostředky účelu. Některé feministky se zdály byt ochotny využít jakéhokoli předsudku či stereotypu, byť i hluboce škodlivého, pokud pomohl získat hlasy pro jejich věc. Zatímco tedy některé představitelky hnuti trvaly 41 1 . STUDIUM GENOERU; OBECNÝ PŘEHLED - • 5»v demokracii má každý právo rozhodovat - „niit <; odůvodněním, ze v oemuK.a na právu zen volit ca fc účgst zen pnnese ^ ° ^ľ^any Podle meh mély do politiky přinést vrozené v,ohy. jako tU" ^rľľu« - v ^ veřeje čini.y nikoli rovnými mužům, ale jim nad. « lých amerických bělochů ze středních vrstev vůči přistěhovalcům i zjejich STlwr*. protičernošského rasismu (Caraway, 1991; S.mon a Da, zinger 1991; .Suffragette's Racist Remark", 1996). Ve stejné době se ovšem jiným feministkám, například Charlottě Perkins Gil-man, dařilo k účasti na emancipačním hnutí úspěšně mobilizovat ženy i muže z dělnických vrstev a přistěhovaleckých komunit. Jak konstatuje historička Nancy Cott (1986, s. 53), .muži i ženy z jednotlivých rasových, etnických a ideologických skupin si naléhavěji než kdy dříve uvědomovali, že zavedením všeobecného volebního práva mohou zdvojnásobit počet svých hlasů" (viz též Cott, 1987). Organizace černošských žen - například Národní svaz spolků barevných žen (National Association of Colored Women's Club). Národní federace afroamerických žen (National Federation oi Afro-American Women) či Severovýchodní svaz spolků barevných žen (Northeastern Federation of Colored Women's Clubs) - vytvářely výbory pro volební právo a pořádaly školení o občanských principech a americké ústave, aby připravily ženy na zapojení do volebního procesu (Hine a Thompson, ZŽenyznamenatov°^ní právo víc než jen věc ženské eman-1 n°V0U Zbr9ň V b0JÍ S Č8St0U " 3 čast0 näsnnou - sabotá- * « vědomy, že na podpom ^ a to - nebo právě proto -, ' bě^ské rasistické argumenty" (Cott ľ^T" ^JS0U S°UČaSně Stema,ickvvy.učoványzúčastiveětlě^ ^ Cemošské *eny byly sy-m 1991; Simon a Danzinger, i991 v ***** organizací (Cara- Íľľé' * 'hlaWÍ Pľ0ud feminismľnlľ ^ *0 P°Čá^ 20. sto-itův?**.,.^.-. e Století 7=.. í právo žen hned několik 30. Colorado v ^^nepnPojilaždorokul9ia ^ ^Padniči^;" St0'etí *w<«o volebn ° oming v roce isqr\ ^ . NAWSA a jiné .fen." P°,é Se «ak žádno h! °' C°lorado v roce 1893, 'si nepř "°dní «ran. žen (Natřena, Ke Organic My °a rgam?a«. iako napřík|ad OBEC ^ PňEHLEO Women's Party. NWP), vedená Alice Paul, nadále pořádaly petiční kampaně, demonstrace a jiné veřejné akce. Hořká ironie však chtěla tomu, že bylo zapotřebí další války - první světové -, aby se politický vývoj obrátil v jejich prospěch. Většina feministek podporovala v otázce války postoj prezidenta Wilsona a různými způsoby podporovala válečné úsilí státu, na rozdíl od doby občanské války však nepřestávala zároveň aktivně prosazovat své požadavky a přispívat k volebním porážkám senátorů, kteří volební právo žen odmítali. Nakonec sněmovna i senát na zvláštní legislativní schůzi konané na jaře 1919 schválily Devatenáctý dodatek americké ústavy a předaly jej státům Unie k potřebné ratifikaci dvoutřetinovou většinou. Ratifikace trvala o něco více než rok a 26. srpna 1920 získalo 26 milionů amerických žen volební právo. Následné období lze nejlépe popsat jako antiklimax. Všeobecné volební právo jednak nepřineslo onen dramatický dopad, který feministky slibovaly - což se ostatně dalo čekat, uvážíme-li, že bylo propagováno jako lék na doslova veškeré společenské neduhy. Ženy sice získaly právo volit, voleb se však účastnily v menší míře než muži, a pokud volily, volily podobně jako oni (viz kapitola 9). Především však úspěch kampaně za volební právo připravil feminismus o značnou část aktivní podpory, jíž se dosud těšil, nebot mnoho žen hnutí opustilo v přesvědčení, že spolu s volebním právem získaly i rovnoprávné postavení vůči mužům v obecném smyslu. Především mladé ženy se k ženskému hnutí stavěly lhostejně či vysloveně odmítavě a hovořily o feministkách jako o osamělých, neprovdaných ženách, které jen zbytečně vyvolávají nepřátelství mužů. Sociální aktivismus obecně upadl v politicky konzervativním poválečném období v nemilost a .kult domácnosti" se znovu probral k životu, tentokrát s jemným posunem v rétorice: moderní, „emancipovaná" stredostavovská hospodyně se měla stát „ředitelkou domácnosti", která spojuje využití plodů moderní vědy s „estetickým duchem", aby vytvořila své rodině příjemné a fungující domácí prostředí. Jak shrnuje 0'Neill (1969, s. 13), „namísto feminismu se heslem dne stala femininita". Neznamená to však, že feminismus vymizel úplně. Například Alice Paul. popisovaná jako „oddaná, železnou vůlí obdařená .superfeministka"", měla úzky okruh pnz-nivkyň v Národní straně žen, která se i nadále zasazovala za práva žen v rade oblastí života, ovšem s důrazem na Zákon o rovnosti práv mezi pohlavími (Eoual R&K Amenäment) (Taylor, 1990, s. 287). Jiné organizace, jako například Národn, fede race ženských obchodních a profesních spolků mmnatFederationofBusmessari Professional Women's Clubs). Národní asociace 1, STUDIUM GENDERU. OBECNÝ PŘEHLED advokátek (National Association of 43 i - Americký svaz žen pracujících ve zdravotnictví {American Medi. í 'Umi.étys^ do úplné nevinnosti (viz rovnéž Cott. 1987). Počátek šedesátých let pak přinesl obnovenou politickou mobilizaci žen jak v USA. tak , za jejich hranicemi (viz Komentář 1.2 na straně 45). Feminismus našel novou dynamiku. 1.2.2 Druhá vlna feminismu K renesanci feminismu na počátku šedesátých let přispělo několik faktorů. Důležitým podnětem bylo vydání knihy Feminine Mystioue autorky Betty Friedan v roce 1963. Friedan dokázala vyjádřit pocit nespokojenosti a nudy, sužující tehdejší vzdělané středostavovské bělošské ženy v domácností. Tyto ženy, uzavřené ve svých „komfortními koncentračními tábo- předměstských domovech (které Friedan nazývá „nUi. inJ, u ry*), si uvědomovaly, jak omezené jsou jejich možnosti osobního růstu. Přestože '*' H dětí, zůstal jim místo napl- F> —-----jun w.p^t^lli^ jJUU JCJILI I II IUZ.I lUi své vlastní potřeby podřídily potřebám svých mužů a dětí, zůstal jim místo naplnění intenzivní pocit prázdnoty, Friedan o tomto stavu hovoří jako o „problému a', skuteený význam její kn,hy však spočíváv pojetí tohoto problému 5»^^ Kniha «, rvrthl* k-c*. beze jména-. mm vyznám její kn.hy však spočívá v pojetí tohoto problému * ^ Knjhg ge rychje "—sti nejen ve veřejné sfér ae \ s v intimních vztazích mezi muži „ » ' naŠÍCh kuchyní a ložnic"' ^^•^^-^(Stacey. 1986, s. 2i0). z takovýchto ^ P^vyd^ním FelTeTT P°'ÍtÍCké"-ce"Pownllasamaamerická vWaÍT*** Pr°b'ém P°hlaVflí diskrimina- 6^ P-ident John F. Kennedy v roce ** Víbor se e Sv 3mPaň a ^ení 2ák ™0 SP°!ků' "^hlou diskr^ ^Právé Soust ed Vn°StÍ PráV "** ^nia- ~ ZÚ- v roce i963 tet0 zP^vy by. pak (vtekaprtola 7)> by|yusta, 1 STUD,UM GEN06BU „ DEF,U: OBECNV PŘEHLED veny dva stálé federální výbory pro ženské otázky a podle jejich vzoru i řada podobných výborů na úrovni států Unie. Samy výbory se staly důležitým nástrojem sběru a distribuce informací o problematice postavení žen (Freeman, 1973; Krämer, 1986). Napomohly také vzniku Národní organizace žen {National Organization for Women, NOW), u něhož stály Betty Friedan a sedmadvacet dalších žen reprezentujících státní výbory pro otázky postavení žen na celoamerickém shromáždění ve Washingtonu. NOW se stala vzorem pro další vznikající feministické organizace - Národní politickou konferenci žen {National Women's Political Cau-cus), Ženskou ligu akce pro spravedlnost (Women's EquityAction League), Kongresovou konferenci pro ženské otázky {Congressional Caucus forWomens Issues) a Národní ligu za právo na interrupci a svobodu reprodukce {National Abortion andRepro-ductive Rights Action League). Komentář 1.2 Feminismus ve Velké Británii a západní Evropě2 Podobně jako feminismus americký vyšel i britský a západoevropský feminismus ze specifických sociálních, politických a ekonomických podmínek. Zajeden zjeho významných předpokladů je považováno osvícenství, zdůrazňující rozum, pokrok, vzdělání, seberealizaci jednotlivce a svobodu od vnějších omezení - a to přesto, že Rousseau i jiní významní osvícenští filosofové rovnoprávnost žen výslovně odmítali. Vliv osvícenských ideálúje ve spisech raných britských a západoevropských feministek jasně patrný: JMaryJVgjjstonecraftjve svém spise z roku 1792 nazvaném Obhajoba práv ženy zavrhla tradiční mužskou nadvládu a podřízenost žen a požadovala pro ženy rovnoprávný přístup ke vzdělání jakožto nástroj jejich emancipace a plného osobnostního rozvoje. Také Velká francouzská revoluce a vzestup liberalismu přispěly ke zrodu britského a západoevropského feminismu v 19. století. 2eny byly mezí aktivními účastníky revoluce a během ní organizovaly protesty a utvářely politické kluby. Některé spisovatelky, například Olympe de Georges, novou vládu důrazně vyzývaly, aby ženám přiznala plná ekonomická a politická práva (de Georges vsak byla za Robespierrovy diktatury gilotinována a Revoluční shromáždění veškeré zenske spolky rozpustilo). Důraz, který liberalismus kladl na odstraňování právmch překážek rovnosti, názorně ukazuje spis Johna Stewarta Milla s titulem O poddaj stvfžen; sám Milí však patřil k pouhé hrstce liberálních filosofů, leten se postavením "žen zabývali. V téže době rozvíjeli Aujus^Bebel a Friedrich Engels svou 1. STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED 45 - i„„i,alistic*é rodině a vyzývali ženy. aby si vstupem at, — ^ľl^-ernancipaci. Vihieoem «i e,„lnufliv ceiou řadu otázek: byly mezi nimi napríklad - en Prostitucí, reforma rozvodového a majetkového zákonodárství, rozšiřování pracovních příležitostí, rovnoprávný přístup ke vzdělání a pochopitelně i vo.ební právo. Jejich záběr se však neomezoval na čistě právní otázky: „Evropanky se v daleko větší míře věnovaly úvahám o ženství. Namísto podobností mezi pohlavími vyzdvihovaly spíše rozdíly mezi nimi - které pojímaly jako komplementární - a namísto požadavku plné účasti na muži ovládané společnosti podnikly široce pojatou kritiku této společnosti a jejích institucí" (Offen, 1988, s. 124). Přesto si britské a evropské feministky dokázaly se svými americkými kolegyněmi vyměňovat zkušenosti díky společné účasti v mezinárodních feministických organizacích jako Mezinárodní rada žen, Mezinárodní aliance pro volební právo žen nebo Socialistická internacionála žen (Cott, 1987; Lovenduski, 1986). Úspěšnost snah britských a západoevropských feministek do značné míry závisela na specifických podmínkách v jednotlivých zemích (Chafetz et al. 1990). Například rozvodové zákony byly ve většině evropských zemí postupně uvolňovány Jiz v 19. a na počátku 20. století, v zemích se silnou katolickou tradicí však zůstával rozvod, zakázán až donedávna:. Irsku zákaz platil až do roku 1985 a řada ome- Iľpľľ;V0,ebni PráV° by'° Ž6nám " VětŠině eVr°PSk*Ch zemí uděleno během první svetové války, v některých však již Francii £ ■ • »W r,a„„ dal9k0 ™ * *«« «* <» M» » roce «86; Rowbotham, 1997) v roce 1944) {Lovenduski, vlna politického konservatismu dokáza-.....icMerych zemích zatlačit do podzemí a v jiných zcela umlčet; během 60. a 70. let však Británie i západní Evropa prožily podobnou renesanci feminismu jako Spojené státy. Bezpochyby k ní přispěla řada faktorů, panejmenšímz5ásti vša* odrazem nespokojenosti mnoha žen se skutečnou mírou rovnoprávnosti, dosaženou po desetiletích existence formálních právních zárukRaných převážně již v předchozím stoietí (Lovenduski, 1986; Rov.botham. ľorIlľPľÍenOSt "a,a P°PUd ke ™'ku ce,é fadv feministických sku-T " ***** ÍaV°ly ameťlCké rozmanitostí filo-" a tBashevkin, 1996; Margolis, 1993). 1. studium genderu: obecný přehled "6 Zhruba v téže době, kdy vznikla NOW, se začínal utvářet I jiný, militantnější proud feminismu. Jeho podhoubím byla politická levice, která se soustřeďovala především na universitách, a rozvíjely jej ženy, které byly v šedesátých letech aktivní v jiných společenských hnutích - především hnutích za občanská práva a proti válce ve Vietnamu. Hnutí posledně zmíněného typu byla sice vedena muži, účastnily se jich však velké počty žen, které bojovaly za tytéž cíle a podstupovaly pro ně tatáž rizika (0'Neill, 1969), přesto se často ocitaly vytlačovány do tradičních podřadných ženských rolí kuchařek, písařek a sexuálních partnerek. Uvědomovaly si tak křiklavý rozpor mezi ideologií rovnosti a svobody, kterou mužští radikálové hlásali, a jejich sexistickým jednáním vůči ženám (Evans. 1979; Freeman, 1973; Shulman, 1980). Ke konci šedesátých let zakládaly vlastní feministické organizace, které měly volnější formální strukturu a radikálnější program než NOW ajemu podobné ženské organizace. Vedle politického boje proti genderovému útlaku se soustředily i na teoretický výklad kořenů nerovného postavení žen. Mezi ženami, které na vlastní kůži pociťovaly dopad genderové diskriminace a začaly se obracet k ženským hnutím, byly i lesbické ženy. Podle Pearlman (1987, s. 317) sehrál feminismus klíčovou roli v politizaci lesbických žen jako společenské skupiny. „Feminismus poskytl lesbickým ženám politickou platformu orientovanou na ženy a politický výklad podstaty jejich útlaku. ... Díky feministickým politickým aktivitám získaly nový prostor ke vzájemnému setkávání mimo své tradiční bary: prostor nejrůznějších skupin rozvíjejících kolektivní vědomí, ženských center a krizových center pro znásilněné ženy nebo ženských zdravotních středisek." Otevřenější a příznivěji nakloněné prostředí dovolilo lesbám vystupovat aktivněji a viditelněji. Sílící participace lesbických žen na ženském hnutí a jejich teoretické příspěvky kriticky analyzující heterosexuální vztahy však vedly neles-bické feministky k zaujetí obranného postoje a k námitkám, že příliš viditelná a hlasitá aktivita leseb poškozuje legitimitu celého hnutí. Vývoj nakonec vyústil v rozštěpení feministického hnutí a lesbicky orientované feministky si zakládaly vlastní organizace, například Radicalesbians (Cruikshank, 1992; Faderman, 1991; Pearlman, 1987). Přestože napětí mezi oběma tábory v posledních letech poněkud polevuje, spolupráce mezi některými proudy zůstává napjatá. Druhou vlnu feminismu lze tedy, podobně jako tu první, sotva nazvat homogenní. Odlišnosti a spory vytvořily onu pestrou škálu názorů, kterou současný femnismus predstavuje a k níž patří - jak připomíná Komentář 1.3 na straně 50 - i hnut, mužských stoupenců feminismu. Věnujme se nyní některým z těchto odlišných perspektav bl.ze. 1. STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED 47 MINISTICKÉ SMÉRY |-a SOUČASNÉ ^ ^vo..|a už(tečnou kategorizac. rozman.teho Socioložka Judrth Lor er ^ součaSného feminismu. Rozlišuje tři 1 souboru pohledu, které p derové reformní, teorie genderové moti- «°rie podle Lorber zdůrazňuJÍ spíše podob- nosľl: lenam, a muži než rozdíly mezi nimi. Usilují o to. aby by,y ženám poskytnuty stejné možnosti všestranné účasti na společenském děn,, jaké jsou poskytovány mužům, tedy aby forma jejich účasti odrážela jejich svobodné rozhodnutí a nikoli sexistický diktát společnosti. Pod hlavičku genderové reformního feminismu zahrnuje Lorber feminismus liberální, marxistický, socialistický a rozvojový. Zatímco liberální feminismus považuje za nejvýznamnější požadavek, aby byly ženám poskytnuty veškeré právní výsady, jimž se těší muži, marxistický a socialistický směr vidí příčinu útlaku žen především v jejich ekonomické závislosti, a klade proto důraz na rozvoj jejich uplatnění na pracovním trhu, zvyšování jejich mezd a zlepšování jejich pracovních podmínek. Rozvojový feminismus se pak zaměřuje na zájmy žen v hospodářsky rozvojových zemích a snaží se rozšiřovat jejich pracovní a vzdělávací možnosti, přičemž se často přizpůsobuje mantinelům daným tradiční kulturou těchto zemí. feministické teorie genderové motivovaného odporu zdůrazňují, že zajištění formálních zákonných práv nemůže samo o sobě vyfeSÍrpřW3BTfÍB^nderové nerovnos-ľvttľľľ^ mUŽŮ ***** Ce,ým SVětem ^dodenních společenských «t* ^JZT***** POh'aVníCh- T3kt0 °rient0vané f™stické ^ * i ^ľzlľuľ" SPOleČenSkéh0 řádU' nečiní nic P- Jejich ^f^^^.^T^!T^'P^^ a stan* nismus se zaměřuje na sexu- ^'"H.niedUskovv-lfomir, —"»«•!. 'esoicky, ImUS:Radikálníalesb^femin žen muži a především na násilí mužů vůči ženám. Psychoanalytic-Weminismus zase čerpá z myšlenek Sigmunda Freuda ve snaze vysvětlit genderovou nerovnost rozdílným vývojem osobnosti u obou pohlaví. Standpoint feminismus se Potous. prozkoumat veškeré stránky života z jedinečného ženského hlediska. Konečné ,sou tu feministické teorie genderové motivované vzpoury, které - » Podotýká utbet - jsou někdy nazývány feminismem třetí Wny, protože před- 48 stavují významný odklon od způsobu, jakým se o pojmech pohlaví a gender uvažuje v rámci teoretických perspektiv první a druhé vlny. Teorie genderové motivované vzpoury věnují pozornost vzájemným vztahům mezi nerovnostmi založenými na genderu, rase, etnické příslušnosti, společenské třídě či sexuální orientaci a zkoumají genderovou nerovnost pouze jako jednu součást komplexního systému společenské stratifikace. Do této kategorie patří podle autorky multirasový feminismus, mužský feminismus, feminismus sociální konstrukce, postmoderní feminismus a queer theory. Multirasový a mužský feminismus ukazuje, jak se různá postavení jednotlivců v sociálním žebříčku odlišně promítají do relativního zvýhodnění či znevýhodnění žen a mužů. Feminismus sociální konstrukce zkoumá způsoby, jimiž lidé v každodenní vzájemné interakci konstruují různé identity a stereotypní označení. Postmoderní feminismus a queer theory konceptualizují pohlaví a gender jako společenské scénáře, přepisují jednotlivé party a upravují rekvizity podle toho, jak v konkrétních situacích uznávají za vhodné. Z této perspektivy se gender jeví jako fluidní kategorie. Toto klasifikační schéma Judith Lorber ovšem není vyčerpávající. V rámci každého z vyjmenovaných hlavních proudů feminismu by bylo možno vytvářet další dělení a řada z uvedených přístupů se navíc pochopitelně navzájem nevylučuje. Celý náš stručný komentář k vyjmenovaným směrům je nutně silně zjednodušující. Představuje spíše určité ideální typy či charakteristiky klíčových rysů každé z uváděných kategorií a ty zdaleka nečiní zadost složité struktuře celého hnutí, v níž je mnoho dělicích čar nejasných a různé frakce se při různých příležitostech spojují. Naším záměrem bylo jen poskytnout čtenáři představu o rozmanitosti současného feminismu - rozmanitosti, která, jak jsme již podotkli, dodává hnutí sílu a odolnost. Názorová rozmanitost však feminismu přinesla i problémy. Mezi ty nejvážněj-ší patří problém, který jeden komentář nazývá „sklerózou hnutí", jehož jednotlivé složky „se vzájemně oddělily a zatvrdily. Namísto vnitřního dialogu se jen kate gorizuje: jsou tu tábory radikálních feministek, socialistických feministek, marxistických feministek, lesbických feministek, žen jiné barvy pleti než bílé a tak dále, každý se svou pečlivě hýčkanou skupinovou identitou. V očích každého z nich je jen on sám feminismem hodným toho jména; vše ostatní se ignoruje c, maximálně kritizuje" (Delmar, 1986, s. 9). „Diskurs různosti", můžeme r,c, nen, doprovázen potřebnou „etikou konfliktu či kritiky" (Hirsch a Keller, 1990). Kn- STUD'UM GEN0ERU. OBECNÝ PŘEHLED tické hlasy a názorové střety rodící se z 1. STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED odlišnosti perspektiv a strategií se někdy 49 knnkurenční feministické přístupy umlčet či diskreditovat. Obec. trhávají ve snahu koňku ^ ^ ^ potrebou vystupovat navenek jednotně ně panuje v rámci femmisrnu ^ g stfžností a potřebou dávat dostatek při prezentaci femímstic yc ^ požadavky různých žen, vyplývající z jejich ^"kSľp" ľaSOľ;tľ V této situaci musí feministky pochopit, jak upozorňuje Childers Íľľľs 70) že praktikovat konflikt také znamená praktikovat feminismus". 1 abychom pózovali Hirsch a Keller ,1990, s. 380,-feminismu je někdy třeba dopřávat možnost promlouvat jako jednotné hnutí, stejná hodnota však musí být přiznávána i ochraně integrity různých vnitřních hlasů. Péče o vn.třní pluralitu je zvláště důležitá z hlediska mladých žen a žen jiné barvy pleti než bílé. které do feministického hnutí přicházejí s vlastními prioritami a strategiemi. Komentář 1.3 Muži a emancipace Mnoha ženám může sousloví „emancipace mužů" znít jako ironie. Mají snad muži, kteří přece nejvíce těží z patriarchálního uspořádání společnosti.zapotřebí nějaké _ejnajicjpace? Jak si však na různých místech této knihy ještě vyložíme, tradiční pojetí maskulinity škodí v mnoha ohledech i jim. Souvisí s ním například častější výskyt srdečních chorob u mužů a jejich nižší průměrná délka života (viz kapitola 11). Navíc se, jak jsme již upozornili, za společenskou kategorií „muž" skrývá stej- ľcľmTSH-!ak° " kateě°rÍÍ "Žena"" Na mUŽSkíCh - sice v té ZZS^T mUŽÍ' "**tat° míra - ^stribuce spolek sxycn statku iako hmotné bohatá; Drpc.tii Pi m„--r—y^^~ orientaci "^IJJJjeKu, telesne zda^Rd64řa^ohlavní Na počátku sedmdesátých let se „a* - ~" !** ™ "niversitácr^^i^,, ,™' mUŽi' větsin°" bílí, vzdělaní pracov-aby spodně d,skutovan 'a5a" ***** V mal*ch neformálních ^c„; ^ch, Ej^tsw, o svých ' "pivních - na * ™«o chápání rr:ko,ek,i^° vědom,. ir r°:y-z^ °^mané „skupjn na í.awada\i organizované „skupiny h ... ,>v>e*u\itViY«> vědomí", v jejichž rámci reflektovali omezení ukládaná jim jSnrjewf^noTmami,a stereotypy (Messnet, 1998; Segaí, 1990):jěst£^řéd koncem sedmdesátých let se^aMÔta „hnutí za mužskou emancipaci" rozštěpilo. ůo^voupTOrt&s ostře protichůdnými zaměíemmi a cíli. Harry Brod (1987^^ 1 studium genderu- obecný PŘEHLED vaný odborník v oblasti mužských studií, je nazývá „mužsky uvědomělé" (male-.identified) a „žensky uvědomělé" (female-identified). ' " „Mužsky ir3entifiKovany"TířóiJd mužského hnutí se nadále zaměřuje na nevýhodné a omezující aspekty tradiční mužské role; patří sem především organizace obránců mužských práv. Jeho zastánci prc^ašují, že privilegované postavení mužů je pouhou iluzí a že jsou to naopak ženy, kdo je v naší společnosti zvýhodňován. Tvrdí dokonce, že muži jsou ženami pronásledováni: ženy je svádějí a vzápětí obviňují ze znásilnění, mužům je běžně odepírána možnost péče o vlastni děti po rozvodu, od mužů se očekává, že budou ženám ochránci a živiteli, kdežto ženy jsou naopak zproštěny vojenské služby a na soukromých schůzkách si nechávají platit útratu (viz např. Farrell, 1993; Thomas, 1993). „V očích obránců mužských práv ženské hnutí umožňuje, aby ,se vlk ženských práv nažral a koza tradičních úlev pro ženy zůstala celá', zatímco rigidně a úzce pojatá mužská role, jejíž naplňování je na mužích nadále vynucováno, poškozuje nejen muže, ale potažmo i rodiny, školy a další instituce. Nyní je podle nich zapotřebí hnutí, které mužům uvolní ruce, aby dokázali zhoubným důsledkům feminismu úspěšně čelit" (Messner, 1998, s. 270). Proud mužského hnutí zaměřený na obhajobu mužských práv je tedy jasně vyhraněně antifeministický. Michael Kimmel do něj zařazuje křesťanskou mužskou organizaci The Promise Keepers („Ti, kdo drží slovo" - viz kapitola 10), dále „Islámský národ" {Nation of Islam) Louise Farrakhana a tzv. „mytopoetické* {mythopoetic) mužské skupiny. Metody těchto uskupení se různí, mají však jeden společný cíl. Na shromážděních Promise Keepers, konaných na velkých sportovních stadionech, na Farrakhanově „Pochodu milionu mužů" i na setkáních „mytopoetů" v hloubi lesů, kde tlučou do bubnů, aby se opětovné spojili se svou „mužskou podstatou" - přLvšeiilUáchto příležitostech vyzývají vůdcjwéstou-pence, aby se navrátili do_svých domovůVznovu se ujali svel^rávopíatné-ho" postavení hlavy domácnosti Eiasm]m?r&*ri kúclěvůči ženám, pohií-leJIaíSveň na ženy jako nTptfénciální škůdce (v případě mytopoetických skupin) či cTniih-ocěT^^odřízenost muzúTňlv případě Promise Keepers a Islámského národa,. V protikladu k tomuto proudu mužskéhohnutíje „žensky jgntjfjtoygT Proud-výslovně proferrjinjJÄ ProfeminTsWÄtovaní muži se shoduji, ze tradic-ní pojetí maskulinity mužům škodí, zejména pak mužůrryiné^^ Jíeř7í991)- Uvědomují si také, že a mužům z dčinické třídv (Connell, i? 1. STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED se*ismus jako nástroj muzskéj*!^^ * k jeho změně prot{, nestačí jen dát žeT^Ä víc z toho, co mají muži. Spíše je nutno rekonstrt, ovat gender a genderové wtohyv^lefinosti a k tomu je zapotřebí, aby Sarn[ i^Ä]e^S|i pmtíseistíckým způsobem a takové jednání podporovali ujiných (CJ^tH^41jé^ z ústředních témalprofeministického mužského hnuti ie násilí mužů a zejména násilí mužů vůči ženám. Ve Spojených státech i za jejich hranicemi navazují profeministické mužské skupiny pracovní partnerství s krizovými centry pro ženské oběti znásilnění či agenturami pro pomoc týraným ženám, kterým nabízejí poradenství či jiné způsoby spolupráce s cílem napravit chování násilníckych mužů (Messner, 1998; Segal, 1990). Jistě není divu. že někteří pozorovatelé, zejména ženy aktivní ve femínistic-kěm pohlížejí na mužské hnutí s podezřením a skepsí. Mají reálné obavy - posilované rétorikou a kroky různých mužských organizací - , že „emancipace mužů" je jednoduše „strategií sledující obnovení autority mužů, narušené femi- ZÍT*" 61 198?" S"100)' ZP«***^^ ochota mužů piôiSB^^ populaci ^ **** mužských práv, J^Coľ ^ J*CuW í06"**0 ^ Co vše ^' em'nÍSmus se r°-ml do podc- že"V a ženy jiné barvy ■R»'»e.W93:Walfe.1989). přehled Komentář 1.4 Feminismus v rozvojových a nerozvinutých zemích Feminismus v ekonomicky zaostalých či rozvojových zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky se někdy souhrnně označuje termínem „feminismus ve~trétím světě" 0-" • '-J^ v--------„-- * tedy odkazem na vžité označení sociologů a ekonomů pro hospodářsky chudé země těchto světadílů.3 Vědeckých zpracování dějin feministického aktivismu v těchto zemích je však prozatím dosti poskrovnu. Existuje již sice dostatečný počet prací věnujících se účasti žen na národněosvobozeneckých hnutích v těchto zemích, ty se však feminismem jako takovým povětšinou nezabývají (Mohanty, 1991). Pro mnoho lidí žijících v zemích s nízkou životní úrovní nelze boj za emancipaci žen oddělovat od boje za osvobození celého národa od imperialismu západních zemí či od místních diktátorských režimů. V poslední době se sice objevuje i snaha o dokumentaci dějin ženského aktivismu v rozvojových a nerozvinutých zemích, vyvíjeného ve prospěch žen jako takových{v\i např. Jayawardena, 1986; Lobao, 1990), historie feminismu v těchto zemích je však stále známa podstatně méně než jeho současnost. Každodenní existenční starosti mají v chudých zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky obvykle jasnou prioritu před veškerými snahami o zajištění formálních práv pro ženy. Muži žijící v těchto zemích jsou rovněž obětrni imperialismu, rasismu a třídní nerovnosti, a ženy proto vnímají cíle západního feminismu jako separatistické a etnocentrické. Jak píše Johnson-Odim (1991, s. 320), „v tzv. méně rozvinutých zemích nejde jen o způsob vnitřního přerozdělování statků, ale i o způsob jejich tvorby a vládu nad nimi: nejen o rovnost příležitostí mezi pohlavími/ale vůbec o vytváření těchto příležitostí; a nejen o postavení žen ve společnosti, ale o postavení společností, v nichž se tyto ženy nacházejí, jako celku" (viz rovněž Margolis, 1993; Moyo, 1996). Nicméně ženy v těchto společnostech nezakou-sejí útlak jen proto, že jsou občankami států trpících ekonomickým vykořisťováním a rasismem, ale i proto, že jsou ženami ovládanými patriarchálním řáderrUinjfc, ml slovy,jsou obětrni dvojí deprivace. plynoucíjednakzgawtgj^^ ze skutečnosti, ie isou ženami. - Vezměme si za příklad státní programy ekonomického rozvoje. Kvaliflkačn, a podpůrné programy, programy zavádění nových technologií či rozvoje zemědělství obvykle přímo prospívají především mužům, přestože ženy vytvářejí většinu ekonormc ké produkce (Curran a Renzetti. 1993; Rowbotham, 1989). V zemích s nízkou životní úrovní, do nichž mezinárodní společnosti přesouvají výrobu, aby udržely nizke 53 1. studium genderu: obecný přehled šovaly zisky, tvoří zeny většinu pracovní síly>polečnost N.ke např, Sdu továren v Indonésii, její. venkovských ot ^8^ľ!!Zľ,ndaňéS;iJejichž domorod, zaměstnanci - z nichž vět-Klad vlastní nhiaqtf - vydělávají jen o málo více než dva ame ..„„ ?env z venkovsuym ODiasu y y denně. Při takové mzdě si mohou dovolit vracet se do vesmc za svými Z jen lidnou za rok, Celkový majetek společnosti N.ke v Indonésii se pritom láduje na pět miliard USD a Philip Knight. prezident společnosti, je s čistým jměním dosahujícím výše 5,3 miliardy dolarů jedním ze čtyř set nejbohatších Američanů (.The Forbes Four Hundred", 1996, s. 111; Herbert. 1996). V téže době je reklama společnosti Nike ve Spojených státech předmětem chvály za podporu genderové rovnosti, Podobně jsou ženy a dívky ve státech s mzkojj^žJYQtní úrovní obětí sexuální turistiky, agentur zprostředkovávajících sňatky s muži z boha týeti zemí b m efáTn^sTstate, 1994; viz rovněž kapitola 8 této knihy). Již jsme se zmínili o tom, že jedním z hlavních požadavkůferrjjru^ijEdi^západ-nímjvěté byla_syoboda reprodukce. Ta byla formulována především jako možnost _ rozhodnout se neroďtdetTPlolěnyz chudých zemhfšgjuriůže svobodajerjrodukce nabývat i jiných významů. V zemíčKkde"jsou ženy vyzývány, aby roliily^nóho dětí a znásobily tak omezenou pracovní sílu státu či početní sílu revoluční armády, spočívá svoboda reprodukce ve volném přístupu k antikoncepčním prostředkům a možnostem interrupce. V jiných zemích, kde ženy získávají rozením dětí status a hmotne zabezpečení, je na ně zároveň často vwneiuiätlak ze strany nadnárodnicrľhsjitu^ jakojeSvětová banka či Mezinárodní měnový fond, aby antikoncepční prostředky (někdy i takové, jejichž užívání nebylo v západních zemích schváleno) užívaly, případně aby podstoupily sterilizaci (Chesler, 1994). V takových zemích s^očívi svo- ^^^mm^vmn kde podvýživa a nemoci způsobují, že v' ľľľí:ľ nePfeŽÍÍe PUbertU"* Pak o právo rodit zdra "** a nerozvi^riltnoh " "* ^em upozorňuje, L^Z^l ' '"^ MOhanty (1991' S" 6) ■J!535151^ do kontextu ekonomické -^SiL^ahobytu" ivi, r„..„ITľľ-—^n,c" z»voTírnl ^mickou, obtíž- STUDIUM RENr naznačuje, o jaký pro OBECNÝ PŘEHLED blém jde. v popisu vlastní zkušenosti - jakožto Asiatky žijící v Británii - s rasismem. Připomíná však, že její příslušnost k vládnoucí kastě ji staví do nadřazené role vůči britským Asiatkám pocházejícím z nižších kast. Zdůrazňuje proto, že feministická politika vyžaduje, aby ženy v průmyslových, rozvojových i nerozvinutých státech „zkoumaly způsoby, jimiž je jej^h 50nct„r- ^hflnftrň žjhaopak odlišnejkorj^ sttt^y^novrámci patriarchálních, rasových a třídních mocenských vztahů" (Brah, 199l7s~73>- Vědecký empirický výzkum k tomuto negativnímu vyznění připojuje důrazné „aW Výzkumy mezi vysokoškolskými studentkami a jinými skupinami mladých žen ukázaly, že většina z nich nezaujímá vůči ženskému hnutí negativní postoje, a že přestože se domnívají, že za posledních dvacet pět let se postavení žen zlepšilo, nadále považují genderovou diskriminaci za závažný problém. Přestože se však k feminismu vztahují takto pozitivně, zdráhají se samy identifikovat jako feministky (Miller-Bernal, 1992; Renzetti, 1987). Kupříkladu vjednom výzkumu se podíl žen, které se prohlásily za feministky, pohyboval okolo 20 %, zatímco podíl těch, které se za feministky nepovažovaly, přesahoval 60 %. Přestože většina respon-dentek považovala termín „feministka" za hodnotově neutrální, 21 % jej vnímalo jako urážku (ve srovnání s 16 % v roce 1992) a jen 10 % jej považovalo za kompliment (oproti 18 % v roce 1982) (Boxer, 1997). Goldner (1994) zjistila, že i ženy, které zastávají feministické názory, předpokládají odmítavou reakci ostatních na označení „feministka", a proto se této stigmatizované identitě vyhýbají. Goldner a jiné (např. Faludi, 1991) přitom konstatují, že jedním z hlavních zdrojů negativních obrazů feminismu jsou média. Rhode (1997, s. 227) ovšem upozorňuje, že odpor vůči označení feministka vyvěrá také z hluboce zakořeněné nechuti většiny Američanů pohlížet na sebe samé jako na „oběti či naopak pachatele nespravedlnosti, z jejich touhy po rolích zajištujících moc, status, bezpečí a pohodlný život a z jejich obav z neznámých alternativ. Feminismus jako by pro mnohé otevíral až příliš mnoho otázek najednou." Existují náznaky, že během devadesátých let účast mladých žen na feministickém hnutí citelně vzrostla. Analýzy spojují tento nový nástup s řadou nedávných událostí, mezi nimiž jsou útoky na zdravotnická zařízení provádějící úkon-čení těhotenství i na ty, kdo ukončení těhotenství provádějí, osobné ze strany organizací brojících proti ukončení těhotenství, které tak radikálním způsobem omezují právo žen na svobodu reprodukce, dále široce medializované pnpady sexu- 1. STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED 55 - • ^fcísemiinoJInésoudceaií^ckéhoN^ŠSÍhosoudua*' glniho obtěžovaní. lyiwj prQcesy s Wj|iiamem Kennedym Smit-! renceThomase a prezidenta^^^ obviněnými z pohlavně motivované- nem. Mikem obvinéným z vraždy, epidemie AIDS a konečně tni sXch programů na podporu vyrovnávání společenských příležitostí {affi, ^) lěkterých amerických státech ,De Witt. 1996; Manegold, 1993; Powers 1993- Schroí. 1993). Co je důležité, výsledkem je nejen vyss, mira identifikace s feminismem u mnoha mladých žen, ale také jejich rostoucí ochota účast-nit se kolektivního úsilí o prosazení změny. To vede některé odborníky k názoru, že tyto mladé ženy představují jakousi svébytnou „novou vlnu" v rámci feminismu (odlišný názor však zastává Sigel, 1996). Jedním z prvořadých cílů mnoha mladých feministek je inkluze okrajových skupin. Přestože většina feministických skupin nadále získává své členy převážně mezi bílými ženami ze středních vrstev, mnoho organizací sdružujících mladé ženy klade velký důraz na multikulturní rozměr a věnuje se problémům plynoucím nejen ze sexismu, ale i z rasismu, třídní nerovnosti a homofobie. Právě pozornost věnovaná začleňování marginalizovaných skupin může těmto organizacím i feministickému hnutíjako celku zajistit další životnost. Má-li si hnutí udržet svou sílu a dobýt zpět sZľľľ:!ŮS'edkU KOnZerVatÍVní protiofe"^ osmdesátých a devade- let, pak potřeby a zkušenost ^^^J potaz etawo^ King 1988)." 3ret Pn0my 3 Směr dalŠíh0 W>je hnutí samého (Hurtado "l996; zen z nejrůznějších společenských skupin --váným vedením feministického hnutí, ale Výzku W^^^^T bí'é 56 29 fe™istkv Považují (Goidner.igQfl.^,,.. 'uenzilaJejich identifika™ c t ■■ ^emacľ te2HumeraS^erS 199ľ ' S fem,nisme™ bývá vyšší m ^ feminismu n ^1 J'" mmito dobách , jak jsme vidě- jimai ~; > <**«, WpMä ™ ° žen Mlišných barev pleti příliš neza-a bílé ld^oútlau, V aSlstické Postoje ?B vého, a k těmto dvěma formám ůt) lemm často přidává fotma třetí, totiž chudoba. Objekte <* Statni zk^et>osuěch\o zen \akožXo osob jit\é než bílé barvy pleti je často vede .». \sou svim osudem úie\\ spojeny s mužt jiné než bílé barvy pleti. kteří toedky ,asvsmu, nei s bílými ženami, které se navzdory sexismu těší «l wfenýcte s ieiíbh tasou Wng. 1988V Ženy odlišných barev pleť se potýkají s takovými problémy, jako je nucená sterilizace, nevyhovující či ekonomicky nedostupné bydlení a úpadek systému sociální péče. Není divu, že často (a právem) vnímají boj bílých feministek za emancipaci jako „boj o přístup na trůny tradičně vyhrazené bílým mužům-funkce v království založeném na rasismu" (Hood, 1984. s. 192; viz rovněž hooks. b.. 1990; Hurtado, 1996; King, 1988). Ženy jiných barev pleti než bílé obohacují současný feminismus o nové způsoby chápání genderového útlaku, které vyplývají z jejich autentické životní zkušenosti margínalizovaných členů společnosti. Socioložka Patricia Hill Collins (1986). jedna z předních teoretiček multirasového feminismu, upozorňuje, že příslušníci marginalizovaných skupin (tedy skupin, které existují v rámci vládnoucího společenského řádu, jsou však vytlačovány do ústraní jako méně hodnotné) mohou právě ze své pozice „outsiderů uvnitř" nabídnout jedinečné pohledy na různé společenské otázky. „Najzásadnejším důsledkem vědeckého výzkumu na téma žen z marginalizovaných skupin - či těmito ženami prováděného - je problematizace genderových kategorií, které byly dříve považovány za univerzální. Právě z perspektivy marginalizovaného člověka lze pochopit společenské vztahy a souvislosti, které jsou z pohledu privilegovaného jednotlivce obtížně postřehnutelné" (Baca Zinn a DMI, 1996, s. 328). Ženy jiných barev pleti než bílé ovšem představují rozmanitý celek, zahrnující například Afroameričanky, Američanky hispánského původu, Američanky asijského původu a příslušnice původního amerického obyvatelstva; tyto kategorie navíc samy zakrývají nejrůznější detailnější historické a kulturní odlišnosti včetně rozdílných společenských příležitostí a omezení. Podobné výzkumné aktivity tak přinášejí nové poznatky o ženách (i mužích) zaujímajících různorodá postavení ve společnosti jak z hlediska rasové či etnické příslušnosti, tak i z hlediska společenské třídy, sexuální orientace, věkové kategorie a jiných faktorů. Dosud umlčované hlasy získávají možnost nastolovat nové otázky a předkládat neotřelé pohledy, které dávají feminismu naději na vskutku bohatou a rozmanitou budoucnost. 1.4 FEMINISMUS JAKO TEORETICKÉ STANOVISKO TÉTO KNIHY Věnovali jsme se feminismu takto obšírně, jelikož je paradigmatem, na němž je tato kniha postavena. Nečiníme si ambice rozsuzovat spory, které rozdělují zastance různých feministických směrů. Tyto názorové odlišnosti vnímáme z prevažne eásti jako prospěšné pro další rozvoj tohoto paradigmatu a celého feminist.cke-ho hnutí. Naším cílem je tyto odlišnosti a spory pouze.zviditelnit a probadat, a to OÖECN * PŘEHLED 1. STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED 57 irických dat. V následujících kapitolách se budeml v kontextu ^^^Lv seznamovat v souvislosti se zkoumáním pc,a.| s různými feministickým d(|.fch ob|astech společenského života. ny genderových ^ spadají pod hlavičku feminismu, existují myš.; 'pfeS r°ZTlľeré jsou všem feministickým perspektivám společné. Právě spc r^notících motivu s diverzitou zájmů a důrazů v rámci feminismu podlého užitečnost jakožto vědeckého paradigmatu. Podobně i multidisciplinarita feminismu-tedyskutečnost, že feministická sociologie sdílí sve poznatky s femk nistickou psychologií, biologií, historií a jinými vědami a naopak se sama učti z jejich výsledků - přispívá k jeho schopnosti podávat vědecká vysvětlení onoho množství variací či naopak podobností, kterými se fenomén genderu vyznačuje. Připojujeme se ke konstatování Kramarae a Spender (1992, s. 6): .Pii veškeré pluralitě dnes nejčastěji užívaných přístupů, jako jsou postmodernismus, francouzské feministické směry, dekonstrukce či ekofeminísmus, bychom neměli přehlížet roli, kterou feministická věda dosud sehrála při proměně kritérií tvorby vědění. Model, který pomohla vytvořit, podporuje pluralitu a také vzájemnost, která sama předpokládá nejen propojenost, ale i různorodost." Můžeme tedy uzavřít, že feministické paradigma jako celek poskytuje široký a Plodný rámec pro zkoumání genderu a genderové nerovnosti. Klíčové po|my historii a dnes má s^MoucT-"' ^é má v USA 3 Evr°Pě ™ sebou již více než stoletou ^jichž společným cílem ľ ľ, ^ ^ r02V0J°věh° světa; skládá se z mnoha různých >y^^»mw^tí^!yi!ml kle'a vysvětluje gender z hlediska politické 2Ztm**^ vsocioio li ľ"1ľ™* Wade dC,raz na ů'°hu kolektivní politické akce OT**«'«rtypy,ip,. p'Mvané Členům c , , -''™n«: na muzsKe a "^nWwi. bJ ljinynl ^P'symaskuiinity a femininity dichotomicky dělené na mužské a ženské "daních »„., ™wvanyoh. (nych studia, metod, jimiž postavení a muž- ^ *ú«obu chováni a vzorců spo- na skladě jejich Pohlavf; tento systém se skládá ze tří vzájemné provázaných částí: (1) ze sociální konstrukce dvou dichotomních rodů (genderu), založené na biologickém pohlaví, (2) z dělby práce na základě pohlaví a (3) ze společenské kontroly nad sexualitou politika vztahů mezi pohlavími [sexual politics) zkoumání genderové nerovnosti jakožto zakotvené nikoli jen ve veřejné sféře, ale také v údajné soukromé sféře rodinných a intimních vztahů mezi muži a ženami sexlsmus připisování rozdílné hodnoty mužskému a ženskému pohlaví sociální hnutí skupina působící ve společnosti s cílem prosadit konkrétní společenský cíl sociologie vědecké zkoumání lidských společností a kultur, jakož i společensky podmíněného chování strukturálněfunkclonallstlcké paradigma model vědeckého myšlení, který vykládá gender jako odvozený z biologických odlišností mezi pohlavími, zejména pak odlišností daných reprodukční funkcí žen Doporučená literatura Každá kapitola této knihy se uzavírá seznamem knih, o nichž se domníváme, že mohou prohloubit vaše porozumění probíraným tématům. Na úvod tedy nabízíme několik titulů, které představují dobrý úvod do studia genderu a teoretických hledisek, která toto studium - v USA i v jiných zemích - utvářejí. Buckley, S. (1997). Broken silence: Voices of Japanese feminism. Berkley. CA: University of California Press. Ferree, M. M., a Martin, P. Y. (eds.) (1995). Feminist Organizations: Harvest of the women's movement. Philadelphia: Temple University Press. Fin dlen. B. (ed.) (1995). Listen up; Voices from the next feminist generation. Seattle: Seal Press. Lorber, J. (1998). Gender inequality: Feminist theories and politics. Los Angeles: Roxbury. Rhode. D. L. (1997). Speaking of sex: The denial of gender inequality. Cambridge: Harvard University Press. Shah, S. (ed.) (1997). Dragon ladies: Asian American feminists breathe fire. Boston: South End Press. Stein, A, (1997). Sex and sensibility: Stories of a lesbian generation. Berkley, CA: University of California Press. Voung, G., a Dickerson, B. J. (eds.) (1994). Color, class and country: Experiences of gender. London: Zed Books. Poznámky 1 Podle socioložky Liz Stanley (1992) patří sociologie města i nadále k sociologickým subdlsciplí-nám, které nejvíce odolávají feministické kritice a výzvám k inkluzivnéjäím metodám práce. Abbott (1991) mezi oblasti sociologie, které Jsou v tomto ohledu nejrezistentnější, počítá obecnou sociologii, studium společenských tříd a politickou sociologii - tedy. jak konstatuje, t/i prestižní, a proto muži ovládané subdisciplíny. 1 Důrazem na britský a západoevropský feminismus rozhodně nechceme snižovat úsilí a úspechy feministek v jiných industrializovaných zemích světa - například ve východní Evropě. Japonsky Austrálii nebo na Novém Zélandě. Pro srovnání viz popisy feministického hnutí v některých z těchto zem, u Buckley, 1997; Drakulic. 1991; Eisenstein. 1991; Funk a Mueller, 1993. Naším cflemje zdeates-poft poukázat na internacionální charakter feminismu; airaimezikurtumir-rovnanfruzrrychfem.nisUckych hnutí by přesahovalo rámec této knihy. lljw genderij. obecný prehl 1. studium genderu: obecný přehled 59 - akademických textech často označují chudé, neindustfrl liwíné ze«é Afriky. As* a Lat.nsK ^ ^ ^ fe spQJUje vice nez st0 fuzných ^ ,0 neio** -J"** Ú""f 1 ia„ co do relačního bohatství, tak i co do kulturních danosti 2. BIOLOGIE, POHLAVÍ A GENDER: INTERAKCE PŘÍRODY A PROSTŘEDÍ Všem se nám pravděpodobně vybaví první setkání s přáteli našich rodičů, kdy jsme si museli trpělivě vyslechnout, že se podobáme mámě nebo tátovi, tetě Marii nebo strýčkovi Pepovi. Když se zamyslíte, pravděpodobně vás napadnou i další příklady, kdy vám někdo řekl, že máte oči po matce nebo bradu po otci. Tyto vzpomínky nám připomínají více než pouhá příkoří dětství. Ukazují nám, do jaké míry lidé spojují koncept dedičnosti s osobním chápáním světa, jenž je obklopuje. Nejen že od ostatních často slýcháme, nakolik se fyzicky podobáme svým příbuzným, ale často nám také říkají, jaké vzorce, chování jsme zdědili. Možná že jste slyšeli, že jste tvrdohlavý jako váš otec nebo otevřený jako vaše matka. Samozřejmě že se tento druh vysvětlení chování a vzhledu někdy hodí. Tímto způsobem jsme totiž schopni zdůvodnit si neschopnost sehnat džíny, které by nám dobře padly, spíše tím. že jsme po matce zdědili silné kosti, než nadmernou konzumací. Předpoklad, že genetika, čí obecněji biologie, je zodpovědná za to, kým jsme sociálně i fyzicky, je pro nás zjevné velice přitažlivý. Není proto tak překvapující, že jde také o velice populární způsob, jak vysvětlit mnohé rozdíly, které pozorujeme mezi muži a ženami. Zkoumáním rozdílů mezi muži a ženami se zabývá již poměrně dlouho řada vědců (viz například Caplan a Capian, 1994; Turné a Sterk. 1994). Taková srovnání ale často překračují hranice jednoduchého zaznamenávání rozdílů. Různým postojům, schopnostem a chování je přiřazována rozdílná hodnota. Jeden znak nebo určitý typ chování je typicky, i když pouze implicitně považován za nadřazenější druhému - „Druhé" (the Other) je téměř vždy asociováno s ženským. Navíc často dochází k tomu, že nejen široká, ale i odborná veřejnost vysvětluje rozdíly mezi pohlavími čistě na základě „přirozených" nebo biologických rozdílů mezi ženami a muži a neuvědomuje si, že biologická a sociální dimenze se nacházejí ve vzájemné interakci. Psycholožka Caroi Tavris (1992, s. 24) nabízí následující vysvětlení této situace: Názory týkající se „přirozené" odlišnosti žen od mužů ospravedlňují status quo, který rozděluje práci, psychologické vlastnosti a rodinné povinnosti na „jeho" a „její". Ti, kteří dominují, mají zájem na zachování vlastní odlišnosti od ostatních. Tím, že tyto rozdíly připisují „tvrdému diktátu přírody", zamlžují nerovné uspořádání, jež je pro ně výhodné. 8TUQ'^ LENDER, OBECNÝ PREHLEf. 2. BIOLOGIE. POHLAVÍ A GENDER: INTERAKCE PftfflODY A PROSTREDÍ 51 a mužské přirozenosti neexistuje nic esencišlr, Tavris tvrdí, že .v žens ^^ ^ ^ ^ ^ ^ Lorber igg3) Ja|< ^ (j. univerzálního 3 nemenne 0 fgktory bJologicke a naopak bi0|0gj é dále, sociální faktory mohou ov ovinují sociální- některými existujícími vědeckými důkaz, V ,éto Kapitole!se^ genetJcKých abnormalJt ^ faktoru na gender. zejména na roli hormonu a na vl.v ve.ikosti. struk. Jy a organizace našeho mozku. Krátce řečeno, budeme se podrobněji zabýval vztahem mezi (biologickým) pohlavím a (sociálním) genderem, jak jsme jej nastt nili v kapitole 1. Abychom ale tento vztah vzájemné interakce pochopili, potře bujeme získat určité zázemí v tom, jak se vůbec stáváme mužem či ženou. Začneme tedy procesem pohlavní diferenciace - procesem, který začíná velice krátce po početí. 2.1 POHLAVNÍ CHROMOZOMY A POHLAVNÍ DIFERENCIACE Lidský vývoj je nesmírně složitý. Podívejte se například na proces pohlavní diferenciace. Obvykle - ale ne vždy, jak za chvíli uvidíme - se lidská bytost narodí se šestačtyřiceti chromozomy, které jsou uspořádány do třiadvaceti párů, přičemž jednu část páru předává matka a druhou otec. Jeden pár chromozomů se ozna-Iľ-°Chr0m0Z°my'neb0ť se primárně Podílí na určení toho, zda se SJZJÍT^iaK° mUŽSký Či ŽenSKý P'°d-P0hlavní chromozomy gene »muY zatíľcoT* 86 Sk'adaií z jednoho chromozomu X a jednoho chromo-k *rnu'. že matkaT^ má dV3 chromoz°™y ^ *■ Vzhledem vé' *V ure.ta pohlaví dí!eľaVa Chr°mOZOm X' záleží na otcově genetické výba- Pf0<*s Pohlavní «uferenp. •ttootnnm enciace načíná v š>st«m avsestem týdnu vývoje embrya. To známe- ^"rnentupočeti^; V $estérn týdní teá a J **•neba XY, pohfavnr „. ^ 6 ^ Jsou všechna embrya, ať již ^ľ-ľVniCh***mZéimenCim ta- Že^u ^atomicky iderv v,, J**» Ni týdnů ^ pro b^cí vývoj jak v muže, tak v ženu 0'vnícnšesl)tvd Jipotre fóerentnj nu ^ochásj v téte di ' ~j jh" y l,luze' xak v ze"u" Sdť -nMM- vpadá st! -k ^ e°nády (kterou vědci nazý ' ' proto^vypa{jáste. _ m0ii eo"ády (kterou vědci nazý-bic' iea"é žen5ké (Mi ľ ľ embryí 3 clromozomálním párem VPr"béh^esténo^n7;;:uv^od) ajedné mužské (Wolffův 3Gie pd edC'81 Zatím neJ'S0" zcela jisti, poda- řilo se jim však v chromozomu Y izolovat gen, který údajně v šestém týdnu odstartuje sérii událostí, které vedou k vývoji jednoznačně identifikovatelného mužského plodu. Zdá se, že tento gen. označovaný jako maskulinní gen SRY (oblast chromozomu Y určující pohlaví, sex-determining region Y), stimuluje transformaci indiferentní gonády v mužská varlata. Je stále ještě nejasné, jak SRY funguje. Je možné, že v rámci chromozomu Y dochází ke spolupráci s jinými geny, které ještě nebyly izolovány. Zdá se však, že SRY je klíčovým komponentem pohlavní diferenciace embrya v mužský plod (McLaren, 1990; Page et al., 1990; Sinclair et al., 1990). Poté, co se varlata vyvinou, začnou syntetizovat celou škálu hormonů, které se nazývají androgeny. (Hormony jsou chemické látky vylučované jednotlivými orgány ke stimulaci různých biologických aktivit v lidském těle.) Dva nejdůležitější androgeny jsou testikulární induktor pro zánik Múllerova vývodu (Mullerian inhi-biting substance, MIS) a testosteron. MIS vede k degeneraci systému ženských trubic, zatímco testosteron podporuje další růst mužského (Wolffova) systému trubic. Během osmého týdne se začne vylučovat další hormon, dihydrotestoste-ron (DHT), který je primárním činitelem při formování vnějších genitálií. Pohlavní hrbolek (stejně jako v případě výše zmiňované indiferentní gonády jde o bipo-tenciální strukturu) se vyvine v penis, zatímco okolní tkáň se vyvíjívšourek. DHT také podporuje „maskulinizaci" mužského mozku - k tomuto tématu se vrátíme později (Hoyenga a Hoyenga, 1993). A co vývoj ženského plodu? O tomto procesu je bohužel k dispozici ješté méně informací. Obvykle se tvrdilo, že nepřítomnost chromozomu Y a následná absence produkce testosteronu mají za následek, že přibližně ve dvanáctém týdnu těhotenství se z indiferentní gonády plodu s chromozomy XX vyvinou vaječníky. Jinými slovy, ženský vývoj byl interpretován jako nedostatek mužského chromozomu neboli chromozomu Y. Nedávné výzkumy ale naznačují vyváženější alternativní hypotézu: a to, že existuje ženská genetická paralela k mužské gonádové diferenciaci, která vede k vytvoření vaječníku (Eichera Washburn, 1986). Podle některých vědců by mohl být za vývoj ženských genitálií odpovědný estrogen produkovaný vaječníky (který je často označován zajeden z „ženských pohlavních hormonů"), podobně jako se androgeny podílejí na genitálním vývoji u mužů (Fausto-Sterling, 1985). Tuto hypotézu ale zpochybnily důkazy o tom, že k vývoji vaječníku dochází až poté, co se začnou vyvíjet ženské externí genitálie (Hoyenga a Hoyenga. 1993). Zjevně je třeba provést další výzkumy, než bude možné celé tajemství pohlavní diferenciace vysvětlit. RlROOY A PROSTRED' l a. BIOLOGIE, POHLAVÍ A GENOER: INTERAKCE PRÍRODY A PROSTREDÍ 63 norázek 21 shrnuje proces pohlavní diferenciace lidského embrya. Víme, s J mužského a ženského plodu probíhá identicky až do šestého týdne téh, ľJtví kdy se do procesu zapojí genetické pochody ve spojení s různými ho, mony. To vede k fyzické diferenciaci pohlaví tak, jak ji všichni známe. Zůstává nicméně několik otázek: Podílejí se nějak chromozomy nebo hormony na odliš, nostech v chování a osobnostních rozdílech, které často pozorujeme mezi mug a ženami? Pokud ano, do jaké míry? A pokud si uvědomíme, že jde o rozdíly, & jsou Biologické povahy, jsou potom neměnné? Existuje mnoho způsobů, kterými se vědci snažili na tyto otázky odpovědět, a my se ve zbývajících částech této kapitoly zaměříme na tyto různé přístupy. Začneme krátkým pohledem na zkoumání osob trpících genetickými a hormonálními abnormalitami. 2.1.1 Chromozomální abnormality a gender Kegmogfttaabnormalitám můie dojít již před oplodněním vajíčka v p* w» ». „, můae »ést „ tomu u se naroaí s a„ *^mJ,ZZZ err'píe<,ávé *-»«■» x.) Někd, S "*«< «•* k „o»teJU„k[i 6ěh " * B'oble,n»' «»í se nazývá nM?j0* ~ «. *L. £Z Z mei0,iCkéh° *>"">< anijMen *>*»jr*rom0Mm x , y, a sper- ^Wxh*,,,„ ,>CB n*'"lou ž4dné Pohla"- »-*ra»2, ""^ spermie™ S^CIľ * lľ- 1*V,e,iak0 *><*■ "a*. ^íorti&rn XO trp* S>K^ Protože nemají Pohlaví. Bez druhého nijako děvčat;:'aUOVOu,kán a 84 B'Ol.QG,| - a nevytváří- -------- Pr°tože^ieiichvn^ ],POhlavnih°rmony. Býva- orgány, zdají býtlen- AGE^R: 1N7| RAKCE PORODY A PHOSTREDÍ Obrázek 2.1 Externí genitální diferenciace lidského plodu Pramen: Money, John, a Anke A. Ehmardt- Man and Woman. Boy and Girl. The Johns Hopkins University Press, Baltimore/London. 1973. Obrázek 3.2. s. 44. Přetištěno s laskavým dovolením Johna Moneye. pohlavní hrbolek pohlavní slérb ,!...:■■'■,. r.j',i|-, urelrolabiätrii žôhyt) pohlaví lidského plodu v 2. a 3. měsíci těhotenství pohlavní hrbolek ípostévačck) mužský a ženský plod Je Identický pohlavní hrbolek (penis) ■ pohlaví lidského plodu v 3. a 4. měsíci těhotenství a. BIOLOGIE. POHLAVÍ A GENDER: INTERAKCE PRÍRODY A PROSTREDÍ 65 rr m*tózaa r^junkc* pohlavních ohromo,,^^ ^WŽlkiWlfel ****<^PBMMM, c*e*H»om<í ^ mu^M o p£9 (°J sté. Výzkum žen a Turnefovým ftyr^omem ale u?/azu»e, že přes neprtorrirW pohtav-nich hormonů vykazují tyto ženy extrémní femínínítu v chování a vlastnostech. ;edna studie ukázala, že je velice nepravdepodobné, aby dívky trpi& Turnérovým -./' v i '<"•"':'< i*'j .wnvtu-.Yit- ar jíž sebou -.v n mém ostatními- Ve srovnání s dívkami, u nichž doélo k normálnímu vývoji chromozomů, se /Koumané dívky radéjí obtékaly do šatů s volány, při hře dávaty mnohem více přednost dívkám než chlapcům, hrály sí s dívčími hračkami (např, panenka-mij mnohem více než s chlapeckými (např, auty a stavebnicemi) a vyjadřovaly /<; '7 v.'. w ",ih<":'. !'■>>/,: /•/ ta^é Mor.e/ a Er.rr-.artf. i/,72„ Pro tyto rozdíly v chování a typu osobnosti qee/jstuj* žádné biologické vysvetlení. Je možné. že.ye s/iaze kornpejtzovaLoeegsj^^ rodíce díveť trpících Turnérovým syriOrcM-f^rr^rozrrodJi-pro tn)eftiiyti&&Aetflt-ruriní socializaci svých .dcer. Mezi ženami a muži s přebytečným chromozomem X (tj, těmi, již mají chov mozomální kombinaci XXX, respektíve XXY) existují znaóriě rozdíly. Ženy s chro--,/'," á ' r, -ac /// //ľ;;/ jjí rr.á o / o-' /.' /' a^. a.v v % r,\ ma, í /'iak tendenci dosahoval vyááíbo v^riistu než ženy s chrcrmozomy xx a také u nich dochá-/í v yyáéímu výskytu poruch učení (Hoyenga a Hoyenga, 1993), Naproti tomu se u jedinců s chromozomální kombinačky, známou jako Klin&ferterúv syndrom, projevuje velké množství fyzických anomálií. Jedinci s Klirterfeh^rovým syndromem vypadajíjfczJcfey více jaka.nwžjj!)ež jako ženy, i když u nich penis a varlata dosahují fjomérné malého vzrůstu. Přestože mohou dosahovat nadprůměrné výšky, jejích bok/ / období puberty zaoblí, může u nich dojít k určitému yýyjnu prsů, nedochází u nich ke zvětšení varlat a tvorbe spermatu, jejich hlas nezhrubne a nedochází u nich k žádnému či téměř žádnému vývinu pohlavního ocjbiupení či vousů. 'J/áMÍ v.-, /<; tito rnu/i mají tendenci chovat ->e M/dlivé a A- jv,>j sociálně izolováni. Jsou také vystavení zvýšenému riziku výskytu emocionálních a mezilidských problémů a neprojevují zájem o ženy, chození a sex. Tyto potíže mohou být pochopitelné spojeny s jejích postižením spíše nepřímo než přímo. Místo toho, abychom za původce těchto problémů považovali Klínefelterův syndrom, domníváme se. že mohou být důsledkem snah těchto jedinců vyrovnat se s vlastní abnormalitou ve společnosti, která není deviantům, a zejména deviantům sexuálním, příliš nakloněna. Velký počet védcú dokládá, že naprostá většina mužů s chromozomální kom bínacíjÄV se od mužů s chromozomální kombinacíXJrjjeJíšJco do sociálních a emocionálních vlastností (Hoyenga a Hoyenga, 1993). •ROSTREDl 67 vědci začali zabývat daiší chromozomální abnorJ ^ZZ«o*XYY. Jejich zájem vycházel z výzkumných zpráv, které' " ľ t,P „soky výskyt této abnormality mezi muži v institucionální m nost než j normální populace. K tomu přidejme fakt, že m.n.malne v pnpadé dvou ""i ve Francii a Richard Speck silněmedializovanýchvražd pachatelé-Daniel Hugon------- ve Spojených státech - údajně trpěli syndromem XYY. Nen, tedy obtížné pochopit, proč tato chromozomální abnormalita přitahovala pozornost vědecké komu, nity i široké veřejnosti,1 Do roku 1970 bylo napsáno více než dvě stě vědeckých článků a knih zabývajících se tímto syndromem (Ellis, 1982). č by měl přebytečný chromozom Y u mužů Proč I vést k násilnému chování? Jak nei preoyiecny chiuiikuuiii i u miiiu veai i\ uaaimcuju_ynuvani ŕ Jak jsme uvedli výše, přítomnost chromozomu Y je spojena s vylučováním testoste-ronu a ten je, jak si za chvíli podrobně ukážeme, sgojp.ván.s agresí. Z toho plyne, že se objevily hypotézy, podle nichž nadbytečný chromozom Y vede k výskytu vyšších hladin testosteronu, což zase zvyšuje pravděpodobnost agresivního a dokonce násilného chování. Další výzkumy nicméně ukázaly, že pachatelé se syndro- X™ľ-MŠ™U dmbné maJ6tk0Vé ^ a * ™ srovnání «*■ DSKIS se, že by pfebyteL ľ' nUtkaním bojovat sPOJení exi- ^ hladinu testosteronu "2m0ZDm Y u trpících syndromem XYY ^cionafeovanými či uvězněn "** ^ 56 s^em XYY mezi * m°Žné míst0 toho y^Jit^ciá. nstiW;___,. r Vede k^tšímu oočh, temtoJedi 197o>- Vysoká Z3tCení- odsouzení a ,ľľ ^^ání. To naopak k^F^^^Z??*** (Sarbin a Mil.er, ,eni^v^:*h ^ XYY *i taKé často * ™> obecně m„sí b* "» »**„™X T ""J""■»> «"«0 «P vyhrnu typio ««•<•«s,„ecn Mtb f skupin,, kters „ je , r0i. " =»»2!'.,,1S781-«**isou \ 3 ,ě™. Které touto po* l* úľ"'" * ľ l>*MUi'8 kto« - ™» *!:°aD«». «83 *°,Š'" > «™>* pacientů m°nu tenderu ľ důležité iM G'E'pQHUv; A G. aSkulinni'afemininnígen- A PROSTREDÍ derové identity je poměrně nezávislý na přítomnosti páru XY nebo XX v pohlavním chromozomu nebo na produkci určitého hormonu. Co je důležitější, výzkum také ukazuje, že pohlaví ani gender nejsou dichotomické. Když mluvíme o pohlaví, můžeme odkazovat k chromozomálnímu pohlaví, hormonálnímu pohlaví, goná-dovému pohlaví nebo pohlaví genitálnímu. Přestože pro většinu lidí tyto kategorie splývají s kategoriemi mužského nebo ženského pohlaví, výzkumy, které jsme zde zatím probírali, názorně ukazují, jak často může docházet k inkonsistenčím, přestože to pro nás může být velice obtížné, měli bychom přestat přemýšlet o pohlaví jako o jednodimenzionální vlastnosti se vzájemně se vylučujícími polaritami. Podobně gender - tedy to, co obvykle nazýváme maskulinitou a feminini-tou - není dichotomní. Zahrnuje totiž široké spektrum postojů, chování a společenských očekávání, které v průběhu života získáme prostřednictvím interakce s druhými lidmi a na základě zkušeností získaných v jiném prostředí. Suzanne Kessler (1996) kritizuje lékaře za spěch, s jakým chirurgicky „opravují" pohlavní neurčitosti, a ukazuje, že jejich rozhodnutí jsou ovlivněna jak kulturními, tak medicínskými faktory. Lékařské technologie se používají ke změně toho, co není normativní (intersexualita) na normativ (jedno ze dvou pohlaví/gen-derů). „Genítální neurčitost se .opravuje' ne proto, že by ohrožovala život dítěte, ale proto, že ohrožuje jeho kulturu" (Kessler, 1996, s. 362; viz také Angier, 1997). V jiných společnostech se fluidita pohlaví a genderu přijímá jako něco přirozeného a několik genderů je pravidlem. V některých společnostech existují gen-dery tři, v jiných čtyři. V některých asijských společnostech, jižním Pacifiku a u severoamerických indiánů si jednotlivci mohou zvolit genderové chování připisované osobám opačného pohlaví beze strachu, že budou stigmatizovaní jako abnormální nebo (či) deviantní. Často se jim kolektivně říká berdachové. Berdachové žijí. pracují a oblékají se jako osoby opačného pohlaví, mohou se ale specializovat na činnosti spojované s oběma pohlavími (Gailey, 1987; Martin a Voorhies, 1975; Roscoe. 1991; Whitehead, 1981; Williams, 1986). Antropolog Will Roscoe (1991) provedl rozsáhlý výzkum berdachů kmene Zuni, které tento americký indiánský národ nazývá lhamana. Roscoe vysvětluje, že přestože si berdachové volí oděv opačného pohlaví, bylo by nepřesné je označovat za transves-tity nebo transsexuály, jak to činili jiní badatelé, a to z toho důvodu, že jde o rutinní a veřejnou záležitost, která se nepojí s erotickými motivy. Berdachové nebyli nutně ani homosexuální v tom smyslu, jak o této sexuální orientaci přemýšlíme dnes. Existovali Zuniové, které přitahovalo opačné pohlaví, stejné jako taci. 2. BIOLOGIE. POHLAVÍ A GEN DER: INTERAKCE PRÍRODY A PROSTŘEDÍ 73 i ti, které přitahovali berdachové. rM Meréprnanu™.- _ tfadíčnírnu zunijskému konceptu ^novdu. genae-cce tato otevřenost pnpW k narodf a|e spfše neco_ CQ se *2h Lo lidsko života. Až do věku šesti let nen, gender vmmán fdívka- Všichni Zuniové mobou kombinovat nebo dočasne Pnj,mat role a zku-šenostivíce nežjednohogenderu, nicméně rertíacMm se vzunijské kultuře dostávalo speciálního zacházení, protože reprezentovali „důkaz původní lidské před-genderové jednoty - bylí to zástupci jisté formy solidarity a celistvosti, která přesahovala rozdělení lidí na muže a ženy" (Roscoe, 1991, s. 146).6 Další příklady přecházení genderu objevíme v tahitské kultuře (Gilmore, 1990), mezi ománskými muslimy (Wikan, 1984) a u Hidžrů v Indii (Nanda, 1990). U kmene Hua na Papui-Nové Guineji je gender považován za cosi, co se v průběhu života měni. přičemž se předpokládá, že muži a ženy budou v různých obdobích svého života vykazovat různé stupně maskulinity a femininity (Gailey, 1987; Meigs 1990) Httaové marinním jedincům přiznávají vysoký status, ale pokládají je za fyzic-vľzľnelľľ" Femininníjedinci*°u Plváni za nezranite.né, ale záro-I?;^ ^ ™ ^ částečně femininní, p„ * nečistá. Může se účastnit m - , P°r°dech již není G^pána ««»is..«Mla„š]ate dW **, a fenické zvyky, lM^^nH,J^."dospr,á„t. e8hem d0Ď> ryl° otázkv h, rt ogle ovlivňuj ,u PUDlikacf Debo-^"ehomo^ľ m tavných výzku- 'e pft'r0oy a pROSTREDl 2.2 ARGUMENT PRO EXISTENCI MUŽSKÉHO A ŽENSKÉHO MOZKU jjfedstava. že muži a ženy mají odlišný mozek, je velice stará. V devatenáctém století se například věřilo, že ženy jsou méně inteligentní než muži, protože mají menší mozek. Když se ukázalo, že sloni by podle této argumentace měli být vzhledem k relativní velikosti svého mozku chytřejší než muži, byl argument rychle pozměněn. Následné se tedy říkalo, že nejlepší odhad inteligence jedince je možné získat dělením velikosti mozku tělesnou váhou. Tato hypotéza byla však také opuštěna, když se zjistilo, že podle této teorie by byly ženy chytřejší než muži (Faus-to-Sterling, 1985; Gould, 1980; Harrington, 1987). Dnes bychom našli jen málo vědců, kteří by tvrdili, že rozdíly ve velikosti mužského a ženského mozku korelují s vyšší inteligencí jednoho či druhého pohlaví (tyto příklady nicméně najdete v Lynn, 1994; a Rushton a Ankney, 1996). To ovšem neznamená, že zájem o to, jak se pohlavní rozdíly mozku podílejí na rozdílech v mužském a ženském chování, neutuchá. Pozornost současného výzkumu se ale primárně soustřeďuje na to, jak je náš mozek uspořádán, j^stují hypotézy, že rozdílné uspořádání mozku není pouze zdrojem rozdílného chování mezi ženami a muži, ale že může být odpovědné i za vývoj sexuální orientace (viz Komentář 2.1 na straně 77). Jedním z problémů, který se s hledáním rozdílů v uspořádání mozku pojí, je, že většina výzkumůpoužívá mozek zvířat, většinou krys, a ne lidí. Jsou mozky krys srovnatelné s mozkem lidským? Nikdo není na tuto otázku schopen dát konečnou odpověď, nicméně vědci, kteří se snaží v lidském mozku identifikovat pohlavní rozdíly, které již byly odhaleny v mozku krys, tak často činí bezvýsledně (Blum, 1997). Další problém je, že lidský mozek se mění s tím, jak lidé stárnou, a také v závislostí na zkušenostech a prostředí, ve kterém žijí. Přestože je mužský mozek například v průměru větší než mozek ženský, dochází u mužů v průběhu let ke ztrátě mozkové tkáně třikrát rychleji než u žen. V tuto chvíli však není zcela jasné, proč tomu tak je (Cowell et al,. 1994). Růst nové nervové tkáně je ale možno stimulovat u starších žen i mužů tím, že jim prostředí nabídne nove imput- X sy (Blum, 1997). Třetí problém, který s předchozími souvisí, je, ze vede. nejsou * ještě úplně přesně schopni určit, jak uspořádání specifických částí mozku ovl,v-ňuje funkci mozku jako celku. Je zajímavé, že někteří vědci se domnívají, ze tento ~55h může fungovat přesně naopak, než očekáváme: je totiž možné, že m.sto toho, aby struktura mozku ovlivňovala jeho funkci, vede způsob, jak mozek funguje, k vytvoření jeho struktury nebo k jejím změnám (Blum, 1997). A tak se nyn, s tomto a. BIOLOGIE. POHLAVÍ A GENDER: INTERAKCE PRÍRODY A PROSTREDÍ mm nad obievy týkajícími se rozdílů v uspořádání mozku. ^naP3mětÍZamySr;rla^6 mozekJe do dvou půlek nebo. l,e*>vé. kteří pracní se skupino, pacientů trpících závazným, epileptickým," - -<—e^avnuie na určité funkce nebo úkoly (Sper- Corpu$ callosum ntwíž VláXna. která a předávají mei nimi iníormace Velký mou* '■' maa. nrjälemi. uSenT, védomia »m pohyby (b) nrarovali Se Skupinou pauc.------ ' Z ľ m^,ň specializuje na určité funkce nebo úkoly (Sper- evľhelsféra (která kontroluje pravou stranu lidského těla, je mez, jinym zod-povědná za jazyk, zatímco hemisféra pravá (která kontroluje levou stranu těla) údajně ovlivňuje takové funkce, jako jsou emoce. Při práci s pacienty, kteří se zotavuji z mozkových příhod, zase jiní vědci zjistili, že u žen existuje tendence k rychlejšímu zotavení než u mužů. Ženy navíc vykazují menší poruchy v důsledku poškození mozku. Byla vyvinuta hypotéza, že tento rozdíl je způsoben tím, že u mužů dochází h výraznější lateralizaci než u žen-tj. že muži jsou při provádění mozkové činnosti závislejší na jedné mozkové hemisfére, zatímco ženy mohou využít hemisfér obou (Gazzaniga, 1992). Obrázek 2.3 Udský mozek Komentář 2.1 Mozek a sexuální orientace Ve vydání prestižního časopisu Science z 30. srpna 1991 publikoval neurolog Simon LeVay výsledky své studie, ve které zkoumal posmrtnou mozkovou tkáň šesti žen a šestnácti mužů, o nichž předpokládal, že byli heterosexuální, a devatenácti homosexuálních mužů. LeVay zjistil, že jeden uzel předního hypotalamu (část mozku, o níž se vědci domnívají, že by mohla hrát roli při určování sexuálního chování) je třikrát větší u heterosexuálních mužů než u homosexuálů; jejich uzly se velikostí spíše blížily hypotalamu heterosexuálních žen. Krátce poté, co LeVay publikoval svůj článek v časopise Science, se na předních stránkách hlavních celostátních novin a magazínů objevily články s nadpisy jako: „Mozek může ovlivnit sexualitu: uzel může být klíčem k homosexuální orientaci" (Washington Post, 30. srpna 1991), „Část mozku je spojována s mužskou sexuální orientací" (New York Times, 30. srpna 1991) a „Příroda, nebo výchova" (Newsweek, 24. února 1992). O rok později se objevila studie, která tvrdila, že přední fisura (provaz nervů, o nichž se předpokládá, že zabezpečují komunikaci mezi oběma hemisférami) je u homosexuálů větší než u heterosexuálních mužů i žen (Allen a Gorski, 1992). Tato zjištění, stejně jako předtím LeVayova studie, vedla nejen k obrovské medializaci této problematiky, ale přilila navíc olej do již tak rozbouřené debaty, zdaje sexuální orientace vrozená či naučená. Na jedné straně existuje skupina lidí-včetně zástupců komunity gayů -, kteří taková zjištění vítají, neboť argumentují, že právě taková zjištění povedou ke zmírnění předsudků a diskriminace homosexuálů. Pokud homosexuálové s tím. čím jsou, nemohou nic dělat -, pokud je jejich sexuální chování biologicky naprogramováno a ne svobodně zvoleno -, potom nejsou za svoji orientaci zodpovědní, a měla by jim tedy být garantována stejná základní práva jako každé jiné menšině (např. etnickým minoritám), jejichž status minority je založen na určité biologické vlastnosti (Herek, 1991). Na druhou stranu jsou zde ale ti - mezi nimi opět zástupci komunity gayů -, kteří tvrdí, že není pravděpodobné, že se negativní postoje k homosexuálům změní jen kvůli tomu, že vědecké nálezy prokážou, že homosexualita je biologického původu. Tvrdí naopak, že takové nálezy této komunitě spise uškodí, než by jí pomohly. Varují například, že takový výzkum by mohl být vyuz,t k podpoře eugenického hnutí za eliminaci homosexuality prostřednictvím genetického inženýrství, chirurgických zákroků a některých dalších intervencionistických řešení (Zicklin. 1992). ^RQOY A PROSTňEOl a. biologie, pohlaví a gender: IN terakce prírody a PROSTREDÍ 77 , „pohledu1 . že ina.ytostudlerozdělena. Nékteřítvrdí, že stu-. je biologicky určena, zatímco jiní die HPorui' W*"' * "^všichni ale varují, že véda prostě ještě aro-jSOUktomutotvrzenís^ ■ T* anj u2VÍfat) plné nerozum,, stále cesuvývojesexuálníotázek a zkoumané chování je tak kom-jesié existuje mnoho nezoop ^ ^, spojujg sexuá|nf Q{. p,exní.žeie není mozne redukovat em3ň 56 ^tľľJeľs^je okovou strukturu se sexuální oriem* nékolikgenújhormonálnísekreci. která uspořádá mozek tak, ze jedinec je později pňtahován bud k opačnému pohlaví, nebo k pohlaví stejnému (Blum. 1997). Existují výzkumy, které prokazují genetickou souvislost se sexuální orientací "(Baiiey aPillard, 1991; Baileyetal., 1993; Hamer etal., 1993; Hu et al., 1995). Jiní vědci ale nebyli schopni ověřit zjištění těchto studií ani studie LeVayovy (Blum, 1997;Marshall, 1992; Rischetal., 1993; Spanier, 1995). Tyto výzkumy byly také kritizovány z metodologického hlediska. Například lesbické ženy byly povětšinou z těchto výzkumů vynechány. Pokud byly zahrnuty, nálezy hypotézy nepotvrzuji,, když někteří vědci tvrdí, že je to proto, že ženská sexualita je ovlivňovaná jiným .genetickým scénářem" než sexualita mužská (Blum, 1997) Druhý SETľzkoumal celkem 41 mozků- A"en a ^ * -d,1y po20rované nadále "ejasný-Je možné' sexualitou než naopak. 3 Gorskim J^u způsobeny spíše homo- zpolitizovány Žatí*, % nalezVzde Dffihf 8l' Hubbard Mz "-WHa 6) jľľ n6ní J«tf buoľ ľanyCh StUdií b^ téměř ^'^r^^Cá,níni SVStě ~ * ^^pektova,,. (niř Sexua'n, preference & ^ VanQv8lum.i997>s.135). ' (Citovár POHLAVÍ a gender. '^'WíAOP* a prostredí Pozdější výzkum, využívající moderních technologií jako nukleární magnetické rezonance (Magnetic Resonance Imaging, MRI), tuto hypotézu podpořil.7 V jedné studii, kde byly zkoumané subjekty požádány, aby dokončily rým, zobrazení MRI u mužů pří této aktivitě ukazovala, že září malé frontální centrum v levé polovině mozku, zatímco u žen září obě strany této části mozku (Shaywitz et a)., 1995). v jiné studii, která srovnávala elektrickou aktivitu mužského a ženského mozku při sérii testů zaměřených na výběr slov, většina žen vykazovala stejnou aktivitu v obou hemisférach, zatímco u většiny mužů se projevovala pouze v levé hemisfére (Blum, 1997). S tím je spojeno i zjištění, že corpus callosum - masa tkáně a nervových vláken, která spojuje obě hemisféry (viz Obrázek 2.3) - je u žen až o 23 procent větší než u mužů (Allen a Gorski, 1992). Je možné, že větší velikost corpusu callosum v ženském mozku umožňuje lepší komunikaci mezi oběma mozkovými hemisférami. Co ale tato zjištění znamenají z praktického hlediska, tj. z hlediska každodenního života mužů a žen a jejich interakce? Jeden autor tvrdí, že pohlavní rozdíly v lateraliza-ci mozku mohou být důvodem, proč je pro ženy snazší vyjadřovat emoce. Mezi oběma polovinami ženského mozku, z nichž jedna je zodpovědná za kontrolu řeči a druhá za emoce, totiž dochází ke spojení a vzájemné komunikaci (Blum 1997). Tato teorie ale nebyla potvrzena a navíc ji komplikuje fakt, že na vyjadřování emocí se podílejí další struktury mozku. Jiní předpokládají, že rozdíly v uspořádání mozku, které jsme zde pro bírali, vysvětlují, proč ženy dosahují lepších výsledků v testech verbálních schopnosť, zatímco muži mají lepší výsledky v testech prostorových schopností (viz kapitola 4). Zvýšená komunikace mezi oběma hemisférami může vést k lepším verbálním dovednostem, ale může mít za následek i zhoršení prostorových dovedností (Gorman, 1992). Bez ohledu na to, jaké typy chování tyto rozdíly vysvětlují, se mnozí zabývají spíše otázkou zdroje těchto rozdílů. Jsou pohlavní rozdíly mozku přítomny již při porodu jako produkty vrozené biologie? Nebose vyvyejí v závislosti na různých socializačních zkušenostech mužů a žen (viz kapitola 3)? Je například možné, že se ženy a muži v průběhu života uč/zpracovávat jazyk a interpretovat prostorové vztahy různě a že se jejich mozky těmto socializačním zkušenostem přizpůsobily. Je jisté, že zjištěné rozdíly pravděpodobně vypovídají o naší kultuře přinejmenším stejně výmluvně jako o biologii, a to z toho důvodu, že tyto dvě sféry, jak jsme si již všimli, nefunguj, oddelene a nezávisle. Spíše se zdá. že jejich vztah by bylo možné lépe charakterizovat jako interaktivní smyčku zpětné vazby. Jak napsal jeden vědec: „Na určite urovn. je všechno biologicky determinováno, ale to. jak se to projeví, vždy zálež, na interakci s prostředím" (Wallen, citováno v Blum, 1997, s. 279). a. B.OLOGIE. POHLAVÍ A GENDER: INTERAKCE PRÍRODY A PROSTŘI 79 ^;MÉKT0 ^í i otázna. i^K hormony ovlivnu, chova-23 .prínu zku se pojí « studoval John NUTILY ^l»^^V^ins Unosit, Money na Genderové «*» Pen(St0hoto chlapce, který se spo.u ^s^ident.ckyrndvojcet > ^ ^ ^ ^ ^ més,CUi Myž se ky normální chlapec. * e konzu|tacích s lékaři se rodi- Lnna^uabylanaplánovánaceloživotníterapíehormonaln.nah^ aje-ho kolegové v roce 1973 uvedli, že dvojče, které bylo operativně změněno na dívku, se .úspěšné- socializovalojako dívka: dávalo přednost šatům před kalhotami, hrálo si s femininnímí hračkami, dávalo přednost dívčím hrám a na rozdíl od svého bratra bylo čistotné, upravené a rádo pomáhalo s domácími pracemi. V roce 1997 dva jiní vědci, Milton Diamond a H. Keith Sigmundson, publikovali závěry kontrolní studie tohoto dítěte. Zjistili, že přibližné ve věku dvanácti let se u dítěte začaly objevovat vážné emocionální problémy, protože melo zjevné mužské vzezřeni, a to i přes estrogenovou terapii, která vedla k vývoji prsou a dalších druhotných ženských pohlavních charakteristik. Kvůli svému vzezření bylocílem mnoha uštěpačných poznámek svých vrstevníků. Rodiče dítěti o inci- mvane rarve íeminmm chování bylo pouze snahn., ■■, - čtrnáctiletsedítérozhodlo zerxestaneľ °C' ^ * ^ •erap-í a operací genitálií Kdyžmuknn - ^ " 0drnítto další hormonální * oddychlo. NaKonec podstoľPiľho ' ^ °jeh0 hÍSt°ľÍÍ řekl' uved,°' že Ve věku pétadvaceti se J™* s operativně rekonstruovat penis. ^i^^ i^a m, a postní zprávy t /e * p" interpretaci pňp^ ľ 3 S*»«-«on. 1997). připad'kte" - »* pi Uvľdíi 86 t0t° * "emoh o 8mUndS°n nabíd" kontro- ^ p-.ože eh?;: r-Ar se * ^Trn*x«*°*^ ** a b'Oí.ogie. pom, .... . ^emundson, 1997). 'ROSTŘEDl Víme, že testosteron přispívá k diferenciaci fyzického vzhledu mužů a žen. Na začátku této kapitoly jsme se dozvěděli, že testosteron je také do značné míry zod povědný za vývoj mužského téla z pohlavně bipotencionálního embrya. Vede ale sekrece testosteronu k vytvoření mužského mozku, který následné vede k vytvoření distinktivních znaků a chování, které v naší kultuře spojujeme s maskulini-tou? Podívejme se na některé výzkumy, které se týkají vlivu testosteronu na chování. Potom se budeme zabývat vlivem „ženských" pohlavních hormonů. 2.3.1 Testosteron a gender Pokud byste se lidí zeptali, který rozdíl v chování mužů a žen považují za hlavní, vétšina by pravděpodobně uvedla agresi - konkrétně to, že muži jsou agresivnější než ženy. Výzkumy agresivity poskytují jedny z nejkonsistentnéjších výsledků týkajících se pohlavních rozdílů v chování, a to od dětí předškolního věku po dospelé. Jedno z vysvětlení pohlavních rozdílů týkajících se agrese je spojeno s faktem, že muži vylučují vetší hladiny testosteronu. (Zde je důležité si uvědomit, že muži a ženy vylučují stejné pohlavní hormony, ale v odlišném množství. Muži vylučují více testosteronu a jiných androgenů, zatímco ženy vylučují více estrogenu a pro-gesteronu. Všechny steroidní hormony jsou deriváty cholesterolu.) r< •. k ^ Důkazy o vztahu mezi testosteronem a agresí pocházejí primárně ze studií týkajících se zvířat. V těchto výzkumech je laboratorním zvířatům (krysám, myším nebo opicím) injekčné podáván testosteron. Obvykle dochází k tomu, že bez ohledu na pohlaví začnou pokusná zvířata vykazovat větší známky netrpělivosti, zapojují se více do her s fyzickým nábojem a vykazují vyšší míru bojovného chování. Variací na toto téma jsou výzkumy, při nichž jsou novorozená zvířata kastrována s tím výsledkem, že v dospělosti vykazují menší agresivitu v chování. Někteří lidé tato zjištění přijímají jako neochvějný důkaz toho, že muži jsou biologicky naprogramováni k agresivitě. Při interpretaci těchto výsledků nicméně existují důvody k opatrnosti. Za prvé. vyskytuje se mnoho odlišností v chování u různých druhů zvířat. Samice pískomilů a křečků jsou například stejně agresivní jako samečkové stejného druhu, aniž jim byl podáván testosteron (Fausto-Ster-'ing. 1985). Tato různorodost zjevně ukazuje na obtíže všech generalizací týkajících se chování toho či onoho druhu hlodavců, nemluvě o srovnáván, hlodavců s lidmi (Angier, 1992). Výzkumy lidí ukazují, že vysoké hladiny testosteronu obíhajícího v krv. korelují s podrážděností, soutěživostí a hněvem. Tento výsledek platí jak pro muže. *. BIOLDG.E, POHLAVÍ A GENDER: INTERAKCE PňÍRODV A PROSTftEOl ván nebyl (Van Goozen et al.. 1994). vědci však stále ještě nejsou z různých důvodů schopni vztah mezi testosteron ^ím r>ř0c„. - -"-.vrt ie. že se hladina testosteronu a specifickým lidským chováním přesně testosteronem f______^ dne ^maticky mění, jtoivzávistostinastimulecínpncriaz ^urnya.e'.káza-y^úroven testosteronu tech ksojtéživosti. Vjedne steronu před zápasem, v aioiv».»»- se goutéživostí. což je založeno na tradiční 51 mmdlľZÍE testosteronu vede ke zvýšené soutěživosti. Nedávné „i studii se zjistilo, že u tenistů stoupá hladina testo-průbériu hry klesá a potom dramaticky stoupá u hráčů, 3 stejně dramaticky klesá u těch. kteří prohráli (Booth et al., 1989; MazuraLamb, 1980). Stejný vzorec byl zjištěn i u šachistů (Mazur et al., 1992). Tato zjištění vedla některé vědce k hypotéze, že nejde o vztah mezi testosteronem a agresí, ale spíše o vztah mezi tzv. dominancí/proslulostí a testosteronem. Dominance .odkazuje na vyšší sociální pozici, které je dosaženo vítězstvím nad jinými lidmi v rámci soutěživé konfrontace. Proslulost se získává dosažením vyšší společenské pozice, a to díky společensky oceňovanému a schvalovanému výsledku" (Kemper, 1990, s. 27-28). Atak Booth a jeho kolegové (1989) zjisti- to^TT****** ^eflítesíos*™ ^n před promocí, tj. den předtím, nez dosáhnou statutu Drosluloíti - , m .0™ ,«,„, lílt0(J |KMi)ei J"1' * "kane. ,ak biologii o*- Dalšídúvod, proč vědci m' " • W „. i, Kstei;"Tra "* Wa" mca 'estosteronem ««■ m s, „MlBjI J*""* z několika chemických slou- ÍÍF^mmtXZ?*"kte,é «™* *» ÄSE - *ik*a)r °°a *° - »"« nachí,,," W a »«»«» «>„ 1 PrOS"e* °'°»eň aero Sj**** "e,">M«™ko,s,Wr„,,k,en d<> velké míry ovlivňováno šiti* 26 ter*o fakt může naopak přehlušit nebo pozměnit potenciální vlivy různých hormonů, studie žen například ukazují, Že ženy mohou být v určitých situacích stejně agresivní jako muži, například tehdy, když jsou za své agresivní chování odměněny nebo když se domnívají, že je nikdo nepozoruje (Frieze et al., 1978; Hyde. 1984). Výzkum naznačuje, že ženy pravděpodobně popírají agresi kvůli sociálním tlakům, které je nutí chovat se žensky či podle ideálu dámy. V případě, že takové tlaky chybějí, je pravděpodobné, že budou vyjadřovat agresivitu stejně jako muži. Výzkum v rámci různých kultur indikuje, že se ženy mohou chovat stejně agresivně jako muži, ale to, jak agresi vyjadřují (například v rámci opozice verbální versus fyzická agrese), je strukturováno podle genderových norem dané kultury (Bjorkqvist, 1994; Lepow-sky, 1994; víz také Crick a Grotpeter, 1995). S tím je spojeno jiné zjištění, a to že u žen je daleko pravděpodobnější, že budou vlastní agresi vnímat jako něco, co pro ně představuje nebezpečí, a proto mohou agresivitu popírat v situaci, kdy existuje vysoké riziko odplaty (Bettencourt a Miller, 1996; Eagly, 1987; Eagly a Steffan, 1986). Bylo také zjištěno, že agresivita u mužů i žen klesá s věkem a vyšším vzděláním (Harris a Knight-Bohnhoff, 1996). Přestože je testosteron a jeho vliv na agresi zřejmě nejvíce zkoumaným hormonálním genderovým rozdílem, neunikly vědeckému - a populárnímu - badání ani „ženské" pohlavní hormony. Podívejme se proto nyní na vliv „ženských" pohlavních hormonů na chování. 2.3.2 Ženy, hormony a chování Všichni jsme slyšeli příběhy a vtipy o změnách v ženské psychice a chování v důsledku měsíčních hormonálních změn v ženském těle. Podle tohoto stereotypu ztrácí žena kontrolu, je v depresi, rozzlobí ji i nejmenší prohřešek a je puzena potřebou uspokojit vlastní chutě na sladkosti nebo slaná jídla - toto všechno jsou znamení, že za pár dní žena začne menstruovat. Oficiální jméno pro tento neduh je premenstruáinf syndrom, zkrácepě.PMS^ Názor, že ženská psychika a chování jsou diktovány hormony, je velice stará. Jak nám připomíná autorka vědeckých publikací Deborah Blum (1997, s. 189). slovo androgen pochází z řeckého slova „muž" a estrogen z řeckého slova pro „šílenství-. Premenstruální syndrom se v lékařské literatuře objevil as. pred pětašedesáti lety. V průběhu osmdesátých let si získal pozornost veřejnost, zejména v důsledku medializace dvou vražd ve Velké Británii. První pnpad se odehrál v roce 1980 a týkal se sedmatřicetileté ženy, která v plné rychlosti najela pnmo CE PRlROOY A PROSTREDÍ BIOLOGE POHLAVÍ A GENDER: INTERAKCE PRÍRODY A PROSTAEDÍ 83 -™, «91; Morgan et a!., 1996). N* Z""! PS^^m funkcem Í ^ me^truačního cyklu a tako-reakce kůže *■* audiální . čichQvá citl, t0,ikVa^ C m POh^ -M- témito nálezV ^cké nepohodlí zdšl ^ * mnoh° ž<* v ohn '2et°*^*h ' ******* zažívá určité *- 9i0logle pn áiak0 ^mální a nevidí me*. p°hlav| a b£k|d . AKCe PRÍRODY A PROSTREDÍ struaci jako oslabení (Golub, 1992). Ripper (1991) předložila hypotézu, že jedním z důvodů, proč vědci často zjišťují negativní postoje vůči menstruaci, je ten, že dotazníky, které se v takových výzkumech nejčastěji používají, se ptají pouze na negativní zkušenosti. Ve svém výzkumu použila dotazníky, ve kterých byl potlačen negativní přístup k menstruaci, a zjistila, že „menstruační cyklus skutečné má u [zkoumaných žen] vliv na většinu nálad a na to, jak hodnotí svoji výkonnost. Bylo by nicméně přesnější popisovat tuto variaci spíše jako pozitivní než negativní!" (Ripper. 1991, s. 25; viz také Culpepper, 1992). Tyto studie jistě ani nepotvrzují, ani nevyvracejí existenci PMS, pokud je ale vezmeme jako celek, umožní nám přibližně posoudit současný stav vědeckého poznání tohoto problému. Ve zkratce se dá říci, že existuje velice málo definitivních závěrů o PMS jako předmětu medicínského zkoumání. Přesto tisíce žen každý rok hledají pomoc proti symptomům PMS a výzkum v této oblasti ukazuje, že vedlejší účinky mnoha léčebných programů mohou být horší než sám PMS, Nejčastéjší lék na PMS je podávání hormonu progesteronu, obvykle v průběhu premenstruální fáze cyklu. Klinické studie progesteronových přídavků ukazují, že nemají téměř žádný vliv na úlevu od symptomů PMS (Blum, 1997), ale že mohou mít vážné vedlejší účinky, například bolest v prsou, vaginální nebo rektální otekliny, zmenšený sexuální pud a krvácení mezi menstruacemi. Ješté víc ale vědecké pracovníky zajímají dlouhodobé efekty pnogesteronové léčby, neboť laboratorní testy poukazují na spojitost mezi progesteronovými injekcemi a zvýšenou mírou rakoviny prsu a cervikální rakoviny. V neposlední řadě může být progesteron návykový (Golub, 1992). Další běžná léčba PMS spočívá v podávání obrovských dávek vitaminu Bs, ale ani tato léčba není bez vedlejších účinků. Jak ukazují výzkumy, vysoké dávky vitaminu B6 způsobují poškození mozku a mohou vést ke ztrátě citlivosti v prstech na rukou + H*. a nohou (Fausto-Sterling, 1985). Dr. Judith Abplanalp (1983) ve svém pečlivém pře 4 zkoumání výzkumů týkajících se úlevy od symptomů PMS zjistila, že placeba (tedy/' U g neaktivní látky s nulovým lékařským obsahem) jsou při léčení symptomů PMS stej-^ , ně_úspěšná jako vitaminy, hormony a další léky (viz také Blum, 1997). To znamená, ^ O že pravděpodobnost, že pacientky uvedou, že se po tabletce cukru cítí lépe, je stejná jako v případě vitamínu B6, progesteronu nebo dokonce léku Prozac. Musíme být maximálně opatrní, aby naše interpretace těchto zjištění nevyzne.a tak, že to, co ženy během menstruačního cyklu prožívají, existuje „pouze vjejich mysl. . Ani to neznamená, že biologické faktory nemají na prožitek menstruace zadny vliv. Menstruační cyklus je zjevně biologického původu (Blum, 1997). Snažme se zde S B,0L0GIE, POHLAVÍ A GENDER: iNTERAKCE PňlRODY A PROSTREDÍ být pn hledaní .leku ľ _; fjftcnuseptovádí^ ienebpcoPresne)eJ ' ř3kt°rŮ W rzlTnľľkoumání premenstruálního syn-^iľa^a^s,, ne, schopna „ci. co lsoDuje.PreStojsau tisíce žen podporovanyvtom, pfenéPMbj*.— ■ jjm dop0ručovány látky, o n.chz je známo, aby vyhledávat léčbu p '. strukturámí faktory, které stres způsobují a které - /Ma*pns 1996-viz také kapitoly 6. 7 a 11). ti tomu ignorovaný (Markens, nw>. 2 4 VZÁJEMNÉ PŮSOBENI BIOLOGIE A KULTURY Problémy, které jsme nastínili vtéto kapitole, podtrhují vzájemnou interakci sociálních a bioiogickýchíaktorů. Nyní by se ale patřilo, abychom se s větší přesností zamysleli nad tím, co myslíme vzájemnou interakcí. Lynda Birke (1992, s. 74) tvrdí, že feministické kritiky biologických teorií vývoje genderu mají tendenci chápat biologii jako něco, co je prvotní - jako „biologický základ, na který jsou přidávány zkušenosti a vliv prostředí během našeho vývoje jako lidských jedinců" (důraz autorky), Birke tvrdí, že potíž s takovou pozicí je, že popisuje vývoj jako nico.copro^á podél nějaké jednoduché linejrnídráhy: biologický původ jedin-ce klade omezení na to. co se mOže ve svém kulturním prostředí naučit. Takový ie"o či její prostJe(Jíi a|e m °ia a ze ch°vani jedince může změnit nejen na výzkumných prací, které jsroT"' bÍ0,0Sii a fyziologii. Je zjevné, že větši-Blrke^áfeminisljck0u " *° kapito1* zkoumali, tento fakt potvrzuje. S bi0l0g^ d^rminismus ^"^^ ^ré jednoduše nahra ^.Mis,otoho^ákf^ 1 - ^struktivismem. který popírá tělo ^^^^ *i i— nistických t Wdk°Pání "^P-vedlivýľh a t,V,StÍCké ^ ^ --p-^or;t^r;as-- - ^te^k:ř07oha biofogicky determi- I aspek^amenápřinei e^^^ bÍOlogie versus kU'' * Birke ,1992 s »■ «• fcíjfc^ "8 ****** nebo sociální f0Vě ««^0 'J* JJJJ těla jS0u také *** Polovina pravdy. Jak uka e angažovan0st v « 9 naše zkušenost gende-n6niie zkušeností osob. které nlRQDY A PROSTREDÍ žijí v konkrétních tělech. A je jisté, že tato těla a jejich (často neuspořádané) procesy musí být součástí jakékoliv nepřetržité konstrukce genderu"? Transformativní vysvětlení vývoje genderu. tj. výklad, který zkoumá, jak mohou kultura a chování jedince ovlivnit biologii a fyziologii a naopak, zdůrazňuje nástrahy používání biologických principů k ospravedlnění genderových nerovností a překonává dlouhodobé zaujetí pohlavními rozdíly. Jak vypozorovala Janet Sayers (1987, s. 68), „zaujetí pohlavními rozdíly a nerovnostmi bývá intenzivní zejména v dobách, kdy existuje vysoká pravděpodobnost, že existující rozdíly mezi pohlavími budou podkopány" (viz také Markens. 1996). Můžeme pouze spekulovat o motivech, které vedou některé vědce k vytrvalým pokusům vysvětlovat behaviorální a osobnostní rozdíly mezi ženami a muži z biologického hlediska. Existence rozdílů, dokonce i tehdy, když jsou biologického původu, nevyjadřuje nutně jejich hierarchické uspořádání. Nevyjadřuje nutně ani to, že určitý typ chování či vlastnost jsou inherentně lepší než jiné. To, že ženy a muži jsou v mnoha ohledech jiní, je zjevný fakt, avšak to, že by jedno pohlaví mělo být na základě těchto rozdílů diskriminováno, je sociální nespravedlnost. Klíčové pojmy androgenltální syndrom (AGS) porucha prenatálního původu, která je způsobena špatným fungováním adrenálních žláz matky nebo plodu nebo tím. že matky přišly do styku s látkami, které mají na plod stejný vliv jako androgeny Klinefelterův syndrom chromozomální abnormalita, kdy zápis chromozomální řady obsahuje tři (XXY) pohlavní chromozomy místo normálních dvou (XX nebo XY) mozková laterallzace specializace pravé a levé mozkové hemisféry na určité dovednosti pohlavní chromozomy jeden z třiadvaceti párů lidských chromozomů, který hraje primární roli při určení, zda se oplodněné vajíčko bude vyvíjet jako ženský nebo mužský plod syndrom androgenové necitlivosti genetická porucha, která způsobuje, že plod s chromozomy XY nem citlivý na androgeny vylučované varlaty syndrom deflclence DHT porucha, kdy jedinec nemá žádnou nebo téměř nulovou hlad.nu 5-alfa-reduk-tázy, enzymu, který je zodpovědný za konverzi testosteronu na dihydrotestosteron transformativní vyk.ad vývoje genderu teorie vývoje genderu, která uznává sfcutecne Interaktivní povahu biologie a prostředí, jakož i vliv lidského faktoru na vytváření genderu tím. ze zkoumá, jak může kultura a chování jedince ovlivnit biologii a fyziologii a naopak Turnérův syndrom chromozomální abnormalita, kdy zápis chromozomaln, rady obsahuje pouze jeden pohlavní chromozom (X), nikoli obvyklý pár (XX nebo XY) Doporučená literatura B,M. š. L. mm rne .enses ofgenter: Transfere W on se.ua, InenuaUty. New Haven: Yale University Press. 2. BIOLOGIE, POHLAVÍ A GENOER: I MTERAKCE PRÍRODY A PROSTŘEDÍ 91 TavsiS. C-l1' , ™.íSkŕ taH ženské prvky, a tak je léka-" .____.„.ítní. Někten intersewa'" j vaječníku nebo PoznámkV .^v.clnaKo.ejibrvtélnézavra.diMevětstudentekzdra. votn.^syntJromernXYYnetn^ Sí ort » vaf)at 8aásti žen5kýCh genitálii bez vajecmku nebo b,*'**! ovšem případy, kdy *J" ^ ne vaflat (Kelly, 19g5J. Tito jedinci jsou běžně nazý-^SIL* ale ~á,ové tato označení považuji za urážlivá. pcsM.iejttpo.ucha by prav^obně vůbec nebyla objevena. * Ve stejné studii * Hines a Kaufman (1994) tvtdí. že chlapci s AGS vykazují menši zajem o hry s fyzickým nábojem než chlapci, kteří AGS netrpí. 5 Kessler(lí96) Ská. že je nemožné získat přesné statistiky výskytu poruch, jako je syndrom androgenové necitlivosti, piowie na rozdíl od chromozomálnícri abnormalit nejsou tyto poruchy oficiálně zaznamenávány. Lékaň, se kterými vedla rozhovory, by se dokonce ani neodvážili učinit odhad výskytu této choroby, všichni se nicméně shodli na tom. že jsou tyto případy velice řídké. «Takové poziiiviu'hodnocení fiefdac/iůa široký koncept gendenj ale byly bohužel prakticky eliminováni kontaktem s bitou společnosti. Přestože oerdacfiové jisté nezmizeli, koncem druhé světové války se přístup k rtm v rámci komunit původních severoamerických obyvatel změnil v odsouzení ' 3" Pr3V:h°«" «* také WHliams, 1986). ^^^ZSZ^ľ^ m™mm-že méří které atomy ^"^'skvěloo analýzu jiných tec hncT i"'"***'0"*' «»7). Pinel (1997) * 6re Vědci a lél(a« P« koumání mozku používají. 3. GENDEROVÁ SOCIALIZACE V RANÉM DĚTSTVÍ Návštěvník nahlížející oknem do sálu porodnického oddělení nemocnice dokáže obvykle bez velkých potíží rozeznat, která novorozeňata jsou chlapci a která dívky. Dokáže to nikoli díky na první pohled zřejmým tělesným rozdílům, ale proto, že personál kupříkladu zavinuje dívky do růžových zavinovaček a chlapce do modrých anebo píše jména dívek na růžové cedulky a jména chlapců na modré. Zajímavé přitom je, že ještě na počátku století byly naopak dívky oblékány do šatů modré barvy, která byla tehdy spojována s jemností, zatímco chlapci nosili růžové šaty, protože růžová barva označovala mužnost (Rhode, 1997), Na barvách samých totiž ve skutečnosti pochopitelně nezáleží. Rozhodující je, jaké vlastnosti mají tyto barvy představovat. Od okamžiku svého narození jsou dívky vnímány jako křehké a líbezné a chlapci jako silní; takové jsou obecně přijímané genderové stereotypy, které se promítají do očekávání vztahujících se k chování dětí. V této kapitole si ukážeme, jak se genderové podmíněná očekávání přenášejí na děti skrze socializaci. Socializace je proces, jehož prostřednictvím si lidé pře dávají a vstřebávají společenské hodnoty a normy, včetně těch, které se týkají genderu. Socializace je celoživotníjtroceg a budeme se jí věnovat ve všech částech této knihy; zde se však soustředíme na ty její stránky, které se odehrávají převážně v raném dětství. Genderová socializace má někdy podobu vědomého úsilí, které posiluje genderová očekávání explicitními odměnami či tresty. Zejména chlapci jsou podrobováni přímým negativním sankcím, chovajHi se způsobem vnímaným jako nepřiměřený jejich genderu. Genderová socializace však může probíhat i prostřednictvím jemnějších signálů, skrytě přenášených způsoby, jimiž dospělí jednají spolu navzájem i s dětmi, dětským oblečením nebo třeba dětskými knížkami a hračkami. Také samy děti se vzájemně socializují, a to jak explicitní, tak i implicitní formou - vzájemnou interakcí v dětských kolektivech. Než přejdeme k dosavadním výsledkům zkoumání obsahu genderové socializace u malých dětí. podívejme se na samotný socializační proces. Nejprve si představíme některé vádficjsáteorte. které se pokoušejí vysvětlit, jakým způsobem malé děti své genderové identity získávají. 3-1 JAK SE UČÍME GENDERU Wzkumy ukazují, že děti začínajídávat přednost určitým hračkám v souladu s generovými stereotypy již ve věku kolem osmnácti měsíců. Dvouleté děti jsou si jíž 5í|domyvlasJn^ genderu i genderu jinýchjidí a během třetího roku života začí- GENDEROVÁ SOCIALIZACE V RANÉM DĚTSTVÍ 93 • ctnosti a typy chování genderové stereotypním způsobem * UfClte Z Je tedy zřejmé, že děti jsou vystavovaný gendero-olombok a Fivush, las )• ^ ^ ^ v|gstné stane že obsah técnto ^ signálům již ve velmi útlém veu ^? ^ _ ^ _^ &r^i 2rialích1apeakové.žejsouch,aPci?Aco mužské-, dělají jen chlapci a jiné věci (ty „ženské", jen d,vky? Jako odpoved na tyto otázky byla nabídnuta řada teorií a tři obecné typy těchto teorii nyní probereme: jsou to teorie psychoanalytičke, teorie sociálního učeni a teorie kogni-tivněvývojové. 3.1.1 Psychoanalytičke teorie Autorem bezesporu nejznárnější psychoanalytičke teorie genderové identity je rakouský lékař Sigmund Freud (1856-1939). Freudova koncepce je známa pod názvem teorie identifikace. '--- Podle Freuda procházejí děti během svého osobnostního vývoje několika stadii. Během prvních dvou stadií, nazývaných orálnía anální, se chlapci a dívky svým chováním a vnitřním prožíváním příliš neliší. Děti obou pohlaví soustřeďují své city především na matku, která zastává převážnou část péče o ně a uspokojuje vět-sinu jejich potřeb. Teprve ve věku řtvř iQ+ , - - výrazně odlišný kurs el ,d ^ ^ 8 Ch'aPCŮ naWr8t i odlišnosti od 2Í1 ■ \ ZaCmaJI Věd°my V'aStníCh «ál" a ^ ! ^ä^^^^^T^zahme třetí vývoiové sta" & nevědomky utváří vľ7 ^ d°Chází u dítěte k identl" I'"'a UĚi * chovat způsob ľor -Váni P°d'e ^ '°Ů™ stejného pohla-6 'denWik- u d^kTc 'USejíCÍm J6h0 ěende- Dú.ežité přitom je, U S3SU. identifika e „I 0d"Šn0U ^ ^^^H^^¥t^ *■* ^eud nazývá kastracní ské Pohlavní ol ^ Žárl^osti jej však ! ' Je P°dStata t2V' °idh ^ I ,eho S U^^rovány a T ^ d°mněnk". že všechny k0st a sí<" ^SžuS^^S^ soupeřit cT' Že StSJný °SUd m-" t0OalSlho soupeření °tec"Äckľ^t ° Vn'má otcovu ve"' P[0t0 ch,aPec snaží otci v SVé konk^enty. Namís-,ce přiPodobnitasvým způso- ace v Růmém OÉTSTVl bem tak slaví úspěch hned dvakrát: udrží si svůj penis a svůj sexuální vztah k matce realizuje zástupně, skrze svého otce. Chlapec se tak se svým otcem ztotožňuje a vstřebává jeho vlastnosti a způsoby chováni - včetně těch týkajících se genderu - do svého vlastního společenského repertoáru. Zcela odlišný je vývoj u dívky, jejíž identifikace s matkou je podle Freuda motivována tzv. závistí penisu. Závist penisu se v dívkách vytváří, když poprvé spatří mužské pohlavní ústrojí. Při pohledu na - řečeno Freudovými slovy - „o mnoho dokonalejší vybavení" muže dochází také dívka k závěru, že byla kasírována. Zachvacuje ji pocit nedokonalosti, žárlivost vůči chlapcům a opovržení vůči matce a vůbec všem ženám, které s ní toto „znetvoření" sdílejí. Svou lásku naopak přenáší na otce - vlastníka penisu, po němž tolik touží a ve snaze získat otce pro sebese s matkou ztotožňuje. Dochází nakonec k poznání, že může penis získat hned dvěma způsoby: nakrátko pohlavním stykem a symbolicky také porozením dítěte, zejména pak dítěte mužského pohlaví. Touha po penisu v ní tedy probouzí lásku k mužům (jež v první fázi zastupuje osoba otce) a žádostivost vůči nim (Friezeet al., 1978). Žena však nikdy nedokážesvé pocity méněcennostla-Záyjg-ti plně překonat, což na její osobnosti zanechává nesmazatelné stopy: ~^~7PT]cTt^méledy femininité větší míru narcismu, který má u žen také vliv na jejich volbu objektu - potřeba být milována u žen převažuje nad potřebou milovat. Důsledky závisti penisu jsou i jednou z příčin tělesné marnivosti žen: mají sklon více si cenit své přitažlivosti, která je jim jakousi opožděnou kompenzací za původní pohlavní méněcennost. Stud - který je považován za ženskou vlastnost par excellence, ve skutečnosti je však mnohem více plodem konvence, než by se zdálo - má, jak se domníváme, za cíl skrýt nedostatečnost vlastních genitálií. (...) Fakt, že Ženy mají jen málo smyslu pro spravedlnost, bezesporu souvisí s tím, že jejich mentálnímu životu dominuje závist" (Freud, 1983/1933, s. 90. 92). Freudovo dílo dokázalo obrátit pozornost vědců k významu prožitků v dětství a Přimělo tehdejší vědeckou obec zabývat se například otázkou dětské sexuality » možností trvalých následků průběhu dětství na lidský život. Nez vsak začnete Podezíravě sledovat každé čtyřleté dítě, které potkáte, měli bychom upozorr,,t. KJmm**™™ byla a je Ne iden^ac^Ko proces odehráSS^E^^^Zb J listuje objektivní zoůsob; kterým tJMm^^^^ "■né osoby, anebo na výmínky dotyčné osoby na vlastni dětství. Pntom GENDEROVÁ SOCIALIZACE V RANÉM DÉTSTVl 95 , nchotni vzpomínkám lidí důvěřovat, přetrvává prc, p^^^^p^'- krajně SUbjekt'Vm P°Vaha PSy-m inherentní zaujatost, kaz ^ ^ ^ ^ zgložené interpretace choanalytických metodvzbUZ . skutean0StJ. či zda vypovídají spíše o tom. prožitků zkoumaných osob op ^ & ^ j(jentjf jkace KrQmě ^ll^ má'° dÚkaZŮ "^ťal., 1978; Sherman. 1971). Veškerégenderové specifické vzorce chování ziskane v dětství navíc Freud 1 p0Pí jako neměnné, jednou provždy dané. Neponechává tedy žádný prostor I Irójéjich změnu, ať už na individuální, či společenské úrovni. Jakkoliv je přitom pravda, že gender se veškerým změnám houževnatě brání, zároveň platí i fakt, že učeni geniem probíhá po celý život a že člověk dokáže svéjednání a postoie měnit, je-li vystavován novým situacím a společenským modelům, Konečně nelze přehlédnout ani teníienční, protiženské vyznění freudovské teo-jfejtenUf^ Zeny jsou v ní popisovány jako méněcenné, přičítá se jim žárlivost, pasivita a masochismus.^reujifiny^mezuje jako „méněcennou odchyL ^^ormy; (Bern, 1993, s. 59). Femininitu vůbec vnímá jako spojenou celkově tedy teorie identifikace ženy jednoznačně anní a ženy poškozující.! J'126 V"ímat 1 Jako vysloveně miso- sÄtÄtr"ne"' íe něk,eřI 2 r'M°«* »»»'».»» , " ' ",aa""*»«^.etickém rámci psy-w <«' ľľľ"P5,MnIh°««— **■ ^vníhj:;::~ " ľ0dit ** tento jev ľ Ch0Vají *** k ženil 3 na°Pak pFÍChází s P^0" Uejich výlučné schopnos-10n zase tvrdí, že repro- 'ostžen-řQ- ",luÍÉi2st děli vnilrní Prober, v němí 6Ceno h.,s err,2 nosí a *í ™' slow eu. < duS6v"e «ngažovaly a pes^)í novy ^ J£ sk^cnost, že těla žen mají ^UŽSSproľUľČUJek dukčn e«ova soc. •orgány jsou vněj-v Raném dětství lř a činné, což se v mužské psýché odráží jejím,zaměrením na vnější svět a aktiv ní přístup k němu (Bern, 1993). Konečně Klein propaguje tezi, že primárním vzta nem určujícím vývoj genderové identity není vztah mezi otcem a dítětem (synem či dcerou), kde ústředním motivem vztahu je penis, ale vztah mezi matkou a dítě. temjehož ústřední motiv tvoří ženský prs, a to zejména z hlediska eTr^ía^tJ nich konfliktů, které prs v dětech vyvolává (např. dobro /hojnost vs. špatnost/ destruktivnost - Chodorow, 1989, 1995). jiní autoři využívající psychoanalytického přístupu, například Clara Thompson (1964), Jacques Lacan_(1977) nebo Juliet Mitchell (1974), vsazujíkonceptzávis^ ti penisu do společenského kontextu a vykládají jej tak, že ženy žárlí na mužský orgán jako na symbol mužské moci a mužských privilegií v patriarchální společnosti. Skutečným předmětem závistí je tedy podle nich vyšší společenský status mužů a jejich_větší míra svobody. Také teoretička feminismu Nancy Chodorow (1989; 1978) nabízí revidované pojetí teorie identifikace, které zasazuje získávání genderové identity do společenského kontextu. Pokouší se odpovědět na otázku, proč ženy během života vrůstají do rolí hlavních pečovatelek o děti a proč si k dětem vytvářejí silnější citové pouto než muži. Nabízí odpověď, že pro chlapce je proces identifikace nutně j)bjznější, neboť se musejí psychicky odpoutat od^svých matek a utvářet svou osobnost po vzoru otců, kteří značnou část času tráví mimo domov. Chlapci se tak nutně stávají citově odtažitějšími a utlumeftéjšími než dívky, které takovou Psychickou bariérou netrpí -jriatky a dcery naopak vzájemný vztah prožívají '"tenzivně a nepřetržitě. Tímto způsobem získávají dívky duševní predispozici pro ^rôäterskoTTpeč^ osobnost získává sklon více se vymezovat vztahy a pouty k jiným lidem než osobnost maskulinní" (Chodorow, 1978, s. 44). Dílo Nancy Chodorow je podnětné, podobně jako jiné psycho_ajial^ ^ak bývá kritizováno jako do značné míry empiricky necitelné, a proto postrádající důkazy (Lorber et al., 1990). Chodorow se hájí poukazem, že jej, teorie byla ^zena z empirického zkoumání a doložena klinickými pozorováním, (Chodorow l*>5). Spolehlivost psychoanalytických klinických dat však vždy vzbuzuje^ hyb-Chodorow sice vykládá výpovědi svých pacientů jako P^-^^ W*ace, jiný klinický psychoanalytik - byť by i sdí.el východiska^ZoZ analýzy - je však může interpretovat odlišně. Své empirické údaje nav, Chodorow :iskala od pacientů, kteří vyhledali její pomoc při řešeni svých problémů, krizíakon- nikW. a kteří proto nemusejí tvořit reprezentativní 3' SENDEROVÁ SOCIALIZACE V RANÉM OÉTSTVl obraz populace jako celku. 97 -0iakoetnocentrické. V kapitole 6 této knihy Se její dílo je rovněž kntizovan j ^ ^ ^ svéřovana vý|u- dočteme, že dělba práce ^ Qstech nevyskytuje, nicméně gender jako j § péče o děti. se v nekteryc ^ _ ^ ^ech SDO|ečnostech Kategorie - beZ on.edu na je^ pfedk|ádaný chodorow se vztahuje jen na bez rozdílu. Zda se, XJ - pr0 všechnv (| orlH;l ,., a|; 'bělošských středostavovských rodinách, není však. jak poukazuje Joseph (1981), pravdivým obrazem zkušenosti většiny afroamerických matek a dcer. Podobně také Segura a Pierce (1993) poukazují, že některé charakteristiky amerických rodin osob mexického původu - například přítomnost hned několika pečujících osob (babiček, kmoter, tet) v rodině - vyžadují rozšíření či úpravu daného modelu, aby lépe pokrýval odlišnosti v genderové výchově spojené s rasovou, etnickou a třídní příslušností. Chodorow (1995) na tuto kritiku odpovídá výzvou, aby se feministická psychoanalýza zaměřila na méně univerzalistické a esencialistické koncepce utváření genderové identity, které by braly v úvahu specifickou lidskou zkušenost a relevantní životní danosti, jako ]e rasová a etnická příslušnost, společenská třída či pohlavní orientace. Podle Chodorow se každý člověk aktivně účastni "tvářeni vlastního genderové specifického já skrze své citové reakce na prc-21S*™.*** *"**»W>. takže genderová identita a subjektivita - se u každého eľ "Jmym' ^ &snáemé P^míněná identita «ch (tedy emocionálních a iĹ ^ nero2borný™ prolnutím subjek-Ů^NancyChodorowrozvíL^ <19^ 517). ^'novédebaty-avzh,edemľtorľm'niStiCk°U PSyChoana»*<*ou teorii jistě rol.koncept nevědomí, bude - ■ * ÚVanacn ^ále hraje význam- ná problém ověřitelnosti pj"7 ^' čaSttěcht° deb« bezesporu soustřeďovat cím w«5uä»i«nf____ analytic g^derové identity, podívejme se prQt0 ng někte- -vysvět,en^procesU2ÍS~'^ck^orievšak ré odlišné přístupy. nejsou jediným existují 3.1.2 Teorie sociálního učeni pfjj. Teorie sociálního učení jsou oprott teoťúm psychoanatytickým Jednoduš ' QStj hiednější v tom smyslu, že se zaměřuji na empkicky pozorovatelé u ^--^ a jejich důsledky, nlkoVi na nevědomé pohnutky a pudy (Bandura, 1986V bb 3- GENDEROVÉ SOClAUZfeCE V RANE-M U tože těchto teorií existuje celá řada, mají několik společných základních principů, které čerpají z psychologického směru zvaného behaviorismus. Přinejmenším í s jednou důležitou myšlenkou behaviorismu jste se již nejspíš někdy setkali: je ' to myšlenka posilování. Následuje li po určitém typu chovaní odměna, zvyšuje se pravděpodobnost, že se takové chování bude opakovat - pokud naopak násle- ' duje trest, pravděpodobnost dalšího opakování se snižuje. Budete tedy mít větší j šanci, že svého psa úspěšně naučíte chytat frisbee, pokud mu za každé chycení a aport házecího disku dáte sušenku. Podobné lze psa odnaučit, aby močil na květiny ve vašem domě, pokud ho vynesete na zápraží, kdykoli se chystá zvednout nohu u některého květináče. Behavioristé tvrdí, že stejný princip posilování se vztahuje i na lidský proces učení, učení genderovým rolím nevyjímaje. Konkrétně tedy teorie sociálního učení říká, že děti získávají jim odpovídající genderové identity proto, že jsou odměňovány za chování odpovídající jejich i genderu a trestány za chování, které je s ním v rozporu. Někdy nabývají odmé-ný a tresty přímé podoby chvály, respektive napomenutí. Jeden z autorů této knihy například zaslechl ve frontě u pokladen v tržnici rozhovor, v němž malá dívka žádala otce, aby jí koupil malé nákladní auto z umělé hmoty. Otec na ni pohlédl s viditelnou nelibostí a řekl: „To je pro kluky. Copak jsi snad kluk?!" Dívka beze slova vrátila auto zpět do regálu. (Zajímavý je fakt, že u chlapců budí chování připisované opačnému genderu obecně ještě ostřejší projevy nesouhlasu, než je tomu u dívek - viz např. Fagot, 1985; Martin, 1990.) Děti se však učí také díky nepřímému posilování. Mohou poznat důsledky určitého chování například pou-hým pozorováním chování jiných (Bronstein, 1988). Vjedné zkoumané skupině sice rodiče déti^výslovně nenabádali, aby si hrály s hračkami považovanými za odpovídající jejich genderu, když si však děti zvolily hračky spojované s opačným genderem, jejich rodiče byli méně často ochotni si s nimi hrát (Langlois a Downs, 1980). J Poslední příklad ilustruje druhý důležitý princip teorií sociálního učení: djtjje ilijeiexLposilováním, ale také rvápoj*^^^ okoll-^ba j P^^vi^ pochopitelně ruku v ruce. Det, *ou odměňovány za nápodobu některých druhů chování a trestány za napodobu ^nejčastěji přitom napodobují právě ty osob, Které j^ich chován, pos^ *STaml. Stoupenci teorie sociálního učení konstatují, že dět, s. za vzor svého chování nejčastěji berou ty dospělé osoby, které vnímají jako vlídné a přátelské « úroveň mocné di.ckedítě, ktpró Cla|ním svptč ■ . T:------ c' Klere je ve světe .-.„, - ■ • kterv Je obklopuje- 3gew UP,nymci^m:ž,votmu-musípři- ACE V RANÉM DÉTSTVl padat jako zcela chaotický. Jedním z prvních úkolů, které dítě vjeho vývoji čeka jfi je hledat smysl veškerých informací, které přijímá pozorováním okolí a interakcí s ním. Podle kognitivněvývojových teorií řeší velmi malé děti tento úkol tak ze v okolním hmotném a sociálním světě objevují vzorce. Děti prý mají k hledání vzorců přirozený sklon, a „jakmile začnou určité kategorie a pravidelnosti objevovat, spontánně si v souladu s nimi vytvářejí i představu o vlastním já a soubor sociálních rolí" (Bern, 1993, s. 112). Pořádající kategorie, které si děti takto vytvářejí, se nazývají schémata a jedním ze zvláště užitečných schémat malých dětí je pohlaví. Proč právě ono? Odpověď spočívá v druhém hlavním principu kognitivněvývojových teorií: porozumění dětí okolnímu světu je určeno stupněm mentální vyspělosti. V rané fázi svého živo- i ta (podle Piageta ve věku mezi osmnácti měsíci a sedmi roky) má dětské myšlení sklon ke konkrétnosti: opírá se o jednoduchá a jasná vodítka. Ženy a muži v naší společnosti (a ve většině společností ostatních) vypadají odlišně: jinak se oblékají, mají jiné účesy a vykonávají jiné práce. Pohlaví je tedy poměrně stabilní a snadno rozpoznatelnou kategorií, projevující se v mnoha jasně viditelných fyzických příznacích (Bern, 1993). Děti tuto kategorií nejprve vztahují na sebe, vymezují se podle ní a uspořádávají podle ní svou identitu. Poté ji začínají vztahovat i na jiné osoby ve snaze roztřídit lidské vlastnosti a typy chování do dvou skupin - mužské a ženské - a následně hodnotit pozorované chování lidí jako genden> vě přiměřené (tedy „správné") či nepřiměřené („špatné"). ^ Kognitivněvývojová teorie nám pomáhá vysvětlit, proč mají děti silný sklon upřednostňovat odpovídající pohlavně stereotypní hračky a činnosti, hledat si přátele shodného pohlavia zastávat rigidně stereotypní představy o genderu (Cann a Pal-mer, 1986; Cowan a Hoffman, 1986). V období od dvou do šesti let se děti nacházejí v následujícím raném stadiu vývoje, nazvaném Piagetem predoperačnístad>-\ um- V tomto období mají děti sklon pohlížet na veškeré pravidelnost,, které ve svém světě pozorují, jako na jakési neměnné mravní zákony a nemají jeste schopnost vnímat jednotu v různosti; nedokážou tedy pochopit, že i pokud se povrchní vlastnosti určitého objektu změní (například délka mužských vlasů), jeho totoz-**t zůstává táž (muž zůstává mužem, přestože mu vlasy sahají až do P»^^ """Mír. že sořibývajícím věkem a postupným rozvojem svého kognitivn.ho sye- * zaujímajTděti k ÄSSÄ^' T^rlT^ Pu adolescence (Bern. 1993; Golombok a Fivush, 1994, Stod ar od|išný názor ovšem mají Carter a McCIosky, 1983). 101 3 GENDEROvÁ SOCIALIZACE v RANÉM dětství - - ujovým teoriím několik výhrad. Jedna Se Krizovévznáseiíprot. ^V^^f genderovou .dentitu. Kognitivnévývc- V "émŽ S' Ha do období věku od tri do pět, let. výzkumy však (Až teorie tuto fázi *W m ^ ^ ^.... ve dvqu ,etecn (cowan a hoff naznačují, ževe skutečnosti n peinovějších výsledků navíc vyplývá, že ,Q9fi. Fagot a Leinbach, 19tS.il. MeJ' mart. 1986, Fago . kategQrjemi C| scnematy pro vsech Itické Pfestože si sami genderovou identitu osvoji.i (SKitKa a Mas.ach. 1990). Dívky mají obecné větší znalost genderu než chlapci, zároveň vsak byvaj. tole-rantnéjšívůči chování překračujícímu genderová vymezení. Celý proces, kterým sedíte učí operovat s kategorii pohlaví jako pořádajícím schématem, jakož i vnější proměnné, které mohou tento proces ovlivnit, je tedy třeba zkoumat ještě h lou-běji. Většina dosavadních výzkumů v této oblasti se bohužel zabývala pouze dětmi z bělošských stíedostavovských heterosexuálních rodin, takže víme jen málo otom.jak mohou význam pohlaví a genderu pro schematizační úsilí malých dětí ovlivňovat faktory jako rasová, etnická a třídní příslušnost, struktura rodiny či pohlavníorientace rodičů. Existujívýzkumná data, která ukazují, že černošské děti nejsouvedenykúplně bipolárnímu vnímání genderu (Hale-Benson, 1986; McAdoo, ľrl-ľt°ŠSké'316 1 hÍSPánské děti ^ mônô výrazně formovány ^■BonhamasJ;TZT ^ ****** ^ ™* Gonzalez' 1982; ^ této výhradě se pojí jiná ješt- -^ který děti v P0ustatě rea;27ľejŠÍ: * UČ6ní g6nderu POPLUJÍ jako ,l0mie žena ve smyslovém "* 3 * Prvořadou roli dicho- E^^? ^itivněvývojové teorie zásad- :s,« souhlasit s tvr: f1° hlavni zařadí d!ľ""'& Pokud *> někdo při interakci s dítě-'"fencích t,^-. Wl drtete, nau tn*~ - a. ™toto zarazení usměrňuje jeho chov* Oblékání leender°^l W( ľ Zara2ení USměrňMÍe j6t i svět JÍKíW Patfíktěm 11}Shakm et 1985, s. 956). "^ejším způsobům, jimiž rodiče-utv* Představy, řeiííučí, . v w> tn k třm « • Pric-t-,,. ovVCh u> • "r"iuuui ii, jimi/l ruuw .^f*^^ ?^ se však stereotypy 0 a nezbytně také do odlišných pfTstW* k výchově? Zeptáte-h se rodičů, zda se k synům a dcerám chovají odlišně čistě na základě jejich pohlaví, většina nejspíš odpoví ne. Řada výzkumů však svědčí o tom, že to, co lidé tvrdí, že dělají, a to, co dělají ve skutečnosti, není vždy totéž. S některými z takových zjištění se nyní seznámíme. 3,2.1 Interakce mezi rodičem a dítětem SlovaJnfera/rce označuje vztah výměny mezi dvěma či více lidmi, lrvajícLpo_uríi-tou dobu. Tento základní význam je třeba mít na mysli, hovoříme-li o interakci mezi rodičem a dítětem, jelikož nejde o jednosměrný přenos z rodiče na dítě, ale o proces obousměrný. Rodiče někdy na tuto skutečnost sami poukazují, když odpovídají na otázky po formě a obsahu jejich interakce s dětmi. Tvrdí, že chlapci jsou v kojeneckém i batolecím věku „živější" než dívky: jsou neposednéjší a snáze se rozzuří, dívky jsou prý naopak uvolněnější a lépe se ovládají. Znamená to, že rozdíl v přístupu rodičů k dětem mužského a ženského pohlaví je dán biologicky podmíněnou odlišností mezi pohlavími co do temperamentu? Nelze to vyloučit, výzkum psycholožky Liz Connors (1996) však zároveň naznačuje i možnost, že malé dívky se dokážou lépe ovládat než malí chlapci prosté proto, že to od nich jejich matky očekávají. Při pozorování dívek a chlapců ve věku od tří a půl do čtrnácti měsíců zaznamenala Connors v chování dětí obou pohlaví jen malé rozdíly. Zároveň si ale všimla, že matky dívek přistupují ke svým dětem citlivěji, zatímco matky chlap ců jsou naopak přísnější. Z jejích pozorování vyplývalo, že čtrnáctiměsíční dívky cítí pevnější citové sepětí s matkou než stejně staří chlapci; tento rozdíl autorka připsala právě sdílnému přfctnpii matek k dětem. Pozdější zkoumání závěry Connors potvrzují. Fagot a její spolupracovníci (1985) například pozorovali, že přestože zkoumané třinácti- až čtrnáct-měsíční děti nevykazovaly ve svých pokusech o komunikaci žádné systematické odlišnosti vzávis-losti na pohlaví, dospělí častěji reagovali na chlapce, pokud si „vynucovali pozornost" agresivitou, křikem, pláčem ci fňukáním, zatímco podobné snahy ze stra ny dívek byly většinou ignorovány. Titíž dospělí byli naopak vnímavější vůči dívkám, Pokud komunikovaly gesty, jemným dotykem nebo prostě mluvením. Zvlaste výmluvným důkazem je fakt, že když pak Fagot a její kolektiv stejnou skup.™ det. sledovali o jedenáct měsíců později, zaznamenali již v jejich stylu komunikace zřetelné odlišnosti: chlapci si počínali asertivnějl, dívky zase více mluvly. - a ♦áma nrthalilv že rodiče komunikuji se svými I další výzkumné studie na podobne terna odnaiuy. ze >w . . - „, ..7íu3íí větší počet a pestrejší zaso-syny a dcerami odlišně. V hovoru s dcerami užívají versi ^ 1 1 1 9. GENDEROVÁ SOCIALIZACE V RANÉM DĚTSTVÍ RANÉM DĚTST ce 1994 zákon zakazující provádění prenatál-lnd,cký parlament schválil ^"^.^„^^ítěte. Většina komentátorů však nich testů výl^né 23 uce'emnevk|ádá velké naděje. Zabíjení novorozenců by|0 v účinnost tohoto opatrení nev^ ^ ^_ ^ ^ ^q zústává dodnes ^ v mdli postaveno mimo zákon pr ^ provedený v roce 1993 zjisti,, ným jevem, zejména ^^J^. ročné umírá na 300 000 novorozených .evdůsledku umírají v důsledku zanedbáni (Bums. 1994). ir:r:: l^í. , p^r zákaz Prenatá,nIC, teStů Prov, děných s cílem selekce pohlaví povede jen ke zvýšen, ceny takových testů, v důsledku čehož se chudé páry začnou znovu uchylovat k prime infanticidě, aby se zbavily nechtěných dcer (Burns. 1994). Existujívšak i prognózy, že v důsledku dalšího zdokonalování lékařských technologií, které umožní určit pohlaví dítěte snad již v devátém týdnu těhotenství, bude počet ukončeni těhotenství v rámci selekce pohlaví přibývat i v USA a Evro-pé. Průzkumy ukazují, že ochota lékařů užívat prenatálních diagnostických nástrojů výlučně k určení pohlaví dítěte roste. Například v roce 1972 bylo k takovému kroku ochotno pouhé 1 % amerických lékařů, o tři roky později už to však bylo 25%. V rámci mezinárodního srovnávacího průzkumu provedeného v roce 1988 odpovědělo 24 % britských, 47 % kanadských a 60 % maďarských genetiků, že selekce pohlaví je morálně přijatelná (Kolker a Burke, 1992). prve^etítľ"^6 VýZ"8mn°U Ú'°hu ^ender^é socializaci hned dvěma způsoby. Za v šatech plných volánků a kraek 3 °d JÍnýCh odrazován0- DÍVky ných her, naopak chlapci jsou^ *' ^ d°VOlit učastnit se fyzickv nar0Č' žel ve fyzickém pohybu. Qd ctoricral0kdyOblékánÍ ZpŮSobem' kterV bvJ'm přek* dívek a navyklý styl ohi^nT^^^^^gbÉ^ větší fyzická aktivita než od tím. jak ostatním lidem s^u]7^^Í!^^PWÍdá. Za druhé "vysílají rodiče Jak ^ lidé k dítěti rnaji chovat Jg ^ dltete. úroveň i určité skryté sdělení o tom, tóm může °Pfít ° Pohlavní zařazení djľ "" * MkUd Se někdo PR interakci s dítě-* fencích tradičních [gende^/ľ', ™ ^ ZaFaZení usmě™je J* o <*°* 0blekán'tedyzjevněpatříkt^ °'' Vineta.., 1985, s. 956). ně eSľľCh dětí POd,e eenderovýcTľadnÍJŠÍm2půso^m. jimiž rodiče utv. --P-dstavyrodJčuojej. hdě^^vzoru. Promítajf sg však ^ no ° 3 ne2bytně také do odlišných přístupů k výchově? Zeptate-I, se rodičů, zda se k synům a dcerám chovají odlišně čistě na základě jejich pohlaví, většina nejspíš odpoví ne. Řada výzkumů však svědčí o tom. že to, co lidé tvrdí, že dělají, a to, co dělají ve skutečnosti, není vždy totéž. S některými z takových zjištění se nyní seznámíme. 3.2.1 Interakce mezi rodičem a dítětem Slovo interakce označuje vztah výměny mezi dvěma či více lidmi, trvající po určitou dobu. Tento základní význam je třeba mít na mysli, hovoříme-li o interakci mezi rodičem a dítětem, jelikož nejde o jednosměrný přenos z rodiče na dítě, ale o proces obousměrný. Rodiče někdy na tuto skutečnost sami poukazují, když odpovídají na otázky po formě a obsahu jejich interakce s dětmi. Tvrdí, že chlapci jsou v kojeneckém i batolecím věku „živější" než dívky: jsou neposednější a snáze se rozzuří, dívky jsou prý naopak uvolněnější a lépe se ovládají. Znamená to, že rozdíl v přístupu rodičů k dětem mužského a ženského pohlaví je dán biologicky podmíněnou odlišností mezi pohlavími co do temperamentu? Nelze to vyloučit, výzkum psycholožky Liz Connors (1996) však zároveň naznačuje i možnost, že malé dívky se dokážou lépe ovládat než malí chlapci prostě proto, že to od nich jejich matky očekávají. Při pozorování dívek a chlapců ve věku od tří a půl do čtrnácti měsíců zaznamenala Connors v chování dětí obou pohlaví jen malé rozdíly. Zároveň si ale všimla, že matky dívek přistupují ke svým dětem citlivěji, zatímco matky chlapců jsou naopak přísnější. Z jejích pozorování vyplývalo, že čtrnácti měsíční dívky cítí pevnější citové sepětí s matkou než stejně staří chlapci; tento rozdíl autorka připsala právě rozdílnému-příslijqDiJJil^^ Pozdější zkoumání závěry Connors potvrzují. Fagot a její spolupracovníci (1985) například pozorovali, že přestože zkoumané třinácti- až čtrnáct-mésíčnídet. nevykazovaly ve svých pokusech o komunikaci žádné systematické odlišnost, v závislosti na pohlaví, dospělí častěji reagovali na chlapce, pokud si „vynucoval, pozor-nost" agresivitou, křikem, pláčem či fňukáním, zatímco podobné snahy ze strany dívek byly většinou ignorovány. Titíž dospělí byli naopak vnímavější vuc, dntam. Pokud komunikovat gesty, jemným dotykem nebo prostě Mluvným důkazem je fakt, že když pak * sledovali o jedenáct měsíců později, zaznamenal, j,z vjejich stylu telné odlišnosti: chlapci si počínali asertivněji. dívky »se wce mluvily 1 další výzkumné studie na podobné téma odhalily, že rodiče Komunikují se svým, r0va Rnr odlišné. V hovoru s dcerám, užívají větší počet a pestřejší zase- 3- GENDEROVA SOCIALIZACE V RANÉM DĚTSTVÍ 111 ÍACE V RANÉM DETÍ bu emocío o smutku a s ná.ních výrazů rež v hovoru se syny. S dcerami také častéji mluví chlapci o hnevu (Adams et al.. 1995: Fivush- 1991; Kuebli « al., odlišného přistupuje, že již okolo věku šestí let J995J. ^^^^^^alizovanéjších slov vyjadřujících emoce než dívky disponuji vetsim^ ^ ^ ^ ^ fe ^ ^ Z^ľveľľnimiž jejich matky často hovořily o pocitech, jsou schopny ,épe Lumět pocitům druhých (Denham et al.. 1994) a že v době nástupu do školy dívky obecně převyšují chlapce ve schopnosti interpretovat emoce a chování lidí ve svém okolí. Můžeme důvodné předpokládat, že těmito aspekty rané socializace vedou rodiče své dcery k tomu, aby pozorné vnímaly pocity druhých a pečovaly o mezilidské vztahy, zatímco chlapci jsou vychováváni k asertivitě a potlačování emocí, leda když dávají najevo hněv. Nepřekvapuje pak, že i mezi dospělými lidmi bývají zeny lépe schopny interpretovat výraz ve tváři jiného člověka a více se starají o udržování společenských vazeb (Erwin et al., 1992; Goleman, 1996; Schneider et al., 1994). Jsou ještě jiné způsoby, jimiž se interakce mezi rodiči a dětmi liší v závislosti na pohlaví dítěte? Výzkumy také naznačují, že rodiče mají sklon hrát si s malými syny drsnějším, fyzicky náročnějším způsobem než s malými dcerami (MacDonald b Parte. 1986). Zajímavé je, že svou roli zřejmě hraje také pohlaví rodiče. Pře-ľvľnuirľŕ ľ SPOleČně 56 *m Syny k0jeneckého či Mlecího věku ča, interakci. Zároveň se zd SVe dC6ry P^devším k řečové ^nežumalýchsynů(B^ vá, že dcery častěji potřebují om ' na otců a matek se přitom domní- (Bums et al., 1989; SnQw ^°™C než ^é, a podle této domněnky také jedná ranou fází výchovy chlapců k nez'-1983>' ^ PfíStUp rodičů může ^ Jak°USÍ a její kolegové (1985) také zjistm " 3 díVek naoPak k závislosti. Weítzman "6Ž dCery a Poskytují jim tak ' 26 matkv své syny učí a zkoušejí usilovněji schoPností. Verba'* stimulace, potřebné k rozvoji kogni- Wei^anajejíkolekt, tradi"íchgenderovýChst!ľľ ^ stereotypUVýslo uli1 matky, které se od veškerých 16 dlstancova|y. přestože rozdíly v přístup" Jedůle*té zjisti Ufy; Připomíná nám - "~N'aien,'svědčfcíi*«-r ' . así >•***—- U c,0sl'egenderového náboje nás' ggujak samo7řfijmQn--: žen méně výrazné, a"1 boje naší .součástí SQCIALIZACE V RANÉM DÉTSl našeho každodenního života, že ^sto OTe^u^^ bychom je činit chtěli. „I tehdy, když si myslíme, že nepodléháme gerrierově stereotypním způsobům chování a ani takové chování nepodporujeme ve svých dětech, detailní zkoumání našeho skutečného chování nás přesvědčí o opaku" (Golombok a Rvush, 1994, s. 26; viz rovněž Lewis et al., 1992; Weisner et al., 1994) Opět je však třeba mít na zřeteli, že podobně jako výzkumy zmiňované v předchozích pasážích kapitoly se i tyto studie zaměřují téměř výhradně na bělošské rodiny ze středních vrstev s dvěma heterosexuálními rodiči. Je třeba se ptát, v čem by se jejich zjištění mohla lišit, pokud by byl výzkumný vzorek rozmanitější. Ta dosavadní nasvědčují tomu, že Černošští rodiče kladou ve výchově synů i dcer důraz na pracovitost, nezávislost a spoléhání na vlastní síly. Dále z nich vyplývá, že černošským dětem je - opět bez ohledu na pohlaví-již v útlém věku vštěpován pocit finanční odpovědnosti vůči jejich rodinám, pocit rasové hrdosti a různé strategie pro vyrovnávání se s rasismem (Hale-Benson, 1986; Poussaint a Comer, 1993; Thornton, 1997). Tyto netradiční rysy genderové socializace by mohly přispívat k nižší intenzitě genderových stereotypů mezi černošskými dětmi; uvedená zjištění ovšem neznamenají, jak upozorňuje Hale-Benson (1986), že průběh socializace je u černošských dívek a chlapců totožný nebo ekvivalentní. Jiné výzkumy konstatují v prostředí černošských rodin stejnou intenzitu genderových stereotypů jako v rodinách bělošských, ne-li vyšší (Price-Bonham a Skeen, 1982). Cástečného-p^t^enjj^ interakci slábne se zvyšujícjmjse společenským postavením jednotlivců (Burns a Homel, 1989; Lackey, 1989; k opačným závěrům naopak docházejí Bardwell et al-, 1986). Studie, která sledovala vliv jak společenské třídy, tak i rasové a etnické příslušnosti, ukázala druhý z obou faktorů jato významnější - tedy konstatovala, že rasová a etnická příslušnost má na způsob výchovy dětí s.lnejs- vfivnez. Příslušnost tndní; tato #m**#** za~měřena ^ "* * vé socializace (Hale-Benson, 1986). len velmi málo dosavadních výzkumů se ^^^^^^ Ätt rodinách. Z dostupných dat vyplývá, že dětí ™uS^^ ~---K--—H__..- ...—Lz,t -^TTknumanvch vzorku vsaK aies Pon část svého raného dětství strávila v heterosexu a Fivush, 1994). 113 3 GENDEROVÁ SOCIALIZACE V RANÉM DÉTSTVf — , ještě mnoho práce, abychom mohli vysvětlit ce|0u ' f gevné tedy zbývá vykoná ^.a délmi ^ a jejjCh důsledků - nejen v rodinácí pestrou škálu interakcj mez,< ^^ barev p|etj než bílé a rodinäch z % homosexuálních, ale take „ých společenských tr.d. g c i a I i z a ce a hračky C^Cat ňěja^ruch, stačí vyslovit před dětmi slovo „hračky", z, 1 nám nadšeně pop.sovat svcu oblíbenou hračku nebo nějakou „fakt super novou hračku, kterou by rády dostaly. Hračky patří bezpochyby k tomu, čím se děti zabývají vůbec nejvíc, protože -jak vám každé dítě ochotné vysvětlí-je s nimi legrace. Hračky však neslouží jen k tomu, aby děti zabavily. Zároveň je učí různé konkrétní dovednosti a vedou je k tomu, aby si při hře vyzkoušely řadu rolí, které budou jednou plnit jako dospělí. Uší se však nějak významně hračky, s nimiž si hrají dívky a chlapci? A pokud ano, přispívají tyto odlišnosti nějak k přípravě dětí obou pohlaví na přijeti odlišně (a nerovné) vymezených dospělých rolí? Před více než dvaceti lety procházela dvojice výzkumníků různé stredostavovské domácnosti a zkoumala vybavení jejich dětských pokojů ve snaze najít na tuto otázku odpověd (Rheingold a Cook, 1975). Jejich popis chlapeckých a dívčích pokojů je dlouhým výčtem protikladů. Dívčí pokoje odrážely tradiční pojetí fenu mmty, zejména ve smyslu zaměření na domácnost a mateřství. Bylo v nich mnoho Iľniľ'-ľ^Př6dmětŮ Sniml SP0J6nyCh 51 **Y okoušely syou budoucnost »w. boj dota 8, w , "aopat klukovské hry - to je soutěž a kon- Tento^ienS,e!:Sd,eUWSOn'^.s.Cl). prů^slu.i^ožobratdosahu. ^UľCUJ,C,nn fakt°rem ve vývoji celého hračkářského »"»% které jS0u ™»««« dolarů ročně. Dokladem jsou nové "fracek. Součástí nabí.Jočna tričkem mezinárodním vele--ci^éfigurKy^aven « 1996 a 199? bylj ^iečnfcj ^ vaně„( p|fr Pasaz : panenka s Jinými zbraněmi, a „Terezčina nákup- aatou „Jľ n0"i,é >"*>*» „abi„ sat»-- které sl děti mají dokup* 1 treba dodávat. ne Neoblíbenější dívčí hračkou je trvale Barbie, u níž se roční tržby pohybují okolo 1,7 miliardy dolarů. Barbie se v posledních letech dočkala í řady netradičních rolí například zubařky či astronautky (v jejím vybavení na cestu do kosmu, pravda! nechybělo luxusní stříbrné spodní prádélko). V roce 1997 uvedl Mattel natrh „ml* vící Barbie": panenka tentokrát pracuje na počítači, který lze připojit ke skutečnému osobnímu počítači s jednotkou CD-ROM. Tuto novinku bychom sice mohli vnímat jako pokrok v tom smyslu, že povzbuzuje dívky k užívání počítačů (viz kapitola 4), nicméně scénář hry se znovu točí jen kolem nakupování, kosmetiky a večírků. Větší naděje vzbuzuje oznámení společnosti Mattel z roku 1997, že tvar Barbie bude upraven, aby realističtěji zobrazoval ženské tělesné proporce: po osmatřicet let odpovídala postava Barbie reálným tělesným mírám 90-50-80 (měla tedy poprsí dospělé ženy, pas dítěte a boky dospívající dívky). Ve stejném roce uvedl Mattel na trh panenku Bečky, Barbiinu přítelkyni na invalidním vozíku: odezva na tuto novinku ze strany organizací tělesné handicapovaných však byla spíše smíšená (,.A New Friend For Barbie", 1997). Lze tedy shrnout, že hračky pro malé děti mají až na vzácné výjimky výrazný sklon podporovat genderové stereotypy. Sdělení, které tyto hračky-včetně jejich balení a reklamní kampaně, která je doprovází - dětem předávají, zní. že okruh činností, jimž se mohou a mají věnovat, je vymezen a omezen jejich pohlavím. Pone-cháme-li nyní hračky stranou, jaké jiné předměty ještě hrají roli v rané genderové socializaci dětí? Možná si vzpomenete na konstatování studie Rheingold a Cook (1975), že jedním z pouhých dvou typů předmětů, které se u dívek a chlapců nacházejí zhruba stejně často, jsou knihy. Podívejme se tedy krátce najity raturu pro děti. 3.2.3 Obrazy genderu v dětské literatuře jřgdičnídétská literatura obvyJdeJEr^^ suje muže a ženy až Kmm^mmjMM^- ^ °2Tís« la, ze mužské postavy jsou v. nich většinou zobrazovaný -uhů a vOdcO a ženské postavy naopak v roííc, P^ " chlapeckých hrdinů jsou oceňovány ^ muže pR KM vzhled. Knížky, v nichž vystupují dospeíe Jf v domácnosti. ™ různějších typů prací, ženy naopak pouze pn *< ^ Ve zhruba třetině zkoumaných knížek se zenske postavy IZACE v RANÉM OÉTě SENDEROVÁ SOCtALIZACE V RANÉM DÉTST\ 117 m zouvali stejný výzkum Williams et al. (1987, a koi? O patnáct let pos!* " ňjdj(e|néní ;enského elementu. Jen osmina posu, statovali významný P0^0^^^,^ 80. |et neobsahovala žádné /enské posta-zovaných knížek vydanýchfía^^. []fdjnky h)avní ro||. Nicméně přestože se St^^^tó,,^ufe^ova^TRa ve stejné mrře' způsob, jakým hýly zobrazován, se nijaK výrazne nezmení,. Roceno s autory liiams e. al., 1987, s. 155): ,co se týče popisu rol, a osobních charaktery tik. jeví se ženské postavy ani ne tolik stereotypně, jako spíše bezbarvě. Nena-šil jsme žádný konsistentní rys chování, jímž by se vyznačovala většina ženských aktérek příběhů; naopak téměř všichni muži jsou popisováni jako nezávislí, aktivní a cílevědomí. Jinak jsou obecné rozdíly ve způsobu zobrazování mužů a žen zcela v souladu s normami tradiční kultury." V roce 1997 uvedla dětská knihovnice Kathleen Odean ve své zprávě, že přestože každoročně přichází na trh 40 000 nových dětských knih, v naprosté většině z nich hrají ženské postavy jen vedlejší roli a jen velmi malá část téohto postav je popisovánajako statečná, fyzicky zdatná či nezávislá. Z oněch mnoha m Mi pro děti všech věkových skupin - od předškolních až po adolescenty Ísľ^tt P°UhýCh Š6Sti Set' které PoPismr "v* Postavy vymy nečekají, ažjim bude řešen ľ mUZem'díVky' kt6ré Samyřeší Problémy sponovnichtymech, přestQže 'enava' « existuje jen málo knih o dívčích i se organizovanému kolektivnímu sportu věnují více k zkouma,Í ^ ' srovnáván I ľ!tÍ,USU°^S!n?87 9 1991 ^ iŘerarm ceny, ^ "MCS(f0a"16rickími umětol-Z jejich jji* PMnž i afiľ Ptávék"%ilustr ZobrazuH více ženských postav, 8Výr8Wét^i» :meíiC^1 -C .T afroa^^kými umělci (.Pí ^••Ä^iaSľ^ ústavy nejvíce Utoři také kon^' C'l6vědomé. pečovatelské. nstatiijí, že novější knihy ilustro- vané bílými Američany častěji odrážejí liberálně feministickou orientaci na více rovnostářské zobrazován, mužů a žen, naopak knížky ilustrované Afroameričany častěji odrážejí černošské feministické teorie s jejich větším důrazem na vztah ženy k étosu péče a osobní odpovědnosti. Lzetedyjistě říci, že dnešní literatura pro děti je méně sexístická nej vdobách. kdy Weitzman prováděla svůj výzkum, nicméně změny, k n.mž došk^Jsou-stáie spíše skromné. Přesto si již lze položit otázku, jak se méně genderové stereotypní četba odráží na dětském uvažování o genderu. Autorka jedné studie, která se pokouší dobrat odpovědi, dochází k závěru, že netradičně pojatá sdělení o genderu mohou již u malých dětí dopadat na hluché uši. Bronwyn Davies (1989) zkoušela skupinám dětí předškolního veku a různého rasového, etnického a třídního původu předčítat povídky s feministickými motivy. Zjistila, že většina dětí na povíd-ker/é postavy, které plní netradiční role či vykonávají činnosti spojované s opačným genderem, reaguje odmítavé a nedokáže se s nimi ztotožnit. V době, kdy tyto příběhy vyslechly (tj. ve věku čtyř nebo pěti let), znemožnila dětem „dříve vštípená struktura tradičního příběhu, aby odlišný typ příběhu vůbec slyšely". V tomto směru nebyly patrné žádné rozdíly mezi dětmi různé rasové, etnické či třídní příslušnosti. Významným faktorem naopak byla ochota rodičů socializovat své děti nesexistickým a genderové nepolarizujícím způsobem. Právě ty dvé děti zahrnuté do výzkumu, jejichž rodiče se k polarizující genderové socializaci nepřikláněli, jakojediné neshledávaly genderové inverzní chování postav příběhu nepřijatelným a nejméně ze všech se bránily ztotožnění s těmito postavami. To je povzbuzující zjištění, které nejen podporuje teorii získávání genderu formulovanou Sandrou Bern (° této teorii byla řeč dříve), ale zároveň i dokazuje,Jep^lečné^^ ných účastníků je nestereotypní genderové socializace možná. VyznamTc^oto-zjiM Z nWB T' postavy knižních ilustracíjobr^yané ^!>S!^^Zľ^^ doSATtémě7vždy^ VS5 % Případů jsou tyto postavy interpretovány jako^ ^ W6T). Asociac, s ženským rodem častěji vbíjen takové *££T^ ■* bělého pomáhalo dítět,; taková arovým stereotypům, podle nichž ženy a d,vky častej, potřebuj, f 3 klapci a mají silnější sklon pečovat o ^hnmí0CiuMivf;i. nebol ^ rodově neutrálním způsobem i^e^ÉĚ^o^J^l1 HK^ ti Zdá se tedy, že „zobrazovat_Posta-,;utečnosti kontraproduktivní,, neboť osoba, která obrázek spolu sketem, často zprostředkovává dite- v raném děts1 CĚNDErova socializace v raném dětství 119 --nrezentaci skutečnost, než sama průměrná dětská kníž. r (OeLoa-che et al.. w ^ -e v podstaté všechny významné Shrňme tedy dosavadní vy a ^ ^,a-veetnějeho oblečení, hraček a v menší ka rprostíedí,vnémžSeftě_POhybuj duchu kulturně podmíněných očekávaní ohledy aspekty —^XTjsou strukturovaný v míre něgenderov1 -^-ie-íniréděti aktivní interpretují a třídí informace, které vstrebávaj, ze svého okolí je zřejmé, že pokud jde o genderové role, poskytují rodíce . ostatn. dospě-jídétemvtcmto sméru dostatek ..materiálu'-. I tí rodiče, kteří se považují za rov-nostárskyTaioier^ají-navzdory svým tvrzením o opaku - sklon vysílat dětem odlišného pohlaví odlišná sdělení, poskytovat jim odlišné příležitosti a odlišně reagovat na jejich podněty. Dětí pak sotva mohou dojít k j inému závěru, než že pohlaví představuje důležitou společenskou kategorii. Ještě než začnou chodit do školy, naučí se vnímat svět dichotomicky jako svět ,jeho" a „její". Děti však nejsou socializovány jen dospělými, Výzkumy také ukázaly, jak J*!™^^^ Závěrem této kapi- toiytedypudímeotázku,]a^^ samy navzájem. Přenoszdospělýchnactěu alTÍLľwľ™'' & S0cializace není jednosměrný j* '"tormace ze světa dospělých T' Pľ°CeS' ^rámCi S'' děti "aktivně 0SVÍ> "itých vrstevnických kultur (Col při utvaření vlastních oso- ^epovažu.v^^ ^ 1990, s. 200). Beverly Fagot (1985) *S8*^^ tak i při hře mimo ^^^1^^;^ Pohlaví. Pozorovánídátí pohlaví mez, dru^aľ'^ ^ pfi ^ dávat * P°Pudu dvě ^ níh0 dětství tato XtJ^r0Kem ^ a s J'ľ^ vrstevn«<ům stejného mmmS^:^^^^ od raného do střed £*f^b^^ Jľ'. l987= Serbin et a... 199l). -' 90; Macc%Tl9i|SSlSítermSm her a jiných ,Shel^n7l990):------ GEN0S^^,zACE Kriticky se ke znacne časti výzkumných prací na toto téma staví Thorne (1993)- Vytýká jim, ze se jednostranně soustřeďují na rozdíly mezi dětmi obou pohlaví na úkor podobností mezi nimi a že věnují málo pozornosti interakcím mezi dětmi různého pohlaví. Popisuje řadu případů, kdy děti obou pohlaví přátelsky spolupracují v integrovaných kolektivech (viz též Goodenough, 1990). Poukazuje také na fakt, že děti se často věnují „přeshraničnírn aktivitám" - tedy že se pokoušejí překročit hranici do sféry vymezené opačnému pohlaví a účastnit se činností do této sféry spadajících. Existují nicméně pádné důkazy o tom, že již velmi malé děti odměňují genderové přiměřené chování u svých vrstevníků a s chováním překračujícím genderové meze naopak vyjadřují nesouhlas (Fagot a Leinbach, 1983; Goodenough, 1990; Martin, 1989). Výzkumy dokonce potvrzují, že děti předškolního věku odsuzují genderové „nevhodné" chování u svých vrstevníků ještě ostřeji než u dospělých (Golombok a Fívush, 1994). Děti, které si ke hře vybírají genderové přiměřené hračky, jsou u svých vrstevníků oblíbenější a snáze získávají ke hře společníky (Martin, 1989; Roopnarine, 1984). Chlapci, kteří při hře překračují genderové meze, jsou však svými vrstevníky častěji kritizováni než dívky a ti chlapci, kteří si hrají s dívkami, bývají obvykle hodnoceni jako neoblíbení (Lobel et al., 1993; Roopnarine, 1984). Fagot a Leinbach (1983) vypozorovali, že u chlapců působ^vrstg^mic^ zační faktor než učitelé. V případech, kdy sledovaní chlapci ve školce obdrželi od svyS" vrstevníků a vychovatelů rozporné signály v otázce genderové přiměřenosti určitého způsobu hraní, častěji naslouchali svým vrstevníkům a doporučení vychovatelů měla na jejich chování jen malý vliv. Je tedy zřejmé, že malé děti se samy aktivně pc^^ci^ su. K tomuto tématu se ještě vrátíme v kapitole 4, kde si budeme všímat vza- "55fa interakcí dětí ve škole. Na tomto místě postačí konstatovat, ze nakolik '» soudit z dostupných výzkumných datjejřebajlětj^^ Jinými pečovateli - za spolutvůrcecelého procesujoj " 32Si£nderové. jcializace včetně sociali- v Raném oětstvI se ovém U2avřlt' že děti - přinejmenším ty z bělošských, středostavovských rodin ně vymez heterosexuáín,'mi rodiči - jsou socializovány do dvou odlišně a nerov-n°st řeijt nyCfl ^ender<^' J,ž malým chlapcům ie vštěpována nezávislost, schop-——f^QšlI^asenivita a zvídavost - tedy vlastnosti, které jsou v našíspo- 'OCtAUZACĚ V RANĚM DĚTSTVÍ 121 /fcaopak malýrn^árnje vštěpována závislost, pasivit temnosti v^soce^eneny- ""^eféjsouv našíspolečnosti devalvovány. Děti samy adomáckofjedyvlastnos , že se socializují navzájem v rámci vrs- i^^hn všeho vyvodit, že nesexistická socializace není možná? R0ř ^ásnaharodíčusocaiizovatděti nesexistickym způsobem ma na postoje echo •^pozitivní vliv (viz též Lorber, 1986). Je však treba mít na mysli, že odpovědnost za genderovou socializaci nenesou výlučně rodiče. Jak uvidíme v následujících dvou kapitolách, roli rodičů v průběhu života doplňují a přebírají školy a média; vrstevníci zůstávají aktivním socializačním faktorem po celý zbytek života. Klíčové pojmy androcentitsmus doslova .mužostrednost"; představa, že muži jsou ženám nadřazeni a že muži a jejich prožívaní světa představuji normu, vůči níž jsou ženy poměřovány Motoglckýes«nclal!smuskulturně podmíněná .optika', která racionalizuje a legitimizuje androcent- rismus a genderovou polarizaci tím, že je popisuje jako přirozené a nevyhnutelné důsledky vroze rtých biologických rozdílu mezi pohlavími «end«ova polarizace představa, že muž, a ženy se vzájemně zásadně liší. a využívání odlišnosti mez. P*™! jako klíčového pořádajícího pnncipu života společnosti S«^ftelKla^^^IÍ/, ""^^ fienderowti identitu Pfotože jsou sexuálně Drita.Jw'ľ'116 Pľ°Ž'Vai'malí chlaPci °°avu, že je otec vykastruje, "xxtolovätii prcce v_"J>nm3ni k matce •«* **> snahu ÍmttuTLÍľloT! Sh0dneho P°hlaví- ^jména tehdy, pokud tento koncem Wíčový 'e *etan vnímán jako vlídný a přátelský nebo mocný; r^-.***- ttdp gJSsSZ.S0CÍa,Í28Ce V fámci *>* sociálního učení m^T^"*^^'^^^ te0rÍe S0CÍálníh0 uče<* teorie postulu- Ä:£f^* "**' ***** — ««,.—— "»«••* Pro závist dívek. jejlmž f Doonruř- preamětem je mužský pohlavní orgán "or«Cené literatura D*v,ES. B. (1989). Frogs and sna,ls and feminist taťes. Sydney: Allen and Unwin gotOMBOK, S., a Fivush. R. (1994). Gender development. New York: Cambridge University Press. Katalogy s detskými hračkami, jež zobrazují modely, které se chovají opačně ke své genderové roli JS0U uvedeny v kn.ze .Construct.ve Playthings". která je k dostáni „ společnosti stejného jména' 1227 East 119'" Street. Grandview. Missouri 64030; knize .Hand in Hand". k dostání u společnosti First Step. Ltd. 9180 LeSaint Dr.ve. Fa.rfield. Ohio 45014; a knize .Toys to Grown On" k dostání u společnosti Toys to Grown On. 2695 E. Dominguez Street. P. O. Box 17, Long. Beach. CA 90801. Kniha .Childswork. Childsplay" je katalog, který nabízí bezpočet her a hraček, jež byly vyvinuty s cílem učit emocionální a sociální dovednosti jako spolupráci, empatii a nenásilné řešení konfliktů. Kniha je k dostání u Genesis Direct. Inc. 100 Plaza Drive. Seacaucus. NJ 07094. The Feminist Press při City University of New York je skvělým zdrojem nesexistické dětské literatury. Doporučujeme také knihu Great Books for Girls (New York: Ballantine Books, 1997) od Kathleen Odean. Přestože, jak naznačuje podtitul, jde o průvodce 600 knihami, které budou .inspirovat dnešní dívky a zítřejší ženy", autorka zdůrazňuje, že se většina uvedených knih bude líbit i chlapcům. Jak Odean (1997) poznamenává: .Pokud se vám podaří tu správnou knihu prezentovat tím správným způsobem, většina détí si ji bude chtít přečíst" (s. 7). Naši synové naprosto souhlasí. Poznámky 1 Feministickou obhajobu Freuda ovšem podává Chodorow (1994). Chodorow přiznává slabiny freu-dovské teorie a věnuje pozornost jak feministickým kritikám Freuda. tak i freudovským kritikám feminismu. Viz zejména výklad v kapitole 1 a také Chodorow (1989). 2 Ve své analýze katalogů dětských hraček z roku 1997 jsme podobně jako v té z roku 1993 zjistili, že katalogy sice ukazují dětské modely různých ras a etnik, jen výjimečně však děti s fyzickým handicapem. 1 ,he debate °n sexual Inequality. New Have"1 SENOepi OVA s, V RANÉM DÉTSTVl 3- GENDER0VA SOCIALIZACE V RANÉM DÉTSTVl 123 4. sKOLb ^ ^ ékolstw-citovala v roce 1980 Florence Howe - sarna V p^-u k pracovri bojovníka za ^ 'Xass v nich vzpomíná na své dětství. Které stráví, jako otrok na plant, žích naamerickém Jihu, azaznamenává rozhovor mezi svým panem a jeho ženo,, Který náhodou zaslechl. Otrokář své ženě říká: „Jakmile toho ... negra naučíš číst, nic ho tu už neudrží. Stane se navždy nezpůsobilým pro práci otroka. Bude neovladatelný a pro svého pána tak bezcenný. Ani jemu samotnému to nijak neprospěje- právě naopak. Bude se cítit nespokojený, ba nešťastný" (citováno dle Howe, 1984, s. 247). Howe zvolila právě tuto pasáž, protože působivě vyjadřuje to, co nazývá .moc vzdělání". Douglass i jeho pán pochopili, že vzdělání člověku umožňuje uvědomit si své postavení ve společnosti a tím mu také dává moc toto postavení změnit. K této úvodní poznámce je však třeba připojit další: vzdělání má velkou moc i vtom, jak dokáže lidi v jejich společenských pozicích naopak fixovat. Řečeno konkrétněji: školám je oficiálně svěřována odpovědnost za to, aby žáci nabývali znalostíadovednostipotřebnýchkplněnínejrůznějších společenských rolí. Školy tmo ukol plní především tak. že nutí žáky absolvovat určité studijní předměty ľlľST' mat6matÍkU' 3 JÍné)' °Značova"é """mne jal" formální KS^T T ŽékŮm V§těPUJÍ ' UľČÍté Spoleee^, Polita a ek. ^ Í ! materlá,ech užívaní ľľ! ^ h°dn°t0Vá Sdělení uk* hodnotová sdělení tvoří takzvané trad'Cnícn šk°lních předmětů. Tato ní* P'ánem formálním ajehoža^ kUrÍkulum' které Působí paralelně s učebno působením se žáci učí nazírV'"' mU nÍkterak neubíra na ^nam-m m se ,aké, co mohQu ***** urč,tým 2pusobem; a CQ je jegtS důl, *«" *stedku u některych skuDjn ;hu° SVěta lkávat pro sebe. To může ve V této kapitce budeme zkoum 1 T * ^ ^ říjním aspiracím-gff i neformální kurikula, a 2h 'ľ ' gender0Vě ^ecifické signály vysílají ^WÄ^* d0pad na aspjragce I výkony "bývat vzta eľ ***** 3 r0Vľl0StÍ pr° ^ostiTeľne?6" '**** «W*n. *ľ ^ NeŽ Se však eme 51 něco o tom. jak se ter/ nder0v*mi vzorci v současné spc °V*ah vyvíjel historicky. 4 školství a genděp 4.1 ÚČAST ŽEN A MUŽŮ NA VZDĚLÁVACÍM SYSTÉMU-HISTORICKÝ PŘEHLED Slovo škola je odvozeno od starořeckého slova označujícího volný čas Toto ety mologické spojení dává smysl, uvážíme-li. že až do poměrně nedávných dob měli jen ti nejbohatší lidé dost volného času, aby se mohli věnovat formálnímu vzdělání, jak je dnes chápeme my. Průměrný člověk neměl zapotřebí gramotnosti: znalosti, které potřeboval k produktivnímu životu, čerpal obvykle z vlastní zkušenosti, od rodičů a jiných příbuzných, od spolupracovníků nebo od specializovaných řemeslníků. V období po válce za nezávislost začalo být formální vzdělání vnímáno jako způsob, jak v občanech - kteří měli od nynějška sami volit své politické vůdce - pěstovat vlastenectví a „občanské ctnosti". Nesmíme ovšem zapomínat, že volební právo bylo omezeno na majetné bílé muže; proto zůstalo i formální vzdělání namnoze jejich doménou. Navíc ani u této privilegované hrstky nemělo vzdělání příliš systematickou podobu. Vzdělaný muž (ženy neměly k formálnímu vzdělání přístup až do roku 1786) byl zasvěcován do klasické literatury, morální filosofie, matematiky a rétoriky, přičemž část tohoto vzdělání získával v učebně, část samostatným studiem, soukromými kondicemi a na cestách (Graham, 1978). Ti, kdo pokračovali ve vyšším studiu, byli vedle akademických předmětů vzděláváni i k sebekázní, mravnosti a zbožnosti, aby bylí po absolutoriu způsobilí zaujmout místo v bílé „vládnoucí třídě" jako duchovní, právníci nebo členové jiných profesí (Howe, 1984). Pokud byly vzdělávány i ženy z bílé vyššítřídy, dělo se tak doma a získané vzdě-Jáníbvjo ve srovnání se vzděláním mužským výrazně omezené. Ženy se vzděláva-ly v hudbě, seznamovaly se s „ukázkami" z literatury a učily se cizímu jazyku. Jejich vzdělání je mělo připravovat nikoli na vedoucí veřejné funkce, ale sp,se na -Přirozené" ženské životní role způsobných, dokonale upravených, vtipne konverzace kopných partnerek elitních mužů a také prvních učitelek svých synu - budoucn účastníků demokratického politického života (Scbwager, 198 )• P -* «tt vznikat ško.y pro dívky fprvní. nazvaná Voung *«en. ve Filadelfii v roce 1786, spočíval cíl **y předevsrm v r^d^ na Jejich roli v domácnosti. Přestože Young Ladies Academy byla. podobně jako většina škol navštěvovaných bohatými ^"^^ Ďez rozdílu kovalo i mnoho škol státních, otevřených všem bě ssk ^ ^ ^čenského postavení. V tehdejší době ovšem »strtn.sK y né' * Pro většinu rodin proto zůstávaly nedostupné; vzdělávat y skolstvi a gender 135 *o takievétšinéafroamerickýchdétí-nezavisle na pohl.v, bylo jakéko|j% C vzdéiénrodepřeno (He.linger a Judd, 1991; Howe, 1984, S postupující industrializací Spojených států v 19. století nabývá schopnost 3 významu. Pro tradiční ruční práci, béžnou v agrárních Spo. ihopností pochopitelné zapotřebí nebylo, vyžadovalo je však zaváděných typů práce v průmyslu, jako například ovládání strojů 3 uv^iuK-r- Éíst, psát a počítat na významu. Pro lečnostech, těchto sc mnoho nové /aueiiym k/k- »— plánovaní výrob, odbytvýrobků nebo správa inventáře. Zároveň s t,m. jak se práce přesouvala z domácností do továren, dělo se totéž i s radou j.nych úkolu, za néž tradičně nesla odpovědnost rodina, včetně vzdelaní. V souvislost, se sílící imigrací z Evropy se na institucionální vzdělání začalo pohlížet také jako na způsob, jak odvrátit .rozklad" amerických hodnot, k němuž docházelo působením cizích vlivů (Hellinger a Judd. 1991). V roce 1830 byly ve státě Massachusetts otevřeny první bezplatné státní školy pro dívky i chlapce a v roce 1850 již existovalo státem podporované základní a střední školství, otevřené všem bělošským dětem bez rozdílu původu ve všech amerických státech. Černošské děti byly ze škol vyloučeny až do občanské války a i poté přetrvávala ve školství rasová segregace. Přístup širokých mas ke vzdělání měl dva obzvláště důležité důsledky. Prvním byio, že úroveň gramotnosti bílých žen a mužů se - přinejmenším v severovýchodní oblast, Spojených států - vyrovnala. Gramotnost černých mužů i žen nadále výraz- ľanľsľrV T™ °MÍŽně Zd0'ateln*Ch *ek^. Jimž museli Afroame, caneus,luj,c, o vzdělání čelit (Schwager. 1987). ^roľJpľolrárU,StU P0ČtU Zák'adníCh Ško1 **»>• * *e ženám otevřel / M*«SS^X^^ V první polovině 19. st. fejiízdrojpřijmu.školníma T ^ kten "a ni P°hl'želi jako na užitečný ve äélskíchn,^..... Pyl tehdy 'Poměrně krátký a řídil se kalendářem země . ----- „ ,uiivi ivui"'" iských prací; výparů probftla,0y My ^ práce na farmácn veľvlrWUUrt5an,ZaCÍ 3 r°St0UCÍmi narokV industriálni společnosti na úrc- «*»^ľlT Vedení Šk°l Pr0t0 zaměstnávat více žen, které '"^-iená^^ masám (Strober a U* - - ^ľjrWV ° 40 % **V. Protože se - často nepr» ^■^^átej!^ mm Jen sa^y sebe (Schwager, l9g7)' a **wl vzniw neiakv JJ™ P'° Pfac' * malými dětmi přirozeně předurčovat. 41 4Wfth. tómi ™»K monty se obrát.t o k ředitel' výhrad muži- U žen byl ceněn také sklo" rvi a GENDÉf podřizovat se mužské autoritě, protože školské referáty místních správ ovláda né muži. stanovovaly pro výuku přísné směrnice a standardizovaný učební plán (Strober a Lanford, 1986; Strober a Tyack. 1980). Některé černošské ženy jako Lucy C. Laney, Nannie Helen Burroughs Charlottě Hawkins Brown a Mary McLeod Bethune zakládaly školy pro černošské děti Pro černošky představovalo učitelství obzvláště přitažlivou volbu povolání: pře* tože většina z nich musela z ekonomických důvodů pracovat mimo domov, často se mohly uplatnit jedině jako domácí služky (viz kapitola 7). Učitelským povoláním si nejen zvýšily status a životní úroveň, ale „řadu z nich také zbavilo sexuálního obtěžování, jemuž byly předtím v bělošských rodinách vystaveny" (Giddings, 1984. s. 101). Za těchto okolností není divu, že učitelství se ještě před koncem 19. století stalo „ženskou profesí" (Schwager, 1987,. Většina žen, které se stávaly učitelkami, procházela přípravou v normál schools, jakési zárodečné fázi pozdějších učitelských ústavů, anebo v ženských seminářích (ženský seminář v Troy byl založen v roce 1821), Teprve od roku 1832 se směly spolu s muži účastnit studia na vyšších školách. První koedukovanou (a shodou okolností i první rasové dese-gregovanou) vysokou školou ve Spojených státech byla Oberlin College v Ohiu, po ní následovala v roce 1847 Lawrence College ve Wisconsinu. V roce 1872 už Spojené státy čítaly 97 koedukovaných vysokých škol (Leach. 1980). Prestizn, vzdělávací instituce jako university Harvard, Yale a Princeton však vytrvale odmítaly přijímat ženské uchazečky, a to na základě různých odůvodnění: poměrné běžný byl tehdy například názor, že Ženy mají vrozené nižší inteligenci, a jejich připuštění k elitnímu studiu by proto snížilo jeho akademickou úroveň. Jiný popufarn, názor poukazoval na slabší fyzickou konstituci žen a varoval, že zátěž vyššího studia může poškodit jejich dělohu natolik, že se stanou neplodnými nebo budou rodit ztížené děti. Jiné hlasy tvrdily, že přítomnost žen bude muže rozptylovat od *a nebo že vysokoškolský život bude ženy pomužštovat - stanou se hlučném, a hrubšími (Howe, 1984). - „„hióhsIo zeny značné odlišnému režimu. Dokonce . na liberálni v ^ od studentek očekávalo, že se nebudou možské *»**; navíc se od nich vyžadovalo, aby kromě sebe pecová y kol*gy; měly jim prát prád.o. uklízet pokoje a připravovat j.dio (flexi Jak na této, tak i prakticky na všech 4- Školství a genoer ostatních školách byli muži a ženy navic 127 ich oblastí studia: muži se soustřeďovali na obory jako inžfr \ 'usmérnovánidoodlisny ^^ ^ naopak ng hQme economics(na^ ^Sn^nosti). zdravotní péči a -jak už bylo řečeno -2ákla, oekonomickemvede ^ ^ g. do h|oyb| ^ ^ ■Iľtľeľľmála kanálu vzestupné sociální mobility pro bílé i černošské ženy, Ceteričankyíženyzpř.stěhova.eckýcrr rodin (Giddings. 1984). Přesto získávaly některé ženy diplomy i v pro né netradičních, respektive muži ovládaných disciplínách: často jim k tomu posloužily vysoké školy vyhrazené ženám. První takovou byla od roku 1834 Wheaton College v Nortonu ve státě Massachusetts. Na konci osmdesátých let 19. století vznikla síť elitních ženských škol, zvaná „Sedm sester" (Mount Holyoke, Vassar, Wellesley, Smith. Radcliffe, Bryn Mawr a Bamard). Zvláště důležité bylo, že tyto školy poskytovaly ženám tradiční mužské kurikulum v podnětném prostředí, které sympatizovalo s jejich ambicemi a povzbuzovalo je ke kvalitním výkonům. „Tyto školy tak daly v devadesátých letech 19. století zrod jedné mimořádné generaci žen; žen, které - posilovány kolektivním životem na ženských vysokých školách - vyšly z těchto škol scflem využít svého vzdělání způsobem překračujícím úzké meze dané tradičnížeo skou domácí sférou úzce definovanou manželstvím" (Schwager, 1987, s. 362). Mnohé z těchto žen se staly vůdčími osobnostmi nejrůznějších sociálních hnutí včetně * ^ V°'ební právo žen- které w počátku 20. století rychle sílilo. Významné abso,vLeľlI ""Jak 56 23 °kamŽÍk d0Čte™ " c*'kové Pr0Cent° ««-* wsoké 4 ;it rrrtituiem ^razně pokiesi°-nepřestáva,y ^-^.u^^ studentek'které pokračova,y 41 A Ženy. mužj a íi,„i M* na masové v^r " ^oletf 2o- doletí, kdy jej motivovalv nepolevoval ani v prvních desetiletích m«W> věnováno tomu, ' «W imigrace z Evropy. Zvláštní g« schopnost cist a psyšt.eDPor;tehov^i naučili ang.icky a získali alesP^ skyľe'Žní h'aVní — k ná20rŮ Fady reformátorů mělo Sk0,n' **hfcky Po celQu * Politika za následek plynulý vzrů n' POlo*nu 20. století. Ve ůSt Nicméně - jak ukazuje Tabulka 4.1 na straně 129 . rozdíly v kvalitě vzdělání mužů a žen přetrvávaly, a to zejména na vyšší akademické úrovni. Do jisté míry zato nesla vinu tradiční představa, leženy mají vzdělání méně zapotřebí než muži-ačkoli Tyack a Hansot (1990) tvrdí, že gender byl jen zřídka významným fakto^ rem formujícím vzdělávací politiku, existují doklady o tom, že vedení často přeplněných státních škol ochotně nechávalo dívky předčasně opouštět studium, aby se uvolnilo více prostoru pro chlapce. Ve třicátých letech schválila řada států záko ny, jimiž se školní docházka do věku šestnácti let stala povinnou, čímž se rozdíl v počtu chlapců a dívek na středních školách poněkud snížil; ve vyšším školství však tento rozdíl přetrvával vlivem jiných faktorů. TABULKA 4.1 Rozdíly mezi pohlavími v úrovni dosaženého vzdělání v letech 1870-1995 Procentuální podíl chlapců a dívek nastoupivších do studia Podíl žen na Podíl žen mezi Podíl žen mezi Podíl žen mezi na základních bakalářském absolventy absolventy absolventy a středních stupni studia bakalářského magisterského doktorského Rok školách (M/Ž) (%) studia (%)**» studia (%) studia (%) 1870 49,8/46,9 21 15 1880 59,2/56,5 32 19 1890 54,7/53,8 35 17 1900 50,1/50,9 35 19 1910 59,1/59,4 39 25 1920 64,1/64,5 47 34 W30 70,2/69,7 43 40 1940 74,9/69,7 40 41 1950 79,1/78.4 31 24 1960 84,9/83,8 36 35 19?0 88,5/87.2 41 41 19Sn 95,5/95,5 52,3 47'3 199° 96,3/95,9 54.5 53'2 1995 96.9/96,8 55,5 &5'í 29.3 32 39,7 49,3 52,5 51,9 0 6 1 6 11 15 18 13 10 10 13 29,8 36,2 37,2 <*> Zahrnuje první profesionální tituly z období 1870-1970 Pram*>ny: Commissíon on Professionals in Science ^J^^'ofcornrnerce, B a technolopiil. 1992: Graham, 1978; U- s- 4. školství a gen a technologii), 1992; Graham, Sus, 1976, 1985, 1991 a 1997' 1 Školství a genoer 129 tvon . ^-é žeženytvoniyaŕuu—------------ Z Tabuľ*4-1^^ "pitých k vysokoškolskému studiu, přestože trvale ,0vinu z celkovéh0oP^.nUu ce|kové p0pUiace. Pozoruhodným faktem je, že v r0Ce ...fionecov.ee nezpc» ésn- přiblíži,y> během dalších deseti let však 192h^" ľrJ.7naaľá,e K.esa, a, ^ roKu 1960. Podobný vyv0J s.edovat ŕ na ľľpostgraduálního studia, respektive na podílu žen mez, studenty, kteří dosáhli doktorského titulu: jejich podíl vrcholil kolem roku 1930, poté však kle-sal až do roku 1970, kdy začal znovu stoupat. Čím lze tento vývoj plný zvratů vysvětlit? Jak jsme již naznačili, zdá se, že na vývoj podílu žen na universitním vzdělávání působila celá řada vlivů. Počáteční nárůst počtu žen přijatých na vyšší školy a university je zřejmě třeba přinejmenším zčásti připisovat působení feministického hnutí a boje za práva žen (viz kapitola 1). Důvodem může být i fakt, že velké počty mužů v té době bojovaly v zámoří v první světové válce; to mohlo školy motivovat, aby na jejich místa přilákaly (školné platící) studentky (Graham, 1978). Hospodářská krize 30. let pak promarnila naděje mnoha mladých lidí na vysokoškolské studium a je pravděpodobné, že právě ženy se vyšší úrovně vzdělání vzdávaly častěji - v duchu tradičního přesvědčení, » ^dělání (a především to universitní) potřebují méně než muži. ru a^ová válka poslala muže znovu na zahraniční bojiště, zatímco ženy % "roby (viz kapito,a 7)-Myž vá,ka skonči,a-nastai ^navysokéškoly.ženáľ (G" L 6'"> bezprecedentní pfflh žel*í a mateřství a prosazoVa|a0PakP°ValeČná Ídeologie stanovovala ideál man-jak d°bře se staraly o svéTtf ^ ŽenSk°StÍ> které ženV hodnotilo podle toho, vin> fty,icátých let a P0 ceiá^ d°m0Vy a SVŮJ vzh|ed- Během druhé polo- >se počet žen vstupujících do profes1 ' ,uuhok snatečnrwt a ---- ------ 13 w*om v roce 1957. Drňm- por°dnost prudce rostly. Porodnost dosah- bo™> kolem .' ernv věk «n oři ^„r™ . -.. ..u, „nhv- tevšecrt Ne Graham ic P" PrVním sňatku se v téže době • 1978, s. 772) ny a některé i nadále studovaly ha ^ ^^l*ZZT^—no vysokoškolských ^^per^J^^^vá^ za ideální prostředí pro sezn***^ WN*lrao «««ansrtit ^ ^ Sláva,° se, že ženy studia zanechávaly * ^ovat Svě ještě studující manžely. 4. školství a se Tento trend ve vzdělání žen však, zdá se, platil pouze pro bílé Američanky; u žen jiných ras byla křivka vývoje odlišná. Jak uvádí například Giddings (1984) v době kdy se počet bílých žen přijímaných na vyšší školy snižoval a zvyšoval se počet těch, které studium nedokončily, počet černošských Žen - zejména na černošských vyšších školách - stoupal: V roce 1940 obdrželo bakalářský titul na černošských vysokých školách více černošských žen než mužů (3244 oproti 2463). Do roku 1952-53 zaznamenal počet černošských absolventek další výrazný nárůst ženy nyní tvořily 62,4 % všech absolventů černošských vyšších škol, zatímco v celonárodním měřítku dosahoval podíl ženských absolventek vyšších škol pouhých 33,4 %. Procentuální podíl žen mezi absolventy černošských vyšších škol jen o málo zaostával za podílem mužů mezi absolventy vyšších škol celkem (66,6 %) a výrazně převyšoval podíl černošských mužů (35,6 %). Významným aspektem tohoto stavu byl i fakt, že velká část ženských absolventek byla první, kdo v jejich rodině získal vysokoškolský diplom (s. 245). Důležité bylo také to, že řada těchto žen později pokračovala ve studiu na vyšším stupni. Již počátkem padesátých let předčil počet černošských držitelek magisterského titulu počet černošských mužů, kteří dosáhli stejné akademické úrovně. Mezi držiteli doktorátu z filosofie a medicíny z řad černošské populace nicméně nadále výrazně převažovali muži (Giddings, 1984). Smith (1982) uvádí zajímavé tvrzení, že černošské studentky vykazují v průměru vyšší akademické ambice než jejich mužští kolegové až do příchodu na vysokou školu, poté však jejich ambice klesají. K této otázce se za okamžik vrátíme. Procentuální zastoupení žen a společenských menšin v oregraduálních . postgraduálních studijních programech od sedmdesátých let plynule vzrůstá a probie-"úrn spojeným se sexismem a rasismem je věnována ^™fi ^" všech úrovních školství. Na této proměně se významně podílely "t banská právaa^^ lobbování feministických skupin napomohlo P^.^^^teä-ství (Education Amendments Act) z roku 1972. jehož Clanek IX * i _ tá stanovení týkající se diskriminace žen. Výslovně se v něm zakazuje diskriminace nazá základě pohlaví ve všech vzdělávacích progra mech financovaných z federálních f W. Schválený zákon mě. za důsledek řadu ^^^Tmm^Z ^olai^s^^ skolství včetně zajištění rovného přístupu ke Školství a gender 131 - -kariéry Nicméně podmínky stud,, se pro zeny a muže nadále ,isí, lániap|án0vanik3ľ Jd.|eijtejsi-nejsou rovné. Ve zbývajíc, časti této kapitoly respektive-a to je nej u ^^.^ fgktorum, které tuto nerovnost pomá. se budeme venova, ru ^ ^ zák|adního až po postgraduá|rí nají udržovat, a to na W VZDĚLÁVÁNÍ DÍVEK A VZDĚLÁVÁNÍ CHLAPCŮ: ZÁKLADNÍ ŠKOLA Jsou-li učitelé na základních školách dotazováni, zda se nějak liší jejich přístup k žákům a žákyním, obvykle odpovídají stejně jako rodiče dětí, tedy že se všemi dětmi nakládají rovnocenné bez ohledu na pohlaví. Výzkumy však naznačují, ze ve skutečnosti interagují učitelé s chlapci a dívkami odlišně (a často nespravedlivě). Jejich komunikace s žáky a žákyněmi se liší přinejmenším ve dvou ohledech: frekvencia obsahem. Pokud jde o frekvenci, výzkumy prokazují, že žáci mužského pohlaví komunikuji s vyučujícím - bez ohledu na jeho pohlaví - častěji než dívky (American Association of University Women [AAUW], 1992). Učitelé věnují chlapcům více pozornosti a větší část celkového vyučovacího času. Jedním z důvodů může jistě být fakt, že chlapci si k|adou ^ nároky. častěj. ngž ^ vyueQvánf odp0. 2 * otázky vyučujícího, aniž byli vyvoláni, a upoutávají tak na sebe pozor- k! odľľ"Si VŠak t3ké VŠÍmaJÍ Z9jímavé okoinosti- * Jestli chlapci vykři-tolerujľ naľľ ?' "B 56 ^ přihlásili 0 sl°™. učitelé toto chování obvykle chování Avšak i tľm ÜT" * P°d°bnýCh SÍtUaCÍCh napomfnánv za .nevhodné" ^ řízeni k o^l^Z £ ^VOrU aktivně ^Prosazují, jsou učiteli Ponecháme-r, stranou fr 9 Sadker' 1994>- ,osti w Pohlaví žáka liší JtT' ^ meZÍ UČite11 a žákV. významně se v závis-v obl*ti vzdělávání Myra a D! °ri těCht0 Výměn' ^ konstatují odborníci ,nte^ce mez, učiteli ažakvdQ'cSadKerovi Mnohaletým pozorováním T *"* na °P-vován hľkeľ0VÍ te «m«' * učitelé u chlapců více ^Wedfcafi a napravoval Ch ľ™ ^ Ch'apCe častě* vedou k ^ ZZsT****akade" ľ ľ'*** 86 do^"- Učitelé také chW> - AT*' ^Ä** 9 ^ 1987). an°'ze ^íteié maj? m mne pra<* na podobná témata. Bylo r** 132 °tazky klapců odpovídat přesněji ^ na otázky dívek (AAUW, 1992). Již ve velmi útlém věku jsou chlapci častěji chvá-leni Za intelektuální výkon a dívky naopak za upravený zevnějšek a pLné ^tupování. Na jednom nedávno konaném slavnostním rozloučení s dětmi opouš tajícími mateřskou školku si jistý rodič povšiml nápadných rozdílů v osobních oceněních udělovaných chlapcům a dívkám. Ceny pro „nejchytřejší hlavu", „nejpii-nějšího žáka" a „nejvétšího vědátora" si odnesli chlapci, naopak tituly jako „miláček všech", „ideální povaha" nebo „vzorné chování" připadly dívkám („Chart of Kindergarten Awards", 1994). Komentář 4. 1 Gender a speciální výuka Ve školách se speciální výukou početně výrazně převažují chlapci nad dívkami. Z níže uvedené tabulky je patrné, že chlapci tvoří většinu studentů zařazených do kate gorií mentální retardace, závažné emoční poruchy a specifické poruchy učení. Ve snaze vysvětlit tyto rozdíly se někteří odborníci přiklánějí k názoru, že se chlapci častěji rodí s vrozeným mentálním handicapem. Poznatky plynoucí z nedávných výzkumů však tuto teorii zpochybňují. Podle lékařských údajů jsou případy poruch učení nebo snížené schopnosti soustředění rozloženy mezi oběma pohlavími téměř rovnoměrně. Podle Americké asociace universitních pracovnic (AAUW, 1992) vsak u pracovníků škol existuje všeobecný sklon připisovat poruchy učení častěji chlap cům, ačkoli jsou to právě oni, kdo dosahuje v průměru lepších výsledků ve standardizovaných testech inteligence. AAUW upozorňuje, že pracovníci škol mohou Poruchy učení chybně vyvozovat z problémového chování chlapců. Zatímco dívky jsou obvykle klidnější, a nepoutají tedy tolik pozornosti, neklidné chován, chlap-?ů může snadno vést k jejich přeřazení do škol se speciální výukou, která pritom často neodpovídá jejich specifickým problémům a potřebám. _ ^ úroveň existují doklady, že také dětijiné barvy fB«^ o stavu spť. Průměrně často přeřazovány do programů specialn. vyuky^ ' ^ líního školství ve státě Connecticut z roku 1998 se iiw <*ěte a školský obvod, do něhož spadá, jsou účinnějším l998). razení do speciální výuky než konkrétní diagnóza Weré ^ně ome- umístění do programu speciální výuky klade na dlte^énf [Jß tedy mimoradně jeho možnosti dalšího vzdělávání a budc,ucíhÚUP^ažováf10a vycházelo čistě du|ežité, aby rozhodnutí o takovém umístění bylo ^'ive. físlušn0sti dítěte. 2 carské diagnózy, nikoli z pohlavní, rasové nebo etnic 133 4. školství a ge .noe* 4' 3k0 LSTvl A GENDER y iáků základních a středních škol, u nichž byla diagnostikova í, v závislosti na pohlaví a rasové/ etnické příslušnosti žáků, 1994 P°tilcl)a Typ poruchy —-— Rasová/etnická Mentální příslušnost a pohlaví retardace Závažná emoční porucha Specifická porucha učení 33,34 24,43 19,05 12,39 Běloši Muži Ženy Afroameričané Muži Ženy Hispánci Muži 4,78 Ženy 3,47 Asiaté a lidé pocházející z Tichomoří Muži 0,77 Ženy 0,58 Američtí indiáni Muži 068 Ženy 0,50 51,85 13.69 19,32 5,20 6,20 1.60 0,68 0,17 1,00 0,29 46,55 20,50 11,94 5,28 8,77 4,24 0,93 0,42 0,94 0,43 Pramen: u. s. Department of Education, 1997, s. 1. Přestože se chlapcům častěji než dívkám daří navazovat plodnou intelektuální ľS-S UČÍtC,Í'ČaStěiÍ t3ké ^ h"ěv. Chlapci jsou na základní ä M?:rhům* «** — • -? si vysvěw, v ka'tľ 1' Pr°t0,26 Ch,apci jsou zlobivější: °Statne' ™ 3 osivíte, zatímco U l»T T * ^ ^ ' ^ lett* "xéné. že raná sociali odměňovány za tichost a pasivitu. Je na duševní sebeovlánó^r ~ . Připravuje dívky lépe na nárnkv wtor* čkola klade ^uinim veKU veaem * -»ty«ivrte, zatímco dívky jsou naopak odměňovány za tichost a pasivitu-tedy možné, že raná socializace připravuje dívky lépe na nároky, které škola klade na duševní skládání. Golombok a Rvush (1994) připomínají, že značná část frakce mez, učiteli a dětmi během prvních tří až čtyř let výuky se soustřeď t£Zľ ľ™* a "«"< se může přesul « suany vyučuiírírh — ■ odoopí bývají děti na no«»«^ — t,J,avmia dostatečně navyklé a hlavní důraz se může PíeS°n° *«»rt výuk,, v tomto období se *zntuba 90 % pfipada pozítivní zpětné • vyučuj na cnování žáků mužského pohlaví vztahuje na jejich stud* 1 teakct na chovant dívek. Golombok a Fwush 11» tak docházejí k záveru, ze „z tohoto pravidelného vzorce chvály a napomínání si chlapci pro sebe mohou vyvodit, že jsou nadaní, byť třeba nepříliš dobře vychová ní, a dívky se naopak učí, Že možná nejsou nejchytřejší, mohou to však vynahradit dobrým chováním" (s, 173; viz též Jordán a Cowan, 1995). AAUW (1992) tvrdí, že nerovnost charakterizující komunikaci pedagogů sžáky obou pohlaví ve svém důsledku snižuje studijní sebedůvěru dívek. Do tohoto příčinného vztahu však vstupují jako faktory také rasová a třídní příslušnost dětí. Z nejnovějších údajů například vyplývá, že děti ze středních vrstev získávají od učitelů častěji kladné studijní hodnocení než děti z nižších vrstev, a to nezávisle na své rase (Brantlinger, 1993). Nicméně je zřejmé, že pohlaví dětí a jejich rasová příslušnost mají na kvalitu interakce mezi učiteli a žáky zásadní vliv. Je přitom zajímavé, že stejné jako učitelé prohlašují, že přijednánísdětmi neberou v potaz jejich pohlaví, prohlašují totéž i ve vztahu k rasové příslušnosti dětí. Jak ale poznamenává jeden komentář na toto téma, „tento .barvoslepý' pohled na svět, k němuž se učitelé hlásí, je ve skutečnosti pohledem, v němž je každý bílý" (Rush, 1998, s. 6). Navzdory tvrzením učitelů, že pohlavia rasu dětí „nevnímají", působí oba faktory ve vzájemném prolnutí na povahu vzájemné interakce učitelů a žáku. Černošské děti - bez ohledu na pohlaví-jsou častěji odměňovány za dobré chování, kdežto bílé děti naopak spíše za úspěchy ve studiu (AAUW, 1992). Zejména u černošských dívek bývá oceňována snaha pečovat o své okolí, smiřovat rozpory a udržovat pořádek (Cox, 1998). Chlapci i dívky černé barvy pleti s nadprůměrnými schopnostmi jsou učiteli často přehlížení na úkor těch s ™ším'^ ustrni, což někteří výzkumníci interpretují jako důkaz, že učitelé u cemoss qr* dětí předpokládají spíše slabší studijní výkony (Fordham, 1996; Reid ■ ašským chlapcům se výrazně častěji než jiným chlapcům Pouze podmíněné pochva.y („Pěkné, ale...") a celkově '"^^^ T^é u černošských dívek je frekvence interakce s uc.teh n.zs. ve^ ^ ^ dívkami, a to přestože seji samy snaží iniciovat častěji ^ ^ pfezíra. neb° chlapci bez rozdílu barvy pleti; učitelé jejich pokusy e. ^ & ^ Ve obývají (AAUW, 1992; Cox, 1998). Jeden výzkummk c ^ ^ ^ ^ n°šským dívkám se dostává vůbec nejméně psychické po P ..,..,„^ko skole (Reid, 1982). V případech, kdy černošské oělošštr rit aií stejný výkon jako Sko|e (Reid, 1982). V případech, kdy černošské dívky po a ^ ^ ^ zároven ošští chlapci, přičítají učitelé tento fakt obvykle snaž ^ ?fiSexis- SKOLSTVÍ a gen skrvtě předpokládají, že bělošští chlapci nepracují 4 ŠkOLSTVf A GENDER ljřnap,no. Je tedy zřejmé, zesex,s 135 nístíídnimi a rasovými předsudky má na průběh vzdělávání u nékte- '^Aiiv k této otázce se ještě vrátíme, i dětí zvláště zhoubné následky. K teto oia Genderové signál, které vysPají učitelé žákům, často nacházej, podporu i v třásních učebních materiálech určených pro základní školy. Jak jsme již vyložili na počátku kapitoly, žáci ve škole vstřebávají nejen akademické vedeni stanovené for-málním učebním plánem, ale spolu s nimi i soubor hodnot a očekávání, který jsme nazvali, skrytým kurikulem. Jeho existenci můžeme vysledovat v mnoha učebnicích a jiných učebních materiálech. Výzkumy ze sedmdesátých let (viz například Weitz-man a Rizzo, 1976) poukázaly na fakt, že přestože jsou Spojené státy zemí patřící občanům obou pohlaví a rozmanitého rasového a etnického původu, učebnice a čítanky pro základní školy se ani o ženách, ani o rasových a etnických menšinách téměř nezmiňují. V průběhu osmdesátých a devadesátých let byly v tomto směru zaznamenány určité pokroky, nicméně podle AAUW (1992. s. 62) „nadále přetrvávají problémy týkající se výběru témat, jež jsou považována za hodna studia". nepodíváme na učebnice kjejjhiiiiQli^^ (angličtí nemate ky, čtení, přírodovědy), nikde nejsou Žejr^r^šinové sku^^^^ ^nyjr^tate^ NapfMad „ učeb^íchděje^su jen zřídka najdeme zmínku IZT m*mm obÄU neb0 0 Hispäncích' ^ e^°d ^ p°sied- Ivšaj.^táte^ii^r^ lepší, i jejich zastoupeníje ««te. že maximum prostoru ľt " — praných dějepisných textů ^ánky,tedyo.oi%!s.cUna>,.' ^eje vjedriě knize věnováno ženám, činí 3,75 J^omezujenangkQiik ,la, - ™«apezen a Af roameričanů seobvyk" černých Američanů"; anebo matiky, klad žen respekt've tradičních' rolích 'laické-, "'^ ar"»» » vst. !™toána role žen v Kolo ' —>L—směrnice jsou však dodrž? 4 Školství a geno^" ^ostij^olísavé "^JJ}^^^ ^pení žen a společenských menšin v tátech Mo roziiř^ ^ J.— te^uientjcká stanoviska _fenam^ Existuje například řada známek, že dětské čítanky doznaly podstatnýWpbÍ nich změn, co se týče užívaní rodové neutrálního jazyka a reprezentace žen. NerovnováhajS prospěch mužů však přetrvává, nejen pokud jde o frekvencí účin' kování mužských a ženských postav v příbězích, ale i pokud jde o role, jež jsou těmto postavám v příbězích přisuzovány (dívky jsou zachraňovány častěji než chlapci, chlapci mají větší smysl pro dobrodružství, ženy jsou při práci vždy podřízeny mužům a nikdy naopak, atd.) (Odean, 1997; Purcell a Stewart, 1990). AAUW (1992) upozorňuje, že žádný z významnějších projektů usilujících o reformu školních učebních osnov, které byly v USA od počátku 80. let podniknuty, nědo- "Kažai problém genderové nerovnosti účinně vyřešit. Během 90, let nicméně několik státních ministerstev školství - například ve státech New York a Pensylvánie -a řada školských referátů při místních úřadech přezkoumala učební osnovy jim podléhajících škol a provedla v nich revize podporující genderovou spravedlnost, multikultiirnost a otevřenost vůči gayům a lesbám. Netřeba zdůrazňovat, že takové projekty vzbudily řadu nesouhlasných reakcí, takže většina změn v náplni studia na jednotlivých školách týkajících se pohlaví, rasové a etnické příslušnosti, sexuální orientace a sociální spravediností se na místní úrovni prosa^aje^ ^Síw^lských zařízení (Celis, 1993; Dunlap, 1995; „Schools' Sooks on Gay Families", 1997). 0 tornjľk je důležité postupovat podle předsudky nezauzenych, multikulturně pojatých učebních materiálů, svědčí skutečnost. zed5^p^—" finály přijímají velmi pohstp* Nedávné výzkumy dětí ve s o-hjkázay Že ^'ná věUina-cmapcTnelpatřuje žádné výhody a naopak nac ^ ^ na tom, je-li člověk ženou, a že mnoho dívek se domnívá, ze ^ fc . ^ém mladistvých respondentů jednoho průzkumu **^ia ^ ig92). te™ ^ mohou stát jen muži (Rush. 1998; Sadker & Sadker ^ sJžižg-zp&sob. jfmž.lSQiJ uspořádány školní ^SSS^^ <(iin^ mm&fr. ^ěQ^ru. fiada učitelů,například nadále pouzivavu védvojstupU anebo -^Lšjzákladě pohlaví: nechávají dětí například nas-u i ^ ^ prgvopis. ie rt>zdělují"do dvou týmů soutěžících například v ma ^ nych bolech. Učitelé také někdy přidělují chl3pCUm aby přerovnali knihv Uk0|V: Požádají například dívky, aby zatíly květin* Při jednom výzkum- V Polí^h, pfeneslf lavřce nebo obsioužifi techn.cte 13? LSTVÍ A GENDER ■„iwo zaznamenáno, že pedagogický as,stent ukázal chlapy f Crlísvideern.apotéjenechal, aby přístroj obsluhovali sami. KdyŽSe chtěly dívat dívky, asistent j-m kazetu pust,, sam (Sadker a Safr Z 1994, SociolozkaBame^ se pozorování dénhn^ näcnzákÄ^^ postup uč,telůJe často ^r^f^^^^na základě pohlaví podporuji, jindy Je sami rňéíóläbôúrávají. Autorka konstatuje, že učiteié dívky a chlapce obec- ně častěji promíchávají než oddělují, nicméně že rozsazovaní v učebnách podle pohlaví i nejrůznější formy kolektivních soutěží mezí chlapeckými a dívčími týmy je poměrně běžnou praxí. ^fyzickému oddělování se navíc připojuje oddělován verbálni: učitelé běžně oslovují děti rodově příznakovými označeními, přičemž muž- ske oznacenuždyuvádějí na prvmmmístě (například „chlapci a děvčata"). Thor-ne dále uvádí, že dívky a chlapci se často sami vzájemné c^ělujr^škoíňfch jídelnách a na hřištích - dost možná častěi i než při hře ve svých domovech ajejicii _QKQlí. Učitele a jejich asistenti toto oddělení často ^mi potvrzují tím, žejiěkte-^Jk^Š^m^g-ajinajako ,chlapecká:. Pokud jsou děti společné na školním hnšti, chlape, svyrř«slr^^ prostoru než dívky a eas- l prikľ° díVČÍh° Pľ0StOrU 3 rUŠÍ Činnost v ™ probíhající než naopay určuje pod^ínj^ iemně provázané dIsľelľ°Jeľ ^ ^ Přinejmenším tři vzá- P^iiibavují jTial^n - Jp!^3^^ A^í^znatjjjyztoušěí-si zájmy a činoas: v kolekti ť °Pa:né skupinylSTTT^- ^^^HS^o^ělováníi "" "Jistěji jej^W^ pohlavní děti zvykajícítitselépe M5a ^—jwijavi; tento ná^,\, ... . 7^1: t0 Ä!LHÍ2i^ M (viz kapitola 7j. A dotretiče, ' a Sadker, iknlnf^k, x:_ iaj£QÍJnap4uiebo střídavé předjí' ^ ^2?* ****5 naT' malýCh' Po^ra7ově či etnio-em c' "apsat zprávu PTOjekt nebo úk°! - napříW*d zadanétéma. cílem pedagogicky potupu zaměřeného na kooperativní formy učení ist.,^, S0utěžjv0st , J^kolektivu a "^Pak^ovzbu^g^^ jit^ájejTinost a usnadňovat dorozumění mezi^^^ my potvrzují, že tento přístup přináší v praxi řadu výhod: jednak, zdá~sT napomáhá vytváření mezirasových přátelství, jednak zvyšuje sebevědomí žáků všech barev pleti bez rozdílu a snad vůbec nejužitečnější je svým potenciálem integrovat žáky s tělesným či mentálním postižením (AAUW, 1992; Aronson a Gonzalez, 1988). V čem se bohužel zdá být méně úspěšný, je právě rozvíjení pozitivních vztahů mezi chlapci a dívkami. Podobně jako společná hra na školních hřištích dává také spolupráce v malých pracovních skupinách - zejména probíhá-lí ménečlšTo -chlapcům dostatek příležitostí uplatnit se ve vedoucích rolích a zvyšovat si tak sebevědomí, dívkám však nikoliv. Dívky se nakonec podřizují vedení chlapců, což 'oslabuje jejich sebevědomí i studijní výkony (AAUW. 1992). K prosazení rovnosti mezi pohlavími v prostředí základních škol bude tedy třeba i jiných opatření než Jenspolupráce v pohlavně smíšených skupinkách^ Ke zdrojům, z nichž si děti utvářejí představo o genderu. patří konečně i způsob, jakým jsou mezi ženy a muže rozdělována pracovní místa ve Školách. Přestože zhruba 87 % učitelů na základních školách a 83 % pomocného personálu tvoří ženy, ve vyšších řídících funkcích zůstávají ženy naopak nedostatečně reprezentovány: tvoři kupříkladu jen 40 % členů vedení škol a administrativních pracovníků a 43 % ředitelů a nástupců ředitelů škol (U.S. Department of Commerce - Bureau of the Census, 1997). Z výzkumů vyplývá, že pohlaví členů vedenTŠI^ánezanedbatelny význam pro utvátarfditstó^^ StUd'6 ™* žákům prvního r553talS^«iW.vJ^tola pracuje v ředitelské ^nkci žena, pozorovat nižší intenzitu genderových stereotypů než vtech školách. kQ,e je ředitelem muž (Paradise a Wall, 1986). . . rf- k ve v kontextu toho, co bylo dosud řečeno, múze znít překvapivé fakt zej všech fázích základní školní docházky mají v průměru ..^ stu. ci (AAUW, 1992). Nicméně studijní výsledky dívek -a spe»u ^ d|H sebevědomí- se již v průběhu základního a později ■ s - ehu zaKiaar....u „ p ^ Abychom ?h^ují (AAUW, 1992; Gilligan et a,., 1990; Sadker a - sUd,umďlvek srozuměli příčinám tohoto jevu, podívejme se nym.)™ a klapců na střfirinính školách. 139 ÍOLSTVÍ A GE Skq LSTVf A GENDER 3 VZDĚLÁVANÍ DÍVEK A VZDĚLÁVÁNI CHLAPCŮ: střední škola ^-—^ se mění a dozrává a totéž platí sebepojeti hraje názory ^^ládfmuaiieny cítí potřebu být svými vrstevníky oblíbeni a uznáváni - ovšem --z^j^éo-ják^^ se u obou pohlaví poněkud liší, —p^p^plvaiící chlapce je jednoznačné nejdúležitějším zdrojem prestiže a popu-larity výkonnost ve sgortu. Společenský úspěch a sebedůvěru jim však dodávají také schopnost obstát ve fyzickém i verbálním souboji, smysl pro humor a ocho-ta podstupovat rizika a vzepřít se pravidlům společenského chování (Eder, 1995; k otázce působení těchto zdrojů popularity u preadolescentních dětí víz též Adler et al., l992);Nesportovně založený mladík je ve středoškolském prostředí citet ^né znevýhodněn psychologicky i společensky. Jediné tvrdý, sportovnějdatnj rnnxrtilnpíkjn^febýt přijímán jako vůdce, a to nejen svými vrstevníky, ale často j učiteji^cjičL Na sportovním hřišti si navíc chlapci osvojují řadu stereotyjoí maskulinnichctnpstí_a hodnot: agresivitu (včetně agresivity sexuální a přístupu * mm jako k pasivním objektům), vytrvalost, soutěživost, stoickou odolnost, * t0m"^S.BaSgJSJ!,^ ^ ani fyzická kondice, anlgř __ostt nepatří k DrimámřXr^rrrr- dívek se nao ^lofemininnía-iaksednĚto "TujTtím,? "yj^čí.žebýtsooiíovně ialoženáznamenáLbäl. maiv kapitole 11 - školy toto sdělení samy posily prostor a zdmie. Co naopaJL. kPrest^~M^ome2e;ý £gä^^ přitažlivost »U^^^ Je-li však va' 'iskuje naopak, že bude 07n=ľ Pr"1S půs°b't jako sexuálně přitazli- 2ľC0Vm' da'a n^ &ľeeslľ "děVkU" 5Í "ŠtětkU"- MUSÍ tedV ^ b!LTné agresivní-od in ľ-sexuá,ní stránce -znalá věcí"-nikoli ^fUej [?''Cm^~ Vrosazuje neodpovídá jejich práľVání a chápání sefee^gj ,eľyľ!^^ (t6dy ve^ahukiinvm —^^^^^^^m Za'eŽÍ- UČÍ 56 PasilíilU^ ^i^^^^^^ UŠf se "vvtesňovat ^í^sebe^ jtižui^r (Gilligan et al.. 1995, s. 5). Dívky z privilegovaných vrstev ' f své vystupování, aby se jevily jako ..přijatelné" těm, kdo přizpůsobují či umírtiují o ně projevují zájem (chlapci, učitelé, rodiče). Snaží se tak neohrožovat vztahy, které jim slibují úctu, bohatství a budoucí manželství. Chudé dívky, mezi nimiž tvoři neúměrné velký podíl příslušnice rasových či etnických menšin, se s podobnými omezeními nepotjkají. Jejich zkušenosLie-však učí, že přestože si mohou říhat, co chtějí, to, co říkají, nikoho nezajímá - jsou bezvýznamné, ba neviditelné. Promluvili dostatečně hlasitě, aby byly slyšeny, jejich „hubatost" je často dostává do potíží. Takové dívky končí ve společenské a psychické izolaci, v níž Gilligan a její kolegové (1995) spatřují předpoklad pro takové problémy, jako je předčasné /jkončení studia či mateřství za svobodna (viz též Fordham, 1996). ■j^ii^enské .napojenostr a vztahovosti, jejíž autorkou je GUií ga^ruznych důvodu kritizován (viz např Hirsch a Keller, 1990; Kerberetal., Tag^^"^^ důvodem poklesu žensky ^^^!!^hU dospívání je strach z úspěchu. Již v sedm- k* ^ slovních hráchrľourMat'na (19?2)' Ž6 Ženv podä^ lepŠÍ ^ těž's muži, a vyvodila z toho''^ ^™ Ženských ^P'nách, než pokud sou-Poci^ Horner nabídla Umxľ S-°UtěŽenI S V Ženách nepr°eľliné "lálnI **kon. protože se tJ^Ť ^~ Snad Povědomě - nepodávají maxi-ClChmQh'mít; řečeno 1»«!^*°'W by pro nô úspěch v soutěžních situa-Proto zavrhov.ny_ ejl> b(* «*. že budou působit málo žensky, a budou center 4.s proměn člověka. Je to obdo-S0> l^íubra,nÍ^Ch0Vu stude'ňľaKtiVněz^rr^v^xualituaj ^^lStiznařr,£ ... UQentu a zejména 7sr~--!~~ll*---~<^s& ■ p, Jmena Pak studujících gayu a les* ľeSt0Ze ^kumy z nedávné doby sign3'1- 4. ŠKOLSTVÍ a G£n°E zují ochotu pedagogů , vedení škol přistupovat ke studentům s homosexuálni o i entací nepředpojatě a účastnit se školami pořádaných seminářů o problematici" homosexuálních studentů, u většiny přetrvává neochota vycházet konkrétně vstříc jejich zvláštním potřebám nebo veřejně potvrzovat jejich identitu (Sears 1992). Většina školských pracovníků u studentů automaticky předpokládá heterosexuální orientaci a otázku jejich sexuální orientace obecně neteTr^touji-" Pomineme-li zvláště křiklavé případy obtěžování, či dokonce terorizování študentů homosexuální orientace, lze říci, že většina školských pracovníků u svých studentů nedostatečně čelí problému homofobie, tedy neopodstatněným obaváhT""" "z homosexuálních mužů a žen a nepřátelství vůči nim (AAUW, 1992; Sears, 1992). „Absence viditelné podpory ze strany pedagogů vštěpuje všem studentům bez rozdílu legitimitu a žádoucnost heterosexuálního standardu" (Sears, 1992, s. 74, kurziva autor). Otevřeně homofobní postoje zastává i řada samotných pracovní ků škol; jejich postoje a chování jen posilují homofobii u studentů. Například v roce 1996 schválil Senát státu Utah zákon zakazující učitelům .podporovat, schvalovat nebo nečinně trpět chování odporující zákonům". Homosexuální pohlavní styk je v Utahu nezákonný a zastanci navrhovaného zákona argumentovaMesjehp pomocí se podaří zbavit školy působení homosexuálů. V téže době zakázal Školský úřad v Salt Lake City studentům zdejších středních škol zakládat na školách spolky, jejichž aktívítý~přesahují rámec studia, ve snazevytlačit z_gJkol_stij; dentské organlzace^ůj^a^^ Vulicfch proti rozhodnutí_protes- ""tôväló mnoho středoškoláků, většinou vsak nikoli ze sympatií ke svým homose- xuálním kolegům. Zákaz naopak prohloubil nevraz vost vůči gayúm a lesbám ze strany heterosexuální většiny studentů, kteří požadovali „zákaz nomosexua.^ ^ klubů" (Brooke, 1996). O podobných legislativních opatřeních, ja^by a pr> Jata v Utahu, usilujících, aby téma homosexuality zmizelo ze sko , se u nejmenším v osmi dalších státech („Schod Program", 1996,c 7 Jaké má homofobie důsledky pro gaye a lesby studuje na ^ ihomos3i!jiíJJJ?fJeJ1^- x--- ^kumy ukazují, že adolescentnídíyky^ajW 0dmí- Pjjměrně vysoké mfeuzWSmm omämghlátek, poh a-^^-^g se Ěas. Jfním ze strany rodičů, ztratoub^mĚ^^0^ 1QQfi: u^7h^^-j^gnují riskantním způyhům chováním (Lock \ ^^J^a^e^ne- 19S2rvo^?ke7; 1998). Vfóe než^m^^ neZ - eči(Voe\ter. 1998). Podle •^NilShalPí docházku, protože majTobavy o sve bezp ^ ^ ver. iedné výzkumné práce uvádí plných 80 % gay* a leseo. 143 Skol STVlA GENDER „. 31 % bylo údajné sledováno nebo pronásledováno na útěku a 17 % ,ln'Ch „ n,u a Kleís 1998). Nepřekvapí proto, n: dospívající gayové S00lecenstó ^^ní a násilí, jemuž byvaj, studuj.o gayove a lesbv^trany - - .evniku a nezřídka 1 vliistnich rodicu vystaveni .j^ svých heterosexuálníc T-^ágk^é sebevědomí a pocjtjzolace a vlastni nedostatečnosti, Těm, ■tó'svou sexualniorientacitaji.se někdy daríverbaln......íyzi. ky.....tokům vyh^ bat, zároveň však ještě více trpí osamělostí a odcizením. Výzkumy z posledních let potvrzují, že jedním z důsledků nízkého sebevědomí a osamocenosti je i vyšěj_ sebevražednost mezi homosexuálně orientovanými mladými lidmi (Lock a Kleis, 1998). Podle některých odhadů jevíce než 30% ze zhruba 5000 sebevražd, k nimž mezi mladými lidmi ve věku 15-24 let ročně dochází, spojeno s citovými trauma-ty vyplývajícími z problémů týkajících se pohlavní orientace a předsudků společností vůči intimním vztahům mezi lidmi stejného pohlaví (Harbeck, 1992), V reakci na tyto povážlivé statistiky jsou po celých Spojených státech zaklá dány organizace, jejichž cílem je naplňovat specifické potřeby mladých gayů ľ A'00g' iŠŠÄzi takové potřeby"p^mlkoly pro gaye, lesby a bise-xuáln. studenty anebo pro děti gayů, leseb a bisexuálních rodičů. První taková sKola, newyorskáHarvey Milk School. byla založena v roce 1985 a dnes má okolo l^XT*"šk0,y v L0E Aneeles a jedna soukromá v Daľ statnévzdě^vacíinstituce t0h°t0 tyPU VŠak n6Zak'ádá ^čování, stravování a někd ^ na jiné službv- J'ako Íe P0^denství| ro*či vyhnáni zdomova poté * ' n0°'eh ^ ""^ ěaye 3 l6Sby' kteří by'' ^ homosexuálové odhaleni Nekľ ^ nomosexualitě anebo byli jak° 01 agrárny na školách které'- °rganiZaCe naPFÍWad také poskytují vzdělává-xuální vrstevníky a pomáhali Iľ^'^ "dl Pfijímal své homosexuální či bise-^vá nátlak na školski dování či násilí. Řada organizací také Sk0'ni «■** a kurikulum 2 a ^isterstva školství jednotlivých států, aby Ur,be a Harbeck i992 m V,ce otevřely r - mládež; m více OtPvřoi ' jcuiiuuivyuii aia^> - *oog, i9ľ ?ětU mladích ^ a leseb (Green, 1993: *«■-. '. SeZnam Všech nra^i^^.,, 10».,^,,Ticích ,sminoritnrs ^ Street m 0rientE>cí vydávň H . ueet' New York, NY 1 rv>, . ™á Hetr'Ck- tum všech organizací v USA sloužících Martin Institute, adresa: 401 ÍT^* pota^o i .^ť^Pi^omáhají svýjrj^ ľUkU^ chování. ,e^ou jejich snahy vyvctat^zv^ «. Školství a. se'no^ u školských úřadů a ministerstev (výjimky viz Rimer, 1993- School P -|996)jik uzavírají autoři dokumentu AAUW (1992, s. 80): L,°lJ.J!l ní proud zaměstnanců žit nejen těm studentům bez rozdílu". - - . .. t .. , — "' v" ™™> 1993: ..School Program-uzaviraj, autor, dokumentu AAUW (1992, s. 80): pokud nebude 1' vzdělávacích institucí v zemi aktivně řešit problém homofobie u svých , studentů a jejich rodičů, rezignuje tím na SVOu „odpovědnost si studentům, kteří se potýkají s vlastní sexuální orientací, ale všem iz rozdílu". _0 tom, že akademické úspěchy budí v dívkách často stísněnost a rozpaky, skutečně existují doklady (Orenstein. 1994: Sherman, 1982) - právě tak jako o tom že dívky se vyhýbají předmětům definovaným jako maskulinníľpTotožTšl^ nutí ze strany svých vrstevníků (Tobias a Weissbrod. 1980). Výzkumy také~uka-' zují, že jejich obavy maji opodstatnění: chová-li se dívka způsobem vnímaným jako genderové nepřiměřený, obvykle za to platí nízkou oblibou a izolací (Eder, 1995; Pfost a Fiore, 1990). Chovají-li se genderové nepřiměřeným způsobem chlapci, jsou svými vrstevníky rovněž zesměšňováni a zavrhováni, obvykle to však nemá negativní vliv na jejich studijní či kariérní ambice. Čím to? Jedna odpověď zní, že dívky čelí celé radě překážek, které jim do cesty staví .okolní společnost a jež Ňml>Tá"ní v rea'i^i studijních aprofrRnífih rílň.Jyto-pfe-4/ .kážky bývaji souhrnně označovány jako neviditelnýa skleněný strop tm rovněž kapitola 7). Patří k nim dosti rozšířený předpoklad, že dívky mají obecně nižší intelektuální dispozice než chlapci, a nelze od nich proto očekávat, že budou ve škole Podávat stejný výkon. Z výzkumů například vyplývá, že učitelé, rodiče i sami stu-denti mají sklon připisovat studijní úspěchy chlapců jejich schopnostem a uspe-.^íyeknaopak jejich snaze a píli; kdo má nižší schopnosti, logicky musn^ pt^^^ hodnocení akademického úspěchu viz Golombok a fivusři. h ^ bující navíc, podobně jako ti na základních školách, chlapce P w ^ ^ ^ Jl Povzbuzují, veřejně vyzdvihují jejich studijní schopnostrt'J ^ telštěji než k dívkám (Bush, 1987; Jones a Wheatley. 1990. ^ J^P0dotýká Bush (1987, s. 15). Äl!£i2^^ Kdv ustele realujíTa^tudenty ze střední ČI vyssi tnoy v ^ studen. dělnického^- — • _______.♦..wpntv bělošské pnznivj _.ita|/nuá —..o či chudšího původu a na studenty běi0SSy ^"s^sttídentí takové tyJ|r>é barvy p|eti než bílé. Vědecké poznatky potvrzuji. ^ct)> může POst°ie mternalizují, což u dívek (a zejména těch chudých 1 4 5 "- S|<0LSTVI A GENDER „ení sebevědomí a úspěšnost, ve studiu - spise nez o strach ^.ýraznennusn^n m ig92: Bush, 1987; Fordbam, l996. úspéchujdetedyostrachzeseia l .,ai 1995-Orenstem. 1994). Tlsíľa pe^rn —é^^u středoškolské student. ^ok^^^^^Tzpusobů naznacu j^__^^ šanci. Nedávne recenze středo- ^5—^^ predpojatej -j^ú^motného jazyka, tak i na urovn, stereotypních pohledu, pouká-■^^rr^zen, důraz na „slavné muže" a naopak malou pozornost věnovanou intelektuálním výkonům žen ve vědě (AAUW, 1992; Davis, 1995; ..What French Course", 1990). Podobně jako v případě základních škol i zde výzkumné poznatky ukazují, že povaha učebních materiálů má vliv na postoje a chování studentů. Podle autoru více než stovky analýz genderově nepředpojatých studijních materiálů lze konstatovat, že studenti pracující s takovými materiály 1. mají genderově vyváženější pohled na společnost, 2. vytvářejí si pružnější posto-í a přesnější znalost genderových rolí a 3. napodobují vzory genderových rolí v materiálech obsažené" (Scott a Schau, 1985, s. 228). Genderovou přejrjjoja; AAŠÍS?^^ komplikuje nedostatečná pozory pováná různosti ras, etnik a pohlavní orientace. Jedna mladá Hispánka hovo-^ľľ^^ své střední škole: „Ptáme se vždyck oľ k°neÉně bUd6me Pr0bímt hnUU Martina Luthera A UČitel se chodíme l^T*™ "ikdy se k to™ nedostaneme. Nebo co "äm leží na srdci? ^ Z ^ ^ ° náS? Kdy budeme moct koneČně "98, s. 15). ' *'" 6 VSeChno marně- Nikdy se nic nestane" („A Dialog". MÍU1^^ pFjspfvái^0 P^^^ naPnklad naznačujme školní poradci ^ *S™^^ informací - z více než 600 ^ - šk01ách odpovědělo více než 70 %. ukazuie, že pora nedostatecné nebo neužitečné (Miies. é5°^V^^ chlapce a dívky do odlišných - SSLS^iakoVvch ;Pr0fesních cbtastí, přičemž dMy^1 16 i^íí^11-* matematika, inlenýrsWÍ^ 4.3 1«6 lěž center 4'í* BrÍnt°n' 1984: Miíes7Í995; PeW° ■aústraně i47). Komentár 4.3 Gender, matematika a počítače pojr^ohojet se přikládal velký význam faktu, žertitapcl.dosahují ve standard! zovaném Testu studijních schopností(Sc/i0/aSí/c4ssessrrľent ľesí^ SAT) lepších - ^sledků než dívky a že se tento rozdíl ve výkonnosti chlapců a dívek projev! dlouhodobě vůbec nejvýrazněji v matematické části testu. V roce 1993 se rozdíl ve výsledcích poněkud snížil poté, co znění testu prošlo revizTTrea^r^^ ky ohledné jeho genderové jednostrannosti, u matematické části však přetrval (Arenson, 1998), Někteří odborníci zastávají názor, že genderové rozdjj^j^nat^ výkonu mají biologickou, respektive genetickou příčinu: chlapci jsou prý geneticky predisponováni k lepším matematickým schopnostem, protože uspořádání jejich ^ mozku podporuje matematické myšlení (viz kapitola 2). Přestože se podobným tvrzením dostává značné mediální pozornosti, existuje jen málo vědeckých poznatků na jejich podporu. Tyto poznatky sice svědčí o tom, že úspěšnost chlapců v mate matice má spojitost s jejich lepší schopností prostorového vnímání, tato schopnost však může být přinejmenším stejně dobře důsledkem cviku jako biologie. Rozvoj prostorového vnímání je - stejně jako například rozvoj schopnosti řešit formální problémy - spojen s účastí v soutěživých sportovních hrách a té se chlapcům dostává v mnohem větší míře než dívkám. Mezi f>odpůméJattory bývá počítána také vyšší míra nezávislosti dítěte na rodičích, hraní ve vnějším prostřed,, ochota podstupovat rizika a výpravy do okolí domova; k tomu všemu majíchlap-Jivlětstvi lepší podmínky h^Wrca5W^T^997= Ent"isle et *" 1994: Ramos a Lambating, 1996; viz též kapitola 3). ^dílné výkonnosti v matematice zřejmě přispívají i dalši^nijaj^ ^ním-je fakCTe matemekVi^ip^Ät, se zaměřuj, sp-se^ na svit ženský. - —ř T ^^—ž-ke "i^Rí formulovány terminologií vztahuj.c. se k oblastem ^ sk*=h činností a zájmů (Rosser, 1989). Maskulinn, '^^áhn.^n^ru a zeiména pak poitog&^W ■ ;jl'tf r* rtÍCKé Soft»a™é programy se obvyk.e točí kolem1 n»z j^..^, °ruzství a násilí: výzkumy ukazují, že ilustrace na ob™ ^ že(lSkých postav rat *ce mužských postav než postav ženských, ro||. obétí náSilí(Meyer, jedených v nejprodávanějších videohrách roku 199 ob|astf 1996>- To vše může dívky vést k tomu, aby vníma.y poctace jak 1. Školství a gen dep ŠK°LSTVI A GENDER 147 oak vliv na jejích výkon i na jejich odborne ambice. Pod|e ÍV"ímani 85%dívekpovažovalo počítače za atrakt.vnějšízdroj zaba, -stud e" * -^ggg^ Nejméně jedna počítačová —^^^é^^^ počítačový software a hry specia|- ľJče^I (Meyers. 1996). Výzkumy nicméně ukazují, že „počítačově gra-iTdíľy za své schopnost, platí vysokou cenu. Crawford (1990. s. 25) mnoho vyprávéníúspejn^^ kursj^tom. jak chlapci v ^mJš^m^^^ _« -Obtěžuj!" je. Jejich^podání ^WBnTOwSaijg^ pedagogové"proto navrhují volitelné kursy Matematiky vyhrazenéTouze dívkám <„,Math' Theory Gains Ground". 1994: viz též Kalinowski a Buerk, 1995). Ve své klasické studii o vztahu genderu a výkonu v matematice docházejí Fen-nema a Sherman (1977) k závěru, že hlavní rozdíl mezi muži a ženami ve vztahu k matematice nespočívá v samotných matematických schopnostech, ale v míře. v jaké se s matematikou vůbec setkávají. Po téměř ceié období základní školy, kde dívky a chlapci absolvují výuku matematiky ve stejném rozsahu, je rozdíl ve ^Kňňó^jen_malý či vú^ žádný. Teprve zhruba v sedmé třídě se začíná pro Jtovat (Entwisle et al.. 1994). v pozdějších letech si dívky daleko méně často nežchlapci volíkursy matematiky nad rámec povinného studijního plánu. Přitom mez, cniapc, a dívkami se stejným rozsahem absolvované výuky matematiky C° d° *,edkŮ V matematÍCKýCh t6SteCh ^tlS - ° ÚČaStÍ - «~J!S* JcJMCravrforT^rTpv^__v<\TaKtory: interakce s učitelľrpodporajogj: žalujiřaduzpůsoh.-^^Zabýva]ící se interaKcí mezi učiteli a studenty ľemíŕ ' P POrui>maígJa^ výkonr^sUJChjap^ ^. Dávají například najevo - že pro chlapce je mate ku m«ema%,Uľcoľhi!ľ!: V6d0U díVkY k 501 nerna, 1990/ ; Uu"ě. 1990) P0ctokyř(AAUW'1992: Koeh,er. 1990= Leder a W ^^m^&l^ mohouvg-P I ^nT^?"naPřn--t£ni°5^ 1990: Mannix et al.. 1996). __i_lwawford, Celkověv^ato tedy dostupnéúdaje^ign^^ matické výkonnost, a míre užívání poutačů ovlivňovány řadou sociálních faktorů ■ To je v určitém smyslu povzbuzující zjištění, protože společensky podmíněné ' danosti je možné měnit snáze než danosti biologické. Lze říci, že řešení problé-mu je nasnadě: pedagogové i rodiče se musí zasadit o to, aby byly dívkám poskytovány rovnocenné podmínky k učení, počínaje větší svobodou pohybu po okolí vlastního domova a příležitostí věnovat se soutěživým sportovním disciplínám (viz kapitola 11). Než budou takové kroky podniknuty, zůstanou matematické schopnosti a schopnost práce s počítači jedním z rozhodujících „filtrů" zabraňujících ženám v přístupu do některých lukrativních a prestižních profesí (Chesterman, 1990; Leder a Fennema, 1990; The McCIintock Collective, 1990). A konečně, zatímco na základních školách nemívají žákyně potíže ztotožnit se se syym uuču.icimi. jimiž jsou téměř výlučné ženy. na středních školách, kde muži Jyj>Jl4J_%zcelkového počtu učiteluje taková identifikace již těžší (U. S. Department of Commerce - Bureau of the Census, 1997). V kursech zaměřených na volbu povolání obsazují ženy předměty tradičně považované za ženské: nauka o ekonomice domácnosti (home economics), kde ženy tvoří 92 % vyučujících, dále zdravotnictví (90 %) a kancelářská povolaní (69 %)- Naopak jen zřídka se objevují v průmyslovém designu (4 %), zemědělství (6 %) nebo obchodu a průmyslu (9 %). Muz. t!*é převažují mezi středoškolskými vyučujícími matematiky (57,7 %) a pnrodn.ch vé« (65,4 %>. ve stejných předmětech také převažují pedagogové bíle barvy pleti. *• 11 % učitelů matematiky. 10 % učitelů biologie a 7 % učitelů n*h školách tvoří lidé jiných barev pleti než bílé (Commissíon on Profess,o Scjence and Technology, 1992). (zesedomnr vat' ** je to spíše právě odstrašující zkušenost diven ze--ŠEs£ffjEZSórv 1 nikoli strach z úspěchu, coosla s,a^^'Cr S vestou n^soKeskol. igkracujr velké počty absolventekj^e^s^-studenty d0kon-Jak u^uje Tabulka 4.1. díy^yj^ouča^nosti g^p^tová- °-^!Pľe_važují. VzděíáríjehoTsTJir^^-\--— n°^ia7~ *. Školství a gen Sk aPcům, bohužel 7 nadále v mnohém Kši 0LSTV| A GENDER 143 , mí níVEK A VZDĚLÁVÁNÍ CHLAPCŮ: vzdělávaní dívek a vvsoké SKOLV tuto otázku slýchávají vysokoškolští studenti více ... mäí specializaci?" - t0 Až ji příště uslyší* zaznít v nějakém hloučku studentu, zkuste si ľrovľLrJpovédi chlapců a dívek. Nejspíš odhalíte v rozložen, specializací mezi pohlavími ^jí^vé pravidelnosti: jak ukazuje Tabulka 4.2, muži a ženy^e^ většinou zaměřujír>a odlišné studj^obory- Výrazně více mužů nez zen usiluje o diplom TTnženýrských oborů, počítačové věďýTíJIošofie, ná'bozénstvT, architektury^, rodních véd astronómie, chemie, gr^o^ertyžTRý]': Vysokou koncentraci žen naopak vykazují obory jako zdravotnictví, knihovnictví, sociálni práce, psycholo giĚ, ironie economtcs a školství. Tento nepoměr přetrvává i na úrovni postgraduálního studia a dokonce se dále prohlubuje. Podíváme-li se znovu na Tabulku 4.2 na stryné 151.. zjistíme, /.e převážnou část doktorských diplomů v některých oborech získávají muži a v jiných naopak ženy. Muži tvoří například 88 % čerstvých absolventů doktorského studia fyziky, u zdravotnické péče naopak tento podií klesá na 7 %. Ženy zase získáva- jítéměř 75% doktorských diplomů v oboru vedení domácnosti, ale jen 11 % v inženýrských oborech. ještě znepokojivější trend: c&r --m stupňům dramaticky snižuje. ^^^^IT^- ^ ™ ženy mírné nadpo,c,,n, ^^^útj^n^ P0ČetnÍ PFSVahU ' V někter^h °b0reCh' ^áha. Příkladem může bít V nich vládne re!ativní m ^m vtomto oboru 43TvT meZÍnárodrir<* vztahů: podle Tabulky 4.2 * ***** situace je v hudebních ° 'arSkých titulů- ale celých 79 % doktorátů. a 62 % doktorSkých tittfu V nhn °ľeCh' ^ mu2e pfÍPada 49 % bakalářských dakl0r^h^avmatemaľcľ5TľOgieje t0 5?'6 % ^'ářských a 71% SaSři^tepohiarf v uvah '°.baka,^kých a 78 % doktorských titulů. ■ ses-* ak— «: iakl ^^ávádaL VCh 3 raso^h skupin. V nad-' ^ stá;dr;sP;0hlUb-án' této nerovnosti v důsled- a dosavadní právní opatření na vyrov- orskýi TABULKA 4.2ProcentUaln, pod,, bakalářských, magisteryadolrtn , . Ifi ve vybraných oborech udělených ženám americkými vyššími T™ky°h Wu-tucaml, 1993-1994 _______ ^S(m'sacímilna* %oodíi ~~rmr~----- % podíl Hlavní studijní obor % Podíl %podí| titulů udělených ženám účetnictví Zemědělství a přírodní zdroje Antropologie Architektura Dějiny umění Astronomie Bankovnictví a finance Biologie a vědy o živé přírodě Podnikové řízení Chemie Komunikace Počítače a informační technologie Trestní právo Ekonomie Pedagogika Inženýrské obory Anglický jazyk Cizí jazyky Geologie zdravotní vědy Historie D«nnácí ekonomika Mezinárodní vztahy Knihovnictví Matematika Hudba jjwotnlckä péče Filosofie Fyzika ^itologie 7ch<ílo@íe ľ^á správa ľ^onlstika sprace " a ferformačni umění 55,1 35 63.5 29.6 78.7 29.5 32 52.1 47.2 40.7 58,9 28.4 38.8 29.5 77.3 16.4 65.8 70.1 33.9 82.4 37.2 87.5 56.5 91,9 46.3 51,7 titulů udělených ženám 45.7 38,9 61,4 32,3 78.6 26,9 29,2 52.6 35.2 41.3 62.3 25.8 38 32.7 76,7 15.4 65.6 66.9 31,2 79,2 39,4 833 45,1 79.7 38,1 51.6 93,3 30,1 Pramen: U. S 90,4 31.4 17,7 42.5 73.1 48,7 42.7 85.8 68.2 57 rational Center for Wlstvi a qender 151 tí například v Kalifornii a Texasu byl zaznamenán citelný úbytek Cľeriíanú a Hispánců přijímaných ke studiu na vysokých školách poté, , 1*996 oba státy rušily své programy vyrovnávací opatření (aff,W „ r,n„ ínPW 1997; viz též Bronner, 1997). tive action) (.Segregation Anew .ia»/. K uváděným údajům, týkajícím se zastoupení rasových a etn,ckych menšin a žen. je však třeba připojit důležitý dodatek - totiž že tato čísla představuj, jak pro ženy. tak pro občany jiných barev pleti než bílé výVaMézi&šení oproti minulosti. Zatímco například v roce 1977 získali nebělošští občané pouhých 13 % všech vyšších akademických diplomů, v roce 1994 už to bylo více než 21% (U. S. National Center for Education Statistics. 1996). Ženy jako celek zaznamenaly ještě výraznější úspěchy: ještě v roce 1970 obdržely jen 13 % doktorských titulů udělených v USA a o deset let dříve pouhých 10 % (U. S. Department of Cotnmerce - Bureau of the Census, 1935). Zejména pak stojí za povšimnutí fakt, ze největšího relativního pokroku dosáhly ženy v těch oborech, kde měly v předchozích dobách nejnižší loupení: vědách o neživé přírodě a inženýrských oborech. Počet doktorských ulů v inženýrských oborech získaných ženami, ač stále nízky, v posledních P-" f*1""**. magisterských a doktorských tftu- ^^S^SSSít^M institucemi pohlaví 8 ras* uděleného Američané Původní asijského obyvatelé a ticho- Severní Černoši u- mořského Ameriky M Muži >C~r~ -^H_ Pwodu a Aljašky Muži ženv iu. - -—'---T --^LÍ!!!H£!_Jeny Muži Ženy Muzi Běloši « „ ; 3,5 '"'^ 3X611) Ä1 2 2,4 . 1,4 « 2,5 2,4 0,3 0,2 1,5 2,1 2,4 0.3 0,2 1.5 2,1 4,3 0,2 0,2 4 Školství a genDéb letech výrazné vzrostl (U. S. National Center for Education St ■ rovnéž ciewell a Anderson. 1991). Stále Se však vracejí tytéž wT'^' * g^enarfWadě.POhlavív nékte^y^to^^^,, ™y: ně vzdělání stále dosti výrazně zaostávají za muži? Chcěme-ll odpovědět na p, vn. otázku, je třeba se zámysle, nejen nad tím proč icy v některých oborech téměř chybějí, ale také nad tím, proč pracuje tak málo mužů v oborech jako zdravotnická péče, home economics. sociální práce a knihovnictví. Se značnou mírou jistoty lze říci, že nízký výskyt mužů v oborech, kde převládají ženy. nesouvisí ani tak s diskriminací mužů. jako spíše s jejich neochotou "věnovat se kariéře v oblastech s nižší prestiží a nižším platovým ohodnocením než v oborech, kde převládají muži. Již dříve jsme poukázali na fakt. že pracovní činnosti a oblasti zájmu tradičně považované za ženské jsou v naší společnosti systematicky znevažovány. Dokud nebudou takové oboryjako zdravotnictví nebo home economics považovány za stejně hodnotné jako podnikové řízení nebo geologie - a podle toho také finančně ohodnoceny - bude značné obtížně motivovat muže, aby si je volili za diplomní obor (viz dále kapitola 7). Na druhou stranu je ' jasné, že v problému relativní absence žen v prestižnějších a lépe placených oboroh hraje klíčovou roli právě diskriminace. Je dosti rozšířeným přesvědčením, žé diskriminace na základě pohlaví jíž prakticky zmizela díky Článku IX. Připomeňme, že jde o ustanovení Zákona o reformě školství z roku 1972 zakazující diskriminaci na základě pohlaví vjakémkoli vzdělávacím programu dotovaném z federálního rozpočtuJVe skutečnosti však k úplné ^inaci pohlavní diskriminace nedošlo. Zmíněnému zákonu se sice podarilo hranit zvláště zjevné diskriminační strategie, jemnější formy "|^ľS-^trvávají (Sandler a Ha... 1986,,J^a^a,^ -pování hodnocené jako mikrodiskriminace působ. ca_st°^at cjte|ny úeinek. a Cl "robná nepříjemnost, neustálým opakováním však muíů ^ skrytá nízká očekávání vztahující se k ženám a všeobecne Pr'iedriání s nimi" (Sandler a Hafl, 1986, S- 3), iälilSandJer 3duá!nr úrovni. Jsou mezi nimi následující: %—_—, — různých typů niikro- '?lipŠndler^ pregraduáir.í i post- 1 s3 der žL^lav^ ííf^í^^ prikladaj, vets. váhu než _55S£studentek ,v.z též Guimer et a,.. 1995; Le.is a Simon. tó86;MyefsaDugan,1996). 'j^sss^iitÄ nékterých profesí naprík,ad vždy how nT5^5ŽnŤr1covnfcích jako o mužích a o jejích asistentech jako o ženách). frru*** mužského pohlaví se hovoří jako o .pánech", zatímco o oso^hjer^ ätéhô pohlaví jako o .děvčatech^; případné se mužská označení užívají v generickém smyslu pro obé pohlaví (viz dále kapitola 5j. -Muži činí poznámky o tělesných vlastnostech a /zhled j studentek,^tcj£Stc pravé v situacích, kdy se hovoří o odborných tématech („Už vám někdo řekl. I jak máte velkiočTrRdyZ'o flěčem tak nadšenémluvítf; ? - Nebo činí takové poznámky, které znevažují ženy obecné (hovoří například o svo- -^eénýriT^nacfrstředního věku j?jko o .starých pannách"j, znevažují jejich intelektuální schopnosti (.Pro vás, děvčata, to bude trochu téžáí pochopit") nebo zpochybňují jejich akademickou serióznost a zaujetí („Taková pěkná holka ... k čemu vy byste potřebovala být inženýrkou?"). ^^^SŮUmsioúUmé Poznámk^rnohr^^ tak ľl" T"Ženami" JS°U VĚak Éinény pomé"ě často. Pravda, neděje se ^uje jejich účast na dění v ľ P°d'amUJe ***** ^entek^ ^^'^Äab^ iľľ! Jej'Ch Sebev^-ř (HaM a Sandleľ' "*Baía^^ docházíT: C^ms^^ nejčasteXktakc- ^pb^ech^nkhT^^ kursech a stu nichž tradičn^gg^_^ C^Adáji^^ intenzita se na postgraduájDÍCP- ledatj jnand,er'"»5: Rayman. 1993; Turner aThomP žen ve vědec. ináimrt^TT^r—--«n v oblastí wssäT—— ir^rrT—2^5^^ brání ještě pnngt JBSrj&řů^^ e-íí?rSiS^^im Pros^í. Než se oběma K0,u kovaných v př * * ^^álních proměnných a náz* Z,m životě tak, že výsledný efekt sn>. 4 Školství a gende* ^^a^cezen. Jak například poznamenávajíEisenhartaHollandM -^vstupující na vysokou ško.u obvykle brzy pocítí, že musí studovat usT néji, chtéjí-li si udržet podobné výsledky jako na střední škole, u mnoha vysokt školáků - zejména těch. kteří jsou ubytováni na kolejích - však studium neústi le soupeří o čas se studentským společenským životem. Vysokoškolské studentské prosfiedí^může ve studentech na jedné straně upevn^Tí^^aiainigfcí ^on_a_kariéru - a zejména u mužů se tak často děje. Studie Eisenhart aHollanď" na druhou stranu ukazuje, že v dívčích studentských společenstvích se klade důraz : e na romantické vztahy s muži a na péči o v}^í^les^f^a^(\íat^ Eisenhart a Holland, 1991; Stombler a Martin, 1994). většina žen, které byty předmětem tétostudie, trávila volný čas především hovory s ostatními studentkami na téma milenců či potenciálních milenců, vlastního vzhledu či vzhledu jiných dívek (s důrazem na tělesnou váhu[a různých společenských aktivit. Převážná část i'r; róp'o' tomu térnéř nic nevedela o studijních zájmech ostatních dívek či o jejich plánech týkajících se profesní kariéry. Jen poměrně malv zlomek z celko-vého počtu studentek - ty. které přicházely na vysokou štolu s prioritním alem ■'' od odborníků, zvláště téch, kteří působili voblasti jejích zájmu - srxiiečenským flakům vysokoškolské studentské kulturvnepodléhal. Afroamerické studentky byly //zkumem shledány jako do stejné míry sexuálně vykořistbvané a zabředlé v romantice jako studentky bílé barvy pletí, ve srovnání s nimi však kladly menší důraz na s»ahu „najít si" v průběhu studia manžela a méně často také očekávaly, že muž b^ v budoucnu jejich živitelem (viz též Stombler a Padevic, 1994). Vrstevmc-studentskou kulturu je třeba počítat mezi klíčové elementy formuj socra h 280 ^vek a ovlivňující jejich rozhodování o studiu a kariéře. t Je však třeba se ptát. proč takováto dívčí studentská kultura ^'ském Prostředí živnou půdu a proč je pro ^^^^^^ život. Abychom na tyto otázky odpověděli, vratřne se* Překážek, jež stojí v cestě ženám usilujícím o vyso koškolské vzdělám. 4-4 i Stále nízký počet žen v učíte '"nkcích ,skych i adminis tratívn'crl —.nuiun gfft počtu udé/ova- **** Pokroku, jehož ženy dosáhly co do ľkľ ^^olských diplomů, zůstávají nedostatečné ^^^40% adnfr " ^ihlstrativě, tak i v samotných yi&^ŠŠ^^^^^J^L ^nSrhškoi. celycn o^,..^—- ^ativn-T----- ^•^IT^Personálu americkýcl í 8KOL8Tvf a gender 155 ti (ottmger a Šikula, 1993). Počet zen ve funkcích prezidentek vyS0. S'béhem posledních dvaceti let výrazné vzrostl - v roce 1995 j,ch v USA ^"^^^0^(0^ 1975- I za tohoto stavu však předsta-vujíjen 16 % exekutivních vedoucích všech zhruba 2900 regionálně akreditovaných institucí vyššího školství v USA. Pouhých 16 % těchto žen. tedy 72, je přitom jiné než bílé barvy pleti (American Council of Education. 1995). TABULKA 4.4 Procentuální zastoupení akademických pracovníků vysokých škol podle akademické hodnosti a pohlaví v letech 1996-1997 nyt ton Pohlaví Akademická hodnost Ženy Muži Profesor Docent Odborný asistent Instruktor Lektor Bez hodnosti Celkem 6,6 9,6 11,8 3.3 1.4 0,3 33,2 30,3 19,1 13,6 2.3 1.4 0.4 66,8 Prámem Academe, březen-duben 1997, s. 34. Z celkového počtu vyučujících zaměstnaných na mjUKQWÍ úvazek před-199?! A^^encan Associati°n of University Professors [AAUP]. zenná^p^^ ^^1^27,4 % ed"Ve!am0VýCh postěraduálních~studijních programech «h programů činí jej^ ^T' Zat'mC0 " dVOuletých vysokoškolských studij- 5 čtoucí úrovní akademické k45'9 % (MUP' 199?)- P°Čet Žen Se SnÍŽUJ6 ni sapiny lvy Leaglie pfipa . val,fik*=e. Na osmi universitách patřících do elit- ku^ladu na universitě ^J*™*™ ma>ýzlomek udělených stálých profesur: ^«ncetonskéi2%ana 9'4 na Harvardově něco málo přes 11 * Iľí6 Patfné' * * SSkeUntVerSÍlě ^ (McLarin. 1996). ZT** í^^p-^^ľT,°pohlavI ™nejpočetnější s,ožkU «C^THÍen ^ *■ '«^n^,,ta*,6h0 P^Wckého statutu r-o-, "^Nationac encKa nôrodni rad*------- . v.._i=tví ^^a™^10'4 Educ^ion sta, kového n^T"""3'Council on ÉducJľada pro statistický výzkum školství ČlU a 30 % ^ Sta^tics. i996) uvädíi že 17 % z oev 158 VOn zenv- Přitom na úrovni odborného i. Školství a gen asistenta představují ženy 42,1 % a na úrovni instruktora 49,3% z celkového počtu vyučujících- Mohli bychom očekávat, že při všeobecném nárůstu počtu žen v aka „etnických funkcích bude růst i jejich zastoupení na vyšších akademických úrovních. Jak vyplývá z dostupných údajů, mezi profesorskými kategoriemi zaznamenaly ženy vůbec nejvýraznější přírůstek v těch nejvyšších dvou, tedy na úrovni profesury a docentúry (AAUP, 1997). Avšak vzhledem k tomu, že podíl stálých profesur činí u žen 58 %, zatímco u mužů 75 %, je otázka, zda se podaří tyto zisky udržet i do budoucna (Ottinger a Šikula, 1993). Tabulka 4.5 navíc dokládá, že jen velmi málo vysokoškolských učitelů je jiné než bílé barvy pleti, přičemž ženy jiných barev pleti jsou vůbec nejslaběji reprezentovanou skupinou. Bez ohledu na akademickou hodnost jsou ženám vypláceny nižší platy než mužům, a jak ukazuje Tabulka 4.6, nejvýraznější rozdíl v tomto směru panuje na té nej: vyšší akademické úrovni. Lze dokonce říci, že přestože se během posledních patnácti let podařilo významně zvýšit stavy žen v akademických sborech, v otázce rozdílného platového ohodnocení nebylo dosaženo prakticky žádného pokroku (AAUP, 1993) - rozdíly v platech vyučujících ženského a mužského pohlaví zůstaly během posledních deseti let do značné míry stabilní. TABULKA 4.5 Procentuální zastoupení akadeirtck^f^St^^ pracujících na plný úvazek podle pohla^aso^pns^^ ---—--PohlayJj%T___ fZ--" Muži ^sová (etnická) skupina Běloši Černoši Hispánci p.dé as'Jského a tichomorského původu původ Cizi Ras 28,4 2.2 0,8 1,2 0,14 0,45 0,06 57,4 2,5 1.4 3.5 0,23 1,5 0,14 lni obyvatelé Severní Ameriky a Aljašky 'nc'bez trvalého pobytu v USA >ova a etnická příslušnost nezjištěna '^'»o™mMämrohM.JOJ.«Kln.ží<»««««»0°m"",',''' „ , re se podotně jako stu-Vvsokoškolské učitelky i administrativní pracovni ^ n,k* lkávají na akademické půdě s nesčíslným- PP ^ ^ se napří-^ i skryté povahy (Bagilhole. 1993: SandieraHa , | Sk0i 0lbtví a ßEN der W , žejejejich mužští kolegové bez ostychu oslovují .:zlajolnebo "^f^ oslovují mužské vyučující ,,pane_doj<. ^^[e, -la schůzích kateder noho výborů se Ä očekává že budou porcovat zápis z jednání, pnpadné se po nich mtbi d,skutovany problém 1 "ženskéh°stanoviska"'jak0 by názor jedné ženy mohl hovořit za všechny. Na přetřes může přijít jejich osobni život („Kdo jí vlastne hiídá děti?') nebo je komentován jejich vzhled („Díky vaší líbezné tváři je tohle jednání příjemnou povinností"). Vůbec nejvíce frustrace však působ] a nejvíce ženy poškozují ty případy, kdy jsou znevažovány výsledky jejich práce, " přestože se výsledkům práce mužů vyrovnají, čije dokonce předčí (Kolodny, 1993; Moore, 1997; Wennards a Wold, 1997). TABULKA 4.6 Průměrné mzdy mužských a ženských akademických pracovníků vysokých škol a ženské platy jako procentuální podíl platů mužských, 1996-1997 Akademická hodnost Pohlaví Poměr výše průměrné Ženy Muži mzdy žen a mužů 60 702 68 884 88,1 47 284 50 910 92.9 39 643 42 256 93,8 31242 32 489 96,2 32 945 37 006 89 33 833 39 057 86,6 Profesor Docent Odborný asistent Instruktor Lektor Bez hodnosti Pramen: Acatieme, březen-duben 1997, s. 26-Ít^teaeľľnnym Pr0Stfedke"Ma^enám bránit ve vstupu do aka- *t£ «* m^^T: néTpůsobí'bránit v ^ "^oj^yjá^í Í v nichž tradičně převažuji inežjji^ _ ženy jiných^ ÄSg^ rasové či etnic-. aíly,1*2^kív^scijj]ře'' iq*"' ' ^ naní^ak mužj'tak i ženy bílé banryjjlší.' 2£íkvysvět,eni ^^T'1990: Sandler a Hai,:i986)'Tent0 m'ck*m pr08lředj 2 2něh0 "dostatku nebělošských žen v aka- 'i!£2»a ve slo>0 V1 016 upozorn"i dříve. ^^aMžl%ÍLPIo^ má za důsledek „ ' ^—^^^^étoj^viajiný^ barev pletl než píjá- 4. Školství a gendEb MM,o, je cosi jaKo rokwý model a Ještt „ěoo „avlc; je ,„ 9>'xmT obľľ' kľ.íuka2UJe mlad- ~*«ä£3sB - i— -«víi nr\u t0 v akademickém svete „chod, - dava jim praktické rady a vybavuje je ce, m, kontakty na jiné kolegy v obom. Mentor si však nejčastěji volí takové chra nénce, kteří se mu nejvíce podobají; a vzhledem k tornu, ze na nejvyšších úrov nich akademické hierarchie pracuje jen málo žen. dostává se studentkám a začínajícím akademickým pracovnicím málo příležitostí navázat mentorský vztah a požívat výhod, které skýtá (Nevels, 1990; Turner a Thompson, 1993). Některé ženy čelí tomuto problému pořádáním „svépomocných" mentorských programů, v jejíchž rámci se mladé akademické i administrativní pracovnice škol pravidelné scházejí, aby si vzájemně poskytovaly zkušenosti a podporu a dělily se o myšlenky, poznatky a zdroje (Limbert, 1995). Přestože někteří odborníci zpochybňují potřebnost mentora k individuálnímu akademickému úspěchu (Speizer, 1981) a jiní poukazují na problémy spojené s merv torským vztahem mezi ženami s vysokým a nízkým akademickým postavením (Lim bert, 1995). přinejmenším trváme na tom, že přítomnost žen na vysokých peda gogických i administrativních pozicích slouží jako signál studentům ijíným aktérům vysokoškolského života, že ženy nejsou v průměru o nic méně schopné, produk- ^ > tivníči profesionálně seriózní než jejich mužští kolegové JNedávné výzkumy take "bačují, že přítomnost žen ve vysokoškolských pedagogických sborech muze významné prospět nejen ženám, ale i mužům. _ Podle jedné studie (Statham et a... 1991) se V^^éS^^^^ Poněkud né i, 'si svým důrazem: ženy maj jí sklon soustřeďovat se na studenty samot- jakožto subjekty učebního procesu, zatímco muži se více soustřeďují sami na ,acn *.auuu ^AsgSSk vypovídaly ..- -ny-peaagožky UJRe v učebna výuky. V »ze ^ d0 jake %^^^^^^^S^^r^^Í^ PředeVS {iení vlastničtí ^dagožky. že jejich spokojenost s vlastni > ^^acl "*y ^ jim podařilo „vést studenty k vz i ^ Q předcho na nutnost klenek a účasti na diskusích v ^ebne< " studentů pr*»' , ^ker. p* m měli sklon pohlížet na aktivn uča g ^ viz n*b° naopak ztrátu času (Statham et al., ^.Z^^-^^ ^ Maher a Tetrau.t. 1994; McCorm.ck. nao- ^^frvícevespoľenľ^ centru nebo kľ|,n . Itv života" na univi °Vér" telefonťckém poradenství pr0 oběti znásilněn „versitní půdě ^těji 158 , se studenty rozmlouvají a poskytuji jim rady. zatímco muži nar> ^^ľdľnty častěji projednávají jejích formální prospěch (Kolodny. 1993; tal 10.91) Údaje tedy naznačují, že ženy častěji provádějLvýuku itatham et ai.. íw+i. «—>--__---- _ 3 interakci se studenty způsobem, který více podporuje proces vzdelávaní a Je ^c^nosné^pro"sTuďenty obou pohlaví. ^nsmamer^ebT^žj nemohli působit jako mentoři či profesionální^^ -7^ň^^^a%Xo Působí. Existuje však mnoho důkazů o tom, že muži-peda-gogové ínteragují s chlapci a dívkami odlišně; řadu poznatků na toto téma jsme již probírali. Muži-pedagogové se v kontaktu se studentkami někdy cítí nejisté čí k nim mohou mít spíše paternalistický než profesionální přístup. V nejhorším případě pak pohlížejí na studentky jako na potenciální sexuální partnerky a vyu-ívajísvé pozice moci a autority, aby si na nich vynucovali sexuální služby. Jak e za okamžik dočteme, podobné zážitky nejsou pro ženy na vysokých školách ičím výjimečným. 4.4.2 Sexuální obtěžování Sexuální obtěžování zahrnuje veškeré nevítané případy vyzývavých pohledů, slov-«ľ?K 3 naráŽ6k neb° fy2iCkéh° k0ntaktu se*ualní Povahy a také ne» Stlľrní "* EXÍStUJÍ V ZáSadé dVa duálního obtěžování: označuje se jako obtéžová m°Zn°St ™ ™ duležitém výzkumném projektu, ^r^^^ za něco)-Druhý typ spočívá ve n,m Wvěs^n^jnyrr^^ slovních narážek, šíře: - ^e^ně20%apodleně)rte2SOrk0lSkÝCh ÍnStítUCÍch P° ^ ^mi vyplývá. ^Ch š^ch se stal0 oběti ™Zdr°* * 49 % akademických pracovnic na vyso- 2<20-30 % ^**«*h s ľ" SeXUálníh° °btěžování a -Po'u s nimi něco JffiNe "n,***** Teasinr -199*1 Í SlUdentek ^erických vojenských aia- - y Íľkľ^ Ch,a^ (AAUvv *Zsn0Sl* 56 S6xua1^ obtó °Smým ^^enáctým rokem 3)'Jen malá část Případe,20"3""1" Pňhlási'° 85 % dívek 3 76 * sexuálního obtěžování měla výše zrní škol "pravé- nén0u povahu quid pro ouo, vysoké procento však tvořily případy kéh0 dotýkání a slovního obtěžování, vytvářející nepřátelské studijní nebo ľrľľ ní procedí (AAUW, 1993; Loredo et al., 1995; Reilly et a,„ 1986) len malá část výzkun 1, . I1 prací na téma sexuálního obtěžovaní položilaÄ jakT spec,ficke faktory hrají roh na straně pachatele i oběti v případe různých kombinacT genderu, rasové či etnické příslušnosti, spoločenské třídy 3 pohlavní orientace "peTóúr, 1991; Desole, 1997; viz ale též Rospenda et al., 1998). Přestože je sexuální obtěžování dosti rozšířený jev, většina případů není vede ^jijškjž^jxuniversity vůbec nahlášena^JJběti se někdy snaží problém „zvládnout" samy (obvykle tak, že se pachateli v maximální možne míře vyhýbají), připadne se svěřují jen členům svých rodin nebo blízkým přátelům (AAUW. 1993; Stanko, 1992). Často však ani jedno z těchto řešení nepomůže. Vyhýbat se obtěžující osobě nemusí být snadné; oběť kvůli tomu musí někdy i opustit navštěvovaný kurs nebo jinou akademickou aktivitu, která byla důležitá pro její plánovanou kariéru či studijní cíle. Rodina a přátelé navíc někdy svalují vinu na oběť samu nebo jí doporučují, aby si obtěžování prostě nevšímala (AAUW, 1993; Reilly et al„ 1986). Útěch případech, kdy se oběť rozhodne případ sexuálního obtěžování ohlásit. Představitelé školy často celou záležitost zlehčují, a přestože právě zamestnanci škol často vyjadřují obavy z přehnaných postihů vtéto oblasti, kauza je obvyk-_ vyřízena neformální cestou a pachatel pouze slovně napomenut svým nadřízeným (Mitcheii. 1997; Robertson et al., 1988). Jen málo universit dosud potrestalo obviněné ze sexuálního obtěžování - zejména pak ty z řad ^ zených pracovníků - ukončením jejich působení na škole (Carro ^ 1997). Pokud jde o rozš.ené obavy mezi V"^^ 0hl(*ně možnosti křivého nařčení, dostupné údaje ukazuj., ze, t* ^ ^ ^ vzácné. Robertson a její spolupracovníci provedli pn^^ m Qtám kých scovnic p- - ,dé|. na qtázku ^sokých školách a celkem 256 ředitelů škol, ^ °d<>°™ wáslioúhr- 4 školství a gen 'ě počtu podaných falešných stížnosti na s ^^ané -°P«> y Pouhých 64 případů, kdy šlo o obvinění urnys jez W .g d0^nému poetu 760 posuzovaných stížnost, a ^ doS„ k ny úženými. „Hrubou extrapolací z t calK^^^ost. ^ těšných obvinění činí méně nez 1 Pr° ynebere v UVa hly Dýt ve **** za rok. To je přitom maximální ^JLv^J^W >ré stížnosti Posouzené vedením ^ ^rts0n et« ** Kuteč"osti podle našich kritérií oprávněné 161 svém rozbor Pra°UJ'Cím studen^err> původem z Blízkého východu. Rospenda faktory jak rU ZdClrazňuJí. že pohlavíosob vytvářiv kombinaď " rasa< třída a sexuální orientace specifické kom r více než jiné. 1 áln Vliv i UJ''.Že někíeré skupiny jsou ohroženy výrazné na důsiedky sexuálního obtěžování pro jeho aktéry. ^ Qusiedkvc„...... . . . . .zaměstnaneckému ^ tle valní y sexuálního obtěžování pro osoby v zamSt"3"*l tterérn^S^-'*** v kapit0,e 7. Zde věnujeme pozorr^^ff^^é- L^OVänf----------~~^-^-«5*^^ S^äní na průhětr.qtiiriia. ^kurrjňgX_ ^£pô~študenty závažné negativní důsled_* 1 äKQi-STľ "--~~ v| a gender zej iméne obětí sexuálního obtěžování, vypovídají častěji než muž-udentky. které se sta y ^ekg| neb0 mě| negativní dopad na jejích stu-13 obecně často zmiňují zhoršení studijních výsled- ké oběti, že je T^ctZ^^^0 °boru-ztrátu sebeúcty> emocni rozrušenost ko 1992). Přinejmenším má pak fenomén sexuálního obtěžovaní za důsledek to, že mezi studenty a učiteli (nebo jinými nositeli autority) vznikají spíše napjatě neT plodné mentorské vztahy. Studenti se některým učitelům vědomě vyhýbají á^f ' kteří učitelé sUŽejména vůči dívkám - udržují odstup z obavy, že by projev zájmu z jejich strany mohl být vykládán mylně. „Studenti jsou tak omezováni v rozvoji ve všech oblastech, ve kterých jejich úspěch závisí na navázání těsného pracovního vztahu s učitelem" (McCormack, 1985, s. 30). Sexuální obtěžován[_zkrátka utváří nepříjemné a demotivující studijní prostředí, které - zejména u dívek - negativně ovlivňuje výkon, osobní a profesionální m^j a naUnnor úspěch celé budou-i kariéry, 4.5 UTVÁŘENÍ POZITIVNĚJŠÍCH VZDĚLÁVACÍCH PROSTŘEDÍ ^^é^žejceltově dostávají ženy v rámci vzdělávacího procesu méně, než i-popravunáteží. ^^m^-^^^^ napravovat, je^i nw ' S?S! "adale PFedmětem ^ Zajímavé je. že někteří v,dířeše-že5 *S alap^nýCh P°dle Tím Pochopitelně nemajT^sli. ě vymezeny sJL™!' ^Segregací usměrňováni do „příslušných" gendero- "^^sm^,^-- d0mníVaJÍ' Že VZděláVaCÍ iaš^ li^mětim v ľ l- Pmbw^-rn.užům, tak i ženám věnovat se_stu- . .. ■ mcnz.jjvfi DříSlliSnÍA; :-:,.Z"" 17-5 o^ánH*«-éwk^dívky navštěvuji ^ vědomí a po absolutoriu snáze n ^ i zaměstnání (Dobrzyrvski, 1995; Saltzmann. l996a) • ^ S WMS^ neb° ***** bS1 nePí5iemneh0 pocitu, ie jsou v rn ^l*cn, snaha byta m"5-1-' r^dičně mužské i — h-uutu, že jsou v mei.—-Kymi kolegy a pedagogv zlehčována (v* 4. školství a gend£p Odpůrci segregace školství na základě pohlaví namítají, že takové opatření m$ sice dívkám pomoci v.ce a kvalitněji se vzdělávat, neřeší však obecné pro-„rtpnderové nerovnost, a d.skriminace, charakterizující instituce naší společ-■^Wí, že cílem by měla být taková rekonstrukce společenských irľshtuc-která' ^rnožnila mužům a ženám pracovat v rovnocenných podmínkách a v rámci spra •^jjvěT^šténriu rovné distribuce společenských prostředků a odměn (AAUW, 1998). Právě taková rekonstrukce byla hlavní motivací pro prosazení Článku IX. Podle tohoto legislativního opatření lze ve státních školských institucích uplatňovat segre gaci jen tam, kde to má zásadní a legitimní opodstatnění z hlediska vzdělávacího záměru. Nejvyšší soud, s přihlédnutím k Článku IX i k ustanovení Čtrnáctého dodatku k Ústavě USA, týkajícího se rovnoprávnosti občanů v přístupu ke vzdělání, ponechal možnost segregovaných státních škol otevřenou svým rozhodnutím z roku 1997, podle něhož mohou americké státy poskytovat vzdělání v různě pojatých školských zařízeních za předpokladu, že přispívají k rušení tradičních generových klasifikací a nikoli k jejich posilování. Právě takový byl - podle slov jejích zřizovatelů - cíl Young Women's Leadership School, státní výhradně dívčí školy, otevřené v roce 1996 v newyorském Harlemu pro dívky v sedmém až devátém (od roku 2000 až dvanáctém) roce studia. Ministerstvo školství nicméně poza--uJe. aby skoia zřídila na nedalekém místě také oc ceTrne-úfev- Pro chlapce; v opačném případě jí hrozí zavření (Steinbe ÄJ.ÍŽ byla uskutečněna v Kalifornii, kde" v roce !g97 přinejmenším šest ^tních školských úřadů zřídilo chlapeckou a dívčí školu s rovnocennými nabfd- bávání. Teprve budoucnost^^^^^^ce ^Protiústavnosti" yT^umentují, že existence eřiýcřT^y—■^g§gr> á obhájci licisktrh P™ —rovnocenných" vzdělávacích institucí pro různé~rašove~á ewic~ *^Í* v roc^^ ^~^ia amer,ckým Nějvyáěim"'soudern posiavenamlmo St^?Uv>4^Ef_a ž^segregacipodle pohlaví by méío byt přistupováno " jedn0m C lnst/tucí nezejících vyšší vzdělání, které jsou vyhrazeny "jen t-.POh'aví' od šedesátých let trvale klesá. V roce 1994 v USA exí-" soukromé vysoké školy výlučně pro muže a 84 soukromých vyso- ■ «-* na Doskytováni p°Uze st°va|yji ^enskycn (Men< ;Q96, Jedním dů^£S^ "** CweŽÍt°Stí oběma P°hlavím'SVGU ľ0,Í VŠaLhcľško-ách, ^* P*» $ ,et n^ve ^ku, kdy nejčastěji studují na vysoký ^ ^ niicena pn škq^tv, vysokých\ 51 a řada výlučně mužských či ženských dnfch nastoupit 165 3by pikala co nejvíce studentů a zvýšila své příjmy. Pokud jde .nadaci.awu é akademie Vjrgjnja Mintary Ac_ rfvč zbývající mužské statni Te Citadel - bylo to opět soudní rozhodnut,, n.kol. ekonomické zájmy, „ľanu* otevřít v roce 1996 brány ženám. V případu ..Spojené státy versus s,át Virginie" rozhodl Nejvyšší soud, že stát Virginie nemá nárok odepírat ženám jedinečné vzdělávací možnosti, jež tamní vojenská akademie nabízí {Allen, 1996). Přestože diskuse o školství segregovaném na základě pohlaví vzbuzují v poslední dobelmôTw pozornosti, existují i jiné cesty, jak vyrovnávat průběh vzdějáva-cifTó procesu úobou pohlaví. Jednou cestou je zavádět genderově vyvážene kuri-talium, do něhož budou začleněny studijní materiály o ženách - podobně jako o občanech jiných barev pleti než bílé a gayích a lesbách. Na úrovni universitní-Tioj avání se tento cíl částečné reanzujeprostřednictvím programů women's studies (ženských studií). Na počátku devadesátých let nabízely americké vyso ké školy již více než 600 takovýchto vzdělávacích programů. Jedním z původních záměrů women's studies bylo rozšířit tradiční „bezženské" kurikulum o ženský prvek (Mclntosh, 1984). Výsledkem byly nejrůznější „doplňkové" kursy a semináře s názvy jako „Ženy v dějinách", „Ženy v literatuře", „Ženy v eko nomii" a podobně - a to nejen v rámci programů women's stud/es, ale i na jiných katedrách. Ačkoli šlo o důležitý krok k rozšíření vědomostí o ženách, spočívající ve Mditelnénf dosud neviditelných skutečností, kursy tohoto druhu se obvykle sousedovaly jen na ty ženy, které dosáhly úspěchu podle mužských měřítek. Hovo valyZllm°řádnýCh"ŽGnáCh ~těCh' Meré se ch^'y Jako muži a véno mnnaTu^ genderově stereotyp™ ^~ ™g*m* doPad- Jelik°ž mohou posilovat Ai!!Sonedokážouch0Ia!0ľaCOVatÍak0 "neúsPěšrié" ty ženy, které se nechtějí ^-d,ešntr2rU" !G°°dSteÍn'19921 K0Ser' 1992>' deru v rámci jiných uuu^ľľ!!"^8 3 genderu a kursů věnovaných gen- __iaj_Wsevsoučasnostiľiľ P°jetí2Cela odP°utala a *'a^3°^' , laaat^ar^iam dolf" ■ f ^^^S^ženského hlediska. Ptá se "^Il^iiXl T0^-^?,11 odPgvědí, nebot_gŽt'-—--^1 ' Jak jsme poznamenali v úvod- pitole. nejsou utvářeny jen ge^erenr^^ é^^-a m'r0U ,te,eSne Zdatn0Stl- P°d'e řady analýz z nedáte -^achycen, pravé teto rozmanitosti jedním z nesplněných úkolů větš kur5ů women's studies. Z nedávného hodnocení stovky sylabů popisujících náplň hurSu women's stud.es vyplynulo, že materiál týkající se žen jiných barev pleti nežbílé a lesbických žen je zahrnut ve velmi nedostatečné míře (Cramer a Russo 1992). Jen velmi málo materiálu na téma žen jiných barev pleti než bílé vykazovaly dvě třetiny sylabů, pětina neobsahovala vůbec žádný, v otázcejůjnosti ras_ se polovina sylabu spokojili) jen s materiálem na téma afroamerických žen^a vůbec nejnedostatečněji reprezentovanou ženskou skupinu považují autoři'ženy židovské a ženy s telesným postižením. Uzavírají, že „posuzované sylaby ukazují potřebu větší informovanosti o odlišných společenských skupinách žen a důsled-nějšísnahy o odsunutí bílých heterosexuálních žen ze středních tříd z pozice normy -tak, aby ženy jiných barev pleti nebyly zmiňovány jen v souvislosti s rasismem a lesbické ženy v souvislosti s pohlavní orientací, ale aby byly všechny skupiny Drány v úvahu průběžně" (Cramer a Russo, 1992, s. 103; viz též Bannerjí et al., 1992; Watt a Cook, 1991). , Feministická pedagogika pilně pracuje na transformaci tradičního kurikula tato-.^m smyslu, aby ženská zkušenost a postoje nebyly jen předmětem kursů "orws stud/es, ale byly vyučovány jakožto vědění ve vlastním smyslu slova :-s^tc polovina lidské zkušenosti, která je v jednotlivých kursech zkpumj^ Jak women's sr^^aTTpTo^ k revlzi * ™**V "** výuky jsou ohroženy tvůrci školské politiky a řídícími i Pf^^ C°^škol, kteří je hodnotíjako akademicky slabé, trpící -^možná ' tendenční (Luebke a Reilly, 1995; Martin, ^\^fpoáo^ y^mszMmun feministického vzdélávájTJ^g^ ' S^i^0 P°zic pa__HA_|^om (I987_:j__^ feSÍch Had :eré z nich se samy počítaly mezi ilSivtí^ 1994). JejřcM námit-které ***** V debatach ° sdělování WS**Ei****** wdUT ^ Někl ^edměty mají být v rámci snižujících se um'ver^_fpenéZi na 5|i| teti ty by neměly p|g-' á0 ^ nistické") studijní programy, ^^^^äsíT ^^íěnjch^unDcentrických, anon**m ■, a transformace náplně studia někdy také ztroskotávají na samot 1 ^^"T^ensinenechajípředepiBOvattémata, Která mají , rámci výuky t Lei -.i 1^). J,í zase tvrdí, ^ž^ensl^tazky jsoucích zahrnuty, takže nemají důvod nic měnit. Ajsou i tací, kteří nadále náhlí-äSSSr^ďeru (a s ním i rasy, třídy, pohlavní orientace, veku a tělesné ^^^^^ nebo okrajový z hlediska tématu, které vyučuji (GarriMiílrrSTIwa)- PosleíJnf ;mínění postoj iiustruJe «K»vecľ. ktefé se dostalo spoluautorce této knihy, když zjištOvala, zda její kolegové na fakultě do své výuky včleňují ženskou zkušenost a ženské pohledy. Odpověď zněla: „Jen tam, kdejsou relevantní." Můžeme se ptát; Mohou snad být myšlenky a zkušenosti loloviny lidstva vůbec někdy irelevantní? Existují doklady o tom, že kursy wmen's studies a feministicky zaměřené vzcjě-[tóimaji na studenty pozitivní vliv: oslabují stereotypní postoje vůči ženám^zvy^ fiwfci kritické myšlení, pomáhají studentům vnímat roz- ^č^kérnkome^tHowe, 1985; Luebke a Rellly, 1995). Ohrožení, jemuž je vystavena budoucnost mnm's studies a feministického vzdělávání, je však ržlľ^komentálorů ^J^mx^mjkmmí po* S S Z:d0SUÚ *en0Vali"Napfík,aÚ C— * Russo (1992) arg, ^ľoľe^ľ1 ^" "ě6nder —" -st k ne. nerovnosti, který je těžištěm es mes\mm studial^n™"^ ' ZWäÚéni Vlkových programů men's ^^m^)m»I?ľ Pf0ieministickV zaměřených mužů (sympatizu-S!U*S « ^ facto zrodí, na " "ľn0mií * ^ ««*«. Projekt men's ^Messrs, 199g. J6 strieš na přelomu 70. a 80. let ^ SK,0nKU ušatých letjiž byly Ä^Äkr ^ *****a ^^^Ä^Sg -Wu kanonie védy^ 13 Íritloj^JUho_dnocení. Cra-Školství a gendéh ,e(aRusso (1992, s. 106) na druhou stranu upo^,.*^, ^ úlohu pouze tehdy, budou-li „skutečné feministická a an io " vfioji protj mužSké moci; přitom se v praxi často zaměřují spíše na způsoby m pohlavní rozdíly omezují všechny lidi bez rozdílu než na nerovnost mezi pohlavími a společensky dopad podřízenosti žen mužům". A navíc, přestože zastánci této disciplíny tvrdí, že k cílům men's studies patří také revize tradičního pojetí muž dézkušenosti jako homogenní a zviditelnění rozmanitosti mužských životů - především co se týče odlišností rasové a etnické příslušnosti, společenské třídy a sexuální orientace -, kritiky z posledních let namítají, že pro převážnou část men's slurJiesje diverzítajen prázdným heslem (Robinson, 1992; jiný názor však zastarají Kimmel a Messner, 1998}. Objevily se také kursy gay and lesbian studies - částečně jako reakce na neochotu nebo neschopnost tradičních forem výuky zabývat se vzájemným působením genderové nerovnosti a privilegovaného postavení hetero^íjjálú a také jako ieakce na politické a kulturní události sedmdesátých a osmdesátých let (Eacoř • ter, 1992; Zimmerman a McNaron, 1996). Půdu jim nejčastěji poskytly katedry zřizované v rámci tradičních akademických Institucí, ale také výzkumná středis-% například Center fár Lesbian and Gay Studies na Yale (založeno 1986) a pfi % University of New York (založeno v roce 1990).frvní vzdelávací institucí ve dojených státech, která zřídila katedru gay and lesbian studies, byla City Colle-ĚevSan Francisku (Collins, 1992). Řada studijních programů lesbianstadus y a íal^na v Kanadě, většinou však pod záštitou či přímo v rámci **»(Gan,mon, 1992). Dnes již studijní programy ^^^^ %Po celém světě (viz napřiKlad^ekma a van der Meer, 1992, Un n' 1992; Munt, 1996; Sayer, 1996). -■--,<, Hfidedků rozší-.najvýznamnejší^..... .^er (1992. s,.B) novažuie za jeden z nejvy^ ^ ^ěííJ , Ss^n and gay studies fakt, že připravilo podmínky P . j-— ^ and tola % Jiic ním životě komunit gayů"a leseb, vstup u_ ^ ggy - T10 Wmir: Objevují se však roBavy. že jitřní ^^yiž^ zejména pak mezi lesbickým feminismem a . >)at>uje energii a stabilitu těchto studijních proi ?i rozpočtových škrtů, jiní pozorovatelé se obav é ^by na politická hnutígayůjl«?b,(M,n0; J SÍ^Pníky"^omen-s studies. feministicky or- .zejména pak mezi lesbickým ic-mu 3 činí je i .^oslabuje energii a stabilitu těchto studijních^ ^ ^ _(U)i, n,0bě^i rozpočtou škrtů.JHnf pozorovatelé seobav^ ^ ^ oW . ;í 'eswan antf^ s^s v akadfiíÄ-ggjJ^ Db;; • 169 LSTvi ^ gender mer a Russo (1992) dokonce tvrdí, že nejdůlezitejsím úkolem womens studies a feministického vzdelávaní bude posilovat vazby na spřízněná politická a sociální hnutí. Taková hnutí jsou zdrojem nových myšlenek, obohacujících pohledů "a dynamické energie; to vše bude důležité v pokračujícím boji s reakčními snahami a omezováním finančních prostředků. 4,6 GENDER. VZDĚLÁVÁNÍ A MOC V této kapitole jsme zkoumali, v jakém smyslu jsou zkušenosti žen a mužů ve vzdělávacím procesu odlišné a - to je důležitější nerovnú. Přestože zeny v sou časnosti představují mírně nadpoloviční většinu všech studentů, nadále se potýkají s řadou strukturálních bariér. Viděli jsme například, že ženy jsou nedostatečně reprezentovány ve studijních materiálech; že jsou při diskusích v učebně přeru-šovány a umlčovány; že jsou sméroványdo relativně méně lukrativních oborů, méně prestižních oborů, kterým je pnpisována^řííSkXhodnota jen proto, že v nich převazují ženy; chybějí jim mentor, a profesionální vzory a nezřídka bývají vystaveny ľrc'rhľr°ván-Tím nemá b* řečen°'že by ™žúm sexuá,ní °btěž°vání ">vě disktimÍ "ebp ^ ^56"rámC'VZdělávání nikdv "estávali oběťmi gende-^.J^^SSĚlt^íi^^i systém ve všech jeho dimen-. skiičujícíholelk^hToT^ Teprve na pozadí ně wenit onen velký oč^ WdělaVacích P°am'nek pro ženy můžeme skuteč-Z mch| kter* navzdory všem znevýhodněním dosahu- Mč^ňTíjsme také o ' riíl^,.napříkiaclzvyšováni^^^6- m°h0U Sl0užit k náPravě existujících nerov^ *ÍÍ?!2!^^^ pedagogů na všech úrov- ,es' zfe^nismu vycnázeSh*5^ sfu-5i St:ďieS^y^'^nstudiss a konečně «akim ie mtakD%h P°kusů kteUCebm Ve VŠ6Ch vvučovanýcn před' ^^•^liiy^cíjirQ6^ °VŠem nadále musí čelit odporu a proti-^^^SSSf by' procesefT1 skutečně demokraUckým^ ^ujícih^**1*1^^ technických zadání 1 mluv, ^°vého a multikulturníhp..j5xěja. 0SU'^^mraerseh,ll87-s lkDl1 Jak° o nr. UV'1 0 ^oiství L ' 1 Teprve až se tato vize stane uchranr: „ Wl Jako o «»mo^ - nolečenského - ncipuJícím činiteli sociální statu quo. Klíčové pojmy článek IX ustanovení Zákona o reformě školství* roku 1972 zakazující diskriminaci na základe oohla- ví v rámci jakýchkoli vzdělávacích programů či aktivit financovaných z federálních zdrojů formální kurikulum soubor předmětů, jež jsou oficiálně a explicitně vyučovány ve škole tiomofobie neopodstatněné obavy z homosexuálů a nepřátelství vůči nim mentor obvykle starší, etablovaný příslušník profese, který je novému, mladšímu kolegovi jakýmsi patronem - především mu poskytuje rady a cenné kontakty na jiné pracovníky v oboru mlkrodlskrlmlnace drobné, každodenní formy diskriminace, které mají za následek vyčleňování čí načpak přehlížení, případné znevažování některých jednotlivců a jejich práce nebo myšlenek pouze na základě určitého připisovaného rysu, například pohlaví sexuální obtěžování veškeré nevítané formy vyzývavých pohledů, slovních poznámek a narážek nebo fyzického kontaktu sexuální povahy a také nevítané žádosti o sexuální přízeň skryté kurikulum hodnotové preference, jež jsou dětem ve škole vštěpovány, nejsou však explicilni součástí učební náplně, nýbrž jsou v ní skrytě či implicitně obsaženy Doporučená literatura Eder, D. (1995). School talk: Gender and adolescent culture. New Brunswick. NJ: Rutgers University Press. Luebke, B. F., a Reilly, M. E. (1994). Women's studies graduates: The first generation. New York: Teachers College Press. Rittner, B.. a Trudeau. P. (1997). The womens studies graduates: The firs, generation. New York: Teachers College Press. . _ „ n,kc R-ttner. 8.. a Truoeau. P. (1997). The women's guide to surviving graduate school. Thousand Oaks, I sZ*M! a Saoker, D. (1994). Failing at fairness: How Americas school cheat girls. New York: and relationship. Cambridge. MA: Harvard University Press. . „ 0)s, L<)S Ange- Wooc, D. (1995). School's out: The impact of gay and lesbian issues on America les: Alyson Publications. .„uiies- Into the twenty-first century. Zimmerman, B., a McNaron. T. A. H. (1996). The new lesbian New York: The Feminist Press. Poznámky g mag|sJerské stUdlum přijímat 1 University Yale a Princeton začaly ženské uchazečky o ba ^ ^ ^ udé|ovaní teprve v roce 1969. V roce 1963 upustila Harvardova un ^ Harvardovy „„ivers.- diplomů absolventkám Radcliffe a počala I Jim "<íílova pre2iden,a university a dékana pr. ty. Zatímco však diplomy mužských absolventů ne^j|1^fíw sp0,eíně prezidenty Harvardovy slušné fakulty, diplomy ženských absolventek jsou po ^ předmětem diskusi, university i University Radcliffe. Ta,o praxe byla v roce ^ nel d|Vkam. Donedáv- » Některé státy svéta dodnes právně zaručují chlapcům ^ p,Jatých na stredr,i na mezi ně patřila I Korejská republika, kde byle^na kaj^ ^ ^ KdyprotlnísúSpéchem školy přijato Jen deset dívek. Tato státní politika v a ^ (Voon 19g6). protestovala skupina čtyř set matek dívek nepňja V 171 běttni ženského i mužského pohlaví, alespoň pokud je páchate-~(*««ícftístejnOUÚÍa^!ohlavi[(Kau et al„ 1996; Loredo et al„ 1995). O reakcích tře. Obtóíování osoba opacn o stejného pohlaví jako obět je známo jen málo - „osob na pohlavní obtěžovaní z se maÉn0U neochotou o tomto tématu vůbec i ě zni dofflnénka, že homofobní posto)e vedou k tomu, že pfípady n«tjtahuie na soukromé školy. ) M*^"™*** ktefiW(d;. že tratí,čnf americké školství se nedokázalo přizpú- 5 Křkteiíafroaitienctipředstavitele, uven « .... ZLm** «**«menšinových skupin a zejména černošské chlapce vystavuje vysokému mikuľeúspéšného studia, začali na počátku 90. let zakládat v některých amerických velkoměstech afrocentricky zaměřené základní školy. Školy v Detroitu a Milwaukee byly původně přístupny jen cmapcům, na zékladě soudních stížností jim však bylo nařízeno, že musejí poskytovat rovnocenné vzdělaní i dívkám (Wilkerson, 1991a). Jakjsme již zmínili dříve, v roce 1997 byla v Dallasu otevíena škola pro homosexuální chlapce a dívky a děti homosexuálních rodičů. Jelikož jde o soukromou školu, jej! přijímací politika nejspíš nebude soudné napadena. 6 Ve snaze obrátit zavedení koedukace se absolventi a zaměstnanci VMI pokusili shromáždil 100 millenii dolarů, at>y mohli školí odkoupit od státu Virginie, nebyli však úspěšní, <». Školství a gendeR 5> VELCÍ KOMUNIKÁTOŘI: JAZYK A MÉDIA Každý rok utratí američtí spotřebitelé více než 145 miliard dolarů za měď 46,5 miliardy dolarů se vydá za knihy, noviny a časopisy, zatímco většina to'ho co zbývá, jde na audiovizuální media, jako jsou kompaktní disky, kazety a videoka zety- Není pochyb, že jedním z nepopulárnějších médií je televize. Více než 98 % amerických domácností má nejméně jeden televizní přijímač (toje o4%vtce než počet domácností, které mají telefon). Asi 81 % domácností s televizí má také videoprehrávač a více než 63 % má předplacenou kabelovou televizi (U. S. Department of Commerce, Bureau of tne Census, 1997). Sledování televize věnuje dospělá americká populace mezi 26 a 33 % svého volného času a v průměrné americké domácnosti běží televize šest hodin denně (Gerbner, 1993; Staples a Jones, 1985). Je zřejmé, že masová média tvoří důležitou součást našeho každodenního života. Jejich prostřednictvím získáváme zábavu i informace. V obou případech jsme však na omylu, myslíme-li si, že média prostě jen předávají neutrální nebo objektivní informace a zprávy. Jak nám ukáže tato kapitola, většina toho, co nám masová média tlumočí, nese pečeť určitých hodnot a norem, z nichž mnohé se týkají genderu. Jinými slovy, média hrají důležitou rolí v genderové socializací. V centru naší pozornosti bude v této kapitole to, co různá média sdělují o genderu a jak to komunikují. Pod robíme zkoumání představy o genderu předkládané tiskem (novinami a časopisy) a audiovizuálními médii (televizí), i formu komunikace společnou oběma (reklamou). O hudbě, filmu a divadle sice zvlášť pojednávat nebude-me. převážná část našich analýz je však aplikovatelná i na tato me la-^ Než se však zaměříme na obsah jednotlivých médií, je vtét0 r°bili zkoumání základní prostředek, který mediální zprávy zpros^ kapitole, totiž jazyk. Jako „obraz představuje tisíc príbehu ^ na) sára o. sobě vyjadřuje hodnoty naší kultury j jej' VeJme se, jak to dělá. 5-1 SEXISMUS A JAZYK: CO JE SKRYTO ^^aj/cíUtrousili? *W se vedou, a voda teče." Kolikrát jste toto rcen j posméváakum uka-Jak0 odpověď na posměšky a nadávky jsme se *>« 0védom.ii>« to. co říkají, jde úplně mimo nás. ^ s{áti ničivou S,; * ačkoli s,ova možná plynou jako voda, ' ^ To Proto, 2e slova jsou symboly nesoucí vyzn 173 5' VELCI KOMUNIKATOňl: jazyk a média ; ■ e sna slov spočíva ve skutečnosti, ze príslušníci jedné a £VĚt, v «^mheodnocení sdí|ejí. Je to právě společný jazyk, co přísluš-SľtéTe^nosti umožňuje komunikovat a vzájemné s, rozumět a tak spo- —■ 56 díté UČÍ J3Zyk kU'tUry' V ZäSadé se zároveň učí, jak jako člen této kultury myslet a jak se chovat. Jaká gendero-váposelstvítedynášsoučasnýjazykzprostředkovává? Zamysleme se nad někte-rými z nich. Nejprve se zamysleme nad první skupinou slov v části A Komentáře 5.1 na straně 174. Ve všech případech je maskulinum nalevo a femininum napravo. Co vám každé z těchto slov konotuje? Maskulina téhož základu tu mají velmi odlišné konotace od feminin; zpravidla mají negativní nebo pejorativní konotace. Daná maskulina konotují moc, autoritu, pozitivně hodnocený nebo alespoň neutrální status, zatímco většina feminin má sexuální či hanlivé konotace. Je zajímavé, že mnohá příznakováfeminina měla původně neutrální konotace; např. výrazu „mužatka" používá ještě Bible kralická jako označení pro první ženu, zatímco ekumenický překlad pak používá novotvar „mužena". (V anglickém originálu je jako příklad tohoto typu použit výraz pro neprovdanou ženu „spinsteŕ, který má neutrální archaický význam „pradlena". Pozn. překl.) Časem však byla tato slova zvulgarizovaná (viz teznapř. „děvka", původně ve významu „děvečka", pozn. překl.), prošla tedy procesem ,^namým jako sémantická derogace. „Lexikografové uvádějí, že jakmile se S S Ttemin Z9Čne SP°J0Vat S Ženou' čast0 ^ sémantické vlast-(Smi hl5 S0CÍá'ním ****** 3 h°dn0Cenrm Ž6n jak° SkUPÍnť Komentár 5,7 S«xlsmus a Jazyk • místí - Ď3tron Slovní páry bratři a sestry manžel a manželka chlapci a dívky hostitelka a hostitel královna a král Eva a Adam OMUNIKATORI: JAZYK A méd"* 0 Generické maskulinum/odvozeniny od slova „muž" mužstvo zmužilost (srov. zženštilost, zbabělost) „všichni jako jeden muž" „zaměstnanci, pracovníci, příslušníci" - generické maskulinum nJ - každý (člověk), všichni (lidé), „kdo chtěl, ten řekl", atd 02ílacuJICl muže i ženy gramatická přednost maskulina v koncovce příčestí minulého . Pozn. překl.: Příklady v češtině byly vybrány tak, aby odpovídaly smyslu příkladová M ginálu. nejsou však, ani nemohou být, doslovným překladem, kterýuvádímjnľľ E ^ j uvezme pro srovnaní níže: A. Konotace guvernér - guvernantka (govemor - governess) mistr - metresa (master - mistress) patron - matrona (patron - matron) pán - pani (sir - madam; oboji může být osloveni, tj, pán-paní, ale .sir je navíc i šlechtickým titulem, „madam' nikoli) starý mládenec - stará panna (bachelor - spinster) Slovní páry (viz výše, pouze dvojice „manžel - manželka" a .královna - kráľ nemajítýž slovní základ: hus-band - wife. queen - king) B. Generické maskulinum,'odvozeniny od Slova man (generic he/man) policista (policeman) mluvčí (spokesman) lidská pracovní sila (manpower) člověk společenský (Sociai Man) lidstvo (mankind) odměna pracovníka (worksman's compensation) ■Do práce!" (Man the oarsľ) on, něho, jeho (he, bim, his) i xio cmith 1985' Strauss-Noll 1984. Pramen; Zpracováno ale Smitn íseo. =» Co nám současné konotace slov, jež jsme uvedli, říkají o Obecně je zřejmé, že ženy jsou spojný V^g^ Kdežto muži s pozitivními. Dalších příkladů je nepreberne. L g ^ >*» Ni,sen {1991i s 26?) nap, pouka2UJe na ^ ^jako znamenající malé, ale útočné zvíře, jehož význam vetsin ^ .dra5ice«, "Prch|ivá hádavá žena. štěkna" (v češtině srov. .zmije ,j ^ ^1.). Slovo „shrewď (mazaný), ačkoliv je odvoze ^ ^ definováno jako „vyznačující se osVoVt'P^strwén spojením .mazaný ílsen analyzovala, byl význam slova shreW Jatma< která ve středověké <"• Vezměme v úvahu i dvojici patron a m ^ je kte °bch však lodník" glc( komunikátoři: jazyka média uměn' angličtině též hosp e a matku (patron, matron). Patron dnes znamená přfc ang)i«inezname of (v angtietmě též přeborník, pozn. překl.). jako třeba 3r0dl,ieVatuje naproti tomu stárnoucí, zpravidla nehezká žena spodářka, správkyně nebo dozorkyné, pozn. překl.).i A kým ,,/byii raději: starým mistrem (mudrcem) nebo starou metresou (vysloužilou kostnicí) (Lakoff, 1991)? Je důležité uvést, že mnohá z nejnelichotivéjších a nejuráziivějšfch pojmenování pro ženy jsou vyhrazena starým ženám (Nilsen, 1991). (Srov. v češtině: méchna, bréca. škatule, ochechule. rašple, rachejtle, vydra, ježibaba. Pozn. překl.). Diskriminace na základě věku (agism) se často se sexismem kombinuje a znevýhodnění žen v naší společnosti se tak zdvojnásobuje. Další formu sémantické derogace ilustruje druhá skupina slovních dvojic v části A Komentáře 5.1. Příklady, kde je femininum uvedeno jako první, vám budou znít nevhodně nebo nesprávně. Tradice umístbvat femininum za maskulinum je dalším znakem podřízeného statutu žen, a je sotva náhodná. Gramatikové osmnáctého století toto pravidlo zavedli přesně z toho důvodu, aby potvrdili, že „nejvyšší bytost ...je ve všech jazycích Mužského rodu. stejně jako je i Mužské pohlaví nadřazené avýznačnějšf (cit. dle Baron, 1986, s. 3). Podle nich tedy postavit ženy před muže znamená zvrátit přirozený pořádek. Maskulinum také slouží jako základ, od něhož «rena cezená slova (v angličtině: od slov king - queen, král - královna, se ^^mon, království, nikoli Wm (Nilsen, 1991). (V češti- *> ohnutého OzujlHT ľ — ^ 1 ^ andgroom-.včeštině naopakvěTší! Pán°Vé"' V angličtině ještě "í"We Mluvčích angličtiny i češtiny "^'^ 3 nevěsta") a většina současných OMenni komunikací zachovává ^ ~ 'S ^ tradičn'mi konotacemi - v kaž- Sémantická derogace ie ■>»'■ ;^^,smu.Ja ^^nou stránkou rozsáhlejšího problému Jazyko- ie da,Slm iazv^ľľ^ ^ méněcenné. Vedle snižování žen VB spoíečhosB, které č lávkového SexiSmu . ôayfJ. ^rovnoprávné určování „pozice" žen i2ľ? Ä^'^if* Íěn0r°Vání- Za «to nerovno 17fi Ä, K^::?r "*» «*» Hnu označuje z hlediska její- ^soké Úrovně, napr. dr., bude zfey VELel-KOMUNlKATOfl|: JAZYK A MĚDI* buzných často poštovní zásilky adresované „panu doktorovi je do značné míry odvozena od identity jejího manžela mě i nadále oslovována jako paní doktorka nebo s/ečna doktorka^ amí,iřtI -. roz,išování Mrs. a Miss v hovoru ještě běžnější než v češtině, pozn přek ľ * želský pár, který známe, oba s titulem Ph.D., dostává od svých známých ľp* ' a paní", identita ženy zejména pokud přistoupí na zvyk přijmout po svatbě příjmení svého manžela. Pak zjistí, že nezískala jen nové příjmení, ale v anglickém jazykovém prostředí i nové křestní jméno, protože pravidla společenského chování vyžadují, aby ji oslovovali spíše např. Mrs. John Jones a ne Mrs. Mary Jones (Miller a Swift, 1991b; Smith, 1985). (V češtině je jednou z nejčastějších sporných otázek jazykového sexismu přechylování českých ženských příjmení, ve většině případů zakončených na -ová. Původně jde o přídavná jména přivlastňovací rodu ženského, jejichž podoba a skloňování se přizpůsobily přídavným jménům složeným. Tato podoba de facto znamená jazykové posvěcení vlastnického vztahu v manželství. Pozn. překl.) Další způsob, jak jazyk ženy ignoruje nebo vylučuje, je používání takzvaného generického maskulina (v angličtině je i jeden výraz pro muže a člověka, man, pozn. překl.). Tradiční gramatická pravidla se drží toho, že maskulinum by se mělo užívat nejen s výlučným odkazem k mužům, ale i k lidským bytostem všeobecně. Empirický výzkum však vážně zpochybňuje, zda je tento přístup skutečně neutrální nebo generický (např. Gastil, 1990; Hamilton, 1988). (V češtině je tento problém ještě výraznější, protože má na rozdíl od angličtiny kategorii gramatického rodu, který navíc rozlišuje i v plurálu. Zatímco tedy např. anglický výraz .membm oftbis group-ie skutečně neutrální a nespecifikuje, jde-li o ženy c, muze. v češtině se běžně užívá generické maskulinum, tedy „členové této skupiny , mkol. ■členové a členky". Pozn. překl.) výrazy včásti B Abychom tomuto problému lépe porozuměli, přečtěme si angic « Komentáře 5.1. Představíte si spíše ženy, ženy a muže společné, nebo jen Jste-li jako většina lidí, pak vám tato slova vyvolají pouze představu mužů (Silvei- ra' 1S>80; Treichler a Frank, 1989a; Wilson a Ng, 1988), Mohlo by se samozřejmé ^dit- * těmto slovům chybí kontext; kdyby byla v kontextu, bylo by snazší rozin *■ ™* m Jimi míněni pouze muži, nebo zda jsou užita jako generická. Možná ukazuje, že kontext je zřídka jednoznačně mužský, a «ffp»M glazovaného jazyka t^Snan'****** vyústiv ' Tm *b0-dorozumí MiJr3 Swift (1991a, , 256) např. uvádejr pr,^ — Cf6^ skautského oddí.u Brovvníes (jde o dívčí oddíly; pozn. překl.), která pote, S. ve 177 LC' KOMUNIKATOftl: JAZYK A MÉDIA Mgtěnf prostředí a přelidnění, nazvanou „Může a^^^^natu [/muzpřežít?'(Canwa omwnies na tom pracujeme." Podob- stli i v muzeu o znečištěn ^ zamyšleně odpověděla takto: on přežije, to nevím, ^jj^^ k nfž doě|0 na závěr populárního tele- j děvčata v Brownies na tom pracujeme." I = Adams a Ware iho seriálu o »(1989,8.481) líčí příhodu, k níž lidské evoluci: Moderátor pořadu se zeptal hostujícího antropolo-co'delaly ženy během tohoto raného období vzestupu člověka/muže". (Částečně srovnatelným příkladem z češtiny by snad mohla být otázka reagující na větu zústavy „všichni občané jsou si rovni": A co občanky? Pozn. překl.) Někteří lidé mají pocit, že tento důraz na jazyk je malicherný nebo nemístný. Někteří se např. domnívají, že zaměření na jazyk odvádí pozornost od důležitějších problémů genderové nerovnosti, jako je fyzický a ekonomický útlak žen. [Blaubergs (1980) poskytuje vynikající shrnutí tohoto argumentu proti reformování sexistic-kého jazyka i dalších, méně působivých argumentů.] Měli bychom však mít na paměti, že .jednou z nejdůležitějších funkcí jazyka je neustále společnosti sdělovat psychologické zařazení všech jejích členů" (cit. dle Martyna, 1980, s. 493; Treichler a Frank, 1989a). Jsou-li ženy snižovány, nerovnoprávně označovány a často jazykem, anglickým (i českým) ignorovány, neslouží to jen k reflexi jejich druhotného postavení v naší společnosti vzhledem k mužům, ale k jeho posílení. Reformování sex.st.ckeho jazyka je tedy jedním ze základních kroků, jejž můžeme udělat na cestě Ručímu uvědomění, že sexismus existuje, i na cestě k jeho odstranění. W« «ľľk JeďinCÍ 1 °rganizace už -ény v úzu usku-■« ^C^^** nahľaZení PSa"é e°d<*y Miss a Mrs. titu-n*ch jmen a zájmen sľad Zm6na P°řadí femininních a maskulinních podstat-maskulinum(vangiičtiněnLnejk0nt-°VerZněJŠÍ j* S"aha Vyloučit Šenerické net>° prostě oni jako zajmen ^ ^ °" mŮŽeme P°UŽÍvat ona/on' on a om nové- ženstvo, P02n. pfeW ° Sirf'aru 'v češtině např, člen/ka, členky a čle-mm te, člověk) ,2e neut ali" 3 iména s tak^aně generickým ZT^teJZZsnadnonapř-po,ice »° t— v češtině: tý« entari 5-2 na straně ngl anovar» projevů jazykového sexís- UNlKÁTORi: JAZYK a média vzh,edem k tomu. že jazykového sexismu Je poměrně snadné se zbavit ieli k tomu skutečna vule, sdílíme Baronův optimistický názor že pokud do t ný počet lidí získá citlivost k genderovým jazykovým otázkám ve vztahu k pohlľ ví. pak už takové tvary jako generické maskulinum nebudou průchodné ať už budou argumenty na jejich obhajobu jakékoli" (1986. s. 219). Způsob, jak se slova a ideje tlumočí dál, může ovšem být stejně důležitý jako slova a ideje samy. Důležité tedy je, abychom se zamysleli také nad otázkou komunikačních stylů. Komentář 5.2 Rozpoznávání a opravování jazykového sexismu Mark McMinn, Paul Williams a Lisa McMinn (1994) sestavili modelové měřítko, podle něhož se dá zjistit míra uvědomování jazykového sexismu. Nazvali jej Měřítko genderové zakotvenosti jazyka (Gender-Specifíc Language Scale, GSLS). Toto měřítko se předkládá v podobě kvizu uvedeného níže. Vyzkoušejte si jej, abyste viděli, nakolik dokážete sexistický jazyk rozpoznat a opravit. Správné odpovědi jsou na konci kvizu. Písemný jazykový kviz Přečtěte si pozorně každou z následujících formulácia zakroužkujte vše, co budete považovat za problematické, a to včetně gramatiky, pravopisu, interpunkce a diskriminačního jazyka. Pracujte rychle, protože na splnění tohoto úkolu máte jen Pět až deset minut. ****** 1. Pohotovost každého se hodnotila podle rozdílu jeho naměřených hodnot skóre relaxace a skóre vzrušivosti. řlřWska ie 2- Používání experimentů v psychoiogii předpokiádá že přirozenost mechanická. Homácích pracích od žen 3- Vedoucí podnikoví pracovníci získali informace v domácnosti. . stanovit, jak toto roz- «• Když dělá člověk důležité rozhodnut, musí s. n jP ^ ^ hodnutí zasáhne ostatní, a zda teda výsledek 5. Schůzi vždy přecedá ten, kdo je předsedou komisy ^ 6- Listonoš se v žádný den neopozdil, i když bilo ^ ^ ^ £ námi 7- Řekla, že se zeptá svého manžela, můze-ii je na výlet. . koho dočasně uvolní z práce. *• Ředitel hovořil individuálně se zaměstnanci o • _ 9. Když na požárníky zaútočil obrofský pes, zachovali klid. 179 VELCÍ KOMUNIKÁTOŘI: JAZYK A MÉDIA 10. Nejdříve, jedince vyburcuje narušení osobního prostoru a pak on přisoudí pfíanu tohoto vyrušení svýmu okolí. 11. Evoluční teorie uvádí, že se lidský druh vyvíjí prostřednictvím procesu přežití těch nejsilnějších. 12. Mnoho tylo napsáno o tom, jaký vliv má postavení dítěte mezi jeho sourozenci na jeho další intelektuální vývoj. badatelé zpochybňují míru, do níž ženy a muži komunikuj, - « , M,ver (1994, zjistili mezi muži a ° ^ythe Odpovedi 1. každého (každého či každé); jeho (jeho či jejích) 2. předpokládá že (předpokládá, že); v angličtině též „man' ve významu člověk, .nature of man", přirozenost člověka, pozn. překl. 3. pracovníci (pracovníci); pracovníci (pracovníci a pracovnice). 4. rozhodnutí musí (rozhodnuti, musí); teda (tedy) 5. přecedá (předsedá); ten, kdo je předsedou (kdo je předsedou či předsedkyní) 6. listonoš se neopozdil (listonoš či listonoška se neopozdil/a, neopozdili, neopozdily); v žádný den (nikdy); bilo (bylo) V této věté nejsou žádné chyby, zaměstnanci (zaměstnanci a zaměstnankyněmi) 9. Požárníky (požárníky a požárnice, požární tým); zaútočil (zaútočil); obrof-ský (obrovský) 10. nejdříve, jedince (nejdříve jedince); prostoru a pak on (prostoru, a on či ona pak); svýmu (svému) U-V této větě nejsou žádné chyby ieh° ^ Či Í6JÍmÍ); jeh° ^ či její); sourozenci (bratry a sestrami) ^ iarykovým společenstvím Podl 1994b) že ženv a muži Patří k odliš" "ikace i odlišné cíle komunikace «ľ Tanne" ^ Že"V 3 muži odlišný stvl komU' ľ316"1' ^ImmäL^, iak° h°VOří lidé z rí»z"ý^ kultur různými '^^^^ ^ny, říká Tannen, hovoří jW lV'slos>i ■ a slyší ZaSe tento■ ' Zat'm°0 mUŽ' hovoří ' Isi^amjBSäSr u ča*o lafe m,h„.,„.. JaZyk' výs|edkem je, že rozhovory mezi žena- a tnuti' " ■ —v ven ? nic^otéí: hodné n^tT0'* ^ dVěma Mmi z různých kultur- a mile* v konw(l(acl žen a ^ěn'ř «koUv příběhy, jež Tanngn uvádí jakQ pfíldady U' 510 vyvo,aÍ'1 >Wem na tváři úsměv poznání, jiní 18Q "-ci komunikátor!-. jazyk. a méd |A . Meyer (1994) zjistili mezi muži a ženami, jež zkoumal', i v komunikaci. Naopak zjisti, že jak u žen, tak u mužů ce řada situačních faktoru včetně pohlaví osoby, s níž hovořili a kontextu rozh voru. Podobně zjistili Leaper a kol. (1995) ve studii reakcí posluchaček a poslu chačů na svěřován, jejich přítelkyň a přátel jen velmi málo rozdílů mezi posluchačkami a posluchači, s tou výhradou, že posluchačky odpovídaly s větším „aktivním pocho pením" (např. explicitně potvrzovaly vyposlechnuté pocity nebo názory), pokud naslouchaly přítelkyni. Zjištění jako tato nám připomínají, že komunikace je interaktivní proces, na nějž působí spousta různých faktorů, a gender je jen jedním z nich. Badatelé však přesto konstatovali, žegenderová nerovnost charakterizuje značnou část každodenní komunikace, odráží rozdíly mezí životními zkušenostmi mužů a žen, jejich společenským postavením a mocí (Henley et al., 1985; Lakoff, 1990; Nichols, 1986). Například o rozhovorech vgenderově smíšené společnosti badatelé zjistili, že většinu hovoru obstarávají muži, což je přímým důsledkem skutečnosti, že v mnoha situacích (např. na podnikových schůzích) mívají více příležitostí vyjadřovat své názory. Muži také daleko častěji skáčou ženám do řeči a méní témata hovorů tak, aby vyhovôväľyjejich zájmům. Navíc, hovoří-li muž, věnuje mu poslucháčstvo obou pohlaví větší pozornost, než hovoří-li žena (McConnell-Ginet, 1989). Neverbální komunikaci mužů ve smíšené společnosti lze také popsat spíše jako dominantní. Muži si například nárokují více prostoru než ženy a více narušují osobní Prostor žen, než ženy narušují jejich, tím, že si k nim stoupají bl,z, v,c se jich stýkají a víc na ně zírají, ženy mají naopak tendenci uhýbat očima, když na ne - „f -,f i.ť maií důvod, nebo ne, tato muži zírají, zase se však častěji než muži usm,vaji, ať uz maj, ouvo . iesta lze vykládat jako společenská a submisivní že rozhovory žen jsou méně individualistické reagují, jsou 2®. že účastnice „si vzájemně dávají prostor a sou ^ ^ hovoříoStatní, dáva-Vstfíoné vůči pokusům mluvčích nastolit vlastn, terna ^ ^ ^ 1 naievo aktivní naslouchání přikyvováním ' vel-ci komunikátor,: jazyk a média iai ig89 s 42). Je zajímavé, že ženy se přitom při svých rozho-(McConnell-Ginet. 1» . ^ ^ |g tat(j prerusen,'JSOu zpravidla spíše vorech přerušují často, b£i £'e mnohd mají mkjvčí pomoci najít vhod- °á ITovľryž'en jsou tradičné negativné stereotypovány a parodován, Obecné se / JLtfH že ieny věnují většinu komunikace mez, sebou Klepům a j,ným frivol-nostem zatímco mužská komunikace je vážnější, a tudíž i „důležitější". Je pravda, že jakékoli negativní stránky a důsledky rozdílů v komunikaci se téměř výhradně spojujíc ženami. Z velké části je tomu tak proto, že muži měli vždy větší moc přijatelné standardy komunikace určovat. Ženská komunikace byla tedy kvůli tomu vždy považována nejen za odlišnou od mužské, ale zpravidla i za podřadnou (Lakoff, 1990). Existují však důkazy, že se tato situace možná mění. Berryman-Fink (1994) například nezjistila žádné rozdíly vtom, jak ženy a muži - ať už jsou nadřízenými, na stejné úrovni, nebo podřízenými - hodnotí komunikační schopnosti žen na pracovišti. Je zajímavé, jak Berryman-Fink také uvádí, že ženy při sebehodnocení řadí své komunikační schopnosti níže, než jak tyto jejich schopnosti hodnotí ostatní. Některé lingvističtí terapeuti by tento výsledek pravděpodobně interpretovali jako důkaz toho, že si ženy potřebují vybudovat v určitých komunikačních prostředích větší sebedůvěru. Důraz na osobní změnu však přehlíží skutečnost, že vnímání sebe sama, stejně jako způsob, jak nás vnímají druzí, se utváří nejen přímou interak-lľ-ľdalŠImi k0munikaÉními médii- Mediálními představami genderu jsme r rr rováni denně-obramie tedy *™«* * r0"Jak0genderovéh°3ocializa5níhoprostředku 5.2 GENDER A MÉDIA Nastolte otázku, jak média vykresluji muže a ženy, a někdo vám jistě opáčí, že média ^verejnosti předkládají jen to, co očekává, chce nebo vyžaduje. Tento populární nazc-r je v odborném jazyce znám jako hypotfea acadJení (refíection hypothesis). Jednoduše řečeno, hypotéza zrcadlení tvrdí, že obsah médií zrcadlí chování a vztahy, hodnoty a normy, které ve společnosti převládají. V tomto tvrzení je jistě kus pnľál0SUtn&'UOmet6ní SPOnW" ^^"^jší platící zákazníci médií) chtějí všichni mT* PUWtkUm 3 K XOmU 36 iak0 logicka oesta ieví "abídnout to, co turua^-!^* médií však také P^kazují na to, že média ki* * jSn.% _ ^JJU"* "!í!^ií. ae že ji také aktivně formuji a vytvářejí. Jak? 5 VELCt KOMUNIKATOftl: JAZYK A MÉ° ,|a Vezměme v úvahu televizní zpravodajství. Tyto pořady se ,váří, že nám v krát kých dvaceti dvou minutách (včetně času na reklamu) sdělí nejdůležitější ud* lOSti. které se v daný den ve světě udál, Je zřejmé, že rozhodnutí, co se bude vysílat, musí udělat programový štáb; a to je přesně jeden ze způsobů, jak média utvářejí naše myšlení a očekávání. ..Média vybírají, co stojí za pozornost, a určují pořadí, co je a co není důležité - jinými slovy, .nastolují agendu" veřejného mínění... Způsob, jak média vybírají témata, strukturují rozhovor a^(^^nWijTdiskuIT - proces, který zahrnuje zásadní vynechávky představuje hlavní aspekt jejich vlivu" (Baehr, 1980, s. 30; viz též Phillips, 1998). Kromě významné role určování toho, co je důležité, jsou média pro většinu lidí nejen hlavním zdrojem informací, ale i hlavní náplní jejich volného času. Existuje řada důkazů, které ukazují, že mnoho mediálních konzumentů, obzvláště notorických televizních diváků, má tendenci nekriticky přijímat mediální obsah jako skutečnost. I když tu hrají roli i další proměnné, jako např. druh pořadů, na něž se kdo dívá. a chování skutečných životních vzorů z bezprostředního okolí dotyčné osoby, zdá se téměř jisté, že média ovlivňují náš postoj ke světu včetně našich osobních aspirací a očekávání úspěchu i naše vnímání druhých (Gross, 1991). Proto jistě nepřekvapí, že jsou feminističtí badatelé znepokojeni zejména mediálními portréty genderu. Přestože jsou tato vypodobnění negativní a sexistická nebo zkreslují realitu současných genderových vztahů, mohou být značnou částí veřejnosti přijímána jako pravdivá. Objevila se i tvrzení, že se média tím. jak prezentují ženy, proviňují symbolickou anihtlací (symbolic annihílation) (Tuchman et al., 1978). To znamená, ze media ženy tradičně přehlížejí, trivializují nebo odsuzují. V oddílech, které následujípro-bereme toto obvinění pozorněji. Navíc budeme věnovat pozornost i ^obumja^ -diální podání využívá a snižuje muže, když muži J^^J^ ^.Jsou Uej.cn ^mm^J^^Sm^ nebo lichotivé. Vezmeme také v úvahu, jak k symbolické a ^ ^ ^ z hlediska genderu, ale i z hlediska rasy a etmcity, socia n> orientace a fyzických schopností. 5;a-1 Psané slovo: genderová pose ,stvf v novinách a easop .fsech -----^ o.uvw.------ ,^ch ,et se ve Spojených Patele v poslední době zjistili, že od poloviny osrndes qr^ ^ ^ statech pravidelné čtení denního tisku výrazně snížilo- ^ g gl % if tisk pravioeine u rozPoznali genderový rozdíl; v r. 1986 četlo denní tisk p ^ pravjdelné §» v r. 1997 uvedlo 53 % mužů a 49 % žen. že čtou den 5 VEl-CI KOMUNIKÁTOŘI: JAZYK A MÉDIA 183 o «, ,o Women [MRTW], 1997a). Jeden z hlavních důvodu celkového ťw ot celného čtenářstva denního tisku spočíva v tom. že více lidí nos. k televizním zprávám, zpravodajským pořadům a ,nformacn,m maga-lůmTpr. 20/20 a Ďateline) (MRTW, 1996a). Jak můžeme genderový rozdíl pravidelné četbě denního tisku vysvětlit? K objasnění tohoto problému byla nabídnuta celá řada vysvětlen,. Podle jednoho výzkumu např. patří mezi skupiny, u nichž je pravděpodobnost každodenní četby novin nejnižší. mladé ženy (mezi osmnácti a třiceti čtyřmi lety věku), nezaměstnané nebo ženy, které mají děti do šesti let veku. Mezi ženami, jež splňují všechny tyto tři charakteristiky, představují čtenářky denního tisku jen 40 %. Čte-nost denního tisku je tedy nižší u žen, kterým chybí dostatek času i finančních zdrojů, jež každodenní četbu umožňují (MRTW, 1993a). Druhým důvodem gen-derového rozdílu ve čtenosti denního tisku je však i skutečnost, že tisk k ženám často nehovoří, a pokud ano, pak přezíravým a povýšeným způsobem. Rychlé pročtení kteréhokoli deníku vyvolá v člověku dojem, že to je opravdu mužský svět. Zprávy o činnostech a událostech týkajících se především žen nebo určitých žen (svýjimkou ženských hlav států, žen, které zemřely nebo byly zabity, a žen, jež stojí za zmínku díky svému vztahu ke známým mužům) se většinou prezentují jako méně důležité, osobně zabarvené zprávy (soft news) a jsou odkázány do vedlejších, „nezpravodajských" rubrik. Studie dvaceti amerických deníků z roku 1996 (děse, s vysokým nákladem a deset s malým až středním) zjistila, že v článcích z titul-liľs! Tľa,° " 15 % 2PráV 3 Že Ženv bV'yJen na 33 % fotografií na ^ ľi! 0Tľdkém vzestupu v r-1994 představu* **> ^ P°"- "a úrC" I CľriTk Udá,0Stem (24 % °dkaZŮ> a klí^ obchodním udáios-místních zpráv obchod!^^ *""** ^ 65 % teXtU 2 titulní Větší pozornost v denících^0^' * mužL 2enäm byla věnována "W* deníCÍCn (napf the Sc™^ym a středním nákladem než ve velkých metropo-I Washington Post, (MRTW tcZ ^'k^*' L°S Angeles Times> ^ew York Times 199^:Zoch,i997). Ve J-™*™téŽDa,e-RrstaShaw. 1996; MRTW, J* ^eek a u. s. N Jtľtd0pad£* ženv ^éobné (napr-W%^úa34%drobrWrh Wo"d report); v r. l993 jim bylo věnováno lpoaá"Viako niavni zpr^(;abfdiakiS011 Puntovány zprávy o ženách, neWS)- Pr,sPěvkem. který osvětluje tuto jnikat0ři: jazyk a média otázku, je studie Karen Foreit a kolektivu z roku 1980. Tento tým zjistil že ve Zprávách týkajících se žen mají novinářky a novináři tendenci uvádět pohlaví (např. advokátka, v angličtině zdůrazněno přívlastkem „female" attorney) fyzický zjev (např. ..drobná blondýnka") a rodinné postavení, tj. manželské nebo rodičovské („dr. Smith je žena pana X" nebo „vitální babička-). Takové detaily se málokdy uvádějí v příbězích o mužích. Více než deset let poté, co byla tato studie podniknuta, zůstává příkladů degradace žen stále bezpočet (viz ale Hardenbergh, 1996). Vezměme například v úvahu situaci, kdy v prosinci 1992 vydala agentura Associated Press stručné medailony osmi osob jmenovaných do Clintonova kabinetu. Byla tam jediná žena - Madeleine Albright, později potvrzená do funkce vel-vyslankyně při OSN -, která byla popsána jako „matka tří dětí^ kdežto v medailonech jmenovaných mužů nebyla o jejich rodičovském statutu ani zmínka (MRTW, 1993c). Ve volbách do Kongresu v roce 1996 byla úspěšná kandidátka Carol Mos-ley-Braun (demokratka - Illinois) popsána jako „mamina s povzbudivým úsměvem roztleskávačky" („a den mother with a cheerieader's smile-), zatímco její oponent byl popsán jako „zosobněná důstojnost - vždyť jde ostatně o podnikového právníka" („a/7 business, like the corporate lawyerheis") (MRTW, 1996c). Obecně vzato je celková pozornost, již tisk věnuje silným, průbojným ženám, většinou nepřátelská. Jedna studie věnovaná dennímu tisku například zjistila, že 60 % článků o první dámě Hillary Rodham Clinton bylo negativních („ASurvey Fmds B,as , 1996; viz též Thorson a Mendelson, 1996). feministky « Spojený* státech i» zahtaniór s, ji* tf».-«J« ob-azjicn samých a na negativní prezentaci iensRéh. hnuti. »-*ľ£~ Pinku, která je větší části veřejnosti protivná. Feministky jso > ^ ' ""-'oje vcisr uasi, verejiiuan piuu»i». ■ -.......-- ., - skéjTfKití je prezentováno jako základní pffŕlina současných ženských problémů. Faludi uvádíspoustu.příkladů z novin i časopisů, jejichž poselství, jak autorka tvrdí. Postavuje nový odpor proti feminismu - tedy poselství, že ženy, které v naší spavosti požadují rovnoprávnost s muži, obětují nakonec skutečné štěstí. Kdv* se analytici pokoušeli vysvětlit symbolickou anihilaci žen v tisku, zdu-že většina zaměstnaneckého personálu tisíce pěti set celostátn.ch den, ÍŮ J's°u muži. Z přibližného počtu 54 000 lidí, kteří pracují pro denn, WM«' ^ 37 %, Což dvouprocentnf nárůst od roku 1988.* ženy tvor, 31%i*** kých Vonných funkcích a managementu. Jen 19. 185 VELCI KOMUNIKÁTOŘI: JAZYK A MÉDIA - n ajen 8% má v čele vydavatelky ženy (Voakes, 1997). Vý^^^^^^ioemi a pracovníky, kteří dobrovolné odešli ?,<^Zoíese do jiného zaměstnání, ukázal, ze zeny daleko častěji uvá-&ivnUnosti ze své novinářské práce včetně nedostatku šancí na |lp nízké úrovně respektu i kladení překážek tomu, aby mohly svobodně vyjed-nt své názory (MRTW, 1996). Zdá se však. že se v tomto směru vyvíjí jisté úsilí, přinejmenším v nej větších denících po celé zemi. aby se zvýšila personální rozmanitost zpravodajských redakcí a tiskových managementů. Od roku 1993 posílají například největší deníky jako Los Angeles Times, Miami Herald, Washington Post a Wew York Times své zástupce na každoroční setkání Celostátní novinářské asociace leseb a gayů {National LesbianandGayJournalistsAssociatiofí), aby zde získávali nové pracovnice a pracovníky (viz Glaberson, 1993). Určit ovšem přesně, kolik leseb a gayů pro denní tisk vtéto zemi pracuje, není možné, neboť kvůli trvající silné stigmatizaci, jež homosexualitu doprovází, mnozí stále svou orientaci tají. Je však zřejmé, že přes jisté úspěchy z poslední doby jsou rasové a etnické menšiny, zejména ženy jiné barvy pleti než bílé, ve zpravodajských týmech zastoupeny stále velmi nedostatečně, a to obzvláště ve vyšších funkcích, V r. 1978 tvořily rasové a etnické menšiny jen 4 % redaktorů zpravodajství; v r. 1997 tvořili lidé jiné barvy pleti 11.4 % zpravodajských ^■Značný pofetitoů (45,5%) nemá ve svých týmech žádné lidi jiné barvy pleti. Z pnsiusníků rasových a etnických menšin pracujících pro tisk patří 5 % k afroa-"ľuľUľCI' 3 % " 'atÍnSk0a«é' ^ % k asijskoamerické a méně než ol! ameľiCkémU °byVatelStVU Wakes. 1997). uiazkou vsak zůstává -»h^ -- - ^gayučileľeľ ^SSm "** *" ~ M *™ ba^ ^ ™ ™s či homofobn - n, „ľľ!ľ.aTSky°n týmeCh skutečně sexismus - nebo rasis- ti!1 - na pracovištích snižuje. Neznáme žádnou studii, která by se « ^^rSkýchatýľerľrľUPením raS0VýCh 3 elnÍCKýCh men§Ín 3 g3yÚ ČÍ ,eS6b so". »93). Studie kteľ těCht° IÍStŮ (VÍZ a'6 G,abeľ" a sexismem ve zpravoT-Zk°Uma'y P°h,aVÍm reDortérky či reportéra Jedna studie 7!ľľ T° ™ ZPľáV' V§ak doš,y k protichůdným "enyjakozdrn 0sledn'°^y například 7ii*t>i, ». ......- ^ak0 zdroje častěji n novinári, tawía ■ nakonec vyhledí rnédií ie to tii i ze ™2 SKIon Posuzovat odbornost stejná jako Iy odbornic či odborníkí Bok loac„, „ .. novinářek o všeob ■■ V'ZtKMRTw ic,QftHVľU',,,e 5i odborníků Jak0 n0vi" m novina, „ ľ, ; 1996e>- Podle jedné socioložky ecném zpravodajství kopíruje míně- :l KOMUNIKÁTOŘI: JAZYK A MÉDIA novinářů (Tuchman. 1979). Jiní autoři s tím však polemizují a tvrdí že m nost žen ve zpravodajských redakčních týmech zpravidla vede k roz ,ľní " ce toho. co má být do zpráv zahrnuto, a uvádí i nová témata imž " pozornost nevěnuje (Hardenbergh, 1996; Marzolf. l993). Dorsl^ig^ľ^ľ ie ženy píší o ženách více, než o nich píší muži, počet příběhů o ženách napsa-ných muži však roste úměrně s počtem žen v redakci. Cender a časopisy. Časopisy se od denního tisku v mnohých ohledech liší Pro nás je zajímavá zejména skutečnost, že zatímco se denní tisk obrací k široké čtenářské obci, časopisysg snaží zauimguLspecifické sepmenty nhy»ato|^,n Exi. stují časopisy, které se obracejí k určitým rasovým a etnickým skupiňáířl (napr. Latina, Ebonya Black Enterprise). Existují jiné, které se soustřeďují na určitý okruh zájmů nebo životních zkušeností (např. Byte, Track and Field, Divorce, Parents Magazíne, Black Child). Existují i časopisy pro ženy (např. Redbook, Working Woman, Seventeen) a časopisy pro muže (např. Esquire, Sports lllustrated, Playboy)?! uvnitř těchto dvou velkých skupin existují různé podskupiny, na něž se jako na potenciální čtenářstvo zaměřují specializované časopisy. Osoba, která si například předplatí Ms.: The World of Women, bude mít zřejmě jiné názory a zájmy než ta, která si předplatí Cosmopolitan, třebaže obě skupiny tvoří téměř výhradně ženy a obě si mohou připadat „emancipované".6 Jak se tedy, obecně vzato, liší časopisy pro ženy od časopisů pro muže? Žen ské časopisy tradičně šířily „kult ženskosti", totiž definici ženskosti jako narcis-tickéhg pohroužení do sebe sama - do vlastního fyzického vzhledu (Jak být co nejkrásnější"). do úspěchu v zaměstnání i úspěchu v sřdecrii^ižitostech .jak získat a udržet si muže") (Ferguson, 1983; McCracken, 1993; ^ÍM*!-' když redaktoři mnohých populárních ženských časopisů uváděj., ze podle jejic "WH mají dnešní čtenářky větší sebedůvěru, jsou cílevědomější a maj, s.rs- okru než čtenářky v minulosti, zjistili badatelé u většiny ženských »j n «* Počet podstatných změn (Pogrebin, 1997a). ^^^^ ,et*ch zvýraznilo zaměření na sex. Interpretuje t0 j3k° Z" ,etkat se se svým. se*uální identity, která vnáší do chování žen odvahu, „odh ^ ^ ^ mužskýmiprotějšRýna rovném základě" ^^J^^ ženou: .Redakč- odvaha si však vytváří vlastní šablony toho, co to m™ ideainf-dívku či ženu nítý^y a návrhářská i reklamní oddělení stále výkres ují' -zoru. (McRoř> Ja^m konzumentské volby, volby kariéry, životního sty. VELc' Komu 187 N.KÁTOAl: JAZYK A MÉDIA , m čtenářky dosáhly tohoto ideálu, musejí s. kupovat určité biťa!L kosmetiku, upravovat si vlasy do určitého ucesu, v j.stych situ, £ v posteli, na pracovišti) říkat a dělat určité věc, - stručne receno, být pře-Z**'***™*. »žje téma. jež se (i s instruktáž,, jak na to) objevuje v téměř každém čísle ženských a dívčích módních časopisu. Konečným cílem je stále zís-kat a udržet si muže. i když strategie už dávno není romantickou záležitostí, ale spíše záležitostí agresivního sex-appealu. Některé ženské módní a „zákaznické" časopisy sice v poslední době otiskly i články o dříve tabuizovaných tématech, např. o vztazích mezi lesbickými ženami a bisexualite, v zásadě však jejich zaměření zůstává úzce heterosexuální a vylučuje ženy, které se od „normativní, identifikovatelné ženskosti odchylují" (McRobbie, 1996, s. 182; viz též Murphy, 1994; Pogrebin, 1997a). V předchozích vydáních tohoto textu jsme podnikli vlastní neodbornou analý-u časopisů pro ženy. V prvním (1989) a druhém vydání (1992) jsme zkoumali sah dvou čísel tří nejpopulárnějších amerických ženských časopisů: Cosmopolitanu b Glamouru (jež se obracejí především na bělošky) a Essence (zaměřeného na černošky). V obou případech jsme zjistili, že ve všech třech časopisech byly dominantním tématem vztahy k mužům, pak následovalo téma zkrášlování. Třebaže měl každý z časopisů i články a zajímavosti o pracovním úspěchu a o kariére, úspechy ve světě práce byly prezentovány jako závislé na fyzické atraktivnosti nap, .oblékaní pro úspěch", používání správného make-upu nebo úprava vlasů do určitého účesu). Tato poselství posiluje i reklama PJzazLľnaľt ^ ^ ^ (1"5) *™ ™* těmito třemi časo-^^~e Z*aVé r0Zdíly- V °—" « — «* Popředí m!loIľSeT3ZnejS1V mÍnUl0StÍ 3 Ce,í °bSah čas°P- *avěl d0 tomu se zdái že jak G,amour'tak Essen- «**y kariéry a finanční záležito ' r°dlnně vztahv (namísto sexuálních), t0 časop,sech jsme zaznamená ■' ^ r02manitosttémat článků a sloupků v těch-le™ "Poutání mužsképoZornost.1',.e" ma'° Změn v rek|amě. Zkrášlovat se za úče-u^ených časopisech. hlaVním P°selstvím reklam ve všech třech Pr° toto vydání Women M ^^^^^^nCe' ^ ***nl se vcelku shodují ,8k0 * h'-imu térnatu> a tQ i mG^°;s--jmě vráti, k sexu a vztahům s muži jména na obálkách. Obálky Cosmopolitanu a Gla- 5' VELCI KOMUNIKÁTOR,: JAZYK A MÉDIA „ourubylý od sebe navzájem vskutku stěží rozeznate.né. Cosmopo/ítansvým čte-rářkám sliboval, že jim pomůže stát se víc „sexy" s „novým zázračným účesem" a novými tipy, jak se líčit, Časopis čtenářkám také nabídl „dvacet super-sextra ra0», v nichž jim muži radí, zda by svým partnerům měly odhalit svou sexuální minulost, dělat drahoty nebo se s novými partnery rychle vyspat. Obálka Glamouru nadhazuje otázky „S kolika muži jste se vyspala? Co o vás toto číslo vypovídá?" a hned dodává: spolu se „42 malými nepravdami, které vám možná říká". Uvnitř časopisů hlavní téma sex a milostné vztahy pokračuje nejrůznějšími způsoby. Jedno číslo Cosmopolitanu mělo kupříkladu čtrnáct článků o sexu a milostných vztazích včetně „7 maličkostí, které udělají z dobrého sexu něco ohromného" (např. předvést partnerovi striptýz nebo ho na veřejnosti popadnout v rozkroku). Téma sexu ale de facto prolínalo všemi rubrikami časopisu: Byl tu kviz. podle něhož mohly čtenářky zjistit, jak jsou „náruživé", módní stránka o „zábavném prádle" („ať vás baví si je oblékat, stejně jako jeho baví je svlékat"), článek o zkrášlování, o tom. jak si udělat „domácí dotekové lázně" („Vy a on, trochu bahýnka na vaše stehýnka, páry a teplická na vaše tělíčka, společné koupele, to je sexy nedě le"), článek o deseti dovednostech správné ženy (např. pozvat muže první na schůzku, jak si vypracovat báječnou techniku flirtování) a Cosmo zpovědi, v nichž čtenářky „sdílejí své naprosto šokující historky a žhavá tajemství". Dokonce i článek o vážném zdravotním problému - polycystickém ovariálním syndromu - zdůrazňoval důsledky pro krásu a sex a byl doprovázen fotografiemi ženy nahé od pasu dolů a stočené na prostěradle. Glamour byl sice o něco krotší, ale presto obsahoval jedenáct článků výslovně o sexu a milostných vztazích . spoustu t,pu. jak držet vztahy „na uzdě" a jak být svůdná. . Naproti tomu Essence se stá-e zaměřuje především na 0^«* n*o úspěchu a zdraví, i když i zde je kladen,^duraz na . ^ g ^ ku, „Jak být šik", měl podtitulky „Trumfn, hodiny krasy. ^ ^ ^ ^ ^ zaměstnankyně podnikatelkou". Uvnitř čísla nebyly za úhrf)em č|ánky 0 vztazích s muži („Páry se sbližují" a „Pozvěte ho ^^šky a bé|0Šky; co nás Pokrývaly vážná aktuální témata jako rasové vztahy (. mjnjstryně práce Ale-stále rozdělme ********* ( smrt suoerženy") a pro xis Herman tak privat« m»- "I M tósmeU. Jak se udělat krásnou a zůstaly ve všech třech časopisech bez konkurence ' VEl-CÍ KOMUNIKÁTOŘI: JAZYK A MÉDIA 1 89 n, následovaly reklamy na péči o vlasy a osobní hygienu.' Ne, «u a parfémy. _ ^ ^ pogrebini l997b) a nepřekvapí, že vétši- Í^vSLX. i h.avnícb článcích byly černošky (77 z 86). V Cosmopo-Lľa^bylytémeŕ všechny modelky bélošky (173 ze 190 v Cosmopolitanu, 180 z 204 v Glamouru). časopisy pro mule představují v některých směrech křiklavý kontrast k ženským magazínům. V minulosti byly mužské Časopisy specializovanější, i když poslední analýzy ukazují, že cílové skupiny ženských časopisů se možná také zužují (Pogrebin. 1997a). Přesto lze stále většinu časopisů pro muže zařadit do jedné ztěchto tří kategorií: finance/obchod/technologie, sport/záliby a sex. V ženských časopisech sex, jak jsme viděli, také rozhodně nechybí, zpravidla je však pojímán z hlediska mezilidských vztahů, kdežto mužské časopisy orientované na sex jej objektivizují a depersonalizují (viz kapitola 8). Jaká jsou však kromě těchto tří typů časopisů hlavní témata v periodikách určených pro muže, která nejsou specificky tematicky zaměřená? Ve třech předcházejících vydáních tohoto textu jsme zkoumali dva mužské časopisy - Esquire („ Muž jak má být") a Gentleman's Quarterly, jež považujeme za nejspíše srovnatelné s Cosmopolitanem a Glamourem* Pro toto, čtvrté vydání jsme navíc zkoumali dva další časopisy, Details (kterým jsme se zabývali už v r. 1995) a Maxim (který začal vycházet v r. 1996), protože se tyto časopisy obracejí k o něco mladšímu mužskému čtenářstvu než Esquire a GQ. ho 22ľ PřeV,ád;JrCÍ témata V ESqUÍre 9 GQ za des* * našeho informační- cnem. eezne se objevuji články o hudbě slavných mužích. GQ věnuje umění, filmu, cestování a význačných či asi třicet stránek pánské módě, Esquire asi dvacet .vztazích mužůa.žen. při posled- ním pročtení jsme naäH v GQ na ^ ^ jen ^ pět stránek. Nápadně ovšem stále chybějí^ ním pročtení jsme našli v G mohou mimomanželské aféry narušit manželství) a dva v Esquire (jeden od autora pravidelného sloupku známého jako „dokonalý muž", který psal o svých zážitcích ze sexuologické kliniky, ajeden v „Rubrice dobrých zpráv" o tom, jak častý ľZľľ T**™ ZdraVÍ)'V GOtaké existuie měsí£n' Poradenský sloupek. «2£ W W0SI- "DOkt0r PraVdÍVá kd* *« zodpovídány dopi- čln ľľ V-56 d0Žet,i-J3k °nen dobr* P^n doktor odpovídá na otázky ^m*22^i6St" UměÍÍ d°bře ,íbat 3 Zda ovlivní Pl-noA. jsou-li při m marmuanou- Bv'y «« i Slánky o ženách: jeden o herečce VELCÍ KOMU nikát0r1: JAZYK A MÉDIA umě Thurman (její obrázek byl na obálce Esquiru); dva odstavce o Madeleine Stowe doprovázené černobílou fotografií nahé herečky sedící obkročmo na větvi stromu' a další její barevná fotografie, kde je oděna do trikotýnu z černé průhledné krajky (článek v Esquiru „Ženy, které milujeme"); a módní rubrika v oddílu pánských plavek předváděla modelku ženu, Danielu Peštovou, někdy v bikinách, většinou ale nahoře bez, jak se vine k mužskému modelu (GQ). Oba časopisy Details a Maxim, které se zaměřují na muže mezi dvaceti a třiceti, měly na obálce obrázky žen. Obálka Details, která se dala rozložit natřikrát, ukazovala herečku Heather Graham, jak leží na prostěradle, oděná pouze do kolečkových bruslí; nadpis hlásal „Hollywoodské zlaté děvče Heather Graham je na dosah". Obálka Maxima ukazuje herečku Alyssu Mílano, jak si se smyslným úsměvem svléká živůtek; její šněrovací kožené kalhoty jsou rozvázané. Obálka Maxima čtenářům říká, že v ohnisku zájmu časopisu leží „sex, sport, pivo, hračičky, oblékání a fitness", a slibuje články, které čtenáře učí, „jak se stát hvězdou, jak se stát přeborníkem v biliáru, jak vyzrát na detektor lži nebo jak se dostat do tělocvičny bez placení". Kromě článků o dvou herečkách nebyly v Details žádné články o mezilidských vztazích; časopis měl dva články o sexu. Většina článků v Details byla o zábavě. V Maximovi se rozpětí témat pohybovalo od „100 nej-lepších filmů pro chlapy" (z nichž většina byly kovbojky, válečné filmy, sportovní filmy nebo detektivky) přes článek o čtyřech archeolozích zbitých a oloupených v mexické džungli, článek s názvem „Flámovací zápisník" („autor popij, se známými osobnostmi") až po rozhovor se čtyřmi ženami o tom, proč podváděj, sve partnery. Je pozoruhodné, že Maxim uvedl také článek o ženských časopisech, -to pod názvem „Jak na to se svou holčičkou", článek se rou dujete, tak paranoidní. neurotická, prostě úplný cvoW ^ ^ tože je pod vlivem těch praštěných časopisu co cte ^ ^ "ost. že právě tento článek jim „poradí, co dělat, aDV vztanům Mohlo by se sice tvrdit, že z oněch čtyř zkoumaných casopi^ ^ ^ ^ mužů a žen rozhodně největší pozornost Maxim, bhzsi po^ ^ ^ ^ ^. ^ "Vm tématem vlastně je, jak mohou muži ženami man*" ° g ^ ^držet na uzdě". ^sPat, jak mohou lépe šéfovat ženám ve svém živote^.^^ ^nům, ještě Nízkou prioritu, kterou časopisy pro muže Pripisu^ po£j|e reklarn, došel by ^razňuje reklama, jež jejich stránkám vévodí. Sou e i ^ ^ neb0 ClověX k názoru, že většinu svého času tí^^f^ naKUpováním slunečních 0 Samotě, cvičením na nářadí, posloucháním hudby, VELC( K°MUNIKATORt: JAZYK A MÉDIA 191 , lw„ho,uaKouřením,atopanéKudnaÚKorsVéosobníhygleny. Kromě brýlí, pitím alkonoiu ^ fay|y ncj0bvyk|ejšími reklamami ve všech čty- rewamnaoblekín. v « ^ ^ dgare(y a s|unečnf bfý|e řecn časopisech N ^ at|et|Cké nacin, a cvl(;obní nářa_ ľsÍľeLľ'hudebnívybavení a mobilní telefony. Reklam na kosmetiku a před-Lty Lni hygieny všakbylo poměrně málo (v Maxrmov, žádná, v Deíaí/sjedna. v Esgwtři av GOpět). Neobvyklé nebyly reklamy na různé leky, zejména na podporu růstu vlasů. Stejně jako v ženských časopisech byla většina reklamních modelů i zde běloáky a běloši. Podobně jako časopisy pro ženy vytvářejí tedy i časopisy určené pro muže jejich vlastnigenderové představy a ideály. Normativní maskulínita podle těchto časopisů nezahrnuje dlouhodobý vztah se ženou. Skutečný chlap je naopak svobodný dobrodruh. Je to člověk, který rád riskuje, s elánem se věnuje své práci a svým zálibám - do kategorie zálib patří i vztahy se ženami. Na osobní vzhled dbá, ne že by boto však cele pohlcovalo .jako ženské".9 Uvedené časopisy samozřejmě svým čtenářům slibují, že jim pomohou tohoto cíle dosáhnout a v tomto ohledu nejsou zcela nepodobné časopisům pro ženy. Navzdory své pokračující atraktivitě však časopisy, jako jsou ty. jež jsme zde prezentovali.zaznamenalyvposledních letech pokles prodeje (Pogrebin, 1997a). ľľlľ'^UVŠděií' * 56 SP°,řebite,é'jak Se *d děných médií spíše tej, a vyuava,, více elektronických, audiovizuálních médií. Nepopulárnější S;'í:rch médiíie stáie a * °< <^ kabe,o- Centum ion,..... 1 UeP Cansus. 1997). Naskýtáš uePartrr>ent of Commerce, Bureau of the vi2t1*h programů o new rľéľe^ ÍS°U'N genderova Poselství tele- $ * «.%. Anebo televizní Ĺ^° exp,oatační než ta, jež jsme obje-TOpl^I21iisKé^ské£as&ramy °ny n^^rmLa maskulinity, jež šíří budeme viwwalúate. TeWie-. Msud^pUtomn^i medlatní tvrzenísna<^ Ue?to>teto'aftyäriesvýina™e\šimed\ä\ro stana swttwttaie, Wvi uválíme nrnoiswi Vetevumch společností ve Sp°J tech a \e, čtení (6 %) a činnostem mimo domov (2 %) („At Leisure", 1993). ženy se na televizi dívají více než muži a dospělí více než děti, i když děti věnují televizi víc času než jakékoli jiné mimoškolní činnosti (Comstock, 1991).i° Nedávný celostátní průzkum ukázal, že 68 % dospívajících má ve svém pokoji vlastní televizi (Goodstein a Connelly, 1998). Televize má také zvláštní vlastnosti, které její vliv coby socializačního činitele ještě zesilují. Mezi tyto vlastnosti patří například to, že je zadarmo, je dostupná v podstatě všem a divák dokonce ani nemusí opustit soukromí svého domova, jako je tomu v případě filmu a divadla. Sledování televize nevyžaduje žádnou zvláštní schopnost, jako je třeba gramotnost, a ke všem lidem, bez ohledu na pohlaví, rasu. věk, společenskou třídu, sexuální orientaci a často i zeměpisnou polohu, se dostává stejné vizuální a verbální poselství. Výzkumy však ukazují, že tyto faktory (pohlaví, rasa atd.) mohou ovlivnit způsob, jakým členové různých skupin obsah programů interpretují či v jakých souvislostech jej chápou (Berry. 1992; Comstock. 1991; Gross, 1991; Press, 1991). Jakým způsobem nás soci-alizují televizní programy? Jedním významným poselstvím je, že ženy jsou méně důležité než muži. Uvědomme si například, že v hlavním vysílacím čase vidíme v televiz. méně žen než mužů. V nedávné studii, kterou v průběhu deseti let prováděl výzkumný tým na Universitě v Pensylvánii (Annenberg School of Communication. University of Pennsylvania), bylo zjištěno, že jen každá třetí televizní role je ženská - a nutno dodat, že tento údaj se nezměnil od roku 1954 (Gerbner, 1993; v.z take Metz-ger, 1992). Tato studie, významná svým rozsahem i svými závěry. »^0*B'*af 645 mluvených rolí v 1371 te.evizních programech na třech celop.osnyc kana-lePh. v te.evizní stanici Fox (Fox 7«) a v jedenácti -^£2* „viz,,, Jiné studie, které pracovaly se,—J—J Programů a postav, zjistily, že počet ženských postav " ^ v hlavním vysílacím čase vzrostl, i když je u ženských pos ygnoúeM, "ost, Že budou méně významné než mužské (Elasmar a rai . 1997)- . stavy které hrají, jsou větši- *eny nejen dostávají v televizi méně roli, ale pos autorjtativní(Fejes, no" mladší a nedospělejší než postavy mužské, a W - ůcn0(jclj (American 1992). V rámci studie vypracované pro Americké sdruze ^ ^ ^ ^ ^ | ^oc/awon of Retired Persons) například badatele zj ■ 183 5 VEl-CI KOMUNIKATOňl: JAZYK A MÉDIA jen 15% ženských postav v televizních pořadech v hlavním vysílacím čase ve věku pětačtyřicet let a více; jen 3 % hlavních postav mohla být označena za osoby středního věku. Studie analyzovala televizní pořady v časovém rozpětí dvaadvaceti let a zjistila, že za toto období bylo jen každým třem hlavním postavám ze sta pěta-j—*• i"i a vfce: méně nezjedná postava ze sta byla žena ve veku pětašede- cim - mmtvV 1996f», ženy na obrazovce stárnou rych.eji nez muz, a, sSt létavice že se k jejich zevnějšku vyjadřuje někdo jiný; rovněž jsou častěji ukazovány, jak se upravují a „šňoří". Ženské postavy nosí častěji sexy kostýmy, jsou ukazovány polooblečené (např. jen ve spodním prádle) a jsou v lepší tělesné kondici než postavy mužské (viz také Metzger, 1992; MRTW, 1998a). Obecné je televize k mužským postavám v otázce vzhledu daleko tolerantnější. To však neznamená, že se způsob zobrazování žen v historii televizního média nevyvíjel. Několik badatelek dokládá významné změny v zobrazení žen; mužů v posledních letech, Například ženské postavy v programech hlavního vysílacího času dnes daleko častěji pracují mimo domov a vystupují jako silné a nezávislé ženy, které se víešení problémů a dosahování cílů spoléhají jen samy na sebe; jsou také daleko častěji než postavy mužské ukazovány, jak čestně a přímo jednají s druhými j Pfess'1991; s'^orielli. 1997). jejich partneři jsou dnes zpodob- k n3't',Z0Vané r0dinné tW jak° CWÍVÍ muži' ktefí J«Hi svým manželce 7^1 mUZSké P0Sl3Vy Pr0jevují °chotu podíl* " ™ P- ] **£i?j2rz po,oviny- muží' kteří ^ \ i^^JmT^Zt'T" PfeV,ádají-1 když ™*ženské »°sta- *»» 56 *-městnáníobiev%u;ee^; ^^nánisKutečně ukázáno, muž-stéle milostně vztahv L Zájmem a žen jsou ia« 'Zeny využívají daleko častěji sexu 3. VELC ' K0MuN'KAT0fih JAZYK A MÉDIA | romantického šarmu, aby dostaly, co chtějí, a také daleko častěji o.áčou a fftu kají. Muži napr0tí t0mU CaStéJi nCŽ Ženy UžívaJf ^ické síly (Condry 1989. Feies 1992; Signorielli. 1997). ' ' J s' jednou z nejvýznamnéjších změn, k nimž došlo od sedmdesátých let bylo začlenení ženských práv a témat genderové rovnoprávnosti do programů v hlavním vysí-lacím čase, často prezentovaných z perspektivy, kterou je možno nazvat feministickou {Dow, 1996). Navíc značné množství programů v hlavním vysílacím čase a televizních filmů citlivé prezentovalo témata, jako je sexuální násilí, domácí násilí a incest. Silné nebo odhodlané feministky jsou však vesměs zobrazovány negativně. „Razantní feministky jsou většinou nazírány jako zhrzené osoby bez zázemí" (Press. 1991, s. 39) a feminismus je zobrazován jako „kombinace sebevědomého stylu oblékání, ekonomického úspěchu, bojovnosti, sebevědomí a ženských chromozomů'' (Dow, 1996, s. 210; viz také Japp, 1991). Feministické politice jako tématu se televize téměř důsledně vyhýbá a politické feministky bývají často trestány za to, co je prezentováno jako zbytečně přehnaná oddanost feministické .stranické linii". Genderové stereotypy se v televizi často prolínají se stereotypy rasovými a etnickými. Příslušníci rasových a etnických menšin jsou v televizi i nadále zastoupení nedostatečné (Condry, 1989: Rhodes, 1991). Podle výše zmíněné studie pensylvánské university uvidí běžný divák programů v hlavním vysílacím čase vceloplošné televizi v průměru 355 postav, které mají mluvené role. Jen čtyři z nich jsou Afroameričané. Běžný divák uvidí jednoho Američana hispánského původu a dva týdny, jednoho Američana asijského původu za tři týdny a jednoho původního obyvatele Ameriky za každých deset týdnů (Gerbner. 1993). NovějSijtafe* ze - Fox, wb a UPN - zvýšily počet Afroameričanů tím, že začaly uvádět wc nez Hanáci nových situačních komedií, ve kterých jsou všechny ústřední postavy A o-***** (např. Between Brothers; Bister, Sister; Moesha). největších televizí - ABC, NBC a CBS - je vysíláno ten ne ra** Porode. Většina programů - hlavně sitcomy - je sta e ^ ^ 0(1 středních postav se rasově či etnicky Zm. že v pro- $ev Programu objevují jen příležitostně (Hass, 19 ^ )- ujírasové a etnicích na největších televizních kanálech, ve kteryc ^fím ; ^nšiny, jsou tyt0 menšjny zobrazeny bělošskýma očima SaiJ ignorovány (DeMott, 1996). 195 VELC' KOMUNIKÁTOŘI: JAZYK A MÉDIA M n etnických menšin nebyly v televizních programech vidět či Iru. fiímech setkáme s postavami lesbických žen a gayu, zvláště od doby, kdy se televizní průmysl začal zabývat problémem AIDS. Jak ale uvádí Gross (1991). ve středu zájmu většinou stojí reakce rodiny a kamarádů na zjištění, že někdo, koho znají, je gay. Vroce 1997 odhalila hlavní postava televizního sitcomu (situační komedie; pozn. překl.) ff/ensvou lesbickou orientaci více než šestatřiceti milionům diváků vepizodě, která se stala jedním z nejsledovanějších dílů jakéhokoliv seriálu v historii televize.12 V roce 1997 se už v programech v hlavním vysílacím čase objevovalo pravidelně osmnáct homosexuálně orientovaných postav, všechny v situačních komediích. Jeto například Carter Heywood v seriálu Spin City, což je také jediný afro-americký gay na televizní obrazovce, a Susan Bunch a Carol Wylick v seriálu Frfends, první lesbická dvojice v televizi, která se stala rodiči („Since Corning Out Is In", 1997). Podle jedné pozorovatelky se gay a lesbické páry objevují v hlavním vysílacím čase stále častěji, takže skutečnost, že jsou homosexuální, „už není novinkou a sama o sobě ani dostatečně zajímavým námětem" (dle Bruni, 1996). Když se místo programů v hlavním vysílacím Čase soustředíme na zpravodajství, zjistíme, že některé skupiny jsou nyní v televizi zastoupeny v daleko větší ľ"T NeJVýZnamnéÍŠľP0Sun k rovnoprávnosti mezi pohlavími ve vysílání ITZlT"^ StUd'ÍCh regÍOnálniCh televizí- V 'oce 1997 mělo ľľ ,ěCht° te'eViZÍ" SVém *"u *"* tvomy 37 % »orů 3 moderátorka ^ '"T k* smíšeným týmům dvojím stancíardem tétQ prJ t°rkyjS0U vsak bohužel často konfrontovány ^3tosplnovat^ŠSÍstand ^ Ve srovnánf se svým. mužským| ko|egymusf ««• vyžadovat, aby v^J é přitažlivosti a oblékání; rovněž se od nich I lCratt'W88;MRTV^3dda'yvmladŠÍ 3 °hCValy 36 VSUÍCněJI neŽ m0derat0fl j ™M^oná,n^^ Víc než třetinu ^eti,et;nap(otitomu5o le fil Arit — _. televizních stanic tvoři ■ - —>. "=iJiuiuomu 5n «mnj «. " ~*----•»•.•««! j«wv <»— * (Sanders *; ^z:^:ie siaršr ^ ^ *16 % "** kanáiech jS011 mla„,t , UCK' 1988)' I ženy ženy, ale jen 3 % z nich Jsou star-i starší čtyřiceti let a 16 % í zsetisou miatíší »* SS' ľnľni: z,ľvach na ce,op,oš' waHers) nev,df diváci ve mniwvio- , něk0lik ^'"^k (např. Bar' PaV°dajSkWhpofa^oh na ce,oP,ošných kanálech ! ženy. kterým je hodné přes padesát nebo dokonce přes šedesát. Když se ale nn„-váme na věk nejváženějších mužů ve zpravodajských pořadech na celoplošný h kanálech, například Hughu Downsovi je přes sedmdesát. Obecně ženy pronikly do zpravodajských týmů na celoplošných kanálech méně než na kanálech regionálních. Noční zpravodajské relace v pracovních dnech na kanálech ABC, CBS a NBC moderují muži, i když ženy moderují zprávy o víkendech a spolumoderují zpravodajské pořady v hlavním vysílacím čase. Výzkumy však ukazují, že procento zpravodajek, které vystupují ve zprávách na třech hlavních televizních kanálech, se od poloviny sedmdesátých let významné zvýšilo, i když v roce 1997 tvořily ženy jen 19 % zpravodajských týmů a reportáže připravené ženami tvořily méně než 20 % (MRTW. 1997c). Příslušníci menšin jsou v televizních zprávách stále zastoupeni jen velmi nedostatečně, i když se situace v posledních letech trochu zlepšila. V roce 1995 připravili menšinoví zpravodajové 12 % reportáží vysílaných hlavními televizními kanály, zatímco v roce 1990 to bylo pouze 7 % (MRTW, 1996g). Lidé tělesné postižení tvoří podle studie pensylvánské university jen 0,2 % členů pracovních týmů (Gerbner, 1993). Počty lesbických a gay členů zpravodajských týmů, kteří se v televizi v podstatě nevyskytují, žádná statistika neudává. Ani na druhé straně kamery na tom nejsou ženy a lidé jiné barvy pleti než bílé co se týče zastoupení o moc lépe. V celých Spojených státech je jiné barvy pleti než bílé jen 8 % ředitelů televizního zpravodajství (5 % tvoří Afroameričané. 1 % Američané hispánského původu, 1 % Američané asijského původu. 1 % původní obyvatelstvo Ameriky). Většina ředitelů televizního zpravodajství jiné barvy pleti než bílé pracuje spíše v nezávislých stanicích než na přidružených kanálech: jen * % ředitelů zpravodajství na přidružených kanálech jsou neběloššt, mm a zeny 2*ny tvoří 14 % ředitelů televizního zpravodajství (což ve srovnán, s 18,5 % ^ Představuje pokles). Na nezávislých stanicích je čtyřikrát ^ ™ obrost, že se žena stane ředitelkou, než na pridružených ^ te,ek zpravodajství jen 13 % (Papper & Gerhard. 1997). C» e a ^ ^ ^ tíc" několika letech bude jinakost a různorodost ve sdělovacích P ^ ieště méně, protože v roce 1998 zamítl federální soud pořadave _ ^ * »o masmédia (Federa, Communications Commission), aby telev.e a t,v najímaly a skolily žadatele o místo z řad menšin <"^^ ' Než tuto část o televizi uzavřeme, chtěl, bychom stručné o ,nťné"ovýte,evÍ2nf žánr; ^ebnívldeokHp, Nedávný výzkum Úpu na JAZYK A MÉDIA VELC( kOMUNlKATOftl: JAZYK A MÉDIA 197 ■ en, Television (BET) ukazuje, ze ženy v těchto klipech příliš zastou-Entertainment Telev,s^ ^ ^ ^ ^ % ...^^ „ k|ipech JS0U mužj peny .e 55 % z 123 klipů, které .koumala, neukazovalo žádné neboje ukazovaio jen v pozadí. Většina žen v klipech jsou bělošky, zatímco Američané jsou v klipech zastoupen, téměř stejně jako bělošští muž,. Ostat-ní rasové a etnické skupinyjsou prezentovány jen velmi zřídka (S.gnonelli. 1997). Vétšinu pozorovatelů neznepokojuje v klipech ani tak nedostatek účinkujících žen.jako způsob, jakýmjsou ženy zobrazovány, pokud jsou přítomny. Ženy jsou často zpodobfioványjako pasivní sexuální objekty, které se snadno sexuálně vzruší. Muži je v Klipech často ponižují a zneužívají (Alexander, 1996; Media Education Foundation, 1995: Roland. 1993). Je významné, že, jak uvádí Roland (1993), diváci častěji než diváčky vnímají vynucený sex v klipech jako ospravedlnitelný, pokud bylo předtím naznačeno, že účinkující muž i žena cítí vzájemnou přitažlivost. Roland ve své studii naznačuje, že muži a ženy většinou reagují na klipy odlišně. Jiné studie tento názor podporují. Například Lewis (1990) zaznamenala, že existuje jakýsi mužský styl diskursu, který je k vidění ve většině klipů, ale že v mnoha klipech z dílny hudebnic se objevuje i ženský styl diskursu. Lewis tvrdí, že zhruba v polovině osmdesátých let si umělkyně začaly přivlastňovat privilegované role a zkušenosti mužů zobrazovaných v klipech, což často znamenalo dramatické pře v^n, geaderových rolí a odmítnutítradičnfch genderových stereotypů. Zároveň p šľoľľ WiPeCh ZP°d0bň0Vat Ž6nSké k vyjádření a zkušenosti Z^Z P°hľdaV*m ZPŮS°bem-' KdyŽ *» ™™ * středním A'exancer (1996 tľkľlľ-f ^ * ^ VlaStním Z*>™ ^ v zájmu mužů. ^-^Íla^ ^ také Mcciary, i991). 3J' V sexuál™<* vztazích dominantní roli R^^::r^^ ka^°braZ0VaníV WP«h pro ženy „pokrok", "wwmiadé ženy, nezneužívali 2Pn, polo°b'ecené, sexuálně doml- *| šíňiy .šoVinismus J "* ° ™oh° méně než starší k.ipy, které s nádše-1986) Vl|v t.chtQ ^Whwrwm a Dominicki ^ vjz^ ^ *** chápeme aie jasné, fc "ipů na odlišné druhy publika ješté - obecně se i;štfv á°tb,aSt' * -Potřebí oaišího výzkumu. ■výchrnu, , atlme-nyní se vsaW „ ... y n rok v reklamě však uměříme na zobrazo- vaní a Jde do sprchy. Slyšíme jj zážitek sexuální pova- g2.3 Genderová poselství v reklamě - podporuje prodej? "us _ atraktivní mladá žena přiběhne domů, svlékne vzdychat a pak vášnivé vykřiknout: „Ano, ano!" Určitě jde o hy. Není tomu tak - brzy zjistíme, že si umyla vlasy a výbuch ví pon, který použila. - Mladý muž v elegantním obleku usedne na lavičku poblíž rohu rušné velkoměstské ulice a začne rozbalovat hamburger, který si koupil k obědu. Krásná mladá žena přechází ulici a cílevědomě, i když svůdně se k němu blíží. Brzy je ale jasné, že netouží po muži, nýbrž po hamburgeru. Scénáře tohoto typu dobře známe. Přicházejí samozřejmě z vybájeného světa reklam a jako většina reklam nám prodávají víc než nějaký konkrétní výrobek; podsouvají nám potřeby a touhy. V prvním příkladu nám reklama implicitně sděluje, že každá žena může denně zažívat extázi orgasmu, pokud bude používat výrobek, který ve skutečnosti slouží pouze k mytí vlasů. V druhém příkladu říká reklama mužům, že bez ohledu na to, jak vypadají a jak jsou společensky obratní či neobratní, mohou přilákat krásné ženy, koupí-li si dotyčné jídlo, jehož skutečným účelem je spotřebitele či spotřebitelku nasytit. Všichni přece chtějí být úspěšní, tělesně přitažliví či dokonce sexy. Reklamy často apelují právě na tyto touhy; naznačují, že jejich výrobky nejen splňují svůj původní účel, ale nabízejí něco navíc. Tímto způsobem „reklamy podávají obraz, který představuje interpretaci těch kulturních hodnot, jejichž propagování přináší zisk" (Courtney a Whipple, 1983, s. 192). Reklamy rovněž obsahují takové obrazy genderu, o nichž se reklamní průmysl domnívá, že se dobře prodávají. Podle analytiků reklamy sděluje reklama spořitelům, že když si koupí dotyčný výrobek, dostanou i tu „sladkou mladou kust- která k němu patří, zatímco spotřebitelkám se sděluje, aby si ^^teK Werýjim pomůže se tou sladkou m,adou kůstkou stát (Masse a f**^™1 _ McCracken, 1993; Strate. 1992). Převládající.^ dičně heslo, že „sexismus prodává" (Courtney a Whipple, 1996; Lazier-Sm1tram^rTl997). 2působ, Sexismus může být v reklamě i velmi nenápadný. ^ ^ iak modelky pózují. Ve studii, která srovnávala zpuso y, že modelky ois*cn zobrazují muže a ženy, uvádějí Masse a Rosenb u ' jfcfch podfí. daleko častěji než modelové zpodobňovány v poac.cn *enou :l KOMUNIKÁTOR I; JA2YK a měoia Pozici. Modelky jsou také častéj ^Elci KOMUN,KATORI; JAZYK A MÉDIA 199 částečné" tj jsou ukazovány jen část. jejich tél jako nohy M ukazovaný jen . ^ zmenšovanVi , když t0 se déje nebo rty. Modelky jsou Ma,se a Roseblum zjistili, že téměř čtvrtina žen- EL™ méně než 7 %. V ženských časopisech bylo zmenšeno 6.5 % mode-lTk a 7 % modelů. Celkově bylo v analyzovaných časopiseckých reklamách 27 % modelek, ale jen 3.8 % modelů předvedeno v tak či onak podřízeném postavení. Kromě nenápadného sexismu převažuje v reklamách genderová stereotypi-zace. Jaké jsou některé běžné genderové stereotypy v tištěných a televizních reklamách? Jedna kategorie stereotypů se týká zobrazovaných povolání. I když bylo v minulých letech zaznamenáno jisté zlepšení, profesní stereotypizace podle pohlaví v reklamách stále převládá. Muži mají pozice spojované s autoritou - jsou to takzvaní odborníci -. zatímco ženy dostávají rady, většinou od mužů, nebojsou ukazovány v tradičních ženských povoláních a rolích (např. jako ošetřovatelky, sekretářky, tvůrkynédomova, matky) (Fejes, 1992). Předpokládejme, že bychom vám řekli, že vám ukážeme deset reklam, v nichž účinkují muži, a požádali vás, abyste uhodli, jaká povolání asi vykonávají, nedělalo by vám asi velké potíže sestavit dlouhý seznam odpovědí, protože muži jsou v reklamách představováni v mnoha různých rolích - od svobodných povolání, vědců, lékařů a obchodníků Po delmky, instalatéry, elektrikáře a hubiteie škůdců. Méně často jsou muži ukazován, v rodinných rolích. J3ko manželé a otcové. Ale co kdybychom vás o totéž ttMttrt orlľ SG Z6ny °bJeVUJÍ V netrad*mch rolích častěji než že budou v reklamě ukázány - ^ ^menŠ' Pravděpodobnost. ^ &,nostech souvisejících s !r,ľmeStnŠní' MÍSt°toho Jsou většinou ukazovány * dování děti) (Drewnianv lSí memäsk ^ ^ samech, souhlasili řídící pracovníci největších ^,os^ te|evjzní stani. *n("> upozornění pro rodiče před programy, které §esti kategc- ce ot>sahují násilí. Tyto televize navíc v roce 1997 zave y ^ ^ ^ svakům patnáct vteřin před ^g^^ * ^ svakům patnáct vteřin pred zacanw... r- krjtjz0ván pro svou ^ou kategorii je pořad vhodný. Tento systém byl vsak s. obavy ohfed. nou obecnost (MRTW, I997h). A výzkum, ně "ásilí v televizi, které vyvinutí systé temy epes veškeré obavy obie. zkumukazuje.zepre Qfadů ému urychlily, v roce 1998 p 203 KOMUMlKÁTOAl: JAZYK A MÉDIA trest za násilné činy (Mifflin, 1998). lata týkající se dopadů sledovaní násilí, které se ucastn, představitele zevního průmysl,, psychologové, sociologové, zákonodárci, pravme, a znepokojení rodiče, je stará záležitost. Čas od času ji rozdmýchá incident, v nemž figuruje diváčka či divák, kteří udělají to, co viděli v televizním pořadu nebo ve filmu, v jednom případě zapálil například pětiletý chlapec z Ohia maringotku, ve které bydlela jeho rodina. Stalo se to poté, co zhlédl na MTV kreslený film Beavis a Butt-heatJ, v němž hlavní postavy popisují zakládání požárů jako dobrou zábavu. Při požáru zemřela chlapcova dvouletá sestřička. Po uvedení filmu Vlak plný peněz (Money Train) v roce 1995 explodovaly v newyorském metru nejméně tři stanoviště dozorčích; pachatel chtěl zjevně napodobit obdobnou scénu z filmu (McFadden, 1995; Sudetic, 1995). Filmy Takoví normální zabijáci (Natural Born Killers), Program (Tne Program), Barvy (Colors) a Taxikář (Taxi Driver) byly také inspirací v případech vražd a dalších násilných činů (Mlfflin, 1998). Přes doslova tisíce studií, které se zabývají otázkou Je sledování násilí přič/nou násilného chování u diváků?-, zůstává odpovědna tuto otázku stále vyhýbavá. Existuje silná korelace mezi sledovanim násilí a násilným chováním, ale badatelé - a představitelé zábavního mľľľ- T' *** ^ k0re'aCe meZÍ *ěma P^Snnjmi nutně neznamená, ze jedna z nich je příčinou druhé. * TUÍeefSkt kataUe' ^^véní násilí vzniká. ^SSZ^Tna nasilí ve skuteenosti vést ke snížení •*■»•** - *e napě« ZľíoT" " náSI,í pfedStaVÍt' Čí™ ,0*něi tvrdí, že spíše než kL * a£reSi ve skutečném životě. Badatelé ^ směřujícímu k vyfc^ľ" U divákú k či™ p0ZÍ" uvádí, že po *™ ^konec zabije svéh0 * V (The Burning Běd), v níž týraná ^r-h»^PO«.l.na„ttmwW vi* také poznáme á ľ !VranřCh *"* Vyh'edaly P°m°C- ve přim. £04 zapálil svou ženu, která se m dtyčný fi hé ^orie. která se zaměřuje na KOMUNlK^TQňl: JAZYK A MÉDIA J S^OVé Zbil; obaWrd awwobeni isou základem dr** Plroval doty4ní,llrn- Tak°- pelový účinek sledování násilí. Zjednodušeně řečeno tento přístup tvrdí , nasilí v médiích učí prostřednictvím napodobování a vzorů diváky násilnému ch véní. Jeho kritici však upozorňují na to, že přes senzační přídech jednotlivých činů přímého napodoben, jsou tyto cíny velice výjimečné. Navíc, jak jsme viděli v kapi tole 3, studie sociálního učení naznačují, že v otázce, jestli bude nějaký čin napodoben ostatními, hraje roli několik různých faktorů. Je to například relativní věk a pohlaví osoby, která slouží jako vzor, a věk a pohlaví osoby, která se od ní učí, objektivní status tohoto vzoru a jeho či její status v očích učící se osoby, a dále skutečnost, je-li vzor za dotyčné chování odměňován či trestán. Tyto a další faktory analyzují badatelé, kteří navrhují třetí teorii, zdůrazňující katalytický účinek sledování násilí. Tato pozice tvrdí, že pokud jsou splněny určité podmínky, může sledování násilí vyvolat násilí ve skutečném životě. Tito badatelé ale spíše než o přímé příčinnosti hovoří o sledování násilí v rámci pravděpodobnostní kauzality. Sledování násilí „podněcuje" diváka k násilnému chování; zvyšuje riziko násilného chování, stejně jako kouření zvyšuje riziko vzniku rakoviny. Je-li násilí zobrazováno jako skutečné či vzrušující, jsou-li pomocí násilí napravovány křivdy, vyskytují-li se v dotyčném pořadu či filmu postavy či situace podobné těm, které divák zná nebo zažil, a je-li divák vystaven médiím ve velké míře, pravděpodobnost násilného chování vzrůstá (Bok, 1998; Mifflin, 1998; Vivian, 1993). Je nepravděpodobné, že by federální vláda vdohledné době omezila násilí v televizi legislativní cestou. Předchozí vládní pokusy regulovat vysílací časy, aby se dětem zabránilo sledovat pořady či filmy pro dospělé, soudy zamítly jako porušeni Prvního dodatku ústavy (viz např. Lewis, 1993). Jisté však je, že většina amerických domácností bude i nadále splňovat poslední podmínku katalytického ucinku^ -venci sledování. Odhaduje se. že vdobě, WM^^^^m v televizi 8000 vražd a více než 100 000 aktů násilí (Bok, 1998). S kačení násilí v naší společnosti nezní tyto údaje příliš opum.st.c y, 5-3 OBRAZY GEIMDERU V MÉD,ÍCH:^z'0dobování často sexisticka. médií někdy tvrdí, že i když jsou .L*é těmhle vec « ne* jejich vliv škodlivý. Jo se stává jen v tete ■ ^ ^^acej.; zda skutečnosti nevěří." Existují však důkazy. h mnoho lidí oněm věcem skutečně věří. TVTO OBRAZY PŮSOBÍ? VEL Cl KOMUNIKÁTOŘI: JAZYK A MÉDIA ňovánfvmé(''' Tent° výzkum jasně ukazuje negauvm u.ui.mto — ravedllvé mediální o"'°-l 'ale Je významný i proto, že naznačuje, že genderové SP ^ vyu- * m0h0" mít pozitivní vliv. Média, především televize, jsou ELCI KOMUNIKATOftl: JAZYK A média čuje se však to, co se ukazuje. Důkazy naznačují, že když média, a telete především, nabízejí .prospolečenský" obsah, mohou účrnně snížit genderovou stereotyped a další formy předsudků. Pozitivní účinky „prospolečenského" obsahu médiíjsou ne;sílnéjšíu malých dětí (Condry, 1989; Mareš, 1996); z toho plyne, že jedním z nástrojů, pomocí nichž by bylo možno omezit sexismus, jsou dětské pořady. V tomto směru Federální komise pra masmédia (The Federal Communications Commission, FCC) podnikla kroky ke zlepšení kvality pořadů pro děti; FCC například po televizních stanicích požaduje, aby vysílaly každý týden tři hodiny vzdělávacích pořadů pro děti. Čas ukáže, jsou-li taková opatření pro splnění dotyčného úkolu dostatečná. 5.4 JAZYK A MÉDIA JAKO ČINITELE FORMUJÍCÍ GEIMDER V této kapitole jsme zkoumali obrazy genderu komunikované primárními prostředky sdělování a přijímání informací: jazykem a masovými médii. Jak jsme se dozvěděli, jazyk a média pouze neodrážejí hodnoty a normy naší kultury, nýbrž kulturu formují a znovu vytvářejí. Tímto způsobem nás jazyk a média socializuji av souvislosti sgenderem se velká část této socializace odehrává prostřednictvím symbolickéanifiilace: symbolického přehlížení, trivializování nebo ponižování určité skupiny, kterou v tomto případě byly v minulosti vždycky ženy. Zjistili jsme například, že jazyk .říká ženě, že je dodatečným nápadem, jazykovou variantou, a že patří do ,atd.'" (Butler a Paisley, 1980, s. 50). Podobné poselství nám sděluji noviny; Časopisy a televize, stejně jako reklamy, které v nich dominují, propaguji stereotypy femininity a maskulinity. V této kapitole jsme hovořili o důkazech výše zmíněných jevů a naznačili jsme, Zmw^r^-1 ZaPOmÝ V,ÍV na Ch0Vání ™žú a žen a Jejich sebepojetí. ľlo ľ Z° StUdiíCh' ktefé * média, především televi- ^umentuji Z omet' -Zb'Jení SeXiStÍCkýct1 ^reotypů. Někteří pozorovatelé ^Míčcvámlstavnovlrhter - dOSŠhnout P°uze tehdv- bude'" MV se ztotožňujeme iak mT*** *rek,amních a6er*urách přijímáno víc žen. ,esich' tak s poliUkou v- ™U Vnějšího zastoupení pohlaví v těchto pro-k« Pfislušnost,, věku sexuál ľ0"*0*' zaměstnancú z hlediska rasové a etnic-tře^-aby záiem p[0iev,ai'0nenlacea^i«ných schopností. Navíc je však 1 °St 3 POdniWa * tómto směru nějaké kroky. PH- 5- VELCI KOMUNIKÁTOŘI; JAZYK A MÉDIA „ejmenším musíme my sam, ve své vlastní komunikaci používat nesexistický jazyk Mezi další strategie patri psaní dopisů do redakcí novin a do televizních stanic nebo bojkoty výrobků propagovaných v sexistických reklamách. A jak ukazuje Komen-tář 5.4 na straně 209, některé ženy používají k vytvoření alternativních komunikačních systémů počítačovou technologii. Pokud pomáhají jazyk a média vytvářet to, co se definuje jako realita, musíme jednat tak, abychom zajistili, že takto i w wi — - konstruovaná realita nebude sexistická Komentář 5.4 Stávají se počítače preferovaným komunikačním médiem žen? I když se ženy dívají na televizi víc než muži, sledování celoplošné televize pokleslo v roce 1997 u žen o 3 % a u dospívajících dívek o 6 % (Allen, 1997). Rovněž denní tisk čtou ženy o 5 % méně než muži (MRTW, 1998d). Jaké informační zdroje užívají ženy místo těchto tradičních komunikačních médií? Podle analytičky médií Donny Allen se ženy ve stále větší míře obracejí k internetu, a to nejen za účelem získání informací, ale i za účelem sdělování myšlenek, zkušeností, plánů a zpráv (Allen, 1997). Eaton (1997) uvádí, že ženy užívají internet, aby se vyhnuly tradičnímu žurnalistickému zpravodajství. Tímto způsobem mohou vyhledávat témata, která tisk hlavního proudu nepovažuje za dostatečně zajímavá, a diskutovat 0 nich online s dalšími po celém světě. Na internetu má uživatelka potenciálně Přístup k přibližně sedmdesáti milionům dalších lidí (Allen, 1997). V současné době používá internet asi 36 % žen. Čím je žena mladší, tím větší * Pravděpodobnost, že internet používá. Mezi dětmi ve věku jedenácti a dvanáct. Ie< Používá internet dokonce více dívek než chlapců (Allen, 1997). Podle Allen íl"7. s. 9) jsou tyto údaje důkazem, že si „ženy na celém světě... buduj, vlast-ni komunikační systémy, aby si vzájemně sdělovaly informace . Kli6ové pojmy , Pohlaví „^tuDemčasunx*0'"'0' "S"* -«■». Proces, v Jeho* rémc, jsou význam a. Konotace *» ** * VSny • ji skjpin v médiích an,hllae6 syrnbolické pFeh,rzenř, tn-v.allzovan. I odsuzovaní jtfK. 209 Hci KOMUNIKÁTOR,: JAZYK A MÉDIA Doporučené literatura Bok, S. (1MB!. MByhem: Violence as puMc entertainment. Reading. MA: A Mertoyd Lnwrence k/Addison Wesley. j. (1996). Prmme leninism. Philadelphia: University of Pennsylvania Press, u» L. (1997). Sea' majority, madia minority: The cost of sidelining women in reporting. Monroe, e: Common Courage Press. Green. K., a Uokmino, T. (Eds.) (1997). A girl's guide in taking over the world: Writings from the girl line revolution. New York: St. Martins Press. Lesiek, P. M. (Ed.) (1996). Images (hal injure: Pictorial stereotypes in the media. Westport, CT: Praeger. Výzkumní pracovníci v oboru komunikací (Communication Research Associates) vydávají navíc čtvrtletní informační bulletin Média oženách (.Media Report on Women), z něhož jsme v této kapi-síi rpsiimp n často ořetiskuie úryvky ze zpráv a člái čísla je čtvrtletní inlormainí bulletin Média ozenách (Media Report on women,. z,»™ ;r;ié eerpal, Bulletin přináší resume a často přetiskuje úryvky ze zprav a článku, které pokry-vajív podstatě všechny aspekty problematiky genderu a médií. Předplatné nebo jednotlivá 6sla Je rwiMObjednaínaadrese Communicator Research Associates, Inc., 10606 Mantz Road, Silver Spring. MD 20903-1228, Poznámky 'Dalo by se namítnout, lezena, která podporuje umění, by mohla být nazývána patronka (což doslova znamená .ženskýotec"). Existuje spousta dalších slov tohoto typu: básnířka, autorka, letkyné. tokaláika. Miller a Swift (1991a) označuji tyto výrazy jako .sdamožebrismy". V každém případě je genderavě zabarveno i neutrální slovo - základním tvarem je maskulinum a femininum je od něho odvozeno. Podobným jevem je případ, kdy je genderové zabarvené slovo použito k modifikaci jinak neutrálního slova, v angličtině například často slyšíme woman judge (.žena soudce") nebo - ještě hufe-íedydocton.damadokton. ale jen málokdy, pokud vůbec, man judge (.muž soudce") nebo fMHenw. docror(.pán doktor"). Má se zato, že pokud není z názvu povoláni zřejmé, že jde o ženu. to^'T™* PÍedP0Wäd4'ŽS d0tyíná °SOba * mužskéto P*™- "a** s>ova žena (woman, ^SrsľľľmľWVäri)akéSip0ÍmenOVáni -POddľu,lu' W"*' * Swift, 1991». Slova r*JpeteS~^ *n -voman ärwŕt (íel' , 0$0by'' UV3"Zme napf!Wad ne8«ivní stereotypy spojené s výra-•wmanvsMitasrtfedobéve za volaMem")- Naštěstí jsou odvozeniny i použití slova ^^^é.lkayžiemúíemľ'?ľyChP,SemníCh 1 Ů5lních Plevech (např. novinových článcích) 3 ^atné'Že ie S(x,lL1 • «6» a Mrs. uváděno jako si zena mule zvolit. dCiatyj Oft&ígl^y- , . -----•■•viii, «»I^Mh, na ttano obálkách oblevilo dvaasedmdesát mužů a Jen a" Sm',h' ktera ™'a^a své dva syny. a princezna Diana) 210 * týmech velice dobteu"* ^ ^ S'ovnant s I"1*01' zeměmi v otáz-Pe ie na tom poUíe Namible, kde ženy tvoří ää^SS^ «*"<" Department tor 3ftl: JAZYK A MÉDIA 46.6 * redakčních týmů, a Lucembursko, kde je žen 37,1 %. Ve většině zemí t A etvrtinu redakčních týmů a v některých zemích, jako např, v Indii (7 o %, , ™ Äny j6n pétinu * (3.0%) ie zastoupení žen nižší než 10%. '^^^Pon^ie.S^aNemec- , Jen vroce 1996 vzniklo 993 časopisů. V průběhu předcházejících dvanácti let tvořity „ejvvššinr, , „ovych periodik časopisy o sexu. V roce 1996 patřilo nejvyšši číslo sportovním čLoó^mm! a sklesl na páté místo (51) (Husni, 1997), Mezi novými, nedávno založenými spolnta^ ,o dihy je i několik časopisu určených speciálně pro ženy (napr. Conde Nasr Sports for LVWn « Z ,a,ed Women/Sport (Pogrebin, 1997a). °me"' "'us'- e Cosmopolítan se skutečně pokouší vydělat na svém image .osvobozené" zeny. v únoru 1997 například Cosmo oslavoval .Cosmo dívku - minulost, současnost a budoucnost'. Kdo Je Cosmo dívka? Je to .odvázaná nebojácná žena". 'McCracken (1993) poznamenává, že kromě přímých reklam obsahuji časopisy také reklamy nepřímé, tj. reklamy maskované jako obálka nebo články v časopise. Například článek o tom, jak předcházet vráskám, většinou doporučuje nebo zmiňuje různé výrobky, které Je možno k tomuto účelu použit. Přibližně 95 % stránek ženských časopisů je věnováno přímé reklamě, ale nemáme k dispozici žádný odhad toho, kolik místa je věnováno reklamě skryté. Když uvážíme množství reklam, musí me souhlasit s McCracken. že ženské časopisy by měly být nazývány .reklamní časopisy pro ženy' ,| 8 Nebyli jsme schopni nalézt časopis podobný časopisu fssence, který se zaměřuje primárné na černošské muže. 'Nedávná analýza časopisu Men's Health zjistila, že jeho čtenáři jsou ve stále větší míře nabádání k posedlosti svým fyzickým vzhledem a sexuální atraktivitou. Studie končí následovné; časopis .vnucuje čtenářům standard mužské krásy stejně nekompromisní a nerealistický, jako je jeho ženská verze, kterou prodávají predpubertálni zaběhlé kočičky s naivním pohledem na titulních stránkách časopisů jako Glamour a Elle' (dle MRTW. 1998b, s.6). ^Comstock (1991) však poznamenává, že čas sledováni televize se liší v závislosti na faktorech, iako je rasa, společenská třída a vzdělání. Afroamerické dét. maji například sklon dívat se na tele-wi častěji než děti bělošské, ale děti, které jsou chudé, se bez ohledu na rasu drvaj. na televizi *• než bohatší děti a říkají, že televize je pro né důleiitfi (mrtw, 1995). Když si U**JJJ^ iemný vztah mezi společenskou třídou a vzděláním, nepřekvapí nás. že čím méně let ÍK ni *y absolvovali dospělí členové dotyčné domácnosti, tím více času je v této domácnosti ve le|evizi (Comstock, 1991). jednu ze čtyř- ',T*° studie rovněž zjistila, že v dětských programech mají ženy rolí ještě m n -" ^ a v žádném ze seriálů vysílaných přes den. na které se dívají především ženy. 9nu účinkujících postav (Gerbner. 1993). . , mrl0ho prestižních cen SMál" f "en. ve kterém hrdinka odhalí svou lesbickou orientaci. vyn ^ ^ ^.„^k a Kanice ABC poté zvýšila poplatky za reklamy pro sponzory toho o po ^ se domníva-(MRtw, i997g). v foce lg98 väak ABC přest3,a Blen ^^^osemm. #* Jdoucí íe seriál byi zrušen kvůli negativn(m reakcím na obsah P^"50^ „éní ^ zmíněného televize ABC toto obvinení popřeli a tvrdili, ie od momentu dílu se Elliott takíe Počet diváků postupně snižoval (MRTW, 1998c) (1994) však uvádí, že se inzerenti začí nají o spotřebitele z řad hoi můžeme očekávat, že v reh,amě uvidíme herce a h^. „osexuálů zajčat stéle homosexuální ort- " MeTvtiatěr^ médiích- ^ v roce 1996 ^dal obchodní dům Mac/s P*-"^9^ cítící=h k sobě „evně v* 2n*te*é strénce by, om dvou mužů uednono s nahou """"'"•ftlonnMt.jak si vyměňují dárky (Dunlap, l**6'- 211 ELCI KOMUNIKÁTORU: JAZYK A MÉDIA , GEHDER A INTIMNÍ VZJAHY g^jEnjjjcri „ „intimní vztah"? Možná se vám padnou anebo naopak každodenní-. kterou ozvláštní teprve nostalg.e. udá-tost již jste sdneli se svými rodiči, prarodiči, sourozenci, dalšími příbuznými nebo blízkými přáteli. Když přemýšlíme o rodinách a intimních vztazích, myslíme obvykle na lidi a místa oddělená od veřejného života, lidi a místa se zvláštním emocionálním obsahem. Intimní prostředí domova je často vnímáno jako útočiště před více veřejnými institucemi naší společnosti, jako jsou ekonomika, politické instituce a právní systém. Pro mnohé z nás je domov místem, kde se můžeme „uvolnit", kde můžeme být sami sebou a zároveň jsme s láskou přijímáni lidmi kolem nás. Když se však na svůj každodenní život podíváme pozorněji, zjistíme, že skutečnost se od tohoto idealizovaného obrazu rodinného života a intimních vztahů značně liší. Z vlastní zkušenosti víme, že to. co se děje doma. často ovlivňuje náš výkonvprácinebo ve škole a že si problémy z prace nebo ze školy naopak nosímei8 sebou domů. Pro mnoho lidí má také domov daleko k bezpečnému útočišti. Jak uvidíme v této kapitole, domadnásilí představuje v naší společnosti vážný problém, dopadající převážně na ženy'a dltľa přitom skrývaný za oponou nároTu ^awTinné soukromí. -TftS^^ také na strukturáj- fc t«!Sľ^!ľÍnSWUCÍOná,níCh -P°^ání na náš soukromý život; JL^^Pi^ které znamená „sluha či otrok v domácnosti". Sjjň Podobně jako hrnm*19,1^^^ otroci " Jeho vlastnic- ^uoredině^^^ Přes^nAvlorr^ ustanovuje vzájemnľľľ^' ^ na ľ0dinu nadal* vykonává znač-Plněji, avšak?, ^ 3 činných příslušníků, a to sice ^«*^^ mnoha dalgrch ny ^^^^^^«ie ekonomickou život, ' w"**** vo,néh° e 'kterí traví členové r0di' ^^■^rou určitá 0Sňľ (TT,Wne' 1992>- ^ si řekneme ' a její peněžitý příjem Jžaslfl-enoer a intimní vztahy . ^niivisí s jejlgentferQVQU přísjušností. Rodiny jsou t^j ^ společenským, institucemi. Například chudé rodiny a zejména chudé mat"kv sdétmi musejí při řešen, své finanční situace například častěji vstupovat do inter akce se státem - skrze sociální služby a syjtérrj^ciá^ zabezpečení - než středostavovské a bohatší rodiny, které mohou^využív^t^^ spo. lečností a dalších podobných institucí (Thorne, 1992). jy této kapitole se budeme podrobněji zabývat tím. jak do rodinného života ajntimních vztahů zasahují vnější instituce a převládající společenské normy, zejme-" nasohledem na kategorii genderu. Zároveň se pokusíme osvětlit, jak domácí pro dukčnía reprodukční vztahy posilují nebo naopak podrývají genderové vztahy ve spo-lečnostr. Tyto otázky nejsou jednoduché - nejen proto, že vztahy mezi rodinami ajinými institucemi jsou složité, ale také proto, že způsob, jímž o rodině uvažujeme, je značně zkreslován jednak naší vlastní rodinnou zkušeností, jednak v kultuře zakotvenými společenskými ideály. Sociologie, která je produktem kultury, ale zároveň i přispívá k její reprodukci, hraje v sociální konstrukcí kulturních obrazů rodiny a intimních vztahů zcela zásadní úlohu. Nejprve se proto podíváme, co říká o rodině tradiční sociologie, a poté přejdeme k feministické kritice tohoto pohledu. 8-1 SOCIOLOGIE KONSTRUUJE RODINU Aulette (1994) označuje za zakladatele sociologie rodiny Ernesta Burgesse, zásadním způsobem však tuto subdisciplínu sociologie utvářel ve 40. až 60. letech ^ století svými pracemi Talcott Parsons.* V kapitole 1 jsme hovořili o tom, ze .. P^sons byl teoretikem strukturálního funkcionalismu a že tuto perspektivu uplat-:' « svých sp,sech o rodině, domácím životě i genderu. Parsons se zamení na 'ovanou nukleární rodinu, která se skládá z manžela, manželky ajej,cti ne pěných dětí. Říkáme-li, že je tento typ rodiny jaUDU* ^"'^ ^^ečlenovrrodiny žijí odděleně o^jkrý^^ vtom 2? ^^želů); LsJ^±h^J^^o •^J^je je na příbuzných nezávislá take f[n3ncne-JĹ-----£^mocne, výro-v^ava vykonávat řadu svých dřívějších funkci - vzae . instjtuce. Sou^ '•^S p?eVZa V Vdenak zajištuje primář-^ -•-sna rodina má místo toho pouze dvě klíčové funkce^' —^„^ členy snS0CialÍ2^ÍÄ"nTlÍm^^ cnosti dospelý^ Jed,n- .... !°leč^ti, do které se naroc)jly; a jednak stabilizuje osobnost aktéři tvoří společnost" (Parsons, 1955. s. 16J. 213 A 'NT,MNI VZTAHY , - mo úkoly v izolované nukleární rodině prostřednic Dvojice dospělých lid^i w rolí: expresivní a instrumentální, tvímůvou^vzájsmné odlišných,spe vedoucí a rozhodovací pravomoci, mentální ekonomicKy zaj.stuje. tedy tradičně man- Vykonával'. ^T^rtneró. který rodinu expresivní rodinné role, coz znamená. ze ^ZTr^elkl^matkaseujímay stará o domácí práce, o děti a o uspokojen, citových potřeb rodinných pnslus-„,KÍ Přestože Parsons, další funkcionalisté uznávali, že již v 50. letech byly některé vdané ženy, někdy dokonce i s malými dětmi, zamestnaný mimo domov, tvrdil,, že tyto ženy zastávají místa v nejnižších profesních kategoriích, aby tak nezpochybňovaly své manžely coby hlavní živitele a „nositele společenského statutu". Můžeme se jisté ptát, proč vzniklo právě takové rozdělení rolí. Pj^čjTemohou mít někdy expresivní roli muži a ženy naopak fungovat jako instrumentální vůdci osobnosti? Vzpomeňme na kapitolu 1: funkcionalisté - jak jsme uvedli - se domnívají, že tyto genderové role vycházejí z biologických (zejména reprodukčních) rozdílů mezi muži a ženami. Tvrdí, že takové rozdělení rolí vzniklo v raných fázích vývoje lidstva, zároveň s tím, jak se tehdejší lidé přizpůsobovali vlastním .tělesným proměnám a změnám životního prostředí. A protože toto rozdělení bylo VJunkčni, časem se institucionalizovalo. Přestože velká část funkcionalistické literatury o rodině byla napsána již v 50. letech, naši pozornost si žádá ze dvou důvodů: jednak proto, že pozdější sociologa literatura o rodině často šla ve funkcionalistických stopách, a jed- ^ZT^ST^^^ ^né^cové m^SB^ ' Ne™JlSte efekvaPením. že tento pohled našel své 'ožilai,e,nat,vnnnterpre,aľ PľehlSt0rickvch úderových vztahů a před- Nyní se soustřeďme na NU zdaje 6.£ ZHODNOCENÍ FUNKCIONALISTICKÉHO POHLEDU NA ROD JoučBsnánuMearni rcdma skutečné dotakové míry izolovaná od ostatního P". ^Sagafta. Funkcionalisté kontiasuiii ioučasnp.u rodinu" s rodinou přěTndWna'-n: v S^^^ákúášjpay^^ tj. vjednédomŠS- 5P°'Umg52Sg£^2ŽSS^!ÍSl>6Hdy idatší pffcuzni. Mezikulturní srovnán, 6 genoeb a INTIMNÍ VZlft přitorn ukazují, že takové uspořádání sice běžně existovalo v mnoha nezápadních preindustriálních společnostech, na Západě však-jak vyplývá z historických pra-menů - byly širší rodiny poměrně výjimečné, snad s výjimkou aristokratických vrstev. Krátká délka života většiny lidí předem vylučovala, že by mohly žít tři generace jedné rodiny společně. Je pravděpodobné, že „trojgenerační rodiny nejen nebyly industrializací rozbity, ale naopak se vyvinuly jako její důsledek" (Allan, 1985. s. 6). Výzkumy z poslední doby navíc naznačují, že řada současných rodin není izolována od širšího príbuzenstva. Podle jednoho z nich například většina starších" lidi bydli nedaleko dalších členů rodiny-, a to včetně svých dospělých dětí a vnoučat. Zhruba polovina z nich se vidí s některým členem rodiny každý den; více než 85% udržuje se svými dětmi určitou formu kontaktu aspoň jednou týdně (Taeu-ber, 1992). Potřebují-li lidé radu, emocionální podporu nebo finanční pomoc, obracejí se i nadále v první řadě na své příbuzné. U rodin jiných barev pleti než bílé, tj. Afroameričanů, Američanů hispánského aaiíjšTtěho r^ďua také u deTfflC-■Hjnra chudých rodin konstatují výzkumy existenci rozsáhlých sítí příbuzných a přátel, které kolektivně mobilizují své zdroje, aby pomáhaly rodinám" přežít *TSkísltuace (Jayakody a Chatters, 1997; Neighbors, 1997; Segura a Pierce, 1993; Stacey, 1990; Taylor et al., 1997). Ještě ostřejší kritice hylo u funkcionalistického modelu podratopm^ jelení rolí obou pohlaví. V kapitole 1 jsme kritizovali pojem rolí. nebot se jim ^alýzagenderových vztahů depolitizuje. Charakterizovánímužskerolejakoins ru- rjlematicji totální a zenské jako expresívni ma vsak i-další ^'^^^ (ale sdělení rolí za prvé chybně odděluje veřejný život c tedy žen. "ejen jimi) jako mužský svět práce, politiky atd., od ™° ^ pr-edstava dojnc-ského světa rodiny. Jak jsme upozornili na počátku teto /-J^^jjj^* vaiakp^féryoddělen^^ ^ě a soukromé SférY-Ípmvlná, Rodiny ve svem kaz "prožívají odděleně, nýbrž ve vzájemné závislosti. ^ ^dě[0yán, rojíJ>, -^šínvyážným problémem^nkcionalismujJ^^^yzájemnějej^ ^íapg^ B nam^a^rta jediná mMgjJ*^ ä Proto je takové uspořádání, BftU - j- ™nuTCu0(juiouai" """"------ . „~hnť bWa api""- 8' "a "»ma„í aspel*infm (mužem řízeným)' '-- dalľ^^ rodiny variant struktury a_skladby —» ^^^^ 6a-1 Současná rodina • *J»íCnčtvricetletr™ ™Zn°r°dost a Proměnlivost rodin ve Spo- ?S5ř -e 5£ ľ0dÍny dnes SOK ien menšinTiÄl ^^ensdětmiavezhfuba9ľ* PľaC°Val° ^^móTŕnént^T* 1 domov bracm,al„ „, ° % rodin bV" Promni oba rodiče. V roce 1996 rw&wtah i .PiaC0Va,° 70 udaných ,yct> ů°macností (U s Deo -------- za chvílí ukážem* °f Comrnerce. B^eau of the Census, ^Uakstj ' zen s dětmi a oba rodiče mělo jen 68 % —■ "o^ivmukážeme v - ----- uul,;ou ul u>« > <*» uspěli Partn^ř^n-ÍAS£^ rodiny s dvěma )e na ^speiá osoba 1C * však domácnost finančně zajišťuje pouze ana 8 gender A INTIMNÍ VZTAHY ponlédneme-li na Obrázek 6.1 na straně 217. uvědomíme si jak 0br3Z dnešních amerických domácností. Mnohé tyto domácnosti JtSTT^ značně považují za rodiny. Například do kategorie „jiných rodinných doľáľnľsrí Vedenýchmužem nebo zenou" patří mj. soužití nesezdaných párů. heterosexuál homosexuálních. Odhad jejich procentuálního zastoupení je pravděpodob-^íhodnocený, zejména pak v případě soužití gayů a leseb, neboť obava z důsledků homofobie mnoha lidem brání vtom, aby se veřejně deklarovali jako intimní partneři. Do kategorie „nerodinných domácností" může být zahrnuto i uspořádání, které Kath Weston (1991) nazývá zvolenou rodinou, tedy soužití lidí -kteří nejsou spřízněni pokrevním příbuzenstvím, manželstvím ani adopcí, přesto se považují za rodinu. Weston studovala problematiku zvolených rodin,' které vytvořili gayové a lesby se svými blízkými přáteli a někdy i bývalými milenci poté, co se jich kvůli jejich sexuální orientaci začali stranit rodiče, sourozenci a další příbuzní. Zjistila, že zvolené rodiny uspokojují řadu potřeb svých členů podobně Jä^o jiné rodiny - konkrétné potřebu důvěrnosti, společnosti blízkých lidí a finanční podpory. Autoři výzkumů podotýkají, že právě toto jsou známky úspěšně fungující rodiny, tedy rodiny, jejíž členové společně zvládají náročné životní situace a uspokojivě řeší vzájemné konflikty (Cox, 1993). OBRÁZEK 6.1 Typy amerických domácností v roce 1996* samostatné žijící osoby 25,0% seztíané páry s úétml do 18 let 25.0» domácnosti **£">«err. nebo fenou ■ ™SíHdané pary ""manJeléadstľi 3.7 % ' ^níelstvľbezdétha 5srostlými dětmi 28,8% f^nysiedinýmrotóem jenského PoNa* 7.7* rodiny s ^^fm 1.6* .rodinné do*"*™5'' 30.1* *** Dro«m není roven 100, protože některé domácnosti of ^ census. 1997. ^Tien: Zpracováno dle U. S. Department orCommerce. 217 er a intimní vztahy 7 .,:,,:-me jednotlivým typům rodin věnovat podrobněji. Na tomto m chceme pouze ukázat, že nejpíiléhavějs, charakteristikou struktu.y ame-■ ké rodiny je rozmanitost, nikoli uniformita. Ani ty podoby rodiny, které jsme nemenovali, ještě nepokrývají všechny rodinně formy a příbuz, :n ;k, ■ struk tury popsané badateli vposlední době. Stále častější jsou například spojené rodiny, tedy rodiny vznikající tak, že jeden (nebo oba) / rozvedeného manželského ^--pSnrs^ltmí vstoupí do nového manželství s někým, kdo má rovněž děti; případ —-ftřmvffvznlklý pár přivede na svět ještě děti vlastní. Podobně socioložka Judith Stacey (1990) narazila na takzvané harmonikové domácnosti. Pří svém výzkumu dělnických domácností z kalifornského Silicon Valley totiž našla domácnosti, které se rozšiřují nebo zužují podle toho, jak se méní potřeby různých členů příbuzenstva, a to včetně „bývalé rodiny" (např. sourozenců nebo rodičů rozvedených partneru), v závislosti na tom, jak y harmonikových domácnostech přibývají či ubýy^čienové.'probíhá akumulace a distribuce společných zdrojů, a to jak z eko ^'ckgďuTOdŮ, tak i jako důkaz zájmu a lásky. Zdá se tedy, že určujícími rysy rodiny nejsou oficiální znaky, jako jsou oddací n^ybrz vazby ctové a finanční. Toto vymezení dokonce stále více používají TÄJSSSSlBav a povinností r^c^ * mezn? Kdy horský odveací soud rozhodl, že homosexu-^A^r^^^-^-^stanov. ní doby však naznačují, že tito lidé jsou početně v menšině. Většina mladých žen a mužů provozuje předmanželský sex a dokonce I dospívající mládež, která dosud „eméla pohlavní styk, je často sexuálně aktivní. Podle výzkumů se věnuje jiným tyPúm genitálních sexuálních aktivit, jako je orální sex či masturbace s partnerem (Schuster etal., 1996). Názory na předmanželský sex jsou dnes liberálnější. Například ješté v roce 1972 vyjádřilo 37 % respondentů v celostátním výzkumu názor, že předmanželský sex je .vždy zavrženíhodný", zatímco v roce 1988 takto odpovědělo už jen 26 % dotázaných. Na počátku 90. let mělo pocit, že předmanželský sex je za všech okolností nesprávný, pouze 19,7 % respondentů (Kain, 1990; Michael et al., 1994). Tyto názorové proměny se odrážejí i v chování. Podle Fondu na obranu dětí (Chíld-rensDefense Fund, 1997) mají čtyři z pěti mladých lidí první pohlavní styk před dvacátým rokem života. Průměrný věk při prvním pohlavním stykuje šestnáct let u chlapců a sedmnáct u dívek. V roce 1998 zjistila nadace Kaiser Family Foundation, že přestože téměř tři čtvrtiny respondentů ve věku 13-19 let, kteří se zúčastnili jejích výzkumu, prohlásily, že si jejich kamarádi myslí, že je dobré zůstat pannou či panicem, téměř polovina z nich zároveň uvedla, že se cítí být do sexu tlačeni. Mladšíz dotazovaných, ve věku 13-15 let, zmiňovali tento nátlak stejné často jako respondenti ve věku 16-18 let; ti starší ovšem uváděli častěji, že nátlaku podlehli. Ze stejného výzkumu (Kaiser Family Foundation, i^QlrmM^^^ --"—■-L. . _____i____„„..áinírh jknípnnsti. ila ZmiľPl rr>-,Hfl---> ---' - ve městě New York považován za rodinu. Ve ^ r0dinvsewzna£ují nejen oddacím listem, ale také dlou- l^tT~- •"^."" < ■ lul ^VUIJ^I I Ulllfljr I UUI IWWlIVi tf /m -~la m'M rozdíl mezi chlapci a dívkami eo-4e-«zs^h^ P0tlle tét0 studie měli chlapci i dívky první pohlavrtístykTpTumé/U VB MKTI5 let. !gji£aI°' Darling a ieiích spolupracovníků (1992) podobná zjištění dojídají. ľľ~—s-— ,--n-^-síC.. i-Tctí nvolím metrem metr v pohledu na sexualítule^ftŕžr v Pohra-"- 6 3 SEXUívUTfv A, SVOBODA REPRODUKCE •isem panna a jsem nato hrdá," prohlásila nedávno sedmnáctiletá dívka repor-2* Uruelove . 1983. s. A12V Tato dospívající dívka se zařa V. zůstanou ai do svatby „sexuátně neposkvrnění". Výzkumy z posied- 8. GENOÉft A INTIMNÍ VZTAHV —~y- ^ řadý^íriýč^B^n0S" v Pohiedu'n^x^aiitu je míněn ^^j&^^^g^^^ ^erý mladým mužům^exuální aktivity dovoluje -J dívkyZa stejné přinejmenším pomíjí, přehlíží ne_bojhmjej^^ >^tezuje atrestá. Navzdory liberalizaci nazorun v ^ ^ pfežívá. výzkumů nlľnS; že dvojí metr v P0"1^ káleje nanía-i- - - 1 ^flále i, vat„, naPři'klad běžné, že se mladí muži vycniuu^j. -v--.- . zůstane až Luker, 1996- Williams. 19yi). Dalším faktorem, jenž přispívá k počtu otěhotnění dospívajících ď ÍÄ Výzkumy ukazují, ze u 50 až ^^^^^^ U_18 let je otcem muž o čtyř, až sedm let starší než matka dítěte (thildren' Defense Fund, 1997; Landry a For7e!Ci9§S; Robinson. 1996Tvobejda, 1997a) .Typická adolescentní dívka prostě není dostatečně vybavena pro to, aby se s mužským partnerem, který je o čtyři či více let starší, dohodla o otázkách sexu a antikoncepce" (Children's Defense Fund, 1997, s. 85). Jaké má u dospívajících dívek-těhotenství a následné narození dítěte násled-_ky?Na celospolečenské úrovni se odborníci zabývali především důsledky ekono-jnickými. Ty se odhadují na 13 až 19 miliard dolarů ročně: jde o vyšší zdravotní výdaje, snížení příjmů z daní a vyplácenívyššjiJijSjQCJ Musíme si však uvědomit, že tyto úvahy se teprve odvíjejí od zničujícího dopadu, který má otěhotnění a porod na život samotných dospívajících lidí - zejména pak dívek, na nichž spočívá břemeno těhotenství a narození dítěte větší měrou - a jejich dětí. Prodospí- narození dítěte JäJIPjJ^diče a zejména dospívající matky znamená těhotensíyja Snížen í Šancí na nnlŕr™uÄnr„„ -f. „v;,. •ženíšancí na pokračování ve studiu, finanční zátěž spojenous«*we^ Rameně pracovních příležitostí. Dětí narozené dospívajícímd.vkamjsoucas-"ÍSřoáatní děti nedonosené nebo mají nízkou porodní vahu, a toP^ P'oto, že dospívajícím matkám se častěji než starším ^ nebo b|fzk0 WajfcJ prenatální péče. Jejich děti také častej, vyrustaj. ^ súdobé, v dalším vývoji se častěji potýkají se zdrf v0tn'™Jeasnýn1 rodic0vstvím šk0|e a v období dospívání - stejně jako jejich rodiče - s pre tChildren's Defense Fund, 1997; Luker, 1996)- ^ ^ ^ dospfvajících lidí podP> ^ujejTrýju^že výskyttehotenst^ ŕ7amerických slatěčTt "t^S^t" narozeních dospívajícím rnaTkárnje^gi^ 1^-^ním, dávkam, (chi.dren'1Äse Fund, 1997). Odnet, soca, oqi 'nan°n^Poapory dospívajícím matkám by tak sociálními dávkam, (Children's'Defense . .. Or, < '98)- pouhé zpnstupněnT antikoncepce tedy nestačí: S'" ŽS ľ0stoucí P°čet sexuálně aktivních ^'^'^ FamiJy Foundat'-W pravidelně (Children's Defense Fund, l997;s^eba adoiescentní 2£1 A Jr^TlMfMi V2TAH1 h ii ooužívala Tuto motivaci může podpořit i dostatek mládež také motivovat, aby i P rodičovství - napríklad Problém těhotenství a rodičovství u dospívající mládeže nas pnvad. k tématu svoBolý reprodukce, tedy možnost, lidského jedince svobodné rozhodovat o tom. • zda mít, či nemífdítě. Toto téma patří k těm zvláště kontroverzn.m. a proto se mu i my budeme vénovat podrobněji. 6.3.2 Svoboda reprodukce Většina^aTškúsTkolěm svobody reprodukce se soustřeďuje na přání jednotlivce děti nemít. Také naše analýza začne od tohoto bodu; jak ale brzy uvidíme, téma svobody reprodukce není jednorozměrné a zahrnuje v sobě i problémy stojící v cestě lidské touze děti mít. Antikoncepce a ukončení těhotenství. Snahy o zabránění otěhotnění a omezování velikosti rodiny nejsou ničím novým. Historický a archeologický materiál poskytuje dostatek důkazů o tom, že antikoncepční metody i techniky používané pro ukončení těhotenství byly známy a rozsáhle praktikovány po tisíciletíjfe.. JPQjenjch^t^všaK bylyvroce 1850 jak ukončení těhotenství tak i většT takové právní úpravy lze vysvětlit něko-^P«soby. Jedním z nich je, že nové zákony byly výsledkem snahy kvalifikova-i P oľédľrľ" Pr°feSÍOná,Ů ^,ačit ^^dní asistentky, které asistovaly při porodech 3 ™ - pování zdravotní -a^tSěS:ého ^ š,° °pokus rasistických zák°nodár- 11 *•« Převahu přistěhovalci 12 ^ ^ bě'°ěSk°U POpulad nem°h" Luker, 1984; Mohr. i978) Afľ0ar,1eričané. kterých přibývalo (Gordon. 1976; _^užbyi důvod iakvknii „h - ^^^joccovs^í 3 legauzacTantÍk^ dÍV^Pr^!J"y stályv čele hnutí za " shto otázkách anc,!" '-^?j?Íe a uk0^eřiTtIrTotenstW Rada žen angažovat proto. 5s"nni, „________ ..-■; ......"«p« a uKončení těhotenství. Ř£ «2I °láZkáCh ^^at-ptoěony samy nebo někďo z jejich mi náľl 'T" nemanželskéh0 ***** ^bo proži! bolestivé a často tra-^ob^LTT6 Pt0Váděnéh0 ukončeni ^hotenstvi. Své zdraví a někdy ^ 9 nevéoomvmľľh "ľ^ nä,eŽÍCÍ k ™nSln&n. jež se staly vědo-* *>mZ^3&* vyhrnu antikoncepční piluP « *ka a oaisícn antikoncepčních prostředků (vir kapitola 1«. :NOER a INTIMNÍ VZTAHV (j^nítěhotenstv, a některé formy antikoncepce bvlv v,ic, d01aiet 20. století; tehdy Nejvyšší soud USA přijal SOubor ro tíWBdise rozhodnutí, zda porodit dítě. stalo součástí ústavní °dm,,na'mchz jednotlivce na soukromí. Mezníkem bylo rozhodnutí soudu v „k zaruceněho práva v Pr,Padu Griswold ver- sus Connecticut (1971). které posloužilo jako precedens ------pro pozdější případy Soud zde s odvoláním na pravo na soukromí zrušil platnost zákonů, které zakazovaly, aby sezdané páry používaly antikoncepci. O rok později použil soud stejnou zásadu v případu týkajícím se poskytování antikoncepčních prostředků nesez-rjaným párům (případ Eisenstadt versus Baird). Konečně v roce 1977 Nejvyšší soud v případu Carey versus Population Services International rozhodl, že se právo na soukromí, zakotvené v ústavě, vztahuje i na nezletilé osoby. Stát tudíž nesmí zasahovat do jejich rozhodnutí neporadit dítě tím, že jim bude upírat přístup k antikoncepčním prostředkům. Pro mnoho dnešních mladých lidí je jen stěží uvěřitelné, že poskytování a používání antikoncepčních prostředků bylo ve Spojených státech ještě před třiceti lety protizákonné, a jen málokdo z nich by si přál zvrácení uvedených rozhodnuti. Reakce na některá další rozhodnutí Nejvyššího soudu, zejména ta týkající se ukončení těhotenství, však takto jednoznačná nebyla. V roce 1973 rozhodl Nej-«yšší soud v případu Roe versus Wade poměrem sedmi hlasů ku dvěma, že ženy "lají ústavně zaručené právo rozhodnout se pro ukončení těhotenství a že stát *smí do tohoto práva nenáležitě zasahovat nebo jim je upírat. V tomto mnohý-mi nepochopeném a ostře debatovaném případu vynesl soud tři rozhodnut., kazde Pro jeden trimestr těhotenství. Konkrétně stanovil, že v průběhu prvního tn- * rozhodnutí ukončit těhotenství přísně soukromé a činí je zena popor l* stát nemá oprávnění ani závažný důvod v *«*ho trimestru s sebou ukončení těhotenství nese --^ak ^ro*enu, a stát proto může jeho provádění určitým způsobem omezo ^ ^ íe ohledem na ochranu zdraví ženy. Ve třetím %%UŠÍ: ^ s°ud -hod,, že stát smí v této * «- ^ & ^ řetím trimestru je úloha státu nej :hotenstvízakázatjeho 5*« (S ^im;;;;;;ädú, kd'y je nutný k a^^Mo***** kživotaschopnosti plodu. * jeho schopnosv P ^ ^ ^ pnpadu (Doe versus Bolton) však soudjeho po** *** «átu musí být přiměřené a ^"^n** «£g ^Poskytování lékařské péče podle v.astn.ho o* opatřen-^ v tomto případu tak soud zruši. platnost *ze ■■''■-vwtascnopnostiploau.Tj.jeiiu , ío každé omeze- ním případu [Doe versus Bolton) však soud stanoví, povin- «átu musí být přiměřené a nesmí bránit lékař, v P ^ i«Lu.: . . „HhnrnéhO USUUR"- 223 státu včetně toho, které vyžadovalo souhlas alespoň dvou lékařů s rozhodnutím ženy ukončit těhotenství a následně ještě schválení lékařskou komisí. Od roku 1973 pak Nejvyšší soud opakovaně potvrzoval hlavn, zásady, na nichž ylo rozhodnutí v případu fíoe versus nezaloženo, a odmítal toto své rozhodnutí změnit. V některých následujících případech nicméně stanovil určitá omezení, která pro některé ženy - zejména ženy dospívající, chudé a žijící na venkově -učinila obtížnějším dosáhnout ukončení těhotenství. Jednotlivé státy USA mohou vyžadovat vyrozumění rodičů a jejich souhlas, žádá-li o ukončení těhotenství nezletilá osoba; ženám žádajícím o ukončení těhotenství má být poskytnuta konzultace ohledně alternativ (např. adopce); ženy žádající o ukončení těhotenství musejí povinně absolvovat čas na rozmyšlenou; ukončení těhotenství nesmí být placeno ze státního systému financování zdravotní péče pro nemajetné (Medicaid) a nesmí být prováděno ve státních nemocnicích. Soud tak podle vlastního prohlášení ■^yi!^m umožň")e, aby ženy od ukončení těhotenství odrazovaly? - av^.stm^ nesměji ženě vjejím rozhodnutí ukončit těhotenství bránit (RiserT" aThomas, 1998).* "------ • -ni relativních\^"" pf'SPěla Ve Sp0Jen*ch statecn ke sní" W80 poklesl počet uko — Pr°Vedených ukon«ní těhotenství. Od roku ^^ZmTZ™ 1000 žen ve věku ^,et asi °pěti- 0a,ším ^namným,aktorem "a 1000 zen na 20 v roce 1995 (Vobejda, 1997b).3 Kní'kler* "končení těhotenst UkcnĚeni těhotenství bylo snížení počtu zaří-t,lvé mohou nařídit JT°^ Nejvvšší s<^ totiž rozhodl, že jedno- **2* ? 80-* s s r 3 °rdÍnaCÍ odějících ukončení ■•~^^^iPqow nem Wronin, 1996). Část nTší^í—kleré if^^---—— avova' SfeSl safe ?£S"é r- » cS=r^ Dalším důvodem, proč ubylo míst, kde se provádí ukončení těhotenství, je stále menší ochota lékařů stávat se terčem výhrůžek a obtěžování ze strany aktivistů brojících proti ukončování těhotenství (Henshaw, 1995). Přestože se celkový počet takových incidentů po přijetí federálního Zákona o svobodném přístupu do zdravotnických zařízení z roku 1994 poněkud snížil, lékaři a zaměstnanci nemocnic a klinik i nadále vypovídají, že jim radikální bojovníci proti ukončování těhotenství vyhrožují, sledují je a jinak je obtěžují či napadají. Mezi akcemi skupin brojících proti ukončování těhotenství nechybělo zalepení zámků u vchodů do zdravotnických zařízení, vypuštění nebezpečné kyseliny máselné uvnitř zdravotnického zařízení, demonstrace u domů lékařů, kteří ukončení těhotenství provádějí, obtěžování jejich dětí a dokonce použití zápalné pumy proti nemocnici a střelba na lékaře a zaměstnance těchto zařízení (Clark, 1995; Henshaw, 1995; Navarro, 1996). Podle průzkumů veřejného mínění se většina Američanů domnívá, že by ukončení těhotenství mělo být ve většině případů legální. Za úplný zákaz ukončení těhotenství se staví jen 15 až 20 % obyvatel USA; většina lidí si pouze myslí, že by od ukončení těhotenství měly být ženy zrazovány (Clark, 1995; Saletan, 1998: Stolberg, 1998; U. S. Department of Justice. Burěau of Justice Statistics. 1996). ^ejnost v naprosté většině podporuje zejména zákonnou možnost ukončen, těhotenství v průběhu prvního trimestru těhotenství; mnohem mens, procento lid. ^ zastává i ukončení těhotenství v pokročilých fázích těhotenství. Techmcke moz-„ .. .,„o5 a? 94 tvdnu mohou "ostí současné medicíny jsou takové, že i plody narozené ve 23. au . y m (ovšem pouze 42 % plodů narozených ve 24 týdnech přežije prv, z -Stolberg, 1.997a). ^m^^^^^^^ tenství provedené po 20. týdnu těhotenství) však tvor. pouze x, ^ ^ ^ ^ 52-2 % ukončení těhotenství je provedeno do 9. týdne a temer těhotenství (Henshaw. 1995). ukončení těhotenství Jak jsme již předeslali, svoboda reprodukce se n iy ^ metody asistova-a antikoncepce. Možná neméně diskutabilní jsou nektóre na£jpak otěřlotnění. né reprodukce, jejichž cílem není ukončeni těhotenství, ny Efi A INT 0c,haduje - V asistované reprodukce Oeschopn '-ZS 2 60,2 mi,ionu amerických žen v plodném věku je 10 až 13 % l997b) k °teřl0tnět nebo těhotenství zdárně absolvovat (Altman, 1998; Stolberg. těhoten -0niě t0f1° ex'stuií-vdané i svobodné - ženy, které si přejí děti, avšak —^Porodpro ně vzhledem k nejrúznějšírr^dravotnlmh~aimxp(m^^- 2£5 .Mrvil slavijjívážr,ézdravotníriziko jak nestandardní mají původ a kdo Jak vůbeZn l996; Stolberg, 1997b). Vzhledem k vysoké cene jsou tyto zaki0k^__ ^"-ceapíry nedostupné, přestože touží po dítét, ^"T* 'vajížka m«ody asistované reprodukce dovolit mohou. Zástupně ^ ^. ,s<* ^ své služby placeny a obvykle se hlásí na Inzeráty podnikatelí s,°vané reprodukce nebo „dárcovskými zprostředkovatel ' ^obvyk|emlad. zenými za nacházení dárců). Zástupné rodičky a dárkyně J .^^p^febu-J,a méně finančně zajištěné než ti, kdo si jejich slu*"** w^é^M^^ " P6ní«. tak mohou být snadno vykořisťovány bohatšími p ^ ^ w(i|(?dem H 199^Wž Hc^n7Í9Ä P*Je tu'p^ "L, ale také vzhledem k rostoucí poptávce po vajíčkách a reprodukčních «lua) ' . Hrti samy se budou ^ nákladům se lze ob**, že náš reprodukční mate _--- "^%J^ej3pvažoyat^^ kterjrrrjJZfi 6 GENOER a INTIMNÍ vztahy obchodovat. 287 tom, kdo bude mít dět, a kdo ne, zkratka hraje třídní g nost je smutnou ironií, že chudé ženy a ženy jiných barev pleti než bílé trpí jedenáct častěji neplodností, avšak vzhledem k nákladům maji nejmenší šanci -^tjSfnekterou z metod asistované reprodukce, o nichž isme hovořili (Rothman, ■^992).'Některé feministky sice považují metody asistované reprodukce za poten ciálné ženy osvobozující, neboť jim dávají větší kontrolu nad reprodukčním procesem, jiné se naopak obávají, že se v důsledku užívání těchto technologií z dětí stávají produkty a hrozí vznik „třídy rozmnožovatelek", složené převážně z chudých žen. které budou pronajímat svá těla a prodávat vajíčka bohatým (Diamond, 1988; Raymond, 1990; Shanley, 1993), Celý spor zřejmě v dohledné době nedospěje k žádnému jasnému rozuzlení, a to ani v rámci feminismu. Jisté je pouze to. že metody asistované reprodukce přispívají k rostoucí roz —manitosti rodinných forem ve Spojených státech. Soustřeďme se proto nyní na tyto různé typy rodin a intimních vztahů. 64 P0D0BV INTIMNÍCH VZTAHŮ p;ilHeteP0SeXUé(n« manželství ^restoze většina z nás nikoli na právu. je manl^tT ° manŽe'Ství spíše Jako 0 v^anu založeném na lásce, fozdílodvětiiny^^4'-v-6 POdstalě právne závazné smluvní ujednání. Na t^^manželství PľaVn'Ch Ůkonůvšak zúčastněné strany nemohou pod^ uÄrtotšTmT^ Podobu manželského "»větši"ou podminky tohoto^ Stát'V P"Padě manželství dokonce smluvní stra-. V mi"*sti zakládal0 uza2ednam pfed jeho uzavřením ani neznají. *fou- Me* Povinnosti JlT^^™^ ™* manželem a man-^2 PaW,y d0máCÍ Pľáce a manželových ** *» stanov ľ3 °P,álkU P°VÍnen ma^elku finančně zajiš-Pn. ■ ad»' u,ne svěřoval zákon manželovi (Lindgren STr|- °.!?.a.níelstvi uvaž v^uje p|^e Váak>!ž Podotkli, matlg!' P[^^uj_eme si partnerstvíau^ P01'aviaMJ f P0V|nn0Sti Part 8 SWl Qgg^odíéhä'reg uíaci státu, který anzeiství uzavřít. Mezi jednotlivými ame- 6 GEN0eR A ,NTIMNf VZTŮHY ňcdými státy najdeme nesmírně mnoho variant podmínek uzavření manželství, vět-Šina z nich však má společných několik základních předpokladů, odrážejících historický základ manželských ujednání. Většina států USA například i nadále předpokládá, že hlavou rodiny je muž. Přestože americký Nejvyšší soud v 70. a 80. leiechvřadé rozhodnutí zrušil zákony některých amerických států, které v tomto duchu nastolovaly hierarchii pohlaví v rámci manželství, ve většině států i nadále platí pravidla, na jejichž základě má žena v manželství nižší status než muž. Ve většině států má například manžel i nadále právo rozhodovat o místě trvalého pobytu. Ženy jsou totiž uzavřením sňatku většinou automaticky přihlášeny k pobytu v místě trvalého pobytu manžela, a to i tehdy, nežijí-li - například kvůli práci nebo studiu - společně s manželem. Mělali přitom žena před svatbou trvalý pobyt v jiném místě než její manžel, mění se pro ni změnou pobytu hned několik věcí - musí se přeregistrovat pro účast ve volbách; může přijít o právo navštěvovat univerzitu ve svém původním domovském státě jako „tuzemský" (resident) student a jako student s trvalým bydlištěm v jiném státě začít platit vyšší škol-"é; a zřejmě se nebude moci ve svém domovském státě ucházet o veřejný úřad (Lindgren a Taub, 1993). Některé soudy a také právní úpravy o\atné v některých amerických státech sice umožňují výjimky, avšak většina soudů dodnes neuzná vá prav<> vdané ženy zvolit si místo trvalého pobytu. Vztahy v manželství jsou tedy v zásadní míře vztahy mocenskými - s tím, ze manžel má obvykle moc nad manželkou. Jak jsme si řekli v úvodn, kap**. mo ; Je schopnost přimět druhé lidi dělat to. co chceme my. bez ohledu na .. nikou. Moc je schopnost prosadit si ^^^^J, r^no. představu manželství jako mocenského zápasu ^^ffgp toti* mysleli, že partner, jsou si rovni, a pokud spolu nesouhlas,. n^Lkon^^otvrzují tut0 domněnku *m^J^™ \raďlční 50äolo-. ^P^žávlsTriinÄ v roce 1960 8,eJi měřila podle způsobu rozhodování; tento pr,sJ"^nže|eh kd0 má v jejich Rot>ert Blood a Donald Wolfe. Dotázali se více nez 90^ m ^ jaké domácnosti poslední slovo v rozhodování o tom, ha"1 ^ ^ ^ byd|et neb0 na se koupí auto, kolik peněz se bude utrácet za jidto. ^ mg.. větáj- ^ho lékaře se ^.M^^f^^^ ^tflže o vétsinj li^n parmerJdBWiLo^di-mění. oba autoři zjistili, že Většjmo^^>^^-- 8 GENDER A INTIMNÍ VZTAHY T" .^^Weí^ir316 čim více prostredku pr,nasi manzeika'tím větší . pf|fJÍ| pa rozhodování získává. ejestožeBlood a Wolfe provedli svůj výzkum před bezmála čtyřiceti lety, jejich zjištění potvrzuje i novější výzkum, který rovněž konstatuje, že ve většině přípa tJĎ je co úômi^m^mcŕ^ ten partner, který vydělává více peněz. Čím více peněz ve srovnání s manželem žena vydělává, tím větší moc v manželství získává; ženy v domácnosti tedy, zdá se, mají jen malou moc (Blumstein a Schwartz, 1983). Existují však i významné výjimky. Například u párů. které jsou přesvědčeny, že hlavním živitelem rodiny má být muž, má manžel větší moc bez ohledu navýší příjmu obou partnerů. Logická úvaha zde zní, že je-li odpovědností muže postarat se o rodinu, pak by měl mít také ve většině záležitostí rozhodující slovo (Thompson a Walker, 1989). Pyke (1994) dokazuje, že důležitou proměnnou spoluurčující relativní moc parti JSZSSS^^iagwn. Kte^r^bisuie ženinu placenému zaměstnání v* své studii podruhé vdaných žen Pyke napří- ■pos.iují SV0U 1 23C'naJ' P'ní ÚVazek" vést domácnost, současné s tím však_ "ují svou moc v manželství rv 1 ^prač^íliv ve špatně ' ^ ^ Pr0t°' Ž~ Pr—'™ man?§lst-ví.tyt0 ^přiznávali finlr^ňTž^^ a jejiCh manželé "odnotu. P|acené zaměZstr°^m' které ženv Přinášely do manželství, patřičnou ■** """PA spíše umožftov"|Pr°-tyt0 Z<3r°]efX) moci v manželství' Svůi^odzpracovn, . °Va°jej,ch Danielům, aby je vykořisťovali a ovládali. . w. acovniho tmu tyto ženy vnímají jako znamení své větší moci ^ KteMíavě&ípodpoiyie strany nového partnera. Hodnota, kterou přikládá dru nwnfcl M«* neplacené práci v domácnosti, dokládá jeho vděk za tuto práci as i lem moci oběma partnery. J-f näs "drnují na takt, že problém dělby moci v manžejsj^m sy^ a nestačí se dotazovat pouze~a způsob roÄnhTodiné. Jed- '■ < m právu dele© a. ale cmy. N6ky JieCensKé praxe jsou brány za tak r0,^o moc ' ktera m*» dalekosáhlejší -^■hftrži iUÍI22>ě toh ehterá s,°^. ale;.i983>- a cirost 2a ně^A :e^ľerés-'eeen::!BPlatíStaréP°rekaO,o, ' A kQhečně er«sP0|eč °°gii a struktuře rodiny, že o nich eN0ER A INTIMNÍ VZTAHY 3„i není nutné rozhodovat; provádějí se automaticky a jen zřídkakdy jsou pro-Olematizovány (Allan, 1985). Možná se o moci v heterosexuálních manželstvích dozvíme více, budeme-li zkoumat, kdo co dělá, tj. jaké je rozdělení domácích prací, a kdo z toho má užitek, místo abychom se zajímali pouze o rozhodování. Pojďme se proto nyní blíže podívat na rozdělení prací v domácnostech heterosexuálních párů. Gendera domácí práce: kdo co dělá? Pokud jde o domácí práce, výzkumy zcela shodně ukazují, že více času tráví témito činnostmi manželky, ajo až pětkrétjícg^ než manželé (Shelton a John, 1993). Pokud spolu partneri v souladu sjradjčním pojetím manželství směňují služby, nezdá se to až tak nespravedlivé: ona dělá domá^ cí práce a on pracuje v placeném zaměstnání, aby mohl oba finančně zajistit. Jak jsme však již předeslali, dnes se takové uspořádáni týká jen velmi malého pro-^gntapárů. Většina vdaných žen je zaměstnána mimo domov podobně jako jejich manželé, a přestože muži v rodinách, kde jsou zaměstnáni oba manželé, tráví domácími pracemi více času než ti muži, kteří jsou výhradními ŽMeli rodiny, stále jich dělají méně než jejich manželky. Manžel obvykle vyjadřuje ochotu své manželce s domácími pracemi ..pomoci", avšak i v těch párech, kde vydělává, oba part-m je mezi muži i ženami rozšířeno přesvědčení, že domácí práce jsou v za ade Prací „ženskou", af už jsou na čas ženy kladeny jakékoli daiší naroy<*. Jigttngg^ ne| oor^a (Kane a Sanchez, 199^ druhou smlrô": ■ nakonec - slovy socioložky Arlie Hochschild - doma nastup , ^_ ^ ča*t dne pracují za plat a poté přijdou domú, kde je i už neplacená. 6 GENDEH A INTIMNÍ VZTAHV Druhým důvodem, proč se o práci v domácnost, neuvažuje jako o „skutečné" práci i^Wženar^nodjé^^ených zaměstnán, nemají domác^ráce m stanovenou pracovní dobu. Žena v domácnosti nemá volno téměř nikdy. 7o svátcích; vždyt kdo například připravuje velké sváteční hostiny? Práce v domácnosti se dále liší tím, že se mísí s láskou a starostí o druhého. Navíc je uzavřena v soukromí. Lidé vycházejí ze svých domovů a jdou do práce, kde se ocitají ve viditelné, veřejné sféře. Domácí práce se však vykonávají v izolaci domova a většinou se dělají, když jsou ostatní členové rodiny mimo domov (např. v práci nebo ve škole), Zřejmě hlavním důvodem, proč se práce v domácnosti nepo važuje za .skutečnou" práci, je, že je neplacená. V naší společnosti se-totiž status jedince -tedy jak si jej váži druzí lidé i on sám - často odvozuje od toho. kolik * vydělává peněz. """*"——— Když dojde na stížnosti na domácí práce, obvykle někdo ihned podotkne, o kolik snazší přece v dnešní době jsou: máme k dispozici tolik přístrojů, které nam setři práci. Jepřitom zajímavé, že výzkumy naznačují, že dnes lide vedením, 'SSSSr^^"6 času )ak0 na konci 18-sloletí (Cowan-1984; *** zaprSno skutecnosti'ze za onéch dve stě let domova, K,W ."„„ -■- * % nase ocekávání ohledně pohodlí a čistoty WQjeprůměrný. . krornětoho. . """nasec ^idit Wce nv f PrUměrný zvětši nP>r ^-^^L ;;rvěmasto,eurai'-etedy tSlmu m"°žství osobních věcí mnohern Plnější. R02h^sezdenesna„ nosti by hv)n 8 nesnaäíme roman*- «sově i «~ ^""ologickú „„,_ . zpet v case. s„o«~. . ^SřŘStaw °máC—ěspotřehujívíce 'Vivtyp dvakrá méně vyv 'at, dOrrip se vafl Pro šitovo t0n'19921 r. S»t .0 gu. Který maródky a man^i^ lráv; domácími prac^mu_exi-«2^fldoma dělají. Manželky obvykle zastanou větóinu_ je úklid a vařeni; muži mají na starosti méně praýi__ --.izelé obvykle sekají trávník a dělají drobné opravte* ie tíeba ^ ^ -^j.^. ------- celou Práce nu * o vJ^SSSw"* e Přílep ' ľ T31'dr0bné °P* ■ *«^*TSi*S*?**9m „ ° S- Ženv Pracují vzhle- ^Vznamef1s.ee'j'(Hochschild. 1989; She| "laJi méně ř=c_____. .. muži mohou kmaľnQC"SChi,d' 1989:Shel-méně času na odpočinek. GeNQER A iNTtMN[ V2TAHr Narozdíl od většiny mužů jsou ženy rovněž nuceny složité hledat rovnováhu mezi ,;Stm, doma a v práci. Relativní osvobození mužů od domácích prací jim umožňuje soustředěně se zabývat pracovními pří^jtmtmi. TBtimnVřonujij^^ . povinnostem v domácnosti v pracovních příležitostech omezovány (Sheiton, 1992: odlišný pohled má Hochschild, 1997). Nepopíráme, že se dnes mnoho párů snaží - zejména v raných fázích manželství- o vetší rovnost, tj. rovnější dělbu práce mezi partnery. Avšak i takové páry poté. co se staly rodiči, často zjistí, že jejich úsilí o rovné rozdělení domácích prací se zhroutilo. Podívejme se proto, jaké povinnosti plní heterosexuální rodiny s oběma rodiči v oblasti péče o děti. Rodičovská péče. Navzdory rozšířenému přesvědčení, že narození dítěte přináší další sblížení manželů, sociologové i manželští a rodinní poradci docházejí k názo-ru. že S-RřtóTodemjdětí. přibývá v domácnggJLaaegi' a klesá spokojenost^majt. JelsWírr^(Cox, 1985; Larson, 1988). Toto pozorování není az tak nepochopitelné. Přestože se novopečení rodiče obvykle z narození dítěte raduji, jenmálpkdx. jsou připraveni na to. do jaké míry jim dftěnamší život. Například spánku je vět-1I^é7iěrjTc^šTo'pře7ušován:jejíčh~vÄutné pozbývá určité spontánnost, aJe méně času pro pěstování ostatních zájmů. Jejřeba více penězJJoma£iSh j"** a tím, jak se pár pohrouží do svých rodičovských rolí. potlaa sve role part-Jleí5Í^ílenecké (Cowan a Cowán, 1992)~ _ - Tyto náročné situace však nezasahují matky a otce ve stejné ™eP™ * ma wu.u p°d,lejí na základní péči o děti (např. koupání, přeoaw..... Přestože se muži v posledních pětadvaceti letech péče o děti účastní stale ^ nasvědčuje tomu, že případy takzvaných .nových otců", kteří sena 0 dgti podílejí stejnou měrou jako jejich manželky, jsou dosud pomerne vzácne (DeVault, 1991; Snarey, 1993; Walzer. 1996). že podle ^ Zamd:[^Í • f^^^m^^S^ se obvykle začnou za^a e dětem irZiľ —- 111 ■ — ^ Ah^í a mluví. Nejvíce se o deti starají rem kolem osmnácti měsíců, tj. když chod, a miuv, -.....^tnet l však v case. který otcove trav, "'m neco se svými dětmi, věnují spíše rekreaci » ^ Thompson ^ Je učí, trénují je. a nikoli základn, pěc ^ _ a to . Většinmňkiadnf péče dětem stálepo—m— s33 GENOER A INTIMNÍ VZTAHY nánynaplnýúvazek-anavícse starajíc manžela a domácnost. Z výzkumů vyplý. váže tento vzorec se shodně vyskytuje jak v relatívne rovnostarských. tak i v tra-dičních domácnostech. Dokonce i tam. kde muži uváděj-, že s. s manželkou rozdělí povinnosti rovnou měrou, svědčí jejich chování i jejich vlastni slova o něčem jiném. Manželky je často musí žádat o pomoc a přesně jim říci, co mají udělat (Walzer. 1996). Ženy totiž nejen zaiišfuiívětší část základní péče o děti. ale děla jí i více .mentální práce" související s výchovou dě*' tj pamatují rňyoó yé^ Shánějí ffjdy " it\tnrrriařojtoal7C»r 1QQR) Někteří muži tvrdí, že by uvítali, kdyby se mohli o děti více starat, ale jejich hlavní povinnosti jako manželů a otců je zajištění obživy a struktura práce v naší společnosti jim jen stěží dovoluje, ne-li zcela znemožňuje, aby toho doma dělali více (Shelton, 1992; Snarey, 1993; Walzer, 1996; Weisner et al., 1994). Jak uvidíme v kapitole 7. profesní struktura naší společnosti tradičně vycházela z předpokladu, že muži rodiny zajišťuji ekonomicky a ženy se o ně starají prakticky. Od mužů *ocekava.ie investují čas a energii do své práce; od žen se totéž očekává v rodi-spoiltsu s""ZaWaaě federá,níh°zákona 0 ^drčovské a zdravotní dovolené jsou nácttýdnu'nVZľ2 ™ povinnV Poskytovat ženám / mužům až dva- h/rrir x- Ž6bnÍ2^enUno7 'COVSkéd°vo nou^atneměli(ľľameStnavatelé stále tvrdí Ĺ ",""4eMU JeJ|cn Slu" a ro i ľ '1993)" ^ bychol Z' by rodic°vskou dovole-rodičovskýchf,UK _ . oychornPriialit- Pracovních, 199 i:rních ^ p. l; :ne žádné rodiáovské - ško. enyi muže nebylo třeba. ^ěvý,kumV;;:rproženy,muž ostávají odborná a řídící ^ t0mUl° JS°U VÍCe vystavováni muži, kteri technických neb0 manuaiTrľ™' ' M° pľacují v obecnícn službácn• "hnáních mohou týt flLľmeStnŠn'Ch- Muzivhůře placených, manuálních ÍJ^*"*^^^8"^ r°zvržení práce. Z finančních důvc-ba<*. techniCkýcfl nebo manu"; manže1^. obvykle rovněž v obecních slut "*-Mími límečky- ^ěstnáni^yto páry si jsou ve srovná- v 5s* ^crr:;™sní dětí'a mu?i proto nesou odéuva * °uzaměstnáni oh ' Federá|ního statistického úřadu se to Pouhých 2Q% WKmw mezi ot řamestnaných ve službách však tuto """••ta 18 ta, ľ*'0'' 19981' Pod,. >lľk0náVajícíml odbomou či řídící práci je * Wa«*ní a6n studie WM zaměstnaní otcové s dětmi 6me 2,3 h°dlny (oproti 1,8 hodiny v roce 6. GENOER A INTIMNÍ VZTAHY ?3a l977)amatky 3 hodiny (oproti 3.3 hodiny v roce 1977). Ve volné dny tráví otco-tésdetmi přibližně 6.4 hodiny (oproti 5,2 hodiny v roce 1977) a matky 8,3 hodi-qjoptoti 7,3 hodiny v roce 1977). I přes rostoucí pqdíl_ptců na výchově dětí uvedlo vt^ostuG^i56 v zamestnaných matek, že by si přály, aby jejich manžel trávil" Tdétmí více "času (Bond et al., 1998). ~~ Toto genderové rozdelení péče o děti má jak pro ženy, tak pro muže své výhody i nevýhody. Ženy mají na jedné straně výhodu vtom, že si s dětmi mohou vytvořit velmi blízký vztah, že mohou sledovat, jak děti rostou, a mohou se na jejich vývoji podílet. Většinu matek tyto zážitky těší a citové naplňují. Zároveň ženy díky •awjgzbám na děti, ale i na své vlastní rodiče aspúfozence v rodinách působí -J^oocňrán/o/né rodinných vazeb; to.znamená,ževrj>rJjTiěna^ Jgtlivé generace ä napomáhají uchôváváňTradinné soudržnosti. Kranichfeld (1987, s. 48) považuje tuto jejich úlohu za zdroj moci v rodině, neboť „ženy nejen ovlivňují chování druhých lidí v rodině, ale utvářejí podobu celých generací" (viz též Collins, 1990; Stacey, 1990). V důsledku takřka výlučné odpovědnosti za péči o děti však ženy do značné míry přicházejí o nezávislost. Domácí práce lze alespoň odioiít ale rjojgebvÄ Äenutnépinit okamžité. Výchova dětí tudíž u mate^výrazně omezuje čas a moz-■JľiSiliTným zájmůrrjjTko napr. placenému zaměstnání (Walzer. 1996). / °^é, kteří se u]a¥s1tij^nebo téměř stejného podílu na péči odet, rychte «*hoplll. jaké časové nároky to obnáší- a jaká frustrace z toho muze pramenrt IflfWlor, 1998). t- d "~>aké role ochránce rodinných vazeb může být velmi ^sujic-^ves *! věku jsou například znovu omezovány ve svých jihách, P^"^ Přebují pomoci ve své v.astní domácnosti či rodině anebo proto *■* o staré rodiče (Gerson et al., 1984)- 95 % pňbuzflLJŽ_ Cl<* starých lidí žije doma a prakticky veškerou pec, o ^ ^ - ^adičně se^gíg^odinjTép^^ ^TŽe^Sak ještě důležitě}- těchto žen je ve věku 35-64 let. s mediánem 4*° ěstnáno na částeč-Sí' 42 % z nich pracuje na plný úvazek a dais^ odpovědnost za rodi- ny úvazek; s 39 % z nich žijí ještě doma jeiich Jak zaznél0 v jedné ce ^dy pečovatelské břemeno žen dále výrazne um ^ ^ ^ ^ pomocí stár-StUdii' že"a dnes průměrně stráví 17 let živ°ta P^er Women-s League, 1989). "oucím rodičům (Montgomery a Datwyler. 199 . mužj se ujímají Přinejmenším jeden výzkum z poslednf doby však konsta £35 - QENDER A INTIMNÍ VZTAHY vetší odpovědnosti 7a péči o stárnoucí rodiče než dříve. Bond et al. (1998) uvá-dějí, že stejné procento zaměstnaných mužů a žen (více nez tretma) vypovědělo, že si zkracují pracovní dobu. aby se mohli starat o staršího příbuzného. Nicméně z výzkumu rovněž vyplývá, že většina mužů dosud_hjavní zátěži pěče_ o rodinu unika. Jsou zproštbváni dřinv i časových nároků; aby se mohli zařadit do pracovního procesu a finančně zajišťovat své rodiny. Na jednu stranu tak mají mož-^jm\ věnovat čas a energii své práci, cenou za to je však společenská a citová vzdálenost od vlastních dětí. Podle jednoho výzkumu odpovědělo 50 % dětí v před školním věku, že by se raději dívaly na televizi, než byly s otcem. Z dětí ve věku 7-11 let uvedlo každé desáté, že člověkem, kterého se nejvíce bojí, je jejich otec tPogrebin, 1982). Přestože celou dobu hovoříme o rodinách s oběma rodiči, vjistérnjmyslu jdejKrodiny bezptce". Ztráta, kterou popisované* uspořádánr panmEé znamenán odráží ve^iowčTTotců, kteří se o své děti odpovědně starají. Říkají, že díky péči o děti jsou citlivější, méně zahledění do sebe a stali se ^nejsuni lidským, bytostmi (Co.trane, 1989; Greif, 1985; Lawlor, 1998; Levine, 1997; Snarey, 1993). B42 Rodiny s Mním rodi^m V rodinách s jedním rodičem je otázka «rn - ™ - wo uspokojování potřeb - rodičovství pochopitelně irelevant- Pfestožeserwu-. det,je takJako tak k dispozici pouze jeden rodič. á'0 procento no,------- íela. Pro tyto ženy je - vzhledem k dostupnosti finančních prostředků - samoživi-telství schůdnou alternativou manželství, i ony však musí podobně jako vdané ženy složitě kombinovat pracovní povinnosti s péčí o děti (Miller, 1992). Ženy i muži se mohou stát jediným rodičem také tehdy, když ovdoví, avšak pmentuální podíl takto vzniklých rodín s jedním rodičem se od roku 1970 stále snwje. Nejčastějším důvodem vzniku rodin sjednjmodičemje rozvod: v současnosti se doT,2 roku dd uzavření manželství rozvádí celých 50 %"^ářu~TD. S. Department o1 Commerce, Bureau of the Census, 1997). Až do průmyslové revoluce byly děti většinou oficiálně svěřovány do péče otce, a to nejen protdjlemél ekonomické prostředky, z nichž >e mohl podporoval nýbrž proto, že se děti považovaly za majetek otce, a než byly plnoleté, měl otec nárok i na všechny plody jejich práce. S postupem průmyslové revoluce se však výroba i vzdělání přesouvaly mimo domov a spolu s tím se měnilo 1 chápání dětství. Na děti se už nepohlíželo jako na pouhé zmenšeninyjpsp^hj^žj^ J!a bezbranné závislé bytosti, které potřebují péči a výchovu. jMbomíci navýchc-. ""dětízastávali názor, že lepší péči dětem poskytují matky Na počátku 20. sto Jelpnjaly soudy tezi o citlivém věku dítěte -tedy názor, že malé dítě potřebuje být se svou matkou. V důsledku toho došlo v rozhodování o svěřování dětído pece ^^matrčk-émT posunu ve prospěch matek (Lindgren a Taub, 1993). Přestože *«* většina soudů upřednostňuje svěřování do společné výchovy, kdy mohou oba - - - - —stejnou měrou, matka má nadále vets, sna. —ha amag^ch^oolecns. čtoucí rJ' Uľeau Mthe o 1970 "a 29 % v m 1996<°vš,k ľ^80"^^ zůstl™1^^ svě- 4^5?*« ^T' , «1» ni^e^mTdětmi v roce Depa^ent of !nStVl" a velkou cáľ ^ * dŮSled" ft«|*JC°^rce Burľ (PnbliŽně 30 *) tvoří licíflj s " ^ s* C aj,Stěné h^-osexuá,ní ^-^it^r.^^onícnžjsme 51 *ho otce vzaly za man- A 'MTIMNI VZTAHY jg^mfru sp0|UDrác» 3 nahwllí daleko od sebe, abyštm™' ^^e^a^^^-^ aby .-m soud spoIečnou pěči pnkazova. (Undšren a Taub, i993) A"°ři výzkumů konstatujř, žežW^ otcové, W^s. vitaTO^^ Plný úvazek = - , žr i>i střední tffdé. Rnancni tíseň tedy nepatři azek a náležejí přinejmenším ke streani u.u „„w„,„=,:, mezi IPii^h - l, mi-.řP bvt případ otců, kteri ovdověli). _ £l Jejich časté problémy (to naopak muze dví p. p „fí>1„,niw, ■ - -JwvaJf se značnou podporou u přátel, příbuzných 237 mezi jejich caste prooien./ v-Otcové se navíc obvyKle setkávaJ1 GENDEH A INTlMN I VZTAHY asousedú kteří je považují za výjimečné, nebot se sami ujali výchovy, a zároveň a(XÄebnépornoci. protože musí zvládat domácí práce, vařen, a pec, o deti (Teltsch, 1992). Nečastější stížností těchto otců tak nakonec je, že je ostatní lidé nepc-^^j^(^ti^\Kmě například někdy kvůli dětem žádají o schůzku s jejich bývalými manželkami a nikoli s nimi) a že rodičovství omezuje jejich společenský a profesionální život (Greif. 1985; Hanson. 1988). Zůstanou-li samy s dětmi naopak matky, většinou se setkávají s memjšíjDod-porou ostatních lidí a mnohé z nich uvádějí, že se cítí být osamoceny (Kamerman aKahn, 1988)ľvetšina z nich se podobně jako otcové snaží plnit pracovní povinnosti, aniž by zároveň obětovaly blaho svých dětí. Některé tyto ženy stojí ve svém profesionálním životě před podobnými dilematy jako otcové-samoživitelé; protože ale zastávají ve srovnání s muži méně často prestižní a dobře placená místa (viz kapitola 7). jejich zaměstnání s sebou častěji nese nepohyblivou pracovní dobu. neodpovidajici plat 3 nedostupnost č, nedostatečnost nabízených zařízení pro --^äSJi Pro matku-samoživitelku může být těžké vůbec nějakou práci najít. ltľľrik,elmÍTO^0Wípr0Cesamáien krátkou praxí, nedostatečné "^"^chnatrhur-!£iPr°W«ruen, které Ve,Sí^lémžen kte7" Vniterných „ Kur^s95-0ui;ŕ - )S°Usam>sdětmi i, 1991; ■m._____ 'x na)demn . 1 Práce. Není tedy divu, že^ej- bní °Proti mediänil "L? J?dním rodí«m vedených ^Pají finanční potíže rodin s jed- ^^bn0r,nežu^ Pf0mů rodin s jedním rodičem čl etnické pří- a38 re3U°r^ Census. 1997,s.471. 6 gENoef> a A 'NTlMNÍ VZTAHY „eíených ženoujZ Tabulky 6.1 navíc vyplývá, že etnicky menšinové rodiny s jedním rodičem vedené ženou mají ještě omezenější finanční zdroje.^Přes 50 % dětí v rodinách s jedním rodičem vedených ženou žije v chudobě (U. S. Department of lořňmercě, Bureau of the Census. 1997). Někteří pozorovatelé vidí příčinu chudoby domácností vedených ženou v zákonech o tzv. nikým nezaviněném rozvodu. Podle těchto předpisů může kterýkoli z manželů požádat o rozvod na základě „nepřekonatelných rozporů" a na rozdíl od tradiční rozvodové právní úpravy nemusí dokazovat, že za rozpad manželství může druhý partner. Díky elimiaaci.určenrzavinění je sice rozvod poněkud jednodušší a možná ne tak bolestivý, avšak odborníci se obávají, že změna se promítá i do ekonomických důsledků. Před zavedením nezaviněného rozvodu dostával poško-"žeňypärtnér - obvykle manželka - určité odškodnění. Nyní se finanční závazky jako např. výživné na dítě stanovují v zásadě podle potřeby, tedy schopnost, daného partnera pracovat a postarat se o sebe - a relativní schopnost, druhého partnera je platKASoudyjsou přitom obzvláště skoupé u alimentůJSnažíse posuzovat rozvádějícího se manžela a manželku jako sobě rovné osoby, přestože ve jutečnostľjSZšT- zejména finančně"^T^ et 1994; Lindgren a Taub. 19931. . JSgeodjon^ô nejsou tímto typem fo^^SS^Ľ^^ L tože jim isou ve většině případů svěřeny do péče ™. J*« ng veškeré ekonomické následky. Jak vypadají nezavinenémrv y ^ ^ ^ konkrétní finanční částky? Autor jednoho pr0padu životní du dochází u žen a jejich nezaopatřených deti k t*P ^ Podle jiných úrovně, zatímco muži zažívají 42procentnínár^We^m3^n ^ iggi) odhadů poklesne příjem ženy po rozvodu o30az ^ má|(> Je to způsobeno jednak tím, že i pokud žena Paca,e dQbu mirri0 pTacowi oro-kdy stejně vysoký plat jako muž. Byla-H navíc žena ^ ^ ^ ^ ^ ^ její předpoklady pro to, aby finančně zajistila s ^ ^ fgM _e .....—.-.m °'° ženy a de ^ ^ ^ ces. její předpoklady pro to, w pf0 ženy a de 1 úvanu pouze hmot- šují. K ekonomickým důsledkům rozv obvywe ^ ^. ^ spla. Při rozdělování společného Většina rozvádějíc ^ rozděiovat. né aktiva jako dům. auto nebo r^^íjiž nékdy an- « ^ .. ^ ve we- cl hypotéky a jiné dluhy a po Je-i'cn ĚK' „ dluhy a po jejich w ^ dokonce pr zapoertávají tako-rovnému dělení majetku^ se všakl*»Já* provOZOvání rém rodina žila. Do majetkových vjovn důchodu, „cen typy aktiv, Jako jsou napn* Kvůl vé 6 GENOER A INTIMNl Ví odborných praxí, zdravotní pojištění či hodnota firmy, a to znamená, že nad často nejhodnoméiším rodinným rnajetkems.udržíkontrolu jen jeden , partnerů, obvykle manžel (Becker et al.. 1994; Lindgren a Taub, 1993l___ Za žalostné finanční poměry domácností tvorených matkou a dětmi přikláda-odborníci vinu rovněž nedokonalé legislativě týkající se výživného a její nízké vymahatelnou Llacob, 1989; Kamerman a Kahn. 1988). Výživné obvykTé^Sale^ ka nenavazuje ekonomický propad, který žena s dětmi po rozvodu prožívá. Soudy jednak výživné přiznávají pouze o něco více než polovině rozvedených matek (56 %) a jednak je průměrná výše výživného poměrné nízká - méně než 3000 dolarů ročně, což odpovídá necelým 12% průměrného výdělku muže nad 24 let. A i z těch žen, jimž je výživné na dítě přiznáno, jich 24 % platby ve skutečnosti nikdy neobdrží adalši 24%dostanou pouze část (Children's Defense Fund, 1997; Kurz, 1995; U, S. Department of Commerce, Bureau of tne Census, 1997). Přestože se federální vláda pokusila společně s exekutivami jednotlivých států USA zavést_pro-^amvynucotónipjai^výž.vného. výzkumy naznačují, že celkově se olnénítoho-"-«^21—^ Z'ePŠil0)en m'n,mš,ně — více vydělávají a častěji než ženy pracuji v za ^ ?) Ani pr0 zeny Wody jako např. důchod (Holden a Smock. 1991. ^ ^ ^ ^ přTjmyje «^ "emá ovdovění vždy jen negativní finanční dusled y. protože páryji"^ Da nepodobné, že budou po smrt- manžela ještě chu »■ negat. ««l než bílé žijí v chudobě častěji. jsou kategc-2as9ženy právě nebílé ženy (Davis et ^ středních vékovyc ^HuvidímeTkÄteíl. úmrtnost muzuj ^ny; vdov je niCh m n- u len a vě^in^ p«krát více než vdovců. PÓďóESS^^^^I širšína** P ^ • než SjShb v přípaae ..^f-^^ pot. Jnež ovdovělé ženy. Jednak mají k dlspoa ^ |et m,ad. ^^t^T™?^ berou za manzemy mUŽfl z nove- jsou sami. A jednak mohou vdovci, podobn i ^ ■ gen °en * intimní vztahi m - získat zejména pokud jde o každodenní vedení domácnosti ho manželství v.ce zis , takových, které mají vlastní profesie- - , a 19921 pro mnono zen Em vytvořily si určitou individuální identitu a získaly finanční nezávis-ľ nemusí být ovdovění nutné matenální ranou. Tím nemá být řečeno, že po srnrt,partneraneprožívajíhlubokýzármutek.2dá_se.aje, že se ženy životuojamq-té přizpůsobují lépe než muži. zejména tehdy, věnovaly-li se predt.m nejakým "Manželským aktivitám a jsou-li finančné zajištěny (Nemy. 1992). -Většina manželských páru si bohužel nevytváří životní pojištění či úspory, které by přeživšího partnera přiměřené zajistily; sociální podpora či jiné podpůrné státní programy sice přijdou vhod, rozhodně však nepostačují. Ovdovění tak zdvojnásobuje podíl žen žijících pod hranicí chudoby a ve většině socioekonomických skupin podstatné snižuje jejich životní úroveň (Holden a Smock, 1991). Dojiej-vážnější finanční situace se dostávají mladé vdovy bez dětí. neboť právě jim se dostává pouze malé ekonomické ochrany. Nemohou požádat o státní sociální dávku. apSäd jejich manželé pracovali v zaměstnání nabízejícím penzijní zajištění, často neodpracovali dostatečný počet let na to, aby jim důchod mohl být přiznán. V některých penzijních systémech se navíc vdově začínají peníze vyplácet teprve vtom roce, v němž by býval měl na důchod nárok její zesnulý manžel. Mladé « rnou,en malé či nemají vůbec žádné úsporva Jen málokdvsi zřizují Přestože m^T"^*^8* ŮmrtíJednoho z partnerů sPlacel dŮm' w^sIpiatVačitna^' ^ ^ pří)em z vlastníno zamestnaní, bezprostředně ™ c * V*dajů 1 dobv manželství. I mladé vdovy tedy c smrti f7iap2p|a 7ai- - , dobého hlediska v«i< m - J' vyrazný pokles zivotní úrovně, z dlouho- *u *3dt\ lTi3j| \q crňu«" - hanění situace zienčr IU M se staršími vdovami větší šanci, že se jejich aePsi (Holden a smock, 199!). 6-4.3 Samostatně ^^^osar^'°Mbv 3 SOuži" nesezdaných párů ^»«te^to4eiv osobéch (sfrwfes)> pfedstavíme si většinou ste^ žijících os^ jeUZ6' kten seještě neoženili. Americká populace ^wľľľ^^^^jítaké "°hem různoroděJŠÍ- Vedle neženatých hete-^ ** a ZT* "^S^-ého vztahu, heterose- ^a^v u neseManéms'n ' nejSOU sezdaní, ale žijí s intimním part- ^^Sř^^Tseparovaní'™edení a ovdově,r Ovofi|i. nyní se prot^ ° rozv°dech, ovdovění i rodičích-samo-0 u°erne zabývat samostatně žijícími svo- 6 GENDER a intimní vztah* tanými (tj. těmi, kteří nikdy neprošli manželstvím) heterosexuálními a homosexuálními muži a ženami a jejich nesezdanými soužitími. SMOstatně žijící heterosexuálové a soužití heterosexuálních nesezdaných párů, O heterosexuálních osobách, které se nikdy neožení, existuje několik rozšířených stereotypních představ. Jednou z nich je rázný starý mládenec, který střídá part-Terky a hýčká si svou nezávislost. Druhou je neprovdaná žena neboli stará panna", která zápolí s osamelostí a zoufale touží najít někoho, koho by si mohla " vzít. než její „biologické hodiny" dotikají. Podobně jako v mnoha jiných případech se i zde skutečnost značně liší od stereotypů. Pro většinu mladých dospělých heterosexuálů je samostatný život dočasným stavem. Převážná většina z nich se nakonec ožení, avšak oproti minulosti vstup do manželství odkládají. V roce 1970 byl například medián věku, v němž lidé uzavírali první manželství, u žen 20,6 roku a u mužů 22,5; v roce 1990 to bylo 24 let Praženy a 25,9 pro muže. Avšak ve všech věkových skupinách vzrostl i počet kteří se nikdy neoženili, a to z 18,9 % všech mužů v roce 1970 na 26,8 % v «*e 1996 a za stejné období z 13,7 % žen na 19,9 % (U. S- Department of Com-meľce, 8ureau of the Census, 1997). K odkládaní manželství dochází z několika důvodů, mezi nimiž figuruj, po** *® Postoje společnosti vůči samostatnému životu, větší nechuť k manželství, činěná vysokou rozvodovostí a větší publicitou domácího nasih. a ta e r^ reně)ší používání antikoncepce, díky kterému se méné manželství J děnému otěhotnění. Ovšem jedním z nejdůležitějších důvodu. P^m__ *m ^anželst^kTnomickou nutností. Za posledních tr.cet M* domäcností. Cov"ích míst, která zaručují příjem dostatečný pro zafozen_^ě nái- Páru, které jsme jižaňT™^"^ Sl Dgm's^^nže!^y^"' nesezdaných > manželi, aä ™!def'novalljakovaah intimních partnerů, kteří spolu žijí, ale 1996 spolu ve ip^e^i'"ent0 tVP-S°UŽIt' píedstavuje stále přitažlivější volbu. V roce "fen párů, což představoval— 4 mÍI'°ny nesezdanýcn heterosexuál- ní 3 miliony oproti roku 1970 n^ ° V'Ce 2 m''i0ny °Pr0ti roku 1980 a 0 více sus- jei,ch SOuEa S' department of Commerce, Bureau of the Cerv »*■ ^ovnáme-n jej s p^J***16 stale nízký, pouze něco přes 6 % všech v státech, jako je SvPárů a s Podílem soužití nesezdaných párů ^^^^*^4M^■kde v nesezdanych souž,tích žije wS^^^SJUSL* velmi DL . 6yer' však došlo za ^^^^ «< « uafZuii Samo »* s°uzrt, pro statistické účely neuvádí a něk- nľadľeSy-ik^^ íľtÍS,iCkéÚeelyne^ Se 2arlleřuje na universitní a ostatní mladé lidi, a to přesto, že páry ve veku do 25 let mezi nimi v«pouhých 20.1 %■ většinu nesezdaných soužití tvoří partneři ve věku 25-44 čiiU. S. Department of Commerce. Bureau of the Census, 1997). Povaha sou-iiseuwznjch věkových kategorií partnerů nejspíš liší; sociologové nicméně acliytili několik trendů, které se zdají být většině nesezdaných soužití společné. výzkumy za prvé zjistily, že u nesezdaných párů jde o soužití relativně krátká, xvykle maximálně dvouletá (Bumpass a Sweet, 1991; London, 1991). Během íěto doby se většina soužití buď rozpadne, nebo se partneři ožení; pouze malá část přijme stávající uspořádání za trvalou formu soužití. Za druhé je většina sou-Jtínesezdaných heterosexuálních párů bezdětných, ačkoli kterýkoli partner může ™ děti z předchozího manželství. Pouze v 36 % nesezdaných soužití žijí s part-wydéti do 15 let (U.S. Department of Commerce, Bureau of the Census, 1994). M se, že chtějí-li partneři v nesezdaných soužitích přivést do své domácnosti «děti, obvykle se rozhodnou uzavřít manželství (Blumstein a Schwartz, 1983). Za,fetí, většina partnerů v nesezdaných soužitích (56 *) neprošla nikdy man-a mnozí mají rozvedené rodiče (U. S. Department of Commerce, Bureau Census, 1991,. Mladí dospělí, jejichž rodiče se rozvedli, vyjadřují nesezdanym ■WW větší podporu než ti. jejichž rodiče žijí v manželství (Black a Sprenkle. 1991). aktére místní úřady umožňují oficiální registraci nesezdaných Sině Pňpadů má však tato registrace minimální právní význam. A**-* **m **• v nesezdaných soužitích často doporučují, aby spo-u PodePs< a*ak některé soudy přistupují k uplatňování těchto smluv ^^prc-f *ožné ohrožení instituce manželství. Některá soudm ™^^ft. batice jsou dosti kontroverzní: rozpadne, se J^^SS mŮŽe *"J~" z nich utrpět problém, Pokud "^ah pře -„nora vylou- u aetení majetku. 1 jam, — ^ .eho například jeden z partnerů onemocni, . . „ nemocněno A 'NTIMN/ VZTAHY , mohou vyvstat jm^ ^. z f " ieru onciM^jni, j, rodina může druhého partnera vylou- u nemoZř1•OCÍOVán, ° Péá' ° nemocnér,° nebo mu dokonce zakazovat návštěvy te(( . _ n'ci" Navíc pokud jeden z partnerů zemře, aniž sepsal závěť, jeho maje- s Z6 f?2H!ÍSto jeho partnera zdědit jeho_rodina (Rankin, 1987). ~ d" ta^0V^m'to Problémy se tedy potýkají některé Heterosexuální nesezdané páry vou - 6nŠ'm v -ak maJ' možnost nechat se legálně oddat^ayové a lesby tako-ztěžov~-2n°St nema-''' navíc isou Pro ně dilemata spojená se soužitím párů dále ■ _ ana společenským stigmatem, které na homosexuálrfíSh vztazích lpi. ň a inumni vztahy 247 nejsme schopni přesné určit, kolik vlastně gayů a leseb ve Spojených státech žije. " Jelikož na homosexa^lítě dosuUpí společenské stigma, mnozí svou sexuální orientaci taji či alespoň skrývají před některými lidmi nebo v některých situacích, například v práci. V rámci výzkumů se sexuální orientace zpravidla měří pomoci otázky po sexuálních partnerech respondenta za určitou dobu (např. za poslední rok, poslední tři roky či posledních deset let). Uvédomíme-li si, jak homofobní je naše společnost, pak není divu, že ptá-li se gaye či lesby v rámci rozhovoru či dotazníkového šetření cizí osoba, prozrazuje svou sexuální orientaci jen velmi neochotně (Robson, 1992). Druhá potíž při stanovovámvelikosti neheterosexuální populace vyplývá z tra-níhopo^sexuální orientace. O sexuální orientací totiž máme tendenc, pře-fľZľ ?PÍJSObem )ak° ° P0hlavi 3 &ende^ totiž v dichotomiích ^T^^^ni neb0 ^sexuální). Výzkumy provedené za řadu tZZŠuľf—m™ ™ohem složi^ a «*«WJ« vymeziteiný. nejdříve mít vrtá* - — ^u«ue za rai ..„.yuem složitější a obtížněji vymeziteln .—ime. Které sexuálně l citově přitahují jak ženy, tak muži. B/sexu-álové ovšem mohou svou sexuální orientaci projevovat mnoha způsoby. Mohou například současně udržovat vztahy s ženami i muži nebo tak činit následně (tedy nejdříve mít vztah s někým jednoho pohlaví, podruhé s osobou opačného pohlaví) (Kelly, 1995; Tucker. 1995V Výzkumy rovněž ukazuji, že nezanedbatelná x*~ čuje za heterosexuální. • r-..iavi. podi _..„ o osobou opačného pohla-Výzkumy rovněž ukazuji, že nezanedbatelná část populace, jež sama sebe označuje za heterosexuální, uvádí, že provozovala sexuální aktivity s osobou stejného pohlaví, a naopak mnozí deklarovaní 6ay0vé a lesby uvádějí, že měli pohlavní styk s osobou opačného pohlaví. Respondentu, kteří pouze uvádějí, ze je sexuálně přitahují osoby téhož pohlaví nebo obou pohlaví, je však rozhodně více «-"*'■ podle této preference také lednají lUumann et al.. nor- -ríc*1— *hu života prom&*--' iějí, že měli pohlavní styk ... «en pouze uvádějí, že je sexuálně pri-.. „uv, nebo obou pohlaví, je však roíhodně více než těch. kdo srence také jednají (.Laumann et al., 1994). Sexua,nj cnQvání něMe. „. , průběhu života proměňuje, čímž se označování jejich sexuální orientace stávajícími kategoriemi dále komplikuje Michael et al., 1994^ &m de|ší je tedy obdobi. na něž se výzkumníci dotazují, tím menší je pravděpodobnost, že se respondent bude projevovat jako výlučně homosexuální čt heterr>— Velikost homosexuálně orientované populace •»»♦-■■ polemik. Existující statistiky - « ' zují, že z=> T8 rych iidl- s_ „ . nce m sexuální orien-...,*,irae\ et a\., 1994). Cím delší je ,„„ci dotazují, tím menší je pravděpodobnost, že se Se projevovat jako výlučně homosexuální či heterosexuální. -• " 11 osexuálně orientované populace je tedy pochopiteině předmětem ^IľSSw statistiky - se všemi svými metodológmi problémy - uka-p0\erWK.tx omosewá\ní se označuje pouze maife p,ocento dotazova- zují. že za lednozn ^ p^mal ^ 10 %_ x ^ ^ ných. Ve 40. letec ■ eWalnich osob měly pohybovav * kol- - rých verzí se odhady poa«« 248 Výzkumy z 90. let jsou podstatně střízlivější - v některých podáních pouze kolem 1 %, u jiných maximálně kolem 5 %, většinou však těsně nad 3 % u žen a 4 % u mužů (Barringer. 1993; Blum, 1997). Výzkumy prováděné ve Velké Británii a Francii došly k podobným závěrům (Waite, 1992). Ať už jsou čísla jakákoli, podrobná znalost a skutečná reflexe homosexuálních vztahů jsou stále ještě cílem a nikoli dosaženým stavem - do značné míry proto, že sám společenskovědní výzkum tradičně trpí heterosexismem a homofobií. Až do 60. let psali většinu literatury o homosexualitě heterosexuálové a téma analyzovali z pohledu psychoanalýzy a psychiatrie: tato perspektiva vycházela až done dávna z předpokladu, že homosexualita je patologický jev a homosexuální muži aženyjsou „nemocní" a „nenormální" (Krieger, 1982). Velkou část dnešních výzkumů o homosexuálních vztazích naopak provádějí sociální vědci homosexuální orientace a jejich zjištění naznačují, že svět gayů a leseb je stejně různorodý jako život heterosexuálních mužů a žen. Jinými slovy, neexistuje žádný „homosexuální životní styl". Výsledky těchto výzkumů vyvracejí i řadu dalších rozšířených mýtů o homosexuálních vztazích. Lidé se napnkrad^ästb'dôrnrTívajfTlé^iýové a lesby jsou ~ sexuálně promiskuitní a nejsou schopni či ochotní vytvářet trvalé intimní vztahy. Z některých studií přitom vyplývá, že ačkoli homosexuální muži mají v průměru více partnerů než muži heterosexuální, většina z nich rovněž vytváří dlouhotrvající intimní vztahy (Kelly, 1995; Meredith, 1986^DataJokprjfie,oazn^aJí^ že lesbické páry jsou obvykle stabilnějším^ páry heterosexuální i páry homo-^ sexuálních mužůJBIumstein a Schwartz, 1983). Avšak podobně jako něěxistu- ~ je žádný typický homosexuální životní styl, neexistuje ani jediná charakteristická homosexuální hodnotová orientace v oblasti milostných vztahů. Důležitější než sexuální orientace je v této oblasti pohlaví dané osoby,- tedy to, jde-li o muže, či ženu - a prostředí, z něhož pochází. „Cíle žen v intimních vztazích jsou stejné, ať je partnerem muž. či žena. A totéž plití pro muže" (Peplau, 1986. s. 118). Ženy kladou v intimních vztazích obvykle větší důraz na vyjadřování citů (viz též Blum, 1997). V mužských homosexuálních_yzfjží£ ale téméř stejně silně i ve jiZ*Iír.h lesbických se přikládá velký význam rovnosti mezi partnery (Peplau, 1986). Tfmjgafjd'"??.' že je rovnosti v técht," wrtazích vždy dosaženo (viz např. Cald- "~well a Peplau. 1984; Renzetti. 1992). avšak ve srovnánís heterosexuálními ženami uvádí výrazně vyššř procento leseb, že s nimi intimní partner jedná jako s rovnými (Hite, 1987). gender a intimní vztahy e49 Někteří výzkumníci vyjadřují přesvědčení, že homosexuální vztahy ,sou kvalit- ^ néjší nežvztahy heterosexuální. Koneckonců přibližné polovina heterosexuálních manželství se do sedmi let rozvádí, což není právě důkaz stability vztahu. Socioložka Kath Weston (1991) ve své studii o homosexuálních rodinách naopak ukázala, že homosexuální partneři spolu udržují blízky vztah i po rozchodu a že se jim daří uskutečňovat přechod od milenectví k přátelství. Weston proto podotýká, že .lze dobře obhájit tezi, že homosexuální vztahy vydrží v průměru déle než vazby vzniklé v rámci heterosexuálních manželství. Jestliže dva lidé přestanou být po šesti letech milenci, ale ještě čtyřicet let zůstanou přáteli a fungují jako rodina, pak se jim rozhodně podařilo vytvořit trvalý vztah" (s. 120). Pro pozorovatele je mozjiipjinžkud překvapivé, že homosexuální vztahy mohou být tak trvalú, /vlas te uvžíime-li. lak destruktivní vliv musí mít diskriminace namířená proti nim. V posledních letech se POStojTvi^r^ je J^é^^ boje za práva gayů a leseb (viz Komentář 6.2 na strane 252). Z výzkumů však vyplývá, že většina naší společnosti stále pova-*U>e homosexualitu za úchylku či něco nenormálního. Zvláště silné předsudky vůči, gayum a lesbam |íe najít mezi středasiaunucu,^ ' . —~_-Jľ---^T*^ ""-tich (Woiír7Sq£rľľr>—--SHUMa^1^vrstvanii žflBBSLMpředmés- ^^^^^^^^ PonZ^uje pře-Kdo se domnivržeh0ľn 8 """" ^S,edkem ™h°dnutí. Ti' W orientovaní jedinci si Z^JT**" ~ tj" Ž* podporují, aby byio gayům ,, °ľ'entac' "evybírajľ svobodně -, obvykle tadokonalejšípfavníochran ^ Pr*nan° občanských práv a poskytnu-<«* na homosexualitu vesměs liherľ ľ'1998)' Mladí lidéisou v "ázo-ním prtoumu konanérn v *»j8l než ,Mé starš- Nap..klad v ^yvySloviio33.5%vySokoškol^ " Pro ^ony okazující homosexuální 25? "** *** ^-k trr'"ľ0Ce 197610 **> « * st, Prľstoľľ'U'S-kmente, Justice 8ľ Pľ0Cent0 Plující zákaz *>! Pohlavní styk - , ľ'3 h°mose^átni aktivitv ° ' Ze ^otllvé -bílili Seta*évespOJe. ných státech nemohou nechat zákonně oddat.6 Havajské ostrovy se možná brzy slanou prvním americkým státem, který sňatky osob stejného pohlaví povolí: v roce 1993 zde lesbický pár napadl státem zavedený zákaz sňatků homosexuálních osob jato protiústavní akt. Havajský Nejvyššísoud nařídil vládě, aby uvedla, jaký závažný zájem ji k tomuto zákazu opravňuje. V roce 1996 prohlásil soud pro otázky státní pravomoci, že žádný závažný důvod nebyl předložen, a nařídil státu Havaj udělovat párům stejného pohlaví oddací listy. Stát se proti rozhodnutí odvolal. Avšak i tehdy, pokud bude stát Havaj muset povolit sňatky párů stejného pohlaví, nebude z nového federálního předpisu - zákona na ochranu manželství - pro , ostatní americké státy plynout povinnost uznávat manželství osob stejného pohlaví, jež byla uzavřena v jiném státě unie (Goldberg, 1996a). Soužití párů stejného pohlaví mezitím začíná otevřené uznávat stále větší Počet místních samospráv, univerzit a velkých společností (napr. Lotus Develop-ment Corporation nebo Disney). Některá města a obce^umožňují jejich oiiciální registraci. Podle některých názorů je taková registracedůležitá, neboť veřejné uznání vztah legitimizuje. Může však mít i praktické výhody, jako je výplata pojištění partnerovi, přiznaní rodičovské dovolené, možnosť využití rodinných slev nebo úlev a dědění majetku. Zvýšený zájem o problematiku právního uznání sou-žití párů stejného pohlaví se dostavil také v důsledku šíření nemoci AIDS. Mnoha homosexuálním mužům odebrali jejich umírající partnery odcizení a rozhněván, rodiče; tito muži byli vyloučeni ze spolurozhodovanie péči o svého partnera nebo "okonce o tom, kde bude pohrben; v případě, že chyběla závět, zdědil, rod.ee c, sourozenci také majetek zesnulého partnera.. Na tento problém upozornil také případ Sharon Kowalski a Karen Tnompson^ Tyto dvě ženy si vyměnily prstýnky a prohlásily se za životní partnerky, ale joto-* nebyly a ani nemohly být oficiálně oddány, podle zákona zůsta.y-jak uvádí Ror> *on (1992) - cizími osobami. Když Kowalski v roce 1983 vyš.a z ^ n^ . Pannerkou, umístili ji do pečovatelského ústav, a partnerce vat. Thompson proto SOud, aPy ji učinil zákonným KB' ni«r instance rozhodl ve prospěch rodičů; v roce 1991 však -hod,. že podle .ékařských posudků je Kowa-ski schopna se "* a s kym chce m se nĚ ^„a. že chce zít doma se svou part- "erko. Odvolá soud navfc konstatoval, že Kowalski a Thompson jsou spjaty „pou-t6m rMInného partnerství- tedy že tvoří vztah, který si zasluhuje být respektován. 6. GENDER :tahy Komentár 6.2 Hmrtf za práva gayů a leseb Pozitivní změna v postojích vůči homosexualitě a v poskytování občanskoprávní ochrany gayům a lesbám je do značné míry přímým výsledkem sociálního akti-vismu organizací gayů i leseb, které společně tvoří hnutí za práva gayů a leseb. Některé z těchto aktivit nejsou zdaleka nové. Carrigan ět al. (1987) například dokládali, že snahy o „emancipaci homosexuálů" se objevily již v první polovině 19. století v souvislosti s první vlnou evropského feminismu (viz kapitola 1). Cruikshank(1992), Faderman (1991) a další autoři se zabývali dejinami mnoha organizací zakládaných ve Spojených státech od 20. let 20, století pro boj proti předsudkům a diskriminaci vůči homosexuálním mužům a ženám: tyto organiza7 cevšak méiyjen úzkou členskou základnu a nerozpoznaly v homosexuálech utla-Boww^^ se začala hlásit o slovo po roce 1945, kdy se vyrvoffly nové skupiny jako Mattachíne Society pro homosexuální muže a Oaughters of Biiiďs pro lesbické ženv Ma - Din Pílím—' Pínskrnrw "'le*DICI pak by odpůrci adopce mo,u to ej ch rozh !~P důkaz. že ve skutek -a^^^ 253 S- GENOER A INTIMNÍ VZTAHY vaně ukazují, že více než tři čtvrtiny veřejnosti se domnívají, ze gayove a lesby oy měli mít rovná práva a příležitosti v otázkách zaměstnání, tento jejích souhlas přestává být jednoznačný, jde-li o zaměstnání, ve kterých dochází k fyzickému kon-taktu (napr. lékař) nebo ke kontaktu s dětmi (napr. učitel na základní škole). V roce 1993 odpovědělo v průzkumu New York Times a CBS 55 % respondentů, že by protestovali proti tomu, kdyby jejich dítě na prvním stupni základní školy mělo mít učitele homosexuální orientace. Více než polovina uvedla, že by svému dítěti nedovolila sledovat v hlavním vysílacím čase televizní komedii, v níž by vystupovaly homosexuální postavy, číst knihu o homosexuálním páru nebo si domaUTáť s kamarádem, jehož rodič je homosexuál (Schmalz, 1993). Negativní postoje vůči gayům a lesbám jako rodičům do značné míry pramení z rozšířených mýtů týkajících se vztahů mezi homosexuálními osobami a dětmi. Mnoho heterosexuálů se například domnívá, že homosexuální muži se pokoušejí svádět malé chlapce; z dat o obtěžování dětí však vyplývá, že 90 % pachatejů tvoři muži heterosexuální (Greenfeld, 1996; Prentky et al.. 1997). Heterosexuální se rovněž často domnívají, že homosexuálové se snaží děti „získat" pro svůj "nľstľľrr détem ***** VÍdět homosexuá'ní Prádly nemrav- nroľvlľľlľUmentó by'° °Pak°Vaně UŽrt0 k*™' *V «» Wvové a lesby S m ^ odvS0,aľrdmelV Stýkat (AyreS> 1993; RObS°n' 1992)-nižšnnsta-ce. který odmítl - ^ F'0r'da POtvrdil rozh°dnutí soudu mu světu do peče bývalémľrľ '^'^ d° Pé5e !eiř"dcefu a míst0 toh0* "-^^rŽí^ar^ě^ kterř^preďm ve vězení za chtěl m« pôÄ^0-no^!'.kter'í 0 Případu původně rozhodovairn^Tže ~Ä«JJL^^ (Epstein, 1996). V°™aví možné pouze v šesti srr>ů,wi žena *» Cl zeiství' adopt°va,-,i *» **» ně dok,áľ5: RObS°n-1992> Nívmo,! T16'6 1 m6t0d asistované reprodukce ——^fř^^^^S^^ mylům ^«"y opakova- ---^^^S 0rI^ ^ většina détí jako hetero- 254 ^---^.J0^^^^^ 6 GENOER A INTIMNÍ VZTAHY naznačují, že děti vyrůstající u lesbickýGh,tpdičů jsou většinou uvolněnější "^j^ělívějšínež děti z jiných domácností; ohledně své sexuální orientace nema-ióú nejasnost (Golombok a Tasker, 1996). Tato zjištění znovu zdůrazňují to, m homosexuálně orientovaní rodiče dávno dobře vědí: že totiž rodinu dělá láska. 6.5 NÁSILÍ V RODINÁCH A INTIMNÍ VZTAHY .Piedstm rodiny jako útočiště před nevlídným veřejným světem narušují zprávy omúfíeněm násilí v rodinách. Podle Úřadu pro kriminální statistiku Ministerstva reálnosti USA (V. S. Department of Justice. Bureau of Justice Statistics, 1995) Mázijen ve Spojených státech každoročné asi k 450 000 případů násúívrodi-nách. V přibližně 57 % těchto případů jde o sezdané páry nebo bývalé manžele. oběť. však s ohlašováním případů týrání často váhají. Podjejednoho celostátní to výzkumu například pouze 6,7 % žen. které napadl intimní partner, pňpad ohla--Sj^štľraus a Gelles, 1990). Z oficiálních statistik tak zřeJmé P~ Whází podhodnocen. Kapitolu proto ukončíme rozborem tří forem nas.li v in .m JŽUjStezích - týrání partnera, týrání d&íjjýrár£st^í psoty 6 5 1 Týrání partnera v heterosexuálních vztazích Celostátní výzkumy využívající náhodné vzorky sezdanýcfx paru a sou ^ P^ů ukazují, že asi 12 % dospělých intimních PatínS^^j^^ Jedenkrát ročněfyzicky týráno. V jedné z neoznámenie ^ ^SmrTay Straus, že na 1000 párů připadá ve " "™nžela a 124 ze strany manželky ptrau*. tfannému ubl, -týrána ^MsSStS^S^ »árů ukazují, že asi 12 % dospt,,- W>ň jedenkrát ročně fyzicky týráno. V jedné z nej''gpojenýcn stai~-ukälujTraUTray Straus, že na 1000 párů připadá ve• ^ <3ení ze strany manžela a 124 ze strany manželky ( k .ednostrannému ubjfc Tato zjištění naznačují, že partnerské ^"_-^g^g^^"93). Tento P^ď!iäT>aT^^ renínový (víz napr. w S|áncfch i televizních dis- ní době se mu dostává větší pozornosti. V ^^^^^««^1^ kusních pořadech Agunflljastártci^^ mužů a citují statistiky, z nichž vyP^I^^."^, 1992^ vú6i manželovi či přítel, přiznávají a^stfijr^^^^^nBPhem cas-™^*ru c, přítelkyním, ^"l^3*^uásl«. než odpovíte skutečnost, těii udávají nižší frekvenci jLíyjáĚBSjUHW^ "~ 255 rCrowel, a Burgess. 1996; Dobash et al., 1998). Práce se statistickým, udaj,, které vycházejí z výpovědí o vlastním chování, mají ještě jeden problém, a sice, žeztěchto údaji nelze určit, zda při použití násilí vůči partnerov, nejde o sebeo- ^z^m^Meří tak chtějí manželkujjkázmt nebo ztrestat (Barnett et al.. 1997). JeštěvaneWiípřóbiémem zmiňovaných dat je však to. že neříkají nic o důsledcích užitého násilí. Výzkumy přitom opakovaně dokládají, že případy zranění intimními partnery jsou častější a vážnější u žen než u mužů (Dobash et al., 1998). Ženy jsou také svými mužskými partnery častěji zabíjeny než muži. Asi třetinu žen. které zemřely násilnou smrtí, má na svědomí jejich stávající či bývalý manžel nebo přítel, zatímco jen 3 % zavražděných mužů se stávají obětí stávající či bývalé manželky nebo přítelkyně (Crowell a Burgess, 1996; Greenfeld, 1998). Je tedy zřejmé, že podobně jako jiné projevy chování je i partnerské násilí genderové podmíněný jev: násilí žen a mužů vůči intimním partnerům se kvantitativně i kvalitativně liší. Při hledám příčin týrání mezi partnery se někteří výzkumníci soustřeďují na osobni charakteflstiku násilníků a ptají se: „Proč právě tato osoba užívá násilí?" Odpovedisahaly od evolučních teorií přes hormonální a neurologické faktory až po osob-^ W apsychické poruchy. Jiní autor, zkoumali socializační zkušenosti, zejména *** ieden faktor nýbrž řTri * ^ neZPÚ' a Burgess, 199S). ' aktoru lnd^iduálních i strukturálních (Crowell se často domnívají, že —-i nebo tiro-. ■ ,«o domnívají, že násilí mezi intimními partnery má na svědomí alko-nol nebo drogy. Výzkumu cí^í. l. cích s požitím aikllu i lnStatUii W ^ PfíPadíl náSÍU S0UVÍSeJÍ" váním omamné lávky a bv ' 199?)' ^ ^ ™* Pravděpodobnost násiinéhľ l * ZC6'a °bjaSněný- NaPfík,ad ad'°_ zvyšuje, není však" am se s'ce s nadmerným užíváním alkoholu zábrany, že zamlžuji úsudlT ^ Ú^°ú*m t0, že alkoho1 a dr06y odstraňují a nervovou soustavu (Crowell '"^ ně'aké iiné fa'o'oBické vlivy na mozek droga sice násilí nezpůsobí ^._tgBSS'1996^'Někdv se také stáva' že pitt neb0 něho chováni: .Nevěděl jsem ^ ^ nabizenV jako vysvětleni či omluva násil-lidí, kieři týrají své partr,ery Úelam' bv> isem opilý- (.Gelles, 1993). Většina 1985; Gelles, 1993; Herm.-, J^*" ani nwkomani (Edieson et al- ese Mší obecně sdílené přesvědčení je, že k týrání partnerů dochází pouze mezi ^zchudých a dělnických vrstev a páry jiné než bílé barvy pleti. Výzkumy však dokládají, že domácí násilí je mnohem obecnější jev, který prochází napříč všemi sociálními třídami i rasovými a etnickými skupinami. Zároveň se ovšem, jak se iaiiiáme, nevyskytuje ve všech třídách nebo rasových čí etnických skupinách aqmu měrou. Domácí násilí je skutečně častější v rodinách s nízkými příjmy (Moore, 1%V, Schwartz, 1988); u rasové a etnické příslušnosti žádné takto jednoznačné výsledky nedostáváme. Podle některých studií je výskyt násilí mezi intimními partnery zhruba stejný u bělošských, afroamerických a hispánských párů náležejících ke střední třídě, avšak v kategorii nižších příjmů je u párů jiných barev Pleti než bílé častější (Cazenave a Straus, 1990; Straus a Smith, 1990). Lock-hart (1991) naopak uvádí vyšší výskyt partnerského týrání u afroamerických stře dostavovských párů než u středostavovských párů bělošských. Další výzkumy navíc ul ženy litovat, protože se domnívají, že taková zena m ^ ^ _ výzku. "i Partnera opustit. „Proč tam zůstává, když je to tak s _ „pakované, vyplývá, že týrané ženy své partnery skutečné opous pfedevšírn musí avšak odchod je složitější, než si většina lidí mysli ^^.^.^ neb0 přátele, na mít kam jít. Ženy, o nichž hovoříme, však často ^ p|né nebo nevyho-které by se mohly obrátit, a útulky pro týrané wwm^ra warnenS pro mnohé vují jejich potřebám (Dobash a Dobash. 1992). Opusti P Dá|e cflté. ------ -.---= --*>-,„, „ne a Bassů , ^ vkaDlto- EN0ER * '""MN, VZTAHY vuJ'jejich potřeb . .. 2).Opust,tpartoerazno,.^ ^ě ženy s nízkými příjmy zůstat na ulici (Brovrne a Bassuk, 1997). o*. M «y»o ženy odejít, musí být schopny finančně zajistit sebe a své det,. V kapto-le * úderne hovořit o tom. jak jsou v dúsíedku nejrůznějších a mzdové diskriminace ženy soustředěny na místecn a P-stiží; v této kapitole jsme také PouHazova,i na to. že opust,i, zena pan^ S^^^Í^SS^H (Branní, "aktére ženy odkázanost na systém ^ ,.„äfS!rt-„ ^Q9h"»- ^n, které rych e opouštějf ^n, v němž docnézí k tyran,, maj, veta nou d0bre ^ěstnání nebo vysoké šance na profes.onalní úplatném, d.sponuj, nad- ZTAHY němými zdroji a maji nablízku příbuzné, kteří jsou ochoto, a schopni jím pomoci (Pagelow. 1981). Navíc je třeba si uvědomit, že odchod od partnera ještě nezaručuje, že týrání skutečně přestane; výzkumy totiž naznačuj,, ze pote, co se žena pokusí partnera opustit nebo jej již opustila, dochází často naopak k eskalaci násilí (DeKeseredy. 1997; Kurz, 1995). K týrání partnera dochází v kontextu celkově násilné společnosti. Někteří lidé považují násilí za normální součást každodenního života a poměrné velká menšina lidí se domnívá, že za určitých okolností mají muži právo svou manželku či přítelkyni uhodit (DeKeseredy a MacLeod, 1997). V jednom celonárodním průzkumu uvedla více než čtvrtina respondentů (27,6%), že dát partnerovi či partnerce facku může být nezbytné, normální nebo správné (Dibble a Straus, 1990). V dalších výzkumech bylo zjištěno, že každý desátý středoškolák a dvě třetiny vysokoškoláků se v intimním vztahu setkaly s násilím, avšak 29 až 36 % z nich je interpretují jako projev lásky a pokus o zlepšení jejich vztahu (Flynn. 1987; viz tez DeKeseredy a Kelly, 1993; jiný pohled má 0'Leary, 1993). Tyto postoje se ne dy odrážejí i v soudních rozhodnutích. Vezměme si například případ z roku 1994, většina mužOlVuJh ^ **mW -Postat* svou partnerku cítila u l.Pumshment ,s i8 Months". 1994, fertMn°htt«^ástupcůtýran^=- ^ « domácí m---" ■■ -h^uestat" s -...-..ment. is 18 Months", 1994) íedTrlľŕT kritizuje americký právní systém za to, «kona o násilí páchali" e&,Slat,Vn'm změnam. mimo jiné k přijetí federálního Poskytováno vice om^ľľ MnaCh Zroku 1994- Na základě tohoto zákona je oadě, že násila- J5*»*,^ .^'*.«„eraJ,**'-*, v „«. T***** :J,C,h0pannerapřrPnsne^í tresty a v pří-St,d^ddost,,S„taneuc'^ou zbraní „. ocinKy novéric ■ •"«>) naději, že se konečně stane ú t""'"' mi se v naši společnosti dosud dostávalo lepší právní ochra-*lejich obětem. ľ~ľ;é^ mnohem méně. Těžko zde 358 a/eseb svou sexuální orientaci nepriznáva. Nejsme proto ani schopni s větší přes-flostí určit, jak často se násilí ve vztazích osob stejného pohlaví vyskytuje. Ně Kteří autoři uvádějí, že jde o zhruba stejné častý výskyt jako ve vztazích heterosexuálních (Branů a Kidd, 1986; Island a LeteWier, 1991). Tato tvrzení však vycházejí z výzkumů homosexuálních osob, které se ke zkoumání dobrovolně přihlásí, a které proto pravděpodobně netvoří reprezentativní vzorek celé homosexuální populace. Přestože tedy výskyt domácího násilí mezi osobami stejného pohla-»neumíme přesně odhadnout, z omezených dat, která máme k dispozici, vyplývá, ze zde domácí násilí existuje a že podobně jako v heterosexuálních vztazích nejde pouze o výjimečnou jednorázovou záležitost. Jakmile k němu jednou dojde, má tendenci se opakovat a časem nabývat na surovosti (Renzetti, 1992). Mnoho lidí se domnívá, že pro týrané lesby či gaye je snazší opustit svého partnera, protože nejsou formálně oddáni. Výzkumy však naznačují, že homosexuální vztahy charakterizuje blízkost a fixace na partnera; opustit partnera je proto 'ěžké. neboť týraná osoba je jemu i jejich společnému vztahu hluboce oddána. 0r"hý problém je to, že gayové a lesby často žijí v nesezdaných soužitích, tj. žijí s Partnerem ve společném bytě či domě a bydlení i další předměty si také spo-le£ně pořizovali. Opustit partnera, třebaže se dopouští násilí, tak může zname-n* načnou finanční ztrátu, kterou ne vždy lze získat zpět právními prostředky - Pokud by se týraný partner k jejich užití vůbec odhodlal. Většina se Wz rade-Jj ^ soud neobrací (Renzetti, 1992). Za třetí existuje pouze málo *> uměřených speoiálně na pomoc obětem domácího násilí mezi osobám, teho ^laví a v útu.cích či službách pro týrané heterosexuální ženy se gayove a, y ^to necítí být vítáni (Renzetti, 1996). Zatímco týrané heterose*, ™»y ^to obracejí o pom0o k příbuzným, pro týrané ^^Zkly, aneb0 na«va někdy neexistuje, protože rodině o své sexuáln. «"ient*!,f" H|V/AIDS s * zcela přerušily styky (Renzetti, 1992). A konečně. ^ "* " homosexuálních mužů za následek to, že týraný P*»*^ ^ pfC_ Partnera opustit. Oběť týrání, jejíž partner má AIDS, se Je.fl < oartnera. který parľeL závislá co do - « ořednost tože opouští"31'^ °bet tj;!rán''jejfž Partner 010 A,L,°' — AlDs nak -' UrT1lrajíc,ho Partnera, který nemá, kdo by se o něho po finanční ^ naopak ot>éf týrání, může být na svém partnerovi závislá co do itakovérrDOdPOry 'tělesné Pomoc\, a před životem o samotě dává proto přednost Ka v opugtgVZ!ahu 'Lete"'er. 1996). Homosexuálním obětem domácího násilí zkrát-v naá" n' Partnera °rání nejen osobní situace, ale také homofobie převláda-SDoleán°sti, která Jim většinu alternativ předem uzavírá. intimní v 359 2 ta h v genoer a intimní vztahv IZII Äe. aby s, dávaly p** na cizí Hd,; sKu.cc....., • , Utkova ze ,u ,v„„iyCh a zanedbávaných dětí se v USA pohybuj, od 1 az po téméř Lliony Případů ročně(U. S. Department of Health and Hunian Services, 1998), A, třetinu všech těchto případů nikdo neohlásí ani nezjistí. Výskyt a sui ovost týl a nl přitom spíše stoupají; v letech 1986 až 1993 se například počet vážné zraněných děti zvýšil téměř o 400 % (Chlldren's Defense Fund, 1997). Výzkumy z poslední doby naznačuji, ze rozdíly ve výskytu tyrani doti nezávisí na rasové a etnické příslušnosti, závisí však na věku u mladších děti je riziko lyuml větší než u děti staiších. Také dětí žijici v chudých rodinách jsou týrány častěji než děti i finančně lépe zajištěných rodin (Children's Defense Fund. 1997). Divky jsou týrány o něco málo častěji než chlapci - tvoří 52 % obětí týrání dětI Jakmile však začneme rozlišovat mezí různými typy tyrani, vyvstanou významnější genderové rozdíly. Chlapci jsou častěji tvuini tělesné a zanedbáváni. Dívky isou častěji týtény citově a dokonce třikiát častěji než chlapci jsou zneužívány sexuálně tu. S. Department of Health and Human Services, 1998; viz též Komentář 6.3). Někdy sice děti sexuálno vykoíistují cizí lidé, většinou však oběti pachatele znají, bvyktej.mje příbuzný, nevlastni rodič, rodinný přítel nebo blízký soused. Stano it P osné odhady rozsahu sexuálního zneužívaní není u děti vůbec, snadné, vyzku roy však naznačuji že dn t» i«,i ■ m u , 19 % dívek a 9 % V y sexua,ne zneužíváno přibližně aSkeen.igsT-Rus^J150"' 4° % * ^° zneuzívano Příbuzným (Hodson ky včetně pokusů o V 1986> SeXUá'ní zr,eužívani může mít na dítě různé účin-'^concibezpoužitiľonT81^' riZlk°Vého cnovaní (naPř- Pohlavního styku v ado aPoruch pTijínnénipoJT ^ ^ antlkoncePce a střídání partnerů), hádek *"* ^užívaných diveľ^MltmaVé' * Snrier et al"(1998) ~ u seXU" v ch0yan| navenek ľ*1** Úima oěhem dospívání častěji proje-*vé w*» intemalizovat ľľľ chlapci mají naopak sklon ^ chudoby a Saml sobe M* téz kapitola 11), k týram a Mnedbévan7 .;;rOVnosVl bVly zjištěny i dalši faktory, které při-V****** m t nfich "jJe naPfMad dokázáno, že častěji jsou týrány 2l^7)^^^^ZíZlZ^m^ ^notenstvítCron, 1986: Zure-mJ, ^'''"ent ot Heam, and hŮ ^ ^ ^ matky- niko11 otcové ,y 16 ««o mm vmji iw ajn>an Services, 1998). nen[ však Jasnéi dQ jahé !«o 8m lon0, ia n>etky se svými dětmi tráví více b. GENOER ft INTIMNÍ vztahy {asii, Navine může být i větší sociální izolace matek, o níž jsme hovořili výše. Soci-Mnéiiolovaný rodič má větší tendenci týrat své děti (Straus a Smith. 1990). Ovšem pfes-tože malky týrají děti častěji než biologičtí otcové, často jsou děti zneužívány. aiozejména sexuálně, také nevlastním otcem či přítelem svobodné matky (Gordon aCreighton. 1988; Hodson a Skeen, 1987), Konečně týrání dětí se podobné jako týrání partnerů odehrává v určitém společenském kontextu: většina lidí souhlasí s tím. aby rodiče nad dětmi uplatňovali autoritu a za případné prohřešky je tělesné trestali (Dibble a Straus. 1990), a celkově panuje přesvědčení, že cokoli rodiče dělali Horna v soukromí, je jejich věc. Jak ukazuje Komentář 6.3, téměř na celém světě se děti stále ještě považují za „majetek" svých rodičů, což dává rodičům značnou volnost v zacházení s nimi a umožňuje jejich další týrání a zanedbávání. Komentář 6.3 Sexuální vykořisťování dětí: dětská prostituce Jedním z vedlejších produktů děsivé bídy, jež charakterizuje život většiny rodin v Asii a Latinské Americe, je výrazný nárůst počtu případů dětské prostituce. Podle bojov "íků za práva dětí se v Brazílii, na Rlipínách a v Kambodži čím dál častěji stává, že je dítě uneseno a nuceno k prostituci anebo prodáno do veřejného domu vlastními radia, kteří zoufale potřebují peníze. Děti jsou někdy ve veřejných domech zamyka-»y. Pokud je u nich riziko, že by se mohly snažit utéci, většrnou však taková opatří ani nejsou nutná: na to, aby dítě zůstalo, obvykle stačí bití a vyhrožován,. Presne odhady počtu prostituujících se dětí se těžko získávají, někteří odbornic, vsak hovor, nejméně o desetitisících jiní tvrdí, že jde přinejmenším o milion děti. Věk těchto det, ^ pohybuje od pouhých šesti až do patnáct, let (věk. v němž se osoba muze dobrovolně rozhodnout pro pohlavní styk. je ve většině zemí stanoven na seswáct letj. Většinu z nich tvoří dívky (Goerlng. 1996; Krištof. 1996; Sherry et al.. 1995h Kdo jsou jejich zákazníci? V některých případech místní «fS™^"* rým rodiče poskytují své děti za úplatu, někdy podnikatelé a l*"*"1^ z nich* někteří cestují individuálně, jiní v ráme. organizovaných zájezdu,zse em. Nabídka těchto zájezdů se poprvé objevila v Japonsku, nyní se však ^déva,ive Velké Británii. j,ínr Koreji a na Tcnai.wanu. Je-li dívka panna, muze se cena vyšpl-hat at na 500 do.arů> Jakrnile vsak panenství ztratí, múze být - pod e věku a zku-senost. - nabízena za 2 a2 10 dolarů (Krištof. 1996; Sherry et al.. 1995). Mnozí zékaznic sv* chování omlouvají tím, te ve skutečnosti těmto dětem po.ná h*f! d6vaJfi'm Prý ,otl| moínost získat pro své rodiny tolik potřebné pemze, které sely vydělávat ještě nebezpečnější a podřadnější prací, často také ^TXel * děti ze zbídačených zemí jsou beztak sexuálně aktivní od ranějšího věku. „ . ........ jinou motivací pro vyhledávání malých dětí jako prostitutu je vsak přesvědčen., že je u nieh nižší pravděpodobnost nákazy HIV. virem způsobujícím AIDS (Sherry et a)., 1995). Podle světových zdravotnických odborníků se AIDS v mnoha státech, zeiména v Asií, mezi prostitutkami a prostituty rychle šíří. V důsledku mezinárodního odhodu s prostitucí a vzhledem k tomu, že nakažení cestovatelé si nemoc odvážejí s sebou domu, AIDS snadno překračuje hranice států. Prostitutky a prostituti vypovídají, že pouze malá část jejich zákazníků používá kondom a čím mladší je prostitut, tím méně je schopen na použití kondomu trvat. Přitom platí, že u dětí je vzhledem k věku riziko nákazy HIV větší: dětská vagína či konečník se při pohlavním styku snáze poškodí a vznikají oděrky, nezhojené ranky a krvácení, které přenos HIV usnadňuji (Krištof, 1996). Světoví zdravotničtí odborníci proto očekávají, že výskyt AIDS bude v Asii a Latinské Americe i nadále stoupat a že stále větší část nakažených a posléze i umírajících budou tvořit děti (viz též kapitola 11). 6-5.4 Týrání starších osob ltZľUrŠi °SOby 56 SkfÝVá psvchické « fičení týrání, zanedbává- w«l sestty lékaře-0"'k°mUb¥laSVěř6naPé6e0Staršíh0člověka"napfr" WrÁá.ženejčasIěr^0' Zd'aV°tní nebo Pravníci- 2 výzkumů však PillemeraF,nkelh0/^r0ď'méh0P"risl"šníka(Kosberg, 1988; Mates, 1997: no 300 ooo až i milion s^^6 0dhadŮ ie ve sP°Íeních státech každý rok týrá-takového týrání o 300 % (Grľľ ^ °d 80' let v^|rost, P°čet ohlášených případů ^^sesvýzkumytvrán'116131'' ^ P''"emer a ^hor. 1988). * že nehrnu ^ ^ 8a letech' Páděné výzku- ,S°Usla*anemocnéaw2aii^t0h°t0typu^ Podléhají ženy od 75 let. které J*6 7 ob^. ^^«88; Pi„emer a Finkelhor. 1988). Je možné. lyľľľ^^ sta^s 6rSíaV6ny «ě kovaným napadením točkou a p^. °^ ^an,. ženy si však ^ „, 2 ^ Qdná. ses ;koii,v.~ , aar> v^aie ni z Ze zkoumání pachatelů týrání vyplývá, že někdy jde o manžela či manželku týra-rého člověka, který buď pokračuje v týrání navyklém z dřívějších dob, nebo se wpak mstí za dřívější týrání ze strany nyní oslabeného partnera (Mosberg, 1988; Pitomět aFmkelhor, 1988). S manželským partnerem ovšem žije více starších Mi než s dospělým potomkem; pokud vezmeme tuto skutečnost v úvahu, můžeme zdostupných dat vyvodit, že dospělé děti ve skutečnosti týrají své rodiče častěji než partneři těchto starších Udí {Pillemer a Finkelhor, 1988). Některé tyto ůospélé děti byly samy týrány rodiči, když vyrostaly, a zjistily, zeje přijatelné vůči blízkým lidem používat násilí. Některé se nyní mstí rodičům, kteříje týrali (Kos-berg. 1988). Často jsou však pachateli týrání dospělé dcery, které si k sobě vzaly nemohoucí staré rodiče, aby se o ně staraly. Kromě toho se starají i o své vlastní rodiny a navíc normálně pracují. Většinou jim s péčí o rodiče prakticky nikdo npoméhá a psychická i finanční zátěž je nakonec taková, že vůči svým rodičům Používají násil, - bud aby je lépe zvládaly, nebo aby si .vylily zlosť na situaci, "liž se ocitly (Mates, 1997; Steinmetz, 1993). Nejméně 37 amerických států přijalo zákony, na základě kterých je občan povi-"en ohlašovat případy týrání nebo zanedbávání starších spoluobčanů. Někteří odbor-"fo však zpochybňují účinnost takových opatření, neboť se problémem zabývají, az *«WK týrání dojde. Také programy zaváděné na základě těchto zákonů nedisponuj, statečnou finanční podporou pro to. aby mohly skutečně vycházet vsfrK pot* h^obětítýrání (Canahan. 1988; Kosberg. 1988). Obránci práv starších lid. se.často - - - - orevence - napřed v takové podobě, v nu bydos^ - náhlejší odborná pomoc a podpora. -•■-ho násilí, je třeba pro dyžk týrání dojde. lostatečnou finanční podporou pro to, au, bám obětí týrání (Callahan. 1988; Kosberg, 1988). 0br^^'{todaiěí vnizu, -domnívají, že nejlepší přístup je prevence - naprMaó\i odbomá pomoc a podpora. 'ým dětem byla v péči o rodiče poskytována rozsah ejsi _^ ^ ^ tfeba pr0_ Je-li navíc zneužívání staršího člověka pokracOVan'mrtnera neb0 dítěte. blém řešit komplexně, tedy i jako problém týrám par , a realita PODPUHÉ ideál a _miidf Ml nav'c zneužívání stár*,, 'lém řešit komplexně, tedy i jako problém <. 6-6 rodiny a .nt.mní partneři: ideál a realita podruhé V této kapitole jsme se snažili upozornit na rozpor mez, ****** ^stávam, ,de-^Ch intimní vztahů a jejich skutečnou podobou v béiněm živote. Hovor, jsme 0 « sociální konstrukce .rodiny" - tedy izo.ované nukleární rodiny sestavy, z«a-živite,^^ obrazern většiny dnešních americHých rodin. Tato ,deaV«ace boHuzel piod, I da.s, ofoHc, x -branám a vztahy - jako např. rodiny s jed- Bastavu. totiž že jiná rodinná uspořádaní d víw / j - -tahy - jsou ze své podstaty deviantní č. nenormální. S63 žeta-wrteie, 'ích amer,cK^ ^räo^ ,«« de«n*,ml myíoou představu. »w ívZiany-J . ,.^iHV 6 gender a intimní vztahy ním todítem č\ hon»»55 b. GENoen a intiMN* yzTA Dalším mýtem plynoucím z idealizace izolované nukleární rodiny je pojetí rodiny jako soukromého útočiště před bezcitným veřejným světem. Zjistili jsme, že zatímco pro mnohé z nás představuje rodina místo, kde můžeme být sami sebou, a přestojsmemilováni, je zároveň i místem genderových střetů. Genderová nerovnost charakterizující společnost jako celek se často různými způsoby replikuje audržujeivrodině: prostřednictvím mocenské nerovnováhy mezi rodinnými partnery, nespravedlivého rozdělení domácích prací a pečovatelských povinností, ekonomických potíží domácností vedených ženami a domácího násilí. Mnohé tyto problémy dále zostřuje rasismus, diskriminace na základě věku, heterosexismus a sociální nerovnost. Idea rodiny jako soukromého prostoru rovněž přehlíží, kolika různými způsoby vstupují do intimních vztahů jiné společenské instituce, například stát. Stále znovu jsme se také v této kapitole vraceli ke styčným bodům rodinného života a života v zaměstnání. Ukazovali jsme, že rodinné vztahy nelze chápat oddělené od problémů pracovních, otázkám genderu a zaměstnání se budeme věnovat v následnic, kapitole; vzhledem k prolínání sfér rodinného života a práce se však znovu cbjev,, rada problémů, o nichž jsme hovořili již v této kapitole. Klíčové poimy •Wwtomto v«f«)né a soukromé fé ■NI mxv pohl«|u „a Mxual^ * d°m°V Pfe<)sta^e sféru oddělenou od sféry veřejné ani aktivity, zatímco mladi ;„„ - ^ ™ 'amC'Se mlaaým mužům dovoluje provozovat sexu- ^We4rní,MlnĚtlnlman.elka_^a<:™='' a péče o členy rodiny, kterou v trad.ční .zolované ^"vtrMičnľXTnt^ ^"«4 MHU ^ZT^T manŽe' ~ 0160 st geograficky ä'ilľanľnľ ^ľ' manŽe'ka " ™tka 8 'eJich "zaopatřené děti JJ^..^ ľo,s °a °5tatnň,° a uspěli eieno «»^ se *« nemaií partnera neb°nech,éjí ^ ir* nese 2a domácnost finanč- i pracují za mzdu ——..m.kter, ^,v0 ,en* lidmi, kw n____ aova*o tom, id: manželství mít, t\ nemIt díté Píiduzenství. manielstvl ani adopce, ale Ooporučené literatúra íiKiK R. (ed.) (1998). Issues in intimate violence. Ihousand Oaks, CA: Sage. HosoMrz, R. (1995). Teen mothers: Citizens or dependents? Chicago: University of Chicago Press. Musb». S. 0. (1996). American gay. Chicago: University of Chicago Press. rte£*..l..aTHOMAS. J. L. (1998). Wrath of angels: The American abortion war. New York: Basic Books. ScrWARtz, P., a Rurrun, V. (1998). The gender of sexuality. Thousand Oaks. CA: Pine Forge Press. United Nations (1996). Family^: Challenges for the future. New York: United Nations Publications. Wiston. K. (1991). Families we choose: Lesbians, gays, kinship. New Vork: Columbia University Press. ■' ■<» však považuj! za urči nebyl jediným číhoteoretika. Auieuc . 4, s. 11) například cituje D. H. Mor&a..<., hnané říci. že rodina má v zásade Jediného moderního teoretika a tím je Parsons" (dúra* y 'Podle zprávy Svetové zdravotnické organizace z roku 1998 dochází každoročné na světě ke zhruba 75 milionům nechtěných otěhotnění. 20 milionů z dotyčných žen, z nichž 95 % žije v rozvojových státech, si nechává těhotenství ukončit pokoutně, a to nekvalifikovanou osobou, nečistými nástroji aspou-žitím nebezpečných metod, lakovou metodou může být predávkovaní léky. naloženi velké zátěže na ienino břicho a vsunuti tyčinky ii tehly do děložního hidla. 10 až 50% íen, které podstoupí ilegální končeni těhotenství, má komplikace, iako jsou infekce, krváceni, proražení či protržení dělohy, chronické bolesti pánve a zablokováni vejcovodu. V některých případech vyústí komplikace v úmrtí. Zprá-w upozorňuje na to, že zákony proti ukončení těhotenství zvyšují výskyt neodborně prováděných ukončení těhotenství, který zase vede k růstu počtu úmrtí matek (Bulman. 1998). ä Ve studii, kterou si v roce 1997 nechalo vypracovat Ministerstvo sociálních služeb státu New Jersey. bylo Mtěoo.že zatímco relativní počty ukončení těhotenství v letech 19913Ž1996 ve stálé Ne* Jer^ice^ • mezi priem* sociálních dávek ve státe New Jersey se relativ,, poce. ukorv ■ —•» že nárůst počtu ukončení těhotenství souvis, s .lefot--- vedeným v roce 1992 a přezdívaným uice dětmi (iewin w upozorňuje na to, že zákony p„ Mni těhotenství, který zase vede k růstu počtu um....... Vě studii, kterou si v roce 1997 nechalo vypracovat Ministerstvo sociálna, — *»ěno, že zatímco relativní počty ukončení těhotenství v letech 1991 až 1996 ve stálé New Je,*, Spojených státech poklesly, mezi Přemci sociálních dávek ve státě New Sersey se relativní počet ukon íení těhotenství výrazně zvýšil. Studie konstatovala, že nárůst počtu ukončení těhotenství souvis, s .refor-mami- sociálního systému v New jersey, zejména pak s opatřením zavedeným v roce 1992 a přezdnanym -rodinná zátka" (.rodinný limifj {family cap), které upírá sociální dávky pň,emcům s více dětmi »n< pěných manželství, zjistíme vjejich citových a kázeňských pwMénn^ j«maií 1994; Fu,stenb,rg a Cnerl(n igJ9J NěMefí tvrdí, ie déti vyrůstající v rod.nách S vek*, koriHMfl., vztahem mez, rodič| Jsqu ^ ne.,(Jfišté četnějším, negativním vlivům jako děti rc vedených rodičů (Kurz, 1995) Zdá se ie nejlepsfml Indikátory vyrovnanosti dněte,sou jeho vzt s matkou a konfllktnost vztahu mezi rodiči (Furstenberg a Cheriln. 199Í). ^2á^nú, ktery™, by ^ rozvadu ^en - pfinejmenärm v případě páru s diu*,nitthiM ^^orozvWučiníinXnrmarTlsM^IŠsnadr^ap^^ Colorado. Georgia, mm. Michigan a Pérovanie (^nson. 1996). - "om na svétě. který legalizoval manželské svazky mezi oso--• .-.ředně registrovaným homosexuálním párům 3 Pfijeu zákonů kt - "možnuje určitou formu .. nezavinénéf,0 rcL^^!'m, b^ ^ tento typ rozvodu zrušen - pfinejii.c._ na byty preoiojT™'1" ilní wäenľ manželstvípňllš snadným a poškozuje ieny a deu. . ' Oánsko se v roce Státech Colorado, Georgia. lowa, Michigan a Pensylvánie (Johnson, 1996). bami stejrlého 1989 stalo prvním štětem na světě, který legalizoval manželské svazky mezi oso-P'áva a pov!nn0 n^'' kay}aina několik výjimek přiznat úředně registrovaným homosexuálním pérům s" Párů heterosexuělnlch. 7. GENOERi ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA ***** rodu ženského, jako napi. am^e. Ctené**, expertke M**. —, pozo—, soc10teha v**** a y^unmo pracovnice a jej.ch plurálové .varv. jsou v následujícím výkladu míněna jako generická femínina. tj. zastupují i substantiva rodu mužského. Podobně je tam. kde jde o autorský nebo ínkluz.vm plurál, v pfičestí minulém používána koncovka rodu ženského. Záměrem je poukázat na arbitrárni povahu etablovaného řešení, tzv. nepříznakového maskulína, které patří k těm mnoha lingvistickým prostředkům, jež zkreslují skutečnou povahu lidské sociální zkušenosti, produkují a reprodukují na úrovni jazyka existující genderové nerovnosti a symbolicky „vymazávají" ženský prvek z komunikace (i vědomí). Genderova lingvistika přináší dostatek důkazu o arbitrárnosti .maskulinního" řešeni, jeho nedlouhé tradici i nespolehlivosti. Když hovoříme o ekonomice společnosti, máme na mysli systém hospodaření té které země s vlastními lidskými a materiálními zdroji a rozvoj těchto zdrojů. Lidské zdroje v ekonomice sestávají z pracovní síly. Socioložky již dlouho zdůrazňuji význam prácev lidském životě. Na té úplně základní úrovni je práce nutná, abychom přežily. Práci ale většinou nevykonávají jednotlivci samostatně, spíše jde *tMT,W0St *kUpiny lidí- Ji(*mi strace má jak sociélní, tak eko-Sp0ienstá^ stejně » «industrializovaných Ät^Hb""*1^ -pořádangidé vykonávají různé by hodnota a odméľa^pT h°dn°Ceny " ^ °dměň0vánY- V ideálním Pfípadě rentnimvlastnostem - ^°]am%w^m zaměstnáním odpovídala určitým inhe-ženého úsilí, úrovni zodpľveľ^ %^ VyŽadované dovednosti, objemu vynalo-^•Vpraxisealehodnotap^e031'3^™^' a kter*cn Je Prace vykonává-Piacovní s„y . k rasov. g a ^měna za ni váže více k připsaným vlastnostem V ^to kapitole se amSn™ pris,uě™sti a/nebo například k pohlaví. 2e" a mužů 3 na rozdílné hoaJL"* ^'"^ ekonomické a P'acovní zkušenosti Muži i ženy vždy ^ * a °^ény. které jSOu jejjcn ^ připjs0vany na. **ou a svoj, pláci(1 P'Pracovních možností jim dostupných a odmě- a Rvaných představy .w*** Zá"'Se'a SpíŠe na ku,tumě Předepsaných gJW* Näs ^ -n , a v ržmci jednotllvych spoleenostf se zase pace mužů ařm^.t íacnerne krštUvm „ . »n na tmu Prace wahvm exkursem do historie partici- Jjie7 6 Spo^Vch státech. gen DER, ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA j/l PHP.CUJÍCÍ ŽENY A MUŽI V USA V HISTORICKÉM KONTEXTU MitípBce žen a mužů na trhu placené pracovni sily je ovlivňována množstvím ÍMoru, mezi nimiž hraji velice důležitou roli změny ve výrobě a demografické změny, fyto změny jsou ovlivňovány-, převažujícími genderovými ideologiemi o vhodnosti mitjcti pracovních rolí pro muže a jiných pro žern/J Není pochyb o tom. že jednou z nejdúležitějších změn, jež se odehrály během ůmtenáctěho století, byla transformace americké ekonomiky z převážně země-óélské na industriálni; v důsledku toho se výroba přesunula z farem do továren, lezaiímavé, že se o industrializaci často hovoří pouze v souvislosti s jejím vlivem namužskou pracovní sílu a obvykle se předpokládá, že ženy se přechodu do továren neúčastnily a místo toho zůstaly doma a staraly se o rodinu. To ale platilo pouze Pro určité domácnosti. Všeobecně můžeme říci, že muži vstoupili na trh Placené pracovní síly v počtu značně převyšujícím počet žen^ominantní ideolo-fiie střední třídy totiž tvrdila, že tzv. skutečná žena má zůstat doma a nemá pra-c°vat. Určité skupiny žen - ženy z chudých rodin a rodin pracující třídy, ženy samo-iwtelky, ienyjiné barvy pleti a piistěhovalkyně - si ale mohly dovolit zůstat doma i™ tfdkakoyJNutnost přežít vyžadovala, aby si našly placené zaměstnání. Tvrdá rea'ita pracovního světa tak stála v ostrém rozporu se středostavovskou představou jemného ženství (Cott, 1987; Glenn. 1992; Stansell. 1986). V roce 1800 pracovalo mimo domov pouze asi 5 procent žen. V roce 1900 to « bylo asi 30 procent žen žijících ve velkých amerických městech. Velká vetsi-n* z nich pracovala jako tovární dělnice (Dublin, 1994). V textilkách v Nove Ang-'« se napřít většina pracovní síly v roce 1850 rekrutovala z řad zen (Dublin, "94; Werthheimer, 1979). Ve městech jako Boston nebo New York se zeny ton-^ovalyz^jménavoděvnim průmyslu jako šlčkytGlenn. 1990; Stanul ;. ^ vyKon*,* kusovou praci (nap, ba,ení knih. kroucen doumu n *o °* květin na klobouky pro majetnejší ženy), ^^r^0^ X d*nně v neuvěřitelně nebezpečných podmínkách a za denn, mezi !0 a 18 cent, , když pro n^ závislost na rodině, jiné ji celou nebo témer celou odevzoa J'm pom°t% uživit domácnost tDubtin, 1994). a,e *«y a muži byli od samého počátku segregovan. do j ny erS vyžadova,a š. kvalj,kaci _ což znamena,o také vy ^ ^ fena mužům. Rozšířené stereotypy tfNM se rozené pasivity a fyzické sla- 7 GEN°En, ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA 267 Je 5jednotvárnými pracemi ospravedlňovaly to, že . ---- ___co f\r\cxlt\\iirí r»rárť» Pmc, t»sti žen a jejich větší smířlivost s j------- - hy-V oU napěny ty nejnudnější. neustá,e se opakuj,, prače. Pres-Z byla mzda mnoha žen naprosto nepostradatelná pro přežit, rodiny, presved- loze oyia iriíup 1'»™"--------r . , tiaij" eení. že ženy pracují pouze dočasně, tj. do te doby, než se vdají, bylo pouz,vano ...... ____. tu__..inrUorric iaan- Rp«;kin a Harf- &, ospravedlnění jejich nižších mezd (Kessler-Harris, 1990; Reskin a Hartmann, 1986). Lidé zodpovědní za organizaci práce i mužští pracovníc, tezil, z predpokladu, že placená práce není „vhodná pro ženy". Tvrdili, že žádná žena by nemusela pracovat, pokud by muži dostávali tzv. rodinné mzdy. Odborové svazy ženy systematicky vylučovaly a organizovaly je v oddělených odborech. Navíc se v odborech organizovalo mnohem méně žen než mužů. Dokonce i v odborových organizacích svelkou účastí žen byli ve vedení většinou muži, i když několik nedávných historických analýz ukázalo, že v některých odborových organizacích ženy získaly skutečně hodnotné organizační a manažerské zkušenosti (Gabin, 1990; Glenn, 1990). Přesto byla většina odborů segregována rasově a na základě pohlaví až do třicátých let dvacátého století (Gabin, 1990; Hine, 1989). pEráce ve výrobě byla dostupná hlavně běloškám]Přestože bylo mnohem pravděpodobnější, že si ženy jiné barvy pleti než bílé budou nuceny hledat placené zaměstnáni, možnosti, které se jim nabízely, byly do značné míry omezeny na zemědělskou práci (např. sklizeň ovoce a zeleniny), domácí práce (např. jako poslu-ovaoky a pradleny) (Amott a Matthaei, 1991). V roce 1890 pracovalo 38,7 pro-prlľľ ' Zemědě'StVÍ' 3°'8 jak° ^^ovačky, 15.6 procenta jako **r"13 PraC0Val° Ve **»■0tři d<*ády později zaměst-*oiepcX!; S,UŽbyapréde,n^5P-ent černošských pracovnicapře- ^cr::!^ěstoupi-^3evtovámách —-^.^avaiy se v továrnách s velmi rozšířenou Sacia diskriminaci. .Bělošky mohly někdy začít pracovat až o hodinu později, aosw0tó'r'ly VymOŽenosti iak0 ^delny, čerstvá pitná voda a čisté toalety, byly S^.*"^(Side1'19861s-eo; viz také G,enn'i992)- n^ek; s tou ^imtoukeh° 3 WSPanského pClvodu se Podobala zkušenostem černošky (G|enn vx^T ^ Spojených statech byly obětmi otroctví pouze čer- '^^ZmlT^imn Je také pravda'že ly neJ' a Příslušnice etnicWrh , ne)nure placené práce dostávali příslušníci vuiiLnycn minorit *t 1— služníci etnických minorit ' V6 Srowan! s Plôškami dostávali pří- skě protějšky (viř napři*,™^"1 ^ mZa2' dostavali stále více než jejich žen-n«|núře placenou skupinoi, rľ^' 19SI2C&istoricky byly ženy jiné barvy pletl 268 je ironií, že sociální chaos, který mnohé sociální skupiny během devatenácte století zakusily v důsledku industrializace, urbanizace a emigrace, vedl k vytvoření nových pracovních příležitostí pro bílé středostavovské ženy, zejme-na ty s vysokoškolským vzděláním. Svoje domácí role začaly uplatňovat ve společnosti - začaly se starat o „občanskou domácnost" a lobovat za různé sociální reformy včetně reformy mezd a pracovní doby, zákazu dětské práce, lepšího bydlení pro chudé a opatření týkajících se veřejné hygieny. Některé tyto kauzy podporovaly tím, že zakládaly dobrovolnické organizace nebo do nich vstupova-ly.jině si na nich založily kariéru v tzv. „ženských profesích", tedy ve zdravotnictví, učitelství a sociální práci (Cott. 1987; Evans, 1987). Takové práce nebyly považovány za hrozbu „jemnému ženství", protože se od žen očekávaly dobré skut-ky a péče o druhé, jiné genderové stereotypy se používaly k ospravedlnění náboru žen pro sekretárske a jiné úřednické práce v době, kdy se výroba rozšířila a bylo zapotřebí získat pracovní sílu pro služby. Argumentovalo se například, že přirozená obratnost žen a jejich vrozená poslušnost je přímo předurčuje pro kancelářské Práce (Kessler-Harris, 1982). Myšlenka, žejženská práce je dočasná a ve vztahu * mužské práci druhotná, zůstala bez trhliny a pomohla udržet segregaci na trhu oráče na základě pohlaví a ženské mzdy na nižší úrovnuf Tabulka 7.1 ukazuje míru participace mužské a ženské pracovní síly od roku 1900 do roku 1998. Čísla z prvních dekád dvacátého století ale zakrývají velice důležité aněny. které se ve složení pracovní síly odehrály během první poloviny dvacátého století, zejména během velké hospodářské krize. V Tabulce 7.1 si můžete všimnout, že mezi lety 1920 a 1930 se participace mužské pracovní síly nepatrne snižte, zatím-co ženská trochu vzrostla. Mnoho vdaných žen vstoupilo během krize na trh prace, aby podpořily své rodiny, když se jejich manželé ocitli bez práce. Tyto zeny byly bohu-fel často obviňovány z toho, že kradou mužům práci, i když „ve skutečnost, vseob-— -regace na zák.adě pohlaví na trhu práce znamenala, že -Lns 1987 s. 46). Je nutné připomenout, ze uredmcke --.a vykonávaly, byly na rozdíl od muz-- 1 '•mne na ekonomie a. Mnoho vuu.., když se jejich manželé ocmi žel £asto oov.nv^ny z toho, že kradou mužům práci, i když „ve s*Mi«*»~ iímající segregace na základě pohlaví na trhu práce znamenala, že ženy a muz, znd-kakdy soutěžili o stejné mista" (Evans. 1987. s. 46). Je nutné připomenout, že úřednické •° * °ráce ve službách, které ženy převážně vykonávaly, byly na rozdíl od muz-- —č,ní ve výrobě a stavebnictví méně citlivé na ekonomie--■'-méně „mnohé státy unie, města a škoí J-né ženy či tuto možnos' ZAMĚSTNANOST A EKONOÍ* iímaiící segregace na kakdy soutěžili o stejná místa" (Evans. 15»..-práce a práce ve službách, které ženy převážně vykoná skych „dělnic^ zaměstriání ve výrobě a stavebnictví méné cithve na,,.. ké proPady (Reskin a Hartmann, 1986). Nicméně .mnohé státy ume, města asko!-úřady pňjaly zá weré Mkazovaly vměstnávat vdané ženy či tuto možnost omezovaly. A proto-e ^ ^ ^ ještě připisovaly roli živite.e muzum, zeny. ^ré placenou pr.c. arauiy neöojf neby(yschopné najrt, zjistily, zeje pomocné prc-erar"V Pro nezaměstnané trvale diskriminují" (Evans. 1987, s. 47). ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA Na počátku druhé světové války se americká ekonomika vzpamatovala a roz-mach válečné produkce vytvoril nové pracovní příležitost, pro miliony Udí. zejména pak pro ženy. Odvod velkého procenta mužů do války vedl ke kritickému nedostatku pracovní síly, což přinutilo zaměstnavatele, aby začali přijímat ženy na místa, která tradičně vykonávali muži. V letech 1940 až 1945 vstoupil na pracovní trh nebývalý počet žen, důležitější ale bylo, že ženy mohly poprvé vykonávat práce, které do té doby vykonávali pouze muži - například svářečství, nýtování, práce v loďař-ském průmyslu a výrobu nástrojů. Přestože diskriminace žen jiné barvy pleti než bílé nadále pokračovala, otevřely se jim během války nové pracovní možnosti, a to nejen v dělnických oborech, ale i úřednické práce či práce v oblasti zdravotní péče (Glenn, 1992). Během celého trvání války vedla federální vláda agresivní kampaň scHem přilákat ženy na trh práce, přičemž apelovala na jejich smysl pro patriotismus. Vláda také vyzývala zaměstnavatele, aby ženám platili stejné mzdy, jaké by dostávali muži, a sponzorovala mateřské školy. Oba tyto kroky sloužily jako velíce důležité praktické pobídky (Bergmann, 1986; Gluck, 1987; Milkman. 1987). TABULKA 7.1 Míra particln*----- 1% BA-.- d0(!^'Wchsepf3covnr Bureau°ku 1970 stabilně klesá, covní segregaci pod„ D0T"!* ,ako ,nc)ikätor. Je dokonce možné klesající pra-^ Nicméně i přes pä,^ V6tžině P<"<™"- ' míra - .vku 1970 stabilně klesá. .—'cjako Indikátor, je dokonce možné klesající pra-trend. Nicméně ľpfeí ^ pr"oslových zemích považovat za Nízká míra segregace rľJ^1™6^^3 se6re*ace v těchto zemích vysoká. 0e ponlavi' kterou vykazuje Itálie a Japonsko, může být I GENOEn, ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA jednoduše funkcí jiné klasifikace zaměstnání v těchto zemích. Japonsko například používá velice široké kategorie zaměstnání (jako například profesionální, technické a manažerské), zatímco jiné země používají detailnější dělení (například lékař ízúravotní sestra) (Roos, 1985). Poslední zprávy ukazují, ze diskriminace na základě pohlaví v Japonsku roste od chvíle, kdy došlo k propadu japonské ekonomiky (Sanger, 1994). jjento fakt ukazuje na hlavní slabinu indexu diference: jeho citlivost na různé klasifikace zamestnaní. Čím širší kategorie zaměstnání, tím pravděpodobnější je, že index bude nižšUJacobs a Lim, 1995; Reskín, 1993; Sokoloff, 1992). Tak se stalo, že jedna stuaie ve Spojených státech, která používala deset poměrně širokých kategorií zaměstnání, prokázala, že index diference je 40, ten ale vzrostí na 62,7, když bylo použito 426 detailních kategorií zaměstnání ()acobs, 1983). Druhý vážný problém spojený s indexem diference je, že zakrývá oborovou a podnikovou segregaci na základě pohlaví; k tomu se vrátíme později (Carlson, 1992; Reskin, 1993). TABULKA7.2 Pracovní^gre^cepwllepohl^ Index diference (D)_ Země Itálie japonsko Německo Francie Spojené státy Švýcarsko Rakousko Nizozemsko Nový Zéland Kanada Švédsko Velká Británie Austrálie Irsko Norsko Lucembursko Dánst*0 24,6 25.1 36.4 38.3 38.4 39.2 39,2 39.9 41,9 42,4 43.2 44.4 47.1 47.6 47.9 48.9 49.7 p/flrne„:ja^aum,1995.s,27e. 273 , EKONOMIK* 7 GENOER. ZAMĚSTNANOST A Další způsob, jak měřit pracovní segregaci podle pohlaví, nabízí jednoduchý pohled na procentuální zastoupení zaměstnanců jednoho a druhého pohlaví v určitém zaměstnání. V Tabulce 7.3 je uvedeno deset zaměstnám s největším zastoupením mužů a žen. Jedním z nejzajímavějšícn zjištění, které v Tabulce najdeme, je naprostá absence jakéhokoli překrývání v zaměstnáních, která muži a ženy zpravidla vykonávají. Data ukazují, že muži jsou koncentrováni v kvalifikovaných dělnických oborech a odborných dělnických oborech. Ženy se naopak soustřeďují ve TABULKA 7.3 Deset nejčastějších zaměstnání pro muže a ženy, 1997 Muži_ Stavební dělník (napr. tesař, zedník) Strojní obsluha, kromě jemné mechaniky Řidič nákladního vozu Vedoucí v obchodě či majitel Inženýr Bezpečnostní služby Inapí. policista, detektiv, ostraha) Mechanik či opravář motorových vozioet či vybavení Maloobchod, maloobchodní nebo osobni služby Domovník nebo uklízeč Manipulace s materiály (např. leíábnik. buldozerista) Ženy_ Učitelka, kiome vysokoškolských a universitních Sekretářka Různé pomocné administrativní síly tnapí. kancelárska úřednice, bankovní pracovnice na přepážce) Predavačka, maloobchodní nebo >XroSni obsluha, kro"™*' počet 3 3<55 000 2 383 ooo 1 836 000 1 7isooo 1 654 000 1 5°H°" - .vuuuci dolů ze strany Komise pro rovné příležitosti v zaměstná-slrlfSľ Empl0ymem ^Wrtunraes Commission) na 1 ženu ku každým 20 řeme-1 rn, odborným dělníkům a pracovníkům v těžebním průmyslu (Equal Employment Opportunities Commission IEEOC), 1991). ameriľé^uhľprľc00T5866'88306 ^ ***** M™ dů,ežitým ^butem bylo na trhu práce dosailľ* ™ SVéta' 8 t0 1 PFeSt°' * P'etaci pracovní segregac 19951 PfeSn°U počet zen v urfeitých zamě P°Ůle P0WaVÍ kompliku)e několik faktorů. Za prvé, zdvojnásobil.ztrojnásobilľeto"'* hlSt°riCky tak nízky' že ká*1 se řekněme práci nyní vykonává mnoho ^ dokonce desetkrát, neznamená to. že tuto en nebo že takovému odvetví již nedominuj! muži. 7 GENDER. ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA e76 mŕíklad v roce 1974 tvořily ženy pouze 3 procenta právníků; v roce 1997 tento počet stoupl na 31 procent; to ale stejně odpovídá méně než 160 000 právničkám v celých Spojených státech (U. S. Department of Commerce, Bureau of the Census, 1993: U. S. Department of Labor, 1998b). Přestože počet žen zaměstnaných v kvalifikovaných dělnických profesích v letech 1960 až 1970 vzrostl téměř o 80 procent, v roce 1997 ženy tvořily pouze 1,3 procenta tesařů. 1,3 procenta instalatérů, 1,5 procenta automechaniků, 2.2 procenta elektrikářů a 3.5 procenta malířů (Sídel, 1986: U. S. Department of Labor, 1998b). Druhým faktorem, který možnost utvořit si přesnější obrázek o pracovní segregaci podle pohlaví komplikuje, je fakt. že se v posledních letech několik oborů, kde převažovaly ženy, ještě více feminizovalo. Například v roce 1970 tvořily ženy 56,8 procenta všech zaměstnanců v občerstvení, ale v roce 1997 se toto číslo vyhouplo na 69,3 procenta. V roce 1950 ženy tvořily 77,7 procenta všech účetních. Do roku 1997 se toto číslo zvedlo na 90,6 procenta (Reskin a Hartmann. 1986; U. S. Department of Labor, 1998b). Pracovní segregaci podle pohlaví dále komplikují rozdíly týkající se různých zaměstnaneckých skupin pracovnic. Velmi důležitý je například věk pracovní síly. Pracovnice nižších věkových kategorií mezi dvaceti a čtyřiadvaceti lety. které se na trhu práce objevují poprvé v zaměstnáních na plný úvazek, vykazují o něco menší index diference než starší pracovní síla. Jde zejména o mladé ženy, kterým se daří pronikat do oblastí, ve kterých tradičně převažovali muži. jako jsou strojírenství, véda, management a administrativa (Komise pracovníků ve vede a vývoji [Commission on Professional* in Science and Technology). 1992; Res-Wn a Hartmann, 1986; ale viz také Wright. 1996). Vzdělání také figuruje jako nežitá proměnná, úroveň vzdě.ání žen negativně koreluje s mírou pracovní segre-6ace podle pohlaví (Reskin. 1993). Reskin (1993, dále ukazuje, že přestože se Wšší vzdělání nezdá být spojeno s fluktuací středoškolaček mezi zamestnaním, je pro jejjch pohlavf typické. a zaměstnáním netypickým, zda se ze ma vl'v "a to, zda v zaměstnání, které je ^cky dominováno muž., zůstanou ci ne, Pokud tam jednou vstoupí. . , , , y , .,, ip ,3Sa a etnický původ. Jak ukazu- Dalsí faktor, který musíme vzít v úvahu, je rasa a eimc*y v jecarlson(1992 s 2713>,h,aví a rasa společné strukturuj, zkušenost, jed-na trhu práce a jfeh konkrétní materiá.ní výsledk^autoruv důraz . etický pokles v indexu diference je možné prokázat v průběhu sedmdesa-tých u žen jiné barvy pleti než bílé. zejména pokud jde o Američanky hlspan- . EKONOM|KA '■ GENOER. ZAMĚSTNANOST *> skéno a asijského původu. Tyto úspěchy byly nicméně do uráte miry oslabeny , průběhu osmdesátých let (Carlson. 1992). Na rozdíl od zkušenost, bélošek se zdá že pouze velice malá část poklesu pracovní segregace podle pohlaví týkající še rasových a etnických minorit je výsledkem pronikání žen jiné barvy pleti do odborných povolání, což .naznačuje, že růst integrace podle pohlaví týkající se nebělosského obyvatelstva se odehrál na nižších příčkách žebříčku pracovní distribuce" (Reskin a Hartmann, 1986, s. 23; víz také Glenn, 1992; Lewis a Nice, 1994). Přestože mezi jednotlivými rasovými a etnickými skupinami v rámci širších kategorii existují významné rozdíly - například mezi Američankami japonského původu a vietnamského původu -, velká většina přesunů týkajících se příslušnic etnických minorit se v posledních letech odehrála pouze v rámci oblasti služeb dominovaných ženami. Zatímco například ženy hispánského původu se nadále koncentrují ve špatně placených místech v oblastech dominovaných ženami, tj. v potravinářství, elektronice, oděvní výrobě (šití a stehování) a domácí službách, jejich počet se zvýšil i v administrativních oblastech, kde početné převažují ženy, «,menanasekretářskýchaúřednickýchmístech(EEOC, 1991; U. S. Department ľáľdT06' BUľeaU °f CenSUS> 1997: Zavella' 1987>- * Podobným zmé- ziednohonrrv-o-.- z iednohn „ """i období se ieú^ - /,u ^ouze du pro- ^lo^ct 1 Sah'V btvy p ľ * Zaměstnánítypjckv dom, ^i.Mľľ^^ern0škvlP'ľ;mr0hem ^ích -pěchú než i do zaměstnání typicky domi--v. v» piet, mnohem rr ě vykonávají černošky, Hispánky a Asiatky pouze 5 procent řídících mist. Mezi manažerkami tvoří bělošky 86 procent, černošky 7 procent. Hispánky 5 procent a 2,5 procenta manažerek je asijského původu (.Minority League Lag", 1997), Na profesionálním pol, Si muži z etnických a rasových minorit nestojí o mnoho lépe. Jak uvedl jeden fedPráiM ,ůu . Y~ m™ k • "^"'"ly/zkumny orgárl rasa je v zaměstnání obtížněji překonatelnou barierou než DOhlavini e r, V- že pouze 7 9 ~>> Depattmenl 01 ^oi, 1997). Všeobecně se dá nci. -žen i Ĺ* Wr.eWa a,TOamBrtcké Populace a 4,3 procenta hispánské populace «n i muzu - bylo v roce 1 -"a základě pohlaví klesá te x * V d°bě pracovní se&e*ace Co * týká vétšiny zaměs,na7-P°kleS 56 m P°UZe určitích skuP|n POpu"a<»-^dennísoučéstíjejichpra J!"''6 PraCWní se^gace na základě pohlaví kaž-h^«ováhyreSegregaci ^*™>- "™ic změny, ke kterým došlo, jsou zne-1,kovou na ätóTJľ na tów»« Pohlaví ve všech oblastech a pod sbo 7.3 DŮSLEDKY PRACOVNÍ SEGREGACE NA ZÁKLADĚ POHLAVÍ jedním z vážných důsledků pracovní segregace podle pohlaví je to, že omezuje pracovní možnosti. To se pochopitelné týká obou pohlaví, ale jak si jsme již všimly, více nevýhod nese pro ženy, protože to, čemu se normálně říká „ženská práce", ssebou nese několik velice negativních asociací; Lidé pokládají mnoho ženských zaměstnání-například místo knihovnice nebo učitelky na základní či v mateřské škole - za nudné a jednotvárné práce. Dále se předpokládá, že ženské práce jsou charakteristické mnohem menší samostatností než mužské a že vyžadují mnohem méné kvalifikace či inteligence. A co je možná nejdůležitéjší, ženská zaměstnání obvykle nabízejí mnohem méně odměn v podobě stálého platu, mobility, ochrany zaměstnaneckými odbory, výhod a prestjžějPracovní segregace na základě pohlaví uzavírá ženy v těchto zaměstnáních více než muže (Burris, 1989; Doyal, 1990a; Williams, 1992; 1995). Jedním ze zajímavých způsobů zkoumání toho, jak pracovní segregace podle pohlaví ovlivňuje pracovní možnosti, je studium zkušeností lidí, kteří získali zaměstnání v oblastech tradičně asociovaných s opačným pohlavím. Ve své klasické studii žen a mužů ve vedoucích pozicích Rosabeth Moss Kanter(1977, s. 209) tento problém analyzovala v rámcíTzv. tokenlsmu, tj. marginálního statutu kategorie zaměstnanců, kterých je nadaném pracovišti relativně málo. S tokeny je podiel Kanter „často zacházeno jako s reprezentanty vlastní kategorie, spíše jako se ' symboly než jako s individualitám^ Kanter identifikovala několik vážných důsledků, které marginální pozice tokenúm Přináší. Kvůli své neobvyklosti vdané pozici jsou předmětem mnohem usilovnějsíkon-troly ze strany ostatních. Tím je na ně vyvíjen velice silný tlak, aby pracovali úspěšně, což vytváří vysoce stresové pracovní prostředí. Dále tokeni zakoušejí to, co Kanter nazývá zvyšování hranice, tm. že dominantnískupína má tendenci přehánět rozdíly mezi sebou a 2ástupci tokenové skupiny a chová se k nim jako k outsiderům, vedkyne si všimly, žfieny jsou občas vylučovány z formálních informačních sítí, které by Jim vjejich zaměstnání mohly velmi pomoci. Mnohem častěji jsou ale vylučovány i z neformálních sítí, které mohou být pro výkon jejich povolání a pracovní postup nemene dule žitéj Mužijsou si dobře vědomi toho, že důležitá rozhodnutí se nepřijímají pouze v zasetích sálech nebo na setkáních s odbory, ale také na golfových hřištích nebo v místních hospodách A přesně do těchto typů neformálních společenských c, obchod-ní<* aktivit přijímají spolupracovníci 5i nadřízení ženy s nejmenší pravděpodobností (Couric. 1989. Davies.NeUley i998;Scott, 1996; U. S. Department ofLabor, 1997).» stnanost a ekdnqmika GENOER. ZAMĚSTNANOST A EKU" Kanter hrdí, žetokenismus je problém čísel, a proto by se pracovní zkuše-zaměstnáních, která jsou pro ně atypická, měla zlepšit s nástupem ■tu žen na tvto ňozice. Zimmer í1988. s. 7?i a iiní řnanř Rlum = c~:.u nost žen v ------■ ^«fv\,i n spočtu žen na tyto pozice. Zimmer (1988. s. 72) a jiní (např. Blum a Smith, 1988- Franklin a Sweeney. 1988; Williams. 1995) však ukazují, že „negativn, postoje mužů k ženám na pracovišti... se zdají být mnohem méně motivovány malým počtem žen na daném pracovišti než tím. že muži vnímají ženy jako sociální minoritu -tento názor je založen spíše na představě podřízenosti než na malém počtu". Jinými slovy, [nejpodstatnějším faktorem", který určuje pracovní zkušenost, „je sociální statuVtokenové skupiny, nikoli její početní nedostatek^(Williams. 1992. s. 263). A tak přestože ženy i muži v pozicích atypických pro jejich pohlaví diskriminaci zakoušejí, její formy a důsledky se značně liší právě podle pohlaví. Ve své fascinující studii mužů v zaměstnáních dominovaných ženami došla socioložka Christine Williams (1992; 1995) ke zjištěním, která tato tvrzení silně podporují. Výzkumné pracovnice, které se studiem žen v povoláních pro ně netypických zabývají, dokazují, že se ženy obvykle setkávají s diskriminací při přijímání a povyšovaní a že ve svých snahách nalézt si cestu nahoru pracovní hierarchií narážejí na tzv. „skleněný strop-^ieněný strop odkazuje na neviditelné bariéry, které omezují pracovní mobilitu pracovnic směrem nahoruf jde zejména Pň nnilmlľ d°ľa'K mUŽŮm 56 V 2améslnáních pro ně atypických dostává mm UOTS.m mMm " hto'»« takovýchto profesí. Poole a nižái* (ti w íeinvrv - "' ~"'"uíi v oborech nm "-----•)"'""-> proresi. Podk S**-* **» směrem n;h;:™«; - - profesi. Jak0 kdyby jeli ^ úrovních ľlľľ °J0Vat' ^ « «•**■■ Pozici Vpon*néWadnéfn n,Ch'> "rovních pr0fese " UdľŽe" P°ZÍCi skéh y ze stranv nadřízených d^nujížen::,0",e 51 J^imiy 6astn 00 podp°ry; ovnrw 'ľ Chybuj,0maskulinitěmužú ľ?**** 26 ««« dětsko ľrľrym WÍ,,iamS Pr°váděla « *«N* **£Ä ^mJ^^^ předpok,, E6í ladem ^^^:^PouZemuže.Meří V,kam' « 10.5 proceň 2Z " ***** U "M v roce 1966) y ^ciiid, coz je o neco méně npíno ni Populace v roce 1995) zle - . Procenta (míra chudoby normál- em pomaleji (U. S, Departmente' * * St8rŠÍCh Žen proJevuJe ™* ^ 58 procent Popu,ace Z^ľ^' °f the Census'19^). P* mezi starší populací tvořivý nez ^tasedesäti ženského pohlaví, ale ženy mezi starší p0pulací, m chu^h a více než 80 procent chu- 2 m žiji v jednočlenné '2 ^ d0máCn0Sti- Dvě třetiny sta, Z, ľT -věÍT"r:]S0U ^ » oproti béžnému steré- * » míra chuu0by starších rS^"^^"^^-- obecně •kle"*i> v jednočlenné domácnosti, dosa- gender, zAMÉSTNAN0ST a ekqnom(ka nuje výše 22 procent v porovnání s 5,4 procenta míry chudoby u starších lidí kteří žijí v páru. a s 12 procenty míry chudoby u starších lidí, kteří žijí s někým jiným. Musíme si však také uvědomit, že zde opět dochází k prolínání faktorů rasy a pohlaví, které zvyšují riziko, že starší lidé budou vystaveni chudobě. Starší černoši, kteří žijí v jednočlenné domácnosti, jsou například chudobě vystaveni dvakrát více než starší bělošky, které žijí v jednočlenné domácnosti. Míra chudoby starších černošek, které žijí v jednočlenné domácnosti, je dokonce třikrát vyšší než míra chudoby u starších bélošek ve stejné situaci (U. S, Senáte Speciál Com-mittee on Agíng, 1991). V této souvislosti Davis a její kolegyně poukazují (1990, s. 43-45): „Jak naznačují tato čísla, chudobě jsou nejvíce vystaveny starší ženy, které žijí v jednočlenné domácnosti - často jde o nebélošské vdovy v pokročilém věku nebo se zhoršeným zdravotním stavem ... Když starší lidi, kteří žijí v jednočlenné domácnosti, rozdělíme podle pohlaví, věku a rasy, nejnížší míra chudoby je v kategorii bělochů mezi 65 a 74 lety ... a nejvyšší je v případě nebělošských žen ve věku 85 let a více ... ještě znepokojivější jsou ovšem důkazy, které naznačují, že koncentrace chudých mezí staršími ženami, které žijí v jednočlenné domácnosti, v dalším století dále poroste ... Zatímco většina starší populace na tom bude v Příštích třiceti letech ekonomicky lépe, počet žen s příjmem nižším, nežje částka odpovídající 150 procentům míry chudoby, zůstane vysoká: 45 procent v roce 1987 a 38 procent v roce 2020 ... V případě vdov se situace mírně zhors., př> cemž počet těch, které se ocitnou pod hranicí chudoby nebo těsné nad n, na konc, století vzroste ..Jdo roku 2020 bude chudoba u starší populace témer výhradne Problémem starších žen^f ch m bedním z důvodů, proč jsou Star* zeny vrce vys * •"uše fakt, že je na světě více starších žen nez muzu. Zeny se vs <* vyššího věku než muži (viz kapito, 11). »n déle * ■"obnos.. * spotřebují svoje úspory a tfftM^^^^ , s. 209-214. »T a EKONOMIKA nich Ženy vstupují ve velkém počtu dobrovolně. Jejich argument je postaven na premise, Že se ženy primárně věnují rodině a domovu, a proto si vybírají nenáročná zaměstnání, která vyžaduji malé investice do vzdělání a dovedností, neboť se chtějí více věnovat svým domácím pracím. Jinými slovy/ženy se rozhodují investovat do zaměstnání mimo domov méně než muži, a proto za to dostávají méně než muži, Toto vysvětlení se nazývá teorie lidského kapltáluj Při hodnocení této teorie se nejdříve budeme věnovat problému „volby" zaměstnání ze strany žen. Jak jsme se dozvěděly v kapitole 6, je zcela nepochybné, že ženy nesou za péči o domov a rodinu primární zodpovědnost. Není však zcela jasné, do jaké míry je přijímání této odpovědnosti dobrovolné^}!avní slabinou teorie lidského kapitálu je fakt. že nerozlišuje mezí omezeními, která na sebe kladou samy ženy, a strukturálními omezením^Mohou se například matky, které nepracují a které nemohou nalézt finančně dostupnou a spolehlivou péči o děti, „svobodně rozhodnout", že zůstanou doma mimo trh práce? Studie naznačují, že pět ze šesti žen, které jsou mimo trh placené práce, by na trh práce vstoupilo, pokud by se jim podařilo nalézt odpovídající péči o děti (Barrett, 1987; Reskin a Hartmann, 1986). Rozhodnutí zůstat doma nebo přijmout práci s nízkým platem, protože pracovní doba a pracovní uspořádání lépe odpovídají potřebám péče o dítě. jsou nej častější reakcí na strukturální omezení pracovních příležitostí žen - tj. neschopnost naší vlády implementovat federální politiku péče o děti (viz Komentář 7.2). Jak jsme již uvedly, většina žen s velíce malými dětmi pracuje mimo domov. Výzkum navíc ukazuje, že v rozporu s argumentem proponentů lidského kapitálu Etoupá pravděpodobnost, že se stoupajícím počtem dětí bude žena pracovat v netradičním zaměstnány Přestože matky malých dětí se snaž, vyhýbat zamést-náním s rotujícími směnami kvůli obtížím, které to přináší v souvislost, s peci o det,. větší počet dětí pozitivně koreluje se snahou žen opustit zaměstnán, ve kterých ^minují ženy, a najít si cestu do zaměstnání, kde převažují muz,(Res,n i*U. Tato zjištění se dají snadno vysvětlit faktem, že vyšší plat, "<*>^J *^ro^^ Přitažlivými pro ženy, které významné finančně přisp.va,, na chod své *C 1992; Padevic a Reskin, 1990; ^^^l^,^ 'HdyžSenezdá,žebymanželskýstava_ma-^ Pucovat vzaměstnáních, kde převažuji muži, volba takové ^ ^ omezena jeho dostupností. Termín dostupnost zde po rovnou šancí "»» místa, ale i míry, v jaké se žadatdka o danou prác, domnívá, 298 7 GENDER. ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA - „Mrfskat ze bude na daném místě vítána a že má sanc, na něm uspět. Zľŕn »né. ženy nebyly například historicky primány do zaměstnání, jako ísou lotfařství neho hornictví, ale důkazy ukazují, že v okamžiku, kdy se jim tato zaměstnání otevřela, ženy se snažily tato zaměstnání získat (Kesselman. 1990; Reskin aHartmann, 1986; Tallichet, 1995). Důležitý je však také počet žen, které již daná zaměstnání vykonávají, neboť tyto ženy nabízejí odpovídající rolové modely a mentc-ring pro další aspirantky na taková zaměstnání (Ferguson a Dunphy, 1992; U. S. Department of Labor, 1997; viz také kapitola 4). Pokud se v daném zaměstnání vyskytuje jen malý nebo nulový počet žen, je pravděpodobné, že ženy budou dané zaměstnání vnímat jako jim uzavřené a jen velice zřídka se do něj budou snažit proniknout. Chy-béjí-lt ženy v určitém zaměstnání nebo oboru, řiká to ostatním ženám jasně: Je nepravděpodobné, že se vám zde podaří uspět (Riger, 1988). Je možné, že některé ženy se rozhodnou do určitých zaměstnání nevstupovat, protože se nechtějí vystavovat diskriminaci nebo prostředí, které je k ženám nepřátelské (Riger, 1988). Výzkum také ukázal, že muži se ženy snaží z určitých zaměstnání vyloučit například tím, že je úmyslně vylučují z určitých aktivit, nebo dokonce tím, že sabotují jejich práci (Reskin, 1993; Tallichet, 1995peskin a Roos (1990) zjistili, Že čím větší moc muži na pracovišti mají - moc se měří podle toho, jaká je průměrná délka zaměstnání a procentuální zastoupení mužských zaměstnanců, kteří jsou belosi, mluv, anglicky a jsou v nej.epších letech -, tím nižší je zastoupení žen v daném zamestná^viz také Kay a Hagan, 1995). Historický výzkum také ukázal, že akti-2< e« rych odborových svazů úspěšně vyloučily ženy z určitých typů zaměst- ? ^r^rrr: :r—,a ve,i- °" zaměstnavatelů vyžadovaly, aby ženám, • ^ " * * vměstnávání žen se tím staloL * mzdu Jak° mužúm: stalo pro zamestnavateie finančně méně zajímavé. Komentář 7.g Dltetna p*č„ 0 flôu práce je ve Spojených státech stálen JS0U m kt6fi *^«*na na základě předpokladu, aoma postará (She" Jl aetl- ■mají také manželku, která se o děti ■ Jak jsme a e vidělv t=>i,♦„ v'aeiy, tak tomu není. Během posled- 7 GENDER. ZAMĚSTNANOST EKONOMIKA nich pětadvaceti let se počet rodin s matkou samoživitelkou značně zvýšil a ženy s dětmi předškolního věku jsou jedním z nejrychleji rostoucích segmentů pracovní síly Federální vláda a většina zaměstnavatelů ale na tyto demografické změny reagovala přinejmenším neefektivně. Na rozdíl od nejméně 146 jiných zemí Spojené státy nemají oficiální vládní politiku upravující placenou rodičovskou dovolenou a jsou také jednou z mála průmyslových zemí, kde chybí systém péče 0 dětí, jejímž zřizovatelem je stát (Haas, 1992; Spojené národy, 1998). Až do roku 1993 neměly Spojené státy žádný federální zákon, který by zřizoval rodičovskou dovolenou. Stávající Zákon o rodinné a zdravotní dovolené vyžaduje, aby zaměstnavatelé s více než padesáti zaměstnanci poskytovali ženám 1 mužům neplacenou dovolenou v délce až dvanácti týdnů po narození nebo adopci dítěte nebo v případě péče o nemocné dítě nebo člena rodiny. Tato politika je v ostrém rozporu se zákony platnými v jiných zemích. Švédsko například zavedlo národní politiku placené rodičovské dovolené jak pro otce, tak pro matky již v roce 1974. Bylo první zemí, která podobný zákon přijala, a i nadále má jednu z nej-komplexnějších politik v této oblasti ve světě0le i rozvojové země jako například Súdán, Kamerun a Nepál mají národní politiky placené mateřské dovolené. Pouze Austrálie, Nový Zéland, Lesotho, Svazijsko a Papua-Nová Guinea a Spojené státy takovou politiku nemají (Organizace spojených národjíJl998]. Výzkumy týkající se Zákona o rodinné a zdravotní dovolené ufauují- že je mnohem méně pravděpodobné, aby si muži tuto dovolenou vybírali, a to zejména ze dvou důvodů. Za prvé jde o peníze. Jak jsme viděly, mezi muži a ženami existuje značný platový rozdíl a jen malý počet rodin si může dovolit, aby na neplacené rodičovské dovolené zůstával otec, který obvykle vydělává více -M** d-hé, přestože mají zaměstnavatelé povinnost nabízet dovolenou jak muzsk m ^k ženským zaměstnancům, studie ukazují, že se muži obavaj,, ze j jej** zaměstnavatelé budou vnímat jako méně oddané práci, pokud —^ -,„n,- rfřtčtp Muzi se obávají, ze oyje nou déle než jen pár dní těsně po narozen, dítěte, mu ^navate, zato, žejdouna ^^^^ to". 1992), Tyto obavy nejsou neoprávnene, něhot ^ na zaměstnavatelů se domnívá, že by si Jej,ch muzsti ^ ^ ^ «*ec žádnou rodičovskou dovolenou ' žovány za skutečné ženy Sta *T'Í ^ ^ ^^J^noduše pováné křehkosti a leJIZZT ^ ^ ^ jí nám často naši studenti a studentky. Výzkumy nicméně ukazují, že sexistické a rasistické ideologie ze současného trhu práce nezmizely. V jedné nedávné studii, kterou provedla Komise pro skleněný strop (Glass Ceiling Commission) - federální výzkumný výbor v rámci ministerstva práce, bělošští manažeři tvrdí, že ženy zaměstnankyně nejsou „dost tvrdé" a že „nejsou ochotné stěhovat se za prací". Černochy popisují jako „ty, kteří jsou nedisciplinovaní a vždy chodí pozdě", a Hispánce jako „pijáky a fetáky, kteří nechtějí pracovat", tedy pokud nejde o Kubánce: ty považují za „statečné exulanty z komunismu" (Kilborn, 1995). Objektivní důkazy tyto stereotypy popírají - například pokud zohledníme mateřskou dovolenou, mají ženy mnohem méně zameškaných hodin než muži a Hispánci pracují déle než běloši (Kilborn, 1995). Tyto stereotypy jsou nicméně značně rozšířené a hrají nepochybně velkou roli, ať již vědomě, či podvědomě, v rozhodnutích řídicích pracovníků při najímání pracovních sil (víz také Antilla, 1995). V myslích mnoha zaměstnavatelů a široké veřejnosti tedy skutečně zůstává silně zakořeněno přesvědčení, že existují určitá zaměstnání, která nejsou pro ženy nebo muže od přírody vhodná (Reskin, 1993; Tallichet, 1995). Studie ukazují, že zaměstnavatelé často činí rozhodnutí o přijetí do práce na základě přesvědčení, jaké typy zaměstnání mají ženy rády (viz také Komentář 7.3). Obecně se například věří, že ženy preferují zaměstnání, která jsou čistá a relativně snadná. Atak zaměstnavatelé, kteří provádějí nábor do tradičně mužských oblastí, mohou své rozhodnutí nepřijmout ženu ospravedlnit tím, že žena by takovou práci nechtěla nebo by v ní nebyla šťastná, protože jde buď o špinavou, nebo obtížnou práci. Tato rozhodnutí jsou ale spíše racionalizací, neboť výzkum ukazuje, že ačkoliv ženy dávají přednost čistým pracovním podmínkám, a v tom se neliší od mužů. nejsou zaměstnání, ve kterých převažují ženy, o nic čistší než ta, která vykonávají převážně muži (Jacobs a Steinberg, 1990). Výzkum také ukazuje, že existuje mnohem větší pravděpodobnost, že zaměstnankyně v oborech, kde převažují muži, budou svoje zaměstnání vnímat jako snadné, než je tomu v případě zaměstnankyň v oborech, kde převažují ženy (Glass, 1990). Čisté pracovní podmínky a snadnost zaměstnání nejsou prosté dost vysoko na žebříčku hodnot, které jsou pro ženy rozhodující. Místo toho se ženy spíše zajímají o stejný plat za stejnou práci, finančně dostupné zdravotní pojištění, placené nemocenské a penzijní pojištění a důchodově pojištění (U. S. Department of Labor, 1994). 308 é takhle už prostě nepřemýšlejí," říka- 7. gendeb, zaměstnanost a ekonomika 7- genoeh, zaměstnanost a ekonomika 309 <0mS"tarĹI základe genderu na globálním trhu práce RMde.en. práce n*** J podmíněna a že derové stereotypy prostupují výrobními procesy na celem svete, pncemz se Lí s dalšími nerovnostmi na základě rasy nebo etnické príslušnosti, společenské třídy a geografické lokace. Abychom tento fakt lépe pochopily, je nutné prozkoumat, jak je ve stávajícím globalizovaném světě organizována výroba. Velká většina zboží, které považujeme za běžné - například oblečení, VCR, CD přehrávače a počítače - Je do značné míry vyráběna mimo území Spojených států v rozvijejících se ekonomikách Asie a Latinské Ameriky. Tyto země ale tvoří pouze jeden článek v komoditním řetězci, tj. vsíti úkolů, které vedle montáže produktu zahrnují design výrobku, marketing a prodej. Každá z aktivit v rámci komoditního řetězce může být vykonávána v jiné zemi na míle vzdálené od těch ostat-, neboť není vůbec nutné, aby se vykonávaly na jednom místě. Korporace, Které tyto výrobky produkují, se nenazývají nadnárodníbez důvodu. Jejich výroba a marketing se totiž rozprostírají po celém světě. Vezměte například v úvahu výrobu elektronických součástek, které dominují velké společnosti jako například Motorola nebo Matsushita (které vyrábějí výrobky značkových jmen Panasonic, Technics a JVC). Součástky jsou navrženy a vyrobeny v domovské zemi korporace, v tomto případě ve Spojených státech a Japonsku. Součástky jsou potom smontovány v rozvojové zemi, jako je například Malajsie. Malajští dělníci mohou být ontrolováni manažery z jiných zemí, například z Koreje. Po montáži jsou výrob- ocháľkTľ n - "é hlaWÍ trhV'Z6jména d° ZáPadníCh Pelových zemí, a tam dochaz ke konečnému testování, balení, reklamě a distribuci. —na pouze ^ ™< - daná činnosttyko^lľT" 3 ^ -voje »mS. společenské třídě a pohlaví těch uh rasy Či etnické Poslušnosti, ta *ejně iako marketing a distribuce ^ yyton4v* Des*n a ^ro- se »jejich úsilí dostává slušného p,TnT^ bě,0Ch* kter*m D0hled nad montáží vykonávají přede- ?' gen0er- z^stnanost a ekonomika vším muži asijského a hispánského původu v závislosti na zemi, ve které se montáž odehrává. Přestože jejich platy nedosahují takové výše jako v případě designérů, výrobců, reklamních tvůrců a distributorů, dostávají tito místní obyvatelé vyšší platy než montážní dělníci a hlavně dělnice, neboť tuto práci vykonávají převážné mladé ženy. Ty často pracují deset hodin denně za mzdu v hodnotě přibližně 10 USD za týden. „Ve společnosti Motorola v Malajsii je pracovní síla hlavně malajského nebo indického původu a pochází z nižších tříd či kast. Z celkového počtu 4500 lidí zaměstnaných ve společnosti je 3500 žen, které se nejčastěji objevují na montážních a úřednickým pozicích, zatímco zbývajících 1000 mužů je zaměstnáno na pozicích techniků, inženýrů a správních pracovníků a v zaměstnáních souvisejících s manipulací s materiálem" (Webster, 1996, s. 48). Ve svém úsilí zvyšovat zisk a snižovat výrobní náklady využívají nadnárodní korporace zejména to, že zdroje - ať již materiální, či lidské - jsou v rozvojových zemích mnohem levnější než v zemích průmyslových. Těží také z neexistence zdravotních a bezpečnostních předpisů v těchto zemích; to jim umožňuje ještě více snižovat výrobní náklady. Pokud by toto ale byly jediné důvody k umístění výroby do rozvojových zemí, proč by potom nadnárodní společnosti nenajímaly na místa montážních dělníků více mužů? Odpověď na tuto otázku neodhaluje pouze genderové stereotypy, ale také větší ekonomickou zranitelnost žen v rozvojových zemích. Podle Webster (1996) nadnárodní společnosti najímají většinou ženy, neboť věří, že ženy mají malé, jemné prsty a trpělivost vykonávat jednotvárné, monotónní práce nutné v oblasti elektronické montáže. Kvůli nižšímu statutu žen v mnoha zemích je navíc také možné jim platit méně než mužům. Přes nízké mzdy jsou ale ženy výkonnější než muži. Také se předpokládá, že jsou poslušnější a že se nebudou tolik organizovat v odborových svazech. Ale pro jistotu jsou s nimi stejně uzavírány krátkodobé smlouvy, což je vystavuje stálému nebezpečí ztráty zaměstnání kvůli dělnickým nepokojům nebo změnám na trhu. Elektronický průmysl ale není jedinou oblastí, která zneužívá nerovností v mezinárodním komoditním řetězci. Podívejme se například na Nike Corporation. Tisíce mladých žen, většinou mladších pětadvaceti let, pracují v Indonésii a Vietnamu deset a půl hodiny denně, šedesát pět hodin týdně a šijí sportovní obuv značky Nike ve výrobních továrnách, kde jsou vystaveny karcinogenům, jež dosahují úrovně 177krát vyšší, než je místní povolený limit. Koncentrace prachu prekračuje místní limity jedenáctkrát (Greenhouse, 1997). Tyto ženy vydělávají as. 2 USD za den. S takovými mzdami si většina může dovolit žít v bambusových nebo 7. GENOER, ZAMESTNANOSŤ A EKONOMIKA 31 . z rural- ívod, Mnohé z těchto žen Pocházejí z n s n ti hA11dov0lil do mest prives.----- nteh oblastí a nemohou s mzdy všgk nestačf ,POle6nOS,Í ČaStěJÍ ^J6dn0U 28 ř0k- V Pňkrém k0n" na T SľÄ^ ^etekspo,ečnosti Nike v těcht0 2emích- e ľe v —sil se odhaduje na více než 5 mi.iard USD. Prezident spo-,!čTo ti Nik. PhiliP Kmght je jedním ze 400 nejbohatších Američanů s čistým osob-ním majetkem vhodnotě 5,3 miliardy USD („Forbes Four Hundred", 1996. s. 111; Herbert, 1996). Společnost také vyplácí miliony dolarů úspešným atletům za propagaci svých výrobků. Je zajímavé, že přestože většina těchto sportovců jsou muži, většina z nich je také černošského původu. Profesionální sport je jednou z mála oblastí, kde se očekává, že černoši budou dosahovat skvělých výsledků, což znovu odhaluje prolínaní rasismu a sexismu. Můžeme očekávat, že tyto trendy v mezinárodní dělbě práce budou pokračovat s tím, jak stále rostoucí počet společností bude svoje výrobní procesy přesouvat do rozvojových zemí. Nedávné výzkumy ukazují, že rozvojové strategie zaměřené na ženy - například poskytování malých půjček do začátku při založení malého podniku a školení v oborech, jako je například rybářství - může značně zmírnit chudobu a s ní spojené sociální problémy, jako je hlad v rozvojových zemích (Elson, 1995). Mezinárodní organizace jako Světová banka a Mezinárodní měnový fond ale podporují rozvíjející se země v tom, aby stavěly svoje ekonomiky na industrializaci zaměřené na export, což je strategie, která, jak jsme již ukázaly, reprodukuje nerovnosti mezi zeměmi i mezi ženami a muži, kteří v těchto zemích pracují (Elson, 1995; Hsiung, 1996). o kľercľľkU-ZaměStnavatelé roznodL* ° Pojetí osoby na základě vlastností, " iS°U tVPÍCké Pr° d9n0U Sku*"u lidí' k* *eré tento a kolem, statistická diskrimirľaM rtma"n' 1986>* ^ 36 t0 V6Zme k°,em jednomu pohlaví NicmÉns • 36 nemUS' Zdál innerentně předsudečná vůči UkáZalÍ R— • Hartmann ,1986). <*vatel rozhoduje mezi ^uc.ľ ^ 86 napřík,ad zamést 9 UChaZeC' ° zamé*nání - m,adým mužem a mladou zam6stnanost a ekonomika ženou, častéji dá přednost mladému muži, zejména pokud dané zaměstnání vyžaduje rozsáhlé zaškolení, protože se domnívá, že mladé ženy odejdou po narození dětí z trhu práce. Všimnete si, že tato rozhodnutí činí zaměstnavatel bez ohledu na záměr dané uchazečky mít děti či její pracovní zámér, o nichž pochopitelně nemá žádné informace (Hartmann a Reskin, 1986). Všimněte si také, že zaměstnavatelé předpokládají, že muži budou mít velice malý zájem o výchovu dětí a zodpovědnost za né - věří totiž, že muži, kteří mají děti, mají také manželku, která se o né postará. Přestože tyto předpoklady mohou skutečně odrážet rodinný život většiny mužů, neberou vůbec ohled na osobní a pracovní podmínky otců samoži-vitelů a mužů, kteří dávají přednost rovnocenné nebo primární rodičovské roli (viz Komentár 7.2 a kapitola 6). Nedávné výzkumy odhalily velice zajímavé zjištění, že pokud jsou všechny faktory stejné, muži v tradičních rodinách, jejichž manželky jsou doma a starají se o děti, mají vyšší platy a větší navýšení platu než muži z dvoupříjmových rodin (Schneer a Reitman, 1997). Tento rozdíl se dá snad přičíst na vrub předpokladu zaměstnavatele, že muži z tradičních rodin jako jediní živitelé pracují déle a usilovněji než muži, jejichž ženy rovněž pracují a kteří musí se svými ženami sdílet některé domácí povinnosti spojené s péčí o děti. Sexistická ideologie na trhu práce také udržuje oborovou a podnikovou segregaci na základě pohlaví. Protože ženskost, jak jsme si již všimly, je v určitých oborech nehodnotnou vlastností, může obava ze ztráty prestiže nebo statutu vést některé firmy nebo podniky k tomu, že omezují najímání žen (včetně rasových minorit) buď na práce v „zázemí", kde mají malý kontakt s klienty (Gfenn, 1992; Hartmann, 1987), nebo je přijímají jako pár „tokenů" (Reskin a Hartmann, 1986). Příklad tohoto uvažování nám poskytla jedna kolegyně z fakulty, která pracuje se třemi muži a třemi ženami na malé soukromé vysoké škole. Vyprávěla nám, jak jeden z jejích kolegů namítal proti přijetí další ženy to, že by potom na oddělení dominovaly ženy a že by se tím snížil jeho status v rámci celé instituce. Existují důkazy, že význam některých genderových pracovních stereotypů v posledních letech slábne a že ženy, kterým se daří vstupovat do zaměstnání, kde převažují muži, změnily mnoho pracovišť k lepšímu (viz například Lunneborg, 1990). Proto se někdy tvrdí, že přestože se sexistická ideologie na trhu práce mění jen velice pomalu, časem úplné zmizí, jak bude rostoucí počet žen a mužů vstupovat do zaměstnaní, která nejsou pro jejích pohlaví typická. Nicméně existují také důkazy, že jak se rozkládají staré genderové stereotypy, může docházet k vytváření nových. Jak vysvětlují Reskin a Hartmann (1986, s. 65-66), „pokud 7. GENDER. ZAMESTNANOSŤ A EKONOMIKA 313 - rXiKí stereotvP dá se to vysvětlit jako výjimka. 1 -^zszzz—může se °bjev,t ste- P0KUd CTp^ zenitu, která J6 pro zamestnanca v urč, reotyp novy, kte u g ^ ^ ^ ^ ^ mužs(<. Í vlastnost nebo chování, které jsou obdivovány u zaměstnanců jednoho pohlaví se mohou negativně redefinovat. pokud se tak chová příslušnice pohlaví druhého což ji opět definuje podle určité stereotypní představy. Podle tohoto modeluje například muž chválen za asertivitu v zaměstnání, zatímco pokud by se tak chovala žena, byla by odsuzována jako příliš agresivní. Pro ženy, které dosáhnou vysokých pozic, je navíc velice obtížné poskytovat mentoríng ženám na nižších stupních kvůli institucionálním bariérám, jako je např. odsouzení jakýchkoli čistě ženských mentorovacích skupin ze strany nadřízeného anebo strach, že pokud se jejich chráněnce nebude dařit, bude to mít negativní dopad na ně samé (Saltz-man, 1996b; U. S. Department of Labor, 1997). Kromě genderových stereotypů se na růstu či snižování pracovní segregace na základě pohlaví a na platovém rozdílu podílejí ještě další faktory, které se vážou na ekonomiku trhu práce a na organizaci pracovišť. Jak jsme si již všimly, zvýšené požadavky na počet pracovníků např. během války nebo v období silného ekonomického růstu může napomoci integraci tradičně segregovaných zaměstnání. Zvýšení požadavků na počet pracovníků může být také výsledkem rychlého růstu určitého průmyslu či oboru. Jacobs (1992) například uvádí, že mezi lety 1970 a 1990 došlo k pětadvacetiprocentnímu snížení obecné pracovní segregace na základě pohlaví, a to jednoduše kvůli rychlému růstu počtu manažerských pozic. Vzhledem k organizačním aspektům trhu práce Reskin (1993) uvádí že fakt že se zaměstnavatelé při najímání nových zaměstnanců spoléhají na neformální sítě, Z ľvľdľľaJľameStnanCÍ ° daném Wlném míStě řeknou J* ^ oZT T PraC0Vní S6greěaCe' 26jména V jsou aby zachovat, stSil"0" StaVaÍÍCÍ *"*tnance, se mohou chovat ~a-eh^ h by" be,0S' - uv^ějí jako nejdůležitější důvod 1ĚSTNANGST A EKONOMIKA při najímání a povyšování faktory jako „pohodlnost, vzájemná synergie, vztahy a spolupráce". Pochopitelně je pro ně nejsnadnější vytvořit si vztah a spolupracovat se zaměstnanci, kteří jsou jako oni. Jak totiž uvedl jeden manažer, „když najdeme ženy a příslušníky minorit uvažující jako my, tak po nich hned sáhneme" (citováno v Kilborn, 1995, s. A 14). Ke snížení pracovní segregace a zmenšení platové diference bylo již navrhováno mnoho strategií. Ty zahrnují jako první krok například integrování pozic na nižší úrovni, čímž vznikne rozmanitá základna, ze které si bude možné vybírat při pracovním postupu uvnitř společnosti, zrušení požadavku odsloužených let pro pracovní postup žen a příslušníků minorit, rozšíření nabídek volných míst po celém pracovišti, aby zaměstnanci mohli získávat informace o volných místech v těch oborech, které nejsou úzce spojeny s tím, ve kterém právě pracují, realizace mentorovacích programů a založení pracovních „mostů", aby došlo k propojení kari-érních drah v různých oblastech (např. úřednické, technické, administrativní) (Reskin, 1993; U. S. Department of Labor, 1997; Williams, 1995). Přestože se může ukázat, že tyto strategie jsou efektivní, mnoho analytiček varuje, že mnoho zaměstnavatelů není dostatečné motivováno k tomu, aby tyto změny implementovali. Argumentují, že zaměstnavatelé musí být přinuceni změnit diskriminující opatření a postupy. Jedním důležitým motivem pro takové změny je nyní legislativa. Během posledních tří desetiletí došlo k přijetí několika zákonů, které měly zmírnit pracovní segregaci a její důsledky, zejména pokud jde o platové rozdíly. Jak ale uvidíme za chvíli, mezi psaným právem a právem reálným existuje značná nerovnováha a to vede k nerovnoměrným výsledkům. 7.5.S Legislativa k dosažení rovnoprávnosti na pracovišti Až do šedesátých let fungoval právní systém tak, že diskriminaci na základě gen-deru spíše podporoval, než by seji snažil omezit. Legislativa a jednotlivá soudní rozhodnutí většinou jednoduše kodifikovala rozšířené genderové stereotypy týkající se mužské síly a ženské vnitřní slabosti, což, jak uvedl v roce 1872 soudce Bradley, „činí ženy nevhodnými pro výkon mnoha zaměstnání ve veřejném životě" (Bradwell v. Illinois, 1872). Zákonodárné i soudní orgány tvrdily, že ženy tvoří „speciální třídu" občanů, kterou je nutno chránit: „Její fyziologie a správný výkon mateřských funkcí - majíce na paměti nejen její vlastní zdraví, ale i zachování rasy - ospravedlňují zákony, které ji ochrání před chamtivostí a vášněmi mužů" (Muller v. Oregon, 1908). Z tohoto důvodu mnoho států schválilo zákony, které omezovaly pracov- 7. GENDER. ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA 315 které ženy mohly 1 - vykonávat. V mnoha státech měly ženy Zbřernena těžší, než byla předepsaná maximální vaha. Jme státy zakazovaly zaměstnavatelům, aby zaměstnávali ženy na práce, které byly rozhodnutím soudu považovány za nebezpečné nebo morálně závadné (např. práce v baru). Různé reform-ní skupiny včetné sufražetek a feministických organizací tyto ochranne pracovní zákony zpočátku podporovaly ve víře, že z nich budou pracující ženy těžit. Jak ale ubíhala desetiletí, bylo stále jasnější, že tyto zákony slouží k citelnému omezení zaměstnanosti žen (Christensen, 1988). V šedesátých letech se federální vláda zčásti díky úsilí feministického hnutí a hnutí za občanská práva rozhodla ke kroku, který by zakázal diskriminaci na základě pohlaví v zaměstnání.9 Prvním důležitým krokem na této cestě byl Článek VII Zákona o občanských právech z roku 1964. Článek VII zakazuje diskriminaci při přijímání do zaměstnání, ve vztahu k výhodám a dalším rozhodnutím týkajícím se zaměstnanců (např. pracovní postup nebo propouštění) na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, národního původu a náboženství zaměstnavatelům s patnácti a více zaměstnanci.10 Tento zákon ale povoluje několik výjimek. Je například možné, aby zaměstnavatel diskriminoval zaměstnance na základě pohlaví (nebo náboženství či etnického původu, ale nikdy na základě rasy nebo barvy pleti), pokud může dokázat, že jde o pracovní kvalifikaci bona fide (BFOQ), tj. že jde o kvalifikaci, která „je rozumně nutná pro normální fungování určitého obchodu nebo spo-_ností". Protože ale soudy BFOQ interpretovaly poměrně úzce, existuje pouze aiľľľooľo' ^ ^ 36 t0t° °meZení ****** (Christensen. 1988; Lindgren i* ^^Z~~T"u iaměsMank*k,eré „ ™ ° Jmenem Vyrovnávací opatření {Affírmatlve Action). Ten byl v roce 1968 novelizován 31B a nově zakázal diskriminaci na základě 7- GENDER, ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA pohlaví, přičemž již dříve zakázal diskriminaci na základě rasy. barvy pleti, národ ního původu a náboženství. Exekutivní příkaz 11246 se vztahuje na zaměstnavatele, kteří vstupují do smluvních vztahů s federální vládou. Stanoví, že zaměstnavatelům může být uložena pokuta, že jejich kontrakty mohou být zrušeny nebo že mohou být z příštích kontraktů vyloučeni, pokud bude zjištěno, že daná společnost diskriminuje. Ale Exekutivní příkaz 11246 jde ještě dál než jen k zákazu diskriminace v zaměstnání. Vyžaduje totiž, aby zaměstnavatelé přijali vyrovnávací opatření při najímání, školení a povyšování žen a minorit. Od roku 1978 dodržování těchto ustanovení zaměstnavateli monitoruje Úřad pro dodržování podmínek federálních zakázek (Office of Federal Contract Compliance, OFCCP) v rámci ministerstva práce. Kromě této agentury může žalobu proti diskriminujícím zaměstnavatelům podat také federální ministerstvo spravedlnosti, této výhody využívá ale velice zřídka (Lindgren a Taub, 1993). Vliv Článku VII a Exekutivního příkazu 11246 je viditelný a převratný. Pokud se podíváte na inzeráty „hledáme", uvidíte jeden výsledek; zaměstnavatelé již nesmějí dávat inzeráty, v nichž hledají zaměstnance podle pohlaví. Zaměstnavatelé dále nesmějí používat preference zákazníků jako ospravedlnění pro diskriminaci na základě pohlaví. V případě Diaz v. Pan American World Airways, Inc. (1971) Pátý okrskový soud rozhodl, že mužům nesmí být odepíráno zaměstnání stewardů na základě toho, že cestující očekávají a preferují v této pozici ženy. Dnes můžeme v letadlech najít téměř 30 procent stewardů (U. S. Department of Labor, 1998b). Zaměstnavatelé také nesmějí používat seznamy odsloužených služebních let na základě pohlaví, nesmějí vykonávat diskriminující výběrové testy před nastoupením do zaměstnání, nesmějí určovat různý věk odchodu do důchodu pro muže a ženy, nesmějí pro určité zaměstnání používat dvojí standard, tj. například vyžadovat, aby ženy zůstaly svobodné, penalizovat zaměstnankyně, které mají děti, nebo diskriminovat na základě těhotenství (Christensen, 1988; Lindgren a Taub, 1993). Na základě těchto opatření zrušily soudy většinu státních ochranných zákonů, a jak jsme viděly, rozhodly, že sexuální obtěžování je forma diskriminace v zaměstnání. Se zákazy stanovenými těmito zákony a rozhodnutími soudu je opravdu obtížné smířit jasné důkazy pokračující diskriminace, které jsme v této kapitole uvedly. Proč je pracovní segregace tři desetiletí poté, co byly tyto zákony přijaty, stále tak rozšířená? Alespoň část odpovědi na tuto otázku je možné nalézt v omezeních těchto zákonů a nekonsistentnosti. s níž jsou prosazovány. Za prvé, článek VII a Exekutivní Příkaz 11246 definují diskriminaci v zaměstnání omezeně, ale zároveň komplex- z. gender. zaměstnanost a ekonomika 317 - ^ k tomu že soudci často docházejí k různým interpretacím obou tech-H^ZnA vyrovnávacím opatřením, které mají zmírnit minu.ou dis-^předpisu a *odn»m W ^ ^ g ^ ^ Q(j ^ ^^T.et navíc ^ Nejvýš soud verdikt, které signifikantně LLí požadavky na zaměstnance při dokazování, že byli diskriminován, Když nTpřiklad v minulosti zamestnankyne obvinila zaměstnavatele z pnme diskrími-nace stačilo, aby předložila prima facie důkazy o diskriminaci v pracovním rozhodnutí (napr. najímání, pracovní postup, propuštění) a poté prokázala, že tvrze-nízaměstnavatele, že toto rozhodnutí nebylo diskriminační, není pravdivé. Od roku 1993 ale zaměstnanci musí také poskytovat přímé důkazy o své diskriminaci (např. svědky nebo dopis či memorandum) a tyje obtížně sehnat. Proto je v současné době pro zaměstnance mnohem obtížnější soudní spory týkající se pracovní diskriminace vyhrát (St. Mary's Honor Center v. Hicks, 1993). Dalším faktorem, který má vliv na prosazování těchto opatření, jsou změny ve vládním a politickém klimatu. Republikánská administrativa se od roku 1980 postavila proti velkým skupinovým žalobám mnoha zaměstnanců a začala upřednostňovat případy, které předkládaly jednotlivé oběti. Republikáni také byli proti vyrovnávacím opatřením a přijali opatření vedoucí ke zrušení těchto opatření. Jednou ze strategií, jak toho dosáhnout, bylo značné snížení rozpočtů a počtu zaměstnanců EEOC a OFCCP. Méně peněz a menší počet zaměstnaných právniček a právníků mohly vést pouze ke snížení počtu případů, jež se mohly projednat. Počet žádostí odmítnutých agenturami dohlížejícími na dodržování těchto opatření v osmdesátých letech dramaticky vzrostl. Jejich nedostatečné prosazování vysílá směrem k zaměstnavatelům jasný signál, že vláda bude tolerovat vysoký stupeň pracovní segregace na základě pohlaví (Reskin, 1993). Přestože článek VII a Exekutivní příkaz 11246 dokázaiy diskriminační pracovní nľl^VerJenÝCh StáteCh VÍdrtdně narUŠÍt'jejíCh Vliv Polepším ome-ud ľ "°U dUV°dŮ- ^ Ínherentní Slab0S* 3 k-P'-ost P*" -me v ,SuZZ 'JS0U OVliVň0Vána ^^'.změnami. Pokud vez- ^ushovaaReaganovarmTnľratalľ-T"""1 Pr°JeVÍ' ^0^ ^ény ze šed nePrek^P. nás, že malé. ale těžce vydo- osmdes^e^- S3tyCn a sedmdesátých let byly v průběhu let n* Počet soudních případ opět ^ y době GENDER. ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA administrativy - v .etech 1990 až l995 0 47 pr0Cent. Nicméně budoucnost filénku VII a zejména vyrovnávacích opatření do značné míry závisí na rozhodnu-tich Nejvyššího soudu. """^ Útok na platové rozdíly vzešel také ze zákonů které yai^..;-^ , . _ u> ^ere zakazuji diskriminační pla- tovou politiku. Asi nejznamějs.m a nejpoužívanějším z těchto zákonů je Zákonorov-ném platu z roku 1963 (Ec.ua/ Pay Act). Ten zakazuje, aby zaměstnavatelé plat. li zaměstnancům více než zaměstnankyním, pokud tyto zaměstnankyně vykonávají práci, která vyžaduje stejné dovednosti, úsilí a odpovědnost a která je vykonávána za podobných pracovních podmínek. Tento zákaz se vztahuje také na jiné formy diskriminace týkající se platu. např. přesčasů. Plat však nemusí být rovný, pokud existuje rozdíl v relativním počtu odsloužených let jednotlivých zaměstnanců, jejich zásluhách, množství či kvalitě jejich produkce nebo v .jakémkoli jiném faktoru, než je pohlaví", jako např. ziskovosti jejich práce (Christensen, 1988; Lind-gren a Taub, 1993). Soudy rozhodly, že práce vykonávaná zaměstnanci opačného pohlaví nemusí být identická k tomu, aby těmto zaměstnancům byl vyplácen stejný plat, musí být ale dostatečně stejná. Soudy také rozhodly, že zaměstnavatelé nesmějí ospravedlňovat nerovný plat zaměstnanců a zaměstnankyň tím, že vytvoří umělé pra covní klasifikace, jejichž obsah se víceméně nebude lišit (England 1992). Hlavní potíž se Zákonem o rovném platu je ale v tom, že se nevěnuje problému zaměstnání segregovaných na základě pohlaví, což je - jak jsme se zde snažily ukázat - hlavní příčina platové diference. Výhody zákona koncipovaného tak, aby zaručoval rovný plat za stejnou práci, jsou omezené, a proto, jak jsme již viděly, pokud jsou muži a ženy do značné míry segregováni v jiných zaměstnáních, jsou zejména ženské práce systematicky znehodnocovány. Z tohoto důvodu ženy a jiní stále více bojují za srovnatelnou hodnotu, tj. stejný Plat za různé práce podobné hodnoty vzhledem k takovým faktorům, jako jsou dovednosti, úsilí, odpovědnost a pracovní podmínky. Srovnatelná hodnota je populárnější v jiných zemích, např. Austrálii. Velké Británii a Kanadě, než ve Spojených fátech. Od roku 1985 bylojménem žen podáno mnoho soudních žalob ty ajrcich * srovnatelné hodnoty, ale všeobecně se dá říci, ze soudy nejsou konceptu s -natelných hodnot jako prostředku ke zrušení genderových nerovnosb v ^ J honěny (Eng.and. 1992). Tato zdráhavost g^^^ejL Jl ^stat zaměstnavatele, kteří při určování mezd spoleh«. naOT ^ 0s°bně zodpovědní za společenskou diskriminací". Zároveň si Sk 319 ' genoer. zaměstnanost a ekonomika M implikován, ve snahách posoudit hodnotu různých zame tnan, coz-jak se 22* - je velice obtížná véc (Christensen. 1988. str. 340). Presto minimálně Let států a 1700 místních jurisd.kcí (napr. mestských vlád. školních úřadů, veřejných universit) - z nichž je 1300 ve státě Minnesota - přijalo politické řeše-ní srovnatelné hodnoty (England, 1992; Rhoads, 1994). Přestože koncept srovnatelné hodnoty může významné přispět ke zm.rneni platové diference v důsledku genderu. možnost jeho širšího použití jako antidiskri-minační strategie se stala předmětem diskusí mnoha analytiček včetně feministických (England, 1992; Rhoads, 1994). Některé výzkumné pracovnice varují před chápáním tohoto konceptu jako všeléku - jak se to stalo s Článkem VII a s vyrovnávacími opatřeními - nagenderovou nerovnost na pracovišti. Závěry, ke kterým v tomto ohledu došly Ronnie Steinberg a Alice Cook (1988), stojí za delší citaci:(s.326) „Rovné zamestnaní vyžaduje více než jen pouhé zaručení práva na rovný přístup, práva na rovné příležitosti v pracovním postupu nebo práva na rovný plat za stejnou, nebo dokonce srovnatelnou hodnotu. Dává totiž také ospravedlnění širší orientaci opatření zahrnujících sociální zákony, které by byly založeny na rovnoprávnosti v rámci rodiny, široké použití alternativních pracovních uspořádání a opatření, které by braly ohled na komplexnost rodinného života v rámci dvou-příjmových rodin, a obnovené hnutí odborových svazů s ženským vedením, které by se na jednotlivých pracovištích aktivněji bralo za obranu práv zaměstnankyň. Sociální zákony, rodinná politika a vládní služby musí vytvořit pobídky pro rovnější rozdělení odpovědnosti za rodinné a domácí práce mezi muže a ženy. Růst počtu hčt St6jn-ě Jak° UdľŽení Pr°gramŮ PéČe ° Staré ob-V ^ pomohlo ^ľ^ľr1 nárokům kiadeným na dospě,é -«*v -» ani .Ži Vlád 56 ° taK0Vé P^si.0, o snaze je prosadit 7-B PRŮNIK DOMÁCÍHO A PRACOVNÍHO SVĚTA — vztah mezi rodinným životem ****^je; : invě^rnou t ženy většinou v kapitole 6 jsme viděly, že rozdíl v moci mezi MÉSTNANQST A EKONOMIKA intimními partnery se vztahuje na rozdíly mezi jejich příjmy a jinými zdroji. Práce, kterou ženy doma vykonávají, je podhodnocena, a proto se často ani nepovažuje za „skutečnou" práci. Jak jsme ale viděly v této kapitole, ženská zaměstnání na trhu práce jsou často považována za nadstavbu jejich práce doma. Ženská práce je podhodnocena a odměňována mnohem méně než mužská práce. Protože zaměstnané ženy nesou i nadále primární zodpovědnost za domácí práce a péči o děti, musí se ve srovnání se zaměstnanými muži vyrovnat s dvojí pracovní směnou, ale získávají za to menší odměnu. Jak jsme také viděly, pro mnoho žen je velkou překážkou v zaměstnání nedostupnost odpovídající a finančně přijatelné péče o děti. Bez ohledu na objektivní podmínky však mezi zaměstnavateli i spolupracovníky existuje velice rozšířená představa, že ženy nejsou fyzicky a mentálně schopné vykonávat určitá zaměstnání, a to slouží k diskriminaci žen pří najímání, kariérním růstu a dalších pracovních příležitostech. Zároveň to také brání mužům v tom, aby mohli přebrat rovný díl péče o rodinu a domácnost. Důkazy, o kterých jsme v této kapitole diskutovaly, ukazují, že přetrvávající stereotypy týkající se „vhodných" mužských a ženských prací posilují a reprodukují pracovní segregaci na pracovišti a nesou s sebou i další odvozené důsledky včetně rozdílu v platech mezi muži a ženami. Zdá se, že předpoklad, že veřejný svět práce je svět mužský, zatímco soukromý svět domova patří ženám, je stále ještě velice rozšířený. Pokud jsou ženy na trhu práce, je jejich zaměstnání vůči mužskému zaměstnání podružné. Náš výklad v této kapitole a kapitole 6 dostatečné ukázal, že tyto předpoklady jsou naprosto nepravdivé. A také víme, že negativními důsledky jejích slepého následování trpí jak ženy, tak muži. Zákony jako např. Článek VII, Exekutivní příkaz 11246 a Zákon o rovném platu mají chránit pracovníky i pracovnice i rasové a etnické minority před diskriminací na trhu práce. Přestože tato legislativa nedostála naději, že pracovní příležitosti přístupné ženám a mužům a jejich příjmy budou vyrovnány, existují důkazy, že v případě, že se tyto zákony striktně dodržují, mohou pomoci při zmírnění pracovních nerovností. Tyto zákony však nebyly navrženy proto, aby změnily gende-rové rozdělení neplacené domácí práce. A protože víme, že neplacená domácí práce se úzce pojí s pracovní diskriminací na základě pohlaví, nemůžeme očekávat, že ženy a muži si budou moci svobodně volit zaměstnání, které jim jako jednotlivcům nejlépe vyhovuje, pokud se současné odstranění obou těchto forem nerovnosti nestane ústředním cílem naší národní veřejné politiky. 7. GENDEH. ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA 321 Klíčové pojmy roku 1964 zakazuje diskriminaci v zaměstnáni na zákla-člänek VII Zákona o občanských právech z ro stnavateli s patnácti či více zamést- dc-^aví.-asy.b^ „anc, Přestože existují ^J^^^m. Hjedna skupina zaměstnání je téméřvýhrad-t^Ä^ « kter** seobvykle p.atí men* a Které mají niHi opatři, zakazuje federálním zamestnávam Činit d,sk, Lační shodnutí v oblasti pe,sonal,s.,ky na základe pohlaví, rasy. barvy pleti, národního původu a náboženství avyžaduje. aby zaměstnavatelé přijali vyrovnávací opatření pří přijímaní, školení a nají-máni žen a minorit; od roku 1978 je implementován a prosazován OFCCP Index diference (Index segregace, D) míra pracovní segregace na základě pohlaví udávaná v procentech a vyjadřující počet pracovníků jednoho pohlaví, kteří by museli opustit zaměstnání a nastoupit tam, kde je nedostatek zaměstnanců jejich pohlaví, aby se dosáhlo vyrovnané pracovní distribuce mezi pohlavími oborová segregace na základě pohlaví forma pracovní segregace na základě pohlaví, kde ženy i muži mají stejnou pracovní pozici v určitém oboru nebo průmyslu, ale ve skutečnosti vykonávají různé práce podniková segregace na základě pohlaví forma pracovní segregace na základě pohlaví, kdy ženy a muži mají v určité společnosti nebo organizaci stejnou pozici, ale ve skutečnosti vykonávají různé práce pracovní resegregace zaměstnání integrovaná podle pohlaví se znovu segregují, přičemž jedno pohlaví nahradí druhé pohlaví v roli dominantní skupiny pracovní segregace na základě pohlaví míra, do které jsou muži a ženy koncentrováni v zaměstnáních, která převážně zaměstnávají pracovnice jednoho pohlaví pracovní síta lidské zdroje ekonomiky skleněný stfop neviditelné bariéry, které zabraňují ženám a minoritám v mobilitě v zaměstnání smě-rem nahoru pldZr °tU'00 56 *á Í3k0 JS0U leno 03 P?edP°Wadu, že prirnární zodpc_ ■sr......— ^^on o rovném platu z roku 1963 32" ^ V° ™^Zo^TTm P'am **»«™** více než zamést- ^CT^nemn9 p'al na sklade délkv Z„facowfch podmí"ek. přestože existují výjimky lmÉh0,ak(0'u ^oměpoMavi. ktľré Z'ľ ľ"' ,0","ty neb0 «"«""«« nebo iMeiejsou povoleny Doporučená literatura Aslanbeigui, N.. Pressman, S., a Summerfield. G. (eds.) (1994) Women In the age of economic trans formation: Gender impact of reforms in postsociallst and developing countries. London: Routledge. Eoin. K., a Lein. L. (1997). Making ends meet: How single mothers survive welfare and low wage work. New York: Russell Sage Foundation. Jacobs, J. A. (Ed.) (1995). Gender inequality at work. Thousand Oaks. CA: Sage. Webster. j. (1996). Shaping women's work: Gender, employment and information technology. New York: Longman. Williams, C. L. (1995). Still a man's world: men who do women's work. Berkeley: University of Call fornia Press. Poznámky 1 Dalším oblíbeným místem, kde se muži scházejí k obchodním jednáním, jsou striptýzové bary nebo bary s obsluhou nahoře bez. což je místo, kde se obchodnice budou přinejlepším cítit nepříjemné. Jak ale uvádí mnoho obchodníků, pozvání klientů mužského pohlaví do striptýzového klubu nebo klubu s obsluhou nahoře bez posiluje .mužské spojenectví", které může vést k lukrativním obchodním smlouvám. .Máte bandu chlapů, kteří se vůbec neznaj, opijete se a koukáte na nahý ženský a další den jste ti nejlepší kamarádi na světě" (citováno v Meredlth, 1997, s. AI). Tento typ přístupu a chování je předmětem dvou žalob proti diskriminaci, které vznesly dvě obchodnice v Detroitu a které jsou nyní předmětem soudního projednávání. 7 Heterosexuální muži, se kterými Williams prováděla rozhovory, uváděli také některé negativní zkušenosti s genderovou diskriminací, která se pojila s genderovými stereotypy maskulinity, i když tyto případy byly poměrné řídké. Sociální pracovníci a zdravotní bratři například uváděli, že se od nich obvykle očekávalo, že zvládnou agresivní nebo násilnícke klienty a pacienty. Podobně jeden knihovník uvedl, že ho přeložili do hlavní městské knihovny, aby mohl pracovat také jako bezpečnostní služba. Jeden zdravotní bratr uvedl, že během požárních cvičení v nemocnicí, kde pracoval, se od zdravotních bratrů vyžadovalo, aby se odebrali na místo požáru spolu se zaměstnanci údržby, nejspíše proto, aby pomohli v bojí s požárem, zatímco zdravotní sestry zůstávaly na odděleních s pacienty, zavíraly dveře a vyklízely chodby (Wiliams, 1995). 3 Některé pozorovatelky kritizovaly feministky a feministické organizace za to, co nazývají .selektivní rozhořčení": rychle například odsoudily republikány jako Thomase a Packwooda, ale proti prezidentu Clintonovi nic neměly, protože všeobecně podporoval feministky a feminisrícké hnutí (Mitchell, 1998). 4 Rozhodnutí z roku 1998. v němž soud rozhodl, že zaměstnavatelé budou potenciálně zodpovědní za všechny případy sexuálního obtěžování na pracovišti, se dá jen těžko sloučit s jiným soudním rozhodnutím, které soud vynesl jen o pár dní dříve, podle kterého jsou školské úřady prosty odpovědnosti za sexuální zneužití studujících vyučujícími (viz kapitola 4). 5 Před tímto rozhodnutím soudu v případě Oncale vs. Sundowner Offsore Services většina nižších federálních soudů jednoduše odmítala žaloby týkající se sexuálního obtěžování ze strany příslušníků stejného pohlaví, přičemž argumentovaly, že Kongres nikdy neměl v úmyslu zahrnout sexuální obtěžování Příslušníkem stejného pohlaví do občanských práv. Ty soudy, které svolily rozsoudit žaloby týkající se tohoto typu sexuálního obtěžování, omezily případy na ly, kde byli heterosexuálnf zaměstnanci či zaměstnankyně obtěžováni homosexuálním spolupracovníkem či spolupracovnicí (Greenhouse, 1998). 9 Naše výpočty platových rozdílů, pokud není uvedeno jinak. Jsou založeny na týdenním středním přT-Jmu zaměstnanců na plný úvazek. Rozsah platových rozdílů se různi podle typu mzdy. Nejvétšf roz- iM6 STNANOST A EKONOMIKA GENDER, ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA 323 dí, by. al«én v případě ročního platu, nebo, ,a.o Čísla obvykle zahrnují faktory jako např. přesčas. oľražejíLdny mez, celkovým poetem hod,n roěně. které mu, a zeny odpracuj, RaUy bychom poděkovaly Jane Hood za to. že nás na tento rozdíl upozornila. ' Láiní vládní míra chudoby známá Jako hranice chudoby je Cas.ka, kterou jednothvecc, rod.na potřebuje k nákupu minimální vyž,vy. vynásobená třikrát, protože se predpokladá, ze chůd, utra-cejíza jídlo asi jednu tfetínu svého přijmu. Tato míra je ale předmětem kritiky z mnoha stran, hlav né na základě toho. ie průměrná rodina neutrácí za jídlo jednu třetinu, ale jednu pětinu svého pri. jmu. Na tomto základě je argumentováno, že oficiální míra chudoby značně znevýhodňuje chudé (Porter, 1997). 8 Mr,a nezaměstnanosti je oficiálně definována jako procentuální míra populace v aktivním věku, která právě nemá zaměstnání a aktivně si práci hledá. Tato míra ale zmírňuje statistiky nezaměstnanosti, nebot nezahrnuje „demotivované pracovníky", tj. ty. kteří již ztratil, naději, že si najdou práci, protože se domnívají, že žádná neexistuje nebo ie nemají dostatečné dovednosti uplatnitelné na trhu práce. Demotivovaní pracovníci jsou podskupinou jiné skupiny, která se nezahrnuje do míry nezaměstnanosti, a to je skupina lidí nazývaná .lidé ztrácející pracovní motivaci". Lidé ztrácející pracovní motivací jsou lidé, kteří chtéji pracovat, jsou připraveni pracovat a práci si hledali v průběhu minulého roku, ale ne již v posledních měsících. Ministerstvo práce (1998a) odhaduje poíet osob ztrácejících pracovní motivaci na 1,2 milionu a počet demotivovaných pracovníků přesahuje 260 000. * Náš vyklad těchto zákonů je nutné zjednodušený. Podrobnější a pečlivou diskusi je možné nalézt v Blankenship, 1993; Oeitch. 1993; a Lindgren a Taub, 1993. '"Všimněte si, že sexuální orientace není chráněnou kategorií podle Článku VII. V roce 1998 prezi-dent Clinton podepsal exekutivní příkaz, který by chránil gaye a lesbické zaměstnankyně ve fede-iľlľľ"1 TrimÍ"aCÍ' " K°ngreSU Stá'e 'eŽi náVfh Zák0na- Me'ý * ™áířil CléneK VII na S s tsit 2amhéS,nanky"ě V SOukr0mém a «*»J<*«< sektoru, ale do současné doby se v sou-v-s.ost, s tímto návrhem nic nedě.o (.Clnton Grants Gay Workers Job Protection", 1998). Pozn. překladatelky: 8. GENDER, KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST Rovnost před zákonem je ve Spojených státech zaručena ústavou. Z dosavadního výkladu však víme, že americké zákony v minulosti dovolovaly, ba dokonce předepisovaly diskriminační přístup k různým skupinám občanů. Například ženy zákon dříve definoval jako majetek mužů a systematicky jim upíral občanská práva včetně práva volebního. V roce 1894 Nejvyšší soud USA dokonce rozhodl, že ženy nejsou z právního hlediska „osobami". Odvolání v případě Lock wood bylo vzneseno ze státu Virgínie, který odmítl udělit Belvě A. Lockwood povolení k provozování advokátní praxe, přestože zákon státu stanovoval právo kterékoli „osoby" s advokátní licencí z jiného amerického státu provozovat advokátní praxi i ve Virginii. Nejvyšší soud potvrdil názor nižší soudní instance, podle něhož „osoba" znamenala „muž". V důsledku toho „mohly státy od roku 1894 až do roku 1971 na základě tohoto jediného rozhodnutí Nejvyššího soudu setrvávat na stanovisku, že ženy nejsou zákonnými .osobami'" (Hoff-Wilson, 1987, s. 8; Sachs a Wílson, 1978). Většina soudních případů, kterým se v této knize věnujeme, spadá pod občanské právo, tedy do té oblasti práva, která se zabývá řešením soukromých pří souvisejících s rozvody, smlouvami a osobními majetkovými záležitostmi a řešením sporů na pracovišti. V této kapitole se však zaměříme na vztah genderu a práva trestního. Do sféry trestního práva spadá chování, o němž se předpokládá, že ohrožuje blaho celé společnosti, a proto zde pachatele žaluje stát, nikoli konkrétní občan, který byl jeho chováním poškozen. Jinými slovy, prohřešek proti trestnímu právu je - přinejmenším teoreticky - nahlížen jako provinění jak proti konkrétnímu občanovi, tak proti společnosti. Stíhání toho. co zákon definuje jako trestné, však nutně nereprezentuje zájmy všech segmentů společnosti. Lze říci, že trestní právo reprezentuje především zájmy zákonodárců - a historicky byli ve Spojených státech těmi, kdo měli moc určovat zákony, majetní bílí muži (viz kapitola 9). Nikterak proto nepřekvapuje, že zkušenost se systémem trestního řízení se u žen a mužů často liší. K rozdílům založeným na pohlaví se navíc přidávají rozdíly založené na rasové, tndní a věkové příslušnosti a také na sexuální orientaci. Na počátku této kapitoly budeme analyzovat odlišnosti mezi muži a ženami jakožto pachateli trestných činů. Nejprve srovnáme relativní míru kriminality u mužů a Žen. Poté obrátíme pozornost k odlišnému zacházení s nimi v trestním řízení, zahrnujícím zatčení, obvinění, usvědčení a odsouzení i nástup trestu. Sledování průběhu trestního řízení bude dále příležitostí k rozboru otázek týkajících zaměstnanost a ekonomika 8. GENDER, KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 325 p jl^m nMi^ ««ním emům pfichanfnr, na fcna«*. 8 1 ŽENY A MUŽI JAKO PACHATELÉ Z otázek které nejčastěji řeší kriminológie, jsou pro náš rozbor nejvíce relevantní tyto dvě- Kdo páchá trestné činy? Proč? Tradiční odpověď na prvn. otázku zni: Muži, zejména mladí. Na základě kriminologických výzkumů provedených do poloviny sedmdesátých let bychom skutečně došli k závěru, že se ženy trestné činnosti dopouštějí jen zřídkakdy. Ta trocha pozornosti věnovaná pachatelkám trestných činů se převážně omezuje na tři témata: 1. srovnání s mužskou kriminalitou, jejichž úkolem je zdůraznit relativně nízkou kriminalitu žen; 2. studie o prostituci; 3. analýzy mravní zkaženosti násilnických žen, jejichž logickým základem byla úvaha, že jsou-li .normální" ženy pasivní, pak oněch pár žen páchajících násilné trestné činy musí být .nemocných" (Edwards, 1986). V myšlení kriminologů i veřejnosti obecně evidentně platí, že „zločinec" znamená „muž". Od roku 1975 se však tato představa začala měnit, a to zejména díky vydaní dvou knih, Sisters in Crime od Fredy Adler a Women and Crime od Rity James Simon, které vzbudily široký ohlas v odborném i populárním tisku. Ústředním sdělením obou knih je, že kriminalita žen se začala proměňovat jak co do povahy, tak i co se týče počtu spáchaných trestných činů. Podle Adler se Spojeně státy v oné dobe pravé nacházely uprostřed vlny ženské zločinnosti. Přestože muži dosud páchali vyss, absolutní počet trestných činů, ženská kriminalita se zvyšovala rychleji nezmuzska. Adl napFiklad ^ ^ UCR), z nichž vyplývalo, že mezi letv 1960 a 1Q70^ neř Tvvšii « 077«/ - tíiyi9bU 31972 se počet zen zatčených za lou- * se ženy dopou^^l "** d°kaZ°Va,a- * ^ navíc nabývá závažnejší"^ ľl ' * " "* **** *"* tradičně vyhrazené mužům. ľmto 2^ ľ! **■ ™ obdobně - pouze s tou výjimky pod,e " T* "** ^ ^ ^ zoval zejména na majetkové trestné činy a nikT^5* kriminality ome" osobám. I ona však konstatovala fen °' "a náSÍ'né činy namířené proti ' 'eny Se dopou^jí více trestných činů vše- 8' GENDER' ^'M.NAMTA A SPRAVEDLNOST 326 obecně považovaných za mužské, zejména co se týče trestných činů páchaných v administrativních zaměstnáních či v rámci výkonu zaměstnání obecně, například podvodů nebo zpronevěry. Nejvétší rozruch - zvláště v neodborných médiích - však nevyvolala sama tato zjištění, ale teprve jejich interpretace. Obě autorky totiž shodné tvrdily, že zjištěné změny v míře a povaze ženské zločinnosti jsou logickým výsledkem hnutí za emancipaci žen. Jak uvedla Adler: „Je snad takový div, že v okamžiku, kdy ženy získaly mužské možnosti, snaží se získat status - ať už v občanském životě, nebo ve světě zločinu - zavedenými mužskými hierarchickými cestami?" (Adler, 1975, s. 10). Stanovisko Simon bylo o něco komplexnější. Tvrdila, že počet násilných trestných činů páchaných ženami ve skutečnosti díky feminismu poklesl. „Protože se ženy cítí fyzicky, citově i právně svobodnější a méně podřízené moci mužů, ubývá u nich frustrace a hněvu ... [vdůsledku toho] pociťují méně intenzivní touhu zabíjet obvyklé objekty své zlosti a frustrace: manžely, milence a další muže, na nichž jsou závislé, ale ve vztahu k nimž se necítíjistě" (Simon, 1975, s. 40). Odvrácenou stranou je fakt, že tím, že feminismus podpořil působení žen jako placené pracovní síly, přispěl také k nárůstu ženské majetkové trestné činnosti. „Se zvyšujícím se podílem žen na celkové pracovní síle získávají ženy více příležitostí páchat určité typy trestných činů [např. administrativní nebo v rámci výkonu zaměstnání]" (Simon. 1975, s. 40). Díky důrazu na ženské hnutí vešel přístup Adler a Simon ve známost jako emancipační teorie kriminality žen. Jejich argumentace přitom nebyla zcela nová. Jak připomíná Meda Chesney--Lind (1997), kriminológie i jiné disciplíny již v době první vlny feminismu upozorňovaly, že emancipace žen přinese mezi ženami a dívkami nárůst kriminality a nemravnosti. Největším přínosem prací Adler a Simon je však to. že z jejich popudu došlo k přehodnocení vztahu mezi genderem a podílem na trestné činnosti. Pozdější analýzy, revidující práce obou autorek, blíže osvětlují, do jaké míry došlo v kriminalitě žen skutečně k proměně a jakou úlohu v ní sehrálo ženské hnutí. Podívejme se na některé tyto kritické ohlasy a zároveň s tím i na to, co o vztahu genderu a kriminality říkají novější práce. Jedním z problematických momentů prací Adler a Simon bylo, že se opíraly výhradně o oficiální statistiky. Tyto statistiky zahrnují pouze trestné činy. jež jsou policii známy, a ty tvoří podle odhadů pouhou třetinu všech spáchaných trestných c.nu (U.S. Department of Justice. Bureau of Justice Statistics, 1994). Podstatná část spáchaných trestných činů tedy není vůbec zjištěna (viz napr. Inciardi et al. 3- GENQER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST m Ví a 1993) neboje obétl neohlásí. A dokonce , tehdy, ie-íi trestný čin oh.ášen. závisí ,os, 61 nikoliv; FBI tak nejsou postoupeny ani vôechny ohlásené trestné č.ny. Vážnejší problém ale spočívá ve způsobu, jakým zejména Adlor , fJříJ covala Wl porovnávání nárůstu určitých trestných činů u mužů a žen nebrala v úvahu velký rozdíl v absolutních výchozích číslech. / mr.h/ byla procento růstu vypočí lávána. Je-li výchozí číslo malé. pak i jeho mírný nárůst predstavuje velmi vysoké procento. A naopak i velké zvýšení vysokého výchozího čísla působí jako méné významná zména (Smart, 1982; Terry, 1978). Vezmeme si například počty osob vazebné stihaných pro podezření z vraždy nebo zabití. V letech 1965 až 1970, tedy v období, jež Adler zahrnuj'; do ové ;jr.ol///, v/rootl pooo-t /on /oKoriýoh /;j tyto trestné Číny téméř o 79 %; /o Mojnom období v; poóot rnu/u /oioon/oh /o -,t(;J ného důvodu zvýšil o 73 %. V absolutních číslech však u žen šlo o zvýšení z 1293 na 1645, zatímco u mužů z 6533 na 8858. Pokud bychom ledy hleděli pouze na procentuálně vyjádřené zmény a nebrali v úvahu zásadní rozdíl v absolutních výchozích číslech, dostali bychom notné pokřivený obraz podílu rnužů a žen na celkové zločinností. Přesnějším měřítkem vývoje kriminality mužů a žen je výpočet .relativního počtu zatčených- u obou pohlaví, tj. kolík mužů bylo zatčeno za určitý trestný Čin na 100000 příslušníků mužské populace a kolik bylo za stejný čin zatčeno žen v přepočtu na 100 000 žen. Rozdíl mezí pohlavími co do relativního počtu zatčených 1T« T ľ™* ¥ÍP0*U' POd"u "a Véech zatóeních' «• ™» ' ^n, za ľlltT ^ VýZkUmÚ' Któré ™°Čítóva,V "*» o"ou pohlaví na 1991; steffensmeíer, 1982: ^^ľ* ' ^ 3 ^ na stranách 330-331 hovofí o slo^I *"* ^ Komentár 8-1 ^štěvíce.ve^^^ vou příslušnost. m vfak ^^ra$ovou « etnickou, t/ídní a veko ností: Potvrzujívýsledky výzkumu eľanľipaľnílrt ° *> z # * *» majetkové trestné Číny krímína"ty? Wp,ýVa * 'tipované- teny, které VWoup^ 8 pr3c' v ^éstnání a dopoui TABULKA 8.1 Vývoj celkového Stíhaný trestný čin poctu zatčení podlo pohlaví v letech 1987 Muži 1096 Zména 1987 1996 1987 Zri4ftilnéní Loupe/ /■>ihM napadení liifjijii/iiun) mvujli. Vloupání Drobná krádež Odcizení mottrovéto vozidla 2haretví Registrované trestné riny celkem * Jlľié napadeni Padélaní a falšování Podvod Zpronevéra Nákup, prijímaní nebo držba kradeného majetku Poškozování cizí véci Nedovolené ozbrojovaní Prostituce a jiné komerční provozování neřesti Zména 12 247 24 551 93 %5 206 782 264 04 i 663 264 106 604 10144 384 518 454 944 39 933 127 472 5 855 % 771 12062 -1,5 21509 -124 101998 &6 284004 35/4 209076 -203 655 775 -1,1 104 562 -1,9 10431 2,8 i'M4U 1,1 695 366 52.9 91372 28,7 568 38', 32.1 5 633 64 867 5.2 -2.2 1719 29*9 8431 31716 24442 29/ 624 13 454 1603 3/7 288 81 583 i i 056 % 537 3 329 11419 ✓ 4 / 81640 27190 337 434 16 42/ 1860 457 273 177644 28 105 116 746 4 619 i 4 435 160482 1B2 709 13,9 123403 135 565 9,9 45 19222 29 336 10177 11637 56 253 46097 -19.5 -174 31.6 94,3 1U 134 434 u 21,2 117,7 335 18.5 38.8 264 523 264 18,1 Pohlavné mourované trestné činy 62 263 99062 -64 6 926 5 3/4 5 9 f kromé znásilnění a prostituce) Nezákonné užívání narkotik 554 554 857 05/ 54.5 99 8 ľ/ 173831 74,1 Hazardní hry 16 Sil 13 834 -17,7 2 747 2 206 -19,7 Trestné íiny spáchané na rodine i détech % 037 61 308 104,1 6 493 19/63 196.7 ftízení vozu pod vlivem alkoholu 98 3 915 756 935 -23,1 127 476 330 246 22 Pofuíerii zákonů o alkoholických nápojícn 320 504 35/ 456 10 69 066 83 737 21,2 Opilství 547 595 «22 605 22% 54 333 5/656 5,1 Výtržnictví 437 824 123 90 356 136 257 28 Potulka 2/ 3/4 16 168 40,8 's 439 4 136 20,2 Ostatní trestné diny, přečiny a přestupky (kromé dopravních) Zatieni celkem 1 624 731 2039086 255 7 061872 7 918 554 12,3 297 »2 465 210 1512860 2 060390 ' r,a trh práce? Regfctrované l/ostne íiny jsou ty. j*f FBI považuje za nejzfeažnej*'. P,mr*m F«fcr* ***** oí tam»*#*>f 1997, ». 219. O. BĚNOEfl, KRIMINÁLU Komentář 8.1 Drogy, kriminalita a gender Kriminalitou se v letech 1987 až len zatčených v souvislosti s drogovou 1996 zvýšil o více než 74 %. To vede některé pozorovatele k tvrzen,, ze „válka proti drogám" je ve skutečnosti válkou vedenou proti ženám a zejména pak ženám jiné barvy pleti než bílé (Bush-Baskette, 1998). V rámci boje s narkotiky byl kladen důraz na zvyšování počtů zatčených osob a jejich přísnější trestání; tato strategie vychází z předpokladu, že zmizí-li pachatelé drogových trestných činů z ulic, sníží se podstatně kriminalita celkově, neboť lidé, kteří drogy užívají nebo jsou na nich závislí, páchají pravidelně i jiné trestné činy - ať už proto, že v důsledku užívání drog ztrácejí zábrany a soudnost, nebo proto, že zoufale potřebují peníze na uspokojení svého návyku. Tento názor podporují také údaje svědčící o tom, že stále větší počty zatčených osob vykazují pozitivní výsledky testů na nejrůz-nější drogy včetně marihuany a kokainu, nebo připouštějí, že v měsíci předcházejícím zatčení drogy pravidelně užívaly (Innes, 1988). Empirické výzkumy provedené vtak různých místech, jako jsou Harlem, Miami, Chicago nebo Honolulu, však naznačují, že vztah drog a kriminality má více aspektů a že významnou proměnnou v něm představuje také gender. Posuďme například výsledky, k nimž dospěl James Inciardi se svými kolegy v rozsáhlém výzkumu životního stylu pouličních narkomanů, zejména žen užívajících crack a kokain. Inciardi et al. (1993) zjistili, že kontakt s drogami i kriminalitou obvykle začíná zhruba ve stejném období života, většinou v období dospívání Většina dospívajících nakonec z drog i trestné činnosti „vyroste", ale u těch, kdo LoľteľľnČUJÍ'ľ PraVděP°d0bné dování obou aktivit. Potřeba finančních ľÍZľ^ľľ "T*#* ' °PaSným Směrem' «• ^ Mimina,-m neměře je pro danou osobu <;na7čr si Hr^« u^ní drog. „V průběhu h^^^T*. T " celou řadu takových interakcí mezi ^vľ "í ^ ^ " " -Mejsousivmnobaoh,:~ dobnejšíje jejich zapojení do jiných oblastí kriminZ"^gy, tfm pravdépc, ké škály trestných činů, většinou však jde o majet vTt eľt " ^ majetkové trestné cíny a prodej narkotik, u kterých je pravděpodobnost zatčení jen velmi nízká. Baskin a Sommers (1997) tvrdí, že ženy užívající drogy se stále častěji dopouštějí násilných trestných činů jako např. loupeží, protože podmínky v chudinských městských čtvrtích u mužů i u žen násilí podporují. Jiné výzkumy žádný významný nárůst násilí u narkomanek nezjišťují, registrují je však naopak jako zvláště časté oběti násilných trestných činů. Mezi muži užívajícími drogy je, zdá se, nadprůměrný výskyt jak pachatelů trestných činů, tak jejich obétí (Chesney-Lind, 1997; Inciardi et alt, 1993). Z výzkumů také vyplývá, že mužští prodejci drog jsou častěji než ženy „dealery ve velkém" - a společně s tím roste riziko, že se dostanou do kontaktu s násilím spojeným s drogami. Ženy prodávající drogy jsou obvykle mezi „malými rybami", u nichž objem jednoho prodeje v průměru nepřesahuje 10 dolarů. Kvůli nízkému výdělku ženy často provádějí za den více obchodů a tím roste pravděpodobnost jejich zatčení (English, 1993). Dalším podstatným genderovým rozdílem ve vztahu drog a kriminality je skutečnost, že se u žen na užívání drog často váže prostituce. Zdá se, že mnoho konzumentek drog se k prostituci přinejmenším sporadicky uchylovalo i před tím, než se staly těžkými narkomankami, neboť tak mohly vydělat na obživu pro sebe a své děti. Platí však, že v důsledku silného návyku si prostitucí vydělává na drogu velmi mnoho žen; některé také nabízejí sex za drogu, což je zvláště časté u žen závislých nacrac-ku (Chesney-Lind, 1997; Inciardi et al.. 1993). Sociální a finanční fungování tzv. crack houses (narkomanských doupat) prostituci podporuje. Je rovněž pravda, že ženy-narkomankyjsou mnohem více stigmatizovaný než závislí muži a že se od nich prostituce očekává. Fenomén „sexu za drogu" je u žen závislých na cracku dokonce tak rozšířený, že Inciardi a kol. (1993) došli k závěru, že kokain má - ve srovnání s jinými drogami - v tomto smyslu na ženy výjimečný dopad. A co je zvláště závažné, titíž autoři zjistili, že výměnu sexu za drogy, zejména v crack houses, běžně doprovází mimořádné hrubé fyzické a psychické zneužívání žen. „vymykající se čemukoli, co známe ze zpráv o narkomanii, životě na ulici, prostituci či domácím násilí" (Inciardi et al.. 1993, s. 39). Chesney-Lind (1997) v této souvislosti poznamenává, že ve světle těchto zjištění bychom se neměli ptát, proč se ženy čím dál častěji uchylují k násilí, ale naopak jakje možné, že páchají násilných činů tak málo. Odpovědi na tyto otázky lze čerpat přinejmenším ze dvou zdrojů. Za prvé, ze studií o pachatelkách trestných činů vyplývá, že „tyto ženy reagují na ideologie hlásající rovnost rolí obou pohlaví relativně nejméně příznivé" (Sarri, 1986, s. 91). 330 8. GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEQLN0S1 8. GENDER, KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 331 ♦ .nírh činu isou ve vztahu k genderovým otázkám poměrně kon- Ä ~s-Lind a ~l983)-J1 r; 75) práci naznačovat že pachateiky trestných činu často vyjadřovaly k ženskému hnutí výraznou nechut a nezřídka považovaly feministky za „praštěné". Za druhé jak jsme viděli v kapitole 7, participace žen na trhu práce sice za posledních 25 let výrazně vzrostla, přesto však ženy zůstávají segregovány v neprestiž-ních, špatně placených kancelářských zaměstnáních, v prodeji a ve službách. Simon a Landis (1991, s. 56) vysvětlují, že ženy svým vstupem do těchto typů zaměstnání získávají více příležitostí ke zpronevěře, podvodům a falšování: „Nejsou v takové pozici, aby mohly krást statisíce dolarů, ale mohou si strkat do kapes menší částky." Vzhledem k malému finančnímu zisku plynoucímu z těchto trestných činů, ale i s ohledem na charakteristiku jejich pachatelek označují někteří odborníci jejich označení nálepkou „administrativní" za zavádějící. Například Daly (1989a) ve své studii o mužích a ženách jakožto pachatelích administrativních trestných činů uvádí, že s trestnými činy spáchanými ve velkých firmách (např. obchodování na základě důvěrných informací či reklamní podvody) bylo spojeno jen málo žen. Zatímco muži se dopouštějí jak závažných, tak drobných trestných činů, téměř veškeré trestné činy páchané ženami patří mezi méně závažné. Finanční zisk plynoucí mužům z jejich trestné činnosti je tak v úhrnu desetkrát vyšší než zisk plynoucí ženám. Typy páchané trestné činnosti i finanční zisk z ní plynoucí souvisí s relativním postavením mužů a žen v zaměstnání. Zatímco více než polovina mužských pachatelů zastávala odborné či řídicí funkce, většina žen-oachatelek zaměstnaných v ban-ach „jak0 pokladnf a úřednjce Ješt. vétš, procemo pachate|ek v_ak vůbec e^ -vy svého r0Zdíl: *" klad kncnhn™ „„ • "puveunost za rodinu - v nmtii/ioHn nonřr. kad kosobnim excesům ci zisku firmy. Daly (I989a ■ ekonomický profil těchto žen a povaha trestLT • Jí Pochybnosti, zdaje přívlastek .administratíva í ***** činy vhodný" (viz též Englísh 1993. T °S°by 3 J6jiCh nezakonné Povaně" vjakémkoli smyslu toho slova^^ ^ nepŮS0DÍ "emanCÍ" ženy se spíše potýkají s omezenvmi J^T^ Cľites <1976- s. 37), „tyto s- GENOER KRIMIMA MINAIITA A SPRAVEDLNOST s. 790) proto uzavírá: „Socio- Podobná zjištění naznačují, že pro nedávný nárůst počtu žen zapojených do majetkové a drogové trestné činnosti se nabízí i jiné vysvětlení, nacházející podporu ve výzkumech řady feministických kriminologů. Toto vysvětlení se soustřeďuje na ekonomickou marginalizaci žen, a to zejména žen jiné než bílé barvy pleti, které samy vychovávají děti (viz kapitola 6 a 7). Důležitým faktem je, že podle výzkumů je typickou pachatelkou trestné činnosti mladá chudá neprovdaná neběloš-ská matka, která nedokončila střední školu (Arnold, 1990; Chesney-Lind, 1997; Gilfus, 1992). Jak víme z kapitoly 7, ekonomická diskriminace žen doléhá nejtíživěji na mladé ženy jiné než bílé barvy pleti a nedávné „reformy" systému sociálního zabezpečení finanční situaci téchto žen a jejich dětí rozhodně nezlepšují - pravé naopak. Existuje dostatek důkazů, že tato situace zvyšuje jejich náchylnost ke kriminálnímu chování, a to zejména drobným majetkovým a stále častě ji i s drogami spojeným trestným činům. Jinými slovy, rostoucí majetková kriminalita žen dokládá především stále téžší boj určitých skupin žen o přežití. Celkově lze říci, že tvrzení zastánců emancipační teorie jsou v nejlepším případě nadsazená. Až na několik typů majetkových trestných činů se ženy mírou kriminality nijak významně nepřiblížily kriminalitě mužů a ani se nepřiklánějí k násilnějším, tradičně maskulinním či zvláště závažným trestným činům. Nejvíce trestných činů, za něž jsou ženy zatýkány, spadá do kategorie nezákonného obohacování; sem lze počítat jak trestné činy tradičně páchané ženami (např. drobné krádeže v obchodech), tak i padělání a falšování (např. falšování šeků) a podvody (podvody s kreditními kartami a sociálními dávkami). V roce 1996 byly tyto typy trestných činů důvodem téměř čtvrtiny všech zatčení žen (Federal Bureau of Investigation, 1997). Vrátíme-li se k Tabulce 8.1. zjistíme, že trestná činnost zůstává ve své většině mužskou záležitostí, prakticky nedotčenou feminismem a ženským hnutím. V roce 1996 v USA tvořili muži více než 79 % všech zatčených osob; u násilných trestných činů to bylo 84.9 % a u majetkové trestné činnosti 71,9 % (Federal Bureau of Investigation, 1997). Výzkumy z poslední doby ukazují, že nárůst počtu zatčení v letech 1960 až 1996 jde z valné části na vrub mužů jiné než bílé barvy pleti ve věku 15-29 let. Především v městských oblastech USA vládne tato skupina úředním statistikám zatčení již několik desítek let, diskuse o příčinách tohoto jevu však dodnes neustávají. Je to proto, že mladí černošští muži se skutečně častěji uchylují ke kriminálnímu chování než jiné demografické skupiny (Byrne a Sampson. 1986; Wilbanks, 1987)? Nebo jsou častěji mezi zatčenými a trestné stíhanými kvůli svému pohlaví a barvě pleti, a jejich vyšší t-u 8 GENDER, KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 333 , .......m...........,......••••.....■■.............<...........«<» ......i...........> —.......... .................^...............................■•"•»'..... MMJ*....../r........i.h., .—,.1,,...............1,*»........IMtt, „.„„„„..„, ,..,!..», ,.„../«......r.-...nl,..-...l.............. .....„,«,..„„»«....... ,ivi. „.,„„„„,,,„) „/„„u.,-hvi-"-'-"'--'1-.....«*•'"«..* mu AIWlKim mohli nriii l-ji ■.|.i.m...M. -i l-.lv i f.|....v.,-n.,M vy.- «/.,-..-ny,.l, n8fčon( lod//,. ..y.lfl,, lli-.lllllio M/-III |<: I.IM'.lll.ky .1 •.<•/!•.h' l" Pachateli trestných Činů, mmímt, nojprvo uvúttl ruluvmitni í;l.í.rak1urbtlky MíH. R3o líni |aou povAroni ludy ortf/iiiů činriyr.1, v irtmlruin ři/oni. 8.2.1 Průbíh trestního ř-lzonl j***^ trastního řízení patří dominance PMK '-n'Lilu!l f "°blMt'PrŮVaaJoho^ by'°tnáS* ObJMt , 1i;m'; ^T066*3**^^ ^■fctjy1 n,"ycn zafizanleh pfftli aiahA » nia^t w JT" 11 1 11 "' •">••• •"••.'.m-,.,:,i.„ ..•,.„,„,„,, . ' ' ' -USjfodle 1'nýchnázorů Jsouzase * *^S5Tpwna^ Pr0t°Iw ltt ínadno «W»mat. Také zaznélo, I......MMiaoudsa mr. j' j ""MCg^" a Poott* na „k.onku 10, sto- , „„i. r • y odrn,M pnimout linu h« irfí^ri, . obvyKlé Qn«odmy»iiteiňé wunaiu: „u našeho povo- .rWMraftiM, ped0U(lf,ké B zt0nf a oplzlé. Příroda vybavila IAMIII HA II 7 ľriM.ovnicl víi/íhiI xlii/olml |,tl».il.nii n /ímKmfnmil nu plny '.',.) 4.*, 5 0,?i 1.1 0.7 0.0 ID 000 DDD 100 Hř,1 1,', 4,8 0,3 2,5 0,1 O.ll ««« ,",DD D...... I00 llíí.D '!/» 3,8 0,3 2A 0,1 ,|r, '/',,<)() 100 H'),: Ai 5 0,f 0,1 1.1 0,1 ♦ Vilíľtl'ifíhj /,i.,tr„i......v.'iiti iiníři, 'ľ(»r,«i( |,í„,.„ni r.iíni i,iř:,if. n,:/ 100 • • z„iiii..ii', |,iivr„ii,i i,i,yvnUiin Arimrirty n Aijníky. Am*řlÉ»ny otljikého původu a AmarUany podlé' /M|lu / iľ.lKiiiii.Uskyi.li „ttlroviJ. «** MAnfi n«7?0,0h%, l;.„,,,.,, ii ', i,, |,„fi.,,.-r,t -.1 h,:,ľ.i- J'»'»/,i. t ť) n U! „10 „i- J '.Linllil ■.Hli .im Ulk u.....' l-.l". ľ"' ly/ľ>'; '.'"•'/"" ho|ľ>H" Reld, 1087, s. 225), Podobných argumentů bylo ovéem uílvéno naopak také m lio.lp.Mi, /..„f,,./.n. (lo pollí.<;jri.(.li J. pr.'.VOiUi proln-tl rlr. rokliny vŕ/nnMvi. ľorllo tlohto názorů móly ženy díky své .vyééí mravnosti" a přirozané potfebé zmírňovat utrpení druhých přispívat ke „zclvlllzovénf déní v soudních síních l vaznicích. Zajímavé jo, žo tato představa /onskrí mravnosti a citlivosti jo dodnes přítomna jak v populární, tak l v odborné literatuře (GlWgan, 1082; Kerber et al„ 1986). J«k ale ukazují Martin a Jurik řiflMUwnstruovft.....Blénri-... ^ i- i...... trudlčnrj niaakullnné, tlcké hned z nékollka 'i>'^,u-i J« ll urCIté précojlailo /imiiko ntnmjtl jiou lo /loio/řiovřiiiy <> nokoiripol iii! proč jo k Ink bor tohoto n ukóžn, /v.'iri /.'idfiy důvod, h funkcí (vynikající ro/ KHIMIWAl i ia ULKA8.3 Pracovníci v näpravr^chzaň^ covníci v nápravných zařízeních stémy pro zletilé provozované jednotlivými státy USA Celkem zaměstnanců Z toho žen (v %), 1992 Systémy pro nezletilé provozované jednotlivým, státy USA Celkem zaměstnanců Z toho žen (v%), 1992 Federální správa věznic * Celkem zaměstnanců Z toho žen (v %), 1992 309 361 28,8 36 127 36.6 23 333 27,1 Soudci (zahrnuje všechny soudce trestních a občanskoprávních soudů) Federální soudy Nejvyšší soud, podíl žen v %, 1992 22,22* * Federální odvolací soudy, podíl žen v %, 1990 11.3 Okresní soudy, podíl žen v %, 1990 9,2 Policejní soudci (pouze zaměstnaní na plný úvazek), podíl žen v %. 1990 18,8 Soudy států Unie Soudy poslední instance, podíl žen v %, 1991 9,8 Střední odvolací soudy, podíl žen v %, 1988 9,4 • Federální správa věznic neprovozuje zařízení pro mladistvé. W Z celkem devíti soudců Nejvyššího soudu jsou dvě ženy - Sandra Day O'Connor a Ruth Bader Ginsburg (viz kapitola 10). Pramerr. ^^or Sate Courts 1993; U. S. Department of Justice. 1993. s. 95-96; Ries Ve výcvikových zařízeních policie, v samotných policejních složkách i v náprav-nych zařízeních se podobnými předpoklady^přirozených rozdílech mezi ženami covnic, aň^affzfitTnríárídos-- muzsiLspoiup,^ fesíívizkanifniaTinc^e - - v,uc°vani zen z policejních a dalších pro- Tesi iviz Kapitola 7) uspesne zrušeno, zmíněně ni**** ----L_-^""-"vni prostredí. Takovým chováním múze 8. GENDER, KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST být sexuální či jiné obtěžování, přid^ějovájih^o^ný^húkolů v závislosti na pohlaví policistů, přísnější sledování práce a zevnějšku žen a jejich vylučování z mimopracovních aktivit (Heidensohn, 1992; Martin a Jurik. 1996; Morash a Raarr. 1995). Vezměme si jako příklad policejní výcvik. Přestože počet žen přijímaných k policii od sedmdesátých let stále roste, ve výcviku na mnoha policejních školách jsou ženy i nadále odsouvány na okraj (Pike, 1992). Instruktoři pro „oživení" výuky často užívají sexistický (a nezřídka též sexuální) humor. O ženských adeptkách na policistky hovoří běžně jako o „děvčatech" nebo „holkách", zatímco mužští adepti jsou „muži" nebo „chlapi". Vysvětlují studentům, že s ženskými obětřni a podezřelými je větší potíž než s mužskými. Ženy-obětíjsoů vykreslovány jako bezbranné,^ ale též nevyzpytatelné; mohou se zničehonic obrátit proti policistovi. Zvláště opatrný prý musí být policista tváří v tvář ženě podezřelé z trestného činu: v osobním kontaktu se žena může začít chovat svůdně a pak náhle použít násilí nebo může policistu falešně obvinit, že ji při osobní prohlídce obtěžoval. Podezřelí muži - jak se studenti rovněž dovídají - naopak vůči prohledávání policistkamí obvykle nemají námitek. Pike (1992, s. 266) prováděla pozorování ve dvou policejních akademiích a zjistila, že na záběrech a fotografiích používaných při výuce se často vyskytují nedostatečně oblečené nebo nahé ženy. Jeden film zase uváděl tyto zvláštní skupiny, s nimiž se policisté setkají: ..narkomani, osoby duševně choré, ženy ^sebevrazi". Jak mužští spolužáci, tak i muži z rad vyučujících si studentky dobírají a flirtujfs nimi - nezřídka i poměrné agresivně. Přestože všichni cítí, že v práci u policie mají ženy své místo, často se domnívají, že nemůže být rovnocenné místu, které zaujímají muži. Není divu, že se tyto postoje a typy chování prenášejijjo poměrů v policejních útvarech. Jak vyplývá z Tabulky 8.2. policistekje ve Spojených státech stáleještS" málo, nicméně od 70. let se jejich počet výrazné zvýšil. Martin (1992; 1990) tuto změnu přičítá legislativním vyrovnávacím opatřením {affírmative action), snahám o profesionalizaci policie a formování policejních odborových organizací, důrazu na spolupráci policie s místními společenstvími (ccmmunity policing), právním úpravám omezujícím používání násilí a fyzické síly ze strany policistů a přijetí formálních postupů pro přidělování funkcí a služební povyšování. Také uplatňování cow-munitypolicingv mnoha policejních okrscích po celých Spojených státech by mohlo napomoci zlepšení postavení žen v rámci policejní profese. Oproti trad,cn,m pojetím ooliceiní nr*»r která isou založena najajse zločinem^a n^li sluzbeTxoltioj TnlreTsTc^^ — ' 337 B GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST duje od policistů, aby s obyvateli dané čtvrti navázal, vztahy založené na spolu-prác Aktivní řešení problémů a vztahové dovednost, (trad,čné chápane jako žen-ske domény) jsou v tomto policejním přístupu důležitější než (tradičně mužská, tvrdost a fyzická síla (Miller. 1998). Dosud však není jasné, zda policejní útvary tuto novou úlohu policie skutečně přijaly, či zda communitypolicingzustavé spíše pouze prázdným sloganem. Jak připomínají Martin a Jurik (1996). případ Rodney-ho Kinga zavdává příčinu spíše ke skepsi. Z výzkumů vyplývají i další závažné problémy, které ženy a osoby jiné barvy pleti než bílé znevýhodňují ve sféře výkonu práva. V policejních sborech napríklad dodnes stále panuje silné přesvědčení o mužské nadřazenosti. Pro ženy a muže platí odlišné normy chování a odlišná kritéria hodnocení: dopustí-li se například poíicistka chyby, důsledky se ve srovnání s mužem často přeceňují. Příslušníci policejních sborů také nepřestávají poukazovat na nižší tělesný vzrůst a sílu žen a vyvozují z nich pochybnosti o výkonnosti policistek. Martin (1992) ukazuje, že fyzickému vzezření a tělesným předpokladům mužů-policistů věnují jejich kolegové a nadřízení podstatně menší pozornost. Uvádí případ, kdy nadřízený odvolal ženu--detektivku z případu, protože měla nadváhu, zatímco tělesné hmotnosti jejích mužských kolegů si nevšímal. Autorka poznamenává, že většina mužu-policistů již sice nesdílí paušální stereotypy a neodmítá, aby ženy u policie pracovaly, i nadálevTak považuje jejich schopnost plnohodnotně vykonávat běžnou policejní práci za čosi ^výjimečného. Navíc jsou policistky mezi dvěma mlýnskými kameny: vyhovují-li mužským predstavám o „hodných" ženách, budou zřejmé považovány za příliš slabé nato^by mohly svou práci děiat dobře, a pokud se chovají jako muži, platí za -kravy a „lesby" (viz též Johnston, 1995; Worden 1993) 3 samy připojují. V.žhým problémem však zuSs -° ^ ^ rámích sborech, jako'je PBr(„Fema,e ex ľ ^ ** ' — 1993; Martin a Jurik, 1996;lv1ydans 1994) ^ QUÍtS"' 1995= Johnst0n' Navzdory vládnoucím stereotypním představám * ,• důkazů pro to, že by se v přístupu k policeiní ľľ ^ ™°h° né lišily od svých mužských kolegů Zdá se žeT -~* °B5ariŮm ^^13' covniKaje pro jeho P»Ä^ <** "'"......■ — ' iesPektive doba strávená u poli- 38 8. gender. kriminalita a spravedlnost cie. 2eny-policistky mají sice většinou menší sebevědomí než muži (Worden, 1993) - to koneckonců není velké překvapení; výše popisované nepřátelské pracovní prostředí k nižšímu sebevědomí jistě přispívá -, překvapivé je ale vzhledem k uvedeným pracovním podmínkám spíše to. že ženy jsou podle výzkumů s prací u policie spokojenější než muži (Worden, 1993).jVložná právě proto neovlivňuje nižší sebevědomí schopnost policistek vykonávat pracovní povinnosti dobře. Price a její kolegové (1989) zjistili, že styl policejní práce žen je méně agresivní . než u jejich mužských protějšků, platí však, že bez ohledu na pohlaví příslušníka policie ovlivňuje styl jeho práce řada dalších faktorů - například pohlaví, rasová či etnická příslušnost podezřelého a jeho vnější chování (Martin a Jurik, 1996).~ Martin a Jurik (1996, s. 92-93) k tomu poznamenávají: „Schopný policista, ať žena, či muž. je flexibilní a dokáže podle konkrétní situace postupovat tu podle scénáře „boje se zločinem" (spojovaného s maskulinitou), tu podle scénáře „policejní práce jako služby" (spojovaného s ženskostí) ... Neschopní policisté buď příliš spoléhají na svou formální autoritu a používají pouze represivních prostředků, anebo naopak kladou důraz pouze na služebný charakter své práce a ztrácejí tak kontrolu nad situacemi, kdy se setkávají s fyzickým ohrožením." Jak vyplývá z výzkumů, zkušenosti žen působících v nápravných zařízeních se zkušenostem policistek podobají (Martin a Jurik, 1996; Župan, 1992). Podobně jako v ostatních sférách výkonu práva [law enforcement) se počet žen zaměstnaných v nápravných zařízeních od sedmdesátých let zvýšil (viz též Tabulka 8.3). Přestože jsou v zařízeních určených pro muže ženy zaměstnávány kratší dobu než v zařízeních pro ženy. vzrostl v posledních letech i počet žen pracujících v mužských věznicích. Ty zaměstnávají pouze 13 % žen, a to ještě často jen v administrativních nebo nižších kancelářských pozicích a nikoli jako přímé dozorce (Martin a Jurik, 1996). Mezi strážemi a dozorci všech nápravných zařízení tvoří ženy pouze necelých 10 % (Hunter, 1992). Zvýšení počtu žen zaměstnaných v n^vnýdTzanzenfch_umožnila celá řada faktorů, mezi nimi legislativní vyrovnávací opatření, úspěšné soudní spory využívající Článku VII, do nichž vstupovaly ženy, které chtély"pus^riTv7^rľrävných zan-' zeních pro muže, pokles zájmu o tuto práci mezi muži a konečně i přesvědčení tvůrců koncepce vězeňství, že přijetí žen bude mít na vězně „uklidňující účinek" a přispěje k humánnějšímu zacházení s nimi (Martin a Jurik, 1996; Župan, 1992). Tytéž faktory napomgW£^^ 'zastoupení žen jiné barvy pleti než bílé; v závislosti na typu zařízení tvoří ženy jme In^Knap, 1991: H*h." a MoLeiSh.B,ac»e.l, 1991,. Ani výraznéjšjjřjtJofl^ na pracovištích v nápravných zařízeních však nevěd-■ i. r^iimavé že se ženy zaměstnané v nápravných září-S^S- a —ím ze strany svých S^aůTedlíkO než ze strany vězňů (Mar,n a Jurik, 1996; Van ttflft. "TTl^^Zimmer, 1986: Župan, 1992). Při výcviku i přidělování pracovmch funkcí jsou preferováni mužští pracovníci a také pracovní hodnocení, údajně založená na objektivních kritériích, ženy znevýhodňují pro účely případného povýšení (Brítton, 1997; Martin a Jurik, 1996). V rámci výzkumů bylo například zjištěno, že hodnocení výkonností se často zaměřují na dovednosti a schopnosti považované tradičně za mužské (bezpečnostní funkce) a naopak pomíjejí tradičné ženské schopnosti (komunikační dovednosti, schopnost zvládat konflikty) (Jurik, 1985; *~7fiwne7Tjl87r~ Podobně jako v případě policie existují také mezi mužskými a ženskými jjra-covnfky v nápravných zařízeních jen malé rozdíly co do přístupu k práci a svěřen-Ženy sice mají tendenci ctít pravidla a strukturu zařízení více nežjejicíTmuž-spolupracovníci a také v práci zažívají více stresu, avšak obě tato zjištění pravděpodobně souvisejí s tlakem, kritikou a nepřátelstvím, s nimiž se setkávají u svých mužských kolegů (Jurik a Halemba, 1984; Lawrence a Johnson, 1991; Van Voorhies et al., 1991). Rozhodně ve srovnání s mužskými zaměstnanci nevykazují menší spokojenost se svou prací nebo menší oddanost své pracovní kariére než jejich mužští kolegové (Jurik a Halemba, 1984; Župan 1992) Obdobným předsudkům a diskriminačnímu zacházení však ženy neuniknou ani v prestižnějších povoláních, jako je např. advokácie. Výzkumy z poslední doby doklá- stľhrrnorržer,ské zaujatosti v p*** ***** i sou^n i 0 tnt997 ľ;'" 1989; Martin ' ™«> —,o. 1986; Pade- -dnost v očích klientů a ÄSS^» ^ u soudu n.zs.ch instancí, ale i na federální úrovni ( Court th ľľ VySkytUje" J „ 1992; Riger et a,., 1995; Weiser, 1997), a nejenvÍoľ^ k ' i, d nejen v soukromých advokátních kan- 8. GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST celářích, ale i na právnických pracovištích ve státním sektoru (Lentz a Laband. 1995; Rosenberg et al., 1993). Vůbec nejhůře často dopadají ženy menšinové etnické příslušnosti. Bývají například zaměňovány za obžalované (Bernat, 1992; Martin a Jurik, 1996). Jak si vybavila advokátka černé barvy pleti: Jednou jsem se u Middlesexského vyššího soudu [stát Massachusetts] setkala se soudcem, který se mnou odmítal jednat, dokud mu neukážu doklad, že jsem právnička - od žádného jiného advokáta onoho dne nic podobného nepožadoval" („Massachusetts to Look at Sex Bias", 1986; viz též MacCorquodale a Jensen, 1993). Do jaké míry ovlivňují takové postoje průběh soudního řízení? Znevýhodňují popsané předsudky mužské pachatele trestných činů, protože s jejich ženskými protějšky se před zákonem zachází shovívavěji? Nebo znamená sexismus vyskytující se v systému trestního řízení pro mužské pachatele spíše naopak výhodu? Odpovězme prozatím tak, že pohlaví pachatele podle všeho určitou úlohu v průběhu soudního řízení sehrává. Jde-li však přímo o konkrétní výsledek případu, vstupuje do interakce s pohlavím řada dalších faktorů, jako je věk pachatele, jeho rasová či etnická příslušnost, ale též povaha trestného činu, z něhož je obžalován, a počet již spáchaných trestných činů. Lépe tomuto komplexu faktorů porozumíme na základě srovnání statistik usvědčených pachatelů mužského a ženského pohlaví a zákonitostí v udělování trestů mužským a ženským pachatelům. 8.2.2 Odpovídají tresty spáchaným činům? Před více než dvaceti lety podotkl kriminolog Clayton Hartjen (1978, s. 108), že ..chování podezřelé osoby má sice zásadní význam pro to, zda bude zatčena, či nikoliv, s trestnosf/jejího počínaní má však rozhodnutí určitou osobu zatknout ve většině případů jen málo společného.... Při úředním zařazování nejde tolik o to, co ta která osoba dělá, jako spíše o to, co je zač (nebo za co ji policie považuje)." Hart-jenovo tvrzení lze rozšířit i na fáze trestního řízení, které následují po zatčení, tedy sdělení obžaloby (k ní se obžalovaný vyjadřuje a může svou vínu buď přiznat, nebo nikoli), vlastní přelíčení (při něm rozhoduje buď soudce, to je tzv. bench tríal, nebo porota) a odsouzení. S obžalovanými může být takto zacházeno proto, že oficiální aktéři v rámci systému trestnmo řízení (tedy policie, právnici a soude) mají značnou volnost při rozhodování o tom, jak se bude v konkrétním případě, a tedy , vůc, konkrétnímu obžalovanému postupovat. To může mít za následek velké rozdíly vzacha-zení s pachateli. Ty spíše než s jejich jednáním souvisí s jejich příslušnost, k urc-tým skupinám, jako jsou společenská třída, rasa. etnická skupina a pohlaví. 3 41 a- GENOER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST to n » *M* o P*"** v Případé d0h0dnUtéh° ČÍ Sjedna" WŤZl£L» s obhájcem dohodu, na jejímž základě se obžalova-néh0 pn^„, uzavře z fcf většinou y omezen, roz. priZná výměnou za určité y ^ ^ ..^ ^ ny sahu obvinění (a tedy i vyse hovívavého postupu soudu vůči obviněnému (to S^IT^ -stu) ,-nciardi, 1993, Odhaduje se že až v 89 % všech případů, kdy je obžalovaný uznán vinným, jde o sjednaná pŕiznání(U S Department of Justice, 1997a). Výzkumy však naznačuj., ze mechanismus dohody o přiznání může u různých skupin pachatelů fungovat různě. Kon-krétně Mann (1993) ukazuje, že na chudé lidi a na příslušníky rasových a etnických menšin (kteří tvoří vyšší než poměrnou část chudých vrstev) je častěji činěn nátlak, aby se přiznali, protože jejich - státem přidělení - obhájci se chtějí co nejrychleji zbavit co nejvíce případů, jichž mají přiděleno příliš mnoho. Mann tvrdí, že ať už jsou tito lidé vinni, či nikoli, jsou podporováni v tom. aby na dohodu o přiznání přistoupili a neriskovali tak, že budou u soudu nakonec usvědčeni z ještě závažnějšího trestného činu. Chudí a příslušníci rasových a etnických menšin kromě toho obvykle nejsou schopni složit kauci; proto zůstávají až do přelíčení zavřeni v místních vězeních a ve svém vyjádření k obvinění raději přiznají svou vinu, aby tak unikli z drsných poměrů vládnoucích v těchto zařízeních. Nedávné právní „reformy". jimiž se odpovědná místa na úrovni federální vlády, jednotlivých amerických států i na úrovních nižších znovu pokusila „přitvrdit" v boji se zločinem, znemožnily u některých trestných činů uzavírat dohody o přiznání, ale znovu měly odlišný dopad na rasové a etnické menšiny a také na ženy. Z výzkumů vyplýva, ze postupy jako povinné odsuzování za trestné činy spojené s drogami nebo zásada trikrát a dost" (tj. povinnost odsoudit usvědčeného pachatele tří těžkých zločinu k doživotnímu trestu) mětv za nňsieriai, - -=. ^ni^h - následek zvýšeni počtu příslušníků rasových a etnických menšin odsouzených k tre^ňm větší nfirrw hui , - °dnet' svobody - s tím. že vůbec nej- vetsr narůst byl zaznamenán u černošskvrh ;0n q počet černošek ve státních a feder noh vt h BUS,VBaSkette (1998) 56 šil o 273 * zatímco u ^^^^^^ ^ vězněných osob 168 %. Nárůst zazněn e ľ % * H ^ « ^znamenaný u černošek byi vůbec neiwšší hod-nu* - vSo» .Kup, - ,edy muž0 ; ie„, íe w. ^ ; i" 'adU f ■ ». «• v sou„„rm K272 M-» nych trestných cínu existu rozdíly založené nm™ ^=>uzuvan> j zuuy zarozené nejen na pohlaví oachatelů a ieiich rasové či etnické příslušnosti, ale také na jejich věku stL ľ ľ L ' ve*u- stavu a mnoha dalších mimo- 342 B. BENDER, KRIMINAL.) /edlnost právních faktorech. To vede k tzv. disparite rozsudků - ukládání rozdílných trestů pachatelům usvědčeným z podobných trestných činů. To, že disparita rozsudků představuje problém, je celkem pochopitelné; jejím důsledkem jsou nespravedlivé a nesprávné rozsudky, které neodpovídají závažnosti spáchaného trestného činu nebo trestnímu rejstříku pachatele a namísto toho jsou ovlivněny irelevantními faktory, jako je pohlaví pachatele a jeho rasová či etnická příslušnost. Z nejstarších studií zabývajících se disparitou rozsudků mezi mužskými a ženskými pachateli vyplývá, že ženy byly dříve u soudů zvýhodňovány a méně často byly za spáchané trestné činy odsuzovány k trestům odnětí svobody (Faine a Bohlander, 1976; Nagel a Weitzman, 1972). Jak však upozorňuje Chesney-Lind (1986), problémem téchto výzkumů bylo to, že v hodnocení nebraly ohled na menší závažnost většiny trestných činů páchaných ženami. Jeden nedávný výzkum, který započítával i takové faktory jako typ trestného Čínu či již spáchané trestné činy, ukázal, že závažnost zločinu a trestní rejstřík mají u mužských i ženských pachatelů na rozsudek největší vliv, a že pokud se muži a ženy vyskytnou před soudem za podobných podmínek - tj. pokud jsou obvinení z podobných trestných činů a pocházejí z obdobného prostředí-, jsou podobně také posuzováni (Steffensmeieret al., 1993). Z jiných výzkumů naopak vyplývá, že největší vliv na výši trestu má často právě minulost a výchozí prostředí pachatele. Je například doloženo, že na roz sudek má vliv i to, zda se pachatel - žena či muž - soudu zdá být spořádaným člověkem ve smyslu naplňování tradičních genderových norem. Miethe a Moore (1986) tvrdí, že ženatí zaměstnaní muži s čistým trestním rejstříkem - tedy muži, kteří vyhovují genderovému předpisu mužské „slušnosti" - jsou posuzováni shovívavěji než svobodní nezaměstnaní muži, kteří již byli v minulosti vězněni nebo odsouzeni. Zvláště to platí pro černochy: svobodní černoši jsou posuzováni přísněji než svobodní bílí muži (viz též Daly, 1994; Myers a Talaríco, 1986). Podobně mohou soudy postupovat vůči ženám, které odpovídají tradičnímu modelu ženskosti (např. které jsou ekonomicky závislé na muži a u kterých nic nenasvědčuje tomu. že holdují drogám či alkoholu nebo že mají sexuální úchylku), a mohou je odsuzovat k mírnějším trestům než ženy. které pokládají za méně „spořádané". Daly (1994) o tomto vzorci předpojatostí soudního rozhodování hovoří jako o prorodinně zaujaté justici. Uvádí, že obžalované s rodinnými vazbami a zejme-na pak ty, kteří jsou hlavními pečovateli o děti, soudy posuzují shovívávej, nez obžalované bez rodiny. Autorka na základě rozhovorů se soudními úředníky dospela k závěru, že četná soudní rozhodnutí jsou ovlivněna snahou chránit rodiny a det,. 8. GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEOLNOST 343 nikoli však ženy samotné. Soudci na druhou stranu rozhodně nemají tendenci coko-wm nqchatelkám trestných činů spojených s užíváním drog, u mužských pachatelů těchto činů vidí velkou pravdě-et al., 1993). Tato zjištění naznačují, proč je černošské rasy. ale zároveň jde o mladé a chudé svo-kvůli drobným majetkovým deliktům nebo protože u nich stejně jako i podobnost recidívy (Steffensmeier < většina vězněných žen nejen <" bodné matky, které jsou ve vězení trestným činům souvisejícím s drogami - většinou ovšem spfse pouze za držen, drog a nikoli obchodování s nimi (Bush-Baskette, 1998; Chesney-Lind, 1997). Dalším projevem koncepce potírání kriminality ve stylu „tvrdě zakročit" a „pozavírat je" je ukládání tvrdších trestů. Také sem zasahují aspekty rasy a pohlaví způsobem, který ovlivňuje výsledný efekt opatření. Jak vyplývá z výzkumů, nejenže jsou ženy jiné barvy pleti než bílé odsuzovány k trestům odnětí svobody častěji než bélošky, ale také doba, kterou ve vězení skutečně stráví, je delší. Mann (1989) například uvádí, že bělošky, které ve svém výzkumu sledovala, byly sice za trestné činy namířené proti osobám odsuzovány v průměru k téměř dvojnásobným trestům oproti Afroameričankám usvědčeným ze stejných zločinů, Afroameričanky však nakonec ve vězení zůstávaly déle než bělošky (viz též Bush-Baskette, 1998; Mann, 1995; Mauer a Hurling, 1995). A konečně je důsledkem koncepce „tvrdého postupu" proti kriminalitě, která dává přednost trestu před nápravou, také větší ochota odsuzovat obžalované k trestu smrti. Od roku 1980 se počet vězňů odsouzených k trestu smrti zvýšil více než o 400 %. z celkového počtu 3054 vězňů čekajících v roce 1995 na popravu mělo «,4 % Jinou barvu pleti než bílou, což je podíl výrazně přesahující jejich zastou-pem v celkové populaci: v roce 1995 žilo ve Spojených státech pouze 17 % oby- enáľľo Í alt t"" ™* "* "« zenam /u.l, avšak mnohé nasvĚtirnuair, - , stále více nakloněny popravám^ Z * *** vény dvě ženy - jena ^ « 7^ « 1998 ™ ^ Křesle; do té doby byla ve^ * ' **» " ^ etickém smrti v roce 1977 popravena jediná zena Při - ^ ZnWU2aVedení ^ mik, ve veřejnosti převládal názor že pohlaví! ^ ^ **** ven, nemělo mít žádný v,iv (Verhovek1998) ^ "* ^ Ačkoli tedy panuje přesvědčení, že se soudw ^ - 6 SENDER. KRIMINALITA ft spRAV£DLNOgT my, na něž jsme zde odkázali, takový názor rozhodně nepotvrzují. Platí spíše, že koncepce „tvrdého postupu" proti kriminalitě, charakteristická pro současné klima ve společnosti a s oblibou užívaná v projevech politiků, přinesla cosi, co Chesney-Lind (1997, s. 151) nazývá „nevídanou .rovností' žen, pokud jde o trestání zločinů". A břemeno této rostoucí přísnosti trestů nesou zejména ženy jiných barev pleti než bílé, což je moment, k němuž se za okamžik vrátíme. Gender a mladiství delikventi. Dosud jsme se zabývali dospělými delikventy, výzkumy však naznačují, že také věk delikventa je důležitou proměnnou. Podívejme se nyní stručné na to, jaké důsledky mají různé kombinace věku a pohlaví, ale také rasové a etnické příslušností pro rozdílné výše trestů, ke kterým jsou odsuzováni mladiství delikventi. V první řadě platí, že dívky jsou častěji než chlapci obviňovány ze statutových deliktů, tj. takových typů jednání, které nejsou porušením zákona, dopouští-li se jich dospělá osoba. Patří sem například útěky z domova, neposlušnost, záškoláctví, „mravní zkaženost" nebo chování vyžadující „zvláštní dohled" (juvenile in need of supervision, JINS). Jak ovšem upozorňuje Chesney-Lind (1997) i další autoři (viz např. Lees, 1989; Maquieira, 1989), tato obvinění jsou často projevem skutečnosti, že rodiče se snaží dodržovat a uplatňovat na sexuální chování svých dětí dvojí metr (viz kapitola 6). Daleko častěji totiž přivádějí k soudu za neřádné chování své dcery než syny (Chesney-Lind a Shelden, 1992; Feinman, 1992). Výzkumy také ukazují, že rodiče adolescentních dětí s vysokým rizikem kriminálního chování- tj. žijí-li v ekonomicky marginalizovaných čtvrtích s vysokou mírou kriminality a mají sourozence, kteří již byli soudně trestáni - uplatňují represivní opatření v daleko větší míře vůči dcerám než synům. Chlapci se mohou svobodněji věnovat aktivitám mimo domov, a to i večer a v noci, zatímco od dívek se očekává, že budou doma pomáhat s péčí o mladší sourozence, a jejich aktivity mimo domov, zejména ty noční, jsou sledovány bedlivěji (Böttcher, 1995). Není tedy divu, že chlapci se delikventního chování dopouštějí častěji a také jimi spáchané trestné činy jsou závažnější. Pouhé podezření ze sexuální nepřístojnosti vznesené vůči dívce přitom může mít za následek, že bude odsouzena k přísnějšímu trestu než jej? chlapecký protějšek (Böttcher, 1995; Chesney-Lind a Shelden, 1992). Výzkumy rovněž odhalují, že mnoho mladých žen obviňovaných z útěků z domova se ve skutečnosti pokouší uniknout domácímu fyzickému a pohlavnímu zneužívání. Ze studií zkoumajících mladé lidi, kteří procházejí trestním řízením pro mla- 8 GENDER, KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 345 cgstéji než chlapci a s větší pravděpo- dístvé, vyplývá, že dívky jsou statut0vé delikty, zatímco stíhání chlap dobnostísedostávajfdostretuspr^ (Chesney-Lind, 1997). Kvůli snaze au,orto ,sou mo d,vky bohužel 8aM0 i. =nhám které je zneužívaly, aniž byl na jejich stížnosti ohled-O^s. 1993: Chesney.und ^...Pat, Lne tak ustanovení zařazená do zákona za účelem .ochrany mladých „d, kn-minalizují v případě některých dívek jejich strategie vyvinuté za účelem přežití" (Chesney-Lind, 1997, s. 28). Vůči dívkám obviněným ze statutových deliktů se ve všech fázích trestního řízení postupuje přísněji než vůči chlapcům a častěji jsou za tyto typy přestupků svěřovány do institucionální péče (Chesney-Lind a Shelden. 1992; Poe-Yamagata a Butts, 1996). Nově přijaté reformy mají za úkol takové rozdílné zacházení odstranit, je však otázka, nakolik budou účinné. Například na základě federálního Zákona o prevenci kriminality a souzení mladistvých z roku 1974 měly ty americké státy, které čerpají federální dotace na programy prevence kriminality mladistvých, vyčlenit mladé lidi provinivší se statutovými delikty z nápravných zařízení pro mladistvé. Protože jsou dívky ze statutových deliktů obviňovány častěji, napomohlo toto opatření přinejmenším zpočátku snížení jejich podílu na celkovém počtu osob v nápravných zařízeních (Teilmann a Landry, 1981). Od roku 1980 však tento podíl znovu začal narůstat, protože „tvrdý postup" uplatňovaný v oblasti kriminality dospělých začal mít dopad - ve vztahu k mladistvým delikventům. Snahy odstranit údajné mezery ve výše zmíněném zákoně z roku 1974 navíc vedly k reklasifikaci některých statutových delik- Iľdoľľé T' mUnÚ VyPlýVá' " tat° reklasmkace ™la výraznější nega--J - Ch,3PCe (CU™' zdobně platí, že ani právní ^^^l1ZlTtom de,iktů z —h ^ » následekjejich svobodn Z1 ľ'^ ^ * ^ ~ ™™ V Případě bělošek je výrazně častěji doručí ' " ^ Pľ° bě'°ŠSké ' ného typu), zatímco dívky jiné barvy pleti feo V %umístění v třízení léčebních. Rozdílyjsou však i ve svěřování do péče ľ w d° ZaříZenf pravděpodobnost umístění do soukromého zaľ * bě'°Šky ^ ^ častěji dostávají do zařízení státních (viz též £1"*"* ^ * mviztezBartollas. 1993; Miller, 1994). 8. GENDER, KRIMlNAUTA ft spnAVEDLN0ST Dosavadní rozbor můžeme shrnout tak, že v průběhu trestního řízení vstupuje zcela běžně do hry řada mirnoprávních faktorů - například pohlaví delikventa, jeho rasová či etnická příslušnost, věk a předpokládaná spořádanost. „Ve svém úhrnu výzkumy naznačují, že systém trestního řízení podporuje vedle práva - a někdy i na jeho úkor - tradiční [a navíc rasově rozlišující] očekávání ohledně rolí obou pohlaví" (Chesney-Lind, 1986, s. 92). Nyní se podívejme na to, jak se tyto faktory přenášejí ze soudní síně do nápravných zařízení. 8.2.3 Gender a nápravná zařízení Počet osob pobývajících v nápravných zařízeních v USA patří k nejvysším na světě. V roce 1995 se pod dohledem některé z nápravných institucí nacházelo více než 5,3 milionu dospělých Američanů. Toto číslo zahrnuje jak vězně ve věznicích, tak i osoby propuštěné takzvaně na čestné prohlášení a vězně podmínečně propuštěné za dobré chování. Jak jsme již poznamenali, počty uvězněných neustále dramaticky rostou, a to zejména v důsledku stanovení povinných trestů odnětí svobody za některé typy činů. Spojené státy nyní drží ve svých federálních věznicích a ve věznicích jednotlivých států více než 1,2 milionu dospělých osob, což představuje více než 300procentní nárůst od roku 1980, a dalšího bezmála půl milionu lidí ve vazebních věznicích. Ve vazebních věznicích je i 7800 mladistvých, z nichž mnozí jsou obviněni z trestného činu a čekají na soud jako dospělí; více než 93 000 dalších mladistvých se nachází ve státních a soukromých polepšovnách (Chesney-Lind, 1997; U. S. Department of Commerce, Bureau of the Census, 1997). Danner (1998) uvádí, že počet odsouzených k trestům odnětí svobody se v posledních letech zvýšil natolik, že kapacita amerických věznic byla překročena o 14 až 26 % a jak federální vláda, tak i řada amerických států jsou nuceny k velmi nákladné výstavbě větších zařízení. Danner rovněž cituje článek z časopisu The Nation, podle něhož jsou věznice ve Spojených státech .jediným typem státem financovaného bydlení, kterého přibývá" (cit. dle Danner, 1998, s. 2). Z historického pohledu tvoří ženy v USA pouze malou část vězněných osob. Na přelomu 19. a 20. století to byla jen 4 % a v roce 1970 dokonce pouhá 3 %, V osmdesátých a devadesátých letech, uvažujících v duchu „pozavírat je", se však celková americká vězeňská populace notně rozrostla a její ženská část ještě více, než by odpovídalo nárůstu podílu žen na závažné trestné činnosti (Immarigeon a Chesney-Lind, 1990). Podle zprávy Federálního ministerstva spravedlnosti (U. S. Department of Justice, 1991) byl procentuálně vyjádřený růst počtu uvěz- 8. GENDER, KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 347 , roku 1981 každoročně vyšší než odpovídající hodnota u mužů. V prů- n ch žen o 202 %. Ženy dnes tvoří 6.1 % všech svěřenců federálních a stát nfch ľéľmc a 10 2 % osob zadržovaných ve vazebních věznicích (U.S. Department of Commerce, Bureau of the Census, 1997). Jak vyplývá z Tabulky 8.4 a jak jsme již také předeslali, nadproporčně jsou mezi těmito osobami zastoupeny ženy jiné než bílé barvy pleti. "ABULKA 8.4 Vězněné osoby v pravomoci federálních orgánů, orgánů amerických átú a místních orgánů podle rasy a pohlaví, 1995_ Počet dospělých osob ve věznicích (včetně vazebních) Počet dospělých osob ve věznicích (včetně vazebních) na 100 000 obyvatel Běloši Černoši Běloši Černoši Muži Zeny Muži Ženy Muži Ženy Muži Ženy 508 800 38 000 718 48 5365 338 551 000 40 800 740 51 5717 356 590 300 42 400 774 53 6015 365 624 100 47 500 805 56 6259 403 676 000 52 300 851 61 6662 435 711 600 55 300 919 66 6926 456 Pramen: U. s. Department of Commerce, Bureau of the Census, 1997-Ž6n 56 Čas* iako důvod ma,é pozornosti, již věz- žsssrrdrsné nežv™« ■ ^ -střeo-uje nejen pit ^ ***** Že" se vsak DOZOrn°St mm se ^ZZ,7lZ7^ °becně'ale1 aa-specifické prob,émy ní s odpovídajícími zařízeními pro muže T * VěZnÍ°e V Přísnými bezpečnostními opatřeními J' 'epSím ^ickým vzhledem a méně kategorií bezpečnostního rizika umí kterých jS0u například vězeňkyně všech zdejší životní podmínky bvlv r^c2Í-^ Společně>' není nutně pravidlem, že by y' Pryemnejsi, ménp roni„~ « ci nez ve věznicích mužských (Baunach i eg,ement°vané či méně ponižuji- vojenská atmosféra s pevním rtói* ' . 92)''V ženských věznicích vládne pólo vm rezrmem. Výzkumy ukazuj. fa ^ y b' gwder. kr,m1nal1ta ft spravedln0st 348 věznicích nadměrně kontrolovány a hlídány (McCIellan, 1994). Častěji jsou například kárány za porušení pravidel - nikoli však proto, že by byly méně ukázněné, ale protože je jejich režim sešněrován více pravidly. McCIellan (1994) uvádí, že takovým porušením pravidel například může být. má-li trestankyně ve své cele vystaveno příliš mnoho fotografií rodinných příslušníků, nesní-li všechno jídlo nebo má-li u sebe „zakázané předměty" {např. povlak na polštář či podprsenku navíc nebo čokoládu). McCIellan také konstatuje, že ve srovnání s muži jsou ženy za porušení pravidel trestány přísněji. Další rozdíl mezi ženskými a mužskými věznicemi spočívá v dostupností vzdělávacích a doškolovacích programů. V ženských věznicích bylo na tyto programy dříve vyčleňováno méně prostředků s odůvodněním, že rozsáhlé programy by se pro malý počet trestankyň nevyplácely. Programy posilovaly genderové stereotypy a vycházely z filosofie přelomu 19. a 20. století, podle níž nápravný cíl ženských věznic spočíval v tom, aby se „padlé ženy" naučily být dobrými manželkami a matkami. Programy proto kladly důraz spíše na domácí „dovednosti" než na schopnosti uplatnitelné na trhu práce. Výzkumy přitom ukazují, že vězeňské vzdělávací programy se u žen setkávají s pozitivnější odezvou než u mužů - přesto mají ženy méně příležitostí se do takových programů zapojit. Programy určené ženám navíc vězeňkyně nadále špatně připravují na současný pracovní svět a na to, aby i v postavení matek samoživitelek byly schopny ekonomicky zajistit sebe a své rodiny. Na rozdíl od doškolovacích programů v mužských věznicích, které se alespoň orientují na kvalifikované práce, jako jsou tesařské, elektrikárske, instalatérské a stavební práce, poskytuje většina doškolovacích programů v ženských věznicích svým svěřenkyním výcvik v administrativních pracích a šití oděvů (Moyer, 1991; Simon a Landis, 1991). Ženské věznice také trpí nedostatečnou lékařskou péčí. Jak upozorňuje Moyer (1991, s. 111), „zdravotnická péče je ve vězeních obecné špatně organizována a zaměřuje se především na řešení krizových situací; velká část zdravotního personálu pracuje pouze na částečný úvazek a převažuje u něj psychiatrická specializace". Údaje potvrzují, že v ženských vězeních je k dispozici méně lékařské pece, Přestože ji ženy potřebují více než muži. Mezi vězněnými ženami je napríklad více osob nakažených virem HIV (3,9 %) než mezi vězni mužského pohlaví (2.4 %) a podíl HlV-pozitivních žen roste u žen rychleji než u mužů (69, resp. 22 %) (Brien a Beck, 1996). Pollock-Byrne (1990) však správně poznamenává, že poskytnout vězněným ženám jednoduše stejné lékařské služby, jaké mají k dispozici muži* nen, dosta- 349 8. GENOER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST enřm tohoto problému, protože ženy mají v oblasti lékařské péče jiné «cnym řešením ^ ^ ^ geologickou a nezřídka i pôrodníckou péči vľaLm okamžiku je totiž až 6 % vézeňkyn těhotných. Také potřeby žen »oblasti duševního zdraví jsou odlišné. Ačkoli například stále větší počet žen putu-je do vezení v souvislosti s drogovou kriminalitou, programy léčby drogových závislostí nabízené v ženských věznicích jsou obvykle nedostatečné a málo účinné. Jednak jsou často koncipovány podle vzoru léčebných programů pro muže, a to přestože-jak uvidíme v kapitole 11 - ke zneužívání drog a alkoholu dochází u žen z jiných důvodů než u mužů, jednak může vězeňská léčba jiných zdravotních komplikaci problém žen závislých na drogách dále zhoršit. Mezi zdravotními problémy, na které si vézeňkyně stěžují nejčastěji, jsou pocity úzkosti a deprese, které se běžné léčí psychotropními látkami, například sedativy. Tyto typy léků jsou nadměrně předepisovány i ženám na svobodě, které ze zmíněných důvodů vyhledají lékařskou pomoc (viz kapitola 11); je-li však stejná léčba volena u vězněných žen, z nichž většina má problémy s drogami, výsledkem je často přenos závislosti, tedy vznik závislosti na jiných látkách (konkrétně na lécích namísto „pouličních" drog), nicméně jde stále o závislost. Jen zřídka nabízejí nápravné instituce programy, které by se účinně zabývaly problémy souvisejícími s tělesným a pohlavním zneužíváním, a to přestože více než 40 % vězněných žen udává, že byly v minulosti tělesně či sexuálně zneužity; mez, muži hovoří o dřívějším tělesném či pohlavním zneužívání 12 % vězňů (Ovesné, ,nd a Shetden, 1992; Sne., a Morton, 1994). Pro zhruba třetinu vézeňkyn ^^^^^^^^ T^ltZT0 2aří2ení neZnamená k0nec —-vání. Výzkumy CLtÄíľ Tdy té,esnéh0 a poh,avníhovéz- a Ärrr:a to m ve federá,ních véz- «* se počet ženských zaměstn nkvň ľ ™* *m. většina žen umístěných v ľt ^ V p0Sledních někteří využívají své autority k zařlzenícn mfl mužské dozorce, z nichž jemuž jsou vystaveny, může zahľovÍZ ZneužWrrf. vánf (tj. nucení vézeňkyn k pohlavní znasiln°vání nebo sexuální donucením výhod nebo věcí). Kromě vyloženéh ^ °debírôním či na°PaK poskytová-také o opakovaném porušovaní soukro0^1^"10 Zneužívaní väak ženv hoVofl jí dozorci nebo kdy jsou osobní prohlidT ' ^ d° mÍ8tno8tí bez ohlášení vstupu- V Prováděny v přítomnosti mužských str* 350 ží, což pro ženu, jež v minulosti zažila pohlavní zneužívání, představuje zvláště traumatickou zkušenost (Chesney-Lind, 1997; „Federal Lawsuit", 1997; Holmes, 1996; „U. S. Bureau of Prisons", 1998). pro ženy představuje oddělení vězňů od rodiny závažný problém. Děti má asi 60 % vézňů mužského pohlaví (54,4 % mají děti mladší osmnácti let) a více než 76 % vézeňkyn (67,5 % má děti mladší osmnácti let). Z mužů, kteří mají déti mladší osmnáctí let, udává asi polovina, že s dětmi před nastoupením trestu žili; naproti tomu mezi ženami žily s détmi do osmnácti tet před nástupem trestu čtyři pětiny respondentek. Jak víme z kapitoly 6, jen málo détí žije pouze se svým otcem. Jde-li do vezení muž, který má dětt, je velmi pravděpodobné, že děti zůstanou v opatrování matky, která jim poskytne potřebnou péči; 88,5 % vězněných mužů, kteří mají déti mladší osmnácti let, udává, že déti žijí s matkou. Jde-li však do vezení žena, která má détí, jde velmi často o případ, kdy otec hrál v životě dětí jen malou roli a o déti se starala pouze matka. Místo aby tedy déti uvězněných matek žily u svého otce (k čemuž dochází ve 22,1 % případů), žijí častěji s prarodičem (45,4 %) nebo jiným příbuzným (22,1 %); asi 10 % détí je svěřeno do péče dětských domovů nebo do institucionální péče. 28 % véznéných žen, které mají déti mladší osmnácti let, uvádí, že v okamžiku jejich nástupu do vezení jim byly déti úředné odebrány z péče (U. S. Department of Justice. 1991). Rozsah, v němž mají vězněné matky povoleno se se svými détmi stýkat, se v jednotlivých institucích velmi podstatné liší. Jen málokterá umožňuje každodenní návštěvy (Simon a Landis, 1991). Mezi tyto výjimky patří nápravné zařízení Bed-ford Hills v New Yorku, které jako první zahájilo projekt státních vězeňských jeslí. Díky tomuto projektu mohou uvězněné matky pečovat o své déti uvnitř nápravného zřízení až do jednoho roku věku nebo po dobu nepřesahující osmnáct měsíců, má-ll být matka během této doby propuštěna na čestné prohlášení. V rámci tohoto programu mohou vězněné matky navštěvovat kursy rodičovské péče a o malé děti je postaráno i v případech, kdy matky v rámci výkonu trestu chodí pracovat nebo navštěvují vězeňskou střední školu (Harris, 1993; viz též Snyder--Joy a Carlo, 1998). Většina nápravných zařízení ale povoluje jednu návštěvu týdně, některá pouze dvě návštěvy za měsíc. Také délka návštěvy je různá, většina institucí však nemá místnosti vybavené pro návštěvy malých détí (napr. s vysokými židličkami a dětskými postýlkami) a ani místnosti, kde by bylo možno hovořit v soukromí nebo třeba poslouchat se staršími dětmi hudbu (Simon a Landis. 1991). Ačkoli většina Institucí tvrdí, že vydáva propustky, které vězněným mat- 8. GENDER, KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST kám umožňují navštěvovat děti doma nebo na třetím místě. Simon a Landis (1991) uvádějí, že udělení propustky obvykle předpokládá splněn, velm. pnsnycii podmínek. ... Vedle ekonomických důsledků uvěznění žen, které jsou jedinými živitelkám, a opatrovnicemi svých dětí. můžeme hovořit i o vážných psychických dopadech jak na ženy, tak na jejich děti. Jejich rozdělení podrývá sebeúctu matek a vzbuzuje u nich pocity prázdnoty, bezmoci, zlosti, hořkosti a viny, ale též obavy o bezpečnost dětí, strach z jejich ztráty nebo z toho, že budou dětmi zavrženy (Baunach, 1992; Snyder-Joy a Carlo, 1998). Děti prožívají - v míře závislé na věku - uvěznění matky jako prohru a prožívají nejrůznější emoce: od pocitu ztráty a opuštěnosti přes zlost či pocity viny až po obavy o matčinu bezpečnost (Huie, 1994; Snyder-Joy a Carlo, 1998). Nepříznivá situace vězněných matek a jejich dětí podnítila diskusi o věznění žen vůbec. Vzhledem k tomu, že většina vězeňkyň spáchala relativně méně závažné a nenásilné trestné činy, zpochybňuje řada kriminologů a obhájců přiměřenost samotného odsouzení k trestu odnětí svobody. Immarigeon a Chesney-Lind (1990) popisují několik novátorských programů, jejichž cílem je omezit odsuzování žen do vězení, avšak zdůrazňují, že jde o vzácný jev. Upozorňují, že ve většině amerických států jsou systémové koncepce spíše výjimkou a vězeňkyně jsou tvůrci státní politiky stále zanedbávány. I v existujících koncepcích přitom hraje element vězeňství stále klíčovou roli (viz též Chesney-Lind, 1997). Tento stav se bohužel an. v blízke budoucnosti zřejmě nezmění, protože většina zákonodárců dává před- natrou " ***** ^trestů než Pevním * alter- nativním programům. cesľ^mlSr0;I'- ^ °** *™ bo-dního a nápravného prc- vedeš, odsedíš sito * ^ ™°sti něC0 pľ°' u soudů i nadále dvojí měřítko, JZTml^ ^VÍdě,Í' ^ je ženy-zejména mladé ekonomici! neěatÍVně bílé barvy pleti. Existuje Stejný 6 J2^°™™ ^ ^ ^ nebo ženské populaci také v nakládání s ľ-JL * příslušnosti k mUŽ$ke símě odpovědět v následujícím oddílu Z,°činu? Na tut0 otázku se poku- 352 GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 8.3 OBĚTI ZLOČINU: GENDER, MOC A NÁSILÍ Strach člověka, že se stane obětí trestného činu, je ve Spojených státech dosti rozšířen. Podle jednoho celostátního průzkumu veřejného mínění se například více než třetina obyvatel obává, že by se oni sami nebo jejich rodinní příslušníci mohli stát terčem pohlavně motivovaného napadení. Vloupání do domu či bytu se podle výsledků výzkumu obává rovněž více než třetina a strach z přepadení uvedla více než čtvrtina respondentů. V některých skupinách obyvatelstva je strach z kriminality silnější než v jiných. Nejrozšířenější jsou tyto obavy mezi obyvateli městských oblastí, přičemž Afroameričané je vyjadřují výrazně častěji než Američané bílí. Také starší lidé se bojí více než mladí a ženy více než muži („Perception", 1993). Obecně platí, že strach z násilných trestných činů převažuje nad strachem z majetkových deliktů. Mezi obavami ze zločinu a pravděpodobností, že se daná osoba obětí zločinu skutečně stane, je pochopitelně rozdíl. V Tabulce 8.5 jsou citována data Federálního ministerstva spravedlnosti, která ukazují počty obétí trestných činů v závislosti na pohlaví, věku a rase. Jsou výsledkem Národního výzkumu kriminality (National Crime Survey), celostátního výzkumu, který se dvakrát ročně dotazuje náhodně vybraného vzorku amerických domácností na jejich zkušenosti s vikti-mizací v oblasti násilných trestných činů. Podíváme-li se pouze na kategorii pohlaví, vidíme, že v případě mužů existuje výrazně vyšší pravděpodobnost, že se stanou obětí násilného trestného činu. Odhaduje se. že celých 89 % všech mužů, kterým je nyní dvanáct let, se alespoň jednou za život stane obětí násilného trestného činu - oproti 73 % žen. Tento odhad je však poněkud zavádějící, neboť ne všichni muži mají stejnou šanci se obétí takového činu stát. Vezmeme-li totiž v úvahu i rasu a věk, vidíme, že tato pravděpodobnost je nejvyššíu mužů jiné než bílé barvy pleti ve věku 12-24 let (viz též Komentář 8.2 na stranách 355-356). Národní výzkum kriminality je považován za poměrně kvalitní ukazatel počtu obětí trestné činnosti v USA a je v této oblasti nejčastěji užívaným zdrojem statistických dat, nicméně vezmeme-li v úvahu genderové specifickou povahu kriminality, jsou jeho údaje v některých ohledech problematické. Jak ukazují Gerber a Weeks (1992), velká část těch typů trestných činů, jejichž nejčastějšími oběťmi jsou ženy - zejména činů násilných -, není Národním výzkumem kriminality vůbec zachycena. Výzkum například nevěnuje zvláštní pozornost zneužíván, v rámci manželství a incestu; navíc přestože ženy ve výzkumech uváděj, v.ce trestných činů, než ohlašují na policii, o některých činech, například o znas.lnen,, často nedokážou říci nikomu. Odborníci proto odhadují, že oficiální data mozna regist- e- GENOER, KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 353 h 10 až 30 % všech skutečných případů znásilněn, (Gordon a R.ger. rují pouhých 10 a ^umu fjnanCOvaného federáln, vládou bylo 1991: Greenfel , 19 • ch napaden( může být každoročně až pft. TABULKA 8.5 Oběti násilných trestných činů mez) osobami staršími 11 let podle rasy a pohlaví ^___________.- věk oběti Obyvatel celkem Počet obětí na 1000 obyvatel Pohlaví, rasa a Bělošští muži 12-15 let 16-19 let 20-24 let 25-34 let 35-49 let 50-64 let 64 a více let Bělošské ženy 12-15 let 16-19 let 20-24 let 25-34 let 35^19 let 50-64 let 64 a více let Černošští muži 12-15 let 16-19 let 20-24 let 25-34 let 35-49 let 50-64 let 64 a více let Černošské ženy 12-15 let 16-19 let 20-24 let 25-34 let 35-49 let 50-64 let 64 a více let 6 257 840 5 873 320 7 527 480 17 326 480 24 922 090 14 319 810 11 780 640 5 948 580 5 576 340 7 375 450 17 135 720 24 903 460 15 282 970 16 311340 1 234 310 1138 680 1111 420 2 539 490 3 199 810 1 499 080 973190 1 234 480 1100 140 1 419 040 2 983 380 3 750 950 1 855 770 1 590 380 Pramen: U. S; Depart™ 135.6 146 123.3 65 44.5 15,2 5.7 88.2 102.4 78,1 57.9 33.6 14.3 2.8 141,6 124,8 71,1 66,9 49,9 28,5 33.7 129,8 109,3 97,5 59 40,5 13,5 6,7 nt of Justice, 1997b, s. 15. 54 8- GENOER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST Ženy jako oběti kriminality jsou však „zneviditelňovány" i jinými způsoby. Gerber a Weeks (1992) například uvádějí, že ženy byly vždy oběťmi trestných činů páchaných obchodními společnostmi - a v některých případech, např. u antikoncepčních prostředků značky Dalkon Shield nebo silikonových prsních implantátů, byly dokonce oběrini pouze ženy; kriminologické analýzy trestné činnosti obchodních společností však aspekt genderu většinou přehlížejí (výjimkou je Rynbrandt a Kramer, v tisku). Podobně se kriminologové zkoumající případy vraždy a zabití soustřeďují převážně na mužské pachatele a oběti a ženy nezřídka zmiňují pouze v souvislosti se zločiny páchanými ve stavu duševního rozrušení. Jak však čteme ve zprávě nedávno vydané Federálním ministerstvem práce, ženy sice tvoří pouhých 8 % počtu úmrtí na pracovišti, 34 % z nich se však stává obětí vraždy, zatímco u mužů je to pouze 15 %. Zjištění, že nejčastější příčinou úmrtí žen na pracovišti je vražda nebo zabití, si jistě žádá podrobnější rozbor (U. S. Department of Labor, 1997b). Komentář 8.2 Trestné činy motivované nenávistí vůči skupině obyvatel (hate crlmes) Trestné činy motivované nenávistí vůči skupině obyvatel, nazývané též zločiny z předpojatosti (bias crimes), jsou takové trestné činy, jejichž pachatel je motivován nenávistí, předpojatostí či předsudky vyplývajícími ze skutečné či domnělé rasové či etnické příslušnosti, státního původu, náboženského vyznáníči sexuální orientace oběti. Tyto trestné činy mají často podobu hanobení či výtržností, avšak nezřídka dochází i k násilným fyzickým útokům proti osobám. Oběti zločinů z předpojatostí většinou utrpí větší fyzickou a psychickou újmu než oběti jiných typů útoků (National Institute Against Prejudice and Violence [NíAPV], 1990). Jsou například čtyřikrát častěji hospitalizovány (Goleman. 1990) a často prožívají rovněž intenzivní pocity izolace ze strany okolní společnosti (NIAPV, 1990). Ne každý je tímto typem trestné činnosti ohrožen stejně. Z publikovaných zpráv vyplývá, že oběťmi jsou nejčastěji lidé jiné barvy pleti než bílé a pachateli naopak mladí bělošští muži. Zvláště silně ohroženy jsou také rasově smíšené páry, ovsem častým terčem pachatelů jsou i homosexuální muži a ženy. V průzkumech z poslední doby uvádí celých 92 % gayú a leseb. že se kvůli své sexuální orientaci stali terčem slovního obtěžování nebo vyhrožovaní a 24 % se zmiňuje o fyzickém útoku (Herek a Berrill, 1992). V roce 1995 poklesl počet trestných činů namířených proti gayům a lesbám meziročně o 8 %. násilnost spáchaných trestných činů však vzrostla („Anti-Gay Crimes More Vlolent", 1996). Někteří analytici předpovídají, ze 355 8. GENOER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST prípadu bude pouze krátkodobý, neboť pravicově onentované nábo-iské skupiny prohlásily, že hodlají své tažení proti homosexuálům zintenzívnit. Rada konzervačních náboženských vůdců vykresluje gaye a ,esby jako zlo, jako ztělesnění Satana" a zaznívají obavy, aby tato burcující rétorika nepřivedla néja-ké fanatiky k nápadu gaye a lesby „ve jménu božím" vymýtit (Liebman, 1995). Tyto projevy nenávisti ani jimi motivované trestné činy přitom nejsou výsadou Spojených států. Amnesty International (1997. s. 7) uvádí, Že „po celém světě se vyskytují případy, kdy jsou jedinci vězněni, mučeni a dokonce zabíjeni pouze na základě své sexuální orientace". Navíc zatímco Spojené státy mají zákony potírající předpojatost, žádná mezinárodní ochrana sexuálních menšin neexistuje. V řadě států jsou hlavními propagátory této předpojatosti sami státní úředníci (Amnesty International, 1997; McNeil, 1995). Všimněme si však, že v oficiální definici trestných činů motivovaných nenávistí vůči skupinám osob, jež byla ve Spojených státech v roce 1990 kodifikována ve federálním zákoně zabývajícím se tímto typem trestných činů, nejsou zmíněny činy motivované pohlavím oběti. Jinak řečeno, specifické činy nebo hrozby namířené proti ženám, jejichž cílem je ženy zastrašit, obtěžovat, ponižovat, k něčemu nutit nebo trestat, činy pramenící z misogynních pocitů pachatele nebo jeho nepřátelství vůči ženám jakožto ženám, se mezi trestné činy motivované nená-visti vůči skupinám osob nepočítají, a nevztahují se na ně proto ani odškodnění uvedena v příslušném zákoně (Miller, 1994). Na toto očividné opomenutí upc-ri?r'äJada fem,nÍStiCkíCh kritiků> kteří poukazován na to, že ve.ká část Sss: žer °skup,nu' pod°bně jak° *** z nená- «JeJich pn.iuil^ľ1^enym V Zák0né konkrétní jedince nu 1998 v Jonesboro ^ Arkan T " ^ * náctlletý. na školním dvoře čtyři s^.ZaSXrm dva cn|apci. třináctiletý a jede-střední reakci na střelbu sice s^ UČitelku- Média se v bezpra" třináctlletýchlapec uvedl jako motiv $tredÍla ™ PTOblém nasilí ve školách, 9» za to, ze se s ním rozešla, a chtěl 'Svéh0 činu skutečnost, že měl zlost na dívku istít jí i dalším dívkám jako ona ^°re lo a Katel, 1998). Jinými slovy, čtyři dívky a Jedna žena byly v jonesborsKe zabity a dalších devět dívek a jedna dospělá žena zraněny proto, že by'y ze . Podobný případ se stal v roce 1991 v Montrealu, kdy čtrnáct studentek tec B. GENDER. KRIMINALITA A SPBAV60L 356 ky zabil v universitní posluchárně muž, který zanechal dopis, v němž prohlašoval, že nenávidí ženy a musí „postřílet feministky". Mnozí budou jistě namítat, že takové případy jsou vzácné a že ne všechny případy, jejichž oběťmi jsou ženy, lze považovat za zločiny motivované nenávistí vůči skupině osob. S tím lze sice souhlasit, ale je třeba zároveň upozornit na to, že pro ty případy, kde je zřejmé, že se ženy staly oběťmi kvůli svému pohlaví, by začlenění kategorie pohlaví do zákonů o tomto typu trestné činnosti mělo ten pozitivní efekt, že by pachatelé za své činy mohli být přísněji potrestáni. Trestné činy kvalifikované jako motivované nenávistí vůči skupině osob jsou totiž oproti jiným činům stejné závažnosti trestány podle přísnější sazby. Ještě důležitější však je, že zahrnutím kategorie pohlaví do příslušné legislativy by vznikla povinnost vyčlenit prostředky na státní vzdělávací programy, pomoc obětem, programy prevence a speciální výcvik pro pracovníky orgánů činných v trestním řízení. A konečně: pokud by ženy viděly, že policisté chápou genderově motivovanou kriminalitu jako problém, možná by ochotněji ohlašovaly případy obtěžování a násilí (Miller. 1994). Ve světle těchto údajů jsou větší obavy žen z kriminality již pochopitelnější. Jak zdůrazňuje Stanko (v tisku), větší strach žen z kriminality vyplývá jak z jejich fyzicky dané větší zranitelnosti, tak ze skutečnosti, že stanou-li se oběťmi ony, je ve srovnání s mužskými oběťmi pravděpodobnější, že tato událost zůstane skryta, bude přehlížena nebo bagatelizována. K ženskému strachu přispívají i obecně rozšířené představy o kriminalitě a zločincích. Bez ohledu na věk. společenskou třídu a rasovou či etnickou příslušnost se většina žen domnívá, že typickým zločincem je chudý nevzdělaný mladý černoch, který je duševně nemocen nebo závislý na drogách. Ženy se obávají především náhodné povahy násilné trestné činnosti. Nejčastěji se obávají neznámého psychopata, který na ně znenadání zaútočí, zatímco se věnují svým běžným každodenním činnostem (Madriz, 1997). Jak podotýká Madriz (1997, s. 342). „ženský strach je strachem z mužského násilí". Přitom veškeré dostupné údaje dokládají, že ženy jsou nejčastěji oběťmi trestných činů páchaných nikoli cizím člověkem, ale někým, koho znají. Pravděpodobnost, že žena zažije násilný útok ze strany přítele či známého, příbuzného nebo partnera je třikrát větší než pravděpodobnost, že ji napadne cizí člověk, zatímco u mužů jsou obě pravděpodobnosti zhruba vyrovnané (Craven, 1996). Prozkoumejme nyní toto zjištění podrobněji na příkladu trestného činu znásilnění. Ten patří mezi zločiny, jichž se ženy obávají nejvíce a jež příznačně vnímají jako ono „nebezpečí přicházející z neznáma". 8- GENOER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 3s7 V^umy Potvrď, ie znésl.néní je zioôin, Je,oí se ieny obavaj, vůbec n^,ce (Go. ZZer 19 i: Warr, 1985). Strach z něj je přítomen j,z mez, ma y divka-ľ 1 nľoávno odhalil výzKum, Který se žákyň prvního stupne zak adnich sko, éděia (cit dle Snov, 1992, s. 1E): ..Nejhorší na tom, když je človek zena, je. ze nás znásilňují a zabíjejí, ženy může jejich krása zabít." Jak naznačuje odpověd této dívky, strach ze znásilnění není založen jen na faktu, že znásilnění je závažný zločin ale také na tom, že je spojováno s dalšími závažnými trestnými ciny, jako je loupež nebo vražda, a (vedle samotného znásilnění) i s dalším, samoúčelným násilím (Gordon a Riger, 1991; Madriz, 1997). Strach žen ze znásilnění je posilován také obavou, že se při něm nakazí nemocí AIDS (Center for Women Policy Studies, 1991a). Podle „kriminálních hodin" FBI dojde ve Spojených státech ke znásilnění každých šest minut (Federal Bureau of Investigation, 1997). V osmdesátých letech rostl v USA počet případů znásilnění čtyřikrát rychleji než kriminalita celkově (U. S. House of Representatives, 1990; viz též DeKeseredy et al., 1993). V první polovině devadesátých let však celkový počet násilných trestných činů poklesl a s ním ubylo i znásilnění, konkrétně o 15 % (Federal Bureau of Investigation, 1997). Není jasné, zda tento pokles skutečně znamená snížení počtu vykonaných znásilnění nebo větší neochotu na straně obětí tyto trestné činy ohlašovat. Pohlavně motivované napadení totiž patří k těm násilným trestným činům, které jsou policii ohlašovány nejméně často (Center for Women Policy Studies, 1991a). Také pravděpodobnost odsouzen, pachatele je u znásilnění poměrně nízká. Zatčením končí asi polovina ohlá-senych pnpadů znásilnění a pouze 22 Xtěchto zatčených je usvědčeno (Federal Bu- Zľ1997''GreenŤe,d'199?)- Př« 66 % usvědčených pacha- — * délce těsně pod deset let; * násilí - nebo Pod ^ ^ * Z ního nebo análního, s druhou osobou NZ lad ľ **" (VagÍná'níh°' usoudit, že stíhat znásilnění je vce|™ ftet0jasnédefini^ bychom mohl- současnv stav lékař* J ľ ľ ^uché, zvláště vezmeme-li v úvahu současny stav lekárske techniky a moderní mot^, ^- *a SP na nrv/ní n.h.^ - sběr" důkazů. Avšak přestože se na první pohled muze zdat, že o znásilnění \-,* . • i* násilněni lze uvazovat v dichotomiích (tj. *e 358 8. gender KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST určitý kontakt znásilněním buď je, nebo není), výzkumy naznačují, že obsah toho, co je za znásilnění označováno, se u různých skupin - včetně obětí a pachatelů -podstatně liší (Bourque, 1989; Williams, 1985). Naše společnost bohužel trestný čin znásilnění stále ještě nahlíží skrze řadu mýtů týkajících se pachateíů znásilnění i jejich obětí. Mezi ně patří například názor, že některé ženy mají rády, když si je někdo „vezme" silou; že ženy na sexuální návrhy mužů vždy nejprve říkají „ne", aby vypadaly „slušně", a muž je musí „přemlouvat"; že řada žen muže ke znásilnění provokuje svým chováním, atak vlastně dostává, co si zaslouží; a konečně že většinu znásilnění páchají cizí muži, kteří napadají osamělé ženy na opuštěných místech či v temných uličkách. Jak prohlásila skupina vysokoškolských studentů při nedávné diskusi o problému znásilnění: Jestliže si žena pozdě večer sama vykračuje městem a je znásilněna, co jiného mohla čekat? Měla být rozumnější, opatrnější (viz též Madriz, 1997). Oběti znásilnění se tedy setkávají s nesnázemi neznámými obětem jiných trestných činů; spíše než aby stát prokazoval vinu pachatele znásilnění, musí ony samy prokazovat svou bezúhonnost (Estrich, 1987). Pro lepší pochopení celého problému se nyní na některé mýty týkající se znásilnění podívejme blíže. Jedním takovým mýtem je představa, že oběti znásilnění často udělaly něco, čím útok vyvolaly nebo uspíšily. To znamená, že když jde oběť trestný čin ohlásit, musí dokazovat, že je „skutečnou" obětí nebo že je hodna být za oběť vůbec uznána. Aby se jí to podařilo a policie se jejím trestním oznámením začala zabývat, musí napadení oznámit okamžitě; odkládání zvyšuje pravděpodobnost, že policie shledá stížnost neopodstatněnou - tj. že oficiálně prohlásí, že se domnívá, že k trestnému činu nedošlo nebo že jej nebude možné stíhat. Oběť musí vykazovat citové i tělesné trauma; absence řezných ran, modřin a dalších zranění může zpochybnit její důvěryhodnost (viz např. „Quebec to Appeal Rape Case". 1997). Co je však nejdůležitější, oběť musí příslušné úřady přesvědčit, že není za trestný čin nijak odpovědná (Bourque, 1989). Splnit tuto poslední podmínku je zvláště těžké, protože sebemenší odchýlení od „slušného chování" může posloužit jako důkaz zavinění ze strany oběti. Muži například ohlašují skutečnost, že byli znásilněni, v ještě menším procentu případů než ženy - očekává se od nich přece, že se dokážou ubránit. Jde-li o muže homosexuální, může ohlášení znásilnění přinést víc škody než užitku: gayové jsou vzhledem ke svému rozhodnutí pro „deviantní" životní styl jen zřídka uznáni za „skutečné" oběti znásilnění a ohlášení činu může jeste vyústit v šikanování ze strany úřadů a dalších osob. 8 GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 3S9 ce Mužů je však mezi oběthri znásilnění pouhých 6 % (U. S. Department of J T997b) Převážnou většinu obětí tvorí ženy; ty také pn ohlašován, znas,lnení zvlá ľča to prožívají nové trauma. Mýtus spoluviny oběti vede k tomu. ze pokud "ľlJná iena porušila některý ze stereotypních předpokladů o spo-ádaném ženském chování (tj. pila alkohol nebo užila drogu, šla pozde večer sama, Z k útočníkovi domů nebo ho pozvala k sobě, šla bez doprovodu do baru či res-taurace nebo byla „vyzývavě" oblečena), zvyšuje se pravděpodobnost, že na základě jejího oznámení nebude trestní stíhání vůbec zahájeno a že - pokud ke stíhání dojde - bude útočník zproštěn viny (viz např. „Nátuře of Clothing", 1990). V pří-padě znásilnění shledává policie bezpředmětnými čtyřikrát více oznámení než v případě jiných registrovaných trestných činů (Federal Bureau of Investigation, 1997). V důsledku mýtu spoluviny oběti se některé skupiny žen jako například prostitutky či narkomanky stávají v jistém smyslu „neznásilnitelnými". Případy znásilnění oznámené prostitutkami či ženami závislými na drogách policie běžně nechává nevyšetrený. „V New Havenu [stát Connecticut] odpověděli policisté prostitutce oblečené do práce slovy: ,Co jste čekala? Vždyť se na sebe podívejte.' V Houstonu zase policisté sklapli notesy, jakmile oběť uvedla, že byla znásilněna v narkomanském doupěti. Na předměstí Atlanty byly oběti varovány, že budou podrobeny testu na detektoru lži, a jestliže se kterákoli část jejich tvrzení ukáže jako nepravdivá, půjdou dovezení" (Gross, 1990, s. A14). Mýty, podle nichž mají ženy vnucený sex rády, když říkají „ne", myslí ve skutečnost, „ano" a ze znásilnění obviňují muže často neprávem, protože se stydí nebo se <** mužům pomstít, vedly v minulosti k zavedení přísných pravidel dokazování zná- Hořir ľ32"' bfemen°faKtÍCky SP0ČÍVa,° na °běti- VSPavM oběti musela niKov, dostatečné braní a. Dnes iiž ie v mqa i - - u - -změněna či odstraněna. Navz r»22 T ^ ^ ^ stále zdráhají věřit obětem ^s n " ** ^ ' ***** ^ ty (Bourpue, 1989- Herrnľnľs2 u ^ **** ^ 9 ^ ^ Pronesl jistý soudce na Novém ^ ^ V 1996 šla porad, o rozsudku v pfíPadu z^,S^°f «** ^> kdyby v dosavadních dějinách každý muž 2í " ^ („New Zealand Judge", 1996) Porota P _Stal,jakmi|e by žena jedinkrát řekla ne pouhých 45 minut, než obžalovaného?'^ * ^ Že" 9 Pěti mUŽŮ 36 ^ jeme jen jako jakousi kuriozitu z * Tent0 případ bohužel daleké země; ve Ve|ké Británii řekl soudce třínáo 8- GENDER, KH,M.NALITA A SPRAVED^ 360 tileté oběti znásilnění, která byla v okamžiku útoku opilá, že by měla s pitím počkat, až bude větší, ale pokud čekat nemůže, ať si alespoň alkohol ředí limonádou (Gibb, 1998). A konečně i ve Spojených státech, konkrétně v New Yorku, vyzval soudce patnáctiletou oběť pohlavně motivovaného napadení, aby před soudem předvedla, jak ji obžalovaný osahával na prsou (Kocieniewski, 1995). Při jiném soudním přelíčení prohlásil zástupce státu Severní Karolína, že „skutečná" oběť znásilnění nemůže otěhotnět, protože při „opravdovém" znásilnění se v těle ženy „neuvolňují ženské šťávy a neprobíhají normální tělesné funkce" („Lawmaker's Rape View", 1995). A konečně Nejvyšší soud státu Michigan rozhodl, že mají-li záznamy ze soukromých konzultací oběti znásilnění s jejím právním zástupcem zásadní význam pro obhajobu, lze je při procesech s obviněným útočníkem použít jako důkaz (Boyle, 1994). Uvedené příklady ukazují, že ve většině případů znásilnění není základní otázkou to, zda měla žalující strana s obžalovaným pohlavní styk, ale zda se stykem souhlasila. Jak dobře ví mnoho žalobců, právě souhlas oběti je vůbec nejtěžší vyvrátit, zvláště v případech, kdy se s obviněným znala. Případy, kdy oběť útočníka zná - ať více, či méně dobře -, se označují jako znásilnění známou osobou. Podle Federálního ministerstva spravedlnosti (U. S. Department of Justice, 1994) tvoří takové případy nejméně 55 % všech znásilnění. Čím je oběť mladší, tím vyšší je pravděpodobnost, že svého útočníka znala: znásilnění známou osobou tvoří dokonce 90 % všech ohlášených případů znásilnění obětí mladších dvanácti let (Greenfeld, 1996). Velká většina znásilnění známou osobou však vůbec není ohlášena: ženy a dívky znásilněné cizím člověkem oznamují znásilnění desetkrát častěji než ženy znásilněné někým, koho znají (U. S. House of Representatives, 1990). Znásilnění známou osobou jsou obzvlášť četná v universitních areáíech. Ačkoli Roiphe (1993) tvrdí, že termín „znásilnění při soukromé schůzce" se velmi často nesprávně užívá pro případy, v nichž si muži slovně vynucují sex na svých přítelkyních nebo kdy k pohlavnímu styku dojde proto, že žena je vlivem alkoholu či drog „sexuálně dezorientována", empirické výzkumy potvrzují, že výskyt znásilnění známou osobu čí na schůzce s partnerem není mezi studenty v žádném případě zanedbatelný. V rozsáhlém tříletém výzkumu, který prováděli Koss et al. (1987) mezi vysokoškolskými studenty, uvedla každá osmá studentka, že se v průběhu Předcházejících dvanácti měsíců stala obětí znásilnění nebo pokusu o ne; 84 % znásilněných žen pachatele znalo. K obdobným závěrům došli i autoři dalších výzkumů (viz Schwartz a DeKeseredy, 1997, kde lze najít podrobný přehled výzkumu těchto typů znásilnění mezi vysokoškolskými studenty). B GENOEfi. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST i tak často, že podle některých autorů »*» osobou se ■ etvrtím, „ulně chri r^rr~;:«:-o Jo 0». **. ^Z~"-soUs^otótinetó»1«),,01r*ostí(U.S.Oepe, ment of Justice, 1997). Typem pohlavně motivovaného napadení, k němuž dochází prakticky výhradně u oběti doma. je znásilnění manželem. Dříve nemohl být manžel obv,něn ze znásilnění, ani když manželku k pohlavnímu styku donutil násilím nebo když byli zákonně odloučeni. Bylo tomu tak hlavně proto, že žena byla podle práva považována za majetek manžela, a muž tedy sotva mohl být stíhán za to, že na základě vlastního rozhodnutí nakládal se svým majetkem, jak uznal za vhodné. Stát Oregon zrušil vynětí manželství z legislativy týkající se znásilnění teprve v roce 1977.0 dva roky později se James K. Chretien stal prvním člověkem ve Spojených státech usvědčeným ze znásilnění v manželství (Reid. 1987). Výzkumy naznačují, že znásilnění v manželství často doprovázejí i jiné formy násilí v rodině. V rámci výzkumu, jehož se účastnilo 644 vdaných žen, vypovédé-lo 12% dotazovaných, že byty svými manžely znásilněny (Russell, 1990). Finkelhor aYIIč (1985) ve své studii 393 náhodně vybraných žen uvádějí, že polovina dotazovaných žen hovoňla o více než dvaceti případech znásilnění manželem a 48 % uvedlo, že znásilňování je součástí tělesného zneužívání, jehož se vůči ním manželé bezne dopouštějí. Podle nejčastěji citovaných statistických údajů dochází ke zná-SliTlľľ14 % ameľÍCkýCh manŽe,Ství (Ber*en- 1996)- Znovu připomeňme. !ot ľZ°nme ° SÍtUadCh'kdV SÍ j6den Z partnerů PNe pohlavní styk a druhý zľá nlľv r^P5 ^ 1 láSKy neb° Pr0t0Že chce "dělat radost, znásilnení v manze ství ie brutální f.rri„i,- nější důsiedky než znásZZ "** mŮŽ6 mít Pľ° "* mu (Bergen, 1996; R„ vZ^£? " " dŮVěř°Val3 Přestože trestní zákoníky vš*^h =. -ho styku mezi manželskými p^ľ?? ^S za určitých podmínek za znásilnění nu*- * StáteCh neJS°U Přežívajícími pochybnostmi o moznoJT^ t0 * s pohlavním stykem. V některých stát V manželském soužřtí "esouhl3S obvinit ze znásilnění pouze tehov ľľT napňWad žena svéh0 d°nuWi % H pohlavnímu styku za použití 362 8- GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST ně. V několika státech je možné obvinit manžela ze znásilnění, jen pokud spolu oba partneři nežijí. Některé jiné státy vyžadují, aby manželé byli zákonně odloučeni nebo měli podanou žádost o rozvod. Ve třech státech nelze za znásilnění stíhat nejen členy manželských párů, ale ani partnery v nesezdaném soužití (Bergen. 1996; Small a Tetreault. 1990). Mnohé manželky se jen nesmírně těžko odhodlávaj! k tomu. aby podaly na svého manžela trestní oznámení za znásilnění, zvláště je-li znásilňování součástí dlouhodobějšího pravidelného domácího násilí. Tyto ženy se bojí, že by se jim manžel mstil (viz kapitola 6). V mnoha případech se navíc ženy stydí a nechtějí, aby se tento problém dostal na veřejnost (Bergen. 1996). Způsob, jímž se v trestním řízení zachází s oběťmi znásilnění, se za posledních dvacet let podstatně zlepšil. Většina policistů dnes například prochází speciálním výcvikem, jehož cílem je, aby se dokázali vcítit do traumatu oběti; mezi soudci je však podobný výcvik mnohem méně častý (Kocieniewski. 1995). Po celých Spojených státech rovněž funguje bezpočet center, která obětem nabízejí právní i jinou pomoc. Tento pozitivní vývoj lze jistě uvrtat, zároveň je však pravda, že se i nadále soustřeďuje na znásilnění jako na .ženský problém", a nikoli problém mužského násilí páchaného na ženách. Hovoří-li se o pachatelích znásilnění, jsou většinou popisováni jako psychicky narušení jedinci, kteří potřebují speciální lékařskou péči (Madriz, 1997). Zajímavé přitom je. že výzkumy neodhalily nic, co by nasvědčovalo vyššímu výskytu psychických poruch mezi pachateli znásilnení. U pachatelů znásilnění je ve srovnání s pachateli jiných typů trestných činů vyšší pravděpodobnost, že byli jako děti tělesně či pohlavně zneužívání, kromé tohoto zjištění však psychologické testy na žádný výrazný rozdíl mezi pachateli znásilnění a ostatními muži nepoukazují (Greenfeld. 1997; Scully a Marolla. 1985). Jak poznamenává Herman (1988. s. 702-703), .z diagnostického hlediska je nejvýraznějším rysem sexuálně motivovaných útočníků jejich zjevná normálnost. Většina z nich nesplňuje podmínky žádné psychiatrické diagnózy." Důraz kladený na psychopa-tologii pachatelů znásilnění pomáhá držet při životě rozšírenou představu pachatele znásilnění jako .netvora", .smyslů zbaveného zvířete"; slušní muz. přece neznésilňují. Tyto představy odvracejí pozornost jak od kulturního kontextu, tak od mocenských vztahů, v nichž ke znásilnění dochází (Madriz. 1997; Stanko. 1996; Stanko, v tisku). Pokud ale pachatelé znásilnění ve své většině nejsou duševné nemocni, proč tedy znásilňují? Herman (1988, se pokusila dokázat, že sklon k páchán, pohlav- 8 GENOER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST , čjnů je třeba chápat jako závislost podobnou napři-ně motivovaných trestnýc c,n - spravnét neodpovídá však ..__,„ Takové vysvětleni muz.e uy<. k,ad alkoholismu. Tako ^ ^ ^ ^„ stävajf zävjs|ýmj ^ 03 °táZkU' i3" !^2vaných trestných činu. zatímco jiní nikoli. My se domní- páchání pohlavné váme.žeodpovědnaotázku.procse pachatelé znásilnění těchto činů dopouštějí, i treba hledat v kulturní a sociální struktuře společnosti. Uvědomme si napři-klad o čem vypovídají antropologické výzkumy společností, v nichz se znásilně ní prakticky nevyskytuje (Lepowsky, Reiss. 1986; Sanday. 1981; Sanday. 1996a; Sutlive, 1991). Nenápadnějším rysem těchto společností jsou relativně rovnoprávné genderové vztahy. Ani jedno pohlaví není považováno za důležitější či hodnotnější než druhé a obě jsou chápána jako silná, třebaže v odlišných oblastech činnosti. Ženy v těchto společnostech navíc nejsou sociálně a ekonomicky závislé na mužích; disponují vlastními zdroji a rozhodují se samostatně. A konečné, ve většině takových společností jsou péče o rodinu a neagresivita ceněnými stránkami lidské povahy a hodnota žen obvykle nespočívá v jejich sexualitě, nýbrž v moudrosti a schopnostech. Srovnejme tyto společnosti se společností americkou, která mezi industrializovanými společnostmi světa patří k „nejvíce náchylným k sexuálnímu násilí" (U. S. House of Representatives, 1990). Rozdíly jsou nepřehlédnutelné. Za prvé Žijeme v mimořádně násilné společnosti. Výjimečně vysoký není jen výskyt znásilnění, ale tez výskyt vražd a zabití; ten je v USA nejvyšší ze všech industrializovaných států. Nas, vsak není tolerováno u všech stejně; očekává se. ba podporuje u mužů. nrvSr"' T°Íe Pfit0m P°UZe j6den r°Změr ner°^ch genderových vzta-mon^ sexualita - a násilí mužů je mů^™ ^ V Společnosti d'sponují, je jejich čený pachatel znásilnění- riľvľ Í k°ntr°ly 1 °ad ní" Jak fekl Jeden usvéd" ma si to muž vzít. ženv nem*;- - a nechce přistoupit dobrovolné, nemají pravo říkat no jediná věc, ke které jsou dobré Někt Pľ° souložen{ stvořené- Je t0 vždycky udělají, co se po nich chc Í"* **** ^ nechají bít' nakonec a'6 Tento citát vystihuje ^a^jTl^^^-' ké kultury obecně, zvláště rozšířený e v ^ sexuJenž je součástí americ-nických subkulturách (Schwartz a DeKesT^ V mUŽSkýcn koleg'álních a vrstev- S6redy'1997>- Sex je něco, co muži dostá- 8 GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 364 vají - nebo si berou - od žen. Někdy je k tomu, aby žena sex „dala", nutné použít sílu. Zdá se tedy, že ve Spojených státech není příliš velký rozdíl mezí „normálním" mužským sexuálním chováním a znásilněním. Nakonec ani pachatel znásilnění, jehož jsme citovali, si nemyslí, že by se dopouštěl něčeho zlého. Jeho postoj není až tak neobvyklý: z rozsáhlých výzkumů konaných mezi studenty středních a vysokých škol vyplývá, že mnoho mladých mužů i žen se domnívá, že za určitých okolností je správné, pokud muž ženu k pohlavnímu styku donutí (Koss et al., 1987; Schwartz a DeKeseredy, 1997). Podobná zjištění dokládají, v jak velké míře je vnáší kultuře přijímáno pohlavně motivované násilí vůči ženám. Schwartz a DeKeseredy (1997). ale i další autoři (Benedict, 1997; Sanday, 1990; Sanday, 1996) zjistili, že ve výhradně mužských sociálních sítích, zejména pak v různých studentských a profesních „bratrstvech", kde je normou silná konzumace alkoholu, ale také například v mužských sportovních družstvech, jsou určité ženy, zejména jsou-li pod vlivem alkoholu nebo drog, považovány za „legitimní sexuální objekty". V universitním prostředí se takové postoje a chování setkávají s tichým souhlasem, protože je jen malá pravděpodobnost, že by se stížnosti tak nedůvěryhodné oběti dostalo seriózního posouzení a že by útočníci mohli být přísně potrestáni (Schwartz a DeKeseredy, 1997; viz též Benedict, 1997; Bernstein, 1996; Lipsyte, 1998). Slova zmíněného pachatele znásilnění jsme konečně citovali i proto, abychom si uvědomili, do jaké míry jsou ženy v naší společnosti sexuálně „objektivizovaný". Na rozdíl od žen ve společnostech, jež znásilňování prakticky neznají, je na ženy ve Spojených státech, ale i mnoha dalších zemích nahlíženo jako na objekty sexu a s ženskou sexualitou se nakládá jako se zbožím. Nejznámějším projevem pojímání ženské sexuality jako objektu a zboží je bezesporu pornografie. Právě jí a jejímu vztahu k násilí páchanému na ženách se nyní budeme stručně věnovat. 8.3.2 Pornografie V roce 1969 uvedla Prezidentská komise pro otázky příčin a prevence násilí (President's Commission on the Causes and Prevention of Violence) ve své zprávě, že zobrazování násilí ve sdělovacích prostředcích může jedince vést k násilnému chování. Ze zprávy Prezidentské komise pro otázky obscenity a pornografie {Presidential Commission on Obscenity and Pornography) z roku 1971 naopak vyplynulo, že mezi vystavením vlivu pornografie a následným pohlavné motivovaným násilím páchaným na ženách příčinná souvislost neexistuje. Pornografie je tedy Podle této zprávy v zásadě neškodná. Úplný zvrat tohoto postoje pak v roce 1986 8. GENOER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 365 Inosti pro otázky pornografie (známá též jako přinesla Komise ministra fc pomografie s prvky našil, je kauzálně Meeseova komise); ta dosia . diskriminací žen. ^ST^^:Ze odra, pecnou nejistotu, jež Rozpornost těcdlouho doprovázela. Dříve než se do toho- I ■, názor že každé vyobrazeni nahého těla či každý popis pohlavního aktu je pornografii Kde je však hranice? Jak uvedl soudce Nejvyášího soudu Douglas při procesu týkajícím se provinění proti mravnosti: ..To, co já považuji za brak, může být pro druhé předmětem obdivu" {cit. dle MacKinnon. 1986, s. 69). Přesto lze postihnout určité objektivní rozdíly mezi pornografií a tím, co můžeme označit jako erotickou literaturu (erotika). Gloria Steinem (1978) se o takové rozlišení pokusila, když napsala (s. 54): .Slovo „pornografie" začíná kořenem porne, znamenajícím „prostituce" nebo .otrokyne". Z toho je zřejmé, že zde nejde o vzájemnou lásku nebo jakoukoli lásku vůbec, nýbrž o dominanci a násilí vůči ženám. (Homosexuální pornografie samozřejmě může toto násilí napodobovat tím, že muž je zde obsazován do „ženské" role oběti.) Končí pak kořenem graphos, znamenajícím „psaní o něčem" nebo „popis něčeho", čímž se mezi subjektem a objektem vytváří ještě větší odstup a spontánní touha po blízkosti se nahrazuje zpředmětněním a voyeurismem." Naopak označení erotické literatury, jak upozorňuje Steinem, vychází z kořene eros. jenž znamená .smyslnou lásku" a implikuje oboustrannost volby a potěšení sexuálních partnerů. Můžeme tedy vyvodit přinejmenším dva charakteristické znaky pornografie. Prvním je odosobnění sexu a zpředmětnění ženy. Druhým - a pod-sta n jsim . je pak že v pornograf(j ne.de Q ^ na druhem místě za násilím, ponižováním » rtrv^^, • , , -je v první řadě (viz též Maya„ . Ru^T^ tf I obsahuje násilí, platí však. že cílemZ é T " ™*™ a ov,ádnutí žen - tedy mužská ^nZZZuZ^ * ^^"ľ "•ho vzrušení mužského konzumenta ľna^T ? ^ ^ ^ oornoerafi* »„h t -■ , J °ast0 Jedním ze způsobů, ak pornografie tohoto cíle dosahuje (Dines et al.. 1998) Vědcům se nepodařilo jednoznačné prokázat existenci n- ■ .„i*, cti mo,i „äm~ - - BX|stenci prime příčinné souvis- st. mez, prohlížením c, sledováním pornografických tiskovin či filmů a násilím 8- GENDER, KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST páchaným na ženách. Existují však zásadní důkazy o tom, že pornografie - a zejména pornografie s prvky násilí - je faktorem, který k páchání násilí na ženách přispívá. Ve své nejextrémnější poloze nabývá násilná pornografie podoby sadistických filmů, ve kterých jsou ženy za účelem sexuálního uspokojení mučeny, zohyzďovány, zabíjeny nebo trhány na kusy (Russell, 1993). Zcela běžným prvkem ve všech podobách pornografie obsahující násilí je však znásilnění. „Nejenže je znásilnění prezentováno jako součást normálních vztahů mezi muži a ženami, ale žena v tomto zpracování prese všechnu hrůzu pociťuje takové sexuální vzrušení, že začne spolupracovat. Na konci se sice stydí, ale tělesně je uspokojena" (Scully a Marolla, 1985, s. 253; viz též Dines et al., 1998). V rámci laboratorních výzkumů bylo zjištěno, že kontakt zkoumaných mužů s násilím obsaženým v pornografii přispívá k jejich sexuálnímu vzrušení, podněcuje v nich fantazie na téma znásilňování, snižuje jejich citlivost vůči znásilnění i jeho obětem a - to je vůbec nejzávažnější - zvyšuje pravděpodobnost, že o sobě zkoumaný muž prohlásí, že by byl schopen ženu znásilnit (Allen et al.. 1995: Donnerstein, 1983; Weaver, 1992). Experimentální výzkum však byl z řady důvodů kritizován, v neposlední řadě pro svou „nepřirozenost" a „umélost" (Brannigan a Goldenberg, 1987; Donnerstein et al., 1987). Nicméně ty výzkumy, které se opírají o výpovědi mužů a žen o jejich užívání pornografie a o výskytu sexuálně motivovaného násilí v jejich životě, ukazují mezi oběma jevy silnou souvislost. Ženy. které byly pohlavně zneužívány, často vypovídají, že muži. kteří je zneužívali, je nutili, aby pro ně nebo s nimi předváděly scény, které tito muži viděli v pornografických filmech nebo četli v časopisech, a někdy přímo uvádějí konkrétní filmy (viz Dines et al., 1998. kde lze najít podrobný souhrn tohoto výzkumu). Ze zjištění o mužských účastnících výzkumů - včetně pachatelů pohlavně motivovaných trestných činů - vyplývá, že pornografie pomáhá utvářet mužsky dominantní pohled na sexualitu, přispívá k tomu. že její konzument hůře rozlišuje mezi představami a skutečností, a často je také využívána k „zasvěcování" obětí pohlavního zneužívání, jímž se má zlomit jejich odpor k určitým typům sexuálních praktik. Jak v tomto směru podotýká Jen-sen (in: Dines et al.. 1998, s. 119), pornografie je „příručkou sexuálního zneužívání" (viz též Jensen. 1995; Norris a Kerr. 1991; Scully a Marolla. 1985). Navzdory těmto zjištěním slýcháme často názor, že regulace nebo zákaz pornografie znamená porušení svobody slova zakotvené v Prvním dodatku k americké ústavě. Někteří pozorovatelé se dále obávají, že by takový pokus o omezování pornografie mohl být využit k legitimizaci státní cenzury jakéhokoli sexuálně 8 GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 367 obsahoval např. informace o antikoncepci, PXDlicitního materiálu, třebaže by 2. * «*-**• *■* *» ,omu bvl° • pr,T T „„„„„a Mappl..horpa. V oblasti p-á.3 ^■>*»'IW>>f*'* vládl; zákony zaměřené i Los, ,é na omezení pornografie přijaté v Indianapolis, Minneapolis, " Angeies Cambridge (stát Massachusetts) a Bellinghamu (stát Washington) příslušné soudy zrušily s odkazem na to, že zákony porušovaly záruky svobody slova obsažené v Prvním dodatku. Bojovníci proti pornografii se však těch, kdo se obávají o První dodatek, táží, zda by zastávali stejný postoj, pokud by dotčený materiál obsahoval prvky násilného rasismu nebo antisemitismu. Russell (1993) argumentuje takto (s. 11): „Kdyby existovaly speciální, ale nepornografická kina, kde by diváci mohli sledovat bělochy mlátící barevné nebo křesťany bijící Židy a kde by oběti byly zobrazovány tak, jako že si takové zacházení zasluhují nebo vychutnávají, pochopitelně a zcela oprávněně by to vyvolalo mohutnou vlnu odporu. Označuje-li se však totéž jako pornografie a oběťmi jsou ženy, považuje se to za sex a ti, kdo namítají, že jde o věc škodlivou pro ženy, jsou považováni za prudérní." Není pravděpodobné, že by debata o pornografii brzy dospěla k jasnému rozuzlení. Na tom, zdaje pornografie nebezpečná a zda by měla být zakázána, se zcela neshoduj, ani zastánci feminismu (viz Berger et al., 1991; Dines et al., 1998). Jsou například tac,, pro néžje pornografie - a to i zobrazuje-li sadomasochismus - pro ženy «ně osvobozující, neboť mohou díky ní vystupovat méně puritánsky a sexu- l^plľf ľ na°Pak " *** SeXUá,níCh t0uhách °te--jšími * agre-nebomJ^ZZ^ľT^»° ** si ,e vypůjčit «i p* dosen ussssr1 (ved!e nich exístují v usa ještě -pú> miliardy dolarů ročně Jen 15 % Pornografií s obratem ve výši zhruba 1993). Výzkumyvšak naznačují Sľtehľ^ Si ^ ženv ™ *erý hy. ve své Pňpad, kdy Služba USA Zl^ZT" T**" * ZnáSÍ'něn P°'ÍCiSty' ° zekuci vyplývající z jeho sexuální oriľnľZľ " PÍÍZna'a někomu azyl kvŮ" peľ' 2enám s přirozeně rostlými chodidlv že drobná nohaje znakem ženskostí nakloněnL Měli Jeanak P°cit' od mužů. Málo pohyblivá žena byla n' 3 SV320Vaní chodidei Pomáhá odlišovat ženy a úctyhodnosti muže, který si mohl Symb°lem Statutu- svědectvím bohatství Tuto tradici, jež vyšla od šlechty začaľ0"^' (Dw<>rkin. 1983, s. 181)- níci nižších tříd. Posledním, možná všaľ^ P° ^ Prestiži Přebírat 1 P"5'^ lečnosti, ^e ženy nemohly zcela doslova ^f^* dův^em bylo, že ve sp» kou cudnosti, věrnosti atím i legitimnos/ P°m*"' byl° vázáníchodidel záru-smyslné a chlípné a vázání chodidel ie 'P°t0mků- Vě"i° se, že ženy jsou přirozené *»• mravne na uzdě (Dworkin. 1983). 372 • BINDER. KR|M1NAL|TA ft SpqAVEDLN0ST Obdobně byl zdůvodňovár^zvyk satí neboli upalovaní vdov, který byl zhruba po čtyři století praktikován v Indii, než byl v roce 1829 úředně zakázán. Při tomto posvátném rituálu vystoupila vdova na pohřební hranici svého zesnulého manžela a zapálila se nebo byla zapálena. Přestože mělo jít o věc dobrovolnou, existují doklady o důkladných opatřeních činěných pro případ, že by si žena své rozhodnutí rozmyslela a chtěla uniknout: „Lešení byla stavěna tak, aby se nakláněla směrem k hranici, hranice byly projektovány tak, aby z nich nebylo možné proklouznout ven a svrchní část se po zapálení ženě zřítila na hlavu, ženy byly přivazovány a zatěžovány poleny a bambusovými tyčemi. Pokud všechno selhalo a ženě se podařilo z hořící hranice uniknout, byla často přivlečena zpět silou, někdy i vlastním synem" (Stein, 1978, s. 255). Vzhledem k tomu. že existovala polygamie a výjimkou nebylo ani uzavírání manželství mezi malými děvčátky a padesátiletými nebo i staršími muži, byly některé mladičké manželky, které ještě nedosáhly dvaceti let, zaživa upalovány se svým mrtvým manželem, se kterým se od svatby prakticky neviděly (Daly, 1983; Stein, 1978). Většina žen však zřejmé nemusela být k rituálu satí nucena - tím spíše, uvá-žíme-li, jaké jim zbývaly alternativy. „Vzhledem k tomu, že jejich náboženství vdovám zakazovalo, aby se znovu provdaly, a zároveň učilo, že smrt manžela je chybou vdovy (zapříčinily ji její hříchy v minulé inkarnaci. případně dokonce v této), mohl jí každý po celý zbytek jejího života pohrdat a špatně s ní nakládat" (Daly, 1983, s. 190). Náboženský zákon vyžadoval, aby neupálené vdovy prožily život v extrémní chudobě, aby si oholily vlasy, chodily prostě oděné, jedly pouze jedno prosté jídio denně, vykonávaly jen ty nejpodřadněji? práce, nespaly na posteli a s výjimkou návštěvy chrámu nevycházely z domu. Mnohým se tak smrt jistě mohla zdát přívětivější variantou. Rozhodněji upřednostňovali příbuzní její i jejího manžela. Protože panovalo přesvědčení, že ženy jsou od přírody smilná stvoření, vdova představovala možný zdroj zostuzení rodiny a příbuzní zesnulého manžela se obávali, že se sexuálně zaplete s jinými muži nebo snad dokonce otěhotní. (To, že mužští příbuzní zesnulého manžela nutili mladou vdovu k pohlavnímu styku, se stalo tak běžnou praxí, že hindské označení pro vdovu získalo i význam Prostitutka.) Satí však mělo i ekonomický smysl: zaručovalo, že si vdova nebude činit nárok na manželův majetek a jeho rodina ji nebude muset vydržovat, indic-ká vdova se tak musela rozhodnout mezi mizerným životem v bídě a útlaku a mezi úctyhodnou, avšak hrozivě bolestivou smrtí, kterou se její status v rámci společenství zvýšil. U většiny žen tak o skutečnou volbu ani nešlo. 6 GENDER, KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST prestole konání satjbylo, jak jsme již řekli, zakázáno již na počátku 19. stol ľ že v některých oblastech Indie se kulturní pohled na vdovy pnlis nezmé-JVoTvdov se i nadále očekává, že se budou podřizovat starým náboženským zvyklostem a budou žít samy a v nejhorší chudobě, často i bez domova. V některých oblas-tech žijí vdovy pří hinduistických chrámech a přijímají příjmení Dasf, coz znamená služebnice, čímž dokládají svou náboženskou oddanost. Mnohé z nich tráví osm hodin denně - čtyři hodiny ráno a čtyři hodiny večer - recitováním duchovních zpěvů, čímž si vydělají částku odpovídající pěti americkým centům a porci rýže a čočky. Některé tyto ženy ovdověly, když jim bylo pouhých čtrnáct let, a uchýlily se do chrámu, aby se tak vyhnuly zotročení ze strany příbuzných svého manžela (Burns, 1998). Není tedy divu, že se i dnes objevují zprávy o indických vdovách, které se upálily, ať už dobrovolně, nebo pod tlakem manželovy rodiny či jiných příbuzných. Burns (1998) tvrdí, že častějším případem jsou vraždy vdov. S tím souvisí i další problém současné Indie, totiž týrania případně ivražda kvůli věnu, známá též jako upalování nevěst. Navzdory zákonu o zákazu věna, přijatému v roce 1961, je zvyk, podle něhož r^čjinevěsty dávají své dceři věno, i nadále velmi rozšířen. Dcery se v Indii považují za ekonomickou zátěž, rodiče seje proto snaží provdat v co nejranějším věku a příslib věna působí jako přídatná motivace pro ženicha. Očekávání rodin ženichů ohledně výše věna však začaly být v posledních letech značně přehnané a ženichova rodina, se kterou nevěsta obvykle žije. je někdy s věnem natolik nespokojena^ manželce ^ ^ jft ^ q ^ ^ 22£^ *T Tak°Vé 2neUŽÍVání nékdy dožene ™želku k seb-aždě' Ssr?po5tu vražd kvůH vě-a ^ ° "ě -jen ■nehody Pr, W oÍ, * *** Záměmě nahlášena jako (Bum,„e, 1^^^^ - o 2000 zabitých žen Dalším zvykem, který v po^[ 3 James-Éf| již někteří pozorovateľ, ľ°ZSah,é P°'emiky' j8'Ä 'acř, neboť se pň jejím provádění odstrPOrUČUJI ŽGnSk°U P°hlavní ústrojí celé. Ženská pohlavní mutilace""^- ^ ŽenSkého pohlavníno ústrojí nebo procedura praktikovaná v některých ^ f°rei71, 2 nichž neJm'rnějš'fi ka poštěváčku, což má být analogií i^S? zemícn- Při které se odřízne špfc nepraktikuje. Častější je inf ibulace' °b?ÍZCe: tato forma se však béí^ lace, při níž se odstraní clitoris tehi! nejeXUemněJší forma ženské pohlavní rnV%i ^.'abiaminora a z větší části Itabia majora; poše^ se poté zašije a ponechá se pouze malý otvor, kterým může vytékat moč a menstruační krev. Nejrozšířenější formou je pak resekce, při níž se odstraňuje clitoris a zčásti labia minora (Lightfoot-Klein, 1989). Ženská pohlavní mutilace se dnes provádí asi v čtyřiceti zemích, zejména ve východní a západní Africe. V řadě těchto společností není nijak neobvyklé, je-li tímto způsobem postiženo 90 až 98 1 ženské populace (Crossette, 1995; Ebomoyi, 1987; Renzetti a Curran, 1986). V západním světě byly reakcí na uveřejnění faktů o ženské obřízce rozhořčené protesty feministek, které tuto tradicí odsoudily jako barbarství a tyranii a naléhaly na vlády dotčených států, aby tuto praxi okamžitě zakázaly (Walker a Parmar, 1993). Zákony zakazující její provádění přijalo jen málo afrických států, avšak v reakci na praktikování ženské obřízky africkými imigranty ji postavily mimo-zákon jak Spojené státy, tak např. Francie a Británie (Dugger, 1996). V Kanadě je hrozba ženské pohlavní mutilace v domovské zemi důvodem pro udělení statutu uprchlíka osobám, jež před jejím provedením utečou. Ve Spojených státech jsou soudy takovým osobám nakloněny méně, i zde však byl některým ženám prchajícím před provedením mutilace azyl udělen (Crossette, 1995). Vzhledem k tomu, jakým způsobem se operace obvykle provádí a jak vážné zdravotní následky často má, je pochopitelné, že tyto skutečnosti způsobily západní veřejnosti takový šok a vzbudily takové pobouření. Obřízku, resekci nebo infi-bulaci totiž u malých dívek - někdy již v předškolním věku, obvykle však mezi šesti a čtrnácti lety - provádí tradiční porodní bába nebo jiná starší žena z vesnice, která při tom používá nechirurgické nástroje jako břitvu, nůž nebo kus rozbitého skla. Anestetika obvykle nejsou k dispozici. Po dokončení operace se někdy na ránu nanáší bahno, popel, byliny nebo zvířecí trus, které mají zastavit krvácení a napomoci hojení. Pochopitelně se pak často vyskytnou komplikace - např. šok, krvácení, otrava krve nebo tetanus, na jejichž následky může dívka i zemřít. Přinejmenším však ženy. které prodělaly tuto proceduru, zřejmě nikdy nezažiji'potěšení ze sexu; kvůli mutilaci je totiž pohlavní styk většinou poměrné bolestivý a zvyšuje se rovněž pravděpodobnost úmrtí matky či dítěte při porodu (Ebomoyi, 1987; Lightfoot-Klein, 1989; Rayner, 1997). O vymýcení tohoto zvyku přímo v afrických státech usilují i malé, ale narůstající skupiny místních žen (MacFarouhar. 1996; Walker a Parmar, 1993). Narážejí při tom na mohutný odpor žen i mužů, kteří se rozhodně brání uplatňování západních hodnot (Dugger. 1996b; French, 1997; Graham, 1986; MacFarquhar, 1996). Hlavním smyslem ženské pohlavní mutilace je ochránit dívku před sexuálnír I 374 GENOER, .KRIMINALITA A SPRAVéDLN. 8- GENOER, KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 37£ , „hPzcečít že bude moci být provdána. Ve většině společností, r^ľpľXií, totiž Panui, Pevně přesvědčení o nečitelnosti ženské lá i touhy, Neobřezané ženy se považují za „neciste a neprovdané. V důsledku toho nemohou vykonávat úlohy, jež jsou v těchto společnostech u žen hodnoceny nejvýše, totiž úlohu manželky a matky (MacFarquhar. 1996; Renzet-ti a Curran. 1986). Mnoho rodičů prohlašuje, že pokud nenechají své dcery obřezat, žádný slušný muž o ně nebude mít zájem a ony se nakonec „zvrhnou stejně jako americké ženy" (Crossette, 1995; Dugger, 1996c; MacFarquhar, 1996). Jak prohlásila jedna ghanská aktivistka: „Pokud to mám říct zcela cynicky, neprodělat mutilaci znamená spáchat ekonomickou sebevraždu" (cit. dle Graham, 1986, s. 18), Není proto divu, že většina rodičů v těchto společnostech hodlá tradici u svých dcer uplatnit a mnoho imigrantů obchází americké zákony zakazující ženskou pohlavní mutilaci tak, že za cenu nesmírných obětí našetří peníze, za které pošlou své dcery do země původu, kde operaci podstoupí (Dugger, 1996c). Vcelku lze tedy říci, že ženská pohlavní mutilace podobně jako svazování chodidel a satíjsou příklady institucionalizovaného násilí na ženách, které řada - zejména západních - pozorovatelů považuje za případy kriminální. Snahy postavit tyto tradice mimo zákon však obvykle nejsou úspěšné a jejich vykonávání často per-petuují samy ženy. Mnoho obyvatel západních zemí to považuje za iracionální, je vsak treba uvážit postavení žen ve společnostech, v nichž tyto zvyky existují. Ženská pohlavní mutilace je jedním z nemnoha prostředků, jimiž ženy vykonávají moc a ľoľľllTSní' ^ ^J6dÍněm Zdľ0ji SVé moci a ^ Pochopitelně lpí, škodlivé kúry a drzí ™7h - J U "krasy čast0 Podstupují zdraví Je-li nSnlne ' ^(™ kapit°'a U)" musí být mSS^ĽZ^ Ž6nám' P3k Zákazy konkrétních praktik rovnosti mezi muži a ženami Násilí Zaměrenými na nastolení a zajištěni vá vposledku z nízké hodnntľ Ĺ* ' ^ z 3t UŽ nab^á Jakékoli formy - vyplf V' Mera Jednám přisuzována. 8.4, MOC, KRIMINALITA A Viděli jsme, že ve společnostech ktrrrrtDLNOi v-réko,ijehoformě-zná:^tríneb° odepiran přístup k ceněným statkům. Někdy podří^né mužům a je jiM 376 SPRAVEDLNOST -trpí násilí páchané na ženách e-svazování chodidel, satí nebo :eně podřízené mužům a je jim se ženy dokonce samy podílejí na GENDER, KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST násilí, jehož jsou oběťmi, neboť jen tak mohou získat určitou moc nad svými životy a zvýšit svůj status ve společnosti. Bezmocností lze také, jak jsme naznačili, vysvětlit některé statistiky kriminality a fakt odlišného zacházení s pachateli trestných činů v rámci systému trestního řízení. Nadproporčně se totiž v oficiálních kriminálních statistikách vyskytují a s nejtvrdším zacházením v průběhu trestního řízení se setkávají právě lidé relativně mocensky deprivovaní - mladí, ekonomicky marginalizovaní muži a ženy jiné než bílé barvy pleti. Takoví lidé se také nejčastěji stávají oběťmi trestných činů. V této kapitole jsme zdůraznili, že obsah zákonů a způsob, jímž jsou prosazovány, do značné míry závisí na hodnotách a zájmech držitelů moci. Převážnou většinu zákonodárců i pracovníků policie a justice tvoří bělošští muži. V následující kapitole budeme tento motiv sledovat ještě dále, tentokrát na poli politiky, politického systému a armády. Klíčové pojmy disparita rozsudků ukládání výrazně odlišných trestu pachatelům usvědčeným z podobných trestných činu, vyplývající obvykle z mimoprávních faktorů, jako je pohlaví pachatele, jeho rasová či etnické příslušnost či z jiných nesouvisejících aspektů emancipační teorie teorie, podle které přibývá trestných činů páchaných ženami afnebo) ženskí kriminalita nabývá tradičně mužské povahy v důsledku vlivu feminismu či ženského hnutí hypotéza galantnosti (resp. paternallsmu) domněnka, že pachatelky trestných činů jsou před zákonem posuzovány shovívavěji než jejich mužské protějšky statutové delikty typy chování, které jsou nezákonné, dopouštHi se jich nezletilá osoba, u osob zle-tílých jsou však legální znásilněni situace, kdy jedna osoba dosáhne za použití násilí nebo pod pohrůžkou jeho použit, některé formy pohlavního styku (vaginálního, orálního nebo análního) s druhou osobou _ ^silnění známou osobou případ pohlavně motivovaného napadení, při němž obeť útočníka v,ce c. méně dobře zná Doporučená literatura D'nes, g., jensen, r., a Russo, A. (1998). Pornography: The producwn ano «ss ľss&^m ^mmmmCA: sa" S. L. ,Ed, (X998). Como conuol and ^™»££Z£, Jmpus. Thousand Oak, Schwartz, M. d., a DeKeseheoy, W. S. (199V)- Sexual assault on the MS CA: Sage. a- GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST »ni vtákových dělnických profesích, jako jsou řidič, nákladní! ženy nejsou přiměřeně«*«»^ ^ „ či íaIT,ěstnancí dodávkových služeb, které by nebo prodeji kradeného zboží (Stel fen sme ier, 1982). aaiantnosti také rostoucí podíl zatčených žen. Zastaň- vyskydyse *«rät"^ M ^ . tohoto názoru konkrétne tvrd, z Pc..c, ^ muís ního Lí a rostla tak pravděpodobnost, že ženy budou jako pachatelky trestných činů posuzovány obdobně jako muži. Nárůst podílu zatčených žen je tedy jednoduše produktem větší ochoty orgánů činných v trestním řízeni brát ženy do vazby a strhat je. 3 Přestože v poslední době přicházejí zprávy o tom, že v některých policejních okrscích několika velkých měst jsou gayové a lesby přijímáni lépe (viz např. Blumenthal. 1993: Egan, 1992). pro vět-šinu policejních útvarů zůstává nadále charakteristická homofobie (Leinen, 1993; Martin a Jurik, 1996). Dále, přestože existují známky, že rasismu v postojích bílých policistů-mužů vůči jejich menšinovým kolegům ubývá, policistky, které jsou příslušnicemi menšin, se podle vlastních výpovědí setkávají s rasismem i sexismem zároveň. Martin (1989) upozorňuje, že dopad této jejich zkušenosti je ještě složitější než jev, který se označuje termínem .dvojí ohrožení", neboť tyto ženy se setkávají s rasismem ze strany bělošských policistů mužského i ženského pohlaví a sexismem ze strany mužských policistů bílé i jiné barvy pleti (viz též Martin a Jurik. 1996). 4 FBI začala přijímat ženy jato operativní pracovnice teprve v roce 1972. V roce 1998 bylo mezi 11548 operativními pracovníky 16,2 % žen (Federal Bureau of Investigation, 1998). 5 Župan (1992) uvádí, že v roce 1977 ohrozilo rozhodnutí NejvyšŠího soudu USA v případě Dothard versus Rawiinson pokrok v zaměstnávání žen v nápravných zařízeních pro muže. Soud v tomto případě (bez důkazní opory) rozhodl, že z důvodů bezpečnosti je možno zamezit Ženám v přístupu na pracovn, místa, v nichž dochází ke kontaktu s chovanci vězení s nejpřísnější ostrahou. Většina států ľľrľ .T"'3 " UendU Z P0ŽátkU sedmdes*ÝchI* a zaměstnávala v mužských nápravných zaři-oľn fcľľľ - U-edenéh°NeJVVŠŠÍh0 SOUdu * však *«» díváno k omezení puso- • ľiZrľľ kanCe,áfSká 3 neVed0UCÍ ™« Martin • 1«« Župan. 1992). rasově jednoty a účast na noni^ u í$50,000 39 44 48 i 7 >$75,000 18 41 51 t >$100,000 9 38 54 6 Věk: 10 Q 18-29 let 17 53 34 41 41 44 30-44 let 33 48 q 45-59 let 26 48 í? 7 60 let a více 24 48 Pramen: .Portrait of (he electorate", 1996. 3' BENDER, POLITIKA. VLÁDA A ARMADA 385 Vposledních volbách „^v^^^*^1*^*^ l Í992 poprvé v americké historii, vytvořili viditelnou . dobre slys.te.nou skupin, Iiičstva tesbické ženy a gayové. Po.itické organizace leseb a gayů uskutečnily úspěš-né kampaně registrace voličstva a shromáždily ve fondech předvolební kampaně milí ony dolarů a to nejen pro Billa Clintona, ale i pro kongresové, státní a místní politi-ky, kteří méli jejich podporu. Podle odhadů hlasovalo ve volbách v r. 1992 mezi čtyřmi a devíti miliony leseb a gayů. Toto bezprecedentní otevřené zapojení leseb a gayů do hlavního proudu celonárodní politiky bylo ovšem do značné míry projevem rozhořčení nad reakcí federální vlády (nebo naopak nad nedostatečností její reakce) na krizi HIV/AIDS (viz kapitola 11) a nad bezostyšnou homofobií, kterou vyjadřovali řečníci jako Pat Robert-son na sjezdu Republikánské strany v r. 1992. Zatímco Bush se od homosexuálních komunit distancoval, Clinton přislíbil zvýšení finančních prostředků na výzkum a léčbu HIV/AIDS z federálního rozpočtu, prosazení programu národního zdravotního pojištění a zrušení zákazu služby homosexuálů v americké armádě (Gross, 1994; Schmalz, 1992). Ačkoli Clinton během svého prvního funkčního období v plnění těchto slibů značně zklamal, podporovali ho lesbické ženy a gayové i v r. 1996 proti republikánovi Doleo-vi, a to výrazně pod vlivem homofobní rétoriky a nepřátelské politiky vůči jejich komunitám, kterou republikánští představitelé a kandidáti užívali a hlásali. Očekává se, že všeobecná podpora leseb a gayů demokratickým kandidátům v budoucnu ještě vzroste, nebot republikánští političtí konservativci ve svém „útoku na homosexualitu" stále pokračují (Seelye, 1998). _ Genderový rozdíl je někdy vysvětlován i jako výraz zásadních - podle některých t™ snad vnitřně daných - rozdílů mezi pohlavími: ženy se více zaměřují E£ mS r86 Více zaměNí na soutéžení a práva jeď *> - na i roľd m! * eg'Í0, ^ R°Zdí,v mezi rů^mi skupÍnamÍ kami aľnľmS ľT" * a ženami, mezi bělo* nazují, že rozdíly ve vor T' leSbÍOkýmÍ a heterosexuálními ženami - však -nek u různých skupin X^tľľ^*^ "°* novisko vyjádří kandidát k p^bľ é ľeagUJf na t0' Genderové stereotypy však ma-temUm'^ ^ P'° jej'Ch Život zasadní budou morálnější nebo humánně " -0řínek 3 Představa- že P°'i^ké názory žen didující osoby. Nyní krátce obráť' mUŽŮ' 56 Vetšinou aplikuje 1 ^ tj- v úřadech veřejné správy. Nelľ P°Z°rn°St k °S°bam ve veřeJný°h funkCÍCh' rouv rmrtíi___:. jprve je deravý rozdíl projevuje lv^ých politických aktivitách však důležité prozkoumat, zda se 386 , než jsou volby. .1 Gender a politická činnost Kromě volebního aktu existuje i mnoho dalších forem politické činnosti. Podle politologa Lestera Millbratha (1965) existují v zásadě tři roviny politického akti-vismu. Nejnižší rovina, divácká činnost (spectator activities), zahrnuje nošení odznáčků vyjadřující politickou podporu nebo vylepování samolepek na blatník auta vyjadřující tuto podporu. Milibrath považuje za diváckou činnost i sám volební akt, protože vyžaduje jen minimální úsilí. Uprostřed je přechodová činnost (transitional activities) jako např. písemný kontakt s veřejnými činiteli, přispívání na kampaň a účast na manifestacích nebo schůzích. Nejvyšší rovina politické činnosti, kterou Milbrath nazývá gladiátorská činnost (gladiator activities), zahrnuje práci na politické kampani, převzetí aktivní úlohy v některé politické straně nebo kandidaturu do úřadu veřejné správy, Gladiátorská činnost vyžaduje maximum úsilí a oddanosti. Navzdory oblíbenému mýtu, že muži se o politiku zajímají více a jsou v ní aktivnější, jsou ve skutečnosti rozdíly mezí pohlavími v úrovni politického aktivismu malé. Všeobecné vzato se do politiky příliš nezapojují ani ženy, ani muži. Historicky byla u žen přece jen o něco větší pravděpodobnost, že se zapojí spíše do divácké činnosti, jako je nošení odznáčků či vyjadřování podpory samolepkami na autě, zatímco muži se více angažovali v přechodové činnosti, zejména v peněžitých příspěvcích na politické kampaně (Lynn, 1984). Genderová odlišnost v přispívání na kampaně byla do značné míry způsobena skutečností, že ženy měly výrazně nižší vlastní příjmy, s nimiž by mohly volně disponovat, než muži. V posledních letech však příspěvky žen na kampaně podstatně vzrostly; u této otázky se zastavíme, až se budeme zabývat kandidaturou na politickou funkci. Mnohé případy přechodové politické činnosti žen však byly při výzkumu přehlíženy či podceňovány. Mnohé tyto činnosti vykonávaly dělnické ženy a ženy jiné barvy pleti než bílé na úrovni lokálních, lidových, regionálních či komunitních, tzv. -grassroots", aktivit (Prestage, 1991). Podstatná část tohoto aktivismu se zaměřovala na zachování a rozšíření služeb financovaných vládou, na nichž členové těchto společenství závisí a jež byly v posledních letech v rámci omezování výdajů a rozpočtových škrtů znatelně oklesťovány. Proto bělošské dělnické ženy i ženy jiné barvy pleti organizovaly ochranné svazy nájemníků, vedly stávky kvůli nájemnému, bojkoty škol a petiční akce ve snaze zachovat základní sociálni služby, sociální dávky a programy zdravotní péče (Bookman a Morgen, 1988; Seitz, 1995). Poněvadž se ale studie o politickém aktivismu tradičně omezují na lobbování. volby GENDER. POLITIKA. VLADA A ARMÁD* GENOER, POLITIKA. VLADA A ARMADA 3B7 -, nrošly tyto významné a nékdy i úspěšné politické činnosti žen 3*eänZ"S ^™i jen 9 %. Na ce|0Státním sjezdu (Bennet. 1996; Democrať.c NatL^ľ ^ mezi legovanými 32,2% uonal Committee, 1997) 388 a- GENDER, POL.TIKA. VLÁDA A ARMÁD Tabulka 9.3 Kandidátky ženy na celostátních sjezdech politických stran v letech 1990-1996 Rok Demokratky (%)* Republikánky (%) 1900 ** ** * 1904 *• *** 1908 ** ** * 1912 ** ** * 1916 1 *** 1920 6 3 1924 14 1 1928 10 6 1932 12 8 1936 15 6 1940 11 8 1944 11 10 1948 12 10 1952 12 11 1956 12 16 1960 11 15 1964 14 18 1968 13 17 1972 40 30 1976 34 31 1980 49 29 1984 50 44 1988 49 35 1992 50 41 1996 50 36 Počet procent nezbytně neodráží poměr hlasů na sjezdu, kterými disponovaly ženy delegátky: někteří delegáti Demokratické strany disponovali hlasy částečnými. * * Méně než 1 %. Počty v absolutních číslech: 1900 - 1: 1904 - 0:1908 - 2;1912 - 2. * * * Méně než 1 %. Počty v absolutních čístech: 1900-1: 1904 - 1; 1908 - 2: 1912 - 2; 1916 - 5. ___„ „ 1QQK- rnwp 1988- Democratic National Commitee, 1997: Prameny: Benedetto. 1992: Bennet. 1996. CAWP, 19SB. U ^ ^ ^ agates". 1992. 92 GENDER A VEŘEJNÉ FUNKCE Použijeme-li jako ind.kátory účast ve volbách a pol.tický aktivismus maj, zeny a muži zdá se o politiku podobný zájem. Historicky mě.i však prakticky monopol na veřejné funkce po celém světě muži. Dnes je ve světě 191 zem,; jen c yr, ma, ženu v če,e vlády, deset má ministryně zahraničí, deset (včetně Spojených státu, 389 9 GENDER. POLITIKA. VLÁDA A AfiMÁOA , a sedmnáct má mluvčí parlamentu Ženy. Ve 179 zemích, mávOSK.ve^^ kde existuje P^lamen 1946 téměř etvfsetProcentní vzrůst, ale v prů- nrzr^počet*»«v L demokraciích pohodní Evropy ženy de facto zastoupen, ve vlade v důsledku parlamentních voleb ztratily. V Albánii se např. počet zen v parlamentu mezi lety 1987 a 1994 snížil z 28 % na 6 % a v Rumunsku z 33 % na 4 %. Přesto ženy získaly v zemích tak různorodých jako Indie, Francie a Jižní Afrika v politické reprezentaci neuvěřitelné úspěchy a ve čtyřech skandinávských zemích - Švédsku, Norsku, Dánsku a Finsku - mají ženy 33 % až 40 % parlamentních křesel, což je více než v jakékoli jiné zemi na svété (Inter-Parliamentary Union, 1997). Jak si i hlediska zastoupení žen ve federální vládě stojí Spojené státy ve srovnání s jinými zeměmi? Ze 173 zákonodárných systémů, které zkoumala Mezi-parlamentníunie (Inter-Parliamentary Union, 1997), se Spojené státy umístily jako třicáté deváté. Tomuto zařazení Spojených států bezpochyby napomohla skutečnost, že během osmdesátých a zejména devadesátých let udělaly ženy v této zemi v politické sféře výrazný pokrok na všech úrovních, federální, státní i regionální, i když jako celek stále zůstávají zastoupeny nedostatečně, zvláště ve federální vládě. Než však prozkoumáme tyto počty důkladněji, pozastavme se nad některými faktory, které historicky přispěly k nerovnosti v zastoupení obou pohlaví v úřadech veřejné správy. Jeden :e způsobů, jak se genderový rozdíl v zastoupení ve veřejných funkcích lľnľtverľ-ét,UÍeJJe °dlíŠná S0CÍaiÍZaČní ZkUěenost ^ * dívek. Tento argu^ ™riazďspoaoe k poiitice formují v dětství'kd* - «** zidentem. Děti se tedy uč ' ToZT * " **" ^ ^ i v jejich chování v dospěiost žľ " * t0 56 zřídka. Z6ny 51 usilova™' ° veřejnou funkci volí za cíl jen Toto vysvětlení je svým ZDů" A navíC' ^ a žen o politiku najdeme méně J^**? byChom'že ™* ooDnosq. ne2Jsme viděli v této kapitole. Miadé 990 9 GE^DEB. POLITIKA, VLÄOA A ARPÁDA ženy aspirující na politickou kariéru mají stále výrazně méně modelových vzorů této své role než jejich mužští kolegové, to se však mění, jak se každý volební rok zvyšuje účast žen v politických soubojích. Dostupnost modelových vzorů pro politické role a dostupnost mentorů či mentorek je důležitá; mnohé funkcionárky uvádějí, že je v jejich politické kariéře inspirovaly a pomohly jim v ní jiné ženy (Center for American Woman and Politics, dále CAWP, 1984). Druhé vysvětlení, proč je počet funkcionářek malý, je, že pro ženy je daleko obtížnější skloubit požadavky veřejného politického života s domácími povinnostmi. Stejné jako většina vdaných zaměstnaných žen i ženy političky, které jsou vdané, nesou dvojí pracovní zátěž; jejich partneři, pokud žijí v manželství, na sebe zpravidla primární povinnost péče o děti a domácnost nevezmou. Zvláště na federální úrovni vyžadují nároky veřejné funkce mimořádné oběti, pokud jde o čas, který může funkcionárka strávit se svou rodinou. Není proto nijak překvapivé, že ženy příznačné vstupují do politiky v pozdějším věku než muži (poté, co jejich děti odrostou) a že u žen političek v nejvyšších funkcích je větší pravděpodobnost než u mužů, že budou svobodné, ovdovělé nebo rozvedené, i když mohou mít déti (Mandel a Dod-son, 1992; Toner, 1996). Lovenduski (1986) zjistil, že i v Evropě jsou ženy ve veřejných funkcích méně často vdané než jejich mužští kolegové ženatí a mívají méně dětí než muži. To neznamená, že muži neprožívají konflikt mezi svou politickou kariérou a rodinným životem. Nedávné výzkumy ukazují, že tomu tak je a že toto napětí může být vysoké. U mužů je však pravděpodobnější, že půjdou za svými politickými ambicemi i navzdory těmto konfliktům, zatímco ženy se často snaží tento konflikt vyřešit tím, že svou politickou kariéru oddálí, posunou nebo že se aspoň dočasně jedné z těchto rolí kvůli druhé vzdají (Toner, 1996). Třetím, i když stále méně často uváděným vysvětlením je, že počet mužů ve volených funkcích převyšuje počet žen proto, že většina žen postrádá nutnou kvalifikaci a doporučení. Je jistě pravda, že většina žen funkcionářek z doby před 2. světovou válkou své funkce zdědila a jednoduše dosioužifa za své zesnulé manžely nebo otce. I pokud byly zvoleny, měly většinou nižší vzdělání než muži v tomto postavení, a poněvadž právnické a obchodnické profese jim byly do velké míry uzavřeny, vstupovaly do politiky s jinou profesionální průpravou, zejména v oblastech učitelství a sociální práce. V posledních letech se však toto zmenilo. U zen funkcionářek je pravděpodobnost, že absolvovaly vysokou školu, a tato pravděpodobnost je dokonce vyšší než u mužů funkcionářů; u funkcionářek jiné barvy Pleti než bí.é je tato pravděpodobnost vyšší, než ukazuje průměr u funkc.onářek 391 9 GENDĚR. POLITIKA. VLADA A ARMAOA ! ,růwP 1985- Natívidad, 1992; White, 1995). Počet žen ve veřejných obecne (CAWK ■ obchodn,ce také vzrostl, jakož i počet těch, kZ je u funkcionáře* stá.e menší pravděpodobnost, ze maj, tuto zkušenost. !ežu funkcionářů, je u nich zase vyšší pravděpodobnost jiného typu po.itické zku-šenosti U žen funkcionáře* je např. vyšší pravděpodobnost než u jejich mužských kolegů že předtím, než na funkci kandidovaly, zastávaly jmenované vládní funkce a že se podílely na politických kampaních (CAWP, 1984: White, 1995; Witt et al,, 1994). Z toho tedy vyplývá, že „argument rozdílné kvalifikace" je dnes méně obhajitelný než v minulosti. Čtvrtým argumentem je. že nedostatek žen ve veřejných funkcích může být dán diskriminácia předsudky vůči nim, což se může projevit na dvou rovinách: mezi voličstvem a v rámci politického úřadu. Studie na téma sexismu voličstva ukazují, že se sexismus v posledních letech v zásadě snížil (Clark, 1991). V jednom nedávném celostátním výzkumu veřejného mínění se např. většina dotazovaných (51 %) shodla, že by v politickém boji mezi mužem a ženou se stejnou kvalifikací a stejnými schopnostmi hlasovali pro ženu, protože Spojené státy potřebují ve vysokých veřejných funkcích více žen (41 % s tím nesouhlasilo a 8 % nebylo rozhodnuto). S tímto prohlášením se však ztotožnilo více žen (57 %) než mužů (45 %) („Women Candidates", 1992). Mezinárodní průzkum 22 000 lidí ve dvaceti dvou zemích v r. 1996 zjistil, že většina dotazovaných v každé ze zkoumaných zemí se domnívá, ze by vláda byla lepší, kdyby politické funkce zastávalo více žen. Tento názor vyjadmo např. 50 % dotázaných v Indii, 51 % ve Velké Británii a 59 % ve Francii; ve Spojených státech jej sdíle.o 57 % dotázaných („Po,,", 1996). to nľZžľr *7 ***** na P°litické ^ Postupem času zvykla a už Přesto ukazuje!un^T ^ ^ W stvo zřídka n hlíží ^ZLTZ ^ ^ a kandidátkách (Witt et al 1994!! ' V°"ČStva 0 Politických kandidátech a to bez ohledu na jejich indiviw -, V°'iČŮ např' stále P°važuJe kandidátky- * ve zv.ádání so,:;: ~ * **** " * problémy bezdomovců, politika socá * pé5e 0 děti. zdravotní péce. StVÍ. NaDrnti tnmn Tho zabezpečení a uměié přerušení těhoten-láti jsou schopnější než kanď" 9. GEWD6R. POLITIKA. VLADA A AR^Dr dátky ve zvládání takových oblastí, jakými jsou obrana, zahraniční politika, ekonomické otázky a záležitosti většího rozpočtu. Tyto stereotypy mohou působit jak ve prospěch kandidátů nebo kandidátek, tak i proti nim, podle toho, která témata jsou ve veřejném povědomí právě v dobé volební kampaně vnímána jako nejnaléhavéjší (Kahn a Goldenberg, 1991). Při vytváření představ, které si voliči o jednotlivých kandidátech udělají, hrají ovšem zásadní roli média. Nedávné výzkumy ukazují, že kandidátky a kandidáti jsou v médiích zastoupeni nerovnoměrně (viz též kapitola 5). Podle toho, co uvádějí Kahn a Goldenberg (1991), má mediální pokrytí žen kandidátek tendenci zaměřovat se na praktické otázky perspektivnosti jejich kampaně (např. jejich šance na vítězství vzhledem k jejich zdrojům), zatímco mediální pokrytí mužů kandidátů se více zaměřuje na věcné otázky kampaně. Větší prostor dávají média kandidátkám tehdy, vyjadřují-li se k otázkám, které jsou běžně považovány za ty, které spadají do ženské sféry (např. vzdělání, drogy), a větší prostor postojům kandidátů vtak-zvané mužské sféře problémů (např. národní bezpečnost, obchod). Tento trend funguje bez ohledu na to, které otázky jsou v té které kampani právě aktuální. To není bezvýznamné, neboť výzkumy ukazují, že kandidující, ať muži. nebo ženy, kteří získají mediální pokrytí příznačné pro ženy, vnímá veřejnost jako méně perspektivní než ty, jimž se dostane pokrytí příznačného pro muže. Krátce řečeno, média tradičně znevýhodňují politické kandidátky (viz též Witt et al., 1994). Předsudky proti kandidátkám a jejich diskriminaci můžeme najít i v další rovině: v rámci politických stran. Sexismus je v politických stranách skutečně doložen (Niven, 1998; Witt et al., 1994). Převážná většina stranických lídrů jsou muži a mnozí z nich se hlásí k tradičním genderovým stereotypům; často si myslí, že muži mají lepší šancí zvítězit a stát se lepšími politiky než ženy (Niven. 1998). Předsudky a diskriminace tohoto typu jsou silné zejména v jižních státech a v těch státech, kde má monopol na rozhodování malá stranická elita (Ayres, 1997a; Niven, 1998). Odhaduje se, že tato předpojatost snižuje počet žen navržených v kandidátských listinách na křeslo v zákonodárném sboru daného státu až téměř o jednu třetinu (Niven, 1998) 2 V minulosti platilo, že pokud byli straničtí lídři konfrontován, s rostoucími požadavky žen na významnější politické role, zareagovali často tak, ze nasadili ženy kandidátky jako „obětní beránky", totiž jako kandidátky na prakticky nevolané místo, kde jejich strana neměla šanci zvítězit (Carroll, 1985). Nedávne výzkumy však ukazují, že tato praxe se nyní vyskytuje již jen zřídka (Clark. 1991) a že straničtí lídri v mnohých státech aktivně vybírají ženy kandidátky, protože 3 BENDER, POLITIKA, VLÄOA A ARMADA 393 . že Se jím podaří překlenout genderový rozdíl me ^^oZ^ Výzkumy sp.Se ukazují, že daleko ^ ľ ekLrni pro ženy usilující o veřejnou funkc, jsou dnes opakovaná kandl Ira na vykonávanou funkci a přístup k fondům na financován, kampane. úřadující kandidát (incumbent) je osoba, která zastává politickou funkci a znovu o ni usiluje. Úřadující kandidáti mají v prúbéhu voleb několikeré výhody, v neposlední řadě jsou na veřejnosti dobře viditelní, známí mezi voličstvem a mají příležitost agitovat už v průběhu trvání svého předchozího mandátu. Protože ženy zastávají méně funkcí, objevují se - pokud vůbec kandidují - spíše v rolí vyzýva-telek než v roli těch, kteří daný úřad obhajují, a tak ani nepřekvapí, že když bojují proti úřadujícímu kandidátovi, prohrávají častěji, než jde-li o boj dvou nových uchazečů, V roce 1992 se např. očekávalo, že značný počet úřadujících kandidátů ztratí podporu pro znovuzvolení do Senátu Spojených států a do Sněmovny reprezentantů, neboť voličstvo vyjadřovalo rozhořčení nad odhaleními o zneužívání úřední moci jako např. při bankovním skandálu ve Sněmovně, a navíc se zdálo, že mezi voliči vládne silná touha po změnách ve vládě. V tomto roce se předpokládalo, že kandidující ženy a kandidující z řad menšin budou mít dosud největší šanci na křesla ve federální vládě, která uvolnili jejich předchůdci. Z 376 úřadujících kandidátů, kteří zvítězili v primářkách, dosáhlo 349 v listopadu svého znovuzvolení. I z 48 žen, které v r. 1992 vyhrály ve volbách do Sněmovny reprezentantů, bylo např. 24 úřadujících kandidátek a 22 kandidovalo na uvolněné křeslo (CAWP. 1993). Kandidující ženy a kandidující z řad menšin mají stále větší naději, že zvítězí, usilují-li o kreslo, které se uvolnilo z důvodu rezignace nebo odchodu do důchodu.^ Aťuz kandidát svůj úřad obhajuje, nebo o něj usiluje poprvé, potřebuje na vedeni bľ27^2 Pen"'3 *" je ŮFad' ° nějŽ usi1^ Prestižnější, tím jich Potř. nizl~ mohly být úspěiné i ZT kamPaním tCdy čast0 **** dostatečné fondy, eW mnohem více než dříve w ^ ***** W V°,b3Ch ™P°^adatelné' * * M do Senátu Spojených stat " ^ * PrŮměmá SUma' Wer0U ***** dolarů, v praxi to atamená ^ [1992 "a Své ^mpane vydali, přesáhla 9 miUonu buď po šest let týdně zfekat ľo oL™1113 °S°ba d0 Senátu kandidovat' ^ ment of Commerce, Bureau of th d0'aľU' být muWl"ilionárern (U. S. WH**1' * r-1996 byly odhadnuty na rPu í'1994)' VýdaJe ™ Prezidentskou kamP*1 y na rek°rdnich 600 mi»n„,-. ..... 3B4 600 milionů dolarů » ^den z najsilnejších ženských PAC (Frie* 1993- Witt et al 1994)." Fond vítězství [Vlctory Fund), určeny pro kandi-lifcilesby agaye, shromáždil na jejich podporu tisíce dolarů (Gross, 1994). Navzdory mnohým překážkám, které stále brzdí ženy. rasové a etnické menšiny, gaye a lesby kandidující na politické funkce, počet úspěšných pokusů, kdy se kan-didující ze všech těchto okruhů ucházejí o veřejnou funkci, se stále zvyšuje, Zaměřme nyní svou pozornost na otázku poměrného počtu žen a mužů v určitých volených a jmenovaných úřadech, a kde to bude možné, podíváme se i na faktor etnicíty a sexuální orientace. 9.2.1 Ženy a muži ve státních a regionálních vládách Tabulka 9.4 na straně 397 ukazuje počet žen, které zastávají vybrané úřední funkce na úrovni jednotlivých států a na regionální úrovni. Muži zjevně stále dominují jak ve státních, tak i regionálních vládách, neboť tvoří velkou většinu funkcionářů ve všech kategoriích. Přesto právě na úrovní státních vlád ženy v posledních letech dosáhly největšícrt politických zisků. Nejdůležitější je patrně vzrůst počtu žen v zákonodárných sborech jednotlivých států. Ačkoliv přes 78 % všech křesel ve státních zákonodárných sborech stále obsazují muži, vzrostl počet zákcnodárkyň od r. 1969 více než pětkrát, z pouhých 4 % na 21 %, v pěti státech zaujímají ženy třetinu nebo i více křesel zákonodárné-IT^'Z Wa£hinět0nU (39'5 %)' V Ariz0ně (37.8 %). v Coloradu (35 %). kde žľnľoIľf,!3 VS Verm°ntU (33'3 %> (CAWP- V New Hampshire, ni k^dľľv^ľ % kF6Sel",egiSlatÍVĚ' ^ P-Íci -'-čí sněmovny a guver-ner,azdajevSakzJmépolitlckéstrany(Go naSSSS^ 1 «S * tn-cw menšin. V . Í994 bylo reau of the Census, l997) N (U' S' DePartment of Commerce, w stále velmi nedostatečně zastoľn ÍS0U StŠtních zákonodárných sborech * tyto ženy jen 3,1 TZ^- ^ "* bí.é. V , 1998 -lárců a 14,4% státních zákono- ■ tvo- dárkyň. Afroameričankypůsobnyvzákono^ 396 iých sborech třiceti pěti států 9- genoer. politika, vlada a ar** řily 2,3 % všech státních zákonodárců, 10,5 % státních zákonodárkyň a 72,4 % státních zákonodárkyň z menšinových skupin. Američanky latinskoamerického původu působily v zákonodárných sborech čtrnácti států, celkově obsadily 45 křesel a tvořily 2,8 % státních zákonodárkyň. Američanky asijského původu působily ve třech státech, obsadily 11 křese! a tvořily 0,7 % zákonodárkyň žen. Původní oby-vatelky Ameriky působily v šesti státech, obsadily však celkově jen osm křesel a tvořily tak pouhých 0,5 % zákonodárkyň. Úhrnem tedy tvoří Američanky hispánského původu 0,6 % všech státních zákonodárců v celé zemi, Američanky asijského původu 0,15 % a původní obyvatelky Ameriky 0,11 % (CAWP, 1998b). TABULKA 9.4 Ženy ve státních a místních vládách, vybrané funkce, 1998 Funkce úřadu veřejné správy Počet žen ve funkci Guvernérka Viceguvernérka Státní tajemnice Generální prokurátorka Státní ministryně financí Státní auditorka nebo revízorka Státní ministryně školství /Nejvyšší státní úřednice pro vzdělání Komisařka pro pojištění Komisařka práce Komisařka pro železnice Komisařka pro státní pozemky Komisařka pro korporace Komisařka pro služby veřejností Komisařka pro veřejná zařízení Členka státního zákonodárného sboru Starostka (města s počtem obyvatel nad 30 000) (n = 975 měst) 18 (ze 42) 12 8 10 11 3 1 1 1 2 4 2 1,607 (21,6 %) 202 (20,7 %) Pramen: CAWP, 1998a. a0a Navzdory těmto nízkým počtům je důležité mít na paměti, že představuj, z,sky ve státních volitelných funkcích pro rasové a etnické menšiny, zejména pro zeny Jiné barvy pleti než bílé. Zdá se. že lesby a gayové dosáhlí na státní úrovni menšího úspěchu, i když se jim podařilo prorazit v regionálních volbách. Tony Miller, který se v , 1994 ucházel o pozici kalifornského ministra zahraničních vécí, se stal prvním kandidátem na státní úřad, jenž se otevřené hlás,, ke své homosexuální onen- 3 9 7 9- GENDER. POLITIKA. VLÄOA A ARMÁDA y. 450 000 M*n** " o^°nä,odn,m méStKu ss — - -* než 150 *, víc než o „romantic- -staví ženy na » pohlaví nevyloučil Jmenin vs**ny formy diskriminace na základe jUeženavNejvyššímsoud^ pohlaví, vydobytou v předchozích ^ovanou právní podporu rovnosti nor však bylo vtéto oblasti nejednozZľ^' **** PŮS0D6ní SOudkyn* ^ v oblasti zaměstnání ale její názorvťk acněsice podporovala rovnoprávnost nejednala důsledně ani v zájmu ochran^' * T*"6**5** °Patření kolísaly' *Ů v případu Websfer versus ReondukTr Umělé přerušení těhotenstV'; Services, (1989, dokonce ^řen^T^ ^oductive H*** rozhodnutí v případu Roe versus Wade S ! aby zn0VU c vviz Kapitola 6).8 9' gen°er. politika. vláda a ar*"*0* George Bush uskutečnil dvě jmenování do Nejvyššího soudu. V r. 1990 se proslýchalo, že nominuje soudkyni Edith H. Jones, která by nahradila soudce Willia-ma Brennana odcházejícího do důchodu; Brennan byl mnohými považován za hlavního zastánce liberálních názorů u Nejvyššího soudu. Místo toho však Bush vybral bělocha Davida H. Soutera. V r. 1991 nominoval Bush do Nejvyššího soudu černocha Clarence Thomase. Jmenování soudce Thomase však nebylo považováno za vítězství ani pro rasové a etnické menšiny, ani pro ženy, a to zejména pro jeho konzervativní postoje k vyrovnávacím opatřením a pro obvinění ze sexuálního obtěžování, jež proti němu během předběžných projednávacích pohovorů vznesla profesorka Anita Hill. V r. 1993 se druhou soudkyní Nejvyššího soudu Spojených států stala Ruth Bader Ginsburg, nominovaná prezidentem Clintonem. Soudkyně Ginsburg, která nahradila penzionovaného soudce Byrona R. Whitea. prokázala značné úsilí při podpoře rovnosti pohlaví a práva na umělé přerušení těhotenství. V r. 1994 nahradil u Nejvyššího soudu soudce Harryho Blackmuna druhý Clintonův kandidát, Step-hen G. Breyer, běloch, jehož rozhodnutí u soudů nižší instance se vyznačovala podporou občanských práv a reprodukční svobody. Soudci dosud neudělali mnoho pro to, aby posílili diverzitu zaměstnanců v rámci Nejvyššího soudu samého. Z devíti současných soudců pouze soudce Breyer najal stejný počet právniček jako právníků. 88 % z nich byli ovšem běloši a bělošky. Soudkyně 0'Connor najala 43 % právniček žen a soudkyně Ginsburg 40 %. z nich bylo ovšem v prvním případě 91 % a v druhém 90 % bělošek. Soudce Stevens, který je v úřadě od r. 1975, najal 28 % žen a spolu se soudcem Thomasem má nejlepší výsledek v počtu zaměstnanců jiné barvy pleti než bílé, 14 %. Všichni zbývajícísoud-ci zaměstnali 17 % nebo méně žen úřednic a 10 % nebo méně úřednic či úředníků jiné barvy pleti než bílé. Předseda Nejvyššího soudu Rehnquist, působící od r. 1972, najal do úřadu jen jediného nebélocha. úředníka latinskoamerického původu; úředníci soudce Scalii byli všichni bílé barvy pleti. Jak uvádí jedna charakteristika: „Velká část moci. která formuje rasové a genderové vztahy ve Spojených státech, spočívá v rukou bílých mužů" (Mauro. 1998. s. 12A). Ve světle těchto statistik vyniká důležitá skutečnost: přítomnost zeny belos- nebo osoby jiné barvy pleti než bílé ve vládní funkci nezbytně neznamená ze *ájmy žen nebo menšin budou zastupovány důsledně a spravedlivé nebo ze bude Vždy uplatňována genderová, rasová a etnická rovnost. Jak vatelé průběhu vlády Margaret Thatcher, žena iídr se může stavět prot, ženským 403 a- GENDER. POLITIKA. VLADA A ARMÁDA právům a rovnosti pohlaví, zatímco někteří lídři muž, je pevne podporují. Volby ve Spojených státech v roce 1994 skutečně do Kongresu přivedly řadu krajně konzervativních republikánek, které hájily drastické škrty v sociálních výdajích a které se stavěly proti právu na přerušení těhotenství (viz např. Egan, 1996). Jde i o to, že mnohé ženy ve jmenovaných vládních funkcích nemají institucionální mandát pracovat aktivně na záležitostech genderové problematiky, a i ty, které tento mandát mají, k nim musejí přistupovat v kontextu preferencí vládni politiky (Boneparth a Stroper, 1988). Výzkum přesto ukazuje, že ženy ve volených funkcích mají obvykle pozitivní vliv na průběh zákonodárství ohledně ženských práv a je u nich také větší pravděpodobnost než u zákonodárců mužů, že přisoudí otázkám, jež se týkají specificky žen, nejvyšší prioritu {Ayres, 1997a; Carroll et al., 1991; Goldberg, 1997; Kelly etal.. 1991; Mandel a Dodson, 1992). Toto zjištění nepodpírají jen analýzy činnosti zákonodárců v průběhu jejich funkčního období, ale i průzkumy důležitosti, kterou zákonodárci připisují přítomnosti žen ve veřejných funkcích. V jednom takovém průzkumu např. 85 % zákonodárkyň a 74 % zákonodárců uvedlo, že zvýšená účast žen ve veřejných funkcích ovlivňuje, jak vážně berou zákonodárci v potaz vliv určitého zákona na ženy jako na skupinu (Mandel a Dodson, 1992). Jak uvádí Lovenduski (1986, s. 243), zdá se. že „musí existovat určité .miř* maln, množství- žen" - a my bychom dodali: žen feministek - , „aby umožnilo rozvoji skupinové identity a odpor proti socializaci do mužských norem chování". To ma , zasadn, význam pro prolomení genderových stereotypů, čím víc však neja- ká instituce funguje na základě to uvidíme následně v segregace podle pohlaví, tím obtížnější je to cíl; nasi rozpravě o armádě. větší Whrad^ržTužiaTbec"13^16^6'101 VS,adřbvat vůči brojené intervenCÍ ně neplatí a nikdy neplatilo ^ -°Um' Že JS°U mírumilovnější. To zcela zjev-skutečnosti ukazuje že ŽenvT^ Historický a mezikulturní výzkum ve ně účastnily bojových akcí ľ— P°dPOrOVa,y mi>*ariSmus a dokonce se aktiv-v Kazachstánu poblíž ruskvchh^^ V°ienskych či™ostí. Archeologové napr-"'C které zjevně bránily svou ľľ °dkľyli ^ obsan^í ostatky žen váleč- 'eiylukemašípyaohánělvsPH-. ^ ° stácla- Jezdily při tom na koni, # •Marni (DaviS-Kimballi 1997)r v 19. st0,etí, 401 9' TENDER. POLITIKA. VLAOA A AR^ doafrickém společenství státu Dahome (dnešní Benin) měl král jako součást své stálé armády čistě ženskou bojovou jednotku čítající asi 4000 až 10 000 bojovnic (Sacks, 1979), Během 2. světové války se např. sovětské ženy aktivně účastnily bojových akcí, a to v roli kulometčic a ostřelovaček a bojovaly spolu s muži v delostrelectvu a tankistických posádkách; izraelské ženy se účastnily válečných akcí ve třicátých a čtyřicátých letech, i když oficiálně se jejich bojové role neuznávaly. V průběhu osmdesátých let bojovalo spolu s muži také 20 000 eritrejských žen, jež řídily tanky a střílely z těžkých děl jako členky povstalecké armády, která v r. 1991 osvobodila Eritreu ze jha etiópske nadvlády (Mc Kinley. 1996; další příklady z nedávné minulosti viz MacOonald, 1992). V prosinci 1986 se Dánsko stalo první zemí NATO, která ženám povolila vstup do bojových jednotek s výjimkou leteckých. V současné době mohou ženy v Kanadě, Británii. Nizozemí a Norsku získat pracovní zařazení ve všech složkách ozbrojených sil země jen s několika málo výjimkami.9 Ve Spojených státech existují záznamy o ženách, které se přestrojily za muže a bojovaly v první linii po boku svých manželů a bratrů: např. Deborah Sampson za americké revoluce, Lucy Brewerve válce r. 1812 a Loretta Velasquez v občanské válce (Rustad, 1982). Ačkoli se ženy v ozbrojených silách Spojených států oficiálně nesměly účastnit bojových akcí, byly za 2. světové války zaměstnávány za nepřátelskými liniemi ve špionáži a jako sabotérky. Jak uvádí jeden badatel (Quester, 1982, s. 226, 229): „Role žen nebyla nepodstatná a rozhodně nebyla v žádném smyslu jen symbolická. Tato ženská role vskutku vystavovala ženy riziku smrti nebo mučení, stejnému, jaké podstupovali muži... Skrovná svědectví, která o jednání žen při špionážích a sabotážích máme, naznačují, že ženy dokážou být stejně statečné a zabíjet stejně chladnokrevně jako muži. kdykoliv to jejich vlastenecký cit vyžaduje." V zásadě jsou však tyto americké ženy příslovečnou výjimkou, jež potvrzuje pravidlo. Ve Spojených státech válčení bylo a do značné míry stále zustava mužskou záležitostí a armáda institucí ovládanou muži. Tím nijak nechceme popnt široké zapojení mužů do protivá.ečných hnutí a mírových činností v minulosti i současnosti. V celých dějinách Spojených států existovali muži pacifisté a množ, odmítali sloužit v armádě z důvodů svědomí; jak jsme však uvedli drive, obecne Jsou muži náchylnější než ženy k upřednostňování vojenského nich konfliktů, přestože ženy mají vůči jiným národům véts, poc* nedůvěr y ak tvrdí Cookeawoo„acott(l993).vá.kaaarmáda jsou genderové podmměné a jejich 4 OS 8- GENOER. POLITIKA. VLADA A ARMÁDA ÉĽríemaskulínní; věcem, které jsou femininní, se v armadé vysmívají a ,yto líc Jomě eliminují. Proti integraci žen do ozbrojených sil ve Spojených s& tech byl a je silný odpor, opírající se o tvrzení, že ženy proste nemají to, co muSi mít bojeschopný voják; jsou příliš slabé. Např. gen. Josiah Bunting lil., ředitel Vir-ginského vojenského institutu (Virginia Mititary Institute), který odmítal přijímá, ženy, dokud to v r. 1996 neobdržel jako příkaz Nejvyššího soudu Spojených států, varoval případné budoucí uchazečky o členství v institutu, že vojenský výcvik není pro „zbabělce". „Učíme zde tomu, čemu se říká mužné ctnosti - odhodlanosti, sebejistotě, sebekontrole a odvaze," prohlásil Bunting. „Dosahuje se jí prostřednictvím cvičení duševního stresu, fyzické dřiny, dodržování pravidel s přesností na minutu, tlaků, nebezpečných překážek a psychologických vazeb" -tojsou podmínky, o nichž se Bunting domníval, že je dokáže vydržet jen málo žen, pokud vůbec nějaké (dle Allen, 1996, s. 18). Když byly americké ženy za 1. světové války poprvé přijímány do vojenské služby, byly jim vymezeny jen zdravotnické a úřednické práce, které však neposkytovaly plný armádní status, a tudíž ani žádnou z výhod, na něž měl právo mužský vojenský personál. Za 2. světové války se už ustavily Ženské armádní sbory (Women 's Army Corps, WAC) a ty ženám uděl ily plný vojenský status včetně výhod po dobu války a šest měsíců po ní. Začaly fungovat i jiné vojenské sbory pro ženy, patřil sem např. Ženský záložní sbor pro námořnictvo (Womeďs Reservě ofW Navy, WAVES) a Ženský letecký pilotní sbor (WomenS Air Force Service Piloto WASPS) Presto byly role žen přísně vymezeny a ministerstvo války se nadále drže-o po i i y povolavat dřfve než -eny jakékonv mu„e Qhiedu ^ ,ej.ch {fíe)m ľz r ltľPetenCÍ' Naraj°ry SkUte5nosti' že *ny v armádě, zejména v^ ^ Skľc^lÍS11'" ZraněnV neb° Zabi* ^ tyto ženy často u ostatních C "tľ T™ * NWÍnaře ** Se ^ -jíma,o, co „ nostaos^^ nebo lesby, Irľo f J ľ "ľ ^ V ^ *«*>* *™ J™ "» *" až do rtnerky (Rustad-1982>- nanců, jakmile však byli na jejich roj pracovní síly, pokud byl nedostatek zarně^ míst0 k ď'spozici muži, byly okamžitě P'0í>^ 406 stejný nárok získat nové civilní za"1 GENDEft, POLITIKA, VLÁDA A ****** nání jako mužům, mely větší potíže najít práci a mnohým nezbylo než přijmout místo hluboko pod úrovní své kvalifikace. Např. ženy, které za války sloužily jako pilotky, na konci války zjistily, že jediná pracovní místa, která mohou v letectví získat, jsou místa letušek nebo písařek (Rustad, 1982). Dodejme, jak uvádí Willentz (1991), že Úřad pro veterány (veteran's Administration) byl (a stále je) organizací založenou muži pro muže, která potřeby bývalých ženských účastnic války z velké části přehlíží (viz též Palmer, 1993). Přitom ženy, které vstoupily do armády, musely vyhovět vyšším odvodovým standardům než muži; bylo jim však přiznáno méně privilegií a možností postupu a vztahovaly se na ně přísnější předpisy. Např, Zákon o integraci žen do vojenských služeb {Women's Armed Services Integration Act) z r, 1948 sice zakotvil stálé působení žen v armádě, zároveň však vyčlenil 98 % funkcí pro muže a stanovil jak maximální časovou hranici služebního období žen, tak i nejvyšší počet žen, které smějí být povýšeny do řádné plukovnické hodnosti nebo hodnosti námořní kapitánky: jedna. Žádná žena se nesmela stát generálkou nebo admi-rálkou. Jako součást výcviku byly ženy instruovány, jak zachovávat „ženský" vzhled, jak používat make-up a jak ve svých upnutých uniformních sukních nastupovat do auta a vystupovat z néj. Na rozdíl od mužského vojenského personálu musely zůstat bezdětné - těhotenství bylo důvodem k propuštění -, a pokud byly vdané, musely prokázat, že jsou primárním zdrojem finanční podpory svých manželů, aby mohly obdržet přídavky na závislou osobu (Stiehm, 1985). V pozdních šedesátých a v sedmdesátých letech došlo k sérii událostí, které značné rozšířily počet i škálu rolí ženského vojenského personálu. Nejprve vydal Kongres v r. 1967 veřejný zákon 90-30, který rušil omezení počtu žen přijatých do vojenské služby i počtu povýšení pro důstojníky ženy. Dodejme, že ženské hnutí aktivně prosazovalo rovnoprávné zapojení žen do všech oblastí života, a když v r. 1972 Kongres přijal Dodatek k Zákonu o rovných právech (Equal Rights Amendment), mnozí se domnívali, že se bude vztahovat i na ženský vojenský personál, vtémže roce se také konala kongresová slyšení o roli žen v armádě a zpráva, která následovala, doporučila ministerstvu obrany, aby přijímalo ženy i rnuze a udělovalo ženám i mužům úkoly na rovnoprávnějším základě. V r. 1973 byly vojenské odvody nahrazeny principem dobrovolnosti, což znepokojené vojenské plánovače přimělo začít přijímat ženy, aby zvýšili nábor. K tomu se přidalo i několik soudech pří jako např. Frontiero versus Richardson (1973), v nichž Nejvysši soud, a to d°st razantním vyjádřením, jež Jsme již citovali, zrušil armádní postup udělován. q _ 407 3 TENDER, POLITIKA. VLADA A ARMAOA nřídavkú na závislou osobu ženám podle jiných pravidel, nez za jakých byly U(% Iv mužským zaměstnancům. Později také federální soud vyloučil praxi námorný bránit ženám ve službě na moři (Owens versus Btown. 1978). V r. 1976 začaly břt ženy přijímány do Výcvikových sborů záložních důstojníků (Reservě Officers Training c ROTC) a do vojenských akademií. Pro ženy s leteckými profesemi se u vo} ska i v námořnictvu otevřely letecké školy. K nejvýznamnější změně však patrné došlo o rok dříve, v r. 1975, kdy ministerstvo obrany zrušilo své nařízení, že ženy v armádě nesmějí mít děti a mají být v takovém případě propuštěny; nyní byl jejích případný odchod ponechán na jejich vlastním uvážení (Stiehm, 1985). Ve světle těchto převratných událostí jen stěží překvapí, že počet žen, které do armády vstoupily, během sedmdesátých let podstatně vzrostl. V letech 1972 až 1976 se počet žen v armádě ztrojnásobil; do roku 1980 se zvýšil téměř pětinásobné. Ne} větší nárůst nastal u nových branců, ti v r. 1980 představovali 87 % ženského vojenského personálu. Podobně jako mnozí muži, kteří narukovali, zůstaly však tyto ženy zřídka déle než pojeden služební turnus a v r. 1980 bylo ve vyšších jmenovaných hodnostech {E-8 a výše) vlastně méně žen než v r. 1972 (Stiehm, 1985). Carterova vláda projevila velký zájem přijímat ženy do armády a prezident se dokonce stavěl za to, aby se ženy povinně zapisovaly k vojenským odvodům poté, co byl tento zápis znovu zaveden. Zajímavé je, že Ronald Reagan, navzdory jinaK spise „jestřábím" postojům a podpoře budování armády, zaujal vůči ženám varmá f de konservativnější postoj a brzy po jeho zvolení ministerstvo obrany přijímání ženských branců snížilo (Quester. 1982). avýthtdn-ľ Vá'ky 9 PŠdem S0CÍa,ÍSmu v «*«l6m Sovětskénl SVaW bě a uzavf,iTP-2aCalPentag0nSnÍŽ0Vat0bjem renských oddílů v aktivní sto* vání armádnSt ^ * «»» m vojenská * 1 Z svodem tohoto úbvtľ ^ během devadesátých let- ^ näbor. V r. 1997 arnL ľ! ^ * V PrŮběhu Padesátých let také poKl^ ců snižuje své m^^^^Že v zá*™ »ní většího počtu V* ozbrojené síly nabÍ2ei; * e'an'a bude Přijímat i uchazeče bez maturity-1 ^olventy a absolventky sr'ľ^'^ a P6nÍ2e na vysokou školu, aby 0»»«* asi 769 dolarů měsíčně zl ^ P'atový Průměr novéh° ^"'V kacíse spíše poohlédnou p0 r^' ** ^ °dbornícl a lidé s vvSok0U v civilní sféře (U. s. Departrneľ fCených a Prestižnějších pracovních mís ^ °f Q^oe, Bureau of the Census, 1*« 408 TABULKA 9. ^i^^^ a 1997 _ 1985 Muži Důstojníci Běloši Černoši Hispánci Jiní* Noví branci Běloši Černoši Hispánci Jiní* Ženy Důstojníci Bělošky Černošky Hispánky Jiné* Noví branci Bělošky Černošky Hispánky Jiné* • Zahrnuje jiné 278 816 252 348 16 054 4 222 6 192 1 649 233 1 261 842 251 704 66 301 69 386 30 321 25 096 3 728 546 951 179 049 114 421 53 059 5 719 5 850 1990_ 262 645 233 326 16 366 5 427 7 526 1 623 714 1138 985 336 151 78 856 69 722 34 241 27 519 4 602 753 1 367 108 700 136 219 64 677 8 364 7 172 1997 197 834 169 504 13 892 6 311 8 127 1 031 231 781 701 182 581 72 214 57 535 31204 23 986 4 349 988 1 881 163 317 79 204 60 852 12 144 11117 rosy/etnicity a osoby, jejichž rasová/etnická identifikace je neznámá. Pramen: U. S. Department of Defence, Military manpower statistics. 1997. Jak ale vyplývá z Tabulky 9.6, dnešní armáda je přece jen různorodější než v minulosti. Zeny nyní tvoří asi 13,7 % personálu v aktivní službě. Zvýšil se i podíl zaměstnaných příslušníků rasových a etnických menšin. Afroameričané jsou v armádě dokonce zastoupeni silněji, než by odpovídalo jejich procentuálnímu zastoupení v celkové Populaci: afroamerického původu je 12,6 % veškerého obyvatelstva, v aktivní službě Přitom slouží 18,6 % afroamerického vojenského personálu. V armádě výrazně vzrostl zejména počet žen jiné barvy pleti než bílé. Tyto údaje však někteří pozorovatelé interpretují tak, že ženy a menšiny, zejména ženy jiné barvy pleti, vstupují do armády ve větším počtu ne v důsledku svobodné volby, ale protože se jim jako ekonomicky nejzranitelnějším vrstvám obyvatelstva nabízejí jen omezené možnosti seberealizace. Armáda možná láká příslušníky těchto skupin disproporčné i proto, že poskytuje výhody* jako jsou stálý příjem, zdravotní pojištění, vzdělání a odborný výcvik, jež tyto sku-Piny získávají běžně jen s obtížemi (Enloe, 1987; Wilkerson, 1991b). 9- GENDER, POLITIKA, VLÁOA A AU*1 Ad* GENDER. POLITIKA, VLADA A AHMÄDA 409 jak rostl poměrný počet žen v armádě, rozšířila se i nab.rJ.ka míst. k,erá jsoufc k dispozicí Od sedmdesátých let až do r. 1994 v armádě Spojených států platJlotzv. pravidlo ohrožením rule), definující určitá pracovní míst, v armádě, která nemel, být ženám přístupná. Z větší Části šlo o práci u pozemních bojových jednotek a o dow vodné činnosti, jež představovaly vážné nebezpečí ztráty života nebo válečného zaje-tí. V r. 1993 vydal jménem Clintonovy vlády tehdejší ministr obrany Les Aspín směrnici, podle níž se ženám ve vojenské službe meto povolit pilotovat letouny v bojových akcích. V r. 1994 prohlásilo letectvo i námořnictvo, že mají pilotky připravené k účasti v bojových akcích. V temže roce daly armádní sbor a námořní pěchota ženám možnost získat některá pracovní zařazení při bojových akcích, stále však nebyly připouštěny k přímé bojové konfrontaci; vyloučeny tedy zůstaly z obrnených jednotek, delostrelectva a polního delostrelectva se zdůvodněním, že postrádají fyzickou sílu, jež tato práce vyžaduje, a že jejich přítomnost by narušovala morálku (Schmitt, 1994a). Je tu sice několik dalších výjimek - ženám např, není povoleno sloužit v jed notkách, kde by cena úprav ubikací pro ně byla neúnosně vysoká, a vykonávat doprovodné činnosti, při nichž by operovaly a působily spolu s jednotkami v přímé pozemní bojové akcí, presto se však odhaduje, že nyní je ženám přístupno zhruba 95 % armádních pracovních funkcí, Vyloučení žen z bojových akcí mělo a má pro ženy zaměstnané v armádě významné důsledky, neboť tato pracovní zařazení znamenají ve srovnání s průměrem podstatně vyšší platy, než jsou k dispozici u doprovodných prací převážně materiálně-technického zabezpečení. Jsou i velmi důležitým měřítkem pro povýe* nido vyšších vojenských hodností; podle některých názorů je právě vyloučení žen zboj, vych akc, největší překážkou v jejich šanCi na povýšení (Enloe, 1987; Sciolino, 1990)- . Mnozí analytici v poslední době tvrdí, ž že rozdíl mezi mnohými rolemi pn bojo ľdľazľmTkutľľ dOPrOVOdnýCh PraCÍCh * s*še zátežitos* séÁiantíKy * odrazem skutečného nebezpečí, které je Sas r~* a s,á"i: 2 společné ,a„o tým beí ro!ptýle„, I l- ™* » feny )sou schopn, P» (citováno „,a Goroon. 1990 , "12 V, ^ ' Z'* *12)-v1990 ,1991 tvořily ženy *« 41 o 10 % vojenských sil rozmístěných při krizi v Perském zálivu. Je ironií, že v tomto případě riskovaly ženy z armády Spojených států své životy (pět bylo zabito a dvě se staly válečnými zajatkynémi) na obranu země, v níž mají ženy jen málo občanských práv - ve které se vlastně státe považují za majetek mužů. Ale právě zapojení žen do války v Zálivu vedlo generála Charlese C. Krulaka, velitele námořních sborů k tomu, aby v r. 1995 rozhodl, že výcvik mužů a žen u námořnictva bude srovnán na stejnou úroveň, a aby v r. 1997 nařídil, že ženy zaměstnané v námořnictvu se budou účastnit sedmnáctidenního bojového výcvikového programu, který se dříve vyžadoval jen od námořníků mužů (Janofsky, 1997). Zatímco tedy s každým ozbrojeným konfliktem, do něhož Spojené státy vstupují, roste i pravděpodobnost vyššího počtu žen, které tohoto výcviku využijí, oficiální vyloučení žen z přímé pozemní bojové akce přesto zůstává v platnosti. I když nemalá část armády i veřejnosti již ocenila větší vstřícnost ministerstva obrany vůči ženám v posledních letech, jiní pozorovatelé varují, že prosté povolení, aby ženy mohly získat více typů pracovních míst v armádě samo o sobě nedělá nic pro vyřešení hojně rozšířeného problému sexismu, který armádu stále sužuje (viz též Komentář 9.1 na straně 412). Jeden z nejzávažnějších projevů tohoto problému je rozšířené sexuální obtěžování žen v armádě. Průzkum 47 000 žen, který nechal provést Pentagon v r. 1996, zaznamenal, že v průběhu předešlého roku zažilo nějakou formu sexuálního obtěžování 55 % dotázaných, a to od urážlivých poznámek až po násilné napadení. Polovinu z těch, které toto obtěžování uváděly, obtěžovali podle jejich slov nadřízení důstojníci. Šedesát procent žen, které byly obtěžovány, nepodalo formální stížnost, zejména kvůli pocitu, že by to stejně k ničemu nevedlo, zobav, že by jim to bylo dáváno za vinu, nebo ze strachu, že by se jim jejich nadřízení mstí li. Podle této zprávy byla většina těchto žen přesvědčena, že oznámili obtěžování, bude to znamenat konec jejich vojenské kariéry (Egan, 1996). Problém sexuálního obtěžování v armádě získal poprvé širokou pozornost médií * r 1991, kdy oficiální vládní průzkum v průběhu výročního sjezdu námořnictva, známého jako Tailhook, odhalil rozsáhlé zneužívání žen v důstojnických funkcích nejméně 175 námořními piloty (Gordon, 1993). V r. 1996 odsoudila vojenská porota armádního výcvikového seržanta za znásilnění šesti frekventantek; byl odsouzen k Pětadvacetiletému nepodmíněnému trestu, degradován a propuštěn z armády. Jedenáct dalšicn clenu štábu armádního výcvikového střediska, kde k těmto znas.Ine-ním došlo, bylo také obviněno ze sexuálního zneužívání. Odsouzení výukového seržanta a obvinění vznesená proti dalším členům štábu na druhou stranu způsobily 8- GENOER. POLITIKA. VLADA A ARMÁDA GENDER, POLITIKA, VLADA A ni žnému rasismu, neboť všichni obvinění byli Afroameriča ľ motivy a rozšířili své vyšetřování sexuálního obtěžován, a zneuz.vaní na všechny armádní výcvikové instituce ve Spojených státech i v zahraničí. Výsledky toho to vyšetřování ještě nebyly zveřejněny. Do dubna 1997 vsak armáda obdržela více než 1200 stížností na sexuální obtěžování prostřednictvím telefonátů na mimořádnou horkou linku, kterou uvedla do provozu („Sergeant Gets 25-Year Term", 1997,. jako odpovéd na tyto nedávné skandály se sexuálním obtěžováním doporučil vr. 1997 zvláštní tým jmenovaný ministrem obrany Williamem Cohenem, abypozenv ,„ síly, námořnictvo i letectvo oddělily mužské a ženské jednotky základního i pokro čilého výcviku; výcvik v terénu a výuka mohou zůstat společné (Myers, 1997). Je však zajímavé, že druhý poradní výbor, který prováděl inspekci dvanáctí vojenských výcvikových škol a vedl rozhovory s vojenským personálem, zjistil, že v nich panuje silná podpora ještě větší integrace mužů a žen, než existuje v současné době, protože takové podmínky přesněji odrážejí podmínky reálného života, v nichž pak budou noví armádní zaměstnanci a zaměstnankyně pracovat (Shenon, 1998). V březnu 1998 ministr obrany Cohen vyhlásil, že výcvik armádních sil nebude provozován odděleně podle pohlaví. Zároveň však nařídil zvýšenou kontrolu branců, zejména na ubikacích, a nařídil i zvýšit počet žen, které vykonávají nábor nováčků a působí jako výcvikové seržantky. Cohen také vyzval k vytvoření motivačních stimulů, které by do funkcí výc* kovych seržantů přilákaly kvalifikovanější jedince (Myers, 1998; viz též, Johnson, 1998). Dopad Cohenových nařízení je stále patrný, ale samy skandály nám dávají důvod vľdľnľváľ "T™5*' armádě Zamyslet Tvrdi,° «». * -měnící se podoba ľen ZTzlľ SPÍŠe ^ teChn°IOgÍÍ než hrubé ^e, neospravedlňuje ^ ctných hífcľ2^ P°VÍnn0Stí (RUSt3d' 1982' S- 230)' ^ OKoiy. k jejichž plnľnľ V 3rmádě a S oh,edem na záVaŽ°é 9 ^ rovatelépřemítajínadtTr6"? ZamĚStnanci ca*° Povoláni, však někteří po* 'Zda nysená "čast žen v armádě představuje pozitivna Komentář S.1 "Nepteíse'nlc"eňkejanikd0l „ncjjiejse, mc neříkej a nlkdn co ^ ■ >.&. 5 února iqoA ,, i ^ homosexuálové v americké omtous najevo a nep,ovo!ujr hom05„uálnf s* 1 s- gender, POLITIKA. VLÁDA A A* neb* sexuální styk je široce definován jako mezilidský kontakt, kterýma uspokojit sexuální touhy příslušníků stejného pohlaví, a tělesný kontakt, který rozumná osoba zhodnotí jako projevování náchylnosti k homosexuálnímu chování (jako např. držení za ruce s osobou téhož pohlaví). Podle této nové politiky se mužů a žen, kteří vstoupí do armády, nebude nikdo ptát, jsou-li homosexuálové, ani nebudou propuštěni, připustili, že homosexuálové jsou. Takové přiznání by však opravňovalo příslušné vojenské orgány k zahájení vyšetřování s dotyčnou osobou, aby stanovily, zda se homosexuálního styku dopouští nebo ne. Kritikové této nové politiky uvádějí, že se ve své podstatě neliší od té předchozí (Směrnice č. 1332.14), která zakazovala sloužit v armádě „osobám, které se dopouštějí homosexuálního chování", nebo těm, které „k němu projevují náchylnost". Podle této předchozí politiky vyšetřovaly vojenské orgány jedince podezřelé z homosexuality a tito podezřelí byli často šikanováni, podrobováni ponižujícím výslechům a nuceni udávat další kolegy nebo kolegyně, kteří by mohli být homosexuální. Taková vyšetřování každoročně ústila v propuštění 1400 žen a mužů z vojenské služby, aniž proběhlo soudní jednání. Mnozí z téchto žen a mužů měli vynikající služební hodnocení a byli vyznamenanými veterány (Cammermeyer, 1994; Shilts, 1993). Stoupenci nové politiky tvrdí, že tato politika brání armádě provádět násilná i náhodná vyšetřování údajných homosexuálů. Následná hodnocení nové politiky také skutečně prokázala, že se počet homosexuálů propuštěných z armády v r. 1994 snížil: toho roku bylo propuštěno 597 homosexuálů, v r. 1993 jich pro srovnání bylo 682 a v r. 1992 708 (Schmitt, 1995). Pozdější studie však ukázala, že počet příslušníků vojenské služby propuštěných pro homosexualitu ve skutečnosti od té doby, co začala platit nová politika, ještě vzrostl: v r. 1996 bylo Propuštěno 850 žen a mužů. což oproti roku 1995 znamenalo nárůst o 18 % a oproti roku 1994 o 42 % (Shenon, 1997). Příčiny tohoto nárůstu jsou sice v tuto chvi-11 nejasné, homosexuálové sloužící v armádě však uvádějí, že mnozí velitelé tuto novou politiku plně nechápou nebo ji i záměrně zneužívají. Nová politika ponecháva velitelům více na vlastním uvážení, jak budou s hlášeními o homosexuáln.ch zaměstnancích nakládat, a mnozí velitelé jsou homofobní. Někteří velitele tedy s«le dávají podněty k agresivnímu vyšetřování jedinců na podkladě sporných informací nebo obvinění spolupracovníků. Někteří analytici také tvrdí, že konflikty vycha-«Jící ze zavádění této politiky se dokonce obrátily proti homosexuálům, nebot na ně soustředily větší pozornost (Schmitt, 1994b; Shenon. 1997). • uEMOER, POLITIKA, VLADA A ARMÁDA Politika Neptej se. nic neříkej a nikdo se nebude ptát" prežila svůj první Prá nickľLt v"r 1996. kdyji Nejvyšší soud Spojených státu odmítl prohlásit za, a ní Teprve budoucnost však ukáže, zda odolá dalším ústavním zpochybněním, bude-li z podaných zpráv i nadále vyplývat, že tato politika počet propuštěných homosexuálů spíše zvyšuje než snižuje. Měli bychom skutečně chtít, aby se ženy plně účastnily vojenských operací spolu s muži, a to včetně vedení války? Tato otázka staví do popředí pozornosti feministické dilema ohledně zapojení žen a mužů do armády. Rustad je formuluje takto (1982, s, 5): „Představuje začlenění žen do vojenských rolí rozšíření příležitostí, nebo jen znamená, že ženy budou mít stejné právo jako muži vykonávat stresující, nebezpečné a nepříjemné úkoly?" Jsou i ti, kteří trvají na tom, že chtějí-li ženy plnou rovnoprávnost s muži, pak musejí přijmout fakt, že určité postavení ukládá privilegia stejně jako závazky včetně obrany vlasti. Někteří lidé se dokonce domnívají, že právě toto je možná jediný způsob, jak ženy mohou dokázat, že si rovnoprávnost zaslouží. Odpůrci těchto názorů však zdůrazňují, že cílem feminismu není udělat z žen muže, ale spíše vybudovat nový systém hodnot, v němž se místo útočnosti cení péče, a to jak u žen, tak u mužů. Jak tvrdí politoložka Cynthia Enioe (1993), vzrůst počtu žen v armádě by neměl být považován za feministické vítězství. Ženy v armádě jsou nuceny, aby zapadly, aby se staly „jedním z chlap ců", což naopak maskulinizaci armády spíše legitimizuje, než aby ji měnilo. I když se v této debatě pravděpodobně nedojde k brzkému řešení, jsou tu pfi-ne mensfm dva důležité body, které bychom měli mít na zřeteli. Za prvé, existu-steinejľk maJ'Záj6m ZaP°JÍt 36 d° spolu s muži jako rovné s rovnýnú se nyn leX'St-J' ^ ™ * "™ Zpr0Štění * účasti v bojových akcích, jrf ií;^ k * *minismuS I—W Povzbuzuje, a, nematu prosazovat ľ"!' *"* * * feministickVch přístupŮ K ^ budou sloužit v armádě! v - PřiPUSť"a ^ V°'by jak Ženám'taK *" Zároveň však femin' V PraC0Vním zafazení by chtěli sloužit. * by zastánci ^LTZ^T" * napr0StémU tivnínebo prospěšnoujen ro 3 kazdou žjvotní změnu nahlížet jako na P« oponovat, ale musímeTrí ^ PfejíněkteříJednotlivci. Militarismutnu* systém ústřední instituc; ' * Véd0mi•Že 2Ůstóvá-li v naší společnosti vojen^ "oPrtvnô role. Pracujemliíľ / ^ 8 muŽi' kteří v "ěm působí, měli n*'° Je""nat0m'^ se změnilamaskulinizace armády^ skončil povinný zápis do vojenské služby a aby se předešlo vojenskému řešení mezinárodních konfliktů, neměli bychom provádět volbu „mezi svými dcerami a svými syny", volbu, která „škodí ženám stejně jako mužům. V dlouhodobé i krátkodobé perspektivě ubližuje nám všem" (cit. dle Rustad, 1982, s, 4). 9.4 POLITIKA GENDERU Záměrem této kapitoly bylo zkoumat různé politické role a postoje mužů a žen zejména ve Spojených státech a následně i v jiných částech světa. Viděli jsme, že ve většině rozprav o vládě a politice byly ženy vždy přezírány. Americkým ženám bylo upíráno do r. 1920 volební právo a do sedmdesátých let rovná zákonná ochrana. Z praktické politiky byly tedy dlouho vylučovány se zdůvodněním, že jsou příliš hloupé, příliš křehké, příliš emocionální a příliš iracionální. Tato situace se však, jak se v této kapitole ukázalo, konečně začíná měnit. Prokázalo se. že se ženy o politiku zajímají stejně jako muži, jsou v ní stejné aktivní a dokonce, což význam těchto skutečností podtrhuje, ochotněji než muži chodí k volbám, takže političtí analytici a stratégové kampaní začínají otvírat oči a všímat si žen jako voliček i kandidátek. Předmětem detailnějšího zkoumání se staly rozdíly v politických názorech mužů a žen, což u některých témat odhalilo gen-derový rozdíl - zejména v otázkách ekonomiky, sociálního zabezpečení a zahraniční politiky. V současné době stále více žen jednak kandiduje na veřejné funkce a je do nich voleno a jednak dostává politická jmenování. Spolu s heterosexuálními běloškami zvyšují své zastoupení ve veřejných funkcích i ženy a muži jiné barvy pleti než bílé, lesby a gayové a vcházejí tak do povědomí jako silné politické skupiny voličstva. Obecně presto zůstává procento zastoupení žen v rozhodujících vládních funkcích i v armádě malé. Ještě méně přiměřeně jsou ve vládě zastoupeny ženy a muži jiné barvy pleti, lesby a gayové. Dosáhnout parity i pro tyto skupiny může trvat ještě opravdu několik století. V minulosti se vylučování žen i dalších utlačovaných skupin z volených a jmenovaných politických i vojenských vedoucích funkcí ospravedlňovalo boží vůlí -jinými slovy, údajně to byla součást božího plánu, a nebylo tedy v „přirozeném řádu věcí", aby tyto skupiny měly autoritu nad bílými heterosexuálními muži. Sociologové si už dávno uvědomili, že navzdory ústavou dané odluce církve od státu se ve Spojených státech náboženství a politika vzájemně silné ovlivňují. V této ^Pitole jsme zkoumali úlohu vlády v zachovávání a často i ospravedlňování nerovnosti. V následující kapitole se budeme zabývat úlohou náboženství. nr-teowtlkBaffleDari^m. ve .srolecenstyívg^h" Akonečné, ná&PJenství nebot svým stoupencům ukládá systéme* T "0rmy 23hrnUJÍ PříKaZy'Zákazy'jak ™>> véřící Jednat a jak se cho V**<2r^033423^^-^™^ Příznačné většinou stanovy státVtéto^^^ mUZe 3 pr° -ny. Tyto odlišnosti budou statv teto kapitole v centru naší pozornou------ ^^Sľľ ľ6"'" neSmIrnémU P0Čtu * nemožné' abyCh°m ome*™ na ^jíj^T^I^ "áboženství. Místo toho svou rozprš íanství a islárnTPT^fŽ~£žgí^^ světě: judajsjrjujlJff5' že~n^ulb^nost žen J ° r°Zpravv kážeme, že přes často silnější nä* chän'^>!!lJ1 se pojísvy^ ných bodech. Jednou obla J ° ^ ^ neshodnou neimér|ě ve dvou významného dané výchovou (viz kloľT^^ ^ *a JS°U tyt° rySy j£Mrtt Druhou oblastí polemik je pov^-a^1" náboženství a tím ji snart ^^■předcházejí tyto „femininní* rysy vysokou mír" misivnosti. pasivitě poslušn^ aneb° na°Mk rel'£iozita vede lidi k větší sub-ví? Existuje výzkum, který uk 3 PeČ°Vatelství' a to bez ohledu na jejich pohl» vídají, jsou skutečné stein-7 * ^těmto charakteristikám odpo-charakter»stikámneodpov; M.Jak° zenV- religióznější než ti, kteří těmto • ^rneně ani tento výzkum nedává odpověd na °tá* !0 GENDER A SPlR'TUAL TABULKA 10.2 Srovnání religiozity podle pohlaví Návštěvnost kostela Otázka: Byl/a jste za posledních sedm dní v kostele? Ženy: 47 % ano Muži: 37 % ano Význam náboženství Otázka: Za jak důležité byste oznacil/a náboženství ve svém životě- velmi 66,^7 dost důležité, nebo nepříliš důležité? ez'te" Ženy: Muži: 66 % velmi důležité 26 % dost důležité 8 % nepříliš důležité 49 % velmi důležité 33 % dost důležité 17 % nepříliš důležité Víra v posmrtný život Otázka: Věříte v nebe? Ženy: 93 % Muži: 86 % Víra v náboženství Jako odpověď na současné problémy Otázka: Věříte, že náboženství dokáže poskytnout odpověd na všechny dnešní problémy nebo aspoň na jejich většinu, anebo že je náboženství v zásadě staromódni a překonané? Ženy: Muži: 65 % dokáže poskytnout odpověď na většinu dnešních problémů 17 %je staromódni/prekonané 18 % žádný/jiný názor 56 % dokáže poskytnout odpověd na většinu dnešních problémů 25 % je staromódni/překonané 19 % žádný názor Pramen: Princeton Religion Research Center. 1996. ku časové posloupnosti, tj. co je prvotní, zda rysy osobnosti, nebo vysoký stu-Peň religiozity (Thompson, 1991). Druha teorřftrozdflů v reltgtQžftěJBgď pohlavími se zaměřuje pa dělbu práce, ^Sjjnéna_na primární zodpovědnost ženvza blaho rodiny a péči o déti. Jedna verze této teorie tvrdí, že ^hofenské činnost.!, jako je chození do kostela, se považu-jf za PQkr^oy^f^domacfcř, polností;, a proto je vykonávají spíše ženy. Druhá 10 gender a sp|r itual1t, 421 erze této teorie vychází z tvrzení, že ženy mají na náboženské aktivity prostěvíc času. Studie, které každou z verzí této teorie zkoumaly, došly k rozporným výslerj-kůnúcornwall. 1989>- Důkladnější výzkum je zjevně nutný; a to nejen proto, aby objasnil rozdíly podle pohlaví, ale také proto, aby přesně určil původ těchto roz- dílů (viz Miller a Hoffman. 1995). Ikdyž ženy jakoskupina projevují vyšší míru religiozity než muži, existují důkazy pro to, že alespoň podle některých ukazatelů, jako je např. chození do kostela, se stupeň religiozity žen v posledních letech snižuje (McDonald, 1996). Někteří analytici považují toto snížení za částečný odraz rostoucího počtu žen, které tvrdí, že se.tradičním náboženstvím odcizily, protože tato náboženství ovládají muži a pro tpže si tato náboženství představují boha jako muže. Jedním z našich záměrů v této kapitole je zhodnotit toto nařčení. Začneme Komentářem 10.1 na straně 423 a různými představami o bohu. Jak tento komentář ukazuje, y západních náboženstvích si většina lidí představuje boha jako muže. Jsou však doklady o tom, že v před-chozích historických obdobích a v jiných kulturách existovaly představy boha jako ISDľ^LäDäíSSrPa- Prozkoumejme tedy stručně některé z těchto pramenů. 10.2 BOHYNĚ A ČARODĚJNICE Aštarta, Anat, Anáhítá, AŠera, Aštóret, Athtar a Au jsou jména, která zná dnes už jen málokdo a přitom před tisíci lety bylo těm, kteří je vyznávali, každé z ničil důvěrně známé. Je to jen několik ukázek pojmenování Velké bohyně, známé téz jako Královna nebes a Božská pramáti, v různých jazycích a dialektech. Archeologové objevili svědectví jejího kultu mezi pozůstatky kultur SakjteDS®^ národů, jako byli starověcí Babyloňané a předkřestanští Keltové, na místech tak odlehlých, jako je severní Irák a jižní Francie, a datující se až do doby 25 000 let Př. n. I. (Carmody. 1989; Gadon, 1989; Stone, 1976). Např. na nalezištích, která se považují za „nejstarší obydlí na zemi vytvořená člověkem", patřící aurigr^ kym lovcům mamutů (starší doba kamenná), objevili archeologové kamenné. I* něne a kostěné figurky žen, o nichž se domnívají, že byly modlami „kultu velí* matky" (Stone, 1976, s. 13). Podobně i na nalezištích pozdějších kultur, jako W kultura Cata, Huyúk, která kolem , 6000 př. n. I. osidlovala část dnešního TC^ bách lž ľ'ľ S0ChV Z°braZeníCh V rotních stadiích a po bách, coz je vedlo k závěru, že jedním z hlavních božstev byla bohyně, která W spojovaná stvorlvostí. p.odností, smrtí a regenerací (Carmody, 1989 Stone, Při interpretacích archeologických nálezů musíme být ovšem opatrní, neboť tyto artefakty samy o sobě existenci rozšířených a vzkvétajících kultů ženských božstev nedokazují. Je však důležité, že vypodobněni bohyň se hojně vyskytují na nalezištích po celém světě, zejména v některých z nezachovalejších starých evropských jeskyň (Carmody, 1989). Komentář 10.1 Představa boha Jak vypadá bůh? Vaše odpověď na tuto otázku závisí do značné míry na tom, která kultura je ve vaší společnosti dominantní. Většina západních křesťanů a židů si Boha představuje jako muže bělocha. Představovat si ho v duchu jako černocha nebo ženu připadá některým pošetilé, některým heretické. Navzdory skutečnosti, že Ježíš pocházel ze Středního východu, takže měl pravděpodobně tmavou pleť, tmavé vlasy i oči, je ve Spojených státech a jiných západních společnostech příznačně zobrazován jako běloch a často je i světlovlasý. Pokusy vykreslit ho jinak zpravidla narážejí na tvrdý odpor. Když např. v r. 1996 vyhlásil režisér jedné šest set let staré náboženské hry. inscenované v Kanadě, že roli Boha bude hrát žena, odsoudili to náboženští vůdci jako .pohanské" (McDonald, 1996). Mnozí bělošští křesťané se vůči myšlence černošského Ježíše stavějí natolik nepřátelsky, že když vr. 1997 oznámilo Katolické středisko dramatických umění v New Jersey, že v každoroční velikonoční hře bude tentokrát hrát Ježíše černoch, dostalo záplavu stížností. Je ironií, že týž herec také právě vystupoval v sousedním divadle jako Lucifer. Uvedl, že proti tomu, aby hrál černoch dábla, nenamítal nikdo nic (McQuiston, 1997). v r. 1998 vyprovokovala hra „Corpus Christi". která Ježíše vykresluje jako gaye, tolik nenávistných dopisů, že divadla instalovala detektory kovu k odhalení diváků, kteří s sebou měli zbraň (Brantley, 1998). V mnohých afroamerických kostelech se však přesto setkáváme se sochami a portréty Ježíše jako černocha. 7nnrny r™' ******** wznánf také revidoval své mpd-'itebnlknihv i posvátné texty, aby byly gejd.ejpvjJl^JagJšl, takže nyní hovoří ° Bohu nejen jako o Otci, ale nazf^fn l -Všesvatvm Stvorltelstvem.- a „Onou, jež Přebývá uvnitř" (McDonald, 1996). Něj„,„.....' kov ze skály i vysledovat pohyby měsíce, hvězd a slunce" (Starhawk, 1979 s- 261). Je tedy přirozené, že právě tyto čaro- dějky stály v čele každoročních slavností setby a žní. Praktikovaly tane nu zelnlctví a léčitelství, používaly byliny k léčení nemocných a ulevování od ti. Nepřekvapí tedy, že mnoho lidi ohledávalo Jejich oomoc^aJ^S^^ útěchu (Ehrenreich a Engllsh, 1973; Rels, 1998; Starhawk, 1979), ^ Zdá se, že po nějaký čas čarodějství pokojně koexistovalo s etablovaný"11 ^ tanskými církvemi. Mnoho Udí se patrně rozhodlo dodržovat obojí trac"C^(Zený-tují i doklady o tom, že venkovští knězi byli někdy ostře káráni svými n ml za to. že se účastnili pravidelných „pohanských" svátků (Starhawk. 1979). je však zřejmé, že čarodějství představovalo pro církevní autority hrozbu. Carol Christ (1983, s. 93-94)) vysvětluje: „V kritických okamžicích životního cyklu posílali pro moudrou ženu ještě dříve než pro kněze; ona pomohla dítěti na svět, zatímco kněze zavolali až později, aby provedl křest. Ona byla první, koho zavolali, aby vyléčila nemoc nebo ošetřila umírajícího, kdežto knéz byl pozván, teprve až všechny ostatní léčebné metody selhaly, aby vykonal poslední obřady. Navíc, vyznala-li se moudrá žena v bylinách, které dokážou napomoci nebo zabránit početí nebo způsobit ztrátu plodu, měla moc nad během života, což ji jasně nadřazovalo moci kněze a podle oficiální teologie z ní dělalo sokyni samotného Boha. A pokud se ještě dovolávala pohanských božstev, z nichž některá byla pravděpodobné ženská, a při výkonu věšteb nebo požehnání a zaříkávání prováděla léčení a zažehnávala zlo, není těžké pochopit, proč ji nejistá misogynní církev pronásledovala, neboť nemohla strpět konkurenční moc, zejména ne moc žen." Koncem 15. století církev skutečné oficiálne vyhlásila čarodějnicím válku. Dva dominikánští teologové, kteří byli pověřeni vyhnáním a pronásledováním čarodějek, Heinrich Kramer a Jakob Sprenger, aktivně šířili představu, že čarodějství je satanistický kult. Tvrdili, že ženy jsou k čarodějství náchylnější, protože jsou méně inteligentní, ovlivnitelnější a smilnější než muži (Christ, 1983).1 Je tragické, že katolické i protestantské úřady ve své horlivosti zbavit svět čarodějek umučily a zavraždily od 15. do 18. století mezi milionem a půl a devíti miliony lidí, z nichž 80 % byly ženy (Barstow, 1992; Nelson, 1979; Reis. 1998; Starhawk, 1979).2 Uctívání ženských božstev dnes přežívá v některých náboženských rituálech Původních obyvatel Ameriky a Austrálie a v různých afrických společnostech, tře-baže zapadni antropologie tyto praktiky běžně znehodnocuje a davájím nálepku ■KtaUiYJií" (Carmody. 1989). Dodejme však. že mnohé feministky tyto duchov-ní tradice soustředěné kolem ženského kultu oživují nebo rozvíjejí jako součást svého úsilí, aby náboženství více odpovídalo ^^SSm^^ r^ S2SIO. Než se bude^abývalfeTnlnistickou spiritualitou, prozkoumejme nejpr-" ťadiôní učení o genderu, jak je zastávají přední patriarchální náboženství, která jsme uvedli na začátku této kapitoly. 426 10. 10. gemoefi a spirituál gen0er a spiritualita AS7 m Ar. h n; ___. 9 TQfln|ČNl „ÄBOŽENSKA UČENÍ O GENDERU ľ° 3 Iľse hrnou, genderové podmřnéné učení kterékoli z onéch tří význam-Snažime-h se shnou g pfed ce(ou Skôj0U problémů , a praktiky a to včetně těch, které přisuzuji ženám a mužům určité vvmezenérole. N,„„ £ „.„.„stickô církev, nejvétší protestantské společenství ve Spojených státech, zaujímá konzervativní postoj ohledné vhodné role žen v náboženském a společenském Životě. V r. 1998, kdy se Jižní baptistická církev poprvé v průběhu třiceti pěti let rozhodla vydat dodatek ke své věrouce, tento dodatek vyhlásil, že manželka by se manželovi měla „vlídné podřídit" a přijímat tak „Bohem danou odpovědnost ctít svého manžela a sloužit jako jeho .pomocnice"" (dle „Southern Baptists", 1998, b, s.). Naproti tomu kvakerské ženy byly pro svůj společenský aktlvismus a vedoucí role, které v minulosti ve svých náboženských společenstvích zastávaly, nazývány „matkami feminismu" (Bacon, 1986). Přes tyto zřejmé rozdíly jsou členky obou skupin nepopiratelné křesťankami. Jak brzy uvidíme, jsou I pravidla určující chování mužů a žen u ortodoxních židů značně odlišná od těch, která zachovávají židé reformní. Měli bychom mít také na zřeteli, že víra. názory a praxe jednotlivců, kteříje Jjlásí kčlenstyly u,rflt,é náboženské pospolitosti, jsou často velmi odlišné. Výzkum např. ukazuje, že je nepřesné předpokládat, že všichni katolíci reagují na oficiální učeni své církve stejně; stejně jako ti, kteří se ztotožňují s jinými náboženský mltradicmilJSSSUonlIvst^^ (Bohleni 1995; Gree|eyi 1990; prin- coton Religion Research Center, 1996; steinfels, 1996) JíJT* Tdnaní v tét0 kap,tole Je tedv zam*šie™ p°"ze Jako přehled ^TSľTlmužům a ženam-Jak -sou v ^tří ve,mi roř každé z ni: rs:s ur6itou tradicí ?^ * ^v ^ ratnt - . konzervativní, umírněné a lib6* !TÄiLier*ké vén í 7 ^^ifií^I^hovéníArl^^5 .-.".ytnci, 2. stanovená. Pravidla Sexuality a 3. poměrné zastoup6" azenJdk0 zevních .vůdců". ' w>lké při interpretaci ni a pozice mužů Další PjpWémvšak v^,,.":""1"' VUQCU a a™- 4Č90I. Zjistíme, žetáž pasáí ^Qati Posvátných textů a náboženský^ aby ISililmlzovala J,™ ° X^ se může Přeložit nebo upravit tak. m. Wto nebo propagovala Jak uvádí 4e B ~-~w«*..n.;„.....:...-mmf 1°. BENOER A 3PimTU*'' Vlrglnla Sapiro (1986, s. 191): „Tatáž bible je pro některé lidi důkazem, že ženy a muži Jsou si rovni a že by měli plné přijmout vůdčí role v náboženské pospolitosti i ve společnosti, a pro jiné je zase důkazem, že ženy jsou méněcenné, pra videlně nečisté, nebezpečné a podřízené mužům," Tyto rozpory jsou významné především tehdy, uvádějí-li náboženští vůdci Písmo nebo jiné posvátné texty jako zdroj své autority a jako základ církevní doktríny, Proto musíme při hodnocení určitého náboženského učení a jeho oficiálního výkladu vzít v úvahu i alternativní Interpretace posvátných písem, na nichž je podle církevních vůdců založeno. Tyto reinterpretace jsou často produktem feministického religionistického bádání. Prozkoumejme tedy podle takto vymezeného způsobu genderově podmíněná učení judaismu, křesťanství a islámu. 10.3.1 Judaismus Židovská historie pokrývá více než 3500 let. V průběhu většiny tohoto období byli židovské ženy a muži ovládáni systémem nařízení (halacha). jež pro ně formuluje talmud. Talmud, sestavený patrně kolem roku 200 n. I., zahrnuje ústní interpretace Písma od starověkých rabínů a tvoří pro tradiční judaismus jádro náboženské autority. Jako reakci na měnící se společenské podmínky a politické otřesy jako vznik diaspory a nesčetná pronásledování však židovští vůdci židovské právo v průběhu let modifikovali a neinterpretovali. Jak tedy upozorňuje Paula Hyman (1979. s. 112): „Síla židovské tradice spočívá z velké části v její pružnosti a schopnosti reagovat průběžně na podněty a výzvy okolí, v němžjí bylo dáno žíf (viz též Adler, 1998). Současný judaismus Je většinou kongregacionalistický. To znamená, že „verejné rituály se provádějí v místních synagogách, Jejichž církevní sbor vybral způsob uctívání a vybral určité židovské teologické interpretace jako nejvhodnéjší" (Pratt, 1980, s. 207-208). Existují tři hlavní typy kongregací: ortodoxní, konzervativní a reformní a Ortodoxní židé. u nichž své pojednání začneme, nejpřísněji lpí na tradičním učení talmudu. Potom uvidíme. Jak se Uší učení a praxe konzervativní a reformní kongregace. Ortodoxní muži a ženy mají podle židovského práva oddělená a velmi jasn e -neváná práva a povinnosti. Ortodoxie vyžaduje, aby muži zachovávali a provoze-vall židovskou tradici prostřednictvím společných pobožností v rámci komun ty a denních modliteb v určené časy, a zejména prostřednictvím náboženského studia. Badatelská i duchovní sféra byla tradičné vyhrazena mužům. Zeny se naopak * těchto náboženských povinností (mlevot) vyjímají na základe toho. že plněn, těch- 1°' qend6p. A SPIRITUALITA 42 9 „riii„ í ieiieh primárními rolemi manželek, matek a tvůrkyň rtnmova Ženy vládnou domácí srere, v.k " všírn d,y domácí práci manželky má ortodoxn, muz prostor provozovat álženská studia a plnit své další micvot. ženy mus, take dohl.zet na to, aby sejejich dětem, především synům, dostávalo náležité náboženské výchovy. Ortodoxní ženy mají své vlastní micvot. které plní a k nimž patří rozdělování chlebového těsta při přípravě na sabat, zapalování svíček o sabatu a svátcích, dohlížení na to, aby se dodržovala dietetická pravidla a pravidla cudnosti (cnoit) a čistoty ženského těla (Carmody. 1989; El-Or, 1993). Je příznačné, že většina ortodoxních židů nechápe toto rozdělení rolí jako odsunutí žen do nerovného nebo méněcenného postavení. Ortodoxie spíše tvrdí, že zachováváním morální čistoty svých domácností se ženy účastní jisté formy náboženského vyjádření, srovnatelného s vyjádřením mužským, a za to je v duchu tradice jejich manželé a děti ctí a uznávají (Kaufman, 1991). Kritici však namítají, že vyjmutí žen z náboženských povinností je ve svých důsledcích vylučuje z veřejného rituálu, .pravého srdce judaismu", a tudíž i z plnohodnotné účasti na životě náboženské komunity (Onishi, 1997; Umansky, 1985; Webber, 1983). Nepřekvapí tedy, ze ženám není povoleno vysvěcení na ortodoxní rabíny. Kromě toho, že jsou vyloučeny z určitých micvot, nesmějí ortodoxní ženy číst tóru při pobožnostech nebo , v modlitebních skupinách, žena nesmí řídit bohoslužbu a do tzv. minjanu, což je kvórum potřebné ke konání bohoslužby, se mohou započítávat jen muži. Ženám nenivo^0xní synagoze povoleno zpívat; „starověcí rabíni považovali ženský hlas ía profánní- IPratt 198n t 5,„ u . «n»íoh „„„- - '• Mehica za»štuie, že muži a ženy sedí v syne žen, , ro„a « " ' *T nekte'V<* ortodoxních spolecenst«ícn dnes rodině řídí vztahy mezi mužern zeJména pravidla, jimiž se v ortodoxní mužům i ženám, ale vdané fen 3 Ze"°.U' Z'Skat 3 Zdědit majetek je dovoleno nikomu odkázat bez souhlasu rl trVání manželství svUJ majeU* vření manželství, ate když u- J^*' Ženy nesmějí dát formální podnět k v* nou podporu (Webber, 1933, Neví ' ^ °d SVéh° manžela Prav0 na ^'"^ upravují rozvod a noví sífe,™ uT. Ž6ny zřeJmě znevýhodňují pravidla, 'novy sňatek, v rámci ortodoxie 430 je rozvod jednostranný: rozvé5 10- GENOER A SPIF"TUAL se může jen muž se ženou, nikoli naopak. Žena může zahájit rozvodové řízení, obvi-ní-lí svého manžela před náboženským soudem z „manželských přestupků", a tento soud pak může jejího muže donutit, aby jí udělil get (náboženský rozvod). Dokud jí však manžel tento get neudělí, není ortodoxní žena svobodná a nemůže se podle Židovského práva znovu vdát, a to ani tehdy, pokud dosáhla civilního rozvodu. Podobná omezení se týkají žen, jejichž manžel je „nezvěstný, pokládaný za mrtvého". Podle židovského práva se aguna („opuštěná žena") nesmí znovu vdát, dokud někdo nedosvedčí, že její manžel skutečně zemřel. Podle židovského zákoníku musí být přísné vzato takový svědek muž a žid, ale nezřídka se stávalo, zejména v době válek nebo pronásledování, že rabíni pravidla trochu přizpůsobili a „přijali svědectví v této záležitosti např. od žen, neplnoletých, otroků a nežidů" (Neuberger, 1983. s. 136-137). Pokud ovšem žena nebyla schopna předložit aspoň nějaké svědectví, zůstávala v očích ortodoxních úřadů vdaná. Přes tato omezení však židovský zákon přiznává právo na sexuální uspokojení v manželství jak mužům, tak ženám. Religionisté často kladou do protikladu vztah k sexualitě v judaismu, jejž považují za pozitivnější, s negativnějším postojem křesťanství, ke kterému se brzy dostaneme. Jiní badatelé ale naopak tvrdí, že „právě v této oblasti je zdůrazněno druhořadé postavení žen v rámci judaismu" a většinou jako příklad uvádějí předpisy pro oblékání a zásady rodinné čistoty. Od ortodoxních žen se např. očekává, že budou bez ohledu na počasí nosit dlouhá sukně, ponožky, rukávy pod loket, a pokud jsou vdané, klobouky nebo šátky na hlavu. Zásady rodinné čistoty zahrnují i pravidla tělesné čistoty, o kterých jsme se již zmínili a jež se točí kolem ženina menstruačního cyklu. Po dobu dvou týdnů je ortodoxní žena každý měsíc považována za nečistou. Čeho se během této doby "'dda (menstruující žena) dotkne, je také nečisté. Musí proto být od mužů fyzifr ky oddělena a kontakt s ní je povolen teprve poté, co už sedm dní nemenstruu-ie a rituálně se očistila speciální koupelí mikve (Webber. 1983). Ortodoxní vědecká obec a autority ospravedlňují pravidla oblékání a zásady čistoty spoustou důvodů: podporují např. cudnost, chrání bezpečí a zdrav, zen, „o u-Sevňují- sexuální vztahy a pomáhají „obnovovat každý měsíc ™*™>™J>£ úřednictvím jistého druhu líbánek" (Webbe, 1983, s, 144). ^sym ^ Pozorovatelé je charakterizovali jako produkt strachu náboženských vu sk* sexuality a nenávisti k ní. Může však znít překvapivě, kdy,: slysrme, « t ?- -oráním a feministickým pozorovatelům ženské pravidlo, považuje mnoho ortodoxních židovských zen za svým 431 °- SENDER A SPIRITUALITA *í.toufnian(1991.s.8)napr:vesvé fascinující studii o židovských OSVObOZUJÍCi. Kaumiari —r - • e ch nové ortodoxie (neboli t*7** «^ tfat-la. »tyto zeny hodnot, zasa-dy rod,nné čistoty stejné jako ostatní ha.achické předpisy kladne, protože je tyto rituály přivádějído kontaktu s vlastním tělem, k vládě nad vlastní sexualitou a do postavení, v němž se cení tzv. ženské hodnoty péče, vzájemnosti, rodiny a mateřství". Většina dotazovaných byly mladé, vzdělané ženy střední třídy s neortodoxním zázemím. Před svou konverzí k ortodoxii byly některé vdané, všechny však zažily to, co lze nazvat stinnou stránkou sexuální svobody: časté, náhodné, nezávazné sexuální vztahy s muži. Kaufman se od nich dozvěděla, že v ortodoxii znovu získaly vládu nad svou sexualitou, cítí se jako ženy a matky ve váženějším postavení a muži v jejich životě se k nim podle jejich slov chovají s větší úctou, jsou jim větší oporou a jsou oddanější společnému vztahu. Některým čtenářkám budou ortodoxní ženy ze zmíněné studie (Kaufman 1991) jistě připadat jako feministky. Jedním z nejvýznačnějších zjištění bylo, že i když tyto ženy tvrdily, že feminismus odmítají jako protirodinný, způsob, jak popisovaly svůj ortodoxní styl života, měl hodně společného s mnohými hodnotami, k nimž se hlásí radikální feministky. Zajímavé jsou zejména autorčiny analýzy pohlavně odděleného života v ortodoxii a zvyku mikve, který ustavuje „společenství žen" a r.tuály vytvářející „ženskou kulturu". Kaufman říká jasně, že ženy, které se účast-miyjejiho výzkumu, rozhodně radikálními feministkami nebyly, její studie však záro ľzľrnTľ^ ***** SnaŽÍt 56 poro« skupinovému chování a zkušenost, z uhlu pohledu členek této skupiny. H» zelmenľtľkľ ^ ^(K9Ufman 199l> ^ "ekteré ortodoxní židov- m «* Jse ^^kľúčlir0""tóm> s různými halachickými před' Většina těchto žen prohlašuje že du'vľ T* SPOk0jeny 3 S"aŽÍ 56 Je ^ něho s genderovou rovností arV ľ ^ ° USÍ'UJÍ' "emá nÍ° SP°'eC' hatit vlastní náboženské prožitľ 6m' ale sPíěe s osobní potřebou obo- poslední doby patff přttomnosJ.y 3 proh,°ubit tak svou spiritualitu. Mezi změny a žen působících v představen T u 0ft°doxních náboženských soudů wtvořiiy výlučné žensKé m0(3|rU °rtOd0xní ^agogy. Některé ortodoxní ženy janv pravém slova smyslu dávaná ^aven/ng), které i když nejsou mi* ^valy. četly tóru a rabínské kom^^'ab* "POtočnô konaly bohoslužbu, * textů. Tyto skupiny se setkaľ" ľ " ^ Se vlastní chápání těch- rab™ I iiných eienů a členek kon * ' ľ6akcí mn^ých ortodoxních <,« gaC6-Zenské modlitební skupiny sice samy 10. GEIMOER A SPIRITUÁL' o sobě porušením ortodoxního práva nejsou, ale veřejné čtení tóry ženami ano (Onishí, 1997). Někdy se na pokusy žen vykonávat modlitby stejně jako muži reagovalo i násilně. Např. v r. 1997, kdy se u příležitosti náboženského svátku Savu-ot (Letnice) v Jeruzalémě pokusila skupina židovských žen. doprovázená židovskými muži, číst svitky tóry u Západní zdi, byly zasypány kameny a pytli s exkrementy, poplivány a rozlícení ortodoxní muži na ně dokonce fyzicky zaútočili (Kraft, 1997). Jiné ženy, které se prostě jen pokusily u Zdi nářků modlit, byly také fyzicky napadeny, byly na ně házeny židle a lavice (Shapiro, 1997). Sekulárním ženám v Jeruzaléme, jejichž oblékání považují ortodoxní muži za necudné, se stává, že mají rozřezané pneumatiky, házejí na ně kameny a plivou na ně („Izrael Orthodox Attack Skirts", 1996). Jak upozorňuje Kaufman (1991, s. 68): „Nenarušitelnost židovského zákoníku zmenšuje možnosti žen ozvat se proti právnímu systému, který rozvinuli, definovali a průběžně tříbili muži. Jestliže se navíc ženám nedostane povzbuzení a příležitostí studovat samy texty, od nichž se interpretace těchto pravidel odvozují, nemají šanci rozvinout ženskou autoritu nebo tato pravidla zpochybnit způsobem, jejž by komunita přijala za autentický a legitimní" (viz též Adler, 1998). Existují však známky toho, že se některé ortodoxní kongregace, zejména ve Spojených státech, stávají genderové otevřenější. Dvě ortodoxní synagogy v New Yorku např. nedávno najaly ženy, aby rabínům pomáhaly jako placené prakti-kantky, což bylo dříve postavení vyhrazené mladíkům studujícím na rabíny. Ženy tedy vykonávají některé povinnosti rabína, ale jejich role zůstává značně omezená. Přesto mnozí ortodoxní vůdci najímání praktikantek kritizovali a varovali, že otevření většího počtu náboženských rolí ženám by mohlo v ortodoxním judaismu vést i k schizmatu (Goodstein, 1998). Reformní judaismus stojí v ostrém kontrastu k ortodoxnímu judaismu. Reform-ní Judaisn^uTvznikl v polovině 19. století, aby učinil judaismus více „aktuálním . Reformní judaismus odmítá autoritu talmudu i základní judaistickou plenku, ze 8ůh sešle Mesiáše, aby židy dovedl zpět do zaslíbené země (Johnstone, 1988). SP*e než na plnění rabínských zákonů se zaměřuje na význam *ického standardu. Charakteristickým znakem ^rmnfhojuda.smujejeho^z Potřebu rovných a ^^^^ né kroky na cestě k tomuto cíli (Neuberger. 1983). Mem ( l"*no. ženám bylo povoleno zpívat ve sborech synagog, začaly 4* P * manu, dívky byly zahrnuty do náboženských vzdelávacích programu 1o. BENOER A SPIRITUALITA 433 polečné s chlapci a z knihy modliteb byly vyňaty mnohé z očividně sexis-tickvch modliteb včetně každodenního díkůvzdání, v němž muži děkují Bohu, že je neučinil ženami. Reformní hnutí také zavedlo mnohé sociální služby a ustavilo vzdělávací organizace, v nichž ženy a muži pracovali společně. Zeny byly dokonce přijímány i do rabínského semináře, ovšem když se v r. 1922 žena poprvé pokoušela stát se reformní rabínkou, autority ji tvrdé odmítly (Briggs, 1987). Rabínské vysvěcení reformní judaismus ženám umožnil teprve v r. 1972. Dnes je ve Spojených státech více než sto rabínek. Výroční shromáždění amerických rabínů reformního judaismu (Reform Judaism's Central Conference of American Rabbis) v r. 1990 navíc hlasovalo pro to, aby byli do rabinátu přijati sexuálně aktivní gayové a lesby (Goldman, 1990a), a v r. 1996 toto shromáždění hlasovalo pro podporu legalizace sňatků gayů a leseb („Rabbi Group", 1996). I když rezoluce zr. 1996 stanovila, že pokud rabíni nebudou chtít, nebudou muset u těchto sňatků celebrovat, pozorovatelé uvádějí, že stále více reformních rabínů je ochotno u těchto obřadů celebrovat a uznávat je jako legitimní židovské sňatky.4 Třetí židovská církev, konzervativní judaismus, se cíleně ustavila jako rozvážná alternativa střední cesty mezi ortodoxií a reformním judaismem. Konzervativní judaismus vznikl ve Spojených státech v osmdesátých letech 19. století, ale členstvo získal až ve dvacátých a třicátých letech 20. století, neboť oslovil evropské židovské emigranty, kteří se „amerikanizovali" a přáli si „modernizovat" svou bohoslužbu (např. se modlit anglicky), ale nechtěli se vzdát všech svých náboženských tradic (Cummings. 1986; Martin. 1978). Je tedy pochopitelné, že konzervativní judaismus směřoval k rovnosti mezi pohlavími pomaleji než reformismus. s,užbľľľ-k°nZerVatiVní JUdaiSmUS POVOloval ženam ■ mužům sedět během boh* pÍeo sv ľ! 9 POdPOrOVa'Ž6ny' *» 56 ůea^'V náboženského dělávání dětí, IZ^St: -°J6jí ŮdrŽbU" Př6St° VŠak ^ ** pučeny z některých nej- sátých let 20. století b ,0 enTm oo *° * * ^ ^ tu (Cummings, 1986-, ^ VStouP* * konzervativního rabín ^s^^^ZlT"Vy2namnější krok přišel v r-1 1 nizacečtyřsetkonz^ zpěváci recitují liturgický **ô J P aW' odh,as<™a>° přijímáni zen- T. ,9« ítol8m je ^. rÄ^r*'"* 10 gender a sp' Konzervativní judaismus však stále zakazuje vysvěcování leseb a gayů na rabíny. Konzervativní židovské autority vítají lesby a gaye jako individuální členy konzervativní církve, ale rozhodnutí, zda najmout homosexuály jako učitele nebo mentory mládeže, ponechávají na jednotlivých rabínech každé konzervativní synagogy. Stejně jako v jiných náboženských kongregacích je i v rámci konzervativního a reformního judaismu mnoho věřících, kteří se identifikují s feminismem a kteří se snaží integrovat feministické hodnoty do své náboženské praxe. Židovští zastánci feminismu např. znovuobjevili biblické hrdinky mezi Izraelitkami a začali o nich učit ostatní. Sem patří mimo jiné Debora, jež nebyla jen vládkyní, soudkyní, kazatelkou a prorokyní, ale také vojenskou velitelkou, jež dovedla Izraelské k vítězství ve velké bitvě proti Kanaánským (Pogrebin, 1992). Židovští feministé a feministky revidují staré rituály a rozvíjejí nové, které zdůrazňují sdílené lidství a rovnou účast žen i mužů. Např. na znamení paschy, židovských Velikonoc, drží nyní ženy první slavnostní večeři, při níž vyprávějí nejen příběh Mojžíšův, o tom, jak vyvedl židy z Egypta, ale i příběh jeho sestry Mirjam, která mu zachránila život, když ho ukryla v rákosí. Některé ženy znovu oživily starobylý svátek rošchodeš, kterým se pravidelně slaví novoluní (McDonald, 1996). Důležité jsou i rituály, které posvěcují významná stadia v životě dívek, stejně jako se to děje u chlapců: např. oslava narození dcery se speciálním požehnáním, dávání dárků u příležitosti dívčina „vykoupení" a oslava proměny z dítěte vženu prostřednictvím batmicva(Car-mody, 1989; Pogrebin, 1992). K pojednání o feministických náboženských rituálech se vrátíme na konci této kapitoly. Nyní se však podívejme na genderově podmíněná učení dvou dalších velkých náboženských tradic: křesťanství a islámu. 10-3.2 Křesťanství Když křesťanští církevní vůdci a teologové indikují správné role křesťanských zen a mužů, nezřídka se odvolávají na učení svatého Pavla. V jedné z často citovaných pasáží např. Pavel instruuje křesťanky z Efezu: ,V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: ženy svým muzum jako P«^. Poloze muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, téla. které p _ **o cfrKev je podřřzena KristUt tak ženy m3jí být ve všem podřízeny svým muzum (List Efezským 5: 21-24). ^indrzÍrPa^ivělluje, proč si ženy na náboženských shromážděních muse-Ji zakrývat hlavu, ale muži nikoli: ° G6NDER A SPIRITUALITA 435 ž si nemá zahalovat hlavu, protože je obrazem a odleskem s.ávy boží. kdež. u, žena je odleskem s.ávy mužovy. Vždyť muž neníz ženy, nýbrž žena z muže. Muž přece nebyl stvořen pro ženu, ale ženy pro muže" (1. list Korintským 11: 7-9; poslední dva verše jsou patrně odkazem na příběh stvoření z kn.hy Genesis). I když je sexismus v Pavlových spisech předmětem náruživých polemik, je snad přece méné podstatný než skutečnost, že tyto spisy opakovaně používali církevní Otcové a křesťanští teologové, aby legitimizovali a ještě dále propagovali podřízení žen. Jen si např. připomeňme doplněné věroučné dogma Jižní baptistické církve, jež jsme uvedli výše. Existuje množství důkazů o tom, že v raných dobách křesťanského hnutí se na vedení podíleli muži i ženy. Muži i ženy působili jako misionáři a šířili „dobrou zvěst o spasení". Ukrývali pronásledované, studovali a vykládali Písmo a prorokovali (Car-mody, 1989; McNamara, 1998; Schussler Fiorenza, 1979). Sto let po vzniku církve však již fungovala pevná, výlučně mužská hierarchická struktura. Jako by byly někde cestou zapomenuty nebo přehlédnuty příklad a učení prvního vůdce, Ježíše. Feminističtí teologové a znalci bible zdůrazňují, že neexistuje jediný důkaz, že by Ježíš vystupoval v nějakém směru sexisticky. Naopak je spousta dokladů o tom, že odmítal sexis-tické normy společnosti, v níž žil, např, tím, že od mužů i od žen požadoval tytéž morální zásady a nesnižoval ženskou přirozenost ani ženské schopnosti. Naopak se zdá, že pnstupoval kženámstejně jako kmužům: jako kjedincům, kteří potřebujíjeho pomoc 1*0 te kolegyním a příteikyním (Carmody, 1989; McNamara, 1996). čit zľl "T ™ŽSké CÍfkeVní aUt0ť,ty P0Zdě* rozh<*'y feny * vedoucích rolí vylou-n pro pokračování této tendence pozdějších argumentů, které hovo- ženy vyloučit. Co je v tuto chvíli zřejmé, je dusl^ volby církevních autorit: ženy byly v rámci křesťanství odkázány do postaveni nek druhé třídy, což v mnohých křesťanských církvích přetrvává dodnes. ^ V rámci křesťanské tradice jsou muži a ženy charakterizováni rozporuplné mají být racionální, autoritativní a mají si udržovat moc, přesto jejich vůle pod,e ^ to popisu ochabuje, jsou4i konfrontováni s ženským půvabem. Ženy jsou skutečné zobrazovány jako svůdkyně - podle jednoho církevního Otce jako „braný . ^ - a jsou příčinou' mužova hříchu, stejně jako prý svedla Eva v Rajské zahradě nímu hříchu Adama. Křesťanství však vynáší pannu s čistým srdcem i telerr> 3 • ^y. dobrou matku (tedy poslušnou, cudnou a dlouhodobě trpící). Oba tyto typy ^^gg). je Marie, matka Ježíšova, která má být pannou i matkou zároveň (McNamara- 436 Tyto představy naznačují tradiční učení křesťanské církve o sexualitě. V minulosti se o sexu hovořilo jako o činnosti, jíž by bylo lepší se pokud možno vyvarovat, pokud nešlo o plození potomstva. Mnozí považovali za lepší způsob života celibát. Například „Jan Zlatoústý, velmi vlivný východní církevní Otec, vybízel k pohlavní čistotě, protože manželství existuje jen kvůli plození, a svět už je zaplněn dost [psal kolem r. 382 n. I.], takže manželství má sklon působit jako ústupek hříchu" (Carmody, 1989, s. 171). Podobně podle Augustina, vysoce vlivného otce západní církve, je sexuální styk prostředkem, jímž se prvotní hřích předává z generace na generaci. Protestantští reformátoři jako Martin Luther a Jan Kalvín byli ve svých názorech na sex umírněnější. Omezili sice sex na sezdané páry, ale přiznávali potřebu „léku na pohlavní touhu" manželovi i manželce, varovali však před „predávkovaním" a svým stoupencům připomínali, že ženy mohou dojít spásy jedině skrze rození dětí (Carmody, 1989). Křesťanská učení o sexualitě si i v současné době zachovávají smíšené prvky. Prakticky všechny sekty a církve se na nemanželský sex dívají nelibě, i když jednotlivé skupiny v rámci různých církví doporučují otevřenější diskusi o sexualitě. V i\jL992 vydala např. studijní skupina Evangelické luteránské církve v Americe zprávu „Církev a lidská sexualita: luteránský pohled", v níž tato skupina nabádá církev, aby pečlivě zvážila, co tato studijní skupina nazývá .stvořeným dobrem" sexuality. Podle očekávání podporuje manželství a závazné milostné vztahy, doporučuje, aby se mladí lidé zdrželi sexu, dokud nejsou připraveni navázat trvalý vztah, a odsuzuje cizoložství, promiskuitu, pornografii, sexuální zneužívání a mediální zneužívání sexuality. Zároveň však vyjadřuje názor, že masturbace je zdravá, že teenageři, kteří jsou sexuálně aktivní, by měli používat kondomy, a že církev by mela ^žit. zda by neměla podpořit závazné vztahy mezi jedinci téhož pohlaví tím, ze i'm požehná (Lewin, 1992b). .„ ,leiT1 Podie některých pozorovatelů je zpráva luteránské studijní skupmy s-gale^ * * v představenstvech alespoň některých církví vyv0ejí pozitivnější ^- správa jako tato je samozřejmě^arnná především pro Manství dlouho otevřeně odsuzovalo a pronásledovalo Nenivsa d0^é, že by se odsuzováníhomosexualityzučenívětšinykrestanskych církvi ^atilo (Berliner, 1987; Heyward, 1987) Navzdory zprávě luteránské studijní 10. gender a spir'TUA1 !992 byl8 luKrS„stó spojiv ssn cena vidla 0 ^kazu vysvěcování homosexuálů, kteří nežiji v celibátu. Ze svých oblast- io. qen°er a spiritualita 437 -neženských organizací bylo vyloučeno i nékolik baptistických církví, prr> Í uvítaly jako členy církve i homosexuály, aniž hlásaly, že homosexuální čiř, nost e hříšná (Niebuhr, 1996a). výroční shromážděni Spojene metodistické círk-2)Ĺited Methodist Church), druhého nejvétšího protestantského vyznání ve Spojených státech, hlasovalo pro zachování oficiálního postoje, že homosexuáli-taje s křesťanským učením neslučitelná (Niebuhr, 1996b). Jak probereme níže v této kapitole, některé fundamentalistické sekty dokonce vyzývají k zvýšeným represím proti homosexuálům. Nedávné kroky některých církví však přesto napovídají o významném posunu. V r. 1988 hlasovala Spojená kanadská církev (United Church of Canada), největší protestantská církev v zemi, pro přijímání homosexuálních mužů a žen do řad svéh duchovenstva a v r. 1996 rozhodlo představenstvo Episkopální církve, že gayo-vé i lesby smějí být vysvěcování jako faráři i biskupové (Niebuhr, 1996c). Duchovní některých protestantských církví jako Episkopální, Spojené metodistické a Luteránské jeví také větší ochotu udělovat homosexuálním párům požehnání při obřadech „svatého spojení" (Niebuhr. 1998). Ačkoliv několik protestantských církví se staví otevřeněji k přehodnoceni svého oficiálního učení o sexualitě, katolická církev představuje vyznání, které ke změnám v této oblasti zůstává urputně odmítavé. Katolická církev v tomto ohledu vystupuje, dá se říci, jako jedno z nejkonzervativnějších vyznání. Nedávno svůj zasadn, nesouhlas s homosexualitou znovu potvrdila a nazvala ji ^ľľs""°ľem",1?ebaŽe kat0,ÍCká církev P«*«Mie, * rodiče hornou Iľa oL ľ0"1'tVľdí Zár0Veň' Že homosexuálů v ^reľ;e";Uanvedľéee' V°JenSké S,UŽby 9 ^^"^^ 5i instruKtorsKéno .ar,^-jakýmkoli zákonľj! ľ T'^ SVým DÍSHupům' ^ se aktivně stavěli na odP°' xuáiníoh vztahů ľ! Pľ°pagují přijímání homosexuality a hornos* ÍStelnfels' 1992' Williams, i987; viz též vsak Archdioc^ GaV/Lesbian Outree 5ach, 1986) polička církev nejen odsuzuje b«« svých duchovních homosexuální vztahy, ale nadále vyžaduje její odP°' vůči Přerušení těh!í!PtÍŠek 9 Z3kazuje použív* umělou antikoncep* umělé^-inaciaoplo;; fS V'ie dob^ známý. Vatikán vznes, námitky i P*" věk* být počal a narodl nsě; ,n *». • odůvodněním, že „je právem každého W D°™ne of m «M a z manže.ství" (The Congregation * ' ,e K'e k tvrzení, že ženy ré ženy tímto stroolT* "Chrámový skleněný strop". Třebaže neKW tento strop je ještě ľ -ľ'^' (V'IZ např- G«>ldman, 1990c), většina zjišťuj* * na m narážejí Ua^^^ * ne^»né& než skleněný Sir* Nerovnost, která v min , ^ °r°fesích (Goldman, 1992; viz kapitola 7). nas nu« * zamyš,ení Z "t? LCharakteri^ala většinu křesťanských vy*^ se avym prok,amo^rlJSOU ^ VŮdCOvé obopni tuto »wäi535zájmem 0 socía,ní sp-ed,nost-1 mnohé v * dokon- aný svět nu r, a"Bno Křesťanství pro jej-- .sľnľľ"" kÍ6««K„ Z .""ľ' l996: ^ "ém" "Z 440 pro změnu z nitra svých náboženských institucí tím, že protestují proti církevnímu učení a „depatriarchalizují" náboženský jazyk, symboly a rituál. Tato skupina samozřejmě zahrnuje i křesťanské feministky. Jednou z nejvýznamnějších inovací křesťanského feminismu je ustavení Ženského církevního hnutí (Women-Church movement), koalice skupin feministických křesťanek, které jsou sice ekumenické, ale tvoří je převážně ženy římskokatolického vyznání. Ženské církevní hnutí předkládá feministickou kritiku tradičního křesťanství a s ní poskytuje členkám i alternativu, rituály a formy uctívání soustředěné kolem ženského principu (Anderson a Hopkins, 1991; Farrell, 1992; Hunt, 1991; McPhillips, 1994). Existují např. liturgie na oslavu první menstruace mladých žen i dalších přirozených stadií života ženy. Ženské církevní hnutí praktikuje stejně jako všechna náboženství kajícné rity a rity odpuštění, jeho členky se však modlí i za to, aby členové patriarchální církve litovali svých hříchů, jichž se dopouštějí na ženách (Ruether, 1988). K aspektům uctívání ženského principu dodejme, že Ženské církevní hnutí oslovuje mnohé křesťanské feministky i díky své nehierarchické struktuře a svému důrazu na identifikaci se všemi utlačovanými, kterým poskytuje službu v „učednictví sobě rovných" (Farrell, 1992; Hunt, 1991; McPhillips, 1994; Ruether, 1988; Schussler Fiorenza, 1983). Toto hnutí však bylo kritizováno zevnitř za to, že v něm převažují bělošky ze středních tříd a že zatím nedokázalo integrovat náboženské formy uctívání preferované ženami jiné barvy pleti (Erikson, 1992; Hunt, 1991). Ženské církevní hnutí také zklamalo některé ze svých počátečních stou-penkyň tím, že na tradiční náboženské tradice a hierarchii nemělo tak silný vliv, v jaký doufaly (Erikson, 1992). K tématu feministické spirituality se ještě za okamžik vrátíme. Nejdříve však Proberme genderově podmíněné učení a praxi ještě jednoho světového náboženství, islámu. 10.3.4 Islám 'slám, což znamená podřízenost Alláhovi (Bohu), je po křesťanství druhým nejrozs.re-nějším náboženstvím na světě co do počtu členstva. Islám je však svetové natazen-*ví, které se šíří nejrychleji, každým rokem totiž přijímá 25 milionů nových clenu M rty * Appleby, 1992). Islam byi založen prorokem Muhammadem. Mu amm se w ny. Tam kolem sebe shromáždil stoupence a předtím, nez se aby jí dobyl, prosadil se jako mocný náboženský vůdce. «41 1Q. BENOER A SPIRITUALITA 10. GENDER A SPI RITU' Alláh prý Muhammadoví béhem jeho života seslal četná zjeveni, která Muh^ mad předal svým stoupencům v podobě pravidel chování. Ta jsou sebrána v Ko*. nu (Qur'an), který muslimové přijímají doslova jako boží slovo. Učení Muharnr,,* da a jeho bezprostředních následovníků je zapsáno v hadfsech (arabsky zpráva, pozn. překl.}, Které spolu s Koránem slouží jako základ islámského práva (éarf'a). Tyto tři zdroje tvoří společné náboženský rámec, který řídí každý aspekt každo denního života muslimů včetné vzájemného chování mužů a žen. 80 % veršů Kořenu je vlastně věnováno příkazům a zákazům týkajících se správných vztahů mezi pohlavími (Engíneer, 1992; Haddad, 1985). Je zřejmé, že islám vztahy mužů a žen radikálnó /morul, /da k lepšímu, nebo k horšímu je však stále předmětem religionístických polemik. Zdá se, že vMuharrv madové době koexistovalo více různých společenských a sexuálních uspořádání Některé skupiny byly rozhodné patriarchální, nadřazovaly muže ženám (běžné byly vraždy novorozených děvčátek) a dovolovaly mužům pořídit si tolik manželek, kol* si dokázali koupit nebo ukrást, a to bez ohledu na ženin souhlas nebo na mu* vu scn°i}n°st se o ní postarat (Carmody, 1989). V jiných skupinách se však ženy těšily značné nezávislosti a praktikovaly polyandrii (mely víc než jednoho manila). V 7. století však i mezi některými z těchto skupin, zejména mekskými, sífi-'y tendence k odklonu od genderové rovnosti, neboť obchodní expanze «#* yky.se severními společnostmi, jejichž náboženství (judaismus a křesťanství) M>a«LIT P3trÍarChá!ní-badale,é ^vají názor, že islám tento*** k patriarchátu upevnil, í když Muh l986: Engineer, 1993. HekrfíT''^^ ^ ^ ^ * S°UhlaS musí «* získán před svatbou "«vestu se němž r.<^ . ^-,,a (0* a že ^ttévaíen Í6iS! P'atít jejímu otci- ale jí samé. Uznával také on* ^^Právonaviastn; ^nélto^ľ'^^ dédíly 0 po,ovinu méné než mužští _. ^ZZZ^^*0' Že budou ^ Pét pilířů ^ de™é a půst v posvátném měsíci rarnadéfiu^ 8P0,U 8 <^neer. 1992; Heknvat, tfjj ^emJ^ než jednu manželku do velkou ^ j. ^PoWaau, že je uživí. Vraždy novorozený^ bezpodmínečné opatrovnické Práv0 ^ 1 děvčat od sedmi). Navíc, v rozPť)ft' ý 'du vžeho je aoravŕdlnost a že vdec*"1' ské bytosti mají stejnou cenu, jiné verše prohlašují, že muži jsou .strážci" žen a o „stupen nad nimi" (Ahmed, 1986, s. 678-679). Mezi povinnosti manželky patří být poslušná svého manžela (Higgens, 1985). Podle Koránu „mají muži ženy na starosti, protože Bůh učinil, aby jedni byli lepší než druzí, a protože ony užívají jejich bohatství" [odkaz na to, že muži své ženy finančně podporujíj (cit. podle Haddad, 1985, s. 294). Naneštěstí si Muhammadoví pokračovatelé vzali tato slova obzvlášté k srdci a používali je jako ospravedlnení k popření mnohých práv, která prorok ženám přiznával, takže „po dvou až třech stech letech trvání islámu .'J'/.|/':I-i u<>\--><.<: n 'U:;>ti>'Uť.i: A.-r, do ro/ménj prf;Vjhijjír.iV,h /:<: /náfrié / prvních desetiletí islámu'" (Ahmed, 1986, s. 690; víz též Hekmat, 1997). Dnes mnozí islámští vůdci zastávají názor, že muži a ženy mají stejný status, kúp rjkřjm/itf; /tWirh/ňuji, /<-. >;;•', rv/ri'/,t r*<: //pl//;'j /'.- v)ií<:i.í ý.h/ privilegií a/od povédností, ale spíše z komplementarity jejích rolí. „Podle tohoto svetonázoru jsou si muži a ženy před Bohem rovni, mají však poněkud rozdílné fyzické, duševní a citové vlastnosti, poněkud rozdílná pole zodpovednosti v rodiné a ve společnosti, a tudíž i poněkud rozdílná práva a výsady" (Higgins, 1985, s. 491), Dnes jsou v islámských společnostech muži nepopiratelnými hlavami říše posvátné í svetské, a to včetné domácnosti. Jim patří veřejná sféra, kde řídí náboženské i světské záležitosti a osobují si Jen s málo omezeními nejrúznéjší role. V ortodoxních islámských společnostech jsou ženy v zásadě uvězněny v soukromé sféře, doma, přičemž nerozhodují ani tam. Jejich povinností je sloužit manželovi, udržovat dům, porodit hodné dětí a vést je v duchu islámu. Muslimská žena -je nejen stvořena pro to. aby byla těhotná {podle jednoho islámského vůdce je .obálkou pro početí" j. ale všechny Její role jsou definovány vztahy k mužům v jejím živote- (Haddad, 1985, s. 286). Před manželstvím je muslimská žena podřízena svému otci, bratrům a ostatním mužským příbuzným. Manželství za n. vět éinou dohodnou tito muži. Může být provdána třeba ve třinácti čtrnácti letech za muže, kterého nikdy neviděla nebo jej viděla jen krátce za přítomnosti svých mužných příbuzných, neboť islámské právo jakkoli kontakt na veřejnosti mezi nepro vdanými ženami a muži zakazuje (Kínzer, 1097). 'äámské právo sice ukládá mnohá omezen/1 chování mužů - nesmánnapř pí +m "oho hrát hazardní hry a musejí se vhodné oblékat. ^^ZZt *"eko více svobody nezeny. Protože se ««o vábení, přijímají se výjimečná opatření (aspoř, podle ^ snaze zabrJm Lle evédét N*****"* c*U*»i*»> para* * <><>'<» 443 ^vztahujckpraxívuadičnichislámsk/ch spoioono^a, příčno omezovatpfi% fen do veřejného života tím. že jsou zavřeny ve svých domovech a smějí serjfl ven jediné ve výjimečných případech nebo z nezbytnosti.5 V některých isiánv ských společnostech, např. v Saúdské Arábii, je ženám zakázáno, aby samy cesto-ya!y,musíje doprava^ otec, bratr nebo blízký mužský příbuzný. Samy mohou cest&a pouze v případe, že mají od některého z uvedených písemné povolení, jež to dovr> luje (Ahmed, 1882; Goodwin, 1994; Hekmat, 1997). íránské ženy nesméjíje; na kole, chodit béhat nebo plavat s výjimkou míst, která jsou oficiálně schválena aoddélena podle pohlaví (Sciolino, 1997). Když se muslimská žena objeví na veřej-nosti, musí být vhodně oblečena, tj. zahalena závojem a ve volném spiývavém oděvu (čádor), který ji zakrývá od hlavy po špíčky prstů. Původně se tato omezení tyto lajen Muhammadových manželek, po jeho smrti však byla rozšířena na všechny muslimské ženy a tato praxe dnes stále funguje ve většině islámských společností (Ahmed, 1986; Haddad. 1985; Sciolino, 1997). Oficiální tresty za porušení pravde! oblékání mohou být velmi tvrdé. V Iránu se např. žena, která si řádně nezakryla hlavu a tělo, dříve musela podrobit až sedmdesáti čtyřem ranám bičem; dnes m& bVt uvězněna na dobu od deseti dnů do dvou měsíců (Sciolino, 1997).» samľ ľ,SlämSkýCh Společností' kr°mě těch nejtradičnějších, je však dnes le vwľľ mn0h° Ž6n' kt6ré Ch0dí d0 ško'y nebo pracují mimo domov. PW» n^pľuSf f 56 Zajistil0' že se nebudou pohyboval* #» ŠUijf nap? žen,P°h'aVÍ" že budou Pro muže de facto neviditelné. í» *8e MH jen stultnľ' ^ ^dné *ny. stejně jako u»* za níž zajde dřív na* -'JeStIiŽe mUSÍ studentky učit muž, dělá to zpoza zásteny. .19B7\ ľľl, Zenyvst°upl^t^..^___________..._,„ ,aR6:Sci0'r no 1997). V SaúJ^ VSt°UPÍ Ú° tfídv tedy stru£ně n"\StXUá,ní a zejména práva homosexuálů- P" se **o otázek, které ^ náb?ženské/poli«cké hnutí a jeho aktivity tf«* u1 na předním místě feministického programu. l^*1"'^ a Po.lt.ka gendaru s,ovo' ^^Z^IT'bibli dosiowé-b—* w& skulečnS «<« neuĚÍ jen náboženskému dogmatu a mC" zásadám, ale předkládá i přesný výklad historie a vědy (Ammerman, 1991). Pravý věřící bez pochybností přijímá, co je psáno v bibli, jako Pravdu (Marty a Appleby, 1992). Zároveň fundamentalističtí křesťané věří, že člověk může dosáhnout věčné spásy jedině tehdy, žije-li ve shodě s biblickým učením a rozvijí tak osobní vztah s Ježíšem Kristem. Věří také. že mají zodpovědnost za ..záchranu" či „vysvobození" ostatních šířením evangelia - to znamená horlivě kázat boží slovo prostřednictvím knih, televizního a rozhlasového vysílaní, chození od domu k domu a dokonce i politického lobbování (Ammerman, 1991). Fundamentalistické církevní vedení vyzývá svá společenství, aby bojem proti erozi křesťanských hodnot v sekulárním světě působila jako „vojáci Kristovi". Jádro této eroze tvoří feminismus, hnutí za práva homosexuálů a jiná liberální politická a sociální hnutí (Klatch, 1988). Nepřekvapí tedy, že fundamentalistické křesťanské církve spolu s jinými konzervativními křesťanskými skupinami, jako je zejména katolické hnutí Právo na život, byly a jsou v první linii politické opozice proti politickým opatřením a programům, které podporují zastánci feminismu. Agresivně i úspěšně např. lobbovaly proti Dodatku k Zákonu o rovných právech a stály v čele kampaní za odstranění feministických a jiných „závadných" knih a materiálů ze školních knihoven a tříd. Od r. 1973 lobbují v Kongresu za Dodatek o lidském životě, který by zvrátil rozsudek v případu Roe versus Wade a znovu tak postavil přerušení těhotenství mimo zákon. Skupiny jako Operační záchranný tým, vedený duchovním Svobodných metodistů {Free Methodists) revedendem Philipem Benhamem, demonstrují před klinikami, kde se interrupce provádějí, obtěžují pacientky i lékařský personál těchto klinik a někdy dokonce používají i násilí, aby provádění interupcí zabránily (viz kapitola 6). Hlavním terčem náboženské Nové pravice jsou gayové a lesby. V r. 1997 např. shromáždění Jižní baptistické církve vyhlásilo bojkot společnosti Walta Disneye kvůli údajně .pro-tirodinné. progayovské" linii a programům („Baptists Boycott .Pro-Gay' Disney". 1997).r Křesťanská koalice, založená televangelistou Patem Robertsonem. lobbovala v Kongresu za přijetí Zákona na ochranu manželství (viz kapitola 6) a nedávno se rojila se čtrnácti dalšími konzervativními skupinami, aby financovala kampaň -Pravda v .ásce", celostátní reklamní kampaň představující rfiftSK^^ V- kteň zažili hluboký náboženský mni wi»ľ"" '---- ,MH. přerod a.konvertovali" k heterosexualite (MU preruu <• .„to.mWi demon- H 1998). Některé fundamentalistické skupiny vytvořily ^^^^ strací". aby šířily poselství, že „Bůh nenávidí teplouse" (Carem. 1998). 447 10 GENDER A SPIRITUALITA iq. gender a S j je vlastně pravým důvodem otevřené nenávisti Nové pravice vůči femiriis. mu a právům gayů a leseb? Členstvo náboženské Nové pravice věří. že feminist ky gayové a lesby i jiní „političtí liberálové" rozvracejí křesťanskou rodinu, pro-tože propagují životní styl a hodnoty, které odporují „božímu plánu" pro mužeajeny. Konkrétně to znamená, že manželství definují jako posvátný svazek, do něhož může vstoupit jedině muž a žena. Pevné lpějí na přesvědčení, že mužova role je živit a chránit svou rodinu. Např. jedna fundamentalistická křesťanská mužská skupina. Nositelé naděje (Promise Keepers), pořádá dvoudenní mítinky na športov nich stadionech a v arénách, kde řečníci kážou, modlí se a předzpěvují hymny, aby povzbudili muže k většímu úsilí být duchovními živiteli svých rodin. Ženy naproti tomu boží plán stavějí do soukromé sféry domova, kde mají pečovat o své manžely a děti; jako jsou muži podřízeni Bohu, tak jsou ženy podřízeny mužům (Klatch, 1988; „Southern Baptists", 1998). Náboženská Nová pravice prokázala, že je dobře organizovaná i přesvědčivá. Tře baže v osmdesátých letech u některých stoupenců narušily důvěryhodnost církevních vůdců sexuální a finanční skandály, do nichž byli zapleteni, prochází náboženská Nová pravice v devadesátých letech novým oživením. Někteří pozorovatelé Přičítají tento nárůst popularity mistrovství, s nímž fundamentalistické skupiny vydávají medií a komunikačních technologií. Elektronická pošta, televizní a rozhlaso ve vysílán, cl používání internetu a webových stránek pomohlo vůdcům Nové praví !ľ"P0'ÍtiCky pr°Šram-a,e i získávat peníze. Zvýši, se i počet dětí přijatých ^usttt kfesťanských šk°'-těch * «**10 oo°-a funda ^TTľ kanď,dáti ve 40 % volebních obvodů, ve ^Ä£ľr"i99i; Marty a **** ■i992)- snovány vétšľa " ' PreSVěCieeni'že síl* * Popularita Nové pravice jsou ^ "^undamentaV,sv,ckľkfestľnľknÍľU " ^ = "** "** Náboženství v pojetí Nov' ^° ^ SJ'n°U P°,itickou hrozbu' Poň zacnoval status _e Prav,ce se snaží obrátit hodiny nazpátek nebo ale* ^ a propagovat osvobozlT'T-^3'^t3ké insPirovatod>or pr0t' nost natloženství v tomto kontP 1 změny- Věnujme nyní ve stručnosti poz°r- ProrasovÉ,^ . • se staví proti ^imíi - «tí asoveaetn,ckéminom POtl soc'álnim Změnám a sociä|ní rovnost,. byla církev v mlnu.osti zdrojem inspirace a síly v boji proti diskriminaci a za dosažení rovných práv a příležitostí. Z černošských církví např. povstali mnozí prominentní a vlivní političtí vůdci a sociální aktivisté jako zesnulý reverend Martin Luther King, jr., a reverend Leon Sullivan. Značný počet černošských politiků byli nejdříve duchovní v černošských kostelech: jmenujme jen reverenda Jesse Jacksona a bývalého člena Kongresu Williama Graye z Pensylvánie. V rámci černošské komunity se především černošské kostely staly organizačními centry, kde mohou jejich členové rozvíjet akční programy pro překonání rasového útlaku; program nenásilné občanské neposlušnosti a přímé akce reverenda Kinga jsou toho dokladem (Lincoln a Mamiya, 1990). I před tím, než se ujal vedení reverend King, byly církve minorit středisky sociálního a politického aktivismu žen jiné barvy pleti než bílé. Jak jsme již uvedli, ženy např. tvořily a tvoří většinu členstva mnohých černošských církevních společenství (Gilkes, 1985; Grant, 1986). Jak doložila historička Evelyn Brooks Hig-ginbotham (1993), byla činnost afroamerických církevnic dlouho prostředkem péče o přežití jejich komunit: povzbuzovaly skupinové sebeuvědomění a organizovaly odpor proti útlaku. Hunt (1991) odkazuje na jejich „svatou neohrozenosť1 v roli náboženských činitelek v církevních společenstvích a Natividad (1992) dokonce přisuzuje současnou převahu afroamerických žen v politice ve srovnání s ostatními ženami jiné barvy pleti než bílé právě jejich dlouhodobé zkušenosti s vedoucí rolí v rámci komunity i církve (viz též Prestage, 1991). Přes vysoký počet černošských žen v církvích, jejich účast na církevním životě a silnou podporu ze strany vlastních kongregací se tyto ženy setkávají se sexismem ze strany mužských černošských církevních vůdců, kteří se netají značným odporem ktomu, aby tyto ženy přejaly v církvi vedoucí role. „Nejčastěji se to projevuje tím, že ženám brání ve formálním získání úřadu duchovních, i když třeba tuto funkci ve skutečnost. JB Plní. Proto také v některých afroamerických Svatodušních církvích mají muzstr duchovní titul .kazatel", zatímco ženské duchovní jsou nazývány .učitelkám,', třebaže jejic úkoly bývají totožné" (Briggs, 1987, s. 411; Grant, 1986; Lincoln a Mamiya, 1990). (, s. »xx, - kterése jimi stanou, primářky má méně než 5 % černošských kostelu- Cemosjft ^ ^ ^ vjKvétajf-tom dostanou svěřeny spíše malé nebo upadajíc ton^ ^ dosáh|y nejvyš-cí- Je pozoruhodné, že příslušnice černošského c^evních společenstvích nebo upawj'"= Rteré d0sáhlynejvyš- ______________________ mm?£Z^**<~ sfch náboženských hodností, působily převážné v beios* nebo v církvích, které založily ženy (Funk, 1996)- Jedné daišřho vývoje této jen mírné optimistické. Kromé "■o. genoer a spiritualit* dá se však, že je černošské ženské situace v následujících několika desetiletích přece 1D- GENOER a spiritualita 449 ,ného dnes více černošek uvádí, že se cítí povolány ke kariéře duchovních. Během první poloviny devadesátých let se počet černošek v seminářích téměř zdvo* násobil. Počet Afroamenčanů přijatých do teologických škol však stále tvoří pouze 8%, z čehož žen je pouze 25 %. Téměř polovina těchto studentek je navíc přijímána jen do dvouletých studijních programů. Počty ostatních lidí jiné barvy pleti než bílé jsou obdobné. Američané hispánského původu tvoří jen 2,6 % všech studujících teologických škol a Američané asijského původu tvoří 4,9 % (Bedell, 1993; Briggs, 1987: Funk, 1996). Zdá se tedy, že zatímco církve minorit sloužily a slouží jako katalyzátory společenských akcí proti rasovému útlaku, tato jejich role se bohužel nerozšířila na problém genderové nerovnosti uvnitř společnosti nebo uvnitř církevních společenství samých (Grant, 1986). Tato nerovnost postavení přesto neoslabila pouto, které ženy jiné barvy pleti než bílé cítí ke svým církvím, ani jejich aktivismus v rámci těchto komunit. Ženy z církví minorit se naopak zdráhají označit své činnosti a zájmy za feministické, neboť obecně považují feminismus za hnutí bělošek ze.středních tndi (Briggs, 1987; viz též kapitola 1). Feministické teoložky jiné barvy pleti než bite se však přece připojily k bělošským feministickým teoložkám v kritice sexis-ľoTrailCÍCh náb0Ženských a v úSilf tato náboženství depatriarchalí Z3Ver naŠ6h0 p°Jed^ní si tedy některé jejich snahy přibližme. ickA SPIRITUALITA ENSKEM»J PATRIARCHÁTU: FEMINISTI H WQf S o feministické srjlrttuain^ ^'bybytoskutečněnep^ *eté se Más; k různým věrouk'-^^"^ tohoto pojmu je slyšet pluralita hlasú-existuji někter. e am a které obhajují různé programy změny a obnovy. J6Ž feminisť,cké spirituaiistky sdílejí. N# f ^^■^svět poťJ° Znamená'2e hlavní.patrrarchalní náboženskej l^^Ä (nebo přírodu)£«0J & P^ Äk f ;;dSkě bVtost, se pak pohybují v napětí mezíte^ modelem nadvlády, PJSvS**^ 1 a- GENDER A SPIRI djjgí13 njho cyklu (např. první menstruaci, partnerské spojení nebo manželství, rodičovství, menopauzu atd.) a zároveň rozvíjí uvědomění jednotlivce, pokud jde o jeho zařazení do společenské struktury: učí jej rozpoznávat útlak a čelit mu, jednat tak, aby mu to přineslo vysvobození (Anderson a Hopkins, 1991; McPhillips, 1994; Ruether, 1988). Jedním z cílů feministické spirituality je resa/íra//zovat(znovu učinit posvátnou) každodennost, kterou patriarchální náboženské tradice označují za profánní (McPhillips, 1994). Vodpo vědi na otázku, jak tento princip realizovat, se však feministické spiritualistky rozcházejí. Některé mají pocit, že židovsko-křesťanská tradice a jiná patriarchální náboženství jsou natolik beznadějně protkány sexismem, že se rozhodly tato náboženství zcela opustit a obrátit se jiným směrem; některé k přírodě (viz Komentář 10.2 na straně 451), jiné znovu oživují praktiky čarodějek, další zase znovu objevují starobylé předbiblické tradice bohyň. Tyto prastaré duchovní tradice se vlastně stávají natolik populárními, že turistický průmysl začal nabízet poutě k svatyním starých bohyň a týdeník Publi-sher's Weekly, který monitoruje vydavatelský průmysl, uvádí, že knihy o ženské spiritualitě tvoří jeden z nejrychleji rostoucích segmentů trhu (McDonald, 1996). Zatímco některé feministické spiritualistky se přiklánějí k naprostému rozchodu sjíužia vším, co se s mužstvím ztotožňuje (např. Daly. 1978; 1984), rgnohé další syětradice otevírají jak ženám, tak mužům, neboť vycházejí z toho, že patriarchální náboženstvímghou_ utlačovat příslušníky obou pohlaví, mimo jiné prostřednictvím heterosexismu, rasismu"a třídní předpojatosti. Z tohoto hlediska mohou základ feministické spirituality poskytnout právě zkušenosti žen; prosté nahrazení mužské náboženské nadřazenosti ženskou však nabízí malý potenciál k osvobození příslušná kteréhokoliv pohlaví (Anderson a Hopkins, 1991; Erikson, 1992). Komentář 10.2 Ekofemlnismus - - Ekofemlnlsmus vznikl v sedmdesátých letech jako proud feminismu, který cti především hodnoty, jež jeho zastánkyně považují za vrozené osobnostní rysy zen -áJem o druhé, péči, jemnost a těsné spojenížen s přírodou. Jak Diamond (1992, s. 371), je to „etika a politika, jež vidí spojitost mez, nadv^ dou « ženami a nadvládou nad přírodou" (viz též Mies a Shiva, « ««»fe duchovní hnutí založené na vztahu k zemi. které se velmi bohyň. To není nijak překvapivé, neboť ~ os'avovat mnohé stránky ženské tělesnosti, zejména vsak 451 0 GENOER A SPIRITUALITA j plodnost. Klade se zde důraz na hojení, ekologickou rovnováhu, rovnost všech živých bytostí (lidských i ostatních) a na znovuzrození a obnovu (Griffin. 1995). Ekofeminismus spojuje svůj duchovní akcent s přímou politickou akcí za vytvo. ření harmoničtější, ekologicky vyváženější společnosti. Ženy jsou s ohledem na svou tělesnou stránku - jako rodičky a vychovatelky - považovány za zemi bližší. A podobně, protože byly vykořisťovány a ponižovány, chápou ženy lépe v celé Šíři vykořisťování a ponižování biosféry, jakož i vykořisťování a ponižování lidí zekonomicky nerozvinutých společností, jehož se dopouští západní imperialismus a západní ekonomické modely rozvoje (Mies a Shiva, 1993). Ženy jsou tudíž nejlépe vybaveny pro to, aby vedly ekologické hnutí a rozvíjely nehierarchickou spa lečnost založenou na úctě ke všemu živému. Aby se však mohly stát úspěšnými vůdkyněmi, musejí navázat potlačený vztah k svému tělu a objevit rozsah moci své přirozené ženskosti. Proto tedy návrat ke spiritualitě bohyň. Není jistě překvapivé, že ekofeminismus je kontroverzním hnutím, a to dokonce 1 mezi feministkami. Cení se na něm, že upozornil na nebezpečí drancování životního prostředí, aleje kritizován za to, že tradiční západní femininitu biologizuje a glorifikuje pojem univerzální ženské přirozenosti. Značný počet feministických teoreticek vidí vážné nebezpečí v ekofeminístickém zdůrazňování biologické podstaty rozdílů mezi ženami a muži. jedna feministická kritička to objasňuje takto (Biehl, 1990. s. 9, M ,Kdyz socíobiologická ospravedlnění androcentrismu skládají reprodukční roz-y o umných teorií o .ženské přirozenosti-, vlastně tím proti své vůli podp^ m n sľľľ? ČaSt° UkaZUJÍ' S6XÍStÍCké instituce * 'teológie ... Když ekofe-^mZTTrŽenSKýCh rySŮ °S0bn0Sti v nútení a sexuální biologii, -"^~h dřených muži, které ženy označují, P* běsnost tal v n3T - ^ 'mPU,S Postavit se za ženskou N*é Přirozenost^^ Z"amenal ÚZk°PľSýCh p^s tyto námitky vůči LíV^ Pľáve k jejich utlač0vání-" š*nafeministek shoduje na t U'iez rozn°dně nejsou nepodstatné, se vet- nistické spiritualitě tak k nnutíJe ^namným příspěvkem jak k ftim- bytuje další alternuj °svobo^ní utlačovaných. Za prvé ženám důstojnost- - ^nabozet«tóhftc-u...... :. sifuje tuto důstoJnost a postZeníT'' 3 to je snad důležitější, 0 S h lakt° P°da^ nava^ ' naah Utlač0-^ v r0ZV0J0Vych zemích. Ekofemi-WVVch »■« - v čemž hlavní p * / ^ ^inistkami a lidmi z r# n"n,Smu dl^ho selhával (viz kapitola ty jak jsme však již na několika místech této kapitoly zmínili, zdaleka ne všechny feministky se rozešly s židovsko-křestanskou a islámskou tradicí. Některé, často nazývané „reformistky", se místo toho rozhodly protestovat proti patriarchálním náboženským aspektům v rámci svých církví a dobýt si pro sebe zpět židovsko-křes-ťanské a islámské dějiny, jazyk, symboly a rituál (Crossette, 1996; McDonald, 1996). Judaismus, křesťanství a islám podle nich obsahují „sémě vlastní obrody", a co je ještě důležitější, „tyto feministky věří, že křesťanská církev [stejně jako židovská a muslimská obec] za obnovu stojí" (Weidman, 1984, s. 2, zdůraznila autorka). První naléhavý úkol, s nímž se feministické reformátorky musejí vyrovnat, je přejmenování určitých prvků svých náboženství, aby oslovovala ženy stejně jako muže (Chopp, 1989). To na nejzákladnější úrovni znamená zbavit mluvení o bohu a náboženskou symboliku mužských charakteristik, neužívat při řeči o bohu maskulinního On, ale třeba Ona nebo Matka, popisovat božství jako ženský i mužský princip či používat genderově inkluzivní či genderově neutrální jazyk, jako Matka a Otec nebo prostě Svaté božstvo. Jakmile si už boha nepředstavujeme výhradně jako muže, následují další kroky: znovuobjevení toho, jak k náboženskému dědictví přispěly ženy, reinterpretace Písma a posvátných textů a prozkoumání dalších dostupných svědectví. Zjedné takové pečlivé studie např. nyní víme o bohatství feminínní symboliky ve Starém zákoně i o mnohých prastarých hebrejských hrdinkách, moudrých ženách a náboženských vůdkyních; uvedli jsme již Deboru, ale byla tu i Vašti, Ester, Hulda a Beruria, abychom jmenovali aspoň několik případů (Brooten, 1982; Gendler, 1979; Pogrebin, 1992). Zmínili jsme se také o Ježíšových učednicích a jejich ústředních vedoucích rolích v raně křesťanské církvi. Femj^Gké islámské vedkyne začaly též s reinterpretacemi posvátných textů a na základě svých výzkumu dokazují, že Korán patriarchální společnost nenařizuje a že tento diktát je naopak produktem patriarchálních mužských interpretací Koránu (Ahmed. 1992; Crosse 0, 1996; Miller, 1992) - fmj Pro doplnění k novému pojmenovávání a Lcel atické reformátorky také restrukturují nábožensky ntual tak, y k -nám i k mužům. Zejména židovské feministky jsou aktivn, vj »^ ^oslužeb a obřadů pro svátky jako sabat, hagada, 1998; Brozan. 1990; Pogrebin, 1992)- r^iSSA* ^odlit^ organjzujfženské modlMbJÍ»a z ^ přrpadecn h* 0 ženách a ženském pohledu na svět (Byrne. 199U- 453 10. 'O GENDER ita TENDER A SPIRITUALITA jejich úsilí skutečné způsobilo zrněny v hlavním proud,; náboženské praxe, jako je např. přijetí genderově neutrálního jazyka jako prostředku bohoslužby (viz např. Canadian Bishops' Pastorál Team, 1989; McDonald, 1996). Náboženské reformátorky i ty, které se s patriarchální náboženskou tradicí rozešly, se však mezi sebou neshodují v otázce, zda by feministická spiritualita měla být výlučně ženskou záležitostí nebo záležitostí společnou obéma pohlavím. Někdo zastává názor, že ženy potřebují zvláštní místa a metody k uctívání, aspoň do té doby, než plné uplatní nárok na své náboženské dědictví a znovu upevní své rovnoprávné postavení i autoritu v rámci hlavních náboženství. Jiní jsou však zase znepokojeni, že feministickou spiritualitu ovládají heterosexuální bélošky, zatímco rozdílné tradice a duchovní potřeby žen a mužů jiné barvy pleti než bílé a gayů a leseb jsou stále přehlíženy. Objevují se tedy i hlasy (např. Isasi-Diaz, 1991; Mollenkott, 1991), které apelují na příslušníky těchto skupin, aby znovuobjevili nebo vytvořili náboženské tradice a rituály, které lépe vyjadřují spiritualitu jejich životní zkušenosti. Další lidé zase tvrdí, že oddělenost sama o sobě podněcuje a zachovává nerovnost a že cílem feministické spirituality by mělo být vybudování nehierarchického lidského společenství založeného na družnosti, které sjednocuje skupiny v minulost; vyloučené z hlavních církví pro své pohlaví, rasu nebo etnickou příslušnost, společenskou vrstvu nebo sexuální orientaci (Erikson, 1992; Zappone, 1991). Je rnozne, ze tato otázka je v podstatě neřešitelná, přesto však chováme nadé- e paľnľzTlľ6? " ° ^ **** ,idé k na,ezení '^pších <*st k t0mU' " -ii 22 totiž k ná— "ní-s ™* ■«* potlačením i th " náb0Ž6nský ^a™^*' k genderové rovnosti a Ir ^'^^ krok^ které byly učiněny směrem slovuje, náboženští fu^ 3 'eSeb- PFeSt0Že nekteré ženy 0rt°d°X'e ^ání, zejména pokud jde oamenta"Sté " 'Íberálním trendům skUteČně ^ »* fundamentalistické skuo 3 ľ°Vná prava pr0 sexuá'ní ^ le získaly zastoupení neien ^ Zaktivizovaly i politicky, aby pro své pos«>-ké^Pmyaskupin J Vnabože"ském. ale i občanském právu. Feministicko ^blové. které je třeba ľlľ-^ 9,6Seb^ ^le více zpodobte no*" V toaeli náboženskévedtT' * nÍk0" J3k° ^ 23 větší svobodu a v* ^°^'beZpečnos,Vislá^ tvrdí. že ortodoxie je jednotící síla. zásadní p* ^imiS^Í^^ nár°dy 3 -k°-CJe zničit. Ve SP* •*» fundamentalistů vybíZejí své stoupence, aby 10. GENDER A SPlB"TUAl"' vili národ infekce homosexuálního způsobu života" (dle Liston. 1998. s. A2). Základním poselstvím vyplývajícím z těchto skutečností tedy snad je, že budou-li feministické spiritualistky a spiritualisté - ženy i muži, homosexuálové i heterosexuálové, všechny rasy a etnika i společenské vrstvy je možné dosáhnout více, než půjde-li každá z těchto skupin svou vlastní cestou. Klíčové pojmy čarodějnictví (čarodéjství) prírodní praktiky s náboženským významem, vykonávané zpravidla ženami; zahrnuje lidové kouzelnictví a léčitelství, jakož i znalost zemědělství, keramického řemesla, metalurgie a astrologie ekofemlnismus nnutí feministické spirituality založené na vztahu k zemi. které vyzdvihuje těsné spojení žen s přírodou a vidí příčinný vztah mezi nadvládou nad ženami a nadvládou nad přírodou feministická spiritualita náboženské hnutí obsahující různé složky různých způsobů víry a programů změny, jež je však jednotné v odmítání dualismu charakteristického pro tradiční patriarchální náboženství; dualismus je nahrazen hlavni myšlenkou sjednocení ducha a přírody a zásadou, že zdrojem spirituality je lidská zkušenost fundamentalismus náboženská orientace, které odsuzuje sekulární modernitu a pokouší se obnovit tradiční spiritualitu selektivním vybíráním dogmat, pojetí víry a praxe z posvátné minulosti Qur'an (nebo Quran. česká transkripce Korán) kniha posvátných textů, kterou muslimové vnímají jako zjevení seslaná Alláhem Muhammadovi; muslimové jej chápou doslovné jako boa slovo religiozita míra oddanosti jedince nebo skupiny určitému náboženskému věroučnému systému talmud základní náboženská autorita pro tradiční judaismus ženské církevní hnuti koalice skupin feministických křesťanek, která předkládá feministickou kr.t. ku tradičního křesťanství a zároveň svému členstvu poskytuje alternativní rituály zaměřené naženu a alternativní formy uctívaní Doporučená literatura Aoler, R.: Engendering Judaism. Jewish Publication Society. New Vork 1998. CoMsroo, G. D, Unrepentent. self-affirming. prachcng: Leshian/hrsetual/gay peopie wrthln ego- nized religions. Continuum, New York 1996. <*««mi. s, Women and fundamentem: Mam and Chňstianity. Garlano. M, Hico£NBOnuM. E. B, Righteous d.scontent: Tne women* movement and tne Black Bapvst Cambndge 1993- |)n|ve(si(y p,MS. New E- b.: Righteous discontent. .— . Harvard University Press. Cambridge 1993 Kaufman, d. r.: Rachels daughters: Newly Orthodox Jewis, E. (Ed!): ItLund: Women sndwitchcraft in ^^^^^^^^ ^«1. s. S.: Pnestess. mother, sacred sister. Religions dominatedbywome New York 1994. ^námky ^ „^„bou i něho nebytí Pronásledování za čarodéjství však zcela neunikli ani muži. Doko> v ^ ^ ^ ^ ch™énl ani domínikáni. Např. Giordano Bruno, dominikánsky i" ' jcjsmus. pr«ože k obhajobě Koperníkovy teorie sluneční soustavy používal magi snu 455 ^0. GENOER A SPIRITUALITA ÍÉ,I0MWnídoby napovídají, že se Vatikán možná za pronásledováni Čarodejníc a hereufc *k0u církvi verejné omluví. Vatikán pozval učence, kteří studoval, protireformaci, aby pod* a o roli církve v tomto pronásledování, a pripustil možnost, že toto pronásledování bude z*. nuI0 do kajícného ritu plánovaného na březen 2000 (Johnston. 1998). >Čtvrté kongregace, rekonstrukcionistický judaismus (fleconstrí/cl/onřsf Judaism), byla ústavem v šedesátých letech. Odmítá všechna dogmata tradičního judaismu včetně tóry a talmudu; bibllc-ké p/lbéhy považuje za mýty. Namísto toho /důra/huje humanistické hodnoty a kulturní dědictví Jufo. ••■ tomu. Rékortttrukcionisticky judaismus |e silné rovnostářský a dovoluje plnou účast Žen; 88120% rekonstrukcionistických rabínů |sou ženy. Je to však nový proud, takže je ve srovnáni s ostatními třemi židovskými vyznáními dosud malý (Carmody, 1989). 4 ie zajímavé. že zatímco mezi reformními l konzervativními rabíny roste ochota celebrovat u svazků partnerů stejného pohlaví, stéle se zdráhají celebrovat u mezicírkevních sňatků. Jeden nedávný průzkum mezi rabíny např. zjistil, íe žádný z ortodoxních nebo konzervativních rabínů necelebroval u mezi-církevního sňatku, i když 11 % ortodoxních rabínů a 32 % konzervativních uvedlo, že odkázali péry různého vyznáni na jiné rabíny, kteří je oddají. Je příznačná. Ze póry různého vy/nání oddávalo vfce reformních a rckonsirukcionlstických rabínů; 36 % reformních a 62 % rekonstrukclonlstlckých rabínů celebrovalo u mezicírkevních sňatků; 69 % reformních rabínů a 100 % rckonslrukcionistlckýen rabínů uvedlo, z© také odkazovali páry různého vyznání na jinč rabíny, kteří je oddají (Niebuhr. 1997). Tento přetrvávající odpor proti spojnní lidi různých vyznání připomíná historka, kterou nám nedávno vyprávéla jedna přítelkyné. židovská lesba. Když své matce přivedla představit svou novou přítcf kynl, která byla náhodou katolička, motka se jl zeptala: „Copak jsi nebyla schopná najit si néjakw spořádanou židovku?" 1 Když so v r. 1996 dostalo v Afghánistánu k moci hnutí Tállban, nová vláda okamžité nařídila véem ženám pardu. Dívkám bylo znemožnéno chodit do äkoly a ženy přes noc ztratily svá zamestnaní, erda přinesla kruté útrapy zejména vdovám, protože mnohé svým rodinám zajišťovaly jediný zdroj p ot bľi ľTV; °dhadl"e 86'íe V důsledku vSlk* 8 Sovětským svazem a povstání Dřin sľ'ľ Ved°né mu£"a"e<""* 1« "y"' v Afghánistánu 25 000 až 30 000 vdov. P.vda ^ «v„ib1ZlTlt™ °byValelS,VU A,"h»"'»«*n«. P"**, vétslna učitelek a zdravotních p* 'V « vře o Í m" **" mUÍŮ' 8b' ""n» ^ "P* v tách školách, které z6ste "WO n ž lo ni8 ľ?00"1'6 t,Pl l8k0VÍm "^^tatkem personálu, Ze vládním úředníkům v ^inlsunujsou ľn Dľľľ m* za to' že ™ kole po stezce používané mu* »*«ho přízného v AllLľl ľV' P°kUd °PUStl dŮm boz manžela nebo nékterého iw* «"•«* v b,k,n4ch [ 1.1 0rľľ1996 6tyít ŽCny aokonce ^ Wy* se objevily na 'SWInínoMWaitaoi, A«*<* Sklrt8M996) V** nebo ,e(Dy. Tato ZHS^^ P°J'5ténI °™°«><" svých zamestnanou, kteří J«»u ÍJ ^ľt«k*porior&Bny MPUMIcka církev a Jiné skupiny náboženské Nové P«™ i0ntaci fen (viz " ""^'z" «C. která ni«„ ----J snupiny náboženské nu™ r <*1*1Z , ,,VH'v'n,l'»'^ép,oľr ' r°lfl odh"» S«J' homosexuální orle* 10. gender 11 . GENDER A ZDRAVÍ Zdravotní péče a zejména přístup k ní jsou od osmdesátých let klíčovými prioritami v celostátním měřítku. V průběhu osmdesátých let rostly náklady na zdravotní péči v průměru o 8,3 % za rok (ve srovnání s průměrným nárůstem všech položek Indexu spotřebitelských cen (Consumer Price Index, CPI) o 5,6 % ; tím se pro široké vrstvy obyvatelstva ve Spojených státech stala daleko hůře dostupnou. V roce 1989 nemělo zdravotní pojištění 15,7 % obyvatelstva Spojených států (34,1 milionu lidí) (U. S. Department of Commerce, Bureau of the Census, 1997; U. S. Department of Health and Human Services, 1991). V první polovině devadesátých let klesal průměrný roční nárůst nákladů na zdravotní péči postupné až na 4,5 % v r. 1995, což bylo o 1,7 % víc, než byl průměrný roční nárůst všech položek na CPI. Dostupnost zdravotní péče se presto nezlepšila: v r. 1995 bylo 16,5 % obyvatelstva Spojených států (39,1 milionu lidí) bez zdravotního pojištění (U. S. Department of Commerce, Bureau of the Census, 1997; U. S. Department of Health and Human Services, 1997). Spolu s rostoucí nedostupností zdravotní péče pro určité části obyvatelstva rostl zájem o to, jak složení stravy a životní styl ovlivňují zdraví. Na zjištění, že složení stravy, telesné cvičenia další aspekty individuálního životního stylu působí na lidské zdraví, reagovalo mnoho Američanek a Američanů tím, že přestali kouřit, začali jíst nízkotučné potraviny s vysokým obsahem vláknin a utrácet miliony dolarů za členství ve zdravotních klubech a sportovní vybavení. Důležité však je, íe nepojlštěné osoby mají jen velmi málo společného s osobami pojištěnými. Asi 3 4 % nepojištěných tvoří děti do patnácti let žijící s rodičem, který je buď nezaměstnaný, nebo pracuje na půl úvazku ČI na celý úvazek v podniku, který neposkytuje žádné zdravotní pojištění. Vlastné víc než devět z deseti dét. bez zdravotního pojištění bydlí s nejméně jedním zaměstnaným rodičem. Počet pracúcich, kterým zaměstnavatelé poskytují zdravotní pojištění, klesá od roku 1982 (cni -ren's Defense Fund, 1991; 1998; U. S. Department of Health and Hum*, Sa£ <*s. 1997). Více než 61 % nepojištěných má roční rodinný P^"^^ - - 000 dolarů ročné. A témer eo » dolarů; více než třetina má příjmy nižší než 14 "u^~parWient of Health and •^pojištěných tvoří lidé jiné barvy pletl než bílé ■ : sp0,kir tvoří Human Services, 1997). Naproti tomu „osazens; ^ prúměr. ""idu aervices, íayrj. iian1"" ovskými Převážné většiny bílé obyvatelstvo se stfeá°**l ňvfia{l "ými ročními příjmy, věkově mezi pěta tomographics and Lifestyles, 1994). °ENDEH A ZDRAVÍ 4s7 Stručně řečeno, i když výzkum prokázal přímou souvislost mezi složením stra-vy životním stylem a zdravím, pro určité lidí je složení jídelníčku a způsob života daleko méně věcí volby. Autorky a autoři takto zaměřených studií zjistili, že i když začnou chudí Američané a Američanky cvičit, zlepší své stravovací návyky a omezí kouření a pití, nezlepší se jejich zdraví nijak podstatně, neboť tyto faktory pře, stavují pouze 13 % rozdílů mezi údaji o úmrtnosti chudého obyvatelstva a obyvatelstva majetnějšího. Badatelky a badatelé tvrdí, že zdravotní stav chudýchje_ nejvíce ovlivněn nedostatkem lékařské péče, stresem způsobeným chudobo^ prací v nebezpečných podmínkách a bydlením v nevyhovujících bytech a znečištěném prostředí (Lantz et al., 1998). Jinými slovy, kromě složení stravy a životního stylu ovlivňuje lidské zdraví a dostupnost zdravotní péče do značné míry také mnoho faktorů, které může dotyčná osoba ovlivnit jen nepatrně: jde především o příslušnost ke společenské vrstvě, příslušnost rasovou a etnickou, věk, a jak uvidíme v této kapitole, také pohlaví. V této kapitole se zamyslíme nad tím, jak pohlaví a genderové vztahy ovlivňují zdravotní stav a jak na sebe vzájemně působí s ostatními faktory - příslušností k určité společenské vrstvě, rase, etnické či věkové skupině a sexuální orientací - nejen při formování zdravotního stavu, ale také vztahu mezi lékařkou či lékařem a nemocnými a způsobu, jakým je s pacientkou či pacientem v rámci systé mu zdravotní péče zacházeno. Je však nutné mít na paměti, že když hovoříme o zdraví, hovoříme o něčem víc nezo pouhé absenci nemoci. Jak nám sdělila Světová zdravotnická organizace a sľi'e^tZdľaVÍ má mn°h0 9Spektů- Je to „stav naprosté tělesné, duševní bp y ľoľh°ľy"' P°diVeJme 56 nejprve na hlesne, v druhé části P0'VSePakbUdemevě^ otázce zdraví duševního 11.1 GENOER A. ÚMRTNOST m0Žné Jeden i nejstabrtnějších rozdílů projevujících se mezi pohlavími, které ^ pozorovat v současných průmyslově vyspělých společnostech, je. ze • jélko1' měrně déle než muži (k diskusi o vztahu mezi pohlavím a předpokládanou ^ iwota v rozvojových zemích viz Komentář 11.1 na straně 4-60). Když me na Tabulku ll.l. na straně 461, zjistíme, že co se týče předpoklá e(T)érnl života žen í mužů, jsou na tom Spojené státy ve srovnání s mnoha jiný"11 ^ )gti relativně špatně. ^PíedpoWádanou délkou ilvota se rozumí průměrný P° 458 jehož se může jedinec dožít od určitého věku nebo od narozeno. Spojené státy jsou devatenácté v tabulce délky života žen a třiadvacáté v případě mužů. (Od osmdesátých let se situace ve Spojených státech zhoršuje.) Ve všech uvedených zemích je však předpokládaná délka života delší u žen než u mužů. Rozdíl mezi muži a ženami je nejmenší na Kubě, ale i tam tvoří téměř čtyři roky. Tabulka 11.2 na straně 462 ukazuje, že i když se v průběhu posledních desetiletí prodloužila předpokládaná délka života u obou pohlaví, náskok žen významné rostl od přelomu 19. a 20. století do r. 1975. Například ve Spojených státech byl rozdíl mezi předpokládanou délkou života mužů a žen v roce 1900 pouhé dva roky. Do roku 1970 se rozdíl v předpokládané délce života mezi pohlavími zvýšil na 7,7 roku. Od r. 1975 se rozdíl začal snižovat, v r. 1995 byl však stále výrazný: 6,4 roku (U. S. Department of Health and Human Services, 1997). V Tabulce 11.2 je rovněž patrná důsledná rasová nerovnost v oblasti předpokládané délky života. U bělošské populace je předpokládaná délka života téměř o 7 let vyšší než u afroamerické populace. Předpokládaná délka života Afroame-ričanů byla totiž v r. 1995 jen nepatrně vyšší než u bélochů v r. 1940. Podobně byla předpokládaná délka života Afroameričanek v r. 1995 jen o něco málo vyšší než u bělošek v r. 1950. Genderový rozdíl v předpokládané délce života se u afro-amerického obyvatelstva nezmenšil tolik jako u bělošského obyvatelstva, což nazna čuje, že v otázce předpokládané délky života je ve Spojených státech rasa významnějším faktorem než pohlaví. Významný rozdíl mezi pohlavími přetrvává nicméně nezávisle na rase.1 Vysvětlit rozdíl mezi pohlavími v předpokládané délce života se pokoušelo mnoho teorií. Alespoň částečně je tento rozdíl způsoben biologickými faktory. Roli tu hraje například genetika. Jak jsme se dozvěděli v kapitole 2, lidé mají třiadvacet paru chromozomů, z nichž jeden určuje pohlaví. Jde-li o muže, jsou jeho pohlavn. chromozomy XY; žena má dva chromozomy X. Vědecká obec ví, že chromozom, Všivíce genetických informací než V, a to včetně poruch, které mohou ves.tele* rojeným s chromozomem X, zdá se, žej.m sp.se pm ^ ^ *e u zeny projevila většina geneticky podmíněných poruch, ve*ss P '*obaXchromozomydefektní;jin^ - ip to iediný chromozom X, který tl(*y Podmíněné onemocnění neodvrátí, protože je j ^ ..„„„^„rtěho- 1Uie'u*"' romozom Xje defektnf. gene-tftten poškozený. Na druhé straně muž, jehož chromo mozom x který "raľs^ovo-ných ukončení téh. Předpokládá se. že toto vysvětluje vysši P°<= 459 1 1 . GENDER A Z rjpAV' 11' GENDER A ZDRAVl tenství mužských embryí a vyšší poměr novorozeneckých a kojeneckých úmrtí chlapců ve srovnání s děvčaty (106:100) (Holden. 1987; Stillion, 1995). K roz-dílu v předpokládané délce života přispívají rovněž hormonální rozdíly mezi pohla-vími. Zdá se, že především ženské pohlavní hormony, estrogeny. chrání ženy do jisté míry před srdečními onemocněními, které jsou hlavní příčinou úmrtí ve Sr* jených státech (Waldron, 1995). Komentář 11.1 Pohlaví a předpokládaná délka života v ekonomicky nerozvinutých zemích V ekonomicky nerozvinutých zemích je předpokládaná délka života obecné značně nižší, než je tomu v rozvinutých a průmyslově vyspělých zemích, a rozdíl mezi předpokládanou délkou života u mužů a u žen je menší. V nerozvinutých zemích s nízkým domácím produktem (kromě Číny a Indie) je průměrná předpokládaná délka života padesát čtyři let u mužů a padesát šest let u žen, zatímco v zemích s vysokým domácím produktem (průmyslově vyspělých zemích) je to sedmdesát tři u mužů a sedmdesát devět u žen (World Bank, 1996). V zemích s nízkým domácím produktem souvisí rozdíly mezi pohlavími v předpokládané délce života s genderovými normami a rovněž s feminizací chudoby v těchto zemích. To samozřejmé neznamená, že muži v nerozvinutých zemích nejsou chudí; chudoba se v těchto zemích dotýká životů mužů stejně jako životů žen. Ale ja* upozorňuje Doyal (1990b, s. 509), „s důsledky chudoby se v rámci rodinného života potýkají především ženy" ato ovlivňuje předpokládanou délku jejich života .jejich celkový zdravotní stav. nasíľr6 ? naPfíWad' * Ž6ny V zemích s ^ "m**., produktem mají z aľena aj'Sť0Vaní ^ V°dy a ^ ^ celou rodinu. To většinou tě kľ K,ZaľUSeií Zd°,áVat d'0Uhé ÚS6ky pěšk* a "o." Většinou na hlavě) SlSSí? V *"* " ^ nemluvňata či malé děti. ženy se * takéhozemědě, Pr°, SV0U r°dÍnU' VětŠ'noU Panictvím samo*** to fc '' SP °Ze maií málokdy k dispozici modernítechnologii- nastroja, např ľ,ľľ " P'0diny ručně nebů P°mocí - r£Z~yk « a,., 1997). obilí je nutno o*** "»* Pf, varen; jsou iL Uvá mnoh° "odin a je velmi tělesně nama- Í^Cľ? **" kouře z hořícího dg TABULKA li-1 Předpokládaná délka života při ných zboú*^___ narození podle pohlaví u vybra- ného Pmio- ""Y wstavc m»i ^biologických paliv ím ■ ----------wuw*nW.™»: Va »«* ^vním Mrojem * -obyt*, trus. „výpary z bio|ogicKého P# nt VZduchu v lačnostech a výzkumy ukazuj'. Země japonsko Francie Švýcarsko Kanada Švédsko Austrálie Španělsko Norsko Nizozemí Itálie Řecko Finsko Anglie a Wales Rakousko Německo Nový Zéland Portoriko Singapur Spojené státy Severní Irsko Izrael Irsko Portugalsko Dánsko Kostarika Slovensko Skotsko Kuba česká republika Polsko Předpokládaná délka života u žen (v letech) 83,1 82.3 81.7 81.4 80.8 80,8 80,7 80.5 80,5 80.5 80.4 79.6 79.5 79,5 79.3 79,2 78,9 78,9 78.8 78.7 78,5 78,2 77.9 77.9 77.8 77.7 77.4 76.8 76.5 76,0 Předpokládaná délka života u mužů (v letech) 76,5 73.8 75,0 74.9 75.5 74,7 73,4 74.2 74.3 73.7 75.0 72.1 73,9 72,9 72.8 72,8 69.6 73.2 72.2 72.7 74,7 72,6 70.6 72.7 73.3 69.7 71.7 72.* 69.3 67.4 and Human Services, £997, s, 106-W7- GENDER A ZOBA * Údaje se týkají období 1990-1993. Pramen: U.S. DepartmentotHealth - - a znečíštujících látek než M kuchařky v takovém prostředí vdechujr více kouře i ^ obyvatelstvo neznečištěnějších měst' (Doyal'.199.°^^e života mezi pohlavími K rozdílům ve zdravotním stavu a předpokládané ,ečnostech zaka- tfispívají také různé zvyky a obyčeje. Například v někte G£N0ER A ZDRAVÍ TABULKA 112 předpokládaná délka života při narození podle pohlaví a rasy, i____ Všechny Bělošské černošské rasy obyvatelstvo obyvatelstvo* Rok Muži Ženy Muži Ženy Muži Ženy 1900 46.3 48,3 46,6 48.7 32,5 33,5 1920 53,6 54,6 54,4 55.6 45,5 45,2 1930 58,1 61,6 59,7 63,5 47,3 49,2 1940 60,8 65,2 62,1 66,6 51,5 54,9 1950 65,6 71,1 66.5 72,2 58,9 62,7 1950 66,6 73,1 67,4 74,1 60,7 65,9 1970 67,1 74,7 68.0 75,6 60.0 68,3 1975 68,8 76,6 69,5 77,3 62,4 71,3 1980 70.0 77,4 70,7 78,1 63,8 72,5 1985 71,1 78,2 71,8 78,7 65,0 73,4 1990 71,8 78,8 72,7 79,4 64,5 73,6 1995 72,5 78,9 73,4 79,6 65,2 73,9 * Údaje z let 1920,1930 a 1940 zahrnuji kromě černošského obyvatelstva i další obyvatelstvo jme barvy pleti než Sil é. Prameny, u. S. Department of Commerce, 1987, s. 69; 1990. s. 72; U. S. Department of Heal* and Human Services, 1986, s. 84; 1993. s. 44; 1997, s. šijí morální a náboženské předpisy ženám, aby byly spatřeny při stolici, takže musejí cekat až do setmění, aby se mohly vyprázdnit. To však může způsobovat zácpu a dalsi střevní potíže a zároveň to zvyšuje nebezpečí přepadení. V mnoha zemích «J* zvyky rozdělování jídla, aby ženy a děti jedly méně než muži. Co se & dosoľUr!aPCÍ ŽÍVSni VětŠÍn°U lépe než dívkv. což snižuje šance dívek dožít se moCže "T6™05* dos^ Jedí často nejdřív muži; teprve když skon* * svět e Zľ POdVýŽIVy ^ me2Í d0Spě,Vmi ™ži (D°Val- 1990b)- * cim produktem t.-* ^ Že v ně^rých zemích s nízkým don* m - p^S"68 3 Nepál- i- -dny v Predpow^ ž'vota me7pohlavímioBan&la< 11 ■ GENDER A ZORAVI muži ženy 1 052,2 367,7 905,2 342,8 267,9 99,2 51,9 22,7 238,9 110,1 26,6 17,8 25,9 10,4 16,1 4,6 26,3 10,0 70.0 1,9 147.1 24,8 59.8 16,6 25.3 9.7 12.9 4,6 70.7 3,0 13,0 2,8 21.3 2,7 ženy 578.8 542,1 165.3 39,9 135,3 12.2 13.5 6,6 26.9 17.3 36,7 20.1 8,5 2,1 13.4 4.4 5.5 services. 1996*110-111. 463 I ;znamné komponenty genderového rozdílu v otázce předpokládané délky % ta: jde o rozdíly v chování mezi pohlavími. Konkrétně můžeme vypozorovat vztah mezi předpokládanou délkou života a konformitou k tradičním genderovým stereotypům. Abychom tomu lépe porozuměli, podívejme se na různé příčiny úmrt-nosti žen a mužů. (Úmrtnost je počet úmrtí úměrně k dané populaci.) Tabulka 11.3 ukazuje různé příčiny úmrtnosti podle pohlaví a rasy. Podívejme se na některé z nich podrobněji. 11.1.1 Srdeční onemocnění Úmrtnost na srdeční onemocnění je přibližně o 84 % vyšší u mužů než u žen. Nej-vyšší měrou k celkově vyšší úmrtnosti mužů přispívá totiž koronárni srdeční onemocnění (onemocnění věnčitých tepen), které zahrnuje také infarkty (Waldron, 1995). Co je příčinou tohoto konkrétního rozdílu v úmrtností mezi pohlavími? Vedkyne a vědci objevili několik faktorů týkajících se chování a kultury, které k tomuto stavu přispívají. Za prvé; víc mužů než žen kouří a u mužů existuje vyšší pravděpodobnost, že budou silní kuřáci, než u žen. Bylo prokázáno, že kouření cigaret způsobuje a zhoršuje srdeční onemocnění. Odhaduje se, že asi třetinu rozdílů v úmrtnosti na srdeční onemocnění mezi pohlavími lze vysvětlit rozdíly mezi pohlavími v otázce kouření (Waldron, 1995). Rozdíly mezi pohlavími, pokud jde o kouření, se však od roku 1940 snižují; více žen začalo kouřit a více mužů než žen kouřit přestává. Nežádoucí účinky kouření na lidské zdraví se projevují s časovým odstupem, tj. dlouho pote co dotyčná osoba kouřit začala, a to se týká rovněž úmrtnosti na srdeč-ľdľsatľ0 -e ľ"' h,3Vní dŮV°d' Pľ0Č 56 také lenost. ^ ve čtyřicátých, nedľv ato ***** ***to ^ ^ P-jeviia až poměrně ľľ: ľ Pľ.edeVŠÍm 2menš-- -zdílu mezi pohlavími v úmrtnosti na srdec- ni nemoci když se úm poniavimi v úmrtnosti na =— ! " mužů iTľ0'1 ^ lrdeČní 0nem<*nění v průběhu posledního desfr tiletí snížila u mužů i u žen, u mužů bylo toto snížení výraznější"než u žen 0"^ etal., 1995; Waldron, 1995). Ačkoliv kouření cigaret hraje zřejmě významnou roli v rozdílu mezi pohlavími v ú)l£ nost, na srdeční choroby, přispívají k němu i další aspekty, neboť podstatný «** existuje i mezi nekuřáky. Dalším faktorem, který podle některých badatelů a W#> ótt TÍ" r°2dÍ,U ' Ůmrtn°Sti 03 Srde6n' ^zi pohlavími, je větší n^V Ch°VánÍ ri*k° koronárních onemocnění (C***' Prone Sehavlour Pattern), který mnozí nazývají osobnost typu A. Výzkum uK** * 4B4 jedinci typu A jsou dvakrát náchylnější k infarktu než uvolněnější osobnosti typu B, a to bez ohledu na to, jestli kouří nebo ne. Je zajímavé, že charakteristika typu A odpovídá tradiční charakteristice maskulinity: soutěživost, netrpělivost, ambicióznost, agresivita a nedostatek citovosti (Helgeson, 1995; Spielberger a London, 1985). Není proto překvapující, že výzkum prokázal, že zdravotní stav koronárních pacientů, kteří vykazují silné či extrémní projevy maskulinity v negativním slova smyslu, je horší než u ostatních koronárních pacientů (Helgeson, 1995). Další konfigurace osobnostních rysů, která začala být poslední dobou spojována s koronárními srdečními onemocněními, je tzv. osobnost typu D (Lesperance aFrasure-Smith, 1996). Osobnost typu D, tradičně popisovaná jako „silná a tichá", má potíže s vyjadřováním negativních emocí. Pro tento typ osobnosti je typické skrývat své pocity a považovat hovor o vlastních starostech za projev slabosti. Výzkum ukazuje, že tento typ osobnosti se vyskytuje častěji u mužů než u žen a jeho charakteristika je shodná s charakteristikou tradiční maskulinity. Muži odhalují své potřeby a pocity zranitelnosti méně než ženy (Helgeson, 1995). Výzkum skutečně naznačuje, že u osobností typu D je zvýšené riziko infarktů; tento osobnostní typ vykazuje rovněž nižší procento vyléčených po infarktu (Lesperance a Fra-sure-Smith, 1996). jsobnostního typu A a D jsou užitečné, neboť tradiční maskujinnffinderové rolena. ích studií s různorodými skupinami zkoumaných :hopit vztah mezi genderovými rolemi a srdec-starších studií pracovala se Výsledky zkoumání týkajícího se os ukazují zhoubný vliv, který májJodYžování zdraví mužů,. Je však třeba dalších subjektů, aby bylo možno lépe pocf n|mi onemocněními, především proto, že většina vzorky bělošské populace a byla někdy ovlivněna stereotypy. Starší zprávy napn-k|ad charakterizovaly srdeční onemocnění jako zdravotní problém vedoucích pracovníků, nemoc typickou pro střední a vyšší třídy nebo, jak to někteří formulo vali' Jako „nemoc z nadbytku", která postihuje především úspěšné, pracovně vytížené či Přetížené představitele svobodných povolání-muže. kteří se snažili .udržet krok s ostatním,- a dotáhnout to co nejdál. Podle této teorie bylo riziko nižší pro del-níkV a ženy v domácnosti, protože byli údajně vystaveni menším tlakům, ačkoli se Předpokládalo, že počet žen trpících srdečními chorobami poroste, az zeny prosou ve vetšf mfře na trn práce (Enrenreich, 1983, House. 1986). Takové předpoklady však neberou v úvahu závažné stresové faktory, kterým JS0" vystaveny dělnice a dělníci: zrychlování výroby, maíá nebo žádna pravomoc V ramci pracovní činnosti a nízké odměny. Tyto faktory jsou možná částečné zod- 45 S 1 1 . GENDER A Z DPA*' 11- BENDER A ZDRAVÍ povědné za vyšší procento úmrtnosti mezi afroamenckou populací, která je jako skupina nedostatečně zastoupena v úřednických povoláních a nadprůměrně 2ast0l> pena mezi nekvalifikovanou dělnickou vrstvou. Mnoho zaměstnání, v nichž prevládaj ženy, především v sektoru služeb, může být považováno za vysoce stresové ze ste} ných důvodů (LaCroix a Haynes, 1987). Pacientky po infarktu vypovídají, že zažily více stresujících událostí, než udávají pacienti po infarktu (Helgeson, 1990). Jedna nedávná studie prokázala silnou vzájemnou souvislost mezi bydlením ve čtvrti se silnou koncentrací domácností žen samoživitelek a úmrtností žen na srdeční onemocnění (LeClere et al., 1998). Chudoba může být zjevně hlavním faktorem, který k tomuto stavu přispívá, neboť v takových čtvrtích bývá nižší průměrný příjem než ve čtvrtích, kde převládají domácnosti vedené muži (viz kapitola 6), Výzkum nicméně ukázal, že v případě starších žen tento poměr platí, i když se vezme v úvahu chudoba. Tato zjištění ukazují, že takové čtvrti mohou být více stresujícím prostředím pro starší ženy, možná proto, že nenacházejí sociální zázemí; mladé svobodné matky musí totiž věnovat většinu svého času, pokud ne všechen, zabezpečování základních potřeb svých rodin. Existuje rovněž názor, že tradiční role ženy jako tvůrkyně domova může být značne stresující(Doyle, i990a). Je zaj(mavéi fe .{ se íaměstnané ženy mus(vy^ navát s dvojnásobnou zátěží stresu - pracovními povinnostmi a péčí o domov a rodh ženľkf ^ ^ náchylněJší k* koronárním srdečním onemocněním než ce naoŕľľľ" " d0máCn0Stí-Některé studie naznačují, že tomu může být dokon-zaměstntníÍ" ^ ^ *ou <*ecně dravější než ženy t* ' najednou ľcľ ' ZaměStnané ^ ™* Psinou plnit několik rol: LaC^xaHayneľľQSRľnkyně• manŽe,kv a tvůrkvně d°m°Va' ynes 11987, s. 103) J -je rcjej^^zaměstnánf nejsilnějšjmjojeláiěB (is^o zdraví u žen- ikdv? * nl7SS^nlkuŠh r nen')aSné Pr°6' °pět bv bv|° ^ Provést Ví°e ^ lanísnízkOUpresťlžíaženyvndyrovnat ženy vykonávající špatně placená P"^ 'ole^olakové(Ba Placených pracovních místech s vysokou pr* 'faaotyčné role může být důležitější než pine"' Tnetta Baruch ^ důležitější t.w J^um rozdílů meZi pohiLl*98^ Messias e* al;, 1997). Rovněž je sp"' hlubší nutný -ozcí^^^^Uooioekoľ ^ V6d0Ucími Pracovníky ČÍ PraC°í ne^éstnanÝch mu^a dívaní zdravotnických služeb u r*** flsa GENOER A Z[ I když je úmrtnost na srdeční onemocnění u žen nižší než u mužů, jsou srdeční onemocnění i u žen stále primární příčinou úmrtí. Pokud vezmeme v úvahu i věk, umírá na srdeční onemocnění a s nimi spojené poruchy dokonce více žen než mužů. V roce 1995 například zemřelo na srdeční onemocnění 374 849 žen ve srovnání s 362 714 muži (U. S. Department of Health and Human Services, 1997; viz rovněž Wenger, 1997). I když jsou infarkty dost řídké u žen před menopauzou mladších padesáti let, počet infarktů u žen po menopauze rychle roste a brzy se vyrovná poměru infarktů u mužů starších padesáti let. Zdá se tedy, že u žen se srdeční choroba rozvíjí podobně rychle jako u mužů, ale o šest až deset let později v průběhu života, a že příznaky srdečního onemocnění u žen se mohou vyvijet podle jiného vzorce než u mužů (Henig, 1993). Ženy rovněž tvoří dvě třetiny osob trpících srdečním onemocněním nazývaným syndrom X. Syndrom X je zřejmě způsoben hyper-senzitivitou v nervech vedoucích do srdce, jícnu a hrudi, aleje to stále problém, kterému málo rozumíme a o kterém existuje jen málo studií (Cannon, 1993). Některé vědkyně a vědci tvrdí, že o srdečních onemocněních u žen se toho ví daleko méně, protože studie srdečních onemocnění se až donedávna soustřeďovaly výhradně na muže; to možná vedlo k chybnému zobecňování výsledků získaných výzkumem jednoho pohlaví na pohlaví obě a podpořilo nesprávný názor, že u žen je srdeční onemocnění a jeho následky nepravděpodobné (Nechas a Foley, 1994). Když se na chvílí vrátíme k Tabulce 11.3, vidíme, že úmrtnost afroamerických mužů a žen na srdeční onemocnění je značně vyšší než u bělošské populace, i když u afroamerických žen je tato úmrtnost stále mnohem nižší než u afroamerických mužů. U Afro američanek a Afroameričanů existuje dvacetkrát vyšší pravděpodobnost náchylnosti k vysokému krevnímu tlaku než u bělošského obyvatelstva, což je stav, který Přispívá k výskytu srdečních onemocnění (viz však Gillum et al., 1997). Výzkum prokázal u Afroameričanů a Afroameričanek souvislost mezi zvýšeným krevním tlakem a stresem plynoucím z rasové diskriminace v každodenním životě. Jedna studie dokon- -ovlivňuje krevní tlak ve stejné ci « ukázala, že stres působený rasovou diskriminaci ^ ^ a sodfku (Kre, ger a Sidney. 1996; viz také Armstead et al., 1989; Klag větší míře než kouření, nedostatek pohybu a strava s I- ^ ^ ^,g y gfra -- o 40% menší^ pravděpodobnost, amerického obývateIstvazjistěno srdeční onemocněni, je anÉJopIastiku, jento stáže dotyčný nebo dotyčná podstoupí operaci by-passu n kardi0|Ogů a kardio-l'stický údaj je někdy interpretován jako projev rasismu. g ^^skýtni lc** jsou běloši a bělošky; možná nedokážou us[ Pacientkami a pacienty a ti k nim jen těžko 11- GENDER A ZORAVÍ získají důvěru (Haney. 1996a)- 467 Ke vztahu mezi lékaři a pacienty se zanedlouho podrobněji vrátíme; nej^ se však zaměříme na genderový rozdíl v úmrtnosti způsobené jinými příčinami. 11.1.2 Rakovina Úmrtnost na rakovinu je o více než 58 % vyšší u mužů než u žen, s výjimkou rakoviny prsu. prostaty a dalších druhů rakoviny specifické pro určité pohlaví (rapi. rakoviny vaječníku) (U. S. Department of Health and Human Services, 1997). Ktoiw to rozdílu opět přispívají kuřácké návyky u mužů. Jak užjsme poznamenali, v minulosti kouřilo více mužů než žen a kuřácké návyky u mužů představují větší riziko než u žen (např. to, že muži vykouří víc z každé cigarety, kterou si zapálí) (Waldron, 1995). Uvedli jsme však také, že v posledních letech přestalo kouřit více mužů než žen. Stejné jako u koronárního srdečního onemocnění se genderový rozdíl v úmrtnosti na rakovinu plic zmenšuje, protože jsme svědky zhoubných následků kouření pro ženy, které začaly kouřit před několika desetiletími. Od šedesátých do osmdesátých let vzrostla například úmrtnost žen na rakovinu plic o 600 %, 126 na 100 000 na 155 na 100 000. Nebyl však zaznamenán žádný nárůst úmrtnosti na rakovmu plic u nekuřáků a nekuřaček, což je pádný důkaz toho, jak klíčovou rol- ma kouření při vyvolání plicního onemocnění (Thun et al., 1995). ka Dľľ,-akt0ry ^ŠUJÍCÍml ™k0 onem°cnění rakovinou jsou průmyslová rto ^::zZrtiPch prachúi jak°]e azbest'a vystavení ^ visti vystavěj U ľÍZÍku styku s Inkami jsou na prac* negace na T*™ ^^^o další vedlejší produkt pracovní ženy - ^0 ^ P^^on, 1995). Některá zaměstnání, kde plW* * »* 90 % L vtľmáÍ mtkT0£JPÚ 3 el^ronickych součástek, kde p«* É^vyStavenítoxickyľH ^ *** ^ pleti bí.é však také oM#* ve vztahu k úZnl"^^ ^ 199l>' 0 rak™ně zPůsobené 23 že^souv,slosti Sjejicn2am 6n Se tono ví méně, neboť většina studií o zdrav VL Zásobu, jakými mft»ľ * 56 Soustředovala na ieiich reorodukční^ účinnosti ^'^evěnov ovlivnit zdraví člověka, však e*5W 'at zdravotním rizikům vyplývajícím 1 Pra" 11-1.3p Ve r6en( „vyděl mn°noPrac0vn;c|; racovni Ptzik iával si prací "rnt^r !dě,nip míst je znaenlTr ie Uľ6itä ironle- když si uvôdomírT* * We r'^ových, některá dokonce životu ná. Uvědomění si této situace vedlo v minulosti k přijetí zákonů zakazujících přijímání žen do určitých povolání. Taková opatření byla zdůvodňována prostě tím, že ženy jsou „slabší pohlaví", ale také tím, že jejich schopnost rodit děti jim dává právo na zvláštní ochranu v zájmu zajištění zdraví a životaschopnosti příštích generací. V praxi měla „ochranná" legislativa dva hlavní důsledky: 1. legitimizaci diskriminace žen v zaměstnání a 2. zanedbání potenciálních rizik, která rizika na pracovišti představovala pro zdraví mužských pracovníků včetně jejich reprodukčního zdraví. Zákon proti diskriminaci těhotných žen (Pregnancy Discrimination Act) z r, 1981 zakazuje diskriminaci žen v zaměstnání na základě jejich těhotenství. Pokud je dokázáno, že riziko může ohrozit plod prostřednictvím matky nebo otce, je postup, při kterém se vyloučí z pracoviště pouze ženy, nelegální. Odhaduje se, že víc než 14 milionů dělníků a dělnic ve Spojených státech je na pracovišti každoročně vystaveno známým nebo domnělým ohrožením reprodukčního zdraví. Není tedy divu, že poruchy reprodukčních schopností patří mezi deset nejčastějších úrazů a nemocí z povolání. Málo se však ví o vlivu většiny toxinů na pracovištích a ostatních pracovních rizik na reprodukční zdraví obou pohlaví a především dělníci muži byli v tomto ohledu téměř ignorováni (Blakeslee, 1991; Paul et al., 1989). Je jasné, že toxiny na pracovišti mohou poškodit ženský reprodukční systém mnoha různými způsoby, a to hlavně v průběhu těhotenství, ale je rovněž možné, že tyto toxiny mohou být škodlivé i pro sperma nebo být jeho prostřednictvím přenosné a mohou tak způsobit viditelné vrozené vady i rakovinu v dětství nebo dospělém věku potomka (Bellin a Rubenstein, 1983; Hatch, 1984; Williams, 1988). Mnoho badatelů a badatelek, zaměstnavatelů a zaměstnavatelek a politiku a Političek jednalo tradičně na základě předpokladu, že ženy jsou v reprodukčním Procesu důležitější než muži. Až do roku 1991 vylučovala většina zaměstnavatelů a zaměstnavatelek ženy z rizikových povolání nebo na takových místech zamést-navála pouze neplodné či chirurgicky sterilizované ženy (Chavkin, l^So^ *. 1995; WNliams, 1988). Jinými slovy, zaměstnavatelé a *«né řešili tento problém tím. že z pracoviště vyloučili ženy m«to^ by z» ^ezpeěné podmínky na pracovišti jak ^^^L^ Samuels, 1995). To však není řemení. P"^/^* _ , žensKé , mužské - Působí na ženská i mužská srdce, svaly, játra a ledviny 1 N'ch potomka; nevíme, jestli Jsou tato i 4BB 11 SENOER A ZORAVI 1 1 . GENOER vedlnil výběr jedné skupiny jako té, která potřebuje větší ochranu než ta druhá' {Bellin a Rubenstein, 1983, s. 87,97). Máme podezření, že ochrana ženy a jejího potomka byla pn přijímání vylučovací politiky žen méně motivujícím faktorem než starost, kterou zaměstnavatelům a zaměstnavatelkám činila případná odpovědnost společnosti a výhody vypiý-vajícíz pracovní síly segregované podle pohlaví (viz kapitola 7). Za prvé, vyloučení z pracoviště totiž ženy nutné nechrání před stykem s toxiny. Muži mohou přinášet domů rezidua na vlasech, kůži a šatech, se kterými přicházejí ženy v domácnosti do styku prostřednictvím svých každodenních neplacených činností (Rosen-berg, 1984).2 Sama práce v domácnosti obsahuje samozřejmě také rizika, aleje zřídkakdy projednávána v debatách o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, protože není považována za „skutečnou práci" (Chavkin, 1984b; Messias et al., 1997; Rosenberg, 1984). Za druhé, vylučovací politika byla běžná v průmyslových odvětvích, kde převládají muži, ale již ne ve stejně rizikových zaměstnáních, v nichž převládají ženy (Doyal, 1990a; Goldhaber et al., 1988). Z výkladu v kapitole 7 víme, že ženy, především ženy jiné barvy pleti než bílé, vždy pracovaly v nebezpečných zaměstnáních. Rasová diskriminace na pracovišti tradičně znamená, že černošští dělníci a dělnice jsou vystavováni značně většímu riziku pracovních úrazů a nemocí z povolání než dělníci a dělnice bělošského původu. Například přibližně 89 % černošských pracujících v ocelárnách pracuje u koksovacích pecí ve srovnání s 32 % bělošských pracujfach oceláren; koksovací pece jsou nejnebezpečnějším pracovištěm voc* larskem průmysl (Staples, 1995; viz také Fox, 1991) 3 zP0CZp199ľ-'a P0"tika VylUČ0Väní Z Prac« na základě pohlaví «#•* ľltZlT **** S°Ud SP0ÍenýCh Států --i, rozhodnutí nižšího soudu, ■Ät^ľT*ze zaměstnání'které b*potenciáině mohl°ohrozit °u ^^T0mtM,e W°rkerS V' J0h°s°" C°»™s se týkal firmy na lstech, kde bv bTVa,a Pi°dným Ženám'i netěhotným, pracovat na m styku s °,ovem-Rr- ™** ^vyiučová: Nejvyšší soud však rozhodl ^ nenar02ených dě* Je ve verejnéľT1 ^ může někdy Enarnenatr ° ' Ze ' kcSyž vměstnání ve vyšším stupni těhotens^ 1 ^ šacovat pľľ ™ ^* "* ^ ab* se ™"odla, zda bude v pí* v«elky ženu nuW ^ soudu nemohouzaměstnavatelé či zarn*"8" že » ^mě£lnavate^a,a mezi Vměstnáním a dítětem. Nepřekvapí *•* 470 s tímto rozhodnutím nevyrovnala tím, že by u*ni' pracoviště bezpečnějším pro reprodukční zdraví zaměstnaných žen i mužů, ale spíš tak, že nechala na zaměstnankyních samých, aby se rozhodly, budou-li riskovat práci v nebezpečném, nezdravém pracovním prostředí. Taková volba není v podstatě vůbec volbou, protože většina dělnic a dělníků pracuje v toxickém prostředí proto, že mají jen málo jiných pracovních možností. Vystavení toxinům na pracovišti však není jediným rizikem, kterému jsou ženy a muži v zaměstnání vystaveni. Havárie a vraždy také mají na svědomí životy dělnic a dělníků, i když je jasné, že ženy a muži jsou v tomto ohledu vystaveni různým stupňům rizika. Například i když se muži podílejí na pracovní síle 54%, tvoří 92 % těch, kdo umírají na následky úrazů a nemocí vyplývajících z pracovní činnosti. Většina těchto mužů umírá nešťastnou náhodou - například při haváriích různých vozidel, pádech, požárech či výbuších. Zatímco u žen je pravděpodobnost úmrtí při nehodách vyplývajících z pracovní činnosti daleko nižší než u mužů, hlavní příčinou jejich úmrtí v souvislosti s pracovní činností je vražda (viz kapitola 8). 34 % žen, které zemřou na pracovišti, jsou oběti vražd. Tato úmrtí jsou do velké míry důsledkem skutečnosti, že ženy jsou soustředěny v maloobchodě a potravinovém průmyslu, kde byl v posledních letech zaznamenán nárůst vražd souvisejících s pracovní činností; většina z nich souvisela s krádežemi či pokusy o krádež. Asi 17 % ženských obětí zabitých v zaměstnání zabili jejich manželé, bývalí manželé, přátelé nebo bývalí přátelé; šlo o vyústění déle trvajícího domácího násilí (U. S. Department of Labor, 1997). Ženy a muži vykazují také výrazně odlišnou úmrtnost v případech, které nesouvisejí s pracovní činností, a na toto téma se soustředíme vzápětí. 11 -1.4 Další příčiny úmrtí 1± 3 pouze dvě - Kon- Co se týče zbývajících příčin úmrtí uvedených v Tabulce ■ _ zj ^ ^ě cukrovka azáp^ *cukrov„ .^^^^^^^^ou. Jelikož muž, mají "aamernym požíváním alkoholu VÍPO r.„* -. ____ ..... eni jarer a w>,>—» mají měrným požíváním alkoholu a s tím související P0*^^^ mtgU prooe. než čtyřikrát větší sklon k alkoholismu než ^'^^ 'chronJcké 0ne-reme vtéto kapitole podrobněji-, nenídivu, zejejic^ Department of mocn--'- ■ - - -i.._t>,*t uvšší než u zen tu- * 1 1 , gender a reme v této kapitole podrobněji-.není divu, ze jeji^ Department cenění jater a cirhózu je víc než dvakrát vyšs. nez u z Health and Human Services, 199?; Wa,dľ°n:199,JnoStj při nehodách. Muži jsou Alkoholismus přispívá u mužů rovněž k vyšs, umrtn° fí Werýchje řidič etniky téměř dvojnásobného počtu smrtelných autoneh . 471 11 GENOEH a zohaví opilý (Waldron, 1995). Muži však řídí méně opatrně než ženy, i když nepijí. PFes hanlivé označení „ženská za volantem" mají ženy méně nehod než muži, i kdyžse zaměříme na rozdíly mezi pohlavími vzhledem k poctu ujetých kilometrů, úrmt, nost při autonehodách u žen je 17,5 na 100 000 držitelek řidičského průkazu, zatímco u mužů je to 53,2 na 100 000 držitelů řidičského průkazu. Ženy rovněž prokázaly větší ochotu zlepšovat své bezpečnostní návyky při řízení (např. používáni bezpečnostních pásů) než muži (Waldron, 1995). Ženy jsou samozřejmě socializovány k tomu, aby se chovaly bezpečně, vyhledávaly pomoc a vyhýbaly se rizikům. Muži jsou naproti tomu od útlého věku povzbuzováni ve sklonu vyhledávat dobrodružství, být nezávislí a nebát se riskovat (viz kapitola 3). V důsledku toho se muži ocitají častěji než ženy v nebezpečných situacích, které mohou vést k náhodným úmrtím (Staples, 1995; Stillion, 1995). Víme také, že maskulinita je pro mnoho lidí spojena s agresivitou. Předpokládá se, že muži se budou chovat násilně a jsou v tom i povzbuzováni; to se odráží rovněž na jejich vyšší sebevražednosti a vyšší úmrtnosti, pokud jde o oběti vražd (Stillion, 1995). I když je u žen doloženo dvakrát více pokusů o sebevraždu než u mužů, je u nich menší pravděpodobnost než u mužů, že jejích pokus bude úspés-ný. Genderový rozdíl ve věci sebevražd v posledních letech dokonce vzrostl (Waldron, 1995). Některé badatelky a badatelé interpretovali tyto skutečnosti tak, že většina žen, které se pokusí o sebevraždu, se vlastně zabít nechce, ale poW hlede pomoc, zatímco pokusy o sebevraždu u mužů jsou úspěšnější, prott* nejsou schopni vyhledat pomoc nebo protože jsou prostě pevněji odhodláni se f* tSta"ÍOn' 1995>' podle jiných hypotéz jsou však muži úspěšnější při P<#> ech o sebevraždu díky metodám, které vo.í. ženy i muži si pro pokus o Cľ weréjs0u^ b * nimž mají nejjednoduššíP^P; ninnn ľ zbra^ jsou většinou účinnější než prostředky W m )ako prasky (Kushner, l985) ^plir ZPŮS°bené *» výmluvné, protop ^Äsŕ:r^že budou —žděni nebo žv::» Services, 195m ,p U ' "ez u zen krve druhéno partnera či partnerky. Gayové a lide ^ ^ ^ asi 52 % všech případů AIDS hlášených od roku is» * ^ ^ iggg ^ ^eří jsou gayové či bisexuálni, se v posledních letec ^ ^ ^ řili například gayové a bisexuálni lidé 66.8 % osob nemocných 473 11 GENDER A ZDRAVÍ GENDER ŕ 1995 toto procento kleslo na 43,5 (U. S. Department of Health and Human S* vices. 1997). Odborníci připisují tento pokles úspěšným osvětovým kampaním zaměřeným na prevenci AIDS v gay komunitě. Druhým nejběžnějším způsobem nákazy AIDS je používání infikovaných jehel při intravenózním podávání drog. Nemoc může být přenesena, použije-li uživatele uživatelka drogjiž použitou injekční jehlu, ve které jsou stopy krve obsahující HIV. Počet nemocných AIDS, kteří si aplikují drogy intravenózne, vzrostl ze 17,2% v roce 1985 na téměř 26 % v roce 1995 (U. S. Department of Health and Human Services, 1995). Výzkum naznačuje, že u zbídačených rasových a etnických menšin je větší pravděpodobnost intravenózního užívání drog než u bělošského obyvatelstva, takže je u nich vyšší riziko nákazy. Například v roce 1995 bylo z lidí nakažených AIDS prostřednictvím injekční stříkačky 14 % z bělošské populace ve srovnáni s 36 % Atroameričanů a Afroameričanek a 32,9 % Američanek a Američanů hispánského původu (U. S. Department of Health and Human Services, 19971. Mezi afroamerickým obyvatelstvem ve věku od pětadvaceti do čtyřiačtyřiceti let je AIDS už hlavní příčinou úmrtí. Na začátku nového století budou víc než polovinu pacientů AIDS tvořit Afroameričanky a Afroameričani; pravděpodobnost diagnózy AIDS u nich bude devětkrát větší než u neafroamerické populace (Rim* 1996). Úsilí zavést programy výměny jehel, jež by omezily přenášení HIV mezi drogově závislými, kteří si drogu aplikují do žíly. se ze strany federální, státní a mí* n. správy nedostalo širší podpory, neboť někteří lidé se domnívají, že takové pr* gramy podporují užívání drog. Komentár 11.2 Prevence AIDS "ľ„°«ra-0WCe dáV*aM a'«*é raay jak předena**^ J zSrrre b«P»6néh0 sexui v MU5,» iaht Z T"*1 taždéta P*lwnllv> aktu (.aginálaW i nim sexem. Minictr>,„x • »stuje málo důkazů o tom, že by se AIDS pfea&* a *» P-nerky vyso^— **. že je-li u vás či vašeho DS 3 )eden 2 má vřídky či otevřené rány v A 7 A ,i 11 . GENdEf ŕ na genitáliích či v jejich blízkosti, měli byste se orálnímu sexu vyhnout. Polibkem se AIDS nepřenáší. _ Nespoléhejte se na ujištění svého potenciálního sexuálního partnera jako na ochranu proti AIDS, zejména pokud jste žena. V nedávné studii sexuálně aktivních mladých lidí ve věku od osmnácti do pětadvaceti let v jižní Kalifornii bylo zjištěno, že 35 % dotazovaných mužů prohlásilo, že lhali ženě, aby s ní mohli mít pohlavní styk. 20 % mužů vypovědělo, že by lhali ženě, která by se jich zeptala, jestli absolvovali vyšetření na AIDS; řekli by, že toto vyšetření absolvovali a že výsledky byly negativní (Cochran a Mays, 1988). - Od poloviny osmdesátých let vznikají v celé zemi kluby a seznamovací služby pro lidi, kteří mají negativní výsledky testů na AIDS. Toto však není spolehlivý ukazatel, že potenciální partner či partnerka nejsou nakaženi, a to nejméně ze tří důvodů: 1. jisté malé procento výsledků vyšetření AIDS bývá jen zdánlivě negativní {dotyčná osoba ve skutečnosti má ve své krvi protilátky AIDS, i když jsou výsledky vyšetření negativní); 2. dotyčná osoba mohla být nakažena krátce před vyšetřením, v takovém případě se protilátky při testu neprojeví, nebo se mohla nakazit po testu; 3. u některých lidí - nikdo neví, kolik jich může být - se prosté protilátky AIDS, na které se vyšetření provádějí, nevytvářejí, i když jsou tito lidé ve skutečnosti nakaženi. - Pokud si neaplikujete drogy intravenózne, eliminujete jeden z hlavních zdrojů nákazy AIDS. Každá osoba, která si aplikuje drogy injekční stříkačkou, by měla užívat pouze čisté, dosud nepoužité jehly, injekční stříkačky nebo jiné injekční potreby. - Darování krve nepředstavuje riziko nákazy AIDS. Zároveň neexistuje térnerzatíne riziko nákazy krevní transfúzí, protože všichni dárci a dárkyně krve jsou nyn, vyšetřováni a krev není přijímána od členů a členek rizikových skupin. Neklenúřednici a úřednice ministerstva zdravotnictví tvrdí, že darovaná krev je nynr bezpec nejší než kdy předtím, a to právě díky celkově například při - Neexistuje žádné riziko nákazy AIDS při společenském P podávání ruk, pláči, kašli či kýchaní, spaní^ne ^.P^ společného nádobí nebo jiných osobních vec, toalet, drogjeh|ou infí. bavení; riziko není ani na plovárně. Kromě nitrozilního po ovanou AIDS se nemoc zkratka nepřenáší pri zadnem j ^ ^ ^znamně Nedávné výzkumy ukázaly, že informovanost o AI °asfose^tnfmii homo-V2rostla, v široké míře především mezi gay populací a rn ^ ^ &. Mfi duálními universitními studentkami a studenty. Stu ie stá|e ještě Přikovaní bezpečného sexu v těchto skupinách vzros . 475 1 semqer a zdrav| oké procento lidí s rizikovým chováním (Ames et al., 1992; Bearden. Osmond, et al., 1993). 1992; I když je vaginální pohlavní styk méné riskantní než styk anální a intravenóz-ní aplikace drog, je rovnéž jedním ze způsobů přenosu HIV. Přibližné 66 % téchj kdo se nakazili virem HIV při heterosexuálním styku, jsou ženy a většina z nich se nakazila prostřednictvím vaginálního styku s nakaženým partnerem bez ochrany. V období let 1985 až 1995 se počet pacientek nemocných AIDS ztrojnásobil; vzrostl z 6,5 % na 18,6 % (U. S. Department of Health and Human Services, 1997). Stupeň rizika tu však opět tvoří průsečík rasové a etnické příslušnosti agende-ru. Vysoce rizikovou skupinou jsou Afroameričanky a Američanky hispánského původu, neboť virem HIV je nakaženo mnohem více Afroameričanů a Američanů hispánského původu než bělochů. Afroameričanky tvoří například dvě třetiny celkového počtu žen nakažených virem HIV (Rimer. 1996). Riziko nákazy HIV je stejné vysoké u chudých žen, z nichž nepoměrné vysoké procento tvoři ženy jiné barvy pleti než bílé. Pro některé chudé ženy představuje sex zdroj příjmu (Osmond et al., 1993). Zdravotnické odbornice a odborníky rovněž znepokojuje, že stále častejší užívání cracku a stoupající výskyt jiných pohla* n prenosných chorob v chudých městských oblastech přispívají k šíření nákazy ze či 2 T' UŽÍVaií CraCk> Č8St0 »»"«««"3' se* ochrany výměnou za pění r 11Z Til61 *" 1993>' Přít°mnos< ^ plavné přenosných d» Jľ^ľľ rikoväní drog: 39-3 % ž- — ** a,ds by,°nak: Services, 1997\ ° podävan' drog (U. S. Department of Health and Hum3 ^Z^fľlT '"ľ"1 H'V Stá'e St0upa- ^ Poôet úmrtí na AIDS v r** virem H V nľ ^ ^ ^ * "Í ^^H^rnicea^ľ1^6 ryCh'e jak0 «** * ^ lidé s AIDS HIV. dfo^!. Wb0rnícl opisují tento stav ^ „.w_f roůsobú 0« ^HaženýchvIremHlVn ' Mnoh* «Á------ ustupuje tak rychle jako dříve a že lidé s AIDS žij líten jxmym innlbrto Ě - «it ^ZZTllV dkluh0*** Perspektivě, protože jsou velice f* HIV, Především lékům n J? B!",pl9UJItento také působení nových způsobů !itvto tékv ům,.....' T**™ 'nhlbttory proteáz (Altman, 1997). Cas ukáže, ■ "«ia mimo finanční Na^za virem Hiv a AiSf"M'U kterích le rÍ2'ko nákazy HIV nejvyšší- sti^a zpCtJobe ľ' Si'né ■novény. Do značné míry ^ ta dezinformací, mýtů a stereotypů, které vedou k předsudkům a diskriminaci lidí s HIV/AIDS (Herek a Glunt. 1997). Lidé s AIDS a jejich nejbližší se tedy musí potýkat nejen s fyzickou devastací způsobenou nemocí, ale v mnoha případech i s psychologickým traumatem z rozpadu společenských vztahů a zvýšenou společenskou izolací (viz např. Turner et al., 1998; Weitz, 1991). Obava veřejnosti z nemocí jako HIV a AIDS je jistě pochopitelná, ale diskriminace a izolace lidí s AIDS a jejich rodin je nepřijatelnou reakcí na tuto zdravotní krizi. 11.1.6 Ženy, muži a nemocnost Vidéli jsme, že v průměru přežívají ženy muže o šest let. Je však zajímavé, že i přes delší předpokládanou délku života a nižší úmrtnost je vyšší morbidita, tj, nemocnost, užennež u mužů. U žen je zjištěna vyšší nemocnosfôT^akutnlčTrslavu^óo stavy chronické, které bezprostředně neohrožují život; ženy mají také o něco vetší sklon označovat své zdraví za špatné. Ženy každoročně navštíví víckrát lékaře a podstupují dvakrát více chirurgických zákroků než muži (Cleary, 1987; Doyal, 1990b; U. S. Department of Health and Human Services, 1997; Waldron, 1995). Cleary (1987, s. 55) uvádí, že „tyto rozdíly jsou nejvétší v plodných letech života ženy (od sedmnáctí do čtyřiačtyřiceti let věku), ale i když reprodukční faktor vyloučíme, zůstává zde stále genderový rozdíl v dočasné invaliditě". Vyšší procento nemocnosti u žen může souviset s jejich vyšší předpokládanou délkou života. Čím je člověk starší, tím spíše trpí néjakou chronickou nemocí, která omezuje jeho aktivity. Ženy tvoří 59 % populace nad 65 let a 72 % populace staré 85 let a starší (U. S. Department of Commerce, Bureau ofthe Census, 1997), Nízký příjem zhoršuje zdravotní problémy starších lidí, především starších žen (Davis et al., 1990). Jak jsme viděli v kapitolách 6 a 7, je u starších zem přejím u žen jiné barvy pleti než bílé, daleko vyšší pravděpodobnost, ze z,j. pod hranicí chudoby, než u mužů. Mezi chudobou a nemocí existuje primy-v_i , Berkman, 1997). Jedna nedávna stu '"iskou zkušenost, ^de-ovénerov-c : íJNciál ■ :,dřJ;c: o ' éfWV: r^'testvíc'o'T.ovún-hod díe objevila dokonce těsnou souvislost mezi;----- ^ nemocí (Ross n°sti, a to včetně nižších příjmů a větších finančnic ■ mn0Í8Wf *a- ,e navíc nezahrnu;; znacne rvch chudých lidí, kteří jsou v ústavní péči. Téměř 75 .. . ^ i9giJ ců tvoří ženy (u. S. Department of Commerce, Bureau^ ^ ^ ^ ^ ^ Jako druhé vysvětlení vyšší nemocnosti žen se uv ^ mix na sobě dán tím, že častěji využívají zdravotnických služeb. 47 7 11. 1 1 . gen oen A QENOER A ZORAVI mohou pozorovat stejné množství příznaku jako zeny nebo dokonce více, * nevšímají si jich. Takové chování je opět v souladu s tradičními genderovými n«. mami: muži jsou vyrovnaní a fyzicky silní, zatímco ženy jsou křehké a potřebují pomoc (Helgeson, 1995). Existují důkazy, které tuto hypotézu podporují. Napři klad i když ženy odkládají lékařské vyšetření kvůli některým poruchám stejně dlouho jako muži. mají muži sklon podceňovat rozsah své nemoci víc než ženy a méně často využívají služeb lékařské prevence (Waldron, 1995). Navíc ani sama lékař-ská komunita není těchto genderových stereotypů prosta a může je ještě po* pórovat. Výzkum situace v minulosti rovněž ukazuje, že lékaři a lékařky často zto tožňovali normální femininitu s nemocností (Ehrenreich a English, 1986). Abychom porozuměli této záležitosti lépe, musíme se podívat na rozdíly v tom, jak systém zdravotní péče přistupuje k ženám a k mužům. 11.2 Sexismus ve zdravotní péči Lékaři ve Spojených státech se většinou hlásí k funkčnímu modelu zdraví, který í normální fungová- 11105ti. pojímá lidské tělo jako analogii stroje. Nemoc dočasně naruší normální fun ní tohoto „stroje" a znemožňuje jeho majiteli či majitelce plnit obvyklé povin. Kurativní medicína se specializuje na vědecké opravy (tj. diagnózu, léčbu a uzdu vení) špatně fungujícího lidského stroje, „Po .opravě' se dotyčná osoba může** titdo společnosti" (Rothman, 1984, s. 72), Socioložka Barbara Katz Rothman (1984) tvrdí, že v rámci funkčního mod* zdraví označoval lékařský establishment tradičně „nálepkou" nemoci daleko zeny nez muže, protože v minulosti nebyly ženy obecně považovány za platné S* Itľ " kteFÍ dělají ^ věci", neboť naplňování jejich ■** ti" S?f ^« ^ Považovány za funkční členy .P**J ^9-století a na i ľ Tyto Večnosti byly obzvláště vf**\ * ~::S^ «~ kdy lékaři soupeřili o p*»* £ ^ského statutu a zář Cllelkami- -Nefunkční" žena byla symbol * specifická pro určitou tříd v^iSffiíboJejr^^ Tato představa v a inejiépe piatící z- ' U a rasu- P°uze bělošské ženy ze středních a vV Ch^ě a dělnicKé ienv ', byly považovány za choulostivé a « ^ za robustnější- tv'rdľľ^ * Ženy jiných barev Pleti než ^ ^ V nvmi a schQpnýrni se' z* Jejich méně civilizovaná přirozenost je ^ 6St- Tyt0 «ny s| samozřejmě těžko r*oM být nemocné, i kdyby to byly jejich bohaté paní a zaměstnavatelky připustily (Ehren reich a English, 1986; Rothman, 1984). Mnoho tehdejších žen ale zároveň vykazovalo příznaky tělesné slabosti jako například únavu, dýchavičnosť, omdlévání a bolesti na hrudi a bolesti břicha. Tyto příznaky však mohly být důsledkem snahy jít s módou (Ehrenreich a English, 1986, s. 285)- „Módní ženský korzet vykonával v průměru tlak devíti a půl kilogramu na ženiny vnitřní orgány; byly naměřeny i extrémní případy osmatřiceti a půl kilogramu. K tomu dodejme, že dobře oblečená žena nosila v zimních měsících v průměru skoro sedmnáct kilogramů svrchního oděvu, z čehož přes osm a půl kilogramu viselo z jejího zmučeného pasu." Lékaři v té době však přehlíželi účinky způsobu oblékání na zdraví žen a vykládali tyto symptomy jako další důkaz slabší konstituce žen, Byli si jisti, že ženy potře bují zvláštní péči a zareagovali na to ustavením lékařské specializace porodnictví a gynekologie. Tyto specializace pak podstatně medikalizovaly přirozené biologické události v životě ženy: menstruaci, těhotenství a porod, kojení a menopauzu, Existuje dost důkazů o tom, že lékařská péče zpočátku často zdraví žen spíše zhoršovala, než zlepšovala. Příkladem může být lékařský zákrok při porodu. Až do 19. století bylo narození dítěte považováno za rodinnou a nikoli lékařskou událost. Ženy rodily ve společnosti svých přítelkyň, příbuzných a porodních bab, které nechaly porodu přirozený průběh a nezasahovaly do něj. Jejich úlohou bylo většinou pomáhat rodící ženě, snažit se jí ulevit v bolesti zajištěním co největšího Pohodlí. Ale jak se v průběhu 19. století postupné zostřoval boj o pacientky a pacienty, začali se lékaři, v té době výhradně muži. porodním bábám vysmívat a označovat je za nevzdělané šarlatánky. Lékaři tvrdili, že mají v porodnictv, vedeckou ^.ifikaci. Jen oni měli přístup k odbornému vědění a lékařským by Porod učinily bezpečnějším, lehčím a rychlejším. V touze po ulev 2 P ^ °°'esťí začalo stále více žen, které si to mohly dovolit, rodit raději p ^ « 'ékaře než porodní báby, pod dozorem. Na základě svých tvrzeny ^ ^ *se Předvést", zvláště v přítomnosti svědků. „Doktor se st*jně či nepozorně a nesměl se zdát zbytečný. Musel s ^ na tom. že neco dělái a t0 pokud možno něco, co oyj Cítit » lépe" (wertz a Wertz, 1986, s. 140). Toto vsak y (bí*teriélní teorie nemocí - teze, že bakterie ob)asti mec(icfny. f2 v roce 1876). anestézií a dalšími významnými ^ J sú a žádnou kli-Lékařské fakulty nabízely na začátku 19- stolet. jen několik 479 11. 1 1 . GEN ze tender a zoravi lickou praxi (Starr, 1982). Lékařské zákroky byly většinou drastické a skont vé: například pouštění žilou, dokud rodící pacientka neomdlela, přikládání^ vic, které mělo ulevit bolestí v oblasti břicha i vaginy, použití chloridu rtuti na pročištění střev a podávání dávících prostředků k vyvolání zvracení (Wert; a Wertz, 1986). Na základě těchto skutečností tedy nepřekvapí, že v průběhu téměř celého 19. století docházelo u porodů, u kterých byli přítomni lékaři, k vyšší úmrtnosti matek i novorozenců než u těch, u nichž asistovaly porodní báby (Rothman, 1984). Lékařům se však podařilo přesvědčit zákonodárce - muže s podobným spo-,i lečenskoekonomickým zázemím, že instituce porodní báby i další součástí „nevědecké medicíny" (např. bylinkářství) jsou nebezpečné. Po roce 1910 vydalyjed-notlive státy prísne zákony o licencích, které prakticky vyloučily porodní báby, bylinkárky a další léčitele a léčitelky z procesu rození dětí a z celé lékařské praxe (Nechas a Foley, 1994; Starr, 1982). V letech 1900 až 1957 došlo ve Spojených státech k dramatickému poklesu praktikujících porodních bab z přibližné 3000 na 2 (Barker-Benfield, 1976). Gynekologové a gynekoložky si dodnes udržují monopol na péči o zdraví žen. Zeny jsou vedeny k tomu, aby se svěřovaly do celkové lékařské péče těchto specialistu. Stojí za pozornost, že neexistuji žádné srovnatelné lékařské specie ce na muzske nemoci" nebo mužské reprodukční zdraví, ale přibližně 69 % P** Td cľl gŮ JS0U mUŽ'-PfeVáŽná Větěi- 2 -ch jsou zároveň běloši (American Mechcal Association, 1993), KV ľdľnel?^ VŠdě ateChn°10^ -I pro ženy rozhodně pozitivní^ SilZ *rhrŠněn° mn0h° ***** -oío analytiček a tenstvl a porodu 1 „ ™ °Pět Zaměřit na lékařSké ***** W» m. nevolnost a docháT™' * během těhotenství ženy přibírají na váze, z ^ Ml na tyto zm|ny J"* k dování tekutin. Lékaři a lékařky neK* jako vhodné pro někter" PlS°Vamm ^ciálních diet a léků. Ty se mohou u ^ * d^,edku užívání různých Z** tragické příklady toho. J 'v«ážně deformace a on Jak0 například thalidomídu a benedictin" ef^n,byudysiběžJD!°CrtněniP'^u. Lékdiethylstibestrol (DES), ^ a,eby stažen Zoběhll ^^^án jako prevence proti ukončení te j m (Rothman, 1984>dyZ 56 z^'°. že působí rakovinu u dcer žen, K»' Studie rovněž ukazují, že lékaři a lékařky někdy zasahují do průběhu těhotenství, když je to výhodné - pro ně a pro matku - a také když to snižuje riziko, že by mohli být obviněni z profesního pochybení (Davis-Floyd, 1992). Například počet porodů císařským řezem se ve Spojených státech víc než zdvojnásobil od roku 1975, kdy byl císařský řez použít jen při 10,4 porodu ze 100 živě narozených dětí. V první polovině 90. let byl průměrný výskyt císařských řezů při 22 porodech na 100 živě narozených dětí, i když Centrum kontroly nemocí tvrdí, že poměr 15 porodů císařským řezem na 100 poraduje z lékařského hlediska vhodnější. Většina císařských řezů je plánovaných, méně je zásahů při nepředvídaných komplikacích při porodu a Centrum kontroly nemocí tvrdí, že asi 36 procent císařských řezů není z lékařského hlediska nezbytných (Centers for Disease Control, 1993; U, S. Department of Commerce, Bureau of the Census, 1997). Federální vláda a zdravotní pojišťovny se začaly o vysoké procento císařských řezů více zajímat, protože zvyšují náklady na zdravotní péči; porody císařským řezem jsou téměř dvakrát dražší než vaginální porody. Je zajímavé, že většina porodů císařským řezem se vyskytuje v ziskových nemocnicích u žen, které mají soukromé zdravotní pojištění (Centers for Disease Control, 1993), K zvýšení počtu porodů císařským řezem přispělo také čím dál rozšířenější elektronické monitorování plodu. Lékaři začali z obavy před obviněním ze zanedbání povinné péče využívat sledování plodu v rámci běžné praxe, a to i v případě porodu s nízkým rizikem. Stále častěji je rovněž monitorování plodu a děložní činnosti prováděno doma, aby byl rozpoznán začátek porodních bolestí. Domác. monitoring plodu stojí asi 100 až 300 dolarů na den, což činí v průměru 5000 dolaru na jedno těhotenství. Lékařské korporace, které tuto službu nabízej., Fe a lékařky k užívání tohoto vybavení tím, že jim umožňuji stalse po 1 my Podílnicemi společnosti. Za relativné malou investici mohou lekárky a osáhnout zisku až 15 %, pokud předepisují vybavení vyráběné Studie však ukazuj, že užívání domácího v Předcházení předčasným porodům účinnější rez kazd ^ ^ .g těhotné ženy se zdravotní sestrou. Domácí elektromc >• ^ ^ ^ 0všem rapidně vzkvétající obchod -jeden z těch, do menz rů a lékařek (Meier, 1993). , pmadů často zbytečných ^edikalizace těhotenství a porodu je jen je ženy. existuje však lékařských zásahů do normálních biologických procesu ^ ^ Sp°usta dalších. Napříkladjnenopauzu^ovažuje st 6 43t 4b0 11 SENDER A ZORAVI problematický jev a léčí ji jako nedostatek hormonů. Často ženám předepiSuj% tetické estrogeny (léčba známá jako hormonální substituce estrogenů), kteréjim mají pomoci překonat vedlejší účinky menopauzy. jako jsou návaly, deprese, podrážděnost a ztráta pružnosti poševních tkání. Zdá se. že hormonální substí tuce estrogenů má pro některé ženy příznivé účinky včetně ochrany před srdečními onemocněními, ale vyskytují se i negativní účinky jako zvýšené riziko rakoviny prsu. Tato léčba je navíc ženám vnucována prostřednictvím diskriminace na základě pohlaví a věku tím, že jim slibuje věčnou femininitu a mládí (Greer, 1992). V rukou lékařských institucí však nejvíc trpěly a trpí chudé ženy a ženy jiných barev pleti než bílé. V minulosti zacházeli lékaři s těmito ženami jen o málo lépe než se zkušebním a výzkumným materiálem. Vždyť gynekologickou chirurgii vyvinuli lékaři, kteří své techniky nejprve prováděli na černošských a přistěhovalec-kých ženách. Je například doloženo, že J. Marion Sims, „otec gynekologie" ajeden z prvních prezidentů Americké lékařské komory, u sebe držel několik černošských otrokyň pouze za účelem chirurgických experimentů. „Jednu z nich operoval [bez anestézie] za čtyři roky třicetkrát.... Poté, co se přestěhoval do New Yorku, pokračoval Sims ve svých experimentech na chudých irských ženách na odděleních New-■yorské ženské nemocnice" (Ehrenreich a English, 1986, s. 291). Výzkumné pracovnice a pracovníci rovněž doložili rozšířenost zneuží^n^ ^jjijgceu chudých žen a žen jiné barvy pleti než bílé, motivované rasovou, etnickou a třídní diskriminací (Ruzek, 1987). Davis (1981) například uvádí, že je»» V9ľn°nnľ-72 ZäŠtit°U fed<^lního Programu sterilizované 100 000 * 000 zen. Většina těchto sterilizací byla provedena chudým příslušnicím men- šin, které podstoupily e' íe "Wrace „»,,„„ J"60™"* íl zavádějíc; informace - *» Uhon*nr téhoton^,°utní Pe^ souhlas byl vymáhán během po* entce žádné problémYČ^^ následkv neb0 že r>ezPůs0DÍ 3imž ieny nerozuměli- l ^'"^ lnform^e byly poskytovány v Jafl iimoH^.x_ Vl brožovalo se lim *a _______hlasití I ««.nuai Ukončení tžt, ----»"uums uyi vyriiaii«"'"~ r\> f0r Abon I ľnStVÍ bVla podminována souhlasem ke B»rW£ Bh* »"0 feinst Sterilizatlon Abuse, POdle «atistik je i nadále chirurgicky ster"1 V|ce černošských ian no* hx, , 1997, • běl0^VCh (U. s. Department of Health and H»«* Sexismus však není doménou porodnictví a gynekologie; výzkum ukazuje že se s ním můžeme setkat téměř ve všech oborech medicíny. Jedna nedávná studie například ukázala, že lékaři muži rozumějí lépe pacientům než pacientkám a že s pacienty komunikují lépe než s pacientkami. Autorky a autoři v této studii zjistili, že u pacientek byla dvakrát vyšší pravděpodobnost, že lékař špatně pochopí důvod jejich návštěvy, než u pacientů (Boland et al., 1998). Další příklad je z oboru kardiológie. Kardiológie je obor, kterému dominují muži, ať už jako lékaři, či jako pacienti. Zmínili jsme se již o rozšířeném přesvědčení, že u žen existuje jen nízké riziko srdečních onemocnění a jejich následků včetně infarktu. Nedávné výzkumy ukazují, že mnozí lékaři nereagují stejné rychle na symptomy srdečního onemocnění u žen jako u mužů. V jedné studii se například zjistilo, že u žen trpících srdečním onemocněním není aplikována agresivní léčba nebezpečně vysoké hladiny cholesterolu v krvi, i když 80 % zkoumaných pacientek mohlo dosáhnout bezpečné hladiny cholesterolu, kdyby jim jejich lékaři předepsali vhodné léky - léky, které se běžně předepisují mužům se srdečním onemocněním (Schrott et al., 1997). Aby se ženám dostalo pro jejich skutečné problémy se srdcem od kar-diologů odpovídající agresivní péče, musí často vykazovat daleko silnější příznaky onemocnění (například infarktu nebo městnavého srdečního selhání) než muzi (Nechas a Foley, 1994). To do značné míry pomáhá vysvětlit, proč je u žen menší pravděpodobnost přežití operace by-passu než u mužů. Když dojde k operaci, jsou na tom pacientky většinou daleko hůře a jsou o něco starší než pacienti (Kahn et al., 1990). Dodatečné studie ukazují, že když žena přijde na pohotovost a stěžuje si na bolest na hrudi, čeká na lékařské vyšetření i na elektrokardiogram dvoj-násob déle než muž; pravděpodobnost, že pacientka dostane léky, které zabraní lisímu poškození srdce a dalších částí těla po infarktu, je o 50 % nizsi nez u uvařil řastéi nez muzi. ale jsou enta (Henig. 1993). Po infarktu navštěvuj, zeny lékaře * pfocedur v tomto období posílány na méně diagnostických vyšetřen' ^ "* ™* (Schwartz et a... 1997). U žen je ^^^J^^n, u mužů. že dostanou nejnovější model kardiostimuiatoru, a to ^ <% jejich srdeční činnosti jsou monitorovány (SchuPžP^f negativníchastereo-Výzkum zkrátka dokládá, t^J^jS^^^^né barvy pleti než bit ^Pnfch.postojů k ženám, zvláště k chudýmžen^ aŽÍ!gžÄ zacnázení se ženami čl špatně pochopeny. To pak vede k méně hum ^ Komen. a méně účinné zdravotní péči o ně (Nechas a Foley. 483 4BE 11. GENDER A ZORAVI táŕ 11.3. heterosexismus ve zdravotní péči způsobuje, že méné humánní a % né péče se dostává také lesbickým ženám a gayům. Tyto předsudky-diskriminace na základě pohlaví, rasy, věku, společenské třídy a sexuální orientace - studující medicíny vstřebávajíjiž během studia. Rolové mode-ly, které jsou studujícím medicíny k dispozici, vyučující medicíny na lékařských fakul tách a lékaři, jsou nejčastěji muži, kteří sami splynuli s touto tradicí. To se může projevovat vjejich způsobu výuky i v jejich jednání se studenty a studentkami, kolegy a kolegyněmi a pacienty a pacientkami. Nechas a Foley (1994) například uvádějí, že na lékařských fakultách jsou běžné poznámky, vtipy a narážky sexuální poví hy. Další nedávná studie zjistila, že téměř polovina dotazovaných lékařek (47,7 % z 4501 lékařek) uvedla, že má zkušenost s obtěžováním ze strany kolegů a učí telů prostě proto, že jsou ženy. Příkladem takového obtěžování je například oslovení „zlato" v přítomnosti pacientů a pacientek nebo lékařského personálu či upozornění, že medicína není obor vhodný pro ženy. V téže studii uvedlo 36,9 % lékaře* zkušenost se sexuálním obtěžováním ze strany kolegů a učitelů včetně obscénních poznámek, osahávání a líbání (Frank et al., 1998; viz také Conley, 1998). Lékař ky také uvedly časté obtěžování ze strany pacientů, jejich výmluvné poznámky a gesta, sexuálně vyzývavé odhalování a nevhodné doteky (Phillips a Schneider, 1993). Pacienti a pacientky však mohou být také sexuálně obtěžováni a zneužíváni ze stra "V lekaru a lékařek: v jednom průzkumu, který zahrnoval 600 kanadských lékařů a ekarek stoužících na pohotovosti, bylo zjištěno, že 9 % lékařek a lékařů zná «* 21 kteří měli oowavní styk s pacientkou či pacientem, zatímco 6 %P* Woľľ Sľ? POh,aVní Styk 8 PaCÍ6ntk0U Či Pacientem (°VenS 9 ?e,(nm' «- }' Jmá StUdie' Páděné ve Spojených státech, však ukázala souvislosti obviněni ze zneužívání úřední moci. Pr0" 40 % lékařů, kteří byli v této "tiasntt I?"0" PraXl LSe* 0ffender MDs Stii, Practicing", ^ ^ámosobé J r 'ékařhou 61 lék™ a pacientkou či pa^f J k° neadr»* oděvším v případě žen vyhledávajících hW* P°moc. Předpokládá ntem skou ^esídostaneTí :;^retent0^hP^P^-ění.ažsedolékar^ ' 1T6 °U SCh°Pny lť*e k—Ikovat s pacientkamit& ně Iť1983; "** "»>■ dívají však i skepti^ P^rum, fen^l^'^ budou Sch°Pny lépe komunikovat s pacientka^*" ^.ěnaCh ve zásobu skonávání zdravotní pé* které volají po radikálněji ^ a muži ve zbavit ľu ^ Se ***** "» rate 3 \^ » * «»*m o gZZ T Pľ0feSÍCh- pFedevš- v souvislost, s tím. * J" Podmíněném a sexuálním obtěžování lékařek. Komentář 11.3 Heterosexistická zdravotní péče jaké vlastnosti hledáte, když si vybíráte lékaře či lékařku? Pravděpodobně se zamě fíte na universitu a fakultu, kde vystudovali, jejich atestace, potvrzení od ministerstva zdravotnictví, roky praxe, možná i na dosaženou kvalifikaci, případná vyznamenání a ocenění. Můžete se také poptat v okolí, jakou mají dotyční pověst. Ale pokud jste lesbická žena či gay, je pro vás jako pro pacientku či pacienta jednou z nejdůiežitějších charakteristik to, jak daná osoba přistupuje k homosexuálním pacientům a pacientkám a jak mnoho toho víojejich specifických zdravotních potřebách. Výzkum ukazuje, že homosexuální lidé se často svým poskytovatelkám a poskytovatelům zdravotní péče nesvěřují se svou sexuální orientací, protože se obávají odmítavého postoje, posměšků a nedostatku respektu (Tiemann et al.. v tisku). Mnoho homosexuálně orientovaných osob je přesvědčeno, že kdyby se poskytovatelé či poskytovatelky zdravotní péče dozvěděli o jejich sexuální orientaci, mohlo by to záporně ovlivnit jejich přístup a péči (Johnson et al., 1981). Studie ukazují, že tyto obavy nejsou neopodstatněné. Vezměme si například Případ lesbické ženy, která navštívila neurologa, protože trpěla silnými bolestmi hlavy a příležitostnou ztrátou paměti. Když se lékař probíral anamnézou této ženy, zeptal se jí, proč neužívá antikoncepci. Když odpověděla, že je lesbické orientace, neurolog přehodnotil veškeré její symptomy na základě této informace a rozhodl, že by se měla podrobit psychologickým testům a vyšetreniu klinického psychologa. Její fyzický problém byl redefinován jako psychologická porucha vycházejíc, z její sexuální orientace. Další lesbické ženě, která odhalila svou sexualn. onen- 3jí lesbickou orientaci mohly způsobit iejí alergie a že by ji mohla „vyléčit" série injekcí (Tiemann et a.., v tiskuMn, tací svému alergologovi, bylo sděleno, žejeji jrie inj— gayové a lesbické ženy uvádějí, že i když jejich poskytovatelky a poskytovatele hlasí s homosexuální orienta-*ravotní péče nedávají otevřené najevo, ze nesouhlas ^ ^ ^ ^ * svých pacientek či pacientů nebo že je tato orientaci ^.^ Vání ^zrazuje jejich pocity; jsou zaskočeni. znervoz™ |ent(js ^ pacientJ*°„ pomi"á Péči o domácnost T?**®1 a na lstech, jejichž pracovní náplň P"" ter: 90^ % dietních ses J'0".?3^1^ ^.3 % registrovaných zdravotních *g ve zdravotnictví (u. s 0Zar^QW **8>* % ošetřovate.ek a pomocných J Tato Povoláni mají «5? °f °0mme^, Bureau of the Census, ve kterýCh^viádaiímužunalaHmalí menM než zdravotnické p«** ^Přiklad lékař, i Když v dOs,edku akutního nedost 1 1 GENDEH A tÚ zdravotních sester v osmdesátých letech byly příslušnicím této profese podstatně zvýšeny platy a přiznány další výhody. To na druhou stranu přilákalo do tohoto oboru více mužů, i když nadále zůstal zvíce než 90 % ženskou záležitosti Nejméně prestižní a nejhůře placená povolání vykonávají především ženy jiné barvy pleti než bílé (Doyal, 1990a; Glenn, 1992). Už jsme viděli, jak lékaři muži vypudili na začátku 20. století z praxe ženy poskytující zdravotní péči, například porodní báby. Kromě toho byly v minulosti ženy a rasové či etnické menšiny vyloučeny ze studia medicíny nebo odrazovány od toho, aby ji studovat začaly či studium dokončily, bud formou přímé, nebo, v poslední době, méně nápadné diskriminace (Nechas a Foley, 1994). Od roku 1971 však stoupl podíl žen a příslušnic a příslušníků menšin na celkovém počtu studujících medicíny a jejích absolventek a absolventů (viz Tabulka 11.4). V roce 1971 tvořily ženy například jen 10,9 % studujících medicíny; do roku 1994 se jejich počet téměř zčtyřnásobil a dosáhl hodnoty 41,1 % (U. S. Department of Health and Human Services, 1997). V roce 1975 tvořily ženy jen 13,4 % absolvujících studia medicíny, zatímco v roce 1993 tvořily 37,9 % (National Center for Education Statis-tics, 1996). Jak rovněž ukazuje Tabulka 11.4, vzrostlo i zastoupení rasových a etnických menšin mezi studujícími a absolventkami a absolventy medicíny, i když v roce 1997 byl zaznamenán jedenáctiprocentní pokles v počtu příslušnic a příslušníků menšin zapisujících se na lékařské fakulty. Většina odbornic a odborníků připisuje tento pokles nedávným rozhodnutím federálního soudu a státním referendům, která ukončila programy vyrovnávacích opatření (affirmative action) v Procesu přijímání na lékařské fakulty. To některé menšiny odradilo od podán. Přihlášky a u některých správců a správkyň škol způsobilo přílišnou opatrnost^ Přijímacím řízení, motivovanou snahou vyhnout se žalobám z „převracené minace" („Minority Enrollment Drops", 1997)-6 ■ když vyšší zastoupení žen a Udí jiné barvy pleti než bílé na W**^ IŠCh Postavuje vítaný trend, někteří P"^^.^ ^ochybnují rozsah, v němž budou tyto skupiny moc, ™e°*Sf zak0_ *vy nerovnosti, které se zdají být v našem systému «*"oln'J a studenti re"ěné. Tento skeptický postoj je zčásti motivován tínvze ^.^cím Jičíny z řad žen a menšin absolvují studium v tomtez sy ^ ^ na skladě pohlaví, rasy, společenské třídy a sexualn. onen ^ „ Jak JsmVuTpolnimen-aTi, mají také velmi málo vzoru ; y ^ ^ ^ ^ ^ - .-"w |;uiiirjiiii..iiuii, muži- Zastoupení žen mezi vyučujícími na lekar 4B7 11. GENDER A ZDRÁVI značně zvýšilo, z 15,1% na 24% v roce 1994 (Kirchstein, 1996). Nicm co se od roku 1975 mezi vyučujícími na lékařských fakultách podstatně zvýj počet zástupců a zástupkyň menšin, počet bělošských pedagogů a pedagožek také vzrostl, takže podíl vyučujících z řad menšin zůstal v průběhu uplynulých dvou a půl desetiletí v podstatě konstantní (mezi 19 a 21 %) (Commission on Professionals in Science and Technology, 1992). Tabulka 11.4 Počet zapsaných studujících medicíny a počet absolvujících podle pohlaví a rasy; vybrané roky Procento studujících zapsaných v prvním ročníku lékařských fakult, které či kteří byly/i: 1980-S1 1994-1995 Ženy Běloiky a běloši (nehispánského původu) Černošky a černoši (nehispánského původu) Američanky a Američané hispánského původu Asiatky a Asiaté Americké indiánky a indiáni 28,9 82,9 7,9 4,8 3,3 0,4 42.2 66.3 8,9 6,8 17,2 0,8 1980-1981 1994-1995 26,5 85,0 5,7 4,9 2,9 0,3 A-tkya;^r anehÍSPánSkéh0 původu ^"oké indiánky a indiáni zeny 488 Prameny: f0f Statistics, ifftt. s- M ,42. Už jsme se zmínili o rozšířené genderové diskriminaci včetně sexuálního obtěžování, které jsou vystaveny lékařky. Pesimisticky zní výsledek studie Frank et al. (1998), podle kterého existuje největší pravděpodobnost těchto negativních zážitků u mladých žen, což naznačuje, že i když se zastoupení žen v lékařské profesi zvýšilo, jejich postavení se významně nezlepšilo. Tato studie navíc zjistila, že ženy pracující v oborech, kde převažují muži (a které jsou zároveň nejlépe placeny), jako je například chirurgie, udávají zkušenost s obtěžováním a diskriminací častěji než ostatní ženy. Toto zjištění pomáhá vysvětlit, proč v těchto specializacích i nadále převládají muži. Jedna absolventka medicíny vypověděla, že se ženami zajímajícími se o obory, v nichž převládají muži, se při atestačních pobytech na dotyčných odděleních zachází tak špatně, že se samy vzdají aspirací věnovat se jedné z těchto specializací (Manning, 1998). Není tedy divu, že nejvíce žen je soustředěno ve všeobecné medicíně, pediatrii a dalších hůře placených specializacích (Kirchstein, 1996). Výzkumy z poslední doby ukázaly, že lékařky pečují o ženské pacientky lépe než lékaři. Zjistilo se například, že lékařky provádějí více vyšetření cervikální cytologie a posílají pacientky mnohem častěji na mamografická vyšetření. Toto platí především v případě, že se porovnávají praxe mladších lékařek a lékařů (Franks aCIancy, 1993; Lurie et al., 1993). Některé pozorovatelky a pozorovatelé vyjadřují nicméně i nadále obavu, že pokud budou studující medicíny socializováni do Paternalistické a autoritářské role lékaře, není pravděpodobné, že by byly eliminovány nežádoucí aspekty vztahu mezi lékařem a pacientkou čí pacientem, především v případě pacientek a nebělošských pacientek a pacientů. Z tohoto uhlu Pohledu není řešením nespravedlností ve zdravotní péči dosadit čího systému do mocenských pozic víc žen a lidíjiné barvy plet, změnit sám systém. Jak uvidíme dále, je tento < kého hnutí zdravotní péče. , cíl úhelným kamenem feministic- 11-2-2 Feministická zdravotní péče přJrozený Hnu« feministické zdravotní péče vzniklo v sedesa y nerovnosti (viz důsiedek širšího feministického boje proti sexismu a ge _ ^ ^ kapitol a 1). Ženy. které se setkává boje prou - cr|em byl0 zvý- ávaly v malých skuP1nach,ejch * ,i začaly sdéíovat své individual uvědomění (consciousness raising groups), o|ečná témata: Jvztah ^zkušenosti s lékařskou péčí, které obsahovaly nekJ ostl- a pohrdáním me*'ékaři a pacienty) byl příliš často poznamenán b.ahos 11. 11. GENOER * Zl BENDER A ZOR/ ze strany lékaře či lékařky a pocitem ponížení ze strany pacientky či pacienta-(Marieskind a Ehrenreich, 1975, s. 39). Na základě těchto diskusí si ženy uvé-domily, že musí prostřednictvím studia ženského těla včetně vlastního vypraco-vat své vlastní standardy zdraví a normality. Do roku 1975 vzniklo ve Spojených státech v důsledku těchto raných snah víc než 1200 feministických skupin zdravotní péče. Feministická zdravotní péče kombinuje svépomoc s politickou praxí (Withom, 1986). Podle odbornice na zdravotnickou výchovu Sheryl Ruzek (1987, s. 188) feministické aktivistky zdravotní péče „vzdělávají sebe a jiné ženy ve zdravotních otázkách, poskytují alternativní služby a snaží se ovlivňovat veřejná opatření, která mají dopad na zdraví žen". Těchto cílů dosahují různými způsoby. Například pokud jde o výchovu a vzdělání, vydaly feministky množství vysoce kvalitní literatury pojednávající o různých zdravotních a lékařských otázkách neodborným, velice čtivým stylem a v přístupné úpravě. Jedním z prvních a zároveň možná nejznámějších příkladů je kniha Bostonského sdružení žen pro zdraví (Boston Women's Health Cot-lective), nazvaná Naše těla, my samy(Our Bodies, Ourselves) a vydaná v roce 1973; přepracované vydání vyšlo v roce 1992. Když dnes člověk navštíví oddělení literatury o zdraví v jakémkoli tradičním knihkupectví, najde velký výběr fen* mstických Publikací o zdravotní péči. Feministické aktivistky zabývající se zdravotní péčí rovněž organizují kursy ^ e Poznej sve tělo!", w njcnž se ženy dQivm ^ ^ q ^ té|e _ které 1 Pr° " de«^áno - , ale také se naučf pos a, základní péči jako "apíikladsamovyšetřování Prsů a orgánů v malé pánvi. V rámci alternativní létóř r, aby poskytovaly nejrůznější služby Jak0 kolonkou péči, těhotenské testy, poradenství a ukončování těhotenství. Femin^ Wmiky mají dva zvláštní rysy. l. „pacientUa se tam setká od sestry na pWjJ k ek,ce. která jí radí, se ženám,, jako je ona sama"; 2. „žena není objektem P* ' účastnicí- Marieskind a Ehrenreich, 1975, s. 39). # mSS^-veŕejnÝch opatfení ******* aktivit n>. celostátní G£ T 2° °°° 5,enek- T*° SkUPÍ°y S - ** « 7nÍ " ^ých opatření, která * ^ni svete (Ruzek, 1987) Femmistické hnuti zdravotn ^ - **> potýi::irp:če «**«*> ^ problémů. ^ % s n ed0«atkem zamést, nankyň a finančními potíže"1'- 1 1 . GENDER A * vládních rozpočtových škrtech ztrácejí tyto kliniky dotace jako první (Withorn 1986). Není tedy divu, že tyto kliniky mohou většinou poskytovat pouze omezený rozsah služeb, většinou pouze pôrodníckou a gynekologickou péči. Navíc bylo celé hnutí někdy kritizováno za to, že vážnějším způsobem nezpochybňuje instituci lékařské péče jako takovou. „Mnoho zdravotnických aktivistek a aktivistů věří, že v kapitalistické společnosti je v podstatě nemožné vytvořit skutečné humánní systém zdravotní péče pro ženy. Žádná z použitých strategií však přímo neohrožuje základní ekonomické uspořádání společnosti" (Ruzek, 1987, s. 195). Většina se stále soustřeďuje spíše na individuální léčbu než na institucionálnízměnu. A k tomu existuje nebezpečí, že důraz na péči o vlastní zdraví může státu posloužit k tomu, že se zbaví odpovědnosti za zajištění zdravotní péče svým občanům, ženám i mužům (Ruzek, 1987; Withorn, 1986). Přes všechny tyto potíže je nutno blahořečit feministické zdravotní péči za to, že mnoha ženám poskytla bezpečné, finančně dostupné a spolehlivé lékařské služby. Stejné důležitá je ústřední role tohoto hnutí v procesu pojmenovávání a zveřejňování nedostatků a nespravedlností našeho tradičního zdravotnického systému. I když hnutí kladlo hlavní důraz na ženy. z jeho analýzy problémů obsažených ve způsobu poskytování tradiční zdravotnické péče měli užitek i muži, Především chudí muži a příslušníci dělnické třídy a menšin, kteří jsou v rukou elitářského lékařského establishmentu také často vystavováni nehumánnímu a blahosklonnému zacházení. Úspěch hnutí dokazuje i to. že některé jeho myšlenky Přijaly americké lékařské fakulty. Mnoho lékařských fakult například nyn, nabízí mimořádný program výuky gynekologického vyšetření, ve kterém se budoucí lékaři a lékařky učí, jak provádět vyšetření orgánů v malé pánvi. Podobne ja o anvějšíkursy „Poznej své tělo!", najímají se pro tyto mimořádné-programy výuky gynekologického vyšetření ženy, aby naučily studující medicíny jak prov ^Orgánů v malé pánvi citlivěji. V těchto .^^^ ""raz na rozvíjení umění mezilidských vztahu jako na zdokona t6Chnik ^ > mužské a ženské ^ v lehké atletice v blízKé budoucnosti srovnáte né riA/i,. "Wiipp a vjard, 1992). 486 til;. 11 GENDER A Z0* OENOEFt A ZORAVI Sportovní psycholožky a psychologové také přišli na to. že zatímco tělesné cvičení a sportování muže zvýšit sebedůvěru a snížit pravděpodobnost různých chronických onemocnění, jako jsou například koronárni nemoci, může mít důraz na vítězství za každou cenu nezdravé následky včel ne vazných onemocnění a zranění nebo pocitu selhání především u mužů, protože jen velmi málo jich dosáhne opravdového sportovního vrcholu (Klein, 1995; President's Council on Physical Rtness and Sports, 1997; White et al., 1995).7 Sportovní sociolog Harry Edwards zdůraznil nepřiměřený dopad, který tyto negativní výsledky mívají na mladé čer nošské muže; ti jsou velmi často vedeni k vrcholovému sportu, ale jen málokdy mají .záchytnou sociální síť", která by je zachránila v případe selhání. Edwards a ostatní hráli klíčovou roli v odhalování vykořisťování afroamerických sportovců a sportovkyň a rasismu, kterým je organizovaný sport i nadále prostoupen. Tato skutečnost byla vyjádřena i následovně: „Ve sportu jsou stejné jako v plantáž nickém systému starého Jihu dozorci bílí a dělníci a dělnice černé" (Runfola, 1980, s. 93; viz také Messner, 1987). Existují důkazy, že i když je většina sportovkyň velmi soutěživá, mají ženy obecně tendenci přistupovat ke sportu odlišné než muži. Studie například naznačuji, ze ženy a dívky mají větší sklon k vzájemné spolupráci při týmovýchsgpr-těch. jsou pružnější a mají větší zájem o dodržování fair play než o „vítězství za každou cemr CGIIHfian. 1982; Jarratt, 1990; Netson 1992). V určitém smyslu ľlT 3 d,Vky Větší prostor Potupovat k sportu alespoň teoreticky tak, jak aobohaceľ PfÍStUP°Vat ^ ^ ^ ktera má ,idem přÍnáŠ6t ***** ^ľzľodnľ ° Čmn0StÍ S0UVÍSeJíd Se ováním a zlepšováním tělesné korv možného od ."T*1 P020mOSť, podnik*elů a podnikatelek. Díky odbytu všeho «tt c.dmkateľľT0 ***** 3 CV,Čebníh0 ™*« k energetickému-ve,k* byznys kterľ Vr°St°UCÍm ce'ostátním zájmu o cvičení a spo" vé' jejich marketľe,aVá * 5'5 miliarc* do1^ ročně. Je však Výrazně - 6 strate&ie ne"ší; výzkum l ~"e',e namířené "a muže a na ženy se často l0Sti a ^,appe lu ;;;m a ^ vnucováno spise s příslibem mladosti, ^ ^^^^ ^ a tělesné hbitoe^nskýi' £"* *«•* v ženách "t:6 V P°Sle^ části této kapito-y, komerční * 3 má 6astoaJ ^ * v mužích nejistotu ohledně * važné Psychické i fyzické poškozeni- 114 POLITIKA DUŠEVNÍHO ZDRAVÍ A DUŠEVNÍ NEMOCI Až dosud jsme se soustředili na tělesné zdraví a nemoc, ale podívejme se tetf podrobnéji také na genderové otázky týkající se duševního zdraví a nemoci. Gen-der poskytuje pevné pojítko mezi tělesným a duševním zdravím, protože lékařky a lékaři měli a mají sklon dívat se na stížnosti žen týkající se tělesného zdraví jakpjrja^psychosomatické záležitosti, jako na něco, co existuje pouze „v jejich mysli". Výzkum ukazuje, že lékaři a lékařky se často dívají na styl, jakým ženy využívají zdravotnických služeb, jako na jeden ze způsobů, jimiž se ženy vyrovnávají s psychickými problémy. V důsledku toho lékařky a lékaři často předepisují ženám, které si k nim přijdou stěžovat na fyzické potíže, psvehotropní léky. Nechas a Foley například uvádějí, že ženy jsou pňjemkynémi přibližné 66 % receptů na psychoaktivní léky. Tyto recepty píší častěji internistky a internisté, obvodní lékařky a lékaři a porodníci/gynekoložky než psychiatricky a psychiatři. V minulosti lékařky a lékaři také běžné předpokládali, že „selhání" ženského reprodukčního systému působí psychické poruchy. Na přelomu 19, a 20. století lékaři například tvrdili, že dysfunkce vaječníku způsobuje u žen .poruchy osobnosti" - především neposlušnost, zvýšenou chuť k jídlu, masturbaci, pokusy o sebevraždu, erotické sklony, stihomam, zlomyslnost a bolestivou menstruaci. -Léčba", kterou lékaři navrhovali, spočívala v chirurgickém odstránení vaječníku řTn,e o duševním zdraví a nemoci: <><°b,ém na tom. co je a co lécbV- Sami psychiatři a psychiatricky se "BmoMU & ,a9tinkyné názoru, že opevní nemoc. Jeden extrém představují zastanci 48B 4*7 1 1. GENDER * QfNOER A /OfíA' „ • ;ina duševních poruch jsou objektivní stavy, které mají ident if ikovatelné orga-nícké čí genetické příčiny. Druhý extrém tvoří ti. podle nichž je duševní nemoc politická a morální nálepka, nikoli lékařská diagnóza; psychiatrické ústavy pak nejsou nemocnice, ale spíše zařízení, jejíchž účelem je mít pod kontrolou lidi vydělené jako devianty, I když vétéina odborníků a odbornic na duševní zdraví zaujímá pozici nékde mezi témito dvěma extrémy, je z těchto rozdílných názorů jasné, že identifikace duševní nemoci je při nejlepším obtížná. Stupeň této obtížnosti ukázali D. L. Rosenhan a kol. při klasickém experimentu z roku 1973. Rosenhan a jeho sedmičlenný pracovní tým byli přijati do několika různých psychiatrických léčeben na základě tvrzeni, že slyší hlasy. Tento příznak stejné jako jména a zaměstnání, která udali při příjmu, si váak vymysleli; jinak své životní příběhy a chování nijak neměnili. Všichni tito pseudopacienti a pseudopacientky očekávali, že je nemocniční personál rycrv le odhalí jako podvodníky a podvodnice, ale nestalo se tak. Místo toho personál rein-terpretoval jejích normální chování a předešlé životní zkušenosti jako cosi, co je v souladu 6 jejich diagnózou duševní nemoci. V průměru strávili v nemocnici devatenáct dni a všichni, kromé jedné osoby, byli hospitalizováni s diagnózou schizofrenie. Rosenhamův experiment jasně ukazuje, že to, co je identifikováno jako duéev-■horoba, „muže být způsobeno spíše pohledem kulturou filtrovaného oka poio KWaWIe 61 pozorovatelky než poruchou fyziologie či duše osoby, jejíž chování je Posláno- me< 19B3i s 345) pfotože odbofnícj a Qdbornjce ^ ^ševn[ /dra. nejsoU podobně jako ostatní lidské bytosti, imunní vůči společenské podn* jejich klinické n* V lom;Txľ ZČÓ8tl °draŽet 3Spek* ^.tury, ke které dotyčná či dotyčný •**Z* If l?entifik0Va,1 ™°h° ta"tumloh stereotypů souvisejíce *«tou tfldoľl ľ ° taOÍ'ra80V0u a «"'«*ou příslušností, věkem a spo* •* *«W6iy -u^Taľl^c t8k0Vé Stere0tyPV °V"VňUJÍ h"niC' 8älhornic eodbo/nP°ŽnaBda!VKuP'"a sociologů a socioložek devôtasedm^ "* .zdravou zľľ ^*ravf šestačtyřicet mužů a třiatřicet W* "^rlBtlka du6evn(ho 2drav[, pflh|aVÍ poP*> vané osoby. Důležitějším zjištěním však bylo, že rysy považované za zdravé pro dospělou osobu byly téměř totožné s rysy považovanými za zdravé pro muže včetně nezávislosti, smyslu pro dobrodružství a asertivity. Naproti tomu byla zdravá, zralá a společensky obratná žena popsána jako submisivní, závislá, popudlivá při nejmenší příležitosti a ješitná na svůj zjev. Jak Broverman et al. {1970, s. 5, uzavřeli, „tato konstelace představuje velmi neobvyklý způsob, jak popsat jakoukoli zralou, zdravou osobu". Od roku 1970 byla tato studie několikrát opakována za různých podmínek a s různými respondenty (Brooks-Gunn a Fisch, 1980; Hansen a Reekie, 1990; Philips a Gilroy, 1985; Wíse a Rafferty, 1982). Výsledky opakování této studie podpo rují původní zjištění týmu Broverman et al. Na základe téchto výsledků vidíme, že mnoho lékařek a lékařů považuje stereotypní maskulinníchováníza normu či ide-íilrií siaridard duševního zdraví. To představuje pro ženy hned dvojí past. Pokud se rozhodnou chovat jako zdravá, zralá dospělá osoba, najedná straně riskují, že budou označeny za nenormální (tj. za maskulinní ženy, mužatky). Na druhé straně se ženy, které se řídí kulturním scénářem pro zdravou, zralou ženu, mohou cítit nešťastné, nespokojené a psychicky narušené (Gilbert a Scher, 1999; Tavris, 1992). Výzkum provedený badatelskou dvojicí Robertson a Fitzgerald (1990) ukazuje, jak tento stereotyp poškozuje i muže, kteří se rozhodnou odchýlit od tradičních norem maskulinity. Badatelská dvojice Robertson a Fitzgerald ukázala jednu w dvou verzí videonahrávky rozhovoru mezi pacientem (ve skutečnost, hercem) a jeho terapeutem sedmačtyřiceti terapeutkám a terapeuty ce pacient řekl. že je inženýr, jeho žena je doma a stará se o o • aterapeutj <* udal. že jeho žena je inženýrka a on je doma s dětmi. Terap^nf.. vman_' kteří viděli první nahrávku, připisovali mužovy problémy tlaku vza fc'ství nebo biologickým příčinám. Ti, kdo viděli druhou nahraj • ^ d|agnostikovall muže jako člověka trpícího váznou depresi^ ^ ^ uspořádanř ro|e „muže v domácnosti". I když dotyčný terapeutovi 5 soustreť/it se ieho rodině vyhovuje. Tyto terapeutky a terapeuti navic ™ (£) být |éáeno v rámci na muž°vo přijetí jeho role v domácnosti jako na něco, co Jeno pfed- teraPle. a někteří se stavěli k pacientovi nepřátelsky ngznaĚoje, že muži, Stavu o tom, co je to být mužem. Stručné řečeno.tat0 maskuljnn.' roli, ris ^Q^ro^^ scller, 1999: Ha, budou označeni za duševně nemocné (viz tak 89n a Reekle, 1990; Tavris, 3 992). 499 ^NOEra z0RAV, Kromě pohlaví může fakt, je-li osoba označena za duševně nemocnou, i poru. chu uvedenou v diagnóze ovlivnit rasová a etnická příslušnost dotyčné osoby. Loring aPowell (1988) například zjistili, že odbornice a odborníci na duševní zdraví diagnostikovali jako násilnícke spíše černochy a černošky než bělochy a bělošky, i když případy, které hodnotili, byly ve všech ostatních ohledech totožné (viz také Fulani, 1988; Littlewood a Lipsedge, 1989). Definice duševní nemoci a standardy duševního zdraví se konečně proměňují také v průběhu času, a to v závislosti na tom, jak se určitý typ chování stává přijatelným pro širší veřejnost nebo jako výsledek úspěšného lobbování za nějakou určitou skupinu. Například v revizi Diagnostické a statistické příručky pro duševní poruchy (Diagnostic and Statisticat Manuál for Mental Disorders) - oficiálního systému psychiatrické klasifikace - z roku 1980 hlasovala Americká psychiatrická komora (American Psychiatrie Association, APA), aby byla ze seznamu chorob vyškrtnuta homosexualita. Před tím byla homosexualita oficiálně považována za duševní nemoc a byla někdy „léčena" pomocí elektrošoků a averzivní terapie (např. injekční podáváni léků působících zvracení, zatímco se „pacient" či „pacientka" dívali na homosexuální erotické scény). Demedikalizace homosexuality v roce 1980 byla Především výsledkem neúnavných kampaní a politických konfrontací mezi aktivisty a aktivistkami hnutí za práva gayů jako například Celostátní akční skupiny gayů a lesb.ckých žen {National Gay and Lesbian Task Force) a APA (Busfield, 1986). V následujících oddílech pojednáme o několika duševních poruchách, u kte-yc je zaznamenán vyšší výskyt u příslušníků či příslušnic určitého pohlaví-Při vnľľľn0St bUd6me Věn°Vat t0mu' *k moh°" ^adiční genderové vztahy iai a íl PľT§m 8 jak mohou ěenderové St*re^pyovlivnit diagnózv zu a klinickí 3 PaCÍ6ntŮ 3 Pacientek" Dá'e rážíme, jak mohou diagnóza a Jí ľ"! °V,,Vnit další Jako je pacientčina či pacientova raso va a etnická příslušnost leji či jeho věk, společenská třída a sexuální orientace- * v ^denním u!Tn * * ag0,af0blB- Vši^ někdy pociťovali deP* na učenost neboľľ; ľ * S'°V0 deprese na ^it, že je člověk „na dne , »* a dlouhodobějšího ku',DePr6Se Jak° k,ÍniCký syndrom * však C0SÍ a nelibosti orovľ ****** Znamená Přetrvávající pocity nešpor či Ůb^naváze. nesDav!ľ nejméně ^ ^ osmi symptomy (nechutenství t0f'<*é vzrušeni. ' J** n*° na°Pak zvýšená potřeba spánku, psychy 500 naopak útlum, ztráta zá jmu o obvyklé činnosti, ztráta enef' gie či únava, pocity zbytečnosti, snížená schopnost soustředění a sebevražedné úmysly), které se vyskytují denně po dobu alespoň dvou týdnů bez prokázání jiné poruchy (Rothblum, 1982). Ujenje_zaz_namenán zásadně vyšší výskyt deprese než u mužů, podle studií klinických případů i široké veřejnosti. Odhaduje se, že v průběhu života zažije ve Spojených státech klinickou depresi 15 % mužů, ale 24 % žen (Hirschfield et al„ 1997). Odhaduje se, že globálně se s klinickou depresí setká v některém okamžiku svého života třiapůlkrát víc žen než mužů (World Health Organization, 1996). Tento rozdíl mezi pohlavími se navíc začíná objevovat již v pubertě (All-good-Merten et al., 1990). Výskyt deprese u mužů a u žen se však liší také v závislosti na rase, etnické příslušnosti a rodinném stavu. U žen jiné barvy pleti než bílé a chudých žen, které stojí včele domácnosti (mezi nimižjsou rasové menšiny zastoupeny nepoměrně), existuje vyšší výskyt deprese než v jakékoli jiné skupině (Landrine a Klonoff 1997; McGrath et al., 1990). Cannon a její kolegyně a kolegové (1989) uvádějí, že na výskyt deprese u žen střední třídy má vliv vzájemné působení rasy a společenské mobility. Ve studii dvou set žen vykonávajících svobodná a manažerská povoláni na Plný úvazek tento tým zjistil, že nejvyšší výskyt depresivních symptomů byl u černošských žen vychovaných v středostavovském prostředí a bělošských zen Pocházejících z dělnického prostředí. Jejich studie rovněž ukázala, že ^podobnost deprese je u žen, které žijí samy. a žen s dětmi než u vdaných ci ez-dětných žen ■ ženy jsou náchylnější k depre- sné badatelky a badatelé však zjistili, že vdané Je zajímavé, že pro muže platí Sl než ženatí muži a ženy, které vdané nikdy nebyly u mužů, kteřlnebyli nikdy ženatí, je větší ^^^^ Psy senež_u ženatých mužů. Podle Americké psychologické ^%zmenšenou cho|ogical Association, 1985, s. 8) je „manželství spojeno ^ ^ ^ béfošs(tych Mocností u příslušníků menšin. 63 % u bělošských muzu, ^^^^^ *n a 8 % u příslušnic menšin". Zajímávaje rovnezzjis ' wííSgzaea- rozvodu, za i ^982; viz také Jse|y víc depresí v manželství než po ^Presí trpět v~p755ehu odloucSiOTgg^ (Rothblum. ^SWn^ tMňí podlejednéznichjetento r 0 světlení těchto rozdílů se pokusilo mnoho M*P se pa faktu. že ženy ^díl Pouhým umělým statistickým výtvorem, zakladaj g důkazy, ze psy™ tyhi edávají pomoc více než muži. Existují 501 1 . GENOER * ZOP** lt. gENDe H A ZDRAVÍ s chiatři přistupují k diagnostikování deprese uzen předpojatě (Lori ng a Powell, ľgSS} a je rovněž dokázáno, že mužijiejsou ochotni vyhledat v případě deprese profesionální pomoc, protože takové chování je považováno za „něm/umě" (Reál, 1997). Tato zjištění však nevysvětlují vyšší výskyt deprese udávaný ženami při průzkumech mezi širokou veřejností, jejichž respondenti a respondentky, bez ohledu na pohlaví, většinou pomoc nevyhledávali (Cleary, 1987; Joiner a Slaiock, 1995; Landrine a Klonoff, 1997). Nevysvětlují ani rozdíly ve výskytu deprese podle príslušnosti k určité rase, etnické skupině či společenské třídě a podle rodinného stavu. Jiný argument se soustřeďuje na hormonální rozdíly mezi pohlavími, ale důkazů není v tomto případě mnoho. Existuje silná vazba mezí poporodními hormonálními změnami a depresí (viz kapitola 2), ale tím lze vysvětlit jen malou Část rozdílu ve výskytu depresí mezi pohlavími; nevysvětluje to ani rozdíl ve výskytu deprese mezi bělošskými ženami a ženami jiné barvy pleti než bílé. Zdá se pravděpodobnější, že rozdíly ve výskytu depresí, na které jsme poukázali, jsou způsobeny sociálními faktory. Existují dvě základní psychologická vysvětleni: hypotéza naučené bezmocnosti a hypotéza společenského statutu. Podle hypotézy naučené bezmocností jsou ženy socializovány tak, aby reagovaly na stres Plivne, ale mužům je vštěpováno, aby reagovali asertivně. Při konfrontaci se stresovou životní situací mají tedy muži spíše sklon řešit tuto situaci nějakým činem, jatimcc zeny častěji upadají dodeprese.Jento argument je na první pohled př* obvif"y:3le Wí se na něJ Plíváme pozorněji, vidíme, že jde o něco víc než je" m, aľľ-°bet'' "Mn0h°íen považuJe sv°" situaci za depresivní, protože jim P* šMnásLľ *ěNe Shutečná ženská diskriminace [r^ mari 1980 f!*1, at° ^ více PfísP^ kjejich psychickému vyčerpání" * význarl ľ ™ ™* Mi',er 9 1987). Výzkum například 1**»* u že J ie rvvakl0ľem' kt6rý P"Spívá k zenému riziku klinické tlH^když6esJ- 3 SeXUální ^"''telnoat. Nechas a Foley {1994) * *** tóJ! T""1 fy2,Ckéh0 a líního násilí na ženách trpících dep? m také přehlíží ľl ľ* 3 Z6nami se srovnává. Hypotéza naučené ***** i když ie ieiicn rZe,VetS,na ľeagUje na «*roj své deprese konkrétny tDWe; J^J£ ™0ha případech neúspěšné z důvodu on***? « ^oiecenské a 'Ln 56 tedy'že VVHT riziko klinické depre*e nik0ll^^nědanéč.lna^0m'cké šminky, ve kterých daná skupina žen ^enefemininní vlastnosti způ-žije. 502 Právě toto je východisko hypotézy společenského statutu, která rovněž zdůrazňuje, že role tradičně přidělované ženám (jako například roletvůrkyně domova a matky) byly jen velmi omezeným zdrojem osobního uspokojení ve srovnání s rozmanitostí pracovních uplatnění, z nichž si mohli vybírat muži (Doyal, 1990b-World Health Organizatíon, 1996). Když uvážíme dvojitou zátěž domácích prací a práce placené, očekávali bychom, že zaměstnané ženy zažívají větší psychické vyčerpání než ženy, které jsou v domácnosti; je však zajímavé, že podle studií je tomu právě naopak (Thoits, 1987). Navíc ženy, které mají profese s vysokým příjmem a vysokým společenským statutem, vykazují rovněž vysokou úroveň psychické pohody a jen málo příznaků psychického vyčerpání, bez ohledu na rodinný stav (Golding, 1988; Horwitz, 1982). Když uvážíme stres a nevýhody, které s sebou přináší chudoba, sexismus a rasová či etnická diskriminace, je častý výskyt deprese u žen s nízkými příjmy a žen jiných barev pleti než bílé snadno pochopitelný. Jedna nedávná studie ukázala, že nejlepší jednotlivý ukazatel depresivních příznaků u žen byla osobní zkušenost s diskriminací na základě pohlaví, a protože ženy jiné barvy pleti než bílé měly takových zážitků víc než bělošské ženy. neby-k> překvapením, že v jejich případě měfa diskriminace na základě pohlaví jeste norší dopad na pocit duševní pohody (Landrine a Klonoff, 1997). Tato zjištění souvisejí se zjištěními ohledně nižšího výskytu deprese u ženatých *užů ve srovnání s muži, kteří nikdy ženatí nebyli. Výzkum především ukazuje ze ženatí muži mají většinou někoho, komu se mohou svěřit; svou manželku (Hege-«». 1995). 2eny, od kterých spdečnost očekává, že budou syérm*J *** *tové zázemí a oporu, většinou projevují ochotu V^^*" -** a snaží se jim pomoci. Je zajímavé, že manze, nem,,J* ggg j ^dyž jsou v nesnázích jejich ženy (Lott. 1987). Navíc, jak ^f^^ V kaPitole 6. kladou tradiční mužské role manželů a otců 0proti tomu da% a umožňují jim, aby sami rozhodli, co se od n,ch muze po ao3Í)ázr Ničnf ženské ro)e manže|ek a matek poskytují ženám'"^ovypiýv* *e K°mbinaci vysokých nároku a malé možnosti činit ro sBaruCÍlj 19g7; str^ové Situacei které zřejmě mohou přispívat k depresí ^ ^ ^ev_ 7al' IMOb; World Health Organizatíon, 1996). SW' ^poorfvman-v manželstvíje silné ovlivněnajejic'J svazku (Stei| a TĽretsky, 19S7; viz také kapala n°sta "'e as|Ši poruchy, kteréjsou běžnější agorafobie. Histríonská osobnost odkazuje na je.. gen°er a zdhavi kterému se drive říka- 503 , hysterie. V dávných i v nedávných dobách se mělo za to. že hysterii způsobuje putování dělohy v těle. Podle této definice trpěly hysterií jen ženy. Podle odhadů, které márne k dispozici, je dnes poměr žen a mužů vykazujících histrionskou osobnost 2:laž4;l(Chambless a Goldstein, 1980), i když někteří psychologové a psycholožky tvrdí, že klinický popis histrionské osobnosti v diagnostických příručkách v podstatě zaručuje, že bude i dnes aplikován častěji na ženy než na muže (Tavris, 1992). Jaké jsou charakteristické rysy histrionské osobnosti? Histrionská osobnost je většinou popisována jako náročná, závislá, manipulativní, melodramatická, popletená a svůdná, ale frigidní. Někdy se u hysterických osobností také objevuje konverze,^, projevy fyzické nemoci či poruchy bez zjevné organické příčiny. Nejčastěji má tento jev podobu bolesti, hyperventilace, omdlévání, prudkých záchvatů a křečí a paralýzy (Chambless a Goldstein, 1980). Na základě nápadné podobnosti mezi histrionskou osobností a tradiční koncepcí normální femininity vytvořené naší kulturou jsou některé analytičky a analytici přesvědčeni, že ženy jsou socializovány do životní dráhy hysteriček. Znamená to, ze jelikož je ženám vštěpováno, aby vědomí své vlastní ceny odvozovaly od toho, jak na ně reaguje jejich okolí, mohou se některé z nich uchylovat k extrém-nimkrohůni. jako jsou výše popsané histrioriské rysyi aby pFip0Utaly pozornost PLŤ'™ d0Stal° °Cenění (W0,0witz' i972)>1 kdvž se tato hypotéza těší jisté m dotyčľ-ľ0VneZ m°Žné' * hySt6rie je reakcí na ^oce stresovou SÍtuaCÍ" "* ^ hyStL°SOba °haPe J3k0 0hrožu*cí- ale cítí se bezmocná ji změnit. Jiným' ^renreicn 1™T ^ f°ľm°U ZVláŠtě M# bereme v úvahU k°nVerZ' b«^zaVálky, pT!' 19861 Uvědomme si například, že u mužů jsou konverze nosti a 5íní ji ZŠVJ a"0U '6nU 2namená inverze „neschopnost vykonávat pow» ro^no a .U na rod,ně- T°to chování je rovněž u žen daleko spíše tole- - 3 nnCíŽs pro h né ocitnutí tížích ner.ČkU 3 j6jí r°ď,nu zna™nat méně konfliktů než otev^ v^«wř^mnMtl"(Chambiess a Gowstein' ^s- ii6"117)' NV a^ny sp;évěUf T% abV ter^ histrionské osobnost a W*** Wn!ch pří ' 9;eby,y UŽÍVŠ"V kočerňování zen či k odbývání jejich w neP°d,0Že^h. jedním příkladem takového od* ™ ^P^V- 4 oreStnaVate,ky' ktefí "a tom, že fyzické I* J i vysLot CÍS°U SPl§e P^ohosomatickým jevem Harrís, l95% ****** nezdravéno pracovn. ^ 504 Agorafobie je někdy označována jako úzkostná hysterie. Agorafoble se běžně definuje jako strach z otevřených prostranství, může však znamenat rovněž strach z davu, veřejných míst, dálnic, opuštění domova, zkrátka „z každé situace, která ztěžuje únik na bezpečné území nebo k důvěryhodné osobě; čím více je situace omezující, tím větší úzkost působí" (Chambless a Goldstein, 1980, s. 119) Pokud má agorafobička či agorafobik pocit, že se do takové situace dostali, zažívají často záchvat paniky, okamžik hrůzy, během něhož mohou mít příznaky hyperventilace, pocity svírání na hrudí a mnoho dalších příznaků, které interpretují jako důkaz „hrozící zkázy". Chambless a Godstein (1980) uvádějí hypotézu, že agorafobie není vlastně strach z otevřených prostranství nebo odloučení, ale strach ze záchvatů paniky a jejich následků. Agorafobičky a agorafobici se tedy vyhýbají místům, kde by podle nich mohlo k těmto záchvatům dojít. Asi 80 % osob trpících agorafobií jsou ženy a odhaduje se, že agorafobií trpí víc než milion žen. Důvod, proč tomu tak je, zůstává předmětem spekulací, neboť systematický výzkum genderových aspektů agorafobie začal až v průběhu sedmdesátých let 20. století. Je možné, že jelikož ženy nejsou obecně vedeny * tomu, aby čelily strachu tak jako muži, stanou se „bezmocnými vůči stresu a často se nejsou schopny vysvobodit ze situace, z níž nevidí žádného úniku" (Chambless a Goldstein, 1980 s 123). Agorafobičky a agorafobici mají sklon k pasivitě a zav.s-l°sti a mají potíže vyjadřovat své osobní potřeby, což jsou vlastnosti tradične v zenach Pěstované. Výzkumné týmy si dále všimly, že mnoho osob trpících * *ny mezi dvaceti a třiceti lety věku. které jsou nešťastné vdané T*o ženy většinou nikdy nežily samy ajejich rodiče a ! svérn ^ (viz například Hafner a Minge, 1989). Často jsou mj! prc_ manželství, protože nemají peníze ani schopnosti zit samos _je děs; stFedky k odchodu, vyhlídka na život o samotě - něco, co ni nato»k, *e zůstávají v manželském svazku. Příznaky agorafobie so°eny právě těmit0 oko|nostmi (Chambless a Goldstein,^ 1 ^vž jsou tyt0 hypQtézy |íbivé> potřebujeme dal'S'ěiši}e, aby se tyto °" 3 histrionskou osobnost pochopili důkladněji- Jest ^ efnic. Postižených osob věnovaly zkoumání jak genderovy , kvcn a třrH . „ dtr|dnich rozdílů. ..adatelky a badatelé tvrdí, y^ogové^ost. Jak jsme již uvedli, některý ^ ^ Při stresu mají ženy sklon reagovat pasivné, 505 gender a Iv ef> a zdraví V extrémním případě mohou muži reagovat tím, že „to ze sebe dostanou", napři-klad prostřednictvím rvačky nebo násilí a nadměrného užívání alkoholu či drog. Muži mají trvale vyšší údaje závislosti na alkoholu a užívání drog než ženy. Co se týče požívání alkoholu, je mezi téžkými alkoholiky více mužů než žen nehledě na rasovou či etnickou příslušnost. Obecně mají muži třikrát větší sklon stát se těžkými alkoholiky než ženy (Robert Wood Johnson Foundation, 1993). Muži pijí na veřejnosti více než ženy, pijí tedy méně o samotě. Také se více účastní „flámů" nebo nárazového pití (Ettore. 1997: Wechsler et al., 1995). Morrisey (1986, s. 159) uvádí, že „dostupnost alkoholu specifickým skupinám symbolizuje pozici těchto skupin v určité hierarchii". Morrissey poznamenává, že na přelomu 19. a 20. století prohlásil sociolog Thorstein Veblen, že tabu ženského pití bylo jedním ze způsobů, kterými muži ve Spojených státech symbolicky demonstrovali svůj vyšší status. Jinými slovy pití bylo a je pro muže symbolem společenského postavení; nadvláda mužů ve společnosti jim umožňuje snazší přístup k alkoholu a to zase zvyšuje pravděpodobnost, že se na něm stanou závislými. Konzumace alkoholu se rozhodně zdá být kompatibilní se stereotypní maskuli-ríitou ILemle. 1984). Jedna badatelská dvojice například zjistila, že u mužů, kteří vykazuji příznaky přehnané maskulinity (hyper-maskulinity), je daleko vyšší pravděpodobnost závislosti na návykových látkách (tj. alkoholu a drogách) (Mosher a S.rk.n 1984) a Mužům je v případě pití rovněž poskytována větší nepřímá spo lečens a p dpora. Celkw. alkohoiiSmus ženy než nesľa ^ "Wan&ioAi^^1? t0,erant^ÍitTs-vy^a-nželů nežrS** ^M^3&^^^ Psychoío-gica, Assoclation, 1**" že obecný trend k žen2 pozor°vatelé a pozorovatelky obavy z «*<>• vých norem ohledně pltí Z^T*™0** P°Vede k rozrušení tradičních gen*** (tj. aby se chovaly jako mužj.U & ^ nnnoné žer>y motivovat k tomu. aby pW v' žen zapojovat do pracovního w * **** Strachovali- že s tím. jak se bude víc vládají muži - větší stres, který b ~ předevšírn v pozioích. kde pr obavy jsou podporovány reuial * Vést ke ^šené spotřebě alkoholu-T^ mam' na "kérV určenými pro „emancipované ženy (Morrissey, 1986). Zadne empirické důkazy však tyto obavy, často označované za Konvergentní hypotézu, nepotvrzují. Za prvé, spotřeba alkoholu u žen v posledních dvaceti letech klesla. I když byl zaznamenán pokles spotřeby alkoholu u žen i u mužů, u žen byl vetší, takže se genderová propast v otázce alkoholismu vlastně zvětšila (Waldron, 1995). Za druhé, i když je u zaměstnaných žen menší pravděpodobnost než u nezaměstnaných, že budou naprosté abstinentky, neznáme náto, že pijí víc v souvislosti se stresem. Jejich návyky mohou prostě jen odrážet fakt, že mají více příležitostí ke společenskému pití nebojsou v pracovním i společenském prostředí alkoholu více vystaveny (Biener, 1987). Zdá se, že u žen orientovaných na úspěch je menší pravděpodobnost, že budou nadbytečně užívat návykové látky jako reakci na stres (Blum a Roman, 1987; Snell et al., 1987). Bylo to formulováno i takto: „Pokud vzrostl problém alkoholismu u žen, nebude to zřejmě tím, že došlo k osvobození žen, ale spíše tím, že k němu ještě nedošlo" (Sand-mair, 1980, s. 242). Jako u ostatních vzorců chování souvisejících se zdravím, které jsme zde probírali, není pohlaví samozřejmě jedinou důležitou proměnnou, kterou je nutno brát v úvahu. Výzkum ukazuje, že vztah mezí pohlavím a alkoholismem ovlivňuje mnoho faktorů. Jedním z těchto faktorů je sexuální orientace. I když je u žen závislost na alkoholu méně pravděpodobná než u mužů, studie naznačují že lesbické zeny maji větší sklon k nadměrnému pití, mají problémy s pitím či trpí alkoholismem nez zeny "^sexuální. Alkoholismus je rovněž považován za vážný problém ™* ^ «wd tohoto stavu se alespoň zčásti považuje fakt, že bary byly tlv"ě bezpečným útočištěm lesbických žen a gayú, a proto z*»y ^ ^ vJ*Jich společenském životě a činnostech ve volnem case^P ^ ^ ryjS0u však pravděpodobně ve společnosti rozšířena homo ^ téfj)|t0 xuál". vedoucí u lesbických žen a gayů k pocitům odcízem ^ ^ Poc% a zvýšenou potřebou pití existuje příčinná S0UV'S ° fenami a '0ffaStiglitz, 1987). OdhadnoutvýskytalkohoJismumezi ^, Mteft> Je nicméně obtížné; stejně jako alkoholici a alkoholičkyM ^ ^ jsou lesbjcké ženy a gayové naší společnostítí n°vé * členky obou skupin někdy své sklony důsledné s ^ ^ KdVž uvažujeme o vztahu mezi pohlavím a VyZ,urn ukazuje. JereJen(! ašských mužů a žen je vyšší muže a 0f ^ ^ VCh zen a mužů. Když srovnáme bělošské a čerň 507 506 GENDER A n A ZDRAVÍ dá s( mužů ie výskyt alkoholismu je podobný u žen (asi 7 %). ale vyšší u černošských mužů (31 %) než u bělošských mužů (23 %}- Co se však týče vlivu na vzorce pití, společenská třída a věk se prolínají s rasou a pohlavím. Když například použijeme jako ukazatel společenské třídy vzdělání, zjistíme, že černošští muži s nižším vzděláním než středním pijí třikrát více než bělošští muži se stejným vzděláním. Obecně platí, že čím je muž vzdělanější, tím méně pije, bez ohledu na rasu. U vysoce vzdělaných černošských mužů, kten piji. je však vyšší pravděpodobnost vážně závislosti než u podobné vzdělaných bělošských mužů, kteří pijí. Existuje hypotéza, že tomu tak zřejmě není proto, že mají vyšší sklon k alkoholismu, ale že chování příslušníků menšin s vysokým společenským statutem je sledováno pozorněji, a jakákoli odchylka od normy je proto snáze odhalitelná. Bylo také zjištěno, že míra alkoholismu u Černošských mužů roste s věkem, především od prahu dospělosti do středního věku, zatímco u bělošských mužů platí opak. Tento rozdíl může být také důsledkem toho, že u bělošských mužů existuje ve vyšším věku větší pravděpodobnost růstu ekonomické stability, na rozdíl od kumulativního efektu zážitků, které mají černošští muži s diskriminací a ekonomickou marginalizací (Bachman et al„ 1997; Barr et al., 1993; Staples, 1995; viz také Gilbert a Collins, 1997). Opět se tedy zdá, že sociálně-strukturální podmínky, ve kterých určité skupiny zen a mužů žijí, ovljvnu^vděpodobnost^kytu alkoholismu. Je však důle Ité sl uvědomit, že7ioTasT^íiv(m je nutno brát v úvahu i určité fyzio-logické faktory. Konkrétně to znamená, že když ženy nadměrně pijí. dochází uľLVen °Zením U muŽŮ" lé^ý Wzkum z poslední doby uka- g Íra 2 méné UrČÍtéh0 e^™. *erý pomáhá vstřebávání an* ÍeŠ-ě-Predtfm' Se d^ane *> krve. v důsledku toho přechází u žen do k've vyšší množství alkoholu nez u mužů, a to jjjí stejné množství v poměru kfe ■« & * ° 10 ' v Případě, že ženy vypiji Pití další vykování dotvľ ****** tttW^- Ještě důležitější je, že nadměrná své schopnosti zažívat 2T enzymu umožňuje, takže alkoholici ztrácejí m tože vjejich žaludku se lent ^ alk°holičkv »*«»Jt tuto schopnost úplné, pr* ženy v případě. že se stJ| ° e"Zym prakticky nevyskytuje. Důsledkem toho JJ> m tělesným mmrn °U alk°n°ľ'čkami, náchylnější k poškození jater a da-Eaet al., i99ty Dliček' Navzdory těmto ZJWn: Xa90>-k názoru, že a!koholismus 16 ^ ^ že * víc alkoholiků než alkoho" naprostá většina prograrnuUľ"*^ nePn°C"- v důsledku tohoto názoru W" 50b alk0h0ll^u koncipována muži pro muže reil997;WalitzeraConnors, 1997). Alkoholičky navíc trpí větší stigmatizací ne alkoholici, zčásti proto, ze nadměrné pití porušuje tradiční genderové normy pro ženy. Není tedy divu, že alkoholicky jsou méně ochotné zapojovat se do léčebných programů než alkoholici. Nejčastějším důvodem jejich neochoty je strach, že pro ně veřejná nálepka alkoholicky může mít nepříznivé následky-jako například ztrátu opatrovnického práva dětí (Blume, 1997; Ettore, 1997). Stejné jako je alkohol dostupnější mužům, mají muži také snazší přístup k nelegálním drogám. Muži v podstatě ovládají obchod s drogami ve Spojených státech i ve světě, což není překvapující, když si uvědomíme jejich celkově větší účast na všech formách trestné činnosti (viz kapitola 8). Muži užívajídrogy víc než ženy a mají větší sklon k jejich pravidelnému užívání a drogové závislosti. Stejně jako u alkoholu neexistuje ani v případě drog důkaz, že by se mužské a ženské vzorce užívání sbližovaly, i když mezi mládeží od dvanácti do sedmnácti let byl od osmdesátých let zjištěn jen jedno- až dvouprocentní rozdíl mezi pohlavími v užívání marihuany a kokainu. Muži však tvoří více než 60 % všech případů souvisejících s kokainem, které končí na pohotovosti, a tento údaj se od roku 1985 příliš nezmenil (U. S. Department of Health and Human Services, 1997). Nicméně užívání kokainu, především cracku, ženami bylo v posledních letech hodně medializováno. lni* ardi a jeho kolegové a kolegyně (1993, s. 38-39) připisují tuto publicitu fungován, Jejího standardu při posuzování jednotlivých pohlaví. „Fakt. že kokain uzivajr zeny Je Považován za znepokojivější, než to, že ho užívají muži. To souvis, jednii se *arým přesvědčením, že když žena užívá drogy, je náchylná k (co* u muže neplatí), a jednak s novějším názorem, že úcastzen vpra, ^ te *de k novým tlakům a pokušením včetně užívání drog. Wefé ^kteristické rysy mužské role." I když neexistují žádné a|kohc_ y tato tvrzení podpořily, je užívání drog ženami, stejné ja ^ Jld">*™ negativnějších stereotypů a horší stigmatizace U mužů (Inciardi et al., 1993). pisujf toxlkomanky Tento pfístup se odrážf j v tradicních analýzach, k ^ w zname. J*° 0soby psychicky narušenější, než jsou jejich mZ ^m však tato ei2gi«i"- — __ii»/«nan,. i'eu ___-.un. tvrzen ^anek né *ou považovány za nemocnější než toxikoman,.^,^^ u toxikc. '• nepotvrdil. Výsledky testů na psychologické * kterédotyč-1 romanů přibližně stejné a vypovídají o * kmgm příbuzná osľ°by d0ved'V k užívání drog. Nejčastěji povede ženy Q kama- SOba (včetně rodičů, nevlastních rodičů a sourozenců) 503 1 1 gender * Z°PA gen oer a zoravi |||(Chesney-Und. 1997; Sutkeret al.. 1981). Muže i ženy přivede většínouki$? ^nídrog muž:://étocŘec, nevlastní otec, strýc, bratr a v prípade žen ptftetfJH nefUnó, 1997: Inciardi et al.. 1993». Po zasvěcení do užívání drog se důvody k pokračování u žen a mužů liší. U mužů je vyšší pravděpodobnost užívání drog začĚefem "».éPfjí čí potešení; u žen /.- /;r.e o'a/děpoďjbr.4jší, že budouTufr vání drog pokračovat v rámci jakési samoléčby. Například ženy, které nadmerné užŕvají léků a drog. bývají častěji než muži obětf -^"er o f/zického zacházení j atPniálnteineužwání.,Ženy často užívají léky a drogy, aby si vytvořily .mecha-qhmus zvládání situačních faktorů, životních událostí nebo obecné psychické kňžě" (Incíardi et al.. 1993, s. 25; viz také Chesney-Lind, 1997: Fulhlove et al.. 'Í9S2(. Tyto závěry jasné naznačují, že programy léčby pro drogové závislé žerty musí být koncipovány tak, aby reagovaly na specifické potřeby a starostí uživatelek . áog, ale tak je tomu málokdy. Jednou z reakcí na toxikománii žen, která se vprú-b«iu osmdesátých let stávala stále populárnější, jsou žaloby podávané na tehotné toxikomanky, většinou na základě obvinení z podávání drog nezletilému čí nezle-.«éjpupeční šňůrou) nebo ze zneužívání détí ína základě předpokladu, že j ľ^f0^ P,0d je ,íd8ká ^t) íGreen. 1993). Do roku 1997 byly podoba ZľlľT"* V tfÍCetÍ Státech' a,e ok«nf prokurátoři a prokur* ^ÄSľlSív roce 1996 rozhodl Ne^sí soud J,žní T ^d^vtľ'^^*^0^^"^^ kteréohrožuj* Wolalkontroverzi PfÍ8tUp k téh«ným toxíkomankám okamzte tím, že by,, 3 Žalobkvně, kteří rozhodnutí soudu podporovali, *i* too&Hě závísíých drtí ľ 'V0VanÍ ^"^Jením nad alarmujícím nárůstem po*u " *» ^rozerrýct,«*" ľ*"** V° S"*"** státech (přibližné jedno z ^ háníjakoon^r 1990)- P°d,e«** názoru představuje trestní•» ľL*** ^rozel d^^8'6 vybledaly pomoc, a jak tWíkom^..... 0,te- Odpůrci a aw^ „.rnaní tého*^ —... .wnarozené díté. Odpůrci a odpúrkyně trestního stí ^ pf0KU- toxfoomanek vsak zdůrazňovali, že kromé ústavy přehlížejí prokura pfo rátorky í nedostatek programů léčby drogově závislých pro Ženy. ^» * ženy. z celkového poctu asi sedmi tisíc programů léčby á<0 ? n,cti poiených státech existují, poskytuje jen asi pades ^(Dí* wam porodní péét a péčí o díté včetné speciálních poradenských ^ (Slfl *WU**' 1S9°i- ^ K>dné zprávy o programech, které nabízí Ne ^.ývá, že 54 % programů vylučuje všechny těhotné ženy, 67 % vylučuje téhot né ženy. kterým stát poskytuje péči pro chudé (Medicaid) a 82 % vylučuje téhot né ženy závislé na eracku, kterým stát poskytuje péči pro chudé (Chavkin, 1990, Nezdá se tedy příliš spravedlivé, ba ani rozumné pronásledovat uživateiky drog na základe argumentu, že jde o snahu přimět je k léčení, když takové lécenív podstate neexistuje. U programů léčení drogové závislosti existuje podobný problém jako u programů protialkoholického léčení: většina z nich je přizpůsobována potřebám drogové závislých mužů íFogel a Woods. 1995). Tyto potřeby jsou, jak jsme již upozornili, zásadné odlišné od potřeb drogové závislých žen. Inciardi a jeho kolegové a kolegyne (1993) to vysvětlují následovné (s. 29; víz také Ettore. 1997; Walitzer a Connors, 1997): Jedním z problémů jsou témata, která se objevují v terapií. Zřejmým příkla-demjsou potíže, které mají drogové závislí muži často s ovládáním projevů hnévu, u žen však bývá daleko častěji problém v tom, že se projevovat hnév vůbec nikdy nenaučily. Terapie vhodná pro ně by proto možná měla být úplné odlišná. Úspěšná skupinová terapie pro drogové závislé muže například často obsahuje konfrontaci s ostatními, což pomáhá rozpoznat a připustit sí ty nejzákfadnéjší problémy. Ženy však na konfrontační techniky reagují většinou špatné a příznivé na ně působí spíše intenzivní vzájemná podpora s ostatními." Drogové závislé ženy nejvíce postrádají podporu od svého okolíi od čienů rodiny- Výzkum naznačuje, Že ženy, které začínají s léóerfn^se daleko častěji setkánu svých rodin a přátel s odporem a daleko méně s podporou nermuť obdob-' •-• - l ■"'>// drogo ,é závislým ženám často v počátečních fázích pomahajej* . ^ 'odina, například tím. že jim a jejich dětem poskytne přístřeší či ' * "stupným zhoršováním závislosti zakoušejí ženy stále ^ 1997, Často končí samy. Podle jedné studie °^^,upart. «™ > deseti, zatímco deve, mužů z deseti opu* drogové ^ ÍHinds, 1990). v jiné studii dostali drogově nejžaStejší z'eJ'ch-rodiny a přátel by jím pomohl skoncovat s drogový 0dPovéd drogové závislých žen byla. že nikdo: o SO % v. ro£)jny 2 ■*» uvedlo, že nemají žádné přátele a přítelkyně ^leny R by Jim takovou podporu poskytli (Inciardi et al..^ ^ ^ ^ 8SlVní životní podmfn- Je rovněž významné, 2e stejný důvod, který vede . - 'juiomue, ic ---- -„rarfeoreSIVni^""'"r l^°6äCh - ľeakce ™ **°«3S2££miPŕectpis- Formouzávis- 1 Plnosti, je zřejmé vede také k závislosti na fécích 1 au 14, GEWOéB A Zl oenoeh A zdraví , ti která se vyskytuje častěji u žen než u mužů je právě užívání léků na před-2 Na rozdíl od drog mají ženy k lékům na předpis snadný přístup. Už dříve jsme uvedli že lékař, ženám častěji předepisují psychotropn, leky působící změny nálad Nejčastěji předepisovanými léky jsou nepříliš silné léky na uklidnění a sedatíva jako benzodiazepiny. Takové léky jsou silně návykové, i když jsou užívány vnor-málních léčebných dávkách (Ettore, 1992). Psvehotropní léky užívá asi polovina amerických žen; ženy rovněž tvoří 70 % pravidelných uživatelů a uživatelek uklidňujících léků a 72 % uživatelů a uživatelek antidepresiv (Gold, 1983; viz také Inci-ardi et al., 1993). Poznámka na závěr: Ženy trpí častěji než muži dvojí závislostí- to znamená sou časnou závislostí na alkoholu a lécích (Ettore, 1997; Nechas a Folěy, 1994). Zřejmě je tomu tak proto, že ženy častěji Informují o svých problémech s alkoholem lékaře či lékařku, kteří jim pak někdy předepisují uklidňující prášky (trankvilizéry), aby jim pomohly „zvládat" život lépe a následně přestat pít. Tento postup však bohužel často problém vystupňuje a může vést k predávkovaní v důsledku kombinace sedativ a alkoholu, dalšímu tragickému důsledku sexistické zdravotní péče. Poruchy přífmu potravy. Když hovoříme o poruchách příjmu potravy, je užitečné ie vnímat jako kontinuum (VVooley a Wooley, 1980). Na jednom konci je obezit člověk je obézní, má-li o 25 % vyšší váhu, než je vhodné pro jeho věk a výšku. V průběhu posledních tří desetiletí americká populace obecně přibírá na váze, takže v roce 1996 už v p0pU|acj převtad|j mužj g ženy & ngdvähou nad |jdm, s normální neľml'tÍľ' ^ ^ * ™* (&9 %) "eŽ Že" <49 %>' ale VÍC ^^ %' nežmužůn^- u vos /o) nez zen 149 /o)' aie Vl • «nek(okľ ľ * lHaney' 1996b)- Navíc u cnudýcn žen 3 Afr0a,Tier" děpodabn J" ľ"16' ^ JS°U meZÍ Chudími sstoupeny nadměrně) je větší prav K MU«nost, ze budou 0hé7ní ■ - - Afroameri- dipodabnoľ-'T6'Z6JS0U mSZÍ Chudími zast™Peny nadměrně) je větší prav * P^vděpodoil °béZní' ne? U len majetri*ch a bělošských. U chudých že" n* afrického 2 ľbe2,tV Sedmkrät VyšŠÍ než u nechudých, obézních Američa- nek afrického původu acumKrat vyssi než u nechudých, obézních Am 1997-> Freedman "iqoÍ l51 % VÍ° "eŽ Mezních bělošských žen (Foster > neumějíoviádat isoulf' StaV Většinou M^ » vinu. Předpokládá se, že se neie* víc m m 'ni a p;ei^aií se. Výzkum však ukazuje, že obézní lidé často *ta způsobem faktorv ° h°dně méně" Zd& se, že u mnohých je ** vůbec: dědičnost. metahnre m°h0U ien mál<> ovlivnit nebo je nemohou (f** zi problěmu) 3 - (C0Í nám Pomůže objasnit třídní dim^ Chardetal^"O^opkineta,., 1996; Stunk-rd*-'-' 512 1990; Wadden et al., 1997). Na obézní lidi je nicméně vyvíjen obrovský tlak aby zhubli. Jsou například diskriminováni na trhu práce, jsou terčem vtipů ze strany médií I ostatních lidí a jsou odsuzováni veřejným míněním jako neforemní, hloupí a oškliví (Attie a Brooks-Gunn, 1987; Freedman, 1986). Obezita má horšídůsled-ky pro ženy než pro muže. Podle jedné nedávné studie je u obézničh žen napři klad větší pravděpodobnost než u obézních mužů, že ztratí socioekonomický status, a to nezávisle na společenském statutu a příjmu jejich rodiny; je u nich také o 20 % nižší pravděpodobnost, že se vdají, než u žen, jež obezitou netrpí, v kontrastu s tím byl negativní dopad obezity na socioekonomický status a šance se oženit u mužů daleko menší. To neznamená, že muži nejsou stigmatizovaní, odchylujf-li se od kulturních norem mužské tělesné přitažlivosti, ale negativnější dopad než obezita má pro muže malá postava (Gortmaker et al., 1993; Sar-gent a Branchflower, 1994). Výsledky studií, k nimž dospěli Gortmaker et al. a Sargent a Branchflower jsou důležité i pro pochopení, proč převážnou většinu lidí s ostatními poruchami pří-jmu potravy tvoří ženy. Ve Spojených státech je tloušťka spojována s ošklivostí, zatímco štíhlosť s krásou a vysokým společenským statutem. (Vzpomeňme si napří-k'ad na známé pořekadlo „Člověk nemůže být nikdy příliš bohatý ani příliš štíh-**■) Zdá se rovněž, že od dvacátých let 20. století je typ těla, které nás kulturní standard považuje za ideální, čím dál hubenější (Attie a Brooks-Gunn,19 ; Brumberg, 1998; Freedman, 1986; Silverstein et al.. 1986: Tavris, pr° muže i pro leny, aíe jak jsme jB k mužům je společnost v s s^h tělesnou hmotností tolerantnější, ženyjsou navíc často posuzo Pod|e toho, co dělají, než podle toho, jak vypadají. Jejjcř) Nenítedy divu. že ženy mají sklon se hodnotit v závislost, na*v ^ . docení je však bohužel často nerealisticky záporne. Zeny ^ ^ J] nesPokojenost se svým tělem a velmi často ji fornlullJJ'tJžen s v!aStnřm tělem 6den nedávný celostátní průzkum zjistil, že nespok0^n°S|en^ vékuseiosn> "sledních letech vzrostla. Tato studie ukázala, ze "acti ^lled™esáti lety hodnotilo své tělo celkově záporné ^ ^ a85- Větři—T^r^-r-r—rrrT^ioná se střední ci jo % v roce trupu. Větš,na těchto Jen byla nespokojená se střední c, ^tóieny, ' snad P'°<°- * -kup a příprava jídla žent ľ6 V !en9kým povi™°stem, a proto, že jídlo je v centru pozornosti které přinášeJí ,akavé recep*a ^ - Bulimlčky se nezřízeně pW«* ** 'r™* V6,ké ™°^ví JWla (většinou Jde o nekvalitní po. cí to* 51 projímadľ ľ," ^ že by mohl* přlbrat ™ váze, vyprazdňují porno-* - * ie neiMžněu ľ6'? *** * ^ 61 dva d*^), P™""*" c^ kazuj! ž&ony extrémní rT DUlimÍCké paclen^y a pacienti většinou ne* a fy^cké poikozen, N!T! ™ VáZe' Bul,mie viak způsobuje vážné líml podobné jako T * W^ovánf se lidé mohou stát #** J *° na alkoholu (Ettore -jfio-si n :* „t ie ' lore' ■L»»2). Qastrolntestinální trakt je « poškozován nadměrným užíváním projímadel a jícen trpí důsledky opakovaného ivncení. Podle zpráv je bulimie rozšířeným problémem především na universitních kolejích; odhaduje se, že tam bulimií trpí od 4 do 20 % studujících, v podstatě výhradné žen (Thompson, 1994). Na opačném konci řetězce poruch přijímání potravy než obezita se nachází anorexie. Anorektici a anorektičky mají nutkavý strach, že ztloustnou, a doslova hladovějí, aby zabránili přibývání na váze nebo aby ješté více zhubli. Anorektici a anorektičky - předpokládá se, že 90 až 95 % z nich tvoří ženy - mají obzvláště zkreslenou představu o dokonalém těle a mají pocit nebojsou přesvědčeni, že jsou tlustí, i když jsou vychrtlí. Příznakem anorexie je například pétadvacetiprocentní úbytek původní tělesné váhy, průvodním jevem je odmítání jídla (Zerbe, 1993). Až donedávna se většina studií zabývajících se anorexií soustředila především na mladé bělošské heterosexuální ženy mezi třinácti a dvaceti lety pocházející ze střední třídy či z bohatých rodin, protože se předpokládalo, že tato skupina je k anorexii nejnáchylnéjší. Studie s rozmanitejšími vzorky populace však nachá-zejí tuto poruchu příjmu potravy i mezi ženami z dělnické třídy, ženami jiné barvy Pleti než bílé, lesbickými ženami (Root, 1990; Rosen et al.. 1988; Thompson. 1994) a mezi některými skupinami mužů (Carlat et al., 1997; Striegel-Moore et al.. 1986). Není jasné, představují-li tyto změny skutečný nárůst anorexie u těchto skupin P°Pulace či zda rozšířený stereotyp anorektičky jako mladé bohaté bélošs "eterosexuální ženy způsobil, že lékaři a lékařky anorexii u členů těchto^ *W* neviděli. V každém případě současný výzkum naznačuje, ze. když; *agnostikovaných případů anorexie stále vyšší u stŕedostavovskych roste počet diagnóz anorexie a obdobnýchporuch pr^ J^. mladýmí černošskými a hispánskými ženami i mezi původním 1990; Rosen ve venkovských a ekonomicky nerozvinutých oblast" 1 mezi gayi (Car-1988; snow a Harris, 1989: Thompson, 1994) a - ig86) 31« a'- 1997; Gett.eman a Thomspon. 1993; a***^ g maJí Badateiky a badatelé a lékařky a lékaři zjistili, ze ano* ^ ^ 0mSl° Potí*> vyjádřit své osobní potřeby a touhy a mM)P ^ ^ se stává >*ou nebo vůbec žádnou možnost rozhodovat o s * Je také ^ v«cí, o nfz rozhodovat mohou. Rozhodování o £ff ^ molno *PŮ8 ovat se zavděčit druhým (Zerbe 0°.JakB Ov ^"W barvy pieťl neTbíléJesbícké ženy 1993)-JeJaSnťIľskéieWa. na kohokoli s nízkým sebevědomím - neje" " ecf1 vysvét 1 1. OENOEf lit, proč anorexií trpí tolik žen bez ohledu na rasovou, etnickou a třídní přísluš- , a duální orientaci, se lékaři a lékařky často uchylovali k psychoanalytic-ké literatuře a tvrdili, že anorektičky chtějí popřít své ženství tím, že ze svých těl dělají mužská (tj. bez křivek), že se bouří proti svým matkám nebo že si nejsou jisté svou sexuální orientací. Alternativní perspektiva však vidí anorektické ženy jako ty, které přijaly přepjatý obraz ženství. „Anorektičky hledají krásu pomocí změny svého těla (stejně jako většina .zdravých' žen). Dotyčná neodmítá ženskost, ale chce ji ztělesnit tím, že se stane štíhlejší a krásnější než všechny ostatní" (Freedman, 1986; s.156). 1 když doklady o případech anorexie existují více než sto let, seriózní výzkum této poruchy se provádí jen asi po čtyři desetiletí. Není tedy divu, že se v otázce příčinných faktorů ještě nedošlo k žádným definitivním závěrům, ať už psychoanalytičke, či jiné povahy. U tak složité poruchy jako anorexie je samozřejmě pravděpodobné, že vzniká vzájemným působením a prolínáním rozmanitých faktorů. Nás zde zajímá především to, že při studiu anorexie a ostatních poruch příjmu potravy se lékařky a lékaři často soustředili spíše na patologie jedinců než na kulturní a společenské prostředí, v němž žijí. Je důležité neztrácet ze zřetele skutečnost, že častý výskyt potuch příjmu potravy u žen je záležitostí společensko-politickou stejně jako klinickou. Abychom anorexii a ostatní poruchy příjmu potravy plně pochopili, musíme zkoumat nejen životní příběh a zázemí každé Ženy, ale také kulturní konstrukce femininity, ženského těla, jídla a chuti k jídlu vytvořené naší společností. Femi-JľT badatelky a bad*elé například tvrdí, že v případě anorexie nejde ve alniSl ° Stíhl0St 3 hUbnUtI' ale 0 kontrolu žer^é touhy, což zahrnuje se*u-stavuie " '^^ P°Íídle' Feministky také přišly s hypotézou, že anorexie nejft* vitausiv^^ temmlnní role ľT' ^ "ě píedstavuie domácnost, rodinný život a tradic"1 ySšlosV,: t&esni ľ T* ^ ^ b°hj!el °paKem P°dtU *W 3 i ktom".»oženySa 9 kfehk0Sl 2pusobené anorexií vedou v konečné fa* 1 kdvž feministkvľ P65°Vat a dohlížet "a ně (Bordo, 1993). ^^iWnostrannfiho ŕľ * an0ľexie a dalšícn P°ruch ^ významnvni WMU na úbytek váhy, je podle nich kultumí posedlost hub* lého těla je však v ^ kterV * těmto problémům přispívá. Žádoucnost : na normy krasy Dod J ^jen Jednou z norem krásy. V Komentáři li-* P°drobně^ abychom zjistili rozdílnost jejich doP* du nejen Pocj|e Pálaví, ale i pod|e 51 b rasové a etnické příslušnosti. 1. GEIMDEB A Z pfl*Vl Komentář 11.4 Normy krásy Co je krása a kdo je krásný? I když se tvrdívalo, že všechny kultury vyznávají stej-né standardy krásy (viz například Perrett et al., 1994), většina studií naznačuje, že normy krásy se liší kulturně i historicky (Rooks, 1996; Wolf, 1991). Normativní standardy krásy jsou také genderově podmíněny a v naší společnosti jsou ženy daleko víc než muži hodnoceny ostatními podle toho, do jaké míry odpovídají idealizovanému obrazu krásné ženy vytvořeného naší kulturou; to rovněž určuje jejich sebevědomí. Jak vypadá krásná žena v naší společnosti? Jak jsme už poznamenali, je štíři lá. Od poloviny osmdesátých let 20. století však na idealizovaném ženském těle přibylo křivek; krásná žena je štíhlá, ale má velká ňadra. Krása je samozřejmě ztotožňována s mládím; jak žena v naší společností stárne, ubývá i její krásy. Vzpomeňme si na modelky posledních let, Vypadají jako tzv. „zaběhlé holčičky": mají vzhled ženy-dítěte, která je infantilní a nepředstavuje ohrožení, ale pnĚom je dráždivá, a tedy pro mnoho mužů sexuálně přitažlivá ve věku, kdy se většina žen pokouší stát silnými, nezávislými dospělými (Kaye, 1993). Atraktivitu Ženy-dítěte můžeme pozorovat na rostoucím počtu přehlídek a soutěží krásy pro děti, při nichž jsou šestileté dívenky oblékány do dlouhých šatů a kostýmů revuálních tanečnic, bce-nV očními stíny, červení na tváře a rtěnkou a vedeny k tomu, aby se chovaly koket-něa Pózovaly. Jak poznamenala jedna pozorovatelka, v tomto průmyslu, který a dor°čně vydělá miliardy dolarů, se „stírá hranice mezi roztomilost. a smysm (dle DevVitt, 1997 s 4E) tan-Vnaší společnosti, kde jsou ženyjřž dlouho konfrontovány s^'^^ . krásy - ať už jsou konkrétní charakteristiky nt *** všech věkových kategorií mladé, fyzicky přitažlivé zeny 's'miaog^ - f-* taftnoresi ie rniadé em krásy - ať už jsou konkrétní charawenswv — ,cn,fen3omnoho mladsí nežjejí partner zvyšuje v očích ^^^^^^ňacoványjako ,w> ; atraktivní ženy provdané za starší muže jsou eas o' pře že muži mají z norem krásy, které tm — oC teay> ze mužj maj| z norem - gafny? ^ užitek, ale jaké důsledky mají tyto normy pro ^ půs0bí r^JSmeJÍě Plamenali, jelikož obraz stavy úzkostí a nespo- koi ---- -if stavy úzko*"" 1 dosažitelné normy krásy fenám už od útlého veK^ ^ l989; Whi ' s vlastním vzhledem (Allgood-Merten i *n ,ľ *' 1990>- Často je také přimějí k ™f^n0», Těmito prak* Praktikám při pokusech nerealistického ideálu d°s tikami 517 °er a zoravi nemusí být jen neustálé držení diet, které může vést k vážnějším poruchám pfí-jmu potravy, o nichž jsme již hovořili, ale také plastická chirurgie, nejčastěji zvětšování poprsí, zmenšováni nebo narovnávání nosu a odstraňování vrásek a podkožního tuku. Chirurgické zvětšování poprsí je například druhým nejčastějšírn druhem kosmetických operací prováděných ve Spojených státech; 75-85 % žen podstupuje tuto proceduru z jiných než lékařských důvodů, většinou proto, že chtějí mít větší poprsí. Nejčastějšírn zákrokem je liposukce (odsávání podkožního tuku), kdy se do těla, většinou do stehen a břicha, nepatrným řezem zavede hadička a tuk se doslova odsaje (Rynbrandt a Kramer, 1995; Williams, 1992). Takové zákroky si samozřejmě mohou dovolit jen majetní, protože většinu kosmetických operací nehradí lékařské pojištěni. Hodné těchto zákroků má negativní důsledky, mnoho žen to však neodradí. Počet operativních zvětšení poprsí například na krátkou dobu poklesl po zprávách, že vadné silikonové implantáty způsobily tisícům žen vážná onemocnění a deformace, ale už v roce 1998 se opět začal zvyšovat. Obzvláště znevýhodněny převládajícími kulturními normami krásy jsou ženy jiné barvy pleti než bílé, protože klíčovou složkou idealizované krásy je bílá barya pleti. Přes pozitivní dopad hnutí „Černá je krásná" z konce šedesátých let zázname nává v posledních letech mnoho analytiček a analytiků návrat k rasistickým standardům krásy v afroamerické komunitě. Jak poznamenává Sandler (1992), N* toncky se v teto zem, těšili černošští lidé, zejména černošské ženy, se světlejší P^,« statutu než černošští lidé s tmavší pletí. Při rozhovorech s Af roa- ľy oovio °amerÍČankaml SanÚter ZjíStÍla' * černošští lidé se světlejší ptff byl, povazován, za privilegované jak v černošské, tak vbělošské komunitě, ženám muži přednost jako partnerkám, bez ohledu na se světlejší pletí dávali černošští to, jak tmavou plet měli ™i vány nejen pm barvu J™*"* Cernošsk« «ny se světlou pletí jsou prd** vlasy", což znamená že „ ^ fe maií Čast0 UŽěí n°Sy 3 (1996) dokládají naivní 1996)" Sandler ll"2) 3 fí0<** než taíié a PoukaíUií na rasistíckých norem krásy na ženy jiné barvy pleť se uchýlit, aby se přibiriíiy íd J,y' * ÍS°U některé ^bělošské ženy schopny licí techniky", Ktere černosskéT^™ běloěské krásy, Dvě běžné mikálie na žehlenW|asCl a)e P0UÍÍVají' is°" krémy na zesvětlení pleti ache-laritu kosmetická operace cernosskými ženami střední třídy získává poP* nosních dírekavvs^ěním.32z je vytvoření „bělošského" nosu (zúžen-račím, aby me,y .bě)osska. ^ fJské ^ se uchylují ke kosmetickým oP* 518 *<čka (Sandler, 1992). 1 1 . GENDEfl A Z Muži také ve stále rostoucí míře využívají služeb plastické chirurgie, aby se lépe přizpůsobili idealizovanému obrazu mužské tělesné přitažlivostí, který vytvo řilanaše společnost. Důraz je v tomto obrazu kladen na tělesné svalstvo, takže stále více mužů využívá kosmetických operací a nechává si pomocí silikonových implantátů zvětšovat a modelovat lýtka, hruď a hýždě. Důležitou součástí mužské fyzické atraktivity je rovněž mladistvý vzhled, takže si čím dál víc mužů nechává aplikovat vlasové implantáty, provádět lifting obličeje a liposukci neboli odsátí tuku z oblasti břicha, hrudi a prsou. V roce 1980 tvořili muži 10 % pacientů kosmetických operací, ale v roce 1994 již 26 % [Spindler, 1996). 1 když vzrůstá počet mužů, kteří nakupují různé výrobky a podstupují zákroky, aby vypadali mladší a fyzicky přitažlivější, je nutno mít na paměti, že tyto muže, na rozdíl od žen, jejich rodiče, vrstevníci a média nevedou k tomu, aby byli svým vzhledem posedlí; své tělo také většinou nepovažují za zdroj materiálních příjmu. A i když se vzhledem svého těla zaobírá stále víc mužů, nejsou v jejich případe normy Přitažlivostí zdaleka tak nahodilé, vrtkavé či nebezpečné, jako je tomu v případe že*. Jen málo mužů umírá proto, Že se pokoušeli být pohlední; má se zato, že pouze důsledku prosakujících implantátu poprsí je víc než 70 000 žen vážně poceno akcemi, autoímunitními reakcemi a rakovinou (Rynbrandt a Kramer, 19 J- 11-4-2 Sexismus a péče o duševní zdrav! ^ Na^átku naší rozpravy o duševním zdraví a nemocí jsme a tedy i léčení psychických problémů jsou často ^ ^ Sy Lékařky a lékaři, jako všichni ostatní, si do práce pnnaseji P0jatOsli- Plynoucí z jejich životních příběhů a vlastnost, , ^ ^ ^ ^ Systěrn^ v němž studovali. Probírali jsme tendenci lek* ľ^^ním modelem duševního zdraví. Není divu, ze ^ zům. Když si uvědomíme, že profese, které souvisej, s P*^ m ms, "**«a obecně, jsou hierarchicky strukturován)H puzeny 2* Vládají muží N řfk|ad . 28 % psychiatru a wj* ^ rysy ľ:MediCal Assocatlon. 1998, Podívejme se a ***** o duševní zdraví a jejich implikace pro „ a kritici tradiční péče o duševní zdrav, Jj* ó ^ Z***m jako důraz na přizpůsobování (Balí- • ,1^ S0-isející netoleranci k jinakosti «^J^,«*-^^" i 5' 1994). Konkrétněji jde o to, ze o#om* 11 ge^a2drav( chologie a psychiatrie zdůrazňují svou profesní objektivitu, ale často jen přispí-vají k udržení státu quo. Jejich úsudek o tom, co je podstatou duševního zdraví, se přizpůsobuje převládajícím ttj. bělošským, středostavovským, heterosexuálním, mužským) očekáváním, i když jsou pro mnoho lidí omezující. Naopak jakákoli odchyl-ka od těchto norem může být interpretována jako patologický příznak nebo duševní porucha. Tradičně uvažující lékařka či lékař vidí zdroj či příčinu problému v pacientce či pacientovi; cílem je změnit spíše pacientku či pacienta než vnější podmínky, které na ni nebo něho působí. Léčba je považována za úspěšnou, když se pacientka či pacient „přizpůsobí" (tj. nekriticky přijme své okolí a přizpůsobí se mu). Toho může být dosaženo různými technikami jako např. psychoanalýzou, úpravou chování nebo lékovou terapií. Kritičky a kritici uznávají, že tento model je pokrokovější a humánnější než mnohé modely léčení, které byly populární v minulosti. Zdá se také, že tento přístup je prospěšný u nejvážnějších případů duševních nemocí. Podle kritiček a kritiků to však není vhodný model léčby pro většinu pacientů a pacientek, kteří hledají pomoc v terapii nebo péči o duševní zdraví (Ballou a Gabalac, 1985). Uvažme například tradiční klinické evaluace homosexuálních osob. Mnoho gayů a lesbických zen nastoupí terapii kvůli nízké sebeůctě a depresi. Odbornice a odborníci Často tyto pote zhodnotí jako způsobené spíše homosexualitou samou než společen- skou diskriminací homosexuál ně orientovaných osob. Z jejich pohledu je prvním BS ;draVéh° PfMsobení" P-ientky či pacienta to. že uzná, že jeho C fi»sexualn,onentace je problém ňi ——, Ještě znepokojivější je vySoký, ^etľta?ePr0b,ém £Í *erouje nutno léčit, entújejich terapel^ Vy^rn^ ^ SeXUá'níh° zneužívání Pacientek a paci tek se dopustilo ales °dhalil' ^ Pm~mé 10 % teraPeutů a 3 % tem; 80 % terapeut^6-™-0 "'ntÍmního incidentu" s pacientkou či pacientskou, v jedné stM|^ 'ntimní Styky' tak učinil° s více neŽ jedn0U a Psycholožek, že léčiliTedla P°l0VÍna Z1320 dotá2aných klinických psychologů ch°zimterapeuteme. 1prP"Clentku ci Pacienta, kteří měli sexuální vztah s píe* ----k^uwmciteraopnH, OBAuaHii v<-u-.. né <=itové problémy jakQ Qb^^° Pac'entky a pacienti často zažívají podo* že musí být hosp llera^tekjeobe;9°%PřÍpa^h -— v,VUVy problémy k • • ^^kv^^^^. Asi io %těchto pacientek a pacientů je 9 Pope' ASÍ v 9n .y hosP''talizováni; i % spáchá sebevraždu (Sonn* Daw. $exuálnmo zneužívání ze strany terapeut TZT ***** a ľ tGÍlben 3 ^ NÉkdy jsou však ^ Amerik ^ a víc než 50 % dětskřch obětí js0u M» aP0Vazuies^ mezi terapeutem či terapeuta GENDER A ZDB AVÍ a Klientkou či klientem za neetický, výzkum ukázal, že an, hrozba obvinění z profesního pochybení a zneužití úřední moci, ani odsouzení za těžký zločin neodradí terapeuty a terapeutky od sexuálních styků s pacientkami a pacienty, čím dál více pacientek a pacientů, kteří se stali oběťmi tohoto jednání, se však rozhodne své terapeuty a terapeutky žalovat a soudy rozhodly, že souhlas pacienta či pacientky se sexuálním stykem není pro terapeuta či terapeutku přijatelnou obhajobou (Gilbert a Scher, 1999; Pope et al., 1993). 11,4.3 Feministická terapie Služeb v oblasti péče o duševní zdraví využívá víc žen než mužů, takže předsudky a problémy ležící v jádru tradičního systému mají negativní dopad především na ně. Některé lékařky a lékaři se tedy snažili způsob poskytování péče o duševní zdraví reformovat prostřednictvím genderově uvědomělého či nesexistického poradenství. „Nesexistické poradenství se snaží zacházet s klientkami a klienty jako s lidskými bytostmi a aktivně odmítat přisuzování vlastností podle pohlaví v teorii i v praxi, tj. v otázce možností, které jsou klientce či klientovi nabízeny, a hodnot, které terapeutka či terapeut zastávají" (Ballou a Gabalac, 1985. s. 30). 1 Wyž má nesexistické poradenství ve srovnání s tradičním modelem jasne výho-dV. vidí je některé lékařky a lékaři jako teprve první krok v sérií nutných změn. T*° lékařky a lékaři se pokoušejí nově koncipovat péči o duševní zdraví v sou-|J* s feministickými principy. Podívejme se ted stručně na jejich přinos. Feministická terapie je součástí širšího hnutí feministické zdraVOtn^C^ ferTlit). . *...iíi,.«-iv>i(*:nvcrizasaa, ) mnuli iv........— . t ^ásad etických terapií existuje více. je možné identifikovat několik společných . které tvoří základ tohoto přístupu k péči o duševní zdraví. Za "«■< ídwao tohoto přístupu k peci o uuacv- ~- ^ahs Nemkami ■"ve, feministické terapeutky a terapeuti zavádějí rovnocenný ^ ^ ^ (Gilbert a Scher, 1999). Klientka či klient nejsou ani ta^^ n.Jek,em Působení odbornice či odborníka, jako spíše nekym, ^ Terapie (e era»ie; terapeutka či terapeut se na sebepoznáván. podílej ^ ^ Z nah'Pzena Jako společný poznávací proces. V důsledku ^ ^ ^ raPeuti vědění a osobní zkušenosti své klientely sp> tce či tera- a.jakospi~ - jenty. Ter3píeje ebepoznávámpod^^^^ lížena jako společný poznávací proces. V ^síedH^ p|atné> „ež aby *W vědění a osobní zkušenosti své klientely sp> erapeutce či tera- erPretovali jako obranné strategie. Jinými slovy, fcmm. ^ ^tou. ^ být k,ientka či klient ve věci vlastního P""*^*^^ Da,š'spří2něnou zásadouje, že feministická terapie p«P dniřnky, V* i^kévztahy^ievj^^ Jefa. chickycho. ~' devšfm DtlZl nepůsobí individuální mezi ' PF'Padě žen a jiných marginalizovaný iných SKUPÍ" 521 <3E N°ER A ZDRAVÍ neutká či terapeut usnadňují klientovi či klientce pochopení existence a působení kulturní podmíněnosti a předpojatých společenských, ekonomických a kulturních struktur na obecné i osobní rovině. ... Cílem je vybudovat schopnost tvůrčího zvládání daných podmínek, vypracovat důkladnou analýzu společnosti a propracovanou úvahu o potenciálních důsledcích změny" (Ballou a Gabalac, 1985, s. 31, 33)- Nejpodstatnější část tohoto procesu je analýza genderových vztahů (Burstow, 1992, Gilbert a Scher. 1999). Feministické terapeutky a terapeuti jsou konečné také odhodláni pracovat pro širší společenské změny, ze kterých by měli užitek nejen jejich jednotlivé klientky a klienti, ale všechny ženy a utlačované skupiny (Brown, 1994). Lobbují například za vhodnou a cenově dostupnou péči o děti; za bezpečné, hygienicky vyhovující a cenově dostupné bydlení; za azylové domy pro týrané ženy a sexuálně zneužívané osoby. Stručně řečeno, feministické terapeutky a terapeuti se snaží prosadit společenské změny, které dodávají sílu všem znevýhodněným a poskytují jim společenskou a ekonomickou nezávislost - faktory, které tito terapeuti a terapeutky považují za základ duševního zdraví. I když jasným cílem feministické terapie je pomáhat členům utlačovaných skupin, především ženám, existuje dosud málo empirických důkazů, které by její úspěch v tomto ohledu potvrzovaly. Budoucí výzkum by se měl soustředit na míru dostup nosti feministické terapie skupinám nejsilněji znevýhodněným v rámci současné společenské struktury: chudým ženám, ženám jiné barvy pleti než bílé a jejich etem (kroky tímto směrem podnikly Brown. 1994; Burstow, 1992). Působení íemm,st,cke terapie dosud nebylo důkladně zhodnoceno. čiuľa* ZdrayĚÍŠÍ budoucnoSti Poľurľbychom cľte^m?Váde,i * Pr°bírali v této kaPitole* JsoU S******" strukty genderu ^ZT?™* (1984)' mŮŽe™?ÍCÍ'Že ***** "* V souvislosti stěles ' ""^ ^ ^ Zdraví' vyšší rizik0 srdečlT^*'™ 56 **• Že pro muže Představuje tradiční mask* nického onemocnění Jater ^m°Cnění a infarktů, různých druhů rakoviny a chr* je činí náchylnějšími nei™ mUŽŮ ke kouření- PM alkoholu a násilnostem spěšné SebevJdľ ^ u^*ným nemocím, ale i k nehodám, dr°g- ZM se tedy, že tŽX*"*"*™* P°ŽÍVaní alk°"°'" » nelegálnímu užívá"1 ^ VílHl VÍC CQ rv> ' ^----------- S,mu rizik" vystavuje svoje zdľav Pľ'2pUSObuJe tra°"'cní maskulinité, tím 532 GENDEP A ZDRAV Zdá se, že totéž platí o ženách, které se co nejdokonaleji přizpůsobují tradic nímu ideálu femininity. V jejich případě se však zdá být nejvíce ohroženo jejich duševní zdraví. Ženy, které se přizpůsobují tradiční ženské roli, jsou náchylnější k depresím a dalším psychickým problémům. A navíc, i když ženy žijí většinou déle než muži, některé faktory naznačují, že kvalita jejich života může být horší. To je doloženo statistikami o duševním zdraví, vyšší nemocností žen a vyšší pravděpodobností ústavní péče. Až na několik výjimek je zdraví lidí jiné barvy pleti než bílé a lidí ekonomicky znevýhodněných horší než zdraví bělošských mužů a žen vyšší a střednítřídy. Výše zmíněným znevýhodněným skupinám systém rovněž poskytuje nejhorší zdravotní péči; systém sám je zatížen předsudky sexistické, rasistické a heterosexistické povahy a diskriminuje tyto skupiny rovněž na základě věku a příslušnosti ke společenské třídě. Jak jsme v této kapitole podotkli, tento systém péče o tělesné a duševní zdraví způsobil v minulosti i v současnosti často více škod než užitku, a to především ženám, lidem jiné barvy pleti než bílé, gayům a lesbickým ženám a chudým lidem. Jako odpověď na tyto nedostatky a pochybení tradiční zdravotní péče začali feministky a feministé nabízet alternativní služby. Jejich klíčové principy jsou násle-*m nehierarchická struktura, rovnocenný a vzájemně vzdělávací vztah mezi par> en*ou či pacientem a poskytovatelkou či poskytovatelem, uznání vnějších (tj. spíše strukturálních než osobních) příčin fyzických a psychických pot* dařte o ^nce, odhodlanost prosazovat změnu společnosti a v tomto smyslu . m ■ ' J* se feministický mode. péče o tělesné i ^^**j^J» ^ ramená příslib transformace našich tradičních ^wW^.[Ba, ] oddané myšlence napravit škodu, dosáhnout stavu tní ^ a a985, s. 169). Doufejme, že se ^"^^C* v,astné PSce Podaří tento slib dodržet, protože výsledek neníbez významu. °tE*ka života a smrti. ve termíny ■ rimm oóio^100 W°dr,é »<* ä spevníka, ale v posWnf** ****** Jejich následků -* Pomení potravy, při které dané osoba 2Ú^,aZ * **** " tání ira,°Vf: charakteristickým makem Je deformované poje a; 90 až 95 % osob trpících anorexlí jsou *>ny ^ 1-í NoEF, A ZDRAVf irts neustála touha po jídle, znérná také jako syndrom přejídání a zvracení; daná "T^lTlnzurnuje vetká množství jídla v krátkych Časových use,,,!,, po kterých následuje půst. ^projímadla ŕ, vynucené zvracení za účelem vyprázdnení a zabráněni příbytku na váze hflonttó osobnost porucha osobnosti, skládá se z různých symptomů včetné závislosti. manlDu-^Omotti melodramatičnosti, zapomnétlivosti a projevů Vľ.kého onemocnení ČI poruchy (např. bolest, hyperventllace. omdlévání. křeče, paralýza), které nemají žádnou zjevnou organickou pří tmu minlckideprwwi závazný a mustálý pocit nespokojeností a nelibosti, provázený alespoň čtyř ml z osmi příznaků (nechutenství nebo úbytek váhy, nespavost nebo zvýšená potřeba spánku, psychomotorické vzruíenl nebo útlum, ztráta zájmu o obvyklé činnosti, ztráta energie nebo únava, pocity zby tučnosti, snížená schopnost aoustredéní a myšlenky na sebevraždu), které se objevují denné po mu atespw 'I'''1' lytriú \i>:/ /rrfiriik/jmr; j/iruUi/ nemocnost vy'-,k/t nemoci v dané populací předpokládaná délka života průmérný počet let života, který jedinci zbývá v určitém veku úmrtnost počet úmrtí v pornem k dané populaci Doporučená literatura Bnovm, L.(i994), Subversive Dialogues: Theory In feminist therapy. New York: Basic Books. Mtsww, M. A„ a Sabo, D. f. (1994), Sex. violence and power in sports. Freedom. CA: The Crossing Press, Nekh*s, E,, a fouv, 0. (1994). Unequal treatment. New York: Simon and Schuster. Rc<*5. H. M. (1996). Hair raisin* Beauty, culture, and African American women. New Brunswick. NJ: Rutgers University Press. tVmidb M^Tli?'f'- Men'8 hea'm an<> Illness. Thousand Oaks. CA: Sage. ' r'11991'- utem'^">s. New Brunswick, NJ: Rutger6 Unlvcr8ity Pre38. Poznámky ''^miSztmr Ttné m m<: v záv,9,o8t'na ">&°™ **■ dotyíná °9oba °nú lisí daleko vie než v LT *?°klá<)aňá ^ i'vota na území Spojených států se podle reg> »1«. Vedkyné a védciziiBtiiľ, 1aké v zavl9l08ti "» '«6'°™ země, kde dotyčná osoba °"ú »il daleko vfc než v ^TT*^ äÉ,ka z,vo,a na ůzemí Spojených států se podle reg' VM^«^9poirtoľÍ!ľ Pr£lmyB,ové rozvin^ »m» s vysokým domácim produkty obydlena původním obLľľ' * ZůrTl6tlůli*kích oblastech Jižní Dakoty. která je ve ve» J» PtodpoMtdan, „é^ Caľľľ 'V nek,er*ch městských oblastech ve vnitro*-"' «*• života mužův zemljaTceľT* ™ ° 1>atnact ,et kra«< "ei průměrná předpokládán "f^lakop^po^^ WMpokléasni délka života mužů v těchto oblastech je t* M«vota mužůvnékterých rozvojových zemích (.Surprlses In aStud/. Jedna nadavna studie SSľ riZlk° ^Shí hTt Me"lMU «*» nevěrní, mohou u rna* 4 aTíZľ^^^'^'hohrZľe uľ WrtW-k' 'e ^ * Jedenáctkrát vyW wČľZtŽ™***'* rľ(OÍ:ÍCh »k,4dak « „eated SypMHs m the Negro Male}, prováděná od roku 1932 do roku 1972 ve venkovských oblastech Alabamy. V této studii bylo více než čtyřem stům černošských mužů, u nichž byla diagnosukována syfilis, odepřeno léčení této nemocí, aby tým vědců ze Státní zdravotní péče (U. $. Pime Health Service) mohl pozorovat účinky nemoci na černošské muže v průbéhu jejich života. Studie byla pro vedena bez informovaného souhlasu subjektů výzkumu a nemela za následek pouze obrovskou bolest a utrpení mužů. ale i jejích žen a détí, které se v některých případech nakazily také, V roce 1997 se prezident Clinton oficiálne omluvil těm, kdo přežili, a rodinám zemřelých za to. že federální vláda tuto studii sponzorovala. Podrobné pojednání o tomto případu, známém jako .Tuskegeeský experiment- (Tuskegve Experiment), viz Jones, 1993. ''V oblastech, kde je nedostatek lékařské péče, I ve velkých zdravotnických zařízeních s vysokým počtem případů, jsou ve stále vétsí míře k vykonávání některých rutinních lékařských povinností využívány specializované zdravotní sestry. Některé specializované zdravotní sestry si dokonce otvírají vlastní praxe a přímo tak konkurují lékařům a lékařkám, l když někteří lékaři a lékařky tuto pomoc vítají, jiné vidí nezávislé specializované zdravotní sestry jako hrozbu pro svou vlastní praxi a v důsledku toho I pro své příjmy (Freudenhelm. 1997). Čas ukáže, jestli bude mít rostoucí počet nezávislých specializovaných zdravotních sester za následek profesní .bitvu o působiště-. Jako tomu bylo tehdy, když lékaři vytáhli v 19. století do boje proti porodním bábám, bylinkířúm a bylinkárkam adal-sím léčitelkérn a léčitelům. 6 Je zajímavé, že nedávná studie ukázala, že absolventky a absořventi lékařsky ifcolu přijati se atfftnh, přihiédnutím ke své rasové Si etnické příslušnosti, maj. p» aMofw»« "v • ' ".-r, , „v, -,- ;/,;..n„.r, ch stážích dostávají podobná hodnocení, *<# j mm» ^ a kariéry v přibližné stejném poměru jako absolventi a absolventky, kteří byli m «*» (Davldson a Lewls, 1998J. . . ,koI ftraie , n3 un, Messner (1987} například poznamenává, že Jen 6-7 % fotbalistů ze ^^2% pode-a z těch. kteří hrají. Je Jen 8 % draftováno profesionálními týmy, Jjjjj \ pf0 [y, m P'*' Profesionální smlouvu. Podobný poměr najdeme i u basketbalový* tlj>l0aní,om,ové lize dostanou na vrchol, může být úspěch jen krátkodobý: průmérná kane WFl) trvá čtyři roky a v Národní basketbalové líze (NBA) je to 3.4 ro u. ^^.^ iluoe„tek. * Rimave, že Wechsler a jeho kolegové a kolegyně (1995) HU^> 1 Mimal House" Pojaly maskulínní hodnoty studentských spolků, Jak je ««» ^ ^podobnost ",p'- PCVB*»vánl večírků za důležitou součást universitního f^Wj ^ ^^a, *!.#»■ '° "Nich kolegů, že začnou nadmerné pít a budou se nárazové v ^^n. ""■40 ^iversitní sportovci byli náchylnější k nárazovému op.jem 11. SENDEfl A ZDf lAVl ClE nder a zorav/ SLOVNÍČEK POJMŮ Článek IX ustanovení Zákona o reformě školství z roku 1972 zakazující diskriminaci na základě pohlaví v rámci jakýchkoli vzdělávacích programů či aktivit financovaných z federálních zdrojů dichotomie veřejné a soukromě sféry představa, že domov představuje sféru oddělenou od sféry ag,rafoble běžně definována jako strach z otevřených prostranství, působený rizikem odloučeni od důvěryhodné společnice či společníka, ale v poslední době chápána jako možný strach ze záchvatů paniky a jejich následků androcentrlsmua doslova „mužostrednosť; představa, že muži jsou ženám nadřazeni a že muži ajejích [ ženy poměřovány androgenrtální syndrom (AGS) porucha prenatál- ných činů. vyplývající obvykle i mimoprávních fak-ního původu, která je způsobena špatným fungo- torů, jako je pohlaví pachatele, jeho rasová či váním adrenálních žláz matky nebo plodu nebo tím. etnická příslušnost či z jiných nesouvisejících aspektů ze muzi jsou £trrkdin iiwiaro» a "'"<-' verejne i prožívání světa představují normu, jíž jsou disparita rozsudků ukládání výrazně odlišných trestů pachatelům usvědčeným z podobných trest- že matky přišly do styku s látkami, které mají na plod stejný vliv jako androgeny anorexie porucha přijímání potravy, při které daná osoba z důvodu utkvělého strachu z nadváhy doslova hladoví; charakteristickým znakem je deformované pojetí těla. 25% úbytek tělesné váhy a odmítání jídla; 90 až 95 % osob trpících anorexii jsou ženy divácké činnosti nejnižší úroveň politického akti-vismu v Millbrathově typologii; zahrnuje volební akt, nošení znáčků nebo umisťování samolepek vyjadřujících podporu na blatník auta duální trh práce trh práce, který je charakteristický tím, že jedna skupina zaměstnání je téměř výhradně vykonávána muži a jiné druhy zaměstnání, ve blologtcký esenciallsmus kulturně podmíněná kterých se obvykle platí méně a která mají nižší .opuka , která racionalizuje a legitimuje and- prestiž, jsou téměř výhradně vykonávány ženami lisľľľ afnde:OVOU po,ari2ac' * ie dvojí metr v pohledu na sexua.ltu tradice, v jejímž rez nľc oľóľľ!8 neVyhnUle'né dŮSl6dky ramci se mužům dovoluje provozovat sexuální aktivity, zatímco mladé ženy jsofzastef né chování odsuzovány a trestány ekofemlnlsmus hnutí feministické spirituality za'o ženě na vztahu k zemi, které vyzdvihuje těsné spe- builmle abnormální a neustalá touha po jíd -a-* také jako syndrom přejídáni a zvracení' ^«oba při ní konzumuje ve,ká množství jíd,a jení žen s přírodou a vidí příčinný vztah mezi nadvládou nad ženami a nadvládou nad přírodou cení za účelem vyprazanĚni vládcu nad ženami a nadvládou nad přírodou ku "a váze Dranenl Príb/t- ekonomika systém správy a vývoje lidských a mate- čaro*»nl<*'! ttarodélstvf) pftrodr.T orattI. riá,nrch zdrojů společnosti 'Ktrkysnábo- ema"«=lpařní teorie teorie, podle které přibývá zenskvm významem, vykonávané z m>; 2ahmuie lld°vé kouzelnictví a m^T- T* treStnýoh im Píchaných ženami a(nebo) i 1 znalost zemědělství lc , aieiltels«vi, akož ■------ - i^eaartrSr- ter«o řemesla, meta-Článek VII Zékonao "8* nazuje dis^r ÍCh,"áV9Chz'^ základě p0h|av( ™" " Zamés,rlSní na f ' Oarw mat národnino jako je napfiltiad BFOQ' je ex,slul' výjimky, sazoven EEOC s™^mem0váriapro. ženská kriminalita nabývá tradičně mužské povány v důsledku vlivu feminismu či ženského trnutí Exekutivní příkaz H246 (Vyrovnávací opatřen zakazuje federálním zaměstnavatelům činit diskriminační rozhodnutí v oblasti personalistiky ** základě pohlaví, rasy, barvy pleti, národního původu a náboženství a vyžaduje, aby zaměstná*** 16 přlla" vyrovnávací opatření při přijímání, školení a naj[máni žer, a mlnor|t. od roku i978 impl* meotován a prosazován OFCCP SAP „ ieSlvní rodinná role úloha vedení domácnosti '"péče o členy rodiny, kterou v tradiční izolované nukleární rodině plní manželka-matka feministická spiritualita náboženské hnutí, které obsahuje různě složky různých způsobů víry a programů změny, ale je jednotné v odmítaní dualismu charakteristického pro tradiční patriarchální náboženství; dualismus je nahrazen hlavni myšlenkou sjednocení ductia a přírody a zásadou, že zdrojem spirituality je lidská zkušenost feministické (čl ženské) hnutí sociální hnutí, které mé v USA a Evropě za sebou již více než stoletou historií a dnes má své zastoupení i ve většině zemi rozvojového světa; skládá se z mnoha různých proudů, jejichž společným cílem je zrušení gen-derového útisku i jiných nerovností feministické paradigma tradice vědeckého myšlení, která vysvětluje gender z hlediska politické a socioekonomické struktury, v níž se utváří; zároveň klade důraz na úlohu kolektivní politické akce ve snaze potlačit sexismus v sociologií i v celé společnosti ä rekonstruovat kategorií genderu takovým zpúsc-tem. aby ztratila škodlivé a diskriminační účinky formální kurikulum soubor předmětů, jež jsou ofi- ciálně i explicitně vyučovány ve škole fvnrjamentallsmus náboženská orientace, která Mswuje sekulární modernitu a pokouší se obno-^Uraďicnf spiritualitu selektivním vybíráním dog-'POJelř víry a praxe z posvátné mřnulostl genrJer u- cožjezaioženona^^^1" token^-^^^empraccV^ Mn,éstnanců,J^tep0Í8tr relativné nízký ^.^gerferu'eorie^ ľgenderu. «e<* l*oi>*> jeden pohlaví (XX nebo XV) 529 úmrtnost počet úmrtí v poměru k dané populaci uradující kandidát jedinec, který zastává veřejnou funkci, o niž se znovu uchází výbory pro politickou činnost (PAC) zvláštní zájmové skupiny, které se věnují získáváni a distribuci příspěvku na politické kampaně kandidátů, již prosazují jejich zájmy Zákon o rovném platu z roku 1963 zakazuje zaměstnavatelům platit zaměstnancům více než zaměstnankyním, pokud tyto zaměstnankyně vykonávají práci, která vyžaduje stejné dovednosti, úsili a míru odpovědnosti a která je vykonávána za podobných pracovních podmínek, přestože existují výjimky jako například nerovný plat na základě délky praxe, zásluh, kvality nebo kvantity produkce nebo jakéhokoli jiného faktoru kromě pohlaví, které jsou povoleny závist penisu Freudovo označení pro závist dívek, jejímž předmětem je mužský pohlavní orgán znásilnění situace, kdy jedna osoba dosáhne za použití násilí nebo pod pohrůžkou jeho použití některé formy pohlavního styku (vaginálního, orálního nebo análního) s druhou osobou znásilnění známou osobou případ pohlavně motivovaného napadení, při němž oběť útočníka více či méně dobře zná zvolené rodiny rodiny tvořené lidmi, které nespojuje pokrevní příbuzenství, manželství ani adopce, ale přesto se považují za členy jedné rodiny ženské církevní hnutí koalice skupin feministických křesťanek, která předkládá feministickou kritiku tradičního křestanství a zároveň svému členstvu poskytuje alternativní rituály zaměřené na ženu a alternativní formy uctívání 530 GLO sAň BIBLIOGRAFIE ««Ott. P. II*91'- Fem,niSt Pers?e<*ves " sociology: The challenge to -mainstream- orth Maron,J..&Walby,S. (Eds.), Out of the margins-. Worner,.s smes ^ octets mZ London: Palmer Press. ABplanalp, J. M. (1983). Premenstrual syndrome: A selective review. In Golub, S. (Ed.), Utting ff* curse of menstruation (s. 107-123), New York: Haworth Press. Abzug, B. (1984). Gender gap. Boston: Houghton Mifflin. Adams, K. L, & Ware, N. C. (1989). Sexism and the English language: The linguistic implications of being a woman. In Freeman, J, (Ed.), Women: A feminist perspective (s. 470-484). Mountain View. CA: Mayfiefd. Adams, S„ Kuebli. J., Boyle, P. A., & Fivush, R. (1995). Gender differences in parent-child conversations about past emotions: A longitudinal investigation. Sex Roles, 33, 309-323. A dialogue about race and gender in school. (1998, Winter). Outlook, s. 12-16. A-dier, F. (1975). Srsters in crime. New York: McGraw-Hill. Adler, P. A., Kless. S. J., & Adler, P. (1992). Socialization to gender roles: Popularity among elementary school boys and girls. Sociology of Education, 65, s. 169-187. MIer, R. (1997). Engendering Judaism. New York: Jewish Publication Society, «shar, h. (Ed.) (1993). Women in the Middle East. New York: St. Martin's Press. Ahmed. L. (1986). Women and the advent of Islam. Signs, 11, s. 666-691. ««red. L. (1992). Women and gender in Islam. New Haven: Yale University Press. *«. S. H., Anderson, K.. Dinnerstein. M„ Lensink, J„ & MacCorquodale. P. (1988). **: Feminist transformations of knowledge. New York: State University of New ft* P«» zander. S. (1996). The gender role paradox in youth culture: An analysis of women in mu» *** published manuscript available from the author: St. Mary's College, Notre Dme. j*1,6-(1985'- Family life- New York: Basil Blackwell. . mort u °- (1997, Winter). Women are creating their own communications systems. Media L S" * Gorski, R. A. (X992). Sexual orientation and the size cf the ■j££"WB"' jnan brain. Proceedings of the National Academy of Sciences, «ft* wtes New 'e"'M'(1-996. September 22). Defiant V. M. I. to admit women, but they w.il race to* Time, Allen, s- S. 1,18. Hum ' D'alessi0- D- & Brezgel, K. (1995). A ^ Communication Research, 22, s. 258-283. meta-analysis summa/« the effects of porn***11 Í er,en> B" ^nsohn, P. M., & Hops. H. (1990). Sex afferent ■Al. 24. <1997. February 28). U. S. reporting sharp decrease «man, Am "»es, ato, p L K <1998, April 29). Health panel seeks sweeping change* ? fertility therm-^ lork -Al.22 (1994). i c'"WJi"',• Life-span adjustment of children to their parents divorce Tne future of CniiW- l0,> the, s. 149-152. 'epor, n;!^iati°n of University Professors (AAUPM*^3; Marek -Aprii)r^r,er: -The annual *'ican , '"c ec°nomic status of the profession, l992~ 7 M »* econ;SOCiation of University Professors (AAAJPJ- ' s ^ status of the profession. 1996-199?- ft^pril)-r,ie a Aca^e-S::.:^ report "Bin AFlE Association of University Women(ÄAUWM1992^!ow' schools (ton, DC: Author, S Shortct>ange American "' ""'""fie |/ns Vashington, DC: Author, mencan Association of University Women (AAUW).(1993). Hostile hallways: The A*/Mw sexual harassment in America's schools. Washington, DC: Author. American Association of University Women (AAUW). (1998). Separated by sex: A critical look ■sex education for girls. Washington, DC: Author. American Council on Education (1995). Women presidents of U. S. colleges and universities. Washington, DC: Author. American Medical Association. (1990). Physician characteristics and distribution in the united States. Chicago: Author. American Medical Association. (1998). Women in Medicine. Washington, DC: Author. American Psychological Association. (1985). Developing a national agenda to address women's menial health needs. Washington, DC; Author. Ames, L. J., Atchinson, A. N., & Rose, D. T. (1992). Love, lust, and fear: Safe sex decisionmaking amonggaymen. Paper presented at the Annual Meeting of the American Sociological Association, Pittsburgh, PA. Ammerman, N. T. (1991). North American Protestant fundamentalism. In Many, M. E., a Appleby, R.S, (Eds.), Fundamentalisms observed (s. 1-65). Chicago: University of Chicago Press. Amnesty International. (1991). Women on the front lines. New York: Amnesty International. Amnesty International. (1997). Breaking the silence: Human rights violations based on sexual onentation. London: Amnesty International. AmottT. L, & Matthaei. j. A. (199i). Race, gender and work. Boston: South End Press. AndtZ" Ü'd (1987)" Chanein^tne curriculum in higher education. Signs, 12, s. 222-254. Angler N L0,& H°PWnS' * (1991)- The feminlne °f God- New York: Bantam, s Cl no Pt6mber 1]- Hyenas' hormonal flow puts females in charge. New York Times. All^rir!97'M3rCh M)-SeXUa'identitv not P'ia»>le after all, report says. New York Times, s. Al. Am.ll s naLT Vi°lent'(1996, March 12>' New York: Associated Press. (Internet). Archdlocesan r'.T 26)' ^ WhHe men onl* P|ease" New York TimeS' S" D1" ?' °UtreaCh (AGL0>- <1986>' Homosexuality: A positive ***** Arensnn u . '" "ul|wwumii/, « i AmJ^TiP' B7- y A reVamped student test reduces the gap between ■wJL'^.K.A.. sexes to hi '"' l"awier> k A Go rr 54T5P5rrUre reSpons« BndnanG; °r°SS'& Gibbons'J- <**»)■ Relationship of social sW*J Amo,a' «-Ml» eXPreSS,0n ln B'aCk co,,e*e Heam mC 1: S0C'a'J Aron"'15^. °CeSS6S0^ictimi,ationandr. . 0ns°n. E » ^ and criminalization of Black women '"Kali p! le2'AU988) n h- A. (19a9. * Taylor. ro. a. (Eds . ^eation, jigsaW( and the MexiGa(vAmerican expef ,0r '»* 19^°*^ ^™Zmmat'n8 raCiSm - We gh1993' May 9»- *>» Times, p. J=ms as chronic stressors in women Banner. L.'(1984). * "Zn7^°<»> ^J^ZX*****" "" Banner. L. (1986,. Act one- ^ fc & McK,^ ^ ^ ^ Banner)!. H.. Carry, L.. Den. stfUggies. eoS"\ and the t>y-pr°d"«s university as a site of Jem' ^ ^ percePfonS Baran, S. J.. & Bias** V. J- Re,„,ior>ship of parental _ ..—♦./in 3^, 5. ____ii,or S- l^' university as a site 1^ ~ial of Commun/w^". j w, & ws^ * klndergartnerS. Sex Ro ^ r^ gender to sex ru gender to sex roie stereotyP' /)0rmrs 0fthe half-known life. New York: Harper and Row. Barker-Benfield. G. J- (1976). r^6 (1997). Family socialization effects on alcohol abuse and Barnes, G. M.. Fan-ell. M. P-. * D""Cfemgte and male adolescents. In Wilsnack. H. W., & Wilsnack. S. C. related problem behaviors amonf5^_l7S) New Brunswick. NJ: Rutgers Center of Alcohol Studies. (Eds.), Gender and alcoiiotis^ Sou(hern Black WOmen leaders In the Civil Rights movement: Barnett, B. M. ixg93)^^anmce. end class. Gender a Society, 7. s. 162-182. —-Ian. R. Gender differences in attributions of self-defense and - u*imwj. 3. s. 462-481. Barnett. O- torp0rtner Aulette, J. R. (1994). Changing families. Belmont, CA: Wadsworth. Avres, B. D. (1993, September, 9). Judge's decision in custody case raises concerns. New York Times s. A16. Ayres. B. D. (1997a, April 14). Women in Washington statehouse lead U. S. tide. /Veiv York Times s. Al, B8. Ayres, B. D. (1997b, October 26). Gay prosecutor reluctantly goes public. New York Times, s. 16. Baca Zinn, M. (1992). Reframing the revisions: Inclusive thinking for family sociology. In Kramarae, C, a Spender, D. (Eds.), The knowledge explosion: Generations offeminist scholarship (s. 473-479,. New York: Teachers College Press. Baca Zinn, M., & Dill, B. T. (1996). Theorizing difference from multiracial feminism. Feminist Studies, 22, s. 321-331. Bachman, J. G., Wadsworth, K. N., O'Malley, P. M., Johnston. L. 0., & Schulenberg, J. E. (1997). Smoking, drinking and drug use in young adulthood: The impacts of new freedoms and new responsibilities. Alahwah, NJ: Lawrence Erlbaum. Bacon, M. H. (1986). Mothers of feminism. San Francisco: Harper and Row. Bagilhole, B. (1993). How to keep a good woman down: An investigation of the role of institutional factors in the process of discrimination against women academics. British Journal of Sociology of Bag^T^;™^ Psychiatry. 48, S. 1089-1096. facWrs jnfluencesexualorientatio, Bailey. J. M.. Pillard, R. C, Neale, M. C & A©*. Y-(19^^ in women. Archives of General Psychiatry, 50. ft 2 - ^ ^ ^ ft s g0_g6 Baker, S. W. (1980). Biological influences on human sex■ ^ Springfield, ,L. Thomas. Ch. C Ballou. M.. & Gaba.ac, N. W. (1985). A ^^^^^Asocfelcoe^^^^ Bandura, A. (1986). The social foundations ofthoug ^ e u A Weinberg. D. H. (Eds.), Cliffs. NJ: Prentice-Hall. ^y ,n Daminger, S. H., & ^"^..^^ Bane. M. J. ,1986,. Household Banner. L. (1984,. ^^^J^* - , (J992). unsett.ing relat.ons: The .. (1986). Act one. Wilson v & McKenna. K. (Eds.; ^ H.. Carry. L.. Dehk, K.. ^ So^^^ of advertislng. Journal iew lal of . , , a K. (1987). Social roles, gender, and psychological stress. |n Barnett „ r Let' L & Baruch. G. K. (Eds.). Gender and stress (s. 122-143). New York: Free PrKs ' « Id (1986).' Grammar andgender. New Haven: Yale University Press. rTk E M Farrell. M. P.. Barnes. G. M.. & Welte, J. W. (1993). Race, class, and gender differences ,n substance abuse: Evidence of middle-class/underclass polarization among Black males. social Problems. 40, s. 314-327. Barrett. N, (1987). Women and the economy. In Sara E. Rix (Ed.). The American woman, 1987-88 (S. 67-99). New York: W. W. Norton. Barringer. E (1993. April 25). Measuring sexuality through polls can be shaky. New York Times, s. 28. Barstow, A, L. (1992). Witchcraze. New York: Harper Collins. Bartollas.C. (1993). Little girls grown up: The perils of institutionalization. In Gulliver, C. (Ed.), Female criminality: The state of the art (s. 469-482). New York: Garland. Bashevkin. S. (1996). Tough times in review: The British women's movement during the Thatcher years. Comparative Political Studies, 28. s. 525-552. Baskin. D. R.. & Sommers, I. B. (1997). Casualties of community disorder: Female violent offenders. Boulder, C 0.: Westview. • Baunach, P. J. (1992). Critical problems of women in prison. In Moyer, I. L. (Ed.), The changing roles of women in tire criminal justice system (s. 99-112). Prospect Heights, IL: Waveland. Baxter, S., & Lansing, M. (1983). Women and politics (revised edition). Ann Arbor: The University of Michigan Press. Bearden, J. (1992). Attitudes and knowledge about AIDS and college student sexual behavior. Paper presented at the Annual Meeting of the Society for the Study of Social Problems, Pittsburgh. PA. Beatty, R.W..& Geatty, J. R. (1984). Some problems with contemporary job evaluation systems. In Remick, H. (Ed.). ComparabJe worth and wage discrimination(s. 59-78). Philadelphia: Temple University Press. Becker. M., Bowman, C. G., & Torrey, M. (1994). Feminist jurisprudence. Minneapolis: West. bedell kY' <1992)' Breaking mh mmm- Dix Hills' NY: General Ha"' . . . (Ed.). (1993). yearbook of American and Canadian churches. New York: National Council ot Churches. ^Churche Ed *<1996)' Yea'b00k ofAmericah and Canadian churches. New York: National Council £fe VCJune 29)-Fem,nism: ,rs a" m -!^ * & Hughiev B ipTT^' R"(1983)' SeneS and gender in the workplace. In Fooden, M., Gordon, S.. % g0rLn Preis Th* SeCOnd X and ^ •, (1993). The /enselnrT5 UC S°Ciety' S^s- «• 598-616. University Pr6ss "'^"^ forming the debate on sexual ineovality. New Haven- „ggender- ^ s U &Lenney'E-(1976K Sex and the abidance of cros««* w ^Social Psychology, 33. s. 48-54. *Q^«*W».Jtama, Beanedetto. R. (1992. July 10). Delegates are a wealth, liberal and Benedict, J- (1997). Public heroes, private felons: Athietes and crLI Northeastern University Press. aga'"st «»» Boston: Ber.net, J. (1993, January 11). Registry for gay couples holds tori8fts and risks Bennet, J- (1996. August 12). The delegates: Where ,mage meets reality NeZTr '& B3' Benson. K. A. (1984). Comment on Crocker's 'An Analysis of Universrty leZ^'T Harassment." Signs. 9. s. 516-519. ^ de,lnitl™ <* s«m| Berenbaum. S. A.. & Hines. M. (1992). Early androgens are related to childhood sextvn^ preferences. Psychological Science, 3, s. 203-206. m 10y Bergen, R. K. (1996). Wife rape: Understanding the response ofsurvmrs and service fwtfte Oaks, CA: Sage. Berger. R. J., Searles, P., & Cottle. C. E. (1991). Feminism and pornography. Now York: Praeger. Bergman. B. R- (1986). The economic emergence of women. Mew York: Basic. Berliner, A. K. (1987). Sex, sin, and the church; The dilemma of homosexuality. Journal of Religion and Health, 26. s. 137-142. Bemat, F. P. (1992). Women in the legal profession. In Moyer, I. L.(Ed.), The flinging role of women in the criminal justice system (s. 107-321). Prospect Heights, IL: Waveland Press. Berstein, N. (1996, February 11). Civil rights lawsuit in rape case challenges integrity of a campus. Weiv York Times, s. 1, 32. Bernstein. R. (1993, May 30). Cap, gown and gag: The struggle for control. New York Times, p. E3. Bernstein, S. (1995). Feminist intentions; Race, gender, and power in a high school classroom. «USA Journal, 7, s. 18-34. ferry, V(1992). From good times to the Cosby Show. In Craig, S. (Ed.), Men, mascolmityaMs (s. 111-123). Newbury Park, CA: Sage. mparisonofserf- Berryman-Fink, C. (1994). Communication competencies of women employees: co ^ -atingsand other ratings. In L. 11. Turner & Sterk, H.M. (Eds.), Differences mm is- 5-12). Westport, CT: Bergin and Garvey. «a function of provocation: Bettencourt. B. A.. & Miller, N. (1996). Gender differences in aggression as* * m«a-ana|ySis, psychoiogicai Bulletin, 119, S. 422-447. J*'. J- (1990). Rethinking ecofeminist politics. Boston: South End ™* R.c„ Bienes,l, Ble;«. L (1987). Gender differences in the use of substances for «P* ^ g. k. (Eds.). Gender and stress {s. 330-349). n*** ' ^^-^ B"ke'Ml992).Transformingbio,ogy.lnCrowiey,H.,&Himme.wert>S.(E ■■ W hnowieöge (s. 66-77). Cambridge: Polity Press. 2„l990. S« W "^"st. K. (1994) Sex djfferences in physical, w **Kl SexRo'es, 30, s. 177-188. toward d^ce and 1 •*Sprenkle.D.H (1991). Gender differences n (s 4Jheir Willingness to marry. In S. S Volgy m "*ke c^0)'Ne* Vork: Haworth. . S. d^994'- Fo°t binding in Ne- American couples. New York: William Morrow. 11s ni« .N0Vemb6r 26)' Cath0,ics def*ne a" "nfalliblo church. rVe* York Times, p. E3. on reason's for a \ 7" ?' °" Si,versteilt' M- 0- (1998). Patient-physician agreement * 109-117. U'at0ry general meöical examinations. Mayo Clinic Proceedings, 73. J' E' {1998)' The ^97 National Study of the Changing Boneparth E & J! "eS a"d Work '"stilute. Koiui, c, «, Stroper, e (löRfit int m e «< Stroper, e. (Eds) Women ITOrMuctl0n: A framework for policy analysis. In Boneparth, E.. Bookman, a.. & Morgen_ s 'J^"** °°'icy: the year 2000 (p. 119). New York: Pergamon. Tempi? University preM. )- Women and e pontics of empowerment. Philadelphia: eot»h, a., sheiiey. g., Majw a, Th "»human competitor, „j^!^'!"& Kitt°Ck' R'(1989>- Testosterone and winning and losing s. (i993, unbeZTZZ Tavior-23-*• 55^57i- "mversityofcauforniapres, Western culture, and the body. Berkele* CA- risk ,Mtes ;or^f V<19^- Male sexual behavior and human papilloma*** ^^n-s^ {n SPa" 0ÜStetnCa' G^MCa' SUfVey' ^ Book Coltect.ve. (1992, 0ur&otf(es> ourselves_ New York: simon and Schuster- bib LIOGR' |UCtlard,C,Tremblay. A.. Despres. J„ Nadeau, A., Lupien, P. j, r ,. Pmault. S.. * Fournier. 6(1990, The response ,0 ,ong,erm j*** ?t*j" «** 10^edinginidetlt!calV twins. Tfte Hew England Jour™* of Medicine. 322, s. 1477-1482. Bo^ue, L. 6. (1989)- Defining rape. Durham. NC: Duke University Press ^er,S.(1997.De^mberi4).OnecaSualtyofthewornen'smovement; . Boyle. J- (1994- Au^st 31»' Trials can use raPe counseling files Victims- „ ', r"™'°'WK3-scrutiny De/roif Free Press, p. IB. ms s,atem^ts are suojea to Boiett. F. W (1988). Gay fatherhood. In Bronstein, P., & Cowan, C P (E(JS) Fsfn A Mens chang/ng role in the family (s. 214-235). New York: John Wiley. Bradbard. M. R. (1985). Sex differences in adults' gifts and children's toy reouests at ww* Psychological Reports. 56. s. 969-970. StS at Chns,rras Brah. A. (1991). Questions of difference and international feminism. In Aaron, j., & Walby, S (Eds October). Drugs, alcohol, and m- p- (1988). Father-child interaction. In Bronstein. 's changing role in the family Biin»,u>-------- Broverman, D. M., Clarkson. F. E.. Rosenkrantz, P. s.. & Vogel. s. R. (1970). Sex-role ■, jotypcs and clinical judgments of mental health. Journal of Clinical and Counseling Psychology. i toward freedom from violence: The process of change in bartered women. 34. s. 1-7. Brown, J. (1997). Working I Violence Against Women. 3, s. 5-26. Brown. J. D„ & Campbell. K. (1986). Race and gender in music videos: The same beat but a different drummer. Journal of Communication, 36, s. 94-106. Brown, J. M.. & Beck. A. J. (1997). Probation and parole populations, 1996. Washington, DC; U. s. Department of Justice. Brown. L. (1994). Subversive dialogues: Theory in feminist therapy. New York: Basic Books. Browne, A„ & Bassuk, S. S. (1997). Intimate violence in the lives of homeless and poor housed women. American Journal of Ortkopsychiatry. 67, s. 261-278. Brownmlller. S. (1975). Against our will. New York: Simon and Schuster. Brozan, N. (1990, April 9). Telling the seder's story in the voice of a woman. New York Times, s. B4. Brumberg, J. (1997). The body project: An intimate history of American girls. New York: Random House. Brum. F. (1995, November 5). For gay couples, ruling to cheer on adoption. New York Times, s. 41. Brum. F. (1996, October 13). It may be a closet door, but it's already open. New York Times, s. HI. 40. Buckley, S, (1997). Broken silence: Voices of Japanese feminism. Berkeley, CA: University of California Press. Sülbeck, C. (1988). One world women's movement. London: Pluto Press BurT' p ff" Mar0h 201' UN; UnSafe ab0rtions ki" thousands. Atlanta Constitution, p. 1. New'™, I y°U bS m momer ofah™1"* sons: A journey among the women of India. new tow. Random House. Bumpass, L. L. & Sweet J P 11001, 0/ Man»«. ;.„„ ,k r r° 6 0f cohabitati°n in declining rates of marriage. Journal B Mamaße and the Family, 53, s. 913-927. 39. s. 2oÍ.2oa S"&8ell'N'(1991)- Wh° counts in news coverage of health care? Nursing Outlook. Burns, A.. & Hornel, R. (iqsq» ttcnM^.^ , . * Women Qüarter,x, 75, s u^25 °f t3Sks by parems and their children. Psychology of Bums, A. L, Mitchell G &ot>art to toddlers at the'wo S'tt989)' 01se* r°les and strollers: Female and mate attention Bu™. j. f. (1994r ■ es; *■ 309-315. 8u™. i. F. (1998. March Z™8 f'ehts abo«ion of female fetuses. New York Times, A3. Bu"'s. B. H. (19e9).TechnocraCvanrt * ™* scomed' We" »rk Times, s. 1-12- "««0*. B. (1992!, Radical femtet 2 workP'a<*- Social Problems, 36, s. 165-1#>- Bu«teW. J. (1986). Mana,™ rnadn * f "Sm tn? ™™<*t of violence. Newbury Park, CA: Sage-M.a987) ^ ^London: Hutchinson. The puwte^,, sp(i( ^J™"**"*™ ascent gins'aspirations and expectations: Me«'"Bor the Amencan Sociolog" °fSender "»<»«»& Paper presented at the Annual "Bicai Association, Chicago. IL. bibliografe .Baskette. S. R- U998). The war on dru6^ as a war against Biack women , . * vecont'ol and women (s. 113-129). Thousand Oaks. CA: Sage ^ S'L«* °" K &Bandura. A. (1984). Influence of gender constancy and social now ^iJof Personality and Social Psychology, 41. s. 1292-1302 ^ Se***M modelin& J^M.. & ^isley, W. (1980). Women and the mass media: Sourcebook ,or researc, . NWVD*: Hu^an Sciences Press. »andScto. ^ J.M.. & R- J- Sampson. W. (Eds.) (1986). The social ecology of cnme. New York: Spring S„ne. L. (Ed.) (1991). The h.dden tradition: Women's spiritual writings red,sco J, Crossroad. Caldera. Y.M., Huston. A. C. & O'Brien, M. (1989). Social interactions and play patterns of parents and toddlers with feminine, masculine, and neutral toys. Child Development, 60, s. 7o-76 Caldwell. M. A., & Peplau, L. A. (1984). The balance of power in lesbian relationships. Sex Roles. 10, s. 587-599. Callahan, J. J. (1988). Elder abuse: Some questions for policymakers. The Gerontologist, 28, s. 453-458. Cammermeyer, M. (1994). Serving in silence: The story of Margarethe Cammermeyer. New York: Penguin. Campbell, A. (1984). The girls in the gang. Oxford: Basil Blackwell. Canadian Bishops' Pastoral Team. (1989, September 21). Inclusive language: Overcoming diskrimination. Origins, 21,1. s. 259-260. Cann, A., & Palmer, S. (1986). Children's assumptions about thegeneralizability of sex-typed abilities. Sex Roles, 15, s. 551-557. Cannon, L.W. Higginbotham. E., & Guy. R. F. (1989). Depression among women: Exploring the effects of race, class and gender. Center for Research on Women, Memphis State University, Memphis, TN. Cawon, R. 0. (1993). Chest pain with normal coronary angiograms. New England Journal of Medme, ^28, s. 1706-1708 P. j., & caplan, J. B. (1994). Thinking critically about research on sex and gender. Reading, «»: Addison-Wesley. . an m!nm Krioxville: C3'^y, N. ,1991). segregated sisterhood: Racism and the politics of American feminism University of Tennessee Press. h, _ oc-Associated Press. C3'e,li' (W97a, June 16). Supreme Court uph0,ds shorten ban. Washington, DC. emet>- . ouftbid Washington, ^D-<-. Camargo, C. A.. Jr.. & Herzog. D. B. (1997)- Eating disorder clients. ^son 1 *merioar> Journal of Psychiatry, 154, s. 1127-1132- , and meas ^s. So (1"2)- Trends in race/sex occupational inequality; Cone 0c'a/ Problems, 39, s. 268-290. ;uremenl — , Nashville: r*«t- 0. L. (1989). Women and world socio'"©' °ť m ""^ t.Connen, B., & Lee. J. (1987). ™*9" an* of masculinities (s. 63-100). Boston- j(ig a*are •^•M. (1993, sexua, harassment on camp- ^.N:^ ;^a, Record, (74)1. 2128. mJU*ie*P°»**'" Pri tl985)- Women as ^ncí«a«s i"^ „. lson- O- L, & Mandel. R. B. (1991)- "!e/"'^'^ ICk> NJ: Center for the American Woman and W* 8.. & McClosky, L A (1983)- peer£ an(l the rnaintenance of ^^yped behavior: The s of cross-gender behavior in their peers. Social Cognition, 4, Ca development of children's conception t 2f ?!l992) Black Women in academia: A statement from the periphery. In H. Bannerji, L. Carty, K Denil. S. Heald. & K. McKenna (Eds.). Unsettling relations: The un.versity as a site of feminist stra&esis. 13-44). Boston: South End Press. C se m B Nuttall, R. L.. & Pezais, E. (1997). Mediators of gender differences in mathematics w^ge entrance test scores: A comparison of spatial skills with internalized beliefs and anxieties. Developmental Psychology, 33, 669-680. Cash T E & Henry, P. E. (1995). Women's body images: The results of a national survey in the U.S.A. Sex Holes, 33,19-28. Cazenave, N. A., & Straus, M. A. (1990). Race, class, network embeddedness and family violence: A search for potent support systems. In M. A. Straus & R. J, Gelles (Eds.), Physical violence in American families: Risk factors and adaptations to violence in 8,145 families (s. 321-340). New Brunswick, NJ: Transaction. Cells, W. [1993, January 6). Schools across U. S. cautiously adding lessons on gay life. AJeiv York Times, s. A19. Center for the American Woman and Politics (CAWP} (n.d.). Women make a difference: Women supporting women. New Brunswick, NJ: Author. nterforthe American Woman and Politics (CAWP) (1984. June). Women's routes to elective office. New Brunswick. NJ: Author. nterforthe American Women and Politics (CAWP). (1985, May). Black women office-holders. New Brunswick, NJ: Author. Center for the American Woman and Politics (CAWP). (1987, April). Fact sheet: The gender gap in Presidential elections. 1952-1984. New Brunswick, NJ: Author. Center for the American Woman and Politics (CAWP). (1993, April). Women in the U. S. Congress. 1993. New Brunswick, NJ: Author. C*"ZlVUe AmeiiCa" W°man and PolitiCS (CAWP>" <1998a. March). Worrier, in elective office, 1W8. New Brunswick, NJ: Author ce™ rr::: w *—> ——* ^Sszs c:i:s (cawp)- (i"8d- j"v>- u-s-senat* Center U^m^^^^^'tt993,January 7)'1992 - The year in review. Media Monitor, s. 35. H'V testing f0rrao,st„ ^ (199la>- "ore harm than help: The ramifications of mandatory Center r„ uf Washington, DC: Author center for Women Policy stud' ™uiui. ^^''ng the ,ssues Wato^^*^1""* 3fia'"st women as bias motivated hate crime: Mers for Disease Control (1993 »_ , ' „, Momid«y ^ Morta|)- ■v *p"' 23>- Rates of caesarian delivery - United States, ««■ i-emin,st sociology; An ------- . ... ,.„ra. |l: Chafetz, j.s. (19&8). Peacock, f. e. ChBteu, r- An overview 0t contemporary theories. Itasca. ;:.S;.aDworkm.A.G.(1986}_ wrapeetlw.Totowa 5<»0 "J'-RowmanandAlianheld. Female revott: Women's movements In world and tfstor ical BIB LlOGBAFie WW. J- S- d"™*"!. A. G., & Swanson. S (199m omen's movements around the world, m We*. ? S°°ial cflar»ge and ^(s. 302-320). New York: 0*ford Univer ,1V *- L (eT!^^ Caingangs for women cause furor. ,i996 P'^- (Eds->- ^a e. M. (1997J. Courtroom to class! ^ *"* s w — 9, s. 136-154. C'aSSroor* There iS 30- CMMWess. D. L. & Goldstein, A. J. (1980, ° SeXUal ha^sa,ent. % *Har,Mustin.A.M. fEds.,. a^ ^A^aphobia and ;,neiyyo*TheGui)f0rc(' »man. J. R. (1990). Violence against women as a violation of human rights. Socialities 17 S. 54-70. tot of kindergarten awards. (1994, December 5). Wall Street Journal, s. ei. Chavkin, W. (1984a). Walking a tightrope; Pregnancy, parenting, and work. In Chavkin. w. (Ed.), Dwbie exposure (s. 196-213). New York: Monthly Review Press. Chavkin, W. (1984b). Part 3, On the homefront: Women at home and in the community, introduction. In Chavkin, W. (Ed.), Double exposure (s. 215-217). New York: Monthly Review Press. Chavkin, W. (1990). Drug addiction and pregnancy: Policy crossroads. American Journal of Public Health, SO, s. 483-487. Cheiian, V. I., & Siweya, J. (1996). Gender and achievement in mathematics by indigenous African students majoring in mathematics. Psychological Reports, 78, s. 27-34. Cteler, E, (1994, February 6). No, die first priority is stop coercing women. The New W Vmes Msgaz/ne, s. 31, 33, ttwsney-Lind, M. (1986). Women and crime: The female offender. Signs, 12, s. 78-96. Chesney-Lind. M. (1997). The female offender. Thousand Oaks, CA: Sage. ^"ey-Lind, Mm & RodrjqueZ( N (l9S3) Women under lock and key. The Prison Journal 63, s- 47-65. Ches"eHind,M., & Sheiden, R. G. (1992). Girls delinquency andjtr wge. ^ Go* New York: Crossroad/Continuum, cnopp, r S liaa ^ Qf premenstrual symptoms on creative thinking. In Taylor, o. L.. , r MCJ91I The effect ot premenwu- --------------- •.....1 J' N F (Eds) MMSf«»»*». ^<""esS- *»» »* T'™s> •■Ai6- of the number f — ** ^ ba'anCe °fthe sexes in the P°Pulalion: An estimate Cobble, D s (iiiiT,?femaleS'" P°PU'a"0n and °^lopment Review, 77, s. 517-523. University of Illinois Zs7 " ^ Wa'tfeSSes and their un'°n* *> the twentieth century. Urbana: C«hran, S.D..& Mays, V.M(l98flUc W Black and Hispsnic/LVi the t*'™?1'0" 01 ai°s risk and risk reduction activities Co'lins. p. h. (1986, Learning 7^"' Psyoh0'0^, 43, s. 949-957. feminlstthought sKiat Prob/ ^ °UtS'der W'thin: The socio|ogjcal significance of Black Collins, PH.(19901.e,ackfemp emission on Pr0fP' Pr0feS3lona' women and minorities. ^^'^^^^^^^^^ Abu^- (1988). Women under attack: J-C- ^'rlT'Sl6n *• CtZ* B0St0n: *™ ^d Press. Alarch 28). Ph,,aae,oh,H'llsda,e' ■»»: Lawrence Erlbaum Associates. Phla °ally News. s. i2e. ft* negation for the Doctrine of the Faith. (1987)., and on the dign.ty of procreation. Origins. 16. s 69g-7l 0" . Speaking; out for those Moud Black g.rls. Outl f^mand ,988)' Too old, too ugly and not deferential to me, Rockl-n. V, Cati°ns. l990s. in Kra^'l"' 4 i&> A. (1992). Toward a multicerrtered women's C«W «« p, "*^^er h * ~"wfraru a iiiuiuociiw*'" "----- 7". D. (laa-^8-*- Th* knowledge explosion (s. 99-117)- Newo ^ C, V of Just!" Fe'n8/e victims of violent crime. Washington, D< York:TeacW.-- _o w. Department °'J May). Girls and comoulers. Refractory ' . 21-26- margins- Intersectionality. identity politics, and violence Crenshaw. K. W. ^\^'^n, M. A.. & Myktiuk. R (Eds). The public nature of private violence against women (s. 93-118). New York: Routlege- Re|atjona| aggress(on. gender, and socia|.psycho|0g,cal Crick, N. R.. & Grotpeter. J. K. (1 adjustment. Chiio Lex|flgl Cn/W Development, w. . — Ed 1 (1976). The female offender. Lexington, MA: Lexington Books. b T (1986) The Surgeon Generals workshop on violence and public health: Review of the '^commendations. Public Health Reports. 101. *. 8-14. Cronin A (1996. February 25). Abortion: The rate vs. the debate. New York Tunes, p. 4E. Cropper C M (1998. February 26). Fruit to walls to floor, ads are on the march. New York Times. S. Al, D8. Crossette B. (1995. December 10). Female genital mutilation by immigrants is becoming cause for concern in the U. S. New York Times, s. 18. Crossette. B. (1996. May 12). Muslim women's movement gaining strength. New York Times, s. 3. Crossette. B. (1998, April 6). Afghan women demanding end to their repression by militants. New York Times, s. Al, 8. Crowell, N. A., & Burgess. A. W. (1996). Understanding violence against women. Washington, DC: National Academy Press. Cruikshank, M. (1992). Trie gay and lesbian liberation movement. New York: Routledge, Chapman and Hall. Culpepper, £. E. (1992). Menstruation consciousness raising: A personal and pedagogical process. In Dan, A. J., & Lewis, L. L. (Eds.). Menstrual health and women s lives (s. 274-284). Urbana: University of Illinois Press. Cummings. J. (1986. August 3). Woman in conservative rabbi post. New York Times, s. 24. Curran. D. J. (1984). The myth of the "new" female delinquent. Crime and Delinquency, 30, s. 386-399. Curran, D. J„ & Renzetti, C. M. (1993). Social problems: Society in crisis. Boston: Allyn and Bacon. Dale, C. (1997). Uncommon rotes and common routes: Narrative in obituaries of prominent women. 1994-95. Paper presented at the Annual Meeting of the Association for Education in Journalism and Mass Communication. Chicago, IL. Daly. K. (1989a). Gender varieties in white-collar crime. Criminology, 27, s. 769-793. Daly, K. (1989b). Neither conflict nor labeling nor paternalism will suffice: Intersections of race, ethnicity. gender, and family in criminal court decisions. Crime and Delinquency, 35. s. 136-168. n , m m!!4)' GenÖ"' ™'me' anc,Punish^nt. New Haven, CT: Yale University Press. Daly. M. (1978). Gyn/Ecology. Boston: Beacon Press. Tittiff f'' 'nd'an SUttee: The Ultima,e ^summation of marriage. In Richardson, L.. & Taylor. Daw MU^TT fr<""'erS(S-189-190»- Readl^ MA: Addison-Wesley. Da>y. M (1984). Pure ,ost Boston: Beacon Danner, M J E (19981 Th womennfrnmi , ■ . St"keS and il's women wn° are ou^ The hidden consequences for Thousand ZTs^ r6f°rmS' **> ^ C0""°' «« ^ ^ (Eat )C '^'htVa"Du$en'J- ll"2). Sex In transition. 1900-1980. In A. Skolnlck & J. Skolnick Darrow. w. R w ^ 151"160>- Y°rk: Harpef CoW^ v- Y.. g, F,nd|y E B s p,3Ce and l"e place of women in the Iranian revolution. In Haddad, University of New York Press W°men' re"ß'0n and S0C'8' chanZe the AmerKan Medica, 278. 1153-1158. 989) Frogs and snails and feminist tales. Sydney. Allen and Unw,n. E„ & Monti-Catania, D. (1998). Safety planning with battered >., W°n' CA: Sage sNeuiey. "omen. Thousand . g A. ,1998). Women above the glass ceiling: Perceptions on corporate mobility (or success. Gender & Society, 12. s. 339-355. and *Ü?(1995). Sex ft/as in United States history textbooks. Paper presented at the Annual Meetine ^Eastern Sociological Society. Philadelphia. PA. * Grant, P.. & Rowland, D. (1990, Summer). Alone and poor: The plight of elderly women. 43-47. ^rations, 14. s. „., Neuhaus. J. M.. Montz, D. J.. & Segal. M. R. (1990). Living arrangement influences yniiolmiddle aged men. Paper presented at the Annual Meeting of the American Public Health association, Santa Barbara, CA. favis. H. J. (1993, Summer). Female youth homelessness systematic gender control. Socio-Legal jiiiietias. 22-31. fciis.T. L (1995). Gender differences in masking negative emotions: Ability or motivation? fcveiopmental Psychology, 31, s. 660-667. !a»ftoyrj,R. E. (1992J. Birth as an American rite of passage. Berkeley: University of California Press. jM-Kimball, J. (1997). Warrior women of the Eurasian steppes. Archeology, 50, s, 44-48. teas. S. M.. & Lenker, L. T. (1994). Gender and academe: Feminist pedagogy and politics. Lanham, MUtowman and Littlefield. too. K..&Kite. M. E. (1987). Thinking about gender. In Hess. B. B., & Ferree. M. M. (Eds.). Analyzing fcder(s. 92-117). Newbury Park, CA: Sage. j*w,D.C. (1991). The nterface of racism and sexism on college campuses. In Paludi. M. A. (Ed.), torpower: Sexual harassment on campus (s. 45-52). Albany: State University of New York Press. - '1993). Gender, race and class politics and the inclusion of women in Title W of the 1964 e 111 Rights Act. Gender fr Society 7, s. 183-203. W. s. (Ed.). (1997). Post-separation woman abuse. A special issue of Violence Against _**i*n, 3(6), 'JjJJ % S., & Kelly, K. (1993). The incidence and prevalence of woman abuse in Canadian v,e,s"y and college dating relationships. Canadian Journal of Sociology, 18. s. 137-159. •£* W. S., & McLeod, L (19g7) Womm abuse:A soci0iogica- H0W t0 SUCCeed? Go to New York Times, s. 1. 9. *S*Z2nZní " ^ aggreSSiorl'G««n. «• G-' & Donnersteln, E. I. (Eds.), Donned E ZT™ l* NeW York; Academic Oorsher, M 11997» L' en'°0' S'(1987)' luesllon of pornography. New York: Free Press. * M the news that fit to print.- Paper presented at the Annual Meeting of the Association for Education in J j. (1996). Prime-time feminism, Philadelphia: U Ournallsm and Mass Communication, Chicago, IL. Iverslty of Pennsylvania Press. |J990. member 20). Americans more wary o, Gulf po„c, Ml finds ^ ^ ^ Vew "t%m«edworkamwomenswe"being- Women'sstudiesmi*m m- mm 20). Bush appoints more women, but most top aides Lm-ll"1' aremen- New York Times, ional Forum, 13, i58T990b). Hazards of hearth and home. Women's Stufte« Internationa, Forürr, 13 l9n'51(l99D- How we survived communism and even laughed. New York: W. w. Norton ^o'il998). Consequences of women's formal and informal job search methods for employment ^rninated jobs. Gender & Society. 12. s. 321-338. 1^ b (1996)- Super Bowl commercials: The best a man can get (or is it?). In Lester p. m (ed, *2mwels. 87-92). Westport. CT: Praeger. , (1994). Transfonning women's work. Ithaca, NY: Cornell University Press. j^.CW. (1996a. October 12). New law bans genital cutting in United States. fvetv York Times, lL28. Kp.C.W. (1996b. September 11). A refugee's body is intact but her family is torn. New York "-«. s. Al, B6-7. j$f,C.W.(1996c, December 28). Tug of taboos: African genital rite vs. U. S. law. New York Times, ill &M.C. (1987). Women in intercollegiate sports. In Rix, S. E. (Ed.), The American woman, 37-88(s. 228-231). New York: W. W. Norton. **P,D.W,(1994, November 17). End of co-op dispute hailed as victory for gay couples. New York r«s,s.b3. ■•'*D.W.(1995, December 10). Hearing held on gay issues in the schools. New York Times, s. 31. *M)-W. (1996, January 21). Gay images, once kept out. are out big time. New York Times, I». 52. Il983i- Gynocide: Chinese footbinding. In Richardson, L, & Taylor. V. (Eds.), feminist ; 178-186). Reading. MA: Addison-Wesley. 1 seiner, L. (1990). The lecherous professor: Sexual harassment on campus. Boston: Press, til'f S7»-Se* differences in social behavior: A social-role interpretation. Hillsdale, NJ: Lawrence Ch tes- '^pi|te,fan'VJ-(1986)- Gender and aggressive behavior: A meta-analytic review of the '^imhU. 'iteratUre- Psychological Bulletin, 100, S. 309-330. -SoS" Coating the dominant discourse. Paper presentedathe Annu. ll^S0Ciati0n for Education in Journalism and Mass Communication, ^ W'PatriarChal ba*a™ and latent avenues of social mobility: Nuns ,n the s. sex Roles, i 7. ^ evalence of female circumcision in two Nigerian communities Vfl,0n'noljl(1,fference in achievement patterns. In Sonderegger, T. B. . m°n «** Psychology andgenderls. 97-132). Uncoln: University of Neb ,"11994 Ma- 546 bibliografie y °)- VVelispring of priests dries, forcing parishes t0 change. New York Times. 547 « ,^m. Z & Guttmann. E. (1985). Men who baHer. Journal ol Family issues. g tL D9,1995» ScfK»/^- New Brunswick, NJ: Rutgers University Press. Mr, K 4 Lein, L. (1997). Making onus mud New York: Russell Sage Foundation. Edwards S S. M. (1986). Neither bad nor mad: The female violent offender reassessed. Women's Studies international Forum, 9. 79-87. Egart T. (1992, October 4). Police chief becomes target In anti-gay battle. New York Times, s. 22. Egan! T. (1996, January 15). Idaho freshman embodies G.O.P. 'shope and fear in '96. New York Tmtes. S. Al, 12. Ehrenreich. B. (1983). The hearts ol men: American dreams and the- flight from cumrnitmnnt. New York: Anchor-Doubleday. Ehrenreich, B„ & English, D. (1973). Witches, nurses, and mldwlves: A history of women healers. Old Westbury, NY: Feminist Press. Ehrenrelch, B„ & English, D. (1986). The sexual politics of sickness. In Conrad. P., & Kern, R. (Eds.). The sociology of health and illness (s. 281-296). Now York: St. Alartin's Press. Ehrhardt, A. A., & Meyer-Bahlburg, H. F. L. (1981). Effects of prenatal sex hormones on gender-related behavior. Science, 211, s. 1312-1318. Elcher, E. M.. & Washburn, L. L. (1986). Genetic control of primary sex determination in mice. Annual Review ol Genetics, 20, 8. 327-360. Eisenhart, M. A., A Holland, D. C. (1992). Gender constructs and career commitment: The Influence Of peer culture on women In college. In Whitehead, T. L, & Reid. B. V. (Eds.), Gender constructs and social issues (s. 142-180). Urbana, IL: University of Illinois Press. Eisenstein, H. (1991). Gender shock. Boston: Beacon Press. Elasmar. M. G., & Brain, M. (1997). The portrayal of women on prime-time TV programs broadcast In the United States. Paper presented at the Annual Aleeting of the Association for Education in Journalism and Mass Communication. Chicago, IL. ET'.' S,ioaT'.JUne 9>' A Sha,per Vl6W °'m «™umers. »™ York Times, s. Dl, D19. ISr T S TWC* Crimin8' "ehaVl0r- oology, 20. s. 43-66, _! L (19ö3>' Th<> length of the slits and tt™_________ -------w vMMiinai oehavior. (1993). The length of the slits and the spread of luxury: Reconstructing the subordination of ultra-orthodox Jowlsh women through the patriarchy of men scholars. Sex Roles, 29. s. 585-598 *on, D. (1995). Male bias In the development process: An overview. In Elson, D. " ltlt7dT°Pmm PrCCe9S l9'1"281' Manche&ter: Manchester University Press EoLTp *'<19921' 7"6 'mS otwomen ln ls>am. New York: St. Martin's Press. En«L w '.l™ Comparat"e *°rto: Theories and evidence. New York: Aldlne do Gruyter. Eng)lsh, K. (1993), Self-reported crime rates of *.....- - -.._.„„„, nan torn: Aiuinr.- de Gruyter. rates of women prisoners. Journal of Quantitative Criminology. 9, fcntoe, c. H. (1987) Femlnl <*■»■>, ^nlng ZdZs^T WBr' min™™> and peace. In Hess, B. B„ & Ferree, M. M. T°*- Q. H. (1993,. The m„m 1 Ne*bury Pa<*. CA: Sage E^lghb0,hood of(eot9. AZJ °*°n' L- S. (1994). The fiends „,„ m „-k. " f' ,1983>- Women Soctofa J I*1 Th° 8eMer 6aP m math: Its possible origins ... . ooc'0'°«/oa/ Review, 59 B noo-aia and power- The rol i 822-838. "»■)• Feminist f,o „ V">mB" pol,tlC8 ln ,he Unlted State8' (1998 I0'V(Eds'>- KminiZlT °f WOnlen pol,tlC8 ln *° united States. In * ^men, Oo 31>' ru|0 °" f*"(9' 288-304>- Reading, MA: Addlson-Wesley. '"<*""yJ990 WartUm,yCon""'«»lon igt I*',a8blan mo^,■ rflm"a """"">• »■1 "ington, pc. Au(hw Job patterns tor minorities and women In private la lOQRAFie rj*s*1-£ H (1968). Identity: Youth and crl3is- Nev» Yori<: Norton, u l (1992). Back to the basics: Feminist social theory, Dürkheim and religion. Journal # '^S^esm Religion. S.S. 35-46. (1993). Where s/tence speaks: Feminism, social theory and rel&on. Minneapolis: Fonress pro« ^ oj„ Cur. R. C. Gur. R. E.. Skolnick, B„ MawhinneyHee. M„ & Smailis. J. (1992). Facial ^^discrimination: 1. Task construction and behavioral findings in normal subjects. Psychiatry üsearch, 42, s. 231-240. taMer, J. (1992). Generations and paradigms: Mainstreams in lesbian and gay studies. In Minton, H. L (Ed).), Gay and lesbian studies (s. 7-26). New York: Haworth Press, fdiotofiriffin, A. (1986). Daughters of the forest. Natural History, 95,5. Estrich, S. (1987). Real rape. Boston: Harvard University Press. Eitnch. S. (1994, May 22). For girls' schools and women's colleges, separate is better. (Vet? York Tunes Magazine, s. 38-39. Eltone, E. (1992). Women and substance abuse. New Brunswick, NJ: Rutgers University Press, fttorre, E. (1997). Women and alcohol: A private pleasure or a public proUemlbxton: Women's Pre*-Bm. S. M. (1979). Personal politics: The roots of women's liberation in the Civil Rights movement m the new left. New York: Knopf. mS E Rix (Ed) £vans.S.M.(1987).WomenintwentiethcenturyAmerica:Anoverview,(s.33-66). n . The American-woman In 1987-88. New York: W. W. Norton. F«erm8n, L. (1991)- 0dd gifls and twilight l0ver3. New York: Columbia ^ role fW. B. I. (1985). Beyond the reinforcement principle: Another step toward uno "evelopment. Developmental Psychology. 21, s. 1097-1104. .-actions to asserts B.... Hagan. R.. Leinbach. M. D.. & Kronsberg. S. (1985). Differential e JM communicative acts of toddler boys and girls. Child »e"lopm!\ consequences W W B. L. & Leinbach, M. D. (1983). Play styles in early childhood, soe ^ 9>1m In M. B. Liss (Ed.). Social and cognitive skills: Sexroiesano Hew york: Academic Press. I. interna' extra- ^Env.ronmentaMnPU' .~—...uvm<«. schema: tnvnv '*«• B. L. & Leinbach. M. D. (1989). The young child's gende wganization. Chi/d Development. 60, s. 663-672. rw wpSd0 min0icgy n*' * & Bohlander. E. (1976). Senfertcrng the ,e«a' corw/tferattoos. Paper presented at the Annual Meet Tucs- -hJhujj on, AZ (1991). Backlash: The undeclared-war a, ,gainstAmencan^ Hew york: Anchor , Pfe8e"»ea a(f1,!92)' ^n^r/rc/r; A contradiction or the perfect <'mi°*,0*^H. >■ W- (199^/>nnUa' Mee,i"« °f «.e American Sociological Associate. FaUS,0-sterlinc I ^ ^ power. New York: Simon and Schuste. iae'al Stirea!' (198S)' of gender. New York: Basic Books. s, covemi P',ntl«lZce "1VeS,,«a"on- (1997). Crime in America. Washington. OC ,? paper irnent Fee E m;'°au °' lnv"tlgatlon (1998). fmpW'"6^s, in • ' ■ I <1983». women and health care: A eoirp*** »' y. Baywood- , , ri^'^^l. 17-34). ^^of^-^tv.^ o^'C' (1^2»' Criminal codes, chmlnaljusdcear^^ ^ ensign* 'l'anö***- - criminal codes, enminoi ju»»~- 7-68). Pf0' 01 dornen In the criminal Justice system (9- 5 iqghafie 549 , m MQ87) The child's social network: Sex differences from three to six years Feiring.C..ALewis,M.(iy»'J. ^FJ^2i. Jas fact. In S. Craig (Ed.). Men. masculinity and media*. 9-22). Newburv FeW^gCR.La(1984). Comparable worth: Toward theory and practice in the United States. S,gns. JeraHawsltsays two states failed to protect female inmates. (1997: March 11). New York Times. s. A20. Feidstein, K. (1998. April 13). Social Security's gender gap. New York Times, s. A27. Female professor receives $230,000 to settle harassment lawsuit. (1998. February 10). Troy. NY: Associated Press. (Internet). Female Texas ranger Quits. (1995. May 23). Austin. TX: Associated Press. (Internet). Fennema. E., & Sherman. J. (1977). Sex-related differences in mathematics achievement, spatial ability, and affective factors. American Educational Research journal. 14, s. 51-71. Ferguson, M. (1983). Forever feminine: Women's magazines and the cult of femininity. London: Heine mann. Ferguson, T. & Dunphy. J. S. (1992). Answers to the mommy track. Far Hills. NJ: New Horizon Press. Fernea, E. W. (1998). In search of Islamic feminism. New York: Doubleday. Fine, L. (1990). The souls of the skyscraper: Female clerical workers in Chicago. 1870-1930. Philadelphia: Temple University Press. Fine. S. (1997, September 15). Sexual harassment policies softening. The Globe and Mail. Fireman, M. A. (1996). The nature of dependencies and welfare "reform." Santa Clara Law Review. 36. s. 1401-1425. Fmkelhor, D.. & Ylio. K. (1985). License to rape: Sexual abuse of wives. Beverly Hills. CA: Sage. First, a., & Shaw, D. (1996). Not there yet: Coverage about and by women in foreign news -A 1995 multinational study. Paper presented at the Annual Meeting of the Association for Education in Journalism and Mass Communication. Anaheim, CA. Rsher-Thompson, D.. Sausa, A. D., & Wright. T. F. (1995). Toy selection for children: Personality and Request influences. Sex Roles. 33. s. 239-255. and ^S^TTSStt0" ^ m0therChild conversatio"s about the past. Journal of Narrative STc VS0::?0'suuggie-cambridge- ma: *»»««»■ s- 29S-299. ,at'0nstllp violen«: A model for family professionals. Family Relations. 36. Praeger. F°€'Ste1, H' N' (1996>- C«mb;„g the hill: Gender conflict in Congress. Westport. CT: F°e*- C. I., & woods. N. F (1995, w 0a*s. CA: sage. omen s he3lth ™re: A comprehensive handbook. Thousand Fordham, s. (1996) Bracked University of Chicago* PretT'' D"e"""3s ofrace- Identity, and success at Capital High. Chicago f0^g-^t.,Byers7'1:M, bras «<* newspaper ^aw?'''' Ute* H" Palaz2ini. Patterson, M., & Smith. L. (1980). Sex *■ 475^,80. °f malecentered and female-entered news stories. Sex Roles. 6. F°' »atet coole, paramours «»« F°0X" r 1991 r°*ic Philal??8"1688"^ b'nd'(1998- 22). New York Times, s. WK7- Fo*' r- G. ti998. July ™ade,ph'a: Temple Universe Ju" «& Poncinah P'6 Univetsi* P^ess. cngthene,T,eHaftfordCourant_ £ S.. & Bern. S. L. (1985). If you're gender-schematic. all members of the 0 ,-Ke Journal of Personality and Social Psychology, 49, s. 459-468 ^Ejrogran. D., & Schiffman. M. ,1998). Prevalence and corre.ates of harassment among c „omen physicians. Archives of Internal Medicine. 158, s. 352-362. .,!,. p. w. (1989). Language planning, language reform, and language change: A review of guidelines WMvsexist usage. In Frank. F. W., & Treichler. P. A. (Eds). Language, gender, and professional ,M- M°retical approaches and guidelines for nonsexist usage (s. 105-133). New York: The Modem Language Association of America. franklin, D. W.. & Sweeney. J. L. (1988). Women and corporate power. In E. Boneparth & E. Stroper Eds.), Women, power, and policy: Toward the year 2000 (s. 48-65). New York: Pergamon. Franks, P., & Clancy, C. M. (1993). Physician gender bias in clinical decisionmaking: Screening for cancer in primary care. Medical Care, 31. s. 213-218. Frsedman. R. (1986). Beauty bound. Lexington. MA: Lexington Books, freeman,J. (1973). The origins of the women's liberation movement. American Journal of Sociology. 78, s. 792-811. Fteea, H„ Padova. C. D., Pozzato. G.. Terpin, M., Baraona. E.. & Lieber. C. S. (1990). High blood alcohol levels in women: The role of decreased gastric alcohol dehydrogenase activity and first-pass metabolism. The New England Journal of Medicine. 322, s. 95-99. Froh, H. W. (1997. February 2). Africa's culture war: Old customs, new values. New to* Times. 5. El. 4 f^.S. (1983/1933). Femininity. In Zak, M. W.. & Motts. P. A. (Eds.) Women and the politics 01 «#m (s. 80-92). New York: Longman. s mT Idenheim. M. (1997. November 2). Nurses treading on doctors' turf. New » fnedan, B. (1963). The feminine mystique. New York: W. W. Norton. ^ ^ y^". J- (1993, May 2). The founding mother. The New York Times U*ß*™ ^ R. C. Hurt. S. W. Aronoff. M. S.. & Clarkin, I. (1980). Behavior and the 5, s. 719-738. 9W women and sex '■ Parsons. J. E.. Johnson. P. B.. Ruble. D. N., & Zellman, G. L (1 —, - - —, —... — v fk1 H^^"^^" New York: w. W. Norton. tenI and sexism. Ne"" ■ of L. (Ed, ,1988). The psychology of everyday ^ ^ Traumatic Fu,,il^. M, Lown. A.. & Fullilove, R. (1992). Crack ho» and s *omen r«-......_ _________*29. s. 275-zo'• _.=m New »' Fl,nk.T.(1996 •wstenberg, f, :urs Gab BIBLIOGRAF^ FU""OVe'M-.Lown , '*0men crack F"llilove, R. (1992). Crack nos <...- - fUl,it' N- & M„ T^' J°Umal of Sex ^search, 29, s. 275-287. Al^s, U). B,ack women are heeding the call .0 the ministry. P*******1 ■ ■ U9cl& Cher"n' A' (1991>' to** Camhndge: ^£255« >. E. M Mqo W«or/a. Chapel Hi,,. NC: A,gonou.n *"**«™» C" W. (198,?)- ««» snc goddess. New York: Harper v***^ R M. (£ds.). Jnal™ng'y Evo,u«onaryperSpectivesongenderhierarchy.(n"^'e- ' p 'lagher. M naTen. M. J., & Collins R C°mparatlve P°"tlcal Stuclles- 2B- s' 384-408. snack, R. wliwilsn^k s ll"7>' Ethnl° Varlation m women's and men's drinking. In Wil-Center of Alcohol studies ™: Women end girls, race ^Ame,r E-*MMans,) HUmve'8iidm "«man 1' L <1990c' Novembef 18»- ECumeniSl '".nf w^"' chlJ,Cn Yo* ri A' L <1992- Member 29). Even for of**1 Paul 'R-J' & Kidman. J. 0. G. (1982). Children s^ Tim**-1 B c*nf***Z,#*i 553 r m^M (1994) ^ountingfor race and classvanation in the disjuncture between feminist menttty df minist beliefs- The place of negative labels and social movements. Pape, presented at the La! Meeting of the American Sociological Association. Los Angeles. CA. Goldsmith B. (1998). Other powers. New York: Alfred A. Knopf. Goldstein. L E. (1979). The constitutional rights of women. New York: Longman. Gole. N. (1996). The forbidden modern: Civilization and veiling. Ann Arbor: University of Michigan Press. Golernan. D. (1990, May 29). As bias crime seems to rise, scientists study roots of racism. New York Times, s. CI, C15. Golernan. D. (1996). Emotional intelligence. New York: Bantam Books. Golombok, S.. & Fivush, R. (1994). Gender development. Cambridge: Cambridge University Press. Golombok. S.. & Tasker, F. (1996). Do parents influence the sexual orientation of their children? Developmental Psychology. 52, s. 3-11. Golub. S. (1992). Periods: From menarche to menopause. Newbury Park. CA: Sage. Gonzalez, A. (1982). Sex roles of the traditional Mexican family. Journal of Cross-Cultural Psychology. 13. s. 330-339. Good, T. L. & Brophy. J. E. (1987). looking in classrooms. New York: Harper & Row. Goodenough. R. G. (1990). Situational stress and sexist behavior among young children. In San-day, P. R„ & Goodenough. R. G. (Eds.). Beyond the second sex (s. 225-252). Philadelphia: University of Pennsylvania Press. Goodstein. L. (1992). Feminist perspectives and the criminal justice curriculum. Journal of Criminal Justice Education. 3. s. 165-182. Goodstein. L. (1998, February 6). Unusual, but not unorthodox: Causing & stir, 2 synagogues hire women to assist rabbis. New York Times, s. Bl. 4. Goodstein, L.,&Connelly, M. (1998, April 30). Teenage poll finds a turn to the traditional. New York Thnes, s. A20. Goodwin, J. (1994). Price of honor. Boston: Little. Brown. Gordon. L (1976). Woman's body. Woman's right. New York: Grossman Publishers. Gofrtn" M R' (1990' JanUary W0m8n 'eadS Gl'S ln Panama COmbat' New York Tirnes' S- A12" Gnrrinri " f*' ^ ^ Pentae0" rep0rt ™ls of 3viators' debauchery. New York Times, s. 1. 9. 11!" Tm°°' S'J-tl988)- F3thers as sexual abusers »n «« United Kingdom. Journal of Marriage and the Family, 50, s. 99-106. 0rnoiSMpress& S'<1991'' S0C'al C0St ofrape- Urbana'IL: University of B c (1996) ; e"'y' T' W ' MemneC(t' R-M- L. K., Kucken, L. E . & Vladeck, beneficiaries' New Fnl !T 'nC°me °n m0rta"ty and use of services am°ng MediC3'e S L Mu!t 1 P °' 331 S' 791"799- »nSewet^0,ove;we.2rj';nai:lM•• SOb°'' *' M- & DleU- W" H- <19Q3)' Social and economic 329.s. loos-ion. escencean<,youn8«l"lthood. New England Journal of Medicine. Gould, s. j iSS" IT PTa'S N6W Y0rk: * w- Norton. Graham E' ig™ . mis™a™re of man. New York: w. W. Norton ^ham. p. A. (1978^03^ ^ "** °" °"' ^ *' s'«ns. 3. %. 759-77» U8 0n: A nistory °' women In American higher education. IBLIOGRAFIE Black women and the church. In j. B. Cole (Ed.),. ^ePress. e''Can «'«m'° J'& Reed'J'G'(1998'-Abuse of African American elders. In Bergen, R. K. (Ed.), /^o/ence(s. 267-284). Thousand Oaks. CA: Sage. !,er3s 0( Wyday life. New York: Doubleday. »W, Novembe..... iber in?0' W°men char,ge places. American Demographics, s, 46-50. 121- Prostitutes and °iV0rced- fenq, "^•Gay addicts: Special victims of rape. New York Times, middle-aged and happy: Women, especially, adjust to the candidate making history in a state race. New York Times, s. A6. %fc °ut of the m *(Lr.*2l's19-jR '"stream: Sexual minorities and the mass media. Journal Of S8 The impact of ^ofsexualh e work environments and organizational policies on (1982). air3'8"16"1' a Society. 12, s. 301-320. '!*ls'9. s 271 ^"collar b'ues: The sexual harassment of women autoworkers. L.'_Univor$jty Qf p^"4)- Becoming gentlemen: Women's experiences at one Ivy tam"v? Traditional limits are being redrawn. New York Times, Ban Nf!* vork Press"" S0C'S'policy: A stuüy of parental leave in "am. ess. •hen anü fevolutii D I m qhq) sex role stereotyping in women with agoraphobia and their husbands. Hafher. R. J..& Minge. f. j.1 cor Botes 20. s. 705-711- L(1992) Women respond to the men s movement. San Francisco: Pandora. Hateflenson J E (1986). ß'ack c/v/dren: TVte/r roots, cu/fure and /earning s/y/es (rev. ed.). Provo. Iff- Brigham Young University Press. Hall l (1992). Beauty quests-A double disservice: Beguiled, beseeched. bombarded - Challenging the concept of beauty. In Dreidger. 0.. & Gray. S (Eds.). Imprinting our image: An international anthology by women with disabilities (s. 134 - 139). Toronto: gynergy books. Hall R. M.. & Sandier. B. R. (1985). A chilly climate in the classroom. In Sargent. A. G. (Ed.). Beyond sex roles (s. 503-510). New York: West. Hamer,D. H., Hu, S., Alagnuson. V. L. & Pattatucii. A. M. L (1993). A linkage between DNA markers on the X chromosome and male sexual orientation. Science. 261. s. 321-327. Hamilton, M. C. (1988). Using masculine generics: Does generic 'he' increase male bias in the user's imagery? Sex floles. 19, s. 785-799. Haney, 0. Q. (1996a. Alarch 28). Heart disease worse for Blacks. Chattanooga Times, s. F4. Haney. D.Q. (1996b. October 15). Overweight now the norm. Breckenndge. CO: Associated Press. (Internet). Hansen. F. J.. & Reekie. L. (1990). Sex differences in clinical judgments of male and female therapists. Sex Rotes, 23. s. 51-64. Hanson, S. M. H. (1988). Divorced fathers with custody. In Bronstein, P.. & Cowan. C. P. (Eds.). Fatherhood today: Men's changing role in the family (s. 166-194). New York: John Willey. Harbeck. K. M. (1992). Introduction. In Harbeck, K. M. (Ed.), Coming out of the classroom closet: Gay and lesbian students, teachers, and cunicula (s. 1-7). New York: Haworth Press. Hardenbergh, M. (1996). Women and front-page news. Paper presented at the Annual Aleeting of HaT AtS73"0n ,0r Education in J°urnalism and Mass Communication. Anaheim. CA. ' .e. E, A. (1997). Prevelance and predictors of cyclic and noncyclic affective change. Psychology 01 Wcmen Quarterly. 21. s. 299-314. s. 206^223 U979> 'S W|UalJty 0i Oppor,unity P'inciple democratic? Philosophical Forum. 10. Harrington A (19ä7^ Mori Harringtor,' M uJ^T'"*' and^<">uö/e brain. Princeton. NJ: Princeton University Press. HamsB ,1983;T' °therAmeriCa' **: Macmillan. tones and geodeT,^0'aSSemb,yline "> *>oden. M.. Gordon. S.. & Hughiey. B. (Eds-). Ha"is. J.(1993 March 28»e7°°""*^womens health65-86). New York: Gordian. Har"s.M.B.,&Knight-Bohnhn bab'eS °f BeÖf0rd' ThS NeW Y0fk TimeS Ma&azine- S' 26' fi0'«, 35, s. 27-41. K"' En8'ewood Cliffs. NJ: Prentice-Hall. Hartmann. H.,. a987 *mft»«»*«- New York: Holt. Rinehart and Winston. >■ *• (fife, 2nTi mari- WaShl^t0n' DC: B'°°V"iS Waahi"»o„, tfc^'-J&M. c0 5>- An agenda for basic research on compared BIBLIOGRAFIE lass N (1998. February 22). A TV generation is seeing beyond color. New York Times, s. AR1, 38. Hatch, M. (1984). Mother, father, worker: Men and women and the reproduction risks of work. In Chavkin. W(Ed.), Doub/e exposure (s. 161-179). New York: Monthly Review Press. H3*kesworth, M. (1997). Challenging the received wisdom and the status quo: Creating and implementing sexual harassment policy. NWSA Journal. 9.94-117. Hayden. S. (1994). Interruptions and the construction of reality. In Turner, L. H., & Sterk, H. M. (Eds.), Differences that make a difference (s. 99-106). Westport. CT: Bergin and Garvey. Heidensohn. F. (1992). Women in control? The role of women in law enforcement. New York: Oxford University Press. H&ght D. (1989, July 24-31). Family and community: Selfhelp - A Black tradition. 77* Nation. 249. s. 13&-1» nama. G.. a van der Meer. T. (1992). Gay and lesbian studies in the Netherlands. In Minton. H. L (Ed.). Gay and lesbian studies (s. 125-136). New York: Haworth Press. Mekmat, A. (1997,. women and the Koran. Amherst. NY: Prometheus Books, fcfcson. V. S. (1990). The role of masculinity in a prognostic predictor of heart attack * **Son.V.S. (ig^t.ltng^stance romantic relationships: Sex differences in ao^stmerrta«!breakup. Personality ana Social Psychology Bulletin. 20. s. 254-265. ^ Q & ^ H6'6«on. v. S. ,1995). Masculinity, men's roles, and coronary heart d,seas . don' £>■ F. (Eds.). Men's health and mess (s. 68-104). Thousand Oak . -- ----.« Pacific Grove. CA. *». &■ F. (Eds.). Men's health and mess (s. 68-104K Tnousa ^ H*"nger. D., & Judd. D. R. (1991). The democratic !acade^ m New York Times Ml !n'«. R. M. (1993, October 3). Are women'* Hen, _.......|A^«fWf WVIVI, s 58-61. 68-69, 82, 86. oak anci manspea": wesl. ^ N.. Hamilton. M., * Thome. B. ,1985). ^^^i,^'^^ *«m in communication. In Sargent. A. G. («.). *^rvicM. famV^" * Henshaw. S. K. (1995). Factors hindenng access to abor 1 »■61*.__ -v ak. sex differences and .. Hamilton. M.. & Thome. B. (1985). Womanspeak . _ ^___. n tfrtA.Beyonc m comm S.K. (is 27, 54-59. 87. H/7'54-59.87 her- Trampled dreams. New York Times, s. AS. ge"der ,o; Davids°". J- U988). The Sambra Tumimman": SocrocufiunK and clinical aspects of G"'nea. ^a"°n ma,e Pseudohermaphrodites with 5-a>pn*- Myths about sexual orientation: A lawyer's gu.de to social scene research. Herek q Se*»3'»y. 1. S. 133-172 ^auZ^*8eW"• KT-h992). M> &Glum, E.K,(l997,.Anep, ■ mi6f—— Hefek. G. M.. & Glum. E. K. ,1997). An epidem.c of st. Ma""* Pr^'s ^724. T"esoc,otogyorhea/t/,andi/me«(s. 125-132). Ne S«a» (£d5.,. He""an. ,. L. ,l988). cons.Oenng sex offenders: A g 8 .4 ^ M- He^- B. B.. & Ferree. M. M. (1987). Introduction, in Hess ^^^ c)asses. Sender ,s. 9-30). Newbury Park. CA: Sage. enrolimen'm <**" He«S. R- D.. & Mlura. I. T. (1985). Gender difference5 ^-Are S S««We«.« ,s .193-203. ' mmS Hesse^iber. S. (1989). Eating patterns and disorder ^ .rf/Wr**r "* Problems a new phenomenon? Sex Roles. 20. ^ ^ j^nol Heywood. C. (1987). HeterosexJst Uieotogy: Being ^ r,^. _ J. p. ,1998. February 9). Roads** cemO<^- 5S7 Hlggenbotham. E. b. (1993). Righteous disco* B'BI.IOGf,AF,E P. I (1986). Women In the Islamic Republic of Iran: Legal, social. uikI ideological changes. 1 Press. March 17). Use of crack Is said to stifle the instincts of parenthood. New York Hlggini „i,rM0CS(19786f Women preaching the gospel. Theory Oigesl. 55. s 423-440. Hill MA. (1980). Charlotte Perkins OHman: rhemakmgo, arad,ca„eni,n,st. 1860 1 896. Philadelphia: Temple University Press. Hinds, M. D. (1990. Times, s. 8. Hint 0 C. (1989). Black women In while: Racial conllict and cooperation in the nursing prolesslon. 189O-19S0. Bloomlngton: Indiana University Press. Hlne, D. C, & Thompson, K. (Eds.) (1997). A shining thread ol hope: The History ol Black women in America. New York: Broadway Books. Hines. M.. & Kaufman, E. R. (1994). Androgen and the development of human sex typical behavior: Rough-and-tumble play and sex of preferred playmates in children with conj'/.-nit.il .irlrifti.il iiyunrplrisiri (CAH|. Child Development. 65, s. 1042-1053. Hlisch, E. 0. (1987). Cultural literacy. Boston: Houghton Mifflin. Hirsch, M„ & Keller, E. F, (1990). Conclusion: Practicing conflict in feminisl theory. In Hirsch. M.. & Keller, E. F, [Eds.), Contacts in feminism (s. 370-385) New York: Routledge. Hite, S. (1987). Women and love: A cultural revolution In progress. New York: Knopf. Hochschild. A. R. (1989). The second shift. New York: Viking. Hochschild, A. R. (1997). Tfie time bind: When work becomes home and home becomes work. New York: Henry Holl and Company. Hodson, D., & Skeen, P. (1987). Child sexual abuse: A review of research and theory with implications for family life educators. Family Relations. 36. s. 215-221. Hodman, j. (1996. January 8). Egg donations meet a need and raise ethical questions. New York Times, s. 1,10. HÜTT"I!1987''^Unnn'Shed ,eV0'U,i0fl:chan^n8 leea> «atusof U. S. women. Signs. 13. s. 7-36. Hoto-en k £ Ts ^ * W°men *" ^ ^ S' 15&-160- a mL„J„, mMk'P'J' (1991,•The ccononiic costs of marital dissolution: Why do women bear ^'^mcmi Annua, Pevlew of Sociology, 17.s. 51-78. ! Ifc *3^^Paio"^^l2te1S"l^l,U■ 'n J' Freema"tEd0, Womm! A ,eminlS' pe'SpeC"Ve ^''"'fcCh^ (1991)' EauC9tecl I" romance: Women, achievement and college Holloman, J. l s (1983i 1*° Ch'ca*° Press- sterns in mmcJ'^T " h9a'lh °are'ln Pres'denfs commission for the study of ethical Washington. DC- u s rn diC8' re8earch' Secu«"B ""ess to health care (s. 79-106)-**«•. S. A. (1996 De«mVemnient P'mng °",Ce- * troubling trend. nSyTJ't,271 ^ m'a wom ««■ 38, »W«7!i7sndt"8t8r,*** W *** 8nÖ "* * Cft"d'W'- tf*M> „«pan*«omer, mme P""*CathohcChurch. mMay, M A. (».), Women 13-17». frandRap**. «• B- Eerdmar* Co Mm), 0- 6 Letetfcer, P, (1991). Jtfen who Oe»f «w* **> /we them. New York: Harrington Hra* ort**» atta* sMrt*. 0996. JuN 3D- Jerusalem, Israel: Associated Press, (internet). JW**),C. I«. OSflW- Female and mate: issues of gender. American Psychologist, 44, %, 127-133. jxeb, 8.(1999). Aflother took at no*** drveree and the posWfrorce finances of women. Law and tVflifr «e*few. 23,». 95-115 iaocta, J, A. (1983/ The se/ sft~VaT***" **"«tona«sm In the m,0 woiUt. London: Zed Pres*. ***»o« camp. «w fcfc^/*n**-». 1.36-37. bear big burden as jobs in government dwindle Hew ^TjT^^'f*^^^ W' <1981>- ***** influencing lesbian gyoecoWg* ^^Wk0d"B- C- (1991,, Common nJÜÜÜ"* 0ö*teWr* and Gynecology, 140, s. 20-28- Wme»- *'a' ^'J' '^984). Gender, wottong cxxtoYtions anO tnejpO sl,'^a*™^*T*!*^ K. r . e*°*rmnces- Memo Part. CA: Author. , ^«-5 ^«■ Cil^^g. E. X. (1991,. The rr^:^^-^^^^^^ S.S.S. C^6"^ of Political and Social Science. 515. s. 104-113. _^ ^^^^rer, tltto^0"*** *«gerY. Evidence for referral bias. Annals **^~*L!er«: A ***** ^edan^L8"^' °" fl995>- Enhancing women's rnathemattcaf S^K^'"& Kahn' A- J- '1988/- Mot/iers alone. D^'^^T V e (1987,. warn^e and » Boston: Attyn and Baco^ a",0- ««^/fem*»smoufS 1^^*"*' u ^r^'PapWPreserrtedmtheAr^Mee^of^Arr^- r. M m!!3' febru*y 17). Heading slowfy into the y ^- R. C V™?1 ^ *»* ™™ ol me corporation- Hew „ tne r****" ^0 r ' ^«0/es. 34. s. 35-42. Nfn» = - „ "-Wen*,;!•(1991)-Wacfte/soiaswMs»;Newty***"'**** W p ^ 'Pre*a. ,w " ^aea"' j' (1"5). The persistent glass ' **sn Jouma, of Sociology. 46. s. 279^X>- 561 BIBL 'OGRAFIE Ita, H H (1988). SeMseOöiscnmmation. St. Paul. MN: West. C E. (1993. L 6). So weak, so powerful. Ne» York T,mes. s. VI. V10. Kelly e' S. (1998. June 2). Teaching doctors sensitivity on the most sensitive of exams. New York Times, s. Fl. Kelly. G. F. (1995). Sexuality today. Dubuque. IA: Brown and Benchmark. Kelly! R. M.. Saint-Germain, M. A., & Horn, J. 0. (1991). Female public officials: A different voice? The Annals ol the American Academy of Political and Social Science. 515. s. 77-87 Kemper. T. D. (1990). Social structure and testosterone. New Brunswick: Rutgers University Press. Kerber, L. K.. Greeno. C. G., Maccoby. E. E.. Luria. Z., Stack. C. B.. & Gilligan. C. (1986). On In a Dil terent Voice: An interdisciplinary forum. Signs. 11. s. 304-333. Kessleman. A. (1990). Fleeting opportunities: Women shipyard workers in Portland and Vancouver during World War II and Reconversion. Albany: State University of New York Press. Kessler. S. J. (1996). The medical construction of gender: Case management of intersexed infants. In Lasten. B., Hohlstedt. S. G.. longmo. H., & Hammonds. E. (Eds.). Gender and scienlilic authority (s. 340-363). Chicago: University of Chicago Press. Kessler-Harris. A. (1982). Out to work: A history ot wage-earning women in the United States. New York: Oxford University Press. Kessler-Harris. A. (1990). A woman's wage: Historical meanings and social consequences. Lexington. KY: University-Press of Kentucky. Kilborn. P. T. (1995. March 17). White males and the manager class. New York T,mes. s. A14. Kiiborn. P. T. (1996. November 12). Welfare mothers losing bonus to track fathers. New York Times. s. A12. Kilborn. P. T. (1997, March 12). 5 women say sex charges in army case were coerced. New York Times, s. A14. Kim. E. (1996, August lg) Shefj(f s. 1A. says he'll have chain gangs for women. Tuscaloosa News, and Row'1"01' Tem'eCUaaica,s: "°»P°titics has corrupted higher education. New York: Harper IZil ^ "~ *" "««■ ranei.M.s..&Messner,M.A.(Eds wiqQft, ■ . King. D. fi. (1988) Mu|tiB)e . U998). Men s lives. Boston: Allyn and Bacon. «fcoiogy. signs. 14, s '^-iT^'^' mult'p'e consciousness: The context of a Black feminist Kiruer. s. (I997, Mjy 27) s. (1998, March 17) a*"18 SyStem' v'iU> b,ibes and the big lie. New York Times, s. A4. Kirschstein. R. L. (199s) uf^T*"' TSCarf *** 3 storm °ver secularism. New York Times. S. A4. Meä,cine. 334, s 982 983 " PhyS'0ians " Good nev*s and bad news. New England Journal o< W^.j..Whelton.P.K. «*» Mtt, btood p,^;; J- G™- C-E..& Kuller, L H. (1991). The association of skin Med.«. Aisociaoon. 264 s ^ ™™ low socioeconomic status. Journal of the American Wj3s-p- (1988. Awl ,■ " ,1991). Changed lives: The psychological impact of sexualnar3SS"* ^ ^ wk Press. Sexual harassment on campus (s. 73-92). Albany: State ^^asexuai SW»CZ. C. & Wisniewski. N. (1987). The scope of rape: '^^^cw-afPsy***®-"on in a sample of higher education students. -tor""*' °' s I62-170. ----families in Am c£flS3i - 162-170. ,ess ,arr#* » M^,em. Kojol-J. (1988). Rachel and her children: Horne^ ^ Jer ^aft. D. (1997. jUne 11). Women praying "n,et™>- r,..^erlY. BIBLIOGRAFIE — ^.997. June 11). Women vioj-c k amef- R. (1986). The third wave. Wilson Quarterly. 10^ ^ae. ^ ^ Teache C & spender. D. (1992). Exploding ^^n.p (s- l'241' K,C0"^ Press. , lfnalolf^,5SlLc^^ K'*'*fe.d, M. L. (1987). Rethinking fami.y pow«' »*>' ^pre****™378. ^. & ^ N- & Sktney. S. a996). Racie. - ^^3^ * —^ ano White adults. American Jouma/ of Pu0 RecenI soc* rB^. s- (1982). Lesbian identity and commune ^ ^s* ^ N. O. ,1991. November 5, st3rk data on women. <^ ki Cl' Cl2 ^ to prosper 5^ ed**"*^ 0 (1995). For richer, tor poorer Mo^" w Kriege, s.9i Krtsurt, S.C] Kristof, Kuebt S63 hne, h I (1985). Women and suicide in historical perspective. Signs, 10. s. 537-552, iJL j" 11977) Ecrits: A selection. London: Tavistock. [fcKev P.N. (1989). Adults' attitudes about assignments of household chores to male and female children. Sex Roles, 20. s. 271-281. aCroix A I & Haynes, S. G. (1987). Gender differences in the health effects of workplace roles. In BarnetL R. C Biener, L„ & Baruch. G. K. (Eds.). Gender and stress (s. 96-121). New York: Free Press. Ladner. J. (1971). Tomorrow's tomorrow. Garden City. NY: Doubleday. Lake, C. C. & Breglio, V. J. (1992). Different voices, different views: The politics of gender. In Ries, P.. & Stone, A. J. (Eds.). 7fie American woman, 1992-93 (s. 178-201). New York; W. W. Norton, takeoff. P.. (1990). Talking power: The politics of language in our lives. New York: Basic Books. Lakoff, Ft. (1991). You are what you say. In Ashton-Jones, E.. & Olson. G. A. (Eds.). The gender reader (s. 292-298). Boston: Allyn and Bacon. Lamar, J. V. (1988, February 15). Redefining a woman's place. Time, s. 27. Lambeck. L. C (1998. February 10), Black kids "irrationally" singled out for special ed: Report." Connect/cur Post. Lambert. B. (1998. April 24). Gay school? What gay school? On Long Island, an abrupt reversal. Wew York Times, s. Bl, B8. Landrine, H.. & Klonoff, E. A. (1997). Discrimination against women: Prevalence, consequences, remedies. Thousand Oaks. CA: Sage. Landry. D. J., & Forrest. J. D. (1995). How old are U. S. fathers? Family Planning Perspectives, 27. s. 159-161.165. Langolis, j. H.. & Downs, A. C (1980), Mothers, fathers, and peers as socialization agents of sex-Jyped play behaviors in young children, Child Development, 51. s. 1217-1247. nis K & Covell, K. (1995). images of women in advertisements: Effects on attitudes related to sexual aggression. Sex Roles, s. 639-649. UtaallT'S" LePk0WSki•J- M- W""'iams' D' Mer°' R- p- & Chen. J. (1998). Results -Jj-^tsst^study of u-s-adu,ts'jouma' °fthe american md,cai Urson. j. H!(i988)FeTbhea'y T S' ^ 3t 8°'d iCe thfiller New York VmeS' S" A1, C2' Family Relations, 37 s^il^ ^ C°"ege students' beliefs in selected myths about marriage. Laumann, E.O.,Gagnon J H Al'ch Chicago: University of Chic i p t'& m'chaels's' (1994>- soc'^ organization of sexuality. Lawtor, j. [i998 A . ag0 Press-s.BUU. ril26)-Forr"anybluexollarf ^^''s rape view st„sire I19q, , U*te"«. R, & Johnson D ' ^ 201 Ra,ei8h' ™- Associated Press. (Internet). Panted Mtt« Annual MeetJ ' W°men c<>rrecti°™: The prospects for equality. Paper U7e"ce' «■ H987). W0men nrt Ame"Can S°Clet* of criminology. San Francisco. CA. ^"■C-<1989. June 15, r 0"' ^ G-1«96. Februe^^^'I^lymaKeup, boys „6h,Wars. New York Times, s. CI,CIO. r fathers, child care is shift work, too. New York Times. mrth, L. (1989,. An6_____"M fly! New York Times, s. C2. mass 864 "ew 'gend!!!!!! °f ,oys are UP t0- York Times, s. C2. «^™.caton ts 24v-260?ra(l0" " 'maBes of »- <" P- J- Creedon (Ed.), won** * h NewbufY Park. CA-. Sage. BIBLlOGf AF'E Ujj W.(l9801- True love and Perfect union: The feminist reform of sex and society. New York: psfc Books. K-tC., Carson, M., Baker. C, Holliday. H., & Meyers, S. (1995). Self-disclosure and listener verbal jjpjjort in same-gender and cross-gender friends. Sex Roles, 33, s, 387-AOi. idBnc.A N. (1996. June 2). A woman behind bars is not a dangerous man. New York Tones Magazine, s. 34-40. UCIM.F.B., Rogers. R. G.. &Peters. K. (1998). Neighborhood sociai context and racial differences nnomen's heart disease mortality. Journal of Health and Social Behavior. 39, s. 91-107. Wer, G. C..& Fennema, E. (1990). Gender differences in mathematics: A synthesis. In T-ennema, E.. 1 Utter, G. C. (Eds.). Mathematics and gender, (s. 188-200). New York Teachers College Press. lee, f. R. (1989. July 17). Doctors see gap in Blacks' healtt) having a link to low self-esteem. Ate* VoikTimes, s. All. I*.S. (1989). Learning to love: Sexual reputation, moraUtyandthesocialcontrolofgiris.tnCain.M. H), Growing up good (s. 19-37). Newbuiy Park, CA: Sage. !*mtan, K, (1993 September/October). Off course. Mother Jones, s. 45-51. ^en, S. (1993). Gay cops. New Brunswick, NJ: Rutgers Universe Press. «■ (1984). A/co/,0/ and masculinity: A review and reformulation of sex rote. <*>£™L "^theories of alcoholism. Paper presented at the Annual Meeting of the American Psyc Ration. Toronto. Canada. H. (lose, 0ut Qf bounds Toronto: Tne women's Press. ,Uoctnoft CT- Quorum B' E, & Laband. D. N. (1995). Sex (tartntattfl in the legal profession. Westpo . S' Sanday P R- m. <1990) Gendef an |jtarjan society; A case study from » ^versify of 4 Goodenough. r Q (Eds., ^ f,e second sex (s. 169-224). Ph,W»

men an(J aggression ,„ an egalitarian society C (Ed.) (1972,. B/aCfclvomer, ,n WWe /tmertea. New York: »1 jvefsi,y Press. U G' U993)' rhe «**mWW consciousness. New Yb*J^ disease: Getting ot3^6' E- & F—Smith. N. (1996). Negative emotions and corona 1 ?r' P'(19^). Twin epidemics: Domestic violence and ao0e5« *■ J- J- (1990). Aspiring parents' and teachers' academi n,erU3,men. ------1, structure between note fern****** --"6. j. J. (issu). AspirniB ---- enheieroSe; Roles, 23, s. 83-90. , structure betwe l*Vay. S. (1991). A difference in hypothalam ^ ^ Sconce, 253. s. 1034-1037. „0pe and fea ,iliOe: A Al2- science, 253. s. 1034-1031 ■ hoPe o»" s. Al^- ^ne.A..&Cureton.J.(EdS.)|;sisJus. L«win,T.(1992b,October.21) Lutherans3 ^ . tie**"* ,0,sex»s- hjcmjo1- ^Ml995.APril26,A8efoUndto:id^ Lewln. T. (1997a. March 15). New gu'de' a peck. New VorK Times, s. 8. BIBLIOGHAFIE (1997b October 9). In California, wider test of same-sex schools. New York Times, a, Al A22. iJrin T (1997c September 15). Women losing ground to men in widening income difference. New York Times, s. Al. 12. Lewin, T. (1997d. September 5). Equal pay for equal work is No. 1 goal of women. New York Times. s. A20. Lewin T. (1998a, May 1). Birth rate for teen-agers declined sharply in the 90s. New York Times, s. A21. Lewin, T. (1998b. March 7). Fewer children per care provider is good for all, study finds. New York Times, s. A6. Lewin, T. (1998c. June 8). Report tying abortion to welfare is rejected. New York Times, s. A10. Lewis, C. Scully, D., & Condor, S. (1992). Sex stereotyping of infants: A re-examination. Journal of Reproductive and infant Psychology. 10, s. 53-63. Lewis, G. 8., & Nice, D. (1994). Race, sex, and occupational segregation in state and local governments. American Review of Public Administration, 24, s. 393-410. Lewis, L. A. (1990). Gender politics and MTV. Philadelphia: Temple University Press, tons, M..& Simon. R. I. (1986). A discourse not intended for her: Learning and teaching within patriarchy. Harvard Educational Review, 56, s. 457-472. Lewis, N. A. (1993, November 24), U, S. restrictions on adult-TV fare are struck down. New York Times, s. A1.A20. Lewis, R. (1998. April 19). Isthat love in the air? More people are saying 'I do." Philadelphia Inquirer. S.A1.12. Liebert. R.. NealeJ.. & Davidson. E. (1992). The early window: The effects of television on children and youth. New York: Pergamon Press. Uebraan. M. (1995. December 6). Christian bigotry can breed violence, gay bashing. Los Angeles Times. U989)' Pf'SOnefS °' ri(Ua': M Ornate genital circumcision in Africa. New York: Harrington Park Press. Durham'wr. f|Mam'ya' L' 11990)' The B,3Ck church in the African American experience. uurham. NC. University of North Carolina Press ^«,vls,,K. ,1996). R£Ming repressive t &McNaron,T.A.H.(EdS.),rher i tolerance: Lesbian studies in Sweden. In Zimmerman, b.. Undgreru. R„ &Tailb N ,," ^wtesWa" studies (s. 229-233). New York: Feminist Press. • ^- Ttc ^Nll. D. F. (1986). Deviant career mobility: The case NeW york. s- 283-296. nuates:^^'^ B. F. » Reilly, M. E. (1994). Women's studies grad ^c****^ ^herSCollegePress. Berkeley: Univ^:HarvardUn^ J*e'- «• (1984). Portion and the pontics of "°m*°°*n ptenancy- k. (1995^ Dubious conceptions: The politics of , eSS' York' Be** 31 1^^^^ J>» P. W. (i990). women changing work. H»*£^ K ^N.. Slater,,. McGovem. P.. Ekstrum. 1-, ^^^^1^* 'j-°^thesex otthe physician make a «*«^^wcal ^'^ari >rg. P. W. (1990). Women cM***"*""^" L, & ^arg°^ima' "f **^«. =' * ^ -thesexofthephysicianmakeadiff«^ of politic^ ffeern3n «E ^,><^ * I- S. (1991. Spnng). Feminism: Corner*^ ,n J- ^ ^**> N. B. (1984). Women and P°,,tlCS-, Mayfield- p Perspective (s. 402-422). Palo ^ ' ^rf prain su«- ! sex of the physician make a diffef*Tne o( polW (1991, Spring). Feminism: Corners ^ in ■ ^ B. (1984). Women and politics. , >ective (s. 402-422). Palo Alto. ^ ^ su»-fl ^ (1994). Sex differences In intelligence ^ -rences. 17. s. 257-271. ,atel«>ry. '""'nrtr** 0 " MaW0by. E. ,1988). Gender as a social <*j,„ law: MacCorqUodaie. P.. & Jensen, G. (1993'- th"^ .rvlce^r^^ Luu. Lyni Perspecti LWn. R. (is Oifferen Macci M 2*< s- Ca«'*"'' s. 582-59S. ^e sei ing <" In MacDonatd, C. l_. & Sirlanni. C. (E Temple Unlveislty Press. BlBl.iOGnAF,E e^ri<^-»nia: i-261 ,eipni8; pj.iiade'f E.67 ~n id e 11992) Shoot the women first New York: Random House. MacDonL V, & Parke. «■ »• H9eS>- P^ent-cHild physical play: The effects of sex and age on children and parents. Sex Roles. 15. s. 367-378. MacFarquhar. N. (1996). Mutilation of Egyptian girls: Despite ban. it goes on. New York Times. s. A3. MacKinnon. C. (1936). Pornography: Not a moral issue. Women's Studies International Forum. 9, s. 63-78. Madriz. e. I. (1997)- Images of criminals and victims: A study of women's fear and social control. Genders Society, 11, $• 342-356. Maghan,J.,&McLei$h-Blackwell, L.(1991). Black women in correctional employment. In J. B, Morton (Ed.), Change, challenge, and choices: Women's rote in modern corrections (s. 82-99). Laurel. MO: American Correctional Association. Mäher. F. A.. & Tetrault, M. K. T. (1994). The feminist classroom. New York: Basic Books. Mandel. r. B.. & Dodson, 0. L. (1992). Do women officeholders make a difference? In P. Ries a A. J. Stone (Eds), The American woman, 1992-93 (s. 149-177). New York: W. W. Norton. Manegold. C. S. (1993. May 9), Among Blacks, new voices emerge. New York Times, s. 25. 32. Mann, C. R. (1989). Minority and female: A criminal justice double bind. Social Justice, 16(4), s. 95-114. Mann, C, R. (1993). Unequal justice: A question of color. Bloomington: Indiana University Press. Mann, C. R. (1995). Women of color and the criminal justice system. In Price, 8. R.. & Sokoloff. N. J (Eds.), The criminal justice system and women (s. 118-135). New York: McGraw-Hill. Manning, A. (1.998, February 23). Operating with sexism. USA Today, s ID Man*. M„ Bernstein. A.. & Flynn, M. K. (1996. June 23). These nifty sites show why more women are frequenting the Internet. U. S. News and World Repoit. s. 58-60. Mansnerus. L (1997, November 16). Sometimes th, (Ed.). Growing up good,s. 38_54) ,1a'es'M-11996). Poslhveeffec * the Annenberg Washington Masons. D. R. (1993J. Women" i*^^^)^-^^^awttM 0f ident*y: lowing up in Madrid. In Cain. M s up gooc (s. 38-54) Newbury Park CA' Saee Mares M.U996,Pos((,veeffectsofte(ew.Jn «. Sage. V. (1989). Boys, g|r|s and the disc< 'wing up good (s. 38-54) Newbury 9 Ann!!!!',r«S,""le effe°tS oftelevlsion on social behavior: A meta-analysis. Paper presented ^^Annenberg Wash.ngton Conference on Children and Television, Washington. DC. & Society, 7, s. 379-399 " S m°V-'i" (Ed.). Movements and of '' Wes>P°rt, CT: Greenwood Press. ManJn oix^'''SyC'Wogy' 25- s- 8fI*8en(leme,ateci mformation in making social Judgments. Ne,v Y°rk rimes, 5. A13. Wo

Mission on the Status of Women in Journalism and Ma t]Xl Ks- York Times. S. 37- ^ ^eus to look at sex bias in courts. (1986. August W^ depic^^ M- A-,& Rosenb.um. K. (1988). Male and female ^^mmens 5^ n»» advertising of traditional women's and men's mag Ma„, It.. 127-144. . closetohome.^^ tes' «• (1997. April 4). Financia, abuse of elderly hits Cos .; ^ S' 1 r6) N alW" "j* W. Booth. M.. Turner, J., * Kessler, 1. „ ^^'' **^ J*** of a California County medical society. W^J^ ******* M.. & Hurling. T. (1995). Young Black American and ^ in poverty- a'e'- Washington, DC: The Sentencing Project. separ3tion H3y,orth- "auUldin' T' (199D. Economic consequences of <^f{*. 16^77). N«" l2A-l3A^ ,> % S. (Ed.,, women and divorce, men and USA*™ (Ed,. fAeki"i T- (1998. Alarch 12). Corps of clerks "a<*ln*j" in ro^"- * , — and s^y(s Russe», D. e H rps of c,er»Ra<:>sm in pornography. InRussell. O.^. QuJ .8o°th. a a „ rk: Teachers Co/leee Press (EoV;J'L (l9ae) on ": Free Pfess p & cow ■'■ ra'hBrh!>0(f J anglf« Perspectives on the role or tho «»* <• «k.' Wen eftanging role In rho ram/lyts, BIBLIOGRAFIE BIBLIOGRAFIE M mm. «... & Glenn. A. A. (198*1. B°oy ""''I'''- «*» "s,e0'"' """ ",:"";v""n <™™™ss: McCaaryesh<(S9ltf Musrc. gender duality. Minneapolis: Un.versity of Minnesota Press. McClellan, 0. S. (1994). Disparity in the discipline of male and female inmates in Texas prisons. Women and Criminal Justice. 5. s. 71-97. The McCllntock Collective, 11990, May). Gender inclusive science and technology education. Refractory Girl. s. 34-36. McCormellGinet. S. (1989). The sexual (re)productior of meaning: A discourse-based theory. In Frank. F. W„ & Trelchler, p. A. (Eds.). Language, gender, and professional writing: Theoretical approaches and guidelines for nonsexist usage |s. 35-50). New York: Modern Language Association ol America. McCormack, A. (1985). The sexual harassment of students by teachers: The case of students in science. Sex Roles, 75, s. 21-31. McCormick. T M (1994). Creating the nonsexist classroom. New York: Teachers College Press. McCracken, E. (1993). Decoding women's magazines. New York: St. Martin's Press. McCrate. E.. & Smith, J, (1998L When work doesn't work: The failure ol current welfare reform. Gender & Society, 12, s. 61-80. McDonald, M. (1996, April 8). Is God a woman? Maclean's Magazine. McFadden. R. 0. (1995, November 28). Subway fire attack prompts uproar over action movie. New York Jims, s. Al, B4. IcGrath, E., Keita, G. P.. Strickland, 8. R., & Russo, N. F, (1990). Women and depression. Washington, OC: American Psychological Association. McGregor, R„ & Lawnham, P. (1993, AugU8t 5). Jaoan apo,06iies to sex slaves. The Australian, s. 8. Mcintosh, p. (1984). fmeract/ve phases of 'cunicular revision: A feminist perspective. Wellesley Working Paws Series. No. 124. Wellesley, MA: Wellesley College Center for Research on Women. , ' B-t1996'-The chil(l 33 mW- Photographic stereotypes of children. In Lester. P. M. (Ed.), McZr "MelS- 107-U2)' ^'P""' Praeger. MeuLn' i'm'™!98, 4)' PeaCG' War,i0r women rank ,ow- Wew York Times, s. 4. k 2 Wh3t mak6S 3 3 man? N8ture' ™' s 21^17. w. 6.19* i^ry 71 RMcime aiumnae eet toueh Harvard'New Y°,k vmes Edi,cati°n McMInn, M.R., Trover P k Hann =o«e«e students jLn,i,rT ' & F°Sler'J' D'(1991>' TeacnlnS nonsexist language to Development and use ol L « L °'(1994)' ^sslng recognition of sexist language: samara, j A k mZ, WC'n° Un8Ua8e Scal9' Se* Roles- 31- 9- 741"755' McNamara, r. p (199 ™ arms' Cambridge, MA: Harvard University Press. ct; Pracga,. "mes Square Male prostitution In New York City. Westport. McNeil. 0. g, (I995 Septemb T'mes,». 3. m Br 10)- For 8aV Zimbabweans, a difficult political climate. New York "Vision, 9, „. u J1™n'Chu'ch and ,h0 '«ciamation of sacredness. Journal of Feminist Studies •^"'"on, J. T. (1997 March «*£? new vo* t'™sc!i!0bsblec,s ,0 lflte8rallon of lead '0|9P»»alon P">* butt,wat '"""ommunlcauonn*. 172-194). London: Arnold. 1 ^u/tfxnfwndalion. (1995). Dreamworld II: Desire, sex and power in music video. Videotape 0$ie from the author: 26 Center St.. Northampton. MA 01060. tffyiittiWomenlMRm). {1993 a, Spring). Newspaper gender gap widening says Newspaper ■' '~.*rina. s. 5. ""mter). Brief: Also from WCI and Unabridged 16. motion of America, s. 5. mftport to Women (MRTW). (1993b. Winter). < nr r,f TV anchorwoman in ^Rwrt to Women (MRTW). (1993d. Fall). E£OC rules //I favor ■Xrimiiation complaint, s. 1. journalists report sexual feiaReport to Women (MRTW). (1993e. Winter). Onethird of wome '"Hsmeni on the job. s. 2. w0ter)ce; y. S. programmers. ^Report to Women (MRTW). (1993f. Fall). Canada cracks down on awsws res/st restrictions, s. 1-3. A/ds speaR «P^*** "^Report to Women (MRTW). (1995, Fall). And one more poll: comings, s. 8-9. .,. tewer media for ■* ^Report ,0 women (MRTW). (1996a. Summer). Women utilize *».».l-2. s covel3ge of women declines Re»'t to Women (MRTW). (1996b, Spnng). front page news in 1996. s. 8-10. w M, ^wc***"" ^ ,0 women (MRTW). (1996c. Winter). Women cand-da^ Pane, say, s. 4. fj/W-^ W ^ -.......... ,„ ——fe Women po""c nelsays. s. 4. Spfii .to Women (MRTW). ^6d. coverage Than men. s. 5-8. "■Mia Report ns said » We r,»°Wbm age's&-6. ^ (MftTW), (1996f> Spnng) AA/}Pstuayconrims{,rl/r,e-hme TV stows limited ~^ad daily newspapers n only 21* %>efl. a ,0 Women /Mo (1996h' Winter;. Briers: More stats to. of names In the news. s. 4-«. spr,nfSV Me0 „ Arr">rS ^eporttoWomentM^,.^- ^ ^^s^ Report to Women tMRTWV jj^ ^ £ae, «» ^8 ^ women's voices make up only 25 * „,„. en „tri^*,^ MMIa Report to Women (.MRTW). «» JTc * Swift- K-'199l3K Sma" St6P f°r g6nkind-^n-Jones. E., & Olson G A ,E«fS, mgender reader (s. 247-258). Boston: Allyn and Bacon. m ft. & Swift. K. (1991b). Women and names. In Ashton-Jones, E., & Olson, G. A. (Eds.), The gmterreader(s. 272-286). Boston: Allyn and Bacon. «iiier.C.L.(l9S7). Qualitative differences among gender-stereotyped toys: Implications for cognitive am)social development in girls and boys, Sex Roles, 16. s. 473-488. vi,Sf,j.(l992, December 27). Women regain a kind of security in Islam'sembrace. Afeiv)Mr7«jes,s.E6. If Bf, J. G. (1996). Search and destroy: African-American males in the criminal justice system. New toft: Cambridge University Press. Miller. M. (1998, July 27). Going to war over gays. Newsweek, s. 27. Miller, N. (1992). Single parents by choice. New York: Plenum. Her, S. L. (1994). Gender-motivated hate crimes: A question of misogyny. In Cunan. D.J..& Renetti, CM. (Eds.). Contemporary societies: Problems and prospects (s. 229-235). Ergiewocd Chtfs. "J:PrentiCeHalL , onmierSLimCrime Miller, S. L. (1998). The tangled web of feminism and community po«- mmme, ■ ■ control and women (s. 95-112). Thousand Oaks, CA: Sage. ^ R c, Wfer, S. M.. & Kirsch. N. (1987). Sex differences in cognitive coping ^' & Baruch, G. K. (Eds.). Gender and stress (s. 278-302). New ^'ism,Paper presented Wter-Bemai, L (i992). To be or not to be a feminist: stutett^IB^». at «ie Annual Meeting of the American Sociological Associa 10. & Kanter. R. M. (Eds.) (1975). Another ^ m enrollment drops. (1997, November 2). Atlanta Const*^ ^ QmW m women lag white men and women in mana^"*" ^ ^antf/^ delated Press, (internet). htansWdtes.t" M,M°". H. L. (1992), The ernergence of gay and'esb-an^ ^esof***^' t stw« (S. i_6) New York. Haw0rth Press. .....rR re^m « Mint? , L & Beu. N.I (1986)7sexdifferencesin^ena<"^ - ^ ^ mes, Chel'. F. (1997). Keeping it all in the fW* § om House. ^ fcmlnism. alleges. NWSA Journal, 9, *** ^^'^Z^*^ , -■VJ.a/1.;. rsyc-i«/«"""'- f .[rugs'"' ,V M0ha«ty. c.T. (1991). Cartographies"'5 In m (Eds.)- pi-ess. chanty. C. T.. Russo. A., & — ^ fjd^ " and church (s. 3»-»^7j,. ^ „ ^f«t ^ lneV. J., & Ehrhardt. A. A 11^ M0 'nlversity Press )ney-J..& Matthews. D. 0- „ 0n twelve young worr*"1- ^ ,9s2) Pre"...^ j2irt«p'og0 «>r, J- 573 |^ _U } v>< a Oatwyler. m. m. (1990. Summer). Women and men in the careg.y.n, Generavons 14- v 34-38 A.M (1997) Inumate "o'enee: Does soctoeconomw Status matter? In Cardarelli. A. p. Wolwee intimate partners (s 90-100). Boston: Allyn and Bacon. |», (1097). Student resistance to course content: Reactions to the gender of the messer^. reacmng Sociology. 25, %. 128-133. Jtloaan. M.. 4 Haarr, R. (1995;. Gender, workplace problems, and st/ess in policing. Justice fJuar-ferry. 12. s. 113-140. More*). C. & Katel. P. (1998. March 20; Warning signals were simply seen as boyhood bravado USA Todays. 1A-2A Morefio. K. 8.11986). The invisible bar: The woman lawyer in America. Hew York: Random House. Morgan, m. (1982). television and adolescents' sex-role stereotypes: a longitudinal study. Journal of Personality and Social Psychology. 43. s. 947-955. Morgan. U„ Raptun, A.).. 4 Goldman. L. (1996j. Cognitive functioning in premenstrual syndrome. ODsWtnes and Gynecology. 88. s. 961-966 Morrtttey. E.. (1986). Power and control through discourse: The case of drinking and drinking problems among women. Contemporary Crises, 10, s. 157-179. Mother. 0. L, & Sirkin. M. (1984). Measuring a macho personality constellation. Journal of Research in Personality, IS, s. 150-163. Meyer. I. L (1991). Women's prisons: issues and controversies. Paper presented at the Annual Meeting o) the American Society of Criminology, San Francisco. CA. Moyo. M. (1996, November 21). Gender equality polarizing women. Bulawayo. Zimbabwe: PanAfrk* News Agency. (Internet). Mueller. C. (1991). The gender gap and women's political influence. The Annals ol the American Acaom ol Political and Social Science, 515, s. 23-37. "Tmcn* '1996'' e*y°n,) 63CWaSh; Ust,i3n stU!)ies «*« United Kingdom. In Zimmerman. B., Murray g a' ^ ** '^'^ '**W8n SU,dies (3' 234-239). New York: Feminist Press ml b o'™'' *mKM **Cn,cago: Universi,yof Chica8°Pfess- u (Eds i n,,r wome"'s ma88"nes: Contusing differences. In Turner. L. H.. & Sterk. H. M. Mydans s ™&,hal make «<*<<'e™cets, 119-128). Westport, CT: Bergin and Garvey. ttr-H 'yJn^ **'21)' Quiet>* Chrt5tia" conservatives win hundreds of local election-. Mydans, s. «.28, U994, March 13). Female agents 6ue f.b.i.. alleging discrimination New «w* Tim»- ^•'^Octoberiojß^ W. s 30!? ?3ÖU3te 800001 classrooms: Consequences for students ÄS 33' •' ^S!86'' ^ 60c,a' ™*»«* of racia. discrimination In sentence »•A1-28.' 97' D*c«mb«r 16, pAm 4Wei^ L '«"togon i« urged to separate sexes. New York Tim** "aiionai Con^|0 J""01" """) nor woma^'r* Stondafd of American justice. Soc/efy. 9. s. 111-^ °v«n«no Part. „, teüc^»ociation W>//Bs °"«««. Belmont, CA; Wedsworth, »74 **""**' (l994>- r"o //fc,,^ mjJrf(W a/)a;ys, W)im«ue, IU S"DS BIBLIOGP* ^.T^^^T3nd v*n"-,1990' g™>—-1 National Opinion Research Center. fl989). General social survey. Chicago: Author Natividad. I. (1992). Women of color and the campaign traH. In Ries. P.. & Stone. A. 1. (Eds) me American woman. 1992-93 (s. 127-148). New York: W. W. Norton. Nature erf clothing isn't ewlence m rape cases. Honda law says. (1990, June 3). New York Teres, s. 30. Navarro, M. (1996. April 4,. Abortion Clinics report drop in harassing incidents. New York Times, s. 814. Nechas. E.. & Foley, D. (1994). Unequal treatment. New York: Simon and Schuster. Neighbors. H. W. (1997). Husbar^s.wwes.farnrty, and friends: Sources of stress, sources or support. In Taylor, R. J.. Jackson. J. S.. 4 Chatters, L. m. (Eds). Family life in Black America (s. 277-292). Thousand Oaks. CA: Sage. Meteor). M. (1979). Why witches were women, m freeman. S. (Ed.), Women: A Temmtst perspective (2nd ed.) es, E.. & Olson. G. A. (Eds.). "''Z'JeJter reader is. ^770Y Boston: Allyn ano Bacon. • f,. Tne missing maionty: The recruitment of women as state legislative candidates. westport- CT. Prneger. • u.,, K L (1991). Hypermascullnity and violent pornography: Does alcohol consumption nffect macho men'* judgments? Paper presentea at the Annual Meeting of the American Society of crimiix***. S.n rrsnelsco. CA. |lw |J996. Seplembor 27). e-ycarok)s sen enmo. Innocenl peck on cheek. New tor* 7rmes, S. A14. 575 u B „997, Foundingmolhersendlalhers «"* M'«> * M ^,0ň'ľnC«/-o(W, New York: Schocken. Oakley, A. (19801. Becoming BaUamine Books. ľ . T^mZ^eal^encsn housed. Westport. CT: Greenwood. "tSSiÍÍ^. w-N*on. 0C: Older Women's League JľľK. D (1993). Through a psychological lens: Persor.al.ly trate, personality disorders, and i^tf violence, (s. 7-30). m Gelles. R. J.. & Loseke. O. R. (Eds.), Current confrove/sres on demesne violence- Newbury Park, CA: Sage O'Neill. W. L. (1969). Everyone was brave. New York: Quadrangle. Onishi. N. (1996. October 3). Harassment in 2d grade? Queens kisser is pardoned. New York Times. s. Al. 88. Onishi. N. (1997, ftoruary 16). Reading Tcral). women's group tests t/adiuon. Atew York Times, s. 43,49. Orenstetn, P. (1994). Schoolgirls: Young women, se/f-esteem and the confluence gap. New York: Anchor/Doubleday. Osmond. M. W.. Wambach. K. G.. Harrison, D. E.. Bye.s. J.. Lev.ne P., Imershein, A., & Quadagno. 0. M. (1993).The multiple jeopardy ot race, class, and gender for AIDS risk among women. Gender & Society, 7, s. 99-120. Ovens. H. J.. & Permaul-Woods. J. A. (1997). Emergency room physicians and sexual involvement with patients: An Ontario study. Canadian Medical Association Journal, 157, s. 663-684. Padevie. I.. & Oram. J. D. (1997). Perceptions of sexual harassment in the Florida legal system: A comparison of dominance and spillover explanations. Gender & Society. 77. s. 682-698. I- A. (1992). White blue^ollar ,obs. Social Problems. 37. s. 613-628. reiíoľoi ľ!lVtC'' MCGi"'Vray'B-'& L G-<1990)' Ad<"t,°'1a, ael«'on in sexOetermming Bowker L H tu 'wT° ***** "* altema,^s of female v.ctims to spouse abuse. In to*tll 107 liTw 6 Wther?lnChriSt-C' &plak°». J' «asj. Womansprr* Pagfia c (log,, o'o«v or tv "'3,'0,, leve,s - Thousand Oaks, CA: Sage. ol women's contributions? Paopr * ' t1989' November). ,s police work changing as a result Cnminoiogy. Reno. Nv Mr Pr6Sent«d * the Annual Meeting of the American Society of n'ce-Bonham,s.,&skeen P pSTT* "ePOr,S' 50' " Wai«ftand Whtte fathers" M™ toward children's sex roles, 'uject On the status d Ö'~H90. C;:nl16?' ^Education of wom6n'(l986)- - - ^ Purcel, p a m°nthS1^ killing cheat|no , - ^--^ ZTT19)-we" /or* Time5's-A2a Qüa"iv ol d3v mi , S ^Ployment a, «■» ro,es' 22> s- 177-185. a,,e«s ch„d deve,opmem.^p°QrvbU.rden? Ge0def & So0'^ s's' 73-91' 97' APril 4>- Washington, DC: Reuters. (Internet). wct0 appeal rape case. (1997. October 9). Toronto Star, s. A33. Ler. G. H. (1982). The problem. In Goldman, N. L. (Ed.), Female soldiers - combatants or noncombatants? (s. 217-236). Westport, CT: Greenwood Press. ql)inn, f. x. (1998, February 11). Maine voters repeal gay rights law. Atlanta Constitution, s. 1. Quinn, P., & Wen, K. R. (1989), Facing challenges and making compromises: How single mothers endure. Family Relations. 38. s, 390-395. Rabbi group OKs gay unions. (1996, March 28). Philadelphia: Associated Press. (Internet). Rsgins, B. R.. & Scandura, T. A. (1995). Antecedents and work-related correlates of reported sexual harassment: An empirical investigation of competing hypotheses. Sex Roles. 32, s. 429-455. Raiborn, M. H. (1990). Revenues and expenses of intercollegiate athletics programs. Overland Park, KS: The National Collegiate Athletic Association. Raines, H. (1983, November 27). Poll shows support for political gains by women in U. S. New York Times, s. 1, 40. Ramos, I., & Lambating. J. (1996). Risk taking: gender differences andeducau'onal opportunity. Scto/ Science and Mathematics, 96, s. 94-98. Rankin, D. (1987. May 31). Living together as a way of life. of child, sex of Raskin, P. A., & Israel, A. C. (1981). Sex-role imitation in children^rem model, and sex-role appropriateness of modeled behavior. Sex o ^ Research on toyman, P. (1993). Pathways for women in the sciences. We ese. Women. sgme ,„ RUH1. S. (Ed.), 'ssues in Raymond. J. G. (1990). Fetalists and feminists: They are not feminism^. 257-261). Mountain View, CA: Mayfield. aid worker educates men. Rayner, B. (1997, August 10). Stamping out scourge of ge^ women about dangers of female circumcision. Ottawa ^ TNews, •"■•»• (1997), / don't want to tarn aooui «• ^ Recer, P. (1997| Aprj| 4) studies fjnd children of \esbia , J.443-145U. aik about it. *m«mUmÍn s- 36A. psvchologio3lRe^ns'l.Sde^joprnentai ^ 0. M. ,1994). Materna. « ^ "°~ «*< P- T. (1982). Socialization of Black (nStituteS of „ 0I)Sietncs and Motive (s. 137-155). Bethesda. MD: »« R- U, & Yen. S. S. C. (1981). Premenstrual tofunr versity students- Sex Roles. gynecology, 139, S. 85-104. N. West, S- T. (1987). Crmnaljusm. St- p«Jj «ej;üal harassme. e,liv.M.E.,Lott, B.,&Gallogly,S-M.(l9 ' ■ >*rZ, s. (1992). «^«^^2^^^^ I. L. ■ f1 Cr'ses. 10< s. 137^155. g) "ehJetti. c. M„ & Curran. D- J-1 /ices red I"5' Oians. ctura' CO"5 r/ai'1'41 Airy3 (8,Bfon«-tnde9í:or,■ wry S 79 ! workplace. Annual Review of Sociology. 19, s. 241-270 pp., B. (1993). Sex segregation in the i.- ^ men.s work. Sex segregation Qf} {hß skin. B. A.. & Hartmann. H. I. (MW^ ^ fob. Washington. DC: National Aca e • ^ apfafoing women's inroads into Reskin. B. F., & "oos. P. A. (is»ui. jw ^ male occupations. ™^e^*q*™ content of boys' and girls' rooms as an index of parents' Rheingold. H. L, & Cook, n. v. t±* ,. behavior. Child Development. 46, s. 459-463. Rhoads S E (1994). Incomparable worth. New York: Cambridge University Press. Rhode D l (1997). Speaking of sex. Cambridge, MA: Harvard University Press. Rhodes, J. (1991). Television's realist portrayal of African-American women and the case of "L. A, Law." Women and Language, 14. s. 29-34. Riding. A. (1992. November 17). New catechism for Catholics defines sins of the modern world. Wew York Times, s. Al, A17. Riding, A. (1993. January 9). European inquiry says Serbs' forces have raped 20,000. New York Times, S. 1, 4. Ries, P.. & Stone, A. J. (Eds.) (1992). The American woman. 1992-93. New York: W. W. Norton. Riger. S. (1988). Comment on "Women's History Goes to Trial: EEOC v. Sears, Roebuck and Company." Signs, 13, s. 897-903. Riger, S., Foster-Fishman. P., NelsonKuna, J., & Curran, B. (1995). Gender bias in courtroom dynamics. Law and Human Behavior, 19, s. 465-480. Rimer, S. (1993, December 8). Gay rights law for schools advances in Massachusetts. New York Times, s. A18. Rimer, S. (1996, October 23). Blacks urged to act to increase awareness of the AIDS epidemic. New York Times, s. Al, 16. Rimer, s, (1997, November 25). Chltdren of working poor are day care's forgotten. New York Times, Zw,lSmco!,1'aT3"bie,em'" 'itt,e lnSUltS'littlecomPromises- N™ K>rfc Times.s. F5. sewal interest and self-a^lU °'the menstrual cVcle an<* the social week on mood, health. M ,„nessPerformance. In Taylor, 0. L, & Woods, N. F. (Eds.). Menstruation. ■to, N, feeler E s ^ HemisDh^- . »iieeier, t. S., & Keats, B. J 8 Mqc,qi m , Science, 262, s. 2063-2065 ' '' Male sexual orientation and genetic evidence. Ri«n, J..& Thomas, j. L ,19q(tt w „. ^ a (1980,. soc^ll 3ngelS-New York: Basic B°°ks- ^^^R^S^"*'"*- B0St0n: A,,yn and Bacon' p""t:eton, NJ: Author * SJ)' ^stance abuse: The nation's number one health problem. Roberts c "Oberts, s (ioq= . ■ ■ C E.. & Campbe,,. D (lg^hat 8 ne»- "»>« isn't. A/ew York T/mes, s. Bb. "obeiZT 31 institutlons of htoer u . PUS narass™nt: Sexual harassment policies -o an - & FltZ8-ald. L. F. (ill ^ S' 37. s tr&,Vle °" a'agnos- and 'I ^ (mis*-atment of men: Effects of client gender Robinson j j °f pat^'°gy. Journa/ of Counseling Psychology. ^^SSiM1989'- Women ,n ^°ms°h. 1» S B6. 1 engineering: A promise unfulfilled? Soc/a/ ^ ^tawMwi e^ "nd: Refl«tions on men's studies. In Kramarae, C, (S' 438-447). New York: Teachers College Press- Robinson. R. A. (1996). Bearing witness to teen motherhood: The pfflfe 0f violations Oujon, D..& Withorn. A. (Eds.), Forcryingoutloud: Wc^smintheUnitedStates,s 107To" Boston: South End Press, "™* Robinson, w. V., & Gosselin, P. G, (1998, J3naury29). Many workplaces ban certain relationships Boston Globe, s, Al. Robson, R. (1992). Lesbian (out)law. Ithaca. NY: Firebrand Books, Rogers. J- K., & Henson, K. D. (1997). "Hey, why don't you war a shortersWrt?': Structural vu/neraoiiity and the organization of sexual harassment in temporary clerical employment. Gender & society, U, s. 215-237. Rogers, L, & Walsh, J. (1982). Shortcomings Of the psycfiomedrcaf research of John Money and co-•workers into sex differences in behavior; Social and political implications. SexRoies, 8, s. 269-281. Roiphe. K. (1993). The morning after. Boston: Little, Brown. Roland, H. A. (1993,), Relationships of gender and rape ^tn of snua! perceptions of i, ka isswiatron for fducatronm Journalism music videos. Paper presented at the Annual Meeting of the wax. and Mass Communication. Romero, M. (1992). Maid in America. New York: Routfedge. ^ Americans, journal tor Roof, W, C„ & Roof. J. L. (1984). Review of the po"* «es 0 the Scientific Study of Religion, 23. s. 201-205. classrooms. Child Development, Roopnarine. J. L. (1984). Sex-typed socialization inmixerHF 55,3.1078-1084. ^^^■^$tM^ Roos. P. (1985). Gender and work: A comparative **» ^ of New York Press. 0,color. & vetico Press. Root. M. P, P. (1990). Disordered eating m ■ g. u**eV' & MaM s. R. (1988i. Roscoe, w. (1991). The Zuni man-woman- a ^ t % mmn-R°sen, L. w, Shafer, C. L, Dummer, 6- M" . ^^rs a"10"* Prevalence of athogenlc weighty ^g* ^ Awn* of ^"HreZ:- Domination, Rosenberg. H. G. (1984). The home is t^ 2]?-2<<5>:„, ^ w, we are ^ Chavkin. W. (Ed.). Double expo^ # fi. R°senberg, J.. Perlstadt. H.. A^J,^^ disparagement, and harassment ^<,,^ -!' 7, S. 415-433. , (X99il- ^rc^on and women's early-career Rosenfeid R. A., & Kaiieberg. . s. **" Perspective, ^cta So^o/^' J> , 75. *. 250-258. Rosenfeid. R. A., & %^ > ^ ^5~ and pollutants m the household. S" ' . n...:n„, PnK« , /abor market: A cross-national job shifts. Work and °c&^tis** 0 on be"" = ■s" ^-nrijcfate competencies and participant Rosenhan. D. L. JoZ«^ The conf,uence of gender' Rosenwasser, S. M. women and men in po' Personality characte ; Rospenda, K. race, and class in ^ Ross, C. E., & Bird' women's r> "' allh lifestyle: Conseauences for men's and t^l Behavior. 35. s. 161-178. pauses. Washington, DC: Center for Women 581 Rosser, P. (l989>' Pollcy-Stud|ÄS Rossi. A. S. f!973). The feminist papers. New York: Bantam. _ n^j.- limn ^irtfi cnrial tirr „ mottTbo* lime and social time: Mood patterns by menstrual cycle .si A S., & Rossi, P. t. (larrj. dw k social Science Research. 6. s. Iij-juö. 1 and ** °' 'he "'.h/hirtr n»«*»a ofhomolessnass. Chicago: University of Chicago Rossi. P. (1989). Down and out in America, iw * Rothblurn E. D. (1982). Women's socialization and the prevalence of depression: The feminine mistake. Women and Therapy. 1. s. 5-13. Rothman, B. K. (1984). Women, health and medicine. In J. Freeman (Ed.), Women: A feminist perspectivets. 70-80). Palo Alto, CA: Mayfield. Rothman, 8, K. (1989). Recreating motherhood. New York: W. W. Norton. Rothman, B. K. (1992). Now available in the freezer section: Packaging the frozen embryo. Paper presented at the Annual Meeting of the American Sociological Association. Pittsburgh. PA. Rowbotham, S. (1989). The past before us: Feminism in action since the 1960s. London: Unwin Hyman. Rowbotham. S. (1997). A century of women in Britain and the United States. New York: Viking, Rubin. G. (1975). The traffic in women. In Reiter. R. R. (Ed.). Toward an anthropology of women (s. 157-211). New York: Monthly Review Press. Rubin, J. Z., Provenzano, F. J.. & Luria. 2. (1974). The eye of the beholder: Parents' views on sex of newborns, American Journal of Orthopsychiatry. 44, s. 512-519. Rubin. L. (1991). Erotic wars. New York; Harper Row. Rubin. R. T. Reinlsch, J. M.. & Haskett. R. F. (1981). Postnatal gonadal steroid effects on human behavior. Science, 211. s. 1318-1324, Ruble. D. N. (1977). Menstrual symptoms: A reinterpretatlon. Science, 197 s 291-292 Ruether, R. R. (1988). Women-church. San Francisco: Harper and Row. tZany,'(1"71' B°yS A retUm l° Slne'eSeX edUCaU0n- New Y0fk: Hen" Holt and Ri»h.S. E. (1998, Winter) Wh can Englewood Cliffs. NJ: Prentice-Hall. y can t you see her? A mother assails color blindness in schools. Outlook, Rushton, j, p.t j, Ankney, C. D (1996) Rra, , social class and race Psyche, * an" C0Snitive ability: Correlations with age. sex. «««•II. D. E, H (Je ™om,c B^tln and Review. 3, s. 21-36 —«• «>■ 6 H. «1990 ZT' N- ^ Basic Books Ru8*». D. E. H. ,1993). lntVoducZTo(reV- ^ Blo°mln»<»>. IN: Indiana University Press. R »*» ** Teachers Collage Pre!, ^ °' E" K MM»* «°>™ce sexy, ,s. 1-20). ■ sT- l«94. February 20>. Swlmi,, m V >' "** Y°rk: Panthe°°' ^ u1, K[ °r VlCUm ™**> who wll, cover for me? New York ^ ^^'i^'J^r^and Mrporate Th« s»"™a' "80n, j. h. (i97a, <; ' ,5'206-227. Mher'D«"94,.FaWoÄ;j;f:^enwood Proas. "npia ) breast ^ W. (1998). Electoral politics and abortion: Narrowing the message. In Solinger fi (Ed) A hatt cenWry °f StWgg'e- 195°-2°00 is. 111-123). Berkeley, CA: Un.versity of Cjornia Press. ■00\, A. (1996a. July 8). A look at the research: Lots on girls, little on boys. U. S. News and WoM Report, s. 52-53. teuton,*- (1996b, August 19), Life after the lawsuit. U. S. News and World Reports. 57-61. Stniels, S. U. (1995). Fetal rights, women's rights: Gender equality in the workplace. Madison, Wi University of Wisconsin Press. fcndjy, P. R. (1981). Female power and male dominance: On the origins of sexual inequality. New fork: Cambridge University Press. Sitfay, P. R. (1990). Fraternity gang rape: Sex, brotherhood, andpnvilegeon campus, w or. m York University Press. mmen, z SanUay, p. R. (1996a). Rape-prone versus rape-free campus cultures. s.191-208. Satfav, P. R. (1996b). A woman scorned. New York: Double-day- Swlmair. M. (1980). The invisible alcoholics. New York: Mc^^,^«^ New "* ^fs, M.. & Rock, M. (1988). Waiting for prime time: The women HarperCollins. **> * TZ **• * 4 Ha.1. R. M. (1986). The campus ^J^**"*"* Mtninistrators, and graduate students. Washington. 0C- Wcmen' nmdM ^ D. E. (1994, May 27). job-seeking women in Japan J** V- (1986). women in American society- P^\e xyV ** ^,n' T. R„ & Miller, j. E. (1970). Demonism re" CtoVnology. s. s.170-195. **"«■ D., & Blanchflower. D. G. I^^V . ***ood: Analysis of a British birth cohort. C,0,<*<1 ""■"■C («**>. Gender and race oiff^*5 'item Issues m ^ ^ M«v»e. NeWVork; Charles Scrlbnar's Sons. - v. USBO). L.enaer a..----- . r<-Z<»" ^.msi clonal p0rum. 9. s. ^^^^^••■^ J*««y. C (i991). God images and s -S. (1996). "Out of the blue - ^ & McNaron, T. A. H. (Eds.). ^«y* W»*' «" S^s, j.(1987). Science, sexual d^cA-^ ^ ww von, nmes <^-l. Analyzing gender. ^ay^-^"•ali. J. (1992, October 1W- 18-21, 29, s. 41-42.60.^ „ ^Bli. j,(1993, March ffl-Pj ^ ^•""'W, E. (1988, Decembef !' x> 36. a4), asp*1 ^"fltt. E. (1994a, Janua'*1 -«*,,r ^ s. A22 (jcy sea s«hmitt, E. (1994b. *lay ^ S-A1. 14. cn»3,'PI* Schmitt, E. (1995. IV* r'n>es. b. Al i6' ^n. New York Times, gd Ww York Times, ia, results IVew York R. C. Gur. R. E.. & Muenz- L R (1994). Standardized mood induction with happy Schneider. E..GU.. ~ " ^ 5i s. a9-3l *^*™0r for a reason. New Yb* T,mes. s. E5. Sek*» p '68106 rmes ** shifting 00 women m *»• New \on\ Tones. S. Al. D23. ^D^L000^ 51 ***** ^ of the sexes is sharper than ever For many White Scott D.(1994). The^rrf the chador. New YorU Times Magazine, s. 46-51. Papet pnjserted a the Anna"™***™ " COfporate*ov"emme"t affairs: A gendered perspective. S««- D. B. (1996) Sha«te*r^eäne American Sociological Association. Los Angeles. CA. " c°W«te€C«emrr*nT -*? mstmmentals": Conwcted rapists describe the rewards ?hiHartiecfc k homosexual students: Are personal feelings 's.andcur^.,, , uŕ> «.s.16E. : Cr-; ir i- i--^-":--."t": -' - •■■it:"*-' ; CS 5L Want doftÉie Sa i.-rojŕ ^LU990 Ma* 28i. Guns and do*s- Sf**^ m*** "«o*m of the beam tor laneuaee. Nsß^'mi pesč*** ^•A. (1990). Pidde fiÖ«s: Gertie«0 15-31. S- A. (1992). Women, men and t*7* CT: GreertMOod. B-A..&John, D. (1993)- D005 •p- (1994. August 16)- C»*»8'' s.as, P- (1997. February 26)- " /-AlQ p- (1998, January 21>-^*a*- B. L. & Donünick. i- R" *_ ^^oíConwnuivcation. ■0* s~~- LlU- T*30- J- A. (1382). Wa«« sss , m m CA: Chlldren Now and the Kaiser Family Foundation. Sihreira, J. (1980). Generic masculine words and thinking, Women's Studies International Quarterly. 3, s. 165-178. Sihrerstein. 8.. Perdue, L, Peterson, B.. & Kelly. E. (1986). The role of the mass media in promoting a thin standard of bodily attractiveness for women. Sex Roles. 14. s. 519-532. Simon, R. (1975). Women and crime. Washington, DC: U. S. Government Printing Office. Simon, R. J., & Danziger, G. (1991). Women's movements in America. New York: Praeger. Simon, R. J., & Landis, J. (1991). The crimes women commit, the punishments theyreceive. Lexington, MA: Lexington Books. Simons, M. (1997, December 31). Child care sacred as France cuts back the welfare state. New York Times, s. Al, 8. Since coming out is in, a guide for the TV audience. (1997, February 23). New York Times, s. E7, Sinclair.A. H., Bern, P., Palmer, M. S.,Hawkins, J. R.. Griffiths, B. L, Smith, M. J., Foster, J. W., Frischauf, A.. Lovell-Badge. R.. & Goodfellow, P. N. (1990). A gene from the human sex-determining region encodes a protein with homology to a conserved DNA-binding motif. Nature, 346. s. 240-244. Skitka, L. j.. & Maslach. C. (1990). Gender roles and the categorization of gender-relevant behavior. Sex Rofes, 22, s. 133-150. Stoeurn. s. ,1975), woman the gatherer: Male bias in anthropology. In Reiter, R. R. (Ed.), Toward an anthropology of women (s. 36-50). New York- iuwku, d-------- ^iat9s!'sSr4^49 h°lt>ey' "mar'tBt rape e,hAi»*<----- Behavioral Sciences and the Law, 8, s. Smaiiwood, J. (1997, March 28). Women might leap early in future. Philadelphia Daily News, s. 126. Smart, c. (1982). The new female offender: Reality or myth? In Price, B. R., & Sokoloff, N. J. (Eds.). The criminal justice system and women (s. 105-116). New York: Clark 8oardman. Smith, o, E. (1993). The standard North American family. Journal of Family Issues, 14, s. 50-65 Smith E. (1982). The Black female adolescent. Psychology of Women Quarterly, 6 ' ' anguage. society, and the sexes. New York: Basil Blackwell. I; (1994). On the origins of gender-linked i=""-----J" ons inf.— s. 261-288. Smith, p. m «9-« 7 Bmale albescent. PSMfto,' Z "'y 'SSUeS' SlÍMr1 ll994>' 0" 'he origfn of P W YOřk: BaSil elackwe»' M^. ' CT- Serein and Garvey, ' '' °>fferer)ces that make a tiifference Smyth S"arey,, (1 • WestMrt, CT: Praeger ^ ,n Lester' P' M- <"•>• Images Shell, x. i_ 4m /1*rs care for the S-*«-w. I „ VT f C- <«94). WomenTn^ZT0": CmM^>- Harvard University Press. eolth„~ '• * "«wklns, r r- ,„ ™'ingt . me masculine .„„ Z[ C' 11 . E. (1994). Comparable worth: Is it a worthy policy? ** 10). S3" Baptists say women should "submit graciously » Hke City/UT: Associated Press. (Internet). ^nRoDefls,H.(B»A B- (1995). Bioiogica. determinism and s B fem/nfet researcb (s. 186-202). ttie car*"1 ^ mi ""'"S feminist R. (1982). Some effects of disconnect s-1223-1226, C 4 London, P. (1985). ™""„p»^«":«>,<«»"-'„ «^(S. 77-79). G„»fo,d, CT: T« -^*^*-J>*-5 SWin.C.-_____ • „.— 'iiirirtnalps" '..^Hatf*^ ^ ^ Yoi :^.(1990).A 'an^of'th.^^r,^ /^Presented at the Annua, ^^^S?-^' 7^ J- (1986). Are feminists afraid to^ 32> 'nMi^ne„, j., & oakley, A. (Eds-). ^naf ^ ^ sCe'g. RJ., & cook. A. (1988) gredlents for Women's Employment Policy," Albany. NY. Stromberg, A. H>i & Hart(ess ■ « es affecting women's employment in industrial countries. In Seinem.G,(i978, November^ ica 1 Wmn^' 307"328). Mountain View, CA: Mayfield. s s 7s-78. and pornography; Aclear and present difference. Ms., s. 53-54. TLes5;sP;r2-JUlyl9)-ValiC3^ondonessome Steimels, p. (19q. .. H 118 d'SCnm|nation against homosexuals. A/ew Vörff Ä*^*!^^ Pr0testa"ts. Times, s. 8. Siewete, p. f (1996 !-*)• Won an on women as priests is "infallible" doctrine. £ ^^C^**« be priests. ^ ^ ,me, s. A17. 'anguage of Catholic discontent. New emmetz, S. K. (1978). The battered husband syndrome. Victimology, 2, s 499-509 5teinmetz. S. K. (1993). The abused elderly are dependent: Abuse is caused by the percep„on of stress associated with providing care. In Ge.les, R. j., & LoseKe. 0. R, (Eds P °f on family violence (s, 222-236). Newbury Park, CA: Sage. Stevens. P. E. (1998). The experiences of lesbians of color in health care encounters: Narrative insights for improving access and quality. Journal of Lesbian Studies, 2. Stiehm, J, H. (1985). The generations of U. S. enlisted women. Signs, 11, s. 155-175 Stillion, J. M. (1995). Premature death among males. In Sabo, D.. & Gordon, D. F. (Eds.), Men's health and illness (s. 46-67). Thousand Oaks, CA: Sage. Stoddart, T., & Turiel, E. (1985). Children's concepts of cross-gender activities. Child Development, 56, s. 1241-1252. Stolberg, S. G. (1997a, May 16). Senate tries to define fetal viability. New York Times, s. A18. Stolberg, S. G. (1997b, December 14). For the infertile, a high-tech treadmill. New York Times, s. 1, 36. Stolberg. S. G. (1998, January 11). Shifting uncertainties in the abortion war. New York Times, S. WK3. Stombler, M.. & Martin. P. Y. (1994). Bringing women in. keeping women down: Fraternity "little sister" organizations. Journal of Contemporary Ethnography, 23, s. 150-185. Stombler, M„ &Padevic, I. (1994). Getting a man orgeWng ahead: A comparative analysis of Atow American and Euro-American fraternity little sister programs on college campuses. Paper presen at the Annual Meeting of the American Sociological Association, Los Angeles, CA. ^ Stone. L, & james, C. (1995). Dowry, bride-burning, and female power in India, wome International Forum, 18, s. 125-134. novjch Stone. M. (1976). When God was a woman. New York: Harcourt Brace■ Jown Sterna*, Z.. Brody, G. H., & MacKinnon, C. E. (1986). Same-sex and ots^ Voices, roles, behavior, and gender stereotypes. Sex Roles, IS. s. 78_92). Newbury S"a.e, L. (1992). Beer commercials. In S. Craig (Ed). Men, masculinityand Pa*. CA: Sage. . rn ceiles, R- >■■ * l0**e' ° R Sfaus. M. A. (1993). Physical assaults by wives: A major social pro ■ ^ cfl. Sage. (Eds.), current controversies on family violence (s. 67-87). n gs ftom m Natrona S^us. M. A., &Gelles, R. J. (1990). How violent are American^ ^^^v^ence Family Violence Resurvey and other studies. In Straus, M. publisners. R } ■ ' The *™miCS °f°ecuPati°n*; SZ7'l5m Was/Won DO rl' C' & PeC"man- A. (Eds.,. Gendermm worsts. 107-158,. Wsshmgr The Brookings Institution '^e, M. H.. & Lanford, A. G. (1986). Tne femim2ation of public s^ool teacnioB analysis, 185O-1880. Sings, u, s. 212_335 t^obe, M.H..& TV«k. D. u980). Why d0 women teach and men manage? A on schools. S' New York: Oxford Routiedge. ' Pock s^-baar. Feminism, self-help and post-partvm depression. New York: Teilmann, K. S., & Landry, p. „ Jf_ Crime and Delinquency is s 47-sn juvenile Justice. Journal of Research in Te!me: A comparison of Adler. Simon, and Steffensmeier. Francisco, CA. M^ of «» Society for the Study of Social Problems, San '"elerge, N. ,1993). The r2J^^ SPOrt; Women'coaching'and the ™«Mon ■ ■■/••wanly ana the production gender in women's hockey. ro™s four hundred. t"87). Negotiate,, roles, in n b6S MiWWne. s. 244-249 Sro/es'fe 11 "' ln Crosby F j irj , - Wli^8, . Va,e Unlversirp'resf01"' ""^^ 2KS * ^'^dt7 °f ^ N6W borrow. rs"Y or Mlnnesota Pcess eep- American women speak out on eating problems. mmPson. C. (1964). Interpersonal psychoanalysis: The selected papers of Clara M. Thompson. New York: Basic. Thompson, EH. (1991) Beneath the status characteristic: Gender variations in religiousness journal for the Scientific Study of Religion, 30, s. 381-394. S'wsness. Thompson, L, & Walker, A. j. (1989). Women and men in marriage, work, and parenthood Journal of Marriage and the Family, 51, s. 845-872. Thompson, S. (1984). Search for tomorrow: On feminism and the construction of teen romance. In Vance, C. (Ed.). Exploring female sexuality (s. 350-357). London: Routiedge and Kegan Paul. Thorne, B. (1982). Feminist rethinking of the family: An overview. In Thorne, B. (Ed.). Rethinking the family's. 1-24). New York: Longman. Thorne, B. (1992). Feminism and the family: Two decades of thought. In Thorne, B. (Ed.), Rethinking the family: Some feminist questions (s. 3-30). Boston: Northeastern University Press. Thome. B. (1993). Gender play: Girls and boys in school. New Brunswick, NJ: Rutgers University Press. Thorson, E., & Mendelson, A. (1996). Perceptions of news stories and news photos of Hillary Rodham Clinton. Paper presented at the Annual Meeting of the Association for Education in Journalism and Mass Communication, Anaheim, CA. Thun. M. J., Day-Lally. C. A„ Calle. E. E„ Flanders, K 0.. 4Heath, ft 0* d»W mortality among cigarette smokers: Changes in a 20-yeat Interval. American Journal of PubHc Health. 85, s. 1223-1230. comparative analysis of three PMS Thys-Jacobs. S., Alvir. J. M. J., & Frataracangelo P ^cof, assessment instruments - The identification of premenstrua Psychopharmacology Bulletin. 31, 389-396. revislted. Signs, 5, s. 504-517. Tidball, M. E. (1980). Women's colleges and w0 ^ le$oims- strategies for coming c-Tiemann, K, a., Kennedy, S. a.. & Haga, z health care professionals. Journal of Lesbian ^ ^ university Press. Tiger, L., & Fox, R. (1971). The imperial anim ■ c%. An update. Harvard Educational Tobias, s.. A Weissbrod, C. ^ Review. 50, s. 63-70. f s weigh cost of office «0 families. New York MM** Toner R (1996 February 9). 0*^*»™ scholarship, feminism, and language change. In oner. R. (1996, February , ^.ir^. ^^^rr^w»^ Treichler. P. A., & Frank, F. W. ^ language, ^"^.^g^^gfn Language Association of America. Prank, F. ^f^^^^X. Zlnk. F. W., &TreicW, P, A. Modern Language Association of America. "True love Al2. "hv the mass media, signs. 1, s. 528-542. waits" for some teena* oe°- Statical abstract of the United States. 1994. Washington, DC: U. S. Government Printing Office. *e census-(i996>'ä'abstract °f m Mted U. S Department of C Go^mment Printing Office. Stetes, 1997 Wash^nr.BWeaU 0< ^ CenSUS"(1997)' stati^ical abstract of the United M. S. Decent of Defense . Women In^l?^ S*stem- Washington, DC: Author. i. ŕ ------'wj. u S r„. ' ,,a,|onai C Israel ľ9'"1 3aa Hu^ °**rnment Offl«- 3na'CWd Abuse anri: ™)C Tien / »»«ningign, l/u. hmuw» Prison. Washington. DC: U. S. Government Printing Son, v. s. Department of Justice. ,1994). Violence against wove, wasWngton Dc. „ . „ of Justice. ngron' DC- U- S. Department U. S. Department of Justice, Bureau of Justice Statistics (19941 hivi* -DC: U. S. Government Printing Office. W«s« Washington, U. S. Department of Justice. Bureau of Justice Statistics. (1996). Sources* 0fcriminal justice tmtm 1996. Washington, DC: Author. "Justice statistics. U. S. Department of Justice, Bureau of Justice Statistics. (1997). Criminal victimization in the United States, 1994. Washington, DC: Author. U. S. Department of Labor. (1994). Working women count! A report to the nation. Washington. DC: Women's Bureau, U. S. Department of Labor. U. S. Department of Labor. (1997a). The glass ceiling initiative: Are there cracks in the ceiling? Washington, DC: Author. U. S. Department of Labor. (1997b). National census of fatal occupational injuries, 1996. washingi DC: Author. U. S. Department of Labor. (1998a). The employment situation: May 1998. Washington. DC: Author. U. S. Department of Labor. (1998b. January). Employment and earnings. Washington. DC: Author. U.S. Department of State. (1994). Country reports on human rights practices for 1993. Washington, DC: U. S. Government Printing Office^ Families. ,1990. June 28). U. S. House of Representatives, Select Committee on Children, " Victims of Rape," fact sheet. f gf e(SMation statistics, 1996. U. S. National Center for Education Statistics^ (1996). ug Washington, DC: U. S. Department ofmcm*' mAme(lca. Washington, DC: u. S. Government U. S. Senate Special Committee on Aging- (l^D- W Printing Office. ,e body. London: Rovtledge. Ussher, J. (1989). The psychology of there Socieiy Publishers. ,j\j.5osi. Philadelphia- we*" aeereiii0n in women: Influence of Vanderstaay. S. (1992). Street lives- r mer and aggression correctional officers' orientation squlrms. Weiv York Times. Delinouency, 31, s. **** ^ ^ execute nears, Verhovek, S. H. {1998, January eos[00; Al]yn and eacon. s. Al. s. 12. . nffnsss^mu"'fj' of me -90s. Reston. VA: American Society of Vivian, J. (1993). Voakes, P. S. (19^7). W» se„ was wanted." MtaMrtfw Post. s. A14. Newspaper Editors. ^ m8ny |n y< s 0„ snarp.y. wasn^ton Post. s. Al. Vobejda, B. (I997a.^ef5). W«°»'oUM American Medical Association. 279. s. 1599. Vobelda, B. (1997"' D'C't" t*^s" ^ p(aying: Cross-gender interactions and space utilization Voelker, R. (1998). s^ n. s. 238-256. Voss L S. (199?>' La*"*- S L the treatment of obesity: Effects of four interventions on among firBf 9nd ^v,**1- »ooatite, and mood. Journal of Clinical and Consult Wadde ^i/flrS ^<^^W^^Sirappetlte. and mood. Journal of Cl/nical and Consulting T' A L:.mfl, rBs,,n* f5. . ^„Hau,n. iftueis compared In studies In Britain and France. ------ A et9 nie"^& adden' rripos'1"''1' ie3^rS' se«ual Befiavlor leve'5 compared ln studles ]n Britain ai1t) Frsnce- Walte, T- L- f*" *. ^ 593 hanfinf! Bender differences in behavior and social roles to changing vatdron.l.(1995). Contributionsofchar*gB ^ ^ ^ ^ ^ ^ gender deferences in mortality. In Sabo. v.. ■ 22-45'' """""I °T93?A»r marts: Female genital mutilation and the sexual blinding a & Parmar. P. (iy»JI- "<"••" W s C .1989 December 4,. Onward, women.- 7»» «089. W^hilL K. (1996). Women as sex partners. In Lester. P. M. (Ed.). Images that injure*. 81-86). Westport. CT: Praeger. Walzer. S. (1996). Thinking about the baby: Gender and divisions of infant care. Social Problems. 43, s. 219-234. Warr, M. (1985). Fear of rape among urban women. Social Problems, 32, s. 238-250. Warren, M. A. (1985). Gendercide: The implications of sex selection. London: Rowman and Allanheld Publishers. Watt, S„ & Cook, J. (1991). Racism: Whose liberation? Implications for women's studies. In Aaron. J., & Walby, S. (Eds.), Out of the margins: Women's studies in the nineties (s. 131-142). London: The Falmer Press. Wayne, L (1996, September 6). Loopholes allow presidential race to set a record. New York Times, s. 1, 26. Weaver, J, (1992), The social science and psychological research evidence: Perceptual and behaviourial consequences of exposure to pornography. In Itzen, C. (Ed.), Pornography: Women, violence and civil liberties (s. 284-309). Oxford: Oxford University Press. Weaver, M. J. (1995). New Catholic women: A contemporary challenge to traditional religious authority. Bloomington. IN: Indiana University Press. Webber, j. (i983). Between law and custom: Women's experience of Judaism. In Holden, P. (Ed.), wlrTl'feXpe"enCe: Cross-cu,twal Perspectives (s. 143-162). London: Groom Helm. Yet Longman ^''^ emp,0*mer* and ^formation technology. New ^^^^^^^-^^^^ % £K ^ Sa" —- -rper and Row. 4 Times, s. Be. 6X 'aCe d'scriminatl°n occurs in federal courts, a study finds. Neiv '■<• T S., Gamier, H., & Loucky j (iocm, n '^n's gender typing in conventional Z ^ taSkS' gender e6a,itarian va,ueS and r- S..& W,iSOn.Mi,chell j c d noncon^ntional families. Sex Roles. 30, s. 23-54. olds. Child Developmental, s igi^^0™6"''0"31 NfeStyleS and S6X tyP'ngSlX ^T^^^^r^^*^' * ^ustm. R' (Eds.). Women and Weiu. R, Weiüman. L, & Kzi0 D (1976)' ""ages of males and females in elementary school textbo -----= center on Sex Roles In Education. . (1985). The divorce revolution. New York: Free Press. P-e-scn'ol; I?'' °- E'' & Ross' c' (1972>- Sex-role socialization in picture books for U * Ame"M" J°Ufna' of ecology, 77, s. 1125-1150. to. b-, & Friend, r. (1985). Traditional and nontraditional mothers' communication era and sons. Child Development, 56, s. 894-896. BIBLIOGRAFIE Welch, S. 0. (1985). Communities of resistance and smin ■ NV: orbis Books. ^'"^^^of^ „ WeHington, A. j. (1994). Accounting for the male/femai American Sociological Review, 59, s. 839-848 6 ^ 8aP amon6 1976 a wenger, N. K. (1997). Coronary heart disease- An old.r journal. 315. s. 1085-1095. ^^'^ajorheairhnsk. British Medica, wennards. C, & Wold. A. (1997). Nepotism and sexism in n* werthheimer, B. M. (1979). "Union is power- Sketches f Vle* Nature-307- * 341 (Ed.). Woman: A feminist perspective (s. 339-358) liTST'* *** b J' Fre*"™ Wertz R W & Wertz D C flQRfii m«*~ d'° wt°. CA: Mayfield. wertz, k. w.. & wertz, u. c. (1986). Notes on the decline of midlives ann the - . in Conrad. P.. & Kern. R. (Eds.), The sociolosv of a, T Sand",enseo,n,Kf^obstetrics. St. Martin's Press. ^ °' he"h ™ "tes's- »34-146,. New Yc,,- Twd Ao(1982,• Vm^^k^^^^m^^ Washipgt, DC: Wider Opportunities for Women. ton. Weston, K. (1991). Families we choose: Lesbians, gays, kinship. New York: Columbia University Press. Where French course is cause celebre. (1990, Alarch 4). New York Times.s. 35. Whipp, B. J., & Ward, S. A. (1992). Will women soon outrun men? Nature, 355, s. 25. Whitaker. A.. Johnson. J., Shaffer, D., Rapoport, J. L, Kalikow, K, Walsh, B. % Dairies, M., Braiman, S. & Dolinsky, A. (1990). Common troubles in young people: Prevalence disorders in a nonreferred adolescent population. Archives of General Psychiatry. 4 7, s. 487-496. „.. . mmnxh^nn ofmen and women members of Congress. White, D. (1995). Above the political glass ceiling: A compansonotrnen a hj pA White, j. C. & Dull, V. T. (1998). Room for improvement. Commun care providers. Journal of Lesbian Studies, 2. ^ ^ jn.ured body ,„ Sat)0, D. White, P. G., Young, K„ & McTeer, W. G. (1995)- Sport. mes ^ ^ Sggc & Gordon, D. F. (Eds.), Men's health and illness (s. l ^ ^ jnSt.t(Jti()rl3Nzed homosexuality Whitehead, H. (1981). The bow and the t>urden^head, „. (Eds.), Sexual meanings (s. 31-79). in Native North America. In Ortner, S. B„ & 1 New York: Cambridge University Press- .^.^.r-E..*^^' Wiaon, C. S.. * Ames, A. (1988). «W-^ Dordrecht: Nuhoff Publishers. «Wogfea/ contributions to crime causeition ^ m> i9,^63 ^ ^ Wikan, u. (1984). Shame and honour: A cor, ^ 6e m ^ ^ Wilbanks. W. (1987). The myth of a racisl ^ p)ans boys.nly W'lkerson,l.(199la,Augustl4).TosaYe"s 5erS0". '-(199,6. January 25). Blacks wary ofth«rt*<«°*^^™^*.Al.A2. 76' J' R- (1993). Changes in U. S. men's attitudes toward the family provider role. l972-i989. *"'e,W* J A /°,C'^7'S-261-279' nfora vererans pcp^fion: Women veterans, past omissions ^don/; (1991)- MsM*^*'* 6e^rd0erences:TheirimPacronPubllcpolicy (s c^rent corrections. In Kendrlgan, M, L-* ?3-188). New York: Greenwood Press. w(ement. Theological Studies, 48 s 259-277 ™ lia^s, b. (1987). Homosexuality: The ^"^s.CL. (1992)-The g-aSSe^,at0r- ,f,la^S, C. L. (1995). Stillämans^ advantage I ,s ^jrt. Berkeley: University of California 595 14fl01. ßlack teenage mothers. Lexington. MA: Lexington Books. Williams.C. williams M C . 4 Malecna. K. (1987,. Sex role socialization in Williams J Vernon. ^ gg g i48_156 Crf^t^MteLn Amencan and Anglo attitudes about sex roles and rape. Free tnpuiry Williams, J. E. (ia»3). wie*"-« ,n creative Sociology. 13, s. 15-20. ^«71(1988) Toxic exposure in the workplace: Balancing job opportunity with reproductive m^m. in Boneparth. E.. & Stroper. 6. (Eds.). Women, power and policy: Toward the year 2000 (S 113-130). New York: Pergamon. Williams. W. L (1986). The spirit and the flesh. Boston: Beacon. Williamson. N. E. (1976). Sons or daughters. Beverty Hills, CA: Sage. Wilson. E..& Ng. S. H. (1988). Sex bias in visual images evoked by generics: A New Zealand study. Sex Roles. IS. 159-168. Wilson. W. J. (1987). The truly disadvantaged. Chicago: University of Chicago Press. Wise. E.. & Rafferty. J. (1982). Sex bias and language. Sex Roles. 8. s. 1189-1196. Wise. M. (1997. October 29). It's official: Two women are referees. New York Times, s. CI, 2. Withom. A. (1986). Helping ourselves. In Conrad. P., & Kern, R. (Eds.). The sociology of health and mess (s. 416-424). New York: St. Martin s Press. Wittun. H. A.. Mednk*. S. A., Schulsinger, E.. Bakkestrm, E.. Christiansen. K. 0.. Goodenough, 0. R., KrscMwm. K.. Lundsteen. C. Owen. 0. R., Philip. J., Rubin. D. B.. & Stocking. M. (1976). Criminality in XYY and XXYmen. Science. 193. 547-555. Witt, L, Paget, K. M.. & Matthews. G. (1994). Running as a woman: Gender and power in American politics. New York: Free Press. Wolf. N. (1991). The beauty myth. New York: William Morrow. Wolfe. A. (1998). One nation, after all. New York: Viking. "oiowte. H. M. (1972). Hystencal character and feminine identity. In Bardwick, J. (Ed.). Readings 0^ psychology 0f 3o7_313) ^ ^ ^ ^ Z^cTrS'<1992, JU'y ^ T,™/Cm0»"™ *>» c™*"* *V Vankelov.cn Partners. Inc.. MA; D.C. Heath transition from gid to woman (s. 87-97). Lexington, Wo^D-(1995).Schoorst >«*■ Los Angeles: Atyson Publications. 4 Hare-Mustin. R. (Eds.). w«!^L ^ dÍS°rderS: ana anorexia. In «*• & Lyon L i^^^^5-135-158). New York: The Guilford Press. McGuire. J (En* v c^. 'nv°h'ement with their infants; The role of holding. •=•■»•«"»->. Fathers: Psycho *• A- P. (1993J. The ^1™**^'Perspectives (.s. 72-91). London: junction. °' women and men '-—n. uwwioteun 31. s. 203-237 in policing: Testing conventional and Oxford University Press. report. New York: Oxford University Press. Constitution. Geneva: Palais des Nations. »■ Fitch. M.. Smith. E_, & Piemyat. S. (1995). Occupational • s r«te schemata, career aspirations, and perceptions of reality- "^««fs. 334-3/6, Wroblewski. R., & Huston. A. C. (1987). TelevisedoccuMortf ster^ adolescents: Are they changing? Journal of Early Adolescence. 7. , 283-297 eCtS°nm nmanaxa. K.. & McClelland. K. (1994). Earning terrxxte^ adaptation by Asian-American women. Ethnic and Racial Studies. 17. s. 79-114 Yee. S. J. (1992). Black women abolitionists. Knoxville: The University of Tennessee Press. Yoon. J. (1996. March 2). In sexist Korea, a rare victory for wmen. Seoul. South Korea: Reuters. (Internet). Zappone. K. (1991). The hope for wholeness. Ivhític. CT: Twenry Third r^ubiir^ons. Zate. M. (1996, January-February). Breaking through theilasoeffingHi^^ Zavella. P. (1987). Women's work and Chicano families. Ithaca. NY; Comefi university Press. Zerbe. K. J. (1993). The body betrayed: Women, eating*****- and treatment Washing. DC-American Psychiatric Press. „__,„ ,, j«i«fai*w: AO!tXlue.f^per Presented at the Annua/ Zicklin, G. (1992, August). RebiologmngsexualvMrm^w Meeting of the Society for the Study of Soe* ^'^^dO^ Press. Zimmer, L. E. (1986). Women guarding rnerL ^e^iSůCie^lsil5_i31 Zimmer, L. E. (1987). How women reshatxtheonW^^^^^^t^_n^# theory. Zimmer, L. E. (1988). Tokenism and women ti ~ . ._ 77 ^abm studies: Into the twentyfirst Social Problems. 35. s. 64-77. „oas Ue/w**" Today, s. 14-21. Zimmerman, B., & McNaron. T. A. i century. New York: ™^^A^^Zt*»>*" ^perpresenteda, „ u ,1096, April 8)- ^reC^^^^arrf Mass Communication. Zoba. W. M., & Lee, H. (19» Z^G^^ * 300 Zoch. L. M. (1997). Worn^-^^Rve**** the Annual c " Chicago, IL. Mover- i.L.(Ed.). The changing the Annual Meeting of we L^eOO^'^LLctHeches. rL: waveiandPress. Chicago, IL. rtjssof•*,!e(, s.^^tZsmsi**1 ^mame3"™*11-Faw,ly Zupan. L. L. i^^^^f'^' " roles of women m the CT .-^gr^ ,rav,n.S.J.(l987).UnP«^ Zuravin, o. j. i.j--~ - >- . _g Relations. 36. s. l^5" ČESKÁ BIBLIOGRAFIE Orientační bibliografie materiálů týkajících se gencferu a ženské problematiky v České republice a střední/východní Evropé: Užitečné webové odkazy: www.archiv.soc.cas.ei www.aspekt.sk www.ecn.cz www.temindex.cz www.feminismus.cz www.ff.cuni.cž/gender www.gay.iniciativa.cz www.genderonline.cz www.owp.cz www.profem.cz www.transforum.c2 www.transgender.cz 1994/i, Materstvo WM/Í. Feminizmy 1995/2-3. ženy a moc "'^ ""dovedná reflexia **/2. strachy a bariéry ^■Ludské práva gtt* Ženské tetoi 9??/3. Ženské telon f^Mystentežien 1998/3. Násiiie i ^/i-NSsJlien SřbnéJepol^ké ŠLÍ* ^iSS^iiST* ČÍSI0: P°SÍt- - *ecb Women in the i číslo venované prociematíce žen. Havelkovi, »., poteh. e. 9.1999 „žena jako čarodějka, zena a její síla, žena a společnost, gertfer studies" Edice TVARy. svazek 8, 1994 .Feminismus mnoha tvař," (příloha Čtrnáctideníku Tvar, European Journal of Women Studies. filosofický časopis. 1992:40/5. Tematické číslo věnované feminismu. Havelková, H„ a Smejkalové,). (Eds) Gender, rovné příležitosti, výzkum. (Vydává Gender in Sociology Team, Sol) M ČR.) Hypatla: A Journal of Feminist Philosophy. Fall 1993:8/4. Special Cluster on Eastern European feminism IBIS. roc. II. Č. 4. 1998 Iniciály, roč. 2. č. 25. 1992 „Feminismus - ano?" Iniciály, roč. 5. č. 37. 1994 „Muž a žena" Jedním okem - One Eye Open. Revue Labyrint, č. 1-2, 1997 „Ženy v umění" Revue Prostor, č. 34, 1997 „Partnerské vztahy v přelomové době' Revue Prostor, roč. 5, Č. 20, 1992 „Svět žen" Sociologický časopis. 1995: 31/1. Tématické a Čermáková, M. (Eds.) Sociologický časopis, roč. 33. Č. 4,1997 . Souvislosti: Revue pro Westanství a kultu™. 1992: 3/4. Momtemmkegft ozenach. Souvislosti, roč. III, č 4, 1994 „Feministické teologie" _ Trasltions. January 1998, Vol. 5 No. 1 J*m 3bou. Women East-West. Bulletin of the Association of m™n,'[ 3n£) Eastern Europe. Women's History Review. 1996: 5/4. Special Issue: Worn Zprávy, dokumenty a studie v češtině: ^ ^ g«m My a soprény-^snfatlasM^ Antologie filosofických, sociologickýc" a his Praha: Nadace Gender Studies. /e^vífe^«^ . Shmutízávéw4. světové Čermáková, M.. a Maříková. H. {1996). O* Plaíformapro ■ ^ stuúies. Čermáková, M.. Maříková. « ■ 3 MuS"0Vá' í /conferenceoienácnv^^^ unkov,. M^J £ ^ Pfana: SoU AVČ* Čermáková. M.. Hadová. H «,řaz^^^^^^ Cetkovic. N.. a Frýd^JBj^^ ^ R0SA Desatero o domácím "ás,//-/leíf d^7' Pfa (2001). Praha: Bílý ^^5^3^ . ^ inference .Týdenso* OoP/Sy Mta* W^i^/* ^ /g*** Geňder S,UdíeS- Frýdlová. P., ed- ^s^ies. W^"^^ darity. Praha: «J ^^^-^jSi*.'^ ř FľJX SiNaá^Genöer siudi^ Havelkov^^Ä^^^ Havelkov^^^g^^ Hendrychové. J ^^ í/ř. Praha: „lnisteratvo výchovu. rif**"' ^ Kolínské. "(1fzj^;a' Kuchaře^' ''.„jcť^1 prác* 533 C#*ká wpoWlM w /ři((,(|() / „„„„„,.......,„„.....,„„,, lmiUlv „ přmd („ hunu, i«ltt.<<)im v"............. |M|",V jr^rrrrriiru.................................... „AnlriklmlnMi,■>«*»<' "•>'""' »•«>•■>'•»" '*»'"'<"'»"""' »»*ř*l**"*»:Hi*»man n fm,y 11 'i'pi;, ľdiliii Mľ'i' Ht0wMil/t»r*»i""">»"" '''""<"'""<''>'""•'"""•"»*'' ■■"'•'liil'ivyi.ltriil ni l viup/ Uhiiiiíni n„m Cíl, |199«). CmMo: N«Ja«l Otňdet tUtíM flo/llfiliml MimimU v f'•:!■<' nuluif- liiloiin.ľ ■■ •< vy/l-nitm ' ľľiii, l'i.ih.. Ii,'.iit.,i ///(•,,„, /Wr.j ftílíCí fhltir.til 'MrtrrfWiKrvA. " Wl.| imiii :nl/fiiy 1'inli.i II.iľ (////,«, n/l/iíui, ilMnli.it / 'ilnmvm mul 'ii"ii/v/"i>" M'i'ľ,/ ľi.th.i |.r',l .-n, 1,« / n/iť.i /prnvniiNililw.irmiiili'i ',Ulllli«>vl'ui/i> ľľll ÍV//fll.i-l.i.. ',.ri twaatnlttlkn •uuiltui /ňklmltili.hiliikiiiiiťiilíi 'ľ.lhi vlíuly II ii,ii/ivulli.lpiňvii /"ii n >l"il ' l'CH , 1'rahti: ki11i, tm, /mmvitm/,il(< / „,|.-|.',/.,..i •.„.,(,.(. •/.,-.„„ Edlo* Pracovní toxty (Wort»ln« Papor»>: Socioložky Úatav AV ČR w ' m/i Muiiima m 'i/ľ"! " ľ'"""" ■■»»'ř ton v rodino a ve epalvänostl ÍL "•. iľ7."'ľ" /""'6'4,nt un*Sr" Mdiílkotoiky v prial erodlnt. m/f, M.,'..ľ.av f/l « ,<„myv)mntm <;lyt„ <„„,„ „ púvwJní rnorif»fíri»fl<3 t nhorníky: IVifV, A. 9 PonuMtÝ'iľ.i IA.ť,U,/íi. I ty,;-/, u»tl tM„l M* v-* ,v-.., fiu":'.'./-'. I 1 i l'fiiinnny ^fiifluOifiiikrilftf 00iUi/iíttlfattkýtjifáflyptvrltptMľtWi20,bloltfí,Oto w,n: Urii/<:ř/it.i \',)\i\t.V(ih<>. :■,,>;';/:,,/ ..tľ'fi '»'»'»«., t«ui,K.<.....v-..v/« j-. ■ W..HJ-.v 1 'ľ/ľ); ■.*,.M .....^ "•"Miftgww*. A„ « Trnkové, Z. 0«*^ **« ^ ^ »W* P. (1999). /^/^-^ÍA^^^^00"^ ....... Mwii«ý, i„ g Sclltfová, ... '■Imiluiu, i, Mimitryknvň: »lmrnOiP^ MasaryKrjvúitavArVCÄ' t M"«Sova, P. (2fK>0). Homo»o'""m hmirvh. M., o Motulov*. M. "^^í"" í(»«n»kô, M, (199B). ^M'*2 K, (1998). M^'^'Zi^1^' ^'Movh, Z., a KOl. (*>«»■ P'ir»*^r^/ ^'Ivlrika, v., n p*»4«k x, od-{ ^tii^'.^^ '-""wJflrov*. M, (1»9^ H''K'(^#IP*?rtkp. ^>n»u, M„ a kol. d*5*'' ..^^[jm).^ Koordinační krv'' p'**'* *^ú, ^acura, V. (19W). ' ^atyŕ»''*^^^Zfiyrff Mirkov/i, M. ^aflkovA, M. (1P*W' Morikf •H*" .... r vrfMř f''"'"' Mat0 .(1997a>.»n«^ ZZZk o. U»7b,. ***** - s": praha: SL0N Mitlohner.M. (1999). Gotika a paragrafy. Praha: Grada. Moldanová D., ed. (1996). tena-jazyk-titeratura. Sborník mezinárodni konference. Ustí nad Labem: PedF UJEP. Možný. I. (1983). Rodina vysokoškolsky vzdělaných manžeto. Brno: uJEP. Možný, I. (1990), Moderní rodina. Brno: Blok. Murín, G. (1999). Sex kontra kultura. Praha: Hynek. Neudorflová, M. (1999). České ženy v 19. století: úsilia sny. úspěchy i zklamaní na cestě k emancipaci. Praha: Janua. Neumann, S. K. (1971). Dějiny ženy. Bratislava: Epocha. Opočenská, i. (1995). Zpovzdálí se dívaly také ženy - výzva feministické teologie. Praha: Kalich. Pacnmanová, M. (2001). Věrnost v pohybu: hovory o feminismu, dějinách a vizualitě. Praha: One Woman Press Polišenský, 1., a Ostrovská, S. (200O). Ženy v dějinách lidstva. Praha: Nakl. Jan Krigi. Plzák, M., a Uzel. R. (1997). Zékony ženské přitažlivosti: intimní rozhovory o manželství a sexu. Praha: ??? Procházka, I., a Hromada, J. (1995). Homosexualita, společnost a AIDS v ČR. Praha: Orbis. Rozhovory Aspektu z rokov 1993-1998. (1998). Bratislava: Aspekt. Ústav pro ČL AV ČR. (1999). Sex a tabu v české kultuře 19. století. Praha: Academia Věšinová-Kalivodová. E., a Maříková, H., eds. (1999). Společnost žen a mužů z aspektu gender Praha-Open Society Fund. SJSí u 'f,?' FeminÍSmé ™hOVOry ° taJnfCh SlUŽbách- Praha: Nadace G™«" Studies. vodra a, M. ed. ,1996b). Politika s ženami či cez žen. Praha: Nadace Gender Studies elss, P. ,2000). s™Mvánf- pacňate/é a 0Ďé{, Praha. ^ Odborné články v češtině: ^"nákova, iľSiľS^ °Pen S°Ciet> F^ in 2en sen: i/2. '' nm'nace na trhu. žena a zaměstnání, sexuální obtěžování." Cermáková, M. (19951 ro„rf *~ - -31/1. ■ in Kahvcdová. £., a Maříkové, H. (Eds.), Společ- E., a Maříková, H. (Eds.), Společ- "ostienamužů; ro. -, '--^j. -uenaer,: ^makové, M. (1999a, ' tender a pracovní trh rtu gene zS^^^Pen soc^ rund. K mnfu" nižší sociální tf- fraha: Acad emia. Pozice žen s vysokoškolským vzděláním". Daneš, F. a kol. český jazyk, na přelomu tisfclle- ^ss ^s?tmnfuni^ ^oerk prob,ému vaahu p°hiaví :^ ^csrrin poi,,ická - ,ic i.. -"^"""Werniím,,, i _a stat'stlk* Posledních sto let.- m Historické listy: 2. Maxova, kýča *o»te:42/4. v«ahy mezi pohlavím 11 ve feministické teorii." In Fllosofic- 602 md. S- (1971). -Některé psychické nás.edky anatomického mm pohlaví teofil a k učeni o neurosách. Praha: Avicenum. áíe k sexuální P- <1999'- -Specifikum ženského filmu," In Kalivodová, £., a Maříková H (Eds. nosíš?" 3 mužů z aspektu gender. Praha: Open Society Fund. ' •'■^/ec- Gjuričová, Š. (1995). .Mužství a ženství jako sociální konstrukce?* Jn Konfrontace: 2. Gjuričová. S. .Gender či rod: užitečný pojem v psychologii?" In Čs. Psychologie: 36/1. Gjuričová, S. (1997). „Konstrukce mateřství a otcovství." In Prc^y.r^s pro rrodemí psychologii: 3/1 Gjuričová, š. (1999). „Konstrukce gender: maskulinita a femfniníta z odlišných perspewiv.- in Kafivo-dová, E., a Maříková, H. (Eds.). Společnost žen a mužů : aspektu gender. Praha: Open Society Fund. Hanáková. P. (1999). „Lesbický film v historické perspektivě.' In Cinepw. Havelková. H. (1992). „Kdo se bojí feministické filosofie?" In Filosofický časopis: 40/5. Havelkové. H. (1999). „K problému politické reprezentace aobčanskézkušenosti žen." In Kalivodová, E„ a Maříková, H. (Eds.), Společnost Žen a mužů z aspektu gender. Praha: Open Society Fund. Heczková. L. a Věšinová-Kalivodová, E. (2001). -Božena Němcová: pýcha 1 předsudek. Dvakrát ■ Praha- Památník národního písemnictví, o ženě mezi ženami". In Božena Němcova: Obrazmezi obrazy- ^ uiSJľľ ,Mc, , . - hmniwi- in Kalivodová. E., a Maříková, H.fEds.), Hendrychová, S. (1999). „Z historie feminismu vceskycfiaenwcn^ • Společnost žen a mužů z aspektu gender. Praha: Open Sonety Fu -Hoffmannová, J. (1995). „Feministická lingvistika?" in: N3^' mij0^é otázce vCecbácb.-Horská, P., a Pešková, J. (1992). .Rozhovor mezí filosofkw a In Filosofický časopis :40/5. ^ ^uoúoú, E, » Maffl,»vá- H"(EdsJ' Hubálek, S. (1999). „Etika a agresivita v po**w . funrf, aspeWu^.Pra^0^ fečnosí žen a mužů z Indruchová, L. (1995). „Žena na ulici: ^ste0^^'3í/\. mě v české republice/ In Sodo^^^*^^' Katrňák, T. (2001). „Strukturální příčiny P°ke íascpís; 37/2. noWe dnes: 4/9. —lOlOfj"*' rot)iém lítentríy- * v průběhu devadesátých let."^l^^Tlť- L m' kritéria a ukazatele nerovnoměrného^^ Macek, P. (1998). „Adolescence - ^^^^^^*TTSl Malečková, J. (1997). ^--^jS^^6-'"*^^ :'" ""^SOCiM*"*1' AMUdyvdějinác/i20. sto-kríková. H. (1999). .Premena^^^^..^^ Spo/ečrtost ien a muiu 7 ^""/^íos"*^ ^ (n wasao*otó »< nebeská. I. (1980). .Jak p Naše řeč :1. eent&^i °ates-indruchová, L. (19"'; ,05f ková, H. (Eds.). St*>>*«tp host íen a mužu růšová. L (200: Říčan, P. (1999) ; H. (EdS.1. Spo/er- DCiotogitlrÝsborník. Praha, ^ H. (Eds.). Společnost 603 Průšová. L.(200D-^:,;,en5^ ŽIVO*** v,,:^ íen a mu/ů 7 áÄ pektd .j. (1999)- .Gender Studies a feminismus na univerzitách ve světe a v České republice." In E. Kalí- ľuUeva (Eds.1. Společnost žen a mužů z aspektu gender. Praha: Open Society Fund. H-M8flK(Wl . __________Kfln, . ni/m?", část 1-5. In Tvar: 37-42. *"i Ti^ii" Co je feminismus? Kam s ní/m?-, část v^J (Ssľ'.Šoc'ální postavení lesbických žen a alternativní rodinne modely v kontextu 3 S',UaCe U naS' 'n ■ Ů«' nad Labem: PedF UJEP. Vaidrová J (1997). .K české genderové lingvistice.' In Nase rec : 80. vaidrová' J (1999) .Mužské zaměřeni' výchovy a výuky z pohledu lingvistiky". In Kalivodová. E.. aMafikova. H. (Eds.). Společnost žen a mužů z aspektu gender. Ptaná. Open Society Fund. Vaidrová. J. (2001a). .K stereotypům a klišé v medializaci ženství." In Sociologický časopis: 37/2. Vaidrová. J. (2001b). .Novinové titulky z hlediska genderu". In Naše řeč: 84. Vésínová, E. (1996). .Ženy v literatuře - komparativní téma". In Moldanová, D. (Ed.). Žena-jazyk-lite- ratura. Sborník mezinárodní konference. Ústi nad Labem: PedF UJEP. Věšinová. E. (1998). .Úvaha na téma .Čeština a žena"" In Naše řeč, roč. 81.. č. 1. Véšínová-Kalivodová. E. (1999). „Gender životního stylu: Srovnávací úvaha.'' In Kalivodová, E., a Máři ková, H. (Eds.), Společnost žen a mužů z aspektu gender. Praha: Open Society Fund. Vodákova, A. (1992). „K .filosofii' ženské pracovní a životní dvourole." In Filosofický časopis: 40/5. Knihy a texty přeložené do češtiny: Beauvoirová. S. (1966). Druhé pohlaví. Ptaná: Orbis. Bellinger. G. (1998). Sexualita v náboženstvích světa. Praha: Academia. Benardová, Ch„ a Schlafferová, M. (1997). Matky dělají muže: jak dospívají synové. Praha: Pragma. Bly. R. (1999). Železný Jan: kniha o mužích. Praha: Argo. Bourdieu, P. (1998). Teorie jednání. Praha: Karolinum Bourdieu. P. (2000). Nadvláda mužů. Praha: Karolinum ^Souteľ" (1"2 31993)' SÍWm** eVr0PSHé 3 amerÍCké SOCÍ°'0ĚÍe '3 "' Pfaha: islerová'" <1997)' Prah* Votobia. Elľeľnľvá'j ľSÍľ meČ' aS'eSe 3 ,éSka: aneb žena a ™ž v Průbě»" naletí. Praha: NLN. Faderman,' L ,2007«« «• *ance po současnost. Praha: ľ^orlTp^T^6 * °" foucaulU m' U999)PXT £ľf děiiny tranS'Í(" °Ů Johanky 2 Arku až po současnost. Praha: GG. addens, A. (1998, Důsledkv ™: dě,my sexua^ '• Praha: Herrmann a synové. «**«. A. (1999 ™kymod^ity. Praha: SLON. A. (2001;. T/e'tftstľľ^ ema"laCe mě0f náš "n** SLON. ailiíanort. C. «00!,. JlnZ I*™* S<*'äM Praha: Mladá fronta. ^^^1994).Se'oal"ľr3:;ľ?::°näl- G'ay, J. (1994). Muž,isou ] l"**";Praha: &»« spisovatel. G;Umén'3 dosá""ou, vpartnersSlľI/SOl; ? Prakt'c^ "ávod jak z/epš/t vzá/emné poro- S-11999). Eunuáka. p 3" ™ toho. co ocJ njch očekáváme_ Pfaha: Knižní klub. G'°6an, S. (2000), 8odyim^ ps c 0man PreSs' • Psychologie nespokojenosti s vlastním tělem. Praha: Grada. Huntová. S. (1998). Duchovní mateřství. Praha: BEE International jonnsenová. L. (1997). Dcery bohyně - Svaté ženy Indie. Praľľvb.obia Lipovesky, G. (1999). Třetí žena. Praha: Prostor. Lloydová. S. A. (1994). Z muže ženou: autobiografie transexuáia. Prana-Sv^a Morrisova. P. (2000). Literatura a feminismus. Brno: HOST. Morus. P. (1992). Světové déyřny sexuality. Praha: Naše vojsko. Oakleyová. A. (2000). Pohlaví, gender a společnost. Praha: Portál Oates-lndruchová. l. ed. (1998). Divil válka s .deologrt: klasické te^n myšlení. Praha: SLON. Pateman. C. (2000). Sexuálna zmluva. Bratislava: Aspekt. Reich. W. (1993). Funkce orgasmu: sexekonomické problémy biologické energie. Objexeníorgonu. Praha: Concordia. Ridley, M. (1999). Červená královna: sexualita a vývoj lidské přirozenosti. Praha: Mladá froma. Rupp. L. (2002). Vytoužená minulost: dějiny lásky a sexuality meziosobami stejného pohlaví v Americe od příchodu Evropanů po současnost. Praha: One tttoman Press. Skilling, G. (2001). Matka a dcera: Charlotta a Alice Masarykovy. Praha: Gender Studies. o. p.s. Stadelmann, I. (2000). Zdravé těhotenství, přirozený porod. Praha: One Woman Press. , rirti-p ve zdraví I nemoci pro zenu každé- Stoppard. M. (1993). Žena od A do Z: kompletní prakticky rádce ve zorán ho věku. Praha: fron(a Tannenová, D. (1995). Ty mi prostě nerozumíš. Praha: Mlad^™t ' Tikkanen. M. (1998). Mužov nemožno znásilnit m'5'3^ mimeistvi Hejkal. Utrio, K. (1994), Dcery Eviny - historie evropské zeny. mM.ml0. Wieck, W. (1994). Muži se nechávají milovat: za**® /neminost,.^a:P'oFem. Wichterich, Ch. (2000). 6^*2ÍÄ-'-'Jt'***íW Wilson. E. (1993). O lidské přirozenosti? Wm tickým kódem? Praha: NLN. ^n„ ^ starověkuaípo současnost. Wolf, N. (2000). Mýtus Krásy. Brat>s^"2$xiáll,iílěm^'>dsm Yalomová, M. (1997). Dějiny Ham kultom Praha: Rybka Publlshers. Monografie, sborníky a stadie v cizích jazycích: eíl m w Asianbeigni. aStMrf/tfchodnfEvr0pe íc r jiff C Econo!" .cJranslormalion:Oender impact of s/n^^Dytrych^'8 H.P-Pert**** from Bastern and Central Europe. Bíglová. K-M^^kB* Women.Praha' 99, worne" eendersfu*^ ^^e/, s Movements in Eas í Busheikin, L.,a' o/nm1" morn, 8-' 1, Lcndo"' Z^m0^^ Einhorn Centraf Fl Funk. N.. 8 Euro1 i), Reproducing (iimih-r folium, PuMmr.. .mil I vrrvtlny Life after .,..(, S..aKllgman. g.. cds. (2000). flnceton: Prince \llgMIU"< —•---' Socialism Princeton: Princeton University Press. (1987). Reproduction, Medicine and the Sen lallst State. London: Macmlllan Press. . - . . f.__I ..(J.,.-. . C.ü Ji ,.''f. in fr» ' ., ,i Heltllnger, A. Heltlinger, A. (1979). Women and I London: Macmlllan. Iggers, W. (1995). Women of Prague: I limn: Divemity .mil v»,n r.7i,,///:<- friw.i ««•/ if.hu.-iniih Century to the Present. Providence: Berghahri Boohs. Jahnert, G.. Gohrisch. J., Hahn. 0., Nickel, H. M., Peinl I., a Scliafgen, K., eds. (2001). Gender in Transition In Eastern and Central Europe Proceedings. Berlin: Trafo Verlag. Kfrillna, a. v. (1999). Gender:lingvlstičoskljeaspekty. Moskva: IzdatelíStvo .Instltul BOdOlOgil HAN". Louodzlnska, b. (199ÍÍ). family. Women ami i miityonmnl m Omtnitl usti-iii I i«<,/w WiiMnort, CT: Greenwood Press. Renne, T., ed. (1996). Ana's Land: sisterhood In Eastern Europe. Boulder, CO: Westvlew Press. Ruoschemeyer, M„ od. (1994). Women In the Politics of Postcommunlst Eastern Europe. New York. Sated, R. (1994). The Spoils of Freedom: Psychoanalysis and Feminism after tho Full of Socialism. Now York: Routlcdge, Schwarz, J. (1999). Die Kategórie der WeibUchkeit im Tschochischen: Die Verwendung leminlner unci maskullnerPorsonenbeneichnungen (OrFrauen im Verglmch Aim th-utst.lmu. tunUn: 11 UK. Scott, H. (1974). Dees sociälsm liberate Women?Experiences from Eastern Europe. Boston: Bacon Press. Wolchlk, S. (1991), Czechos/ovaMa: Politics, Economics and Society. London: Pinter, IftMtt, S., a Jaqiiette, J„ eds. (1998). Women and Democracy in Latin America and Central and Eastern Europe. Baltimore: Johns Hopkins University Press. Wolchlk, 8 a Meyer. A., ads. (1985). Women, State and Party in Eastern Europe. Durham: Duke University Press. WZTĽiTm>0n ** m StaWS « W°men's Rieh,s l° C™ «* South-Eastern Europe ^JXT^T"- ,3000,■'""^ He,8lnW ««*n for Human Rights «ew rork. contar for Reproductive Law and Policy. ^Z^J't^ST* 8 *tíeúnW<*°M Evropé v cizíctí Jazycích: Republic." Final Report phar£. EqUal °PP°rtunltles for Men and Women In the Czech ^ vecí, Praha. ' 5-1Q53.00, pripraveno pro Ministerstvo práce a soclôlnfch J^t,'-^S^^J^^lm ln the Lf*> Habsburg Monarchy: 'The First In uicKln&( Tom, (2001) Q Coni9mp0[ar/C2ech; ™ the Asymmetrical Use of Animate Nouns In Zľ4' °- (2000>' ^™le FriandJľľ. EUľ°P8an Rev,ew' Vol. 79: 2. ■Ä"™1 'Pmrlm,c "^owhlp. • n T*W*ntU'y Boh0mla: T'°ul*<* with Affectionate Z 1^ (1995>' •*»**» Me^ľľ™ ?W°™'« History , Autumn: 12/3. hSTÍT °' ^ Stuios 2 m " W°men'8 StUdles th. Czech Republic, In The Fa.,: 8/4. 93>' -Pam^V I" Czech Society In u mY- In Hypatla: A Journal of Feminist Philosophy. in Social Fail: 8/4. ^ -Pal"^y m Czech Society ,n u H^*.H.(1996, Ah S°Cle^Hypa,,a;AJoi e"^. State and Society, Summe, —.....«ie Czech Republic. Society, Summer/Fall: 3/2-3. CE3KA BIBLIOGRAFIE Havelkove. H. (1997). ..Transitoryand Persistent Differences:Feminism Eui«.» C Kaplan a D. Keutes (Eds), Transitions. Environ^ rJsľľ r ''"' ^ politics. New York: Routledge. * Havelkov/,. H. (1999)..Wörnern '"«ndanwa.das^-.o^MnZ^^h.BM^ftffid., dornen and Soctó/ Class - International Feminist Perspectim. London: Taylor and Francis Group Maločkovŕ), j. (1996). „Gender. Nation and Scholarship: Reflections on Gender/Women's studies in the C/r:ch l«-imbli<;." In Maynard, M. a Purvis, J. (Eds,), New Frontiers in Women's Studies: Knowlixif'.i:, Idrmiity and Nationalism. London: Taylor and frauds Group. M;il<*kovči, J. (1997). „L'Ecloslon du Femlnisme en Europe Centrale et da I'EsLUnc Grande Dlversite de Contextes Natlonaux. Presentation," In Les Temps Modernes, vol. 52:593. Malečková, J. (2000). .Nationalizing Women and Engendering rte Naijon: The Czech National Movement." In Blom, I., Hagemann, ^.amX.m-)." j&rof* Eastern erf cenm it tf***^papers from tlivlourth World Cnnnrms Tatur, M. i1"^^* VüCornfk. J. I* . gi&' Control £u*L*.í-'JÍ| VSifnovaK*1 .cjfC"8 '(ff« Politic* "gijjl Wateon1p' tW* iy'" and Altllutfus in the Cwth Rppublrc iind '■ontß9°lXm G,,'wk" Rolof''" Cicch Sütiirly. ***%3 No. 4, KIuwd Ac.iclemic PuWishors. tu«pii'. InN'tw Ltd Review:J98/Miirch April, B07 press JMENNÝ REJSTŘÍK Abbott, P., 30 Abplanalp, J. M,, 89 Abzug, 383 Adams. K. L, 178 Adams. S.. 112 Adler. F.. 326, 327. 328, 332 Adler, P. A., 140 Adler, R.. 433, 453. 455 Afshar. H„ 445 Ahmed, L, 442, 443, 444. 445, 453 Aiken, S. H., 168 Albert. m.. 56 Alexander, S., 198 Allen, D„ 209 Allen. K. R., 238 Allen, L. S.. 77, 78, 79 Allen, M.. 165,166,367, 406 Allan, 6., 230, 231 AllgoodMerten, B., 501, 517 Altman, L. K.. 226, 227. 476 Amato, P., 265 Arnes, A., 85 Arnes, L. J„ 476 Ammerman, N. T., 447, 448 Amott, T. L, 268 Andersen, M. L„ 170 Anderson, B., 153, 453. Anderson, s. R., 441 Angler. N., 81 Ankney.c. D.,75 Anthony, S. B., 41 Antilla, S., 309 A;P'eby'R-S..441,447,448 A'enson, K. W., 147 A'mstead, c. A„ 467 a;no'0.R.A.',333,346 Aronson, E.. 139 *tth, A„ 226 Aslanbelgui, N. 323 ^ L. 410 ^•f-. 513. 6I4 Au iMte ,J- R- 213.265 !°-254 395, 398i 404 Baca Zinn, M., 30. 57 Bacon. M. H., 428 Baehr, H. 183 Bagilhole. B.. 157 Bagley. C. 164 Bachman. J. G., 508 Bailey, J. M.. 78 Baker, S. W., 67, 70, 71 Ballou, ML, 519, 520, 521. 522, 523 Bandura. A., 98, 100 Bane. M. J., 240. 241 Banner, L, 38 Bannerji, H. L, 167 Baran, S. J.. 207 Bardwell. J. R., 102, 113 Barker-Benfield, G. J., 480 Barnes, G. M., 506 Barnett, 0. W.. 256 Barnett, R. C, 466, 503 Baron, D., 176,178,179 Barr, K. E. M., 508 Barrett, N., 299 Barringer, E.. 249 Barstow, A. L, 427 Bartollas, C, 346 Baruch, G. K.. 466, 503 Bashevkin, S., 46 Baskin, D. R., 331 Bassuk, S. S., 296 Baunach, P. J., 348, 352 Baxter, S., 383 Bearden, J„ 476 Beatty, J. R., 306 Beatty, R. w., 306 Bebel, A„ 45 Beck, A. J., 349, 379 Becker, M., 239 Bedard, M. E., 245, 246 Bedell, K. B., 418, 440, 450 Belknap,},, 340 Bellln, J. s., 469, 470 Belluck, P., 392, 394 Benedict. J.. 365 Benham, P., 447 Bennet, J., 253. 388, 389 Benson, K. A., 163 Berenbaum, S. A., 70 Bergen. R., 265 Bergen, R. K., 362, 363, 377 Berger. R. )., 368 Bergman, B. R.. 270 ßerkman, L. F., 477 Berliner, A. K., 437 Bernat, F. P., 340, 341 Bernstein, N., 365 Bernstein, R., 162 Bernstein, S., 141 Berrill, K. T.. 355 Berry, V., 193 Berryman-Fink, C, 182 Bethune, M. M.. 127 Bettencourt, B. A., 83 Betz. N. E., 514 Biehl, J., 452 Biener, L., 507 Bird, C. E., 477 Birke. L, 90 Bischoping, K-, 181 Bjorkqvist, K., 83 Björn. L, 284 Black, L. E.. 247 Blackmun, H., 403 Blackwell, E., 39 Blake, C. E.. 370 Blakeslee, S.. 469 Blalock, J. A- BlancA. K.. Biankenship. n» 3\S. Blasko. V- Btaubergs a 26 Bleier. Blinde. e- ^ Btood- j6; gloorf. ' 4?. groor"' 2y, 1 gl0rr- $9 ■ es, 83. 88. Blume, E., 85, 509 Blumenthal, R., 378 Blumstein, P„ 230, 247, 249 Bohlander, E., 343 Bohlen, C, 428 Bok, S., 205, 210 Bond, J. T., 235.236 Boneparth. E., 404 Bookman, A., 387, 388 Booth, A., 82 Bordo, S„ 516 Bouchard, C. A„ 512 flOUrque,L.B.,359,360 Boitcher 345 Boxer, ß-, 399 Boxer, S.. 55 ßoyie,); 361 Boiett,F.W..2S4 Brgdůard. U. ft. *16 ßradwe«. M- 21 Brati, A., 5A ßrarf.PA-259 Bramiwein. 25 Srannigan, A., 367 8fantley.8-.423 Branllinger. E. A.. l*> „ .„ c M.. 400 Braun. p,av L.. "10 preglio. V. 1-. 3S1-3S4, 386 grennari. t. 96 I srewe'. U. 405 I, Brewer, fi. M.. 241 erewster. K. L. 221 Breyer. S. G..403 Brian. P.M. 349 Briggs. N., 307 Briggs. S.. 434. 440. 450 Brinton, M.. 146 Britton. O. M.. 340 Brod. H.. 50.168 Brody, i 141 Bronner, E-, 152 Bronstoln. P.. 99. 112 Brooke. J.. 143 Brookof, O, 256 rooks-Gunn, J., 71, 499. 513. 514 Brooten. B. J.. 453 Brophy, >■ E., 132 Broverman, I. K„ 498, 499 Brown. J. M.. 379 Brown, C. K„ 127 Brown, J„ 257 Brown, J. D., 198 Brown, L, 519, 521, 522, 524 Browne, A., 257, 296 Brownmiller, S., 371 Brozan, N., 453 Brumberg, J., 513 Bruni, E., 196, 254 Buckley, S., 59 Buerk, D., 148 Sülbeck, C. 54 Bulman, E., 265 Bumiller, E., 374 Bumpass, L. L, 247 Bunting, J., in, 406 Buresh, 8. S„ 186 Burgess, A.W.,256 Burgess, E., 213, 256 Burke, B. M.. 108-110 Bums. A., U3 Burns, A. L, 112 Bums. J. F., 109,110. 374 8urris. B. H., 281 Burroughs, N, H., 127 Burstow, B., 522 Busfield. J., 500 Bush, D. M., 145,146 ^•.383,386,401.403 :USt>Bask«"e.S. R.,330 Bussey, K„ 100 Butler, M„ 208 Butls. j. a.. 346 Byrne, j. m., 333 Byrne, L, 453 . 342, 344 Caldera, v. M Caldwell, m. a., Callahan. J. j., \ CaMn, j., 437 Cammermeyer, M„ 4l3 , 116 . 249 ,263 Campbell. A.. 332 Campbell, B. N„ 399 Campbell. K., 198 Cann. A.. 101 Cannon, L. W., 501 Cannon. R. 0.. 467 Caplan, J. B., 61 Caplan, P. J.. 61 Caraway, N., 42 Carelli, R., 224, 447 Carlet, D. J., 515 Carlo, T. A., 351, 352 Carlson. S. M., 273, 277. 278 Carmody. D. L. 422-425. 427. 430. 435-437, 442, 456 Carrigan, T. B., 52. 252 Carroll. C. M.. 161 Carroll. S., J.. 393. 395, 404 Carter, D. B., 101 Carter, J., 408 Carty, L, 158 Casey, M. B., 147 Cash, T. E., 513 Castelli, J.. 420 Cazenave. N. A., 257 Celis, W., 137 Clancy, C. M., 489 Clark, C. S., 224, 225 Clark. J., 392, 393 Clark, M. M., 161 Clark, R. R., 118 Clarke. A,, 87 Cleary, P. D., 477, 502 Clewell, B. C, 153 Clinton, VV. J., 56, 284, 383, 385, 386, 402, 403, 410, 417, 524 Coale, A. J., 109 Cobble. D, S., 300 Cohen, W., 412 Cochran, S. D., 475 Collins, P. K., 57, 235, 241, 279, 508 Coltrane, S., 236 Comer, j, p., 113 Comstock. g., 193, 206, 211 Comstock, g. d., 455 Condry, J. c, 194, 195.208 Conkey. M. W.. 27 Conley. F. K.. 484 Connell. R- W.. 51 Connelly, M., 193 Connors, L, 111. 115 Cook, A., 320 Cook. J.. 167 Cook, K. V., 114. 117 Cooke, M., 405 Coombs. L, C. 106 Corcoran, M.. 287, 304, 305 Cornwall, M., 422 Corsaro, W. A., 100, 102,120 Cott, N. E., 36, 41, 42, 46, 267, 269 Couric, E„ 281, 283, 240 Courtney, A. E., 199, 201, 203, 206 Covell, K„ 201, 203, 207, 439 Cowan, A., 135 Cowan, A. I., 227 Cowan, C. P., 233 Cowan, G., 101. 102 Cowan, P. A., 233 Cowan, R. S.. 232 Cowell, A., 439 Cowell, P. E., 75 Cox. F. D., 217, 233 Cox, M. J., 233 Cox, R. S., 135 Craft, C, 196 Cramer, R., 167-170 Crane, F, G., 202 Craven, 0., 357, 472 Crawford, K.. 148,149 Creighton, S. J.. 261 Crenshaw, K. W.. 34 Crick, N. R., 83 Crites, U 332 Cron, T., 260 Cronin, A., 224 ^ a Cropper, C. m-. 2«3 ^ Crossette, 8., Crowell. N. a.. 25 ^ Cruikshank, m- g Culpepper, t. 316.* Cummlngs. J" 346, 37 Curran, 0- J" Dale, Q., 184 Darton, K„ 87 Daly, K., 332,343 Daly, M., 373,451 Danner, M, J. E., 347 Danziger, G., 38, 42 Darling, C, 219 Darrow, W. (?.. 444, 445 Dalwyler, M. M., 235 Davidson, R. C, 525 Davidson,)., 72 Davies.B.. 103.119,122,123 Davies.J.,502 Davies^etzley.S.A.,281 Davis. E. A., 146 Davis, K.. 243,477 . ■ 1« 903 294,463 Davis, M.. ^ Davis. N. J- Davis, 7. L, «6 DeaW.S.M-159 neaux. K'20 DeFOur.DC"1" fX*"*' c 119. li peMo1'. B.. I95 S A., »2 0&*h 182. 233 rwtW1''*" slT U^a' ' 202 ff*** 258, 261 Of**- 6 J..59 0^a\ c, 2*2 medv1*' - 510 ^|,B.r'* 367. 377 vn**-6'. ur 70 , R. P.. 256. 257 Oobrzynski. J. H.. 164 Dodson. D. L. 391. 404 OoeJI. R., 72 Dole. R.. 383, 386 Dominick. J. R.. 198 Donrerstem, E., 367 Dorsher. M., 187 Douglass. F„ 194,195. 210 Dow. B. J-. 194. 195. 210 Dowd, M., 384, 401 Downs. A. C. 99 Downs. H., 197 Ooyal. L. 281.460. 461.470.477.487. 503. 504 Drakulic, S.. 59 Drentea. P.. 314 Drewniany, B.. 199-202 Oublin. T., 267 Ougan. K. B.. 154 Dugger, C. W„ 375.376 Dukakis. M.. 383 Dull, V. T.. 486 Ounkle. M. C, 493 Dunlap. D. W.. 137, 211. 218 Dunphy, J. S., 300 Durkheim, E., 418 Oworkin. A.. 370. 372 °Mich. B. W., 160 Eagly. A. H„ 83 Earhart, A., 135 Eaton, 8. C. 209 EOaugn. H, R., 439,440 EiXMnori. E., 375 Etdes, J.. i4i Eckholm, E., 439 E****,). L. 256 Edwards, H., 439 E^ards.s.s.M.,326 E«»n-T..378, 411 Ehfenreich. 8 im Aor ^.W,^26-4*'478- «9.482,490, f lm e,5$7'69l70'7l > 63 Eisenhart. M. A.. 155 Eisenstein, H., 59 Elasmar. M. G.. 193 Elliott S.. 211 Elks. L, 68 El-Or. T.. 430. 445 Elson. 0.. 312 Engels. E.. 45 Engineer, A. A., 442 England. P.. 319, 320 English, 0., 426. 478. 479. 482. 497, 504 English. K.. 331. 332 Enloe. C. H., 409, 414 Entwisle, D. R.. 147 Epstein. C. F.. 388. 390 Epstein. G. A.. 254 Erikson. E. H., 96, 107 Erikson. V. L. 441, 450. 451, 454 Erwin. R. J., 112 Escoffier, J., 169 Estioko-Griffin, A., 216 Estrich, $., 164 Ettore, E.. 506-509. 511. 512. 514 Evans, S. M., 47. 269. 271 Faderman. L, 47, 252 Fagot, B. I., 99, 102, 111. 120.121 Faine. J. R., 343 Faludi, S.. 55 Farrakhan, L., 51 Farrell. S. A., 441 Farrell, W.. 51 Fausto-Sterling, A., 63, 72, 75. 81, 89 Fee. E., 484, 486 Feinman, C, 345 Feinstein, D.. 399 Feiring. c., 120 Fejes, F. J., 193, 195, 20O Feldberg, R. l_, 307 Feldstein, K., 293, 294 Fennema. E., 148,149 Ferguson, M., 300 Ferguson, T., 187 Fernea, E. W., 444 Ferree, M. M., 32, 59 Findlen, B.. 59 JMENNÝ BEJSTfi'K fine. S.. 285 fjneman, M. A.. 292 Finkelhor. D.. 262. 263. 362 Fiore. M.. 145 Rrst. A.. 184 Fisher-Thompson. D.. 116 Rsch. M.. 499 Fitzgerald. I. E.. 499 Frvush. R.. 94. 100. 101. 103.106.112. 121.134. 145 Flanders. l. 210 Flexner. E.. 127 Flynn, C. P., 258 Foerstel. H. N.. 400 Foerstel. K.. 400 Fogel. C. I.. 511 Foley, D.. 467. 480. 483. 484, 487. 502 Fordham, S., 142, 146 Foreit. K. G.. 185 Foster, J. D., 178, 512 Fox, R., 26 Fox. S., 468, 470 Fox, T. G.. 369 Frable, D. E. S 106. Frank, E.. 484, 489 Frank, F. W.. 177, 178 Franklin, D. W.. 282 Franks, P., 489 Freedman. R., 512-514, 516 Freeman, J., 45. 47 Freeza. H., 508 French. H. W.. 375 ^ Freud, S.. 48. 94-96.1°7-Freudenheim. M.. 525 Friedan. B.. 44, 45 Friedman, !■■396 Friedman. R- c- 88 & 95.96 Frieze, I. H., 71. 72' Fulani, L.. 50° Fullilove, M-. 51 Funk. N., 59 Furstenb«nS-f P'2 Gabriel. M.. 41 Gadon. E. M.. 422 Gailey, C. IV.. 73. 74 Gallagher. M„ 210 Gallup. G.. 420 Gammon. C. 169 Gargan. E. A, 109 Garrison, C. G.. 168 113, G3SSU..177 Gazzaniga. M„ 76 GeiS,F.L.207 Gefles,R-J..256 Gendler. M.. 453 GeramS.,446.455 Gerber.J-.353.355 Gef0oef.G..l73.193-^-2" Gerhard. M. 19«-^ Gero.J-M-27 Gerson-M-235 German, T.£. 5*5 albert- ti *~ <***G £Tl41. 142.146.171. 221. if ■ , 39.47 ew-F .. 42S-426 &*£.B 336- 403 u 1 SB ; ^e'lTa*7- 27°-2J1-275'278' ?Ts». 270 H..A76 Gauerac. I* ^ nadln. I* f" ring. L.. 54. 261 old, M„ 512 oldberg. C, 251, 283, 383, 384. 396, 404 Golden, S.. 295-297 Goldenberg. E. N„ 367. 393 Goldhaber, M. K„ 470 Golding, J. M., 503 Goldman, N., 434, 440. 463 Goldner. M.. 55, 56 oldsmith. B„ 36, 41 oldstein, A. J., 504, 505 Goldstein, L. F., 27 Gole, N„ 445 Goleman, D., 112, 355 Golombok. S., 100.101.103.106.113.121, 123,134,145, 255 Golub, S., 87-89 Gonzalez. A., 102 Good, T. l„ 132 Goodenough. R. G., 121 Goodstein, L, 166,193. 433 Goodwin, j., 444 Gordon, D. F., 524 ordon, L.. 222 Gordon. M., 2S1 Gordon, M. r., 410, 411 Gordon. M. t., 354, 358. 362 Gorman, C, 79, 88 Gornic*, M. E„ 477 Gorski.R. A., 77, 79 Gortmaker, S. L, 512, 513 Gosselin, P. g„ 285 Goulo, S. j., 3i, 73 ■ E„ 375, 376 • p- A-, 129,130 ant. J„ 420 Gfay. W., 41, 449 G,«eley,A.M..428,440 G'een, j., 144 Green. k„ 2iq G'een, v., 510 Greene, w 25 Gf«enfeld, l. a., 323'354'358' 361. 363 Greenhouse. 1_, 333 Grouse, s'. 304, 3U Greer ■ 482 Greif, G. L, 236. 238 Griffin. S., 262. 452 Grigsby, J. S.. 203 Gross, J., 242. 243. 360. 386, 396, 398 Gross, L, 183. 193, 195 Grotpeter. J. K., 83 Gruber, J. E.. 284, 285 Guinier, L. 154, 417 Gutis. P. S„ 218 Haarr, R.. 337 Haas, L, 301 Haddar, Y. Y.. 442-445 Hafner, R. J., 505 Hagan. J., 280, 297. 298. 300, 304 Hagan. K. L, 52 Haignere, L, 306 Hale-Benson, J. E., 102, 113 Halemba, G. J., 340 Hall, L, 246 Hall, R. M., 153,154, 157, 158 Hamer, D. H.. 78 Hamilton, M. C, 177 Haney, D. Q„ 467, 512 Hannum, L. E., 178 Hansen, F. J., 499 Hanson, S. M. H., 238 Hansot, E., 129 Harbeck, K. M., 143, 144 Hardenbergh, M., 185, 187 Hardie, E. A„ 85, 87 Harding, s. G., 28 Harrington, A., 75 Harrington, M., 30 Harris, b., 504 Harris, J., 351 Harris, M. b., 83, 515 Harrison, j. b., 522 Hart, M. M., 493 Hartjen, c. A„ 341 Hartmann, H. I., 268, 269, 272, 277, 278-280. 299, 300, 312, 313 Hass, N., 195, 30i Hatch, M., 469 Hawkesworth, M.. 162 Hayden. s., 1S2 Haynes.- S. G.. 466 Heidensohn, F.. 337 HeigW. D., 241 Hekma. G„ 169 Hekmat, A.. 442-445 Helgeson, V. S.. 463-466. 478, 501, 503 Hellinger, D., 126 Henig, R. M.. 467, 483 Henley, N.. 181 Henry, P. E., 513 Henshaw, S, K.. 225, 285 Henson. K. D., 285 Herbert, 6., 312 Herdt, G. H.. 72 Herek, G. M., 77, 355, 477 Herman, C. P., 514 Herman, J. L, 256, 360, 363 Hess, B. B., 32 Hess, R. D., 148 Hesse-Biber, S., 514 Heywood, C, 196 Hicks, J. P., 417 Higgenbotham, E. B., 455 H'ggins, p. j., 443 Hilkert. M. C., 439 Hill, A., 284, 403 Hill, M. A., 41 Hifids, M. D., 511 Hir>e. D. C, 41, 42. 268 Hir>es. M.. 69, 70, 92 Hirsch. E. D„ 167 Hirsch, M., 49, 50 Hirschfieid, 501 Hite. S., 249 Hochschild, A. R., 232, 233 Hodson, D., 260, 261 Hoffman. C. d., 101, 102 Hoffman, j., 226. 227 Hoff man, j. p., 422 Hoff-Wilson, J., 325 Holden, C, 460 Holden. K. C, 238-240, 243, 244, 294 Hole, J., 38, 39 Holland, O. C, 155 Holloman, j. i. s.. 473 Holmes, s, A.. 197. 351 Homel, R., 113 Hood. E. F., 57 nooks, b.. 57 Hopkins, P., 441. 451 Horner, M. S.. 142 Horney, K., 96,107 Horowitz, R.. 190 Horwitz, A. V.. 265 House, J. S,, 465 Hout, M., 440 Howe, F., 124-128 Houwe, K., 168 Hoyenga, K. B„ 63, 67, 69, 71, 72. 92 Hoyenga, K. T, 63, 67, 69, 71. 72, 92 Hsiung, P., 312 Hu, S„ 78 Hu, Y„ 463 Hubbard, R., 78 Hugon, D., 68 Huie, V. A.. 352 Hunt, M. E.. 441 Hunter, S. M., 56, 339 Hurling, T„ 344 Hurtado, A.. 56, 57 Hurtig, A. L. 70 Husni, S.. 211 Huston, A. C, 207 Hyde, J. S„ 83 Hyman, P.. 429 Chafetz, J. S.. 30, 46 Chamber/afn. £. M., 162 Chambless, D. L„ 504, 505 Chapman, J. R., 370-372, 374 Chatters, l_. M., 215, 241 Chavkin, w., 469, 470, 511 Cherian. V. L., 148 Cherlin, A., 265 Chesler, E., 54 Chesney-Lind, M., 327, 328, 331-333, 343-347, 350-352, 377. 510, 511 Chesterman, C-, 149 Childers, M., 50 Cn'ra. s.. 234, 301 Chodorow, N., 97. 98. 106. 107, 123 Cfiopp, r. s.p 453 jmenný rejstřík JMENNÝ REJSTŘÍK .„J. C.,84.88 St, C. P., 425-427, 450 ««ert, 1,8., 316, 317. 319, 320 Cnnstensen. C. L„ 495 Christian, H„ 52 Christian-Green, D., 417 Immarigcon, R„ 347, 352 Imperato McGinley, J., 71, 72 ciardl. J. A„ 331, 327, 330, 331, 342, 509, eii tones, C. A„ 330 Isaaks, L, 102 isaslDias, A. M„ 454 Island, D., 259 Israel, A. C, 100 JacKlin. C. N., 100 Jackson.)., 449 'acob, H.. 240, 276 *>8, J. A„ 272, 273, 275, 279, 280, 309 314, 323 «Ohsen, J. p„ 294, 305 quel. C. H., 440 James, C, 374 Janofsky, M., 411 Japp. p. M„ 195 Jarratt, e. h., 492. 498 Jayakody, r„ 215,241 Jayawardena, k., 53 Jeffrey, p., 109 Johl, D„ 402 Jensen, G„ 340, 3^ Jensen. R., 377 S»MI. D., 72 Jewell. K, 8., 241 John, 0., 231 Johnson 412 Johnson. D„ 265 3^ Johnson, K., 201 Johnson, s,, 485 Joh"»odlm,c.,S3, 54 Johnston, o„ 330 Jones. J. H., 525 Jones, M. G., 145 Jones, T., 173 Jordon, E., 135 Joseph, G.. 98 Judd, D. R., 126 Jürgens, J. J., S6 Jurik. N. C, 335, 337-341, 377, 378 Kahn, A.)., 240 Kahn, K. F.. 393 Kahn. S. S„ 483 Kalinowskl, J.. 148 Kalleberg, A. L, 298 Kalvín.).. 437 Kamerman, S. FJ., 240 Kammeyer. K. C. W., 246 Kane, E. W„ 231 Kannapell. A.. 494 Kanter, R. M„ 32, 281 Kassebaum. N., 400 Katel. P., 356 Katz. R. C. 163, 172 Kaufman. D. R., 430. 432, 445. 455 Kaufman, F. R.. 69, 70, 92 Kay, F. M., 280, 297, 298, 300. 304 Kay, H. H., 316 Kaye, E., 517 Keller, E. F., 49, 50 Kelly. 248. 249 Kelly, E. S., 491 Kelly, G. F., 92. 246 Kelly, K., 258 Kelly, R. M„ 404 Kemper, T, D„ 82 Kennedy, J. F., 44 Kennedy, P. F., 207 Kennelly, B., 400 Kerber, L. K., 335 Kerr, K. L., 367 Kerrigan, N., 368 Kessleman, A„ 271. 300 Kessler, S. J., 73 Kessler-Harris, A., 268, 269 Kldd, A. H., 259 Kllborn, P. T„ 292, 309, 315, 412 JMENNÝ HEJSTAIK Kim, J. C. 399 Kimball. R.. 167 Kinunel, M., 51, 168. 169 King, D. R-. 34, 56. 57 King M. L.. 146 King, M. L. jr.. 449 Kinzer. S., 443. 445 Kirsch. N., 502 Kirschstein, R. L.. 488. 489 Kite, M. E., 20 Klag, M. J., 467 Klass, P., 484 Klatch, R.. 447. 448 Klein. A. M.. 496 Klein. E., 35, 37 Klein. M., 96, 107 Kleis, B. N.. 143 Klonoff. E. A., 501-503 Knight. P., 54 Knight-Bohnhoff, K., 83 Kocienievski, D., 361, 363 Koehler, M. S., 148 Koeske, R., 85, 87 Kohlberg, u., 100, 107 Kolata, G., 226, 227 Kölker. A., 108-110 Kolodny, A., 158. 160 Konfucius 27 Kong, D., 224 Kosberg, J. I.. 262. 263 Koser, N. W., 166 Koss, M., 164. 361, 365 Kowalski, S., 251 Kozol, J., 295, 296 Kraft, D., 433 Kramarae. C, 30, 58 Kramer, H., 427 Kramer, R„ 44, 45, 355 Kramer, R. C, 257. 519 Kranlchfeld, M. I— 235 Kreiger, N.. 467 Krieger, S., 249 ^ 262 Krištof, N. D.. 54,1«8" Krulak, C. C. 411 Kuebll. J., 112 Kuhn, T. S., 28 K"«. D.. 238. 258 Kushner, H. I., 472 97.107 Lackey, p. u„ 113 LaCroijc. A. z., 466 Ladner. J.. 241 Lake, C. C, 381-384. 386 Lakeoff, R.. 181.182 Lamar, J. v.. 410 Lamb, T. A., 82 Lambating, J„ 147 Lambeck. L C, 133 Lambert, B.. 144 Landis, J-, 328, 332. 349. 351, 352 Landrine, H„ 501-5X13 Landry, P. H..jr., 346 Laney, L C, 127 Lanford. A. G.. 126,127 Langohs. J. H.. 99 Lanis, K„ 201, 207 Lansing, M., 383 Lantz. P. M.. 458 LaPojnte. J-, 494 Larson. J. H-, 233 Laumann. £. 0.. 248 Lawlor.}., 235. 236 Lawnham. P.. 372 Lawrence. R.. 340 Lawrence. W., 492 Lawson, C. 116 Lazier-Smith. L.. 199 Leach. W., 127 Ledere. E.. 466 Leder, G. C. 148,149 Lee. £. R-. 473 Lee, H.. 440 Lees. S.. 345 Lehman. B. A.. 402 Lehrman, K.. 167 Lein, L.. 291. 323 Leinbach, M. D., 102, 103, 121 Leinen, S.. 378 Lemle, R., 506 JMENNÝ Tftl« Lenker. L. T„ 159 Lenne/. E.. 106 Lenskyj. H., 492. 496 Lentz. B. E.. 340 Lepowsky. M., 364 Lemer, G.. 36,41 Lester. P. M., 210 Letellier, P., 259 Leung, J. J., 148 LeVay.S., 77, 78 Levin, L. M., 265, 294, 305 Levine, E.. 38, 39 Levine, J, 236, 246 Levy, K. B., 84 Lewin, X., 163,165, 220, 255. 294, 301, 303. 437 Lewis, E. L, 525 Lewis. C. 113 Lewis. G. B„ 278, 279. 298 Lewis, L. A.. 198 Lewis, M., 120.154 Lewis, N, A., 205 Liebert, R.. 207 Llebman. M„ 356 Lightfoot-Klein, H., 375 Urn, S.T.,272. 273 Limbert, C. A., 159 Lincoln, C. E., 449 Lindeqvist, K., 169 Lindgren.j.R.,228,229,237,239 240 316-319, 324 Upsedge, M., 500 -psyte, R., 365 ston, B., 445 -ittle, C. B.,498 Littlewood, R„ goo .K.M., 246 ,53 ■ E- 121 J., 143 Lockhart, L. L., 257 Lockwooa. b. A., 325 Loftand, L, h., 3i ^ndon. K. A„ 247 London, p, 455 Longno, h„ 72 Lorber. J.. 48. 49, 59, 97, 98, 122 Loredo, C. 161. 163, 172 Loring. M.. 500, 502 Lott. B.. 503 Love. A. A., 287 Lovejoy. 0., 26 Lovenduski, J., 46, 391 Luckenbill. D. E.. 378 Luebke, B. E., 167. 168. 171 Luker, K.. 221. 222. Lunneborg, P. W., 313 Lurie, N., 489 Luther, M.. 437 Lutz. J. S., 167 Lynn, N. B., 387. 388 Lynn, R., 399 Maccoby, E., 120 MacCorquodale, P., 340, 341 MacDonald, C. L, 271 MacDonald, E., 405 MacDonald, K., 112 MacFarquhar, N., 375, 376 MacKinnon, C, 366 MacLeod. L, 258 Madriz, E. I., 357, 358. 363 Maghan, J.. 340 Maher, F. A., 159 Mamiya. L. H.. 449 Mandel, R. B., 391, 404 Manegold, C. S., 56 Mann, C. R., 334, 342, 344 Manning, A,, 489 Mannix, M., 149 Mansnerus, L., 344 Maquieira, V., 345 Mares, M„ 208 Margolis. D. R., 46, 53 Marieskind, H. L., 490, 491 Marini, M. M„ 146 Markens, S., 84, 87,90, 91 Markham, W. T., lis Marolla, j„ 363, 364, 367 Marshall, E., 78 Martin, D., 417 Martin, J. R., i67 JMENNÝ REJSTňlK Martin, M. c. 207 Martin, M. K.. 73 Martin. P. Y„ 59, 155 Martin. S. E.. 99. 121. 335, 338-341, 377. Marty. M. E.. 441. 446-448 Martyna, W., 178 Marzolf. fvl. T.. 187 Maslach, c, 102 Masse, M. A., 199, 200 Mates, R., 262. 263 Matthaei. J. A., 268 Matthews, D., 70 Matthews, W., 486 Matthews. W. S., 71 Mauer. M., 344 Maudlin, T., 242 Mauro, T., 403 Mayall. A.. 366 Mays, V. M.. 475 Mazur, A., 82 McAdoo, H. P., 241 McAdoo, J. L, 102 McCaulay. M., 514 McClary, S., 198 McClellan, D. S.. 349 McClelland, K.. 305 McClosky, L. A.. 101 McConnell-Ginet, S., 181,182 McCormack, A.. 164 McCormick, T. M., 159 Mccracken. E.. 187, 199. 211 McCrate, E„ 292 McDonald, M.. 423, 435, 440.451,453.454 McFadden, R. D.. 204 McGrath, E., 501 McGregor, R., 372 Mcllwee, J. S., 305 Mcintosh, P., 166 McKee, K. B„ 202 McKinley. J. C, 405 McLaren, A.. 63 McLarin, K.. 156 McLeish-Blackwell, L- 340 McLeod, L.i 258 McMInn, L. C, 178, 179 McMInn, M. R>> 173, 179 JMEIMNV BEJSTftIK McNamara. j. A. K„ 439, 440 McNamara, R. P., 373, 436 McNaron, T. A. H., 171 378 McNeil. D. G.. 356 McPhillips, K., 441, 451 McQuiston, J. I, 423 McRobbie, A., 187. 188 Meier, B, 284. 481 Meigs, A., 74 Mernissi, E., 444 Mendelson, A,, 185 Meredith, N., 249 Meredith, R., 323 Messias. D. K. H.. 460. 466, 470 Messner, M.. 50-52, 140.168,169, 492, 494. 495.496, 524 Metzger, G., 193.194, 200 Meyer. J., 181 Meyer, M„ 148 Meyer-Bahlburg. H. E. L, 69, 70 Mies, M., 451. 452 Miethe, T. D., 343 Mifflin. L. 204, 205 Michael, R. T.. 248 Mikulski. B., 400 Miles. T., 146 Milkman, R.. 270. 271 Mill. J- S.. 17 Mlllbrath, L.W.,387.416 Miller, A. S.. 420. 422 Miller, C. 177. 210 Miller. C. L. 116 Miller. J.. 137. 453 Miller. J. E., 68 Miller. J. 6., 334 Miller, M-. 338. 447 Miller. N.. 83, 445 Miller, S. L.. 346. 356,357,377 Miller, S. M.,502 Milter, T.. 397 Millar-Bernal. L„ 55 Mlllman. M., 32 Mlnge.P-J-.505 Minton, H. I- 169 Mintz. L- 514 Mitchell. A- 323 81 b tchell. F., 161 Mitchell. I- 97. 107 Mitchell-Kernan, C, 246 Miura. I. T„ 148 Mohanty, C. T., 54 Möhr, J., 222 Moir, A., 72 Mollenkott, V, R.,454 Money.J., 65, 67. 71.80 Montgomery. R. J. v.. 235 Moore, A. M., 158,257 Moore, B. L, 416 Moore, C. A.. 343 Moore, M.. 158 Morash. M.. 337 Morello, C, 356 Morello, K. B., 340 Morgan. D. H., 265 Morgan, M., 88, 207 Morgen, S„ 287 Morrissey, E. R., 506. 507 Mortimer, J. T., 141 Morton. D, C, 350 Mosher, D. L, 506 Mott, L, 38 Moyer, I. L., 349 Moyo, M„ 53, 54 Mueller, C, 383,385 Mueller, M„ 59 Munt, S. R„ 169 Murdock, 216 Murphy, B. 0„ 187,188 Murray, S„ 37 Murray, s. 0., 252, 253, 265 M**». S„ 338, 444, 445, 448 Myers, D. J., 154 Myers, M. A., 343 Myers, S. L, 412 Nagel. S,. 343 Nanda, S., 74 Narlvidad, L, 392 Navarro, M., 22s Nwhas.E.,^ N*gr,bors. H. w.Tis ' 487 - 502- 524 Nelson. M. B.. 492. 496 Nemy. E„ 244 Neuberger, J., 430, 431, 433 Nevels, L.. 159 Ng, S. H„ 177 Nice, D.. 278, 279, 298 Nicoloff, L. K., 507 Niebuhr, G.. 438 Nieves Squires, S., 158 Nictioli. A. M.. 265 Nichols, P. C, 181 Nilsen, A. P., 175, 176 Niven. D„ 393, 416 Norris. J., 367 Norton. E, H., 417 Norton, M. B., 416 Nossiter, A., 162 Novello, A., 401 Oakley, A., 86 O'Connor. S. D„ 336, 402, 403 Odean, K„ 118,123, 137 Often, K., 46 Ogden, A. S., 232 O'Leary, K, D.t 258 O'Neili, W. L, 38, 43. 47 Onlshi, N., 162, 430, 433 Orcutt, J. D., 340 Orenstein. P., 141,145, 146 Osmond, M. W., 476 Ottinger, 156, 157 Packwood, R„ 284 Padevic, I. A., 155, 299, 340 Page, D. C, 63 Pagelow, M, D„ 258 Pagels, E., 426 paglia, C, 167 Paisley. w.r 208 Palmer, L, 407 Palmer, s„ 101 Papper, B., 196. 197 Paradise, l. v., 139 Parke, r. d., 11.2 Pa'tee. M. B., 84, 88 Parmar, P., 375 JMENNÝ REJSTŘÍK Parsons, T., 24, 213 Passnau, R. 0.. 86. 497 Patterson, C. J,, 254 Patterson. P., 201, 202 Paul, A.. 43 Paul. M., 469 Pear, R., 401 Pearlman, S. E., 47 Peck, S., 27 Peplau. L. A., 249 Peretri, P. 0., 116 Perlez, J., 371 Perot, R., 382 Perrett, D. I.. 517 Perry, D, G„ 100 Peterson, E„ 44 Petro, C. S., 146 Pfost, K. S„ 145 Philips, R. D., 499 Phillips, P., 183 Phillips, S. P., 284, 484 Piaget, J., 100, 101,107 Pierce, J. L. 98, 215 Pierce, M.. 495 Pike, D. L. 337 Pillard, R. C, 78 Pillemer, K., 262. 263 Pinel, J. P. J„ 92 Plaskow. J., 450 Pliner, P., 513 Poe-Yamagata, E., 346 Pogrebin, L. C. 236. 435, 453 Pogrebin, R.. 187,188.19°'192 Pohli, C. V., 446 PoJivy, J., 514 Pollard, D. S.. 158 Pollock-Byrne, Poole, K. T„ 385 Pope. K. S., 520, 521 Popkin, B. 512 Porter. K.. 324 A f 11^ Poussalnt, A- c-Powell. B„ 500- 502 Powers. A.. 56 a a 87 Powers. »•" , N. 430 J. M.. 349 Prentky. R. X.. 254 Press, A. L, 193-195 Pressman. S„ 323 Prestage. J. L.. 387 Preston, J. A., 279 Price, B. R., 339 Price-Bonham, S., 102.113 Provost, 216 Purcell, P.. 137 Putnam, B. A., 146 Pyke, K. D., 163 Quester, G. H.. 405, 408 Quinn. F. X., 253 Quinn, P., 238 Rafferty, J., 499 Ragins, B. R., 283, 284 Raibom. M. H., 493 Raines, H., 383 Ramos, I., 147 Rankin, D.. 247 Rankin. J., 399 Raskin. P. A., 100 Rayman, P.. 154, 164 Raymond, 1. G., 228 Rayner. 8., 375 Reagan. R.. 401, 402. 417 Real, T.. 502 Recer, P., 254 Reekie, U 499 Rehnquist, W., 403 field, G.M.. 108. 335 Reld, P. T.. 135 Reid. R- L.. 87 Reid, S. T., 362 Reilly. M. E., 161, 163. 167, 168, 171 Reinharz, S., 33 Reis, E., 455 Relss, I. L.. 364 Renretti. C. M., 53, 55, 249, 259, 375, 376, 418 Reskin. B., 273, 276-280, 298, 300, 306 307, 309, 314, 315. 318 Reskin. B. A., 268, 269, 272. 279, 280 299 300, 312, 313 ' Reskin, B. F.. 300, 305 Pratt, JMEN j9ta IK 6ai Rheingold. H, L. 114.117 Rhoads. S. £.. 320 Rhode. D. L. 59, 93.105 Rhodes, )., 195 Riding. A.. 371. 438 Ries. P-, 336 Riger, S., 300, 340. 354. 358, 362 Rimer. S., 302,474,476 Rimmerman. C. A.. 416 Riordan, T„ 402 Ripper, M., 88, 89 Risen, J„ 224, 265 Risch, N,, 78. 447 Rittner, B.. 171 Riuer, G.. 23 Rizzo, 0., 136 Roberts, S„ 279 Robertson, C, 161 Robertson. J., 499 Robertson. P.. 386 Robinson, J. G.. 305 Robinson, L. S., 168,169, 494 Robinson, R. A.. 221 Robinson, W. V., 285 Robson, R.. 248, 263, 254 Rock, M., 196 Rodriquez, N.. 332 Rogers. J. K., 285 Rogers, L, 72 Roiphe, K., 52, 361 Roland, H. A.. 198 Romero. M„ 268 Roof, j. L, 423 Roof. w. c, 423 Rooks. N. M„ 517, 518, 524 Roopnarine, J. i., 121 Ro°^P.A.,273, 279. 305 R°ot, M. P. p., 515 Roscoe, %, 73i 74| 92 Rosen. L \n„ 515 Rosenberg. h. G.. 470 Rosenberg, j„ 341 Rosentsum, K„ 199 2QQ ^'"■RA.,298,299 «osenhan, D. u 498 Rosenwasser, S. M.. 207 Rospenda. K. M.. 161, 163 Ross. C. £.. 477 Rosser. P.. 147 Rossi, A. S., 41. 88, 280 Rossi, P., 295 Rossi, P. E., 88 Rothblum, E. D.. 501 Rothman, B. K.. 228. 478-480 Rowbotham, S.. 46. 53 Rubenstein, R.r 469. 470 Rubin, G., 21 Rubin, J, Z., 108 Rubin, L., 219. 220 Rubin, R. T„ 72 Ruble. D. N., 87 Ruether, R. R., 451 Ruhlman, M., 164 Runfola, R., 496 Rush, S. E.. 135. 137 Rushton, J. P., 75 Russell, D. E. H.. 260, 362. 366-369 Russo, A., 265 Rustad, M., 482, 490, 491 Rutter, V., 265 Ruzek, S., 482, 490, 491 Ryan. I. T.. 495 Rynbrandt, L. J., 355. 518. 519 Sabo, D. E., 524 Sacks, K.,405 Sadker, D., 132,137-139,171 Sadker, M., 132, 137-139. 171 Sachs, A., 325, 405 Saletan. W.. 225 Saltzman, a., 164, 285, 314. 316 Sampson, D,, 405 Sampson, r. j„ 333 Samuels, S. U., 459 Sanday. P. r., 364j 365 Sanders, M., 196 Sandler, B. R., 153,154i 157> 158 Sandler. K.. 518 Sandmair, m., 507 Sanger, D. £., 273 Sanger, m., 39, 40 JMENNÝ REJSTftfK Sanchez, L.. 231 Sapiro,V..429, 433 Sarbin, T. R.. 68 Sargent, J. D.. 513 Sarri. R. c, 331 Saussy. C. 423 Sayers. J., 91 Sayers. S., 169 Scalia, A., 403, 417 Scandura, T. A., 283. 284 Sciolino, E., 383, 384, 410, 444, 445 Scott. D.. 395 Scott, D. B., 281 Scott, K., 146 Scully. D-, 363, 364, 367 Sears, J. T., 143 Seavy, A. A., 116 Seelye, K. Q., 383 Segal, L, 50, 52 Segura, D. A., 97, 215 Seidler. V. J., 51 Seles, M., 495 Senn, C. Y., 368 Sered, S. S., 455 Serbin, L. A., 120 Shah, S., 59, 524 Shakin, M., 108, 110 Shanley, M. L. 227, 228 Shapiro, H., 433 Shapiro, L.. 116 Shaw, D., 184 Shaywitz, B. A., 79 Shelden, r. G.. 345. 346, 350 Sheldon, A.. 120 01 Shelton.B. A.. 231-234. 300. 301 Shenon, P., 109, 412. 413 Sherman, B. U 198 Sherman. J., I4* Sherman, 1. A- 96 Sherry, A.. 261. 262 Shilts. R.. 413 Shiva, V.. 451, 452 Shrier, 260 Shulman, Schau. C, Scher, m- A. K-146 499 47 52O ,522 jm ENNÝ Schmalz, J., 254, 386 Schmitt, E„ 295, 410, 416 Schneider, F., 112 Schneider, M. S.. 285, 484 Schroeder, P., 401. 416 Schrof, i. M., 56 Schrott, H. G., 483 Schuppel, R.. 483 Schur, E. M., 334 Schussler Fiorenza, E., 436, 439 Schuster, M. A., 219 Schwager, S., 126, 127 Schwartz. L A., 116 Schwartz. M. D., 257. 361, 364, 365, 377 Schwartz. P.. 230. 247, 249, 265 Schweder, R. A.. 477, 783 Sidel, R.. 268,176, 277 Sidney, S., 467 Sigel, R. S., 56 Sigmundson, K. H., 80 Signorelli. N., 193-195, 198. 200 Sikula. 156,157 Silveira.177 Silverstein, B. L, 514 Simon, R„ 327 Simon, R. I., 154 Simon. R. J., 38. 42, 326, 328. 332, 349. 351, 352. 380 Simons, M.. 304 Simpson. 0. J.. 56 Sinclair, A. H., 63 Sirianni, C„ 271 Sirkin, M., 506 Siweya. J.. 148 Skeen. P.. 102. 113. 260. 261 Skitka, L. X, 102 Slocum, S., 26 Small. M. A., 363 Smallwood, J., 494 Smart, C, 328 Smith, C, 257, 261 Smith, D. E., 241, 271 Smith, £., 131 Smith, P. M., 174, 175 Smith, V., 282 Smith, W. K., 56 623 . P. J , 238-240, 242. 243 . M.. 181 Smytne. T. C. 202 Snarey.}.. 233. 234, 236 Snell. T. L. 350 Soell. W .£.. jr.. 507 Snow. J. T., 515 Snow. M.. 137. 358 Snow. M. E.. 112 Snyder-Joy. Z. K., 351. 352. Sokoloff. N. J., 273. 278. 279 Sommer. 8.. 85. 88 Sommers, C. H.. 167 Sommers. I. B„ 331 Song. Y. i.. 242 Sonne, J. L, 520 Sontag. D., 371, 372 Sorenson, E„ 297 Souter, O. H.. 403 South, S. J., 246 ier, B.. 78 . R-. 68.92 Spender, 0.. 30, 32, 58 Spermer, K. L. 299 Sperry, R„ 76 Spielberger, C, 465 Spindler, 519 Spohn. C, 378 Sprengler,}., 427 Sprenkle, 0. h.. 247 Stacey.j.,27, 30,215, 235 ^.E. A.. 161, 357. 362. 363 wanley, L„ 59 Stansell, C., 267 S&Wofl.E. C, 38,41 I^R-173. 470, 472. 473 508 'awk.426.427 Starr-P,480 ^am.A..l59,160 Steenland, s., 2&1 Stefran, v. j., 83 Sleí^M.,503 328'343'344. 378. »... 59 Steinbacher. R.. 106 Steinberg. J., 165 Steinberg. R. J.. 306. 309. 320 Steinern. G.. 366 Steinfels. P.. 423. 427. 438-440 Steinmetz. S. K., 255. 263 Sterk. H. M.. 61 Stevens. P. E.. 403. 485 Stewart. L, 137 Stewart. M. W., 40 Stiehm. J. h., 407, 408 Stiglitz, E. A., 507 Stillion. J. M.. 460. 472 Stoddart. T.. 101 Stolberg. S. G.. 225. 227 Stombler, M.. 155 Stone, A. J., 336 Stone, L. 374 Stone, M., 422 Stoneman, Z.. 114 Strate, L., 199 Straus. M. A., 255, 257, 258. 261 Strauss-Noll. M., 175 Striegel-Moore, R. H., 515 Strober, M. H.. 126. 127. 279 Stroper, E., 404 Stunkard, A. J.. 512 Sudetic, C. 204 Sullivan. A. M., 171 Sullivan, L, 449 Summerfield, G., 323 Sutlive, V. H„ 364 Swarns. R. |_, 302 Sweeney, J. L.. 282 Sweet, J. E., 247 Swift, K., 177 Sydney, T. M.. 116 Syme, S. L, 477 Synder, G., 199 Taeuber. C. M., 215. 270. 286 Talarico, S. M.. 343 Tallichet, S. E., 280, 284. 300. 307, 309. 314 Tannen, o., 180 Tanner. N., 26 JMENNÝ REJSTftfK Taonmino. T., 210 Tasker. E.. 255 Taub. D. E.. 492 Taub. N.. 228. 229. 237. 239. 240. 316-319. 324. 493 Tavris. c. 61. 92. 499. 504 Taylor, J. M.. 171 Taylor, V.. 44. 51, 86 Teilmann. K. S.. 346 Teltsch. K.. 238 Terry. R. M.. 328 Tetrault. M. K. T., 159 Tetreault. P. A.. 363 Thatcher, M.. 403 Theberge, N., 493, 494 Thoits, P. A., 503 Thomas. C. 56, 403 Thomas, D., 51 Thomas. J. L. 224 Thompson, B. W., 515 Thompson. C, 97, 107, 284 Thompson, E. H., 421 Thompson, J. K., 515 Thompson. J. R.. 154. 159 Thompson. K., 41, 42. 251 Thompson, L., 230. 233 Thompson, S., 220 Thome, B..21. 27. 121.138.212.213 Thorson, E., 185 Thun, M. J., 464. 468 Thys-Jacobs, S.. S5 Tiemann, K. A., 485 Tiger, L., 26 Tobias, S.. 145 Toner, R„ 391 Trelchler, P. A.. 177.178 Troyer, P. K., 178 Trudeau, P., I71 Truth, S.. 40 Tucker, M. B-, 246 Tucker. N-S..^ Tuchman. G.. Turetsky. B- A-Turiel, E- 503 Turner. H- A Turner, C-s- NN* 3£JST filK Turner, L. H.. 61 Tyack, D„ 127,129 Tyson, M., 56 Umansky, E. M., 430.434 Uribe. V.. 143.144 Ussher. J., 517 vaidisera. V., 270.286 van der Meer. T.. 169 Van Goozen, S.. 82 Van Voorhies, P.. 340 Vanderstaay. S.. 295. 296 Verhovek. S. H., 344 Vivian,)., 204. 205 vooejda. B.. 221. 224 Voelker. R.. 143 Voorhies. B-. 73 Voss. L S„ 138 Wadden- T. A.. 513 Warte. T. L. 249 478. 506. 507 Walker. A.. 375 Walker. A J„ 230. 233 Wall. S.M-. 139 Wallace. R- A- 439. 440 Wallis. C 52 Walsh. J-. 72 WalsfrChilders- K.. 201 Walters. B-. 196 Waüer.S.,233,234 Ward, S.A.. 495 Ware, N. C 178 Warren, M. A.. 109 Washburn. L- U, 63 Watt. S.. 167 Wayne, L.. 394 weaver, M. J.. 367.439.440 Webber, J.. 430. 431 Webster, j.. 271. 311. 323 Weeks. s. l, 353, 354 Wechsler, h., 525 Weldman, J. L-, 453 BE Weincr, L, 160 Weise/, B„ 340 Weisner, T. S- 106, "3. 134 weissbrod. C, 145 Welssman, M. M,, 502 Welur, R.. 477, 524 Weit/man, L. 136 Wellzman. L J., 117,119. 239, 343 Wcilzman. N„ 112 Welch, S, D„ 440 Wellington, A. J.. 305 Wenger, N. K., 467 Wennards, C, 158 Werthheimer, 8. M., 267 Wertz, 0. C, 479, 480 Wertz, R. W„ 479, 480 Westley, L. A., 284 Weston. K„ 217 Wheatley, J., 145 Whipp. B.J„ 495 Whipple. T. W., 199, 201, 203, 207 Whltaker. A., 517 White. Byron R„ 403 White, D„ 392 White. J. C„ 486 White, P. G„ 492, 494-496 Whitehead, H„ 73 Wldom, C, S., 85 Wlkan, U.. 74 Wllbanks, W„ 333 Wllkerson, I., 172, 409 WW*, i. R.. 231 Willard, F., 40 WHIentz, J. A„ 407 wii«ams, B„ 438 Williams. C.l. 281-283,315, 323 518 W«llamB,c.W.,22i Williams, ].A.,lr„u8 Wllllah>s,j.E.i3S9 Williams, l. A., 469 willig,, p. e.,178 *i'iiw5«(w.u,Ta,92 Williamson, n. E„ i06 ■Wilson. E„ 177 Wil»on. j. H„ 30k Wilson, w., 43 flea Wilson, W. J., 246 Wilson-Mitchell. J. E., 106 Wise, E., 499 Wise, M.. 494 Witliorn, A., 490, 491 Witkin. H A., 68 Witt, L., 392. 393. 396 Wold, A.. 158 Wolf, M., 517 Wolfe. A., 250 Wolfe, D., 229, 230 Wollstonecraft, M,. 37, 45 Wolowitz, H. M,, 504 Woodhull, V. C, 40 Woods, N. E., 86, 511 Woog, D.. 144,171 Wooley, 0. W., 512, 514 Wooley, E. C, 512, 514 Woollacot, A.. 405 Woollett, A. D., 108 Worden, A. P., 335, 339 Wright. J. C, 206 Wright, R„ 276, 277, 279, 280 Wrablewski, R,, 207 Yamanaka, K., 305 Yea, S. J.T42 Yen. S. S. c, 87 Yllo, K., 362 Yoon, J., 171 Young, G„ 59 Zappone, K„ 454 Zate, M., 279 Zavella, P., 268, 278 Zeigler, L H.,385 Zerbe, K. J., S15 Zlcklln. G., 77 Zlhlrnan, A., 26 Zlmmar, L. E„ 282, 340 Zimmerman, B., 171 Zlatoústý, j., 437 Zoba, W. M., 440 Zoch, l. m,, 184 Zupan.L L.,339, 340. 378 Zuravln, S. J., 260 JMENNÝ REJSTfilK VĚCNÝ REJSTŘÍK abolícionismus, feministické hnutí a, 37-38 adoptování détí páry osob stejného pohlaví, 254 advokátky, 340-341 Afroameričané, viz též Rasa a etnická příslušnost; Zeny jiné barvy pleti než bílé Afroameričané ve sportu, 496 Afroameričané ve veřejných funkcích, 396-397, 399-400 AIDS mezi Afroameričany. 474 církve, 448-450 genderově podmíněné představy v literatuře pro děti, 118-119 hnutí za volební právo žen, 42 chudoba, 289-291, 295 % interakce mezi rodiči a dětmi. 113 Obezita, 512-514 otroctví, 37-38 platová diference mezi muži a ženami, 287 pracovní zařazení žen, 278-279 rodiny vedené ženou, 240-241 sňatky, 246 srdeční onemocněnf. 467 vzdělání, 127. 134-135 agorafobie, 505 agrese, viz též Násilí; specifické formy nás.i, testosteron a a. 82-83 AGS [androgenitální syndrom). 69-70. AIDS (Syndrom získaného selhaní hnunttj [A\luW tmmuneDeticiency Syndrome) 473_477 přenášení, 473-476 fc(1 vztazfch, týrání partnera v hom° 258-259 akademické úspéchyd-vek StíaChi *;!;,,<>.. 132-135. 140 odrazování od a-*-alkohol. 505-509 j:^^,Bns9'71-72 Americká národní společnost pro volební prévožen {National American Woman Suffrage Association, NAWSA) 41 Americká společnost pro volební právo zen (American Women Suffrage Association, AWSA). 41 Američané asijského původu, Viz též Rasa a etnická příslušnost; Ženy jiné barvy pleti než bílé; ve veřejných ú/adech, 399-400 chudoba, 289 pracovní zařazení, 268. 277-278 Američané hispánského původu (Hispanic Americans, latinas). vij též Rasa a etnická příslušnost; Žerty jiné ůarvy pieti než bííé AIDS. 474 genderový rozdíl v platech, 287-288 chudoba, 289. 295 ve veřejných úřadech, 397. 400 zaměstnanost, 278 anální stádium. 94 androcentrismus, 103 androgenitální syndrom (AGS), 69-70, 72 androgen(y). pohlavní diferenciace, 63 Syndrom androgenové necitlivostí, 70-71 anorewe, 515-516 armáda, 404^15 homosexuálové v armádé, 412-414 role žen, 405-412, 414-415 různorodost, 409 sexuální obtěžování len, 411-412 snížení počtu, 408 zvýšený počet žen, 410 atikoncepce, 222-224 atletika, ťí.?Sport AWSA (Americká společnost pro volební právo žen, American Woman Suffrage Association), 41 Behaviorismus, 99 .bench trial', 341 berdachové, 73-74 bezdomoveetvi, 294, 295-297 GFOQ (pracovni kvalifikace bona fide) 316 biology esencialismus. 103 Plegie a kultura -nájemné, vécný RéJSTA IK ř pusoberii, 90-91 63? MuMnl «>».-<. ,uv,,i,'.,-n< HIV. 4/ < •><'■' , 422-426 I, násilí nn muslimských lenéch, t' I mnmHardwIck, ?r>o (lúh, pliwMuvy Itoliit. 'I.' I 'I-''1 hlllmm'. M4 '.ľ. Carey versus Population Servian International, CfllllSlflllll '.jnzil lli'llioklillll lir '.llllliy delogfltl. 388 :ihr '.luny ilnli-Kiill. ihh ih'i Cnlii'itritni /ľiľ.k.i /ili.iviilnn k,i Ml (/v.iliun.il Womvďn lltmlllx Cmi> NtH\wth, NWIICN), 490 clgaroty - koutonl, srducnl onemocněni, 4C4 císařsky tot, 481 Citová stránku ilii|i.nl rozvodu, 1MI .Ml corpus cnllosum. /2 odpovAcInoHl /u pool o (loti. 233- Tib |)ói':i; o (lilu./iinii-itii........1 /mi. .100 .101) '.......Il/,ll ľ. 11/ ' .m I. Ill/, ľ ľ. ' .IICI.lll/IICIT V HlllOlll dc-tstvf; Školy; V/dolání týráni dúlí, 260-26:1 vóiloini ľ.i'iiilivovych •.ti'iciilypii, .'in, ;>()/ v/dôlíinl, vl/ Školy; V/dol.'iiil dôtskd prostltuco, 261-262 lli'V.ilc.....ty (liKl.ilľli H'.l.ivy USA, -I l DHI (dlhydroUislosloion), ti:i dloty chronickú drženi dlot, 514 lilIlYlIuili-.tlľJrliin (1)111), I, i dichotómiu voŕojnň 11 soukromó sféry, 215 dlskrlmlnoco nn zákliidô pohlaví genderový rozdíl v účnstl na vořojných úradoch, 390-394 lôkíifuk, 480 489 pracovni, vl/Pracovní dlakrlmlnuco no Zíkladi pohlaví statistická. 312-313 vo vysokoškolskom vzdelaní, 153-155 vo vzdQlnnl, zákonom zakázané, 131-132,153 divácké Činnosti, 387 Dodotoíný príjem sociálního zabozpeConl (Supp/emonle/ Security Income, SSI). 294 Doo versus Bolton, 223-224 dohodo, o pflBiánl, dohodnuté Cl sjednané přiznáni, 342 domáol povinnosti, genderový rozdíl v podílu ne veřejných úřadech, 391 domáol práce, rozdelení, v heterosexuálních manželstvích, vli Manželství dominance, 82 dospívajíc! dfvky q chlapol: genderovô stereotypy v reklamě, 202 těhotenství a porod, 220-222 vzdelaní, vli Střední škola doakolovacl programy, ve vtanlcleh, 349 VĚCNÝ REJBTAIK drogová /íivľ.lii!,!, l(i/ilravování, 172-180 Sémantická derogate. 174-176 socializace, 174 v učebnicích, 136-137 jazykový sexismus. viz Sexismus v jazyce Jižní baptistická církev (Southern ßabtrst Convention), 428 judaismus, tradiční učení o genderu: viztéi konzervativní judaismus; Reformní judaismus. 429-435 Kanada, azyl pro ženy. 372 kardiológie, sexismus. 483 kariéra odrazování dívek, 145-146 plán pracovní kariéry. 141-142 kastrační úzkost. 94-95 -i^goneppi|aj^geno^^21 katoTTClScirkev. tradiční učení o genderu. 438-440 Klinefelteruv syndrom. 67 klinická deprese, 500-501 kognitiměvývojové teorie genderové socializace. 100-103 Komise pro rovné přfležrtostivzaméstnáni-EEOC {B^ErripkymentOfVortun^ 316, 318 komoditní řetězec. 310-312 komunikace, viz Jazyk; Média koncepce boje s kriminalitou ve stylu .hrdého postupu .352 i (18481.38 jazyk, 173-182 genderové rozdíly, 180-182 genderová nerovnost. I81-I82 negativní stereotypizace ženské konverzace 182 stereotypy v Jazyce. 181-182 sexismus v Jazyce, 173-180 VĚCNÝ REJSTPIK konference v Seneca Falls 1 kongenitální airenělni hyperplasíe Icongi adrenal hyperplasia. CAH), viz AGS Kongres USA 398-401 kontramocenské sexuální obtěžovaní. 163 Konvence o odstraněni všech forem diskriminace žen (Convent/on on Ute Elimination of All Forms of Discriminator! Against Women}. 372 konverze (conversion reaction). 504 konzervativní judaismus, tradiční učen! o genderu, 429, 434-435 kooperativní formy učeni, 138-139 Korán. 442 kouření a srdečn1 onen* 464 631 minalita. 325-377 disparita rozsudků, 343-345 emancipační teorie. 327-329, 332-334 institucionalizované násilí vůči ženám. 369-376 jedinci páchající trestné činy, 326-334 koncepce boje s kriminalitou ve Stylu „tvrdého postupu", 352 mladiství pachatelé trestných činu, 345-347 moc a k., 376-377 nápravná zařízení. 347-352 ^ženské věznice. 349-350 násílívúčt ženám ve vztahu ke k., 366-367 obéti k., 353-357 mýtus, že oběti znásilnění samy útok vyvolaly nebo uspíšily. 359-361 ohavy a pravděpodobnost, že se daná osoba Stane obětí zločinu. 353 oběti trestných činů páchaných obchodními společnostmi. 355 oběti trestných činů motivovaných nenávistí vůči skupině obyvatel (hatecrimes), 355-357 počítačová k., 369-370 pornografie. 365-370 průběh trestniho řízení, 334-341 relativní počet uvězněných mužů a žen. 328,329 tresty ve vztahu ke k., 341-347 typy trestné činnosti u mužů a u žen. 330-333 znásilnění, viz Znásilnění ženy v oblasti pravá a jeho výkonu, 334-341 Kresťanská koalice, 447 křesfenství. tradiční učení o genderu. 435-441 kultura, vzájemné působení biologie, 90-91 kursy gay and lesbían studies, v/z Vzdělám kursy mužských studií, víz Vzdělání k*»sy ženských studií, Wz Vzdělaní kvakeň, 42e laktační psychóza, 85-86 '«««■w* mozku, 76-77 legislativa ^"aľ^^1^--ělání, ^^^^^^ statistiky trestných činů motivovaných nenávistí vůči skupině obyvatel. 355-357 násilí vůči ženám. 356-357 účast žen lže sportu, 492-493 zaměstnanost (zaměstnání), 315-320 platy. 319-320 stavějící diskriminaci mimo zákon. 316-319 ženy v armádě, 407-408 lékaři a lékařky lékařky diskriminace lékařek. 486-489 odrazování od vstupu na lékařskou školu. 487 péče poskytovaná lékařkami, 489 sexismus, 485-486 problémy duševního zdraví u žen, lékařský postoj. 519-521 lékařská péče, viz Zdravotní péče; Lékaři lesby a gayové, 248-255 feministická politická aktivita leseb. 47, 49 hlasování ve volbách, 386 HIV. přenášení, 473-474 hnutí za práva gayů a leseb, 252-253 homofobie. 143-144 intimní vztahy mezi I. a g., 249-251 oficiální uznání, 250-251 soužití nesezdaných párů, 248-251 stabilnost, 249-250 kursy gay and lesbian studies, 169-170 nedostatečné zastoupení leseb v kursech ženských studií (women's stud/es), 167 nepřátelství Nové pravice, 447-448 počet v rámci populace, 248-249 postoje vůči l. a g., 249-250, 254 rodičovská práva, 253-255 soužití nesezdaných párů, 248-251 střední vzdělání, 140-145 televizní portrét. 196 v armádě. 412-414 v reklamě, 202 ve veřejných úřadech, 397-398 zaměstnanost, v novinách, 186 zdravotní péče, 485-486 lhamana, 73 lidská práva, násilí vůči ženám Jako porušování lidských práv, 370-376 literatura, pro děti a genderově podmíněné obrazy, 117-120 věcný rejstřík M machihembra (muž-žena], 72 manželství, viz též Rozvod. 228-236 důvody pro odkládání manželství, 245-246 mocenské vztahy, 229-230 povinnosti ohledně rodičovské péče, 233-238 rozdělení domácích prací, 231-233 týrání partnera. 255-256 zákonná úprava, 228-229 znásilněni manželem, 363 marginalízace žen, kriminalita. 333 matematika, genderový rozdíl, 147-149,151 média, 182-208 časopisy, 187-192 pokles prodeje, 192 pro muže, 189-192 pro ženy, 187-189 deníky, 123-187 personální různorodost zpravodajských redakcí, 185-187 symbolická anihilace žen, 183 hypotéza zrcadlení [reflection hypothesis). 182 reklama, 199-203 vytváření genderových stereotypů, 200-202 sport - celková pozornost věnovaná sportu, 494-495 symbolická anihilace žen, 183 televize, viz Televize účinky, 203-208 reklama, 207 vědomí genderových stereotypů u dětí, 206-207 näsilí, 203-205 melóza.64. 66 méně rozvinuté (nerozvinuté) zem* militantní fernirtismus, 47 Mínorver^sh^persetf.402 M,S - testikulární inrlnktn. - « vývodu luľ ^ tt>rpr02an* Ferova vývodu (Mu/tefjanf„w ™tn, vláda, ženyamuž,vm.v.,396-39863 mladiství (ve věku 13-19, teens) pachatelé trestných činů. 345-347 těhotenství a porod, 220-222 vzdělání, viz střední vzdělání moc feministické paradigma. 34 kriminalita, 376-377 strukturálněfunkcionalistický pohled, 23-29 v rodině, v heterosexuálních manželstvích. 229-230 vzdělání, 170 modelování, nápodoba, 99-100 morbidita, viz Nemocnost Molo rol a (s po lačnost vyrábějicí elektronické součástky), 310 mozek hemisférická specializace n. asymetrie, late-ralizace mozku, 76-77 _ rozdflymezi^pc^lavjrnijj^/e ^exulIňľorieňfJcé777-79 muslimově, viz Islám, tradiční učení o genderu muži časopisy pro muže. 189-192 homosexuální, víz Lesby a gayové hormonální vlivy na chování. 80-M hormonální vlivy na vývoj. 69 chromozomální abnormality, 64.66-68 jako obéti znásilnění, 359-360 _ kursy mužských studií, viz Vzdelaní mužská emancipace. 50-52 feminismus 53-55 pokládaná délka íivota. 46r>-461 menstruační cyklus, premenstruálnr syndrom. «3-85 Dro zeny ve vysokoškolském vza&ěnt. mentori p>" -co-iso nedostatek, 158-iw M*rrtko Éterové zakotvenost, jazyka (Ge„tfw Specif* l**w*» Sca'* GSL«). 179 dílen f, 1°4 Met3! asistovaná reprodukce, 225-22S ^Ikrirnlna"''153-154 m|křqd»wP osobnost typu A mezi muži 464^65 pohlavnFdrfenwciaee, 62-64 _ ""i praccvn' sile.- poměrná účast na pracovní sfle. 267-268 odinný st£ 462-464 souttólvost ve sportu. 49S nadnárodní WW****"*5 /ĚCNV pgjSTftIK , kurikulum, viz Vzděláni; Základní O náplň výuky, vzdělání Národní organizace ien [National Organization . i,^„„„ uniAii 4fi tor Women. NOW), 45 Národní společnost pro volební právo íen (National Woman Suffrage Association. NWSA), 41 Národní strana žen (National Women's Party, NWP), 42-43 násilí, viz též Agrese: Specifické formy násilí v Intimních vztazích, 255-263 gayú a leseb. 258-259 heterosexuálních osob, 255-263 ání dětí. 260-261 týrání starších osob, 262-263 vůči ženám, víz též Legislativa; Znásilnění institucionalizované. 372-376 |ako porušování lidských práv. 370-376 zobrazeni v médiích. 203-205 Nejvyšši soud jmenováni, 402-403 úřednici. 403 nemocnost (morbidita), relativní pomér u mužů a u žen, 477-478 nepřátelské prostředí, sexuální obtěžováni 160-164 nerozvinuté země feminismus, 53-55 předpokládaná délka života, 460-461 ne"rc52iSe'ovéuvéůomě,6)~"- ^'^^ný) strop, ve středním vzdělá-nezamél k'enénýSU°P';Stře^iv« Společnost Nike, 54.31l-3i2 n,kol'n» srdeční onemocnění 454 nikým nezaviněný rozvod, 239 nondisjunkce. 64 normy krásy, 517-519 Nova pravice. 446-448 nov! chudí, 240 HwP. NW.r'' U°l0Vané' 213 Narooru' tóoJl8 Pa"A 42"^3 sociatlon), 41 634 obéti zločinu. 353-357 obezita, 512-514 oblékání, identifikace na základe pohlaví. 104-105 oborová segregace na základě pohlaví, 310-312 obtěžováni quid pro quo (néco za néco), 160 OF CCP, 317. 318 oidipovský komplex. 94-95 oplodnění in vitro (.ve zkumavce"), 226 .optické skla kultury" - teorie utvářeni genderu, 103-106. 107 orální stadium, 94 ortodoxní judaismus, tradiční učení o genderu, 429-433 osobnost histrionská, 504 typu A. 464-465 typu D. 465 osoby samostatné žijící, 243-255 heterosexuální. 245-247 lesby a gayové. viz Lesby a gayové ovdovělé. 243-244 osvícenství, 45 otroctví, feministické hnuti, viz Abolicionismus ozbrojené síly, viz Armáda PACs - Výbory pro politickou činnost (Political action committees), 395-396 Paradigma, 22-35 definice, 22-23 feministické paradigma. 28, 30, 31-35 paradigmatická revoluce. 28, 30 strukturálněfunkclonalistlcké paradigma, 23-28, 29 partneři týrání partnera v heterosexuálních vztazích, 255-256 týrání partnera v homosexuálních vztazích, 258-259 patriarchát, 22 Péče o dítě, zaměstnání žen, 300-304 plán pracovní kariéry, 141-142 odrazování dfvek od těchto plánů. 145-146 platy - genderový rozdíl. 286-307 platové rozdíly, chudoba a sociální politika, 289-294 VĚCNÝ REJSTŘÍK v legislatíve. 319-320 ve vysokoškolském vzdělání. 157 vysvětlení platových rozdílů. 297-300, 304-307 počítače genderový rozdíl v užívání. 147-149,151 zvyšujíc! se účast žen na používáni internetu, 209 podniková segregace na základe pohlaví, 280 pohlaví, definice, 20 pohlaví dítěte - výběr rodičů, 106,107-110 pohlavní diferenciace embryí, 62-64, 65 pohlavní (genitální) dvojznačnost. 72-74 pohlavní chromozomy, 62-64 chromozomální abnormality, 64, 66-68 pohlavní mutilace žen. 374-376 pohlavní zneužívání, viz též Sexuální obtěžování; Znásilnění psychoterapeuty, 520-521 uvězněných žen, 350-351 Pochod milionu mužů, 51 policejní výcvik, zaměstnanost žen, 336-339 politika, 380-^04. 415 gfYľdprjvý r/irdii, 381-387 náboženství. 446-450 politická činnost. 387-389 pomér hlasování, 381-386 genderový rozdíl, 381-382 rasa a etnická příslušnost, 386 sexuální orientace, 386 veřejné funkce, genderový rozdíl v účasti. 389^g4 0" La P^yoři,™ klování (mys,enk^J*** ^^chsturj^^^^sech P-acoviště.wz usmáno* ^^^nmmace na základe r legislativa stavící j ; Dohtarf, 468-471 domácí povinnosti íen. 391 financování kampaní, 394-396 kvalifikace a doporučeni, 391-392 předsudky a diskriminace, 392-393 socializace. 390-391 úřadující kandidáti. 394 „ vfádách stóUV a v místních vládách, 396-398 Vilika vítanú me* pohlavími (fi 222-225 u^^%^M7 5rvV vajíčko - darováni vajíčka. 227-228 válka, druhá světová zaměstnanost žen v průběhu. 270 vdovstvf adaptace ovdovělých osob. 243-244 v Indii, 373-374 vdovské následnlctví, 399 Velká Británie a feministické hnutí. 45-46 velká hospodářská krize a zaměstnanost žen, 269, 270 věno - týrání kvůli věnu. 374 veřejná funkce. mzPolitická činnost, veřejná funkce: Genderový rozdíl v účasti na v.f. veřejná sociální péče (welfare) gender a věk, 279-294 nedostatečnost. 290-291 reforma, 291-292 Veřejný zákon 90-30. 407 - 639 VĚCNÝ REJSTŘÍK vtr'.^-ť n».mi ojffnrffl', 347-352--- ' oWBÍc^čTprogfarny- 349 yjus Ndského knmoôefKfiu. HIV (ftuman » nodefiaency viws). nákaza, víz AIDS; Syn-drom Äkaného selhání imunity vraždy. 472-473 v souvislosti s pracovním místem. 469-471 novorozeňat ovlivněné preferencemi pohlaví dítěte, 110 všeobecné volební právo, rané feministické hnuti. 38-39.41-43 výběr pohlaví dítěte. 106.108-110 Výbory pro politickou činnost (Politicat action committees. PACsj. 395-396 výdělky, viz Platy výkon práva, ženy ve v. p.. 336-341 vykořistbvání dětí. viz Dětské prostituce vyrovnávací opatřeni. 316-317 vysoké školy, viz vysokoškolské vzdělání vysokoškolské vzdělání. 150-164 diskriminace na základe pohlaví. 153-154 koedukační, 127 nedostatek mentorů a profesionálních vzorů pro ženy, 154.158-160 rasa a etnická příslušnost, 131,150.152.157 segregace na základě pohlaví. 151-153 sexuální obtěžování, 160-164 zastoupení žen. 129-130 ženské vysoké školy. 128 ^ v učitelských a administrativních funk. cích, 155-158 ^dualisucká povaha sociolog^kénozkou. školství. 124-172 A'.oarner,canú,i26.127tl3 formální a skryté kurikulum, náplfi výuky. 124 histórtctó pozadí, 125-128 kursy gay and lesbian studies, 169-170 kursy mužských studií. 168-169 kursy renských studii, 166-169 rasová a etnická příslušnost. 133-136 speciální výuka, 133-134 střední, viz Stfednl vavKánl S40 učitelství jako příležitost k odbornému uplatněni zen, 126-128 utváření pozitivnějších vzdelávacích prostředí. 164-170 ve 20. století. 128-132 ve véznicích. 349 vysokoškolské, vtz Vysokoškolské vzdělání základní, viz Základní vzdělání zaměstnanost. 305-307 ženská studia. 166-168 vzorec chování zvyšující riziko koronárních onemocnění (Coronary Prone Behaviour Pattern). 464-465 vzory, nedostatek profesionálních vzorů pro ženy ve vysokoškolském vzdělání. 154. 158-160 vzpřímená chůze. 25-26 W WAC - Ženské armádní sbory (Women's Army Corps), 406 WASPS - ienský letecký pilotní sbor [Women's Air Force Service Pilots), 406 WAVES - Ženský záložní sbor pro námořnictvo (Women's Reserve of the Navy). 406 Webster versus Reproductive Health Services. 402 Women and Crime [Rita James Simon), 326 V Young Women's Leadership School statní, výhradné dívčí škola, Harlem 1996), 165 Z zahraniční politika, genderový rozdíl, 383-384 základní vzdělání, 132-139 gender a pracovní místa ve školách, 139 Interakce mezí učiteli a studenty, 132-133 používané učebnice, 136-137 separace na základě pohlaví, 137-139 Zákon (federální) o násilí páchaném na ženách z roku 1994 (Violence Against Women Act), 258 zákon, federální, zabývající se trestnými činy motivovanými nenávistí vůči skupině obyvatel Wate Crime Statistics Act. 1990). 356 zäkon o Integraci žen do vojenských služeb z roku 1948 (somen's Armed Services Integration Act). 407 VĚCNÝ REJSTňlK 153.165.493 "'•^'^ 131-132. ^norovném.a.u.okul^.^p^ Zákon o rovnosti práv mez. pohlavími (Equal Rights Amendment). 43. 407 Zákon o svobodném přístupu do zdravotnických zařízeni z roku 1994 (freedom of Access to Clinic Entrances. FACE), 225 Zákon proti diskriminaci těhotných žen z roku 1981 [Pregnancy Discrimination Act). 469 zákony na ochranu dětí. 240 zaměstnanost, zaměstnáni. 266-321 diskriminace. 312-313. 469 genderové podmíněný platový rozdíl, v/z Platy - genderový rozdíl genderové stereotypy. 308-315 historické pozadí. 267-272 legislativa k dosaženi rovnoprávnosti na pra covišti. 315-320 péče o drtě. 300-304 pracovní nzíka. 468-471 průnik domácího a pracovního světa. 320-321 segregace podle pohlaví VÍZ Pracovní segrega ce podle pohlaví sexuální obtěžováni, 283-286 vzdělání. 305-306 feministická zdravotní péče, 489-491 lékařské specializace. 483 patriarchální hierarchie. 486-489 sterilizace. 358 těhotenství a porod. 479-482 ZIFT. vizzygota ve věznicích. 349-350 zločiny z předpojatosti (bias erimes). 355-357 znásilněni. 358-365 důkazní břemeno. 360-361 jako válečná zbraň. 371-372 manželem, 363 mužů. 359-360 mýtus, že oběti znásilnění samy útok vyvolaly nebo uspíšily, 359-361 osoby dopouštějící se znásilněni. 363-365 zacházeni s obétmi. 363 známou osobou. 362 zpravodajství deníky. 183-187 televize. 183,196-197 zunijská kultura, transgenderové chování I fluid/ta). 73-74 zvolená rodina. 217 zvyšování hranice. 281 zygota - transfer zygot do veicovoflu (zygote intra-fallopian transter. ZIFT). 226 ženy v netradičních zaměstnáních, 300 ženy v oblasti práva a jeho výkonu, 336-341 jároOečhá fáze učitelských ústavů iricmialschciols) 127 zástupné rodičky. 226-228 závist dělohy. 96-97 závist pen'su-9^97 zdraví, 457-523 íuševni.KZOuSevníWav, tunKčni model zdraví. 47ÍW 79 ^nernocn.stj. 477-478 Zort a télesná xond/c*. "'Sport - rtrwst ^Předpokládaná délka života; swisiws.47£m!íí tó/Lékaři a lékařky ženská obřízka. 374-376 ženská pohlavní mutilace (female genital mutilation. FGM). 374-376 ženská studia - kursy. 166-169 Ženské armádní sbory {Women's Army Corps). WAC. 406 ženské časopisy. 187-189 ženské hnutí, viz Feministické hnutí .žensky uvědomělé" (fema/e-řdent/fied) hnuti za mužskou emancipaci. 51-52 Ženský letecký pilotní sbor (Women's Air Force Service Pilots. WASPS), 406 Ženský záložní sbor pro námořnictvo (Women's Reserve of the Navy, WAVES), 406 ženy cirkevní hnutí. 439-441 duchovní. 440-441 641 v CernoSských církvích, 449-450 v protestantských církvích. 440-441 homosexuální, viz Lesby a gayové hormonální vlivy na chování, 83-90 hormonální vlivy na vývoj. 69-72 chromozomální abnormality, 64. 66-68 jiné barvy pleti než bílé, viz též Afroameričané; Američané asijského původu, Američané hispánského původu; Původní obyvatelstvo Ameriky: Rasa a etnicita budoucnost feministického hnutí. 52-57 lékařské zákroky v těhotenství a při porodu, 482 nedostatečné zastoupení v kursech ženských studií. 167 nedostatek mentorů, 158 normy krásy. 518 zaměstnanost, 268 pohlavní diferenciace, 62-64 postižené, viz Postižené ženy židovské ženy, nedostatečné zastoupení v kursech ženských studiíftwme/Vssfucíres), 167 VĚCNÝ REJSTŘÍK