Claire M. Renzetti ŽENY, MU2l A SPOLEČNOST Daniel J. Curran UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE NAKLADATELSTVÍ KAROLINUM, PRAHA 2003 ■é ii. *c pnOf. J'" B,abec-CSc' ^3l,'llLG,.n,vá.CSc. aoc. PhDf. Oldŕích Matoušek OBSAH Vydáni publikace poo-pofili fordova nadace a Nadace Open Sociery Fund Praha AuthorizedtwMon (remthe English edition, emitled Women, Men, and Society. Fourth Edition iv Claire Renzetti, published by Pearson Education, Inc. publishing as ALLYN & BACON, Copyright 91999 Auioiiícusný překlad z anglického vydání Women, Men, and Society, čtvrté vydání Claire Renzetti. vydané Pearson Education, lne, pod nakladatelstvím ALLYN & BACON an rights reserved. No part of this book may be reproduced or transmitted in any form or by any means, electronic or mechanical, including photocopying, recording or by any information storage retrieval system, without permission (ram Pearson Education, Inc. CffiCH language edition published by Charles University in Prague.The Karolinum Press Copyright «»ivetilta Karlova v PraZe .Knihovna společenských vW ř»hs 5-Jinonice 11- PŘEDMLUVA 14- PŘEDMLUVA K ČESKÉMU PREKLADU První část - ŽENV A MUŽlt LISÍ SE? 20)- 1. STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED 22- 1.1 Sociologické pohledy na gender 23 - 1.1.1 Strukturální funkcionalismus 28- 1.1.2 Paradigmatická revoluce 30- 1.1.3 Feministická sociologie genderu 36- 1.2 Feminismus 2 historické perspektivy 36- 1.2.1 První vlna feminismu 39 - Komentár 1.1 První feministky 44- 1.2.2 Druhá vlna feminismu 45- Komentár 1.2 Feminismus ve Velké Británii a západní Evropě 48 - 1.3 Současné feministické směry SO- Komentár 1.3 Muži a emancipace 52- 1.3.1 Budoucnost feminismu: mladé ženy a ženy jiné barvy pleti než bílé 53- Komentář 1.4 Feminismus v rozvojových a nerozvinutých zemích 57 —— 1.4 Feminismus jako teoretické stanovisko této knihy 58 - Klíčové pojmy 59 ■- Doporučené literatura 59- Poznámky 61 62 64 69 72 75 77 80 81 83 90 ----1 91 91 92 2. BIOLOGIE, POHLAVÍ A GENQER: INTERAKCE PRÍRODY A PROSTREDÍ 2.1 Pohlavní chromozomy a pohlavní diferenciace 2.1.1 Chromczomální abnormality a gender 2.1.2 Prenatální hormony a gender 2.1.3 Co nám mohou prenatální poruchy říci o genderu? 2.2 Argument pro existenci mužského a ženského mozku Komentář 2.1 Mozek a sexuální orientace 2.3 .Přinutily mé k tomu hormony" 2.3.1 Testosteron a gender 2.3.2 Ženy. hormony a chování Komentář 2.2 Syndrom poporodní deprese 2.4 Vzájemné působení biologie a kultury Klíčové pojmy Doporučená literatura Poznámky Druhá ěáat - JAK NÁS UCÍ NAŠE PŘÍSLUŠNĚ ROLE 93--3. GENDEROVA SOCIALIZACE V RANÉM DĚTSTVÍ 93-3.1 Jak se učíme genderu 94-3.1.1 Psychoanalytičke teorie 98-3.1.2 Teorie sociálního učení OBSAH ■íoo- 106 - 109 - 111 -114-117- 120- 121- 122 - 122- 123 - _ 3.1.J djvka éj chiapec - M***!^ L oodélydívky anebo preferencích týkajících se pohlaví dítěte _ Komentář 3.1 ^a"1 a íendeiocidě" . 3.2 í trakce ^••cťí^ a dtótcn . 322Genderová socializace a hračky - 3 2 3 Obrazy jera**"" détské literatuře - 3.3 Raná socializace ve skupinách vrstevníků - 3.4 A k<3yž je díléti pět let - Klíčové pojmy • Doporučená literatura • Poznámky 124-125 -128- 132- 133-140-142-147-150-155-160-164- 170- 171-171-171- 173 ■ 173- 174- 179- 180- 182- 183-1s2-198-203 -205- 208 . 209 - 209 -210. 210 . - 4. Školství a gender - 4.1 Účast žen a mužů na vzdělávacím systému: historický přehled - 4.1.12eny. muži a školství ve dvacátém století - 4.2 Vzdělávání dívek a vzdělávání chlapců: základní škola - Komeniáí 4.1 Gender a speciální výuka - 4.3 Vzděláváni dívek a vzdělávání chlapců: střední škola - Komentář4.22kuíenost mladých leseb agayů na středních školách - Komentář 4.3 Gender, matematika a počítače - 4.4 Vzdělávání dívek a vzděláváni chlapců: vysoké školy ■ 4.4.1 stéle nízký počet žen v učitelských i administrativních funkcích - 4.4.2 Sexuální obtéžování - 4.S Utváření pozrtivnějších wdělávacích prostředí - 4.6 Gender. vzdělávání a moc - Klíčově pojmy ■ "Wučená literatura - Poznámky komentář 539., . ' 5'2-l Psa-né slovo-0 S^^S^-^ačasopisech ^^^^^ m žen? 3^ třetí ěást - JAK NÁS UDRŽUJÍ V NAŠICH PRÍSLUŠNÝCH MEZÍCH 212 - 6. GENDER ň INTIMNÍ VZTAHY 213 - 6.1 Sociologie konstruuje rodinu 214 - 6.2 Zhodnocení funkcionalistického pohledu na rodinu 215 - 6.2.1 Současná rodina: různorodost a proměnlivost 218 - 6.3 Sexualita a svoboda reprodukce 220 - 6.3,1 Těhotenství a rození détí u dospívající mládeže 222 - 6.3.2 Svoboda reprodukce 225 - 6.3.3 Metody asistované reprodukce 228 - 6.4 Podoby intimních vztahů 228 - 6.4.1 Heterosexuální manželství 236 - 6.4.2 Rodiny s jedním rodičem 243 - Komentář 6.1 Genderové rozdíly v adaptaci ovdovělých osob 244 - 6.4.3 Samostatné žijící osoby a soužití nesezdaných párů 252 - Komentář 6.2 Hnutí za práva gayů a leseb 255 - 6.5 Násilí v rodinách a intimní vztahy 255 - 6.5.1 Týrání partnera v heterosexuálních vztazích 258 - 6.5.2 Týrání partnera v homosexuálních vztazích 260 - 6.5.3 Týrání dětí 261 - Komentář 6.3 Sexuální vykořisťování détí: dětská prostituce 262 - 6.5.4 Týrání starších osob 263 - 6.6 Rodiny a intimní partneři: ideál a realita podruhé 264 - Klíčové pojmy 265 -— Doporučená literatura 265 - Poznámky 266 - 7. GENDER. ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA 267 - 7.1 Pracující ženy a muži v USA v historickém kontextu 272 - 7.2 Segrggace na trhu práce 281 - 7.3 Důsledky pracovní segregace na základe pohlaví v 283 - 7.3.1 Sexuální obtěžování na pracovišti 286 - 7.4 Platová diference mezi muži a ženami 289 - 7.4.1 Platové rozdíly, chudoba a sociální politika 295 - Komentár 7.1 Gender a bezdomovectví 297 - 7.4.2 Vysvětlení platového rozdílu 300 - Komentář 7.2 Dilema péče o děti 308 - 7.5 Svét práce: ideologie a úloha práva 308 - 7.5.1 Genderové stereotypy na pracovišti 310 -Komerrtář7J3^d.ěLerú>jácen^^ 315 - 7.5.2 Legislativa k dosažení rovnoprávnosti na pracovišti 320 - 7.6 Průnik domácího a pracovního světa 322 - Klíčové pojmy 323 -Doporučená literatura 323 - Poznámky obsah obsah 3iS ■ 3íf • 330 -334 - 331 -341 -347 -353 -355 -358 -365 -369- 369 - 370 - 376 — 377 - 377 - 378 - £ 6,2 Spŕawílnos! pro víechnr? _ 52.1 Prů&éhuestnľhuřízení _ 3.12 Odpovídají tfesly spáchaným činům? - s.23Cendwa nápravná zíľnem - 8.3 Oběti ilt**"- gemler. o™0 3 násilí - Komentóřfi.2 Trestné činy motivované nenávistí vůči skupiné obyvatel (hale crimes) - 8.3.1 Znásilnění - 8.3.2 Pornografie ■ 8.3.3 instítuíianalizovanÉ násilí vůri ženám: tradice, nebo zločin? ■ Komentář 8.3 Pomokne na internetu ■ Kamsntai 8.4 Násilí vuřči ženám jeho porušovaní lidských práv ■ 8.4. Moc, kriminalita a spravedlnost ■ Klííwr; pojmy, - Dopoiuíená literatura ■ Pcsřismky 3SQ -381 ■ 3Í7-389 • 338 ■ m ■ m - 412 - 415 ■ 41í . 416 -416 - 418 -415 -Ml -42J _ 4JB - 419 -43S. 441 . 446 -446 . 446 ■ 45o . 4Si. - 9. GENOER, POLITIKA, VLÁDA A ARMÁDA l'i • 9.1 Gemtiavý rozdíl: politické postoje a aktivity • 3.2 Gendít a veřejné fynkce - 9.2.1 feny a »i.i w státnIcfl „ regjoriá| " ZefV a muži ve federální vládě -WZenyamuíivarrnádé " nÍtneffkeJ "",*M W: horalové v ame- ^^itifagenderu " Kličo'á pojmy - Cepofučens literatura " p°aiSmky ;^^oEftASPIR1TUAUTA ,T 455 -455 " 4S5 " 457 " 458 " 460 " 464 ■ 468 ■ 468 " 471 ■ 473 " 474 477 478 485 486 439 492 497 498 517 519 521 522 533 524 524 Klíčové pojmy Doporučena literatura Poznámky 11. GENDER AZDRAVl 11.1 Gender a úmrtnost Komentár ll.l Pohlaví a předpokládáni délka života v ekonomicky nerozvinutých zemích 11.1.1 Srdeční onemocnení 11.1.2 Rakovina 11.1.3 Pracovní rizika dělníků a dělnic 11.1.4 Další príčiny úmrtí 11.1.5 Syndrom získaného selhání imunity (Aco,uired Immune Deliciency Syndrome, AIDS) Komentár 11.2 Prevence AIDS ■ 11.1.6 Žerty, muži a nemocnost 11.2 Sexismus ve zdravotní píci Komentář 11.3 Heterosexistická zdravotní péče 11.2.1 Patriarchální hierarchie zdravotnické práce 11.2.2 Feministická zdravotní péče ■ 11.3 Sender, sport a tělesna kondice ■ 11.4 Politika duševního zdraví a duševní nemoci ■ 11.4.1 Dvojí standard duševního zdraví - Komentář 11.4 Normy krásy ■ 11.4.2 Sexismus a péče o duševní zdraví ■ 11.4.3 Feministická terapie ■ 11.5 K zdravější budoucnosti ■ Klíčové pojmy - Doporučená literatura ■ Poznámky 526 - SLOVNÍČEK POJMÚ 531 - BIBLIOGRAFIE 598 - ČEŠKA BIBLIOGRAFIE 608 - JMENNS1 RFJSTFiíK 627 - VECNÍ REJSTRÍK obsah OBSAH PŘEDMLUVA Toto nové vydání knihy Ženy. muži a společnost (Women, Men, and Society) se na pulty knihkupectví dostává s ročním zpožděním. V tomto období jsme od našich kolegů a kolegyň a dokonce i některých stávajících a bývalých studentů a studentek obdrželi telefonáty a emailové zprávy, v nichž se dotazovali, kdy bude vydání hotové. Rádi bychom využili této příležitosti a za zpoždění se omluvili. Zároveň bychom rádi podali vysvětlení. Na začátku roku 1996 onemocněl náš otec a tchán Joe Renzetti a většinu roku strávil v nemocnici. Přestože se na počátku příštího roku zdálo, že se zotavuje, vypovědělo mu srdce a byl převezen do nemocnice, tentokrát již naposledy. Žil ještě tři a půl měsíce, většinou byl při vědomí, ale nebyl schopen mluvit. Mohl s námi komunikovat jen stiskem ruky, mrknutím a někdy se mu dokonce podařilo pokývnout hlavou. Táta byl člověk, který nikdy nepřipustil, aby mu práce zasahovala do rodinného života, a tuto hodnotu naučil vyznávat i nás. Během jeho dlouhé nemocí jsme mnoho projektů včetně tohoto odkládali, abychom mohli být s ním, naší maminkou a dalšími příbuznými. Vám všem, kteří jste nám vyjadřovali podporu a soucit, bychom chtěli říci, že jsme vaše dopisy četli s dojetím, a rádi bychom vám poděkovali ze laskavost, pochopení a trpělivost. Jsme také velice vděční naší „rodině" v nakladatelství Allyn and Bacon, kde byli tak laskaví a posunuli nám termín odevzdání. Udělali také vše pro to, abychom mohli s tátou trávit čas v době jeho nemoci a abychom měli čas oplakat i jeho smrt. Když jsme se konečně vrátili k úkolu zrevidovat tuto knihu, hledali jsme vodítko u recenzentů a recenzentek. V reakci najejich náměty doznala kniha zásadních změn. Za prvé došlo k určitému zkrácení textu, nikoli však na úkor podrobného výkladu základních témat; to byl aspekt, který recenze oceňovaly. Kapitoly 3 a 13 byly vynechány, přičemž většina materiálu uvedeného v kapitole 3 byla zabudována do kapitol ostatních. Výklad týkající se feminismu, sociálních hnutí a sociálních změn byl přesunut do kapitoly 1. Všechny statistiky a citace jsme pochopitelně aktualizovali, a kde to bylo možné, rozšířili jsme údaje o průniku genderu s rasovou a etnickou příslušností, sociální třídou, sexuální orientací, věkem a mírou mentální a tělesné zdatnosti. Analýzy týkající se mužů a maskulinit byly rozšířeny. Čtenáři a Čtenářky zde také naleznou nová žhavá témata jako např. problematiku pornografie na internetu, sexuální turistiky a sexuálního vykořisťování dětí, reformy sociální politiky, vztahu zen a ekonomického vývoje a heterosexismu v oblasti zdravotní péče. Tyto změny jsme ale nečinili samoúčelně. Naslouchali jsme recenzentům a recen-zentkám, kteří nám v zásadě říkali, abychom nehasili. co nás nepálí. Zůstali jsme věrni cílům, které jsme si vytkli, když jsme psali první vydání této knihy. Naším prvním a nej-důležitějším cílem je i nadále nabídnout studentům a studentkám pomocnou ruku při hle- p Aedmluva • radním prvkem jejich osobo** životů - jejich genderově podmíněnou yjP**0*' a sociálním a politickým světem, ve kterém žijí. Předkládáme jim pěst-^0W,*USenOS- orek celé š,7e vědecky textů věnovaných genderu a témat spojených i**-***- je soc,ologjckych'čerpa"jsme však 1 z prací Ě&ÍW* os^ogíe. antropo^e. ekonoma, historie a dalších. Shromážděný mate-„ál často utvrdí čtenáře a čtenářky v tom. že ženy a muži jsou skutečné v mnoha ohledech .adW-moíná ale méně. než by se dalo předpokládat. Je zcela zřejmé, že ve většině spo-tónos/se ženám a mužům dostává jiného zacházeni, a většina předkládaných výzkumných prací se věnuje právě těmto rozdílům a jejich dopadu na každodenní život žen a mužů v kontextu určitého strukturálního či institucionálního uspořádání. Naš*uhýa>je úzce svázán s prvním. Snažíme se o to. abychom studenty a studentky presvedčili, aby se dívali za hranici vlastní životní zkušenosti. Pouze to jim umožní pochopit rozmanitost a složitost genderové podmíněné zkušenosti vzhledem k rasové a etnické příslušnosti kulturní™ kontextu, sociálnítřídé, sexuálníorientaci, veku a míře fyzické a mentální zdatnosti Prestoe se soustřeďujeme zvláště na kritické zhodnocenígenderové nerovnosti, v každé kapitole tfŕwme vzájemnou provázanost různých nerovností. Chceme, aby studenti a studentky Wto* j* mohou být určitá omezeni, jež na ženy a muže klade sociální konstrukce gende-s^í s nSším sla.utem na základě rasové či etnické pňslušnosti, sexuální Z ai"naSana,y,ÍCkýdrabnohled—téle posouvat tak. W—%^„tOmaS,udenlkám ~TCÍ'ŮnáP°m0Cný attrl>'D° tohoto projektu vkládáme , - '326 56 jim bude ^t stimulující, jasný ľľ ZkUŠen0SW S —" ^ a více než inistické teorie, *C 7« dovalí řaau J véd. Vzhledem k tomu- ^^^nynako "*vnél* * díky tomu se * "Iml čte- * • ieiich d ' **nta' Na konci knihy se nachá- n°VUuVedeny v abecedním pořád- ku. Na závěr každé kapitoly jsme vždy uvedli seznam další doporučené četby. Vypracovali jsme i manuál pro učitele, který obsahuje velké množství testů, výběr doporučených filmů a videonahrávek, námety pro cvičení prováděné se studenty a studentkami ve třídě a také seznam zdrojů dostupných bud v tištěné, nebo elektronické formě na internetu, a to včetně seznamu užitečných webových stránek a diskusních skupin. Na návrh našich recenzentů a recenzentek jsme manuál pro učitele, zejména zásobnici testů, značné rozšířili. Stejně jako v případě předchozích vydání jsme měli štěstí, že jsme spolupracovali s kolegy a kolegyněmi, kteří nám poskytli svůj čas či jinou formu pomoci. Rádi bychom poděkovali všem. kteří recenzovali celé třetí vydání či jeho část a kteří recenzovali tento rukopis, dále tém, kteří nám poskytli pronikavé komentáře a kritiku, navrhli další odkazy, podělili se s námi o časopisy či jiné publikace, a konečně tém, kteří se s námi podělili o další relevantní informace, se kterými měli možnost se setkat. Zejména bychom rádi poděkovali Betty A. Dobratz z University lowa State, Clintonu J. Jesserovi z University v Northern Illinois. Rebec-ce F. Guy z University v Memphisu, Sheile Macrine z University St. Joseph's, Marku McMin-novi z Wheaton College, Kenu Popeovi, nezávislému výzkumníkovi z Connecticutu, a Richardu Warrenovi z University St. Joseph's. Rovněž děkujeme pracovníkům a pracovnicím knihovny na Universitě St. Joseph's. zejména pak Chrisi Dixonovi, našim postgraduálním asistentkám Karen McDonough a Carlyn Prisk a našim sekretářkám Denise Shaw a Jane Downey. Během naší dlouhé spolupráce s nakladatelstvím Allyn a Bacon jsme měli to štěstí, že jsme mohli spolupracovat s Karen Hanson, vedoucí redaktorkou sekce sociálních věd. Karen s námi prošla prvními třemi vydáními a po ní se této práce ujala nová vedoucí ediční řady Sarah Kelbaugh. Sarah se svého úkolu ujala s profesionální bravurou a optimismem, o nichž si většina autorů může pouze nechat zdát. Požehnáním pro nás byla i Kathy Smith. Kvalitu její ediční práce dokázala překonat pouze její vřelost a přátelství. Když jsme pracovali na této předmluvě, zeptal se nás náš syn Sean, co děláme. Vysvětlili jsme mu, že pracujeme na revizi jedné z našich knih. .Už zase?' zeptal se. Ale místo toho, aby se otočil a s rezignovaným výrazem odkráčel z místnosti, přisedl si k nám a dokonce nám poskytl pár rad k tomu, co jsme pravé psali. Brzy se k nám připojil i náš další syn Aidan a netrvalo dlouho a všichni jsme nemohli dělat nic jiného než se smát jeho šíleným nápadům. Neexistují slova, jimiž bychom mohli poděkovat našim dětem za podporu, kterou nám dávají - a to se netýká pouze naší práce, ale každého aspektu naších všedních dní. Jsou naší kotvou a my jim za to budeme navždy vděční. PŘEDMLUVA PŘEDMLUVA PŘEDMLUVA K ČESKÉMU PREKLADU ÍFPHi jrí P*í *žíte v rukou, je prvním uceleným úvodem do genderovych studií v české republice aje tudíž na místě stručně vysvětlit, co nás motivovalo k jejímu uvedení do českého intelektuálního prostředí. V první řadě bychom však rádi předeslali, že tato předmluva nemá být ani úvahou o stavu feminismu v Čechách, ani analýzou nerovných příležitostí mužů a žen v naší společnosti. To jsou témata, jejichž diskusi bude tento text, doufejme, stimulovat. Naším záměrem dále není ani představení textu samého, jeho struktury a aspi raci, neboť to autor a autorka dělají sami ve vlastním úvodu. My bychom se rádi soustředili na diskusi hlavních aspektů, jež formovaly vznik této publikace, a vysvětlení některých relevantních otázek, které se k překladu vážou. Naše hlavní motivace souvisí s institucionalizací a rozvojem genderovych studii jako akademického oboru v České republice, kde se postupně etablují již několik let. Na počátku, v polovině devadesátých let 20. století, tato disciplína existovala prostřednictvím interdisciplinárního kursu specializovaných přednášek, který nabízela pražská nezisková organizace Gender Studies různým universitám v České republice. V tomto kursuu přednášeli odbornice a odborníci, kteří se genderovou problematikou zabývali v rámci svých disciplín a profesí, jež často stály mimo akademickou půdu. Postupně se podařilo zkonsolidovat síly a vize a začít budovat koncepci a strategii vývoje interdisciplinárního oboru, který by prostřednictvím gerv derové analýzy sloužil jako komunikační křižovatka nejrůznéjších akademických oborů, programů a projektů. V roce 1998 na Filozofické fakultě UK oficiálně vzniklo Centrum studií rodu: gende, stud,es a začalo aktivně spolupracovat s ostatními centry, programy a jednotíc, v České republice i na Slovensku. Od počátku však bylo zřejmé, že jednou ze zásadních « pro rozvoj oboru je absence textu, jenž by studující, vyučující, ale i širší veřejnost Z ľ, *****3 genea'^ studií, vybavil je ?^<^^ oujil. Naprostá většina titulů se navíc B i a zřídka otevřeně, distan- Íedné Roli úvodní textu jenž lľ*" * ŮZkéh0 -atik, neplní ani nabfzené sborn- a čtenáře uved, do genderové pro- 3 mÍŮ2 neb0 přeložené n ^ Sb0mík Sp°'*č™<*» PŘEDMLUVA K Hc<~„*. VA ČESKÉMU PňEKLADU jsou nepochybně přínosem, jejich omezení daná kompilační formou jsou zjevná. Předností této konkrétní knihy, ve světle výše zmíněných argumentů, je především skutečnost, že jde o text, jenž byl od začátku do konce psán s cílem srozumitelné shrnout a efektivně předat informace. Nejde tedy o knihu, jež by přinášela originální výzkumné poznatky či nové koncepční pojetí problematiky, ale o knihu, která na těchto výzkumech staví a pečlivě skládá nejdůležitější argumenty, teorie a empirická data do srozumitelného a uceleného (ovšem v žádném případě ukončeného!) příběhu. Tato celistvost a argumentační pevnost, která prochází celou publikací, je pro pochopeni a uchopení začátečnického textu jednou z nejdůle-žitéjšich kvalit a byla i jedním z klíčových aspektů výběru tohoto textu. Výběr učebnice vycházející ze specifického kontextu USA nebyl automatický. Naše rozhodnuti bylo založeno zejména na skutečnosti, že, ačkoliv si genderová studia vydobyla své místo i ve vzdělávacích programech většiny evropských zemi, ve Spojených státech má genderové vzdělávání na vysokoškolské úrovni nepochybné nejdelší a nejrozsáhlejší tradici. Gender a feministická teorie tvoří nedílnou součást všeobecného vysokoškolského vzdělání a dnes již téměř není možné absolvovat vysokou školu ve Spojených státech bez alespoň základní znalosti genderové problematiky a feministických teorií. Na přelomu nového tisíciletí v americké akademii existuje téměř 500 bakalářských, magisterských a doktorandských programů gender a women studies. daleko nejvíce v porovnání s ostatními zeměmi. Toto obrovské akademické zázemí logicky vytvořilo předpoklad pro existenci velkého množství kvalitních učebních textů různých koncepcí a stupňů obtížnosti, ze kterých bylo možno vybírat. Vybrat knihu popisující odlišný historický, politický a kulturní kontext má nepochybně jak své přednosti, tak i své úskalí. Jednou z nejdůležitějších a na první pohled jasných výhod je možnost komparace. Text, jenž se nezabývá lokálním kontextem, nutí čtenáře od počátku ke srovnávací analýze s vlastním historicko-kulturním kontextem a inspiruje ke konfrontaci předkládaných argumentů s vlastní Žitou zkušeností. Navíc předkládané argumenty ukazují, že jsou určité symbolické, strukturální a individuální aspekty genderu, jež mají v rámci západní kultury obecnější platnost. Kontextuální odstup, který tato kniha nabízí, může jistě také svádět k rychlým a jednoduchým závěrům typu „u nás to tak není", „to pro nás neplatí", „toto nejde aplikovat", atd. V některých případech tomu tak skutečně je, zejména co se týče historického vývoje feministického myšlení a hnutí či v oblasti politických institucí a (ne)fungování občanské společnosti. Nicméně, ve světle těchto odlišností budete možná velmi překvapeni podobností mnoha podmínek, mechanismů a situací, jež ovlivňují životy žen a mužů v obou (a dalších) společnostech. Příklady z odlišného kulturního kontextu jsou pro objasnění fungováni genderu ve společnosti velmi důležité, neboť dokazují, že genderová asymetrie a mocenská PAEDMLUVA K ČESKÉMU PňEKLADU 1 5 flierarchie fungují na stejném princip, a reprodukují se podobnými prostředky napříč ru* nrml společnostmi (např. v oblasti rané social.zace, školství, na trh, práce nebo prostřednictvím médií a reklamy). Jinými slovy, odlišnost kulturního kontextu rozhodne neznamená, že genderovou analýzu představenou na příkladech z USA nelze aplikovat na společnost českou. Spíše naopak, možnost komparace a teoretická komplexita demonstruji relevanci genderu jako analytické kategorie vědeckého poznání. Dalším možným úskalím, jehož jsme si dobře vědomi, je reprodukce v našich médiích tak oblíbeného stereotypu USA jako země feministických excesů. Na rozdíl od zemí Severní Ameriky a Evropské unie začíná naše společnost, co se týče genderové problematiky a rovných příležitostí žen a mužů, v jistém smyslu od začátku. Tradice boje za rovná práva žen spojená se jmény Karolíny Světlé. Františky Plamínkové. Milady Horákové či Tomáše Gar-rigua Masaryka byla, jako mnoho jiných občanských aktivit, na několik desetiletí násilné přerušena a ze stejného důvodu českou společnost minulo i demokratizační hnutí šedesátých let 20. století, jehož nedílnou součástí byla i tzv. druhá vlna feminismu. Nebudeme zde rozebírat příčiny současného problematického vztahu české většinové společnosti ke všemu, co souvisí s feminismem (tato kniha jistě nabídne dostatek inspirace k podobným úvahám). Je však nutné tento stav alespoň pojmenovat a poukázat na zásadní nedostatek společenské reflexe skutečnosti, že svět, ve kterém žijeme a který si vytváříme, je postaven na strukturách a Institucích, jejichž legitimita je založena, mimo Jiné, na systematickém využívání genderové symboliky, která je z principu hierarchická a asymetrická v neprospěch žen. K tomuto klimatu nepochybně přispívá, vedle snahy některých veřejně aktivních jednotlivců feminismus zdiskreditovat, i neochota a nezájem (či neschopnost?) většiny českého akademického sveta pustit se do seriózního a otevřeného dialogu s feministickou teorií Jedním z klasických úhybných manévrů odpůrců feminismu (a rovnoprávností žen) je Pravé poukazování na „odstrašující- poměry v USA, jež ob^kle probíhá podle následu í- 0 » *. reflexe genové problém ľ "femÍnÍStfck*m -st prostí mužů a *„ ^ ™ ™ *™ "« u nás. rov Mih dů.ežitým asi ™ d0 bUd°UCn0sti- ~-celkově mo, i^šezm,nene intelektuální izoiace přešlapují dis- PftEDMLUVA K ČESKÉMU PŘEK LADU kuse, které v české společnosti po pádu komunistického režimu o feminismu a genderu probíhají, celých dvanáct let víceméně na jednom místě a točí se stále kolem jednoduchých argumentů o biologické podmíněnosti sociálního chování a ničím nepodložených a vesměs absurdně konstruovaných obav z „převrácené diskriminace" mužů. V tomto kontextu nelze nevzpomenout slova britského filosofa J. S, Milla (1806-1873): „Ze všech vulgárních způsobů, jak se vyhnout přemýšlení o dopadu sociálních a morálních vlivů na lidskou mysl, je tím nejvulgárnějším přisuzování rozmanitosti jednání a povah vrozeným, předurčeným rozdílům." Argumenty vycházející (více či méně implicitně, více či méně sofistikovaně) z myšlenky, že biologie určuje společenské chování, a tedy i rozdílné role, postavení a chování žen a mužů ve společnosti, jsou v jistých kruzích naši inteligence velmi populární. Nicméně není příliš přehnané tvrdit, že toto vnucováni jednoduchých odpovědí na složité otázky, jež má v drtivé většině případů konzervativní politický podtext obhajování existujících mocenských uspořádání, je jednou z nejproblematičtějších daní minulosti. Používání „biologických" argumentů v sociálních védách má koneckonců dlouhou a neblaze proslulou historii. Jinými slovy, v naší společnosti chybí povětšině znalost a reflexe vývojových trendů západního myšleni druhé poloviny 20, století. V takovém prostředí rozvoj genderových studií i potenciál genderové analýzy pro změny ve společnosti nutně stagnuje. Rádi bychom proto posunuli diskuse o genderové problematice dál. Domníváme se. že předkládaný text je dobrým odrazovým můstkem pro tento posun, neboť se souhrnně dotýká všech důležitých aspektů genderové problematiky, shrnuje vlastním způsobem dosavadní stav poznání v oblastí a ukazuje, jak je možné využít genderové analýzy k propojení žité společenské reality s teoretickým zázemím a vědeckým výzkumem. Konečně třetím důvodem pro vydání této knihy je snaha stimulovat v České republice zájem o genderovou problematiku a výzkum relevantních otázek. I u nás žijí ženy v nerovném postavení s muži, í u nás má moc (ať už politická, ekonomická, či vědecká) výrazně .mužské" rysy, zkrátka, i u nás je gender jedním z nejzákladnějších principů organizace společnosti. Máme-li dostát své sebeidentifikaci jako demokratické společností, která zaručuje svým členkám a členům svobodu rozvíjet vlastní schopnosti a realizovat svůj potenciál, je třeba analyzovat mechanismy reprodukce genderových nerovností a přicházet s opatřeními k jejich odstraňování. Na překladu této učebnice se podílel sedmičlenný odborný tým. jehož členky a členové se orientují ve feministické teorii a aktivně se zabývají (v různých oborech a na různých úrovních) genderovou problematikou. K týmové práci nás vedl nejen rozsah překladu, ale zejména přesvědčení, že práce na úvodním textu nového oboru, který se teprve etabluje PŘEDMLUVA K ČESKÉMU PftEKLADU 17 Univerzita Karlova v Praze Knihovna spoleáenských véd Praha 5-Jinonice onuje ustálenou českou terminologií, by nemeta být prací jednotlivce, nýbrž výs.ed-Kem co nejš-ršího konsensu názorů a pohledů. Konsolidace těchto různých pohledů a argumentů celistvého 3 srozumitelného textu nebyla rozhodné jednoduchá, ale sám proces překladu a redakce textu se ukázal být pro zúčastnené stejně důležitým jako konečný pře-klad sám. Rozhodovaní každé terminologické a lingvistické maličkosti vyžadovalo neustálou diskusi, konfrontaci a modifikací vlastních názorů. Tento proces jasně dokumentoval jedno ze základních východisek genderových studií, jež praví, že nejen gender sám je politikum, ale také, že žádný aspekt, a tudíž ani výsledek vědeckého poznání není neutrální, objektivní a neproblematický. Bylo by naivní domnívat se, že překlad je pouze .neutrální reprodukce" původních myšlenek vybraného textu. Jazykové prostředky, které máme k dispozici, a asociace, jež doprovázejí jejich použití, neexistují ve vakuu. Jazyk není jen soubor slov, který používáme ke komunikaci, ale je nutné jej chápat jako djskurs neboli jako vztah mezi jazykem coby výrazovým prostředkem a společenskou realitou. Ani .doslovný" překlad tedy není nikdy doslovný ve smyslu, že v sobě vždy odráží kulturní kontext a hodnoty společnosti, do jejíhož jazyka je překládán. Je nesmírně obtížné přeložit text, který je nucen svůj obsah a význam komunikovat pomocí jazykových prostředků, k nimž se v našem antifeministickém prostředí vážou negativní asociace a předsudky. Feministickému aktivismu a feministické teorii je často předhazována jejich údajná ideologičnost či demagogie, otázkou však zůstává, jestli je možné vymanit se z těchto nařčení bez neustálé pozornosti k jazyku, kterým o věcech mluvíme, jímž definujeme realitu kolem nás a jímž vynášíme hodnotící soudy o světě. Jedna z nejdu-ležitějších hodnot tohoto překladu tkví v tom, že ilustruje, jak primární je otázka jazyka pro společenskou atmosféru a možnost změny. Navíc tento text detailně dokumentuje, že gender nikdy .nepracuje- sám, ale vždy je nutné jej chápat v kontextu dalších aspektů, na nichž stav, c, proti kterým se vymezuje, jako jsou např. etnicita, společensko-ekonomická vrstva, sexuální orientace, věk, náboženské vyznání či zdravotní handicap lineľľľuPreľdU VěnUJ6me a*,n0U P°™ f0rmUlaCÍm S tzv- niekým masku-12 en( ľ! T'J" V ^ ^ V P,Urá,U' - všech jedinců, Ní. ^danteZiľoľmľT ^ ^ ^ * ^ «™ *** je pouze mužské pohlaví ale týká se Í * ™^adř* * Postaví jak muře, tak ženy * ** °báa- 8 ^udenti si „vších- ***** *m mm "* ^ y způsobem, jak se vyhnout kritické- mu zamyšleni nad podstatou věci, a považujeme za inspirující neustale poukazovat na moc, kterou jazyk a diskursivní praxe mají (v této knize viz kapitola 5). a na to, jak udržují a reprodukuji status quo této mocenské nerovnosti. Proto jsme vybrali následující řešení: v drtivé většině kapitol zachováváme generické maskulinum. Nicméně ve dvou kapitolách jsme se rozhodli pro důsledné používání generického feminina (kapitola 7), respektive společného maskulina a feminina (kapitola 11). Pokud při čtení těchto kapitol pocítíte rozpaky, protože znéjí .divně" či „špatně", berte to jako inspiraci k zamyšlení nad tím, jakými způsoby jazyk formuje naše myšlení a spoluutváří naše hodnoty a přesvědčení o .správnosti" a .přirozenosti" reality, která nás obklopuje, aniž si to aktivně uvědomujeme. Jak již bylo zmíněno, reálie v textu vycházejí výhradně ze Spojených států, i když autor a autorka se často obracejí ke komparativní analýze s jinými (zejména neevropskými) zeměmi. Český překlad proto doprovází rozsáhlá orientační bibliografie materiálů týkajících se genderu, feminismu a ženské problematiky v České republice a střední a východní Evropě. Při sestavování této doplňující literatury jsme si v žádném případě nekladli za cíl vytvořit „vyčerpávající" bibliografii. Prioritou této bibliografie je sloužit jako orientační rámec materiálů a odkazů o naši" společnosti a v našem jazyce, které jsou k dané problematice k dispozici. Z tohoto důvodu se v ní objevují nejen empirická data, fakta, zprávy a tituly, které se řadí mezi práce odborné, ale zahrnuje také užitečné webové odkazy, specializované časopisy a monotematicky zaměřená čísla nespecializovaných časopisů stejně tak jako články a knihy, které jsou spíše populárního rázu, ale mohou sloužit jako relevantní materiály pro kritickou analýzu používaných argumentů a genderového diskursu v naší společnosti. Milé čtenářky a milí čtenáři, tímto projektem jsme žili prakticky celý uplynulý rok, a doufáme tedy, že předkládaný text bude inspirativní v mnoha směrech a bude nejen informativní a poučný, ale hlavně že povede k zamyšlení, reflexi, diskusím i intelektuálnímu nepohodlí a kritickému nesouhlasu, ze kterých se většinou rodí podněty k dalšímu výzkumu, poznání a vzdělání. Věra Sokolová, Petr Pavlík WEDMLUVA K ČESKÉMU PŘEKLADU PŘEDMLUVA K ČESKÉMU PŘEKLADU 1 9 , STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED ^ o em ne- .Jsem len.". se vymezují z hlediska poh.a,. Sde-Z «eré takovou jednoduchou větou vysílají, však přesahuje pouhý anatom.c-ký popis jejich vlastního těla. Právě tak totiž vyvolává i představu určitého sou-boru osobních vlastností a vzorců chování, které se k nim vztahují. Ostatn, s, o nich. i bez toho. že by je kdy viděli, udělají určitou představu, a to včetně toho. jak se oblékají a vyjadřují a jakým činnostem se věnují. jste-N například žena. nikoho asi nepřekvapí, uvidí-li vás oblečenou v kalhotách. Přesto by někdo možná čekal, že vás uvidí v dámských šatech, a někoho by u vás taková volba oblečení dokonce potěšila. Podobné bude většina lidí očekávat, že budete povahově spíše pasivní, závislá a citové založená a že se rozpláčete snadněji než muž. Budou u vás předpokládat pečovatelský přístup, smysl pro romantiku, starost o vlastní zevnějšek a nepříliš velkou technickou zdatnost. Jste-li však muž, pak budou lidé jistě očekávat, že budete nosit kalhoty, a pokud byste se před nimi objevil v dámských šatech, byli by tím zaskočeni a dost možná i polekáni. Většina lidí u vás bude předpokládat nezávislost, tendenci prosazovat se a schopnost ovládat své city. Budou si vás představovat jako ambiciózního a soupeřivého, zaujatého vlastním studiem, prací nebo sportovními aktivitami - a také technicky zdatného. Jinými slovy, lidské pohlaví jako biologická danost (bytí mužem či ženou) tu s ouz, jako základ, na němž lidé konstruují společenskou kategorii zvanou gen-*■^skuhnm, č, femihinitu,. Přitom je možné, že právě vás jako jednotLe j<=, preapoklady vztahující se k gendem \mó ..... 9 Platné či správné a že na nich zaklán - • obecne prijímaj. stereotypy js0u univerzálně skosti 20 platné, neboť se předpokládá, že charakteristiky tvořící genderový stereotyp sdílejí všichni příslušníci daného pohlaví. Jak bude však z obsahu celé této knihy patrné, mnozí lidé mužského i ženského pohlaví se ve skutečnosti oněm stereotypním obrazům vymykají. Někdy se na takové případy pohlíží příznivě, častěji se však nekonformní jednotlivec označuje jako deviantní, abnormální či zkažený a podle toho se s ním také nakládá. je důležité si přitom uvědomit, že podobně rozlišování se odehrává nejen na úrovni vzájemné komunikace mezi jednotlivci, ale i na strukturální úrovni společnosti, v níž žijí. Každá společnost svým členům předepisuje určité vlastnosti, způsoby chování a vzorce vzájemné interakce v závislosti na jejich pohlaví. Tyto předpisy jsou zakotveny ve společenských institucích, jako jsou hospodářství, politický systém, vzdělávací systém, náboženství, rodinné uspořádání aj. Institucionalízo-vané vzorce genderové diferenciace jsou souhrnně označovány jako pohlavně-gen-derový systém společnosti. Zkoumání pohlavně-genderových systémů ajejich důsledků pro ženy i muže tvoří hlavní téma této knihy. V průběhu četby uvidíme, že pohlavně-genderové systémy se liší napříč kulturami i historickými obdobími. Každý systém však zahrnuje přinejmenším tyto tři vzájemně provázané prvky: 1. sociální konstrukci genderových kategorií na základě biologického pohlaví, 2. dělbu práce na základě pohlaví, tedy skutečnost, že jednotlivcům jsou svěřovány určité úkoly v závislosti na jejich pohlaví, 3. společenskou regulaci sexuality, v jejímž rámci jsou některé formy vyjadřování sexuality odměňovány a jiné trestány (Rubin, 1975; Thorne. 1982). Zvláštním předmětem našeho zájmu budou způsoby, jimiž pohlavně-gendero- vý systém funguje jako systém společenské stratifikace, tedy nakolik jsou ženy a muži - a vlastnosti a praktiky s nimi spojované - společností oceňovány v nestejné míře. Vzhledem k tomu, že každá společenská instituce disponuje mocí odměňovat a trestat, udělovat výsady a ukládat závazky a omezení, má pohlavně-genderový systém hluboký dopad na životy žen i mužů a na životní volby jim otevřené. Uvažme například, že přestože v průběhu posledních dvaceti let vstoupily ženy ve většině zemí světa v obrovském počtu na pracovní trh. jejich mzdy ve všech zemích a ekonomických odvětvích, u všech typů vykonávané práce a na všech úrovních kvalifikace výrazně zaostávají za mzdami mužů a že zároveň s prací v zaměstnání nesou ženy i nadále primární zodpovědnost za chod domácností (OSN, 1997). STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLEO '* STUrJ'UM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED rato povážlivá zjištění jsou odrazem skutečnosti, že většina žen a mužů ž(je ve společnostech s tzv. patriarchálním pohlavně-genderovým systémem. Patriarchát je takový pohlavné-gendeTový systém, v němž muži zaujímají nadřazené postavení vůči ženám a v němž jsou vlastnosti a činnosti vnímané jako mužské hodno l ceny výše než ty, které j?ou vnímány jako ženské. Patriarchát přitom, jak se zde f dočteme, nenívžádném případě univerzální jev: jedním z našich úkolů v této knize bude prozkoumat některé alternativní, více rovnostářské pohlavné-genderové systémy. Ukážeme také, že patriarchát nezvýhodňuje všechny muže stejnou měrou a že některé skupiny žen znevýhodňuje více než jiné. Než se ale pustíme do analýzy genderu a pohlavně-genderových systémů, je třeba si uvědomit, že ne všichni sociologové se shodují v tom, jak by měl být gender studován a které aspekty pohlavně-genderového systému jsou nejvýznamnější. Abychom lépe pochopili důvody těchto neshod, obraťme nyní pozornost k dosavadní výzkumné práci v oblasti genderu a k teoretickým východiskům, která ji formovala. 1,1 SOCIOLOGICKÉ POHLEDY NA GENDER Nejširší definice vymezuje sociologii jako vědecké zkoumání lidských společností a kultur a společenského chování. Ne všichni sociologové ovšem přistupují k tomuto úkolu stejně. I jednotlivý společenský jev, jako je právě gender, může být zkoumán a vysvětlován různými sociology různě. Tato skutečnost může být pro leckoho matoucí, neboť se běžně předpokládá, že sociologové musejí z podstaty své profese sdílet jednotný vědecký přístup. Zajisté - věda v obecném smyslu je tradičně chápána jako poznávací úsilí kumulativního charakteru; to znamená, že každý vědec bez ohledu na svou konkrétní specializaci má pracovat na řešení takových problémů, které jsou jeho vědeckou obcí obecně přijímány za důležité. Vědec má pokračovat v budování díla svých předchůdců, dokud se nedosáhne pravdy či řešení zadaného problému. Ve skutečnosti však všichni vědečtí pracovníci, sociology nevyjímaje, pracují pouze v rámci určitého paradigmatu. Co je to Paradigma? )e to určitý model myšlení, který řídí vědcovu volbu rele-leľľľvÍ^r0 Pr0b'émU' met°d Vh°dnýCh Pr°*h0 Zk0Um- « *teobu zastírá paradigma potenciální význam problémů ostatních SE STUDIUM GENDERU = - CI"UERU; 08ECNÝ PflEHLEO a specifickým způsobem podbarvuje vědcův pohled na celý sociální svět. Tím jistě nechceme tvrdit, že žádná objektivní společenská realita neexistuje nebo že sociologie je prostě tím, čím by ji chtělo mít naše oblíbené paradigma. Chceme jen upozornit, že sociologický výzkum má stejné jako každý jiný výzkum vedle objektivní stránky i svou stránku subjektivní. To je důležitý problém, k němuž se ještě vrátíme. Sociologie je multiparadigmatická věda; je tedy tvořena řadou různých - mnozí by řekli soupeřících - paradigmat (Ritzer, 1980). Tak také zní odpověď na výše položenou otázku, jak mohou různí sociologové odlišně zkoumat a vysvětlovat jeden a týž společenský jev. V každé konkrétní dobé je ovšem patrná tendence k převaze jednoho paradigmatu nad ostatními; neznamená to, že by ostatní paradigmata byla zcela zavržena, ale že se dané paradigma jeví jako nej přínosnější pro vysvětlení aktuálního stavu společnosti. Většina sociologů v daném období pak vykonává svou práci v rámci tohoto dominantního paradigmatu. Po významnou část nedávných dějin sociologie - především období 40. až 60. let-představoval dominantní paradigma strukturální funkcionalismus. Struk-turálněfunkcionalistická perspektiva ovlivnila výzkum v oblasti genderu mimořádnou měrou, a proto se s ní zde seznámíme detailněji. 1.1.1 Strukturální funkcionalismus Strukturálněfunkcionalistické paradigma zobrazuje společnost jako stabilní, uspořádaný systém, jehož členové ve své většině sdílejí týž soubor hodnot, přesvědčení a očekávání, tj. sdílejí určitý společenský konsensus. Sám sociální systém se přitom skládá ze vzájemně provázaných částí, které svým společným působením udržují společnost - řečeno funkcionalistickým jazykem - ve stavu rovnováhy. Každá část struktury společnosti se nějak podílí na udržování společenského řádu jako celku. Má-li systém podstoupit změnu, musí se tato odehrát jedině pozvolným, evolučním procesem; příliš prudká společenská změna kterékoli části struktury by na celek působila rozvratně, a proto dysfunkčně. Ve své analýze genderu vycházejí strukturální funkcionalisté z konstatování základní skutečnosti, že se ženy a muži tělesně liší. Zvláště významné jsou přitom dvě skutečnosti - za prvé, že muži jsou větší a silnější, a za druhé, že ženy rodí děti a kojí je. Tyto biologické odlišnosti vedly podle funkcionalistů ke vzniku odlišných genóerových rolí. Každá společenská role přitom - vlastně podobně jako roleliivlidein^ určitých požadavků na způsob chování, 1. STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED S3 • ván a od každého jejího nositele očekáván. Konceptgen. ; který je s touto roli spojová očekávaný od členů společnosti v sou- dových rolí pak odkazuje na způsob c -oh nnhlavní příslušnosti, vislostí sjej-ch ponia u ^ ^jn |jdstva by|g Finalistépoukazu, najak , J ^ ^ _^ rľluesirrny rodía posléze kojí děti, dává smysl, aby to byly právě M kdo s nimi bude zůstávat doma a vychovávat je. A tráví-li čas doma s dětmi, je jen přirozené, že se ujmou také dalších domácích úkolů. Naproti tomu muže jejich biologická konstituce předurčuje k roli živitele a ochránce rodiny. Jak to vyjádřil jeden z předních teoretiků funkcionalismu (Parsons, 1955. s. 23): „Podle našeho názoru spočívá základní vysvětlení dělby rolí mezi biologickými pohlavími ve skutečnosti, že porod a kojení dětí vytváří základ pro silnou vazbu mezi matkou a malým dítětem; ta sama pak vytváří základ pro to, aby se muž, jsa těchto rolí zproštěn, soustředil na alternativní činnost - tedy na zajištění živobytí." Strukturální funkcionalisté tedy argumentují, že specializace ženy na práci i v domácnosti je funkční. Ženy v mnoha směrech udržují společnost v chodu: rodí | její nové cleny, vzdělávající vychovávají je k přijetí konsensuálních hodnot a norem společnosti a poskytují mužům i dětem citovou oporu a výživu. Někteří funkric-natete vsa* zároveň hodnotu tradičních ženských činností snižují, hovoří o nich zSoíTÍ 3 PaSUÍÍ d°ľ0le ****** -dcú svých rodin. ^ií na genderové rozdíly jako 2Ceěenderu-Za Prvé, funkcionalisté pohlí- ' da"ostí, Chápou-ii však masku|Pr'r°ZenéJeVy' °dvozené z lidských biologických | dí! "wfcl Ěenderem a poh^' a jako přirozenou, stírají tak roz- lívsoběneseimplicřtnísdělení * ^° neměnnýstav věcí- Celé poje" ^ ™skuli% a fem.njn • veškeré snahy o proměnu společenských vyme- *«* Na tom. jak ^ľaT1ÍdSké ^^áníjen malý, či vůbec tsytrj6'^'011 pňrozenost. MuJ i * **» ani muži nic změnit l «*»©*», co- 5 'edostitvárná- aiPrt V nez užitku- Ve skutečnosti í*** H bi0l0gické7aSkky; Wvorern. nikoli bÍG|ogickou danos. 0ľy hrail v utváření genderových rozdí- STUD'UM GE,viOERU: OBECNÝ PftEHLEO lů určitou roli, existuje dostatek důkazů o tom, že biologicky podmíněné vlastnosti mohou být vlivem prostředí pozměněny, či dokonce zcela potlačeny. Této otázce se budeme věnovat hlouběji v dalších částech knihy, zejména v 2. kapitole. Prozatím postačí dodat, že ani funkcionalistická teze o evolučním vývoji genderu nemusí být přesná. Problém zčásti spočívá v potížích, jimž věda čelí při historické rekonstrukcí evoluce. Archeologické nálezy jsou dosti skrovné a kusé; navíc, jak upozorňuje Ruth Hubbard (1990, s. 67), „chování po sobě nezanechává žádné zkameněliny". Ve snaze dopátrat se, jak žili naši dávní předkové před statisíci let, vědcům nezbývá než se opřít o malý počet zcela obecných stop - tu čelist nebo lebku (či dokonce jen jejich pouhé úlomky), tu zuby nebo opracované kameny. Čím hlouběji do minulosti sestupujeme, tím méně důkazů máme k dispozici a jednotlivé střepy mozaiky jsou navíc roztroušeny po stále větším geografickém prostoru. Lze proto konstatovat, že i „při maximálním výtěžku z historického materiálu, který je nám v současnosti dostupný, ... zůstává objem vědění, které nám uniká, tak obrovský, že si nikdo nemůže osobovat právo stanovit definitivní model lidského původu a vývoje, ať již morfologického, nebo kulturního" (Bleier, 1984, s. 122-123). Teorie o původu a vývoji genderových rolí, kterou zastávají strukturální funkcionalisté, je dosti rozšířená a známá pod názvem teorie čtověka-fovce. Opírá se o následující rekonstrukci zlomu v našem evolučním procesu, který se měl odehrát asi před 12-28 miliony let: vysychající klima způsobilo postupné mizení sub- , tropické vegetace, která tvořila přirozené životní prostředí naších tehdejších lido-opích předků, a ti byli nuceni sestoupit s korun stromů na zem. Následovaly různé změny adaptující k životu na zemi, mezi nimižknejdůiežitějším patřila bipedie (schopnost vzpřímené chůze po dvou nohách). Ruce se tím uvolnily k ohmatávaní, uchopování a trhání předmětů, k jejich přenášení a nakonec i k používání nástrojů. Vzpřímená chůze měla i další fyziologické důsledky, mezi ně patřilo zúžení pánve; současně probíhající rozvoj řeči vedl k růstu objemu mozku a potažmo i hlavy. Mláďata se proto musela rodit v ranějším stadiu vývoje a i po narození zůstávala životně závislá na matce, Břímě bezbranných mláďat znemožňovalo samicím volný pohyb v terénu a samci se tak staii výlučnými živiteli. Spojovali se do tlup, které se vydávaly na lovecké výpravy. Tím se dále rozvQela lidská řeč a vznikaly první nástroje, určené k lovu a obrané. Tato pohfavní dělba práce byla adaptačně účinná: společenství, která sejí podřídila, byla v boji o přežití výrazně zvýhodněna oproti ostatním. Ze vzájemně výlučných genderových rolí se postupně vyvinuly i genderově speci- STUOIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED 25 - su ženv se vyvýely směrem k silnější empatii. k pečující a nesa-■éosobnostn, rysy ^^L, ^ a agresivité. Tyto adaptivní rysy ^^^ce archeologických .a, Mnozí antropc-I0g vé například tvrdí, že lidoopi nebyl, k přechodu do otevřeného prostred, savá-nenuceni klimatickými okolnostmi, nýbrž opustili lesy, když jejich počet zaanal rychle narůstat, a setrvání v lese by znamenalo boj o zdroje obživy s jiným, Živočišnými druhy. Na okrajích lesů nacházeli rozmanitý výběr potravy - jádra a semena, ovoce a bobule, kořeny a hlízy, vejce, hmyz a různé druhy drobných živočichů, především hlodavce. Využití těchto zdrojů a také potřeba bezpečí a obrany společenství si vyžádaly nové strategie přežití a adaptivní změny - jednou takovou adaptací byla vzpřímená chůze, která uvolňovala ruce pro jiné úkoly. Vzpřímená tělesná stavba sice přispěla k potřebě rodit mláďata v ranějším stadiu ontologického vývoje, neznamenalo to však, že by se ženy spolu s dětmi staly závislými na mužích. Tato změna naopak nutila ženy k větší vynalézavosti ve vyhledávání potravy i v obraně mláďat před útočníky. Sběr potravy byl přitom ztížen i dalšími fyziologickými proměnami - například ztrátou srsti, která znamenala, že mláďata se již nemohla držet své matky za srst, jako je tomu u opic, a musela být nošena. Ženy tedy musely vynalézt něco, v čem by své děti nosily, aby jim ruce zůstaly volné pro sběr potravy, a funkce těchto nosítek mohla být posléze rozšířena i na potravu. Díky tomu mohli lidé sbírat i více potravy, než mohli na místě sníst. To by naznačovalo, že prvními hmotnými nástroji nebyly lovecké zbraně, ale spíše uzlíky nebo nosítka na přenos mláďat a potravy, ženy tedy ani zdaleka nebyly jen pasivními, závislými rodičkám,, a,e byly i aktivními technickými vynálezkyněmi, které zajišťovaly potravu sobě materiálu lze založit různé pohledy na lidľ ^ archeolo^kém -tiv naspěme důležité o^zk ľ ľ PrehÍSt°riÍ" ZVáŽením ^ ■*» "apřechszíbezpovšimnutí: ExisLiľ^ľktUrá,něfunkcio™'istické Paradig-*- o4.B,„ to, co nazýván* ge IZZ *T "** ^ * 6 er?Jate °dl,Sné f°™y dělby práce by mohly existovat? A jaký by taková dělba práce měla vliv na, .utváření' genderu?" (Con-key a Gero, 1991). Závažným důsledkem popisování genderových rozdílů jako přirozených - jak činí funkcionalisté - je, ze tento postoj bývá mnohdy zneužíván k ospravedlnění nerovnosti a diskriminace na základě pohlaví. Dějiny o tom podávají četná svědectví. V pátém století př. n. I. prohlásil čínský filosof Konfucius. že ačkoli jsou ženy lidskými bytostmi, stojí na nižším stupni než muži (Peck, 1985). V roce 1873 bylo Myře Bradwell odepřeno přijetí do advokátske komory v americkém státě Illinois a povolení provozovat advokátskou praxi s odůvodněním, že „přirozená a patřičná plachost a jemnost, jíž se vyznačuje ženské pohlaví, činí ženu zjevně nezpůsobilou pro mnohá zaměstnání občanského života" (cit. dle Goldstein. 1979, s. 50). V nedávné době pak někteří vědci tvrdili, že muži přirozené dosahují lepších výsledků v testech IQ než ženy proto, že mají o něco málo větší mozek (viz Blum. 1997: a kapitola 2 této knihy). Je dobře možné, že u mnoha rozdílů, které můžeme pozorovat v duševních vlastnostech a chování žen a mužů, hrají biologické faktory roli. To však neznamená, že jedno pohlaví (či gender) je druhému nadřazené nebo že příslušníci jednoho pohlaví jen na základě této příslušnosti zasluhují nadměrný podíl na statcích spo-ečnosti. ľvrzení :\kbic: se biologicky podmíněných rozdílů mezí aohiavím! se pokusíme detailněji zhodnotit v kapitole 2; otázky genderové nerovnosti a diskriminace nás však budou provázet celou touto knihou. Dostáváme se k dalšímu ústřednímu bodu strukturálněfunkcionalístického pohledu - k pojetí genderu jako souboru roli. Ačkoli tento pohled uznává význam sociálního učení pro utváření genderu, nese s sebou zároveň jistou potíž, kterou Sta cey a Thorne (1985, s. 307) výstižně shrnují takto: Představa role zaměřuje pozornost spíše na jednotlivce než na společenskou strukturu a implikuje, že „ženská role" a „mužská role" jsou vzájemně komplementární (tj. oddělené či rozdílné, avšak vzájemně si rovné). Oba termíny jsou depolitizující- vytrhují zkušenost z jejího historického a politického kontextu a přehlížejí otázky moci a konfliktu. Výmluvným faktem je, že sociologové nikdy nehovoří o „třídních rolích* nebo „rasových rolích". Klíčovým konceptem takto formulované kritiky je moc. Moc znamená schopnost vnucovat druhým vlastní vůli. Nejmocnějšími členy společnosti jsou obvykle ti, kdo ovládají největšíčást společenských prostředků, jako jsou peníze, majetek a nástroje fyzického donucování. V hierarchicky strukturovaných společnos- 1- STUDiu M GENDERU; OBECN Ý PŘEHLED 1. STUDtUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED 27 k nimž patří i ta naše. bývá nerovnost v rozdelení těchto prostředků často rávislá i na individuálních vlastnostech, jež člověk nedokáže ovlivnit, jako je rasová a etnická příslušnost, věk a pohlaví. Tím, že otázku mocenských vztahů opomíjí, přehlíží strukturální funkcionalismus jeden z klíčových rozměrů genderu: strukturální příčiny genderové nerovnosti ve společnosti a důsledky této nerovnosti pro ženy i muže. Toto stanovisko má také závažné důsledky pro obecné pojetí společenské změny. Klademe-li totiž přílišný důraz na individuální proces učení, může nás to svádět k předpokladu, že k řešení genderové nerovnosti stačí jednoduše naučit lidi novým rolím. Mnozí jednotlivci skutečně dokážou samostatně odmítnout společenské konstrukce genderu, které vnímají jako svazující či nespravedlivé, na základě sebevzdělávání, avšak jak uvidíme v následujících kapitolách, k hluboké a účinné společenské změně je zapotřebí zásadní přestavby i těch nejzákladnějších spo lečenských institucí. Významnou slabinou strukturálněfunkcionalistické analýzy genderu je tedy jeho sklon obhajovat společenský status quo. 1.1.2 Paradigmatická revoluce Uvedli jsme, že strukturální funkcionalismus představoval vládnoucí paradigma sociologie v době od čtyřicátých do šedesátých let. Avšak jako většina vládnoucích paradigmat se i on opotřeboval; postupem času bylo stále zřejmější, že pokud neprojde nějakou podstatnou revizí, nebude schopen dále uspokojivě vysvětlovat stav společnosti a její problémy (Harding, 1979). Za takového stavu věcí obvykle dochází k paradigmatické revoluci. To znamená, že členové vědecké obce odmítnou dominantní paradigma ve prospěch paradigmatu konkurenčního, které je k vysvětlení aktuálního pozorovaného stavu zkoumaného předmětu vhodnější (Kuhn, 1970). Co tedy vyvolalo paradigmatickou revoluci v sociologii šedesátých let? Popularitu strukturálního funkcionalismu v Americe poválečného období lze vysvětlit konzervativní politickou atmosférou, která tehdy v zemi vládla. V průběhu šedesátých let však toto paradigma začalo ze svého dominantního postavení ustupovat, šedesátá léta byla desetiletím poznamenaným masovými společenskými protesty a politickým aktivlsmem. Za jednotící symbol společenských 'r;:;"?016"05" ^ P°VaŽ°Ván *« vélce ve Vietnamu, jako pod- vti ch ľd ľľ, P0'itÍCk*m 8kCÍm VŠak P°Sl0UŽi,y 1 J'né problémy, vjej.chz jádru tkvěla hluboká nerovnost prostupující celou americkou společností. 1. STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED TABULKA 1.1 Sociologické pohledy na gender Paradigma Základní předpoklady a ústřední principy Klíčové pojmy Strukturální funkcionalismus Feministická sociologie Společnost představuje stabilní, uspořádaný systém a její členové ve své většině sdílejí určitý soubor hodnot, přesvědčení a očekávání (tedy určitý společenský konsensus). Společenský systém se skládá ze vzájemně provázaných částí, které svým společným působením udržují společnost v rovnováze. Na udržení společenského řádu se podílejí všechny části společnosti a společenská změna, je-li jí zapotřebí, musí probíhat postupným, evolučním způsobem. Zeny a muži jsou biologicky odlišní a tyto biologické odlišnosti - zejména ty, které se týkají biologické reprodukce - vedly k ustavení odlišných genderovych rolí. Tyto role vznikly již v rané fázi lidských dějin a úspěšné se institucionalizovaly, protože byly adaptačně účinné a podporovaly přežití lidského druhu jako celku. Role žen a mužů jsou protikladné, vzájemně_ se však doplňují. Jelikož jsou produktem přírody, společenské snahy o jejich změnu jsou v lepším případě marné, v horším případě mohou společnost jako celek poškodit. | Gender je kategorií spíše společensky utvářenou j nežli přirozenou. Utváří se v kontextu určité společenské a ekonomické struktury a přenáší a reprodukuje se procesem sociálního učení. Gender pajn k ústředním pořádajícím principům sociálního světa, a proto musí být zahrnut mezi základní analytické kategorie sociologického výzkumu. Vědečtí pracovníci by měli ke svému výzkumu přistupovat s empatií a přiznat svou osobní zaujatost, zároveň by však měli při své práci dodržovat kritéria platná pro vědecké zkoumání. Důsledky genderové nerovnosti se pro různé skupiny žen a mužů liší. Je proto třeba zkoumat vzájemné souvislosti mezi různými typy útlaku, mezi něž patří sexismus, rasismus a diskriminace na základě společenské třídy, věku, sexuální orientace či tělesné zdatnosti. Jedním z prvořadých cílů sociologie by mělo být vytvoření účinných nástrojů k odstranění genderové nerovnosti a k proměně všech škodlivých aspektů společenských konstrukcí genderu. genderové role sexismus, pohlavně-gen-derový systém, patriarchát, politika vztahů mezi pohlavími (sexual politics) 1- STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED 29 • , tíové například dokumentovali existenci ostrůvků bídy a hladu v ame-Nékteřísociolog v P ^ ^ ^ amer.ck. hospodářsky blahobyt nen. rické společnost^, p ^ (Harnngton, l962). Afroamerické hnutí '"'Xlľpráva zase veřejnosti dramatickým způsobem připomnělo skutečnost, íe celé jedné významné části americké populace je systematicky upírána jak plná účast na životě společnosti, tak i rovnoprávný přístup k jej.m statkům, a to pouze na základě rasové příslušnosti. Konečně i tehdy vznikajícímu hnutí za emancipaci žen, o némž se za okamžik dočteme více, se podařilo zvýšit povědomí veřejnosti o existující diskriminaci na základě pohlaví. Sociologové začínali zpochybňovat přiměřenost popisu společností jako uspořádaného, harmonického systému. Mnozí také odmítli pojem společenského konsensu a zaměřili se na proces, jímž se vládnoucí ideologie utváří na pozadí stře* tů mezi privilegovanou a neprivilegovanou vrstvou společnosti. Téma mocenských vztahů se tak posunulo přímo do středu pozornosti sociologie. Z nastalého myšlenkového víru se vynořila celá řada nových paradigmat, zvláštní význam pro sociologické studium genderu měl pak vznik paradigmatu feministického. Třebaže někteří autoři soudí, že na sociologii měl feminismus méně revoluční dopad než na jiné disciplíny, jeho vliv je nicméně dalekosáhlý (Abbott, 991; Baca Zinn, 1992; Chafetz, 1988; Kramarae a Spender, 1992; Stacey dZľ'ľ8* Stan'ey'1992)-VýŠe uvedená Tab^ 1-1 zrnuje základní roz-" fem,n,St,Ckýni 3 ^^urálnéfunkcionalistickým paradigmatem. 'ismus není jediným ani jednotným úhlem pohledu. «. Vnitřní rozmaňitoš "CnáVá ^'"^(1986*S< 9)' UVaŽ°Vat 0.»P,uralÍtě tosti. Dříve než se bu^ľ™"''5^ mě"tkem stupně Jeho r0ZV°Je a jeh0 Jež tvoří feministickou 50^°^^^^ V20rku oněch raných perspektiv, . stanoviska, která se dekiľ °6"' několik PrinciPÚ. na nichž se všechna iak logická predispozice tak * ^ os™)°™™ genderu hraje roli Sahblo'°gického vlivu je prakticľCen'" ZdůrazNe však, že vymezit přesný roz-| ~_ »<*** učení začíná prakt.c V zmožné, nebot - jak vysvětlíme v kapitole 3 I^^^^ailtaľ? T P°r0du- Pouk^J* rovněž na komple*-" či^ľc akt0rŮ" "zrnuje, .nepřed- CaStečky- Js°u kódem, který se může rozvi- TUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED nout do různých podob v závislosti na vnějších podmínkách. Co víc, vliv prostředí může určitou vlastnost pozměnit i poté. co se již ustavila na hmotné úrovni (Gould, 1981, s. 156). Feministické hledisko tedy vychází z předpokladu, že genderje v podstatě spíše j společensky utvářený než vrozený. Feminističtí badatelé pohlížejí na gender zčásti jako na soubor společenských očekávání, která se reprodukují a přenášejí soci-í álním učením a stávají se tak niternou součástí naší osobnosti. Zároveň si však uvědomují, že úplné porozumění genderu vyžaduje víc než jen zkoumání tohoto procesu učení. Ukazují totiž, že to, co se naučíme, je samo sociálním produktem, utvářeným v kontextu konkrétní politické a ekonomické struktury společnosti. Otázkami, na něž hledá odpovědi, se proto feministická sociologie významně odlišuje od strukturálního funkcionalismu a jiných nefeministických paradigmat. Feminismus nastoluje problém již zmiňované inherentní zaujatosti či sexistického -1 náboje tradiční sociologie. Sexismus znamená hodnocení jednoho pohlaví, v daném případě mužského, jako cennějšího než druhé. Z historického pohledu je sexis- ^ j| ---— ^. - * mus v sociologii do značné míry důsledkem nízkého podílu žen mezi zaměstnán- oJi ci i studenty v akademických a výzkumných institucích, odráží však i širší spole- \^ čenské předsudky vůči ženám vtelené do předpokladu, že co si ženy myslí, dělají \ a říkají, je nedůležité nebo nezajímavé (Lorber, 1993). Tyto faktory měly v minulosti na povahu sociologického zkoumání trojí dopad: Sí 1. Většinu sociologických výzkumů prováděli muži na mužích, presto byla zjiš- 4 tění následné zobecněna na celou populaci. V 2. Gender byl považován za významnou analytickou kategorii jen v omezeném okruhu sociologických subdisciplín, jako je sociologie manželstvía rodiny, zatím- | co v těch ostatních - v sociologii práce, sociologii komplexních organizací, socio- '' logii práva - byl ignorován. v 3. Tam, kde byly studovány ženy, byly jejích postoje a chování hodnoceny z hle- * diska mužských kritérií normality a správnosti. ~? n^VeVW-. se ještě vrátíme. Všimněme si -Jimž jsou vystaveni, a na strategie, jimiž na své ní nevylučuje mužskou zkušenost a mužská ^hozKourn^^^k^ ^ Z8Zníval a byl slyšen v těch oblastech ,VSe^rnir,Kou objektivity'" (Hess a Ferree, 1987, ... tiwsenosti a hledisek ženskycm en zazníval jchuZ3vr-"jitív nichž byl dosud umlčován či opomíjen. V tomto ^ Iľf m°Úel iato vedené snahou získat plnou kont* v*' *"mW' kačení citů a vytvářející distanci mez« STL1DIUM GENDERU: OBECNÝ s. 13; viz rovněž Reinharz, 1992). Feminističtí badatelé naopak zaujímají vůči subjektům svého zkoumání empatický postoj; často využívají vstřícnějších výzkumných metod, které umožňují zkoumaným vyjadřovat své emoce a spíše je nechávají volně se vyjadřovat, než aby jim vnucovaly vlastní myšlenková schémata. Kvůli tomuto důrazu na prožívání bývá feministická sociologie tradičními sociology často obviňována ze subjektivismu. Ten ovšem feminističtí sociologové nepo-pírají; zaujatost svých hledisek naopak prohlašují za vědomou. Feminismus chápe povahu sociologického zkoumání jako dualistickou: má jak objektivní, tak i subjektivní rozměr. Na jedné straně nemůže být žádné zkoumání zcela nezaujaté a hodnotově neutrální - zkoumání strukturálněfunkcionalistické, jak jsme viděli, nevyjímaje. Jakkoli by sociologové samy sebe rádi považovali za zcela objektivní, nikdy se nedokážou zcela oprostit od vlivu osobních preferencí a hodnot, vlastní životní zkušenosti či kulturního prostředí, v němž žijí. Zároveň však nelze sociologii chápat jako zcela subjektivní; přestože je výzkumník nutně ovlivňován hodnotamit respektive hodnotovými soudy), jeho cílem je vždy odhalování faktů, tedy jevů, které lze přímo pozorovat anebo empiricky ověřit. Feminismus vyzývá společenské vědce, aby se otevřeně hlásili ke svým předpokladům, přesvědčením, sympatiím a zaujatým postojům; zpochybňuje nejen možnost, ale i samu žádoucnost hodnotově neutrální sociologie. Zatímco však zavrhuje představu hodnotové neutrální vědy, neodmítá „vědecká kritéria" ve výzkumné praxi (Reinharz, 1992). Právě jeho dualístická povaha činí sociologický výzkum zvláště náročným úkolem, tím spíše pro ty z nás, kdo se zajímají o výzkum genderu. Důvodem je náš intimní vztah ke studovanému předmětu - svůj gender má koneckonců každý člověk. Tatáž dualita je však právě tím. co činí výzkum genderu tak slibným úsilím. Stejně jako naše hodnoty ovlivňují náš výběr předmětu studia a způsobu, jak předmět studovat, mohou nás vést i v rozhodování, jak získané vědění prakticky uplatnit. Na následujících stránkách se přesvědčíme, jak sociologické vědění získané feministickým výzkumem poskytuje lidem nástroj a dává jim sílu ke změně škodlivých a diskriminujících modelů chování a společenských životních podmínek. Obraťme ale nyní pozornost zpět k otázce důsledků genderových odlišností. Jedním z nevlastnějších témat feministické sociologie je otázka, jak se konkrétní společenské konstrukce genderu odrážejí v životech žen a mužů. Výsledky feministického zkoumání, které v této knize citujeme, jsou dokladem toho, jak vážne a dalekosáhlé důsledky má sexismus pro naši společnost i společnosti jiné. Napríklad 7. kapitola si všímá toho, jak sexistické názory devalvující kvalitu ženské 1. STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED 33 ráce slouží jako ospravedlnění pro to, aby ženám byly vyp.aceny nUl mzdy ez m případně aby jim nebyiy vypěny peníze žádné. To je ta e Jedn, „, nich důvodů, proč ženy výrazné převažují v celosvětových stat.st.kach chudoby. 11 kapitola zase dokazuje, že představa, že muži by se měli chovat sto,cky a nedávat najevo emoce, má neblahý dopad na jejich duševní i tělesné zdrav,. Poslední uvedený příklad ilustruje důležitou stránku věci, která jiz sice byla zmíněna, stojí však za to ji zopakovat: ačkoli se mnoho lidí domnívá, že feminismus lze aplikovat pouze na „ženské problémy", sami zastánci feminismu chápou své paradigma jako relevantní pro obé pohlaví. Historicky vzato bylo pochopitelně primárním zájmem feminismu zkoumání postavení žen ve společnosti. To do značné míry pramenilo z již uvedeného faktu, že ženy a ženská zkušenost byly védou dlouho opomíjeny či zlehčovány. Bez povšimnutí však feminističtí badatelé neponechali ani problém sociální konstrukce maskulinity. Zkoumáním životů mužů zjistili, že přestože v podstatě všichni muži z institucionalizovaných privilegií patriarchátu nějak profitují, ne všichni disponují reálnou společenskou mocí. Jak upozorňuje Bern (1993, s. 3), „pojem .moc mužů" by měl být chápán v úzkém smyslu, jakožto moc mužů bohatých, bílých a heterosexuálních, nebofjsou to oni, kdo původně ustavili a do znacne míry nadále udržují kulturní diskursy a společenské instituce v tomto state. Nejen ženy JSou tedy znevýhodněny uspořádáním americké spoíečnosti ale ta^ud, lidé. lidé jiné barvy pleti než b„é a přřslušnfcl ^ i^zz^r^sexismu nejsou -^ **** rotních situacích se budou nacháľh * PľedStaVít' Vjak roz" "ostavovské rodiny a chudá dosniv,2 ľ ľ'^^xuálnímuž ze stře- **» patin ůs08'1988>- ,ak«*™ánitě(.h,n "'ace 01 také zdatnosti "sKe zmeny a totéž ivni-ivců. platí pro paradigma feministické. Feministické sociology lze označit přímo za zastánce společenské změny: pokoušejí se hledat účinné prostředky k vymýcení gen-derové nerovnosti a změně škodlivých nebo destruktivních aspektů společenských genderových konstrukcí. Důležitým úvodním krokem tohoto procesu je zrod skupinového vědomí; lidé si musejí uvědomit, že problémy, s nimiž se potýkají, nejsou pouze jejich osobními problémy, ale že je s nimi sdílejí i jiní lidé jim podobní. Bez vzniku kolekt ho vědomí zůstává změna nejčastěji omezena na úroveň izolovaných jednotí Jak kdosi poznamenal, „lidé mají sklon domnívat se, že osobní problémy je třeba řešit prostě zvýšeným úsilím. Osobní problémy se posouvají do roviny politických nároků teprve v okamžiku, kdy neschopnost zvládat svou situaci nebo dosáhnout důstojného života je nazřena nikoli jako osobní selhání, ale jako důsledek vládnoucích společenských institucí a existující společenské nerovnosti, a za viníka je označen systém" (Klein, 1984, s. 3). Jakmile je skupinové vědomí ustaveno a jako příčina problému je označeno institucionální uspořádání, může dojít ke kolektivní akci s cílem prosadit strukturální změnu. Může vzniknout i sociální hnutí, tedy organizovaná skupina lidí usilující o realizaci konkrétního politického cíle právě prostřednictvím kolektivní akce. Členové hnutí, jehož cil může být vymezen pozitivně i negativně, společně pracují na tom, aby jejich hledisko bylo začleněno do oficiální státní politiky. Feministický výzkum slouží k posílení našeho povědomí o genderové nerovnosti ve společnosti a mnoho lidí přivádí k rozhodnutí společně usilovat o sociální změnu. Toto kolektivní úsilí se obvykle označuje jako feministické či ženské hnutí. V dalších částech této knihy se mimo jiné pokusíme zhodnotit, do jaké míry bylo dosavadní úsilí feministického hnutí o rekonstrukci genderu úspěšné. Nyní se však vrátíme k otázce plurality ve feministickém myšlení. Přestože mají zastánci feminismu na otázky, které jsme dosud diskutovali, vesměs podobné názory, štěpí se do různých skupin s poněkud odlišnými motivacemi a úhly pohledu. Tato rozmanitost vede i k rozmanitostí taktik a strategií, s jejichž pomocí ke svým cílům směřují. Než se začneme přímo věnovat soudobým feministickým teoriím a politickým strategiím, pokusme se zasadit feminismus do historické perspektivy. Přehled 1. STUDIUM GENDEHU: OBECNÝ PŘEHLED 35 1.2 FEMINISMUS Z Hl STOmCKÉ PERSPEKTIVY 12 1 První vlna feminismu Un*-«. ět I a nás proi,a vzdělávacím procesem, aniž se dozvedela neco bližšího Minách žen. Pokud bychom se omezili výhradně na podán, beznych amenckych učebnic historie, získali bychom dojem, že tím jediným, oč usilovaly a čeho dosah-)y ženy v devatenáctém a na počátku dvacátého století, bylo přiznání volebního práva. Není tedy divu, že hovoří-li se o feminismu v devatenáctém století, většině lidí splývá slovo feministka se slovem sufražetka (z fr. suffrage: volební právo -pozn. překi.). Feministická historiografie věnující se ženskému hnutívšak zdůrazňuje, že výlučný důraz na volební právo se prosadil až po několik desítek let trvající kampani, která tematizovala i řadu jiných forem genderové nerovnosti. Řada feministek navíc i poté vytrvale odmítala, aby se volební právo kladlo na první místo aspirací ženského hnutí, a upozorňovala na jiné aspekty nerovnoprávného postavení žen (Cott, 1987; Delmar, 1986; Goldsmíth, 1998). Právě tak jako feminismus současný byl i feminismus raný mnohem rozmanitější, než mu přiznávají tradiční historické popisy (viz Komentář 1.1 na straně 39). Feministická historička Gerda Lerner (1993) také ukázala, že feministické myšlenky lze nalézt již v dobách předcházejících té, která bývá nazývána první vlnou" feminismu, tedy období 1830-1920 (viz také Norton, 1997, Ve své ana-■ lyže středověkých nistorickyCn dokumentů rekon ' -ován,ženy^ mug měli moc ^ ^^.^ ^maticky vylučovaný, -oučástí-Tyzeny, Ktaésege^ľľ " & <^ « -tanu* na ženy jako kolektivum " Pochopení, že sociální nerovnost společensky uhářpna uvurn, nikoíi individuálně a^io- cluvnost ^ složit vnější iedn0tlÍVépří^ytemi. —i-oteprveľr:ľ,ChhiSt0r^chdobách, f—-ocialníh:ruized^ doletí S ľľľ9 POeátku ^vatenáctého století Již na sklonku 18 Pl",!"0«,4»Tytoäeoy.nap„_ klad Judith Sargent Murray a Mary Wollstonecraft, pocházely ze středních a vyšších tříd. Muži z jejich společenského prostředí se často hlásili k politické filosofii individualismu a k demokracii a prohlašovali, že „všechny lidské bytosti mají od přirozenosti stejná práva ... a každému člověku mají být poskytnuty rovné podmínky pro svobodný osobní rozvoj" (Klein, 1984, s. 530). Nezdálo se však, že by měli v úmyslu cokoli z uvedeného vztahovat na ženy či vůbec kohokoli jiného než bílé muže. Přestože se ženám ze středních vrstev v průběhu 19. století postupně dařilo dosahovat vyšší úrovně vzdělání než v dřívějších dobách, ukázalo se, že vstup do většiny profesí jim nadále zůstává právně odepřen. Jedinou volbou, která se nabízela, nechtěly-li trávit veškerý čas doma pletením nebo šitím, byla filantropická činnost. Jak konstatuje historička Lois Banner, především v severních státech USA existovalo velké množství dobrovolnických charitativních spolků, do nichž mohly vstupovat. Adresátům podobných sociálně angažovaných aktivit-tedy Afroameričanům, čerstvým přistěhovalcům z Evropy, chudým a dělníkům - se požadavek rovnoprávnosti žen musel jevit přinejlepším jako irelevantní. Černošské ženy byly zotročeny spolu se svými muži a co do útlaku, vykořisťování a zbavení občanských práv, jimž byly vystaveny, jim byly svým způsobem rovny. Zatímco ženy z vyšších a středních tříd požadovaly přístup k prestižním zaměstnáním a rovnoprávnost vůči mužům, ženy z dělnických a chudinských rodin naopak volaly po ochraně a odlišném přístupu oproti mužům (Klein, 1984). Chudé ženy byly okolnostmi nuceny pracovat za mzdu mimo domov, aby pomáhaly uživit rodinu. Obvykle vydělávaly jeden až tři dolary týdně v přeplněných, zdravotně a bezpečnostně závadných továrnách (Banner, 1986). Není tedy obtížné pochopit, proč první feministky nedokázaly pro své cíle získat podporu širší ženské populace. (Jak si brzy ukážeme, rasismus a elitářství ani dnes nepřestávají sužovat některé složky Ženského hnutí a nesou přinejmenším díl viny na roztříštěnosti současného feminismu.) Jistou ironií je, že to byly právě zkušenosti z působení v organizacích bojujících za zrušení otroctví, co přivedlo mnoho bělošských žen ze středních a vyšších tříd k feminismu. Účast na jiných sociálně angažovaných aktivitách sice také poskytovala ženám cenné organizátorské a řídicí dovednosti, byly to však jen aktivity lokálního rozměru, svádějící k lokální perspektivě. Naopak abolicionismus pomohl územně roztroušeným skupinkám žen navázat vzájemný kontakt a sjednotil je v boji za společný cíl; podle některých soudů navíc sama ideologie abol.aon.smu dodala ženám teoretický rámec, který jim umožnil porozumět vlastnímu nerov- 1. STUDIUM GENOERU: OBECNÝ PŘEHLED 37 .,, n. k politizaci hnutí však jistě prispel způsob, jak se ,it)erá.ní mužští abolicionisté. Například na prvním sjezdu bojovníků za zrušení otroctví, k němu stavěli údajné lit konaném v Londýne v roce 1840, nebylo ženským ,á,kám povoleno veřejně vystoupit a musely sedět v závěsem oddělené části Idacirio séru. ženy byly tímto přístupem pochopitelně pobouřeny a rada z n leh. například Lucret.a Mott a Elizabeth Cady Stanton, se rozhodly ve Spojených státech pořádat vlastní konference, věnované nejen zrušení otroctví, ale i právům žen (Banner, 1986; O'Neill, 1969; Simon a Danzinger, 1991). Následujících dvacet let bylo svědkem mnoha takových konferencí, z nichž nej-slavnějšíse konala v Seneca Falls v americkém státě New York 19. a 20. července 1848. Asi tři sta žen, vedených Mott a Stanton, zde spolu s hrstkou sympatizujících mužů (muži původně vůbec neměli mít na konferenci přístup, nakonec však celé jednání řídili právě oni) přijaío Deklaraci postojů, záměrně formulovanou po vzoru americké Deklarace nezávislosti, a spolu s ní dvanáct rezolucí, z nichž většina měla podobu obecných prohlášení podporujících princip rovnosti pohlaví a odmítajících zákony a zvyklosti udržující ženy v podřízeném postavení. Všechny rezoluce s výjimkou jedné - „Prohlašujeme, že je povinností žen této země vydo- ft PPítnéh! PfáVa VOlÍt SVé P°'ÍtiCtó Zástupce" - bV'y Pojaty jednomyslné. ženám nepodpořili, vyjadřovali obavy, že veřejnosti umírněnějším bodům prohlá- nicméne i tento bod byl nako-vstoupil do dějin jako oficiální Ti, kdo výzvu k přiznání volebního práva tak radikální požadavek oslabí podporu žení. či dokonce poslouží k diskreditaci celého hnutí-nec většinou hlasú přijat a sjezd v Seneca Falls ' te^tivnf změny týkající ^Pozlc, s vlastními T °SObní vlastnictví a na :;r r* * ^Zľxv r.;ce 1861 — ^ Přece^ •«« naSazení "> válce odmění tím ľ ľepublikánská *^ Kon6L ne 16 58 SkUte6né ukázaly iako r ľ ľyValy SV°U SkeP" *• "** «* uděut ient" ;r^KŮyŽ ^ *»* tejna Prava- iahSm se těšili muži. ale dokonce doplnil ústavu o novou diskriminační bariéru, když v druhé části čtrnáctého ústavního dodatku výslovně hovořil o občanech „mužského pohlaví". Patnáctý dodatek byl schválen s upřesněním, že volební právo nesmí být odepřeno na základě rasy, barvy pleti či dřívějšího nesvobodného postavení. Kritérium pohlaví nebylo zahrnuto (Banner, 1986; Hole a Levine, 1984). Komentář 1. 1 první feministky Ačkoli se první vlna feminismu ve Spojených státech běžně popisuje jako sociální hnutí upínající se k jedinému cíli, totiž zajištění volebního práva pro ženy, činnost amerických feministek v devatenáctém a na počátku dvacátého století svědčí o opaku. Tyto ženy se podílely na prosazení celé řady politických a sociálních reforem v oblastech jako zdravotní prevence a hygiena, „morální povznesení", zrušení otroctví či rozvoj školství. Předkládáme zde stručné životopisy několika málo z těchto žen, abychom nastínili různorodost jejich původu, myšlenek a cílů. Elizabeth Blackwell (1821-1910) Tato vůbec první lékařka ve Spojených státech odmítla manželství ve prospěch lékařské kariéry. Její lékařská praxe však trvala jen krátce, brzy přešla do administrativního vedení nemocnice a později pracovala na vývoji systému zdravotní prevence. Sehrála důležitou úlohu při tvorbě a zavádění řady veřejných hygienických opatření, která přinesla významná zlepšení zdravotního stavu a životních podmínek chudých, dělnické vrstvy, rasových a etnických menšin a přistěhovalců. Charlottě Perkins Gilman (1860-1935) Jako profesionální spisovatelka, společenská kritička, novinářka a veřejná řečnice byla Gilman jednou z intelektuálních vůdkyň první vlny feminismu ve Spojených státech. Mezi tématy, o nichž psala a přednášela, byly rozdíly mezi pohlavími, sociální evoluce, vztah ženy a práce nebo vývoj v dětství. Přestože dávala přednost tomu, aby byla titulována jato „socioložka", nikoli „feministka", vliv jejího díla je v současné teorii socialistického feminismu jasně patrný. V době kolem přelomu století propagovala změny v tradiční praxi péče o děti a o domácnost, která by pracujícím ženám ulehčila jejich dvojí břímě. Spíše než na zajištění formálních zákonných práv pro ženy se soustředila na zlepšení každodenního života chudých a dělnických žen. Margaret Sanger (1879-1969) Sanger není do této skupiny zařazena zcela příhodně, neboť její dlouholetý boj za právo žen rozhodovat o svém tele saha az do druhé poloviny dvacátého století. Nicméně pravé její průkopnické usilizpocat- 3ftEHl 1. STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED 39 - ' am- spadá totiž do doby, kdy nejen antikoncepční ^Taľiľrsrnnlrnac'íoochranepPedpočetímbylo zakazováno a pova-pnpravky.3le.sarr, ^.^ něko|fKrát zatčena a pohnang jerové rovnosti nebude nikdy možné dosáhnout, nebude-li žena mít možnost svobodně plánovat své těhotenství a mateřství. Bojem za svobodu reprodu kce se Sanger proslavila nejvíce, zasazovala se však i o zlepšování pracovních podmínek a kvality bydlení dělnické třídy a aktivně podporovala řadu socialistických politických požadavků. Maria W. Stewart (1803-1879) Černošská žena, která osiřela ve věku pěti let a pracovala jako služka v rodině bělošského duchovního, kde setrvala až do patnácti let. V roce 1832 se stala první ženou narozenou ve Spojených státech, která přednesla veřejný projev. V sérii čtyř přednášek z onoho roku vyzývala pracující ženy i ženy v domácnosti, aby se vzdělávaly a rozvíjely svůj potenciál, utlumený podřízeným, služebným postavením. Vystupovala na obranu práva žen hovořit na veřejnosti. Později se stala učitelkou a v roce 1863 založila vlastní školu ve Washingtonu. Sojoumer Truth (1797-1883) Narodila se jako otrokyne, během svého dětství byla několikrát prodána jinému majiteli a od svých pánů si vytrpěla četná poni-^^-četně znásilnění, Kdyžbylo ve státě New York otroctví zrušeno, stala !2ľľ;r7^ POdPOrWala *olic~ hnutí. Hl" T*. Ch* > * ^oprávnění žen. Během americké a podporu při jejich usazo- —= Fiances Wttlaid (1839-1898) Zakladatelka a jedna z prvních předsedkyň Ženského křesťanského protialkoholického sdružení (Women's Christian Temperance Society, WCTU). Aktivně působila v řadě občanských a morálně reformních hnutí, zřejmě nejznámější je však svými kampaněmi za přísné zákony regulující prodej a konzumaci alkoholu. Jednou z motivací jejího neúnavného boje za pro-hto t*i ochrana žen a děti, často ohrožovaných či týraných opilými manželi a otci. tro rľ-T-n WW*hU" (1838~i927) Jedna z bohémštějších a nejkon-^^chpíeastavitelek první vlny feminism., »- -*ram hlásáním™- nao"Wad C0Tn, 40 Proslavila pře-'mí muži, zmínit jako první ■ QeecNY Přehled ljevžak třeba také ženu, která vlastnila makléřskou firmu na Wall Street, první Američanku, která vystoupila před Kongresem, a první Američanku, která kandidovala na prezidentskou funkci (přestože ženy tehdy ještě nesměly ani volit a sama Woodhull nesplňovala ústavou předepsanou věkovou hranici pro kandidáty). Prameny: Zpracováno na základě prací Gabriel, 1998; Gray 1979; Hill, 1980: Hine aThompson. 1997; Lerner, 1972; a Rossi, 1973. Zklamané a rozhněvané feministky se rozhodly přenést boj za práva žen na úroveň jednotlivých států Unie a začaly v Kansasu. V roce 1867 vyzvaly k uspořádání dvou referend v Kansasu -jednoho o volebním právu černochů, druhého o volebním právu žen. Kansaští republikáni tehdy podporovali jen první z referend, zatímco proti druhému otevřené vystupovali. Mezi tamními demokraty, kteří měli pro feminismus pramálo pochopení, převážila rasistická motivace; podpořili požadavek ženského volebního práva v naději, že tak oslabí podporu pro volební právo černochů. Přijat nakonec nebyl ani jeden návrh a celá kansaská kampaň vyvolala v ženském hnutí hluboký rozkol. Stanton, Anthony a další feministky spojené s Demokratickou stranou ztratily podporu mnoha jiných členek hnutí, znechucených jejich pokrytectvím a rasismem. Tyto i jiné rozpory ohledně strategií a cílů hnutí nakonec vedly část členek k založení vlastní organizace, Americké společnosti pro volební právo žen (American Woman Suffrage Association, AWSA), jejímž jediným cílem bylo rozšíření volebního práva nejen na ženskou, ale i na černošskou populaci. Stanton a její příznivkyně založily konkurenční Národní společnost pro volební právo žen (National Woman Suffrage Association, NWSA), která bez ohledu na svůj název prosazovala vedle volebního práva žen i řadu dalších politických požadavků. Ani jedna skupina se netěšila valné přízni širší veřejnosti, zvláště velkým potížím však čelila NWSA, neboť některé její členky propagovaly „volnou lásku" a marxismus, čímž této organizaci vtiskly protiamerický a protirodinný punc (Cott. 1987; Goldsmith, 1998). Obě organizace se nakonec v roce 1890 sloučily do Americké národní společnosti pro volební právo žen (National American Woman Suffrage Association, NAWSA). aby spojily síly k definitivnímu prosazení svého ústředního cíie (černošští muži získali právo volit již v roce 1870). Pro americké feministické hnutí v období na přelomu století byl charakteristický sklon podřizovat prostředky účelu. Některé feministky se zdály byt ochotny využít jakéhokoli předsudku či stereotypu, byť i hluboce škodlivého, pokud pomohl získat hlasy pro jejich věc. Zatímco tedy některé představitelky hnut, trvaly 41 1 . STUDIUM GEN0EBU; obecný PŘEHLED - • 5»v demokracii má každý právo rozhodovat - „niit <; odůvodněním, ze v oemma na právu zen volit ca fc účgst zen pnnese ^ ° ^ľ^any Podle meh mély do politiky přinést vrozené vlohy, jako tU" ^rľľu« - v ^ veřeje čini.y nikoli rovnými mužům, ale jim nad- « lých amerických bělochů ze středních vrstev vůči přistěhovalcům i zjejich STlwr*. protičernošského rasismu (Caraway, 1991; S.mon a Da, zinger 1991; .Suffragette's Racist Remark", 1996). Ve stejné době se ovšem jiným feministkám, například Charlottě Perkins Gil-man, dařilo k účasti na emancipačním hnutí úspěšně mobilizovat ženy i muže z dělnických vrstev a přistěhovaleckých komunit. Jak konstatuje historička Nancy Cott (1986, s. 53), .muži i ženy z jednotlivých rasových, etnických a ideologických skupin si naléhavěji než kdy dříve uvědomovali, že zavedením všeobecného volebního práva mohou zdvojnásobit počet svých hlasů" (viz též Cott, 1987). Organizace černošských žen - například Národní svaz spolků barevných žen (National Association of Colored Women's Club). Národní federace afroamerických žen (National Federation oi Afro-American Women) či Severovýchodní svaz spolků barevných žen (North-eastern Federation of Colored Women's Clubs) - vytvářely výbory pro volební právo a pořádaly školení o občanských principech a americké ústave, aby připravily ženy na zapojení do volebního procesu (Hine a Thompson, Z ^ľľŠSkf Ženyznamenatov°^ní právo víc než jen věc ženské eman-1 n°V0U Zbr9ň V b0JÍ S Č8St0U " 3 čast0 näsnnou - sabotá- * « vědomy, že na podpom ľ6;1 9 t0 prest0 - nebo právě proto -, ' bě^ské rasistické argumenty- (Cott ™JS0U Současně ^žívány ^atickWy.učoványzúčasti ve ^ Cem°ŠSké ženV W m 199i; Simon a Danzinger, i991 v ***** ™^<* organizací (Cara-22r' * 'hlaWÍ *™ feminist 'ľ by'° "3 ****», 20. sto- a střed::^:ech žen bez rozdnu-a,e i\h\i->in^--.. Století í Právo žen hned několik 30. Colorado v ^a,šfnepRpojilaždorokui9ia ^^padníóásiusÁr ''V St0'etí Zavedl° «*ebn ° °mwg v roce isqr\ ^ ■ NAWSA a jiné i JI P°,é se ^ak žádno h! °' C°lorado v roce 1893, 'si nepř "°dní «ran. žen {National *e Organic My °a OBEC ^ PňEHLEO Women's Party. NWP), vedená Alice Paul, nadále pořádaly petiční kampaně, demonstrace a jiné veřejné akce. Hořká ironie však chtěla tomu, že bylo zapotřebí další války - první světové -, aby se politický vývoj obrátil v jejich prospěch. Většina feministek podporovala v otázce války postoj prezidenta Wilsona a různými způsoby podporovala válečné úsilí státu, na rozdíl od doby občanské války však nepřestávala zároveň aktivně prosazovat své požadavky a přispívat k volebním porážkám senátorů, kteří volební právo žen odmítali. Nakonec sněmovna i senát na zvláštní legislativní schůzi konané na jaře 1919 schválily Devatenáctý dodatek americké ústavy a předaly jej státům Unie k potřebné ratifikaci dvoutřetinovou většinou. Ratifikace trvala o něco více než rok a 26. srpna 1920 získalo 26 milionů amerických žen volební právo. Následné období lze nejlépe popsat jako antiklimax. Všeobecné volební právo jednak nepřineslo onen dramatický dopad, který feministky slibovaly - což se ostatně dalo čekat, uvážíme-li, že bylo propagováno jako lék na doslova veškeré spo lečenské neduhy. Ženy sice získaly právo volit, voleb se však účastnily v menší míře než muži, a pokud volily, volily podobně jako oni (viz kapitola 9). Především však úspěch kampaně za volební právo připravil feminismus o značnou část aktivní podpory, jíž se dosud těšil, nebot mnoho žen hnutí opustilo v přesvědčení, že spolu s volebním právem získaly i rovnoprávné postavení vůči mužům v obecném smyslu. Především mladé ženy se k ženskému hnutí stavěly lhostejně či vysloveně odmítavě a hovořily o feministkách jako o osamělých, neprovdaných ženách, které jen zbytečně vyvolávají nepřátelství mužů. Sociální aktivismus obecně upadl v politicky konzervativním poválečném období v nemilost a .kult domácnosti" se znovu probral k životu, tentokrát s jemným posunem v rétorice: moderní, „emancipovaná" stredostavovská hospodyně se měla stát „ředitelkou domácnosti", která spojuje využití plodů moderní vědy s „estetickým duchem", aby vytvořila své rodině příjemné a fungující domácí prostředí. Jak shrnuje 0'Neill (1969, s. 13), „namísto feminismu se heslem dne stala femininita". Neznamená to však, že feminismus vymizel úplně. Například Alice Paul. popisovaná jako „oddaná, železnou vůlí obdařená .superfeministka". měla úzky okruh pnz-nivkyň v Národní straně žen, která se i nadále zasazovala za práva žen v rade oblastí života, ovšem s důrazem na Zákon o rovnosti práv mezi pohlavími (Eoual R&K Amenäment) (Taylor, 1990, s. 287). Jiné organizace, jako například Národn, federace ženských obchodních a profesních spolků (NationalFederationofBusmessan^ Professional iVomen's Clubs). Národní asociace 1, STUDIUM GENDERU. OBECNÝ PŘEHLED advokátek (National Association of 43 i - Americký svaz žen pracujících ve zdravotnictví {American Me*. 1 pilety sice nebylo oMobím masového ženského akt.ismu. hnut, vsak z3ro-iXupadlo do úplné nevinnosti (viz rovnéž Cott. 1987). Počátek šedesátých let pak přinesl obnovenou politickou mobilizaci žen jak v USA. tak , za jejich Hranicemi (viz Komentář 1.2 na straně 45). Feminismus našel novou dynamiku. 1.2.2 Druhá vlna feminismu K renesanci feminismu na počátku šedesátých let přispělo několik faktorů. Důležitým podnětem bylo vydání knihy Feminine Mystique autorky Betty Friedan v roce 1963. Friedan dokázala vyjádřit pocit nespokojenosti a nudy, sužující tehdejší vzdělané středostavovské bělošské ženy v domácností. Tyto ženy, uzavřené ve svých „komfortními koncentračními tábo- předměstských domovech (které Friedan nazývá „nUi. inJ, u ry*), si uvědomovaly, jak omezené jsou jejich možnosti osobního růstu. Přestože '*' H dětí, zůstal jim místo napl- F> —-----jun w.p^t^lli^ jJUU JCJILI I II IUZ.I lUi své vlastní potřeby podřídily potřebám svých mužů a dětí, zůstal jim místo naplnění intenzivní pocit prázdnoty, Friedan o tomto stavu hovoří jako o „problému a', skuteční význam její kn,hy však spočíváv pojetí tohoto problému Kniha se rv,h<* k-c*. beze jména-, skutečný význam její knihy však spočívá v pojetí tohoto problému ^T^^ Kniha se rychje best *■»nestán ve veřejné sfér ae \ s v intimních bazích mezi muži „ » ' naŠÍCh kuCnyní a ložnic"' ^^•^^-^(Stacey. 1986, s. 2i0). z takovýchto J^ Před vydáním FelTeTT P°'ÍtÍCké"-ce "Pownlla sama amencká ttl?8 T Pr°D'ém P°hlaVflí diskrimina" 6^ P-ident John F. Kennedy v roce ^^^^^ P-dstavite,kám ~ M- v roce i963 tet0 zp^vy by. pak (vtekaprtola 7)> by|yusta, DEF,U: OBECNV PŘEHLED veny dva stálé federální výbory pro ženské otázky a podle jejich vzoru i řada podobných výborů na úrovni států Unie. Samy výbory se staly důležitým nástrojem sběru a distribuce informací o problematice postavení žen (Freeman, 1973; Krämer, 1986). Napomohly také vzniku Národní organizace žen {National Organization for Women, NOW), u něhož stály Betty Friedan a sedmadvacet dalších žen reprezentujících státní výbory pro otázky postavení žen na celoamehckém shromáždění ve Washingtonu. NOW se stala vzorem pro další vznikající feministické organizace - Národní politickou konferenci žen {National Women's Political Cau-cus), Ženskou ligu akce pro spravedlnost (Women's EquityAction League), Kongresovou konferenci pro ženské otázky {Congressional Caucus forWomens Issues) a Národní ligu za právo na interrupci a svobodu reprodukce {National Abortion andRepro-ductive Rights Action League). Komentář 1.2 Feminismus ve Velké Británii a západní Evropě2 Podobně jako feminismus americký vyšel i britský a západoevropský feminismus ze specifických sociálních, politických a ekonomických podmínek. Zajeden zjeho významných předpokladů je považováno osvícenství, zdůrazňující rozum, pokrok, vzdělání, seberealizaci jednotlivce a svobodu od vnějších omezení - a to přesto, že Rousseau i jiní významní osvícenští filosofové rovnoprávnost žen výslovně odmítali. Vliv osvícenských ideálůje ve spisech raných britských a západoevropských feministek jasně patrný: JMaryJtojjstonecraftjve svém spise z roku 1792 nazvaném Obhajoba práv ženy zavrhla tradiční mužskou nadvládu a podřízenost žen a požadovala pro ženy rovnoprávný přístup ke vzdělání jakožto nástroj jejich emancipace a plného osobnostního rozvoje. Také Velká francouzská revoluce a vzestup liberalismu přispěly ke zrodu britského a západoevropského feminismu v 19. století. 2eny byly mezí aktivními účastníky revoluce a během ní organizovaly protesty a utvářely politické kluby. Některé spisovatelky, například Olvmpe de Georges, novou vládu důrazně vyzývaly, aby ženám přiznala plná ekonomická a politická práva (de Georges vsak byla za Robespierrovy diktatury gilotinována a Revoluční shromáždění veškeré zenske spolky rozpustilo). Důraz, který liberalismus kladl na odstraňování právních překážek rovnosti, názorně ukazuje spis Johna Stewarta Milla s titulem O poddaj stvfžen; sám Milí však patřil k pouhé hrstce liberálních filosofů, leten se postavením "žen zabývali. V téže době rozvíjeli Aujust_Bebel a Friedrich Engels svou 1. STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED 45 - i„„i,alistic*é rodině a vyzývali ženy. aby si vstupem at, — ^ľl^-ernancipaci. Vihieoem «i e,„lnufliv ceiou řadu otázek: byly mezi nimi napríklad - en Prostitucí, reforma rozvodového a majetkového zákonodárství, rozšiřování pracovních příležitostí, rovnoprávný přístup ke vzdělání a pochopitelně i vo.ební právo. Jejich záběr se však neomezoval na čistě právní otázky: „Evropanky se v daleko větší míře věnovaly úvahám o ženství. Namísto podobností mezi pohlavími vyzdvihovaly spíše rozdíly mezi nimi - které pojímaly jako komplementární - a namísto požadavku plné účasti na muži ovládané společnosti podnikly široce pojatou kritiku této společnosti a jejích institucí" (Offen, 1988, s. 124). Přesto si britské a evropské feministky dokázaly se svými americkými kolegyněmi vyměňovat zkušenosti díky společné účasti v mezinárodních feministických organizacích jako Mezinárodní rada žen, Mezinárodní aliance pro volební právo žen nebo Socialistická internacionála žen (Cott, 1987; Lovenduski, 1986). Úspěšnost snah britských a západoevropských feministek do značné míry závisela na specifických podmínkách v jednotlivých zemích (Chafetz et al. 1990). Například rozvodové zákony byly ve většině evropských zemí postupně uvolňovány Jiz v 19. a na počátku 20. století, v zemích se silnou katolickou tradicí však zůstával rozvod, zakázán až donedávna:. Irsku zákaz platil až do roku 1985 a řada ome- Iľpľľ;V0,ebni PráV° by'° Ž6nám " VětŠině eVr°PSk*Ch zemí uděleno během první svetové války, v některých však již Francii £ ■ • »W r,a„„ dal9k0 ™ * *«« «* <» M» » roce «86; Rowbotham, 1997) v roce 1944) {Lovenduski, vlna politického konservatismu dokáza-.....icMerych zemích zatlačit do podzemí a v jiných zcela umlčet; během 60. a 70. let však Británie i západní Evropa prožily podobnou renesanci feminismu jako Spojené státy. Bezpochyby k ní přispěla řada faktorů, panejmenšímz5ásti vša* odrazem nespokojenosti mnoha žen se skutečnou mírou rovnoprávnosti, dosaženou po desetiletích existence formálních právních zárukRaných převážně již v předchozím stoietí (Lovenduski, 1986; Rov.botham. ľorIlľPľÍenOSt "a,a P°PUd ke ™'ku ce,é fadv feministických sku-T " ***** ÍaV°ly ameťlCké rozmanitostí filo-" a tBashevkin, 1996; Margolis, 1993). 1. STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED "6 Zhruba v téže době, kdy vznikla NOW, se začínal utvářet I jiný, militantnější proud feminismu. Jeho podhoubím byla politická levice, která se soustřeďovala především na universitách, a rozvíjely jej ženy, které byly v šedesátých letech aktivní v jiných společenských hnutích - především hnutích za občanská práva a proti válce ve Vietnamu. Hnutí posledně zmíněného typu byla sice vedena muži, účastnily se jich však velké počty žen, které bojovaly za tytéž cíle a podstupovaly pro ně tatáž rizika (0'Neill, 1969), přesto se často ocitaly vytlačovány do tradičních podřadných ženských rolí kuchařek, písařek a sexuálních partnerek. Uvědomovaly si tak křiklavý rozpor mezi ideologií rovnosti a svobody, kterou mužští radikálové hlásali, a jejich sexistickým jednáním vůči ženám (Evans. 1979; Freeman, 1973; Shulman, 1980). Ke konci šedesátých let zakládaly vlastní feministické organizace, které měly volnější formální strukturu a radikálnější program než NOW ajemu podobné ženské organizace. Vedle politického boje proti genderovému útlaku se soustředily i na teoretický výklad kořenů nerovného postavení žen. Mezi ženami, které na vlastní kůži pociťovaly dopad genderové diskriminace a začaly se obracet k ženským hnutím, byly i lesbické ženy. Podle Pearlman (1987, s. 317) sehrál feminismus klíčovou roli v politizaci lesbických žen jako společenské skupiny. „Feminismus poskytl lesbickým ženám politickou platformu orientovanou na ženy a politický výklad podstaty jejich útlaku. ... Díky feministickým politickým aktivitám získaly nový prostor ke vzájemnému setkávání mimo své tradiční bary: prostor nejrůznějších skupin rozvíjejících kolektivní vědomí, ženských center a krizových center pro znásilněné ženy nebo ženských zdravotních středisek." Otevřenější a příznivěji nakloněné prostředí dovolilo lesbám vystupovat aktivněji a viditelněji. Sílící participace lesbických žen na ženském hnutí a jejich teoretické příspěvky kriticky analyzující heterosexuální vztahy však vedly neles-bické feministky k zaujetí obranného postoje a k námitkám, že příliš viditelná a hlasitá aktivita leseb poškozuje legitimitu celého hnutí. Vývoj nakonec vyústil v rozštěpení feministického hnutí a lesbicky orientované feministky si zakládaly vlastní organizace, například Radicalesbians (Cruikshank, 1992; Faderman, 1991; Pearlman, 1987). Přestože napětí mezi oběma tábory v posledních letech poněkud polevuje, spolupráce mezi některými proudy zůstává napjatá. Druhou vlnu feminismu lze tedy, podobně jako tu první, sotva nazvat homogenní. Odlišnosti a spory vytvořily onu pestrou škálu názorů, kterou současný femnismus predstavuje a k níž patří - jak připomíná Komentář 1.3 na straně 50 - i hnut, mužských stoupenců feminismu. Věnujme se nyní některým z těchto odlišných perspektav bl.ze. 1. STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED 47 MINISTICKÉ SMÉRY |-a SOUČASNÉ ^ ^vo..|a už(tečnou kategorizac. rozman.teho Socioložka Judrth Lor er ^ součaSného feminismu. Rozlišuje tři 1 souboru pohledu, které p derové reformní, teorie genderové moti- «°rie podle Lorber zdůrazňuJÍ spíše podob- nosľl: ženám, a muži než rozdíly mezi nimi. Usilují o to. aby byly ženám poskytnuty stejné možnosti všestranné účasti na společenském děn,, jaké jsou poskytovány mužům, tedy aby forma jejich účasti odrážela jejich svobodné rozhodnutí a nikoli sexistický diktát společnosti. Pod hlavičku genderové reformního feminismu zahrnuje Lorber feminismus liberální, marxistický, socialistický a rozvojový. Zatímco liberální feminismus považuje za nejvýznamnější požadavek, aby byly ženám poskytnuty veškeré právní výsady, jimž se těší muži, marxistický a socialistický směr vidí příčinu útlaku žen především v jejich ekonomické závislosti, a klade proto důraz na rozvoj jejich uplatnění na pracovním trhu, zvyšování jejich mezd a zlepšování jejich pracovních podmínek. Rozvojový feminismus se pak zaměřuje na zájmy žen v hospodářsky rozvojových zemích a snaží se rozšiřovat jejich pracovní a vzdělávací možnosti, přičemž se často přizpůsobuje mantinelům daným tradiční kulturou těchto zemí. feministické teorie genderové motivovaného odporu zdůrazňují, Že zajištění formálních zákonných práv nemůže samo o sobě ^rešit^Dt^enderové nerovnos-ľvttľľľ^ mUŽŮ ***** Ce,ým SVětem ^dodenních společenských vzta-^JZT***** POh'aVníCh- T3kt0 °rient0vané f™stické ^ * i ^ľzlľJCUm SPOleČenSkéh0 řádU' nečiní nic P- Jejich ^f^^^.^T^!T^'P^^ a stan* nismus se zaměřuje na sexu- ^'"H.niedUskovv-lfomir, —"»«•!. 'esoicky, žen muži a především na násilí mužů vůči ženám. Psychoanalytic-kýfeminismus zase čerpá z myšlenek Sigmunda Freuda ve snaze vysvětlit genderovou nerovnost rozdílným vývojem osobnosti u obou pohlaví. Standpoint feminismus se Potous. prozkoumat veškeré stránky života z jedinečného ženského hlediska. Konečné ,sou tu feministické teorie genderové motivované vzpoury, které -» Urbe, - jsou někfJy naz^ny femjnjsmem — ^ ^ 48 stavují významný odklon od způsobu, jakým se o pojmech pohlaví a gender uvažuje v rámci teoretických perspektiv první a druhé vlny. Teorie genderové motivované vzpoury věnují pozornost vzájemným vztahům mezi nerovnostmi založenými na genderu, rase, etnické příslušnosti, společenské třídě či sexuální orientaci a zkoumají genderovou nerovnost pouze jako jednu součást komplexního systému společenské stratifikace. Do této kategorie patří podle autorky multirasový feminismus, mužský feminismus, feminismus sociální konstrukce, postmoderní feminismus a pueer theory. Multirasový a mužský feminismus ukazuje, jak se různá postavení jednotlivců v sociálním žebříčku odlišně promítají' do relativního zvýhodnění či znevýhodnění žen a mužů. Feminismus sociální konstrukce zkoumá způsoby, jimiž lidé v každodenní vzájemné interakci konstruují různé identity a stereotypní označení. Postmoderní feminismus a queer theory konceptualizují pohlaví a gender jako společenské scénáře, přepisují jednotlivé party a upravují rekvizity podle toho, jak v konkrétních situacích uznávají za vhodné. Z této perspektivy se gender jeví jako fluidní kategorie. Toto klasifikační schéma Judith Lorber ovšem není vyčerpávající. V rámci každého z vyjmenovaných hlavních proudů feminismu by bylo možno vytvářet další dělení a řada z uvedených přístupů se navíc pochopitelně navzájem nevylučuje. Celý náš stručný komentář k vyjmenovaným směrům je nutně silně zjednodušující. Představuje spíše určité ideální typy č\ charakteristiky klíčových rysů každé z uváděných kategorií a ty zdaleka nečiní zadost složité struktuře celého hnutí, v níž je mnoho dělicích čar nejasných a různé frakce se při různých příležitostech spojují. Naším záměrem bylo jen poskytnout čtenáři představu o rozmanitosti současného feminismu - rozmanitosti, která, jak jsme již podotkli, dodává hnutí sílu a odolnost. Názorová rozmanitost však feminismu přinesla i problémy. Mezi ty nejvážněj-ší patří problém, který jeden komentář nazývá „sklerózou hnutí", jehož jednotlivé složky „se vzájemně oddělily a zatvrdily. Namísto vnitřního dialogu se jen kategorizuje: jsou tu tábory radikálních feministek, socialistických feministek, marxistických feministek, lesbických feministek, žen jiné barvy pleti než bílé a tak dále, každý se svou pečlivě hýčkanou skupinovou identitou. V očích každého z nich je jen on sám feminismem hodným toho jména; vše ostatní se ignoruje c, maximálně kritizuje" (Delmar, 1986, s. 9). „Diskurs různosti", můžeme ne nen, doprovázen potřebnou „etikou konfliktu či kritiky" (Hirsch a Keller, 1990). Kn- STUD'UM GEN0ERU. OBECNÍ PŘEHLED tické hlasy a názorové střety rodící se z 1. STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED odlišnosti perspektiv a strategií se někdy 49 Uonkurenční feministické přístupy umlčet či diskreditovat. Obec. bávají ve snahu koňku ^ ^ ^ potrebou vystupovat navenek jednotně ně panuje v rámci femmisrnu ^ g stfžností a potřebou dávat dostatek při prezentaci femínistic yc ^ požadavky různých žen, vyplývající z jejich ľaSOľ;tľ V této situac, musí feministky pochopit, jak upozorňuje Childers Íľľľs 70) » praktikovat konflikt také znamená praktikovat feminismus". 1 abychompa"rafrázova,i Hirsch a Ke.ler,1990, s. 380,-feminismu je někdy třeba dopřávat možnost promlouvat jako jednotné hnutí, stejná hodnota však musí být přiznávána i ochraně integrity různých vnitřních hlasů. Péče o vn.třní pluralitu je zvláště důležitá z hlediska mladých žen a žen jiné barvy pleti než bílé. které do feministického hnutí přicházejí s vlastními prioritami a strategiemi. Komentář 1.3 Muži a emancipace Mnoha ženám může sousloví „emancipace mužů" znít jako ironie. Mají snad muži, kteří přece nejvíce těží z patriarchálního uspořádání společnosti, zapotřebTňějaké _emancjpace? Jak si však na různých místech této knihy ještě vyložíme, tradiční pojetí maskulinity škodí v mnoha ohledech i jim. Souvisí s ním například častější výskyt srdečních chorob u mužů a jejich nižší průměrná délka života (viz kapitola 11). Navíc se, jak jsme již upozornili, za společenskou kategorií „muž" skrývá stej- ľcľmTSH-!ak° " kateě°rÍÍ "Žena"" Na mUŽSkíCh sice v té 221^ ^ ^ W - - relativní distribuce společ^ 5Kycr> statku iako hmotné nohatá; Drpc.ti? -. mn--r—y^^~ orientaci "^mn^eKujtelesne zd^tRds4^Erpórílavní Na počátku sedmdesátých let se n&i* - ~" !** na "niversitáchTv^tói. , ! mUŽi' VétŠlnou bílí' vzdělaní P^ov-*«ch, aby společně d.skutovan 'a5a" ***** V mal*ch neformálních sazích, o^^n^,^ o svých ' negativních - na ^ZT^ * ™«o chápaní í-awadali organizované „skupiny n ... <>v.s«av\in*p vědomí", v jejichž rámci reflektovali omezení ukládaná jim jSnaetový^notmami,a stereotypy (Messnet, 1998; Segal, 1990):jěštSÍřéd koncem sedmdesátých let se"v!iktotQ „hnutí za mužskou emancipaci" rozštěpilo, jtodvoupimrt&s ostře protichůdnými zaměřeními a cíli. Harry Brod llôárVm* 1 STUDIUM GENDERU- OBECNÝ PŘEHLED vaný odborník v oblasti mužských studií, je nazývá „mužsky uvědomělé" (male-.identified) a „žensky uvědomělé" (female-identified). ' " „Mužsky iaentifiKovany"Tířóud mužského hnutí se nadále zaměřuje na nevýhodné a omezující aspekty tradiční mužské role; patří sem především organizace obránců mužských práv. Jeho zastánci propašují, že privilegované postavení mužů je pouhou iluzí a že jsou to naopak ženy, kdo je v naší společnosti zvýhodňován. Tvrdí dokonce, že muži jsou ženami pronásledováni: ženy je svádějí a vzápětí obviňují ze znásilnění, mužům je běžně odepírána možnost péče o vlastni děti po rozvodu, od mužů se očekává, že budou ženám ochránci a živiteli, kdežto ženy jsou naopak zproštěny vojenské služby a na soukromých schůzkách si nechávají platit útratu (viz např. Farrell, 1993; Thomas, 1993). „V očích obránců mužských práv ženské hnutí umožňuje, aby ,se vlk ženských práv nažral a koza tradičních úlev pro ženy zůstala celá', zatímco rigidně a úzce pojatá mužská role, jejíž naplňování je na mužích nadále vynucováno, poškozuje nejen muže, ale potažmo i rodiny, školy a další instituce. Nyní je podle nich zapotřebí hnutí, které mužům uvolní ruce, aby dokázali zhoubným důsledkům feminismu úspěšně čelit" (Messner, 1998, s. 270). Proud mužského hnutí zaměřený na obhajobu mužských práv je tedy jasně vyhraněně antifeministický. Michael Kimmel do něj zařazuje křesťanskou mužskou organizaci ľne Promise Keepers („Ti, kdo drží slovo" - viz kapitola 10), dále „Islámský národ" [Nation of Islam) Louise Farrakhana a tzv. „mytopoetické* (mythopoetic) mužské skupiny. Metody těchto uskupení se různí, mají však jeden společný cíl. Na shromážděních Promise Keepers, konaných na velkých sportovních stadionech, na Farrakhanově „Pochodu milionu mužů" i na setkáních „mytopoetů" v hloubi lesů, kde tlučou do bubnů, aby se opětovně spojili se svou „mužskou podstatou" - přuíšedUáchto příležitostech vyzývají vúdcijvějtou-pence, aby se navrátili do_svých domovů~a~znovu se ujali svého^ŕivôpiatné-ho" postavení hlavy domácnosti Bj&ÍBaSůmyf&M k Měriči ženám, pohií-lejTzaíčveň na ženy jako nalotenciální škůdce (v případě mytopoetických skupin) či W^ToSSSimpoáítis^ muzúTňlv Případě Promise Keepers a Islámského národa). V protikladu k tomuto proudu mužskéhohnutíje „žensky iaentifjkovany" proud-výslovně proferrjjnjstjciý. ProfeminTsWÄtovaní muži se shoduji, ze tradic-ní pojetí maskulinity mužům škodí, zejména pak rnužujryin^^ jTé7TÍ991)- Uvědomují si také, že a mužům z dělnické třídv (Connell, i? 1. STUOIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED J6K0 nástroj m^As^ľ^^^'"- a k jeho změně proto. nestaří jen dát žeTTaífÄ vfc z toho, co mají muži. Spíše je nutno rehonstrt, ovat gender a genderové vztah^vespolečnosti a k tomu je zapotřebí, aby Samj podporovali ujiných (CJ^rT^4U^ 2 ústředních tjmalprofemínistického mužského hnuti ie násilí mužů a zejména násilí mužů vůči ženám. Ve Spojených státech i za jejich hranicemi navazují profeministické mužské skupiny pracovní partnerství s krizovými centry pro ženské oběti znásilnění či agenturami pro pomoc týraným ženám, kterým nabízejí poradenství či jiné způsoby spolupráce s cílem napravit chování násilníckych mužů (Messner, 1998; Segal, 1990). Jistě není divu. že někteří pozorovatelé, zejména ženy aktivní ve feministic-kěm hnut'. pohlížejí na mužské hnutí s podezřením a skepsí. Mají reálné obavy - posilované rétorikou a kroky různých mužských organizací - , že „emancipace mužů" je jednoduše „strategií sledující obnovení autority mužů, narušené femi- ZlTrigan 61 198?" S"100)' ZP«***^^ ochota mužů pjôaasE^^ populaci ^ **** mužských práv, uK^Coľ ^ J*CuW í06"**0 ^ Co vše' em'nÍSmus se r°-m, <*> podc- že"V a ženy jiné barvy "MS*»^™„iIt J9IMSB«« fl ' ™*áři doklady ■R»'»e.W93:Walfe.1989). přehled Komentář 1.4 Feminismus v rozvojových a nerozvinutých zemích Feminismus v ekonomicky zaostalých či rozvojových zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky se někdy souhrnně označuje termínem „feminismus ve~třětím světě" 0-" • '-J^ v--------„-- * tedy odkazem na vžité označení sociologů a ekonomů pro hospodářsky chudé země těchto světadílů.3 Vědeckých zpracování dějin feministického aktivismu v těchto zemích je však prozatím dosti poskrovnu. Existuje již sice dostatečný počet prací věnujících se účasti žen na národněosvobozeneckých hnutích v těchto zemích, ty se však feminismem jako takovým povětšinou nezabývají (Mohanty, 1991). Pro mnoho lidí žijících v zemích s nízkou životní úrovní nelze boj za emancipaci žen oddělovat od boje za osvobození celého národa od imperialismu západních zemí či od místních diktátorských režimů. V poslední době se sice objevuje i snaha o dokumentaci dějin ženského aktivismu v rozvojových a nerozvinutých zemích, vyvíjeného ve prospěch žen jako takových{v\i např. Jayawardena, 1986; Lobao, 1990), historie feminismu v těchto zemích je však stále známa podstatně méně než jeho současnost. Každodenní existenční starosti mají v chudých zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky obvykle jasnou prioritu před veškerými snahami o zajištění formálních práv pro ženy. Muži žijící v těchto zemích jsou rovněž obětmi imperialismu, rasismu a třídní nerovnosti, a ženy proto vnímají cíle západního feminismu jako separatistické a etnocentrické. Jak píše Johnson-Odim (1991, s. 320), „v tzv. méně rozvinutých zemích nejde jen o způsob vnitřního přerozdělování statků, ale i o způsob jejich tvorby a vládu nad nimi: nejen o rovnost příležitostí mezi pohlavířqijale vůbec o vytváření těchto příležitostí; a nejen o postavení žen ve společnosti, ale o postavení společností, v nichž se tyto ženy nacházejí, jako celku" (viz rovněž Margolis, 1993; Moyo, 1996). Nicméně ženy v těchto společnostech nezakou-sejí útlak jen proto, že jsou občankami států trpících ekonomickým vykořisťováním a rasismem, ale i proto, že jsou ženami ovládanými patriarchálním řádemJiny,-mi slovy,jsou obětmi dvojí deprivace. plynoucíjednaJolečnost Nike např, Sdu továren v Indonésii, jeji. venkovských ot ^aW^,ZV.ndoňés;i. jejichž domorodí zaměstnanci - z nichž vět-Klad vlastní slastí - vydělávají jen o málo více než dva ame ..„„ funř; ?env z venKovsuyu. ODiasu y y denně. Při takové mzdě si mohou dovolit vracet se do vesnic za svými Z jen jednou za rok, Celkový majetek společnosti N.ke v Indonésii se pritom od Juje na pět miliard USD a Philip Knight. prezident společnosti, je s čistým jměním dosahujícím výše 5,3 miliardy dolarů jedním ze čtyř set nejbohatších Američanů (.The Forbes Four Hundred", 1996, s. 111; Herbert. 1996). V téže době je reklama společnosti Nike ve Spojených státech předmětem chvály za podporu genderové rovnosti, Podobně jsou ženy a dívky ve státech s mzkojj^liYatní úrovní obětí sexuální turistiky, agentur zprostředkovávajících sňatky s muži z boha týeti zemí b m etlCÍ995Tstate, 1994; viz rovněž kapitola 8 této knihy). Již jsme se zmínili o tom, že jedním z hlavních požadavkůfemjrHSjeJi^západ-nímjvěté byla_svoboda reprodukce. Ta byla formulována především jako možnost _ rozhodnout se neroďtdětrplolenyz chudých zemh/šgjuriůže svobodajgrjrodukce nabývat i jiných významů. V zeTřTíčhTkdejsou ženy vyzývány, aby rodily^nóho dětí a znásobily tak omezenou pracovní sílu státu či početní sílu revoluční armády, spočívá svoboda reprodukce ve volném přístupu k antikoncepčním prostředkům a možnostem interrupce. V jiných zemích, kde ženy získávají rozením dětí status a hmotne zabezpečení, je na ně zároveň často vyvňeruiátlak ze strany nadnarodnu^h^s^ituc^ jakojeSvětová banka či Mezinárodní měnový fond, aby antikoncepční prostředky (někdy i takové, jejichž užívání nebylo v západních zemích schváleno) užívaly, případně aby podstoupily sterilizaci (Chesler. 1994). V takových zemích s^očívi svo- ^^^mm^vmn kde podvýživa a nemoci způsobují, že v' ľľľí:ľ nePř6ŽÍÍe PUbertU"* Pak o právo rodit zdra- "** a nerozvinujte femÍnÍSmem V upozorňuje. L^Z^l ^ '"^ (1991' S" 6) ■J!535155^^ do kontextu ekonomické ^mickou, obtíž- naznačuje, o jaký pro- OSECNÝ PŘEHLED blém jde. v popisu vlastní zkušenosti - jakožto Asiatky žijící v Británii - s rasismem. Připomíná však, že její příslušnost k vládnoucí kastě ji staví do nadřazené role vůči britským Asiatkám pocházejícím z nižších kast. Zdůrazňuje proto, že feministická politika vyžaduje, aby ženy v průmyslových, rozvojových i nerozvinutých státech „zkoumaly způsoby, jimiž je fcjirh 50nct„r- ^hrlnftrň Žjjiaopak odlišněji st«^yánov rámci patriarchálních, rasových a třídních mocenských vztahů" (Brah, 199l7s~73>- Vědecký empirický výzkum k tomuto negativnímu vyznění připojuje důrazné „afe^ Výzkumy mezi vysokoškolskými studentkami a jinými skupinami mladých žen ukázaly, že většina z nich nezaujímá vůči ženskému hnutí negativní postoje, a že přestože se domnívají, že za posledních dvacet pět let se postavení žen zlepšilo, nadále považují genderovou diskriminaci za závažný problém. Přestože se však k feminismu vztahují takto pozitivně, zdráhají se samy identifikovat jako feministky (Miller-Bernal, 1992; Renzetti, 1987). Kupříkladu vjednom výzkumu se podíl žen, které se prohlásily za feministky, pohyboval okolo 20 %, zatímco podíl těch, které se za feministky nepovažovaly, přesahoval 60 %. Přestože většina respon-dentek považovala termín „feministka" za hodnotově neutrální, 21 % jej vnímalo jako urážku (ve srovnání s 16 % v roce 1992) a jen 10 % jej považovalo za kompliment (oproti 18 % v roce 1982) (Boxer, 1997). Goldner (1994) zjistila, že i ženy, které zastávají feministické názory, předpokládají odmítavou reakci ostatních na označení „feministka", a proto se této stigmatizované identitě vyhýbají. Goldner a jiné (např. Faludi, 1991) přitom konstatují, že jedním z hlavních zdrojů negativních obrazů feminismu jsou média. Rhode (1997, s. 227) ovšem upozorňuje, že odpor vůči označení feministka vyvěrá také z hluboce zakořeněné nechuti většiny Američanů pohlížet na sebe samé jako na „oběti či naopak pachatele nespravedlnosti, z jejich touhy po rolích zajištujících moc, status, bezpečí a pohodlný život a z jejich obav z neznámých alternativ. Feminismus jako by pro mnohé otevíral až příliš mnoho otázek najednou." Existují náznaky, že během devadesátých let účast mladých žen na feministickém hnutí citelně vzrostla. Analýzy spojují tento nový nástup s řadou nedávných událostí, mezi nimiž jsou útoky na zdravotnická zařízení provádějící úkon-čení těhotenství i na ty, kdo ukončení těhotenství provádějí, osobné ze strany organizací brojících proti ukončení těhotenství, které tak radikálním způsobem omezují právo žen na svobodu reprodukce, dále široce medializované pnpady sexu- 1. STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED 55 - • k^ící semimojiné soudce amerického Nejvyššího soudu Cl* < SltMho obtěžovaní. iyR«a prQcesy s Wj|iiamem Kennedym Smit! renceThomase a prezidenta^^^ obviněnými z pohlavné motivované- hem. Mikem obvinénym z vraždy. epidemie AIDS a konečně ^ľnľltTních programů na podporu vyrovnávání společenských příležitostí {affi, ££Í vněLých amerických státech ,De Witt. 1996; Manegold, 1993; Powers 1993- Schrof. 1993). Co je důležité, výsledkem je nejen vyss, mira identifikace s feminismem u mnoha mladých žen, ale také jejich rostoucí ochota účast nit se kolektivního úsilí o prosazení změny. To vede některé odborníky k názoru, ze tyto mladé ženy představují jakousi svébytnou „novou vlnu" v rámci feminismu (odlišný názor však zastává Sigel, 1996). Jedním z prvořadých cíl j mnoha mladých feministek je inkluze okrajových skupin. Přestože většina feministických skupin nadále získává své členy převážně mezi bílými ženami ze středních vrstev, mnoho organizací sdružujících mladé ženy klade velký důraz na multikulturní rozměr a věnuje se problémům plynoucím nejen ze sexismu, ale i z rasismu, třídní nerovnosti a homofobie. Právě pozornost věnovaná začleňování marginalizovaných skupin může těmto organizacím i feministickému hnutíjako celku zajistit další životnost. Má-li si hnutí udržet svou sílu a dobýt zpět sZľľľ:!ŮS'edkU KOnZerVatÍVní protiofe"^ osmdesátých a devade- let, pak potřeby a zkušenost ^^^J potaz etawov^ King 1988)." 3ret Pn0my 3 Směr dalŠíh0 W>je hnutí samého (Hurtado "l996; zen z nejrůznějších společenských skupin --váným vedením feministického hnutí, ale Výzku W^^^^T bí'é 56 29 fe™is^ Považujr (Goidner.igQfl.^,,.. 'uenzilaJejich identifika™ c t ■■ ^emacľ te2HumeraS^erS 199ľ ' S fem,nisme™ bývá vyšší m ^ feminismu n ^1 J'" mmito dobách , jak jsme vidě- jimai ~; > <**«, WpMä ™ ° žen Mlišných barev pleti příliš neza-a bílé ld^oútlau, V aS'stické Postoje ?B vého, a K těmto dvěma formám ůt) lemm často přidává fotma třetí, totiž chudoba. ObjeKlW-<* Uvolni zio^osuěchxo žen jakožto osob jir\é než bílé barvy pleti je často vede .». jsou svým osudem úie\\ spojeny s mužt jiné než bi\é barvy pleti, Kteří riedky ,asvsmu, nei s bitým, ženami, které se navzdory sexismu těší ^ zených s ieilbh tasou ^n&. 1988V Ženy odlišných barev pleť se potýkají s takovými problémy, jako je nucená sterilizace, nevyhovující či ekonomicky nedostupné bydlení a úpadek systému sociální péče. Není divu, že často (a právem) vnímají boj bílých feministek za emancipaci jako „boj o přístup na trůny tradičně vyhrazené bílým mužům-funkce v království založeném na rasismu" (Hood, 1984. s. 192; viz rovněž hooks. b.. 1990; Hurtado, 1996; King, 1988). Ženy jiných barev pleti než bílé obohacují současný feminismus o nové způsoby chápaní genderového útlaku, které vyplývají z jejich autentické životní zkušenosti margínalizovaných členů společnosti. Socioložka Patricia Hill Collins (1986). jedna z předních teoretiček multirasového feminismu, upozorňuje, že příslušníci margínalizovaných skupin (tedy skupin, které existují v rámci vládnoucího společenského řádu, jsou však vytlačovány do ústraní jako méně hodnotné) mohou právě ze své pozice „outsiderů uvnitř" nabídnout jedinečné pohledy na různé společenské otázky. „Nejzásadnějším důsledkem vědeckého výzkumu na téma žen z margínalizovaných skupin - či těmito ženami prováděného - je problematizace genderových kategorií, které byly dříve považovány za univerzální. Právě z perspektivy marginalizovaného člověka lze pochopit společenské vztahy a souvislosti, které jsou z pohledu privilegovaného jednotlivce obtížně postřehnutelné" (Baca Zinn a DMI, 1996, s. 328). Ženy jiných barev pleti než bílé ovšem představují rozmanitý celek, zahrnující například Afroameričanky, Američanky hispánského původu, Američanky asijského původu a příslušnice původního amerického obyvatelstva; tyto kategorie navíc samy zakrývají nejrůznější detailnější historické a kulturní odlišnosti včetně rozdílných společenských příležitostí a omezení. Podobné výzkumné aktivity tak přinášejí nové poznatky o ženách (i mužích) zaujímajících různorodá postavení ve společnosti jak z hlediska rasové či etnické příslušnosti, tak i z hlediska společenské třídy, sexuální orientace, věkové kategorie a jiných faktorů. Dosud umlčované hlasy získávají možnost nastolovat nové otázky a předkládat neotřelé pohledy, které dávají feminismu naději na vskutku bohatou a rozmanitou budoucnost. 1.4 FEMINISMUS JAKO TEORETICKÉ STANOVISKO TÉTO KNIHY Věnovali jsme se feminismu takto obšírně, jelikož je paradigmatem, na němž je tato kniha postavena. Nečiníme si ambice rozsuzovat spory, které rozdělují zastance různých feministických směrů. Tyto názorové odlišnosti vnímáme z prevažne části jako prospěšné pro další rozvoj tohoto paradigmatu a celého feminist.cke-ho hnutí. Naším cílem je tyto odlišnosti a spory pouze.zviditelnit a probadat, a to OÖECN * PŘEHLED 1. studium genderu: obecný přehled 57 irických dat. V následujících kapitolách se budeml v kontextu áosW"fC^2ly^^»mw^tí^!yi!ml kle'a osvětluje gender z hlediska politické ep,sované Členům c , , v^ncnamuzsKea "^nWwi. bJ ljinvnl ^P'symaskuiinity a femininity dichotomicky dělené na mužské a ženské ™«PaanyChř„.. ""daných . tnych studia, metod, jimiž postavení a m jž- íl6n^ ^leřno,, zp-°bú chováni a vzorců spp- na skladě jejich Pohlavf; tento systém se skládá ze tří vzájemné provázaných části: (1) ze sociální konstrukce dvou dichotomních rodů (genderu), založené na biologickém pohlaví, (2) z dělby práce na základě pohlaví a (3) ze společenské kontroly nad sexualitou politika vztahů mezi pohlavími [sexual politics) zkoumání genderové nerovnosti jakožto zakotvené nikoli jen ve veřejné sféře, ale také v údajné soukromé sféře rodinných a intimních vztahů mezi muži a ženami sexlsmus připisování rozdílné hodnoty mužskému a ženskému pohlaví sociální hnutí skupina působící ve společnosti s cílem prosadit konkrétní společenský cíl sociologie vědecké zkoumání lidských společností a kultur, jakož i společensky podmíněného chování strukturálněfunkclonallstlcké paradigma model vědeckého myšlení, který vykládá gender jako odvozený z biologických odlišností mezi pohlavími, zejména pak odlišností daných reprodukční funkcí žen Doporučená literatura Každá kapitola této knihy se uzavírá seznamem knih, o nichž se domníváme, že mohou prohloubit vaše porozumění probíraným tématům. Na úvod tedy nabízíme několik titulů, které představují dobrý úvod do studia genderu a teoretických hledisek, která toto studium - v USA i v jiných zemích - utvářejí. Buckley, S. (1997). Broken silence: Voices of Japanese feminism. Berkley. CA: University of California Press. Ferree, M. M., a Martin, P. Y. (eds.) (1995). Feminist Organizations: Harvest of the women's movement. Philadelphia: Temple University Press. Fin dlen. B. (ed.) (1995). Listen up; Voices from the next feminist generation. Seattle: Seal Press, Lorser, J. (1998). Gender inequality: Feminist theories and politics. Los Angeles: Roxbury. Rhode. D. L. (1997). Speaking of sex: The denial of gender inequality. Cambridge: Harvard University Press. Shah, S. (ed.) (1997). Dragon ladies: Asian American feminists breathe fire. Boston: South End Press. Stein, A, (1997). Sex and sensibility: Stories of a lesbian generation. Berkley, CA: University of California Press. Voung, G., a Dickerson, B. J. (eds.) (1994). Color, class and country: Experiences of gender. London; Zed Books. Poznámky 1 Podle socioložky Liz Stanley (1992) patří sociologie města i nadále k sociologickým subdlsciplí-nám, které nejvíce odolávají feministické kritice a výzvám k inkluzivnéjším metodám práce. Abbott (1991) mezi oblasti sociologie, které Jsou v tomto ohledu nejrezistentnější, počítá obecnou sociologii, studium společenských tříd a politickou sociologii - tedy. jak konstatuje, tri prestižní, a proto muži ovládané subdlsciplíny. 1 Důrazem na britský a západoevropský feminismus rozhodně nechceme snižovat úsilí a úspěchy feministek v jiných industrializovaných zemích světa - například ve východní Evropě. Japonsm Austrálii nebo na Novém Zélandě. Pro srovnání viz popisy feministického hnutí v některých z těchto zem, u Buckiey, 1997; Drakulic. 1991; Eisenstein. 1991; Funk a Mueller, 1993. Naším cflemje zde ates-poft poukázat na internacionální charakter feminismu; širší mezikultumír^rovnánrruznychfem.nisUckych hnutí by přesahovalo rámec této knihy. lljw gemderu. obecný PftEHL 1. studium genderu: obecný přehled 59 - akademických textech často označují chudě, neindusw,! liwíné zemé Afriky. As* a Lat.nsK ^ ^ ^ fe spQJUje vice nez st0 fuzných ^ ,0 neio** -J"** Ú""f 1 ia„ co do relačního bohatství, tak i co do kulturních daností 2. BIOLOGIE, POHLAVÍ A GENDER: INTERAKCE PŘÍRODY A PROSTŘEDÍ Všem se nám pravděpodobně vybaví první setkání s přáteli našich rodičů, kdy jsme si museli trpělivě vyslechnout, že se podobáme mámě nebo tátovi, tetě Marii nebo strýčkovi Pepovi. Když se zamyslíte, pravděpodobně vás napadnou i další příklady, kdy vám někdo řekl, že máte oči po matce nebo bradu po otci. Tyto vzpomínky nám připomínají více než pouhá příkoří dětství. Ukazují nám, do jaké míry lidé spojují koncept dědičnosti s osobním chápáním světa, jenž je obklopuje. Nejen že od ostatních často slýcháme, nakolik se fyzicky podobáme svým příbuzným, ale často nám také říkají, jaké vzorce, chování jsme zdědili. Možná že jste slyšeli, že jste tvrdohlavý jako váš otec nebo otevřený jako vaše matka. Samozřejmě že se tento druh vysvětlení chování a vzhledu někdy hodí. Tímto způsobem jsme totiž schopni zdůvodnit si neschopnost sehnat džíny, které by nám dobře padly, spíše tím. že jsme po matce zdědili silné kosti, než nadměrnou konzumací. Předpoklad, že genetika, čí obecněji biologie, je zodpovědná za to, kým jsme sociálně i fyzicky, je pro nás zjevné velice přitažlivý. Není proto tak překvapující, že jde také o velice populární způsob, jak vysvětlit mnohé rozdíly, které pozorujeme mezi muži a ženami. Zkoumáním rozdílů mezi muži a ženami se zabývá již poměrně dlouho řada vědců (viz napríklad Caplan a Capian, 1994; Turné a Sterk. 1994). Taková srovnání ale často překračují hranice jednoduchého zaznamenávání rozdílů. Různým posto jům, schopnostem a chování je přiřazována rozdílná hodnota. Jeden znak nebo určitý typ chování je typicky, i když pouze implicitně považován za nadřazenější druhému - „Druhé" (the Other) je téměř vždy asociováno s ženským. Navíc často dochází k tomu, že nejen široká, ale i odborná veřejnost vysvětluje rozdíly mezi pohlavími čistě na základě „přirozených" nebo biologických rozdílů mezi ženami a muži a neuvědomuje si, že biologická a sociální dimenze se nacházejí ve vzájemné interakci. Psycholožka Caro! Tavris (1992, s. 24) nabízí následující vysvětlení této situace: Názory týkající se „přirozené" odlišnosti žen od mužů ospravedlňují status quo, který rozděluje práci, psychologické vlastnosti a rodinné povinnosti na „jeho" a Její". Ti, kteří dominují, mají zájem na zachování vlastní odlišnosti od ostatních. Tím, že tyto rozdíly připisují „tvrdému diktátu přírody", zamlžují nerovné uspořádání, jež je pro ně výhodné. 8TUQ'^ LENDER, OBECNÝ PREHLEÍ. 2. BIOLOGIE. POHLAVÍ A GENDER: INTERAKCE PftfflODÝ A prostředí 51 a mužské přirozenosti neexistuje nic esencišln Tavris tvrdí, že .v žens ^^ ^ ^ ^ ^ ^ Lorber igg3) Ja|< ^ (j. univerzálního a nemenne 0 fgktory bJologicke a naopak bi0|0gj é dále, sociální faktory mohou ovhvňují sociální- některými existujícími vědeckými důkaz, v této Kapitole!se^ genetJcKýcn abnormalJt ^ ľ^o^ — azaměřímesetaké na možné působenída,íchb, ZL faktorů na gender. zejména na roli hormonu a na vl.v velikosti. struk. Jy a organizace našeho mozku. Krátce řečeno, budeme se podrobněji zabýval vztahem mezi (biologickým) pohlavím a (sociálním) genderem, jak jsme jej nastí nili v kapitole 1. Abychom ale tento vztah vzájemné interakce pochopili, potře blijeme získat určité zázemí v tom, jak se vůbec stáváme mužem či ženou. Začneme tedy procesem pohlavní diferenciace - procesem, který začíná velice krátce po početí. 2.1 POHLAVNÍ CHROMOZOMY A POHLAVNÍ DIFERENCIACE lidský vývoj je nesmírně složitý. Podívejte se například na proces pohlavní diferenciace. Obvykle - ale ne vždy, jak za chvíli uvidíme - se lidská bytost narodí se šestačtyřiceti chromozomy, které jsou uspořádány do třiadvaceti párů, přičemž jednučést páru Pfe^vá matka a druhou otec. Jeden pár chromozomů se ozna- ir -°mmí chromozomy' neb°r se primámě p°díií na určenf toh°-zda se tC nľmSr ^ iaK° mUŽSký Či ŽenSKý P'0d-Pohlavní ^romozomy gene »™V zatíľco°rZ6 86 Sk'adaií z jednoho chromozomu X a jednoho chromo-k tam.', že rnatkľvľd^ má dV3 chromoz°™y ^ *■ Vzhledem vé' *y ure.ta pohlaví d2daVa Chr°mozom x> ^ na otcově genetické výba- Pf0<*s Pohlavní «uferenp. •ttoatnn,* erenciace začíná v šest«m avsestem týdnu vývoje embrya. To známe- lin»nenu,početia>rt * $estém s usPořárJánim 5fv . šestého týdn* Ji^Z. ■ teá a Jľ **•neb0 XY, miavn. ., Wne ^ Jsou všechna embrya, ať již ^ľ-ľVniCh***mZéimenCim ta- Že^u anatomie* ider, ^ J**» Ni týcnu ^ pro b^cí vývoj jak v muže, tak v ženu ^hšest.tvd ■ ^erentnj nu dochází v těle m ' ~J JH" y "luze>iaK v ze"u- Sdť -nMM- ypa^á st! -k ^ e°nády (kterou vědci nazý" ' ' prot°kvypa0aste. _ W Sonády (kterou vědci nazý bic' iea"é žen5ké (M,- ľ ľ embryí 3 cnromozomálním párem VPí"béh^estého^n7;;:uv^od) ajedné mužské (Wolffův 3Gie pd edC'Sl Zatím neJ'S0" zcela jisti, poda- řilo se jim však v chromozomu Y izolovat gen, který údajně v šestém týdnu odstartuje sérii událostí, které vedou k vývoji jednoznačně identifikovatelného mužského plodu. Zdá se, že tento gen. označovaný jako maskulinní gen SRY (oblast chromozomu Y určující pohlaví, sex-determining region Y), stimuluje transformaci indiferentní gonády v mužská varlata. Je stále ještě nejasné, jak SRY funguje. Je možné, že v rámci chromozomu Y dochází ke spolupráci s jinými geny, které ještě nebyly izolovány. Zdá se však, že SRY je klíčovým komponentem pohlavní diferenciace embrya v mužský plod (McLaren, 1990; Page et al., 1990; Sinclair et al., 1990). Poté, co se varlata vyvinou, začnou syntetizovat celou škálu hormonů, které se nazývají androgeny. (Hormony jsou chemické látky vylučované jednotlivými orgány ke stimulaci různých biologických aktivit v lidském těle.) Dva nejdůležitější androgeny jsou testikulámí induktor pro zánik Múllerova vývodu (Mullerian inhi-biting substance, MIS) a testosteron. MIS vede k degeneraci systému ženských trubic, zatímco testosteron podporuje další růst mužského (Wolffova) systému trubic. Během osmého týdne se začne vylučovat další hormon, dihydrotestoste-ron (DHT), který je primárním činitelem při formování vnějších genitálií. Pohlavní hrbolek (stejně jako v případě výše zmiňované indiferentní gonády jde o bipo-tenciální strukturu) se vyvine v penis, zatímco okolní tkáň se vyvíjívšourek. DHT také podporuje „maskulinizaci" mužského mozku - k tomuto tématu se vrátíme později (Hoyenga a Hoyenga, 1993). A co vývoj ženského plodu? O tomto procesu je bohužel k dispozici ješté méně informací. Obvykle se tvrdilo, že nepřítomnost chromozomu Y a následná absence produkce testosteronu mají za následek, že přibližně ve dvanáctém týdnu těhotenství se z indiferentní gonády plodu s chromozomy XX vyvinou vaječníky. Jinými slovy, ženský vývoj byl interpretován jako nedostatek mužského chromozomu neboli chromozomu Y. Nedávné výzkumy ale naznačují vyváženější alternativní hypotézu: a to, že existuje ženská genetická paralela k mužské gonádové diferenciaci, která vede k vytvoření vaječníku (Eichera Washburn, 1986). Podle některých vědců by mohl být za vývoj ženských genitálií odpovědný estrogen produkovaný vaječníky (který je často označován zajeden z „ženských pohlavních hormonů"), podobně jako se androgeny podílejí na genitálním vývoji u mužů (Fausto-Sterling, 1985). Tuto hypotézu ale zpochybnily důkazy o tom, že k vývoji vaječníku dochází až poté, co se začnou vyvíjet ženské externí genitálie (Hoyenga a Hoyenga. 1993). Zjevně je třeba provést další výzkumy, než bude možné celé tajemství pohlavní diferenciace vysvětlit. RlRODY A PROSTRED' l a. BIOLOGIE, POHLAVÍ A gen0er: INTERAKCE PftlRODY A PROSTREDÍ 63 Obrázek 21 shrnuje proces pohlavní diferenciace lidského embrya. Víme, s J mužského a ženského plodu probíhá identicky až do šestého týdne téhr> ľnství kdy se do procesu zapojí genetické pochody ve spojení s různými ho, mony. To vede k fyzické diferenciaci pohlaví tak, jak ji všichni známe. Zůstává nicméně několik otázek: Podílejí se nějak chromozomy nebo hormony na odliš, nostech v chování a osobnostních rozdílech, které často pozorujeme mezi mug a ženami? Pokud ano, do jaké míry? A pokud si uvědomíme, že jde o rozdíly, & jsou Biologické povahy, jsou potom neménné? Existuje mnoho způsobů, kterými se vědci snažili na tyto otázky odpovědět, a my se ve zbývajících částech této kapitoly zaměříme na tyto různé přístupy. Začneme krátkým pohledem na zkoumání osob trpících genetickými a hormonálními abnormalitami. 2.1.1 Chromozomální abnormality a gender Kegmogfttaabnormalitám můie dojít již před oplodněním vajíčka v p* w» ». „, můae »ést „ tomu u se naroaí s a„ *^mJ,ZZZ err'píe<,ávé *-»«■» x.) Někd, S "*«< «•* k „o»teJU„k[i 6ěh " * B"*le^ Werí se nazývá nM?j0* ~«. « 1™ I"™0 "*«"» *-» (p„„, fto), ^Wxh*,,,. ,>CB n*'"lou ž4dné Pohla"- SO-Äiaiajľ tthí*»i spermie™ l^-^Zľ * lľ- 1*V,e,iak0 m- "a*. storno ^íorti&rn XO trp* «^ÍS^ Protože nemají ji^ván:;::n!^6onádovoU,r,ncim^ho Pohlaví. Bez druhého nijako děvčatraU°VOu,ká" a 84 B|Ql.QB,| - a nevytvař-,- -------- Pr°t0že^ieiichvnSľarejl Pohlavní hormony. Býva-lavni O'gányzdají býtien- AGE^R: 1N7| rakce porody A prostredí Obrázek 2.1 Externí genitální diferenciace lidského plodu Pramen: Money, John, a Anke A. Ehrhardt. Man and Woman. Boy and Girl. The Johns Hopkins University Press, Baltimore/London. 1973. Obrázek 3.2. s. 44. Přetištěno s laskavým dovolením Johna Moneye. pohlavní hrbolek pohlavní stero'..i ,!...:■■■■,. r.j',,1-, /duřenma urclro-labiätnl žôhyt) pohlaví lidského plodu v 2. a 3. měsíci těhotenství pohlavní hrbolek Ipostévačck) mužský a ženský plod Je Identický pohlavní hrbolek (penis) ■ pohlaví lidského plodu v 3. a 4. měsíci těhotenství a. BIOLOGIE. POHLAVÍ A GENDER: INTERAKCE PRÍRODY A PROSTREDÍ 65 rr m*tóza a rx^i*iunk« pohlavních chrorr,o/omů ^ o W (o)(o p£9 (oj sté. Výzkum žen ft Turnefovým syndromem ale ufrauje, že pres tiepřítomnost pontav-ních hormonů vykazují tyto ženy extrémní femínínítu v chování a vlastnostech, ;edna *tudie ukázala, že je velice nepravdepodobné, aby dívky vpící Turnérovým -./' v i '<"•"':'< i*'j .wnvtu-.Yit- 'ar:**, ar jíž sebou -.v n mém ostatními- Ve srovnání s dMcamí, u nichž doélo k normálnímu vývoji chromozomů, se /koumané dívky raději Oblékaly do Satů s volány, pří hře dávaly mnohem více přednost dívkám než chlapcům, hrály si e dívčími hračkami (např, panenkami; mnohem více než s chlapeckými (např, auty a stavebnicemi) a vyjadřovaly /<; r:/ /á/;rr-o iM, ; 'Uŕ 'fiaker. !'■>>/,: /•/ t^é V.or.e/ a Ehrr-.afJt. 1972,. Pro tyto rozdíly v chování a typu osobnosti qefc/jstuj* žádné biok>gícké vysvetlení. Je možné, že.ye snaze tompepzovsioeegsj^^ -.e r',dľ> dívek trpících Turnérovým syr^rcM-nerr^rozhodj>prĎ in}efKívn«&(emí-ruriní socializaci svých dcer. Mezi ženami a muži s přebytečným chromozomem X (tj, těmi, již mají chrc-mozornální kombinaci XXX, respektíve XXY) existují značné rozdíly. Ženy s chro--,/'," á - - a'. /// //ľa/,,' má /'e' /.' /' a/., a .v v a ry, m a,: /'Lak tendenci dosahovat vyásino vzrpstu než ženy s chromozomy XX a také u nich docná-/í k //óBíinu výskytu poruch učení (Hoyenga a Hoyenga, 1993). Naproti tomu se u jedinců s chromozomální kombinacíJÍXY., známou jako Klin&ferterúv syndrom, projevuje velké množství fyzických anomálií. Jedinci s Klinefelterovým syndromem vypadajíJfczfcfey více jákp.mtóäjQeŽ jako ženy, i když u nich penis a varlata dosahují pomérné malého vzrůstu. Přestože mohou dosahovat nadprůměrné výšky, jejich bok/ v; / období puberty zaoblí, může u nich dojít k určitému yýyjnu prsů, nedochází u nich ke zvětšení varlat a tvorbě spermatu, jejich hlas nezhrubne a nedochází u nich k žádnému čí téměř žádnému vývinu pohlavního chopení či vousů. ',/á'ji v,-, /e tito rnu/i mají tendenci chovat -,e m/dlivé a /e jv,>j sociálna izolováni. Jsou také vystavení zvýáenému riziku výskytu emocionálních a mezilidských problémů a neprojevují zájem o ženy, chození a sex. Tyto potíže mohou být pochopitelné spojeny s jejích postižením spíše nepřímo než přímo. Místo toho, abychom za původce těchto problémů považovali Klínefelterův syndrom, domníváme se, že mohou být důsledkem snah těchto jedinců vyrovnat se s vlastní abnormalitou ve společnosti, která není deviantům, a zejména deviantům sexuálním, příliš nakloněna. Velký počet védcú dokládá, že naprostá větálna mužů s chromozomální kom bínacíjÄV se od mužů s chromozomální kombinací XJ^eJíico do sociálních a emocionálních vlastností (Hoyenga a Hoyenga, 1993). •ROBTREDl 67 vědci začali zabývat další chromozomální abnorrJ ^ZZ«o*M. Jejich zájem vycházel z výzkumných zpráv, které' " ľ t,P „soky & této abnormality mezi muži v institucionální pg| nost než u normální populace. K tomu přidejme fakt, že m.n.malne v pnpadé dvou ""i ve Francii a Richard Speck silně mízovaných vražd pachatelé-Daniel Hugon------- ve Spojených státech - údajně trpěli syndromem XYY. Nen, tedy obtížné pochopit, proč tato chromozomální abnormalita přitahovala pozornost vědecké komunity i široké veřejnosti,1 Do roku 1970 bylo napsáno více než dvě stě vědeckých článků a knih zabývajících se tímto syndromem (Ellis, 1982). č by měl přebytečný chromozom Y u mužů Proč I vést k násilnému chování? Jak nei preoyiecny chiuiikuuiii i u inuíii veai i\ uaajmcuju_ynuvani f Jak jsme uvedli výše, přítomnost chromozomu Y je spojena s vylučováním testoste-ronu a ten je, jak si za chvíli podrobně ukážeme, spojován s agresí. Z toho plyne, že se objevily hypotézy, podle nichž nadbytečný chromozom Y vede k výskytu vyšších hladin testosteronu, což zase zvyšuje pravděpodobnost agresivního a dokonce násilného chování. Další vyjkumy nicméně ukázaly, že pachatelé se syndro X™ľ-MŠ™U dmbné maJ6tk0Vé přeÉin* a * ™ srovnání «*■ QSHlä se, že by pfebyteL ľ' nUtkaním bojovat sP°Jení exi- ^ h|3dinu testosteronu "2m0ZDm Y u trpících syndromem XYY ^ucionaiizovanN či uvězněnľT? "** ^ 56 s^em XYY mezi faktor, Z* místo toho yy^t^á, nstiW;___,. ^ Vede Většímu ooč,,, ltetl,t0^ 197o>- Vysoká Z3tCení- odsouzení a ,ľľ """" ^^äní. To naopak No^^^^T:10^ (Sarbin a Mi.ler, ^ XYY ^ také často * (biolog ***** mez, 1,2? 61 a'- «76). Obě tato vysvět- W aKtÍVÍlu " muž k" 3 naS,ea^ neobvyk|etrľd,,Ť1: Pre^ečný ohro-:^^ím:^Umto^drome:^^ .růst a nízkou ? kovaní (fai JSou muži s ch "'' ,u naopaft ini či ^zJ^°ZOmé)ní kombinací mezi biolo- -" ****** reakr"UtU'K,eři tímto SynrJrr",yK,e * liZOvá Uvéz"ěni ,~ n'v'Berakce gickými a sociálními faktory je důležitý faktor, ke kterému se budeme v této kapitole často vracet. Nejdříve se ale zaměříme na některé další prenatální poruchy, jež byly zkoumány z hlediska možných vlivů na gender. 2.1.2 Prenatální hormony a gender Již jsme se zmínili, že přítomnost chromozomu Y v šestém týdnu těhotenství vede k přeměně indiferentní gonády ve varlata. Tím dochází k produkci skupiny hormonů, jež se nazývají androgeny a které dále podporují formování mužských pohlavních orgánů a genitálií. Co se ale stane, pokud je vlivu androgenů vystaven ženský plod? Vyroste takové dítě jako rnaskulinní, nebo femininní? Nebo předpokládejme, že buňky mužského plodu nejsou na androgeny, které produkuje, citlivé. Bude se takové dítě chovat jako .typický" chlapec, nebo dívka? Podobné poruchy se skutečně vyskytují, ale naštěstí jsou velice řídké. Pokud se ovšem objeví, poskytují vědcům jedinečnou možnost měřit vliv hormonů na vývoj genderu.2 První případ, který jsme popsali výše, se nazývá androgenhtální syndrom (AGS). Někdy se též označuje jako kongenítální adrenáiní hyperplasie (CAH). Vyskytuje se při jednom z 5000 až 15 000 porodů a je způsoben selháním nadledvinek matky či plodu nebo tím, že matka přišla do styku s látkami, které mají na plod stejný vliv jako androgeny (Hines a Kaufman, 1994). Jedinci trpící syndromem AGS jsou během prenatálního vývoje vystaveni abnormálně vysokým hladinám androgenů, ale pokud je tato porucha odhalena těsně po porodu, hladina hormonu může být po celý život regulována pravidelnými dávkami jiného hormonu, kortizolu (Hoy-enga a Hoyenga, 1993). Syndrom AGS se může projevovat jak u mužů, tak u žen, genetické ženy jsou ale postiženy mnohem více.3 Jde o jedince, jejichž genetické pohlaví je ženské. Působení androgenů v děloze však byli vystaveni až pofé, co se u nich vyvinuly vnitřní reprodukční orgány (vaječníky, vejcovody a děloha). Z tohoto důvodu působí aridiogeay na vnější pohlavní orgány a njasJMinizují je (např. poštěváček může dosahovat větší velikosti a připomínat malý_penis, může dojít ke^jeTíí stydkých pysků či k uzavření pochvy). Protože se vnitřní reprodukční orgány vyvíjejí normálně a tito jedinci jsou často i plodní, je nutné upravit vnější pohlavní orgány operativně, aby odpovídaly genetickému pohlaví. Zeny trpící syndromem AGS obvykle také podstupují terapii hormonální výměny, takže ^-nich dochází k normálnímu pubertálnímu vývoji typickému pro ženy (Ehrhardt a Meyer-Bahlburg, 1981; Hoyenga a Hoyenga, 1993). A PROSTňEDl 2. BIOLOGIE. POHLAV ( A GENDER. INTERAKCE PRlRODY A PROSTŘED! 69 r fPrwtroící syndromem AGS ve snaze zjistit, zda má nadměrný VědC'^rJmonúm v děloze „v na jejich chovaní a genderovou ^ iXalto stahuje rozhovory s dívkami, které byly v prenatální, 1 vystaveny působení androgenů a které podstupuj, lekárskou terapii syndrc mu AGS nebo léčbu s tímto syndromem spojených zdravotních problémů. Dívky odpc vídaly na otázky týkající se vlastních budoucích cílů. preferencí v odívání, hracek či na to, zda při hře dávají přednost kamarádům či kamarádkám. Srovnáním odpo, vědí dívek se syndromem AGS s odpověďmi dívek, které tímto syndromem netrpí, vědci zjistili zajímavé a poměrně významné rozdíly. Za prvé, dívky trpící syndromem AGS se častěji než normální dívky popisovaly jako „klukovská" děvčata a jejích rodiče je tak také často vnímali. Před šaty a sukněmi dávaly přednost kalhotám a kraťasům. Bylo mnohem pravděpodobnější, že budou preferovat hračky, které jsou považovány za chlapecké (např. náklaďáky nebo stavebnice), raději si hrály s chlapci a vyžívaly se ve hrách s fyzickým nábojem. Starší dívky se syndromem AGS vykazovaly větší zájem o kariéru než dívky, které syndromem netrpí (Baker 1980: taenbwn a Hínes, 1992; Dittman et a!., 1990a, 1990b). Většina vědců Sažeľ^yndr0mem ^řvnéjéí než norma, -t:(::^r*dřujrtouhuporoma^--že1SMabudo. *** se preferencí her ľ ľ n0rma,nr nezjistila ™«™ rozdíly naboiem íHines a *■*««.. *w h-(^2,studova,ivobdobí urrľ T*™"* AGS' které M^ * Matt-n^-ova,ajakékoli problém ;S;^ * se čtyři ženy provdaly a žádná y» ™ vztah- *I ^ -^^ľ; aľje spíše to- že^ko 56 o ««í T Věn°Vat ííi^S^11^2 (viz Kapi- 6U;enaa-^eny,kteé ^etická porucha- Jeh°varlataProd ' zapříčiní, že jedinec tds'£ --^lavUcp tOPOrUC^Jeznámájako UrVMí; syndrom androgenové necitlivosti.5 Jedinci, kteří nejsou na androgeny citliví, se někdy označují za „ženy XY"; přestože mají pohlavní chromozomy normálních mužských jedinců (XV), narodí se s vnějšími ženskými pohlavními orgány. Při narození vypadají jako dívky, takže je jejich rodiče vychovávají normálně jako děvča ta. Někdy se jejich anomálie neobjeví až do puberty, kdy u nich v důsledku neexistence dělohy nedojde ke krvácení. Je ale možné předpokládat, že kombinace chromozomů XY u nich vytváří předpoklad pro maskulinní chování? Podle různých výzkumů jsou jedinci necitliví na androgen femininní jako normální ženy s chromozomy XX (a někdy dokonce více). V jedné studii projevovali zkoumaní jedinci necitliví na androgeny stejný zájem o panenky, šaty, domácnost a mateřství jako normální dívky, které jim odpovídaly věkem, rasou, sociální třídou a výsledky inteligenčních testů (Baker, 1980; Brooks-Guann a Matthews, 1979; Frieze et al., 1978; Money a Ehrhardt, 1972). Další porucha, u níž se projevuje částečná spíše než úplná necitlivost na androgeny, je známá jako syndrom detlcience DHT, nazývaná také deficience 5-alfa--reduktázy. V tomto případě se enzym (5-alfa-reduktáza), který je zodpovědný za konverzi testosteronu na dihydrotestosteron (DHT), vyskytuje v abnormálně malém množství nebo vůbec ne. Již jsme zmínili, že DHT je hormon, který vyvolává formaci vnějších genitálií - šourku a penisu. Jedinci, kteří DHT neprodukují vůbec nebo jen v omezeném množství, se rodí s normálními nepokleslými varlaty a vnitřními mužskými orgány. Jejich vnější genitálie jsou ale ženské, i když mohou být částečně maskulinizované (zvětšená klitoris. která se podobá malému penisu, a někdy nevyvinutý šourek, který se podobá ženským stydkým pyskům). Kvůli přítomnosti normálních varlat ale v pubertě dochází k produkci vysokých hladin testosteronu a tím ke změně vnějších genitálií. Penis začíná růst, šourek poklesne a celé tělo se maskulinizuje (Blum, 1997; Hoyenga a Hoyenga, 1993). Představte si, jaký zmatek musí tato porucha způsobit v genderové identitě jedince. Někteří vědci, kteří tyto případy zkoumali, ale uvádějí, že jedinci s defi-ciencí DHT v pubertě, kdy se jejich pohlavní orgány maskulinizují. nezažívají téměř žádné obtíže se změnou vlastního pohlaví a genderové identity. Není s podivem, že jiní vědci tuto tezi zpochybňují. V jedné malé vesnici v Dominikánské republice se například tato porucha objevuje neobvykle často, což je možná následek Příbuzenských sňatků. Imperato-McGinley se svými kolegy a kolegyněmi (1982) v této vesnicí studovala osmnáct mužů, kteří syndromem trpěli a kteří uváděl,, že přestože byli vychováváni jako dívky, bylo pro ně v době, kdy se jejich genita- 3ROSTŘ£Dl a. BIOLOGIE. PO HLAVÍ A GENOÉR: INTERAKCE PfilROOY A prostřed! 71 He mssKulinizovaly. snadné identitu změnit. V pubertě se z nich stali muzi. {rJ By pro tento lehký přechod nabídla kontroverzní vysvětlení, le Se m mozky maskulínizovaly již v děloze v důsledku vystavení prenatálnímu H tcsteronu, což jim umožnilo rychle ignorovat nebo odmítnout dvanáct let Socia „zsce v ženské roli (viz také Moir a Jessel. 1989). Mnoho vědců tento závěr i celý výzkum zpochybnilo. Vznesli otázky, rj0 ^ míry byli tito jedinci vychováváni jako normální dívky pred pubertou. Existuje řada důkazů, že již při narození byly označeny za „jiné" či „zvláštní" a podle toho s nimi bylo zacházeno (Herdt a Davidson, 1988; Rubin et al., 1981). v Dominikánské republice dokonce pro chlapce, kteří touto poruchou trpí, existují označení gue-vedoces(.vejce" neboli varlata ve věku dvanáct let) a machihembra (muž-žena) Výzkum jedinců se syndromem deficience DHT v jiných společnostech ukazuje že nejenže se s nimi v průběhu dětství zachází jinak než s normálními chlapci ale jejích snahy o změnu pohlaví a genderové identity v pubertě či dospělosti nejsou někdy tak hladké, jak naznačovala imperato-McGinley a další (Herdt a Davidson, 1988, Hoyenga a Hoyeiga, 1993). 2 1.3 Co nám mohou prenatální n„ —2ľ '"""°aenderu? «»- mtom »p.«m«, J i 8T,"a ™2e a ™> obecně m„sí b* "» »**„™X T ""J""■»> «"«0 «P vyhrnu typi* ««•<•«s,„ecn Mtb f skupin,, kters „ je , r0i. ""»«« Ki sk *eh s *s hovofit o cJ TO!ne- «"* " =»»2!'.,,1S781-«**isou \ 3 ,e™. Které touto pont l* úľ"'"i8ilch - »ít*-*a - ™» m°nu tenderu ľ důležité iM g'e'pqhUv; A G. aSkulinni'afemininnígen- A PROSTREOl derové identity je poměrně nezávislý na přítomnosti páru XY nebo XX v pohlavním chromozomu nebo na produkci určitého hormonu. Co je důležitější, výzkum také ukazuje, že pohlaví ani gender nejsou dichotomické. Když mluvíme o pohlaví, můžeme odkazovat k chromozomálnímu pohlaví, hormonálnímu pohlaví, goná-dovému pohlaví nebo pohlaví genitálnímu. Přestože pro většinu lidí tyto kategorie splývají s kategoriemi mužského nebo ženského pohlaví, výzkumy, které jsme zde zatím probírali, názorně ukazují, jak často může docházet k inkonsistenčím, přestože to pro nás může být velice obtížné, měli bychom přestat přemýšlet o pohlaví jako o jednodimenzionální vlastnosti se vzájemně se vylučujícími polaritami. Podobně gender - tedy to, co obvykle nazýváme maskulinitou a feminini-tou - není dichotomní. Zahrnuje totiž široké spektrum postojů, chování a společenských očekávání, které v průběhu života získáme prostřednictvím interakce s druhými lidmi a na základě zkušeností získaných v jiném prostředí. Suzanne Kessler (1996) kritizuje lékaře za spěch, s jakým chirurgicky „opravují" pohlavní neurčitosti, a ukazuje, že jejich rozhodnutí jsou ovlivněna jak kulturními, tak medicínskými faktory. Lékařské technologie se používají ke změně toho, co není normativní (intersexualita) na normativ (jedno ze dvou pohlaví/gen-derů). „Genítální neurčitost se .opravuje' ne proto, že by ohrožovala život dítěte, ale proto, že ohrožuje jeho kulturu" (Kessler, 1996, s. 362; viz také Angier, 1997). V jiných společnostech se fluidita pohlaví a genderu přijímá jako něco přirozeného a několik genderů je pravidlem. V některých společnostech existují gen-dery tři, v jiných čtyři. V některých asijských společnostech, jižním Pacifiku a u severoamerických indiánů si jednotlivci mohou zvolit genderové chování připisované osobám opačného pohlaví beze strachu, že budou stigmatizovaní jako abnormální nebo (či) deviantní. Často se jim kolektivně říká berdachové. Berdachové žijí, pracují a oblékají se jako osoby opačného pohlaví, mohou se ale specializovat na činnosti spojované s oběma pohlavími (Gailey, 1987; Martin a Voorhies, 1975; Roscoe. 1991; Whitehead, 1981; Williams, 1986). Antropolog Will Roscoe (1991) provedl rozsáhlý výzkum berdachů kmene Zuni, které tento americký indiánský národ nazývá lhamana. Roscoe vysvětluje, že přestože si berdachové volí oděv opačného pohlaví, bylo by nepřesné je označovat za transves-tity nebo transsexuály, jak to činili jiní badatelé, a to z toho důvodu, že jde o rutin-ní a veřejnou záležitost, která se nepojí s erotickými motivy. Berdachové nebyl, nutně ani homosexuální v tom smyslu, jak o této sexuální orientaci přemýšlíme dnes. Existovali Zuniové, které přitahovalo opačné pohlaví, stejné jako taci, 2. BIOLOGIE. POHLAVÍ A GEN DER: INTERAKCE PŘÍRODY A PROSTŘED! 73 i ti, které přitahovali berdachové. rM Merépmanu™.- _ tfadíčnírnu zunijskému konceptu ^novdu. genae-cce tato otevřenost pnp^ k narodf a|e spíše neco_ CQ sg * "S.ľiého lidského života. Až do věku šesti let nen, gender vn,mán fdivka- Všichni Zuniové mobou kombinovat nebo dočasne pnjimat role a zku-g^tivřcenežjednohoaencteru, nicmétiěten/acftflmse vzunUské kultuře dostávalo speciálního zacházení, protože reprezentovali „důkaz původní lidské před-genderové jednoty - bylí to zástupci jisté formy solidarity a celistvosti, která přesahovala rozdělení lidí na muže a ženy" (Roscoe, 1991, s. 146).6 Další příklady přecházenígenderu objevíme v tahitské kultuře (Gilmore, 1990), mezi ománskými muslimy (Wikan, 1984) a u Hidžrů v Indii (Nanda, 1990), U kmene Hua na Papui-Nové Guineji je gender považován za cosi, co se v průběhu života měni. přičemž se předpokládá, že muži a ženy budou v různých obdobích svého života vykazovat různé stupně maskulinity a femininity (Gailey, 1987; Meigs 1990) Husové maskulinnlm jedincům přiznávají vysoký status, ale pokládají je za fyzic- Í?JZT'Femininníjedinci jsou považovani 2a nezraniteiné'aie I?;^ ^ ™ ^ femininní. pro- * nečistá. Může se účastnit m - , P°r0dech již není cháPána ««»is..«Mla„š]ate dW **, a fenické zvyky, *.«»«etast h« ™ «rámci „»* d ryl° otázky h, h ogle ovlivňuj Publikací Debo- mU2s^n,02ku '"^"edávných výzku- 'E Pft'ROOY A pROSTREDl 2.2 ARGUMENT PRO EXISTENCI MUŽSKÉHO A ŽENSKÉHO MOZKU představa, že muži a ženy mají odlišný mozek, je velice stará. V devatenáctém století se například věřilo, že ženy jsou méně inteligentní než muži, protože mají menší mozek. Když se ukázalo, že sloni by podle této argumentace měli být vzhledem k relativní velikosti svého mozku chytřejší než muži, byl argument rychle pozměněn. Následně se tedy říkalo, že nejlepší odhad inteligence jedince je možné získat dělením velikosti mozku tělesnou váhou. Tato hypotéza byla však také opuštěna, když se zjistilo, že podle této teorie by byly ženy chytřejší než muži (Faus-to-Sterling, 1985; Gould, 1980; Harrington, 1987). Dnes bychom našli jen málo vědců, kteří by tvrdili, že rozdíly ve velikosti mužského a ženského mozku korelují s vyšší inteligencí jednoho či druhého pohlaví (tyto příklady nicméně najdete v Lynn, 1994; a Rushton a Ankney, 1996). To ovšem neznamená, že zájem o to, jak se pohlavní rozdíly mozku podílejí na rozdílech v mužském a ženském chování, neutuchá. Pozornost současného výzkumu se ale primárně soustřeďuje na to, jak je náš mozek uspořádán, jixistují hypotézy, že rozdílné uspořádání mozku není pouze zdrojem rozdílného chování mezi ženami a muži, ale že může být odpovědné i za vývoj sexuální orientace (viz Komentář 2.1 na straně 77). Jedním z problémů, který se s hledáním rozdílů v uspořádání mozku pojí, je, že Yětšina výzkumůpoužívá mozek zvířat, většinou krys, a ne lidí. Jsou mozky krys srovnatelné s mozkem lidským? Nikdo není na tuto otázku schopen dát konečnou odpověď, nicméně vědci, kteří se snaží v lidském mozku identifikovat pohlavní rozdíly, které již byly odhaleny v mozku krys, tak často činí bezvýsledně (Blum, 1997). Další problém je, že lidský mozek se mění s tím, jak lidé stárnou, a také v závislosti na zkušenostech a prostředí, ve kterém žijí. Přestože je mužský mozek například v průměru větší než mozek ženský, dochází u mužů v průběhu let ke ztrátě mozkové tkáně třikrát rychleji než u žen. V tuto chvíli však není zcela jasné, proč tomu tak je (Cowell et ab. 1994). Růst nové nervové tkáně je ale možno stimulovat u starších žen i mužů tím, že jim prostředí nabídne nove imput- X sy (Blum, 1997). Třetí problém, který s předchozími souvisí, je, ze vede. nejsou * ještě úplně přesně schopni určit, jak uspořádání specifických částí mozku ovl,v-ňuje funkci mozku jako celku. Je zajímavé, že někteří vědci se domnívají, ze tento ~55h může fungovat přesně naopak, než očekáváme: je totiž možné, že m.sto toho, aby struktura mozku ovlivňovala jeho funkci, vede způsob, jak mozek funguje, k vytvoření jeho struktury nebo k jejím změnám (Blum, 1997). A tak se nyn, s tomto a. B,0L0G1E. POHLAVÍ A GENDER: INTERAKCE PBIBODY A PROSTREDÍ mm obievy týkajícími se rozdílů v uspořádání mozku. ^naP3mětÍZamySr;rla^6 mozekJe do dvou půlek nebo- li**, kteří pncwail se skupino, pacientů trpících závazným, epileptickým," - -<—oyiaiijuie na určité funkce nebo úkoly (Sper- Corpu$ callosum tmnvii VláXna. která a předávají mei nimi iníormace Velký nxaek védomia (b) nrarovali Se Skupinou pauc.------ ' Z ľ misféra specializuje na určité funkce nebo úkoly (Sper- evľheLféra (která kontroluje pravou stranu lidského těla, je mez, jmyrn zod-povědná za jazyk, zatímco hemisféra pravá (která kontroluje levou stranu těla) údajně ovlivňuje takové funkce, jako jsou emoce. Při práci s pacenty. kteří se zotavuji z mozkových příhod, zase jiní vědci zjistili, že u žen existuje tendence k rychlejšímu zotavení než u mužů. Ženy navíc vykazují menší poruchy v důsledku poškození mozku. Byla vyvinuta hypotéza, že tento rozdíl je způsoben tím, že u mužů dochází k výraznější lateralizaci než u žen-tj. že muži jsou při provádění mozkové činnosti závislejší na jedné mozkové hemisfére, zatímco ženy mohou využít hemisfér onou (Gazzaniga, 1992). Obrázek 2.3 Lidský mozek Komentář 2.1 Mozek a sexuální orientace Ve vydání prestižního časopisu Science z 30. srpna 1991 publikoval neurolog Simon LeVay výsledky své studie, ve které zkoumal posmrtnou mozkovou tkáň šesti žen a šestnácti mužů, o nichž předpokládal, že byli heterosexuální, a devatenácti homosexuálních mužů. LeVay zjistil, že jeden uzel předního hypotalamu (část mozku, o níž se vědci domnívají, že by mohla hrát roli při určování sexuálního chování) je třikrát větší u heterosexuálních mužů než u homosexuálů; jejich uzly se velikostí spíše blížily hypotalamu heterosexuálních žen. Krátce poté, co LeVay publikoval svůj článek v časopise Science, se na předních stránkách hlavních celostátních novin a magazínů objevily články s nadpisy jako: „Mozek může ovlivnit sexualitu: uzel může být klíčem k homosexuální orientaci" (Washington Post, 30. srpna 1991), „Část mozku je spojována s mužskou sexuální orientací" (Neiv York Times, 30. srpna 1991, a „Příroda, nebo výchova" (Newsweek, 24. února 1992). O rok později se objevila studie, která tvrdila, že přední fisura (provaz nervů, o nichž se předpokládá, že zabezpečují komunikaci mezi oběma hemisférami, je u homosexuálů větší než u heterosexuálních mužů i žen (Allen a Gorski, 1992). Tato zjištění, stejně jako předtím LeVayova studie, vedla nejen k obrovské medializaci této problematiky, ale přilila navíc olej do již tak rozbouřené debaty, zdaje sexuální orientace vrozená či naučená. Na jedné straně existuje skupina lidí-včetně zástupců komunity gayů -, kteří taková zjištění vítají, neboť argumentují, že právě taková zjištění povedou ke zmírnění předsudků a diskriminace homosexuálů. Pokud homosexuálové s tím. čím jsou, nemohou nic dělat -, pokud je jejich sexuální chování biologicky naprogramováno a ne svobodně zvoleno -, potom nejsou za svoji orientaci zodpovědní, a měla by jim tedy být garantována stejná základní práva jako každé jiné menšině (např. etnickým minoritám), jejichž status minority je založen na určité biologické vlastnosti (Herek, 1991). Na druhou stranu jsou zde ale ti - mezi nimi opět zástupci komunity gayů -, kteří tvrdí, že není pravděpodobné, že se negativní postoje k homosexuálům změní jen kvůli tomu, že vědecké nálezy prokážou, že homosexualita je biologického původu. Tvrdí naopak, že takové nálezy této komunitě spise uškodí, než by jí pomohly. Varují například, že takový výzkum by mohl být vyuz,t k podpoře eugenického hnutí za eliminaci homosexuality prostřednictvím genet.cke-ho inženýrství, chirurgických zákroků a některých dalších intervencionistických řešení (Zicklin. 1992). ^ROOY A PROSTREDÍ a. biologie, pohlaví a gender: IN terakce prírody a PROSTREDÍ 77 , „pohledu . že inatytostudierozdělena. Nékteřítvrdí, že stu-. je biologicky určena, zatímco jiní ^pórují W*"' * ^všichni ale varují, že věda prostě ještě pro. jSOUktomutotvrzenísKep, ■ T* ^m plné neř0Zumi. stále ces.vyvojesexualhior.entaceu^ ^ g chovaní je tak kom. j^e existuje mnoho nezoop ^ ^, spojujg sexuá|nf Q{. p,exní.že je není mozne redukovat em3ň 56 ^tľľJeľs^je mozkovou strukturu se sexuá.ní orienta- několikgenújhormonálnísekreci. která uspořádá mozek tak, ze jedmec je pozdě ji pňtahován bud k opačnému pohlaví, nebo k pohlaví stejnému (Blum. 1997). Existují výzkumy, které prokazují genetickou souvislost se sexuální orientací "(Baiiey aPillard, 1991; Baileyetal., 1993; Hamer etal., 1993; Hu et al., 1995). Jiní vědci ale nebyli schopni ověřit zjištění těchto studií ani studie LeVayovy (Blum, 1997;Marshall, 1992; Rischetal., 1993; Spanier, 1995). Tyto výzkumy byly také kritizovány z metodologického hlediska. Například lesbické ženy byly povětšinou z těchto výzkumů vynechány. Pokud byly zahrnuty, nálezy hypotézy nepotvrzuji,, Když někteří vědci tvrdí, že je to proto, že ženská sexualita je ovlivňovaná jiným .genetickým scénářem" než sexualita mužská (Blum, 1997) Druhý SETľnapřMad zkoumal celkem 41 mozků-A"-a ^ * -dny po20rované LeVayemaAHenetar T* "** Je ™™' sexualitou než naopak. 3 Gorskim J^u způsobeny spíše homo- politizovány Zatím % nale^2de orohí ' Hubbaľd Mz ^'tola 6) Jakt n6ní J«tf buoľ ľanyCh StUdií bW téměř ^ r^Pektova,, ÍPi *eXUalni Preference či ne. VanQv8lum.i997>s.135). ' (Citovár POHLAVÍ a GENOER. "^TERakce Pftlfl a PRQSTREOl Pozdější výzkum, využívající moderních technologií jako nukleární magnetické rezonance (Magnetic Resonance Imaging, MRI), tuto hypotézu podpořil.7 V jedné studii, kde byly zkoumané subjekty požádány, aby dokončily rým, zobrazení MRI u mužů při této aktivitě ukazovala, že září malé frontální centrum v levé polovině mozku, zatímco u žen září obě strany této části mozku (Shaywitz et al., 1995). v jiné studii, která srovnávala elektrickou aktivitu mužského a ženského mozku při sérii testů zaměřených na výběr slov, většina žen vykazovala stejnou aktivitu v obou hemisférach, zatímco u většiny mužů se projevovala pouze v levé hemisfére (Blum, 1997). S tím je spojeno i zjištění, že corpus callosum - masa tkáně a nervových vláken, která spojuje obě hemisféry (viz Obrázek 2.3) - je u žen až o 23 procent větší než u mužů (Allen a Gorski, 1992). Je možné, že větší velikost corpusu callosum v ženském mozku umožňuje lepší komunikaci mezi oběma mozkovými hemisférami. Co ale tato zjištění znamenají z praktického hlediska, tj. z hlediska každodenního života mužů a žen a jejich interakce? Jeden autor tvrdí, že pohlavní rozdíly v lateraliza-ci mozku mohou být důvodem, proč je pro ženy snazší vyjadřovat emoce. Mezi oběma polovinami ženského mozku, z nichž jedna je zodpovědná za kontrolu řeči a druhá za emoce, totiž dochází ke spojení a vzájemné komunikaci (Blum 1997). Tato teorie ale nebyla potvrzena a navíc ji komplikuje fakt, že na vyjadřování emocí se podílejí další struktury mozku. Jiní předpokládají, že rozdíly v uspořádání mozku, které jsme zde probírali, vysvětlují, proč ženy dosahují lepších výsledků v testech verbálních schopnosť, zatímco muži mají lepší výsledky v testech prostorových schopností (viz kapitola 4). Zvýšená komunikace mezi oběma hemisférami může vést k lepším verbálním dovednostem, ale může mít za následek i zhoršení prostorových dovedností (Gorman, 1992). Bez ohledu na to, jaké typy chování tyto rozdíly vysvětlují, se mnozí zabývají spíše otázkou zdroje těchto rozdílů. Jsou pohlavní rozdíly mozku přítomny již při porodu jako produkty vrozené biologie? Nebose vyvíjejí v závislosti na různých socializačních zkušenostech mužů a žen (viz kapitola 3)? Je například možné, že se ženy a muži v průběhu života učřzpracovávat jazyk a interpretovat prostorové vztahy různě a že se jejich mozky těmto socializačním zkušenostem přizpůsobily. Je jisté, že zjištěné rozdíly pravděpodobně vypovídají o naší kultuře přinejmenším stejně výmluvně jako o biologii, a to z toho důvodu, že tyto dvě sféry, jak jsme si již všimli, nefunguj, oddelene a nezávisle. Spíše se zdá. že jejich vztah by bylo možné lépe charakterizovat jako interaktivní smyčku zpětné vazby. Jak napsal jeden vědec: „Na určite urovn, je všechno biologicky determinováno, ale to. jak se to projeví, vždy zálež, na interakci s prostředím" (Wallen, citováno v Blum, 1997. s. 279). 8. BIOLOGIE. POHLAVÍ A GENOER: INTERAKCE PftÍROOY A PROSTŘI 79 ^;MÉKT0 ^í i otázna. i^K hormony ovlivnu, chova-23 ,pr!N" zku se pojí « studoval John NUTILY Money na Genderové K„n,ce pen(Stohoto chlapce, který se spolu »"chlapcem.narodi,iakochromozomá.né afyzic-ses^itf^*^ ^ zbytku zničen ve véku osmi mésicu, když se ky normální chlapec, by e konzultacích s lékaři se rodi- LnnadrVKuabylanaplánovánaceloživomíterapíehormonaln.nahrad^^ ajeho kolegové v roce 1973 uvedli, že dvojče, které bylo operativně změněno na dívku, se .úspešné- socializovalojako dívka: dávalo přednost šatům před kalhotami, hrálo si s íemininnímí hračkami, dávalo přednost dívčím hrám a na rozdíl od svého bratra bylo čistotné, upravené a rádo pomáhalo s domácími pracemi. V roce 1997 dva jiní véda, Milton Diamond a H. Keith Sigmundson, publikovali závěry kontrolní studie tohoto dítěte. Zjistili, že přibližné ve věku dvanácti let se u dítěte začaly objevovat vážné emocionální problémy, protože mělo zjevné mužské vzezřeni, a to i přes estrogenovou terapii, která vedla k vývoji prsou a dalších druhotných ženských pohlavních charakteristik. Kvůli svému vzezření * citar, mnoha uštěpačných poznámek svých vrstevníků. Rodiče dítěti o inci- rovane rane femimnm chování bylo pouze snahn., ■■, - čtrnáctiletsedítérozhodlo hJJZl"ľ*™ socialn' "znání. Ve véku •erapíí a operací genitálií Kdyžmuknn - ^ " 0drnítto dalsí hormonální * ^dýchlo. NaKonec podstoľPiľh0 ' ^ °jeh0 hÍSt°ľÍÍ řekl' uved,°' že ^ věku pétadvaceti se ože J™* s operativně rekonstruovat penis. ^i^^ i^a m, a postní zprávy t /e * p" interpretaci příp^ ľ 3 S**"«on. i997). připad'ktery«»* ÍP«. Uvľdii mI°'r86 *» m nemo o nabíd" *>«««>. ""**«. p-ože e 1 ľ* * se * 8na7Bh;m0nUtestosteronu. což a b'o».dgie. pom, .... . ^gmundson. 1997). 'ROSTŘEDl Víme, že testosteron přispívá k diferenciaci fyzického vzhledu mužů a žen. Na začátku této kapitoly jsme se dozvěděli, že testosteron je také do značné míry zod povědný za vývoj mužského těla z pohlavně bipotencionálního embrya. Vede ale sekrece testosteronu k vytvoření mužského mozku, který následné vede k vytvoření distinktivních znaků a chování, které v naší kultuře spojujeme s maskulini-tou? Podívejme se na některé výzkumy, které se týkají vlivu testosteronu na chování. Potom se budeme zabývat vlivem „ženských" pohlavních hormonů. 2.3.1 Testosteron a gender Pokud byste se lidí zeptali, který rozdíl v chování mužů a žen považují za hlavní, většina by pravděpodobně uvedla agresi - konkrétně to, že muži jsou agresivnější než ženy. Výzkumy agresivity poskytují jedny z nejkonsistentnéjších výsledků týkajících se pohlavních rozdílů v chování, a to od détí předškolního věku po dospelé. Jedno z vysvětlení pohlavních rozdílů týkajících se agrese je spojeno s faktem, že muži vylučují větší hladiny testosteronu. (Zde je důležité si uvědomit, že muži a ženy vylučují stejné pohlavní hormony, ale v odlišném množství. Muži vylučují více testosteronu a jiných androgenů, zatímco ženy vylučují více estrogenu a pro-gesteronu. Všechny steroidní hormony jsou deriváty cholesterolu.) r< •. k ^ Důkazy o vztahu mezi testosteronem a agresí pocházejí primárně ze studií týkajících se zvířat. V těchto výzkumech je laboratorním zvířatům (krysám, myším nebo opicím) injekčné podáván testosteron. Obvykle dochází k tomu, že bez ohledu na pohlaví začnou pokusná zvířata vykazovat větší známky netrpělivosti, zapojují se více do her s fyzickým nábojem a vykazují vyšší míru bojovného chování. Variací na toto téma jsou výzkumy, při nichž jsou novorozená zvířata kastrována s tím výsledkem, že v dospelosti vykazují menší agresivitu v chování. Někteří lidé tato zjištění přijímají jako neochvějný důkaz toho, že muži jsou biologicky naprogramováni k agresivitě. Při interpretaci těchto výsledků nicméně existují důvody k opatrnosti. Za prvé. vyskytuje se mnoho odlišností v chování u různých druhů zvířat. Samice pískomilů a křečků jsou například stejně agresivní jako samečkové stejného druhu, aniž jim byl podáván testosteron (Fausto-Ster-'ing. 1985). Tato různorodost zjevně ukazuje na obtíže všech generalizací týkajících se chování toho či onoho druhu hlodavců, nemluvě o srovnáván, hlodavců s lidmi (Angier, 1992). Výzkumy lidí ukazují, že vysoké hladiny testosteronu obíhajícího v krv. korelují s podrážděností, soutěživostí a hněvem. Tento výsledek platí jak pro muže, *. BIOLOG.E, POHLAVÍ A GENDER: INTERAKCE PňÍRODY A PROSTftEDl ván nebyl (Van Goozen et al. 1994). vědci však stále ještě nejsou z různých drjVo. dů schopni vztah mezi testosteron Sním nř0cn. - - A«tvi ie. že se hladina testosteronu a specifickým lidským chcváním přesně testosteronem f______^ dne dramaticky mění, ^^SS eJícfchzprostředí(B.um,1997).VěimliJ^e jWivZavistostinastímU,W P ^alJ^aiMeú^Mestosteronu tech k soutěživosti. V jedné steronu před zápasem, v aioiv».»»- se soutěživostí. což je založeno na tradiční 51 mmdlľZÍE testosteronu vede ke zvýšené soutěživosti. Nedávné „i studii se zjistilo, že u tenistů stoupá hladina těsto-průběhu hry klesá a potom dramaticky stoupá u hráčů, 3 stejně dramaticky klesá u těch. kteří prohráli (Booth et al., 1989; MazuraLamb, 1980). Stejný vzorec byl zjištěn i u šachistů (Mazur et al., 1992). Tato zjištění vedla některé vědce k hypotéze, že nejde o vztah mezi testosteronem a agresí, ale spíše o vztah mezi tzv. dominancí/proslulostí a testosteronem. Dominance .odkazuje na vyšší sociální pozici, které je dosaženo vítězstvím nad jinými lidmi v rámci soutěživé konfrontace. Proslulost se získává dosažením vyšší společenské pozice, a to díky společensky oceňovanému a schvalovanému výsledku" (Kemper, 1990, s. 27-28). Atak Booth a jeho kolegové (1989) zjisti- to^TT****** ^eflítesíos*™ ^n před promocí, tj. den předtím, nez dosáhnou statutu Drosluloíti - , m.0™ ,«,„,lílt0(J|KMi)ei J"1' * "kane. ,ak biologii o*- Dalšídúvod, proč vědci m' " • W „. i, Kstei;"'"™ "'^l"6" Wa" ™a 'estosteronem «>'"■ m s, „MlBjI J*""* •"<*" * několika chemických slou- ÍÍF^mmtXZ?"* " kte'é «™* cho äse - tcr"*•* - «■ - »"« naci,,,,,* W a »«»e» «>„ 1 pr°s««»- Úroveň serc-P^ÄS^^ľ:kteSa'»P^.koyae do velké míry ovlivňováno síti* 26 ter*o fakt může naopak přehlušit nebo pozměnit potenciální vlivy různých hormonů, studie žen například ukazují, ze ženy mohou být v určitých situacích stejně agresivní jako muži, například tehdy, když jsou za své agresivní chování odměněny nebo když se domnívají, že je nikdo nepozoruje (Frieze et al.. 1978; Hyde. 1984). Výzkum naznačuje, že ženy pravděpodobně popírají agresi kvůli sociálním tlakům, které je nutí chovat se žensky či podle ideálu dámy. V případě, že takové tlaky chybějí, je pravděpodobné, že budou vyjadřovat agresivitu stejně jako muži. Výzkum v rámci různých kultur indikuje, že se ženy mohou chovat stejně agresivně jako muži, ale to, jak agresi vyjadřují (například v rámci opozice verbální versus fyzická agrese), je strukturováno podle genderových norem dané kultury (Bjorkqvist, 1994; Lepow-sky, 1994; viz také Crick a Grotpeter, 1995). S tím je spojeno jiné zjištění, a to že u žen je daleko pravděpodobnější, že budou vlastní agresi vnímat jako něco, co pro ně představuje nebezpečí, a proto mohou agresivitu popírat v situaci, kdy existuje vysoké riziko odplaty (Bettencourt a Miller, 1996; Eagly, 1987; Eagly a Steffan, 1986). Bylo také zjištěno, že agresivita u mužů i žen klesá s věkem a vyšším vzděláním (Harris a Knight-Bohnhoff, 1996). Přestože je testosteron a jeho vliv na agresi zřejmě nejvíce zkoumaným hormonálním genderovým rozdílem, neunikly vědeckému - a populárnímu - bádání ani „ženské" pohlavní hormony. Podívejme se proto nyní na vliv „ženských" pohlavních hormonů na chování. 2.3.2 Ženy, hormony a chování Všichni jsme slyšeli příběhy a vtipy o změnách v ženské psychice a chování v důsledku měsíčních hormonálních změn v ženském těle. Podle tohoto stereotypu ztrácí žena kontrolu, je v depresi, rozzlobí ji i nejmenší prohřešek a je puzena potřebou uspokojit vlastní chutě na sladkosti nebo slaná jídla - toto všechno jsou znamení, že za pár dní žena začne menstruovat. Oficiální jméno pro tento neduh je premenstruáinf syndrom, zkráceně.PWIS^ Názor, že ženská psychika a chování jsou diktovány hormony, je velice stará. Jak nám připomíná autorka vědeckých publikací Deborah Blum (1997, s. 189). slovo androgen pochází z řeckého slova „muž" a estrogen z řeckého slova pro .šílenství-. Premenstruální syndrom se v lékařské literatuře objevil as. pred pětašedesáti lety. V průběhu osmdesátých ret si získal pozornost veřejnost, zejména v důsledku medializace dvou vražd ve Velké Británii. První případ se odehrál v roce 1980 a týkal se sedmatřicetileté ženy, která v plné rychlosti najela pnmo CE PRlROOY A PROSTREDÍ B.OLOG.E, POHLAVÍ A GENDER: INTERAKCE PRÍRODY A PROSTREDÍ 83 -™,- ale k* -j-éna důsied-*a Verta Taylor (1996) ale Jgjj. £ leChto 2emí<* (viz kapitola 11). SociOlOŽ- * 56 $ jinými « v podpurnýchlrľ' ^ P°P°r0dní dePresi a s^ Plenému postav6ní vevzj^'56 moho^po.ečně bránit proti svému Ukmed,Clně ^Necnosti všeobecně. 2a třetí, Emily E.Cu| ezdrahaj, uvádět informace o tom, ^e, že na Prožitek^^^; 2- *vrte. několik nedávných st, M ***** argumem, že gggWSj Psychologické fa* as BIOLOG GIE. r'fir:e*'bacení (Woods etal., 1982). prirooy a Ve Spojených státech byla menstruace dlouho vnímána jako negativní událost v životě ženy - v tom lepším případě jako potíž, vtom horším jako „prokletí". Ženám bylo také předkládáno, že jsou před menstruací a během menstruace fyzicky nepři-tažlivé a že by své aktivity měly během menstruace omezit. Neměly by plavat, koupat se nebo mít pohlavní styk. Přestože se v posledních letech tyto negativní postoje alespoň trochu mění, výzkum ukazuje, že stále ještě nejsou výjimkou. V jedné studii téměř třetina mužů a žen uvedla, že by ženy během menstruace měly omezit fyzické aktivity, více než polovina cítila, že by ženy během menstruace neměly mít pohlavní styk, a jedna třetina uvedla, že ženy během menstruace jinak vypadají (Golub 1992; viz také Jurgens a Powers, 1991; Markens, 1996). Čiarke a Ruble (1978) uvádějí, že negativní postoje k menstruaci si chlapci . i dívky osvojují již v raném věku. Tato negativní očekávání mohou mít na prožitek symptomů PMS značný vliv. Při jednom pokusu byla skupina studentů a studentek požádána, aby ohodnotili chování několika hypotetických pacientek. V každém případě byly uvedeny informace o menstruálním cyklu každé z nich. Když se studenti a studentky domnívali, že pacientka je v premenstruální fázi cyklu, připisovali jakýkoli náznak nepřátelství, agresivity nebo negativního chování biologickým příčinám. Je zajímavé, že pozitivní chování během stejného období připisovali nebiologickým faktorům (Koeske, 1980). V jiném experimentu řekla psycholožka Diane Ruble (1977) skupině zkoumaných žen, že fyzické testy ukázaly, že jsou v premenstruální fázi cyklu. Ve skutečnosti byly všechny ženy v jiné fázi cyklu, ale stejně začaly všechny okamžitě vypočítávat PMS symptomy, jež na sobě právě pozorovaly (viz také Hardie, 1997). Druhá obtíž, která se týká PMS, je, že pokud opravdu jde o lékařskou záležitost, existuje velice nízký konsensus o tomi^.jejjflůgobuje. Jedna teorie, formulovaná Katharinou Dalton, jednou z hlavních zastánkyň PMS. říká. že tento „syndrom" je výsledkem klesající hladiny progesteronu několik dní.před menstruací. Progesteron je adrenální hormon, a protože adrenální hormony regulují takové tělesné funkce, jako jsou alergické reakce, zadržování tekutin a hladina cukru, pokles progesteronu může způsobovat nerovnováhu vzhledem k dalším adrenálním hormonům a může vést k fyzickým a psychologickým symptomům, které některé ženy v období před menstruací hlásí (Golub, 1992). Dalton doporučuje jako „lék" pro-gesteronové injekce, ale zatím neexistuje žádný empirický důkaz, který byjej, tvrzení podpořil (Blum 1997; Reid a Yen, 1980). Další navrhované příčiny PMS zahrnují nervovou podrážděnost, nerovnováhu elektrolytického metabolismu, nedostatek = . BIOLOGIE, POHLAVÍ A GENDER; INTERAKCE PfifRODY A PROSTňEDÍ 67 PROSTREu' vitaminu Ba rodukci estradiolu. Opět se ale 1 kleS#Í'kIempfrickédů^ ^^castosidokonceprcti ir-eeí,Blum. 1997; Golub, 1992). át, jaké reálné změny v chování eiso, dostatečné acasro^tátjake rea,ne — pokud ta'0 k mů skutečně pojí s menstruacmm cyklem, osobnostní zrněny se p** * ^ ^ je ^ 0btizne najlt jedno. ^Ivetšinystudiínejsou konsistentní. Při někt. většiny studiínejsouKo,,^,, í ľ;ľel £*» se změn náiad se například zjisti.o. ze zeny mají leľpremenstruálnífáze tendenci cítit se méně schopne vyrovnat se s každodenními problémy než v době ovulace (Friedman et al., 1980). Jme ale uvádějí, že negativní změny v náladách i fyzické změny mají možná více do činění příklad trojitou zátěží zahrnující péči o děti, i fází menstruačního cyklu (Golub, ve dvou studiích, kterých se stresujícími vnějšími událostmi (napříl domácí práce a práci mimo domov) spíše než s 1992; Hardie, 1997; Ripper, 1991). Je zajímavé, že se účastnili jak muži, tak ženy, se u mužů vyskytovaly změny v náladě, problé my i práci afyzické nepohodli stejně často jako u žen (Hardie, 1997; Rossi a Rossi, 1977). Jedna výzkumná pracovnice, která si povšimla denního hormonálního cyklu u mužů, kdy hladina testosteronu vrcholí asi ve 4 hodiny ráno a nejnižší je asi v 8 hodin večer, poznamenala: „Když lidé říkají, že se ženám nedá věřit, protože každý měsíc procházejí cyklem, odpovídám, že muži procházejí tímto cyklem každý to, takže by jim mělo být dovoleno vyjednávat mírové smlouvy pouze večer" (dle Gorman, 1992, $. 515 -Premensuuálníeufonckv^ľ * naVľh'a' 3byCh0m sPíše zkouma'y 1 "tričkysyndrom"(Parlep iqc^ . by potvrzovaly myšlenku, že intei kt - ľ ^^itžádnác^ka^r-kteíe menstruálnífázeSnižu]e'^.'J ™bo výkon žen se během pre ^ívykoaem a menstruační"3'!Uä1'Ze nee*istujé vůbec žádný vztah ™^®mm rÍS,6r'1991; Mo^an « al., 1996). Ně Z""! PS^^m funkcemi T ^ men^uačního cyklu a tako ^ m - * jsou v,ualn, audjá|ní a ČJchová dtl, ST6 t0,ikVa^ C m ^ těmito nálezy ^:^ZT^^é^studíe'které podpoň ^cké nepohodlí zdšl ^ * mnoh° ž<* v 0kh '2et°*^*h ' ******* ^žívá určité * 9,0logie pn áiak0 ^mální a nevidí merr. p°hlav| a b£k|d . akce prírody a prostred! struaci jako oslabení (Golub, 1992). Ripper (1991) předložila hypotézu, že jedním z důvodů, proč vědci často zjišťují negativní postoje vůči menstruaci, je ten, že dotazníky, které se v takových výzkumech nejčastěji používají, se ptají pouze na negativní zkušenosti. Ve svém výzkumu použila dotazníky, ve kterých byl potlačen negativní přístup k menstruaci, a zjistila, že „menstruační cyklus skutečné má u [zkoumaných žen] vliv na většinu nálad a na to, jak hodnotí svoji výkonnost. Bylo by nicméně přesnější popisovat tuto variaci spíše jako pozitivní než negativní!" (Ripper. 1991, s. 25; viz také Culpepper, 1992). Tyto studie jistě ani nepotvrzují, ani nevyvracejí existenci PMS, pokud je ale vezmeme jako celek, umožní nám přibližně posoudit současný stav vědeckého poznání tohoto problému. Ve zkratce se dá říci, že existuje velice málo definitivních závěrů o PMS jako předmětu medicínského zkoumání. Přesto tisíce žen každý rok hledají pomoc proti symptomům PMS a výzkum v této oblasti ukazuje, že vedlejší účinky mnoha léčebných programů mohou být horší než sám PMS, Nejčastéjší lék na PMS je podávání hormonu progesteronu, obvykle v průběhu premenstruální fáze cyklu. Klinické studie progesteronových přídavků ukazují, že nemají téměř žádný vliv na úlevu od symptomů PMS (Blum, 1997), ale že mohou mít vážné vedlejší účinky, například bolest v prsou, vaginální nebo rektální oteklíny, zmenšený sexuální pud a krvácení mezi menstruacemi. Ješté víc ale vědecké pracovníky zajímají dlouhodobé efekty progesteronové léčby, neboť laboratorní testy poukazují na spojitost mezi progesteronovými injekcemi a zvýšenou mírou rakoviny prsu a cervikální rakoviny. V neposlední řadě může být progesteron návykový (Golub, 1992). Další běžná léčba PMS spočívá v podávání obrovských dávek vitaminu Bs, ale ani tato léčba není bez vedlejších účinků. Jak ukazují výzkumy, vysoké dávky vitaminu B6 způsobují poškození mozku a mohou vést ke ztrátě citlivosti v prstech na rukou + H*. a nohou (Fausto-Sterling, 1985). Dr. Judith Abplanalp (1983) ve svém pečlivém pře 4 zkoumání výzkumů týkajících se úlevy od symptomů PMS zjistila, že placeba (tedy/' U /-; neaktivní látky s nulovým lékařským obsahem) jsou při léčení symptomů PMS stej- , ně-úspěšná jako vitaminy, hormony a další léky (viz také Blum, 1997). To znamená, ^ O že pravděpodobnost, že pacientky uvedou, že se po tabletce cukru cítí lépe, je stejná jako v případě vitamínu B6, progesteronu nebo dokonce léku Prozac. Musíme být maximálně opatrní, aby naše interpretace těchto zjištění nevyznela tak, že to, co ženy během menstruačního cyklu prožívají, existuje „pouze vjejich mysl. . Ani to neznamená, že biologické faktory nemají na prožitek menstruace zadny vliv. Menstruační cyklus je zjevně biologického původu (Blum. 1997). Snaz.me se zde S B,OLOGIE. POHLAVÍ A GENDER: iNTERAKCE PňlRODY A PROSTREDÍ být pn hledaní .leku ľ _; dromuseixovádíjíz ienebp<»Presne) J ' ř3kt°rŮ W rzlTnľľkoumání premenstruálního syn-PMS3:::,ľavédajeétéstá, ne, schopna .cl. co lsoDuje.PreStojsau tisíce žen podporovaný v tom, ppftMuus*" jjm doporučovány látky, o n.chz je známo, aby vyhledávaly lé»u t**ľ . ^ ^ které stres způsobují a které - /Ma*pns 1996-viz tató kapitoly 6. 7 a 11). ti tomu ignorovaný (Markens, nw>. 2 4 VZÁJEMNÉ PŮSOBENI BIOLOGIE A KULTURY Problémy, které jsme nastínili vtéto kapitole, podtrhují vzájemnou interakci sociálních a bioiogickýchíaktorů. Nyní by se ale patřilo, abychom se s větší přesností zamysleli nad tím, co myslíme vzájemnou interakcí. Lynda Birke (1992, s. 74) tvrdí, že feministické kritiky biologických teorií vývoje genderu mají tendenci chápat biologii jako něco, .co je. prvotní - jako .biologický základ, na který jsou přidávány zkušenosti a vliv prostředí během našeho vývoje jako lidských jedinců" (důraz autorky). Birke tvrdí, že potíž s takovou pozicí je, že popisuje vývoj jako nico.co probíhá podél nějaké jednoduché lineámídráhy: biologický původ jedin-ce klade omezení na to. co se může ve svém kulturním prostředí naučit. Takový ieho či její prostie(Jíi a|e m °ia a ze ch°vani jedince může změnit nejen na výzkumných p^'í, které jsIV ľ-^' ^ a W0'0^- Je zjevné, že větši-Blrke^áfeminisljck0 " *° koumali, tento fakt potvrzuje. * biolo^ý determinismus ^réjednoduše nahra- ^.Mis,otohov^ákfo^ 1 - ^struktivismem. který popírá tělo ^^^^ *i i— nistických t Wdk°Pání "^Pravedii^ atrUkt,V,StÍCké hrály napros- i as^^ zna^^ pnnei J' ľn^nd°vat^amefe.°P02I«i biologie versus kul-í* Birke ,1992 s »■ * na b-'ogický, nebo sociální f0Vě 'J* ^ jsou také J** Polovina pravdy. Jak uka- e angažovan0st v - 9 naše zkušenost gende-n6niie cností osob. které "irqdy a prostredí lijí v konkrétních tělech. A je jisté, že tato těla a jejich (často neuspořádané) procesy musí být součástí jakékoliv nepřetržité konstrukce genderu"? Transformativní vysvětlení vývoje genderu. tj. výklad, který zkoumá, jak mohou kultura a chování jedince ovlivnit biologii a fyziologii a naopak, zdůrazňuje nástrahy používání biologických principů k ospravedlnění genderových nerovností a překonává dlouhodobé zaujetí pohlavními rozdíly. Jak vypozorovala Janet Sayers (1987, s. 68), „zaujetí pohlavními rozdíly a nerovnostmi bývá intenzivní zejména v dobách, kdy existuje vysoká pravděpodobnost, že existující rozdíly mezi pohlavími budou podkopány" (viz také Markens, 1996). Můžeme pouze spekulovat o motivech, které vedou některé vědce k vytrvalým pokusům vysvětlovat behaviorální a osobnostní rozdíly mezi ženami a muži z biologického hlediska. Existence rozdílů, dokonce i tehdy, když jsou biologického původu, nevyjadřuje nutně jejich hierarchické uspořádání. Nevyjadřuje nutně ani to, že určitý typ chování či vlastnost jsou inherentně lepší než jiné. To, že ženy a muži jsou v mnoha ohledech jiní, je zjevný fakt, avšak to, že by jedno pohlaví mělo být na základě těchto rozdílů diskriminováno, je sociální nespravedlnost. Klíčové pojmy androgenltální syndrom (AGS) porucha prenatálního původu, která je způsobena špatným fungováním adrenálních žláz matky nebo plodu nebo tím. že matky přišly do styku s látkami, které mají na plod stejný vliv jako androgeny Klinefelterův syndrom chromozomální abnormalita, kdy zápis chromozomální řady obsahuje tři (XXY) pohlavní chromozomy místo normálních dvou (XX nebo XY) mozková laterallzace specializace pravé a levé mozkové hemisféry na určité dovednosti pohlavní chromozomy jeden z třiadvaceti párů lidských chromozomů, který hraje primární roli při určení, zda se oplodněné vajíčko bude vyvíjet jako ženský nebo mužský plod syndrom androgenové necitlivosti genetická porucha, která způsobuje, že plod s chromozomy XY nen, citlivý na androgeny vylučované varlaty syndrom deflclence DHT porucha, kdy jedinec nemá žádnou nebo téměř nulovou hlad.nu 5-alfa-reduk-tázy, enzymu, který je zodpovědný za konverzi testosteronu na dihydrotestosteron transformativní výklad vývoje genderu teorie vývoje genderu, která uznává skutečné íntettWvn. povahu biologie a prostředí, jakož i vliv .idského faktoru na vytváření genderu tím. ze zkoumá, jak může kultura a chování jedince ovlivnit biologii a fyziologii a naopak Turnérův syndrom chromozomální abnormalita, kdy zápis chromozomaln, rady obsahuje pouze jeden pohlavní chromozom (X), nikoli obvyklý pár (XX nebo XY) Doporučená literatura B,M. š. L. mm T*e .enses ofgenter: Transfere tne *»* on se.ua, InenuaUty. New Haven: Yale University Press. 2. BIOLOGIE, POHLAVÍ A GENOER: I NTERAKCE PAIRODY A PROSTŘEDÍ 91 TavsiS. C-l*' , ™.íSkŕ tak ženské prvky, a tak je léka-" .____.„.írní. Někten intersewa'" j vaječníku nebo PoznámkV .^v^lnaKo.ejibrvtélnézavra.diMevětstudentekzdra votni^syndromernXVYne,^ Sí označují* i"**"**""Li varIat 3části ženských genitálií bez vajecmku nebo taKh-jHU ovšem případy, kdy *J" ^ ne vaflat (Kelly, 19g5J. Tito jedinci jsou běžně nazý-^SIL* ale ~á,ové tato označení považují za urážlivá. postih* je,** porucha by pravděpodobně vůbec nebyla objevena. * Ve stejné studii ale Hines a Kaufman (1994) tvrdí, že chlapci s AGS vykazují menst zajem o hry s fyzickým nábojem než chlapci, kteří AGS netrpí. 5 Kessler(1996)r)á. že je nemožné získat přesné statistiky výskytu poruch, jako je syndrom androgenové necitlivosti, protože na rozdíl od chromozomálních abnormalit nejsou tyto poruchy oficiálně zaznamenávány. Lékaň, se Merými vedla rozhovory, by se dokonce ani neodvážili učinit odhad výskytu této choroby, všichni se nicméně shodli na tom. že jsou tyto případy velice řídké. 6 Takové pozilŕvní hodnocení beióachůa široký koncept genderu ale byly bohužel prakticky elimino-vány kontaktem s bitou společnosti. Přestože oerdachové jisté nezmizeli, koncem druhé světové války se Pfísfepknim v rámci komunit původních severoamerických obyvatel změnil v odsouzení ' wSiÍS3" PraV:h°m0SeXUá,Ů «* *• ™„iams, 1986). takěnaDttískvělooana^ji^^^ 7™"únětickém poli (Pir,el, 1997). Pinel (1997) * 6re Vědci a lél(a« P« zkoumání mozku používají. 3. GENDEROVÁ SOCIALIZACE V RANÉM DĚTSTVÍ Návštěvník nahlížející oknem do sálu porodnického oddělení nemocnice dokáže obvykle bez velkých potíží rozeznat, která novorozeňata jsou chlapci a která dívky. Dokáže to nikoli díky na první pohled zřejmým tělesným rozdílům, ale proto, že personál kupříkladu zavinuje dívky do růžových zavinovaček a chlapce do modrých anebo píše jména dívek na růžové cedulky a jména chlapců na modré. Zajímavé přitom je, že ještě na počátku století byly naopak dívky oblékány do šatů modré barvy, která byla tehdy spojována s jemností, zatímco chlapci nosili růžové šaty, protože růžová barva označovala mužnost (Rhode, 1997), Na barvách samých totiž ve skutečnosti pochopitelně nezáleží. Rozhodující je, jaké vlastnosti mají tyto barvy představovat. Od okamžiku svého narození jsou dívky vnímány jako křehké a líbezné a chlapci jako silní; takové jsou obecně přijímané genderové stereotypy, které se promítají do očekávání vztahujících se k chování dětí. V této kapitole si ukážeme, jak se genderové podmíněná očekávání přenášejí na děti skrze socializaci. Socializace je proces, jehož prostřednictvím si lidé pře dávají a vstřebávají společenské hodnoty a normy, včetně těch, které se týkají gen-deru. Socializace je celoživotníjTOges a budeme se jí věnovat ve všech částech této knihy; zde se však soustředíme na ty její stránky, které se odehrávají převážně v raném dětství. Genderová socializace má někdy podobu vědomého úsilí, které posiluje genderová očekávání explicitními odměnami či tresty. Zejména chlapci jsou podrobováni přímým negativním sankcím, chovajHi se způsobem vnímaným jako nepřiměřený jejich genderu. Genderová socializace však může probíhat i prostřednictvím jemnějšich sjgnálů, skrytě přenášených způsoby, jimiž dospělí jednají spolu navzájem i s dětmi, dětským oblečením nebo třeba dětskými knížkami a hračkami. Také samy děti se vzájemně socializují, a to jak explicitní, tak i implicitní formou - vzájemnou interakcí v dětských kolektivech. Než přejdeme k dosavadním výsledkům zkoumání obsahu genderové socializace u malých dětí. podívejme se na samotný socializační proces. Nejprve si představíme některévidecMteorie, které se pokoušejí vysvětlit, jakým způsobem malé děti své genderové identity získávají. UERAKCE Pfi,*°t)Y A PROSTRED' 3-1 JAK SE UČÍME GENDERU Wzkumy ukazují, že děti začínajídávat přednost určitým hračkám v souladu s generovými stereotypy již ve věku kolem osmnácti měsíců. Dvouleté děti jsou si jíž v-?d?Tnir^^h0 genderu i genderu jinýcjijidí a během třetího roku života začí- 3- genderová socializace v raném dětství 93 • ctnosti a typy chovánígenderové stereotypním způsobem * UfClte Z Je tedy zřejmé, že děti jsou vystavovaný gendero-olombok a Fivush, las )• ^ ^ ^ v|gstné stane že obsah técnto ^ signálům již ve velmi útlém veu ^? ^ _ ^ _^ dělají jen ch.apci a jiné věci (ty „ženské") jen divky? Jako odpoved na tyto otázky byla nabídnuta řada teorií a tři obecné typy těchto teorii nyní probereme: jsou to teorie psychoanalytičke, teorie sociálního učeni a teorie kogni-tivněvývojové. 3.1.1 Psychoanalytičke teorie Autorem bezesporu nejznámější psychoanalytičke teorie genderové identity je rakouský lékař Sigmund Freud (1856-1939). Freudova koncepce je známa pod názvem teorie identifikace. '--- Podle Freuda procházejí děti během svého osobnostního vývoje několika stadii. Během prvních dvou stadií, nazývaných orálnía anální, se chlapci a dívky svým chováním a vnitřním prožíváním příliš neliší. Děti obou pohlaví soustřeďují své city především na matku, která zastává převážnou část péče o ně a uspokojuje vět-sinu jejich potřeb. Teprve ve věku řtvř iQ+ , - - výrazně odlišný kurs el ,d ^ ^ 8 Ch'aPCŮ ***** i odlišnosti od 2Í1 ■ \ ZaCmaJI ^ Věd°my V'aStníCh «ál" a ^ ! ^ä^^^^^T^zahme třetí vývoiové st* 9» nevedomky utváří vľ7 ^ d°Chází U dítěte k identl" I'"'a ^ » chovat způsob ľor -Váni P°d'e ^ ľ°dÍČe stejného pohla-6 'denWik- J6h0 ěende- nežité přitom je, U aa£i. identifika e „I 0d"Šn0U ^ ^^^H^^¥t^ *■* Freud nazývá kastra6ní ské úhlavní ol P C,lŮ žärl^osti jej však ! ' JS P°dStata t2V' oidh ™«t I ,eho S U^^roväny aT* domněnku, že všechny kost a ^ ^SžuS^^S^ soupeřit cľT'Že StSJný °SUd m-" t0dalšího soupeření °tet^Äckľ^t 60 Vn'ma otcovu ve"' P[0t0 ch,aPec snaži 'tr0vat své konkurenty. Namís-,ce přiPodobnitasvým způso- ACE V RANÉM OÉTSTVl bem tak slaví úspěch hned dvakrát: udrží si svůj penis a svůj sexuální vztah k matce realizuje zástupně, skrze svého otce. Chlapec se tak se svým otcem ztotožňuje a vstřebává jeho vlastnosti a způsoby chování - včetně těch týkajících se gen-deru - do svého vlastního společenského repertoáru. Zcela odlišný je vývoj u dívky, jejíž identifikace s matkou je podle Freuda motivována tzv. závistí penisu. Závist penisu se v dívkách vytváří, když poprvé spatří mužské pohlavní ústrojí. Při pohledu na - řečeno Freudovými slovy - „o mnoho dokonalejší vybavení" muže dochází také dívka k závěru, že byla kasírována. Zachvacuje ji pocit nedokonalosti, žárlivost vůči chlapcům a opovržení vůči matce a vůbec všem ženám, které s ní toto „znetvoření" sdílejí. Svou lásku naopak přenáší na otce - vlastníka penisu, po němž tolik touží a ve snaze získat otce pro sebesě s matkou ztotožňuje. Dochází nakonec k poznání, že může penis získat hned dvěma způsoby: nakrátko pohlavním stykem a symbolicky také porozením dítěte, zejména pak dítěte mužského pohlaví. Touha po penisu v ní tedy probouzí lásku k mužům (jež v první fázi zastupuje osoba otce) a žádostivost vůči nim (Frieze et al., 1978). Žena však nikdy nedokážesvé pocity méněcennostla-záyjg-ti plně překonat, což na její osobnosti zanechává nesmazatelné stopy: ~^~7Př]cTtJmVtedy femininité větší míru narcismu, který má u žen také vliv na jejich volbu objektu - potřeba být milována u žen převažuje nad potřebou milovat. Důsledky závisti penisu jsou i jednou z příčin tělesné marnivosti žen: mají sklon více si cenit své přitažlivosti, která je jim jakousi opožděnou kompenzací za původní pohlavní méněcennost. Stud - který je považován za ženskou vlastnost par excellence, ve skutečnosti je však mnohem více plodem konvence, než by se zdálo - má, jak se domníváme, za cíl skrýt nedostatečnost vlastních genitálií. (...) Fakt, že Ženy mají jen málo smyslu pro spravedlnost, bezesporu souvisí s tím. že jejich mentálnímu životu dominuje závist" (Freud, 1983/1933, s. 90. 92). Freudovo dílo dokázalo obrátit pozornost vědců k významu prožitků v dětství a Přimělo tehdejší vědeckou obec zabývat se například otázkou dětské sexuality » možností trvalých následků průběhu dětství na lidský život. Nez vsak začnete Podezíravě sledovat každé čtyřleté dítě. které potkáte, měli bychom upozorr, . žeje^ejaen^ace byla a je 1**!«^^ Ne identicko proces odehráSS^E^^^^ "'ľ^ listuje objektivní zoůsoo: kterým ^^^1^^^^ "■né osoby, anebo na výmínky dotyčné osoby na vlastni dětství. Pntom GENDEROVA SOCIALIZACE V RANÉM DÉTSTVl 95 , nchotni vzpomínkám lidí důvěřovat, přetrvává prc, p^^^^p^'- krajně SUbjekt'Vm P°Vaha PSy-m inherentní zaujatost, kaz ^ ^ ^ ^ zgložené interpretace ^analytických metodvzbUZ . skutean0StJ. či zda vypovídají spíše o tom. prožitků zkoumaných osob op ^ & ^ j(jentjf jkace KrQmě )3ká ZJÍŠleníľeľí pSľný" Psychoanalytiky samými exisM^n málo důkazu lelťal., 1978; Sherman. 1971). Veškarégenderové specifické vzorce chování ziskane v dětství navíc Freud 1 popí jako neměnné, jednou provždy dané. Neponechává tedy žádný prostor I IrÓjejich změnu, ať už na individuální, či společenské úrovni. Jakkoliv je přitom pravda, že gender se veškerým změnám houževnatě brání, zároveň platí i fakt, že učeni genderu probíhá po celý život a že člověk dokáže svéjedrrání a postoie měnit, jeli vystavován novým situacím a společenským modelům, Konečně nelze přehlédnout ani tenáeflční, protiženské vyznění freudovské teo-JMtem^ Zeny jsou v ní popisovány jako méněcenné, přičítá se jim žárlivost, pasivita a masochismus.^r^ujjfiny^ezuje jako „méněcennou odchyL ^f^í <*m. 1993, s. 59,. Femininitu vůbec vnímá jako spojenou SiST 1992)- "** *» »* Jednoznačně ^^^^^^^^ gynnt a zeny poškozující^ J'126 V"ímat 1 Jako vysloveně miso- sÄtÄtr"ne"' íe něk,eřI 2 r'M°«* »»»'».»» , " ' ",aa""*»«^.etickém rámci psy-w <«' ľľľ"P5,MnIh°««— **■ •^hotS^ ^íhyP:;::~ " ľ0dit ** tento jev ľ Ch0Vají ** k ženil 3 na°Pak PřÍChází s P^0" |jejich výlučné schopnos-10n zase tvrdí, že repro- 'ostžen-řQ- ",luÍÉi2st děli vnilrní Prostor, v němí 6Ceno Hi.s erT|Z nosí a ftř ™' SlOW eb. < duS6v"e ang^ a Pestuj, nový ^ ^ sk^ecnost, že těla žen mají ^UŽSSpro?rČUJek dukčn SOCI •orgány jsou vněj-v Raném dětství lř a činné, což se v mužské psýché odráží jejíro,zaměrením na vnější svět a aktiv ní přístup k němu (Bern. 1993). Konečně Klein propaguje tezi, že primárním vzta nem určujícím vývoj genderové identity není vztah mezi otcem a dítětem (synem či dcerou), kde ústředním motivem vztahu je penis, ale vztah mezi matkou a dítě-temjehož ústřední motiv tvoří ženský prs, a to zejména z hlediska er^íT^tJ nich konfliktů, které prs v dětech vyvolává (např. dobro /hojnost vs. špatnost/ destruktivnost - Chodorow, 1989, 1995). jiní autoři využívající psychoanalytického přístupu, například Clara Thompson (1964), Jacques Lacan_(1977) nebo Juliet Mitchell (1974), vsazujíkonceptzávi^ ti penisu do společenského kontextu a vykládají jej tak, že ženy žárlí na mužský orgán jako na symbol mužské moci a mužských privilegií v patriarchální společnosti. Skutečným předmětem závistí je tedy podle nich vyšší společenský status mužů a jejich_větší míra svobody. Také teoretička feminismu Nancy Chodorow (1989; 1978) nabízí revidované pojetí teorie identifikace, které zasazuje získávání genderové identity do společenského kontextu. Pokouší se odpovědět na otázku, proč ženy během života vrůstají do rolí hlavních pečovatelek o děti a proč si k dětem vytvářejí silnejší citové pouto než muži. Nabízí odpověď, že pro chlapce je proces identifikace nutně ^obtížnější, neboť se musejí psychicky odpoutat od^sjagh matek a utvářet svou osobnost po vzoru otců, kteří značnou část času tráví mimo domov. Chlapci se tak nutně stávají citově odtažitějšími a utlumenějšími než dívky, které takovou Psychickou bariérou netrpí -jnatky a dcery naopak vzájemný vztah prožívají intenzivně a nepřetržitě. Tímto způsobem získávají dívky duševní predispozici pro ^rôäterii^éč^^ osobnost získává sklon více se vymezovat vztahy a pouty k jiným lidem než osobnost maskulinní" (Chodorow, 1978, s. 44). Dílo Nancy Chodorow je podnětné, podobně jako jiné psycho_ar^^ ^ak bývá kritizováno jako do značné míry empiricky necitelné, a proto postra-dající důkazy (Lorber et al„ 1990). Chodorow se hájí poukazem, že jej, teorie byla ^zena z empirického zkoumaní a doložena klinickými pozorováním, (Chodorow l*>5). spcjehiivost psychoanalytických klinických ^^^^^ Chodorow sice vykládá výpovědi svých pacientů jako P^-^^ W*ace, jiný klinický psychoanalytik - byf by i sdílej ^f^Z^ľäZ analýzy - je však může interpretovat odlišně. Své empirické údaje nav, Chodorow :iskala od pacientů, kteří vyhledali její pomoc při řešeni svých problémů, krizíakon- nikW. a kteří proto nemusejí tvořit reprezentativní 3' SENDEROVÁ SOCIALIZACE V RANÉM OÉTSTVl obraz populace jako celku. 97 -oiakoetnocentrické. V kapitole 6 této knihy Se její dílo je 'ovnéž kntizovan j ^ ^ ^ svéřována vý|u- dočteme, že dělba práce ^ ostech nevyskytuje. nicméně gender jako j nä ptt o děti. se v nekteryc ^ _ ^ ^ech sp0|ečnostech Kategorie - bezoh'e^ mode( předk.ádaný Chodorow se vztahuje jen na bez rozdílu. Zda se, z JJ pro všechn> or|H;( ()J a|- v Oělošských středostavovských rodinách, není však, jak poukazuje Joseph (1981), pravdivým obrazem zkušenosti většiny afroamerických matek a dcer. Podobně také Segura a Pierce (1993) poukazují, že některé charakteristiky amerických rodin osob mexického původu - například přítomnost hned nékolika pečujících osob (babiček, kmoter, tet) v rodině - vyžadují rozšíření či úpravu daného modelu, ab-yíépe pokrýval odlišnosti v genderové výchově spojené s rasovou, etnickou a třídní příslušností. Chodorow (1995) na tuto kritiku odpovídá výzvou, aby se feministická psychoanalýza zaměřila na méně univerzalistické a esencialistické koncepce utváření genderové identity, které by braly v úvahu specifickou lidskou zkušenost a relevantní životní danosti, jako je rasová a etnická příslušnost, společenská třída či pohlavní orientace. Podle Chodorow se každý člověk aktivně účast-Ltľľ" ľStníh°ěender0Vě SPeCÍfiCkéh0 iá ^rze své citové reakce na prc- A objektivita - se u každého eľ "Jmym' ^ &Snáemé P°dmí"ěná identita ^ních (tedy emocionálních a JI POtl'VCe ^ nerozborným prolnutím subjek-Ů^NancyChodorowrozviL^ <19^ 517). ^'novédeb^-av2hledj;^em;nistickou psychoanalytičkou teorii jistě rol.koncept nevědomí, bude - ■ * ÚVahách "adále hraje význam- ná problém ověřitelnosti pj"7 ^'čaSttěcht0 debat bezesporu soustřeďovat cím w«5uä»i«r.r____ analytic genderové identity, Podívejme se proto na někte -vysvět,en^ProcesU2ÍS~,a,ytiCkéte°^však ré odlišné přístupy. nejsou jediným existují 3.1.2 Teorie sociálního učeni pfjj. Teorie soclálnino učení jsou oproti teoriím psychoanalytickým Jednoduš ' qs*j hiednější v tom smyslu, že se zaměřuji na empiricky pozorovatelné u ^--^ a jejich důsledky, nikoli na nevědomé pohnutky a pudy (Bandura, 1986V bb 3- gendewqva socializace V u tože těchto teorií existuje celá řada, mají několik společných základních principů, které čerpají z psychologického směru zvaného behaviorismus. Přinejmenším í s jednou důležitou myšlenkou behaviorismu jste se již nejspíš někdy setkali: je ' to myšlenka posilování. Následuje-li po určitém typu chovaní odměna, zvyšuje se pravděpodobnost, že se takové chování bude opakovat - pokud naopak násle- ' duje trest, pravděpodobnost dalšího opakování se snižuje. Budete tedy mít větší j šanci, že svého psa úspěšně naučíte chytat frisbee, pokud mu za každé chycení a aport házecího disku dáte sušenku. Podobné lze psa odnaučit, aby močil na květiny ve vašem domé, pokud ho vynesete na zápraží, kdykoli se chystá zvednout nohu u některého květináče. Behavioristé tvrdí, že stejný princip posilování se vztahuje i na lidský proces učení, učení genderovým rolím nevyjímaje. Konkrétně tedy teorie sociálního učení říká, že děti získávají jim odpovídající genderové identity proto, že jsou odměňovány za chování odpovídající jejich i genderu a trestány za chování, které je s ním v rozporu. Někdy nabývají odmé-hý a tresty přímé podoby chvály, respektive napomenutí. Jeden z autorů této knihy například zaslechl ve frontě u pokladen v tržnici rozhovor, v němž malá dívka žádala otce, aby jí koupil malé nákladní auto z umělé hmoty. Otec na ni pohlédl s viditelnou nelibostí a řekl: „To je pro kluky. Copak jsi snad kluk?!" Dívka beze slova vrátila auto zpět do regálu. (Zajímavý je fakt, že u chlapců budí chování připisované opačnému genderu obecně ještě ostřejší projevy nesouhlasu, než je tomu u dívek - viz např. Fagot, 1985; Martin, 1990.) Děti se však učí také díky nepřímému posilování. Mohou poznat důsledky určitého chovaní například pou-hým pozorováním chování jiných (Bronstein, 1988). Vjedné zkoumané skupině sice rodiče déti"výslovně nenabádali, aby si hrály s hračkami považovanými za odpovídající jejich genderu, když si však děti zvolily hračky spojované s opačným genderem, jejich rodiče byli méně často ochotni si s nimi hrát (Langlois a Downs, 1980). J Poslední příkiad ilustruje druhý důležitý princip teorií sociálního učenice ilÄLeosilováním, ale take nfipoj^^ °—i P^sT^i^ pochopitelně ruku v ruce. De , *ou odměňovány za nápodobu některých druhů chování a trestány za napodbu ^nejčastěji Přitom napodobují právě ty osoby, které jejich chován, pos^ ^Ämi. Stoupenci teorie sociálního učení konstatují, že dět, si za vzor svého chování nejčastěji berou ty dospělé osoby, které vnímají jako vJídné a přátelské « úroveň mocné (tedy disponující statky či výsadami, kterých si dítě cení). Tec- 3- GENDEROVÁ SOCIALIZACE V RANÉM DÉTSTVl 99 .oodobujfosow.weresej.mnejv.ee podo-,é osoby patří přirozené především rodič skládá že děti nejvíce nap rieděle^adB.2 Me2J takove os j*[|B;ssey a Bandura, 19« ^ ^ . jgk ge však dozvime v kaP,tolách stejného pohlaď stafSlSOUr°.sobítaké pedagogové a mediální osobnosti. 4a6'iatótru^sobíjisté přesvědčivě: téměř každý z nas nejspíš někdy Teorie sociálního ucem puso ^ ^ ^.^ ÄÄ^* rodiče někdy až přivádějí do rozpaků). Také Itrievšak naráží na jisté potíže. Výs.edky zkoumání nápodoby u osob stej- I ného pohlaví především nepotvrzují, že by děti konzistentně napodobovaly spíše ■wory stejného pohlaví než vzory pohlaví opačného (Raskin a Israel. 1981). Shod-riÓtf pohlaví se naopak zdá být méně důležitým faktorem podporujícím modelování než některé jiné proměnné - například moc, která je napodobované osobé ■ připisována (Jacklin, 1989). Dívky častěji napodobují mužské vzory než obrace ně, což může být způsobeno právě tím, že muži jsou vnímáni jako mocnější než j ženy; jak říkají Golombok a Flvush (1994), chlapci mohou nápodobou ženských t vzorů mnoho ztratit. Navíc děti obvykle napodobují vzory stejného pohlaví jen tehdy, pokud se tyto vzory drží modelů chování odpovídajících danému genderu (Jacklin. 1989; Perry a Bussey, 1979). Toto zjištění naznačuje, že děti mají určite vědomí^en^v,sie n3 tom, které získávají mr^vá^m. A konečně, eone socalmho učení popisuje dět, pouze jako pasivní příjemce socializačních ^^ľieräPänajak°Jedn°SměmýPr0Ces'vněmžJ"" děti utvá-l Z 2 ľ"3" 3 **' 199°-S-198»- ^tujf přitom dokla Stouto kritikou se pokouší vypořádat u„B v Wadovy rámec k p ™* kogn,t,vnevývojová perspektiva - třetí Postavíme. s ™*m získávání genderové identity úřednictvím rti * Věnova» studiu m P'ag6ta 3 LawrenC6 kognitivní, "r°2Uí,lěji S^ Prožitkům 'Procesů, jejichž pro- Představme si m.n-, h nalé* ?ád v ,n,-, ěender°vým stereotypům) "'diickedítě, ktPró Cla|hím svptč ■ . T:------ c' Klere je ve světe .-.„, - ■ • kterv Je obklopuje- 3gew UP,nymci^m:ž,votmu-musípri- ACE V RANÉM DÉTSTvI padat jako zcela chaotický. Jedním z prvních úkolů, které dítě vjeho vývoji čeka jfi je hledat smysl veškerých informací, které přijímá pozorováním okolí a interakcí s ním. Podle kognitivněvývojových teorií řeší velmi malé děti tento úkol tak že v okolním hmotném a sociálním světě objevují vzorce. Děti prý mají k hledání vzorců přirozený sklon, a „jakmile začnou určité kategorie a pravidelnosti objevovat, spontánně si v souladu s nimi vytvářejí i představu o vlastním já a soubor sociálních rolí" (Bern, 1993, s. 112). Pořádající kategorie, které si děti takto vytvářejí, se nazývají schémata a jedním ze zvláště užitečných schémat malých dětí je pohlaví. Proč právě ono? Odpověď spočívá v druhém hlavním principu kognitivněvývojových teorií: porozumění dětí okolnímu světu je určeno stupněm mentální vyspělosti. V rané fázi svého živo- i ta (podle Piageta ve věku mezi osmnácti měsíci a sedmi roky) má dětské myšlení sklon ke konkrétnosti: opírá se o jednoduchá a jasná vodítka. Ženy a muži v naší společnosti (a ve většině společností ostatních) vypadají odlišně: jinak se oblékají, mají jiné účesy a vykonávají jiné práce. Pohlaví je tedy poměrně stabilní a snadno rozpoznatelnou kategorií, projevující se v mnoha jasně viditelných fyzických příznacích (Bern, 1993). Děti tuto kategorií nejprve vztahují na sebe, vymezují se podle ní a uspořádávají podle ní svou identitu. Poté ji začínají vztahovat i na jiné osoby ve snaze roztřídit lidské vlastnosti a typy chování do dvou skupin - mužské a ženské - a následně hodnotit pozorované chování lidí jako genderc-vě přiměřené (tedy „správné") či nepřiměřené („špatné"). ^ Kognitivněvývojová teorie nám pomáhá vysvětlit, proč mají děti silný sklon upřednostňovat odpovídající pohlavně stereotypní hračky a činnosti, hledat si přátele shodného pohlavia zastávat rigidně stereotypní představy o genderu (Cann a Pal-mer, 1986; Cowan a Hoffman, 1986). V období od dvou do šesti let se děti nacházejí v následujícím raném stadiu vývoje, nazvaném Piagetem predoperačnístad>-\ um- V tomto období mají děti sklon pohlížet na veškeré pravidelnost,, které ve svém světě pozorují, jako na jakési neměnné mravní zákony a nemají jeste schopnost vnímat jednotu v různosti; nedokážou tedy pochopit, že i pokud se povrchní vlastnosti určitého objektu změní (například délka mužských vlasů), jeho totoz-**t zůstává táž (muž zůstává mužem, přestože mu vlasy sahají až do P»^^ nazují, že srkajícím věkem a postupným rozvojem svého kognitivního sys e-* zaujímajTděti k aktivitámÄžen pružnější postoj, P*^S™*££ Pu adolescence (Bern. 1993; Golombok a Fívush, 1994, Stod ar od|išný názor ovšem mají Carter a McCIosky, 1983). 101 3 GENDEROVÁ SOCIALIZACE V RANÉM DĚTSTVÍ - - oiovým teoriím několik výhrad. Jedna Se KňtiKové vznášejí proti genderovou jdeatitu. Kognitivně** V "émŽ S' Ha do období věku od tri do pět, let. výzkumy však jovéteonetutoW^ mQŽnájižvedv0u letech (Cowan a Hoff-naznačují, ževe skutečnosti n peinovějších výsledků navíc vyplývá, že mar, 1986, Fago c.mj kategQrjemi C| scnematy pro vsech ľaľé pfestožesisamigenderovouidentituosvojiliíSkitkaaMaslach. 1990). Dívky mají obecné větší znalost genderu než chlapci, zároveň vsak byvaj. tole-rantnéjšívůči chování překračujícímu genderové vymezení. Celý proces, kterým sedíte učíoperovat s kategorií pohlaví jako pořádajícím schématem, jakož i vnější proměnné, které mohou tento proces ovlivnit, je tedy třeba zkoumat ještě h lou-běji. Většina dosavadních výzkumů v této oblasti se bohužel zabývala pouze dětmi z bělošských stíedostavovských heterosexuálních rodin, takže víme jen málo otom.jak mohou význam pohlaví a genderu pro schematizační úsilí malých dětí ovlivňovat faktory jako rasová, etnická a třídní příslušnost, struktura rodiny či pohlavníorientace rodičů. Existujívýzkumná data, která ukazují, že černošské děti nejsouvedanykúplně bipolárnímu vnímání genderu (Hale-Benson, 1986; McAdoo, ľrl-ľt°ŠSké'316 1 hÍSPánské děti J«~ mônô výrazně formovány ^e-BonbarnaSkeetS) °d,,Snym ****** ^ ™* G°nZalez' 1982; ^ této výhradě se pojí jiná ješt- - ^ **l děti v ostaté reaiizľr^ * genderu Popisy Jako ,l0mie žena ve smyslovém "* 3 * Prvořadou roli dicho- 7^!a^n-rozPoznatelno; 3 ^°ná,ním prožívání dětí její přiro E^^? kognitivněvývojové teorie zásad- :s,« Muhlasit Stvr: ě neměnné. ~ ^ EM^ŕS^^^s^ecifické,rysy.cha-"^^uschopni pohtatf dftétlh» - Vynak,ádají' ústili, že ostatní *^ZT*^**^ aktivity se totíž ^ ^než ** ?** * dává přednoT?fedeVŠÍm dětSké obl^ení «*lečenľ^ pohybové schopnosti - vlastnostmi " šatech plných volántóľ^ UľČ'témU ^ * °d J'nýCh odrazována DM f1° hlavní zařadí J!ľ "" * P°kud se "ěkdo při interakci s dítě-'"tenčích t,^-. Wl ^tete, nau tn*~ - a. ™toto razení usměrňuje jeho chov* Oblékání leender°^l ** C ľ Zara2ení USměrňMÍe j6t i svět JJSÍW Patfíktěm nľl1 ^ et al- 1985, s. 956). "^ejším způsobům, jimiž rodiče utvá- Představy, řeiííučí, . v w> tr, k třm „ • ,T°m^m dětechp^°orU- Pľ0ni^Jí se však stereotypy 0 a nezbytně také do odlišných přístup* k výchově? Zeptáte-h se rodičů, zda se k synům a dcerám chovají odlišně čistě na základě jejich pohlaví, většina nejspíš odpoví ne. Řada výzkumů však svědčí o tom, že to, co lidé tvrdí, že dělají, a to, co dělají ve skutečnosti, není vždy totéž. S některými z takových zjištění se nyní seznámíme. 3,2,1 Interakce mezi rodičem a dítětem SlovQJnfera/cce označuje vztah výměny mezi dvěma či více lidmi, lrvajícLpo_urči-tou dobu. Tento základní význam je třeba mít na mysli, hovoříme-li o interakci mezi rodičem a dítětem, jelikož nejde o jednosměrný přenos z rodiče na dítě, ale o proces obousměrný. Rodiče někdy na tuto skutečnost sami poukazují, když odpovídají na otázky po formě a obsahu jejich interakce s dětmi. Tvrdí, že chlapci jsou v kojeneckém i batolecím veku „živější" než dívky: jsou neposednéjší a snáze se rozzuří, dívky jsou prý naopak uvolněnější a lépe se ovládají. Znamenáte že rozdíl v přístupu rodičů k dětem mužského a ženského pohlaví je dán biologicky podmíněnou odlišností mezi pohlavími co do temperamentu? Nelze to vyloučit, výzkum psycholožky Liz Connors (1996) však zároveň naznačuje i možnost, že malé dívky se dokážou lépe ovládat než malí chlapci prosté proto, že to od nich jejich matky očekávají. Při pozorování dívek a chlapců ve věku od tří a půl do čtrnácti měsíců zaznamenala Connors v chování dětí obou pohlaví jen malé rozdíly. Zároveň si ale všimla, že matky dívek přistupují ke svým dětem citlivěji, zatímco matky chlap ců jsou naopak přísnější. Z jejích pozorování vyplývalo, že čtrnáctiměsíční dívky cítí pevnější citové sepětí s matkou než stejně staří chlapci; tento rozdíl autorka připsala právě sdílnému přístupu matek k dětem. Pozdější zkoumání závěry Connors potvrzují. Fagot a její spolupracovníci (1985) například pozorovali, že přestože zkoumané třinácti- až čtrnáct-měsíční děti nevykazovaly ve svých pokusech o komunikaci žádné systematické odlišnosti vzávis-losti na pohlaví, dospělí častěji reagovali na chlapce, pokud si „vynucovali pozornost" agresivitou, křikem, pláčem či fňukáním, zatímco podobné snahy ze strany dívek byly většinou ignorovány. Titíž dospělí byli naopak vnímavější vůči divkam, Pokud komunikovaly gesty, jemným dotykem nebo prostě mluvením. Zvlaste výmluvným důkazem je fakt, že když pak Fagot a její kolektiv stejnou skupinu det, sledovali o jedenáct měsíců později, zaznamenali již v jejich stylu komunikace zřetelné odlišnosti: chlapci si počínali asertivnějl, dívky zase více mluvily. - a ♦áma nrthalilv že rodiče komunikuji se svými I další výzkumné studie na podobne terna odnainy. ze >w . . - „, ■I7ÍU3ÍÍ větší počet a pestrejší zaso-syny a dcerami odlišně. V hovoru s dcerami užívají versi ^ 1 1 1 3. GENOEHOVA SOCIALIZACE V RANÉM DĚTSTVÍ RANÉM DĚTST ce 1994 zákon zakazující provádění prenatál-lnd,cký parlament schválil ^.^„^„-cítéte. Většina komentátorů však nich testů výl^né 23 uce'emnevk|ádá velké naděje. Zabíjení novorozenců by|0 v účinnost tohoto opatřen, nev^ ^ ^_ ^ ^ ^q zústává dodnes ^ v mdii postaveno mimo zákon pr ^ provedený v roce 1993 zjisti,, ným jevem, zejména ^^J^. f0Čné umírá na 300 000 novorozených .evdůsledku aneboumírajívdúsledkuzanedbán, (Bums. 1994). ^-:c::«-rávnízákaz prenat.níchtestůpro* děných s cílem selekce pohlaví povede jen ke zvýšen, ceny takových testů, v důsledku čehož se chudé páry začnou znovu uchylovat k prime infant.cidě, aby se zbavily nechtěných dcer (Burns. 1994). Existujívšak i prognózy, že v důsledku dalšího zdokonalování lékařských technologií, které umožní určit pohlaví dítěte snad již v devátém týdnu těhotenství, bude počet ukončeni těhotenství v rámci selekce pohlaví přibývat i v USA a Evropě. Průzkumy ukazují, že ochota lékařů užívat prenatálních diagnostických nástrojů výlučně k určení pohlaví dítěte roste. Například v roce 1972 bylo k takovému kroku ochotno pouhé 1 % amerických lékařů, o tři roky později už to však bylo 25%. V rámci mezinárodního srovnávacího průzkumu provedeného v roce 1988 odpovědělo 24 % britských, 47 % kanadských a 60 % maďarských genetiků, že selekce pohlaví je morálně přijatelná (Kolker a Burke, 1992). prvľrdítľ13^^namn°U Ú'0hU Vgenderové socializaci hned dvěma způsob, Za v šatech plných volánků a kraek 3 °d JÍnýCh odrazován0- DÍVky ných her, naopak chlapci jsou^ ^ ^ d°VOlit učastnit se nar0Č' žel ve fyzickém pohybu. Orj chlajic^^^'' °blékáni způsobe™. který by jim překážek a navyklý styl oblél^o^— tím, jak ostatním lidem s^u]7^^Í!^^P0vídá. Za druhé "vysílají rodiče Jak ^ lidé k dítěti mají chovat Je f- ^ Zár°Veň 1 určité skryté sdělení o tom, tóm může °Pfít ° Pohlavní zařazení ditľ "" * MkUd 56 někdo PRinterakci s dít* * fencích tradičních [genderovýchľľ; ™ ^ ZaFaZení usmě™* jeho chov^ ^^mňmpmm^Ž,(Shakinetal-1985- s. 956). ej svet Svých dětí podle Z^™^* způsobům, jimiž rodiče utv. Pútavýrodieoojejichdě°;^^- Promítají Se však stereotypy oV# no ° 3 ne2bytně také do odlišných přístupů k výchově? Zeptate-I. se rodičů, zda se k synům a dcerám chovají odlišně čistě na základě jejich pohlaví, většina nejspíš odpoví ne. Řada výzkumů však svědčí o tom. že to, co lidé tvrdí, že dělají, a to, co dělají ve skutečnosti, není vždy totéž. S některými z takových zjištění se nyní seznámíme. 3.2.1 Interakce mezi rodičem a dítětem Slovo interakce označuje vztah výměny mezi dvěma či více lidmi, IrvajícLpo určitou dobu. Tento základní význam je třeba mít na mysli, hovoříme-li o interakci mezi rodičem a dítětem, jelikož nejde o jednosměrný přenos z rodiče na dítě, ale o proces obousměrný. Rodiče někdy na tuto skutečnost sami poukazují, když odpovídají na otázky po formě a obsahu jejich interakce s dětmi. Tvrdí, že chlapci jsou v kojeneckém i batolecím věku „živější" než dívky: jsou neposednější a snáze se rozzuří, dívky jsou prý naopak uvolněnější a lépe se ovládají. Znamená to, že rozdíl v přístupu rodičů k dětem mužského a ženského pohlaví je dán biologicky podmíněnou odlišností mezi pohlavími co do temperamentu? Nelze to vyloučit, výzkum psycholožky Liz Connors (1996) však zároveň naznačuje i možnost, že malé dívky se dokážou lépe ovládat než malí chlapci prostě proto, že to od nich jejich matky očekávají. Při pozorování dívek a chlapců ve věku od tří a půl do čtrnácti měsíců zaznamenala Connors v chování dětí obou pohlaví jen malé rozdíly. Zároveň si ale všimla, že matky dívek přistupují ke svým dětem citlivěji, zatímco matky chlap ců jsou naopak přísnější. Z jejích pozorování vyplývalo, že čtrnácti měsíční dívky cítí pevnější citové sepětí s matkou než stejně staří chlapci; tento rozdíl autorka připsala právě rozdílnému-příslupjj^fliai^^ Pozdější zkoumání závěry Connors potvrzují. Fagot a její spolupracovníci (1985) například pozorovali, že přestože zkoumané třinácti- až čtrnáct-mésíčnídet. nevykazovaly ve svých pokusech o komunikaci žádné systematické odlišnost, v závislosti na pohlaví, dospělí častěji reagovali na chlapce, pokud si .vynucoval, pozor-nost" agresivitou, křikem, pláčem či fňukáním, zatímco podobné snahy ze strany dívek byly většinou ignorovány. Titíž dospělí byli naopak vnímavější vuc, dntam. Pokud komunikovaly gesty, jemným dotykem nebo prostě lovným důkazem je fakt, že když pak Z sledovali o jedenáct měsíců později, zaznamenal. j,z vjejich stylu telné odlišnosti: chlapci si počínali asertivněji. dívky zaseje mluvily 1 další výzkumné studie na podobné téma odhalily, že rodiče Komunikují se svým, RQVA Rnr !**a*eraml odlišně. V hovoru s dcerám, užívají větší počet a pestřejší zase- 3- GENDEROVÁ SOCIALIZACE V RANÉM DĚTSTVÍ 111 ÍACE V RANÉM DĚTÍ bu emocío o smutku a s ná.ních výrazů než v hovoru se syny. S dcerami také častéji mluví chlapci o hnevu (Adams et al.. 1995; Fivush, 1991; Kuebli et al., odlišného přistupuje, že již okolo věku šestí |et J995J. Jedním,i .^^^^teovanéjších slov vyjadřujících emoce nei dívky disponuji vetsim^ ^^^ ^ fe ^ ^ Z^ľveľľnimiž jejich matky často hovořily o poetech, jsou schopny ,épe Lumět pocitům druhých (Denham et al.. 1994) a že v době nástupu do školy dívky obecně převyšují chlapce ve schopnosti interpretovat emoce a chování lidí „e svém okolí. Můžeme důvodné předpokládat, že těmito aspekty rané socializace vedou rodiče své dcery k tomu, aby pozorné vnímaly pocity druhých a pečovaly o mezilidské vztahy, zatímco chlapci jsou vychováváni k asertivitě a potlačování emocí, leda když dávají najevo hněv. Nepřekvapuje pak, že i mezi dospělými lidmi bývají zeny lépe schopny interpretovat výraz ve tváři jiného člověka a více se starají o udržování společenských vazeb (Erwin et al., 1992; Goleman, 1996; Schneider et al., 1994). Jsou ješté jiné způsoby, jimiž se interakce mezi rodiči a dětmi liší v závislosti na pohlaví dítěte? Výzkumy také naznačují, že rodiče mají sklon hrát si s malými syny drsnějším, fyzicky náročnějším způsobem než s malými dcerami (MacDonald b Parte. 1986). Zajímavé je, že svou roli zřejmě hraje také pohlaví rodiče. Pře-ľvľnuirľŕ ľ SPOleČně 56 *m Syny k0jeneckého či Mlecího věku ča, interakci. Zároveň se zd ^ V P°V2bU2UJÍ Především k řeČ0vé ^uma,ýchsyr^ vá, že dcery častěji potřebují om ' na otců a matek se přitom domní- (Bums et al., 1989; SnQw ^°™C než ^é, a podle této domněnky také jedná ranou fází výchovy chlapců k nez'-1983>' ^ PfíStUp rodičů může ^ Jak°USÍ a její kolegové (1985) také zjistm " 3 díVek k závislosti. Weítzman "6Ž dCery a P°skytují jim tak „J"matky své syny učí a zkoušejí usilovněji «ch schopností. Verbá>* stimulace, potřebné k rozvoji kogni- Wei^anajejíkolekt, tradi"íchgenderovýchst!ľľ ^ stereotypUVýslo uli1 matky, které se od veškerých 16 dlstancovaiy. přestože rozdíly v přístup" Jedůle**é zjištém Ufy; Připomíná nám - Svědčícír.^-. ' • úŘ >•***—- _ C!c,° sile genderového náboje nás' SPjjJak samozřejmou--: žen méně výrazné, a"1 boje naší ■seticástí S°CiALIZACE V RANÉM DÉTSl našeho každodenního života, že častoM^m^^ä^jsmňo^^ bychom je činit chtěli. „I tehdy, když si myslíme, že nepodléháme genderové stereotypním způsobům chování a ani takové chování nepodporujeme ve svých dětech, detailní zkoumání našeho skutečného chování nás přesvědčí o opaku" (Golombok a Rvush, 1994, s. 26; viz rovněž Lewis et al., 1992; Weisner et al., 1994) Opět je však třeba mít na zřeteli, že podobně jako výzkumy zmiňované v předchozích pasážích kapitoly se i tyto studie zaměřují téměř výhradně na bělošské rodiny ze středních vrstev s dvěma heterosexuálními rodiči. Je třeba se ptát, v čem by se jejich zjištění mohla lišit, pokud by byl výzkumný vzorek rozmanitější. Ta dosavadní nasvědčují tomu, že Černošští rodiče kladou ve výchově synů i dcer důraz na pracovitost, nezávislost a spoléhání na vlastní síly. Dále z nich vyplývá, že černošským dětem je - opět bez ohledu na pohlaví-již v útlém věku vštěpován pocit finanční odpovědnosti vůči jejich rodinám, pocit rasové hrdosti a různé strategie pro vyrovnávání se s rasismem (Hale-Benson, 1986; Poussaint a Comer, 1993; Thornton, 1997). Tyto netradiční rysy genderové socializace by mohly přispívat k nižší intenzitě genderových stereotypů mezi černošskými dětmi; uvedená zjištění ovšem neznamenají, jak upozorňuje Hale-Benson (1986), že průběh socializace je u černošských dívek a chlapců totožný nebo ekvivalentní. Jiné výzkumy konstatují v prostředí černošských rodin stejnou intenzitu genderových stereotypů jako v rodinách bělošských, ne-li vyšší (Price-Bonham a Skeen, 1982). Částečného-Rojvrzení se dortajojTffig^^ interakci slábne se zwšujícjm,se společenským postěním jedn^tjivců (Burns a Homel, 1989; Lackey, 1989; k opačným závěrům naopak docházejí Bardwell et al., 1986). Studie, která sledovala vliv jak společenské třídy, tak i rasové a etnické příslušnosti, ukázala druhý z obou faktorů jato významnější - tedy konstatovala, že rasová a etnická příslušnost má na způsob výchovy dětí s.lnejs. vl.v_.nez_ _£ísjušň^^ Měřena cnené na prob'ém gender°" vé socializace (Hale-Benson, 1986). Jen velmi málo dosavadních výzkumů se ^^^^^ J^Mrm, rodinách. Z dostupných dat vyplývá, že dětí ~---K--—li__..- ...—Lz,t ^Tkoumanvch vzorku vsaK aies Pon část svého raného dětství strávila v heterosexu a Fivush, 1994). 113 3 GENDEROVÁ SOCIALIZACE V RANÉM DĚTSTVÍ — , ještě mnoho práce, abychom mohli vysvětlit ce|0u ' f zjevné tedy zbývá vykoná ^.a délmi ^ a jejjCh důsledků - nejen v rodiny pestrou škálu interakcj rnezi> ^^ ^ ^ ngž m a ? ^ homosexuálních, ale take „ých společenských tříd. g cializace a hračky C^Cat ňéja'ľrozruch. stačí vyslovit před dětmi slovo „hračky", z, 1 nám nadšeně pop.sovat svou oblíbenou hračku nebo nějakou „fakt super novou hračku, kterou by rády dostaly. Hračky patří bezpochyby k tomu, čím se děti zabývají vůbec nejvíc, protože -jak vám každé dítě ochotné vysvětlí-je s nimi legrace. Hračky však neslouží jen k tomu, aby děti zabavily. Zároveň je učí různé konkrétní dovednosti a vedou je k tomu, aby si při hře vyzkoušely řadu rolí, které budou jednou plnit jako dospělí. Liší se však nějak významně hračky, s nimiž si hrají dívky a chlapci? A pokud ano, přispívají tyto odlišnosti nějak k přípravě dětí obou pohlaví na přijeti odlišně (a nerovné) vymezených dospělých rolí? Před víc? než dvaceti lety procházela dvojice výzkumníků různé středostavovské domácnosti a zkoumala vybavení jejich dětských pokojů ve snaze najít na tuto otázku odpověd (Rheingold a Cook, 1975). Jejich popis chlapeckých a dívčích pokojů je dlouhým výčtem protikladů. Dívčí pokoje odrážely tradiční pojetí femí ninity, zejména ve smyslu zaměření na domácnost a mateřství. Bylo v nich mnoho lľniľ'rľCh Př6dmětŮ Sniml SP0J6níCh V Chl3PCÚ' "? ij m stavebnice a hrací autf ' SP°rt°Vní Ch'apd ^ **** -^fttLliragelc-veeiné hraček ^-^r^J!!Íi!l!gPcl větší počet a rozmanitější a chlapců vyskytovaly zhmh* ' ,akt'Ckýchl Jediný 51 **Y okoušely syou budoucnost »w. boj dota 8, w . "aopat Wutovské hry - to je soutěž a kon- Tento^ienSteX°d,e^'^.s.Cl). P^^^iehožobratdosahuienľ^0"1"^°Km Ve vývoji celého hračkářského »"»% které jsou každoročne ZT ^ ^rocně- Dokladem jsou nové **■ součástí nabily ročnľľ7QVány na inckém mezinárodním vela-g^véfigurKy^ « 1m a i997 bylj ,Vále6nfcj ve vaně, plc- Pasaz : Panenka sdlouhym . zbraněmi, a „Terezčina nákup aatou „Jľ n0"i,é >"*>*» „abi„ sat»-- které sl děti mají dokup* ' »'» dívky. ,is8 ^ to prwI sad, hračeK 2smyšlr 1 treba dodávat. ne Neoblíbenější dívčí hračkou je trvale Barbie, u níž se roční tržby pohybují okolo 1,7 miliardy dolarů. Barbie se v posledních letech dočkala í rady netradičních rolí například zubařky či astronautky (v jejím vybavení na cestu do kosmu, pravda! nechybělo luxusní stříbrné spodní prádélko). V roce 1997 uvedl Mattel natrh „íhlu-vící Barbie": panenka tentokrát pracuje na počítači, který lze připojit ke skutečnému osobnímu počítači s jednotkou CD-ROM. Tuto novinku bychom sice mohli vnímat jako pokrok v tom smyslu, že povzbuzuje dívky k užívání počítačů (viz kapitola 4), nicméně scénář hry se znovu točí jen kolem nakupování, kosmetiky a večírků. Větší naděje vzbuzuje oznámení společnosti Mattel z roku 1997, že tvar Barbie bude upraven, aby realističtěji zobrazoval ženské tělesné proporce: po osmatřicet let odpovídala postava Barbie reálným tělesným mírám 90-50-80 (měla tedy poprsí dospělé ženy, pas dítěte a boky dospívající dívky). Ve stejném roce uvedl Mattel na trh panenku Bečky, Barbiinu přítelkyni na invalidním vozíku: odezva na tuto novinku ze strany organizací tělesné handicapovaných však byla spíše smíšená (,.A New Friend For Barbie", 1997). Lze tedy shrnout, že hračky pro malé děti mají až na vzácné výjimky výrazný sklon podporovat genderové stereotypy. Sdělení, které tyto hračky-včetně jejich balení a reklamní kampaně, která je doprovází - dětem předávají, zní, že okruh činností, jimž se mohou a mají věnovat, je vymezen a omezen jejich pohlavím. Pone-cháme-li nyní hračky stranou, jaké jiné předměty ještě hrají roli v rané genderové socializaci dětí? Možná si vzpomenete na konstatování studie Rheingold a Cook (1975), že jedním z pouhých dvou typů předmětů, které se u dívek a chlapců nacházejí zhruba stejně často, jsou knihy. Podívejme se tedy krátce najíte^ raturu pro děti. 3.2.3 Obrazy genderu v dětské literatuře i>«aět« suje muže a ženy až i^^umm®**^^ p^^s^^, Provedená Lenor~n la, ze mužské postavy jsou v nich většinou zobrazovaný zkouma,Í détSké ' srovnáván I ľ!tÍ,USU^S!n?87 9 1991 l^m cen, ,en,WHž*knížfcy ^^S0tT0americkími umělci.z jejich jji* ^byioz^^^ - •"^n6doběobern. PMnž 1 afiľ Ptávék"%ilustr ZobrazuH více ženských postav, 8Výr8Wét^i» :meíiC^1 ^ ;aně ^erickými umělci (aP* Pobavy nejvíce Utoři také kon^' C'l6vědomé. pečovatelské. nstatiijí, že novější knihy ilustro- vané bílými Američany častěji odrážejí liberálně feministickou orientaci na více rovnostářské zobrazován, mužů a žen, naopak knížky ilustrované Afroameričany častěji odrážejí černošské feministické teorie s jejich větším důrazem na vztah ženy k étosu péče a osobní odpovědnosti. Lzetedyjistě říci, že dnešní literatura pro děti je méně sexistická nezdobách, kdy Weitzman prováděla svůj výzkum, nicméně změny, k n.mž doilo^jsou-stáic spíše skromné. Presto si již lze položit otázku, jak se méně genderově stereotypní četba odráží na dětském uvažováni o genderu. Autorka jedné studie, která se pokouší dobrat odpovědi, dochází k závěru, že netradičně pojatá sdělení o genderu mohou již u malých dětí dopadat na hluché uši. Bronwyn Davies (1989) zkoušela skupinám dětí předškolního věku a různého rasového, etnického a třídního původu předčítat povídky s feministickými motivy. Zjistifa, že většina dětí na povídkové postavy, které plní netradiční role či vykonávají činnosti spojované s opačným genderem, reaguje odmítavé a nedokáže se s nimi ztotožnit. V době, kdy tyto příběhy vyslechly (tj. ve věku čtyř nebo pěti let), znemožnila dětem „dříve vštípená struktura tradičního příběhu, aby odlišný typ příběhu vůbec slyšeľy". V tomto směru nebyly patrné žádné rozdíly mezi dětmi různé rasové, etnické či třídní příslušnosti. Významným faktorem naopak byla ochota rodičů socializovat své děti nesexistickým a genderově nepolarizujícím způsobem. Právě ty dvé děti zahrnuté do výzkumu, jejichž rodiče se k polarizující genderově sociaiizaci nepříkláněli, jakojediné neshledávaly genderově inverzní chování postav příběhu nepřijatelným a nejméně ze všech se bránily ztotožnění s těmito postavami. To je povzbuzující zjištění, které nejen podporuje teorii získávání genderu formulovanou Sandrou Bern (° této teorii byla řeč dříve), ale zároveň i dokazuje,^pfjjpo^mjm^ hých účastníků je nestereotypní genderová socializace možná. VýznamTciroto-zj» Z T' po5tavy knižních tiustracíjobrazoyané ^!>S!^^Zľ^^ dosA7témě7^ v-85 % Případu jsou tyto postavy interpretovány jako^ ^ W6T). Asociac, s ženským rodem častěji vybíjen takové ■* bělého pomáhaje dítěti; taková ^^^Z arovým stereotypům, podle nichž ženy a drvky častěji potřebuj, f 3 klapci a mají silnější sklon pečovat o ^hnmí0CiuMivf;i. nebo! ^ rodově neutrálním způsobem Je.ve_sJíUtewosbJ "itých vrstevnických kultur" (Corsl ľ"** Při záření vlastních oso ^epovažU)evrslevn^ ^a"er, 1990, s. 200). Beverly Fagot (1985) *S8*^^ tak i při hře mimo ^^^1^^;^ Pobaví. Pozorovánídětí Pohlaví mez! druhC'aCÍna|í ^ Pfi ^ dávat *' V'aStníh0 P°PUdu dvě °^ níh0 dětství tato xzjy m*» života a . J'"^ vrstev™kům stejného ÍÍÍ^ÄfííÄ**™ od raněho do střed fPftíít^ow^^ :l987: Serbin « at., 1991). - - ^!Í1?IÄ-^ 'J87- **ln et a,., 1991). záro 90; Macc%Tl9i! SSl^morn her a jinich ,Sheld^Í990T------ GEN0S^^UzACE Kriticky se ke znacne časti výzkumných prací na toto téma staví Thorne (1993)- Vytýká jim, ze se jednostranně soustřeďují na rozdíly mezj dětmi obou pohlaví na úkor podobností mezi nimi a že věnují málo pozornosti interakcím mezi dětmi různého pohlaví. Popisuje řadu případů, kdy děti obou pohlaví přátelsky spo-lupracují v integrovaných kolektivech (viz též Goodenough, 1990). Poukazuje také na fakt, že děti se často věnují „přeshraničnírn aktivitám" - tedy že se pokoušejí překročit hranici do sféry vymezené opačnému pohlaví a účastnit se činností do této sféry spadajících. Existují nicméně pádné důkazy o tom, že již velmi malé děti odměňují genderové přiměřené chování u svých vrstevníků a s chováním překračujícím genderové meze naopak vyjadřují nesouhlas (Fagot a Leinbach, 1983; Goodenough, 1990; Martin, 1989). Výzkumy dokonce potvrzují, že děti předškolního věku odsuzují genderové „nevhodné" chování u svých vrstevníků ještě ostřeji než u dospělých (Golombok a Fívush, 1994). Děti, které si ke hře vybírají genderové přiměřené hračky, jsou u svých vrstevníků oblíbenější a snáze získávají ke hře společníky (Martin, 1989; Roopnarine, 1984). Chlapci, kteří při hře překračují genderové meze, jsou však svými vrstevníky častěji kritizováni než dívky a ti chlapci, kteří si hrají s dívkami, bývají obvykle hodnoceni jako neoblíbení (Lobel et al., 1993; Roopnarine, 1984). Fagot a Leinbach (1983) vypozorovali, že u chlapců působ^wstevníoi^aj^ zační faktor než učitelé. V případech, kdy sledovaní chlapci ve školce obdrželi od svých" vrstevníků a vychovatelů rozporné signály v otázce genderové přiměřenosti určitého způsobu hraní, častěji naslouchali svým vrstevníkům a doporučení vychovatelů měla na jejich chování jen malý vliv. Je tedy zřejmé, že malé děti se samy aktivně podíleK^ctóli^^ su. K tomuto tématu se ještě vrátíme v kapitole 4, kde si budeme všímat vza- "55fa interakcí dětí ve škole, Na tomto místě postačí konstatovat, ze nakolik '» soudit z dostupných výzkumných ^^^^^^^^^ Jjinými pečovateli - za spolutvůrcecelého procesujof ^Sejíenderové. icializace včetně sociali- v Raném oětstvI se Qvém U2avřlt' že děti - přinejmenším ty z bělošských, středostavovských rodin ně vymez heterosexuáín,'mi r°diči - jsou socializovány do dvou odlišně a nerov-n°st řešit nyCfl ^enderu' J,ž ma'ým chlapcům ie vštěpována nezávislost, schop-——f^QšlI^aserťtvita a zvídavost - tedy vlastnosti, které jsou v naší spo- 'OCtAUZACĚ v RANĚM DĚTSTVÍ 121 Äopak malyrr-^arnje vštěpována závislost, pasivit ^osu-xgocecfsa* "^eréjsouvnašíspolečnosti devalvovány. Děti samy adomáckcf^^astnos , že se socializují navzájem v rámci WS- i^^hn všeho vyvodit, že nesexistická socializace není možná? Roz-ZS:-studiiDav,es(l9S9, která l^ásnaharodičOsocaiizovatdět, nesexistickym způsobem ma na postoje echo "^pozitivní vliv (viz též Lorber, 1986). Je však treba mít na mysli, že odpovědnost za genderovou socializaci nenesou výlučně rodiče. Jak uvidíme v následujících dvou kapitolách, roli rodičů v průběhu života doplňují a přebírají školy a média; vrstevníci zůstávají aktivním socializačním faktorem po celý zbytek života. Klíčové pojmy andtocentiismus doslova .mužostrednost"; představa, že muži jsou ženám nadřazeni a že muži a jejich prožívaní světa představuji normu, vůči níž jsou ženy poměřovány Motoglckýes«nclallsmuskulturně podmíněná .optika', která racionalizuje a legitímizuje androcent-fismus a genderovou polarizaci tím, že je popisuje jako přirozené a nevyhnutelné důsledky vrozených biologických rozdílu mezi pohlavími íentoova polarizace představa, že muž, a ženy se vzájemně zásadně liší. a využívání odlišnosti mez. pcwav,ml jako klíčového pořádajícího pnncipu života společnosti •"^(^(reudovs^e^ identitu protože jsou sexuálně oFitsh^wT116 Pľ°Ž'Vai'malí chlaPci °Da™ ■ že je otec vykastruje, ™oelov4ni proce v_"J>nm3ni k matce •«* to snah," rtZľ^Zloľ! ^ *Mh° POhlaví- Zejmérla tehd* tento koncepty klíčový m wieli 16 d'tetem jako vlídný a přátelský nebo mocný; r^-.***- »«p gitÍ'8*toe' V ramci t-o* sociálního učení Snľľľ.ľ'^^-čite^Z* í**'6 te0rie soc-'"ího učení; tato teorie postulu- -is^T" £•< • • w <-»«*> «»* »•* Ä:£f^* "**' ***** — ««,.—— "»«••* Pro závist dívek, jejlmž f Doonruř- predľnetem je mužsky pohlavní orgán "nucené literatura qavies. B. (1989). Frogs and sna,ls and feminist tales. Sydney: Allen and Unwin gotOMBOK, S., a Fivush. R. (1994). Gender development. New York: Cambridge University Press. Katalogy s detskými hračkami, jež zobrazují modely, které se chovají opačně ke své genderové roli JS0U uvedeny v knize .Construct,ve Playthings". která je k dostáni „ společnosti stejného jména' 1227 East 119'" Street, Grandview. Missouri 64030; knize .Hand in Hand". k dostání u společnosti Rrst Step. Ltd. 9180 LeSaint Drive. Fairfield. Ohio 45014; a knize .Toys to Grown On" k dostání u společnosti ToyS to Grown On. 2695 E. Dominguez Street. P. O. Box 17, Long. Beach. CA 90801. Kniha .Childswork, Childsplay" je katalog, který nabízí bezpočet her a hraček, jež byly vyvinuty s cílem učit emocionální a sociální dovednosti jako spolupráci, empatii a nenásilné řešení konfliktů. Kniha je k dostání u Genesis Direct. Inc. 100 Plaza Drive. Seacaucus. NJ 07094. The Feminist Press při City University of New York je skvělým zdrojem nesexistické dětské literatury. Doporučujeme také knihu Great Books for Girls (New York: Ballantine Books, 1997) od Kathleen Odean. Přestože, jak naznačuje podtitul, jde o průvodce 600 knihami, které budou .inspirovat dnešní dívky a zítřejší ženy", autorka zdůrazňuje, že se většina uvedených knih bude libit i chlapcům. Jak Odean (1997) poznamenává: .Pokud se vám podaří tu správnou knihu prezentovat tím správným způsobem, většina détí si ji bude chtít přečíst" (s. 7). Naši synové naprosto souhlasí. Poznámky 1 Feministickou obhajobu Freuda ovšem podává Chodorow (1994). Chodorow přiznává slabiny freu-dovské teorie a věnuje pozornost jak feministickým kritikám Freuda. tak i freudovským kritikám feminismu. Viz zejména výklad v kapitole 1 a také Chodorow (1989). 2 Ve své analýze katalogů dětských hraček z roku 1997 jsme podobně jako v té z roku 1993 zjistili, že katalogy sice ukazují dětské modely různých ras a etnik, jen výjimečně však děti s fyzickým handicapem. 1 'he debate °n sexual Inequality. New Haven; 3ENOer ova r, V RANÉM DÉTSTVl 3- GENOEROVA SOCIALIZACE V RANÉM DÉTSTVl 123 4. sKOLb ^ ^ ékolstw-citovala v roce 1980 Florence Howe - sarna V prc.jevu k Pracovni ?a ^ 'Xass v nich vzpomíná na své dětství, které strávi, jako otrok na p,ant, žích „aamerickém Jihu, a zaznamenává rozhovor mezi svým panem a jeho ženo,, který náhodou zaslechl. Otrokář své ženě říká: „Jakmile toho ... negra naučíš číst, nic ho tu už neudrží. Stane se navždy nezpůsobilým pro práci otroka. Bude neovladatelný a pro svého pána tak bezcenný. Ani jemu samotnému to nijak neprospěje- právě naopak. Bude se cítit nespokojený, ba nešťastný" (citováno dle Howe, 1984, s. 247). Howe zvolila právě tuto pasáž, protože působivě vyjadřuje to, co nazývá .moc vzdělání". Douglass i jeho pán pochopili, že vzdělání člověku umožňuje uvědomit si své postavení ve společnosti a tím mu také dává moc toto postavení změnit. K této úvodní poznámce je však třeba připojit další: vzdělání má velkou moc i vtom, jak dokáže lidi v jejich společenských pozicích naopak fixovat. Řečeno konkrétněji: školám je oficiálně svěřována odpovědnost za to, aby žáci nabývali znalostíadovednostipotřebnýchkplněnínejrůznějších společenských rolí. Školy tento ukol plní především tak. že nutí žáky absolvovat určité studijní předměty ľlľ'T' mat6matÍkU' 3 JÍné)' °Značova"é jako formální KSllľ T ŽékŮm V§těPUJÍ ' UľČÍté Spoleee^, Polita a ekc- ^ Í ! materlá,eCh uzívan' T* CaSt°JS0U vsak h^notová sdělení ukry hodnotová sdělení tvoří takzvané trad'Cních školn-'ch předmětů. Tato ní* e'ánem formálním a jehoľaV^ kUrÍkU'Um' které ^s°^ paralelně s učebno působením se žáci učí nazírV'"' mU nÍkterak neubíra na významU-m m se ,aké, co mohQu ***** určitým způsobem; a co je ještě důle- *«" riedku u některých skuJ^T ^ °Č6kávat Pro **e. To může ve m kapitole budeme zkoum 1 7* * ^ ^ studijním aspiracím-gff i neformální kurikula, a ^ gendero^ specifické signály vysílají ^wä?^ d0pad na aspjragceay vykony "bývat vzta eľ ***** 3 r0Vľl0StÍ pr° *' ^ostiTeknemmeZÍ '**** Wmaľ ^ ^ Se VŠak eme 51 něco o tom. jak se fe 8ende^m, V20rc[ „ sou6asné spc- °Vztan vyvíjel historicky. 4 Školství a genděp 4.1 ÚČAST ŽEN A MUŽŮ NA VZDĚLÁVACÍM SYSTÉMU-HISTORICKÝ PŘEHLED Slovo škola je odvozeno od starořeckého slova označujícího volný čas Toto ety mologické spojení dává smysl, uvážíme-li, že až do poměrně nedávných dob měli jen ti nejbohatší lidé dost volného času, aby se mohli věnovat formálnímu vzdělání, jak je dnes chápeme my. Průměrný člověk neměl zapotřebí gramotnosti: znalosti, které potřeboval k produktivnímu životu, čerpal obvykle z vlastní zkušenosti, od rodičů a jiných příbuzných, od spolupracovníků nebo od specializovaných řemeslníků. V období po válce za nezávislost začalo být formální vzdělání vnímáno jako způsob, jak v občanech - kteří měli od nynějška sami volit své politické vůdce - pěstovat vlastenectví a „občanské ctnosti". Nesmíme ovšem zapomínat, že volební právo bylo omezeno na majetné bílé muže; proto zůstalo i formální vzdělání namnoze jejich doménou. Navíc ani u této privilegované hrstky nemělo vzdělání příliš systematickou podobu. Vzdělaný muž (ženy neměly k formálnímu vzdělání přístup až do roku 1786) byl zasvěcován do klasické literatury, morální filosofie, matematiky a rétoriky, přičemž část tohoto vzdělání získával v učebně, část samostatným studiem, soukromými kondicemi a na cestách (Graham, 1978). Ti, kdo pokračovali ve vyšším studiu, byli vedle akademických předmětů vzděláváni i k sebekázni, mravnosti a zbožnosti, aby bylí po absolutoriu způsobilí zaujmout místo v bílé „vládnoucí třídě" jako duchovní, právníci nebo členové jiných profesí (Howe, 1984). Pokudbvly vzdělávány i ženy z bílé vyššítřídy, dělo se tak doma a získané vzdě-.'án? bylo ve srovnání se vzděláním mužským výrazně omezené. Ženy se vzděláva-ly v hudbě, seznamovaly se s „ukázkami" z literatury a učily se cizímu jazyku. Jejich vzdělání je mělo připravovat nikoli na vedoucí veřejné funkce, ale spise na -Přirozené" ženské životní role způsobných, dokonale upravených, vtipne konverzace kopných partnerek elitních mužů a také prvních učitelek svých synu - budoucn účastníků demokratického politického života (Schwager, 198 )• P -* *a5a,y vznikat ško.y pro dívky (první, nazvaná Voung vožena ve Filadelfii v roce 1786). spočíval cíl výuky předevs.m v pnp*^ na Jejich roli v domácnosti. Přestože Young Ladies Academy byla. podobně jako většina škol navštěvovaných bohatými ^"^^ Ďez rozdílu e*stovalo i mnoho škol státních, otevřených všem bě ssk ^ ^ čečenského postavení. V tehdejší době ovšem .statni sk y né' * Pro většinu rodin proto zůstávaly nedostupné; vzdělávat y skolstvi a gender 135 *o takievétšinéafroamenckýchdětí-nezavře na pohl.vi bylo jakékoli % C vzdělání odepřeno (HelHnger a Judd, 1991; Howe, 1984, S postupující industrializací Spojených států v 19. století nabývá schopnost 3 významu. Pro tradiční ruční práci, béžnou v agrárních Spo. ihopností pochopitelné zapotřebí nebylo, vyžadovalo je však zaváděných typů práce v průmyslu, jako například ovládání strojů 3 UVJIWK-J' " Eist, psát a počítat na významu. Pro lečnostech, těchto sc mnoho nové /aueiiym k/K- »— plánování výroby, odbytvýrobků nebo správa inventáře. Zároveň s t,m. jak se práce přesouvala z domácností do továren, délo se totéž i s radou jiných úkolu, za néž tradičně nesla odpovědnost rodina, včetné vzdelaní. V souvislosti se sílící imigrací z Evropy se na institucionální vzdělání začalo pohlížet také jako na způsob, jak odvrátit .rozklad" amerických hodnot, k némuž docházelo působením cizích vlivů (Hellinger a Judd. 1991). V roce 1830 byly ve státě Massachusetts otevřeny první bezplatné státní školy pro dívky i chlapce a v roce 1850 již existovalo státem podporované základní a střední školství, otevřené všem bělošským détem bez rozdílu původu ve všech amerických státech. Černošské děti byly ze škol vyloučeny až do občanské války a i poté přetrvávala ve školství rasová segregace. Přístup širokých mas ke vzdělání měl dva obzvláště důležité důsledky. Prvním bylo, že úroveň gramotnosti bílých žen a mužů se - přinejmenším v severovýchodní oblast, Spojených států - vyrovnala. Gramotnost černých mužů i žen nadále výraz- ľanľsľrV T™ ^ Zd0'ateln*Ch *ek^. Jimž museli Afroame, caneus,luj,c, o vzdělání čelit (Schwager. 1987). ^roľJpľolrátStU P0ČtU Zák'adníCh Ško1 **»>• * *e ženám otevřel / v^szx^^ učite,ek-v první poi°vině i9-st* fejii zdroj příjmu. $k0|ní '° T ^ "a ni P°hl'želi jako na užitečný ve äélskíchn,^..... 'ok oyi tehdy ' P°měrně krátký a řídil se kalendářem země - ----- „ ,uiivi iv""1"" iských prací-, vyučování probíhalo v zimních měsících, kdy bylo práce na farmách «ľľTUrt5an,ZaCÍ 3 rOStoucími industriálni společnosti na úro- ^■^uZl^n\lm%^^ masám (Strober a l*« - - ^ľjrenV ° 40 % *« **V. Protože se - často nepr» mm Jen sa^y sebe (Schwager, a **wl vzniw ^ m ^ s malými dětmi přirozeně předurčov* 41 w tómi «»«««>. mohly se obrátit o pomoc k ^rad muži- u žen byl ceněn také sklo" rvi a GENDÉf podřizovat se mužské autoritě, protože školské referáty místních správ ovláda-né muži. stanovovaly pro výuku přísné směrnice a standardizovaný učební plán (Strober a Lanford, 1986; Strober a Tyack. 1980). Některé černošské ženy jako Lucy C. Laney, Nannie Helen Burroughs Charlottě Hawkins Brown a Mary McLeod Bethune zakládaly školy pro černošské děti Pro černošky představovalo učitelství obzvláště přitažlivou volbu povolání: pře* tože většina z nich musela z ekonomických důvodů pracovat mimo domov, často se mohly uplatnit jedině jako domácí služky (viz kapitola 7). Učitelským povoláním si nejen zvýšily status a životní úroveň, ale „řadu z nich také zbavilo sexuálního obtěžování, jemuž byly předtím v bělošských rodinách vystaveny" (Giddings. 1984. s. 101). Za těchto okolností není divu, že učitelství se ještě před koncem 19. století stalo „ženskou profesí" (Schwager, 1987). Většina žen, které se stávaly učitelkami, procházela přípravou v normál schools, jakési zárodečné fázi pozdějších učitelských ústavů, anebo v ženských seminářích (ženský seminář v Troy byl založen v roce 1821). Teprve od roku 1832 se směly spolu s muži účastnit studia na vyšších školách. První koedukovanou (a shodou okolností i první rasové dese-gregovanou) vysokou školou ve Spojených státech byla Oberlin College v Ohiu, po ní následovala v roce 1847 Lawrence Coílege ve Wisconsinu. V roce 1872 už Spojené státy čítaly 97 koedukovaných vysokých škol (Leach. 1980). Prestizn, vzdělávací instituce jako university Harvard, Yale a Princeton však vytrvale odmítaly přijímat ženské uchazečky, a to na základě různých odůvodnění: poměrné běžný byl tehdy například názor, že Ženy mají vrozené nižší inteligenci, a jejich připuštění k elitnímu studiu by proto snížilo jeho akademickou úroveň. Jiný popufarn, názor poukazoval na slabší fyzickou konstituci žen a varoval, že zátěž vyss,ho studia může poškodit jejich dělohu natolik, že se stanou neplodnými nebo budou rod,t Mlžené děti. Jiné hlasy tvrdily, že přítomnost žen bude muže rozptylovat od *a nebo že vysokoškolský život bude ženy pomužštbvat - stanou se hlucnejs.m, a hrubšími (Howe, 1984). - „„híóhsIv zeny značné odlišnému režimu. Dokonce . na liberálni v ^ od studentek očekávalo, že se nebudou možské dě*ch; navíc se od njcn ^doválo, aby kromě sebe ^ y 1}. ko1^ měly jim prát prádlo, uklízet pokoje a připravovat jidlo (flex. Jak na této, tak i prakticky na všech 4- školství a GENOER ostatních školách byli muži a ženy navrc 127 ich oblastí studia: muži se soustřeďovali na obory jako inžfr \ 'usměrňováni do odlišný ^ ^ ^ naopak na hQme economics (na^ ^Sn^nosti). zdravotní péči a -jak už bylo řečeno -2akla, oekOn0m'Cke"we 1984, Učitelský diplom fungoval až do hloub, 20. století ■Iľldľľrnála kanálu vzestupné sociální mobility pro bílé i černošské ženy, :a;,;terič3nkyiženyzPř,stěhovaleckýCh rodin (Giddings. 1984). Přesto získávaly některé ženy diplomy i v pro né netradičních, respektive muži ovládaných disciplínách: často jim k tomu posloužily vysoké školy vyhrazené ženám. První takovou byla od roku 1834 Wheaton College v Nortonu ve státě Massachusetts. Na konci osmdesátých let 19. století vznikla síť elitních ženských škol, zvaná „Sedm sester" (Mount Holyoke, Vassar, Wellesley, Smith. Radcliffe, Bryn Mawr a Barnard). Zvláště důležité bylo, že tyto školy poskytovaly ženám tradiční mužské kurikulum v podnětném prostředí, které sympatizovalo s jejich ambicemi a povzbuzovalo je ke kvalitním výkonům. „Tyto školy tak daly v devadesátých letech 19. století zrod jedné mimořádné generaci žen; žen, které - posilovány kolektivním životem na ženských vysokých školách - vyšly z těchto škol scflem využít svého vzdělání způsobem překračujícím úzké meze dané tradičnížeo skou domácí sférou úzce definovanou manželstvím" (Schwager, 1987, s. 362). Mnohé z těchto žen se staly vůdčími osobnostmi nejrůznějších sociálních hnutí včetně * ^ V°'ební právo žen- které w počátku 20. století rychle sílilo. Významné absoIvLeľlľk ""Jak 56 23 °kamŽÍk d0Čte™ " c*'kové Pr0Cent° ««-* wsoké 4 iitrrrmuiem p°kiesi°-nepřestáva,y ^-^.u^^ studemek'které pokračova,y 41 A Ženv. muži a íi,„i Dů™ na masové " sto!^ 2o- doletí, kdy]ej motivovalvľgľamy nepolevoval ani v prvních desetiletích m ^ věnováno tomu, ' **? * vlny imigrace z Evropy. Zvláštní g« schopnou číst a psšt. * ^^ci »■* anglicky a získali alespoň skýľ6^h'aVníCest- k Sen? ná20rŮ Fady reformátorů Sk0,n' ^cházky po ce(ou * tato po,itiKa za následek plynulý vzrů n' POlovínu 20. století. ůSt Nicméně - jak ukazuje Tabulka 4.1 na straně 129 . rozdíly v kva|it§ mužů a žen přetrvávaly, a to zejména na vyšší akademické úrovni. Do jisté míry zato nesla vinu tradiční představa, leženy mají vzdělání méně zapotřebí než muži-ačkoli Tyack a Hansot (1990) tvrdí, že gender byl jen zřídka významným fakt* rem formujícím vzdělávací politiku, existují doklady o tom, že vedení často přeplněných státních škol ochotně nechávalo dívky předčasně opouštět studium, aby se uvolnilo více prostoru pro chlapce. Ve třicátých letech schválila řada států zákony, jimiž se školní docházka do věku šestnácti let stala povinnou, čímž se rozdíl v počtu chlapců a dívek na středních školách poněkud snížil; ve vyšším školství však tento rozdíl přetrvával vlivem jiných faktorů. TABULKA 4.1 Rozdíly mezi pohlavími v úrovni dosaženého vzdělání v letech 1870-1995 Procentuální podíl chlapců a dívek nastoupivších do studia Podíl žen na Podíl žen mezi Podíl žen mezi Podíl žen mezi na základních bakalářském absolventy absolventy absolventy a středních stupni studia bakalářského magisterského doktorského Rok školách (M/i) (%) studia (%)«■" studia (%) studia (%) 1870 49,8/46,9 21 15 1880 59,2/56,5 32 19 1890 54,7/53,8 35 17 1900 50,1/50,9 35 19 1910 59,1/59,4 39 25 1920 64,1/64,5 47 34 W30 70,2/69,7 43 40 1940 74,9/69,7 40 4i 1950 79,1/78.4 31 24 1960 84,9/83,8 36 35 197ň 88,5/87.2 41 41 19S° 95,5/95,5 52,3 47'3 199° 96,3/95,9 54.5 53'2 1995 96.9/96,8 55,5 &5'í 29.3 32 39,7 49,3 52,5 51,9 0 6 1 6 11 15 18 13 10 10 13 29,8 36,2 37,2 <*> Zahrnuje první profesionální tituly z období 1870-1970 kameny. Commission on Professionals in Science ^J^^^fcommerce, B a technolopm. 1992: Graham, 1978; U- s- 4. školství a gen a technologii), 1992; Graham, Sus, 1976, 1985, 1991 a 1997, 1 Školství a genoer 129 tvon . rfrné žežwytvořilyaŕuu—------------ Z TabulKy 4.1 je přřjatýcn k vysokoškolskému studiu, přestože trvale ,0vinu z celkovéh0oP^.nUu ce|kové populace. Pozoruhodným faktem je, že v r0Ce postgraduálního studia, respektive na podílu žen mez, studenty, kteří Isáhli doktorského titulu: jejich podíl vrcholil kolem roku 1930, poté však kl, sal až do roku 1970, kdy začal znovu stoupat. Čím lze tento vývoj plný zvratů vysvětlit? Jak jsme již naznačili, zdá se, že na vývoj podílu žen na universitním vzdělávání působila celá řada vlivů. Počáteční nárůst počtu žen přijatých na vyšší školy a university je zřejmě třeba přinejmenším zčásti připisovat působení feministického hnutí a boje za práva žen (viz kapitola 1). Důvodem může být i íakt, že velké počty mužů v té době bojovaly v zámoří v první světové válce; to mohlo školy motivovat, aby na jejich místa přilákaly (školné platiči) studentky (Graham, 1978). Hospodářská krize 30. let pak promarnila naděje mnoha mladých lidí na vysokoškolské studium a je pravděpodobné, že právě ženy se vyšší úrovně vzdělání vzdávaly častěji - v duchu tradičního přesvědčení, » ^vzdělání la především to universitní) potřebují méně než muži. byľrľkľ6-0" Vá'ka P0S'a,a mUŽe Znovu "a ^hraniční bojiště, zatímco ženy % "roby (viz kapito,a 7)-Myž vá,ka skonči,a-nastai ^navysokéškoly.ženám Ch (G" L Bill) bezprecedentní pfflh žel*í a mateřství a prosazovala0PakP0Va'eČná Ídeologie stanovovala ideál man-jak **« se staraly 0 svéTo^ ^ ŽenSk°Sti> které ženV hodnotilo podle toho, vin> čtyřicátých let a po „.., SVe domovy a svůj vzhled. Během druhé pole- >se počet žen vstupujících do profes1 ' ,uuHOKsnatečnň«!ta ---- ------ 13 w*om v ,oce 195?. a Plodnost prudce rostly. Porodnost dosah- b0«l k0lern rtu,_ . ; PrUmeľnV Věk žen DF, nn,nr~ . - * _ ,.uS nnhV le všech Ne Graham iq p" prvn'm sňatku se v téže době • 1978, s. 772) ny a některé i nadále studovaly r»a ^ ^^l*ZZT^—no vysokoškolských *^pe,^Jp^w^vány Za ifJeá,ni prostřed( pr0 seznány Sw™l|r* awísifcí, - e'em- Slávaio se, že ženy studia zanechávaly * !rovat své ještě studující manžely. 4. školství a se Tento trend ve vzdělání žen však, zdá se, platil pouze pro bílé Američanky; u žen jiných ras byla křivka vývoje odlišná. Jak uvádí například Giddings (1984) v době kdy se počet bílých žen přijímaných na vyšší školy snižoval a zvyšoval se počet těch, které studium nedokončily, počet černošských Žen - zejména na černošských vyšších školách - stoupal: V roce 1940 obdrželo bakalářský titul na černošských vysokých školách více černošských žen než mužů (3244 oproti 2463). Do roku 1952-53 zaznamenal počet černošských absolventek další výrazný nárůst ženy nyní tvořily 62,4 % všech absolventů černošských vyšších škol, zatímco v celonárodním měřítku dosahoval podíl ženských absolventek vyšších škol pouhých 33,4 %. Procentuální podíl žen mezi absolventy černošských vyšších škol jen o málo zaostával za podílem mužů mezi absolventy vyšších škol celkem (66,6 %) a výrazně převyšoval podíl černošských mužů (35,6 %). Významným aspektem tohoto stavu byl i fakt, že velká část ženských absolventek byla první, kdo v jejich rodině získal vysokoškolský diplom (s. 245). Důležité bylo také to, že řada těchto žen později pokračovala ve studiu na vyšším stupni. Již počátkem padesátých let předčil počet černošských držitelek magisterského titulu počet černošských mužů, kteří dosáhli stejné akademické úrovně. Mezi držiteli doktorátu z filosofie a medicíny z řad černošské populace nicméně nadále výrazně převažovali muži (Giddings, 1984). Smith (1982) uvádí zajímavé tvrzení, že černošské studentky vykazují v průměru vyšší akademické ambice než jejich mužští kolegové až do příchodu na vysokou školu, poté však jejich ambice klesají. K této otázce se za okamžik vrátíme. Procentuální zastoupení žen a společenských menšin v pregraduálních . postgraduálních studijních programech od sedmdesátých let plynule vzrůstá a probie-"úrn spojeným se sexismem a rasismem je věnována M^*"™*™ v^ch úrovních školství. Na této proměně se významně podílely akfcvrty^ ut lobbování feministických skupin napomohlo ^^Q^edu^. SW (Education Amendments Aer) z roku 1972. jehož Clanek IX * i _ tá stanovení týkající se diskriminace žen. Výslovně se v něm zakazuje diskriminace nazá základě pohlaví ve všech vzdělávacích progra mech financovaných z federálních f W. Schválený zákon mě. za důsledek řadu ^^^Tmm^Z skolství včetně zajištění rovného přístupu ke Školství a gender 131 - -kariéry Nicméně podmínky stud,, se pro zeny a muže nadále ,isí, !Wapl*n«*,,ffln^ů|e.(téjšř„ nejsou rovné. Ve zbývajíc, časti této kapitoly respektive -a to je>n- ,osti w Pohlaví žáka liší taľ™ ^ meZÍ UČite11 a žákV. významně se v závis-v obl^ti vzdělávání Myra a D! °ri těcht0 ^měn- Jak konstatují odborníci ,nte*kce mezi učiteli a žáky do 1 ^ Mnohaletým pozorováním T *"* na °P-vován hľkeľ0VÍ te Ärií' ž* učitelé u chlapců více ^y^m a na b - «hno jiné chlapce častěji vedou k tomu, b ľ'feÚ **Z ľ?JÍChŽ 86 d°PUStili- ^te.é také chlap - AT*' ^Ä** 9 ^ 1987). an°'ze ^eié maj? m mne P«C8 na podobná témata. Byl0 napr* 132 °tazkv chlapců odpovídat přesněji na otázky dívek (AAUW, 1992). Již ve velmi útlém věku jsou chlapci častěji chvá-Ifi za intelektuální výkon a dívky naopak za upravený zevnějšek a pLné ^tupování. Na jednom nedávno konaném slavnostním rozloučení s dětmi opouš tějícími mateřskou školku si jistý rodič povšiml nápadných rozdílů v osobních oceněních udělovaných chlapcům a dívkám. Ceny pro .nejchytřeji hlavu", „nejpii-nějšího žáka" a „nejvétšího vědátora" si odnesli chlapci, naopak tituly jako „miláček všech", „ideální povaha" nebo „vzorné chování" připadly dívkám (.Chart of Kindergarten Awards", 1994). Komentář 4. 1 Gender a speciální výuka Ve školách se speciální výukou početně výrazně převažují chlapci nad dívkami. Z níže uvedené tabulky je patrné, že chlapci tvoří většinu studentů zařazených do kategorií mentální retardace, závažné emoční poruchy a specifické poruchy učení. Ve snaze vysvětlit tyto rozdíly se někteří odborníci přiklánějí k názoru, že se chlapci častěji rodí s vrozeným mentálním handicapem. Poznatky plynoucí z nedávných výzkumů však tuto teorii zpochybňují. Podle lékařských údajů jsou případy poruch učení nebo snížené schopnosti soustředění rozloženy mezi oběma pohlavími téměř rovnoměrně. Podle Americké asociace universitních pracovnic (AAUW, 1992) vsak u pracovníků škol existuje všeobecný sklon připisovat poruchy učení častěji chlap cům, ačkoli jsou to právě oni, kdo dosahuje v průměru lepších výsledků ve standardizovaných testech inteligence. AAUW upozorňuje, že pracovníci škol mohou Poruchy učení chybně vyvozovat z problémového chování chlapců. Zatímco dívky jsou obvykle klidnější, a nepoutají tedy tolik pozornosti, neklidné chován, chlap-•* může snadno vést k jejich přeřazení do škol se speciální výukou, která pntom často neodpovídá jejich specifickým problémům a potřebám. _ ^ úroveň existují doklady, že také dětijiné barvy fB«^ , s{avu spť. Průměrně často přeřazovány do programů specialn. vyuky^ ' ^ líního školství ve státě Connecticut z roku 1998 se uva i, d**e a školský obvod, do něhož spadá, jsou účinnějším l998). razení do speciální výuky než konkrétní diagnóza Weré ^ně ome- umístění do programu speciální výuky klade na dlte^énf [Jß tedy mimořádně jeho možnosti dalšího vzdělávání a budc,ucíhÚUP^ažováf10a vycházelo čistě du|ežité, aby rozhodnutí o takovém umístění bylo ^'ive. físlušnosti dítěte. 2 carské diagnózy, nikoli z pohlavní, rasové nebo etnic 133 4. školství a ge .noe* 4' 3K0 LSTvl A GENDER y žáku základních a středních škol, u nichž byla diagnostikova i, v závislosti na pohlaví a rasové/ etnické příslušnosti žáků, 1994 P°řUc''3 Typ poruchy —-— Rasová/etnická Mentální příslušnost a pohlaví retardace Závažná emoční porucha Specifická porucha učení 33,34 24,43 19,05 12,39 Běloši Muži Ženy Afroameričané Muži Ženy Hispártci Muži 4,78 Ženy 3,47 Asiaté a lidé pocházející z Tichomoří Muži 0,77 Ženy 0,58 Američtí indiáni Muži 068 Ženy 0,50 51,85 13.69 19,32 5,20 6,20 1.60 0,68 0,17 1,00 0,29 46,55 20,50 11,94 5,28 8,77 4,24 0,93 0,42 0,94 0,43 Pramen: U. s. Department of Education, 1997, s. 1. Přestože se chlapcům častěji než dívkám daří navazovat plodnou intelektuální ľ,ľS-S UČÍtC,Í'ČaStěiÍ t3ké ^ h"ěv. Chlapci jsou na základní ä M?:rhům* «** — • -? si vysvěw, [ kapľtľ 1' Pr°t0, " Ch,aPC1 JS°U Z'0bÍVěJŠÍ: °Statne' ™ 3 osivíte, ^írnco dívky ^ T * VěkU ^ ' ^ lett* ™žné, že raná sociali odměňovány za tichost a pasivitu. Je na duševní sebeovlárió^ ~ . Připravuje dívky lépe na nárnkv wtor* čkola klade -»8»«ivn;e, zatímco dívky jsou naopak odměňovány za tichost a pasivitu-tedy možné, že raná socializace připravuje dívky lépe na nároky, které škola klade na duševní sebeovládání. Golombok a Rvush (1994) připomínají, že značná část frakce mez, učiteli a dětmi během prvních tří až čtyř let výuky se soustřeďuje ch"\"rb!ľľytÝkaiíCÍSe Ch0Vání- P^PlVnutí tohoto období bývají děti na normy t£Zľ r* ******* ^ a se může přesul « suany vyucuiírírh — ■ oDOohi bývají děti na no"1^ — -vimm dostatečně navyklé a hlavni důraz se může PíeS°n° «***** výuku, v tomto období se *zhruba 90 % případů pozitivní zpětné • svrarw výukách na chováni žáků mužského pohlaví vztahuje na jejicb *** \ leakct na chovant dívek. Golombok a Fivush 11» tak docházejí k záveru, ze „z tohoto pravidelného vzorce chvály a napomínání si chlapci pro sebe mohou vyvodit, že jsou nadaní, byt třeba nepříliš dobře vychová ní, a dívky se naopak učí, Že možná nejsou nejchytřejší, mohou to však vynahradit dobrým chováním" (s, 173; viz též Jordán a Cowan, 1995). AAUW (1992) tvrdí, že nerovnost charakterizující komunikaci pedagogů sžáky obou pohlaví ve svém důsledku snižuje studijní sebedůvěru dívek. Do tohoto příčinného vztahu však vstupují jako faktory také rasová a třídní příslušnost dětí. Z nejnovějších údajů například vyplývá, že děti ze středních vrstev získávají od učitelů častěji kladné studijní hodnocení než děti z nižších vrstev, a to nezávisle na své rase (Brantlinger, 1993). Nicméně je zřejmé, že pohlaví dětí a jejich rasová příslušnost mají na kvalitu interakce mezi učiteli a žáky zásadní vliv. Je přitom zajímavé, že stejné jako učitelé prohlašují, že přijednánísdětmi neberou v potaz jejich pohlaví, prohlašují totéž i ve vztahu k rasové příslušnosti dětí. Jak ale poznamenává jeden komentář na toto téma, „tento .barvoslepý' pohled na svět, k němuž se učitelé hlásí, je ve skutečnosti pohledem, v němž je každý bílý" (Rush, 1998, s. 6). Navzdory tvrzením učitelů, že pohlavia rasu dětí „nevnímají", působí oba faktory ve vzájemném prolnutí na povahu vzájemné interakce učitelů a ?aku. Černošské děti - bez ohledu na pohlaví-jsou častěji odměňovány za dobré chování, kdežto bílé děti naopak spíše za úspěchy ve studiu (AAUW. 1992). Zejména u černošských dívek bývá oceňována snaha pečovat o své okolí, smiřovat rozpory a udržovat pořádek (Cox, 1998). Chlapci i dívky černé barvy pleti s nadprůměrnými schopnostmi jsou učiteli často přehlížení na úkor těch s n«ším.schop-n°stmi, což někteří výzkumníci interpretují jako důkaz, že učitelé u cernos »kj dětí předpokládají spíše slabší studijní výkony (Fordham, 1996; Reid ■ ašským chlapcům se výrazně častěji než jiným chlapcům Pouze podmíněné pochva.y („Pěkné, ale...") a celkově '"^^^ T^é u černošských dívek je frekvence interakce s uciteh nrzs. ve^ ^ sk^i dívkami, a to přestože seji samy snaží iniciovat častěji ^ ^ pfezíra_ neb° chlapci bez rozdílu barvy pleti; učitelé jejich pokusy e. ^ & ^ Ve obývaj! {AAUW> 1992; Cm. 1998). Jeden výzkummk c ^ ^ ^ ^ noáským dívkám se dostává vůbec nejméně psychické po P ..,..,„^ko skole (Reid, 1982). V případech, kdy černošské oělošštr ď aií stejný výkon jako Sko|e (Reid, 1982). V případech, kdy černošské dřvky po a ^ ^ ^ zároveň °šští chlapci, přičítají učitelé tento fakt obvykle snaž ^ ?fiSexis- SkolstvI a gen pEf skrytě Předpokládají, že bělošští chlapci nepracují 4 Š<0LSTVf A GENDER ljřnaP,no. Je tedy zřejmé, zesex,s 135 nístíídnimi a rasovými předsudky má na průběh vzdělávání u někt* -^Aiiv k této otázce se ještě vrátíme, i dětí zvláště zhoubné následky. K teto oia Genderové signál, které vysílají učitelé žákům, cesto nacházej, podporu i v tw čních učebních materiálech určených pro základní školy. Jak jsme již vyložili na počátku kapitoly, žáci ve škole vstřebávají nejen akademické vedeni stanovené for-mllním učebním plánem, ale spolu s nimi i soubor hodnot a očekávání, který jsme nazvali, skrytým kurikulem. Jeho existenci můžeme vysledovat v mnoha učebnicích a jiných učebních materiálech. Výzkumy ze sedmdesátých let (viz například Weitz-man a Rizzo, 1976) poukázaly na fakt, že přestože jsou Spojené státy zemí patřící občanům obou pohlaví a rozmanitého rasového a etnického původu, učebnice a čítanky pro základní školy se ani o ženách, ani o rasových a etnických menšinách téměř nezmiňují. V průběhu osmdesátých a devadesátých let byly v tomto směru zaznamenány určité pokroky, nicméně podle AAUW (1992. s. 62) „nadále přetrvávají problémy týkající se výběru témat, jež jsou považována za hodna studia". ť^epodíváme na učebnice kjerjjinkol^^ (angličtí nemate ky, čtení, přírodovědy^nikde nejsou Žejry^menšinové sku^^^^ ^nyjojÄ Napríklad v ucAíchdějípisu jen zřídka najdeme zmínku IZT m*mm obÄU neb0 0 Hispäncích' ^ e^°d ^ p°sied- ~ neb° d°bytí PeW0StÍ * ^chžto případech je I*^!^^^ lepší, i jejich zastoupeny iiistllH, že maximum prostoru ľt " — praných dějepisných textů ^ánky,terjy0.oi%!s.cUna>,.' *fje Vjedně kni^ věnováno ženám, Číní3j5 J!.or"^ienagofe,b, t '-^entace zen a Af roameričanŮ se obyyk-' černých Američanů"; aneb? 'ra'3^hr^ matiky, klad žen 'i^va), respektive tradičních' rolích 'laické-, "'^ ar"»» »e vst. !™toána role žen v Kolo ' :~-~-^..fve srněrniče' jsou však dodji? 4 Školství a genp^" ^^kplfeavé míře .^navi^^^ěj^^^^ ^upení žen a společenských menšin v tátech .nebo rozšiřovat záběr těchto textóo^ut^tjcká stanoviska fenamwr^^ Existuje například řada známek, že dětské čítanky doznaly podstatnýWpózitiV nich změn, co se týče užívání rodové neutrálního jazyka a reprezentace žen. Ner^yáha ve prospěch mužů však přetrvává, nejen pokud jde o frekvencí účin' kování mužských a ženských postav v příbězích, ale i pokud jde o role, jež jsou těmto postavám v příbězích přisuzovány (dívky jsou zachraňovány častěji než chlap ci, chlapci mají větší smysl pro dobrodružství, ženy jsou při práci vždy podřízeny mužům a nikdy naopak, atd.) {Odean, 1997; Purcell a Stewart, 1990). AAUW (1992) upozorňuje, že žádný z významnějších projektů usilujících o reformu školních učebních osnov, které byly v USA od počátku 80. let podniknuty, nědo- "Kažai problém genderové nerovnosti účinně vyřešit. Během 90, let nicméně několik státních ministerstev školství - například ve státech New York a Pensylvánie -a řada školských referátů při místních úřadech přezkoumala učební osnovy jim podléhajících škol a provedla v nich revize podporující genderovou spravedlnost, multikultiirnost a otevřenost vůči gayům a lesbám. Netřeba zdůrazňovat, že takové projekty vzbudily řadu nesouhlasných reakcí, takže většina změn v náplni studia na jednotlivých školách týkajících se pohlaví, rasové a etnické příslušnosti, sexuální orientace a sociální spravediností se na místní úrovni prosarJJjaje^ O^listce^lských zařízení (Celis, 1993; Dunlap, 1995; „Schools' Boetó on Gay Families", 1997). 0 toníjľk je důležité postupovat podle předsudky nezatížených, multikulturně pojatých učebních materiálů, svědčí skutečnost. zed5^p^—" ^ignály přijímají velmi p^pjavj. Nedávné výzkumy dětí ve s o-hjkázay Že ^'ná věUina-cmapcTnelpatřuje žádné výhody a naopak nac ^ ^ natom, je-,i člověk ženou, a že mnoho dívek se domnívá, ze ^ fc . V^ina mladistvých respondentů jednoho průzkumu ^ ^ te™ ^ mohou stát jen muži (Rush. 1998; Sadker & Sadtór ^ Ja^iPŮspb Jímž jsou uspořádány školní ^SSS^^ <(iin^ foremj^.. ^iQderu. fiada učitelů,například nadále pouzivavu védvojstupU anebo >ggna základě pohlaví: nechávají dětí například nas-u i ^ ^ prgvopis. ie rt>zdělují"do dvou týmů soutěžících například v ma ^ nych bolech. Učitelé také někdy přidělují crll3pCUm aby přerovnali knihy Uk0|V: Požádají například dívky, aby zalily květiny, sio p J p.. jednom ^um-V Polí^ri, pfeneslf lavřce nebo obsloužili technické 13? ŠKQ LSTVÍ A GENDER ■rfWo zaznamenáno, že pedagogický as,stent ukázal chlapy f Cílísvideem.apotéjenechal, aby přístroj obsluhovali sami. KdyŽSe chtěly dívat dívky, asistent jim kazetu pust,, sam (Sadker a Safr Z 1994, s^M^^Jjm^13^^ 56 pozorování.dfnhniíeb. j^záklao-Ä postup uč,telůJe často ^^^má^á^na základě pohlaví podporuji, jindy Je sami Híébóliäbóúŕavajr. Autorka konstatuje, že učitelé dívky a chlapce obec- ně tóstěji promíchávají než oddělují, nicméně že rozsazovaní v učebnách podle pohlaví i nejrůznější formy kolektivních soutěží mezí chlapeckými a dívčími týmy je poměrně běžnou praxí, ^fyzickému oddělování se navíc připojuje odděljjyárx verbálni: učitelé běžně oslovují děti rodově příznakovými označeními, přičemž muž- ske oznacenŕyždyuvádejí na prvmmmístě (například „chlapci a děvčata"). Thor-ne dále uvádí, že dívky a chlapci se často sami vzájemné oď^ělujrvTškoínich jídelnách a na hřištích - dost možná častěi i než při hře ve svých domovech ajejicti _QKolí. Učitele a jejich asistenti toto oddělení časm^mi potvrzují tím, žejněkte-^mš^m „dívčí^ajMjako „chlapecká;. Pokud jsou děti společné na školním hnšti, chlape, svymTcTnl^s^^ prostoru než dívky a čas. n lrikľ° díVČÍh° Pľ0StOrU 3 rUŠÍ Činnost v ™ probíhající než naopay "^^^ určuje pod^ínj^ jemně Provázané d^stedlT^ed" mm> ™3" VŠak PrineJmenším tři vzá' P^ejazbavují j7t^ce"n"n JprÍ!^^ ^^^^^zkoušet'si zájmy a činoas- v kolekti ^^^rii^^ělováníi "" 'dísteji 'lf!!^^ pohlavní děti zvykajícítitseiépe M5a;;~ ^—jwijavi; tento ná^,\, ... . 7^1: t0 Ä!LHÍ2!!2y^ 2™ (viz kapitola 7j. A dotfettce, oddglg- ' a Sadker, iknlnf^k. x:_ äal£QÍJnapw]ebo střídavé předjí' ^ ****5 naľ ' PoiZeT^ či etnio- em c' "apsat zprávu POlecr,y Projekt nebo úkol - napříkiad zadanétéma. cílem pedagogicky přístupu zaměřeného na kooperativní formy učení iet.,^ S0utěžjv0st , J^oTolektivu a ^KJBSb^^ jita^emnost a usnadn^ovatdoraz^^ my potvrzují, že tento přístup přináší v praxi řadu výhod; jednak, zdá~s7 napomáhá vytváření mezirasových přátelství, jednak zvyšuje sebevědomí žáků všech barev pleti bez rozdílu a snad vůbec neužitečnější je svým potenciálem integrovat žáky s tělesným či mentálním postižením (AAUW, 1992; Aronson a Gonzalez, 1988). V čem se bohužel zdá být méně úspěšný, je právě rozvíjení pozitivních vztahů mezi chlapci a dívkami. Podobně jako společná hra na školních hřištích dává také spolupráce v malých pracovních skupinách - zejména probíhá-lí měně caišTo -chlapcům dostatek příležitostí uplatnit se ve vedoucích rolích a zvyšovat si tak sebevědomí, dívkám však nikoliv. Dívky se nakonec podřizují vedení chlapců, což 'oslabuje jejich sebevědomí i studijní výkony (AAUW. 1992). K prosazení rovnosti mezi pohlavími v prostředí základních škol bude tedy třeba i jiných opatření než Jenspolupráce v pohlavně smíšených skupinkách^ Ke zdrojům, z nichž si děti utvářejí představo o genderu. patří konečně i způsob, jakým jsou mezi ženy a muže rozdělována pracovní místa ve Školách. Přestože zhruba 87 % učitelů na základních školách a 83 % pomocného personálu tvoří ženy, ve vyšších řídících funkcích zůstávají ženy naopak nedostatečně reprezentovány: tvoři kupříkladu jen 40 % členů vedení škol a administrativních pracovníků a 43 % ředitelů a nástupců ředitelů škol (U.S. Department of Commerce - Bureau of the Census, 1997). Z výzkumů vyplývá, že pohlaví členů veda^šj^ájgzj.nedbatelny význam pro utváře^ďétstór^^ StUd'6 ™* žákům prvního nSôZtaZ^WI*^* pracuje v red,telske funkci žena, pozorovat nižší intenzitu genderových stereotypů než vtech skolacn. kde je ředitelem muž (Paradise a Wall, 1986). . . rf- k ve v kontextu toho, co bylo dosud řečeno, může znít překvapivé fakt* _ všech fázích základní školní docházky mají v průměru ..^ stu. ci (AAUW, 1992). Nicméně studijní výsledky dívek -a spe»u ^ d|H sebevědomí- se již v průběhu základního a později i s - ehu zaKiaar....u „ p ^ Abychom ?h^ují (AAUW, 1992; Gilligan et al., 1990; Sadker a - sUd,umďlvek srozuměli příčinám tohoto jevu, podívejme se nyn.. jaK a klapců na střfirinính školách. 139 COLSTVl A GE SKO LSTVl A GENDER 3 VZDĚLÁVANÍ DÍVEK A VZDĚLÁVÁNI CHLAPCŮ: střední škola iJl^Wd^ Patn mezi -l^líaté. se mění a dozrává a totéž platí ^-^^^ sebepojeti hraje názory ^jmládfmuaiíeny cítí potřebu být svými vrstevníky oblíbeni a uznáváni - ovšem --z^nSófgák^ se u obou pohlaví poněkud liší, ' "£rj}.dQs"p^cíchlapceje jednoznačné nejdúležitéjším zdrojem prestiže a popu-larity výkonnost ve sgortu. Společenský úspěch a sebedůvěru jim však dodávají také schopnost obstát ve fyzickém i verbálním souboji, smysl pro humor a ocbo-ta podstupovat rizika a vzepřít se pravidlům společenského chování (Eder, 1995; k otázce působení těchto zdrojů popularity u preadolescentních dětí víz též Adler et al., l992);Nesportovně založený mladík je ve středoškolském prostředí citel-^né znevýhodněn psychologicky i společensky. Jediné tvrdý, sportovnějdatnj rnnJrhlnpíkja^zet^ýt přijímán jako vůdce, a to nejen svými vrstevníky, aie často j uat£a^cdičL Na sportovním hřišti si navíc chlapci osvojují řadu stereotyBoě maskulinnichctnosUa hodnot: agresivitu (včetně agresivity sexuální a přístupu k mm jako k pasivním objektům), vytrvalost, soutěživost, stoickou odolnost, * ^ffg.BagH^tWHi říci, že ani fyzická kondice, ani^por-__ostt nepatří k DrimámřXr^rrrr-dívek se nao ^lofemininnía-iaksednĚto "TujTtím, ž "VJIJlučí.žebýtsppiíoMně 2aloienáznamenáJ2ÍL_ maiv kapitole 11 - školy toto sdělení samy posily prostor a zdroje. Co naopaiL. kprest^~M^ome2e;ý £gä^^ přitažlivou »U^^^ Je-li však va' f*kuje naopak, že bude 07n* Pr"1S PŮSobit Jako sexuálně přitaíli- 2ľC0Vm' da'a "*vo. že Í slľ "děVkU" 5i "Štětku"- tedy opatrné buiseriné agresivní- *■ ^ in ľ-sexuá,ní stránce -znaiá věcí"-niMi ^fUexuáině pasivně * ,z na rozdíl od chlapců očekává, že se T^^^^^o,ai ,E7 * SeXUálnícn "ávrhů chlapců, a samy ednfchsiTT^—cn|apců, kteří no- «t5Sŕ^S«SšnÍ oľhr heter0Sexuál^ě orientovaní, se ' 38,0 byvají izolování a vyVrž aj3k dokazuJe Komentář 4.2 . iak svými vrstevníky, tak i dospé- 4. SkolstvI a gendé* prostředí ti studenti. lýntí. Jinými častými oběťmi posměchu jsou ve středoškolském kteří trpí tělesnou nadváhou nebo tělesným postižením, a ti, kteří navštévuií ciální výukové programy (Eder, 1995). Eder tvrdí, že na zařazení ve statusové Z rarchíi v kolektivu stredoškolských studentů má vliv mimo jiné i rasová a třídní příslušnost; zejména tam, kde studenti jiných barev pletí než bílé tvoří početli menšinu, podléhajítito studenti často sociální izolacLStudenti z nižších vrstev jsou často označováni za deviantní kvůli svému vzhledu a^blěleňl7ároveň vžaRsámi často pohlížejí na bohatší studenty jako na .nafoukance" Různé kombinace tříd ní^ísjušnqsti a pohlaví vytvářejí specifické podmínky. NapTíklaTdívky z chudých poměrů mají méně možností věnovat se aktivitám posilujícím společenskou popularitu, protože ktomu majíjen omezené finanční prostředky; jejich rodiny si nemohou dovolit kupovat jim značkové šaty nebo jim zaplatit letní dětský tábor. Chté-jí-li naopak chlapci z nižších vrstev překonat překážky na cestě k popularitě, které jim ukládá hmotná nouze, nacházejí k tomu jeden z nejúčinnéjších prostředků pravé ve sportu (Eder, 1995; viz též Bernstein, 1995, a také kapitola 11 této kníhyj. Během studia na střední škole mají chlapci a dívky začít formulovat pián své pracovní kariéry. Až do poloviny šedesátých let svědčily výzkurrryjitjřé^ o tom, že chlapci mají ve srovnání s dívkami /yšší akademické a kartémí ambice. "PozďějšTvýzkumy již v tomto směružádrté rozdíly mezi pohlavími nezjišťují, respek-tive některé dokonce signalizují vyšší ambice u dívek (Oennehy a Mortimer, Orenstein, 1994). Navzdory vyšším ambicím však májí dospívající dívky stále sklon Podceňovat své studijní schopnosti (Deneby a Mortimer, 1992; Eccies. lMS^sebr Jědomí dívek začíná prudce klesat někdy okolo věku deseti let (Bernstem. 1995, " Brody, 1997; Orenstein, 1994). Výzkum adolescenta dívek provedeny Carol GH-jejími kolegy zj,st,l, že i ty dívky, které v ^^^^ k! sebevědomí, se kolem patnáctého či šestnáctého roku st J ^ ^_ a pochybují o svých schopnostech. Autorčina původ", stu ^ ^ bujících Emma Wíllard School. elitní soukromou drvci» n^gfcfi ^ stt, 1990). Později však obrátila pozomost h dívk3m f 26 dívei< různé raso-^fcfm na méně prestižních školách, a mezi zkoumané p}edčasnét]o ukonče-vé a etnické příslušnosti považovaných za rizikové z h e i ^ ^ vyzdvihuje ní st^ia a mateřství za svobodna (Gilligan et al., 1 ' uíností. Jednotlivé konstelace genderově, rasové/etnické a tn ^ ^. g etmc. ,^Sí!!!enietaL (1995) uvádejí^edo^íSÍÄ" ch prožívánísvétaje kě dusnosti a třídě - postupně stále silněji vn,ma,, *J 141 škql ství a gendeb mou znevažováno či přehlíženo. Obraz žádoucí čMdeáiní žer)y> [?''Cm^~ Vrosazuje neodpovídáj^jicllprožíván. a chápáníse£sj^g ^^^^^^^ vZta^(t6dy ve^ahukiinvm —r^r^^ záleží, učí se pasiut^ 4jfar*ägi^^ii^^ u-čí se •vytesňovat témWj (GiHigan et al.. 1995. s. 5). Dívky z privilegovaných vrstev ' r své vystupování, aby se jevily jako ..přijatelné" těm, kdo přizpůsobují či umírřlují o ně projevují zájem (chlapci, učitelé, rodiče). Snaží se tak neohrožovat vztahy, které jim slibují úctu, bohatství a budoucí manželství. Chudé dívky, mezi nimiž tvoři neúměrně velký podíl příslušnice rasových či etnických menšin, se s podobnými omezeními nepojýkají. Jejich zkušenosLie-však učí, že přestože si mohou říkat, ct> chtějí, to, co říkají, nikoho nezajímá - jsou bezvýznamné, ba neviditelné. Promluví-li dostatečně hlasitě, aby byly slyšeny, jejich „hubatost" je často dostává do potíží. Takové dívky končí ve společenské a psychické izolaci, v níž Gilligan a její kolegové (1995) spatřují předpoklad pro takové problémy, jako je předčasné /jkončení studia či mateřství za svobodna (viz též Fordham, 1996). ■J^!iÍ^enské .napojenostr a vztahovosti, jejíž autorkou je GUií ga^ruznych důvodu kňtjzována (viz např."H.rsch a Keller, 1990; Kerberetal., .^^"^l^^ důvodem pok|esu žensj#fl n^aíS^r^- - d°spívaní je strach z úspěchu-Již v sedn> k* ^ slovních hráchTout-31"13 * Ž6ny P°dávají 'epŠÍ ^ těž's muži, a vyvodila z toho''^ Ženskych sapinách, než pokud sou-Poci^ Horner nabídla hypoté^ S V Ženách nepr°eľliné "lálnI W°n. protože se bolí!!"'* ^~ Snad P°dvědomě - nepodávají maxi-ClChmQ^ít;řecenQkonJét^,e*u-iež by pro ně úspěch v soutéžních situa- Proto zavrhovány. " *' Že budou málo žensky, a budou center 4.s Proměn člověka. Je to ot>d°' sej!í> ^ianybáv ^SSSštLinab* ... UQentu a zejména 7sr-^-,^Jl^<^s^ ■ p, Jmena Pak studujících gayu a les* ľeSt0Ze ^kumy z nedávné doby si^al!" 4. ŠKOLSTVÍ A G£n°E zují ochotu pedagogů , vedení škol přistupovat ke studentům s homosexuálni o i entací nepředpojatě a účastnit se školami pořádaných seminářů o problematici" homosexuálních studentů, u většiny přetrvává neochota vycházet konkrétně vstříc jejich zvláštním potřebám nebo veřejně potvrzovat jejich identitu (Sears 1992). Většina školských pracovníků u studentů automaticky předpokládá heterosexuální orientaci a otázku jejich sexuální orientace obecně nétěrr^ji"" pomineme-li zvláště křiklavé případy obtěžování, či dokonce terorizování študentů homosexuální orientace, lze říci, že většina školských pracovníků u svých studentů nedostatečně čelí problému homofobie, tedy neopodstatněným obavám"""" "z homosexuálních mužů a žen a nepřátelství vůči nim (AAUW, 1992; Sears, 1992). „Absence viditelné podpory ze strany pedagogů vštěpuje všem studentům bez rozdílu legitimitu a žádoucnost heterosexuálního standardu" (Sears, 1992, s. 74, kurzíva autor). Otevřeně homofobní postoje zastává i řada samotných pracovní ků škol; jejich postoje a chování jen posilují homofobii u studentů. Například v roce 1996 schválil Senát státu Utah zákon zakazující učitelům .podporovat, schvalovat nebo nečinně trpět chování odporující zákonům". Homosexuální pohlavní styk je v Utahu nezákonný a zastánci navrhovaného zákona argumentovaMesjeho pomoct se podaří zbavit školy působení homosexuálů. V téže době zakázal Školský úřad v Salt Lake City studentům zdejších středních škol zakládat na školách spolky, jejichž aktívity"přesahují rámec studia, ve snazevytlačit z_gJkol_sttj; dentské organi^ceja^ŮjLljes^^ Vulicfch proti rozhodnutí_protes- ""tovalo mnoho středoškoláků, většinou vsak nikoli ze sympat.íke svým homose- xuálním kolegům. Zákaz naopak prohloubil nevraz vost vůči gayúm a lesbám ze strany heterosexuální většiny studentů, kteří požadovali .zákaz nomosexua.^ ^ klubů" (Brooke, 1996). O podobných legislativních opatřeních, ,akab£ přijata v Utahu, usilujících, aby téma homosexuality zmizelo ze sko , se u umenším v osmi dalších státech („School Program", 1996,c 7 Jaké má homofobie důsledky pro gaye a lesby studujíc, na ^ ihomosg3iajrjj^ieffl-c x--- ^kumy ukazují, že adolescentnídíykjiajW odmí- Pjjměrně vysoké mjTSTa^nfm omamghlátek, poh 3^^^é se Ěas. _^ír" ze strany rodičů. tomiJ^mBJ^fí]^ 1QQfi: Un^a^arbeTk, j^gnují riskantním způsobům chováním (Lock a' e'*'fQSeMáirf^^ 19S2Tvoeíker: 1998). Vfóe nel^m^^ - ečí(Voelker, 1998). Podle -^^li-ŠKolní docházku, protože majíobavy o sve bezp ^ ^^_ iedné výzkumné práce uvádí plných 80 % gayú a leseo. 143 Skol STVlA GENDER „. 31 % bylo údajné sledováno nebo pronásledováno na útěku a 17 % ,ln'Ch „ n,u a Kleís 1998). Nepřekvapí proto, n: dospívající gay0vé S00lecenské ^^ní a násilí, jemuž byvaj, studuj.c. gayove a lesb^^t^ - - .evniku a nezřídka 1 vliistnich rodicu vystaveni .j^ svých heterosexuájmc T-^ájgkn^ké sebevědomí a pocitizolace a vlastni nedostatečnosti, Těm, ■kwffsvou sexuální orientaci tají. se někdy daríverbaln......lyži. ky.....tokům vyrtf bat, zároveň však ještě více trpí osamělostí a odcizením. Výzkumy z posledních let potvrzují, že jedním z důsledků nízkého sebevědomí a osamocenosti je i vyšěj_ sebevražednost mezi homosexuálně orientovanými mladými lidmi (Lock a Kleis, 1998). Podle některých odhadů jevíce než 30% ze zhruba 5000 sebevražd, k nimž mezi mladými lidmi ve věku 15-24 let ročně dochází, spojeno s citovými trauma-ty vyplývajícími z problémů týkajících se pohlavní orientace a předsudků společností vůči intimním vztahům mezi lidmi stejného pohlaví (Harbeck, 1992), V reakci na tyto povážlivé statistiky jsou po celých Spojených státech zaklá dány organizace, jejichž cílem je naplňovat specifické potřeby mladých gayů ľ A'00g' iŠŠÄzi takové potřeby*plt?lko1y pro gaye, lesby a bisexuálni, studenty anebo pro děti gayů, leseb a bisexuálních rodičů. První taková škola, newyorskáHarvey Milk School. byla založena v roce 1985 a dnes má okolo ~ľ™^.$tátní V L0E »-ukromá v Dal- ^tnévzdělávacíinstituce sľ ^ tyPU VŠak neZak'ádá S3m°' doučování, stravování a někd ^ na jiné služb* Jako Íe P°radenství| r°diči vyhnáni zdomovapoté * ' n0°'eh ^ ""^ ěaye 3 'eSby' kteří by'' ^ homosexuálové odhaleni Nekľ ^ nomosexualitě anebo bvli jak° 01 agrárny na §koläch '^Z^^ naPFíWad také poskytují vzdělává-xuální vrstevníky a pomáhali Iľ^'^ "dl Pfijímal své homosexuální či bis* nátlak na ^ stěžování či násilí. Řada organizací také Sk0'ni *tivity a kurikulum * * 9 ^^terstva školství jednotlivých států, aby Ur,be a Harbeck i992 m v,ce otevřely r - mládeži m více OtPvřoi ' jcuiiuuivyuii 3ia>-"> - vvoog, i9ľ ?ětU mladích ^ů a leseb (Green, 1993: *«■-. '. '•Seznamvšechnrfl^i^„í..,io^,^,Ťíních 'SrhinoritníSe)(,lá,, ^ Street m 0rientE>cí vydávň u ♦ • . ueet' New York, NY 1rv>,. ™á Hetr'Ck- tum ~v?ŠT? všech organizací v USA sloužíce Martin Institute, adresa: 401 ÍT^* potažmo i .^ť^Pi^omáhají jejich snahy vyvolatodezvu, o. Školství a gendE* u školských úřadů a ministerstev (výjimky viz Rimer, 1993- School P -|996)jik uzavírají autoři dokumentu AAUW (1992, s. SOknnkn^L.T! ní proud zaměstnanců žit nejen těm studentům bez rozdílu". - - . .. t .. , — "' ™™> 1993: ..School Program-uzav.raj, autor, dokumentu AAUW (1992, s. 80): pokud nebude 1" vzdělávacích institucí v zemi aktivně řešit problém homofobie u JI , studentů a jejich rodičů, rezignuje tím na svou „odpovědnost si studentům, kteří se potýkají s vlastní sexuální orientací, ale všem iz rozdílu". _0 tom, že akademické úspěchy budí v dívkách často stísněnost a rozpaky, skutečně existují doklady (Orenstein. 1994; Sherman, 1982) - právě tak jako o tom že dívky se vyhýbají předmětům definovaným jako maskulinníľprotÔžTšl^ nutí ze strany svých vrstevníků (Tobias a Weissbrod. 1980). Výzkumy íaké~uka-íují, že jejich obavy maji opodstatnění: chová-li se dívka způsobem vnímaným jako genderové nepřiměřený, obvykle za to platí nízkou oblibou a izolací (Eder, 1995; Pfost a Fiore, 1990). Chovají-li se genderové nepřiměřeným způsobem chlapci, jsou svými vrstevníky rovněž zesměšňováni a zavrhováni, obvykle to však nemá negativní vliv na jejich studijní či kariérní ambice. Čím to? Jedna odpověď zní, že dívky čelí celé radě překážek, které jim do cesty staví .okolní společnost a jež HnTbTání v rea'^i sturliimch aprofrRnífih rílň.Jyto-pfe-4/ .kážky bývaji souhrnně označovány jako neviditelnýa skleněný strop tm rovněž kapitola 7). Patří k nim dosti rozšířený předpoklad, že dívky mají obecně nižší intelektuální dispozice než chlapci, a nelze od nich proto očekávat, že budou ve škole Podávat stejný výkon. Z výzkumů například vyplývá, že učitelé, rodiče i sami stu-denti mají sklon připisovat studijní úspěchy chlapců jejich schopnostem a uspe-^vek^pak jejich snaze a píli; kdo má nižší schopnosti, logicky musnj^- hodnocení akademického úspěchu viz Golombok a Fivusn, h ^ bující navíc, podobně jako ti na základních školách, chlapce P w ^ ^ ^ Jl Vzbuzují, veřejně vyzdvihují jejich studijní schopnostrt'J ^ telštěji než k dívkám (Bush, 1987; Jones a Wheatley, 1990. ^ Jakpodotýká Bush (1987, s. 15).^žlílíll^í^^ Kdv učitelé re^jTnTStudenty ze střední ČI vyssi tnay v ^ studen. dělnického^- — • _______.♦..Hpntv bělošské pnznivj _.ita|/nuá —..o či chudšího původu a na studenty běl0SSKr ^"^j studenti takové yjlné barvy pleti než bílé. Vědecké poznatky poMZUJ'. shícn) může POstoie internalizují, což u dívek (a zejména těch chudých 1 4 5 4- S|<0LSTVI A GENDER „enísebevédomra úspěšnost, ve studiu - spise nez o strach k výraznému sn-zen m ig92: Bush, 1987; Fordnam, l996. úspéchujdetedyostrachzeseia l .,ai 1995-Orenstem. 1994). Tllíľa pektern ne*^^" středoškolské student. ^ok^^^^^Tzpusobů naznacu J^__^^ šanci. Nedávne recenze středo- ^5—^^ pfedpqjatosti -j^o^motného jazyka, tak i na urovn, stereotypních pohledů, pouká-■^^rri^zen, důraz na „slavné rruTže" a naopak malou pozornost věnovanou intelektuálním výkonům žen ve vědě (AAUW, 1992: Davis, 1995; ..What French Course", 1990). Podobně jako v případě základních škol i zde výzkumné poznatky ukazují, že povaha učebních materiálů má vliv na postoje a chování studentů. Podle autoru více než stovky analýz genderově nepředpojatých studijních materiálů lze konstatovat, že studenti pracující s takovými materiály 1. mají genderově vyváženější pohled na společnost, 2. vytvářejí si pružnější postc-í a přesnější znalost genderových rolí a 3. napodobují vzory genderových rolí v materiálech obsažené" (Scott a Schau, 1985, s. 228). Genderovou předpoja, ÄÄt&^^ komplikuje nedostatečná pozory pováná různosti ras, etnik a pohlavní orientace. Jedna mladá Hispánka hovo-^ľľ^^ své střední škole: „Ptáme se vždyck oľ k°neÉně bUd6me Pr0bímt hnUU Martina Luthera A UČitel se chodíme l^T*™ "ikdy se k to™ nedostaneme. Nebo co nám leží na srtcI? * * ^ m'UVit 0 nás? Kdy budeme moct konečně říct, "98. s. 15). ' *" 6 Vsechno marně. Nikdy se nic nestane" („A Dialog". !ÍP?=ííu4iveJ^sei| P^!j^ napfíWa« naznačujme školní poradci ^ *S™^^ informací - z více než 600 ^ - šk01ácn odpovědělo více než 70 %. ukazuJe, že pora nedostateČné nebo neužitečné (Miies. ^5°^^^ chlapce a dívky do odlišných - SaLS^MakovVch ""(Pr°fesních obt^tí, přičemž dMcybý^1 16 ^^m^^ matematika, inlenýrsWÍ^ 4.3 1«6 lěž K^emář 4;arini 3 Bonton. 1984; Mile~s7Í995; pet'° ■aústraně i47). Komentář 4.3 Gender, matematika a počítače pomnohojet se přikládal velký význam faktu, igdjiapcl,dosahují ve standard! zovaném Testu studijních schopností(Scho/así/c Assessm~ent tesí^ SAT) lepších - ^sledků než dívky a že se tento rozdíl ve výkonnosti chlapců a dívek projev! dlouhodobě vůbec nejvýrazněji v matematické části testu. V roce 1993 se rozdíl ve výsledcích poněkud snížil poté, co znění testu prošlo reviTTTřeal^niTíalriTt-ky ohledné jeho genderově jednostrannosti, u matematické části však přetrval (Arenson, 1998), Někteří odborníci zastávají názor, že genderově rozdíjvj^na^ výkonu mají biologickou, respektive genetickou příčinu: chlapci jsou prý geneticky predisponováni k lepším matematickým schopnostem, protože uspořádání jejich ^ mozku podporuje matematické myšlení (viz kapitola 2). Přestože se podobným tvrzením dostává značné mediální pozornosti, existuje jen málo vědeckých poznatků na jejich podporu. Tyto poznatky sice svědčí o tom, že úspěšnost chlapců v mate matice má spojitost s jejich lepší schopností prostorového vnímání, tato schopnost však může být přinejmenším stejně dobře důsledkem cviku jako biologie. Rozvoj prostorového vnímání je - stejně jako například rozvoj schopnosti řešit formální problémy - spojen s účastí v soutěživých sportovních hrách a té se chlap cům dostává v mnohem větší míře než dívkám. Mezi podpůrnéjattory bývá počítána také vyšší míra nezávislosti dítěte na rodičích, hraní ve vnějším prostřed,, ochota podstupovat rizika a výpravy do okolí domova; k tomu všemu mají chlap Jivlětetvi lepší podmínky ^mm^SS^Cí^ Entwisle et al., 1994: Ramos a Lambating, 1996; viz též kapitola 3). ^pzdílné výkonnosti v matematice zřejmě přispívají i dajš^njjajd^ ^ním-je fakCTe matemekTi^ip^Ä't, se zaměřují . na svit ženský. Jak upozorňují někteří ke "ioíř^jr formulovány terminologií vztahuj.c. se k oblastem ^ sk** činností a zájmů (Rosser, 1989). Maskulinn, - To vše může dívky vést k tomu, aby vnímaly pocrface jak 1. Školství a gen dep sk°lstvi a gender 147 oak vliv na jejích výkon i na jejich odborne ambice. Pod|e ÍV"ímani 85%dívekpovažovalo počítače za atraktivnéjšízdgj -stud e" * -^ggg^ Nejméně jedna počítačová —^^^é^^^ počítačový software a hry speciá|- ľJčenľ^rn (Meyers. 1996). Výzkumy nicméně ukazují, že „počítačově gra-iTdíľy. své schopnost, platí vysokou cenu. Crawford (1990. s. 25) mnoho vyprávéníúspějn^^ kursůotap. jak chlapci v tamJ*^mí]^MlQ& a .obtěžuj!" je. Jejichjodání ^OTBITyT^-gra^ Někteří pedagogové"proto navrhují volitelné kursy Matematiky vyhrazeneTouze dívkám <„.Math' Theory Gains Ground". 1994: viz též Kalinowski a Buerk, 1995). Ve své klasické studii o vztahu genderu a výkonu v matematice docházejí Fen-nemá a Sherman (1977) k závěru, že hlavní rozdíl mezi muži a ženami ve vztahu k matematice nespočívá v samotných matematických schopnostech, ale v míře. v jaké se s matematikou vůbec setkávají. Po téměř ceié období základní školy, kde dívky a chlapci absolvují výuku matematiky ve stejném rozsahu, je rozdíl ye "^óň^ienm_alýči vů^žádný. Teprve zhruba v sedmé třídě se začíná pro Jtovat (Entwisie et al.. 1994). v pozdějších letech si dívky daleko méně často nežchlapci volíkursy matematiky nad rámec povinného studijního plánu. Přitom mez, chlape, a dívkami se stejným rozsahem absolvované výuky matematiky C° d° *,edkŮ V matematÍCKýCh t6SteCh ^tlS - ° ÚČaStÍ - «~J!S* JciijCravrforT^rJT-Tlí_- - 'nterakce s učitelíTpodpo^m^ žalujiřaduzpůsoh.-^r^Zabýva]ící se interakcí mezi učiteli a studenty ■~- k uuu'Jimizucitp,p nnrf» ľemíf n^"''matSlB^ckou výkonTTO^ujchJa£, ^vají například najevo, ž že pro chlapce je mate ku m«ema%,UrncoPľhl!ľ!: V6d0U díVkY k 501 nema, 199Q. ; Uu"ě. 1990) P0ctokyř(AAUW'1992: Koeh,er. 1990= Leder a Fe* ^^m^&l^ mohouvg-P ů ^nT^?"napřikladsvvmi rodiči dalekou? °Ze ch,aPciId^ľ-^rí^ ladfvky shodně očekávají. Že polftaTe významně ovli* níjejich osobní budoucnost, clv^pddajeko^ěji uvádějí, že mají počíta" a E,stují nicméně známky, 1990; Mannix et al.. 1996). __i__^fawford, Celkověv^ato tedy dostupnéúg^je^^ matické výkonnost, a míre užívání poutačů ovlivňovány řadou sociálních faktorů ■ To je v určitém smyslu povzbuzující zjištění, protože společensky podmíněné ' danosti je možné měnit snáze než danosti biologické. Lze říci. že řešení problému je nasnadě: pedagogové i rodiče se musí zasadit o to, aby byly dívkám poskytovány rovnocenné podmínky k učení, počínaje větší svobodou pohybu po okolí vlastního domova a příležitostí věnovat se soutěživým sportovním disciplínám (viz kapitola 11). Než budou takové kroky podniknuty, zůstanou matematické schop nosti a schopnost práce s počítači jedním z rozhodujících „filtrů" zabraňujících ženám v přístupu do některých lukrativních a prestižních profesí (Chesterman, 1990: Leder a Fennema, 1990; The McCIintock Collective, 1990). A konečně, zatímco na základních školách nemívají žákyně potíže ztotožnit se se svým uuču.icimi. jimiž jsou téměř výlučné ženy. na středních školách, kde muži Jyj£ĚíilJÍ££elkového počtu učiteluje taková identifikace již těžší (U. S. Department of Commerce - Bureau of the Census, 1997). V kursech zaměřených na volbu povolání obsazují ženy předměty tradičně považované za ženské: nauka o ekonomice domácnosti (home economics), kde ženy tvoří 92 % vyučujících, dále zdravotnictví (90 %) a kancelářská povolaní (69 %). Naopak jen zřídka se objevují v průmyslovém designu (4 %), zemědělství (6 %) nebo obchodu a průmyslu (9 %). Muz. t!*é převažují mezi středoškolskými vyučujícími matematiky (57,7 %) a pnrodn.ch vé« (65,4 %). ve stejných předmětech také převažují pedagogové bíle barvy pleti. *• 11 % učitelů matematiky. 10 % učitelů biologie a 7 % učitelů n*h školách tvoří lidé jiných barev pleti než bílé (Commissíon on Profess,o Scjence and Technology, 1992). (zesedomnr ^tožedosavadní^umy neprokazuj^ vat' ** je to spíše právě odstrašující zkušenost diven ze--ŠEs£ffjEZSórv 1 nikoli strach z úspěchu, coosla -S,a^'CH ve studna vysoké škole; igkračujr velké počty absoiverrtekjtred^^ studenty dokon-Jak nazuje Tabulka 4.1, díykyjr^učasnosti o^Í^'p°^°± °-^!Pľe_važují. Vzděíár>UelioTse7^^-'--~~ *. školství a gen Sk aPcům, bohužel T nadále v mnohémiKši 0lstvi a gender 143 , mí níVEK A VZDĚLÁVÁNÍ CHLAPCŮ: vzdělávaní dívek a vvsoké SKDLV tuto otázku slýchávají vysokoškolští studenti více ... mäí specializaci?" - t0 Až jí příště uslyšíte zaznít v nějakém hloučku studentu, zkuste si ľrovnLdpovedi chlapců a dívek. Nejspíš odhalíte v rozložen, specializací mezi pohlaví zajímavé pravidelnosti: jak ukazuje Tabulka 4.2, muži a žeriy^idnes většinou zaměřujíc odlišné studJjnř_obory- Výrazně více mužů nez zen usiluje o diplom Tinženýrských oborů, počítačové vJdyTfilošofig, nábôzeňs'tvT, architektury^, radničtí véd (astronómie, chemie, geoTógíě^erfyžTRý)': Vysokou koncentraci žen naopak vykazují obory jako zdravotnictví, knihovnictví, sociálni práce, psycholo giĚ, ftome economtcs a školství. Tento nepoměr přetrvává i na úrovni postgraduálního studia a dokonce se dále pjohkjbiije. Podíváme-li se znovu na Tabulku 4.2 na straně 151, zjistíme, že převážnou část doktorských diplomů v některých oborech získávají muži a v jiných naopak ženy. Muži tvoří například 88 % čerstvých absolventů doktorského studia fyziky, u zdravotnické péče naopak tento podií klesá na 7 %. Ženy zase získáva- jítéměř 75% doktorských diplomů v oboru vedení domácnosti, ale jen 11 % v inženýrských oborech. ještě znepokojivější trend: gt -f^f^ nižším stupňům dramaticky snižuje. vmchinabeteiiste úrovniľuľ^' ^ ' V °b°reCh' n^ha. PříklademirtOže bít V nich vládne re!ativní m >**mua vtomto oboru 43 stľ meZÍnarodrir<* vztahů: podle Tabulky 4.2 zís-***** situace je v hudebních ' larskfch titulů- ale celých 79 % doktorátů. a 62 % doktorSkých titulů V nhn ^ ^ mu2e pfÍPada 49 % bakalářských ^^"**JZ*^* to 57,6 % bakalářských a 71% SSEISi^pohiarf v uvah '°.baka,^kých a 78 % doktorských titulů. S^ůjé ftgr^ * většiny* ■ ses-* ak— * iakl ^^ávádaL VCh 3 raso^h skupin. V nad-' * ^ stá;dr;sPvr0hlUb0Vání nerovnosti v důsled- a dosavadní Právní opatření na vyro* orskýi TABULKA 42 Procentualn, pod,, bakalářských, magisterSkíeh adolrtn „. Ifi ve vybraných oborech udělených ženám americkými vyššL T™ky°h m wml, 1993-1994 ______ ^ sacími Instl- %oodíi ~~rmr~----- % podíl Hlavní studijní obor % Podíl %podí| titulů úděle ných ženám účetnictví Zemědělství a přírodní zdroje Antropologie Architektura Dějiny umění Astronomie Bankovnictví a finance Biologie a vědy o živé přírodě Podnikové řízení Chemie Komunikace Počítače a informační technologie Trestní právo Ekonomie Pedagogika Inženýrské obory Anglický jazyk Cizí jazyky Geologie zdravotní vědy Historie D«nnácí ekonomika Mezinárodní vztahy knihovnictví tematika Hudba jjwotnlckä péče Filosofie Fľzíka Jiitologie ľ^á správa ľ^onistika *°clšl* Práce V|Zuálrií a . " a ferformačni umění 55,1 35 63.5 29.6 78.7 29.5 32 52.1 47.2 40.7 58,9 28.4 38.8 29.5 77.3 16.4 65.8 70.1 33.9 82.4 37.2 87.5 56.5 91,9 46.3 51,7 titulů udělených ženám 45.7 38,9 61,4 32,3 78.6 26,9 29,2 52.6 35.2 41.3 62.3 25.8 38 32.7 76,7 15.4 65.6 66.9 31,2 79.2 39,4 83.3 45.1 79.7 38,1 51.6 93,3 30,1 Pramen: U. S 90,4 31.4 17,7 42.5 73.1 48,7 42.7 85.8 68.2 57 atonal Center for Wlstvi a gender 151 tí například v Kalifornii a Texasu byl zaznamenán citelný úbytek iC^iU a Hispánců Plných ke studiu na vysokých školách poté, „li** oba státy musily své programy vyrovnávacích opatření (aff,W „ k™, ínPW 1997; viz též Bronner, 1997). K údeným údajům, týkajícím se zastoupení rasových a etn,ckych menšin a žen. je *ft třeba připctft důležitý dodatek - totiž že tato čísla představuj, jak pro ženy. tak pro občany jiných barev pleti než bílé vý^aznézjgpšení oproti minulosti. Zatímco například v roce 1977 získali nebělošští občané pouhých 13 % všech vyšších akademických diplomů, v roce 1994 už to bylo více než 21% (U. S. National Center for Education Statistics. 1996). Ženy jako celek zaznamenaly ještě výraznější úspěchy: ještě v roce 1970 obdržely jen 13 % doktorských titulů udělených v USA a o deset let dříve pouhých 10 % (U. S. Department of Commerce - Bureau of the Census, 1935). Zejména pak stojí za povšimnutí fakt, že největšího relativního pokroku dosáhly ženy v těch oborech, kde měly v předchozích dobách nejnižší toupení: vědách o neživé přírodě a inženýrských oborech. Počet doktorských ulů v inženýrských oborech získaných ženami, ač stále nízky, v posledních P-" f*1""**. magisterských a doktorských tftu- ^^S^SSSít^M institucemi pohlaví 8 ras* uděleného Američané Původní asijského obyvatelé a ticho- Severní Černoši u- mořského Ameriky M Muži 7Zr~r- -^H_ Původu a Aljašky Muži ženv mi. - --'---T --^LÍ!!!H£!_Jejry Muži Ženy Mua Běloši « „ ; 3,5 '"'^ 31611) Ä1 2 2,4 . 1,4 « 2,5 2,4 0,3 0,2 1,5 2,1 2,4 0.3 0,2 1.5 2,1 4,3 0,2 0,2 4 ŠKOLSTVÍ a genDéb letech výrazné vzrostl (U. S. National Center for Education St ■ rovnéž ciewell a Anderson. 1991). Stá|e se však vracejí 1998: ^ g^enarfWadě.POhlavív nékte^y^b^^^,, ™y: ně vzdělání stále dosti výrazně zaostávají za muži? Chcěme-ll odpovědět na p, vn. otázku, je třeba se zamyslet nejen nad tím proč ženy v některých oborech téměř chybějí, ale také nad tím, proč pracuje tak málo mužů v oborech jako zdravotnická péče, home economics. sociální práce a knihovnictví. Se značnou mírou jistoty lze říci, že nízký výskyt mužů v oborech, kde převládají ženy. nesouvisí ani tak s diskriminací mužů. jako spíše s jejich neochotou "věnovat se kariéře v oblastech s nižší prestiží a nižším platovým ohodnocením než v oborech, kde převládají muži. Již dříve jsme poukázali na fakt. že pracovní činnosti a oblasti zájmu tradičně považované za ženské jsou v naší společnosti systematicky znevažovány. Dokud nebudou takové oboryjako zdravotnictví nebo home economics považovány za stejně hodnotné jako podnikové řízení nebo geologie - a podle toho také finančně ohodnoceny - bude značné obtížně motivovat muže, aby si je volili za diplomní obor (viz dále kapitola 7). Na druhou stranu je ' jasné, že v problému relativní absence žen v prestižnějších a lépe placených obr> r_ech hraje klíčovou roli právě diskriminace. Je dosti rozšířeným přesvědčením, žé diskriminace na základě pohlaví jíž prakticky zmizela díky Článku IX. Připomeňme, že jde o ustanovení Zákona o reformě školství z roku 1972 zakazující diskriminaci na základě pohlaví vjakémkoli vzdělávacím programu dotovaném z federálního rozpočtuJVe skutečnosti však k úplné eliminaci pohlavní diskriminace nedošlo. Zmíněnému zákonu se sice podarilo hranit zvláště zjevné diskriminační strategie, jemnější formy "|^ľS-^áyají (Sandler a Ha.., 1986>,Jia^^a,^^ -pování hodnocené jako mikrodiskriminace působ. ^S °^ cjte|„ý;úafnek. a Cl drobná nepříjemnost, neustálým opakováním však muíů ^rytá nízká očekávání vztahující se k ženám a všeobecne pr'!ednäní s nimi" (Sandler a Hafl, 1986, S- 3), iälilSandJer ^^^^^^^fS^&rÄ studentkám aduálnr úrovni. Jsou mezi nimi následující: %—_—, — -»různých typů mikrc- all£SajTaJej^85)zdokum pregraduální i post- 1 S3 der ijSg^^ pnkladaj, vets. váhu ne* _§555istudentek ,v.z též Guimer et a,.. 1995; Le.is a Sirnon. tó86;MyersaDugan,1996). 'j^SSSSéster^^ nékterých ProfeSÍ naprík,ad VŽdy hovo" 1T5^5ŽhlracÓvnfcích jako o mužích a o jejích asistentech jako o ženách). Sáffd**mifaKého pohlaví se hovoří jako o .pánech", zatímco o oso^áchjer^ litého oohlaví jako o .děvčatech!; případné se mužská označení užívají v generickém smyslu pro obé pohlaví (viz dále kapitola 5j. -Muži činí poznámky o tělesných vlastnostech a /zhled j studentek,^tc_íastc pravé v situacích, kdy se hovoří o odborných tématech („Už vám nékdo řekl. I Jak máte velkiocTTRayZ'0 Mečem tak nadšenérnluvíte ? - Nebo činí takové poznámky, které znevažují ženy obecné (hovoří napríklad o svo-"^eénýirtT^rršcTf středního věku j?jko o .starých pannách";, znevažují jejich intelektuální schopnosti (.Pro vás, děvčata, to bude trochu téžáí pochopit") nebo zpochybňují jejich akademickou serióznost a zaujetí („Taková pěkná holka ... k čemu w byste potřebovala být inženýrkou?"). tak ľl" T"Ženami" JS°U VĚak Éinén* pomé"ě často. Pravda, nedéje se MMM účast na dění v h P°d'amUJe ***** ^entek^ ^z**^^^ tľľ!jej,ch sebev^-ř (HaM a sandler' "*Baía^^ docházíT: C^ms^^ nejčasteXktakc- J&SÄyních^ kursech a stu nichž tradičn^gg^_^ C^Adáji^^ intenzita se na postgraduálrjíCP- ledat aSnand,er'^ Rayman. 1993; Turner aThomp- žen ve vědec. ináimrt^TT^r—--«n v oblastí wssäT—— ir^rr^2^5^^ brání ještěpřjngt JBSll&řů^^ e-ínTrSiSd^acim Pros^dí. Než se oběma K0,u kovaných, v př * * ^^rálních proměnných a náz* Z,m životě tak, že výsledný efekt sn>. 4 Školství a gende* ž^tudir^ce zen. Jak například poznamenávají Eisenhart a Hollan, Wm "^vstupující na vysokou školu obvykle brzy pocítí, že musí studovat usT néji, chtéjí-li si udržet podobné výsledky jako na střední škole, u mnoha vysokt školáků - zejména těch. kteří jsou ubytováni na kolejích - však studium neústi le soupeří o čas se studentským společenským životem. Vysokoškolské studentské ^ostfetf může ve studentech na jedné straně ur^vn^vaľp^cFžBr^cí ova a etnická příslušnost nezjištěna '^'»o™mMämrohM.JOJ.«Kln.ží<»««««»0°m"",',''' „ , re se podobně jako stu-^okoškolské učitelky i administrativní pracovni ^ n,k* lkávají na akademické půdě s nesčíslným- PP ^ ^ se napří-^ i skryté povahy (Bagilhole. 1993; Sandra , | Sk0i 0LBT*Í A 6EN DER W , žejejejich mužští kolegové bez ostychu oslovují -zlatQTjaebo ti*^ oslovuJf mužské vyučujíd "Pane_Í2|<- JÍ?S^;,:J -la schůzích kateder noho výborů se Ä očekává že budou poŕrzovat zápis z jednání, pnpadné se po nich Posoudily diskutovaný problém z „ženského stanoviska". jako by názor jedné ženy mohl hovořit za všechny. Na přetřes může přijít jejich osobni život („Kdo jí vlastne hlídá děti?') nebo je komentován jejich vzhled („Díky vaší líbezné tváři je tohle jednání příjemnou povinností"). Vůbec nejvíce frustrace však púsqbj a nejvíce ženy poškozují ty případy, kdy jsou znevažovány výsledky jejich práce, " přestože se výsledkům práce mužů vyrovnají, čije dokonce předčí (Kolodny, 1993; Moore, 1997; Wennards a Wold, 1997). TABULKA 4.6 Průměrné mzdy mužských a ženských akademických pracovníků vysokých škol a ženské platy jako procentuální podíl platů mužských, 199&-1997 Akademická hodnost Pohlaví Poměr výše průměrné Ženy Muži mzdy žen a mužů 60 702 68 884 88,1 47 284 50 910 92.9 39 643 42 256 93,8 31242 32 489 96,2 32 945 37 006 89 33 833 39 057 86,6 Profesor Docent Odborný asistent Instruktor Lektor Bez hodnosti Pramen: Acatieme, březen-duben 1997, s. 26-ciem^ľľvé^6 ^ Úľnným Pr0Sťredkem-Ía^enám bránit ve vstupu do aka- *t£ «* ufflaS^ľľ neľ-již Působí'bránit v postupu wš" ^ ~UÍ^<*» ^ v nichž tradičně převažuji inežbj^ _ ženy jiných^ev SS^^^^^^S^^ rasové či etnic-. arly,1*2^^!sqíře'' iq' '' ^ n-ní^akmužj' tak i ženy bílé bar^pjeti ^^T'1990: Sandler a Hai,:i986)'Tent0 m'ck*m pr08lřeQi 2 něh° ned°statku nebělošských žen v aka- 'i!£2»a ve slo>0 V1 016 upozorn"i dříve. ^^a>ei%ÍLProjt^^ má za důsledek „ ' —QSiSél:iaJK^ÄaÍ!nýcri barev pleti než bíjé- 4. Školství a gendEb MM,o, je cosi ;aKo rolo* model a Ještt „ěoo „avlc; je ,„ 9>'xmT obľľ' kľ.íuka2UJe mlad- ~*«ä£3sB - i— -«víi nr\u t0 v akademickém svete „chod, - dava jim praktické rady a vybavuje je ce, m kontakty na jiné kolegy v obom. Mentor si však nejčastěji volí takové chra nénce, kteří se mu nejvíce podobají; a vzhledem V tornu, že na nejvyšších úrov-nich akademické hierarchie pracuje jen málo žen, dostává se studentkám a začínajícím akademickým pracovnicím málo příležitostí navázat mentorský vztah a požívat výhod, které skýtá (Nevels, 1990; Turner a Thompson, 1993). Některé ženy čelí tomuto problému pořádáním „svépomocných" mentorských programů, v jejíchž rámci se mladé akademické i administrativní pracovnice škol pravidelné scházejí, aby si vzájemně poskytovaly zkušenosti a podporu a dělily se o myšlenky, poznatky a zdroje (Limbert, 1995). Přestože někteří odborníci zpochybňují potřebnost mentora k individuálnímu akademickému úspěchu (Speizer, 1981) a jiní poukazují na problémy spojené s merv torským vztahem mezi ženami s vysokým a nízkým akademickým postavením (Limbert, 1995), přinejmenším trváme na tom, že přítomnost žen na vysokých peda gogických i administrativních pozicích slouží jako signál studentům ijíným aktérům vysokoškolského života, že ženy nejsou v průměru o nic méně schopné, produk- ^ ■ tivní či profesionálně seriózní než jejich mužští kolegové JNedávné výzkumy take "bačují, že přítomnost žen ve vysokoškolských pedagogických sborech muze významně prospět nejen ženám, ale i mužům. _ Podle jedné studie (Statham et a... 1991) se V^^éS^^^^ POnékud né i, 'si svým důrazem: ženy maj jí sklon soustřeďovat se na studenty samot- jakožto subjekty učebního procesu, zatímco muži se více soustřeďuj,'sam, na B nrm&^: ,acn *,auuu g^udli vypovídaly ..- -ny-peaagožky UJRe v učebna výuky. V »ze ^ d(j ja„e %^i^^^^J^^&^7^^^ PředeVS {iení vlastních <*dagožky, že jejich spokojenost s vlastni > ^^acl ^ . "*y ^ jim podařilo „vést studenty K vz i ^ Q předcho na nutnost klenek a účasti na diskusích v učebné, v pros* J & ^ p* ^ měli sklon pohlížet na aktivní u» g ^ viz ^^ké n*b° naopak ztrátu času (Statham et al., ^.Z^^-^^ ^ Maher a Tetrau.t, 1994; McCorm-ck. nao- ^^frvícevespoľenľ^ centru nebo kr,,n . Ity života" na univi °Vér" telefonickém poradenství pro oběti znásilněn „versitn. půdě (^"^ \^ n* JtH* rm* 158 , se studenty rozmlouvají a poskytuji jim rady. zatímco muži nao ^^ľdľnty častěji projednávají jejích formální prospěch (Kolodny. 1993; , „ 1991) Údaje tedy naznačují, že ženy častěji provádějlvýuku itatham et ai., íw+i. «—>--__---- _ 3 interakci se studenty z^sobem. který více podporuje proces vzdelávaní a Je ^gnosnéisr proltúďenty obou pohlaví. ^neznamenaje bTřrmži nemohli působit jako mentoři či profesionáu^vzor^ -Ti^ň^íé^časlo působí. Existuje však mnoho důkazů o tom, že muži-peda-gogové ínteragují s chlapci a dívkami odlišně; řadu poznatků na toto téma jsme již probírali. Muži-pedagogové se v kontaktu se studentkami nékdy cítí nejisté čí k nim mohou mít spíše paternalistický než profesionální přístup. V nejhorším případě pak pohlížejí na studentky jako na potenciální sexuální partnerky a vyu-ívajísvé pozice moci a autority, aby si na nich vynucovali sexuální služby. Jak e za okamžik dočteme, podobné zážitky nejsou pro ženy na vysokých školách ičím výjimečným. 4.4.2 Sexuální obtěžování Sexuální obtěžování zahrnuje veškeré nevítané případy vyzývavých pohledů, slov-^ Poznámek a narážek nebo fyzického kontaktu sexuální povahy a také nežá-Stlľrní "* EXÍStUJÍ V ZáSadé dVa -uámího obtěžování: ^^^^^^^^^^ označuje se jako obtéžová m°Zn°St 56 duležitém výzkumném projektu, * něC0)- DrUhý tyP SP°ČÍVá ^ n,m^věstícTveTr^^ýr^^ slovních narážek,.šíře:- ^^^^ ^e^ně20%apodlenektervľľľSk°ISkÝCh ÍnStítUCÍCn P° ^ zemi vyplývá. ^Ch se stal0 obět. ^df°* až 49 % akademických pracovnic na vyso- 2<20-30 % s ľv sexuálníh0 obtěžování * *Po«u s něc0 Jffihuj, "na "°°lyarä leasing". x * * 97 % s^entek amerických vojenských aia- - * Ch,a^ (AAUW S"1** 56 ^anim obl 0Smým ^^enáctým rokem Z)-Jen malá cast pRp^/0"3""1" pňh|ásilo 85 % dívek a 76 * análního obtěžování měla výše zrní škol pTóvé" nén0u povahu quid pro quo, vysoké procento však tvořily prípady n kéh0 dotýkání a slovního obtěžování, vytvářející nepřátelské studijní nebo ľrľľ ní prostředí (AAUW, 1993; Loredo et al., 1995; Reilly et a,„ 1986) NaJ^ len malá část výzkun 1, . I1 prací na téma sexuálního obtěžovánípoložiliÄ jakT spec,f,cke faktory hrají roh na straně pachatele i oběti v příparjé různých kombinacT genderu, rasové či etnické příslušnosti, společenské třídy a pohlavní orientace ÍDeFoúr, 1991; Desole, 1997; viz ale též Rospenda et al., 1998). Přestože je sexuální obtěžování dosti rozšířený jev, většina případů není vede ^jjšjipjiij_university vůbec nahlášena^běti se nékdy snaží problém „zvládnout" samy (obvykle tak, že se pachateli v maximální možne míře vyhýbají), případně se svěřují jen členům svých rodin nebo blízkým přátelům (AAUW. 1993; Stanko, 1992). Často však ani jedno z těchto řešení nepomůže. Vyhýbat se obtěžující osobě nemusí být snadné; oběť kvůli tomu musí někdy i opustit navštěvovaný kurs nebo jinou akademickou aktivitu, která byla důležitá pro její plánovanou kariéru či studijní cíle. Rodina a přátelé navíc někdy svalují vinu na oběť samu nebo jí doporučují, aby si obtěžování prostě nevšímala (AAUW, 1993; Reilly et al., 1986). Útěch případech, kdy se obět rozhodne případ sexuálního obtěžování ohlásit. Představitelé školy často celou záležitost zlehčují, a přestože právě zamestnanci škol často vyjadřují obavy z přehnaných postihů vtéto oblasti, kauza je obvyk_ Řízena neformální cestou a pachatel pouze slovně napomenut svým nadřízeným (Mitcheii. 1997; Robertson et al., 1988). Jen málo universit dosud potrestalo obviněné ze sexuálního obtěžování - zejména pak ty z řad ^ zených pracovníků - ukončením jejich působení na škole (Carro ^ Pokud jde o rozš.ené obavy mezi V"^^ °hl(*ně možnosti křivého nařčení, dostupné údaje ukazuj., ze, t* ^ ^ ^ vzácné. Robertson a její spolupracovníci provedli pn^^ m Qtám tych scovmui (viy.—■ - _dÉ|. na otázku ^sokých školách a celkem 256 ředitelů škol, Weř,\odp^ wáslioúhr-ohledněDnr+„ _______. _ ^.trnasexuálníobtezovan ™\ 4 ŠKOLSTVÍ A GEN DEf 'ě počtu podaných falešných stížnosti na s ^^ané -ooro y Pouhých 64 případů, kdy šlo o obvinění umys jež W .g danému počtu 760 posuzovaných stížnost, a ^ doS„ k ny složenými. „Hrubou extrapolací z v**^ t call^^^ost. falešných obvinění činí méně nez 1 Pr° ynebere vuva **** za rok. To je přitom maximální ^h"^Jlpo*«-«^^U>. >ré stížnosti ^souzené vedením ^ ^rts0n et « ** Kuteč"osti podle našich kritérií oprávněné 161 ^ISTVI a sender é rozhodn rfnutí amerického Nejvyššího soudu by mohlo významné ovliv-»2*--: ~r~-.t non?námit Dříoad sexuálního nhtň bodování obětí, zda oznámit č, neoznámit případ sexuálního obtě-'1992 Nejvyšší soud rozhodl, že sexuální obtěžován, na školách je ve vzdělávaní a že školy, které proti němu nebudou podni-kai přiměřena opatření, mohou být obéfmi žalovány za utrpěnou škodu. Ačkoli již m některým obětem na základě tohoto rozhodnutí skutečně vyplacena kompenzace (.Female Professor Receives $230,000", 1998; „Girl, 14, Wins Case", 1996), soudy na nižších úrovních v různých částech USA se dosud výrazně rozcházejí v otázce, jak má být odpovědnost škol konkrétně vymezena. Nejvyšší soud v roce 1998 výrazně zúžil podmínky, za nichž může být škola pohnána k odpovědnosti. V poměru hlasů 5:4 tehdy rozhodl, že oběti zřad studujících sexuálně obtěžované svými učiteli mohou od školského odboru požadovat peněžitou nájimrJu škod pouze v pří-padech, kdy mohou prokázat, že úředníci školského referátu o obtěžování věděli a neudělali nic pro to, aby mtj_zabránili (Biskupic. 1998). ; Rozhodnutí soudů jistě pomohla přimět většinu školských odborů i vysokých škol, aby zavedly opatření zamezující sexuálnímu obtěžování a přijaly formální pravidla pro posuzování stížností (Chamberlain, 1997; Hawkesworth, 1997). Ti, kdo Podobným opatřením odporují, však poukazují na jejich praktickou neprosaditel-sloa 'ľ"3" "nadekľet0Vat m0ralkuU a - porušují právo na svobodu ^^Í^!ľlľerické ůstavě ("Schoo,-d Teasin^ _^čně často neobstály před ■ *'S*tCkájU^tické slovní obtěžování sku- soudním přezkoumáním: soudy zamítly řadu „jazyko-^ preSp.su- schJákTnTch vzdělávacími institucemi s odůvodněním, že jsou v rozporu s Prvním dodatkem k ústavě (Bernstein, 1993). Některé školy se kvůli způsobu, j.nnž řešily některé konkrétní není z.nepřiměřen Pfípady, staly terčem rozhořčených ob* ^ *»*. dvojice chiaľc T korektn^tiVrýkalo se to mimo (Nossiter, 1996. J "iSest,,eteno a sedmiletého, kteří líbali spolužačky na * Ministerstvu škoj'swí 1$^^ "** 1997 ^ Úřad Pro občanská práva "■towatswuáini obtěžován Smeľn'Ce'iež m^ vzdělávacím institucím pomáhat !* Píípus^. aby u5itel dávaľstľ^ ™ " na ně" Podle těcht° *** obsahem nebo dokonc. ' ^ ™ Ůko1 pfečíst knihu s otevřeně sexu-* *»* "WMad SkUpina £2f« ura^m vu5j ženám_ je však pepřípust- 1 na osobu ze svého středu s cílem vední i ädníci nebo o ní psat vulgární nápisy na zeď- ^ejí vzít v úvahu věk údajného pacĎ^ ŠKOLSTVÍ A tele, jeho duševn, vyspe.ost a vztah k oběti. Směrnice také upozorňují že ah Ajjfc být chování kval ifi kováno jako sexuální obtěžování, musí být závažné ľ ^^dinělý nevhodný akt nemá byt vdh^^SmmSS^ (Lewin. 1997a).---.-í Většina případů sexuálního obtěžování ve školském prostředí se odehrává mezi osobami ve formálně rovnocenném postavení. Přinejmenším pětinu připadl ,53k mají na svědomí osoby, jez jsou vůči oběti ve formálním či neformálním mocenském postavení (AAUW, 1993). Podle výzkumů je obtěžování podřízeného ze stra ny nadřízeného (tedy například i studentky ze strany učitele) většinou lidí považováno za závažnější přestupek než obtěžování mezi kolegy. Obecně však také ženy považují sexuální obtěžování za vážnější problém než muži (Katz etal., 1996; Loredoet al., 1995). To může být odrazem faktu, že ženy se obětmi takového obtěžování stávají častěji než muži. Vedle obtěžování mezi osobami ve stejném formálním postavení a obtěžování podřízené osoby nadřízenou je doložen ještě třetí typ případů, totiž „kontramo-censké sexuální obtěžování", k němuž dochází v případech, kdy oběť obtěžování ^ disponuje vyšší formální mocí než pachatel" (Rospenda et al., 1998, s. 40). Podle R°spendyltaT[l998ybylo tomuto typu obtěžování obecně věnováno méně pozor- y "osti než dvěma drive zmíněným, frekvence jeho výskytu je nicméně povážlivá, žjtfegnajen v universitních pedagogických funkcích tvrdíjejoyiä^^. Í^O^ Za?ľľi rT p W kontramocenského obtěžování, kdy byly učitelky obtěžovány **rty. P Pad*uže černé barvy pletl, universitního učitele, kterýby- obtěžován muzem^ Cené ^sy pracujícím na pozicj sekretáře, dále universitní uctelky _ ^ 'ané^žemvefUnkc;u H—■ e obtěžOVa - ' Sekreíáře (rasová příslušnost obou neurčena) a černošské > svém rozb0r Pra°UJ'Cím studen^err> původem z Blízkého východu. Rospenda fa^ory jak rU zdura2ňM/í, že pohlavíosob vytvářiv kornbmac' " rasa< třída a sexuální orientace specifické kom r více než jiné. 1 áln Vliv i UJ''.Že někíeré skupiny jsou ohroženy výrazné na důsiedky sexuálního obtěžování pro jeho aktéry. ^ Qusiedkvc„...... . . . .-w,.zaměstnaneckému ^ nie valní y sexuálního obtěžování pro osoby v zamSt"3"*l tteréfí£sex!Z, '*** v kapitole 7. Zde věnujeme pozor^^^e^^t. ^ŽOVänr----------~~T"^-**^ S^ání ^VanT na průhěrr.qtiiriia. ^kutrjňgX--^£pô~studenty závazné negativní důsledj_ 1 äKQi-STľ "--~~ V| A GENDER zej iméne obětí sexuálního obtěžování, vypovídají častěji než muž-udentky. které se sta y ^eka, neb0 měl negativní dopad na jejích stu-13 obecně často zmiňují zhoršení studijních výsled- ké oběti, že je T^!^^^^0 °boru-ztrátu sebeúcty> emocni rozrušenost ;^Jonlocnění(MUW,l^ ko 1992). Přinejmenším má pak fenomén sexuálního obtěžovaní za důsledek to, že mezi stJďľnty a učiteli (nebo jinými nositeli autority) vznikají spíše napjaté neT plodné mentorské vztahy. Studenti se některým učitelům vědomě vyhýbají á~n ' kteří učitelé sUŽejména vůči dívkám - udržují odstup z obavy, že by projev zájmu z jejich strany mohl být vykládán mylné. „Studenti jsou tak omezováni v rozvoji ve všech oblastech, ve kterých jejich úspěch závisí na navázání těsného pracovního vztahu s učitelem" (McCormack, 1985, s. 30). Sexuální obtěžování_zkrátka vytváří nepříjemné a demotivující studijní prostředí, které - zejména u dívek - negativně ovlivňuje výkon, osobní a profesionální m^j a naUnnor úspěch celé budou-i kariéry, 4.5 UTVÁŘENÍ POZITIVNĚJŠÍCH VZDĚLÁVACÍCH PROSTŘEDÍ ^^é^žejreitově dostávají ženy v rámci vzdělávacího procesu méně, než i'- ^ Právu náleží. AvšalHKal^^ niv c^'Tni "adale PFedmětem Zajímavé je. že někteří vidířeše- že5 ^ívky al^nýCh P°dle mW<-fím PochVpiteině nemají^ysli. ě vymezenvch sJL™!' ^Segregací usměrňováni do „příslušných" gendero- "^^sm^,^-- d0mnívají' že vzdělavací li^mětim „ „ l pomb^^-mužům, tak i ženám věnovat se_stu- . .. ■ metli,Jjvfi nříslli5nr^; :.s,.r "" 17-5 2y^w-er«-éW^dívky navštěvuji ^ vědomí a po absolutoriu snáze n ^ i zaměstnáni (Dobrzyrvski, 1995; Saítzmann. 1996a) • ^ S m^ neb° otchocl bei"epííiemného pocitu, že jsou v m snaha bv\a ■' rjadíčně mužské i — h-uutu, že jsou v mei.—-Kymi kolegy a pedagogv 2len5ována ' deru v rámci jiných uuu^ľľ!!"^8 3 genderu a kursů věnovaných gen-*Makbyse v současnosu'-ľ P°jetí 2Cela odP°^la a kladesiotaj- , laaat^ar^am dolif' ■ ľ ^^inyz ženského hlediska. Ptá se ^^^^ "^Il^iiXl T0^-^?,11 odPpvědí, nebotg^ —--^1 ' Jak jsme poznamenali v úvod- pitole. nejsou utvářeny jen ě^erm^al^ |5S»ra m'r0U ,te,eSne Zdatn0Stl- ^ řady analýz z nedáte -^achycen, pravé teto rozmanitosti jedním z nespěných úkolů větš kursů women's Studies. Z nedávného hodnocení stovky sylabů popisujících náplň hurSu women's stud.es vyplynulo, že materiál týkající se žen jiných barev pleti nežbílé a lesbických žen je zahrnut ve velmi nedostatečné míre (Cramer a Russo 1992). Jen velmi malo materiálu na téma žen jiných barev pleti než bílé vykazovaly dvě třetiny sylabů, pětina neobsahovala vůbec žádný, v otázcejjjzjjpjti ras_ se polovina sylabu spokojili) jen s materiálem na téma afroamerických žen.Za vůbec nejnedostatečněji reprezentovanou ženskou skupinu považují autoři'ženy židovské a ženy s telesným postižením. Uzavírají, že „posuzované sylaby ukazují potřebu větší informovanosti o odlišných společenských skupinách žen a důsled-nějšísnahy o odsunutí bílých heterosexuálních žen ze středních tříd z pozice normy -tak, aby ženy jiných barev pleti nebyly zmiňovány jen v souvislosti s rasismem a lesbické ženy v souvislosti s pohlavní orientací, ale aby byly všechny skupiny Drány v úvahu průběžně" (Cramer a Russo, 1992, s. 103; viz též Bannerjí et al., 1992; Watt a Cook, 1991). , Feministická pedagogika pilně pracuje na transformaci tradičního kurikula tato-.^m smyslu, aby ženská zkušenost a postoje nebyly jen předmětem kursů "oíWs studies, ale byly vyučovány jakožto vědění ve vlastním smyslu slova :-s^tc polovina lidské zkušenosti, která je v jednotlivých kursech zkoumaný Jak women's s^o^aTT^^^ k revlzi * Wfľw "** výuky jsou ohroženy tvůrci školské politiky a řídícími i Pf^*^ C°^škol, kteří je hodnotíjako akademicky slabé, trpící -^možná ' tendenční (Luebke a Rei.lv, 1995; Martin, ^\^fpoáo^ y^mszMmun feministického vzdélávánj^g^g.^ ' ^^tht0 P°zic patřniAJaj^om (I98!i!l^mickýcn profesích :eré z nich se samy počítaly mezi Í994). Jejich námit-které zaznívají v debatách o rozdělování omezených pros . ^ ^ Někl předměty majr být v rámci snižujících se univer^fpenéZi na teti ty by neměly p|g-' á0 ^ nistícké") studijní programy, 3_^^^rc0^ ^^ÍŽlíJch^uroc^ntrických, anon**m ■, a transformace náplně studia někdy také ztroskotávají na samot t Letal., i«ftSä*£*!*^l^^-ky ^^ÍSb zahrnuty, takže nemají důvod nic měnit. A jsou i tací. kteří nadále náhlí-äS53^*ru (a s ním i rasy, třídy, pohlavní orientace, veku a tělesné Ä^Äl^0 0t«l men's studí-^^^Ä^Sg kanonické vědy^ la^tlcj^_u^9dnocenr. cra-Školství a genoé" ,e(aRusso (1992, s. 106) na druhou stranu upo^,.*^, p|nJlp0Zitivní úlohu pouze tehdy, budou-,i ,.skutečné feministická a an io " vfioji protj mužské moci; přitom se v praxi často zaměřují spíše na způsoby m pohlavní rozdíly omezují všechny lidi bez rozdílu než na nerovnost mezi pohlavími asp0iečenský dopad podřízenosti žen mužům". A navíc, přestože zastánci této disciplíny tvrdí, že k cílům men's studies patří také revize tradičního pojetí muž-dézkušenosti jako homogenní a zviditelnění rozmanitosti mužských životů - především co se týče odlišností rasové a etnické příslušnosti, společenské třídy a sexuální orientace -, kritiky z posledních let namítají, že pro převážnou část men's sturjiesje diverzita jen prázdným heslem (Robinson, 1992; jiný názor však zastarají Kimmel a Messner, 1998). Objevily se také kursy gay and lesbian studies - částečně jako reakce na neochotu nebo neschopnost tradičních forem výuky zabývat se vzájemným působě1 jim genderově nerovnosti a privilegovaného postavení heterosj^álú a také jako reakce na politické a kulturní události sedmdesátých a osmdesátých let (Escoř • ter, 1992; Zimmerman a McNaron, 1996). Půdu jim nejčastěji poskytly katedry zřizované v rámci tradičních akademických institucí, ale také výzkumná středis-% například Center fár Lesbian and Gay Studies na Yale (založeno 1986) a při % University of New York (založeno v roce 1990).frvní vzdelávací institucí ve dojených státech, která zřídila katedru gay and lesbian studies, byla City Celte-ĚevSan Francisku (Collins, 1992). Řada studijních programů lesbianstadus y a íal^na v Kanadě, většinou však pod záštitou či přímo v rámci **»(Gan,mon, 1992). Dnes již studijní programy ^^^^ %Po celém světě (viz napfelnd Hekma a van der Meer. 1992, Un n' 1992; Munt, 1996; Sayer, 1996). -■--,<, Hfidedků rozši-.nejvýznamnej^h^..... rjjggfor (1992. s,.SY novšie zajeden z nejy^- ^ , Ss^n and gay studies fakt, že připravilo podniky P . j-— ^ and Na % ním životě komunit gayůa leseb, vstup un ^ ggy - T10 imunit-. Objevují se však r obavy, že vnitrn, (0Z "ofyiya^ zejména pak mezi lesbickým feminismem a ^ _ ^ .,,,, >)at>uje energii a stabilitu těchto studijních m ?i rozpočtových škrtů, jiní pozorovatelé se obav é ^by na politická hnutí gayůales?b,(M,n°' J 5 Pr^opníky\vome,'S studies i feministicky or- .zejména pak mezi lesbickým ic-muačiníje' .^oslabuje energii a stabilitu těchto studijních^ ^ ^ i ilv----- - že s po=iu^ j n,0bě^i rozpojen škrtů. Jiní pozorovatelé seobavaj ^ ^ ^ cDor . ;í 'eswan antf^ studies v akadem^er^^g^é ^ 169 tSTV[ ^ GENDER mer a Russo (1992) dokonce tvrdí, že nejdůlezitejsím úkolem womens studies a feministického vzdelávaní bude posilovat vazby na spřízněná politická a sociální hnutí. Taková hnutí jsou zdrojem nových myšlenek, obohacujících pohledů "a dynamické energie; to vše bude důležité v pokračujícím boji s reakčními snahami a omezováním finančních prostředků. 4.6 GENDER. VZDĚLÁVÁNÍ A MOC V této kapitole jsme zkoumali, v jakém smyslu jsou zkušenosti žen a mužů ve vzdělávacím procesu odlišné a - to je důležitější nerovné. Přestože zeny v sou časnosti představují mírně nadpoloviční většinu všech studentů, nadále se potýkají s řadou strukturálních bariér. Viděli jsme například, že ženy jsou nedostatečně reprezentovány ve studijních materiálech; že jsou při diskusích v učebně přeru-šovány a umlčovány; že jsou sméroványdo relativně méně lukrativních oborů, méně prestižních oborů, kterým je pnpisovánrnlzkThodnota jen proto, že v nich převazují ženy; chybějí jim mentor, a profesionální vzory a nezřídka bývají vystaveny SSozíTTím nemá být řečeno'že by mužúm sexuá,ní obtěžování ">vě disktimiľ "ebp ^ ^56"rámCÍ vzdělavaní nikdy nestávali oběťmi gende-^.J^^SSĚlt^^Ki systém ve všech jeho dimen-. skiičujícíholelfc^ Teprve na pozadí ně Měnit onen velký oč^ VZděláVacích P°dmír VELCÍ KOMUNIKÁTOŘI: JAZYK A MÉDIA Každý rok utratí američtí spotřebitelé více než 145 miliard dolarů za měď 46,5 miliardy dolaru se vydá za knihy, noviny a časopisy, zatímco většina to'ho co zbývá, jde na audiovizuální media, jako jsou kompaktní disky, kazety a videoka zety- Není pochyb, že jedním z nepopulárnejších médií je televize. Více než 98 % amerických domácností má nejméně jeden televizní přijímač (to je o 4% více než počet domácností, které mají telefon). Asi 81 % domácností s televizí má také videoprehrávač a více než 63 % má předplacenou kabelovou televizi (U. S. Department of Commerce, Bureau of the Census, 1997). Sledování televize věnuje dospělá americká populace mezi 26 a 33 % svého volného času a v průměrné americké domácnosti běží televize šest hodin denně (Gerbner, 1993; Staples a Jones, 1985). Je zřejmé, že masová média tvoří důležitou součást našeho každodenního života. Jejich prostřednictvím získáváme zábavu i informace. V obou případech jsme však na omylu, myslíme-li si, že média prostě jen předávají neutrální nebo objektivní informace a zprávy. Jak nám ukáže tato kapitola, většina toho, co nám masová média tlumočí, nese pečeť určitých hodnot a norem, z nichž mnohé se týkají genderu. Jinými slovy, média hrají důležitou rolí v genderové socializací. V centru naší pozornosti bude v této kapitole to, co různá média sdělují o genderu a jak to komunikují. Pod robíme zkoumání představy o genderu předkládané tiskem (novinami a časopisy) a audiovizuálními médii (televizí), i formu komunikace společnou oběma (reklamou). O hudbě, filmu a divadle sice zvlášť pojednávat nebudeme, převážná část našich analýz je však aplikovatelná i na tato me .a^ Než se však zaměříme na obsah jednotlivých médií, je vtét0 r°°ili zkoumání základní prostředek, který mediální zprávy &° [afíf,m kapito!e, totiž jazyk. Jako „obraz představuje tisíc príbehu ^ na> sám o. sobě vyjadřuje hodnoty naší kultury j jej' gen VeJme se, jak to dělá. 5-1 SEXISMUS A JAZYK: CO JE SKRYTO ^^^/cíUtrousili? *W se vedou, a voda te5eKolikrát jste toto rcen j posméváakum uka-Jak0 odpověď na posměšky a nadávky jsme se *>« oťĚdůmíli jsme to, co říkají, jde úplně mimo nás. ^J**' ^ státi ničivou S,; * ačkoli sl0va možná plynou jako voda, ' ^ To Proto, 2e slova jsou symboly nesoucí vyzn 173 5' VELCI KOMUNIKATOňl: jazyk a méoia ; ■ e sna slov spočíva ve skutečnosti, ze príslušníci jedné a £VĚt, „ ^I^dMcení sdí|ej- Je t0 právě společný jazyk, co přísluš-täZ&wZnL umožňuje komunikovat a vzájemné s, rozumět a tak spo- ^cs—" 56 díté jaz/k ku'tury' v zäsadé se zároveň učí, jak jako člen této kultury myslet a jak se chovat. Jaká genderové poselstvítedy náš současný jazyk zprostředkovává? Zamysleme se nad někte-rými z nich. Nejprve se zamysleme nad první skupinou slov v části A Komentáře 5.1 na strafíš 174. Ve všech případech je maskulinum nalevo a femininum napravo. Co vám každé z těchto slov konotuje? Maskulina téhož základu tu mají velmi odlišné konotace od feminin; zpravidla mají negativní nebo pejorativní konotace. Daná maskulina konotují moc, autoritu, pozitivně hodnocený nebo alespoň neutrální status, zatímco většina feminin má sexuální či hanlivé konotace. Je zajímavé, že mnohá příznakováfeminina měla původně neutrální konotace; např. výrazu „mužatka" používá ještě Bible kralická jako označení pro první ženu, zatímco ekumenický překlad pak používá novotvar „mužena". (V anglickém originálu je jako příklad tohoto typu použit výraz pro neprovdanou ženu „sp/nster, který má neutrální archaický význam „pradlena". Pozn. překl.) Časem však byla tato slova zvulgarizovaná (viz teznapř. „děvka", původně ve významu „děvečka", pozn. překl.), prošla tedy pro-uSľľamÝmJak°-Séma,ltiCká,lerogate- ^xikografové uvádějí, že jakmile se S S Ttemin Z9Čne SP°J0Vat S Ženou' čast0 ^ sémantické vlast- rs*;: tis)] sociá,ním stereotypům a hodn°cen-ž- ^ Komentář 5,7 Sexlsmus a jazyk • místí - Ď3tron Slovní páry bratři a sestry manžel a manželka chlapci a dívky hostitelka a hostitel královna a král Eva a Adam '°MUNIKATOftl: JAZYK A MÉD"* g Generické maskulinum/odvozeniny od slova „muž-mužstvo zmužilost (srov. zženštilost, zbabělost) „všichni jako jeden muž" „zaměstnanci, pracovníci, příslušníci" - generické maskulinum nJ - každý (člověk), všichni [lidé), „kdo chtěl, ten řekl", atd 02ílacuJICl muže i ženy gramatická přednost maskulina v koncovce příčestí minulého . Pozn. překl.: Příklady v češtině byly vybrány tak, aby odpovídaly smyslu příkladová M ginálu, nejsou však, ani nemohou být, doslovným překladem, kterýuvádímjnľľ E ^ j uvezme pro srovnaní nižfi: A. Konotace guvernér - guvernantka (govemor - governess) mistr - metresa (master - mistress) patron - matrona (patron - matron) pán - pani (sir - madam; oboji může být oslovení, tj, pán-paní, ale .sir je navíc i šlechtickým titulem, „madam' nikoli) starý mládenec - stará panna (bachelor - spinster) Stovní páry (viz výše, pouze dvojice „manžel - manželka" a .královna - kráľ nemajítýž slovní základ: hus-band - wife. queen - king) B. Genetické maskulinum/odvozenlny od slova man (generic he/man) policista (policeman) mluvčí (spokesman) lidská pracovní síla (manpower) člověk společenský (Sociai Man) lidstvo (mankind) odměna pracovníka (worksman's compensation) ■Do práce!" (Man tne oarsľ) on, něho, jeho (he, him, his) i xio cmíth 1985' Strauss-Noll 1984. Pramen; Zpracováno dle Smitíi iwo, =<■ Co nám současné konotace slov, jež jsme uvedli, říkají o ^nosti?^ Kdežto muži s pozitivními. Dalších príkladu je nepreberne. L g ^ >*» Nilsen {1991i s 26?) nap, pouka2UJe na ^ ^ejako Znar"enající malé, ale útočné zvíře, jehož význam vets.n ^ .dra5ice«, "Prch|ivá hádavá žena. štěkna" (v češtině srov. „zmije ,j ^ '2n- Překl.). slovo „shrewď (mazaný), ačkoliv je odvoze ^ ^ definováno jako „vyznačující se osVoVt'P^strwén spojením „mazaný ílsen analyzovala, byl význam slova shreW Jatma< která ve středověké <"• Vezměme v úvahu i dvojici patron a w ^ je kte obch však lodník" GLC( KOMUNIKÁTOAl: JAZYK A MÉDIA uměn' angličtině též hosp e a matku (patron, matron). Patron dnes znamená příz-^ičtinezn8 ^jvangliotlně též přeborník, pozn. překl.). jako třeba 3r0dl,ieVatuje naproti tomu stárnoucí, zpravidla nehezká žena spodářka, správkyně nebo dozorkyné, pozn. překl.).i A kým sfebyli raději: starým mistrem (mudrcem) nebo starou mefresou (vysloužilou kostnicí) (Lakoff, 1991)? Je důležité uvést, že mnohá z nelichotivějších a nejurážlivějšfcb pojmenování pro ženy jsou vyhrazena starým ženám (Nilsen, 1991). (Srov. v češtině: méchna, bréca. škatule, ochechule. rašple, rachejtle, vydra, ježibaba. Pozn. překl.). Diskriminace na základě věku (agism) se často se sexismem kombinuje a znevýhodnění žen v naší společnosti se tak zdvojnásobuje. Další formu sémantické derogace ilustruje druhá skupina slovních dvojic v části A Komentáře 5.1. Příklady, kde je femininum uvedeno jako první, vám budou znít nevhodně nebo nesprávně. Tradice umístbvat femininum za maskulinum je dalším znakem podřízeného statutu žen, a je sotva náhodná. Gramatikové osmnáctého století toto pravidlo zavedli přesně z toho důvodu, aby potvrdili, že „nejvyšší bytost ...je ve všech jazycích Mužského rodu, stejně jako je i Mužské pohlaví nadřazené avýznačnější- (cit. dle Baron, 1986, s. 3). Podle nich tedy postavit ženy před muže znamená zvrátit přirozený pořádek. Maskulinum také slouží jako základ, od něhož »ena odvozená slova (v angličtině: od slov king - oueen, král - královna, se ^^mon, království, nikoli oueendom (Nil8en, 1991). (V 5ešti- *> ohnutého OzujlHT ľ — ^ 1 ^ aidgroom". v češtině naopak věTšil Pán°Vé"' V angličtině ještě "í"We Mluvčích angličtiny i češtiny "^'^ 3 nevěsta") a většina současných <3°denní komunikací zachovává ^ ~ 'S ^ tradičn'mi konotacemi - v kaž- Sémantická derogace ie iPn • ;^^,sm,Ja ^^nou stránkou rozsáhlejšího problému Jazykc- ie da,Slm iazvk^ľ? ^ --ěcenné. Vedle snižování žen w společnosti,^ g lávkového SexiSmu . ôastrj . ■ . . nerovn°Práyné určování „pozice" žen Ä, K^::?r "*» Hnu označuje z hlediska její- ^soké Úrovně, napr. dr., bude zrej- VELEi KDMUNIKATOR,; JAZYK A MĚDI* buzných často poštovní zásilky adresované „panu doktorovi je do značné míry odvozena od identity jejího manžela mě i nadále oslovována jako paní doktorka nebo siečna doktorkaiv am>liřtI .. roz,išování Mrs. a Miss v hovoru ještě běžnější než v češtině, pozn přek ľ * želSký pár, který známe, oba s titulem Ph.D., dostává od svých známých a^ ' a paní", identita ženy zejména pokud přistoupí na zvyk přijmout po svatbě příjmení svého manžela. Pak zjistí, že nezískala jen nové příjmení, ale v anglickém jazykovém prostředí i nové křestní jméno, protože pravidla společenského chování vyžadují, aby ji oslovovali spíše např. Mrs. John Jones a ne Mrs. Mary Jones (Miller a Swift, 1991b; Smith, 1985). (V češtině je jednou z nejčastějších sporných otázek jazykového sexismu přechylování českých ženských příjmení, ve většině případů zakončených na -ová. Původně jde o přídavná jména přivlastňovací rodu ženského, jejichž podoba a skloňování se přizpůsobily přídavným jménům složeným. Tato podoba de facto znamená jazykové posvěcení vlastnického vztahu v manželství. Pozn. překl.) Další způsob, jak jazyk ženy ignoruje nebo vylučuje, je používání takzvaného generického maskulina (v angličtině je i jeden výraz pro muže a člověka, man, pozn. překl.). Tradiční gramatická pravidla se drží toho, že maskulinum by se mělo užívat nejen s výlučným odkazem k mužům, ale i k lidským bytostem všeobecně. Empirický výzkum však vážně zpochybňuje, zda je tento přístup skutečně neutrální nebo generický (např. Gastil, 1990; Hamilton, 1988). (V češtině je tento problém ještě výraznější, protože má na rozdíl od angličtiny kategorii gramatického rodu, který navíc rozlišuje i v plurálu. Zatímco tedy např. anglický výraz „memoers oftbis group-ie skutečně neutrální a nespecifikuje, jde-li o ženy ci muze. v češtině se běžně užívá generické maskulinum, tedy „členové této skupjny , nikoli ■členové a členky". Pozn. překl.) výrazy včásti B Abychom tomuto problému lépe porozuměli, přečtěme si angic « Komentáře 5.1. Představíte si spíše ženy, ženy a muže společné, nebo jen Jste-li jako většina lidí, pak vám tato slova vyvolají pouze představu mužů (Silvei- ra' 1S>80; Treichler a Frank, 1989a; Wřlson a Ng. 1988), Mohlo by se samozřejmé ^dit- * těmto slovům chybí kontext; kdyby byla v kontextu, bylo by snazší roz i-«■ jsou jimi míněni pou2e muž(- neb0 zda jsou užita jako generická. Mozna ^um ukazuje, že kontext je zřídka jednoznačně mužský, a tu^an, ^Ku,iniZ0vanéh . ^ (Jte/man.lanĚU3ge) často vyústiv „kognit^ ^* *b0-dorozumí MiJa Swift (1991a, s. 256) např. ^^T^ Cf6^ skautského oddílu Browníes (jde o dívčí cddíiy; pozn. prek..). která pote, S. ve 177 lc' komunikátoři: jazyk a média Mgtěnf prostředí a přelidnění, nazvanou ..Může [/muzpřežít?'(Canwa omwnies na tom pracujeme." Podob stli i v muzeu o znečištěn ^ zamyšleně odpověděla takto: on přežije, to nevím, ale my^ ^ do_|o ng závěr popuiárního tele- j děvčata v Brownies na tom pracujeme." I = Adams a Ware iho seriálu o »(1989,8.481) líčí příhodu, k níž lidské evoluci: Moderátor pořadu se zeptal hostujícího antropolo-co'delaly ženy během tohoto raného období vzestupu člověka/muže". (Částečně srovnatelným příkladem z češtiny by snad mohla být otázka reagující na větu zústavy „všichni občané jsou si rovni": A co občanky? Pozn. překl.) Někteří lidé mají pocit, že tento důraz na jazyk je malicherný nebo nemístný. Někteří se např. domnívají, že zaměření na jazyk odvádí pozornost od důležitějších problémů genderové nerovnosti, jako je fyzický a ekonomický útlak žen. [Blaubergs (1980) poskytuje vynikající shrnutí tohoto argumentu proti reformování sexistic-kého jazyka i dalších, méně působivých argumentů.] Měli bychom však mít na paměti, že .jednou z nejdůležitějších funkcí jazyka je neustále společnosti sdělovat psychologické zařazení všech jejích členů" (cit. dle Martyna, 1980, s. 493; Treichler a Frank, 1989a). Jsou-li ženy snižovány, nerovnoprávně označovány a často jazykem, anglickým (i českým) ignorovány, neslouží to jen k reflexi jejich druhotného postavení v naší společnosti vzhledem k mužům, ale k jeho posílení. Reformování Akého jazyka je tedy jedním ze základních kroků, jejž můžeme udělat na cestě rostouce uvědomění, že sexismus existuje, i na cestě k jeho odstranění. W« JeďinCÍ 1 °rganÍZaCe UŽ různé --y v úzu usku- ■« ^C^^** nahľaZení PSa"é ^ Miss a Mrs. titu-n*ch jmen a zájmen3 sľad Zm6na P°řadí femininních a maskulinních podstat-maskulinum (vangii6uněnhe/nejk°nt'0Verznější j* S"aha Vyloučit Šenerické net>° prostě oni jak0 js^"^' M'St° °" můžeme Používat ona/on, on a ona nové- ženstvo, P02n. pfekl ° ''"f'aru lv češt-ně např, člen/ka, členky a čle-mm te, člověk) to neut ali" 3 POdStatná iména s tak^aně generickým ZT^teJZZ Snadn° např- P0'ÍCe °">™ -"Tsto police-ZT^^^^"*' b6Z ľ0du) ^ kosman. Huma- 3 **.»» 1T MCMÍnn' ^Ver HLT' Pfek,)" ^° X™ změn není °btíŽ' entari 5-2 na stran§ ngl anovam projevů jazykového sexis- UNlKÁTOfti; jazyk a MÉ°IA vzh,edem k tomu. že jazykového sexismu Je poměrně snadné se zbavit ieli k tomu skutečna vule, sdílíme Baronův optimistický názor že pokud do t ný počet lidí získá citlivost k genderovým jazykovým otázkám ve vztahu k pohla" ví. pak už takové tvary jako generické maskulinum nebudou průchodné ať už budou argumenty na jejich obhajobu jakékoli" (1986. s. 219). Způsob, jak se slova a ideje tlumočí dál, může ovšem být stejně důležitý jako slova a ideje samy. Důležité tedy je, abychom se zamysleli také nad otázkou komunikačních stylů. Komentář 5.2 Rozpoznávání a opravování jazykového sexismu Mark McMinn, Paul Williams a Lisa McMinn (1994) sestavili modelové měřítko, podle něhož se dá zjistit míra uvědomování jazykového sexismu. Nazvali jej Měřítko genderové zakotvenosti jazyka (Gender-Specifíc Language Scale, GSLS). Toto měřítko se předkládá v podobě kvizu uvedeného níže. Vyzkoušejte si jej, abyste viděli, nakolik dokážete sexistický jazyk rozpoznat a opravit. Správné odpovědi jsou na konci kvizu. Písemný jazykový kviz Přečtěte si pozorně každou z následujících formulácia zakroužkujte vše, co bude te považovat za problematické, a to včetně gramatiky, pravopisu, interpunkce a diskriminačního jazyka. Pracujte rychle, protože na splnění tohoto úkolu máte jen Pět až deset minut. ****** 1. Pohotovost každého se hodnotila podle rozdílu jeho naměřených hodnot skóre relaxace a skóre vzrušivosti. řlřWska ie 2- Používání experimentů v psychologii předpokládá že přirozenost mechanická. Homácícř. pracích od žen 3- Vedoucí podnikoví pracovníci získali informace v domácnosti. . stanovit, jak toto roz- «• Když dělá člověk důležité rozhodnut, mus. s. n jP ^ ^ ^ hodnutí zasáhne ostatní, a zda teda vysledeK 5. Schůzi vždy přecedá ten, kdo je předsedou komisy ^ 6- Listonoš se v žádný den neopozdil, i když bilo ^ ^ ^ £ námi 7- Řekla, že se zeptá svého manžela, můze-H je na výlet. . koho dočasně uvolní z práce- *• Ředitel hovořil individuálně se zaměstnanci o • _ 9. KaYž na požárníky zaútočil obrofský pes, zachovali klid. 179 vel-oi komunikátoři: jazyk a média 10. Nejdříve, jeómce vyburcuje narušení osobního prostoru a pak on přisoudí pfíanu tohoto vyrušení svýmu okolí. 11. Evoluční teorie uvádí, že se lidský druh vyvíjí prostřednictvím procesu pře žití těch nejsilnéjších. 12. Mnoho bylo napsáno o tom, jaký vliv má postavení dítěte mezi jeho sourozenci na jeho další intelektuální vývoj. badatelé zpochybňují míru, do níž ženy a muži komunikuj, - -. M^ver (1994, zjistili mezi muži a ° ""'^ Odpovedi 1. každého (každého či každé); jeho (jeho či jejích) 2. předpokládá že (předpokládá, že); v angličtině též „man' ve významu člověk, .nature of man", přirozenost člověka, pozn. překl. 3. pracovníci (pracovníci); pracovníci (pracovníci a pracovnice). 4. rozhodnutí musí (rozhodnuti, musí); teda (tedy) 5. přecedá (předsedá); ten, kdo je předsedou (kdo je předsedou či předsedkyní) 6. listonoš se neopozdil (listonoš či listonoška se neopozdil/a, neopozdili, neopozdily); v žádný den (nikdy); bilo (bylo) V této větě nejsou žádné chyby, zaměstnanci (zaměstnanci a zaměstnankyněmi) 9. Požárníky (požárníky a požárnice, požární tým); zaútočil (zaútočil); obrof-ský (obrovský) 10. nejdříve, jedince (nejdříve jedince); prostoru a pak on (prostoru, a on či ona pak); svýmu (svému) U-V této větě nejsou žádné chyby ieh° ^ Či Í6JÍmÍ); jeh° ^ či její); sourozenci (bratry a sestrami) «*» lbovým společenstvím Podl Že ^ 3 mUŽÍ patří * ^ "ikace i odlišné cíle Komunikace «ľ Tanne" ^ Ž6nV 3 muži odlišný stvl komU' ľ316"1' ^ImmäJľ* iak° hovoří ™é z různých kultur různými '^^^^ ^ny, říká Tannen, hovoří jW lV'sl0s>i ■ a siyäí zase tento. ySl • zat|mco muži hovoří jazyjjgjmjyjtg-u ča*o iakc m,h_ Jazyk' výsledkem je, že rozhovory mezi žena- a tnuti' " ■ —v ven ? nic^otéí: hodně^l^^ ^ dVěma ,Wmi z různých k"ltur- a VVplýVá mile* v komun(l(acl žen a ^ěn'řskoliv prtběhy, jež Tannen uv.dí jakQ pfíldady U' 510 vyvo,aÍ'1 >Wem na tváři úsměv poznání, jíní 180. LCI K°MUNIKATOR|-. JAZYK. A M£0 . Meyer (1994) zjistili mezi muži a ženami, jež zkoumal', j v komumkaci. Naopak zjistili, že jak u žen, tak u mužů ce řada situačních faktoru včetně pohlaví osoby, s níž hovořili a kontextu rozh V0ru. Podobně zjistili Leaper a kol. (1995) ve studii reakcí posluchaček a poslu chačů na svěřován, jejich přítelkyň a přátel jen velmi málo rozdílů mezi posluchačkami a posluchači, s tou výhradou, že posluchačky odpovídaly s větším „aktivním pochopením" (např. explicitně potvrzovaly vyposlechnuté pocity nebo názory), pokud naslouchaly přítelkyni. Zjištění jako tato nám připomínají, že komunikace je interaktivní proces, na nějž působí spousta různých faktorů, a gender je jen jedním z nich. Badatelé však přesto konstatovali, žegenderová nerovnost charakterizuje značnou část každodenní komunikace, odráží rozdíly mezí životními zkušenostmi mužů a žen, jejich společenským postavením a mocí (Henley et al., 1985; Lakoff, 1990; Nichols, 1986). Například o rozhovorech v genderové smíšené společnosti badatelé zjistili, že většinu hovoru obstarávají muži, což je přímým důsledkem skutečnosti, že v mnoha situacích (např. na podnikových schůzích) mívají více příležitostí vyjadřovat své názory. Muži také daleko častěji skáčou ženám do řeči a mění témata hovorů tak, aby vyhovôvälyjejich zájmům. Navíc, hovoří-li muž, věnuje mu poslucháčstvo obou pohlaví větší pozornost, než hovoří-li žena (McConnell-Ginet, 1989). Neverbální komunikaci mužů ve smíšené společnosti lze také popsat spíše jako dominantní. Muži si například nárokují více prostoru než ženy a více narušují osobní Prostor žen, než ženy narušují jejich, tím, že si k nim stoupají bliz, v,c se j,ch stýkají a víc na ně zírají, ženy mají naopak tendenci uhýbat očima, když na ne - „f -,f i.ť maií důvod, nebo ne, tato muži zírají, zase se však častěji než muži usmívají, ať uz maj. auvo . i*sta lze vykládat jako společenská a submisivní ^ P°"- "a vanýJk,^ ^° r'""t3ké ZJiStÍ,a'Že Ženy VětŠÍnou ch^ě|y "a stránkách věnc^ I Cľri Z Udá'0Stem (24 % M> a «**m obchodním událo, místních zpráv oLlT^^ ***** W] 65 % textu z titulní Větší pozornost v denícJs 3 kome*ářů muži. Ženám byla věnována 'toich denících (napf Sc™^ym a středním nákladem než ve velkých metropo- I Washington Post, (mrtw íqZ ^k^*' L°S Angeles Times> ^ew York Times 199^: Zoch, i997). Ve téŽ Da,e- Rrst a Shaw. 1996; MRTW, ^.eek a u. s. N J tľtd°Padají Ženv P°dobně ^ ' ""-'oje vcisr uasu verejiiuan piuu»i». ■ -.......-- ., - skéíhnutfje prezentováno fako základní p^ina současných ženských problémů. Faludi "Vádí spoustu.příkladů z novin i časopisů, jejichž poselství, jak autorka tvrdí. Postavuje nový odpor proti feminismu - tedy poselství, že ženy, které v naší spo-,eči°sti požadují rovnoprávnost s muži, obětují nakonec skutečné štěstí. Kdvž se analytici pokoušeli vysvětlit symbolickou anihilaci žen v tisku, zdu-že většina zaměstnaneckého personálu tisíce pěti set celostátních den, ÍŮ J's°u muži. Z přibližného počtu 54 000 lidí, kteří pracují pro denn, t^k tvo ■ ^ 37 %, Což dvouprocentnf nárůst od roku 1988.* ženy tvor, 31%vedo» kých Vonných funkcích a managementu. Jen 19. 185 VELCI KOMUNIKATOňl: JAZYK A MĚ°'A - n ajen 8% má v čele vydavatelky ženy (Voakes, 1997). vnorme redaktorkyzenya j & pracovnľky, kteří dobrovolné odešli ^t-*. * ^ ukazaL zc ľeny daíek0 castěJ'uvá- &ívnUnosti ze své novinářské práce včetně nedostatku šancí na lip nízké úrovne respektu i kladení překážek tomu, aby mohly svobodně vyjád-nt své názory (MRTW, 1996). Zdá se však. že se v tomto směru vyvíjí jisté úsilí, přinejmenším v nej větších denících po celé zemi. aby se zvýšila personální rozmanitost zpravodajských redakcí a tiskových managementů. Od roku 1993 posílají například největší deníky jako Los Angeles Times, Miami Herald, Washington Post a New York Times své zástupce na každoroční setkání Celostátní novinářské asociace leseb a gayů {National LesbianandGayJournalistsAssociatiofí), aby zde získávali nové pracovnice a pracovníky (viz Glaberson, 1993). Určit ovšem přesně, kolik leseb a gayů pro denní tisk vtéto zemi pracuje, není možné, neboť kvůli trvající silné stigmatizaci, jež homosexualitu doprovází, mnozí stále svou orientaci tají. Je však zřejmé, že přes jisté úspěchy z poslední doby jsou rasové a etnické menšiny, zejména ženy jiné barvy pleti než bílé, ve zpravodajských týmech zastoupeny stále velmi nedostatečně, a to obzvláště ve vyšších funkcích, V r. 1978 tvořily rasové a etnické menšiny jen 4 % redaktorů zpravodajství; v r. 1997 tvořili lidé jiné barvy pleti 11.4 % zpravodajských ^Značný početlistú (45,5%) nemá ve svých týmech žádné lidi jiné barvy pleti. Z mnu rasových a etnických menšin pracujících pro tisk patří 5 % k afroa-populaci, 3 % k ,atinslíoamerickéT 3 % k asjJskoame .cké fl méně než olľ ameľiCkémU °byVatelStVU Wakes. 1997). urážkou vsak zůstává ~ ■- . ^layůčiiese "** *" ~ jÍné ba^ P|eti ™ ™s či homofobii - n, „ľľ!ľ.aTSky°n týmeCh skutečně sexismus - nebo rasis- - na pracovištích snižuje. Neznáme žádnou studii, která by se «^áfSkýchurriupením rasových a einických men§in a gayú či ,eseb so". »93). Studie kter h0rn0f0b,í těcht0 ,istů (viz ale G,abeľ" a sexismem ve zpravoT-m6ZÍ P°h,avím reP°rtérky či reportéra Je(ina studie ?!ľľ ^ ZPľ9V' V§ak doš,y k protichůdným í^iaKoahn 0sledn'd°bynapříklad7ii.t»1, ......• imo zdroje častěji n novinári, tawía ■ nakonec vyhledÉ médií ie to «, i ze sklon posuzovat odbornost stejná jako Iy odb°mic či odborníkí novinářek o všeob :v'MéžMRTw lQQftHVľU',,,CÍ 5i odborníků Jak0 novi" *« novina „ ; 1996e>- podle jedné socioložky ecném zpravodajství kopíruje míně- :l KOMUNIKÁTOŘI: JAZYK A MÉDIA novinářů (Tucnman. 1979). Jiní autoři s tím však po.emizujr a tvrdf , m nost žen ve zpravodajských redakčních týmech zpravidla vede k roz ,ľní " ce toho, co má být do zpráv zahrnuto, a uvádí i nová témata imž " pozornost nevěnuje (Hardenbergh, 1996; Marzolf. l993). Dorsl^ig^ľ^ľ ie ženy píší o ženách více, než o nich píší muži, počet příběhů o ženách napsa-ných muži však roste úměrně s počtem žen v redakci. Cender a časopisy. Časopisy se od denního tisku v mnohých ohledech liší Pro nás je zajímavá zejména skutečnost, že zatímco se denní tisk obrací k široké čtenářské obci, časopisysg snaží zaulmpulspecifické segmenty nh^i^n Exi. stují časopisy, které se obracejí k určitým rasovým a etnickým skupina^ (napr. Latina, Ebonya Black Enterprise). Existují jiné, které se soustřeďují na určitý okruh zájmů nebo životních zkušeností (např. Byte, Track and Field, Divorce, Parents Magazíne, Black Chila). Existují i časopisy pro ženy (např. Redbook, Working Woman, Seventeen) a časopisy pro muže (např. Esquire, Sports lllustrated, Playboy).b\ uvnitř těchto dvou velkých skupin existují různé podskupiny, na něž se jako na potenciální čtenářstvo zaměřují specializované časopisy. Osoba, která si například předplatí Ms.: The World of Women, bude mít zřejmě jiné názory a zájmy než ta, která si předplatí Cosmopolitan, třebaže obě skupiny tvoří téměř výhradně ženy a obě si mohou připadat „emancipované".6 Jak se tedy, obecně vzato, liší časopisy pro ženy od časopisů pro muže? Žen ské časopisy tradičně šířily „kult ženskosti", totiž definici ženskosti jako narcis-tickéhQ.pohroužení do sebe sama - do vlastního fyzického vzhledu (Jak být co nejkrásnější"). do úspěchu v zaměstnání i úspěchu v srdečnich-žáležítostech .jak získat a udržet si muže") (Ferguson, 1983; McCracken, 1993; Murphjr^4>. ' když redaktoři mnohých populárních ženských časopisů uváděj., ze podle jejic žínění mají dnešní čtenářky větší sebedůvěru, jsou cílevědomější a majt sirs- oKru než čtenářky v minulosti, zjistili badatelé u většiny ženských »j n -lý počet podstatných změn (Pogrebin, 1997a). zvýraznilo zaměření na sex. Interpretuje t0 j3k° Z" ,etkat se se svým. se*uální identity, která vnáší do chování žen odvahu, „odn ^ ^ ^ mu^ýmiprotějšRýna rovném základě" ^^^'^ zenou: .Redakč- odvaha si však vytváří vlastní šablony toho, co to m™ ideainf-dívku či ženu nítýn->y a návrhářská i reklamní oddělení stále výkres ^ gzoru- (MCRob- Ja^m konzumentské volby, volby kariéry, životního sty. VELc' KOMU 187 N.KÁTOAlľ JAZYK A MÉDJA , m čtenářky dosáhly tohoto ideálu, musejí s. kupovat určité biťa!L Netíku, upravovat si vlasy do určitého ucesu, v jistých situ, £ v posteli, na pracovišti) říkat a dělat určité věc, - stručne řečeno, být pre-Z**'***™*. ^ téma. jež se (i s instruktáž,, jak na to) objevuje v téměř Každém čísle ženských a dívčích módních časopisu. Konečným cílem je stále zís-Kat a udržet si muže. i když strategie už dávno není romantickou záležitostí, ale spíše záležitostí agresivního sex-appealu. Některé ženské módní a „zákaznické" časopisy sice v poslední době otiskly i články o dříve tabuizovaných tématech, např. o vztazích mezi lesbickými ženami a bisexualite, v zásadě však jejich zaměření zůstává úzce heterosexuální a vylučuje ženy, které se od „normativní, identifikovatelné ženskosti odchylují" (McRobbie, 1996, s. 182; viz též Murphy, 1994; Pogrebin, 1997a). V předchozích vydáních tohoto textu jsme podnikli vlastní neodbornou analý-u časopisů pro ženy. V prvním (1989) a druhém vydání (1992) jsme zkoumali sah dvou čísel tří nejpopulárnějších amerických ženských časopisů: Cosrnopolitanu b Glamouru (jež se obracejí především na bělošky) a Essence (zaměřeného na černošky). V obou případech jsme zjistili, že ve všech třech časopisech byly dominantním tématem vztahy k mužům, pak následovalo téma zkrášlování. Třebaže měl každý z časopisů i články a zajímavosti o pracovním úspěchu a o kariére, úspechy ve světě práce byly prezentovány jako závislé na fyzické atraktivnosti nap, .oblékaní pro úspěch", používání správného make-upu nebo úprava vlasů d° UrC,teh0 ůčesu>' T*° Poselství posiluje i reklama PiSyľIamľnľ-ľ ^ ^ ^ (1"5) *™ ™* těmito třemi časo-^^~e Z*aVé r0Zdíly- V °—" « "«* tomu se zdái že jak G,amour'tak Essen- ««4*y kariéry a finanční záležito ' r°d'nně vztahv (namísto sexuálních), t0 časop,sech jsme zaznameľľ ■' ^ r02manitosttémat článků a sloupků v těcn-le™ "Poutání mužsképoZornost.1',.e" ma'° Změn v rek|amě. Zkrášlovat se za úče-u^ených časopiSech. hlaVním P°selstvím reklam ve všech třech Pr° toto vydání Women M 2rC0s^an, G(a;r'S;Cíe^2en^^iaSPo,ečnost)jsmeznovu e;hii995-touvýJimkou,t Z ' rce-Naše *»*- se vCe.ku shodní ,8k0*tématu> ato'^T'-?** vrátil ksexu aMmsmuži jména na obálkách. Obálky Cosrnopolitanu a Gis- 5' VELCI KOMUNIKÁTOŘI: JAZYK A MÉDIA „ourubyly od sebe navzájem vskutku stěží rozeznatelné. Cosmopoí/tansvým čte rářkám slibovat, že jim pomůže stát se víc „sexy" s „novým zázračným účesem" a novými tipy, jak se líčit, Časopis čtenářkám také nabídl „dvacet super-sextra rad», v nichž jim muži radí, zda by svým partnerům měly odhalit svou sexuální minulost, dělat drahoty nebo se s novými partnery rychle vyspat. Obálka Glamouru nadhazuje otázky „S kolika muži jste se vyspala? Co o vás toto číslo vypovídá?" a hned dodává: spolu se „42 malými nepravdami, které vám možná říká". Uvnitř časopisů hlavní téma sex a milostné vztahy pokračuje nejrůznějšími způsoby. Jedno číslo Cosrnopolitanu mělo kupříkladu čtrnáct článků o sexu a milostných vztazích včetně „7 maličkostí, které udělají z dobrého sexu něco ohromného" (např. předvést partnerovi striptýz nebo ho na veřejnosti popadnout v rozkroku). Téma sexu ale de facto prolínalo všemi rubrikami časopisu: Byl tu kviz. podle něhož mohly čtenářky zjistit, jak jsou „náruživé", módní stránka o „zábavném prádle" („ať vás baví si je oblékat, stejně jako jeho baví je svlékat"), článek o zkrášlování, o tom. jak si udělat „domácí dotekové lázně" („Vy a on, trochu bahýnka na vaše stehýnka, páry a teplická na vaše tělíčka, společné koupele, to je sexy neděle"), článek o deseti dovednostech správné ženy (např. pozvat muže první na schůzku, jak si vypracovat báječnou techniku flirtování) a Cosmo zpovědi, v nichž čtenářky „sdílejí své naprosto šokující historky a žhavá tajemství". Dokonce, článek o vážném zdravotním problému - polycystickém ovariálním syndromu - zdůrazňoval důsledky pro krásu a sex a byl doprovázen fotografiemi ženy nahé od pasu dolů a stočené na prostěradle. Glamour byl sice o něco krotší, ale presto obsahoval jedenáct článků výslovně o sexu a milostných vztazích . spoustu t,pu. jak držet vztahy „na uzdě" a jak být svůdná. „ Naproti tomu Essence se stále zaměřuje především na 0^«* n*o úspěchu a zdraví, i když i zde je ^ šatník" a „Ze ku, „Jak být šik", měl podtitulky „Trumfni hodiny krasy. . ^ ^ ^ ^ zaměstnankyně podnikatelkou". Uvnitř čísla nebyly za úhrnem články 0 vztazích s muži („Páry se sbližují" a „Pozvěte ho ^^šky a bé|0ŠKy: co nás Pokrývaly vážná aktuální témata jako rasové vztahy (. mjnjstryně práce Ale-stále rozdělme ********* ( smrt suoerženy") a pro xis Herman tak privat.it m». " M tósmeU. Jak se udělat krásnou a zůstaly ve všech třech časopisech bez konkurence ' VEl-CÍ KOMUN,KATOftl: JAZYK A MÉDIA 1 89 n, následovaly reklamy na péči o vlasy a osobní hygienu.' Ne, «u a parfémy. _ ^ ^ pogrebJrii l997b) a nepřekvapí, že vétši- ;atloeľvľek,Crnľch I hlavníc, článcích byly černošky (77 z 86). V Cosmopo- LTa^bylytéměř všechny modelky bélošky (173 ze 190 v Cosmopolitanu, 130 i 204 v Glamouru). časopisy pro muže představují v některých směrech křiklavý kontrast k ženským magazínům. V minulosti byly mužské Časopisy specializovanější, i když poslední analýzy ukazují, že cílové skupiny ženských časopisů se možná také zužují (Pogrebin. 1997a). Přesto lze stále většinu časopisů pro muže zařadit do jedné ztéchto tří kategorií: fínance/obchod/technologie, sport/záliby a sex. V ženských časopisech sex, jak jsme viděli, také rozhodně nechybí, zpravidla je však pojímán z hlediska mezilidských vztahů, kdežto mužské časopisy orientované na sex jej objektivizuj! a depersonalizují (viz kapitola 8). Jaká jsou však kromě těchto tří typů časopisů hlavní témata v periodikách urče ných pro muže, která nejsou specificky tematicky zaměřená? Ve třech předcházejících vydáních tohoto textu jsme zkoumali dva mužské časopisy - Esquire („ Muž jak má být") a Gentleman's Quarterly, jež považujeme za nejspíše srovnatelné s Cosmopolitanem a Glamourem* Pro toto, čtvrté vydání jsme navíc zkoumali dva další časopisy, Details (kterým jsme se zabývali už v r. 1995) a Maxim (který acal vycházet v r. 1996), protože se tyto časopisy obracejí k o něco mladšímu mužskému čtenářstvu než Esquire a GQ. ho 22ľ PřeV,ád;JrCÍ témata V ESqUÍre 9 GQ za des* * našeho informační- cnem. eezne se objevují články o hudbě slavných mužích. GQ věnuje umění, filmu, cestování a význačných či asi třicet stránek pánské módě, Esquire asi dvacet .vztazích mužůa.žen. Při posled- ním pročteni Jsme našl, v GQ na ^ ^ jen ^ pět stránek. Nápadně ovšem stále chybějí^ ním pročtení jsme našli v G mohou mimomanželské aféry narušit manželství) a dva v Esquire (jeden od autora pravidelného sloupku známého jako „dokonalý muž", který psal o svých zážitcích ze sexuologické kliniky, ajeden v „Rubrice dobrých zpráv" o tom, jak častý ľZľľ T**™ ZdraVÍ)'V GOtaké existuie měsíe™ Poradenský sloupek. «2£ W W0SI- "DOkt0r ^^), kde JSou zodpovídány dopi-čln ľľ V-56 d0Žet,i-J3k °nen ™ doktor odpovídá na otázky ^m*22^i6St" UměÍÍ d°bře ,íbat 3 Zda ovlivní P"*no*. isou-li při m marmuanou- Bv'y ««. < Slánky o ženách: jeden o herečce VELCÍ KOMU NIKÁTOňl: JAZYK A MÉDIA umě Thurman (její obrázek byl na obálce Esquiru); dva odstavce o Madeleine Stowe doprovázené černobílou fotografií nahé herečky sedící obkročmo na větvi stromu' a další její barevná fotografie, kde je oděna do trikotýnu z černé průhledné krajky (článek v Esquiru „Ženy, které milujeme"); a módní rubrika v oddílu pánských plavek předváděla modelku ženu, Danielu Peštovou, někdy v bikinách, většinou ale nahoře bez, jak se vine k mužskému modelu (GQ). Oba časopisy Details a Maxim, které se zaměřují na muže mezi dvaceti a třiceti, měly na obálce obrázky žen. Obálka Deta/7s, která se dala rozložit natřikrát, ukazovala herečku Heather Graham, jak leží na prostěradle, oděná pouze do kolečkových bruslí; nadpis hlásal „Hollywoodské zlaté děvče Heather Graham je na dosah". Obálka Maxima ukazuje herečku Alyssu Mílano, jak si se smyslným úsměvem svléká živůtek; její šněrovací kožené kalhoty jsou rozvázané. Obálka Maxima čtenářům říká, že v ohnisku zájmu časopisu leží .sex, sport, pivo, hračičky, oblékání a fitness", a slibuje články, které čtenáře učí, „jak se stát hvězdou, jak se stát přeborníkem v biliáru, jak vyzrát na detektor lži nebo jak se dostat do tělocvičny bez placení". Kromě článků o dvou herečkách nebyly v Details žádné články o mezilidských vztazích; časopis měl dva články o sexu. Většina článků v Details byla o zábavě. V Maximovi se rozpětí témat pohybovalo od „100 nej-lepších filmů pro chlapy" (z nichž většina byly kovbojky, válečné filmy, sportovní filmy nebo detektivky) přes článek o čtyřech archeolozích zbitých a oloupených v mexické džungli, článek s názvem „Flámovací zápisník" (.autor popij, se známými osobnostmi") až po rozhovor se čtyřmi ženami o tom, proč podváděj, sve partnery. Je pozoruhodné, že Maxim uvedl také článek o ženských časopisech, -to pod názvem „Jak na to se svou holčičkou", článek se rou milujete, tak paranoidní. neurotická, prostě úplný cwW pov^ ^ tože je pod vlivem těch praštěných 6asop.su co cte ^ ^ "ost. že právě tento článek jim „poradí, co dělat, vztanům Mohlo by se sice tvrdit, že z oněch čtyř zkoumaných casopi^ ^ ^ ^ mužů a žen rozhodně největší pozornost Max/m, bhzsi po^ ^ ^ ^ ^. ^ "Vm tématem vlastně je, jak mohou muži ženami man*" 0.g ^ ^držet na uzdě". ^sPat, jak mohou lépe šéfovat ženám ve svém živote* ^nům, ještě Nízkou prioritu, kterou časopisy pro muže Pripisu^ po£j|e reklam, došel by uznaje reklama, jež jejich stránkám vévodí. Sou e i ^ ^ neb0 Clov§k k názoru, že většinu svého času tí^^f^ nakupováním slunečních 0 Samotě, cvičením na nářadí, posloucháním hudby. VELC( K°MUNlKATOAt: JAZYK A MÉDIA 191 , lknho,uaKouřen(m,atoponěkudnaúkorsvéosobníhygieny. Kromě brýlí, pitím alkonoiu ^ fay|y ncj0bvyk|ejšími reklamami ve všech čty- rek,am na oblékán, v V ^ ^ &M g s|unečnf bf ýfe_ řecheasop.secn.ji ^^. ^ ngcin| g cv|(;obn|. nafa ľj^'hud^iy^'a™^^" Rek'am na k0Smet'kU 3 Před" měly Lni hygieny všakby.o poměrně málo (v A«v,žádná. v Deíaí/sjedna. v Esgwtři av GO pět). Neobvyklé nebyly reklamy na různé leky, zejména na podporu růstu vlasů. Stejně jako v ženských časopisech byla většina reklamních modelů i zde bělošky a běloši. Podobně jako časopisy pro ženy vytvářejí tedy i časopisy určené pro muže jejich vlastnigenderové představy a ideály. Normativní maskulinita podle těchto časopisů nezahrnuje dlouhodobý vztah se ženou. Skutečný chlap je naopak svobodný dobrodruh. Je to člověk, který rád riskuje, s elánem se věnuje své práci a svým zálibám - do kategorie zálib patří i vztahy se ženami. Na osobní vzhled dbá, ne že by ho to však cele pohlcovalo .jako ženské".9 Uvedené časopisy samozřejmě svým čtenářům slibují, že jim pomohou tohoto cíle dosáhnout a v tomto ohledu nejsou zcela nepodobné časopisům pro ženy. Navzdory své pokračující atraktivitě však časopisy, jako jsou ty. jež jsme zde prezentovali.zaznamenalyvposledních letech pokles prodeje (Pogrebin, 1997a). ľľlľ'^UVŠděií' * 56 SP°,řebite,é'jak Se *d zených médií spíše tej, a vyuavaj, více elektronických, audiovizuálních médií. Nepopulárnější Centum ion,..... 1 UeP Census. 1997). Naskýtáš uePartrr>ent of Commerce, Bureau of the vi2t1*h pr0|tamil „ né Jkmickä otazka. Jsou-li genderová poselství tele-$v «%• Anebo televizní „ľ**8*** exp,oatační než ta, jež jsme obje-Wp^ÍI2^sK£a^ské£as&ramy°ny "^Vfermn^a maskulinity, jež šíří budeme vénovatúfcle. TeWie-. všudypřítomný meůtélnl tvrzenísna<^ Uefiá,tetelev\iete nejvýznamněji^ stána oottwtwne, ksjyi uválíme mnoíswi televizních společností ve Sp°J těch a jeůmetnfe vlastnost televize. Výzkum ť'' tanu zaujlmi televize ús,\jcůn\ místo. Pňi ijsou otázky, jimž se B°cla||*aení činitel něrnWaClá* V Ž'V°tě mn0ha AmeľÍ' r"v Američan stráví v podstatě každý °MUMiKATOftl. jazyk A MÉDlA den před televizí 33 % svého volného času - to je víc, než věnuje jakékoli jiné činnosti včetně společenského styku s jinými lidmi (7 %>, čtení (6 %) a činnostem mimo domov (2 %) („At Leisure", 1993). ženy se na televizi dívají více než muži a dospělí více než děti, i když děti věnují televizi víc času než jakékoli jiné mimoškolní činnosti (Comstock, 1991).i° Nedávný celostátní průzkum ukázal, že 68 % dospívajících má ve svém pokoji vlastní televizi (Goodstein a Connelly, 1998). Televize má také zvláštní vlastnosti, které její vliv coby socializačního činitele ještě zesilují. Mezi tyto vlastnosti patří například to, že je zadarmo, je dostup ná v podstatě všem a divák dokonce ani nemusí opustit soukromí svého domova, jako je tomu v případě filmu a divadla. Sledování televize nevyžaduje žádnou zvláštní schopnost, jako je třeba gramotnost, a ke všem lidem, bez ohledu na pohlaví, rasu. věk, společenskou třídu, sexuální orientaci a často i zeměpisnou polohu, se dostává stejné vizuální a verbální poselství. Výzkumy však ukazují, že tyto faktory (pohlaví, rasa atd.) mohou ovlivnit způsob, jakým členové různých skupin obsah programů interpretují či v jakých souvislostech jej chápou (Berry, 1992; Comstock. 1991; Gross, 1991; Press, 1991). Jakým způsobem nás soci-alizují televizní programy? Jedním významným poselstvím je, že ženy jsou méně důležité než muži. Uvědomme si například, že v hlavním vysílacím čase vidíme v televiz. méně žen než mužů. V nedávné studii, kterou v průběhu deseti let prováděl výzkumný tým na Universitě v Pensylvánii (Annenberg School of Communication. University of Pennsylvania), bylo zjištěno, že jen každá třetí televizní role je ženská - a nutno dodat, že tento údaj se nezměnil od roku 1954 (Gerbner, 1993; v.z take Metz-ger, 1992). Tato studie, významná svým rozsahem i svými závěry. "a^U 645 mluvených rolí v 1371 televizních programech na třech celoplosnyc kana-lePh, v televizní stanici Fox (Fox TtlevIsM a .jeden^nl^k^ Programů a postav, zjistily, že počet ženských postav " ^ v hlavním vysílacím čase vzrostl, i když je u ženských pos ygnoúeU\, "ost, Že budou méně významné než mužské (Elasmar a rai . 1997)- . stavy které hrají, jsou větši- *eny nejen dostávají v televizi méně roli, ale pos autorjtativní(Fejes, no" mladší a nedospělejší než postavy mužské, a W - ůchodct} (American 1992). V rámci studie vypracované pro Americké sdruze ^ ^ ^ ^ ^ | ^oc/awon of Retired Persons) například badatele zj ■ 183 5 VEl-CI KOMUNIKATOfil: JAZYK A MÉDIA jen 15% ženských postav v televizních pořadech v hlavním vysílacím čase ve věku pétačtyřicet let a více; jen 3 % hlavních postav mohla být označena za osoby středního věku. Studie analyzovala televizní pořady v časovém rozpětí dvaadvaceti let a zjistila, že za toto období bylo jen každým třem hlavním postavám ze sta pěta-j—*• i"i a vfce: méně nezjedná postava ze sta byla žena ve veku pětašede- cim - mm TW 1996f», ženy na obrazovce stárnou rych.eji nez muz, a, sSt létavice - ujírasové a etnicích na největších televizních kanálech, ve kteryc ^fím ; ^nšiny, jsou tyt0 menšjny zobrazeny bělošskýma očima SaiJ ignorovány (DeMott, 1996). 195 velc' komunikátoři: jazyk a média M n etnických menšin nebyly v televizních programech vidět či J^tZ^o^ skupin, Napřít „„e s tělesným ^ lu. trnech setkáme s postavami lesbických žen a gayu, zvláště od doby, kdy se televizní průmysl začal zabývat problémem AIDS. Jak ale uvádí Gross (1991). ve středu zájmu většinou stojí reakce rodiny a kamarádů na zjištění, že nékdo. koho znají, je gay. Vroce 1997 odhalila hlavní postava televizního sitcomu (situační komedie; pozn. překl.) ftfensvou lesbickou orientaci více než šestatřiceti milionům diváků vepizodě. která se stala jedním z nejsledovanějších dílů jakéhokoliv seriálu v historii televize.12 V roce 1997 se už v programech v hlavním vysílacím čase objevovalo pravidelně osmnáct homosexuálně orientovaných postav, všechny v situačních komediích. Jeto například Carter Heywood v seriálu Spin City, což je také jediný afro americký gay na televizní obrazovce, a Susan Bunch a Carol Wylick v seriálu Frfends, prvni lesbická dvojice v televizi, která se stala rodiči („Since Corning Out Is In", 1997). Podle jedné pozorovatelky se gay a lesbické páry objevují v hlavním vysílacím čase stále častěji, takže skutečnost, že jsou homosexuální, „už není novinkou a sama o sobě ani dostatečně zajímavým námětem" (dle Bruni, 1996). Když se místo programů v hlavním vysílacím Čase soustředíme na zpravodajství, ústíme, že některé skupiny jsou nyní v televizi zastoupeny v daleko větší ľ"T NeJVýZnamnéÍŠľP0Sun k rovnoprávnosti mezi pohlavími ve vysílání ITZlT"^ StUd'ÍCh regÍOnálniCh televizí- V 'oce 1997 mělo ľT ,ěCht° te'eViZÍ" SVém *"u *"* mořily 37 % »orů a rnoderátore^C! r""'t6ndenCe Ke SmíŠeným týmŮm dvojím standardem této ST ™* Čast0 k°nfrontovány ^<^W«*^4w^S™™**^^m] ""legymusí ««• vyžadovat, aby vypada y ' Ž,iV0Stl a °b|ékání; rovněž se od nich i lCraft'i^;MmVlwľdľVmlBdSÍ 3 °hCValy 36 VSUÍcnějl než moderatořl j --^rťl re^on^.ch te1eviz^:^,-^- s^tecné je. Víc než třetinu Cy?eti,6t; "aP(0li tomu 50 % Ie fil Arit — _. televizních stanic tvoři ""....."ľ'vo tomu sn« m«j - " ~*----•»•.•««! j«wv <»— P**, ,et (Sanders ľ Z^Z^ * *"* ^ '« * 16 % "** kanálech iS011 mla„,t , UCK' 1988)' I ženy ženy, ale jen 3 % z nich Jsou star-i starší čtyřiceti let a 16 % i Z5 ml9tíŠÍ »* SS' ľnľnľk T** " Ce'0P,0Š' a wauers> r,ev,df divéci ve zoravoH,- , něk0lik ^'"^k (např. Bar' ^vodajskych popech na celných kanálech ! ženy. kterým je hodné přes padesát nebo dokonce přes šedesát. Když se ale nn„-váme na věk nejváženějších mužů ve zpravodajských pořadech na celoplošný h kanálech, například Hughu Downsovi je přes sedmdesát. Obecně ženy pronikly do zpravodajských týmů na celoplošných kanálech méně než na kanálech regionálních. Noční zpravodajské relace v pracovních dnech na kanálech ABC. CBS a NBC moderují muži. i když ženy moderují zprávy o víkendech a spolumoderují zpravodajské pořady v hlavním vysílacím čase. Výzkumy však ukazují, že procento zpravodajek, které vystupují ve zprávách na třech hlavních televizních kanálech, se od poloviny sedmdesátých let významné zvýšilo, i když v roce 1997 tvořily ženy jen 19 % zpravodajských týmů a reportáže připravené ženami tvořily méně než 20 % (MRTW, 1997c). Příslušníci menšin jsou v televizních zprávách stále zastoupeni jen velmi nedostatečně, i když se situace v posledních letech trochu zlepšila. V roce 1995 připravili menšinoví zpravodajové 12 % reportáží vysílaných hlavními televizními kanály, zatímco v roce 1990 to bylo pouze 7 % (MRTW, 1996g). Lidé tělesné postižení tvoří podle studie pensylvánské university jen 0,2 % členů pracovních týmů (Gerbner, 1993). Počty lesbických a gay členů zpravodajských týmů, kteří se v tele vizi v podstatě nevyskytují, žádná statistika neudává. Ani na druhé straně kamery na tom nejsou ženy a lidé jiné barvy pleti než bílé co se týče zastoupení o moc lépe. V celých Spojených státech je jiné barvy pleti než bílé jen 8 % ředitelů televizního zpravodajství (5 % tvoří Afroameričané. 1 % Američané hispánského původu, 1 % Američané asijského původu. 1 % původní obyvatelstvo Ameriky). Většina ředitelů televizního zpravodajství jiné barvy pleti než bílé pracuje spíše v nezávislých stanicích než na přidružených kanálech: jen * % ředitelů zpravodajství na přidružených kanálech jsou neběloššt, muzi a zeny kny tvoří 14 % ředitelů televizního zpravodajství (což ve srovnán, s 18,5 % ^ Představuje pokles). Na nezávislých stanicích je čtyřikrát ^ ™ ^nost, že se žena stane ředitelkou, než na pridružených ^ te,ek zpravodajství jen 13 % (Papper & Gerhard. 1997). C» e a ^ ^ ^ tfcn stolíka letech bude jinakost a různorodost ve sdělovacích P ^ ieště méně, protože v roce 1998 zamítl federální soud pořadave _ ^ * «° masmédia (Federa, Communications Commission), aby ******* najímaly a školily žadatele o místo z řad menšin <"^^ ' Než tuto část o televizi uzavřeme, chtěl, bychom stručné o at jed '^televizní *nn hudební vldeok.ipy. Nedávný výzkum kl.pu na MTV a JAZYK A MĚDI* VELC( KOMUNIKÁTOŘI: JAZYK A MÉDIA 197 ■ en, Television (BET) ukazuje, ze ženy v těchto klipech příliš zastou-Entertainment Televis^ ^ ^ ^ ^ % „ k|ipech JS0U mužj peny ^S0^°''^3 .e 55 % z 123 klipů, které zkoumala, neukazovalo žádné neboje ukazovaio jen v pozadí. Většina žen v klipech jsou bělošky, zatímco Američané jsou v klipech zastoupen, téměř stejně jako bělošští muž,. Ostat-ní rasové a etnické skupinyjsou prezentovány jen velmi zřídka (Signonell.. 1997). Vétšinu pozorovatelů neznepokojuje v klipech ani tak nedostatek účinkujících žen.jako způsob, jakýmjsou ženy zobrazovány, pokud jsou přítomny. Ženy jsou často zpodobnoványjako pasivní sexuální objekty, které se snadno sexuálně vzruší. Muži je v Klipech často ponižují a zneužívají (Alexander, 1996; Media Education Foundation, 1995: Roland. 1993). Je významné, že, jak uvádí Roland (1993), diváci častěji než diváčky vnímají vynucený sex v klipech jako ospravedlnitelný, pokud bylo předtím naznačeno, že účinkující muž i žena cítí vzájemnou přitažlivost. Roland ve své studii naznačuje, že muži a ženy většinou reagují na klipy odlišně. Jiné studie tento názor podporují. Například Lewis (1990) zaznamenala, že existuje jakýsi mužský styl diskursu, který je k vidění ve většině klipů, ale že v mnoha klipech z dílny hudebnic se objevuje i ženský styl diskursu. Lewis tvrdí, že zhruba v polovině osmdesátých let si umělkyně začaly přivlastňovat privilegované role a zkušenosti mužů zobrazovaných v klipech, což často znamenalo dramatické pře-ww«úderových rolí a odmítnutítradičnfch genderových stereotypů. Zároveň Sľoľľ WiPeCh ZP°d0bň0Vat Ž6nSké ™dv k vyjádření a zkušenosti Z^Z P°hľdaV*m ZPŮS°bem-' KdyŽ *» ™™ * středním "wn-r (1996 tľkľlľ-f ^ * ^ Z*>™ ^ * zájmu mužů. W* také Mcciary, i991). 3J' V sexuál™h vztazích dominantní roli fí^^^Z2:T"Mv k,ipech pra ženy »pokrok"- mladé ženy, neweužívaiížJ poloob^ené, sexuálně doml- *| ■* -äovinismus rockové Jtl- T° "** "* k,ipv< které s "adše-a C^„, 1986) Vl|v t.chtQ ^J^'™n a Dominick, 1986; viz také Brown *** chápeme aie jasné, fc ^ na odlišné druhy pubiika ješté - obecně se ÍS "P0třebi dal^° ^kumu. ■výchrnu, , atlme-nyní se vsaW „ ... y n rok v reklamě však uměříme na zobrazo- vaní a Jde do sprchy. Slyšíme ji zážitek sexuální pova- g2.3 G.nderové poselství v reklamě - podporuie sexi8mus prodej? "us _ atraktivní mladá žena přiběhne domů, svlékne vzdychat a pak vášnivě vykřiknout: „Ano, ano!" Určitě jde o ny. Není tomu tak - brzy zjistíme, že si umyla vlasy a výbuch ví pon, který použila. - Mladý muž v elegantním obleku usedne na lavičku poblíž rohu rušné velkoměstské ulice a začne rozbalovat hamburger, který si koupil k obědu. Krásná mladá žena přechází ulici a cílevědomě, i když svůdně se k němu blíží. Brzy je ale jasné, že netouží po muži, nýbrž po hamburgeru. Scénáře tohoto typu dobře známe. Přicházejí samozřejmě z vybájeného světa reklam a jako většina reklam nám prodávají víc než nějaký konkrétní výrobek; podsouvají nám potřeby a touhy. V prvním příkladu nám reklama implicitně sděluje, že každá žena může denně zažívat extázi orgasmu, pokud bude používat výrobek, který ve skutečnosti slouží pouze k mytí vlasů. V druhém příkladu říká reklama mužům, že bez ohledu na to, jak vypadají a jak jsou společensky obratní či neobratní, mohou přilákat krásné ženy, koupí-li si dotyčné jídlo, jehož skutečným účelem je spotřebitele či spotřebitelku nasytit. Všichni přece chtějí být úspěšní, tělesně přitažliví či dokonce sexy. Reklamy často apelují právě na tyto touhy; naznačují, že jejich výrobky nejen splňují svůj původní účel, ale nabízejí něco navíc. Tímto způsobem „reklamy podávají obraz, který představuje interpretaci těch kulturních hodnot, jejichž propagování přináší zisk" (Courtney a Whipple, 1983, s. 192). Reklamy rovněž obsahují takové obrazy genderu, o nichž se reklamní průmysl domnívá, že se dobře prodávají. Podle analytiků reklamy sděluje reklama spořitelům, že když si koupí dotyčný výrobek, dostanou i tu „sladkou mladou kust- která k němu patří, zatímco spotřebitelkám se sděluje, aby si ^^teK "terýjim pomůže se tou sladkou mladou kůstkou stát (Masse a f**^™1 _ McCracken, 1993; Strate, 1992). Převládajícífi.osorlí reklamný dičně heslo, že „sexismus prodává" (Courtney a Whipple, 1996; Lazier-Sm1trBmpaén997). 2působ, Sexismus může být v reklamě i velmi nenápadný. ^ ^ iak modelky pózují. Ve studii, která srovnávala zpuso y. že modelky ois*ch zobrazUJ-r muže a ženy, uvádějí Masse a Rose* um ^ podfí. daleko častěji než modelové zpodobňovány v poac.cn *enou :l KOMUNIKÁTOR I; JA2YK a mě0ia PPzici. Modelky jsou také častéj ^Elci KOMUNIKÁTOŘI; JAZYK A MÉDIA 199 částečné" tj jsou ukazovány jen část. jej.ch tél jako nohy M ukazovaný jen . ^ , když t0 se déje nebo rty. Modelky jsou Ma,se a Roseblum zjistili, že téměř čtvrtina žen- KL-o méně než 7 %. V ženských časopisech bylo zmenšeno 6.5 % mode-lek a 7 % modelů. Celkově bylo v analyzovaných časopiseckých reklamách 27 % modelek, ale jen 3.8 % modelů předvedeno v tak či onak podřízeném postavení. Kromě nenápadného sexismu převažuje v reklamách genderová stereotypi-zace. Jaké jsou některé béžné genderově stereotypy v tištěných a televizních reklamách? Jedna kategorie stereotypů se týká zobrazovaných povolání. I když bylo v minulých letech zaznamenáno jisté zlepšení, profesní stereotypizace podle pohlaví v reklamách stále převládá. Muži mají pozice spojované s autoritou - jsou to takzvaní odborníci -. zatímco ženy dostávají rady, většinou od mužů, nebojsou ukazovány v tradičních ženských povoláních a rolích (např. jako ošetřovatelky, sekretářky, tvůrkynédomova, matky) (Fejes, 1992). Předpokládejme, že bychom vám řekli, že vám ukážeme deset reklam, v nichž účinkují muži. a požádali vás, abyste uhodli, jaká povolání asi vykonávají, nedělalo by vám asi velké potíže sestavit dlouhý seznam odpovědí, protože muži jsou v reklamách představováni v mnoha různých rolích - od svobodných povolání, vědců, lékařů a obchodníků Po delmky, instalatéry, elektrikáře a hubiteie škůdců. Méně často jsou muži uka-zovan, v činných rolích. jako manželé a otcové. Ale co kdybychom vás o totéž minulost. ZT SG Z6ny °bJeVUJÍ V netrad*ních rolích častěji než že budou v reklamě ukázány - 3611 Je menŠ' Pravděpodobnost. ^^mostech souvisejících s mľmeStnŠní' MÍSt°toho Jsou většinou ukazovány * dování děti) (Drewnianv lSí memäsk" Ženy se také dvakrát Povoláni(MeUger i992) mamách jako manželky nebo matky bez ncr ev,zn'cn sklárnách ženy nejčasť" «■ výrobky Uf£ené pro udržení J. ľl*!^ propa6uJř čisticí přípravky do domác- í*g i hiasy v pozadí (tzv.. ; v 75 % reklam čte průvod- —j-vuuuilosl .že muži b . . te|evjzní stan, *n("> upozornění pro rodiče před programy, které §esti kategc- ce ot>sahují násilí. Tyto televize navíc v roce 1997 zave y ^ ^ ^ ^^ivákům patnáct vteřin před -*k-^jfné kritizovan pro svou * ^ svakům patnáct vteřin pred zacan«»"< r- krjtjz0ván pro svou ^ou kategorii je pořad vhodný. Tento systém byl vsak s. Qbavy oi1fed- nou obecnost (MRTW, I997h). A výzkum, ně "ásilí v televizi, které vyvinutí systé temyTepeš veškeré obavy o.e* zkumukazuje.zepre Qfadů ému urychlily, v roce 19™ " 203 KOMUMlKÁTOAl: JAZYK A MÉDIA trest za násilné činy (Mifflin, 1998). lata týkající se dopadů sledovaní násilí, které se ucastn, představitele zábavního průmyslu, psychologové, sociologové, zákonodárci, pravn.c. a znepokojení rodiče, je stará záležitost. Čas od času ji rozdmýchá incident, v nemž figuruje diváčka či divák, kteří udělají to, co viděli v televizním pořadu nebo ve filmu, v jednom případě zapálil například pětiletý chlapec z Ohia maringotku, ve které bydlela jeho rodina. Stalo se to poté, co zhlédl na MTV kreslený film Beavis a Butt-he3d. v němž hlavní postavy popisují zakládání požárů jako dobrou zábavu. Při požáru zemřela chlapcova dvouletá sestřička. Po uvedení filmu Vlak plný peněz (Money Train) v roce 1995 explodovaly v newyorském metru nejméně tři stanoviště dozorčích; pachatel chtěl zjevně napodobit obdobnou scénu z filmu (McFadden, 1995; Sudetic, 1995). Filmy Takoví normální zabijáci (Natural Born Killers), Program (Tne Program), Barvy (Colors) a Taxikář (Taxi Driver) byly také inspirací v případech vražd a dalších násilných činů (Mifflin, 1998). Přes doslova tisíce studií, které se zabývají otázkou Je sledování násilí příčinou násilného chování u diváků?-, zůstává odpovědna tuto otázku stále vyhýbavá. Existuje silná korelace mezi sledovanim násilí a násilným chováním, ale badatelé - a představitelé zábavního Pomyslu-rychle dodávají, že korelace mezi dvěma proměnnými nutně neznamená, ze jedna z nich je příčinou druhé. Z ^ ľ^166^' ^ ^'Uuteváni násilí vzniká. ^SSZ^Tna násilí ve skuteenosti vést ke snížení •*■»•** - «*M. napeľí Zľ!T" SÍ nási,í čímŽ ,0^ž tvrdí, že spíge než kL., ľ VeSt k a£resi ve skutečném životě. Badatelé děrujícímu k vyfétaS™1 U diVákÚ k Či™ **■ °*^6nl televizního filmu P0Sľ , ^ (1993> uvádí, že po *™ "-on*zabije svého maní" ľ""* ^ Bum*« v níž týraná V"« vsak také pozname y 1 enáty týraných žen, které vyhledaly pomoc. ve přim. £04 zapálil svou ženu, která se m dtyčný fi hé ^orie. která se zaměřuje na KOMUNlKATQňi- JA2YK MgDIA JS^0Vézbi|;0baWrd aPMobeni jSOU základem *-- .'nSP'roval d°tyčnýfilm. Tako- „odelový účinek sledování násilí. Zjednodušeně řečeno tento přístup tvrdí ž násilí v médiích učí prostřednictvím napodobování a vzoru diváky násilnému ch véní. Jeho kritici však upozorňují na to, že přes senzační přídech jednotlivých činů přímého napodoben, jsou tyto cíny velice výjimečné. Navíc, jak jsme viděli v kapi tole 3, studie sociálního učení naznačují, že v otázce, jestli bude nějaký čin napodoben ostatními, hraje roli několik různých faktorů. Je to například relativní věk a pohlaví osoby, která slouží jako vzor, a věk a pohlaví osoby, která se od ní učí, objektivní status tohoto vzoru a jeho či její status v očích učící se osoby, a dále skutečnost, je-li vzor za dotyčné chování odměňován či trestán. Tyto a další faktory analyzují badatelé, kteří navrhují třetí teorii, zdůrazňující katalytický účinek sledování násilí. Tato pozice tvrdí, že pokud jsou splněny určité podmínky, může sledování násilí vyvolat násilí ve skutečném životě. Tito badatelé ale spíše než o přímé příčinnosti hovoří o sledování násilí v rámci pravděpodobnostní kauzality. Sledování násilí „podněcuje" diváka k násilnému chování; zvyšuje riziko násilného chování, stejně jako kouření zvyšuje riziko vzniku rakoviny. Je-li násilí zobrazováno jako skutečné či vzrušující, jsou-li pomocí násilí napravovány křivdy, vyskytují-li se v dotyčném pořadu či filmu postavy či situace podobné těm, které divák zná nebo zažil, a je-li divák vystaven médiím ve velké míře, pravděpodobnost násilného chování vzrůstá (Bok, 1998; Mifflin, 1998; Vivian, 1993). Je nepravděpodobné, že by federální vláda vdohledné době omezila násilí v televizi legislativní cestou. Předchozí vládní pokusy regulovat vysílací časy, aby se dětem zabránilo sledovat pořady či filmy pro dospělé, soudy zamítly jako porušen, Prvního dodatku ústavy (viz např. Lewis, 1993). Jisté však je, že většina amerických domácností bude i nadále splňovat poslední podmínku katalytického účinky -venci sledování. Odhaduje se. že vdobě, WM^^^^m v televizi 8000 vražd a více než 100 000 aktů násilí (Bok, 1998). S kačení násilí v naší společnosti nezní tyto údaje příliš opbm.st.c y, 5-3 OBRAZY GEIMDERU V MÉDlÍCH\^''oúobovän' často sexisticka. médií někdy tvrdí, že i když jsou .Lidé těmhle věcem ne* jejich vliv škodlivý. Jo se stává jen v tete ■ ^ ^^acej.; zda ve skutečnosti nevěří." Existují však důkazy, h mnoho lidí oněm věcem skutečně věří. jYTO OBRAZY PŮSOBÍ? VEL Cl KOlvtUNIKATOftl: JAZYK A MÉDIA no«ánfvmé<''' i Tento ^kum jasně ukazuje negativní u.ui.mto — ravedllvé mediální oo.o-l 'ale Je významný i proto, že naznačuje, že genderové sp ^ vyu- * m0h0^ rnít pozitivní vliv. Média, především televize, jsou ao7 ELCI kOMUNIKATOfll: JAZYK A MÉDIA čuje se však to, co se ukazuje. Důkazy naznačují, že když média, a televize především, nabízejí .prospolečenský" obsah, mohou účinně snížit genderovou stereotypic! a další formy předsudků. Pozitivní účinky „prospolečenského" obsahu médiíjsou ne/sílnéjšíu malých dětí (Condry, 1989; Mareš, 1996); z toho plyne, že jedním z nástrojů, pomocí nichž by bylo možno omezit sexismus, jsou dětské pořady. V tomto směru Federální komise pro masmédia (The Federal Communications Commission, FCC) podnikla kroky ke zlepšení kvality pořadů pro děti; FCC například po televizních stanicích požaduje, aby vysílaly každý týden tři hodiny vzdělávacích pořadů pro děti. Čas ukáže, jsou-li taková opatření pro splnění dotyčného úkolu dostatečná. 5.4 JAZYK A MÉDIA JAKO ČINITELE FORMUJÍCÍ GEIMDER V této kapitole jsme zkoumali obrazy genderu komunikované primárními prostředky sdělování a přijímání informací: jazykem a masovými médii. Jak jsme se dozvěděli, jazyk a média pouze neodrážejí hodnoty a normy naší kultury, nýbrž kulturu formují a znovu vytvářejí. Tímto způsobem nás jazyk a média socializuji av souvislosti sgenderem se velká část této socializace odehrává prostřednictvím symbolickéanihilace: symbolického přehlížení, trivializování nebo ponižování určité skupiny, kterou v tomto případě byly v minulosti vždycky ženy. Zjistili jsme například, že jazyk .říká ženě, že je dodatečným nápadem, jazykovou variantou, a že patří do ,atd.'" (Butler a Paisley, 1980, s. 50). Podobné poselství nám sděluji noviny; Časopisy a televize, stejně jako reklamy, které v nich dominují, propaguji stereotypy femininity a maskulinity. V této kapitole jsme hovořili o důkazech výše zmíněných jevů a naznačili jsme, Zmw^r^-1 ZaPOmy V,ÍV na Ch0Vání ™žú a žen a Jejich sebepojetí. ^mentuji že omet' -Zb'Jení SeXiStÍCkýct1 stereotypů. Někteří pozorovatelé ^klíčcvámíStavn0vlrhete,mU - médÍÍC* dOSŠhnout °°uze tendv- bude'" MV se ztotožňujeme iak ilT^ 3 rek,amních agenturách přijímáno víc žen. ,esich' ta. s poliUkou vě ™U Vnějšího zastoupení pohlaví v těchto prc-k« Pfislušnosu, věku sexuál n°rCd°St' Zaměstnancu hlediska rasové a etnio třeDa'^«iemp[0iev,ai '°nenla0e a«'«njch schopností. Navíc je však 1 °St 3 POdnik,a * *mto směru nějaké kroky. PH- 5- VELCI KOMUNIKÁTOŘI; JAZYK A MÉDIA nejmenším musíme my sam, ve své vlastní komunikaci používat nesexistický jazyk Mezi další strategie patri psaní dopisů do redakcí novin a do televizních stanic nebo bojkoty výrobků propagovaných v sexistických reklamách, A jak ukazuje Komen-tář 5.4 na straně 209, některé ženy používají k vytvoření alternativních komunikačních systémů počítačovou technologii. Pokud pomáhají jazyk a média vytvářet to, co se definuje jako realita, musíme jednat tak, abychom zajistili, že takto i w wi — - konstruovaná realita nebude sexistická Komentář 5.4 Stávají se počítače preferovaným komunikačním médiem žen? I když se ženy dívají na televizi víc než muži, sledování celoplošné televize pokleslo v roce 1997 u žen o 3 % a u dospívajících dívek o 6 % (Allen, 1997). Rovněž denní tisk čtou ženy o 5 % méné než muži (MRTW, 1998d). Jaké informační zdroje užívají ženy místo těchto tradičních komunikačních médií? Podle analytičky médií Donny Allen se ženy ve stále větší míře obracejí k internetu, a to nejen za účelem získání informací, ale i za účelem sdělování myšlenek, zkušeností, plánů a zpráv (Allen, 1997). Eaton (1997) uvádí, že ženy užívají internet, aby se vyhnuly tradičnímu žurnalistickému zpravodajství. Tímto způsobem mohou vyhledávat témata, která tisk hlavního proudu nepovažuje za dostatečně zajímavá, a diskutovat 0 nich online s dalšími po celém světě. Na internetu má uživatelka potenciálně Prístup k přibližně sedmdesáti milionům dalších lidí (Allen, 1997). V současné době používá internet asi 36 % žen. Čím je žena mladší, tím větší * Pravděpodobnost, že internet používá. Mezi dětmi ve věku jedenácti a dvanáct. Ie< Používá internet dokonce více dívek než chlapců (Allen, 1997). Podle Allen íl"7. s. 9) jsou tyto údaje důkazem, že si „ženy na celém světě... buduj, vlast-ni komunikační systémy, aby si vzájemně sdělovaly informace . Kli6ové pojmy , Pohlaví ^uoemíasuwtotin* *>roÄace proces, v jeho* ramc, Jsou význam 51 Konotace slov pos. pe VSr,y • j| skupin v médiích an,hllae6 symbo,ické pFehirzenř, trivialit cl odsuzovaní jedinou 209 Hci krJMUNIKATOftl: JAZYK A MÉDIA Doporučené literatura Bok, S. (1MB!. Majtóm: Violence as puMc entertainment. Reading. MA: A Merloyd Lorence k/Addison Wesley. j. (1996). Prmme feminism. Philadelphia: University of Pennsylvan.a Press. u» L. (1997). leal majority, madia minority: The cost of sidelining women in reporting. Monroe, E: Common Courage Press. Gpee-i. k.. a Taokmino, T. (Eds.) (1997). A girl's guide in taking over the world: Writings from the girl line revolution. New York: St. Martins Press. Lesieb, P. M. (Ed.) (1996). Images (hal injure: Pictorial stereotypes in the media. Westport, CT: Praeger. Výzkumní pracovníci v oboru komunikací (Communication Research Associates) vydávají navíc čtvrtletní informační bulletin Média oženách (Media Report on Women), z něhož jsme v této kapi-síi rpsiimp n často ořetiskuie úryvky ze zpráv a člái čísla je čtvrtletní informační bulletin Média ozenách [Merta Report on women,, z,»™ ;r;ié eerpa.1. Bulteti, přináší resume a často přetiskuje úryvky * zpráv a článku, které pokr, vajív podstatě všechny aspekty problematiky genderu a médií. Předplatné nebo jednotlivú č-sla Je iwiMObjednaínatfwe Communicate Research Associates, Inc., 10606 Mantz Road. Silver Spring. md 20903-1228. Poznámky 'Dalo by se namítnout, lezena, která podporuje umění, by mohla být nazývána patronka (což doslova znamená .ženskýotec"). Existuje spousta dalších slov tohoto typu: básnířka, autorka, letkyné. takaláika. Miller a Swlft (1991a) označuji tyto výrazy jako .sdamožebrismy". V každém případě je genderově zabarveno í neutrální slovo - základním tvarem je maskulinum a femininum je od něho odvozeno. Podobným jevem je případ, kdy je genderově zabarvené slovo použito k modifikaci jinak neutrálního slova, v angličtině například často slyšíme woman judge (.žena soudce") nebo - ještě hufe-redydocrorl.darnadokton. ale jen málokdy, pokud vůbec, man judge (.muž soudce") nebo STT d0CtW<"Pán ^n m 56 ía t0'že pokud není z ™™ Povoláni zřejmé, že jde o ženu. to^'T™* PÍedP0Wäd4'ŽS d0tyíná °SOba je mužskéto P°Mavi- PMôní slova žena (womarrj ^SrsľľľmľWVäri)akéSip0ÍmenOVáni -POddľu,lu' W"*' * Swift. 1991». Slova tJvJ^al^feW™leněM,UŽÍvanor^knaznačení negativních konotací onled-*n "oman dnVer, lt2l., napf!Wad nega,ivni ^reotypy spojené s výra ^"vsoucasrtédoběL m:.-íena " volantem-). Naštěstí jsou odvozeniny i použití slova ^^^é.lkdyžiemúíemľ'?ľyChP,SemníCh 1 Ů5lních Plevech (např. novinových článcích) lak jeho ptopa&4toři ™'Mf!*° nahrada*> Miss či Mrs. nebylo zatím přijato tak al.. možná proto, že bylo negativně označeno za .feministické mistři JWJ "'"í ui.i:rit.ťi:u £M JCll»iiw"u"" si •?16 Pnir>atné'Že ie S(x,lL1 • Miss a Mrs. uváděno jako si zena mule zvolit. '"^""7 <&1&rft Oft&íg^y- . . -----"vin. «»(modetfc, na těonto obálkách ob-evllo dvaasedmdesát mužů a Jen a" Sm',h' ktera "waíaita své dva syny. a princezna Diana) 210 * týmech velice aw/?!'* ^ Ve sfovnant s ťnýmt zeměmi v otáz-w ie na tom pouze Namible, kde ženy tvoří ÄÄ^SS^ «*"<" «*« apartment I* 3RI: JAZYK A MĚd* 46.6 * redakčních týmů, a Lucembursko, kde je žen 37,1 *. Ve většině zemí t A Čtvrtinu redakčních týmů a v některých zemích, jako např. v Indii (7 o %, , ™ j6" Pétinu * (3.0%) ie zastoupení žen nižší než 10%. <'.9%>. Japonsku (6,8») a Němec , Jen vroce 1996 vzniklo 993 časopisů. V průběhu předcházejících dvanácti let tvoři.y neřwšsr nr^ , „ovych periodik časopisy o seku. V roce 1996 patřilo nejvyšši číslo sportovním čLoó^mm! ase*k.esi na páté místo (51) (Husni. 1997). Mezi novými, nedávno založenými spolntali ,o dihy je i několik časopisu určených speciálně pro ženy (např. Conde řvasr Sporíš for Womm « Z rated Women/Sport (Pogrebin, 1997a). °me"' "'us'- e cosmopolítan se skutečně pokouší vydělat na svém image .osvobozené" ženy. v únoru 1997 například Cosmo oslavoval .Cosmo dívku - minulost, současnost a budoucnost". Kdo Je Cosmo dívka? Je lo .odvázaná nebojácná žena". 'McCracken (1993) poznamenává, že kromě přímých reklam obsahuji časopisy také reklamy nepřímé, tj. reklamy maskované jako obálka nebo články v časopise. Například článek o tom, jak předcházet vráskám, většinou doporučuje nebo zmiňuje různé výrobky, které je možno k tomuto účelu použit. Přibližně 95 % stránek ženských časopisů je věnováno přímé reklamě, ale nemáme k dispozici žádný odhad toho, kolik místa je věnováno reklamě skryté. Když uvážíme množství reklam, musí me souhlasit s McCracken. že ženské časopisy by měly být nazývány .reklamní časopisy pro zeny' ,| 8 Nebyli jsme schopni nalézt časopis podobný časopisu f ssence, který se zaměřuje primárné na černošské muže. 'Nedávná analýza časopisu Men's Health zjistila, že jeho čtenáři jsou ve stále větší míře nabádáni k posedlosti svým fyzickým vzhledem a sexuální atraktivitou. Studie končí následovně: časopis .vnucuje čtenářům standard mužské krásy stejně nekompromisní a nerealistický, jako je jeho ženská verze, kterou prodávají predpubertálni zaběhlé kočičky s naivním pohledem na titulních stránkách časopisů jako Glamour a Elle' (dle MRTW. 1998b, s.6). "Cornstock (1991) však poznamenává, že čas sledováni televize se liší v závislosti na faktorech, jako je rasa, společenská třída a vzdělání. Afroamehcké dét. maji například sklon dívat se na televizi častěji než děti bělošské, ale děti, které jsou chudé, se bez ohledu na rasu dŕvaj. na televizi *• než bohatší děti a říkají, že televize je pro ně důležitá (MRTW, 1995). Když si jemný vztah mezi společenskou třídou a vzděláním, nepřekvapí nás. že čím méně let ÍK ni * absolvovali dospělí členové dotyčné domácnosti, tím více času je v této domácnosti ve telev'2i (Comstock, 1991). jednu ze čtyř- "Tato studie rovněž zjistila, že v dětských programech mají ženy rolí ještě m n -" ^ a v žádném ze seriálů vysílaných přes den. na které se dívají především ženy. 9nu účinkujících postav (Gerbner. 1993). . , mrl0h0 prestižních cen SMál" f "en. ve kterém hrdinka odhalí svou lesbickou orientaci. vyn ^ ^ mnisabetí a Kanice ABC poté zvýšila poplatky za reklamy pro sponzory toho o Pc ^ se dom„íva. (MRTW, i997g). v foce lg98 väak ABC přestala Blen ^^^osemm. al* vedoucí íe seriál by, zrušen kvůli negativn(m reakcím na obsah P^"50^ „éní ^ zmíněného televize ABC toto obvinění popřeli a tvrdili, že od momentu dílu se Elliott takže Počet diváků postupně snižoval (MRTW, 1993c> (1994) však uvádí, že se inzerenti začí nají o spotřebitele z řad hoi můžeme očekávat, že v reklamě uvidíme herce a h-ečk. ^sexuálůíajřma'5'^ homosexuál"' ort- y« -«* *'^vnež v .eieviz, se ^ ^^'^ ^- fj ^ v roce 1996 ^da- obchodní dům Mac/s P*-"^9^ cítící=h k sobě ,evnč v* Í'na ledně strénce by, om dvou mužů Uednoho s nahou ^ náklonnost, jak sl vyměňují dárky (Dunlap, IS** 211 ELCI KOMUNIKATORl: JAZYK A MÉOIA 1J " _ -----■ , _ .n*" nrh g^jENUen „ „intimní vztah"? Možná se vám padnou anebo naopak Každodenní-. kterou ozvláštní teprve nostalg.e. udá-tost již jste sdneli se svými rodiči, prarodiči, sourozenci, dalšími příbuznými nebo blízkými přáteli. Když přemýšlíme o rodinách a intimních vztazích, myslíme obvykle na lidi a místa oddělená od veřejného života, lidi a místa se zvláštním emocionálním obsahem. Intimní prostředí domova je často vnímáno jako útočiště před více veřejnými institucemi naší společnosti, jako jsou ekonomika, politické instituce a právní systém. Pro mnohé z nás je domov místem, kde se můžeme „uvolnit", kde můžeme být sami sebou a zároveň jsme s láskou přijímáni lidmi kolem nás. Když se však na svůj každodenní život podíváme pozorněji, zjistíme, že skutečnost se od tohoto idealizovaného obrazu rodinného života a intimních vztahů značně liší. Z vlastní zkušenosti víme, že to, co se děje doma. často ovlivňuje náš výkonvprácinebo ve škole a že si problémy z prace nebo ze školy naopak nosímei s sebou domů. Pro mnoho lidí má také domov daleko k bezpečnému útočišti. Jak uvidíme v této kapitole, domádnásilí představuje v naší společnosti vážný problém, dopadající převážně na ženy'a dľtľa'přitom skrývaný za oponou Ä ^awíinné soukromí. ^ig^ď^ě ^tpajmé také na strukUKáj- fc ^Zľ^ZTÍnSWUCÍOná,níCh "a náš soukromý život; ^^^^^ které znamená „sluha či otrok v domácnosti". Sjjň Podobně jako hmotn^2^^^3^ otroci "Jeho vlastnic- ^uoredině^^^ Pres^n~e~ľUTvlo^ ustanovuje vzájemnlT^ ^ na ľ0dinu nadál* vykonává znač-avšak Z bľľ! 3 P°VÍnn0StÍ r°din"ícn P-lušníků, a to sice mnoha dalších aspek- J ^^i^^^^ komickou život, w °b*** vo,néh° e 'kterí tráví členové r0di' kterou určitá0SňhU (TT,Wne' 1992>- ^ si řekneme ' 3 její peněžitý příjemJžasto-enoer a intimní vztahy . ^niivisí s jejlgenrJerOVQU přísjušností. Rodiny jsou t^j „i společenskými institucemi. Například chudé rodiny a zejména chudé maťkv sdétmi musejí při řešen, své f.nanční situace například častěji vstupovat do inter akce se státem - skrze sociální služby a syjtjrri^sM^, zabezpečení - než středostavovské a bohatší rodiny, které mohou^využi\^^ spo. lečností a dalších podobných institucí (Thorne, 1992). jy této kapitole se budeme podrobněji zabývat tím. jak do rodinného života aintimních vztahů zasahují vnější instituce a převládající společenské normy, zejmé-nasohledem na kategorii genderu. Zároveň se pokusíme osvětlit, jak domácí pro dukčnía reprodukční vztahy posilují nebo naopak podrývají genderové vztahy ve společnosti. Tyto otázky nejsou jednoduché-'nejen proto, že vztahy mezi rodinami ajinými institucemi jsou složité, ale také proto, že způsob, jímž o rodině uvažujeme, je značně zkreslován jednak naší vlastní rodinnou zkušeností, jednak v kultuře zakotvenými společenskými ideály. Sociologie, která je produktem kultury, ale zároveň i přispívá k její reprodukci, hraje v sociální konstrukcí kulturních obrazů rodiny a intimních vztahů zcela zásadní úlohu. Nejprve se proto podíváme, co říká o rodině tradiční sociologie, a poté přejdeme k feministické kritice tohoto pohledu. 8-1 SOCIOLOGIE KONSTRUUJE RODINU Aulette (1994) označuje za zakladatele sociologie rodiny Ernesta Burgesse, zásad-n'm způsobem však tuto subdisciplínu sociologie utvářel ve 40. až 60. letech ^ století svými pracemi Talcott Parsons.* V kapitole 1 jsme hovořili o tom, ze .. P^sons byl teoretikem strukturálního funkcionalismu a že tuto perspektivu uplat-:' « svých spisech o rodině, domácím životě i genderu. Parsons se zamer.f na 'ovanou nukleární rodinu, která se skládá z manžela, manželky ajejich ne pěných dětí. Říkáme-li, že je tento typ rodiny jzx». PakJiC za p ^ ^^nové~rodiny žijí odděleně odijn^l^^^ vtom 2? ^~^e.ú)= LsJ^±h^J^^o p^atiÄl -J^je ie na příbuzných nezávislá take financne-Í_----^^n;rn0Cné, výre-*w a vykonávat řadu svých dřívějších funkc, - vzae . instjtuce. Sou-__ '•^geffi^ P?evza y ™ zajjštlJje primář-^ ;P"a rodin-a má místo toho pouze dvě klíčové funkce: .je^.^, eieny J™ay,z™&r^^ Thnosti dospeljed'n- .... ľ°,eenos^ *° které se narodily; a jednak stabilizuje osobnost ^ kteří tvoří společnost" (Parsons, 1955, s. 16). 213 A 'NT,MNÍ VZTAHY , - mo úkoly v izolované nukleární rodině prostřednic Dvojice dospělý^ lid^Pjni W rolí: expresivní a instrumentální, tvímdvo^vzájemné odlišných, spe vedoucí g ,-whud0vHC, pravomoci, netajní ekonomicKy za.stuje. tedy trad.cně man- Vykonával! ^T^rtnerů, který rodinu expresivní rodinné role, coz znamená, ze ^ZrT^elkl^matljaseujírnav stará o domácí práce, o děti a o uspoko)ení citových potřeb rodinných pnslus-n,kú Přestože Parsons i další funkcionalisté uznávali, že již V 50. letech byiy některé vdané ženy, někdy dokonce i s malými dětm,, zaměstnány mimo domov, tvrdil,, že tyto ženy zastávají místa v nejnižších profesních kategoriích, aby tak nezpo chybňovaly své manžely coby hlavní živitele a „nositele společenského statutu". Můžeme se jisté ptát, proč vzniklo právě takové rozdělení rolí. Pj^čnemohou mít někdy expresivní roli muži a ženy naopak fungovat jako instrumentální vůdci osobnosti? Vzpomeňme na kapitolu 1: funkcionalisté - jak jsme uvedli - se domnívají, že tyto genderové role vycházejí z biologických (zejména reprodukčních) rozdílů mezi muži a ženami. Tvrdí, že takové rozdělení rolí vzniklo v raných fázích vývoje lidstva, zároveň s tím, jak se tehdejší lidé přizpůsobovali vlastním .tělesným proměnám a změnám životního prostředí. A protože toto rozdělení bylo \unkční, časem se institucionalizovalo. Přestože velká část funkcionalistické literatury o rodině byla napsána již v 50. letech, naši pozornost si žádá ze dvou důvodů: jednak proto, že pozdější soc:o,og,cká literatura o rodině často šla ve funkcionalistických stopách, a jed- ^T^ST^^^ ^né^ové SSS^ • Ne™JISte efekvapením. že tento pohled našel své •ož'laiternativníinteroreta ľ Pľeh'St0riCkych úderových vztahů a před-n^-édallioroZr°OStUPnýChfOSÍIních-'ezů. Nyní se soustřeďme na NU zdaje 6.£ ZHODNOCENÍ FUNKCIONALISTICKÉHO POHLEDU NA ROD SouSasnA nukležm. roďna skutečné do takové míry izolovaná od ostatního P". -^nste. Funkcionalisté kontiastuji iouSasnou rodinu" s rodinou p7ěTn3Bs1r1*>-n: v S»«^átaiárjméj^^ tj. vjednéJornŠS" 5P0'UmSSSSiagŽS^^ehdy >další přiouzni. Mezikulturni srovnán. 41 * taHy 6 GENOEB A INTIMNÍ VZTA přitorn ukazují, že takové uspořádání sice běžně existovalo v mnoha nezápadních preindustriálních společnostech, na Západě však-jak vyplývá z historických pra-mew - byly širší rodiny poměrně výjimečné, snad s výjimkou aristokratických vrstev. Krátká délka života většiny lidí předem vylučovala, že by mohly žít tři generace jedné rodiny společně. Je pravděpodobné, že „trojgenerační rodiny nejen nebyly industrializací rozbity, ale naopak se vyvinuly jako její důsledek" (Allan, 1985, s. 6). Výzkumy z poslední doby navíc naznačují, že řada současných rodin není izolována od širšího príbuzenstva. Podle jednoho z nich například většina starších" lidi bydli nedaleko dalších clenu rodiny, a to včetně svých dospělých dětí a vnoučat. Zhruba polovina z nich se vidí s některým členem rodiny každý den; více než 85% udržuje se svými dětmi určitou formu kontaktu aspoň jednou týdně (Taeu-ber, 1992). Potřebují-li lidé radu, emocionální podporu nebo finanční pomoc, obracejí se i nadále v první řadě na své příbuzné. U rodin jiných barev pleti než bílé, tj. Afroameričanů, Američanů hispánského a~aš1JšRěho p^ďua také u deTfflC-■Hjnra chudých rodin konstatují výzkumy existenci rozsáhlých sítí příbuzných a přátel, které kolektivně mobilizují své zdroje, aby pomáhaly rodinám" přežít Teíké^ituace (Jayakody a Chatters, 1997; Neighbors, 1997; Segura a Pierce, 1993; Stacey, 1990; Taylor et al., 1997). Ještě ostřejší kritice hvlo u funkcionalistického modelu podroben^p^isr^ jelení rolí obou pohlaví. V kapitole 1 jsme kritizovali pojem rolí. nebot se jim ^alýza genderových vztahů depolitizuje. Charakterizovánímu^rolejako ins ru- PlematicJi mentální a žensko jako expres.vni má vsak i-další ^'^^^ (aIe sdělení rolí za prvé chybně odděluje veřejný život c tedy žen. nejen jimi) jako mužský svět práce, politiky atd., od ™° ^ pr-edstava domového světa rodiny. Jak jsme upozornili na počátku teto /-J^^jjj^* v?iakp^féryodděle^^ sfér? ^ě a soukromé sféry - j* mvlná. Rodiny ve svem kaz ^Prožívají odděleně, nýbrž ve vzájemné závislosti. ^ ^dě[0yání rojíJg., -^mvážným problémem íunkoior^^ B nárrľ^íSa jediná rmžstó^ ä Proto je takové uspořádání i BftU -,-™nuvcuo(JUiauai"i'>"".------ . „~hnť bW3 api""- 8' "a "»mäl„í aspMy ,oa,ny , tím Konstruuje**""- '"^ °ER * INTIMn[ vztahy 215 sovích vztahu a rodiny přitom nemá biologický původ, nýbrž je ^r^f^á se sociálně. Z kapitoly 2 víme. že antropologické výzku- Na základě antropologického mate-Lize rovněž konstatovat značnou mez,kulturní různost rodinných forem i dělby práce v rodinách. Ve všech známých společnostech například existuje dělba práce podle pohla--vTíä"také věkufAvšak to, co se považuje za mužskou a ženskou práci, se v jed-"jotjjyýchspolečnostech diametrálně liší. V některých kulturách stavějí domy ženy, v jiných je to mužská práce. Ve většině společností vaří ženy, ale existují i takové, kde za vaření odpovídá muž. Z výzkumů vyplývá, že neexistují úkoly, ze kterých by byli muži zásadně vylučováni, a jedinými činnostmi, z nichž jsou zcela vyloučeny ženy. jsou zřejmě lov velkých mořských živočichů (např. velryb) a tavení rud. Na práci se železem, kácení dřeva či lovu velké suchozemské zvěře se ženy podílejí jen velmi zřídka, i takové výjimky však existují (Murdock a Provost, 1973; 0'Kelly aCarney, 1986). Například u filipínských Agtů loví ženy i muži jeleny a divoká prasata pomocí nožů a luků a šípů. Potápějí se a pod vodou loví harpunami ryby. což je činnost vyžadující nejen zvláštní dovednost, ale i značnou tělesnou zdatnost společně sbírají také plody a střídají se v péči o děti (Estioko-Griffin, 86j- S?^^ označit za rovnostéřské, v proti--kladu k **™«*>*infm (mužem řízeným)' '-- rotfny. ^^^^I^.^a variant struktury a_skladby 6a-1 Současná rodina • 2ÍJi2^íchčtyřicet let ^ ™Zn°r°dost a Proměnlivost rodin ve Spo- ^nychžensdětmiavezhf Pr'klad pracovalo ^miSSTmS^étT* 1 domov bracm,au ,n n 90 * rodin byli přítomni oba rodJče v roce ig96 rodinách, .PiaC0Va,o70%vdaných ,yct> ^matností (U s Deo -------- ■a chvíli ukážeme °f Comrnerce. B^eau of the Census, ' zen s dětmi a oba rodiče mělo jen 68 % —■ "o^ivmukážeme v - ----- uul,;ou ul we > <*» uspěli Par^í^n-^JS£^ rodiny s dvěma )e na tospejj osoba 1C z však domácnost finančně zajišťuje pouze aie 8 GENDER A INTIMNÍ VZTAHY ponlédneme-li na Obrázek 6.1 na straně 217. uvědomíme si jak 0br3Z dnešních amerických domácností. Mnohé tyto domácnosti JrST^ značně považují za rodiny. Například do kategorie .jiných rodinných doľáľnľstí vedenýchmužem nebo zenou" patří mj. soužití nesezdaných párů. heterosexuál homosexuálních. Odhad jejich procentuálního zastoupení je pravděpodob-^íhodnocený, zejména pak v případě soužití gayů a leseb, neboť obava z důsledků homofobie mnoha lidem brání vtom. aby se veřejně deklarovali jako intimní partneři. Do kategorie „nerodinných domácností" může být zahrnuto i uspořádání, které Kath Weston (1991) nazývá zvolenou rodinou, tedy soužití lidí -kteří nejsou spřízněni pokrevním příbuzenstvím, manželstvím árií adopcí, přesto se považují za rodinu. Weston studovala problematiku zvolených rodin,' které vytvořili gayové a lesby se svými blízkými přáteli a někdy i bývalými milenci poté, co se jich kvůli jejich sexuální orientaci začali stranit rodiče, sourozenci a další příbuzní. Zjistila, že zvolené rodiny uspokojují řadu potřeb svých členů podobně jako jiné rodiny - konkrétné potřebu důvěrnosti, společnosti blízkých lidí a finanční podpory. Autoři výzkumů podotýkají, že právě toto jsou známky úspěšně fungující rodiny, tedy rodiny, jejíž členové společně zvládají náročné životní situace a uspokojivě řeší vzájemné konflikty (Cox, 1993). OBRÁZEK 6.1 Typy amerických domácností v roce 1996* samostatné žijící osoby 25,0% seztíané pary s détml do 18 let 25.0» domácnosti ■ ™SíHdané pary """lan&léadítl) 3.7 x ' ^níelstvľbezdét,,*, s odrostlými dětmi 28,8% ,oč«v s Jediným rotóe" jenského CO"13" 7,1% r«finys/«>*^fm „ÍjUMHHX*"*" 1.6* .rOdlnnédC*"*™5'1 30.1* *** Dro«m není roven 100, protože některé domácnosti of w census. 1997. Pr^en: Zpracováno dle U. S. Department orCotnmerce. 217 er a intímni vztahy 7 .,:,,.me jednotlivým typům rodin věnovat podrobněji. Na tomto m chceme pouze ukázat, že nejpíNéhavějs, charakteristikou struktu.y ame-■ ké rodiny je rozmanitost, nikoli uniformita.. Ani ty podoby rodiny, které jsme Jmenoval., ještě nepokrývají všechny rodinné formy a příbuz, :n ;k, ■ struk tury popsané badateli vposlední době. Stále častější jsou například spojené rodiny, tedy rodiny vznikající tak, že jeden (nebo oba) / rozvedeného manželského .--TjaTtrsliimi vstoupí do nového manželství s někým, kdo má rovněž děti; případ —-ftřmvffvznlklý pár přivede na svět ještě děti vlastní. Podobně socioložka Judith Stacey (1990) narazila na takzvané harmonikové domácnosti. Pří svém výzkumu dělnických domácností z kalifornského Silicon Valley totiž našla domácnosti, které se rozšiřují nebo zužují podle toho, jak se méní potřeby různých členů příbuzenstva, a to včetně „bývalé rodiny" (např. sourozenců nebo rodičů rozvedených partneru), v závislosti na tom, jak y harmonikových domácnostech přibývají či ubýyjjíčienové.'probíhá akumulace a distribuce společných zdrojů, a to jak z eko ^ic^^uvódů, tak i jako důkaz zájmu a lásky. Zdá se tedy, že určujícími rysy rodiny nejsou oficiální znaky, jako jsou oddací n^ybrz vazby ctové a finanční. Toto vymezení dokonce stále více používají a činností r-odlnnýč^^ z me^ Kdy Newyorský odvolací soud rozhodl, že homosexu- ní doby však naznačují, že tito lidé jsou početně v menšině. Většina mladých žen a mužů provozuje předmanželský sex a dokonce I dospívající mládež, která dosud „eméla pohlavní styk, je často sexuálně aktivní. Podle výzkumů se věnuje jiným tyPúm genitálních sexuálních aktivit, jako je orální sex či masturbace s partnerem (Schuster etal.. 1996). Názory na předmanželský sex jsou dnes liberálnější. Například ješté v roce 1972 vyjádřilo 37 % respondentů v celostátním výzkumu názor, že předmanželský sex je .vždy zavrženíhodný", zatímco v roce 1988 takto odpovědělo už jen 26 % dotázaných. Na počátku 90. let mělo pocit, že předmanželský sex je za všech okolností nesprávný, pouze 19,7 % respondentů (Kain, 1990; Michael et al., 1994). Tyto názorové proměny se odrážejí i v chování. Podle Fondu na obranu dětí (Chíld-rensDefense Fund, 1997) mají čtyři z pěti mladých lidí první pohlavní styk před dva cátým rokem života. Průměrný věk při prvním pohlavním stykuje šestnáct let u chlapců a sedmnáct u dívek. V roce 1998 zjistila nadace Kaiser Family Foundation, že přestože téměř tři čtvrtiny respondentů ve věku 13-19 let, kteří se zúčastnili jejích výzkumu, prohlásily, že si jejich kamarádi myslí, že je dobré zůstat pannou či panicem, téměř polovina z nich zároveň uvedla, že se cítí být do sexu tlačeni. Mladšíz dotazovaných, ve věku 13-15 let, zmiňovali tento nátlak stejné často jako respondenti ve věku 16-18 let; ti starší ovšem uváděli častěji, že nátlaku podlehli. Ze stejného výzkumu (Kaiser Family Foundation, imiro^v^ ila ZmiľPl rr>->Hn---> ---' - ve městě New York považován za rodinu. Ve ^ ^»^eují ^jen oddacím listem, ale také dlou- l^T—' -^^-^ viz též Durtlap, 1994). *i^2c^^ ^akem i dal ^^^^anitostí^ tedy budeme'pokračc^at wi5<*isesexualitouaSP*, =>, podíveJme s* na některá témata sou u a se*ualnim chováním. -~la ^niizel rozdíl mezi chlapci a dívkami-ewtoioisahjjsMuálnícffzku P0tlle tet0 studie měli chlapci i dívky první pohlavnísívTŕurné/U VB véTôT15 let. !gji£aI°' Darling a ieiích spolupracovníků (1992) podobná zjištění dojdádajX ľľ~—s-— ,--«-^-=^7.. i-Tctí nvolím metrem metr v pohledu na sexuaHtule^ttrS v Pohra-"- 6 3 SEXUALITA A. SVOBODA REPRODUKCE •Isem panna a jsem nato hrdá," prohlásila nedávno sedmnáctiletá dívka repor- Luker, 1996- Williams. 19yi)- Dalším faktorem, jenž přispívá k počtu otěhotnění dospívajících ď WÄ- Výzkumy ukazují, ze u 50 až ^%^^Q^~^^ U_18 let je otcem muž o čtyř, až sedm let starší než matka dítěte fChiidren' DefenSe Fund, 1997; Landry a For7elCl9§S; Robinson. ígÓiTvobejda, i997a) .Typická adolescentní dívka prostě není dostatečně vybavena pro to, aby se s mužským partnerem, který je o čtyři či více let starší, dohodla o otázkách sexu a antikoncepce" (Children's Defense Fund, 1997, s. 85). Jaké má u dospívajících dívek -těhotenství a následné narození dítěte násled-_ky?Na celospolečenské úrovni se odborníci zabývali především důsledky ekono-jnickými. Ty se odhadují na 13 až 19 miliard dolarů ročně: jde o vyšší zdravotní výdaje, snížení příjmů z dan, a vyplácemvyJšJcJijSjQCJáínto Musíme si však uvědomit, že tyto úvahy se teprve odvíjejí od zničujícího dopadu, který má otěhotnění a porod na život samotných dospívajících lidí - zejména pak dívek, na nichž spočívá břemeno těhotenství a narození dítěte větší měrou - a jejich dětí. Prodospí- narození dítěte JSjcn^diče a zejména dospívající matky znamená těhotens.|vía Snížení Šancí na nnlrr=,=.™,.W -f. „v;,. ť:„„„;;~r •ženíšancí na pokračování ve studiu, finanční zátěž spojenous«*we^ Rameně pracovních příležitostí. Dětí narozené dospívajícím d.vkamjsou cas-"ostatní děti nedonosené nebo mají nízkou porodní vahu, a top^ P'oto, že dospívajícím matkám se častěji než starším ^ nebo b|fzk0 WajfcJ prenatální péče. Jejich děti také častej, vyrustaj. ^ *udobé. v dalším vývoji se častěji potýkají se zdrf v0tn'™Jeasnýn1 rodic0vstvím šk0|e a v období dospívání - stejně jako jejich rodiče - s pre tChildren's Defense Fund, 1997; Luker, 1996)- ^ ^ ^ dospfvajících lidí podP0" v^jejngtus, že výskyt tě}^ABt^MS^^^- MÍ^^iS^ >í£|SlmZ^3&* výzkumu antikoncepční pHUt- « *ka a oa.sícn antikoncepčních prostředků (vir kapitola 1«. :NOER A INTIMNÍ VZTAH* ^čenítěhotenstv, a některé formy antikoncepce bvlv v ne. d01ÓJet 20. století; tehdy Nejvyšší soud USA přijal soubor fQ ^2*^^ chladl se rozhodnutí, zda porodit dítě. stalo součástí ústavně °dm,,na'mchz jednotlivce na soukromí. Mezníkem bylo rozhodnutí soudu v „k zaruceněho práva v případu Griswold ver- sus Connecticut (1971). které posloužilo jako precedens ------pro pozdější případy Soud zde s odvoláním na pravo na soukromí zrušil platnost zákonů, které zakazovaly, aby sezdané páry používaly antikoncepci. O rok později použil soud stejnou zásadu v případu týkajícím se poskytování antikoncepčních prostředků nesez-daným párům (případ Eisenstadt versus Baird). Konečně v roce 1977 Nejvyšší soud v případu Carey versus Population Services International rozhodl, že se právo na soukromí, zakotvené v ústavě, vztahuje i na nezletilé osoby. Stát tudíž nesmí zasahovat do jejich rozhodnutí neporadit dítě tím, že jim bude upírat přístup k antikoncepčním prostředkům. Pro mnoho dnešních mladých lidí je jen stěží uvěřitelné, že poskytování a používání antikoncepčních prostředků bylo ve Spojených státech ješté před třiceti lety protizákonné, a jen málokdo z nich by si přál zvrácení uvedených rozhodnutí. Reakce na některá další rozhodnutí Nejvyššího soudu, zejména ta týkající se ukončení těhotenství, však takto jednoznačná nebyla. V roce 1973 rozhodl Nej-vyšší soud v případu Roe versus Wade poměrem sedmi hlasů ku dvěma, že ženy "lají ústavně zaručené právo rozhodnout se pro ukončení těhotenství a že stát *smí do tohoto práva nenáležitě zasahovat nebo jim je upírat. V tomto mnohý-mi nepochopeném a ostře debatovaném případu vynesl soud tři rozhodnut., kazde Wieden trimestr těhotenství. Konkrétně stanovil, že v průběhu prvního tr,- * rozhodnutí ukončit těhotenství přísně soukromé a činí je zena popor l* stát nemá oprávnění ani závažný důvod v -J**"^ *«*ho trimestru s sebou ukončení těhotenství nese ves, ^ro*enu, a stát proto může jeho provádění určitým způsobem omeze ^ ^ íe ohledem na ochranu zdraví ženy. Ve třetím %%UŠÍ: ^ s°ud -hod,, že stát smí v této fázi tělu ^ & ^ řetím trimestru je úloha státu nej :hotenstvízakázatjelio J** (3 simkou případů, kdy je nutný k ^^'^rno tělo matky. kživotaschopnosti plodu. ftjeho «*»*^™ ^ ^ orneZe-S0Uvis^cím případu (Doe versus Bolton) však soudjeho po** *** «átu musí být přiměřené a nesmí br*nrt Svýrn roz- ^Poskytování lékařské péče podle v.astn.ho * omeZUJfcícn opatřen-^ v tomto případu tak soud zruši. platnost *te ■""vvtascnopnostipioau. tj. je"" , ío každé omeze- ním případu [Doe versus Bolton) však soud stanov,, povin- «átu musí být přiměřené a nesmí bránit lékař, v P ^ i«Lu.: . . . ^HhnrnéhO USUURu- 2?3 státu včetně toho, které vyžadovalo souhlas alespoň dvou lékařů s rozhodnutím ženy ukončit těhotenství a následně ještě schválení lékařskou komisi. Od roku 1973 pak Nejvyšší soud opakovaně potvrzoval hlavn, zásady, na nichž ylo rozhodnutí v případu fíoe versus nezaloženo, a odmítal toto své rozhodnutí změnit. V některých následujících případech nicméně stanovil určitá omezení, která pro některé ženy - zejména ženy dospívající, chudé a žijící na venkově -učinila obtížnějším dosáhnout ukončení těhotenství. Jednotlivé státy USA mohou vyžadovat vyrozumění rodičů a jejich souhlas, žádá-li o ukončení těhotenství nezletilá osoba; ženám žádajícím o ukončení těhotenství má být poskytnuta konzultace ohledně alternativ (např. adopce); ženy žádající o ukončení těhotenství musejí povinně absolvovat čas na rozmyšlenou; ukončení těhotenství nesmí být placeno ze státního systému financování zdravotní péče pro nemajetné (Medicaid) a nesmí být prováděno ve státních nemocnicích. Soud tak podle vlastního prohlášení "rnožňuje, aby ženy od ukončení těhotenství odrazovaly? - av^.st'm^ nesměji ženě vjejím rozhodnutí ukončit těhotenství bránit (Ris^T a Thomas, 1998).* '•—"------ • -ni relatrvních i aÍsltn ^"" Ve Sp0jenýcn Státech ke Sní" ^PoWesIpoěetuL"^* Pr°Vedených ukoncení těhotenství. Od roku ^^mZ!^TZna 1000 žen ve věku ^,et asi 0 pěti- 0a,ším významným,aktorem ™1000 zen •» 20 v roce 1995 (Vobejda, 1997b).3 Kní'kler* "končení těhotenst UkcnĚenitěhotenství bylo snížení počtu zaří-t,lvé mohou nařídit SOUd totiž rozh°dl. že jedno- Zz:2 % v - t eko,oeů a por°dníků -70 % v - **2* ? 80-* W, 3 °rdÍnaCÍ Prov^ějících ukončení ■"-^^^iPqo^ji nem Wronin, i996). část SfeSl Safe ?£S"é «• » Dalším důvodem, proč ubylo míst, kde se provádí ukončení těhotenství, je stále menší ochota lékařů stávat se terčem výhrůžek a obtěžování ze strany aktivistů brojících proti ukončování těhotenství (Henshaw, 1995). Přestože se celkový počet takových incidentů po přijetí federálního Zákona o svobodném přístupu do zdravotnických zařízení z roku 1994 poněkud snížil, lékaři a zaměstnanci nemocnic a klinik i nadále vypovídají, že jim radikální bojovníci proti ukončování těhotenství vyhrožují, sledují je a jinak je obtěžují či napadají. Mezi akcemi skupin brojících proti ukončování těhotenství nechybělo zalepení zámků u vchodů do zdravotnických zařízení, vypuštění nebezpečné kyseliny máselné uvnitř zdravotnického zařízení, demonstrace u domú lékařů, kteří ukončení těhotenství provádějí, obtěžování jejich dětí a dokonce použití zápalné pumy proti nemocnici a střelba na lékaře a zaměstnance těchto zařízení (Clark, 1995; Henshaw, 1995; Navarro, 1996). Podle průzkumů veřejného mínění se většina Američanů domnívá, že by ukončení těhotenství mělo být ve většině případů legální. Za úplný zákaz ukončení těhotenství se staví jen 15 až 20 % obyvatel USA; většina lidí si pouze myslí, že by °d ukončení těhotenství měly být ženy zrazovány (Clark, 1995; Saletan, 1998: Stolberg, 1998; U. S. Department of Justice. Burěau of Justice Statistics. 1996). v«ejnost v naprosté většině podporuje zejména zákonnou možnost ukončen, těhotenství v průběhu prvního trimestru těhotenství; mnohem mens, procento lid, ^ zastává i ukončení těhotenství v pokročilých fázích těhotenství. Techmcte moz-„ .. .,„o5 a? 94 tvdnu monou "ostí současné medicíny jsou takové, že i plody narozené ve 23. az^ . y m (ovšem pouze 42 % plodů narozených ve 24 týdnech přežije prvn, z -Stolberg, 1997a, u^*^^P«*««^C52 tenství provedené po 20. týdnu těhotenství) však tvor. pouze x, ^ ^ ^ ^ 52-2 % ukončení těhotenství je provedeno do 9. týdne a temer ^hotenství (Henshaw. 1995). ukončení těhotenství Jak jsme již předeslali, svoboda reprodukce se n iy ^ metody asistova-a antikoncepce. Možná neméně diskutabilní jsou nektóre na£jpak otěřlotnění. né reprodukce, jejichž cílem není ukončeni těhotenství, ny Efi A INT 0c,haduje - V asistované reprodukce Oeschopn 2 60,2 rnill0nu amerických žen v plodném věku je 10 až 13 % l997b) k °teřl0tnět nebo těhotenství zdárně absolvovat (Altman, 1998; Stolberg. těhoten -0niě t0f1° ex,stui<- vdané i svobodné - ženy, které si přejí děti, avšak —^orod pro ně vzhledem k nejrůznějšímlďTavolnírř^ 225 immi slav,í vážnézdravotníriziko (Asch, 1989), nebo zóny po prechodu, které chtějí S Ä bežným způsobem nemohou otěhotnět. Dale ex.stuj. - zdravé^ bodné L junus. kteří si přejí počít dítě. aniž by vstupoval, do manželství nebo ^Jecnawwvaii intimní vztah. Touhu stát se rodiči navíc vyjadřuje i stale ...jí^očet homosexuálních párů. Osoby náležející k těmto skupinám se ještě ■přěirňě^ymdvěma desítkami let potýkaly s neřešitelným problémem; druísjim všJuBůhou pomoci právě (nové) metody asistované reprodukce. "■i narození prvního .dítěte ze zkumavky" v roce 1978 se umělé reprodukční techniky rychle dále vyvíjely. Dnes je k dispozici celá škála možností: oplodnění in vitro (.ve zkumavce"), při němž se vajíčka oplodňuji na laboratórni huslí,' a embrya jsou vrácena do dělohy; transfer gamet do vejcovodu (GIFT), kdy jsou vajíčka i spermie zavedeny do vejcovodů s cílem, aby se spojily a vytvořily embrya; transfer zygot do vejcovodu (ZIFT), kdy se embrya vzniklá oplodněním in vitro přenášejí do vejcovodů; intracytoplazmatická injekce spermatu (ICSI), při níž lékař najde v mužové spermatu nejsilnější spermii / pohlavní buňku a zavede ji přímo do ženského vajíčka; darování vajíčka, kdy se odeberou vajíčka jedné ženě a dají mm Tr "ZáStupné"těhotenslvil kdy jina žena P° °P|odnění in vitro slou' Pokud vám to ľšeľnľs, " 3 ^ * P°Vinn0Sti-^^asistovanou repmdŮkcí' ^ UÍ'Štén'' * 3 PráVn' 0táZky S°UV'~ sa^ ^PfíWanTjnopiodné C.'1S°Uiestě n,nohem komplikovanější než metody která se nepřenesourn VÍtr°neV2nÍKáÍedn0, nýbrŽ něk0lik embryí' EmĎ" má ale rozhodovat o osudu z' 3 36 ZmraZÍ pro možné P°zděJší využití. Kd0 neb0 * Pár rorvece? toJ™*"** C° kdvž ieden z Partnerů zemře Íľ,"*'6mbrya SVěře- »d° P-e" (viz např. «jak nestandardní mají původ a kdo Jak vůberv" Altma«.199ľe'CtÍroď'^Jaľ l,Jakne«anc ■^SA^KS'--- ^■iP^Vnívědvr íe^^L^o a mnohé Jiné ožehavě otáikr^T. ""'^ etivy „„ tour ■ nasl(3iená metodám"' - 'uzeoiraii tyto a mnoh wiw^defečh v šouiasnosB v t"' aSISl0vané tePradukce. lékaře, dárce -"—■» '-° s,:ant)V5ní r,o,«,n prQ 1 Ch cotir,áni omezuje jen relativně málo před-'^^AStiiléjjiovjáítějicí asistovanou reprodukci i a lidí" ENDEf a intimní vztahy ye smyslu úspěšnosti prováděných zákroků dala federální vláda od regulování asi ifčvané reprodukce v zásadě ruce pryč (Cowan, 1992). Některá pracoviště při -tom bývají kritizována za metody, jichž užívají pro zvýšení úspěšnosti - např. zavá dějí do dělohy ženy čtyři, pět nebo třeba i deset embryí najednou (Kolata, 1998) Zavedení více embryí zvyšuje pravděpodobnost vícečetného těhotenství (tj. troj čat. čtyřčat či paterčat). Více než jedno dítě se rodí v každém třetím případě asistované reprodukce; u těchto dětí je však velké riziko, že se narodí předčasně, s nízkou porodní váhou nebo s vážným postižením. Aby se těmto komplikacím zamezilo, jsou ženy, u nichž se zjistí vícečetné těhotenství, vyzývány k „redukci počtu plodů", tedy selektivnímu odstranění jednoho či více plodů; to většinou představuje nesmírně těžké, srdcervoucí rozhodnutí - a to i pro ženy zastávající jinak v těchto otázkách svobodu volby, zejména pokud musely velice dlouho čekat, než vůbec otěhotněly (Altman, 1998; Kolata, 1998). Metody asistované reprodukce jsou jisté zdrojem závažných dilemat, před kterými ovšem stojí nejen zákonodárci, lékaři a etika, ale též konkrétní jedinci, kteří těch-> metod využívají, aby mohli mít děti, Pro mnohé lidi, kteří by si dítě přáli, ale nemotou je mít, je však celá diskuse povýtce teoretická; žádnoujajtemativ si totiž stejně nemohou dovolit. Popsané postupy nejsou nijak levné a jen velmi zřídka se na né vztahuje zdravotní pojištění. Jeden pokus o oplodnění in vľtro stojí průměrné 7800 dol* * a pouze ve dvanácti amerických státech jsou pojištbvny povinny tento zákrok hra- * Většina párů podniká pokusů několik, a presto se celková úspěšnost tohoto post^ *%°uje Pouze někde kolem 22 % (Stolberg, 1997b). Darování vajíčka ™^>Zn l996; Stolberg, 1997b). Vzhledem k vysoké cene jsou tyto zakjok^^^ -^vcaapáry nedostupné, přestože touží po dítét, ^"T* ^ vajíčka m«ody asistované reprodukce dovolit mohou. Zástupně ^ ^. ,s<* ^ své služby placeny a obvykle se hlásí na inzeráty podnikatelí s,°vané reprodukce nebo „dárcovskými zprostředkovatel ' ^obvyk|emlad. zenými za nacházení dárců). Zástupné rodičky a dárkyně j ^^^bu-J,a méně finančně zajištěné než ti, kdo si jejich služby'zap ýjgfiýgjfig^n-" P6ní«. tak mohou být snadno vykořisťovány bohatými p ^ ^ w(i|(?dem H MŠäimgmm5íí&^ Pak je tu! proWém/L ale také vzhledem k rostoucí poptávce po vajíčkách a reprodukčních ^ . . Hrtisgrny se budou ***** nákladům se lze obávat, že náš reprodukční mate _--- ^^SlJĚ^j^ay^za^gj^e kterjírrjJzfi 6 genoer a intimní vztahy obchodovat. 287 tom, kdo bude mít dět, a kdo ne, zkratka hraje třídní přinosí Je smutnou ironií, že chudé ženy a ženy jiných barev pleti než bílé trpí jedena>rát častěji neplodností, avšak vzhledem k nákladům maji nejmenší šanci -jyuzffnekterou z metod asistované reprodukce, o nichž isme hovořili (Rothman, ""T992Í Některé feministky sice považují metody asistované reprodukce za potenciálně ženy osvobozující, neboť jim dávají větší kontrolu nad reprodukčním procesem, jiné se naopak obávají, že se v důsledku užívání těchto technologií z děti stávají produkty a hrozí vznik .třídy rozmnožovatelek". složené převážně z chudých žen. které budou pronajímat svá těla a prodávat vajíčka bohatým (Diamond, 1988; Raymond, 1990; Shanley, 1993). Celý spor zřejmě v dohledné dobé nedospěje k žádnému jasnému rozuzlení, a to ani v rámci feminismu. Jisté je pouze to. že metody asistované reprodukce přispívají k rostoucí rozmanitosti rodinných forem ve Spojených státech. Soustřeďme se proto nyní na tyto různé typy rodin a intimních vztahů. 64 podoby intimních vztahů ^restoze většina z nás nikoli na právu. je manžli^ ° manŽe'Ství spíše Jako 0 v*3^ založeném na lásce, 'ozdílodvětšiny^^:^'-v-6 POdstató právně závazné smluvní ujednání. Na tÄŠ^manžeJtv0; PľaVn'Ch ůkonůvšak zúčastněné stranv nemohou pod^ "Auoti^ Podobu manželského "»většinou podminky toh PQUZe stát v P"Padě manželství dokonce smluvní stra-. V mi"*sti 2ak|ádal0 "i""ľ™ Pf6d jeh° uzavřením ani neznají. *fou- W«i po,nnost. en"™nželst^ěnný vztah mezi manželem a man-^2 PaW,y d0máCÍ Pľáce a manželových ** *» stanov ľ3 °P,álkU P°VÍnen ma^elku finančně zajíš-Pn. ■ ad»' u,ne svěřoval zákon manželovi (Lindgren ^eťujg p|^ae väakJ* r>odotkľ,, m^' P-S3g^uj_eme si partnerstvíaut^ poniaviaMJ f ^"'wosti partnerl-,e SW' "?daÍ!P0diéhá regulaci státu, který ■■ ^^u-.^,^ věku. anzeiství uzavřít. Mezi jednotlivými ame- 6 GEN0Eft A intimní vztahy nckými státy najdeme nesmírně mnoho variant podmínek uzavření manželství, vět-šina z nich však má společných několik základních předpokladů, odrážejících historický základ manželských ujednání. Většina států USA například i nadále předpokládá, že hlavou rodiny je muž. Přestože americký Nejvyšší soud v 70. a 80. letech v řadě rozhodnutí zrušil zákony některých amerických států, které v tomto duchu nastolovaly hierarchii pohlaví v rámci manželství, ve většině států i nadáte platí pravidla, na jejichž základě má žena v manželství nižší status než muž. Ve většině států má například manžel i nadále právo rozhodovat o místě trvalého pobytu. Ženy jsou totiž uzavřením sňatku většinou automaticky přihlášeny k pobytu v místě trvalého pobytu manžela, a to i tehdy, nežijí-li - například kvůli práci nebo studiu - společně s manželem. Mělali přitom žena před svatbou trvalý pobyt v jiném místě než její manžel, mění se pro ni změnou pobytu hned několik věcí - musí se přeregistrovat pro účast ve volbách; může přijít o právo navštěvovat univerzitu ve svém původním domovském státě jako „tuzemský" (resident) student a jako student s trvalým bydlištěm v jiném státě začít platit vyšší školné; a zřejmě se nebude moci ve svém domovském státě ucházet o veřejný úřad (Lindgren a Taub, 1993). Některé soudy a také právní úpravy platné v některých amerických státech sice umožňují výjimky, avšak většina soudů dodnes neuznává právo vdané ženy zvolit si místo trvalého pobytu. Vztahy v manželství jsou tedy v zásadní míře vztahy mocenskými - s tm., ze manžel má obvykle moc nad manželkou. Jak jsme si řekli v úvodn, kap**, mo _ Je schopnost přimět druhé lidi dělat to. co chceme my. bez ohledu na o. z niko,, Moc je schopnost prosadit si svou, Větáina z nas vsak jak u^y^ r<*eno. představu manželství jako mocenského zápasu ^^ffgp toti* mysleli, že partner, jsou si rovni, a pokud spolu nesouhlas,. ^!Ľmsro^^ot,rz^ tut0 domněnku *m^J^™ \raďlční sociolo-. °dpově<í závlsTrralÄ v roce 1960 8,eJi měřila podle způsobu rozhodování; tento pr,sJ"^nže|eh kd0 má v jejich Rot*rt Blood a Donald Wolfe. Dotázali se více nez 90^ m ^ jaké domácnosti poslední slovo v rozhodování o tom. kam se^ ^ ^ ^d|et neb0 na se koupí auto, kolik peněz se bude utrácet za jidto. ^ mg.. větáj- «W»o lékaře se obrm.Je^0mJ^^ZS, ^je o vétsing ^^-- 8 gender a intimní vztahy .^^weSir316 čim více prostredku pr,nasi manzeika'tím větší . pqjíl pa rozhodování získává. ejestožeBlood a Wolfe provedli svůj výzkum před bezmála čtyřiceti lety. jejich zjištění potvrzuje i novější výzkum, který rovněž konstatuje, že ve většině přípa dĎ je co úôm^m^mcŕ^i ten partner, který vydělává více peněz. Čím více peněz ve srovnání s manželem žena vydělává, tím větší moc v manželství získává; ženy v domácnosti tedy, zdá se, mají jen malou moc (Blumstein a Schwartz, 1983). Existují však i významné výjimky. Napríklad u párů. které jsou přesvědčeny, že hlavním živitelem rodiny má být muž, má manžel větší moc bez ohledu navýší příjmu obou partnerů. Logická úvaha zde zní, že je-li odpovědností muže postarat se o rodinu, pak by měl mít také ve většině záležitostí rozhodující slovo (Thompson a Walker, 1989). Pyke (1994) dokazuje, že důležitou proměnnou spoluurčující relativní moc parti ^LiSggg^Jl^a^irterý pár připisuje ženinu placenému zaměstnání v* své studii podruhé vdaných žen Pyke napří- « sv0u 1 23C'naJ' P'ní ÚVazek"vést lačnost, současné s tím yšak_ 1 ou moc v manželství n" 1 ^prac^iv ve špatně ' ^ ^ Pr0t°' Ž~ Pr—'™ ™aJ^!ství_tyto ^přiznávali fin"^^^^^ a JeJich manželé hodnotu. Piacené ^^iT' které ženv Přinášely do manželství, patřičnou ■** na«Pak spíše umožftov'|Pr°-tyt0 Z<3r°]efX) moci v manželství' Svůio^hodzpracovn, . °Va°jej'ch manželům, aby je vykořisťovali a ovládali. . w. acovního tmu tyto ženy vnímají jako znamení své větší moci ^ fclsMíavě&í podpory ie strany nového partnera. Hodnota, kterou přikládá dru maniet jejch nep\ac.eoé ptáci v domácnosti, dokládá jeho vděk za tuto práci as i tem moct 0bětua partnery. J-f näs »H»a»NJ na takt, že problém dělby moci v manžg]sj<ěrnj^ ^» a «aaii se dotazovat pouze~a způsoo rolŕÄanW odiné. Jed- '■ < v právu detegt ^hwatu, 1983) a. ale činy. N6ky Jiecenské praxe jsou brány za tak ",rm ^hoJn ,an' w:scejně ^ažná- n;r,loaovaní v rodině-Jed r0,íl!oho moc ň majľ dalek°sáhlejši :e^ľerés-'eee::!ePlatíStaréP°rekad,o, ' A kQnečně er«sP0|eč něiyvide., "s*ePrax °°giia struktuře rodiny, že o nich en0er a intimní vztahy aní není nutné rozhodovat; provádějí se automaticky a jen zřídkakdy jsou pro-Olematizovány (Allan, 1985). Možná se o moci v heterosexuálních manželstvích dozvíme více, budeme-li zkoumat, kdo co dělá, tj. jaké je rozdělení domácích prací, a kdo z toho má užitek, místo abychom se zajímali pouze o rozhodování. Pojďme se proto nyní blíže podívat na rozdělení prací v domácnostech heterosexuálních párů. Gendera domácí práce: kdo co dělá? Pokud jde o domácí práce, výzkumy zcela shodně ukazují, že více času tráví témito činnostmi manželky, ajo až pětkrátyícg__ než manželé (Shelton a John, 1993). Pokud spolu partneri v souladu sjradjčnírn pojetím manželství směňují služby, nezdá se to až tak nespravedlivé: ona dělá domá1 cí práce a on pracuje v placeném zaměstnání, aby mohl oba finančně zajistit. Jak jsme však již předeslali, dnes se takové uspořádáni týká jen velmi malého pro-^gntapárů. Většina vdaných žen je zaměstnána mimo domov podobně jako jejich manželé, a přestože muži v rodinách, kde jsou zaměstnáni oba manželé, tráví domácími pracemi více času než ti muži, kteří jsou výhradními ŽMeli rodiny, stále jich dělají méně než jejich manželky. Manžel obvykle vyjadřuje ochotu své manželce s domácími pracemi „pomoci", avšak i v těch párech, kde vydělávají oba part-m je mezi muži i ženami rozšířeno přesvědčení, že domácí práce jsou v za ade Prací „ženskou", af už jsou na čas ženy kladeny jakékoli další naroy(Sb. Jigttng^ neždoma (Kane a Sanchez, 199^ druhou smlrô": ■ nakonec - slovy socioložky Arlie HochschHd - doma nas^p> nyní však čast dne pracují za plat a poté přijdou domů, kde je ■ už neplacená. 6 gendeh a intimní vztahv Druhým důvody proč se o práci v domácnost, neuvažuje jako o ..skutečné" práci jeíatt.ženarozd^ zaměstnán, nemají domácí_práce m stanovenou pracovní dobu. Žena v domácnosti nemá volno téměř nikdy. 7o svátcích; vždyť kdo například připravuje velké sváteční hostiny? Práce v domácnosti se dále liší tím, že se mísí s láskou a starostí o druhého. Navíc je uzavřena v soukromí. Lidé vycházejí ze svých domovů a jdou do práce, kde se ocitají ve viditelné, veřejné sféře. Domácí práce se však vykonávají v izolaci domova a většinou se dělají, když jsou ostatní členové rodiny mimo domov (např. v práci nebo ve škole), Zřejmě hlavním důvodem, proč se práce v domácnosti nepovažuje za .skutečnou- práci, je, že je neplacená. V naší společnosti se_totiž status jedince -tedy jak si jej váži druzí lidé i on sám - často odvozuje od toho. kolik * vydělává peněz. """*"*——-Když dojde na stížnosti na domácí práce, obvykle někdo ihned podotkne, o kolik snazší přece v dnešní době jsou: máme k dispozici tolik přístrojů, které nam sem piáci. Jepmom zajímavé, že výzkumy naznačují, že dnes lide vedením 'SSSSr^^"6 času )ak0 na konci 18-sloletí (Cowan-1984; *** ^oupSS1? ""S"0 SkUteCn0£tl' ^ lň °néCh '- domova. K,W * % nase ocekávání ohledně pohodlí a čistoty je průměrný .. - . Kroínětohoip ■ n,,našec ^idiT víCe nv f PrUměrný zvětši nP>r ^-^^L ;;rvěmasto,eurai'-etedy tSlmu mraké role ochránce rodinných vazeb může být velmi ^uj^ves *! věku jsou například znovu omezovány ve svých .oibách, P^"^ Přebují pomoci ve své v.astní domácnosti či rodině anebo proto *■* 0 staré rodiče těchto žen je ve věku 35-64 let. s mediánem 4*° ěstnáno na částeč-Sí' 42 % z nich pracuje na plný úvazek a dals^n odpovědnost za rodi- ny úvazek; s 39 % z nich žijí ještě doma jejich Jak zaznél0 v jedné ce ^dy pečovatelské břemeno žen dále výrazne um ^ ^ ^ ^ pomocí stár-StUdii' že"a dnes průměrně stráví 17 let živ°ta P^er Women-s League, 1989). "oucím rodičům (Montgomery a Datwyler. 19» ■ . že muž| Se Ujímají Přinejmenším jeden výzkum z pos.edn.' doby však konsta £35 - QENDER A INTIMNÍ VZTAHY vetší odpovědnosti 7a péčí o stárnoucí rodiče než dříve. Bond et al. (1998) uvá-dějí, že stejné procento zaměstnaných mužů a žen (více nez tretma) vypovědělo, že si zkracují pracovní dobu. aby se mohli starat o staršího příbuzného. Nicméně z výzkumu rovněž vyplývá, že většina mužů dosud_hjavní zátěži pěče_ o rodinu uniká. Jsou zproštbváni driny i časových nároků; aby se mohli zařadit do pracovního procesu a finančně zajišťovat své rodiny. Na jednu stranu tak mají mož-^jm\ věnovat čas a energii své práci, cenou za to je však společenská a citová vzdálenost od vlastních dětí. Podle jednoho výzkumu odpovědělo 50 % dětí v před školním věku, že by se raději dívaly na televizi, než byly s otcem. Z dětí ve věku 7-11 let uvedlo každé desáté, že člověkem, kterého se nejvíce bojí, je jejich otec (Pogrebin, 1982). Přestože celou dobu hovoříme o rodinách s oběma rodiči, yjsttto smyslu jdejKrodiny bezotce'. Ztráta, kterou popisované uspořadánr pannDS znamenán odráží veliowčTTotců, kteří se o své děti odpovědně starají. Říkají, že díky péči o děti jsou citlivější, méně zahledění do sebe a stali se užšími lidským, bytostmi (Co.trane, 1989; Greif, 1985: Lawíor, 1998; Levine, 1997; Snarey, 1993). B42 Rodiny s iednim V rodinách s jedním rodičem je otázka «rn - ™ - w> uspokojování potřeb - rodičovství pochopitelně irelevant- Pfestožeserwf"... -j,/6 detlje takJako tak k dispozici pouze jeden rodič. á'0 procento no,------- íeia. Pro tyto ženy je - vzhledem k dostupnosti finančních prostředků - samoživi-telství schůdnou alternativou manželství, i ony však musí podobně jako vdané ženy složitě kombinovat pracovní povinnosti s péčí o děti (Miller, 1992). Ženy i muži se mohou stát jediným rodičem také tehdy, když ovdoví, avšak procentuální podíl takto vzniklých rodín s jedním rodičem se od roku 1970 stále snižuje. Nejčastějším důvodem vzniku rodin sjednjmrorj^čemje rozvod: v současnosti se doT,2 roku dd uzavření manželství rozvádí celých 50 %"pářu~TO. S. Department o1 Commerce, Bureau of the Census, 1997). Až do průmyslové revoluce byly děti většinou oficiálně svěřovány do péče otce, a to nejen protoTžemél ekonomické prostředky, z nichž >e mohl podporovat, nýbrž proto, že se děti považovaly za majetek otce, a než byly plnoleté, měl otec nárok i na všechny plody jejich práce. S postupem průmyslové revoluce se však výroba i vzdělání přesouvaly mimo domov a spolu s tím se měnilo 1 chápání dětství. Na děti se už nepohlíželo jako na pouhé zmenšeňrt^s^h^jj^zj^ j!a bezb?anné závislé bytosti, které potřebují péči a výchova jMbomici navýcho-. w dětí zastávali názor, že lepší péči dětem poskytují matky-Na počátku 20. sto Jelpřyaly soudy tezi o citlivém věku dítěte -tedy názor, že malé dítě potřebuje být se svou matkou. V důsledku toho došlo v rozhodování o svěřování dětí do pece ^^matrck-ému"' posunu ve prospěch matek (Lindgren a Taub, 1993). Přestože *«* většina soudů upřednostňuje svěřování do spoiečné výchovy, kdy mohou oba - - - - —stejnou měrou, matka má nadále vets, šanci. —ha omadecj^jDolecns. čtoucí J' Uľeau «the c 1970 na 29 % v m l^**** 1997).^; °Ce 1993 (U. S. Depart- 1996<°však ^^mS^Ž iů«tS^^taaŠSStum^ svě- , «1»n^fen-ýmTdětmi vroce Depa^ent of !nStVl" a velkou cáľ ^ * dŮSled" *eenĚř C°^rce {wblr^ 30 %) tvoři Js°u Me licíflj s " ^ s* Cľ^ ä*C J těné het—uélní ^^,^:repf°^kce.onichžjSme Z 51 J^ho otce vzaly 2a man- A 'NTlIVfNI VZTAHY jg^mfru sp0|UDrácS 3 natwrilí daleko od sebe, abyjřgani ^ee^^^^^^ aby jjm soud spo,ečnou péči přikazoval (Lmdšren a Taub, i993) A"°ři vý2kumů konstatujř, i^ejerryam^^ otcové, kteFr se v akoT^tu^^ Plný úvazek = - , ir 1» střední třídě. Finanční tíseň tedy nepatři azek a náležejí přinejmenším ke stream u.u ..... „„w„„í,:, mezi ipii^h - l. mi-.řP bvt případ otců. kten ovdověli). _ " Jejich časté problémy (to naopak muze oyr. P' m „ři>w„„^h ■ - -Jwvalf se značnou podporou u přátel, příbuzných 237 mezi jejich caste prooien./ v-Otcové se navíc obvykle setkával1 GENDEH A INTlMN I VZTAHY asousedú kteří je považují za výjimečné, nebot se sami ujali výchovy, a zároveň zapcííebrépornoci. protože musí zvládat domácí práce, vařen, a peci o deti (Teltsch, 1992). Nečastější stížností těchto otců tak nakonec je, že je ostatní lidé nepo-j^S^ua^MäU\Kme napríklad někdy kvůli dětem žádají o schůzku s jejich bývalými manželkami a nikoli s nimi) a že rodičovství omezuje jejich společenský a profesionální život (Greit. 1985; Hanson. 1988). Zůstanou-li samy s dětmi naopak matky, většinou se setkávají s memjšíjTOd-porou ostatních lidí a mnohé z nich uvádějí, že se cítí být osamoceny (Kamerman aKahn, 1988)ľvetšina z nich se podobně jako otcové snaží plnit pracovní povinnosti, aniž by zároveň obětovaly blaho svých dětí. Některé tyto ženy stojí ve svém profesionálním životě před podobnými dilematy jako otcové-samoživitelé; protože ale zastávají ve srovnání s muži méně často prestižní a dobře placená místa (viz kapitola 7). jejich zaměstnání s sebou častěji nese nepohyblivou pracovní dobu. neodpovídající plat a nedostupnost č, nedostatečnost nabízených zařízení pro -^fi^ Pro matku-samoživitelku může být těžké vůbec nějakou práci najít. 'ľ^-^chnatrhur-iíSLPIpWemzen, které Ve,Sí^lémžen ^ ******** Kur^995-0uiť^JSOUSam^ dětmi * 1991; ■m._____ 'x najdemn .w, . 1 Práce. Není tedy divu, že^ej- bní °Proti medjä '"j3 Jedním rodičem vedených ^Oají finanční potíže rodin s jed- ^^bn0r,nežu^ Pf0mů rodin s jedním rodičem čl etnické pří- 238 re3U0'^ Census. 1997,s.471. 6 GENOEF> a A 'NTlMNÍ VZTAHY „eóených ženouJZ Tabulky 6.1 navíc vyplývá, že etnicky menšinové rodiny s jedním rodičem vedené ženou mají ještě omezenější finanční zdroje.^Přes 50 % dětí v rodinách s jedním rodičem vedených ženou žije v chudobě (U. S. Department of TSmiriercě. Bureau of the Census. 1997). Někteří pozorovatelé vidí příčinu chudoby domácností vedených ženou v zákonech o tzv. nikým nezaviněném rozvodu. Podle těchto předpisů může kterýkoli z manželu požádat o rozvod na základě „nepřekonatelných rozporů" a na rozdíl od tradiční rozvodové právní úpravy nemusí dokazovat, že za rozpad manželství může druhý partner. Díky eliminaci, určení.zayinění je sice rozvod poněkud jednodušší a možná ne tak bolestivý, avšak odborníci se obávají, že změna se promítá i do ekonomických důsledků. Před zavedením nezaviněného rozvodu dostával poško-"žěnyHrtnér - obvykle manželka - určité odškodnění. Nyní se finanční závazky jako např. výživné na dítě stanovují v zásadě podle potřeby, tedy schopnosti daného partnera pracovat a postarat se o sebe - a relativní schopnosti druhého partnera je platJtAsoudyjsou přitom obzvláště skoupé u alimentůJSnaží se posuzovat rozváďějfciho se manžela a manželku jako sobé rovné osoby, přestože ve jutečnostľjg^r- zejména finančně^rm^ * 1994; Lindgren a Taub. 19931. . Jžgeod^ nejsou tímto typem fo^^SS^Ľ^^ L tože jim jsou ve většině případů svěřeny do péče ™. J*« ng veškeré ekonomické následky. Jak vypadají nezavinenérozv y ^ ^ ^ konkrétní finanční částky? Autor jednoho pr0padu žřvotní du dochází u žen a jejich nezaopatřených deti k t*P ^ Podle jiných úrovně, zatímco muži zažívají 42procentnínárú^W^tzma^^ ^ odhadů poklesne příjem ženy po rozvodu o30az ^ má|(> Je to způsobeno jednak tím, že i pokud žena Paca,e dQbu mim0 pTacowi oro-k°y stejně vysoký plat Jako muž. Byla-li navíc žena ^ ^ ^ ^ ^ ^ její předpoklady pro to, aby finančně zajistila s ^ ^ fgM _e .....—.-.m —«'*' °ro ženy a de ^ ^ ^ ces. její předpoklady pro to, w pro ženy a de \ pouze hinot- šují. K ekonomickým důsledkům rozv obvywe ^ ^. ^ splá. Při rozdělování společného vlas"110*'' ^..^ rozvádějící ^ rozdélovat. nô aktiva jako dům. auto nebo n^^íjiž nékdy r« ^ .. ^ ve we- cl hypotéky a jiné dluhy a P° JeJ'cn ĚKdy d< ......._. , .__,„»i/n se mus>' „ dluhy a po jejich w ^ dokonce pr tako-rovnému dělení majetku se^ s6 však l^f * pr0 prov0zování rém rodina žila. Do majetKových vyrovn důchodu, „cen „anříklad ruz"° g39 typy aktiv, Jako jsou napn* Kvůl vé 6 QEIMOEB A INTIMNÍ Ví odborných praxí, zdravotní pojištění či hodnota firmy, a to znamená, že nad často nejnodnoméjším rodinným rnajetkems.udržíkontroiu jen jeden , partnerů, obvykle manžel (Becker et al.. 1994; Lindgren a Taub, 199.31^ Za žalostné finanční poměry domácností tvorených matkou a dětmi přikláda-odborníci vinu rovněž nedokonalé legislativě týkající se výživného a její nízké wrnahateinosti Liacob, 1989; Kamerman a Kahn. 1988). Výživné ohvykjézdale^ ka nenavazuje ekonomický propad, který žena s dětmi po rozvodu prožívá. Soudy jednak výživné přiznávají pouze o něco více než polovine rozvedených matek (56 %) a jednak je průměrná výše výživného poměrné nízká - méně než 3000 dolarů ročně, což odpovídá necelým 12% průměrného výdělku muže nad 24 let. A i z těch žen, jimž je výživně na dítě přiznáno, jich 24 % platby ve skutečnosti nikdy neobdrží adalši 24%dostanou pouze část (Children's Defense Fund, 1997; Kurz, 1995; U. S. Department of Commerce, Bureau of the Census, 1997). Přestože se federální vláda pokusila společně s exekutivami jednotlivých států USA zavést_pro-pCÄ**, výzkumy naznačují, že celkově se plnění toho -Jí^dmcMíkaz(l lepšilo jen minimálně .Children's Defense Fund. 1997). S^tx^T* -r0ZV°dŮ3nevvnutlielnostplatebvýživnéhojsoupodle ^ 1užeťaj^^UhlaVninli fakt0'y femmi^ce chudoby, tedy rostoucíhľpôďT' Ä^hooCirrm počtu °sob zijídch v chud°bě "y' Se^^~ifJ!ghj} důvodu k rcgynriii dožlo a kdo dal k němu podnět. Promenuji přo~věíTr--^aÍlvprůběhu rozvodového řízení. Z výzkumů například vyplývá, že n°ho že cn°věrie)nároenějši fází období předcházející separaci páru. ,e v této fázi ze všech sil snaží manže/ství zachránit, zatímco muži 241 b- gender a intimní vztahy simanzelskýKcnfliKtméné připouštěj separaci a rozvodu se však ženy nové _srtuaciobecné přizpůsobují lépe než muž,; k tomuto zjisten, se za okamžik vrá-tíme (Diedrick, 1991). Druhým problémem při hledání geodetových odlišností v prožíván, rozvodu je. že mnohé výzkumy užívají velké agregátní vzorky, přitom relativní následkyraz-rvoďu~ňa'rozvádějící se partnery se liší i v rámci podskupin žen a mužů. Výzkumy ukazují, že nejtíže si na rozvodovou situaci zvykají ženy s nezaopatřenými dětmi, zejména pak s dětmi do 6 let (Maudlin, 1991). Tyto ženy prožívají hlubší deprese než zeny bezdětné nebo s dospělými dětmi, přičemž jejich deprese často souvisejí s jejich finanční situací.-1 Jedním z nejlepších ukazatelů relativního blahobytu rozvedených žen a mužů je jejich ekonomická nezávislost (Holden a Smock, 1991). Nenídŕvu, že ekonomicky nejlépe se po rozvodu daří těm rozvedeným ženám, které jsou ve středním věku, mají profesionální kariéru a jsou buď bezdětné, nebo bez nezaopatřených dětí (Gross. 1992). / .„ Na to. jak sejeďinecjpřupusobí rozvodové a porozvodové situaci, má .vedle "ľívlž? 3 ^^'^nost Například Song (1991) uka- Duvódľľ"6 POt'Ze S pfizpůsobovanír" se rozvodu mívají Američanky asijského r sírse si,n§ ,demif,kuií se—nickou Kom..— ■ jsou důsledkem tradičních ■ lJU™au. které se- ™uuwaním se rozv^ 8 (J-yai uka" to^C.*™*** svou ľ0 ^^-nky asiJského y^^aS^^^ k—itou. Jejich prob,émy 'OU Okolní .. .. n° Zer,y S a ani fln ******* "m^U"' ,yl° ženy se ^setkávají s vel- ie'ství. Často jsou tľkľ ľ—0" 0k0'níCh kteFÍÍe °bVÍňUJÍ 1 r°ZPadU man' v rámci etnického sw^^ Sf>0le£enských aW'v't a přátelských kontaktů kWě svých manželů a ženaT"' °Statní ^ V n'Ch V'dí m°Žné ^ iep* mar,-ze1ky insp.^^'muzi se zase obávají, že by chování těchto žen mohlo pi fcP'wivním, slavv , iinr0rV0(1U'Není PWo divu. že tyto ženy po rozvodu často ^ľS^semuž7,Zemi 'Song, l99:r lylOZe"VPC gji vžRävéji nég^gŽĚ . - «sob, které znovu vstoupilý do nŤáříIelství, sice la»MiktMč'astěUn U mUŽ"'tak U žen' nicměriě rozvedení muži sejer^ ^^íče-^u^ff^^ Wross. 1992;l)"s. Departmentol Cóm- e"SUS' 1M7V Někteří muži se znovu žení záhy po rozvo- gender a intimní vzta du: ostatně v řadě z těchto případů je důvodem k rozvodu právě jejich vztah sjinou fenou. Protože jsou rozvedeným mužům méně často svěřovány do péče děti, mohou se také snáze účastnit společenských aktivit, při nichž se mohou seznámil s potenciální partnerkou pro nové manželství. Vzhledem k tradičním gende-rovým normám naší společnosti mohou muži novým sňatkem získat WceTeYžeňyT L.ůžíme-li například rozdělení domácích prací typické pro heterosexuální manželství, je jeden z výrazných přínosů nového manželství nasnadě. Jak nedávno v rozhovoru prohlásil jeden rozvedený muž, manželství mu nejvíce schází proto, že „žena se .starala o společenský život' a .takové ty drobnosti', díky nimž je dům domovem" (dle Gross, 1992, s. A14). Muži také častěji než ženy spoléhají na své život-ní partnerky jako na své výhradní důvěrníky (viz kapitola ll).5 Jak ukazuje Komentář 6.1 na straně 2'4'3, zjištění získaná z výzkumů rozvedených párů se v mnoha ohledech podobají tomu, jak se muži a ženy vyrovnávají s ovdověním. Nyní však obratme pozornost k dalším typům rodin a intimních vztahů- j Komentár 6,1 Genderové rozdíly v adaptaci ovdovělých osob Podle psychologů je ůnirtrpartneja pro člověka jednou z nejsilnějsích traumat^c^^ cností v životě. Z výzkumů však zároveň vyplývá, žeženyamuzisejw^ll^ ^ÍEŽaSÄ^- . b nmická situace obou Aigalitu života ovdovělého člověka je určujíc, ^"^ľl-^;;^ paaP60U^L^ dostávají do nnarón^btíží Íí°jejmén hiěru ví. juooíci se dostávají do tinancniury^--—^^nTnežženy. v pr* — více vydělávají a častěji než ženy pracuj, v za ^ ?) Ani pr0 zeny Wody jako např. důchod (Holden a Smock. 1991. ^ ^ ^ ^ pnjmyje vsa^ "emá ovdovění vždy jen negativní finanční dusled ý- protože páryjin^ Da nepodobné, že budou po smrt- manžela ještě chu^ nega„ ««l než bílé žijí v chudobě častěji, jsou kategc baženy právě nebílé ženy (Davis et ^ středních vékovy<= ^akuvidímeTtepltc^í, úmrtnost muzuj ^ny; vdovje niCh m -ž u len a vét^ir^^ p«krát více než vdovců. T^^^ širší na* * u P i22Lcastěii nei ^„..S>Ä .^k maj. k d-sp • než íejiKo v případe ..^f^^ pot. Jnež ovdovělé ženy. Jednak mají k dlspos ^ |et m,ad. ^^^r^-^ berou za manžely muifl z nove- lo sami. A jednak mohou vdovci. pod°bn J ea3 ■ gem °En A INTIMNÍ VZTAH1 m - získat zejména pokud jde o každodenní vedení domácnosti ho manželství v.ce zis , takových, které mají vlastní profesie- - , a 19921 Pro mnono zen " ■JÍ vytvořily si určitou individuální identitu a získaly finanční nezávis-ľ nemusí být ovdovění nutné materiální ranou. Tím nemá být řečeno, že po smrt,partneraneprožívajíhlubokýzármutek.2dá„se.5Je, že se ženy životu^amo té pnaisobují lépe než muži. zejména tehdy, věnovaly-li se predt.m nejakým ""manželským aktivitám a jsou-li finančné zajištěny (Nemy. 1992). -Většina manželských páru si bohužel nevytváří životní pojištění či úspory, které by přeživšího partnera přiměřené zajistily; sociální podpora či jiné podpůrné státní programy sice přijdou vhod, rozhodně však nepostačuji. Ovdovění tak zdvojnásobuje podíl žen žijících pod hranicí chudoby a ve většině socioekonomických skupin podstatné snižuje jejich životní úroveň (Holden a Smock, 1991). Do_nej-vážnější finanční situace se dostávají mladé vdovy bez dětí. neboť právě jim se dostává pouze malé ekonomické ochrany. Nemohou požádat o státní sociální dávku, apóíud jejich manželé pracovali v zaměstnání nabízejícím penzijní zajištění, často neodpracovali dostatečný počet let na to, aby jim důchod mohl být přiznán. V některých penzijních systémech se navíc vdově začínají peníze vyplácet teprve vtom roce, v němž by býval měl na důchod nárok její zesnulý manžel. Mladé « rnou,en malé či nemají vůbec žadné úsporv a Jen málokdv si zřizují Přestože m^T"e^-,V8eVPřIPadě ŮmrtíJednono z Partnerů sPlacel dŮm' "emusí^atstľčľnl"1^1 ^ ^ pfí)em z vlastníno zaměstnání, bezprostiedně ™ c * VSeCh V*dajů 1 dobv manželství, l mladé vdovy tedy c smrti f7iap2p|a 7ai- - , dobého hlediska v«i< m - J' ^fan^ pokles životní úrovně, z dlouho- hanění situace aenčr IU „ Se Staršími vdovami větší šanci, že se jejich aePs> (Holden a Smock, 199!). 6-4.3 Samostatně ^ Seh^OsamosJn;'OSOby a s°"*tf nesezdaných párů ^hete^^^^^hosobách(sřngtes). představíme si většinou s^žijtócnos^je UZ6' kten seještě neoženili. Americká populace '«^*^^1«Them rŮZn°r0d^ší- Vedle neženatých hete-^ ** a muľľľé ^^Biíkalého vztahu, heterose- ^aženv u * nese^néms'n ' nejSOU sez1aní, ale žijí s intimním part- ^^Sř^^Tseparovaní'™edení a ovdově,r Ovofi|i. nyní se prot^ ° rozv°dech, ovdovění i rodičích-samo-0 uMW*^^ vysokoškolských studentu, však 4bá*Í*& většina 2 nich očekává, že se jednou ozen.. jej.ch primárním %-~je~v soli^TEEraaiggjlJ^ňr profesionálně se etablovat "~í5pWK dluhy. Mají tendenci -"přinejmenším dočasnou - odmítat dlouhodobé pevné vztahy ve prospěch vztahů příležitostných a krátkodobých (Levine a Cureton. 1998). Někteří lidé také mají s hledáním vhodného partnera pro manželství problémy. Například lidé tělesně či mentálně postižení potřebují blízkost druhého človeka i sexuální uspokojení stejné jako všichni ostatní, ale nenacházejí je. protože druzí lidé je považují za nepřitažlivé nebo asexuální (Hall, 1992; Kelly, 1995). Problémy s hledáním životních partnerů mají také Afroameričanky, a to žněkolikadůvodů. Jedním z nich je vysoká úmrtnost mladých afroameríckých mužů (viz kapitola 11). Úmrtnost afroamerických mužů ve věku 15-24 let je 693 na 100 000, zatímco u mužů bělošských je to 308 na 100 000 (U. S. Department of Health. National Center for Health Statistics. 1998). Druhým důvodem je nadpro-porcnípočetmladých afroamerických mužů, kteří jsou ve vězení. Přestože afroameričtí muznvon pouhých 6% amerického obyvatelstva, představuji téměř 47 % všech vězňů I.S-Departmentof Justice, Bureauof Justice statistics. 1996; viz též kapitola 8). iretim důvodem ninf m«hí - - - • ričti m, r - ' mene Afroamer'čanek než bélošek, je. že afroame- * mmZZ^ 3 MilChe"-Kernan' ^ Wi-son, 1987). ' Páfů, Me,éjSTCjg^r°Se*ualové si Sar^J^nžeJ^^ nesezdaných • mar^ii. 7dá^Ve.def'nOValliakov2tah '"timních partnerů, kteří spolu žijí, ale 1996 spolu ve Šr^^'"ent° tVP-SOUŽIt' Představuje stále přitažlivější volbu. V roce 1fch párů, což představoval— 4 mÍI'°ny nesezdar,ých heterosexuál- ní 3 miliony oproti roku 1970 ° V'Ce 2 m''i0ny °Pr0t' ľ0ku 1980 a 0 více sus- jej,cn SOuE S' DePartment of Commerce. Bureau of the Cen- »*■ srovnám^ti jej s p^J*** * ^ Í6Slě nízk* P°"* něco přes 6 % všech v státech, jako je J"?* PäA a s *>M*m soužití nesezdaných párů ^^^^*^4M^■kde v nesezdanych souž,tích žije wS^^^SJUSL* veimi oL . 6yer' 19Si)^řesto však došlo za ^^^^ «< 51 ua^i sámové aľ Pľ0 statis^ké účely neuvádí a něk- •Žev^na2e2(5a^n h^ľ SP°'U <8edard. i992) a^^^chparůjJom_y Se 2arneřuje na universitní a^ty a ostatní mladé lidi, a to přesto, že páry ve veku do 25 let mezi nimi yh pouhých 20.1 %. Vétšinu nesezdaných soužití tvoří partneři ve věku 25-44 čiiU. S. Department of Commerce. Bureau of the Census, 1997). Povaha sou-;í se u riiznjch věkových kategorií partnerů nejspíš liší; sociologové nicméně zacfrytífi několik trendů, které se zdají být většině nesezdaných soužití společné. výzkumy za prvé zjistily, že u nesezdaných párů jde o soužití relativně krátká, xvyfcle maximálně dvouletá (Bumpass a Sweet, 1991; London, 1991). Během léto doby se většina soužití bud" rozpadne, nebo se partneři ožení; pouze malá část přijme stávající uspořádání za trvalou formu soužití. Za druhé je většina sou-Jtínesezdaných heterosexuálních párů bezdětných, ačkoli kterýkoli partner může ™ děti z předchozího manželství. Pouze v 36 % nesezdaných soužití žijí s part-wyděti do 15 let (U.S. Department of Commerce, Bureau of the Census, 1994). M se, že chtějí-li partneři v nesezdaných soužitích přivést do své domácnosti Wím, obvykle se rozhodnou uzavřít manželství (Blumstein a Schwartz, 1983). Za třetí, většina partnerů v nesezdaných soužitích (56 *) neprošla nikdy man-a mnozí mají rozvedené rodiče (U. S. Department of Commerce, Bureau Census, 1991,. Mladí dospělí, jejichž rodiče se rozvedli, vyjadřují nesezdanym ■WW větší podporu než ti. jejichž rodiče žijí v manželství (Black a Sprenkle. 1991). N^teré místní úřady umožňují oficiální registraci nesezdaných Sině Pňpadů má však tato registrace minimální právní význam. A*** **m **• v nesezdaných soužitích často doporučují, aby spolu <"**°^* a*aK některé soudy přistupuje f možné ohrožení instituce manželství. Některá soudn, ™^^ft. jsou dosti kontroverzní: rozpadne, se J^^SS -a může tím jeden z nich utrpět ^u^n^u^ ^ ^ "*ah Pře -—nora vylou- dí aetení majetku. 1 jam, — ^ .eho například jeden z partnerů onemocni, . , „ nf»mocneho a 'ntimn/ VZTAHY , mohou vyvstat jm^ čit z r ' " ieru onciM^jni, j, rodina může druhého partnera vytou- u nemoZř1•OCÍOVán, ° Péá' ° nemocnéno nebo mu dokonce zakazovat návštěvy te(( . _ n'ci" Navíc pokud jeden z partnerů zemře, aniž sepsal závěť, jeho maje- s Z6 namísto jeho partnera zdědit jehorodina (Rankin, 1987). ~ tíh tak0V^'T1'to Problémy se tedy potýkají některé "Heterosexuální nesezdané páry vou - 6nŠ'm v -ak maJ' možnost nechat se legálně oddat^ayové a lesby tako-ítěžov~2n°St nema^'; navíc ísou Pr0 ně dilemata spojená se soužitím párů dále ■ _ ana spoléčeTrským stigmatem, které na homoáěxuá/rJTEh vztazích lpí. ň A INTIMN/ VZTAHY 247 Samostatně žijící gayové a lesby a souž/ť/lomosexuáfn/ch párii. V současnosti nejsme schopni přesné určit, kolik vlastně gayů a leseb ve Spojených státech žije. " jelikož na homosmalitě.dosuajpí společenské stigma, mnozí svou sexuální orientaci taji či alespoň skrývají před některými lidmi nebo v některých situacích, například v práci. V rámci výzkumů se sexuální orientace zpravidla měří pomocí otázky po sexuálních partnerech respondenta za určitou dobu (např. za poslední rok, poslední tři roky či posledních deset let). Uvédomíme-li si, jak homofobní je naše společnost, pak není divu, že ptá-li se gaye či lesby v rámci rozhovoru či dotazníkového šetření cizí osoba, prozrazuje svou sexuální orientaci jen velmi neochotně (Robson, 1992). Druhá potíž při stanovovátívelikosťi neheterosexuální populace vyplývá z tra--níhopo^sexuální orientace. O sexuální orientací totiž máme tendenc, pře-fľZľ ?PÍJSObem )ak° ° P0hlavi 3 &enderu- totiž v dichotomiích WTOeterosexuální^ nebo homosexuální). Výzkumy provedené za řadu nejdříve mít vztah - - - ^u«ue za rai ..„.yuem složitější a obtížněji vymeziteln .—ime. které sexuálně l citově přitahují jak ženy, tak muži. B/sexu-álové ovšem mohou svou sexuální orientaci projevovat mnoha způsoby. Mohou například současně udržovat vztahy s ženami i muži nebo tak činit následně (tedy nejdříve mít vztah s někým jednoho pohlaví, podruhé s osobou opačného pohlaví) (Kelly, 1995; Tucker. 1995V Výzkumy rovněž ukazuji, že nezanedbatelná tuje za heterosexuální. • r-...iavi. podi _..„ o osobou opačného pohla-Výzkumy rovněž ukazuji, ie nezanedbatelná část populace, jež sama sebe označuje za heterosexuální, uvádí, že provozovala sexuální aktivity s osobou stejného pohlaví, a naopak mnozí deklarovaní 6ayové a lesby uvádějí, že měli pohlavní styk s osobou opačného pohlaví. Respondentu, kteří pouze uvádějí, že je sexuálně přitahují osoby téhož pohlaví nebo obou pohlaví, je však rozhodně více pbdle této preíerenee také lednají (Uumann et al.. nor- -ríc*1— Mtu života prom&*--' „ aiejneno iějí, že měli pohlavní styk ... «eti pouze uvádějí, že je sexuálně pří-.. ..uv, nebo obou pohlaví, je však rozhodně vice než těch, kdo srence také jednají (Laumann et al., 1994^. Sexua,nj chQvání něMe. „. , průběhu života proměňuje, čími se označovaní jejich sexuální orientace stávajícími kategoriemi dale komplikuje (Michael et al., 1994^ &m de|st je tedy období, na něž se výzkumníci dotazují, tím menší jé pravděpodobnost, že se respondent bude projevovat jako výlučně homosexuální či heterr>— Velikost homosexuálně orientované populace polemik. Existující statistiky - « • zují, že z=> rych iidl- s_ „ . nce „u sexuální orien-...,*,naei et a\., 1994). Cím de\SÍ je ,„„ci dotazuji, tím menší je pravděpodobnost, že se Se projevovat jako výlučně homosexuálni či heterosexuální. -• " 11 osexuálně orientované populace je tedy pochopitelně předmětem ^R2ŠW statistiky - se všemi svými metodológmi problémy - uka-polem*.tx o[TlOSewá\oí se označuje pouze malfe procento dotazova- zují. že za lednozn ^ p^mal u(Jai 10 %_ x ^ ^ ných. Ve 40. letec ■ eWa,nich osob myv pohybovat * V,ol^ - rých verzí se odhady poa«« 248 Výzkumy z 90. let jsou podstatně střízlivější - v některých podáních pouze kolem 1 Ä, u jiných maximálně kolem 5 %, většinou však těsně nad 3 % u žen a 4 % u mužů (Barringer, 1993; Blum, 1997). Výzkumy prováděné ve Velké Británii a Francii došly k podobným závěrům (Waite, 1992). Ať už jsou čísla jakákoli, podrobná znalost a skutečná reflexe homosexuálních vztahů jsou stále ještě cílem a nikoli dosaženým stavem - do značné míry proto, že sám společenskovědní výzkum tradičně trpí heterosexismem a homofobií. Až do 60. let psali většinu literatury o homosexualitě heterosexuálové a téma analyzovali z pohledu psychoanalýzy a psychiatrie: tato perspektiva vycházela až done dávna z předpokladu, že homosexualita je patologický jev a homosexuální muži aženyjsou „nemocní" a „nenormální" (Krieger, 1982). Velkou část dnešních výzkumů o homosexuálních vztazích naopak provádějí sociální védci homosexuální orientace a jejich zjištění naznačují, že svět gayů a leseb je stejně různorodý jako život heterosexuálních mužů a žen. Jinými slovy, neexistuje žádný „homosexuální životní styl". Výsledky těchto výzkumů vyvracejí i řadu dalších rozšířených mýtů o homosexuálních vztazích. Lidé se napřTkraďčésto ďôTnmv^rrrzé^áyové a lesby jsou ~ sexuálně promiskuitní a nejsou schopni či ochotní vytvářet trvalé intimní vztahy. 2 některých studií přitom vyplývá, že ačkoli homosexuální muži mají v průměru více partnerů než muži heterosexuální, většina z nich rovněž vytváří dlouhotrvající intimní vztahy (Kelly, 1995; Meredith, 1986^Dat^kon^oazaa^ že lesbické páry jsou obvykle stabilněišínež páry heterosexuální i páry homo-^ sexuálních mužůJBIumstein a Schwartz, 1983). Avšak podobně jako něěxistu- ~ je žádný typický homosexuální životní styl, neexistuje ani jediná charakteristická homosexuální hodnotová orientace v oblasti milostných vztahů. Důležitější' než sexuální orientace je v této oblasti pohlaví dané osoby.- tedy to, jde-li o muže, či ženu - a prostředf, z něhož pochází. „Cíle žen v intimních vztazích jsou stejné, ať je partnerem muž. či žena. A totéž platí pro muže" (Peplau, 1986. s. 118). Ženy kladou v intimních vztazích obvykle větší důraz na vyjadřováni' citů (viz též Blum, 1997). V mužských homosexuálnřdLyztgžíC ale téméř stejně silně i ve _jg^ýh lesbických se přikládá velký význam rovnosti mezi partnery (Peplau, 1986). Trmjfiíyigfrn*?.' že J'e rovnosti v técht.n vztazích ^ dosaženo (viz např. Cald- "~well a Peplau. 1984; Renzetti. 1992), avšak ve srovnánľs heterosexuálními ženami uvádí výrazně vyšší procento leseb, že s nimi intimní partner jedná jako s rovnými (Hite, 1987). GENDER A INTIMNÍ VZTAHY E49 Někteří výzkumníci vyjadřují přesvědčení, že homosexuální vztahy jsou kvalit- ^ néjší nežvztahy heterosexuální. Koneckonců přibližné polovina heterosexuálních manželství se do sedmi let rozvádí, což není pravo důkaz stability vztahu. Socioložka Kath Weston (1991) ve své studii o homosexuálních rodinách naopak ukázala, že homosexuální partneři spolu udržují blízky vztah i po rozchodu a že se jim daří uskutečňovat přechod od milenectví k přátelství. Weston proto podotýká, že .lze dobře obhájit tezi, že homosexuální vztahy vydrží v průměru déle než vazby vzniklé v rámci heterosexuálních manželství. Jestliže dva lidé přestanou být po šesti letech milenci, ale ještě čtyřicet let zůstanou přáteli a fungují jako rodina, pak se jim rozhodně podařilo vytvořit trvalý vztah" (s. 120). Pro pozorovatele je možrjjfianžkud překvapivé, že homosexuální vztahy mohou byt tak trvalú, zvláš te uväžíme-li. lak destruktivní vliv musí mít diskriminace namířená proti nim. V posledních letech se POslčjTvWňom^^ je -^^äj^^dtem boje za práva gayů a leseb (viz Komentář 6.2 na strane 252). Z výzkumů však vyplývá, že většina naší společnosti stále pova-^)e h0m0Sex litu za ůchylku č. něco nenom. ln.ho gayum a lesbarn |ze najít mezi středo«5tevnu=u,-m' ' . —^—S-~-^T*^ ""-tich(Woifr75q£rrľr>~-t--g»B^P^l^vrstvaij| žflHBugpředmés- ^^^^^^ Ponižuje pře-Kdo se domniv^ľľ 8 ^ ^™ "^"utí. Ti. W orientovaní jedinci si Z^JT**" ~ tj" Ž* podporuji, aby byi0 gayůrn ,, °r'entac' nevybírají svobodně -, obvykle ta dokonalejší Právní ochrana (Bluľ Íľfľ ^ °b5anSkýCh práv a P0^™" <«* na homosexualitu vesměs liherľ ľ'1998)' Mladí lidéisou v ním průzkumu konaném v r0ce 1Bľ* ^ m StaršI" v celostát- ™^oV^% « «'Pro zákony zakazující homosexuální Prľstoľl Partmentof Ju«ice 8ľ Pľ0Cent0 Párující zákaz anI.poh.aunr styk . , ™J*91 h^oSe>ÍUälni 'cí< ze jednotlivé Setahé ve SpOJe. ,T'MNI VZTahv ných státech nemohou nechat zákonně oddat.6 Havajské ostrovy se možná brzy slanou prvním americkým státem, který sňatky osob stejného pohlaví povolí: v roce 1993 zde lesbický pár napadl státem zavedený zákaz sňatků homosexuálních osob jato protiústavní akt. Havajský (Mejvyšší soud nařídil vládě, aby uvedla, jaký závažný zájem ji k tomuto zákazu opravňuje. V roce 1996 prohlásil soud pro otázky státní pravomoci, že žádný závažný důvod nebyl předložen, a nařídil státu Havaj udělovat párům stejného pohlaví oddací listy. Stát se proti rozhodnutí odvolal. Avšak i tehdy, pokud bude stát Havaj muset povolit sňatky párů stejného pohlaví, nebude z nového federálního předpisu - zákona na ochranu manželství - pro , ostatní americké státy plynout povinnost uznávat manželství osob stejného pohlaví, jež byla uzavřena v jiném státě unie (Goldberg, 1996a). Soužití párů stejného pohlaví mezitím začíná otevřeně uznávat stále větší Počet místních samospráv, univerzit a velkých společností (např. Lotus Develop-ment Corporation nebo Disney). Některá města a obce^umožňujíjejich oficiální registraci. Podle některých názorů je taková registracedůležitá, neboť veřejné uznání vztah legitimizuje. Může však mít i praktické výhody, jako je výplata PQjíš-tění partnerovi, přiznaní rodičovské dovolené, možnosť využití rodinných slev "ebo úlev a dědění majetku. Zvýšený zájem o problematiku právního uznání sou-žití párů stejného pohlaví se dostavil také v důsledku šíření nemoci MDS. Mnoha homosexuálním mužům odebrali jejich umírající partnery odcizení a rozhněván, r°«iče; tito muži byli vyloučeni ze spolurozhodovanie péči o svého partnera nebo ikonce o tom, kde bude pohřben; v případě, že chyběla závět, zděd* rod.ee c, sourozenci také majetek zesnulého partnera.. Na tento problém upozornil také případ Sharon Kowalski a Karen Thompson. Tyto dvě ženy si vyměnily prstýnky a prohlásily se za životní partnerky, ale protože nebyly a ani nemohly být oficiálně oddány, podle zákona zůstaly-jak uvád,Rot> »" (1992) - cizími osobám.. Když Kowalsk. v roce 1983 vyš.a z dopravní nehody . Partnerkou, umístili ji do pečovatelského ústavu a partnerce vat. Thompson proto požádala soud, aby ji uélni, zákonným KB' n* instance rozhodl ve prospěch rodičů; v roce 1991 však -d rožnou,. ze Podle lékařských posudků Je Kowa-ski schopna se "* a s kym chce m se nĚ ^„a. že chce zít doma se svou part- "•"kou. Oavo.ee soud navíc konstatoval, že Kowalski a Thompson jsou spjaty „poutem rcKiInneno partnerstvf. tedy u wfí ^ah, který si zasluhuje být respektován. 6. GENDER :tahy Komentár 6.2 Hnuti za práva gayů a leseb Pozitivní změna v postojích vůči homosexualitě a v poskytování občanskoprávní ochrany gayům a lesbám je do značné míry přímým výsledkem sociálního akti-vismu organizací gayů i leseb, které společně tvoří hnutí za práva gayů a leseb. Některé z těchto aktivit nejsou zdaleka nové. Carrigan ět al. (1987) například dokládají, že snahy o „emancipaci homosexuálů" se objevily již v první polovině 19. století v souvislosti s první vlnou evropského feminismu (viz kapitola 1). Cruikshank(1992), Faderman (1991) a další autoři se zabývali dějinami mnoha organizací zakládaných ve Spojených státech od 20. let 20. století pro boj proti předsudkům a diskriminaci vůči homosexuálním mužům a ženám: tyto organiza7 cevšak měly jen úzkou členskou základnu a nerozpoznaly v homosexuálech utla-Bowmuw^ se začala hlásit o slovo po roce 1945, kdy se vytvořily nové skupiny jako Mattachíne Society pro homosexuální muže a Oaughters of Bllitte pro lesbické ženv u^- -nin psům—' Plnskmmn& le*DICIp»- hrdosv. »y^ľ^aosvobol6ni r» ostře Pontia- naS,ed^ noci. -«wrvc clil- ^^.lobo,!,:--;;-,^,-. ae za zákony přj. INT|MNI VZTAHU jnávající homosexuálním jedincům stejná práva jako heterosexuálům a za zrušení fátimínscmcb opatření a byl organizován bezpočet dalších aktivit. V\élo kapitole, ale i v celé této knize si všímáme četných úspěchů, jichž hnutí za práva gayů a leseb dosáhlo. Zároveň jsme však svědky nezdarů, jako napři-Had pokračujícího zamítání práva na adopci dětí, nárůstu počtu trestných činů motivovaných nenávistí vůči skupině osob (hate crimes - viz kapitola 8), pokra wjizkb sporů o působení gayů a leseb v armádě (viz kapitola 9), kampaně náboženských konzervativců proti homosexuálům a homosexualitě (viz kapitola 10) a nedostatku financí na výzkum AIDS (viz kapitola 11). Vjece-4SaijUfu£il stát Mainejajjp^grvní stát USA_syůi zákon na ochranu práv homosexuálně orientoya-osob. jenž zakazoval diskriminaci gayů a leseb v zaměstnání, otázkách byd-feflÍJ integraci do širší společnosti - a to í přesto, že se v průzkumu veřejného •míněnídvoutřetinová většina dotazovaných vyslovila pro zachovánízákona-iQuinn. V současnosti má obdobné zákony pouze devět amerických států, z toho Pět v Nové Anglii. Tyto nezdary komunity gayů a leseb neumlčely, často naopak vyvolaly inten-Vnější politické uvědomění a aktivitu. Stále více gayů a leseb je ochotno se ke své sexuální orientaci otevřeně hlásit a požadovat ochranu svých práv. Neklen Pozorovatelé však předpovídají, že v prvních desetiletích 21. století se otázky prav gayů a leseb stanou ve zvýšené míře předmětem sociálního konfliktu (Murray. 1996). -Piestože bojovnícijaJUáya gayů aJesebaovažutUal^^ **«W. Inkové registrace soužití nesezdaných parú - . sňatku oso b stejneno ***** - se otoavají důsledků pro ty, kdo se pro ^3ď^ZZZí Hojnou. Napred Robson (1992) u pozory' * ^Tós ' ^ " se -P-sivní institucí, která intimní vztahy podřizovala vläde zákona e pěstně . t, ty, ktefř .ou monogamnř a sv^^^ m ^ * •«». - a deviantní. Stane se osvědaen, o reg ^ 1993; Robson'1992)- nižšnnstance který odmítl - ^ F'0r'da DOtvrdil rozh°dnutí soudu mu svěřh do pe5e bývalémľrľ '^'^ d° Pé5e ,e>' dc^úä"mTst0 toh° •-Ä^rwg^ei^ který^ífeďlfm ve vězení za chtěl m« pôÄ^0-no^e;.kter'í 0 P»oadu původně rozhodovairOv^aiTze (Epstein, 1996). P0111^' možné pouze v šesti žena * Cl zeiství' adopt°va,-,i děti **» ně dokiaľ'1 R°bSOn-1992> Nívmo,! T16'6 1 m6t0d asistované reprodukce Po** vSkuľr stejnéh0 DOhlaví'má *n ma* 254 ^---^.J0^^^0^ 6 GENOER A INTIMNÍ VZTAHY ^.-^načují, že děti vyrůstající u lesbickýGft-tpdičů jsou většinou uvolněnější ■^gYa'ygjšínež děti zjiných domácností; ohledně své sexuální orientace nema-ióú nejasnost (Golombok a Tasker, 1996). Tato zjištění znovu zdůrazňuji to, Mtoitiosexuálně orientovaní rodiče dávno dobře vědí: že totiž rodinu dělá láska. 6.5 NÁSILÍ V RODINÁCH A INTIMNÍ VZTAHY ^ditzw rodiny jako útočiště před nevlídným veřejným světem narušují zoravy _ oioúfíeném násilí v rodmách. Podle Úřadu pro kriminální statistiku Ministerstva reálnosti USA. (V. S. Department of Justice. Bureau of Justice Statistics, 1995) Mázijen ve Spojených státech každoročné asi k 450 000 případů násilívrodi-*ft. V přibližně 57 % těchto případů jde o sezdané páry nebo bývalé manžele. oběť. však s ohlašováním případů týrání často váhají. Podtejednoho celostátní to výzkumu například pouze 6,7 % žen, které napadl intimní partner, phpad ohla--2&P0WT§fraus a Gelles, 1990). Z oficiálních statistik tak zřeJmé P~ "Vchází podhodnocen. Kapitolu proto ukončíme rozborem tří forem nas.li v in im j!*lgtezfch - týrání partnera, týrání dětíj_týránTjtaréí osoby. 6 5 1 Týrání partnera v heterosexuálních vztazích Celostátní výzkumy využívající náhodné vzorky sezdaných paru a sou ^ Párů ukazují, že asi 12 % dospělých intimních PatínS^^j^^ i^denkrát ročněfyzicky týráno. V jedné z netznameistc ^ ^SWlrTay Straus, že na 1000 párů připadá ve " "™nžela a 124 ze strany manželky (SVau^ tfannému ubl, -týrána #Uz~C&5fi*to »árů ukazují, že asi 12 % dospc.,- POň jedenkrát ročně fyzicky týráno. V jedné z nej''gpojenýcn stai~-ukažujeTSUrray Straus, že na 1000 párů připadá ve g ig93) dení ze strany manžela a 124 ze strany manželky ( k .ednostrannému ubjfc Tato zjištění naznačují, že partnerské týrá"_^f4a^7g^^93). Tento ľÄliäT>a7tT^^meninový (víz napr- * .|áncfch , te|evizních drsni době se mu dostává větší pozornosti. V ^'^g^po^ kusních pořadech figurují zastánci Präv™^^^^ mužů a citují statistiky, z nichž WPj3^3^," jn, V&íý . .,, vú6i manželovi či přítel, přiznávají *^stôJf fTukazujIJejngjW***0 t3S" ™"želkani č, přítelkynfm. W^u'"LvÍak:2° násilí. než odpovídá skutečnost, těii udávají nižší frekvenc|xíyjäeSU»uaíS- "~ 255 rCrowel, a Burgess. 1996; Dobash et al., 1998). Práce se statickým, udaj,, které vycházejí z výpovědí o vlastním chování, mají ještě jeden problém, a sice, žeztěchto údaji nelze určit, zda při použití násilí vůči partnerov, nejde o sebeo-"TS^bo od^Z-přrárus^cTfsíuďítotiž například vyplývá, že s násilím obyy^ óe^SfA neb0 zUeStat (Bamett et aL 1997). JeštěváznepŤľpTóWéŕnem zmiňovaných dat je však to. že neříkají nic o důsledcích užitého násilí. Výzkumy přitom opakovaně dokládají, že případy zranění intimními partnery jsou častější a vážnější u žen než u mužů (Dobash et al., 1998). Ženy jsou také svými mužskými partnery častěji zabíjeny než muži. Asi třetinu žen. které zemřely násilnou smrtí, má na svědomí jejich stávající či bývalý manžel nebo přítel, zatímco jen 3 % zavražděných mužů se stávají obětí stávající či bývalé manželky nebo přítelkyně (Crowell a Burgess, 1996; Greenfeld, 1998). Je tedy zřejmé, že podobně jako jiné projevy chování je i partnerské násilí genderově podmíněný jev: násilí žen a mužů vůči intimním partnerům se kvantitativně i kvalitativně liší. Při hledáni příčin týrání mezi partnery se někteří výzkumníci soustřeďují na osobni charakteristiku násilníků a ptají se: .Proč právě tato osoba užívá násilí?" Odpo-ved, sahaly od evolučních teorií přes hormonální a neurologické faktory až po osob-bľľľaPSyChiCké P°'UChy-J™ 3Ut0ň soc'ali^ní zkušenosti, zejména nových noreľľ let t ľ ™* ^ ^ ™° a gen- *** J*ton faktor nýbrž Tri * ^ neZPÚ' a Burgess, 199S). ' 3kt0ru lndwduálních i strukturálních (Crowell se často domnívají, ie — -i nebo rim-. ■ 'sto domnívají, že násilí mezi intimními partnery má na svědomí alko-not nebo drogy. Vvzkumv l. cích s požitím aikliu i ľľ^'' W ^ ™*á<1 ™S™ vánim omamné látky a br ' ' 199?)' ^ ^ ™* Pravděpodobnost násiinénT l * ZC6'a °bjaSněný- NaPfík,ad adrogzvy§uje,nenívlak.. am se s'ce s nadměrným užíváním alkoholu zábrany, že zamlžuji Maie duv°dem to, že alkohol a drogy odstraňují a nervovou soustavu (Crowell '"^ ně'aké iiné fV2'10'0^6 vlivy na mozek droga sice násilí nezpusobr 6eSS'1996^ Někdv se také stává, že pití nebo něho chováni: .Nevěděl jsem ^ "afc"zenv iak0 vysvětlení či omluva násil-lidí. ktefi týrají své partnerv nl° ^ jsem opi1*" CGelles, 1993). Většina 1985; Gelles, 1993-. Herman, Sjj*" ani «»lwmani (Edleson et al.. ese Další obecně sdílené přesvědčení je, že k týrání partnerů dochází pouze mez, páry z chudých a dělnických vrstev a páry jiné než bílé barvy pleti. Výzkumy však dokládají, že domácí násilí je mnohem obecnější jev, který prochází napříč všemi sociálními třídami i rasovými a etnickými skupinami. Zároveň se ovšem, jak se iaiiiame, nevyskytuje ve všech třídách nebo rasových čí etnických skupinách nejmu měrou. Domácí násilí je skutečně častější v rodinách s nízkými příjmy (Moore, 1%V, Schwartz, 1988); u rasové a etnické příslušnosti žádné takto jednoznačné výsledky nedostáváme. Podle některých studií je výskyt násilí mezi intimními partnery zhruba stejný u bělošských, afroamerických a hispánských párů náležejících ke střední třídě, avšak v kategorii nižších příjmů je u párů jiných barev Pleti než bílé častější (Cazenave a Straus, 1990; Straus a Smith, 1990). Lock-hart (1991) naopak uvádí vyšší výskyt partnerského týrání u afroamerických stře dostavovských párů než u středostavovských párů bělošských. Další výzkumy navíc *aaijí. že násilí ze strany intimních partnerů je nečastější příčinou smrti mla- "ých Afroameričanek (Stark, 1990). Nízké příjmy a chudoba jsou tedy zřejmě faktory, v závislosti na nichž se ženy ^stěji stávají obětí násilí ze strany svého intimního partnera a častěji zůstavaj, ■"vězněny" ve vztazích, v nichž jsou týrání vystaveny. Někteří lidé odmW tyra- .r„aií že taková žena má při prvním náznaku tyra---i?- říkají. Z výzku- né nejí siavaji uueu noem, ~. vězněny" ve vztazích, v nichž jsou týrání ^sWvenym^p^prvním náznaku týrá-i ženy litovat, protože se domnívají, že taková zena m ^ ^ z výzku. "i Partnera opustit. „Proč tam zůstává, když je to tak s _ „pakované, ">ů vyplývá, že týrané ženy své partnery skutečné opous pfedevěím musí avšak odchod je složitější, než si většina lidí mysli ^^.^^ neb0 přátele, na mít kam jít. Ženy, o nichž hovoříme, však často nern^ou ^ p|né nebo nevyhovte by se mohly obrátit, a útulky pro týrané zeny ramená pro mnohé vují jejich potřebám (Dobash a Dobash. 1992). Opusti P Dá|e cnté. ------ ..---= , "ne a Bassů , ^ vkaDlto- EN0ER * "^IMNf VZTAHY vuJ'jejichPotřep . .. 2).OpusWpartnera ženy s nízkými příjmy zůstat na ulici (Brovne a Bassuk, 1997). o*. M tvto ženy odejít, musí být schopny finančně zajistit sebe a své det,. V Uapto-le * úderne hovořit o tom. jak jsou v důsledku nejrůznějších a mzdové diskriminace ženy soustředěny na místecn a netíží; v této kapitole jsme také poukazovali na to. že opust,!, zena partn, S^^^Í^SS^H (Branní, některé ženy odkázanost na systém ,.„äfS!rt„„ ^q999»- *** které rych e opouštéjí vztah, v němž docnézí k tyran, maj, veta nou d0bre ^ěstnánf nebo vysoké šance na profes.onálnf uplatněn,, disponuj, nad- průměrnými zdroji a maji nablízku příbuzné, kteří jsou ochoto, a schopni jím pomoci (Pagelow. 1981). Navíc je třeba si uvědomit, že odchod od partnera ještě neza-ručuje, že týrání skutečně přestane; výzkumy totiž naznačuj,, ze pote, co se žena pokusí partnera opustit nebo jej již opustila, dochází často naopak k eskalaci násilí (DeKeseredy. 1997; Kurz. 1995). ' K týrání partnera dochází v kontextu celkově násilné společnosti. Někteří lidé považují násilí za normální součást každodenního života a poměrné velká menšina lidí se domnívá, že za určitých okolností mají muži právo svou manželku či přítelkyni uhodit (DeKeseredy a MacLeod, 1997). V jednom celonárodním průzkumu uvedla více než čtvrtina respondentů (27,6%), že dát partnerovi či partnerce facku může být nezbytné, normální nebo správné (Dibble a Straus, 1990). V dalších výzkumech bylo zjištěno, že každý desátý středoškolák a dvě třetiny vysokoškoláků se v intimním vztahu setkaly s násilím, avšak 29 až 36 % z nich je interpretují jako projev lásky a pokus o zlepšení jejich vztahu (Flynn. 1987; viz te DeKeseredy a Kelly, 1993; jiný pohled má 0'Leary, 1993). Tyto postoje se ne dy odrážejí i v soudních rozhodnutích. Vezměme si například případ z roku 1994, K PÄé™ **> v trvání pouhých 18 mě-vétšinamužOlVun,,! ^ **mW "Postat* svou partnerku cítila l.Pumshment ,s 18 Months". 1994, fertMn0httP««stupcůtýran^=- ^ « domácí m---" ... -h^uestat" s -...-..ment is 18 Months", 1994) íeľolľŕT ^n kritizuje americký právní systém za to, «kona o našili páchali" e&,Slat,Vn'm zrněnám, mimo jiné k přijetí federálního Poskytováno více omJ^ľľ 1 foku 1994- Na základě tohoto zákona je nade, že násilí- J5*»*,^ .^'*.«„eraJ,**'-*, v „«. :=.. UCJ| nariě;; . ucinkv nnvóh~ T*****nľ,C,h0Parí^rapre:h JŠrtreSty 3 V St,d^ddost,,^neuc'^ou zbraní • ouq> naději, že se konečně stane ú t""'"'>™ž se v nay společnosti dosud dostávalo lepší právní ochrání jejich obětem. Otvr'ľníTrľnl Partn6ra ' homo^-^nlch vztaZ.ch ľzľprclľdľvlľ h0r"°SeXU^™ch ^'-n toho víme mnohem méně. Těžko zde >«* výzkumy ^ ^ „ nebQt mnoho gayCl S58 a/eseb svou sexuální orientaci nepriznáva. Nejsme proto ani schopni s větší přesností vrčit, jak často se násilí ve vztazích osob stejného pohlaví vyskytuje. Ně Kteří autoři uvádějí, že jde o zhruba stejné častý výskyt jako ve vztazích heterosexuálních {Branů a Kidd, 1986; Isiantí a LeteWier, 1991). Tato tvrzení však vycházejí z výzkumů homosexuálních osob, které se ke zkoumání dobrovolně přihlásí, a které proto pravděpodobně netvoří reprezentativní vzorek celé homosexuálni populace. Přestože tedy výskyt domácího násilí mezi osobami stejného pohla »neumíme přesně odhadnout, z omezených dat, která máme k dispozici, vyplývá, že zde domácí násilí existuje a že podobně jako v heterosexuálních vztazích nejde pouze o výjimečnou jednorázovou záležitost. Jakmile k němu jednou dojde, má tendenci se opakovat a časem nabývat na surovosti (Renzetti, 1992). Mnoho lidí se domnívá, že pro týrané lesby či gaye je snazší opustit svého partnera, protože nejsou formálně oddáni. Výzkumy však naznačují, že homosexuální vztahy charakterizuje blízkost a fixace na partnera; opustit partnera je proto 'ěžké. neboť týraná osoba je jemu i jejich společnému vztahu hiuboce oddána. 0r"hý problém je to, že gayové a lesby často žijí v nesezdaných soužitích, tj. žijí s Partnerem ve společném bytě či domě a bydlení i další předměty si také spo-le£ně pořizovali. Opustit partnera, třebaže se dopouští násilí, tak může zname-nat značnou finanční ztrátu, kterou ne vždy lze získat zpět právními prostředky - Pokud by se týraný partner k jejich užití vůbec odhodlal. Většina se toto rade-Jj ^ soud neobrací (Renzetti, 1992). Za třetí existuje pouze málo *> améfenjch speciálně na pomoc obětem domácího násilí mezi osobami teho ^laví a v útulcích či službách pro týrané heterosexuální ženy se gayoveal y často necítí být vítáni (Renzetti, 1996). Zatímco týrané heterose*« ™zey **> obracejr o pomoc k pružným, pro týrané ^^Zkly, anebo nativa někdy neexistuje, protože rodině o své sexuáln. °«entaC,°U H|V/AIDS s * *e,a přerušily styky (Renzetti, 1992). A konečně. ^ "* " homosexuálních mužů za následek to, že týraný provJnJie> pro. Partnera opustit. Oběť týrání, jejíž partner má AIDS, se Je.fl < oartnera. který svislá co do - « -mto ořednost tože opoušt,UStlt- °bet týräní'jejfž Partner 010 A,L,°' — AlDs nak -' UrT1lrajíc,ho Partnera, který nemá, kdo by se o něho po finanční ^ naopak ot>ěť týrání, může být na svém partnerovi závislá co do itakovénPOdPOľy 'tělesné pomoci, a před životem o samotě dává proto přednost ka v opugtgVZ!ahu 'Lete"'er. 1996). Homosexuálním obětem domácího násilí zkrát-v naá" n' Partnera bráni nejen osobní situace, ale také homofobie převláda-SDoleán°sti, která Jim většinu alternativ předem uzavírá. INTlMNf v 359 Z TA H V GENOER A ,N-{,MNl VZTAHV IZII Äe. aby s, dávaly po- na cizíhdi; sK«,oc....., • , ... o ze ,u ,,„„ych a zanedbávaných détí se v USA pohybuj, od 1 az po téméř Lliony p«padů roenějU. S. Department of Health and Hunian Services, 1998), A, třetinu všech těchto případů nikdo neohlásí ani nezjisti. Výskyt a sui ovost týl á nl přitom spíše stoupají; v letech 1986 až 1993 se například počet vážné zraněných děti zvýšil téměř o 400 % (Chlldren's Defense Fund, 1997). Výzkumy z poslední doby naznačuji, ze rozdíly ve výskytu tyrani doti nezávisí na rasové a etnické příslušnosti, závisí však na věku u mladších dél, je riziko tyrani votsi než u děti starších. Také dětí žijící v chudých rodinách jsou týrány častěji než déti z finančně lépe zajištěných rodin (Children's Defense Fund. 1997). Divky jsou týrány o něco málo častěji než chlapci - tvoří 52 % obětí týráni dětI Jakmile však začneme rozlišovat mezí různými typy tyrani, vyvstanou významnější genderové rozdíly. Chlapci jsou častěji tvumi tělesné a zanedbáváni. Dívky isou častěji týraný citově a dokonce třikrát častěji než chlapci jsou zneužívány sexuálně tu. S. Department of Health and Human Services, 1998; viz též Komentář 6.3). Nékdy sice deti sexuálno vykořistujl cizí lidé, většinou však oběti pachatele znají, tvywejim Je příbuzný, nevlastni rodič, rodinný přítel nebo blízký soused. Stano it p osné odhady rozsahu sexuální^ zneužívaní není u dětí vůbec, snadné, vyzku-my však naznačuji ie dn t» ■ m u , 19 % dívek a 9 % y sexua,ne zneužíváno přibližně aSkeen.igsT-Rus^J150"' 4° % * ^° zneuzívano Příbuzným (Hodson ky včetně pokusů o V 1986> SeXUa'ní *neužíváni může mít na dítě různé účin-'^concibezpoužmKonľ81^'riZlkOVéhocnovan'(např. pohlavního styku v ado a wruch přijímánipoJT ^ J'"é antlkoncepce a střídáni partnerů), hádek *"* ^užívaných dj^' * MltmaVé' * ~lak ukazuJf Shrier« el. (1998) - u sexu-»chovám navenek " ľ*"** Úima Mhem dospívání častěji proje-*vé Wlty intema^ovat ľľľ zneužtvant chlapci mají naopak sklon chudoby a Saml sobe M* též kapitola 11). s^<- k týram a i^^lZ^ bVly m^ ' další faMorMeré při" V****** m t nfichWn. Je napřiWad dokázáno, že častěji jsou týrány 2l^7)^^^^ZíZlZ^m^ tôhotenství(Cron, 1986: Zura-mJ, De|W,t">e'« ol Health and hŮ ^ ^ ^ matky- niko11 otcové ,y 16 ««o mm prosift |en aJ^n Servl«s^ 1998); není však jasné, do jaké !«o 8m l0n0, ia n>etky se svými dětmi tráví více 8- genoer ft intimní vztahy {asii. Navine může být i větší sociální izolace matek, o níž jsme hovořili výše. Sociálne izolovaný rodič má větší tendenci týrat své déti (Straus a Smith. 1990). Ovšem fifes-tože matky týrají děti častěji než biologičtí otcové, často jsou děti zneužívány. aiozejména sexuálně, také nevlastním otcem či přítelem svobodné matky (Gordon aCieighton, 1988; Hodson a Skeen, 1987), Konečně týrání détí se podobné jako týrání partnerů odehrává v určitém společenském kontextu: většina lidí souhlasí s tím. aby rodiče nad dětmi uplatňovali autoritu a za případné prohřešky je tělesné trestali (Dibble a Straus. 1990), a celkové panuje přesvědčení, že cokoli rodiče dělali Horna v soukromí, je jejich věc. Jak ukazuje Komentář 6.3, téměř na celém svété se děti stále ještě považují za „majetek" svých rodičů, což dává rodičům značnou volnost v zacházení s nimi a umožňuje jejich další týrání a zanedbávání. Komentář 6.3 Sexuální vykořisťování dětí: dětská prostituce Jedním z vedlejších produktů děsivé bídy, jež charakterizuje život většiny rodin v Asii a Latinské Americe, je výrazný nárůst počtu případů dětské prostituce. Podle bojov "M za práva dětí se v Brazílii, na Rlipínách a v Kambodži čím dál častěji stává, že je dítě uneseno a nuceno k prostituci anebo prodáno do veřejného domu vlastními radia, kteří zoufale potřebují peníze. Děti jsou někdy ve veřejných domech zamyk* "V. Pokud je u nich riziko, že by se mohly snažit utéci. větš,nou však taková opatří ani nejsou nutná: na to, aby dítě zůstalo, obvykle stačí bití a vyhrožován,. Pres-ne odhady počtu prostituujících se dětí se těžko získávají, někteří odbornic, vsak hovor, "ejméně o desetitisících jiní tvrdí, že jde přinejmenším o milion déti. Věk těchto det, ^ pohybuje od pouhých šesti až do patnáct, let (věk. v němž se osooa muze dobrovolně rozhodnout pro pohlavní styk. Je ve většině zemí stanoven na seswéct letj. Vétšinu z nich tvoří dívky (Goerlng, 1996; Krištof, 1996; Snerry et al., 1995^ Kdo jsou jejich zákazníci? V některých případech místní «fS™^"* rým rodiče poskytují své déti za úplatu, někdy podnikatelé a l*"*"^ z nichi někteří cestují individuálně, jiní v ráme. organizovaných zé,ezä,,«se em. Nabídka těchto zájezdů se poprvé objevila v Japonsku, nyní se však P^ajW ve Velké Británii. j|ínr Koreji a na Tcnai.wanu. Je-li dívka panna, mu* se cena vyšplhat a* na 500 do,arů> Jakrnile vSak panenství ztratí, může být - podle věku a zku-ěenostl - nabíi6na ia a2 d0,arů (Krist0f, 3.996; Sherry et al., 1995). Mnozí .ékazníc, své chovánf omloUvaJf tím, fe ve skutečnosti těmto dětem pomé h*f! d6vaJfPrý totiž moínost získat pro své rodiny tolik potřebné pemze, které 8 CiGNQER a INTIM 261 sely vydělávat ještě nebezpečnější a podřadnější prací, často také ^aZel * děti ze zbídačených zemí jsou beztak sexuálně aktivní od ranějšího věku. „ . ........ jinou motivací pro vyhledávání malých dětí jako prostitutu je vsak přesvědčen., zeje u n,eh nižší pravděpodobnost nákazy HIV. virem způsobujícím AIDS (Sherry et al.,1995). Podle světových zdravotnických odborníků se AIDS v mnoha státech, zeiména v Asii, mezi prostitutkami a prostituty rychle šíří. V důsledku mezinárodního obchodu s prostitucí a vzhledem k tomu, že nakažení cestovatelé si nemoc odvážejí s sebou domů, AIDS snadno překračuje hranice států. Prostitutky a prostituti vypovídají, že pouze malá část jejích zákazníků používá kondom a čím mladší je prostitut, tím méně je schopen na použití kondomu trvat. Přitom platí, že u dětí je vzhledem k věku riziko nákazy HIV větší: dětská vagína či konečník se při pohlavním styku snáze poškodí a vznikají oděrky, nezhojené ranky a krvácení, které přenos HIV usnadňuji (Krištof, 1996). Světoví zdravotničtí odborníci proto očekávají, že výskyt AIDS bude v Asii a Latinské Americe i nadále stoupat a že stále větší část nakažených a posléze i umírajících budou tvořit děti (viz též kapitola 11). 6-5.4 Týrání starších osob intrik* °SOby 56 SkfÝVá fyl,Cké- psvchické « drtení týrání, zanedbévá- w«l sestry lékaře-0"'k°mU^SVěfenapé6e0staršínočlověka~napfľ" Wiývá.ženejčastějrdT0' Zd'aV°tní "eb° pravníci' 2 výzkumů však PillemeraRn^/^^'^P^'^níkatKosberg, 1988; Mates, 1997: no 300 oco. aj i mi,ion s^^6 °dhadů ie ve Spojených státech každý rok týrá- kkověho týrání o 3oo % ^ 0d 8alet ^stl počet ohlášených případů Pf^sesvyzkumy^n-neUI'' 1M8: P'"'emer a "^hor. 1988). * na^, že „^J ™«* osob začato až v 80. letech, provedené výzk* ,S°Usla*anemocnéaw2aii^t0h°t0typu^ní podléhají ženy od 75 let. které J*6 7 ob^. ^^.«88; Pitiemer a Finke.hor, 1988). Je možné. AŠE** *» i Zm "Ž laké Pr°to' Že ** * -e než star-^stS,TVeny rvaným napadením iSS? 3 SNÍST: *** StUdÍe větší rozdí- točkou a Dsych.cta tyran,, ženy sj však ^ ^ z ^ ^ ses Kon ,v._ , aar> v^aie ni z tau^(Pi..emeraRnkelhoril988) Ze zkoumání pachatelů týrání vyplývá, že někdy jde o manžeta či manželku týra-néno člověka, který bud pokračuje v týrání navyklém z dřívějších dob, nebo se naopak mstí za dřívější týrání ze strany nyní oslabeného partnera (Mosberg, 1988; Pillemer aFmkelhor, 1988). S manželským partnerem ovšem žije více starších lidi než s dospělým potomkem; pokuó vezmeme tuto skutečnost v úvahu, můžeme z dostupných dat vyvodit, že dospělé děti ve skutečnosti týrají své rodiče čas-léji než partneři těchto starších lidí (Pillemer a Finkelhor, 1988). Některé tyto ůospělé děti byly samy týrány rodiči, když vyrostaly, a zjistily, že je přijatelné vůči blízkým lidem používat násilí. Některé se nyní mstí rodičům, kteří je týrali (Kos-berg. 1988). Často jsou však pachateli týrání dospělé dcery, které si k sobě vzaly nemohoucí staré rodiče, aby se o ně staraly. Kromě toho se starají i o své vlast-ni rodiny a navíc normálně pracují. Většinou jim s péčí o rodiče prakticky nikdo nepomáhá a psychická i finanční zátěž je nakonec taková, že vůči svým rodičům niiiivají násil, - bud aby je lépe zvládaly, nebo aby si ^vylily zlosť na situaci, ocitly (Mates, 1997; Steinmetz, 1993). Nejméně 37 amerických států přijalo zákony, na základě kterých je občan povi-"en ohlašovat případy týrání nebo zanedbávání starších spoluobčanů. Někteří odbor-"fci však zpochybňují účinnost takových opatření, neboi se problémem zabýva,,, az hWK týrání dojde. Také programy zaváděné na základě těchto zákonů ned,sponu„ Matečnou finanční podporou pro to. aby mohly skutečně vycházet vstnc potře, ^obétítýrání (Callahan. 1988; Kosberg. 1988). Obránci práv starších l,d,,seca*o ■ - -1, orevence - například v takové podobě, v nu bydosp* - náhlejší odborná pomoc a podpora. -'^n násilí, je třeba pro dyžktýrání dojde. lostatečnou finanční podporou pro to, au, °ám obětí týrání (Callahan. 1988; Kosberg, 1988). ^^'JT^^, vtm», -domnívají, že nejlepší přístup je prevence - například v ^ pom0C a podpora. lým dětem byla v péči o rodiče poskytována rozsah ejsi _ _^ ^ ^ tfeba pr0. Je-li navíc zneužívání staršího člověka pokracOVan'mrtnera nebo dítěte, blém řešit komplexně, tedy i jako problém týrán, par IDEÁL A —„nik* -'•'i navíc zneužíváni stár*,, 'lem řešit komplexně, tedy i jako problém <. 6-6 ROD.MY A «NT,MNÍ PARTNER.: IDEÁL A REALITA PODRUHÉ V této kapitole jsme se snažili upozornit na rozpor mez, tradičním, představám, ,de-^Ch intimních vztahů a jejich skutečnou podobou v běžném živote. Hovor i jsme 0 « sociální konstrukce .rodiny" - tedy izolované nukleární rodiny sestavme, *™<*«*-zm«e, manze ,ky v domácnosti a obrazern většiny dnešních amerických rodin. Tato idealizace bohužel plod, I da.s, nferic x -branám a vztahy - jako napr. rodiny s je* ústavu, totiž že jiná rodinná usporaoan, a víw / j - --tahy - jsou ze své podstaty dewantní č, nenormální. S63 vytnou představu. »w (oí ^ztaW "1 „tm todifcem C) hornose*" . ..-.■í-aH* 6 gender a intimní vztahy 6. GENOER A INTlMNl VZ*TA Dalším mýtem plynoucím z idealizace izolované nukleární rodiny je pojetí rodiny jako soukromého útočiště před bezcitným veřejným světem. Zjistili jsme, že zatímco pro mnohé z nás představuje rodina místo, kde můžeme být sami sebou, a přestojsmemilováni, je zároveň i místem genderových střetů. Genderová nerovnost charakterizující společnost jako celek se často různými způsoby replikuje audržuje i v rodině: prostřednictvím mocenské nerovnováhy mezi rodinnými partnery, nespravedlivého rozdělení domácích prací a pečovatelských povinností, ekonomických potíží domácností vedených ženami a domácího násilí. Mnohé tyto problémy dále zostřuje rasismus, diskriminace na základě věku, heterosexismus a sociální nerovnost. Idea rodiny jako soukromého prostoru rovněž přehlíží, kolika různými způsoby vstupují do intimních vztahů jiné společenské instituce, například stát. Stále znovu jsme se také v této kapitole vraceli ke styčným bodům rodinného života a života v zaměstnání. Ukazovali jsme, že rodinné vztahy nelze chápat oddělené od problému pracovních, otázkám genderu a zaměstnání se budeme věnovat v následujíc, kapitole; vzhledem k prolínání sfér rodinného života a práce se však znovu cbjev,, rada problémů, o nichž jsme hovořil, již v této kapitole. Klíčové pojmy •Wwtomto v«f«)né a soukromé fé ■NI mxv pohl«|u na Mxual^ * d°m°V Pfe<)sta^e sféru oddělenou od sféry veřejné ani aktivity, zatímco mladi ;„„ - ^ ™ 'amC'Se mlaaým mužům dovoluje provozovat sexu- ^We4rní,MlnĚtlnlman.elka_^maa<:™='' a péče o členy rodiny, kterou v trad.ční izolované Jl^vt^iWi^ •■■"W MHU I0alM ^ZT^T manŽe' ~ 0160 ^'ädajf domécn.st geograficky ľtoanľnľ ^ľ' manŽe'ka " ™tka 8 'eJich "zaopatřené děti «».Äľ ^a*se sMi nemaií partnera neb°nech,éjí ^ iry nese za domácnost financ- i pracují za mzc|u ——^...kter, i«... dvořenu Uamí. me™ n____ ovat 0 torn, zdi manželství s»oluje pokrevní mít, t\ nemIt aíté Příbuzenství, manieistvl ani adopce, ale noporučené literatúra íiKiK R. (eť) (1998). Issues in intimate violence. Ihousand Oaks. CA: Sage. nosoMrz, R. (1995). Teen mothers: Citizens or dependents? Chicago: University of Chicago Press. Musbw. S. 0. (1996). American gay. Chicago: University of Chicago Press. Rs.J. L. (1998). Wrath of angels: The American abortion war. New York: Basic Books. Schmhu, P., a Rutteh, V. (1998). The gender of sexuality. Thousand Oaks. CA: Pine Forge Press. United Nations (1996). Familyn.: Challenges for the future. New York: United Nations Publications. Ýltstm. K. (1991). Families we choose: Lesbians, gays, kinship. New vork: Columbia University Press. ■' ■<» však považují za urči nebyl jediným tího teoretika. Auteuc . 4, s. 11) například cituje D. H. Morga,.<., hnané říci. že rodina má v zásadě Jediného moderního teoretika a tím je Parsons' {dutac y !Podle zprávy Světové zdravotnické organizace z roku 1998 dochází každoročně na světě ke zhruba 75 mmonům nechtěných otěhotnění. 20 milionů z dotyčných žen, z nichž 95 % žije v rozvojových státech, si nechává těhotenství ukončit pokoutně, a to nekvalifikovanou osobou, nečistými nástmii a s použitím nebezpečných metod, lakovou metodou může být predávkovaní léky. naloženi velké zátěže na ženino břicho a vsunuti tyčinky íi jehly do děložního hrdla. 10 až 50% íen, které podstoupí ilegálni ukončeni těhotenství, má komplikace, jako jsou infekce, krváceni, proražení či protržení dělohy, chronické bolesti pánve a zablokováni vejcovodu. V některých případech vyústí komplikace v úmrtí. Zpráva upozorňuje na to, že zákony proti ukončení těhotenství zvyšují výskyt neodborně prováděných ukončení těhotenství, který zase vede k růstu počtu úmrtí matek (Bulman. 1998). ä Ve studii, kterou si v roce 1997 nechalo vypracovat Ministerstvo sociálních služeb státu NewJersey. bylo Aěno.že zatímco relativní počty ukončení těhotenstyi v letech 1991 až 1996 ve státě ^Jerseyíce^ • mezi příjemci sociálních dávek ve státe New Jersey se rela.ívn, pece. uter, ■ —•» že nárůst počtu ukončení těhotenství souvis, s .refor -- vedeným v roce 1992 a přezdívaným dětmi (iewin w upozorňuje na to, že zákony p„ cen| těhotenství, který zase vede k růstu počtu úmi i..... Ve studii, kterou si v roce 1997 nechalo vypracovat Ministerstvo sociálni<,« — mHěno, že zatímco relativní počty ukončeni těhotenství v letech 1991 až 1996 ve stálé New Je,*, Spojených státech poklesly, mezi pňjemci sociálních dávek ve státě New Sersey se relativní počet ukon íertf těhotenství výrazně zvýšil. Studie konstatovala, že nárůst počtu ukončení těhotenství souvis, s .reíor-mami- sociálního systému v New jersey, zejména pak s opatřením zavedeným v roce 1992 3 přezdívaným -rodinná zátka" Uodinný limiv) {family cap), které upírá sociální dávky pň,emcům s více dětmi (Lemn. 1998c). Podrobněji se budeme důsledkům nedávných sociálních .reforem' věnovat v kapuce 7. '-< **« sr výzkumů soustředila na emoční důsledky rozvodu pro det, 2 . néMei*,*» - • —t horší studijní výsledky. odcházej, ze školy pred-- -'-ui. sebevědomí, častěji v průběhu dospi-" 1991). Někteří jiní autoři -^louiiv ai dii ""socía'ního systému v ive ''"na zátka- (.rodinný limit") {famify cap), kteic *8c). Podrobněji se budeme důsledkům nedávných sociálních .re.„.->osleoní době se řada výzkumů soustředila na emoční důsledky rozvodu pro deu. WlývS, že děti rozvedených rodičů mají horší studijní výsledky, častěji odcházejí ze školy preo-Casné, častěji zakládají rodiny s jedním rodičem, maji nízké sebevědomí, častěji v průběhu dosp. ani podstupují psychiatrické léčení a pokoušejí se o sebevraždu (Hicholi. 1991). NMNffJM auto! Sak upozorni na ,o, že tyto studie dost jasně nevysvětluji, zda se dotyčně problémy ot»ev,.y a »rwvodu nebojiž v průběhu manželství. Porovnáme-li mil děti rozvedených rodlču sdětmz nen< pěných maníe.ství. zjistíme vjejich citových a kázeňských problémech jen malé rozd.y(Amat 1994: Furstenberg a Cherlln. 1991). Někteří tvrdí, ie děti vyrůstajíc, v rodinách S ve,rn, horriHkM., vztahem mezi rodicí Jsou vystaveny stejným, M-HJeM četnějším, negl^ «^ W vedených rodičů {Kurz, Í9L Zdá se ie nejlepSIml Indikátory vyrovnanosti dněte,sou jeho vzt: s matkou a konfllktnost vztahu mezi todltl (Furslenberé a Cherlln. 199Í). "2á^nů, kterým, by byl ten o typ rozvodu zrvlen - pfinejmenäím v přtpadé páru s dMrt; munice ^homzvc^ew^ímarTl^ --Colorado. Georgia, mm. Michigan a Pensylvánie (Johnson. 1996). - "om na světe, který legalizoval maníelské svazky mezi oso-•'•íedně registrovaným homosexuálním párům 3 Přijetí zákonů kt . """írtuje určitou formu .. nezavlnénéno rózJ^*"' ***tent0 rozv0<,u í™56" - oHnei"**-na byty p/eoioie^5'1" ť,nf^m^n' manželství pňlli snadným e poškozuje ženy a den. iv... ' Oánsko se v roCe Státech Colorado, Georgia, lowa, Michigan a Pensylvánie (Johnson, 1996). bami stejného 1989 stalo prvním státem na světě, který legalizoval manželské svazky mezi oso-P'áva a povinno n^'' ka>í 3403 několik výjimek přiznat úředně registrovaným homosexuálním pérům s" Párů heterosexuálních. "*riK,W VZTAHY ses 7. GENOERi ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA ***** rodu ženského, jako např. ar*****. Ctenéfke. expertke M**. —a, p«Mft.. soc^ka v**** a y**.*™* pracovnice a jejich plwá,ové .varv. jsou v ^ledujícím výkladu míněna ,ako generická feminina. tj. zastupují i substantiva rodu mužského. Podobně je tam. kde jde o autorsky nebo ínkluz.vm plurál, v pfičestí minulém používána koncovka rodu ženského. Záměrem je poukázat na arbitrárni povahu etablovaného řešení, tzv. nepříinakového maskulína, které patří k těm mnoha lingvistickým prostředkům, jež zkreslují skutečnou povahu lidské sociální zkušenosti, produkují a reprodukují na úrovni jazyka existující genderové nerovnosti a symbolicky „vymazávají" ženský prvek z komunikace (i vědomí). Genderová lingvistika přináší dostatek důkazu o arbitrárnosti .maskulinního" řešeni, jeho nedlouhé tradici i nespolehlivostí. Když hovoříme o ekonomice společnosti, máme na mysli systém hospodaření té kteié země s vlastními lidskými a materiálními zdroji a rozvoj těchto zdrojů. Lidské zdroje v ekonomice sestávají z pracovní síly. Socioložky již dlouho zdůrazňuji význam prácev lidském životě. Na té úplně základní úrovni je práce nutná, abychom přežil,. práci *, nevykQnávají iednottivcJ samostatně! spíše jde *tMT,W0St *kUpiny lidí- Ji(*mi má jak sociélní, tak eko- Sp0ienstá^ stejně » «industrializovaných Ät^Hb""*1^ -pořádangidé vykonávají různé ^ hodnota a odméľa^pT h°dn°Ceny " ^ 0dměňovány- V ideálním PfíPadě rentnimvlastnostem - 01°!.ana s urert*m zaměstnáním odpovídala určitým inhe-ženého úsilí, úrovni zodpověd'^ %^ VyŽadované dovednosti, objemu vynalo-na-VP[a* se ale hodnota a kter*ch Je Práce vykonává- pracovní sily - k rasové a j"* 3 oaměna » nl váže více k připsaným vlastnostem v ^to kapacie se zamenmľ pr,s,uěnos^ a/nebo například k pohlaví. 2e" a mužů a na rozdílné hodno,"* ^'"^ ekonomické a pracovní zkušenosti Muži i ženy vždy pracovaB ^ * a °*něny, které jsou jejich práci připisovány. na. *erou a svoj, piáci d P'^°wí<* možností jim dostupných a Odmě-a Rvaných představy ^ ^sela spise na kulturně předepsaných 2 ^ ^ 9 ^ fŽmCÍ """^h spoleenost, se zase pace mužů aípnn.., íacnerne krštUvm „ . *en na trhu Práce ve _ HralKVrľl exkursem do historie partici- Jjie7 6 Spo^Vch státech. gen der, zaměstnanost a ekonomika 71 PRACUJÍCÍ ŽENY A MUŽI V USA V HISTORICKÉM KONTEXTU participace žen a mužů na trhu placené pracovni sily je ovlivňována množstvím IMw. mezi nimiž hraji velice důležitou roli změny ve výrobě a demografické změny, íp změny jsou ovlivňovány, převažujícími genderovými ideologiemi o vhodnosti milých pracovních rolí pro muže a jiných pro ženj^ Není pochyb o tom, že jednou z nejdúležitějších změn, jež se odehrály během ůevalenáctěho století, byla transformace americké ekonomiky z převážně země-óélské na industriálni: v důsledku toho se výroba přesunula z farem do továren. Je zajímavé, že se o industrializaci často hovoří pouze v souvislosti s jejím vlivem na mužskou pracovní sílu a obvykle se předpokládá, že ženy se přechodu do továren neúčastnily a místo toho zůstaly doma a staraly se o rodinu. To ale platilo mze pro určitě domácnosti. Všeobecné můžeme říci, že muži vstoupili na trh Placené pracovní síly v počtu značně převyšujícím počet žen]^>ominantní ideolo-fiie střední třídy totiž tvrdila, že tzv. skutečná žena má zůstat doma a nemá pracovat. Určité skupiny žen - ženy z chudých rodin a rodin pracující třídy, ženy samo-iwlelky, lenyilné barvy pleti a přistěhovalkyně - si ale mohly dovolit zůstat doma J'en zňdkakdjjNutnost přežít vyžadovala, aby si našly placené zaměstnání. Tvrdá rea'ita pracovního světa tak stála v ostrém rozporu se středostavovskou pted-stavou jemného ženství (Cott, 1987. Gienn. 1992; Stansell. 1986). V roce 1800 pracovalo mimo domov pouze asi 5 procent žen. V roce 1900 to « bylo asi 30 procent žen žijících ve velkých amerických městech. Velká vetsi-n* z nich pracovala jako tovární dělnice (Dublin, 1994). V textilkách v Nove Ang-'« se například většina pracovní síly v roce 1350 rekrutovala z řad zen (Dubím, "94; ^erthheimer, 1979). Ve městech jako Boston nebo New Vork se zeny kokovaly zejména v oděvním průmyslu jako šičky^lenn. 1990; Stanul ;. ^ ^onévaly kusovou práci (např. balení knih. kroucen doumo n »ovy» na klobouky pro majetně^, Práčova,'^^Z^Z d*nně v neu,ěM nebezpečných podmínkách a za denn, mezi 10 a 18 cent, I když pro něK^ ^^™^V závislost na rodině. Jiné ji celou nebo témer celou odevzoa J'm pom°t% uživit domácnost (Dublin. 1994). a,e *«y a muži byli od samého počátku segregovan. do j ny erS W^dovala š. kvalj,kaci _ což znamena,o také ^ ^ ° ^ fena Pouze mužům. Rozšířené stereotypy týkající se vrozené pasiv,ty a fyzické sla- 7 GEN°Efi, ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA 267 Je 5jednotvárnými pracemi ospravedlňovaly to, že . ---- ___f\r\cxlt\\iirí r»rárť» Pmc, t»sti žen a jejich větší smířlivost s j------- - hy-V oU napěny ty nejnudnější. neustále se opakujíc, prače. Pres-Z *• m»» mnoh. žen naprosto nepostradatelná pro přežit, rodiny, presved- loze oyia m« >M"v—-------r naij" eení. že ženy pracují pouze dočasně, tj. do te doby, než se vdaji. bylo pouav.no ...... .„«_..____i ni__..in, Uorric iaan- Rp«;kin a Harf- &, ospravedlnění jejich nižších mezd (Kessler-Harris, 1990; Reskin a Hartmann, 1986). Lidé zodpovědní za organizaci práce i mužští pracovníci tezili z predpokladu, že placená práce není „vhodná pro ženy". Tvrdili, že žádná žena by nemusela pracovat, pokud by muži dostávali tzv. rodinné mzdy. Odborové svazy ženy systematicky vylučovaly a organizovaly je v oddělených odborech. Navíc se v odborech organizovalo mnohem méně žen než mužů. Dokonce i v odborových organizacích svelkou účastí žen byli ve vedení většinou muži, i když několik nedávných historických analýz ukázalo, že v některých odborových organizacích ženy získaly skutečně hodnotné organizační a manažerské zkušenosti (Gabin, 1990; Glenn, 1990). Přesto byla většina odborů segregována rasově a na základě pohlaví až do třicátých let dvacátého století (Gabin, 1990; Hine, 1989). pEráce ve výrobě byla dostupná hlavně běloškám]Přestože bylo mnohem pravděpodobnější, že si ženy jiné barvy pleti než bílé budou nuceny hledat placené zaměstnáni, možnosti, které se jim nabízely, byly do značné míry omezeny na zemědělskou práci (např. sklizeň ovoce a zeleniny), domácí práce (např. jako poslu-cvacky a pradleny) (Amott a Matthaei, 1991). v roce 1890 pracovalo 38,7 pro-prlľľ ' Zemědě'StVÍ' 3°'8 jak° ^'^vačky, 15,6 procenta jako äC'S,UŽbyapréde,n^5P-ent černošských pracovnicapře- ^cr::!^ěstoupi-^3evtovárnáoh —-^.^avaiy se v továrnách s velmi rozšířenou iaci a diskriminaci. „Bělošky mohly někdy začít pracovat až o hodinu později, c*sw0tó'r'ly Vymoženosti iak0 Jídelny, čerstvá pitná voda a čisté toalety, byly ■MMWmr (Side1'19861s-eo; viz také G,enn'i992)- n^ek; s tou ^imtoukeh° 3 hiSPánSkéh0 pClV0du se Podobala zkušenostem černošky (G|enn vx^T ^ Spojených státech byly obětmi otroctví pouze čer- '^^ZmlT^imn Je také pravda'že ly neJ' a Příslušnice etnicMrh , nemure placené práce dostávali příslušníci vmiLnycn mmoiit a i i*r< -služníci etnických minorit ' V6 Srowan! s Plôškami dostávali pfí- ské protějšky (Vii napřik,™^"1 ^ dostava,i stá|e více než jejich žen-n«|ntiře placenou skupinoi, „ľ!!"3' 198I]CB',st°ricky byly ženy jiné barvy pletl 268 je ironií, že sociální chaos, který mnohé sociální skupiny během devatenéc-Kto století zakusily v důsledku industrializace, urbanizace a emigrace, vedl k moření nových pracovních příležitostí pro bílé středostavovské ženy, zejme-na ty s vysokoškolským vzděláním. Svoje domácí role začaly uplatňovat ve společnosti - začaly se starat o „občanskou domácnost" a lobovat za různé sociální reformy včetně reformy mezd a pracovní doby, zákazu dětské práce, lepšího bydlení pro chudé a opatření týkajících se veřejné hygieny. Některé tyto kauzy podporovaly tím, že zakládaly dobrovolnické organizace nebo do nich vstupova-ly.jině si na nich založily kariéru v tzv. „ženských profesích", tedy ve zdravotnictví, učitelství a sociální práci (Cott. 1987; Evans, 1987). Takové práce nebyly považovány za hrozbu „jemnému ženství", protože se od žen očekávaly dobré skut-a péče o druhé. Mně genderové stereotypy se používaly k ospravedlnění náboru žen pro sekretárske a jiné úřednické práce v době. kdy se výroba rozšířila a bylo zapotřebí získat pracovní sílu pro služby. Argumentovalo se například, že přirozená obratnost žen a jejich vrozená poslušnost je přímo předurčuje pro kancelářské Práce (Kessler-Harris, 1982). Myšlenka. ž{ženská práce je dočasná a ve vztahu * mužské práci druhotná, zůstala bez trhliny a pomohla udržet segregaci na trhu Práce na základě pohlaví a ženské mzdy na nižší úrovnj^ Tabulka 7.1 ukazuje míru participace mužské a ženské pracovní síly od roku 1900 Co roku 1998. Čísla z prvních dekád dvacátého století ale zakrývají velice důlez,te ^ěny, které se ve složení pracovní síly odehrály během první poloviny dvacátého století, zejména během velké hospodářské krize. V Tabulce 7.1 si můžete všimnout, že mezi lety 1920 a 1930 se participace mužské pracovní síly nepatrne snížila, zatím oo ženská trochu vzrostla. Mnoho .daných žen vstoupilo během krize na trh prace, aby poupořily své rodiny, když se jejich manželé ocitli bez práce. Tyto zeny byly bohu-fel často obviňovány z toho, že kradou mužům práci, i když „ve skutečnost, vseob-— ****** na základě pohlaví na trhu práce znamenala, ze » nebyly schopné najít, zjistily, zeje pomocné pro erar"V Pro nezaměstnané trvale msMmWF co pracovní segregace podle Pokud Index diference &^ UEtalena' od rok" 1370 stabilně klesá, covní segregaci pod Jeme ^ Indikátor, je dokonce možné klesající pra-^ Nicméně i přes rTS~ * V6*ÍnS *<"™°'' ' míra - .vku 1970 stabilně klesá. .—'cjako Indikátor, je dokonce možné klesající pra-trend. Nicméně ľpfeí T** ^ ***** prClmVslových zemích považovat za Nízká míra se6[e&ace ll' vy"mek segregace v těchto zemích vysoká. 0e pohlavi' kterou vykazuje Itálie a Japonsko, může být I genoeh, zaměstnanost a ekonomika jednoduše funkcí jiné klasifikace zaměstnání v těchto zemích. Japonsko například používá velice široké kategorie zamestnaní (jako například profesionální, technické a manažerské), zatímco jiné země používají detailnější dělení (například lékař ízdravotm sestra) (Roos, 1985). Poslední zprávy ukazují, ze diskriminace na základě pohlaví v Japonsku roste od chvíle, kdy došlo k propadu japonské ekonomiky (Sanger, 1994). jjento fakt ukazuje na hlavní slabinu indexu diference: jeho citlivost na různé klasifikace zamestnaní. Čím širší kategorie zaměstnání, tím pravdepodobnejší je, že index bude nižšUJacobs a Lim, 1995; Reskín, 1993; Sokoloff, 1992). Tak se stalo, že jedna studie ve Spojených státech, která používala deset poměrně širokých kategorií zaměstnání, prokázala, že index diference je 40, ten ale vzrostí na 62,7, když bylo použito 426 detailních kategorií zaměstnání ()acobs, 1983). Druhý vážný problém spojený s indexem diference je, že zakrývá oborovou a podnikovou segregaci na základe pohlaví; k tomu se vrátíme později (Carlson, 1992; Reskin, 1993). TABULKA 7.2 Pracovní segregace pC4leip*hlaví^^ Index diference (D)_ Země Itálie japonsko Německo Francie Spojené státy švýcarsko Rakousko Nizozemsko Nový Zéland Kanada Švédsko Velká Británie Austrálie Irsko Norsko Lucembursko Dánsko 24,6 25.1 36.4 38.3 38.4 39.2 39.2 39.9 41,9 42,4 43.2 44.4 47.1 47.6 47.9 48.9 49.7 273 , ekonom'ka 7 6en0eb. zaměstnanost a Další způsob, jak měřit pracovní segregací podle pohlaví, nabízí jednoduchý pohled na procentuální zastoupení zaměstnanců jednoho a druhého pohlaví v určitém zaměstnání. V Tabulce 7.3 je uvedeno deset zaměstnáni s největším zastoupením mužů a žen. Jedním z nejzajímavějších zjištění, které v Tabulce najdeme, je naprostá absence jakéhokoli překrývání v zaměstnáních, která muži a ženy zpravidla vykonávají. Data ukazují, že muži jsou koncentrováni v kvalifikovaných dělnických oborech a odborných dělnických oborech. Ženy se naopak soustředují ve TABULKA 7.3 Deset nejčastějších zaměstnání pro muže a ženy, 1997 Muž)_ Stavební dělník (např. tesař, zedník) Strojní obsluha, kromě jemné mechaniky fiiíič nákladního vozu Vedoucí v obchodě či majitel Inženýr Bezpečnostní služby (např. policista, detektiv, ostraha) Mechanik či opravář motorových vozidel či vybavení Maloobchod, maloobchodní nebo osobni služby Domovník nebo uklizeč Manipulace s materiály (např. leíábniK. butdozerisla) Ženy_ Učiletlta, kromě vysokoškolských a universitních Sekretárka Různé pomocné administrativní síly tnapí. kancelářská úřednice, bankovní pracovnice na přepážce) Prodavačka, maloobchodní nebo >Xrojni obsluha, krô"™*' počet 3 3<55 000 2 976 ooo 2 383 ooo 1 836 000 1 71S000 1 654 000 1 5°h°" - .vuuuci dolů ze strany Komise pro rovné příležitosti v zaměstná-JmT Empl0ymem ^Wrtunraes Commission) na 1 ženu ku každým 20 řeme-1 rn. odborným dělníkům a pracovníkům v těžebním průmyslu (Equal Employment Opportunities Commission lEEOC), 1991). ameriľé^uhľpX0T5866'88306 ^ ***** M™ dů,ežitým atributem bylo na trhuprácedosafcľľ™** ™ ^ 3 t0 1 PFeSt°' * pretaci pracovni segregac 19951 PfeSn°U '"^ počet žen v uijltých zamě P°a'e k0mplikU)e několik faktorů. Za prvé, zdvojnásobil,ztrojnásobilľeto"'* hlSt0riCkv tak nízky' že kdvž se řekněme práci nynf vykonává mnoho ^ dokonce desetkrát, neznamená to. že tuto en nebo že takovému odvetví již nedominuj! muži. 7 genoeh, zaměstnanost a ekonomika E76 mMad v roce 1974 tvořily ženy pouze 3 procenta právníků; v roce 1997 tento počet stoupl na 31 procent; to ale stejně odpovídá méně než 160 000 právničkám v celých Spojených státech (U. S. Department of Commerce, Bureau of the Census, 1993: U. S. Department of Labor, 1998b). Přestože počet žen zaměstnaných v kvalifikovaných dělnických profesích v letech 1960 až 1970 vzrostl téměř o 80 procent, v roce 1997 ženy tvořily pouze 1,3 procenta tesařů. 1,3 procenta instalatérů, 1,5 procenta automechaniků, 2.2 procenta elektrikářů a 3.5 procenta malířů (Sídel, 1986: U. S. Department of Labor, 1998b). Druhým faktorem, který možnost utvořit si přesnější obrázek o pracovní segregaci podle pohlaví komplikuje, je fakt. že se v posledních letech několik oborů, kde převažovaly ženy, ještě více feminizovalo. Například v roce 1970 tvořily ženy 56,8 procenta všech zaměstnanců v občerstvení, ale v roce 1997 se toto číslo vyhouplo na 69,3 procenta. V roce 1950 ženy tvořily 77,7 procenta všech účetních. Do roku 1997 se toto číslo zvedlo na 90,6 procenta (Reskin a Hartmann. 1986; U. S. Department of Labor, 1998b). Pracovní segregaci podle pohlaví dále komplikují rozóíly týkající se různých zaměstnaneckých skupin pracovnic. Velmi důležitý je například věk pracovní síly. Pracovnice nižších věkových kategorií mezi dvaceti a čtyřiadvaceti lety. které se na trhu práce objevují poprvé v zaměstnáních na plný úvazek, vykazují o něco menší index diference než starší pracovní síla. Jde zejména o mladě ženy, kte-rým se daří pronikat do oblastí, ve kterých tradičně převažovali muži, jako jsou strojírenství, véda, management a administrativa (Komise pracovníků ve vede a vývoji [Commission on Professionals in Science and Technology), 1992; Res-a Hartmann. 1986; ale viz také Wright. 1996). Vzdělání také figuruje jako nežitá proměnná, úroveň vzdě.ání žen negativné koreluje s mírou pracovní segregace podle pohlaví (Reskin. 1993). Reskin (1993, dále ukazuje, že přestože se Wšší vzdělání nezdá být spojeno s fluktuací středoškolaček mezi zaměstnáním je pro jejich pohlaví typické, a zaměstnáním netypickým, zda se ze ma ^ "a to, zda v zaměstnání, které je typicky dominováno muz,, zůstanou c, ne, Pokud tam jednou vstoupí. . , , . y , .,, ip ,3Sa a etnický původ. Jak ukazu- jte! faktor, který musíme vzít v úvahu, je rasa a einwy p šanson (1992 s 271)7rPohlaví a rasa společně strukturuj, zkušenost, jed-na trhu práce a jfch konkrétní materiá.ní výs,edkyJ(autoruv důraz . etický pokles v indexu diference je možně prokázat v průběhu sedmdesa-tých '« u žen jiné barvy pleti než bílé, zejména pokud jde o Američanky hlspan- 277 . ekonom|ka '■ genoer. zaměstnanost *> sKého a asijského původu. Tyto úspěchy byly nicméně do uráte m.ry oslabeny , průběhu osmdesátých let (Carlson. 1992). Na rozdíl od zkušenost, bélošek se zdá že pouze velice malá část poklesu pracovní segregace podle pohlav, týkající še rasových a etnických minorit je výsledkem pronikání žen jiné barvy pleti do odborných povolání, což .naznačuje, že růst integrace podle pohlaví týkající se nebilošského obyvatelstva se odehrál na nižších příčkách žebříčku pracovní distribuce" (Reskin a Hartmann, 1986, s. 23; víz také Glenn, 1992; Lewis a Nice, 1994). Přestože mezi jednotlivými rasovými a etnickými skupinami v rámci širších kategorii existují významné rozdíly - například mezi Američankami japonského původu a vietnamského původu -, velká většina přesunů týkajících se příslušnic etnických minorit se v posledních letech odehrála pouze v rámci oblasti služeb dominovaných ženami. Zatímco například ženy hispánského původu se nadále koncentrují ve špatně placených místech v oblastech dominovaných ženami, tj. v potravinářství, elektronice, oděvní výrobě (šití a stehování) a domácí službách. Jejich počet se zvýšil i v administrativních oblastech, kde početné převažují ženy, zeimenanasekretárskýcha0řednickýchmístech(EEOC, 1991; U. S. Department ľáľdT06' BUľeaU °f CenSUS> 1997: Zavella' 1987>- * Podobným zmé-ZZ~r' ™ ieŠtĚ ' ™ 1940 Představovaly přibližně z)ednohoorrv.o-.- z iednohrv n "ouv«m období se ieú^ - /,u ^ouze du pro- h^ZZ°^ ***** oTvy P ľ * Za^nánítypjcky domí-*Á^T^^l^^ ^nších úspěchů než í do zaměstnání typicky domi--v. ii piet, mnohem nr ě vykonávají černošky, Hispánky a Asiatky pouze 5 procent řídících míst. Mezi manažerkami tvoři bělošky 86 procent, černošky 7 procent, Hispánky 5 procent a 2,5 procenta manažerek je asijského původu (.Minority League Lag", 1997), Na Profesionálním pol, si mufczetnických a taswých minorit nestQjí 0 mnono lépe. Jak uvedl jeden fedPráiM ,ůu .V* m™ k • uerainliywurnny orgárl rasa je v zaměstnání obtížněji překonatelnou barierou než oohlavim e r, V- že pouze 7 9 ~>> Depattmenl 01 ^oi, 1997). Všeobecně se dá nci. -žen i Ĺ* "ľ?™3 a,TOamBrtc,<é Populace a 4,3 procenta hispánské populace «n i muzu - bylo v roce i ^víc změny, ke kterým došlo, jsou zne-1,kovou s^gaci na ^.Tf? *Wad6 Poh,aví*e všech oblastech a pod f GEN°En. 2AMř 7.3 DŮSLEDKY PRACOVNÍ SEGREGACE NA ZÁKLADĚ POHLAVÍ jedním z vážných důsledků pracovní segregace podle pohlaví je to, že omezuje pracovní možnosti. To se pochopitelné týká obou pohlaví, ale jak si jsme již všimly, více nevýhod nese pro ženy, protože to, čemu se normálně říká „ženská práce", ssebou nese několik velice negativních asociácii Lidé pokládají mnoho ženských zaměstnání-například místo knihovnice nebo učitelky na základní či v materské škole - za nudné a jednotvárné práce. Dále se předpokládá, že ženské práce jsou charakteristické mnohem menší samostatností než mužské a že vyžadují mnohem méně kvalifikace či inteligence. A co je možná nejdúležitéjší, ženská zaměstnání obvykle nabízejí mnohem méně odměn v podobě stálého platu, mobility, ochrany zaměstnaneckými odbory, výhod a prestjžějPracovní segregace na základě pohlaví uzavírá ženy v těchto zaměstnáních více než muže (Burris, 1989; Doyal, 1990a; Williams, 1992; 1995). Jedním ze zajímavých způsobů zkoumání toho, jak pracovní segregace podle pohlaví ovlivňuje pracovní možnosti, je studium zkušeností lidí, kteří získali zaměstnání v oblastech tradičně asociovaných s opačným pohlavím. Ve své klasické studii žen a mužů ve vedoucích pozicích Rosabeth Moss Kanter(1977, s. 209) tento problém analyzovala v rámcľťzv. tokenlsmu, tj. marginálního statutu kategorie zaměstnanců, kterých je nadaném pracovišti relativně málo. S tokeny je podiel Kanter „často zacházeno jako s reprezentanty vlastní kategorie, spíše jako se ' symboly než jako s individualitarnj^ Kanter identifikovala několik vážných důsledků, které marginální pozice tokenům Přináší. Kvůli své neobvyklosti vdané pozici jsou předmětem mnohem usilovnějsíkon-troly ze strany ostatních. Tím je na né vyvíjen velice silný tlak, aby pracovali úspěšně, což vytváří vysoce stresové pracovní prostředí. Dále tokeni zakoušejí to, co Kanter nazývá zvyšování hranice, tm. že dominantnískupína má tendenci přehánět rozdíly mezi sebou a zástupci tokenové skupiny a chová se k nim jako k outsiderům. Véd kyně si všimly, žfženy jsou občas vylučovány z formálních informačních sítí, které by jim vjejich zaměstnání mohly velmi pomoci. Mnohem častěji jsou ale vylučovány i z neformálních sítí, které mohou být pro výkon jejich povolání a pracovní postup nemene dule-2]^ Muži jsou si dobře vědomi toho, že důležitá rozhodnutí se nepřijímají pouze v zasedacích sálech nebo na setkáních s odbory, ale také na golfových hřištích nebo v místních hospodách A přesně do těchto typů neformálních společenských c, obchod n*h aktivit přijímají spolupracovníci či nadřízení ženy s nejmenší pravděpodobnost. (Couric. 1989. Davies.NeUley i998;Scott, 1996; U. S. Department ofLabor, 1997).» stnanost a ekonomika genoer. zaměstnanost a ekuim Kanter tvrdí, «tokenismus je problém čísel, a proto by se pracovní zkuše-zaměstnáních, která jsou pro ně atypická, měla zlepšit s nástupem ■tu žen na tvfo ňozice. Zimmer f1988. s. ľ?\ a iiní řnanř Rlum = c~:.u nostžen v ------■ II MO počtu žen na tyto pozice. Zimmer (1988. s. 72) a jiní (např. Blum a Smith. 1988- Franklin a Sweeney. 1988; Williams. 1995) však ukazují, že ..negativn, postoje muíú k ženám na pracovišti... se zdají být mnohem méně motivovány malým počtem žen na daném pracovišti než tím. že muži vnímají ženy jako sociální minoritu -tento názor je založen spíše na představě podřízenosti než na malém počtu". Jinými slovy.[nejpodstatnějším faktorem", který určuje pracovní zkušenost, „je sociální statuVtokenové skupiny, nikoli její početní nedostatek^(Williams. 1992. s. 263). A tak přestože ženy i muži v pozicích atypických pro jejich pohlaví diskriminaci zakoušejí, její formy a důsledky se značně liší právě podle pohlaví. Ve své fascinující studii mužů v zaměstnáních dominovaných ženami došla socioložka Christine Williams (1992; 1995) ke zjištěním, která tato tvrzení silně podporují. Výzkumné pracovnice, které se studiem žen v povoláních pro ně netypických zabývají, dokazují, že se ženy obvykle setkávají s diskriminací při přijímání a povyšovaní a že ve svých snahách nalézt si cestu nahoru pracovní hierarchií narážejí na tzv. „skleněný strop-^ieněný strop odkazuje na neviditelné bariéry, které omezuji pracovní mobilitu pracovnic směrem nahoruT- jde zejména Při oňiínT-5 d°ľa'K mUŽŮm 56 V 2améslnáních pro ně atypických dostává W«n uots, m mMm " hto'»« takovýchto profesí. Poole Williams (i99.,, m * 3 nižáich (tj ,Pm. 6 télnírr.1 - "' ~"'"uíi v oborech nm „- "-----•>''""-> proresi. Podii S***"^směremni;'™: ~ "* ^ W*»»' ^ úrovních ľlľľ °J0Vat' ^ « Pozici -Poměrriěkl '""»<*•) urovních : aoy si udrželi pozici skéh y ze stranv nadřízených * - ■*» pro- ovnrw 'P"Chybuj,0maskulinitěmužú e;zenskvVh -cnosti a ľ™10 *** by,0 **** Bracuie sekce knih pro dospělé, *«N* neboj Ä ^^Í^J^"*" a**.* E6í ladem -sPeciali> ""^nnjimant ^^'n^:^-ze rnuže, kteří V,kam' Wimams, 1995. B. 13) °ST A EKOWOMlKA Jak je tomu ale v případě mnoha dalších netypických zaměstnáni, v tomto případě předsudek dotyčnému spíše posloužil: byl přeřazen do prestižnější sekce na práci, která s sebou nese více autority. Williams (1995) také uvádí, že muži, se kterými provedla rozhovory, naznačovali, že existovala vetší pravděpodobnost, že jejich nadřízení budou diskriminovat jejich kolegyně než je. Důležitou výjimkou jsou ale muži, kteří jsou otevřeně homo-sexuální]_Gayům se žádného přednostního zacházení, jehož se dostává jejich heterosexuálním kolegům, nedostává: Williams například uvádí zkušenost jednoho zdravotního bratra, který pracoval v nemocnici, kde jeden z lékařů dával přednost na operačním sále mužskému osazenstvu, pokud to však nebyli gayové.2 Další rozdíl mezi mužskou a ženskou zkušeností tokenismu, který Williams popsala (1992; 1995), byl, že^muži v pracovním prostředí dominovaném ženami cítili, „že mají moc". Naopak ženy se v pracovním prostředí dominovaném muži cítí ponižovány a kontrolovány. Tyto rozdílné zkušenosti se také odrážejí v četností případů sexuálního obtěžování na pracovišti^ 7.3.1 Sexuální obtěžování na pracovišti Možná si vzpomínáte, že jsme v kapitole 4 definovaly sexuální obtěžování jako nežádoucí posměšky, poznámky, návrhy nebo fyzický kontakt sexuální povahy a nevítané žádosti o sexuální služby. Muži zakusí sexuální obtěžování ze strany žen na Pracovišti zřídkakdy. Ve studii, kterou Williams provedla, muži neuvedli ani jeden Případ sexuálního obtěžování. Na druhou stranu jsou ženy na pracovišti zhusta otavovány sexuálnímu obtěžování ze strany mužů. Studie provedené ve Spojených státech a Velké Británii ukazují, že 42 až 88 procent žen zakusí v urátem *** své pracovní kariéry sexuální obtěžování (Ragins a Scandura. 380» * studii provedené v roce 1989 na vzorku 918 amerických, pravnicekz* třetina vydě.áva.a více než 100 000 USD za rok. jich 60 * -žily nezapeř sexuální pozornost na pracovišti. Třináct resp r,^^ ved «*»• prípad byli útoan,'ky jejich nadřízeni '^^'ľ^Iľdakcí v celých se vzorkem 640 novinářek z 19 malých, stredmch ge ^ pěných státech uvedla každá třetí žena, I. se «»^^o«e' 'Orodin. Vroce LÍ^^ľT Sam°ŽiVÍte'ek S ™» " ') « «9 USD za rok I 865 za týden nebo- -ho„ 27 751USD a8 ZT"*" 2iVÍteN bávali 534 USD za týden « «97). Rodiny manželský^ cár1"6"1 °f Buľeau of th* ^en- MJUMK než rodiny žen ^ ™"» ™žů Mvitelo měly střední '"snost. Nicméně střední rcôľ ' r' ^ ™ ^ 3 etnick™ P* gf* Párů by, o 5042 ^ZST™""*** 3 híSPánSkýCh r0din ™ -kých rodin -nželskýob ^3 i ľ-'5 ^ "* ^ P^em W— a Hispánci, eC^S^ čele stáli o483 USD. respektive 7673 USD méně genoer, zaměstnanost a ekonomika než v případě rodin, v jejichž čele stál běloch (U. S. Department of Commerce, Bureau of the Census, 1997). Ve světle těchto dat není těžké dospět k názoru! Že zaměstnanost nutně neposkytuje záruky proti chudobě žen samoživitelek, a tedy ani nepřekvapuje, že pro některé z nich nedostatečná výše mezd činí ze sociálních dávek velice přitažlivou alternativu placenému zaměstnání. Socioložky Kathryn Edin a Laura Lein (1997) ve své studii chudých žen zjistily, že zaměstnané matky jsou na tom finančně mnohem hůře než matky, které pobírají sociální podporu. Přestože se zdá, že placené zaměstnání vynáší přibližně o 42 procent více než sociální dávky, tento rozdíl se značně sníží, pokud vezmeme v úvahu výdaje spojené se zaměstnáním. Rovněž asi 40 procent pracujících matek, se kterými Edin a Lein provedly rozhovory, nemělo zdravotní pojištění, zatímco ženy na podpoře dostávají Medicaid (federálně financované zdravotní pojištění), takže je mnohem pravděpodobnější, že si nutnou zdravotní péči nedopřejí spíše pracující matky než ženy, které pobírají sociální podporu. Výzkum Edin a Lein (1997) je důležitý, neboť vyvrací populární mýty týkající se lidí, kteří pobírají sociální podporu, a obrací naši pozornost k nebezpečí obsaženému v „reformách" sociálního systému, které vroce 1996 podepsal prezident Clinton. Jedním z velice rozšířených mýtů, jež se týkají recipientů sociální podpory, je, že díky podpoře, kterou pobírají, je možné poměrně slušné žít. Studie, kterou provedly Edin a Lein. ukazuje, že sociální dávky nestačí ani na pokryti životních potřeb. Průměrná rodina na sociální podpoře utratí přibližné o 300 USD za mésíc víc, než kolik jí poskytují sociální dávky a lístky na jídlo. Jiným, sovy so .. , ' , Hv/čtřetinv toho, co rodina pobi- á,n' P0dpOra a lís^ na Jfdl0 Pľf. ľ ojľži t A tento fakt není výsled- ní sociální podporu každý měsíc potrebuje P-J Ř neb0 že by *em toho, že by rodiny pobírající podporu utrácely dávky n ^ si žily za peníze daňových poplatníků nad pomery. B«ii*^ ^ ^ utrácíza * Pouze 7 procent příjmu recipientů a reclpientek. socia n,^ ^ & ^ nadbytečné věci, jako je kino, jídlo v restauraci, cig y ^ stávajícř nedo-nošské a hispánské ženy za tyto věci utrácejí méne^^ ^ na podpoře musí Matečný sociální systém spíše vede k tomu, ze s, v ^ ^ ^ ^ živc-hledat další zdroje příjmu - ať již legálně, či ne,í^* bytovych podmínkách bW- To také znamená, že většina žije v nestán ^ ^ ^ ^ dokonce a mnohé nejsou schopné dostatečně živit a oblec, sv • ^ ^ ^ neboť že každá osmá žena v jejich studii v zime nepo neměly dostatečné oblečení. 7 genoer. zaměstnanost a ekonomika - tói„í «fnrmu" tvrdí, že sociální systém vede tváři v tvář ľ : (-eman, 1996: McCrate a Smith. 1998). Zákon o harmc- ::lí odpovědnost, a pracovních přílež.tostí. Který v roce 1996 podepsal pľez,dent Clinton, tento předpoklad odráží. Obsahuje totiž ustanoven, tykaj.c, se požadavku pracovní povinnosti po dvou letech pobírání sociálních dávek s tím, íe byla také definována horní hranice pěti let. během níž smí rodina pobírat sociální dávky. Zákon dal také státům unie možnost odepřít další podporu ženám, které si pořídí další dítě, zatímco pobírají podporu. Obsahuje i další ustanovení, která ruší odměnu, kterou ženy na podpoře pobíraly za pomoc vládě vybírat alimenty na děti od otců, a značné redukuje program poukázek na jídlo (Kilborn, 1996; McCrate a Smith, 1998). Expertky se shodují, Že tyto „reformy" v USA skutečně povedou ke snížení počtu osob, které sociální dávky pobírají, ale mnohé také varují, že nový zákon pravděpodobně zasáhne ženy a déti. pokud „nedojde k zásadní reformě zdravotního pojištění, nebudou zvýšeny mzdy a pokud nebude věnováno více pozornosti přípravě na zaměstnání, péči o děti a dětským přídavkům" (McCrate a Smith, 1998, s. 62). V současné době ovšem neexistují vůbec žádné náznaky, že by tomu tak bylo (Children's Defense Fund, 1998). Gemfer. chudoba a starší lidé. Zatím jsme zde hovořily pouze o důležitosti sexis-.^rastsmu pro vytváření a reprodukci chudoby. Velkou roli ovšem hraje ještě TZZ71 T11"" Ž6ny JS0U neŮměmé ™* Kteří žijí "hodnotydvakrátvyšší nežhv Znacne s™'a-z28,5 procenta (nebc- « 10.5 proceň 2Z " ***** U "M v roce 1966) y ^ciiid, coz je o neco méně npíno ni populace v roce 1995) zle - . Procenta (míra chudoby normál- ^ pomaleji (U.s. Departmerľľľ * * StarŠÍCh Žen P^Jevuje mno- ^ 58 procent poPu,ace ZZ^T"™*' °f the Census'19^). P* mezi starší p0pulacitV0řív.ce ^edesáti tet je ženského pohlaví, ale ženy «i<* tm starší populací, kteff ™ *°CeM ch^h a více než 80 procent chu-2 m žiji v jednočlenné '2 ^ d0máCn0Sti- Dvě třetiny stár- Z, ľT -věÍT"r:]S0U ^ * oproti běžnému steré- * » chufloby starJ fS^Ch.!d-^káschudobou. Všeobecně •kle"*i> v jednočlenné domácnosti, dosa- gendefi. í*mé,tnanmť a 6konomika nuje výše 22 procent v porovnání s 5,4 procenta míry chudoby u starších lidí Kteří Žijí v páru. a s 12 procenty míry chudoby u starších lidí, kteří žijí s někým jiným. Musíme si však také uvědomit, že zde opět dochází k prolínání faktorů rasy a pohlaví, které zvyšují riziko, že starší lidé budou vystaveni chudobě. Starší černoši, kteří žijí v jednočlenné domácnosti, jsou například chudobě vystaveni dvakrát více než starší bělošky, které Žijí v jednočlenné domácnosti. Míra chudoby starších černošek, které žijí v jednočlenné domácnosti, je dokonce třikrát vyšší než míra chudoby u starších bélošek ve stejné situaci (U. S, Senáte Speciál Com-mittee on Agíng, 1991). V této souvislosti Davis a její kolegyně poukazují (1990, s. 43-45): „Jak naznačují tato čísla, chudobě jsou nejvíce vystaveny starší ženy, které žijí v jednočlenné domácnosti - často jde o nebélošské vdovy v pokročilém věku nebo se zhoršeným zdravotním stavem ... Když starší lidi, kteří žijí v jednočlenné domácnosti, rozdělíme podle pohlaví, věku a rasy, nejnížší míra chudoby je v kategorii bělochů mezi 65 a 74 lety ... a nejvyšší je v případě nebělošských žen ve věku 85 let a více ... ještě znepokojivější jsou ovšem důkazy, které naznačují, že koncentrace chudých mezí staršími ženami, které žijí v jednočlenné domácnosti, v dalším století dále poroste ... Zatímco většina starší populace na tom bude v příštích třiceti letech ekonomicky lépe, počet žen s příjmem nižším, nežje částka odpovídající 150 procentům míry chudoby, zůstane vysoká: 45 procent v roce 1987 a 38 procent v roce 2020 ... V případě vdov se situace mírně zhors., pn-eemž počet těch, které se ocitnou pod hranicí chudoby nebo těsné nad n, na konc, století vzroste ../Jo roku 2020 bude chudoba u starší populace témer výhradne Problémem starších žepj ch m Jedním z důvodů, proč jsou starš. zeny v,ce vys * noduše fakt, že je na světě více starších žen nez muzu. Zeny se vs <* vyššího věku než muži (viz kapitola 11). m <*• J £52Ä ■"obnos.. * spotřebují svoje úspory a tfftM ^^^^ , s. 209-214. »T A EKONOMIKA nich Ženy vstupují ve velkém počtu dobrovolně. Jejich argument je postaven na premise, Že se ženy primárně věnují rodině a domovu, a proto si vybírají nenáročná zaměstnání, která vyžadují malé investice do vzdělání a dovedností, neboť se chtějí více věnovat svým domácím pracím. Jinými slovy/ženy se rozhodují investovat do zaměstnání mimo domov méně než muži, a proto za to dostávají méně než muži. Toto vysvětlení se nazývá teorie lidského kapltáluj Při hodnocení této teorie se nejdříve budeme věnovat problému „volby" zaměstnání ze strany žen. Jak jsme se dozvěděly v kapitole 6, je zcela nepochybné, že ženy nesou za péči o domov a rodinu primární zodpovědnost. Není však zcela jasné, do jaké míry je přijímání této odpovědnosti dobrovolné^}!avní slabinou teorie lidského kapitálu je fakt. že nerozlišuje mezí omezeními, která na sebe kladou samy ženy, a strukturálními omezením^Mohou se například matky, které nepracují a které nemohou nalézt finančně dostupnou a spolehlivou péči o děti, „svobodně rozhodnout", že zůstanou doma mimo trh práce? Studie naznačují, že pět ze šesti žen, které jsou mimo trh placené práce, by na trh práce vstoupilo, pokud by se jím podařilo nalézt odpovídající péči o děti (Barrett, 1987; Reskin a Hartmann, 1986). Rozhodnutí zůstat doma nebo přijmout práci s nízkým platem, protože pracovní doba a pracovní uspořádání lépe odpovídají potřebám péče o dítě. jsou nej častější reakcí na strukturální omezení pracovních příležitostí žen - tj. neschopnost naší vlády implementovat federální politiku péče o děti (viz Komentář 7.2). Jak jsme již uvedly, většina žen s velice malými dětmi pracuje mimo domov. Výzkum navíc ukazuje, že v rozporu s argumentem proponentů lidského kapitálu stoupá pravděpodobnost, že se stoupajícím počtem dětí bude žena pracovat v netradičním zaměstnány Přestože matky malých dětí se snaž, vyhýbat zamést-náním s rotujícími směnami kvůli obtížím, které to přináší v souvislost, s pec, o deti. větší počet dětí pozitivně koreluje se snahou žen opustit zaměstnán,, ve kterých dominují ženy, a najít si cestu do zaměstnání, kde převažují muz,(Res,n i*U. Tato zjištění se dají snadno vysvětlit faktem, že vyšší plat, "<*>^j ^i^ Přitažlivými pro ženy, které významné finančně p7.sp.vaji na chod «* **** Padevíc a Reskin, 1990; ^^^^^^ 'Kdyžsenezdá,žebymanže!skýs^ Pucovat vzaměstnáních, kde převažuji muži, volba takové ^ ^ 0|hezena jeho dostupnosti. Termín dostupnost zde po rovnou šancí "»» místa, ale i míry, v jaké se žadatelka o danou prác, domnívá, 29s 7 gender. zaměstnanost a EKONOMIKA - „Mrfskat ze bude na daném místě vítána a že má sanc, na něm uspět. Z hím dostupné, ženy nebyly například historicky primány do zaměstnání, jako ÍSOu lodařství neho hornictví, ale důkazy ukazují, že v okamžiku. Kdy se jim tato zaměstnání otevřela, ženy se snažily tato zaměstnání získat (Kesselman, 1990; Res-kin aHartmann, 1986; Tallichet, 1995). Důležitý je však také počet žen, které již daná laměstnání vykonávají, neboť tyto ženy nabízejí odpovídající rolové modely a mento-ring pro další aspirantky na taková zaměstnání (Ferguson a Dunphy, 1992; U. S. Department of Labor. 1997; viz také kapitola 4). Pokud se v daném zaměstnání vyskytuje jen malý nebo nulový počet žen, je pravděpodobné, že ženy budou dané zaměstnání vnímat jako jim uzavřené a jen velice zřídka se do něj budou snažit proniknout. Chy-bějí-li ženy v určitém zaměstnání nebo oboru, říká to ostatním ženám jasně: Je nepravděpodobné, že se vám zde podaří uspět (Riger, 1988). Je možné, že některé ženy se rozhodnou do určitých zaměstnání nevstupovat, protože se nechtějí vystavovat diskriminaci nebo prostředí, které je k ženám nepřátelské (Riger, 1988). Výzkum také ukázal, že muži se ženy snaží z určitých zaměstnání vyloučit například tím, že je úmyslně vylučují z určitých aktivit, nebo dokonce tím, že sabotují jejich práci (Reskin, 1993; Tallichet, 1995peskin a Roos (1990) zjistili, Že čím větší moc muži na pracovišti mají - moc se měří podle toho, jaká je průměrná délka zaměstnání a procentuální zastoupení mužských zaměstnanců, kteří jsou belosi, mluv, anglicky a jsou v nej.epších letech -, tím nižší je zastoupení žen v daném vľneľ^ľtaRé 9 H3gan'1995>- HÍSt0ríCky ^m také * akti- 2< e« rych odborových svazů úspěšně vyloučily ženy z určitých typů zaměst- ? ^r^rrr: :r—,a ve,i- «» zaměstnavatelů vyžadovaly, aby ženám, • " * * vměstnávání žen se tím staloL * mzdu Jak° mužúm: stalo pro zaměstnavše finančně méně zajímavé. Komentár 7.g Dltetna peč, o (teti práce je ve Spojených státech stálen JSOu muži, kteří P0Kud m ^ľganÍZ0Vána ^ ^ PfadP°k.adu, doma postará (She" Jl aetl- ■mají také manželku, která se o děti ■ JaKjsme a e vidělv t=>i,♦„ ely'tak l°™ není. Během posled- 7 gender. zaměstnanost ekonomika nich pětadvaceti let se počet rodin s matkou samoživitelkou značně zvýšil a ženy s dětmi předškolního věku jsou jedním z nejrychleji rostoucích segmentů pracovní síly Federální vláda a většina zaměstnavatelů ale na tyto demografické změny reagovala přinejmenším neefektivně. Na rozdíl od nejméně 146 jiných zemí Spojené státy nemají oficiální vládní politiku upravující placenou rodičovskou dovolenou a jsou také jednou z mála průmyslových zemí, kde chybí systém péče 0 dětí, jejímž zřizovatelem je stát (Haas, 1992; Spojené národy, 1998). Až do roku 1993 neměly Spojené státy žádný federální zákon, který by zřizoval rodičovskou dovolenou. Stávající Zákon o rodinné a zdravotní dovolené vyžaduje, aby zaměstnavatelé s více než padesáti zaměstnanci poskytovali ženám 1 mužům neplacenou dovolenou v délce až dvanácti týdnů po narození nebo adopci dítěte nebo v případě péče o nemocné dítě nebo člena rodiny. Tato politika je v ostrém rozporu se zákony platnými v jiných zemích. Švédsko například zavedlo národní politiku placené rodičovské dovolené jak pro otce, tak pro matky již v roce 1974. Bylo první zemí, která podobný zákon přijala, a i nadále má jednu z nej-komplexnějších politik v této oblasti ve světě0le i rozvojové země jako například Súdán, Kamerun a Nepál mají národní politiky placené mateřské dovolené. Pouze Austrálie, Nový Zéland, Lesotho, Svazijsko a Papua-Nová Guinea a Spojené státy takovou politiku nemají (Organizace spojených národůJ1998). Výzkumy týkající se Zákona o rodinné a zdravotní dovolené uTazují, že je mnohem méně pravděpodobné, aby si muži tuto dovolenou vybírali, a to zejména ze dvou důvodů. Za prvé jde o peníze. Jak jsme viděly, mezi muži a ženami existuje značný platový rozdíl a jen malý počet rodin si může dovolit, aby na neplacené rodičovské dovolené zůstával otec, který obvykle vydělává více nez: matka- Za druhé, přestože mají zaměstnavatelé povinnost nabízet dovolenou jak muzsk m tak ženským zaměstnancům, studie ukazují, že se muži obava,, e jejich zaměstnavatelé budou vnímat jako méně oddané práci, pokud —^ -,„n,- riřtčtp Muži se obávají, ze oyje nou déle než jen pár dní těsně po narozen, dítěte, mu sfie|. rstnavate,é zato, Zejdou na ^^^^ to". 1992). Tyto obavy nejsou neoprávnene, nebot ^ na zaměstnavatelů se domnívá, že by si Jejichmuzsti ^ ^ ^ «*ec žádnou rodičovskou dovolenou * ^ 36 t0 V6Zme k°,em jednomu pohlaví NicmÉns • 36 nemUS' Zdál inherer>tně předsudečná vůči UkáZalÍ R— • Hartmann ,1986). <*vatel rozhoduje mezi dvěmfucnJ^ Stere0tyPŮ' ^ 86 napřík,ad zamést 9 UChaZeC' ° zamé*nání - mladým mužem a mladou ZAM6STNANOST A EKONOMIKA ženou, častěji dá přednost mladému muži, zejména pokud dané zaměstnání vyžaduje rozsáhlé zaškolení, protože se domnívá, že mladé ženy odejdou po narození dětí z trhu práce. Všimněte si, že tato rozhodnutí činí zaměstnavatel bez ohledu na záměr dané uchazečky mít děti či její pracovní záměr, o nichž pochopitelně nemá žádné informace (Hartmann a Reskin, 1986). Všimněte si také, že zaměstnavatelé předpokládají, že muži budou mít velice malý zájem o výchovu dětí a zodpovědnost za né - véří totiž, že muži, kteří mají děti, mají také manželku, která se o né postará. Přestože tyto předpoklady mohou skutečně odrážet rodinný život většiny mužů, neberou vůbec ohled na osobní a pracovní podmínky otců samoži-vitelů a mužů, kteří dávají přednost rovnocenné nebo primární rodičovské roli (viz Komentár 7.2 a kapitola 6). Nedávné výzkumy odhalily velice zajímavé zjištění, že pokud jsou všechny faktory stejné, muži v tradičních rodinách, jejichž manželky jsou doma a starají se o děti, mají vyšší platy a větší navýšení platu než muži z dvoupříjmových rodin (Schneer a Reitman, 1997). Tento rozdíl se dá snad přičíst na vrub předpokladu zaměstnavatele, že muži z tradičních rodin jako jediní živitelé pracují déle a usilovněji než muži, jejichž ženy rovněž pracují a kteří musí se svými ženami sdílet některé domácí povinnosti spojené s péčí o děti. Sexistická ideologie na trhu práce také udržuje oborovou a podnikovou segregaci na základě pohlaví. Protože ženskost, jak jsme si již všimly, je v určitých oborech nehodnotnou vlastností, může obava ze ztráty prestiže nebo statutu vést některé firmy nebo podniky k tomu, že omezují najímání žen (včetně rasových minorit) buď na práce v „zázemí", kde mají malý kontakt s klienty (Glenn, 1992; Hartmann, 1987), nebo je přijímají jako pár „tokenů" (Reskin a Hartmann, 1986). Příklad tohoto uvažování nám poskytla jedna kolegyně z fakulty, která pracuje se třemi muži a třemi ženami na malé soukromé vysoké škole. Vyprávěla nám, jak jeden z jejích kolegů namítal proti přijetí další ženy to, že by potom na oddělení dominovaly ženy a že by se tím snížil jeho status v rámci celé instituce. Existují důkazy, že význam některých genderových pracovních stereotypů v posledních letech slábne a že ženy, kterým se daří vstupovat do zaměstnání, kde převažují muži, změnily mnoho pracovišť k lepšímu (viz například Lunneborg, 1990). Proto se někdy tvrdí, že přestože se sexistická ideologie na trhu práce mění jen velice pomalu, časem úplné zmizí, jak bude rostoucí počet žen a mužů vstupovat do zaměstnaní, která nejsou pro jejích pohlaví typická. Nicméně existují také důkazy, že jak se rozkládají staré genderové stereotypy, může docházet k vytváření nových. Jak vysvětlují Reskin a Hartmann (1986. s. 65-66), „pokud 7. GENDER. ZAMESTNANOSŤ A EKONOMIKA 313 - rXiKí stereotyp dá se to vysvětlit jako výjimka. 1 -^zszzz—může se °bjev,t ste- P0KUd CTp^ zenitu, která je pro zaměstnance v urč, reotyp novy, kte u g ^ ^ ^ ^ převzít mužs(<. ZZZ* — Pracovn'no — A i-icky dochází k tomu. Mastnost nebo chování, které jsou obdivovány u zaměstnanců jednoho pohla-ví se mohou negativně nadefinovat, pokud se tak chová příslušnice pohlaví druhého což ji opět definuje podle určité stereotypní představy. Podle tohoto modeluje například muž chválen za asertivitu v zaměstnání, zatímco pokud by se tak chovala žena, byla by odsuzována jako příliš agresivní. Pro ženy, které dosáhnou vysokých pozic, je navíc velice obtížné poskytovat mentoring ženám na nižších stupních kvůli institucionálním bariérám, jako je např. odsouzení jakýchkoli čistě ženských mentorovacích skupin ze strany nadřízeného anebo strach, že pokud se jejich chráněnce nebude dařit, bude to mít negativní dopad na ně samé (Saltz-man, 1996b; U. S. Department of Labor, 1997). Kromě genderových stereotypů se na růstu či snižování pracovní segregace na základě pohlaví a na platovém rozdílu podílejí ještě další faktory, které se vážou na ekonomiku trhu práce a na organizaci pracovišť. Jak jsme si již všimly, zvýšené požadavky na počet pracovníků např. během války nebo v období silného ekonomického růstu může napomoci integraci tradičně segregovaných zaměstnání. Zvýšení požadavků na počet pracovníků může být také výsledkem rychlého růstu určitého průmyslu či oboru. Jacobs (1992) například uvádí, že mezi lety 1970 a 1990 došlo k pětadvacetiprocentnímu snížení obecné pracovní segregace na zaklade pohlaví, a to jednoduše kvůli rychlému růstu počtu manažerských pozic. Vzhledem k organizačním aspektům trhu práce Reskin (1993) uvádí že fakt že se zaměstnavatelé při najímání nových zaměstnanců spoléhají na neformální sítě, r;vé sítě maií samy tendenci ^ aby zachová st^c t h°dn0tí ^městnance, se mohou chovat ~a-ei^ h Dy" 06,051 - uv^jí jako nejdůležitější důvod 1ESTNANGST A EKONOMIKA při najímání a povyšování faktory jako „pohodlnost, vzájemná synergie, vztahy a spolupráce". Pochopitelně je pro ně nejsnadnější vytvořit si vztah a spolupracovat se zaměstnanci, kteří jsou jako oni. Jak totiž uvedl jeden manažer, „když najdeme ženy a příslušníky minorit uvažující jako my, tak po nich hned sáhneme" (citováno v Kilborn, 1995, s. A 14). Ke snížení pracovní segregace a zmenšení platové diference bylo již navrhováno mnoho strategií. Ty zahrnují jako první krok například integrování pozic na nižší úrovni, čímž vznikne rozmanitá základna, ze které si bude možné vybírat při pracovním postupu uvnitř společnosti, zrušení požadavku odsloužených let pro pracovní postup žen a příslušníků minorit, rozšíření nabídek volných míst po celém pracovišti, aby zaměstnanci mohli získávat informace o volných místech v těch oborech, které nejsou úzce spojeny s tím, ve kterém právě pracují, realizace mentorovacích programů a založení pracovních „mostů", aby došlo k propojení kari-érních drah v různých oblastech (např. úřednické, technické, administrativní) (Reskin, 1993; U. S. Department of Labor, 1997; Williams, 1995). Přestože se může ukázat, že tyto strategie jsou efektivní, mnoho analytiček varuje, že mnoho zaměstnavatelů není dostatečné motivováno k tomu, aby tyto změny implementovali. Argumentují, že zaměstnavatelé musí být přinuceni změnit diskriminující opatření a postupy. Jedním důležitým motivem pro takové změny je nyní legislativa. Během posledních tří desetiletí došlo k přijetí několika zákonů, které měly zmírnit pracovní segregaci a její důsledky, zejména pokud jde o platové rozdíly. Jak ale uvidíme za chvíli, mezi psaným právem a právem reálným existuje značná nerovnováha a to vede k nerovnoměrným výsledkům. 7.5.S Legislativa k dosažení rovnoprávnosti na pracovišti Až do šedesátých let fungoval právní systém tak, že diskriminaci na základě gen-deru spíše podporoval, než by seji snažil omezit. Legislativa a jednotlivá soudní rozhodnutí většinou jednoduše kodifikovala rozšířené genderové stereotypy týkající se mužské síly a ženské vnitřní slabosti, což, jak uvedl v roce 1872 soudce Bradley, „činí ženy nevhodnými pro výkon mnoha zaměstnání ve veřejném životě" (Bradwell v. Illinois, 1872). Zákonodárné i soudní orgány tvrdily, že ženy tvořT „speciální třídu" občanů, kterou je nutno chránit: „Její fyziologie a správný výkon mateřských funkcí - majíce na paměti nejen její vlastní zdraví, ale i zachování rasy - ospravedlňují zákony, které jí ochrání před chamtivostí a vášněmi mužů" (Muller v. Oregon, 1908). Z tohoto důvodu mnoho států schválilo zákony, které omezovaly pracov- 7. GENDER. ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA 315 které ženy mohly 1 - vykonávat. V mnoha státech měly ženy Zbřemena těžší, než byla předepsaná maximální vaha. Jme státy zakazovaly zaměstnavatelúm, aby zaměstnávali ženy na práce, které byly rozhodnutím soudu považovány za nebezpečné nebo morálně závadné (např. práce v baru). Různé reform-ní skupiny včetně sufražetek a feministických organizací tyto ochranne pracovní zákony zpočátku podporovaly ve víře, že z nich budou pracující ženy těžit. Jak ale ubíhala desetiletí, bylo stále jasnější, že tyto zákony slouží k citelnému omezení zaměstnanosti žen (Christensen, 1988). V šedesátých letech se federální vláda zčásti díky úsilí feministického hnutí a hnutí za občanská práva rozhodla ke kroku, který by zakázal diskriminaci na základě pohlaví v zaměstnání.9 Prvním důležitým krokem na této cestě byl Článek VII Zákona o občanských právech z roku 1964. Článek VII zakazuje diskriminaci při přijímání do zaměstnání, ve vztahu k výhodám a dalším rozhodnutím týkajícím se zaměstnanců (např. pracovní postup nebo propouštění) na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, národního původu a náboženství zaměstnavatelům s patnácti a více zaměstnanci.10 Tento zákon ale povoluje několik výjimek. Je například možné, aby zaměstnavatel diskriminoval zaměstnance na základě pohlaví (nebo náboženství či etnického původu, ale nikdy na základě rasy nebo barvy pleti), pokud může dokázat, že jde o pracovní kvalifikaci bona fide (BFOQ), tj. že jde o kvalifikaci, která „je rozumně nutná pro normální fungování určitého obchodu nebo spo-*QStl\ Protože ale soudy BFOQ interpretovaly poměrně úzce, existuje pouze aiľľľooľo' ^ ^ 36 t0t° °meZení ****** (Christensen. 1988; Lindgren „ ™ ° Jmenem Vyrovnávací opatření {Affírmatlve Action). Ten byl v roce 1968 novelizován 31B a nově zakázal diskriminaci na základě 7- GENDER, ZAMĚSTNÁ MOST A EKONOMIKA pohlaví, přičemž již dříve zakázal diskriminaci na základě rasy, barvy pleti, národ ního původu a náboženství. Exekutivní příkaz 11246 se vztahuje na zaměstnavatele, kteří vstupují do smluvních vztahů s federální vládou. Stanoví, že zaměstnavatelům může být uložena pokuta, že jejich kontrakty mohou být zrušeny nebo že mohou být z příštích kontraktů vyloučeni, pokud bude zjištěno, že daná společnost diskriminuje. Ale Exekutivní příkaz 11246 jde ještě dál než jen k zákazu diskriminace v zaměstnání. Vyžaduje totiž, aby zaměstnavatelé přijali vyrovnávací opatření při najímání, školení a povyšování žen a minorit. Od roku 1978 dodržování těchto ustanovení zaměstnavateli monitoruje Úřad pro dodržování podmínek federálních zakázek (Office of Federal Contract Compliance, OFCCP) v rámci ministerstva práce. Kromě této agentury může žalobu proti diskriminujícím zaměstnavatelům podat také federální ministerstvo spravedlnosti, této výhody využívá ale velice zřídka (Lindgren a Taub, 1993). Vliv Článku VII a Exekutivního příkazu 11246 je viditelný a převratný. Pokud se podíváte na inzeráty „hledáme", uvidíte jeden výsledek; zaměstnavatelé již nesmějí dávat inzeráty, v nichž hledají zaměstnance podle pohlaví. Zaměstnavatelé dále nesmějí používat preference zákazníků jako ospravedlnění pro diskriminaci na základě pohlaví. V případě Diaz v. Pan American World Airways, Inc. (1971) Pátý okrskový soud rozhodl, že mužům nesmí být odepíráno zaměstnání stewardů na základě toho, že cestující očekávají a preferují v této pozici ženy. Dnes můžeme v letadlech najít téměř 30 procent stewardů (U. S. Department of Labor, 1998b). Zaměstnavatelé také nesmějí používat seznamy odsloužených služebních let na základě pohlaví, nesmějí vykonávat diskriminující výběrové testy před nastoupením do zaměstnání, nesmějí určovat různý věk odchodu do důchodu pro muže a ženy, nesmějí pro určité zaměstnání používat dvojí standard, tj. například vyžadovat, aby ženy zůstaly svobodné, penalizovat zaměstnankyně, které mají děti, nebo diskriminovat na základě těhotenství (Christensen, 1988; Lindgren a Taub, 1993). Na základě těchto opatření zrušily soudy většinu státních ochranných zákonů, a jak jsme viděly, rozhodly, že sexuální obtěžování je forma diskriminace v zaměstnání. Se zákazy stanovenými těmito zákony a rozhodnutími soudu je opravdu obtížné smířit jasné důkazy pokračující diskriminace, které jsme v této kapitole uvedly. Proč je pracovní segregace tři desetiletí poté, co byly tyto zákony přijaty, stále tak rozšírená? Alespoň část odpovědi na tuto otázku je možné nalézt v omezeních těchto zákonů a nekonsistentnosti. s níž jsou prosazovány. Za prvé, článek VI. a Exekutivn, Příkaz 11246 definují diskriminaci v zaměstnání omezeně, ale zároveň komplex- 7. gender. zaměstnanost a ekonomika 317 - ^ k tomu ie soudci často docházejí k různým mterpretaam obou tech-H^ZnA vyrovnávacím opatřením, která mají zmírnit minulou dis-Predp.su a Rodným w ^ ^ g ^ ^ ^ ^ feľK^ „i Najvyšší soud verdikty, které signifikantně LLí požadavky na zaměstnance při dokazování, že byli diskriminován, Když řTpřfklad v minulosti zamestnankyne obvinila zaměstnavatele z pnme diskrími-nace stačilo, aby předložila prima facie důkazy o diskriminaci v pracovním rozhodnutí (např. najímání, pracovní postup, propuštění) a poté prokázala, že tvrze-nízaměstnavatele, že toto rozhodnutí nebylo diskriminační, není pravdivé. Od roku 1993 ale zaměstnanci musí také poskytovat přímé důkazy o své diskriminaci (např. svědky nebo dopis či memorandum) a tyje obtížně sehnat. Proto je v současné době pro zaméstnance mnohem obtížnější soudní spory týkající se pracovní diskriminace vyhrát (St. Mary's Honor Center v. Hicks, 1993). Dalším faktorem, který má vliv na prosazování těchto opatření, jsou změny ve vládním a politickém klimatu. Republikánská administrativa se od roku 1980 postavila proti velkým skupinovým žalobám mnoha zaměstnanců a začala upřednostňovat případy, které předkládaly jednotlivé oběti. Republikáni také byli proti vyrovnávacím opatřením a přijali opatření vedoucí ke zrušení těchto opatření. Jednou ze strategií, jak toho dosáhnout, bylo značné snížení rozpočtů a počtu zaměstnanců EEOC a OFCCP. Méně peněz a menší počet zaměstnaných právniček a právníků mohly vést pouze ke snížení počtu případů, jež se mohly projednat. Počet žádostí odmítnutých agenturami dohlížejícími na dodržování těchto opatření v osmdesátých letech dramaticky vzrostl. Jejich nedostatečné prosazování vysílá směrem k zaměstnavatelům jasný signál, že vláda bude tolerovat vysoký stupeň pracovní segregace na základě pohlaví (Reskin, 1993). Přestože článek VII a Exekutivní přfkaz ^ diskrjmjnační pracovní nľl^VerJenÝCh StáteCh VÍdrtdně narUŠÍt'jejích vliv b*' PBneJieparm ome- ud ľ'ľ dUV°dŮ- ^ Ínherentní S'ab0S* 3 k0m»'™ P'*« ■^ZZX ^JkŽenámeÍmÍn0rttám-Za^tatooPatření,stejně -me v ,SuZZ JS0U OVliVň0Vána ^««# ^kud vez- ^ushovaaReaganovarmTnľratalľ-T^ V*™' pracovní změny ze šed nePrek^P. nás, že malé. ale těžce vydo- ^desátýcne,,^ *atych a ^"desátých let byly v průběhu let ■* Počet soudních případů opět vzrost, v době Clintone- gender. zaměstnanost a ekonomika administrativy - v letech 1990 až l995 0 47 procent. Nitěně budoucnost filénku VII a zejména vyrovnávacích opatření do značně míry závisí na rozhodnu-tich Nejvyššího soudu. """^ Útok na platové rozdíly vzešel také ze zákonů které , . _ u> nezakazuji diskriminační pla- tovou politiku. Asi nejznamějs.m a nejpoužívanějším z těchto zákonů Je Zákonorov-ném platu z roku 1963 (Eo.ua, Pay Act). Ten zakazuje, aby zaměstnavatelé plat. li zaměstnancům více než zaměstnankyním, pokud tyto zaměstnankyně vykonávají práci, která vyžaduje stejné dovednosti, úsilí a odpovědnost a která je vykonávána za podobných pracovních podmínek. Tento zákaz se vztahuje také na jiné formy diskriminace týkající se platu. např. přesčasů. Plat však nemusí být rovný, pokud existuje rozdíl v relativním počtu odsloužených let jednotlivých zaměstnanců, jejich zásluhách, množství či kvalitě jejich produkce nebo v .jakémkoli jiném faktoru, než je pohlaví", jako např. ziskovosti jejich práce (Christensen, 1988; Lind-gren a Taub, 1993). Soudy rozhodly, že práce vykonávaná zaměstnanci opačného pohlaví nemusí být identická k tomu, aby témto zaměstnancům byl vyplácen stejný plat, musí být ale dostatečně stejná. Soudy také rozhodly, že zaměstnavatelé nesmějí ospravedlňovat nerovný plat zaměstnanců a zaměstnankyň tím, že vytvoří umělé pracovní klasifikace, jejichž obsah se víceméně nebude lišit (England 1992). Hlavní potíž se Zákonem o rovném platu je ale v tom, že se nevěnuje problému zaměstnání segregovaných na základě pohlaví, což je - jak jsme se zde snažily ukázat - hlavní příčina platové diference. Výhody zákona koncipovaného tak, aby zaručoval rovný plat za stejnou práci, jsou omezené, a proto, jak jsme již viděly, pokud jsou muži a ženy do značné míry segregováni v jiných zaměstnáních, jsou zejména ženské práce systematicky znehodnocovány. Z tohoto důvodu ženy a jiní stále více bojují za srovnatelnou hodnotu, tj. stejný Plat za různé práce podobné hodnoty vzhledem k takovým faktorům, jako jsou dovednosti, úsilí, odpovědnost a pracovní podmínky. Srovnatelná hodnota je populárnější v jiných zemích, např. Austrálii. Velké Británií a Kanadé. než ve Spojených fátech. Od roku 1985 bylo jménem žen podáno mnoho soudních žalob ty ajrcich * Steine hodnoty, ale všeobecně se dá říci, ze soudy nejsou konceptu s -Plných hodnot jako prostředku ke zrušení genderových nerovnosb v ^ J honěny (Eng,and. 1992). Tato zdráhavost gJWgg^ ^nejsou Jl ^stat zaměstnavatele, kteří při určování mezd spoléhají na^ ^ 0s°bně zodpovědní za společenskou diskriminaci". Zároveň sí ' GENDER. ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA M ^kováni ve snahách posoudit hodnotu různých zarne tnan, coz-jak se 22* - je velice obtížná véc (Christensen. 1988. str. 340). Presto minimálně Let států a 1700 místních jurisdrkcí (napr. mestských vlád. školních úřadů, veřejných universit) - z nichž je 1300 ve státě Minnesota - přijalo politické řeše-ní srovnatelné hodnoty (England, 1992; Rhoads, 1994). Přestože koncept srovnatelné hodnoty může významné přispět ke zmírněni platové diference v důsledku genderu. možnost jeho širšího použití jako antidiskri-minační strategie se stala předmětem diskusí mnoha analytiček včetně feministických (England, 1992; Rhoads, 1994). Některé výzkumné pracovnice varují před chápáním tohoto konceptu jako všeléku - jak se to stalo s Článkem VII a s vyrovnávacími opatřeními - nagenderovou nerovnost na pracovišti. Závěry, ke kterým v tomto ohledu došly Ronnie Steinberg a Alice Cook (1988), stojí za delší citaci:(s.326) „Rovné zamestnaní vyžaduje více než jen pouhé zaručení práva na rovný přístup, práva na rovné příležitosti v pracovním postupu nebo práva na rovný plat za stejnou, nebo dokonce srovnatelnou hodnotu. Dává totiž také ospravedlnění širší orientaci opatření zahrnujících sociální zákony, které by byly založeny na rovnoprávnosti v rámci rodiny, široké použití alternativních pracovních uspořádání a opatření, které by braly ohled na komplexnost rodinného života v rámci dvou-příjmových rodin, a obnovené hnutí odborových svazů s ženským vedením, které by se na jednotlivých pracovištích aktivněji bralo za obranu práv zaměstnankyň. Sociální zákony, rodinná politika a vládní služby musí vytvořit pobídky pro rovnější rozdělení odpovědnosti za rodinné a domácí práce mezi muže a ženy. Růst počtu h ľ St6jn-ě Jak° UdľŽení Pr°gramŮ PéČe 0 staré by pomohlo ^ľ^ľr1 narokům kiadeným na dospě,é -«*v -» ani .Ži Vlád 56 ° tak°Vé Posilo, o snaze je prosadit 7-B PRŮNIK DOMÁCÍHO A PRACOVNÍHO SVĚTA opozici^je; : '^r" ?ženy většinou ^ v kapitole 6 jsme viděly, že rozdíl v moci mezi méstnanqst a ekonomika intimními partnery se vztahuje na rozdíly mezi jejich příjmy a jinými zdroji. Práce, kterou ženy doma vykonávají, je podhodnocena, a proto se často ani nepovažuje za „skutečnou" práci. Jak jsme ale viděly v této kapitole, ženská zaměstnání na trhu práce jsou často považována za nadstavbu jejich práce doma. Ženská práce je podhodnocena a odměňována mnohem méně než mužská práce. Protože zaměstnané ženy nesou i nadále primární zodpovědnost za domácí práce a péči o děti, musí se ve srovnání se zaměstnanými muži vyrovnat s dvojí pracovní směnou, ale získávají za to menší odměnu. Jak jsme také viděly, pro mnoho žen je velkou překážkou v zaměstnání nedostupnost odpovídající a finančně přijatelné péče o děti. Bez ohledu na objektivní podmínky však mezi zaměstnavateli i spolupracovníky existuje velice rozšířená představa, že ženy nejsou fyzicky a mentálně schopné vykonávat určitá zaměstnání, a to slouží k diskriminaci žen pří najímání, kariérním růstu a dalších pracovních příležitostech. Zároveň to také brání mužům v tom, aby mohli přebrat rovný díl péče o rodinu a domácnost. Důkazy, o kterých jsme v této kapitole diskutovaly, ukazují, že přetrvávající stereotypy týkající se „vhodných" mužských a ženských prací posilují a reprodukují pracovní segregaci na pracovišti a nesou s sebou i další odvozené důsledky včetně rozdílu v platech mezi muži a ženami. Zdá se, že předpoklad, že veřejný svět práce je svět mužský, zatímco soukromý svět domova patří ženám, je stále ještě velice rozšířený. Pokud jsou ženy na trhu práce, je jejich zaměstnání vůči mužskému zaměstnání podružné. Náš výklad v této kapitole a kapitole 6 dostatečně ukázal, že tyto předpoklady jsou naprosto nepravdivé. A také víme, že negativními důsledky jejích slepého následování trpí jak ženy, tak muži. Zákony jako např. Článek VII, Exekutivní příkaz 11246 a Zákon o rovném platu mají chránit pracovníky i pracovnice i rasové a etnické minority před diskriminací na trhu práce. Přestože tato legislativa nedostála naději, že pracovní příležitosti přístupné ženám a mužům a jejich příjmy budou vyrovnány, existují důkazy, že v případě, že se tyto zákony striktně dodržují, mohou pomoci při zmírnění pracovních nerovností. Tyto zákony však nebyly navrženy proto, aby změnily gende-rové rozdělení neplacené domácí práce. A protože víme, že neplacená domácí práce se úzce pojí s pracovní diskriminací na základě pohlaví, nemůžeme očekávat, že ženy a muži si budou moci svobodně volit zaměstnání, které jim jako jednotlivcům nejlépe vyhovuje, pokud se současné odstranění obou těchto forem nerovnosti nestane ústředním cílem naší národní veřejné politiky. 7. gendeh. zaměstnanost a ekonomika 321 Klíčové pojmy roku 1964 zakazuje diskriminaci v zaměstnáni na zákla-člänek VII Zákona o občanských právech z ro stnavateli s patnácti či více zamést- „ana přestože existují ^J^^^m. H jedna skupina zaměstnání je téméřvýhrad-t^Ä^ « ««** se obvykle p,atí mén* a Které maj," niHl rľ^ľtZvlac, oUnO — federálním zaměstnavatelům činit disk, Lační rozhodnutí v oblasti personalistiky na základě pohlaví, rasy. barvy pleti. narodn,ho původu a náboženství avyžaduje. aby zaměstnavatelé přijali vyrovnávací opatření při přijímaní, školení a nají-máni žen a minorit; od roku 1978 je implementován a prosazován OFCCP Index diference (Index segregace, D) míra pracovní segregace na základě pohlaví udávaná v procentech a vyjadřující počet pracovníků jednoho pohlaví, kteří by museli opustit zaměstnání a nastoupit tam, kde je nedostatek zaměstnanců jejich pohlaví, aby se dosáhlo vyrovnané pracovní distribuce mezi pohlavími oborová segregace na základě pohlaví forma pracovní segregace na základě pohlaví, kde ženy i muži mají stejnou pracovní pozici v určitém oboru nebo průmyslu, ale ve skutečnosti vykonávají různé práce podniková segregace na základě pohlaví forma pracovní segregace na základě pohlaví, kdy ženy a muži mají v určité společnosti nebo organizaci stejnou pozici, ale ve skutečnosti vykonávají různé práce pracovní resegregace zaměstnání integrovaná podle pohlaví se znovu segregují, přičemž jedno pohlaví nahradí druhé pohlaví v roli dominantní skupiny pracovní segregace na základě pohlaví míra, do které jsou muži a ženy koncentrováni v zaměstnáních, která převážně zaměstnávají pracovnice jednoho pohlaví pracovní síla lidské zdroje ekonomiky skleněný strop neviditelné bariéry, které zabraňují ženám a minoritám v mobilitě v zaměstnání smě-rem nahoru pldZr °tU'00 " *á Íak°JS0U ľ' ^ náSÍ'né Činy namířené Proti ' 'eny Se dopoužtějí více trestných činů vše- 8' GENDER' ^'MINAMTA A SPRAVEDLNOST 326 obecně považovaných za mužské, zejména co se týče trestných činů páchaných v administrativních zaměstnáních či v rámci výkonu zaměstnání obecně, například podvodů nebo zpronevěry. Nejvétší rozruch - zvláště v neodborných médiích - však nevyvolala sama tato zjištění, ale teprve jejich interpretace. Obě autorky totiž shodné tvrdily, že zjištěné změny v míře a povaze ženské zločinnosti jsou logickým výsledkem hnutí za emancipaci žen. Jak uvedla Adler: „Je snad takový div, že v okamžiku, kdy ženy získaly mužské možnosti, snaží se získat status - ať už v občanském životě, nebo ve světě zločinu - zavedenými mužskými hierarchickými cestami?" (Adler, 1975, s. 10). Stanovisko Simon bylo o něco komplexnější. Tvrdila, že počet násilných trestných činů páchaných ženami ve skutečnosti díky feminismu poklesl. „Protože se ženy cítí fyzicky, citově i právně svobodnější a méně podřízené moci mužů, ubývá u nich frustrace a hněvu ... [vdůsledku toho] pociťují méně intenzivní touhu zabíjet obvyklé objekty své zlosti a frustrace: manžely, milence a další muže, na nichž jsou závislé, ale ve vztahu k nimž se necítíjistě" (Simon, 1975, s. 40). Odvrácenou stranou je fakt, že tím, že feminismus podpořil působení žen jako placené pracovní síly, přispěl také k nárůstu ženské majetkové trestné činnosti. „Se zvyšujícím se podílem žen na celkové pracovní síle získávají ženy více příležitostí páchat určité typy trestných činů [např. administrativní nebo v rámci výkonu zaměstnání]" (Simon. 1975, s. 40). Díky důrazu na ženské hnutí vešel přístup Adler a Simon ve známost jako emancipační teorie kriminality žen. Jejich argumentace přitom nebyla zcela nová. Jak připomíná Méda Chesney--Lind (1997), kriminológie i jiné disciplíny již v době první vlny feminismu upozorňovaly, že emancipace žen přinese mezi ženami a dívkami nárůst kriminality a nemravnosti. Největším přínosem prací Adler a Simon je však to. že z jejich popudu došlo k přehodnocení vztahu mezi genderem a podílem na trestné činnosti. Pozdější analýzy, revidující práce obou autorek, blíže osvětlují, do jaké míry došlo v kriminalitě žen skutečně k proměně a jakou úlohu v ní sehrálo ženské hnutí. Podívejme se na některé tyto kritické ohlasy a zároveň s tím i na to, co o vztahu genderu a kriminality říkají novější práce. Jedním z problematických momentů prací Adler a Simon bylo, že se opíraly výhradně o oficiální statistiky. Tyto statistiky zahrnují pouze trestné činy. jež jsou policii známy, a ty tvoří podle odhadů pouhou třetinu všech spáchaných trestných c.nu (U.S. Department of Justice. Bureau of Justice Statistics. 1994). Podstatná část spáchaných trestných činů tedy není vůbec zjištěna (viz napr. Inciardi et al. S- GENQER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST m Ví a 1993) neboje obeti neohlásí. A dokonce , tehdy, ie-li trestný čin oh.ásen. závisí HLné Jíry na rozhodnutu......- ™ < ,os, 61 nikoliv; FBI tak nejsou postoupeny ani vôechny ohlásené trestné činy. Vážnejší problém ale spočívá ve způsobu, jakým "jména Adlo-r , <),./ U fJříJ covala Wl porovnávání nárůstu určitých trestných činů u mužů a žen nebrala v úvahu velký rozdíl v absolutních výchozích číslech, / met,/ byl;, procenta rúotu „ypoŕ.í lávána. Je-li výchozí číslo malé, pak i jeho mírný nárůst představuje velmi vysoké procento. A naopak i velké zvýšení vysokého výchozího čísla působí jako méné významná zména (Smart, 1982; Terry, 1978). Vezmeme si například počty osob vazebné stíhaných pro podezření z vraždy nebo zabití. V letech 1965 až 1970, tedy v období, jež Adler zahrnuje do své ar.al///, v/rostl peset /en /uK'-.n-j'.U /,> tyto trestné činy térnóř o /V/.; /<; otejném období v; poset rnu/u /atoenýsh /o \tej ného důvodu zvýšil o 73 %. V absolutních číslech vsak u žen šlo o zvýšení z 1293 na 1845, zatímco u mužů z 6533 na 8858. Pokud bychom ledy hleděli pouze na procentuálně vyjádřené změny a nebrali v úvahu zásadní rozdíl v absolutních výchozích číslech, dostali bychom notné pokřivený obraz podílu rnužů a žen na celkové zločinností. Presnejším měřítkem vývoje kriminality mužů a žen je výpočet .relativního počtu zatčených- u obou pohlaví, y. kolík mužů bylo zatčeno za určitý trestný Čin na 100000 příslušníků mužské populace a kolik bylo za stejný čin zatčeno žen v přepočtu na 100 000 žen. Rozdíl mezí pohlavími co do relativního počtu zatčených 1T« T ľ™* ¥ÍP0*U' POd"U "a Véech zatóeních' «• ™» ' ^ za ľlltT ^ VýZkUmÚ' Któré "*» o"ou pohlaví na n^ľ2t,mt° ZPŮ9°bem' & V nedoô.o v posled- 1991; Stetfen8rneier, ^82; nT^T^' ^ 3 ^ na stranách 330-331 hovofí o složil *"* ^ K°mentář 8-1 ^štévíce.ve^^^^ vou příslušnost. Nyní se vsak blízek & Wdní a véktv ností: Potvrzujívýsledky výzkumu Z^ZT* ° ^ *> z dat. že tyto majetkové trestné Číny ^ Wp,ýVá * 'tipované- ženy, které VWoupif^ 8 Pr3C' V ^stnání a dopoui TABULKA 8.1 Vývoj celkového Stíhaný trestný čin poctu zatčení podle pohlaví v letech 1987 Muži 1096 Zména 1987 1006 v*/ Znásilnení Loupe/ /■>ihM napadení liifjijii/iiun) mvujli. Vloupání Drobná krade/ Odcizení motorového vozidla 2háretví Registrované trestné íiriy celkem * Jifié napadeni Padělání a falšování Podved Zpronevéra Nákup, prijímaní nebo držba kradeného majetku Poíkozování ozí veci Nedovolené ozbrojovaní Prosbluce a jme komerÉní provozování neřesti Zména 12 247 24 561 93 885 206 782 254 04 5 663 264 1 V, 604 16144 384 518 454 944 30 933 127 472 5 855 % 771 12062 -1,5 21509 -124 101998 85 284004 35/4 209076 -203 655 775 -1,1 104 562 -1,9 10431 23 \m*u i,i 695 366 52.9 91372 28,7 568 385 %.i 5 633 84 867 5,2 -2.2 1719 200 8431 31716 24442 /V 624 13 454 1603 3/7 288 81 583 i i 056 % 537 3 329 11419 ✓ 4 / 81640 27190 337 434 16427 1860 457 273 177644 28 105 116 746 4 619 i 4 435 160482 182 709 13,9 123403 135 565 9,9 45 19222 29336 10177 11637 56293 46097 -19.5 -174 31.6 94,3 1U 134 434 u 21,2 117,7 335 18.5 38.8 264 523 264 18,1 Pohlavné rnouvovarié trestné činy 62 263 »062 -64 5 926 5 324 5 9 f kromé znásilnení a prostituce) Nezákonné užívaní narkotik 554 554 857 05/ 54.5 99 8/2 173831 74,1 Hazardní hry 16 Sil 13 834 -17,7 2 747 2 206 -19,7 Trestné ŕiriy spáchané na rodiné a détech % 037 61 308 104,1 6 493 19 263 196.7 fiízení vezu pod vlivem aftotofcf 983 915 756 935 -23,1 127 476 330 246 22 Poruleni zetory o alkoholických népojicn 320 504 352 456 10 69 066 83 737 21,2 OpírMví 54 7 595 422 000 22% 54 333 5/656 5,1 Výtržnictví 437 824 125 90 856 116 25/ 28 Potulka 2/ 324 16 168 40,8 3 439 4 136 20,2 Ostatní trestné diny, prečiny a přestupky (kromé dopravních) Zatieni celkem 1 624 731 2039086 255 7 061872 7 918 554 12,3 297 »2 465 210 1512860 2066390 ' r«a trh práce? RegHtrované t/e»lA* tmy )*ott Ir. jef FBI považuj za ne]itnzlt*fii. Pnmx, F«fcr* Buroau of Inml/ftfM, 1007, ». 219. a BENoen, kriminálu lAVBOlMOBt Komentář 8.1 Drogy, kriminalita a gender kriminalitou se v letech 1987 až len zatčených v souvislosti s drogovou 1996 zvýšil o více než 74 %. To vede některé pozorovatele k tvrzen,, ze „válka proti drogám" je ve skutečnosti válkou vedenou proti ženám a zejména pak ženám jiné barvy pleti než bílé (Bush-Baskette, 1998). V rámci boje s narkotiky byl kladen důraz na zvyšování počtů zatčených osob a jejich přísnější trestání; tato strategie vychází z předpokladu, že zmizí-li pachatelé drogových trestných činů z ulic, sníží se podstatně kriminalita celkově, neboť lidé, kteří drogy užívají nebo jsou na nich závislí, páchají pravidelně i jiné trestné činy - ať už proto, že v důsledku užívání drog ztrácejí zábrany a soudnost, nebo proto, že zoufale potřebují peníze na uspokojení svého návyku. Tento názor podporují také údaje svědčící o tom, že stále větší počty zatčených osob vykazují pozitivní výsledky testů na nejrůz-nější drogy včetně marihuany a kokainu, nebo připouštějí, že v měsíci předcházejícím zatčení drogy pravidelně užívaly (Innes, 1988). Empirické výzkumy provedené vtak různých místech, jako jsou Harlem, Miami, Chicago nebo Honolulu, však naznačují, že vztah drog a kriminality má více aspektů a že významnou proměnnou v něm představuje také gender. Posuďme například výsledky, k nimž dospěl James Inciardi se svými kolegy v rozsáhlém výzkumu životního stylu pouličních narkomanů, zejména žen užívajících crack a kokain. Inciardi et al. (1993) zjistili, že kontakt s drogami i kriminalitou obvykle začíná zhruba ve stejném období života, většinou v období dospívání Většina dospívajících nakonec z drog i trestné činnosti „vyroste", ale u těch, kdo LoľteľľnČUJÍ'ľ PraVděP°d0bné dování obou aktivit. Potřeba finančních a« ľÍZľ^ľľ "T*#* ' °PaSným Směrem' «• ^ Mimina,-m neměře je pro danou osobu <;na7čí si Hr^« dívání dro, „V průběhu H^^^T*. T ^ " celou řadu takových interakcí mezi ^ " ústí ve vysioveně chaotický způsob existZ ZTíT^ už drogy, nebo kriminalitu -, ovlivní i faktor dn h Pr°meni ^ faktor * * Při Porovnání mužů a že meľ u " * ^ 1993' s" 112>" dobnějšíje jejich zapojení do jiných oblastí kriminál "r"^'^ ké šká, trestných činů, většinou však jde o majet vé t eľt " majetkové trestné cíny a prodej narkotik, u kterých je pravděpodobnost zatčení jen velmi nízká. Baskin a Sommers (1997) tvrdí, že ženy užívající drogy se stále častěji dopouštějí násilných trestných činů jako např. loupeží, protože podmínky v chudinských městských čtvrtích u mužů i u žen násilí podporují. Jiné výzkumy žádný významný nárůst násilí u narkomanek nezjišťují, registrují je však naopak jako zvláště časté oběti násilných trestných činů. Mezi muži užívajícími drogy je, zdá se, nadprůměrný výskyt jak pachatelů trestných činů, tak jejich obětí (Chesney-Lind, 1997; Inciardi et al„ 1993). Z výzkumů také vyplývá, že mužští prodejci drog jsou častěji než ženy „dealery ve velkém" - a společně s tím roste riziko, že se dostanou do kontaktu s násilím spojeným s drogami. Ženy prodávající drogy jsou obvykle mezi „malými rybami", u nichž objem jednoho prodeje v průměru nepřesahuje 10 dolarů. Kvůli nízkému výdělku ženy často provádějí za den více obchodů a tím roste pravdépodobnost jejich zatčení (English, 1993). Dalším podstatným genderovým rozdílem ve vztahu drog a kriminality je skutečnost, že se u žen na užívání drog často váže prostituce. Zdá se, že mnoho konzumentek drog se k prostituci přinejmenším sporadicky uchylovalo i před tím, než se staly těžkými narkomankami, neboť tak mohly vydělat na obživu pro sebe a své děti. Platí však, že v důsledku silného návyku si prostitucí vydělává na drogu velmi mnoho žen; některé také nabízejí sex za drogu, což je zvláště časté u žen závislých nacrac-ku (Chesney-Lind, 1997; Inciardi et al.. 1993). Sociální a finanční fungování tzv. crack houses (narkomanských doupat) prostituci podporuje. Je rovněž pravda, že ženy-narkomankyjsou mnohem více stigmatizovaný než závislí muži a že se od nich prostituce očekává. Fenomén „sexu za drogu" je u žen závislých na cracku dokonce tak rozšířený, že Inciardi a kol. (1993) došli k závěru, že kokain má - ve srovnání s jinými drogami - v tomto smyslu na ženy výjimečný dopad. A co je zvláště závažné, titíž autoři zjistili, že výměnu sexu za drogy, zejména v crack houses, běžně doprovází mimořádné hrubé fyzické a psychické zneužívání žen. „vymykající se čemukoli, co známe ze zpráv o narkomanii, životě na ulici, prostituci či domácím násilí" (Inciardi et al.. 1993, s. 39). Chesney-Lind (1997) v této souvislosti poznamenává, že ve světle těchto zjištění bychom se neměli ptát, proč se ženy čím dál častěji uchylují k násilí, ale naopak jakje možné, že páchají násilných činů tak málo. Odpovědi na tyto otázky lze čerpat přinejmenším ze dvou zdrojů. Za prvé, ze studií o pachatelkách trestných činů vyplývá, že „tyto ženy reagují na ideologie hlásající rovnost rolí obou pohlaví relativně nejméně příznivé" (Sarri, 1986, s. 91). 330 8. GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 8. GENDER, KRIMINALITA A SPRAVEOLNOST 331 ♦ .nírh činu isou ve vztahu k genderovým otázkám poměrně kón- ^:::^:^c^.-3, **** práci naznačovat ze pachatelky trestných činu často vyjadřovaly k ženskému hnutí výraznou nechut a nezřídka považovaly feministky za „praštěné". Za druhé jak jsme viděli v kapitole 7, participace žen na trhu práce sice za posledních 25 let výrazně vzrostla, přesto však ženy zůstávají segregovány v neprestiž-ních, špatně placených kancelářských zaměstnáních, v prodeji a ve službách. Simon a Landis (1991, s. 56) vysvětlují, že ženy svým vstupem do těchto typů zaměstnání získávají více příležitostí ke zpronevěře, podvodům a falšování: „Nejsou v takové pozici, aby mohly krást statisíce dolarů, ale mohou si strkat do kapes menší částky." Vzhledem k malému finančnímu zisku plynoucímu z těchto trestných činů, ale i s ohledem na charakteristiku jejich pachatelek označují někteří odborníci jejich označení nálepkou „administrativní" za zavádějící. Například Daly (1989a) ve své studii o mužích a ženách jakožto pachatelích administrativních trestných činů uvádí, že s trestnými činy spáchanými ve velkých firmách (např. obchodování na základě důvěrných informací či reklamní podvody) bylo spojeno jen málo žen. Zatímco muži se dopouštějí jak závažných, tak drobných trestných činů, téměř veškeré trestné činy páchané ženami patří mezi méně závažné. Finanční zisk plynoucí mužům z jejich trestné činnosti je tak v úhrnu desetkrát vyšší než zisk plynoucí ženám. Typy páchané trestné činnosti i finanční zisk z ní plynoucí souvisí s relativním postavením mužů a žen v zaměstnání. Zatímco více než polovina mužských pachatelů zastávala odborné či řídicí funkce, většina žen-pachatelek zaměstnaných v ban-ach Priala jako pokladní a úřednice. Ještě větší procento pachatelek však vůbec Xľzľmľľ'aCenéPraCW e^ -.t^CvC^rstátu čerpaním dávek-na "ěŽ ™* P"* svého pir^ro^ri.:muži rozdn: ^ - klad kncnhn™ ~ó . "puveunost za rodinu - v nmtii/ioHn nonřr. K ad kosobmm excesům ci zisku firmy. Daly (I989a ■ ekonomický profil těchto žen a povaha trestLT • Jí Pochybnosti, zdaje prstek .administrativní i " V*UZU" činy vhodný" (viz též English l9931 t W° °SOby a jeJich nezákonné Povaně" vjakémkoli smyslu toho sLZ^ ^ ľ°Zh0dne nepŮS0DÍ "emanci" ženy se spíše potýkají s omezenci J^T^ Cľites <1976- s. 37), „tyto s- GENOER KRIMIMA iviilMALITA A SPRAVEDLNOST s. 790) proto uzavírá: „Socio- Podobná zjištění naznačují, že pro nedávný nárůst počtu žen zapojených do majetkové a drogové trestné činnosti se nabízí i jiné vysvětlení, nacházející podporu ve výzkumech řady feministických kriminologů. Toto vysvětlení se soustřeďuje na ekonomickou marginalizaci žen, a to zejména žen jiné než bílé barvy pleti, které samy vychovávají děti (viz kapitola 6 a 7). Důležitým faktem je, že podle výzkumů je typickou pachatelkou trestné činnosti mladá chudá neprovdaná neběloš-ská matka, která nedokončila střední školu (Arnold, 1990; Chesney-Lind, 1997; Gilfus, 1992). Jak víme z kapitoly 7, ekonomická diskriminace žen doléhá nejtíživěji na mladé ženy jiné než bílé barvy pleti a nedávné „reformy" systému sociálního zabezpečení finanční situaci téchto žen a jejich dětí rozhodně nezlepšují - právě naopak. Existuje dostatek důkazů, že tato situace zvyšuje jejich náchylnost ke kriminálnímu chování, a to zejména drobným majetkovým a stále častěji i s drogami spojeným trestným činům. Jinými slovy, rostoucí majetková kriminalita žen dokládá především stále těžší boj určitých skupin žen o přežití. Celkově lze říci, že tvrzení zastánců emancipační teorie jsou v nejlepším případě nadsazená. Až na několik typů majetkových trestných činů se ženy mírou kriminality nijak významně nepřiblížily kriminalitě mužů a ani se nepřiklánějí k násilnějším, tradičně maskulinním či zvláště závažným trestným činům. Nejvíce trestných činů, za něž jsou ženy zatýkány, spadá do kategorie nezákonného obohacování; sem lze počítat jak trestné činy tradičně páchané ženami (např. drobné krádeže v obchodech), tak i padělání a falšování (např. falšování šeků) a podvody (podvody s kreditními kartami a sociálními dávkami). V roce 1996 byly tyto typy trestných činů důvodem téměř čtvrtiny všech zatčení žen (Federal Bureau of Investigation, 1997). Vrátíme-li se k Tabulce 8.1. zjistíme, že trestná činnost zůstává ve své většině mužskou záležitostí, prakticky nedotčenou feminismem a ženským hnutím. V roce 1996 v USA tvořili muži více než 79 % všech zatčených osob; u násilných trestných činů to bylo 84.9 % a u majetkové trestné činnosti 71,9 % (Federal Bureau of Investigation, 1997). Výzkumy z poslední doby ukazují, že nárůst počtu zatčení v letech 1960 až 1996 jde z valné části na vrub mužů jiné než bílé barvy pleti ve veku 15-29 let. Především v městských oblastech USA vládne tato skupina úředním statistikám zatčení již několik desítek let, diskuse o příčinách tohoto jevu však dodnes neustávají. Je to proto, že mladí černošští muži se skutečně častěji uchylují ke kriminálnímu chování než jiné demografické skupiny (Byrne a Sampson. 1986; Wilbanks, 1987)? Nebo jsou častěji mezi zatčenými a trestné stíhanými kvůli svému pohlaví a barvě pleti, a jejich vyšší t-u 8 GENDER, KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 333 , .......m.....dv,.^......,......•'••.....■■.............<...........«<» ......i...........> —.......... .........,■»..».........^...............................■•"•»'..... u/,,„„,,„„, ....../r........i.-,. .—,.1,,..............11,*»........IMtt, ,ivi. „.,„„„„,,,„) „/„„u.,-hvi-"-'-"'--'1-.....«*«n«ll* mu AhytlKim mohli ov.m ľ'H ■.pi.m.r.M. l-.ly i o|„.,v,ir„oM vy.,' v/,„v,,nv,.tl n8fcon( idli/ ..y-.lrrn, l„ ■■.llilli,- r,/--n, |'i ,. r,l'.l„.ky , i :/ľ.l „ í y /...oveil . o|,|,'| I ,;„■ nyní pO/liriKíM I' |>M'llll!llll Ittľ.llllh" M/''NI V-|| | mM i. iti 'Ir ■ t\i, /n.lřiltíi Ulil / (MYiílUklJ lo'íí(<(jn!ilruuJi!',ii(,lí'iliií;i|ji.iviii -.yMOni. I f,y. V v.iúúd líi/l DřltOlri f.llil m/l,„(lnuli nl,yf.<:|iii, omylní .1 ikviiiIIm p,r,lp,,|,,|, lide." Chcemo-li tedy tirinly/ovíit připndnrt odllfiiio-.n v r1.tn.,1 ■, mu/,/,n.„n, ľ■!<.,/ >" Pachateli troalnych Činů, mmímt, nojprvo uvúal ruiuymilni dmraklurbllky téOT RíJo Km |»ou povAroni tudy or^iiiů unnyr.l, v irtmlmin ri/oni. 88.1 Průběh trestního rlzonl ;£Í5^ třMtnfh0 řl2en( patřf dom)nanc9 Vytu/ovánlí ,~yKVl'••''''•-'•'•v'.'.-.V.:!-!,,,.....rmohojlny, lováno íůL^r" ? ric v obiMti průva ajoh° *#* t»55á oíít ^■fctjy1 n,"ycn zafizanleh pfftijt uiahA » niaňi+Z w JT" 11 1 11 "' •">••• •"••-.m.,.,:,i.„ .,•,.„,„„,,, . ' ,,,,c,!ISiPodle 1'nýchnázorůJaouzaae * *"*í»»fi^^ Pr0t0 |tt ltt ínadno okl«m«t. Také zaznélo, I......«•«•«*, llcr: j .; V^1?6" 8 poctly*i"° "k.onku 10. ttc- , ,,»1. Z ■ y odrn,,8l PnimoutJanu ri« iTii^l, . obvyKlé ínaodmyaiiteiňé mounaiu: „u naíeho povo- .rWMraftiM, pad0U(l&ké B ztoů) '.. I11u»lme potýkat ho vélm, co ja aobec-9M ' u 6'tarut4,n'nopi2ié. Příroda vybavila IAMIII KA II V ľnit.ovnli.l víi/íhiI Rlii/ol.n, ptimiliou 11 /.nnunlo.iiil 11,1 plny (iv«y«tk u mlet „i. h polit...Jnh.1i UtVíirií poilli, pntlit ohyw.il.,1 r-.|uuliijn.li.li |««J litv..r, uv^ ., nt.lil.ivi (rok 1003) Modli nu t.t.lkoví.rn por.íu |iři»t.ovrHk(i pHuiihou ,1 i.ltyviilol z«nrirmtnnnvi.h nu plny ÚVBUk (v %)* nii.idiijit.it.il <«'I«4I Cernoil HlupAncl 0»tatnl** pf.1l itlvar Čolkem M11/I Žony Muíl /ony Muíl Zeny Mu/l Ženy l!n/ ohlmlii mi vollko".! 100 0,1 y:/ 0,0 0,7 1,4 0,1 ) 000 oorj ,1 vii.u IOO 01,7 7,5 1V,H 4,0 10 2 1 0,2 Mioono ijij') I0O 00,1 64 10,1 6 6,1 0,0 5,4 0,4 ^,0 001) -1')'»'l'iM IOO 1,1.'. /.I 11, 1 3,4 0,0 1,2 <>./ I00 00ÍJ '."1')'i'i'j 100 6,3 10,1 2,1 4.0 0,4 1,5 0,1 «,() 000 'ľi.....1 100 HO,/ 5,» !«-,'! 0,0 4,/ 0,0 1(3 0,1 Ol JO /l'l '100 100 >'.',.) 4.*. 5 0,?i 1.1 <>.'/ 0.0 10 000 'l'!1) 100 Hr,i 4,'< 4,8 0,3 2,8 0,1 0.0 ««« /•.Dl) 0...... IOO ■>,<* 3,8 0,3 V.4 0,1 0,0 dri y,00 100 Wi,:i S 0,f 0,1 1,1 0,1 ♦ Vtlťľíli.dkii /.m.ťcíi.....umí Kiiiřt. 'i(.i \(Hi '' /hliriiiilo pňvtKldl ol,yviil«.lti Arnorit-y h Aljníky. Am*řlÉ»ny B»IJ»kéhO pŮVOdU a ArTWlitony pOCh* / lli.li«Hii»«.fc/i.li '„ilrtivíi «** MAnfi nat 0,05 %, l;.„,,,.,, 11 ', I,, |„„..„.-(,t .,1 |,iMc.f J'»'»/.i. t l'l n u! pro „m- v ',(,o.ii„ mmI .,'.i i*ik .....1 i»ko i„" ly/i'>" '■"'•'/ '"4ľ.ľ' ľ-" «1«! Rald, 1087, a. 225), Podobných argumentů bylo ovéem uílvano naopak taxa pco podpon, /„pojení /„„do poliu.fiK.I, íi pr.'ivniUi proliľii h 'In »>lormy vŕ/nnMvi. If idlo tlohte názorů mály žany dfky avé .vyMf mravnoatľ a přirozené potfabô zmírňovat utrpaní druhých pŕlaplvat ka .zclvlllzovénf diní v aoudních síních l vaznicích. Zajímaví jo, žo tato pŕedatavo /onsko mravnoati a citlivosti ja dodnoa přítomna jak v populární, tak I v odborné lltaratuře (OIHIgáři, 1082; Kerbar et al„ 1986). Jak ala ukazují Martin a Jurik fiflfleuwnatruovái.....«!&<"'''1""»" trudiínfi rruJBkulinne, tlcké hned znôkollka riH»oriů inii určitápréCAiliflP /firMo cino«3tl j':.'."i10 /loio/fmvíifiy nokonipol iii! pmŕ; jo k Ink hor tohoto n ukáž'), ?m\í v donó (p,il7i>v.'in /,'idny h íunkpl (vynikající ro/ KHIMIWAl i ia ULKA8.3 Pracovníci v näpravr^chza^ covníci v nápravných zařízeních stémy pro zletilé provozované jednotlivými státy USA Celkem zaměstnanců Z toho žen (v %), 1992 Systémy pro nezletilé provozované jednotlivým, státy USA Celkem zaměstnanců Z toho žen (v%), 1992 Federální správa věznic * Celkem zaměstnanců Z toho žen (v %), 1992 309 361 28,8 36 127 36.6 23 333 27,1 Soudci (zahrnuje všechny soudce trestních a občanskoprávních soudů) Federální soudy Nejvyšší soud, podíl žen v %, 1992 22,22* * Federální odvolací soudy, podíl žen v %, 1990 11.3 Okresní soudy, podíl žen v %, 1990 9,2 Policejní soudci (pouze zaměstnaní na plný úvazek), podíl žen v %. 1990 18,8 Soudy států Unie Soudy poslední instance, podíl žen v %, 1991 9,8 Střední odvolací soudy, podíl žen v %, 1988 9,4 • Federální správa věznic neprovozuje zařízení pro mladistvé. W Z celkem devíti soudců Nejvyššího soudu jsou dvě ženy - Sandra Day O'Connor a Ruth Bader Ginsburg (viz kapitola 10). Prsmerr. ^^or a«e Courts 1993; U. S. Department of Justice. 1993. s. 95-96; Ries Ve výcvikových zařízeních policie, v samotných policejních složkách i v náprav-nych zařízeních se podobnými předpok,ady^Přirozených rozdílech mezi ženami covnic, aňaTtffzfinTThlHfídosu^-- muzsiLgpoiup,^ fesíívizkanifniaTiMcrvSE - - *,ucovani zen z policejních a dalších pro- Tesi (viz Kapitola 7) uspesne zrušeno, zmíněné ni**** ----L_-^.^^"vni prostredí. Takovým chováním múze 8. GENDER, KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST být sexuální či jiné obtěžování, přid^ějo^ránJj^o^iT^húkolů v závislosti na pohJa-ví policistů, přísnější sledování práce a zevnějšku žen a jejich vylučování z mimopracovních aktivit (Heidensohn, 1992; Martin a Jurik. 1996; Morash a Haarr. 1995). Vezměme si jako příklad policejní výcvik. Přestože počet žen přijímaných k policii od sedmdesátých let stále roste, ve výcviku na mnoha policejních školách jsou ženy i nadále odsouvány na okraj (Pike, 1992). Instruktoři pro „oživení" výuky často užívají sexistický (a nezřídka též sexuální) humor. O ženských adeptkách na policistky hovoří běžně jako o „děvčatech" nebo „holkách", zatímco mužští adepti jsou „muži" nebo „chlapi". Vysvětlují studentům, že s ženskými obětřni a podezřelými je vetší potíž než s mužskými. Zeny-obětíjšoů Vykreslovány jako bezbranné,^ ale též nevyzpytatelné; mohou se zničehonic obrátit proti policistovi. Zvláště opatrný prý musí být policista tváří v tvář ženě podezřelé z trestného činu: v osobním kontaktu se žena může začít chovat svůdně a pak náhle použít násilí nebo může policistu falešně obvinit, že ji při osobní prohlídce obtěžoval. Podezřelí muži - jak se studenti rovněž dovídají - naopak vůči prohledávání policistkamí obvykle nemají námitek. Pike (1992, s. 266) prováděla pozorování ve dvou policejních akademiích a zjistila, že na záběrech a fotografiích používaných při výuce se často vyskytují nedostatečně oblečené nebo nahé ženy. Jeden film zase uváděl tyto zvláštní skupiny, s nimiž se policisté setkají: ..narkomani, osoby duševně choré, ženy ^sebevrazi". Jak mužští spolužáci, tak i muži z rad vyučujících si studentky dobírají a flirtujfs nimi - nezřídka i poměrné agresivně. Přestože všichni cítí, že v práci u policie mají ženy své místo, často se domnívají, že nemůže být rovnocenné místu, které zaujímají muži. Není divu, že se tyto postoje a typy chování přenášejúJo poměrů v policejních útvarech. Jak vyplývá z Tabulky 8.2. policistek je ve Spojených státech stáleještě-málo. nicméně od 70. let se jejich počet výrazně zvýšil. Martin (1992; 1990) tuto změnu přičítá legislativním vyrovnávacím opatřením (affírmative action), snahám o profesionalizaci policie a formování policejních odborových organizací, důrazu na spolupráci policie s místními společenstvími (community policing), právním úpravám omezujícím používání násilí a fyzické síly ze strany policistů a přijetí formálních postupů pro přidělování funkcí a služební povyšování. Také uplatňování community policingv mnoha policejních okrscích po celých Spojených státech by mohlo napomoci zlepšení postavení žen v rámci policejní profese. Oproti tradičním pojetím ooliceinínrace, která isou založenana^sezIckSinenT^r^liďuzbeTaim^ TnlieTsTc^^ — ' 337 B GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST duje od policistů, aby s obývate,! dané čtvrti navázal, vztahy založené na spolu-prác Aktivní řešení problémů a vztahové dovednost, (trad,čné chápane jako žen-ske domény) jsou v tomto policejním přístupu důležitější než (tradičně mužská, tvrdost a fyzická síla (Miller. 1998). Dosud však není jasné, zda policejní útvary tuto novou úlohu policie skutečně přijaly, či zda communitypolicingzustavé spíše pouze prázdným sloganem. Jak připomínají Martin a Jurik (1996). případ Rodney-ho Kinga zavdává příčinu spíše ke skepsi. Z výzkumů vyplývají i další závažné problémy, které ženy a osoby jiné barvy pleti než bílé znevýhodňují ve sféře výkonu práva. V policejních sborech napríklad dodnes stále panuje silné přesvědčení o mužské nadřazenosti. Pro ženy a muže platí odlišné normy chování a odlišná kritéria hodnocení: dopustí-li se například poíicistka chyby, důsledky se ve srovnání s mužem často přeceňují. Příslušníci policejních sborů také nepřestávají poukazovat na nižší tělesný vzrůst a sílu žen a vyvozují z nich pochybnosti o výkonnosti policistek. Martin (1992) ukazuje, že fyzickému vzezření a tělesným předpokladům mužů-policistů věnují jejich kolegové a nadřízení podstatně menší pozornost. Uvádí případ, kdy nadřízený odvolal ženu--detektivku z případu, protože měla nadváhu, zatímco tělesné hmotnosti jejích mužských kolegů si nevšímal. Autorka poznamenává, že většina mužu-policistů již sice nesdílí paušální stereotypy a neodmítá, aby ženy u policie pracovaly, i nadále~vsak považuje jejich schopnost plnohodnotně vykonávat běžnou policejní práci za cosi ^výjimečného. Navíc jsou policistky mezi dvěma mlýnskými kameny: vyhovují-li mužským predstavám o „hodných" ženách, budou zřejmé považovány za příliš slabé na tc, aby mohly svou práci dělat dobře, a pokud se chovají jako muži, platí za -kravy a „lesby" (viz též Johnston, 1995; Worden 1993) 3 samy Pňpojují^ýnW problémem však z víš -° ^ ^ rálnich sborech, jako'je PB,^Female ex ľ ^ ** ' — 1993; Martin a Jurik, 1996;lv1ydanS 1994) ^ QuÍtS"' 1995= Jonnston' Navzdory vládnoucím stereotypním představám * ,■ důkazů pro to, že by se v přístupu k policejní ňrľ ^ ™°h° né lišily od svých mužských kolegů Zdá se J ^'.^ k 0^nú,n ňěTaTTvýraz- covníkaje pro jeho polt^ď^r zkušen JllS°^rí P0Ťf5eJníh° ^ ......■ — ' iesPektive doba strávená u poh- 38 8. GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST cie. 2eny-policistky mají sice většinou menší sebevědomí než muži (Worden, 1993) - to koneckonců není velké překvapení; výše popisované nepřátelské pracovní prostředí k nižšímu sebevědomí jistě přispívá -, překvapivé je ale vzhledem k uvedeným pracovním podmínkám spíše to. že ženy jsou podle výzkumů s prací u policie spokojenější než muži (Worden, 1993).jVložná právě proto neovlivňuje nižší sebevědomí schopnost policistek vykonávat pracovní povinnost, dobře. Price a její kolegové (1989) zjistili, že styl policejní práce žen je méně agresivní . než u jejich mužských protějšků, platí však, že bez ohledu na pohlaví příslušníka policie ovlivňuje styl jeho práce řada dalších faktorů - například pohlaví, rasová či etnická příslušnost podezřelého a jeho vnější chování (Martin a Jurik, 1996).~ Martin a Jurik (1996, s. 92-93) k tomu poznamenávají: „Schopný policista, ať žena, či muž, je flexibilní a dokáže podle konkrétní situace postupovat tu podle scénáře „boje se zločinem" (spojovaného s maskulinitou), tu podle scénáře „policejní práce jako služby" (spojovaného s ženskostí) ... Neschopní policisté buď příliš spoléhají na svou formální autoritu a používají pouze represivních prostředků, anebo naopak kladou důraz pouze na služebný charakter své práce a ztrácejí tak kontrolu nad situacemi, kdy se setkávají s fyzickým ohrožením." Jak vyplývá z výzkumů, zkušenosti žen působících v nápravných zařízeních se zkušenostem policistek podobají (Martin a Jurik, 1996; Župan, 1992). Podobně jako v ostatních sférách výkonu práva [law enforcement) se počet žen zaměstnaných v nápravných zařízeních od sedmdesátých let zvýšil (viz též Tabulka 8.3). Přestože jsou v zařízeních určených pro muže ženy zaměstnávány kratší dobu než v zařízeních pro ženy, vzrostl v posledních letech i počet žen pracujících v mužských věznicích. Ty zaměstnávají pouze 13 % žen, a to ještě často jen v administrativních nebo nižších kancelářských pozicích a nikoli jako přímé dozorce (Martin a Jurik, 1996). Mezi strážemi a dozorci všech nápravných zařízení tvoří ženy pouze necelých 10 % (Hunter, 1992). Zvýšení počtu žen zaměstnaných v n^vnýd^nzenfch_umožnila celá řada faktorů, mezi nimi legislativní vyrovnávací opatření, úspěšné soudní spory využívající Článku VII, do nichž vstupovaly ženy, které Chtély"p^iíbTtTnlp7ävných zan-' zeních pro muže, pokles zájmu o tuto práci mezi muži a konečně i přesvědčení tvůrců koncepce vězeňství, že přijetí žen bude mít na vězně „uklidňující účinek" a přispěje k humánnějšímu zacházení s nimi (Martin a Jurik, 1996; Župan, 1992). Tytéž faktory rraporrjpWy^i*^^ 'zastoupení žen jiné barvy pleti než bílé; v závislosti na typu zařízení tvoří ženy jme In^Knap, 1991: H*h." a MoLeiSh.B,ac»e.l, 1991,. Ani ý(eiimg$BB*X&te*_ na pracovištích v nápravných zařízeních však nevěd-■ i. raiimavé že se ženy zaměstnané v nápravných září- ^hkľegľaľedlíkO n^ž ze strany věz,u (Martn a Jurík, 1996; Van ttflft. -^T^9i:Zimmer, 1986: Župan, 1992). Při výcviku i přidělování pracovmch funkcí jsou preferováni mužští pracovníci a také pracovní hodnocení, údajně založená na objektivních kritériích, ženy znevýhodňují pro účely případného povýšení (Brítton, 1997; Martin a Jurik, 1996). V rámci výzkumů bylo například zjištěno, že hodnocení výkonností se často zaměřují na dovednosti a schopnosti považované tradičně za mužské (bezpečnostní funkce) a naopak pomíjejí tradičné ženské schopnosti (komunikační dovednosti, schopnost zvládat konflikty) (Jurik, 1985; *^mrner,~1987)T" Podobně jako v případě policie existují také mezi mužskými a ženskýmijjra-covnfky v nápravných zařízeních jen malé rozdíly co do přístupu k práci a svěřen-Ženy sice mají tendenci ctít pravidla a strukturu zařízení více nežjejiciTmuž-spolupracovníci a také v práci zažívají více stresu, avšak obě tato zjištění pravděpodobně souvisejí s tlakem, kritikou a nepřátelstvím, s nimiž se setkávají u svých mužských kolegů (Jurik a Halemba, 1984; Lawrence a Johnson, 1991; Van Voorhies et al., 1991). Rozhodně ve srovnání s mužskými zaměstnanci nevykazují menší spokojenost se svou prací nebo menší oddanost své pracovní kariére než jejich mužští kolegové (Jurik a Halemba, 1984; Župan 1992) Obdobným předsudkům a diskriminačnímu zacházení však ženy neuniknou ani v prestižnějších povoláních, jako je např. advokácie. Výzkumy z poslední doby doklá- stľhrrnorržer,ské zaujatosti v p*** ***** i «,0*** S t TTr^ 3 UraŽMmí P°Znämk- « dováním svých —st v očích klientů a ÄSS^» u soudu n.zs.ch instancí, ale i na federální úrovni ( Court th ľľ VySkytUje" J „ 1992; Riger et a,„ 1995; Weiser, 1997), a nejen i sľuľo k ' ■ Jen v so"kromych advokátních kan- 8. GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST celářích, ale i na právnických pracovištích ve státním sektoru (Lentz a Laband. 1995; Rosenberg et al., 1993). Vůbec nejhůře často dopadají ženy menšinové etnické příslušnosti. Bývají například zaměňovány za obžalované (Bernat, 1992; Martin a Jurik, 1996). Jak si vybavila advokátka černé barvy pleti: Jednou jsem se u Middlesexského vyššího soudu [stát Massachusetts] setkala se soudcem, který se mnou odmítal jednat, dokud mu neukážu doklad, že jsem právnička - od žádného jiného advokáta onoho dne nic podobného nepožadoval" („Massachusetts to Look at Sex Bias", 1986; viz též MacCorquodale a Jensen, 1993). Do jaké míry ovlivňují takové postoje průběh soudního řízení? Znevýhodňují popsané předsudky mužské pachatele trestných činů, protože s jejich ženskými protějšky se před zákonem zachází shovívavěji? Nebo znamená sexismus vyskytující se v systému trestního řízení pro mužské pachatele spíše naopak výhodu? Odpovězme prozatím tak, že pohlaví pachatele podle všeho určitou úlohu v průběhu soudního řízení sehrává. Jde-li však přímo o konkrétní výsledek případu, vstupuje do interakce s pohlavím řada dalších faktorů, jako je věk pachatele, jeho rasová či etnická příslušnost, ale též povaha trestného činu, z něhož je obžalován, a počet již spáchaných trestných činů. Lépe tomuto komplexu faktorů porozumíme na základě srovnání statistik usvědčených pachatelů mužského a ženského pohlaví a zákonitostí v udělování trestů mužským a ženským pachatelům. 8,2.2 Odpovídají tresty spáchaným činům? Před více než dvaceti lety podotkl kriminolog Clayton Hartjen (1978, s. 108), že „chování podezřelé osoby má sice zásadní význam pro to, zda bude zatčena, či nikoliv, s trestnosfřjejího počínaní má však rozhodnutí určitou osobu zatknout ve většině případů jen málo společného.... Při úředním zařazování nejde tolik o to, co ta která osoba dělá, jako spíše o to, co je zač (nebo za co ji policie považuje)." Hart-jenovo tvrzení lze rozšířit i na fáze trestního řízení, které následují po zatčení, tedy sdělení obžaloby (k ní se obžalovaný vyjadřuje a může svou vínu buď přiznat, nebo nikoli), vlastní přelíčení (při něm rozhoduje burf soudce, to je tzv. bench tríal, nebo porota) a odsouzení. S obžalovanými může být takto zacházeno proto, že oficiální aktéři v rámci systému trestnmo řízení (tedy policie, právníci a soudci) mají značnou volnost při rozhodování o tom, jak se bude v konkrétním případě, a tedy , vůc, konkrétnímu obžalovanému postupovat. To může mít za následek velké rozdíly vzacha-zení s pachateli. Ty spíše než s jejich jednáním souvisí s jejich příslušnost, k určitým skupinám, jako jsou společenská třída, rasa. etnická skupina a pohlaví. 3 41 a- GENOER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST to ri t» *M* o P*"** V PříPadé d0h0dnUtéh° ČÍ Sjedna" fTZjZL* s obhájcem dohodu, na jejímž základě se obžalova-néh0 primani uzavre « fcf většjn[)u v omezen, f0Z. přizná tfn-nou» urc.te V ^^ ^ ny sahu obvinění (a tedy i vyse hovívavého postupu soudu vůči obviněnému (to s ~ -stu) (-nciardi, 1993, Odhaduje se že až v 89 % všech případů, kdy je obžalovaný uznán vinným, jde o sjednaná přlznánHU S Department of Justice, 1997a). Výzkumy však naznačuj., ze mechanismus dohody o přiznání může u různých skupin pachatelů fungovat různě. Kon-krétně Mann (1993) ukazuje, že na chudé lidi a na příslušníky rasových a etnických menšin (kteří tvoří vyšší než poměrnou část chudých vrstev) je častěji činěn nátlak, aby se přiznali, protože jejich - státem přidělení - obhájci se chtějí co nejrychleji zbavit co nejvíce případů, jichž mají přiděleno příliš mnoho. Mann tvrdí, že ať už jsou tito lidé vinni, či nikoli, jsou podporováni v tom. aby na dohodu o přiznání přistoupili a neriskovali tak, že budou u soudu nakonec usvědčeni z ještě závažnějšího trestného činu. Chudí a příslušníci rasových a etnických menšin kromě toho obvykle nejsou schopni složit kauci; proto zůstávají až do přelíčení zavřeni v místních vězeních a ve svém vyjádření k obvinění raději přiznají svou vinu, aby tak unikli z drsných poměrů vládnoucích v těchto zařízeních. Nedávné právní „reformy". jimiž se odpovědná místa na úrovni federální vlády, jednotlivých amerických států i na úrovních nižších znovu pokusila „přitvrdit" v boji se zločinem, znemožnily u některých trestných činů uzavírat dohody o přiznání, ale znovu měly odlišný dopad na rasové a etnické menšiny a také na ženy. Z výzkumů vyplýva, ze postupy jako povinné odsuzování za trestné činy spojené s drogami nebo zásada trikrat a dosr (t, povinnQsl U£vědčeného zločinu k doživotnímu trestu) mětv za nft-iierioi, - - _ ůtnI„u,M, „, ' yza nas|edekzvyseni počtu příslušníků rasových a etnických menšin odsouzených k tre^Am větší nárf.st hui , - °dnet' svobody - s tím. že vůbec nej- vetsi narůst byl zaznamenán u černošskvrh ;0n q počet černošek ve státních a feder,n chvě h BUS,VBaSkette (1998) 56 šil o 278 * zatímco u ^n^TT"^*^ ^ vězněných osob 168 %. Nárůst zaznll eľ° % * H ^ « znamenaný u černošek byl vůbec neiwšší hod-no. U 2e „se* s Upi„ - ,edy muži ; ie„. íe w. bí|och ; 2^7" nych trestných cínu existu rozdíly založené nm™ ^=>^uvdni ^ j iuuy zlozene nejen na pohlaví oachatelů a ieilch rasové či etnické příslušnosti, ale také na jejich věku stL ľ ľ L ' 1 ve*u- stavu a mnoha dalších mimo- 342 B. BENDER, KRIMINÁLI /EDLNOST právních faktorech. To vede k tzv. disparite rozsudků - ukládání rozdílných trestů pachatelům usvědčeným z podobných trestných činů. To, že disparita rozsudků představuje problém, je celkem pochopitelné; jejím důsledkem jsou nespravedlivé a nesprávné rozsudky, které neodpovídají závažnosti spáchaného trestného činu nebo trestnímu rejstříku pachatele a namísto toho jsou ovlivněny irelevantními faktory, jako je pohlaví pachatele a jeho rasová či etnická příslušnost. Z nejstarších studií zabývajících se disparitou rozsudků mezi mužskými a ženskými pachateli vyplývá, že ženy byly dříve u soudů zvýhodňovány a méně často byly za spáchané trestné činy odsuzovány k trestům odnětí svobody (Faine a Bohlander, 1976; Nagel a Weitzman, 1972). Jak však upozorňuje Chesney-Lind (1986), problémem těchto výzkumů bylo to, že v hodnocení nebraly ohled na menší závažnost většiny trestných činů páchaných ženami. Jeden nedávný výzkum, který započítával i takové faktory jako typ trestného Čínu či již spáchané trestné činy, ukázal, že závažnost zločinu a trestní rejstřík mají u mužských i ženských pachatelů na rozsudek největší vliv, a že pokud se muži a ženy vyskytnou před soudem za podobných podmínek - tj. pokud jsou obviněni z podobných trestných činů a pocházejí z obdobného prostředí-, jsou podobně také posuzováni (Steffensmeieret al., 1993). Z jiných výzkumů naopak vyplývá, že největší vliv na výši trestu má často právě minulost a výchozí prostředí pachatele. Je například doloženo, že na roz sudek má vliv i to, zda se pachatel - žena či muž - soudu zdá být spořádaným člověkem ve smyslu naplňování tradičních genderových norem. Miethe a Moore (1986) tvrdí, že ženatí zaměstnaní muži s čistým trestním rejstříkem - tedy muži, kteří vyhovují genderovému předpisu mužské „slušnosti" - jsou posuzováni shovívavěji než svobodní nezaměstnaní muži, kteří již byli v minulosti vězněni nebo odsouzeni. Zvláště to platí pro černochy: svobodní černoši jsou posuzováni přísněji než svobodní bílí muži (viz též Daly, 1994; Myers a Talaríco, 1986). Podobně mohou soudy postupovat vůči ženám, které odpovídají tradičnímu modelu ženskosti (např. které jsou ekonomicky závislé na muži a u kterých nic nenasvědčuje tomu. že holdují drogám či alkoholu nebo že mají sexuáíní úchylku), a mohou je odsuzovat k mírnějším trestům než ženy. které pokládají za méně „spořádané". Daly (1994) o tomto vzorci předpojatostí soudního rozhodování hovoří jako o prorodinně zaujaté justici. Uvádí, že obžalované s rodinnými vazbami a zejme-na pak ty, kteří jsou hlavními pečovateli o děti, soudy posuzuji shovívávej! nez obžalované bez rodiny. Autorka na základě rozhovorů se soudními úředníky dospela k závěru, že četná soudní rozhodnutí jsou ovlivněna snahou chránit rodiny a deti. 8. GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEOLNOST 343 nikoli však ženy samotné. Soudci na druhou stranu rozhodně nemají tendenci coko-*-—i«-«m nqchatelkám trestných činů spojených s užíváním drog, u mužských pachatelů téchto činů vidí velkou pravdě-et al., 1993). Tato zjištění naznačují, proč je černošské rasy. ale zároveň jde o mladé a chudé svo-kvůli drobným majetkovým deliktům nebo protože u nich stejně jako i podobnost recidívy (Steffensmeien většina vězněných žen nejen <" bodné matky, které jsou ve vězení trestným činům souvisejícím s drogami - většinou ovšem spise pouze za držen, drog a nikoli obchodování s nimi (Bush-Baskette, 1998; Chesney-Lind. 1997). Dalším projevem koncepce potírání kriminality ve stylu „tvrdě zakročit" a „pozavírat je" je ukládání tvrdších trestů. Také sem zasahují aspekty rasy a pohlaví způsobem, který ovlivňuje výsledný efekt opatření. Jak vyplývá z výzkumů, nejenže jsou ženy jiné barvy pleti než bílé odsuzovány k trestům odnětí svobody častěji než bélošky, ale také doba, kterou ve vězení skutečně stráví, je delší. Mann (1989) například uvádí, že bělošky, které ve svém výzkumu sledovala, byly sice za trestné činy namířené proti osobám odsuzovány v průměru k téměř dvojnásobným trestům oproti Afroameričankám usvědčeným ze stejných zločinů, Afroameričanky však nakonec ve vězení zůstávaly déle než bělošky (viz též Bush-Baskette, 1998; Mann, 1995; Mauer a Hurling, 1995). A konečně je důsledkem koncepce „tvrdého postupu" proti kriminalitě, která dává přednost trestu před nápravou, také větší ochota odsuzovat obžalované k trestu smrti. Od roku 1980 se počet vězňů odsouzených k trestu smrti zvýšil více než o 400 %. z celkového počtu 3054 vězňů čekajících v roce 1995 na popravu mělo «,4 % Jinou ba™ pleti než bílou, což je podii výrazně přesahující jejich zastoupen, v celkové populaci: v roce 1995 žilo ve Spojených státech pouze 17 % oby- enáľľo Í alt t"" ™* "* "« zenam rij.l, avšak mnohé nasvědřnuair. - , stále více nakloněny popravám^ pT * *** veny dvě ženy - jena ^ « 7^ * 1998 ^ křes,e; do té doby byla T" *" smrti v roce 1977 popravena jediná žena PfPľ ^ ZnWU2aVedení ^ mik, ve veřejnosti převládal názor že pohlav ľ ^ ^ **** ven. neměio mít žádný v,iv (Verhovek 1098) ^ "* ^ Ačkoli tedy panuje přesvědčení, že se soud* * ' - 6 SENDER, KR1MINAL1TA ft sprav£DlNOST my, na něž jsme zde odkázali, takový názor rozhodně nepotvrzují. Platí spíše, že koncepce „tvrdého postupu" proti kriminalitě, charakteristická pro současné klima ve společnosti a s oblibou užívaná v projevech politiků, přinesla cosi, co Chesney-Lind (1997, s. 151) nazývá „nevídanou .rovností' žen, pokud jde o trestání zločinů". A břemeno této rostoucí přísnosti trestů nesou zejména ženy jiných barev pleti než bílé, což je moment, k němuž se za okamžik vrátíme. Gender a mladiství delikventi. Dosud jsme se zabývali dospělými delikventy, výzkumy však naznačují, že také věk delikventa je důležitou proměnnou. Podívejme se nyní stručné na to, jaké důsledky mají různé kombinace věku a pohlaví, ale také rasové a etnické příslušností pro rozdílné výše trestů, ke kterým jsou odsuzováni mladiství delikventi. V první řadě platí, že dívky jsou častěji než chlapci obviňovány ze statutových deliktů, tj. takových typů jednání, které nejsou porušením zákona, dopouští-li se jich dospělá osoba. Patří sem například útěky z domova, neposlušnost, záškoláctví, „mravní zkaženost" nebo chování vyžadující „zvláštní dohled" (Juvenile in need of supervision, JINS). Jak ovšem upozorňuje Chesney-Lind (1997) i další autoři (viz např. Lees, 1989; Maquieira, 1989), tato obvinění jsou často projevem skutečnosti, že rodiče se snaží dodržovat a uplatňovat na sexuální chování svých dětí dvojí metr (viz kapitola 6). Daleko častěji totiž přivádějí k soudu za neřádné chování své dcery než syny (Chesney-Lind a Shelden, 1992; Feinman, 1992). Výzkumy také ukazují, že rodiče adolescentních dětí s vysokým rizikem kriminálního chování- tj. žijí-li v ekonomicky marginalizovaných čtvrtích s vysokou mírou kriminality a mají sourozence, kteří již byli soudně trestáni - uplatňují represivní opatření v daleko větší míře vůči dcerám než synům. Chlapci se mohou svobodněji věnovat aktivitám mimo domov, a to i večer a v noci, zatímco od dívek se očekává, že budou doma pomáhat s péčí o mladší sourozence, a jejich aktivity mimo domov, zejména ty noční, jsou sledovány bedlivěji (Böttcher, 1995). Není tedy divu, že chlapci se delikventního chování dopouštějí častěji a také jimi spáchané trestné činy jsou závažnější. Pouhé podezření ze sexuální nepřístojnosti vznesené vůči dívce přitom může mít za následek, že bude odsouzena k přísnějšímu trestu než jej? chlapecký protějšek (Böttcher, 1995; Chesney-Lind a Shelden, 1992). Výzkumy rovněž odhalují, že mnoho mladých žen obviňovaných z útěků z domova se ve skutečnosti pokouší uniknout domácímu fyzickému a pohlavnímu zneužívání. Ze studií zkoumajících mladé lidi, kteří procházejí trestním řízením pro mla- 8 GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 345 cgstéji než chlapci a s větší pravděpo- dístvé, vyplývá, že dívky jsou statut0vé delikty, zatímco stíhání chlap dobnostísedostávajídostretusp-^ (Chesney.LJnd, 1997). Kvůli snaze ZZZXZZ**"au,orto ,sou mo d,vky bohužel 8aM0 b cnhám které je zneužívaly, aniž byl na jejich stížnosti ohled- doxně tak ustanovení zařazená do zákona za účelem .ochrany mladých „d. kn-minalizují v případě některých dívek jejich strategie vyvinuté za účelem přežití" (Chesney-Lind, 1997, s. 28). Vůči dívkám obviněným ze statutových deliktů se ve všech fázích trestního řízení postupuje přísněji než vůči chlapcům a častěji jsou za tyto typy přestupků svěřovány do institucionální péče (Chesney-Lind a Shelden. 1992; Poe-Yamagata a Butts, 1996). Nově přijaté reformy mají za úkol takové rozdílné zacházení odstranit, je však otázka, nakolik budou účinné. Například na základě federálního Zákona o prevenci kriminality a souzení mladistvých z roku 1974 měly ty americké státy, které čerpají federální dotace na programy prevence kriminality mladistvých, vyčlenit mladé lidi provinivší se statutovými delikty z nápravných zařízení pro mladistvé. Protože jsou dívky ze statutových deliktů obviňovány častěji, napomohlo toto opatření přinejmenším zpočátku snížení jejich podílu na celkovém počtu osob v nápravných zařízeních (Teilmann a Landry, 1981). Od roku 1980 však tento podíl znovu začal narůstat, protože „tvrdý postup" uplatňovaný v oblasti kriminality dospělých začal mít dopad - ve vztahu k mladistvým delikventům. Snahy odstranit údajné mezery ve výše zn> nenem zákoně z roku 1974 navíc vedly k reklasifikaci některých statutových delik- Iľdoľd" "Ľ mUnÚ VyPlýVá' " tat° reklasmkace ™la výraznější nega--J - Ch,3PCe (CU™' zdobně platí, že ani právní se^sst^ — « —h nápravných » následek jejich svobodaFT * "° * ~ ***** ďistvé-sjednou kolejí Pr0d^ V případě bělošek je výrazně častěji dop^uče' ' " ^ ^ ' něho typu), zatímco dívky jiné barvy P|eli ■ " , Wi um^tění v zařízení léčebních. Rozdílyjsou však i ve svěřování do péče ľ w P°Sílany d° ZaříZenf pravděpodobnost umístění do soukromého zaľ * bě'°Šky ^ častěji dostávají do zařízení státních (viz též £1"*"* ^ ^ * ntv.ztezBartollas. 1993; Miller, 1994). 8. GENDER, KRIM>NAUTA ft spnAVEDLN0ST Dosavadní rozbor můžeme shrnout tak, že v průběhu trestního řízení vstupuje zcela běžně do hry řada mirnoprávních faktorů - například pohlaví delikventa, jeho rasová či etnická příslušnost, věk a předpokládaná spořádanost. „Ve svém úhrnu výzkumy naznačují, že systém trestního řízení podporuje vedle práva - a někdy i na jeho úkor - tradiční [a navíc rasově rozlišující] očekávání ohledně rolí obou pohlaví" (Chesney-Lind, 1986, s. 92). Nyní se podívejme na to, jak se tyto faktory přenášejí ze soudní síně do nápravných zařízení. 8.2.3 Gender a nápravná zařízení Počet osob pobývajících v nápravných zařízeních v USA patří k nejvysším na světě. V roce 1995 se pod dohledem některé z nápravných institucí nacházelo více než 5,3 milionu dospělých Američanů. Toto číslo zahrnuje jak vězně ve věznicích, tak i osoby propuštěné takzvaně na čestné prohlášení a vězně podmínečně propuštěné za dobré chování. Jak jsme již poznamenali, počty uvězněných neustále dramaticky rostou, a to zejména v důsledku stanovení povinných trestů odnětí svobody za některé typy činů. Spojené státy nyní drží ve svých federálních věznicích a ve věznicích jednotlivých států více než 1,2 milionu dospělých osob, což představuje více než 300procentní nárůst od roku 1980, a dalšího bezmála půl milionu lidí ve vazeb nich věznicích. Ve vazebních věznicích je i 7800 mladistvých, z nichž mnozí jsou obviněni z trestného činu a čekají na soud jako dospělí; více než 93 000 dalších mladistvých se nachází ve státních a soukromých polepšovnách (Chesney-Lind, 1997; U. S. Department of Commerce, Bureau of the Census, 1997). Danner (1998) uvádí, že počet odsouzených k trestům odnětí svobody se v posledních letech zvýšil natolik, že kapacita amerických věznic byla překročena o 14 až 26 % a jak federální vláda, tak i řada amerických států jsou nuceny k veJmi nákladné výstavbě větších zařízení. Danner rovněž cituje článek z časopisu The Nation, podle něhož jsou věznice ve Spojených státech „jediným typem státem financovaného bydlení, kterého přibývá" (cit. dle Danner, 1998, s. 2). Z historického pohledu tvoří ženy v USA pouze malou část vězněných osob. Na přelomu 19. a 20. století to byla jen 4 % a v roce 1970 dokonce pouhá 3 %, V osmdesátých a devadesátých letech, uvažujících v duchu „pozavírat je", se však celková americká vězeňská populace notně rozrostla a její ženská část ještě více, než by odpovídalo nárůstu podílu žen na závažné trestné činnosti (Immarigeon a Chesney-Lind, 1990). Podle zprávy Federálního ministerstva spravedlnosti (U. S. Department of Justice, 1991) byl procentuálně vyjádřený růst počtu uvěz- 8. GENDER, KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 347 , roku 1981 každoročně vyšší než odpovídající hodnota u mužů. V prů- n ch žen o 202 %. Ženy dnes tvoří 6.1 % všech svěřenců federaln.ch a stát nfch ľéľmc a 10 2 % osob zadržovaných ve vazebních věznicích (U.S. Department olcommerce, Bureau of the Census, 1997). Jak vyplývá z Tabulky 8.4 a jak jsme již také předeslali, nadproporčně jsou mezi těmito osobami zastoupeny ženy jiné než bílé barvy pleti. "ABULKA8.4 Vězněné osoby v pravomoci federálních orgánů, orgánů amerických átú a místních orgánů podle rasy a pohlaví, 1995_ Počet dospělých osob ve věznicích (včetně vazebních) Počet dospělých osob ve věznicích (včetně vazebních) na 100 000 obyvatel Běloši Černoši Běloši Černoši Muži Zeny Muži Ženy Muži Ženy Muži Ženy 508 800 38 000 718 48 5365 338 551 000 40 800 740 51 5717 356 590 300 42 400 774 53 6015 365 624 100 47 500 805 56 6259 403 676 000 52 300 851 61 6662 435 711 600 55 300 919 66 6926 456 Pramen: U. s. Department of Commerce, Bureau of the Census, 1997. Ž6n 56 Čas* ^ J-» důvod ma,é pozornosti, již věz- žsssrrdrsné nežv™« ■ ^ -střeo-uje nejen pit ^ ***** Že" se však ^°rn°St ä se právľ^iTei;e;;:M obecně> ale 1 aa-specifické prob,émy ní s odpovídajícími zařízeními pro muže vľ *- VěZnÍ°e V Přísnými bezpečnostními opatřeními J' 'epSím ^ickým vzhledem a méně kategorií bezpečnostního rizika umí kterých jS0u například vězeňkyně všech zdejší životní podmínky bvlv nfíi«™ St6ny Společně>' není nutně pravidlem, že by y' (jr'iemnejsi, ménp roni„~ ,t ci nez ve věznicích mužských (Baunach i eg,ement<>vané či méně ponižuji- vojenská atmosféra s pevním rtói* ' . 92)''V ženských věznicích vládne pole-vm rezrmem. Vý2kumy ^ fc ^ y B- GWDER. KR,M1NAL1TA ft spRAVEDLN0ST 348 věznicích nadměrně kontrolovány a hlídány (McCIellan, 1994). Častěji jsou například kárány za porušení pravidel - nikoli však proto, že by byly méně ukázněné, ale protože je jejich režim sešněrován více pravidly. McCIellan (1994) uvádí, že takovým porušením pravidel například může být. má-li trestankyně ve své cele vystaveno příliš mnoho fotografií rodinných příslušníků, nesní-li všechno jídlo nebo má-li u sebe „zakázané předměty" {např. povlak na polštář či podprsenku navíc nebo čokoládu). McCIellan také konstatuje, že ve srovnání s muži jsou ženy za porušení pravidel trestány přísněji. Další rozdíl mezi ženskými a mužskými věznicemi spočívá v dostupností vzdělávacích a doškolovacích programů. V ženských věznicích bylo na tyto programy dříve vyčleňováno méně prostředků s odůvodněním, že rozsáhlé programy by se pro malý počet trestankyň nevyplácely. Programy posilovaly genderové stereotypy a vycházely z filosofie přelomu 19. a 20. století, podle níž nápravný cíl ženských věznic spočíval v tom, aby se „padlé ženy" naučily být dobrými manželkami a matkami. Programy proto kladly důraz spíše na domácí „dovednosti" než na schopnosti uplatnitelné na trhu práce. Výzkumy přitom ukazují, že vězeňské vzdělávací programy se u žen setkávají s pozitivnější odezvou než u mužů - přesto mají ženy méně příležitostí se do takových programů zapojit. Programy určené ženám navíc vězeňkyně nadále špatně připravují na současný pracovní svět a na to, aby i v postavení matek samoživitelek byly schopny ekonomicky zajistit sebe a své rodiny. Na rozdíl od doškolovacích programů v mužských věznicích, které se alespoň orientují na kvalifikované práce, jako jsou tesařské, elektrikárske, instalatérské a stavební práce, poskytuje většina doškolovacích programů v ženských věznicích svým svěřenkyním výcvik v administrativních pracích a šití oděvů (Moyer, 1991; Simon a Landis, 1991). Ženské věznice také trpí nedostatečnou lékařskou péčí. Jak upozorňuje Moyer (1991, s. 111), „zdravotnická péče je ve vězeních obecné špatně organizována a zaměřuje se především na řešení krizových situací; velká část zdravotního personálu pracuje pouze na částečný úvazek a převažuje u něj psychiatrická specializace". Údaje potvrzují, že v ženských vězeních je k dispozici méně lékařské pece, Přestože ji ženy potřebují více než muži. Mezi vězněnými ženami je napríklad vice osob nakažených virem HIV (3,9 %) než mezi vězni mužského pohlaví (2.4 %) a podíl HlV-pozitivních žen roste u žen rychleji než u mužů (69, resp. 22 %) (Brien a Beck, 1996). Pollock-Byrne (1990) však správně poznamenává, že poskytnout vězněným ženám jednoduše stejné lékařské služby, jaké mají k dispozici muži* nen, dosta- 349 8. GENOER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST enřm tohoto problému, protože ženy mají v oblasti lékařské péče jiné «dnym řešením ^ ^ ^ gvnehologickou a nezřídka i pôrodníckou péčí v kaLm okamžiku je totiž až 6 % vézeňkyh těhotných. Také potřeby žen »oblasti duševního zdraví jsou odlišné. Ačkoli například stále větší počet žen putu-je do vezení v souvislosti s drogovou kriminalitou, programy léčby drogových závislostí nabízené v ženských věznicích jsou obvykle nedostatečné a málo účinné. Jednak jsou často koncipovány podle vzoru léčebných programů pro muže, a to přestože-jak uvidíme v kapitole 11 - ke zneužívání drog a alkoholu dochází u žen z jiných důvodů než u mužů, jednak může vězeňská léčba jiných zdravotních komplikaci problém žen závislých na drogách dále zhoršit. Mezi zdravotními problémy, na které si vézeňkyně stěžují nejčastěji, jsou pocity úzkosti a deprese, které se běžné léčí psychotropními látkami, například sedativy. Tyto typy léků jsou nadměrně předepisovány i ženám na svobodě, které ze zmíněných důvodů vyhledají lékařskou pomoc (viz kapitola 11); je-li však stejná léčba volena u vězněných žen, z nichž většina má problémy s drogami, výsledkem je často přenos závislosti, tedy vznik závislosti na jiných látkách (konkrétně na lécích namísto „pouličních" drog), nicméně jde stále o závislost. Jen zřídka nabízejí nápravné instituce programy, které by se účinně zabývaly problémy souvisejícími s tělesným a pohlavním zneužíváním, a to přestože více než 40 % vězněných žen udává, že byly v minulosti tělesně či sexuálně zneužity; mez, muži hovoří o dřívějším tělesném či pohlavním zneužívání 12 % vězňů (Ches-ne, ind a Shelden, 1992; Sne., a Morton, 1994). Pro zhruba třetinu vézeňkyň T^ltZT0 2aří2ení neZnamena k0nec —-vání. Výzkumy CLtÄíľ tdy té,esnéh0 a poh,avníhovéz- a Är::::a to m ve federá,ních véz- «* se počet ženských zaměstnánľ ZaříZeníCh- ™* *m. většina žen umístěných v ľt ^ V D0Sledních někteří využívají své autoritv k zanzení<* mfl mužské dozorce, z nichž jemuž jsou vystaveny, může zabrZÍZ Z".užWní. vánf (tj. nucení vězeňkyn k pohlavní znasiln°vání nebo sexuální donucením výhod nebo věcí). Kromě vyioženéh ^ °debíraním či na°Pak poskytová-také o opakovaném porušování 8oukro°[POhlaVn!h0 Zneužívaní väak ženv hoVofl jí dozorci nebo kdy jsou osobní prohlidT ' ^ ^ mÍ8tno8tí Dez ohlášení vstupu- V Prováděny v přítomnosti mužských str* 350 ží, což. pro ženu, jež v minulosti zažila pohlavní zneužívání, představuje zvláště traumatickou zkušenost (Chesney-Lind, 1997; „Federal Lawsuit", 1997; Holmes, 1996; „U. S. Bureau of Prisons", 1998). Pro ženy představuje oddělení vězňů od rodiny závažný problém. Děti má asi 60 % vézňů mužského pohlaví (54,4 % mají děti mladší osmnácti let) a více než 76 % vézehkyň (67,5 % má děti mladší osmnácti let). Z mužů, kteří mají děti mladší osmnáctí let, udává asi polovina, že s dětmi před nastoupením trestu žili; naproti tomu mezi ženami žily s dětmi do osmnácti tet před nástupem trestu čtyři pětiny respondentek. Jak víme z kapitoly 6, jen málo dětí žije pouze se svým otcem. Jde-li do vezení muž, který má děti, je velmi pravděpodobné, že děti zůstanou v opatrování matky, která jim poskytne potřebnou péči; 88,5 % vězněných mužů, kteří mají déti mladší osmnácti let, udává, že děti žijí s matkou. Jde-li však do vězení žena, která má dětí, jde velmi často o případ, kdy otec hrál v životě dětí jen malou roli a o déti se starala pouze matka. Místo aby tedy déti uvězněných matek žily u svého otce (k čemuž dochází ve 22,1 % případů), žijí častěji s prarodičem (45,4 %) nebo jiným příbuzným (22,1 %); asi 10 % dětí je svěřeno do péče dětských domovů nebo do institucionální péče. 28 % vězněných žen, které mají děti mladší osmnácti let, uvádí, že v okamžiku jejich nástupu do vězení jim byly déti úředné odebrány z péče (U. S. Department of Justice. 1991). Rozsah, v němž mají vězněné matky povoleno se se svými dětmi stýkat, se v jednotlivých institucích velmi podstatné liší. Jen málokterá umožňuje každodenní návštěvy (Simon a Landis, 1991). Mezi tyto výjimky patří nápravné zařízení Bed-ford Hills v New Yorku, které jako první zahájilo projekt státních vězeňských jeslí. Díky tomuto projektu mohou uvězněné matky pečovat o své déti uvnitř nápravného zřízení až do jednoho roku věku nebo po dobu nepřesahující osmnáct měsíců, má-ll být matka během této doby propuštěna na čestné prohlášení. V rámci tohoto programu mohou vězněné matky navštěvovat kursy rodičovské péče a o malé děti je postaráno i v případech, kdy matky v rámci výkonu trestu chodí pracovat nebo navštěvují vězeňskou střední školu (Harris, 1993; viz též Snyder--Joy a Carlo, 1998). Většina nápravných zařízení ale povoluje jednu návštěvu týdně, některá pouze dvě návštěvy za měsíc. Také délka návštěvy je různá, většina institucí však nemá místnosti vybavené pro návštevy malých détř (napr. s vyso-kými židličkami a dětskými postýlkami) a ani místnosti, kde by bylo možno hovo-rit v soukromí nebo třeba poslouchat se staršími dětmi hudbu (Simon a Landis. 1991). Ačkoli většina Institucí tvrdí, že vydává propustky, které véznéným mat- 8, GENDER, KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST kám umožňují navštěvovat děti doma nebo na třetím místě. Simon a Landll (1991) uvádějí, že udělení propustky obvykle předpokládá splněn, velm. pnsnych podmínek. ... Vedle ekonomických důsledků uvěznění žen, které jsou jedinými živitelkám, a opatrovnicemi svých dětí, můžeme hovořit i o vážných psychických dopadech jak na ženy, tak na jejich děti. Jejich rozdělení podrývá sebeúctu matek a vzbuzuje u nich pocity prázdnoty, bezmoci, zlosti, hořkosti a viny, ale též obavy o bezpečnost dětí, strach z jejich ztráty nebo z toho, že budou dětmi zavrženy (Baunach, 1992; Snyder-Joy a Carlo, 1998). Děti prožívají - v míře závislé na věku - uvěznění matky jako prohru a prožívají nejrůznější emoce: od pocitu ztráty a opuštěnosti přes zlost či pocity viny až po obavy o matčinu bezpečnost (Huie, 1994; Snyder-Joy a Carlo, 1998). Nepříznivá situace vězněných matek a jejich dětí podnítila diskusi o věznění žen vůbec. Vzhledem k tomu, že většina vězeňkyň spáchala relativně méně závažné a nenásilné trestné činy, zpochybňuje řada kriminologů a obhájců přiměřenost samotného odsouzení k trestu odnětí svobody. Immarigeon a Chesney-Lind (1990) popisují několik novátorských programů, jejichž cílem je omezit odsuzování žen do vězení, avšak zdůrazňují, že jde o vzácný jev. Upozorňují, že ve většině amerických států jsou systémové koncepce spíše výjimkou a vězeňkyně jsou tvůrci státní politiky stále zanedbávány. I v existujících koncepcích přitom hraje element vězeňství stále klíčovou roli (viz též Chesney-Lind, 1997). Tento stav se bohužel an. v blízke budoucnosti zřejmě nezmění, protože většina zákonodárců dává před- natnľoStaVbe " ***** ^trestů než Pevním * alter- nativním programům. cesľ^rnlľ"0;!'- * °** *"nu ^ * nápravného prc- p-oľd:^—^ vedeš, odsedíš sito Z,Zr ^ ™°sti něC0 pľ°' u soudů i nadále dvojí měřítko, JZT^Z^ ^jakjsme vidě,i'fUngUJ6 je ženy-zejména mladé ekonomici! °b2V'áŠtě neŠativně eostihU' bílé barvy pleti. Existuje stejný tJ^TT*™ matky nebo ženské populaci také v nakládání s h-Jľ příslušnosti k mUŽ$ke síme odpovědět v následujícím oddílu Z,°činu? Na tut0 otázku se poku- 352 GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 8.3 OBĚTI ZLOČINU: GENDER, MOC A NÁSILÍ Strach člověka, že se stane obětí trestného činu, je ve Spojených státech dosti rozšířen. Podle jednoho celostátního průzkumu veřejného mínění se například více než třetina obyvatel obává, že by se oni sami nebo jejich rodinní příslušníci mohli stát terčem pohlavně motivovaného napadení. Vloupání do domu či bytu se podle výsledků výzkumu obává rovněž více než třetina a strach z přepadení uvedla více než čtvrtina respondentů. V některých skupinách obyvatelstva je strach z kriminality silnější než v jiných. Nejrozšířenější jsou tyto obavy mezi obyvateli městských oblastí, přičemž Af roameričané je vyjadřují výrazně častěji než Američané bílí. Také starší lidé se bojí více než mladí a ženy více než muži („Perception", 1993). Obecně platí, že strach z násilných trestných činů převažuje nad strachem z majetkových deliktů. Mezi obavami ze zločinu a pravděpodobností, že se daná osoba obětí zločinu skutečně stane, je pochopitelně rozdíl. V Tabulce 8.5 jsou citována data Federálního ministerstva spravedlnosti, která ukazují počty obétí trestných činů v závislosti na pohlaví, věku a rase. Jsou výsledkem Národního výzkumu kriminality (National Crime Survey), celostátního výzkumu, který se dvakrát ročně dotazuje náhodně vybraného vzorku amerických domácností na jejich zkušenosti s vikti-mizací v oblasti násilných trestných činů. Podíváme-li se pouze na kategorii pohlaví, vidíme, že v případě mužů existuje výrazně vyšší pravděpodobnost, že se stanou obětí násilného trestného činu. Odhaduje se. že celých 89 % všech mužů, kterým je nyní dvanáct let, se alespoň jednou za život stane obětí násilného trestného činu - oproti 73 % žen. Tento odhad je však poněkud zavádějící, neboť ne všichni muži mají stejnou šanci se obětí takového činu stát. Vezmeme-li totiž v úvahu i rasu a věk, vidíme, že tato pravděpodobnost je nejvyššíu mužů jiné než bílé barvy pleti ve veku 12-24 let (viz též Komentář 8.2 na stranách 355-356). Národní výzkum kriminality je považován za poměrně kvalitní ukazatel počtu obětí trestné činnosti v USA a je v této oblasti nejčastěji užívaným zdrojem statistických dat, nicméně vezmeme-li v úvahu genderově specifickou povahu kriminality, jsou jeho údaje v některých ohledech problematické. Jak ukazují Gerber a Weeks (1992), velká část těch typů trestných činů, jejichž nejčastějšími obětmi jsou ženy - zejména činů násilných -, není Národním výzkumem kriminality vůbec zachycena. Výzkum například nevěnuje zvláštní pozornost zneužívaní v rámci manželství a incestu; navíc přestože ženy ve výzkumech uváděj, v.ce trestných činů, než ohlašují na policii, o některých činech, například o znas.lnen,, často nedokážou říci nikomu. Odborníci proto odhadují, že oficiální data mozna regist- e- GENDER, KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 353 h 10 až 30 % všech skutečných případů znásilněn, (Gordon a R.ger. rují pouhých 10 a rámc, ^kumu fjnanCOvaného federáln, vládou bylo 1991: Greenfe 19 • ch napaden( může být každoročně až pft. TABULKA 8.5 Oběti násilných trestných činů mez) osobami staršími 11 let podle rasy a pohlaví ^___________.- věk oběti Obyvatel celkem Počet obětí na 1000 obyvatel Pohlaví, rasa a Bělošští muži 12-15 let 16-19 let 20-24 let 25-34 let 35-49 let 50-64 let 64 a více let Bělošské ženy 12-15 let 16-19 let 20-24 let 25-34 let 35^Í9 let 50-64 let 64 a více let Černošští muži 12-15 let 16-19 let 20-24 let 25-34 let 35-49 let 50-64 let 64 a více let Černošské ženy 12-15 let 16-19 let 20-24 let 25-34 let 35-49 let 50-64 let 64 a více let 6 257 340 5 873 320 7 527 480 17 326 480 24 922 090 14 319 810 11 780 640 5 948 580 5 576 340 7 375 450 17 135 720 24 903 460 15 282 970 16 311340 1 234 310 1138 680 1111 420 2 539 490 3 199 810 1 499 080 973190 1 234 480 1100 140 1 419 040 2 983 380 3 750 950 1 855 770 1 590 380 Pramen: U. S; Oeparlrne 135.6 146 123.3 65 44.5 15,2 5.7 88.2 102.4 78,1 57.9 33.6 14.3 2.8 141,6 124,8 71.1 66,9 49,9 28,5 33.7 129,8 109,3 97,5 59 40,5 13,5 6,7 nt of Justice, 1997b, s. 15. 54 8- GENDER, KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST Ženy jako oběti kriminality jsou však „zneviditelňovány" i jinými způsoby. Gerber a Weeks (1992) například uvádějí, že ženy byly vždy oběťmi trestných činů páchaných obchodními společnostmi - a v některých případech, např. u antikoncepčních prostředků značky Dalkon Shield nebo silikonových prsních implantátů, byly dokonce oběth-ii pouze ženy; kriminologické analýzy trestné činnosti obchodních společností však aspekt genderu většinou přehlížejí (výjimkou je Rynbrandt a Kramer, v tisku). Podobně se kriminologové zkoumající případy vraždy a zabití soustřeďují převážně na mužské pachatele a oběti a ženy nezřídka zmiňují pouze v souvislosti se zločiny páchanými ve stavu duševního rozrušení. Jak však čteme ve zprávě nedávno vydané Federálním ministerstvem práce, ženy sice tvoří pouhých 8 % počtu úmrtí na pracovišti, 34 % z nich se však stává obětí vraždy, zatímco u mužů je to pouze 15 %. Zjištění, že nejčastější příčinou úmrtí žen na pracovišti je vražda nebo zabití, si jistě žádá podrobnější rozbor (U. S. Department of Labor, 1997b). Komentář 8.2 Trestné činy motivované nenávistí vůči skupině obyvatel (hate crlmes) Trestné činy motivované nenávistí vůči skupině obyvatel, nazývané též zločiny z předpojatosti (bias crimes), jsou takové trestné činy, jejichž pachatel je motivován nenávistí, předpojatostí či předsudky vyplývajícími ze skutečné či domnělé rasové či etnické příslušnosti, státního původu, náboženského vyznáníči sexuální orientace oběti. Tyto trestné činy mají často podobu hanobení či výtržností, avšak nezřídka dochází i k násilným fyzickým útokům proti osobám. Oběti zločinů z předpojatostí většinou utrpí větší fyzickou a psychickou újmu než oběti jiných typů útoků (National Institute Against Prejudice and Violence [NiAPVj, 1990). Jsou například čtyřikrát častěji hospitalizovány (Goleman. 1990) a často prožívají rovněž intenzivní pocity izolace ze strany okolní společnosti (NIAPV, 1990). Ne každý je tímto typem trestné činnosti ohrožen stejné. Z publikovaných zpráv vyplývá, že oběťmi jsou nejčastěji lidé jiné barvy pleti než bílé a pachateli naopak mladí bělošští muži. Zvláště silně ohroženy jsou také rasově smíšené páry, ovsem častým terčem pachatelů jsou i homosexuální muži a ženy. V průzkumecn z poslední doby uvádí celých 92 % gayů a leseb. že se kvůli své sexuální orientaci stali terčem slovního obtěžování nebo vyhrožování a 24 % se zm.ňuje o fyzickém útoku (Herek a Berrill, 1992), V roce 1995 poklesl počet trestných Čínu namířených prot, gayům a lesbám meziročně o 8 %. násilnost spáchaných trestných činů však vzrostla („Anti-Gay Crimes More Vlolent", 1996). Někteří analytici předpovídají, ze 355 8. GENOER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST prípadu bude pouze krátkodobý, neboť pravicově onentované nábo-iské skupiny prohlásily, že hodlají své tažení prob homosexuálům zintenzívnit. Aada konzervačních náboženských vůdců vykresluje gaye a lesby jako z,o, jako ztělesnění Satana" a zaznívají obavy, aby tato burcující rétorika nepřivedla néja-ké fanatiky k nápadu gaye a lesby „ve jménu božím" vymýtit (Liebman, 1995). Tyto projevy nenávisti ani jimi motivované trestné činy přitom nejsou výsadou Spojených států. Amnesty International (1997. s. 7) uvádí, Že „po celém světě se vyskytují případy, kdy jsou jedinci vězněni, mučeni a dokonce zabíjeni pouze na základě své sexuální orientace". Navíc zatímco Spojené státy mají zákony potírající předpojatost, žádná mezinárodní ochrana sexuálních menšin neexistuje. V řadě států jsou hlavními propagátory této předpojatosti sami státní úředníci (Amnesty International, 1997; McNeil, 1995). Všimněme si však, že v oficiální definici trestných činů motivovaných nenávistí vůči skupinám osob, jež byla ve Spojených státech v roce 1990 kodifikována ve federálním zákoně zabývajícím se tímto typem trestných činů, nejsou zmíněny činy motivované pohlavím oběti. Jinak řečeno, specifické činy nebo hrozby namířené proti ženám, jejichž cílem je ženy zastrašit, obtěžovat, ponižovat, k něčemu nutit nebo trestat, činy pramenící z misogynních pocitů pachatele nebo jeho nepřátelství vůči ženám jakožto ženám, se mezi trestné činy motivované nenávist, vůči skupinám osob nepočítají, a nevztahují se na ně proto ani odškodnění uvedena v příslušném zákoně (Miller, 1994). Na toto očividné opomenutí upc-nľlľľ'äJada fem,nÍStiCkíCh kritiků' kteří poukazovali na to, že velká část oľl kvúlljejich pí^oTkľ.ľľ ^ V Zák0né Konkrétní jedince nu 1998 v Jonesboro ^ Arkan ľ 8 ^ ™*«> ^ v "áctiletý. na školním dvoře čtyři s^.ZaSXrm dva cnlaPci. třináctiletý a jede-střední reakci na střelbu siCe UČitelku- Média se v bezprc- třináctlletýchlapec uvedl jako motiv $tredÍla ™ PTOblém nasilí ve školách, e» za to, ze se s ním rozešla, a chtěl 'Svéh0 činu skutečnost, že měl zlost na dívku istit jí i dalším dívkám jako ona (w°re lo a Katel, 1998). Jinými slovy, čtyři dívky a Jedna žena byly v jonesborsKe zabity a dalších devět dívek a jedna dospělá žena zraněny proto, že by'y ze . Podobný případ se stal v roce 1991 v Montrealu, kdy čtrnáct studentek tec B. GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEOL. 356 ky zabil v universitní posluchárně muž, který zanechal dopis, v němž prohlašoval, že nenávidí ženy a musí „postřílet feministky". Mnozí budou jistě namítat, že takové případy jsou vzácné a že ne všechny případy, jejichž oběťmi jsou ženy, lze považovat za zločiny motivované nenávistí vůči skupině osob. S tím lze sice souhlasit, ale je třeba zároveň upozornit na to, že pro ty případy, kde je zřejmé, že se ženy staly oběťmi kvůli svému pohlaví, by začlenění kategorie pohlaví do zákonů o tomto typu trestné činnosti mělo ten pozitivní efekt, že by pachatelé za své činy mohli být přísněji potrestáni. Trestné činy kvalifikované jako motivované nenávistí vůči skupině osob jsou totiž oproti jiným činům stejné závažnosti trestány podle přísnější sazby. Ještě důležitější však je, že zahrnutím kategorie pohlaví do příslušné legislativy by vznikla povinnost vyčlenit prostředky na státní vzdělávací programy, pomoc obětem, programy prevence a speciální výcvik pro pracovníky orgánů činných v trestním řízení. A konečně: pokud by ženy viděly, že policisté chápou genderově motivovanou kriminalitu jako problém, možná by ochotněji ohlašovaly případy obtěžování a násilí (Miller. 1994). Ve světle těchto údajů jsou větší obavy žen z kriminality již pochopitelnější. Jak zdůrazňuje Stanko (v tisku), větší strach žen z kriminality vyplývá jak z jejich fyzicky dané větší zranitelnosti, tak ze skutečnosti, že stanou-li se oběťmi ony, je ve srovnání s mužskými oběťmi pravděpodobnější, že tato událost zůstane skryta, bude přehlížena nebo bagatelizována. K ženskému strachu přispívají i obecně rozšířené představy o kriminalitě a zločincích. Bez ohledu na věk. společenskou třídu a rasovou či etnickou příslušnost se většina žen domnívá, že typickým zločincem je chudý nevzdělaný mladý černoch, který je duševně nemocen nebo závislý na drogách. Ženy se obávají především náhodné povahy násilné trestné činnosti. Nejčastěji se obávají neznámého psychopata, který na ně znenadání zaútočí, zatímco se věnují svým běžným každodenním činnostem (Madriz, 1997). Jak podotýká Madriz (1997, s. 342). „ženský strach je strachem z mužského násilí". Přitom veškeré dostupně údaje dokládají, že ženy jsou nejčastěji oběťmi trestných činů páchaných nikoli cizím člověkem, ale někým, koho znají. Pravděpodobnost, že žena zažije násilný útok ze strany přítele či známého, příbuzného nebo partnera je třikrát větší než pravděpodobnost, že ji napadne cizí člověk, zatímco u mužů jsou obě pravděpodobnosti zhruba vyrovnané (Craven, 1996). Prozkoumejme nyní toto zjištění podrobněji na příkladu trestného činu znásilnění. Ten patří mezi zločiny, jichž se ženy obávají nejvíce a jež příznačně vnímají jako ono „nebezpečí přicházející z neznáma". 8- gender. kriminalita a spravedlnost 3s7 V^umy Potvrď, ie znésl.néní je zioôin, Jer,oí se ieny obavaj, vůbec n^,ce (Go. ZZer 19 i: Warr, 1985). Strach z něj je přítomen j,z mez, ma ym, divka-ľ 1 nľdávno odhalil výzkum, Který se žákyň prvního stupne zak admch sko, ěděia (cit dle Snov, 1992, s. IE): „Nejhorší na tom, když je clovek zena, je. ze nás znásilňují a zabíjejí, ženy může jejich krása zabít." Jak naznačuje odpověd této dívky, strach ze znásilnění není založen jen na faktu, že znásilnění je závažný zločin ale také na tom, že je spojováno s dalšími závažnými trestnými činy, jako je loupež nebo vražda, a (vedle samotného znásilnění) i s dalším, samoúčelným násilím (Gordon a Riger, 1991; Madriz, 1997). Strach žen ze znásilnění je posilován také obavou, že se při něm nakazí nemocí AIDS (Center for Women Policy Studies, 1991a). Podle „kriminálních hodin" FBI dojde ve Spojených státech ke znásilnění každých šest minut (Federal Bureau of Investigation, 1997). V osmdesátých letech rostl v USA počet případů znásilnění čtyřikrát rychleji než kriminalita celkově (U. S. House of Representatives, 1990; viz též DeKeseredy et al., 1993). V první polovině devadesátých let však celkový počet násilných trestných činů poklesl a s ním ubylo i znásilnění, konkrétně o 15 % (Federal Bureau of Investigation, 1997). Není jasné, zda tento pokles skutečně znamená snížení počtu vykonaných znásilnění nebo větší neochotu na straně obětí tyto trestné činy ohlašovat. Pohlavně motivované napadení totiž patří k těm násilným trestným činům, které jsou policii ohlašovány nejméně často (Center for Women Policy Studies, 1991a). Také pravděpodobnost odsouzen, pachatele je u znásilnění poměrně nízká. Zatčením končí asi polovina ohlá-senych,pnpadů znásilnění a pouze 22 Xtěchto zatčených je usvědčeno (Federal Bu-ZTZ ľ1997''GreenŤe,d'199?)- Pňbiižně 66 * usvědčených pacha- Podlézt * násilí - nebo pod ^ * Z ního nebo análního, s druhou osobou Na Lad ľ **" (VaěÍná'níh°' usoudit, že stíhat znásilnění je vcelku ľ ^ ^""^ byCh0m " současnvstav J ľ ľ ^uché, zvláště vezmeme-li v úvahu současny stav lekárske techniky a moderní mot^, ^- *a se na nruní n.hi^ - °aerni sběru důkazů. Avšak přestože se na první pohled muze zdat, že o znásilnění \-,* . • i* násilněni lze uvazovat v dichotomiích (tj. *e 358 8. gender KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST určitý kontakt znásilněním buď je, nebo není), výzkumy naznačují, že obsah toho, co je za znásilnění označováno, se u různých skupin - včetně obětí a pachatelů -podstatně liší (Bourque, 1989; Williams, 1985). Naše společnost bohužel trestný čin znásilnění stále ještě nahlíží skrze řadu mýtů týkajících se pachatelů znásilnění i jejich obětí. Mezi ně patří například názor, že některé ženy mají rády, když si je někdo „vezme" silou; že ženy na sexuální návrhy mužů vždy nejprve říkají „ne", aby vypadaly „slušně", a muž je musí „přemlouvat"; že řada žen muže ke znásilnění provokuje svým chováním, atak vlastně dostává, co si zaslouží; a konečně že většinu znásilnění páchají cizí muži, kteří napadají osamělé ženy na opuštěných místech či v temných uličkách. Jak prohlásila skupina vysokoškolských studentů při nedávné diskusi o problému znásilnění: Jestliže si žena pozdě večer sama vykračuje městem a je znásilněna, co jiného mohla čekat? Měla být rozumnější, opatrnější (viz též Madriz, 1997). Oběti znásilnění se tedy setkávají s nesnázemi neznámými obětem jiných trestných činů; spíše než aby stát prokazoval vinu pachatele znásilnění, musí ony samy prokazovat svou bezúhonnost (Estrich, 1987). Pro lepší pochopení celého problému se nyní na některé mýty týkající se znásilnění podívejme blíže. Jedním takovým mýtem je představa, že oběti znásilnění často udělaly něco, čím útok vyvolaly nebo uspíšily. To znamená, že když jde oběť trestný čin ohlásit, musí dokazovat, že je „skutečnou" obětí nebo zeje hodna být za oběť vůbec uznána. Aby se jí to podařilo a policie se jejím trestním oznámením začala zabývat, musí napadení oznámit okamžitě; odkládání zvyšuje pravděpodobnost, že policie shledá stížnost neopodstatněnou - tj. že oficiálně prohlásí, že se domnívá, že k trestnému činu nedošlo nebo že jej nebude možné stíhat. Oběť musí vykazovat citové i tělesné trauma; absence řezných ran, modřin a dalších zranění múze zpochybnit její důvěryhodnost (viz např. „Quebec to Appeal Rape Case". 1997). Co je však nejdůležitější, oběť musí příslušné úřady přesvědčit, že není za trestný čin nijak odpovědná (Bourque, 1989). Splnit tuto poslední podmínku je zvláště těžké, protože sebemenší odchýlení od „slušného chování" může posloužit jako důkaz zavinění ze strany oběti. Muži například ohlašují skutečnost, že byli znásilněni, v ještě menším procentu případů než ženy - očekává se od nich přece, že se dokážou ubránit. Jde-li o muže homosexuální, může ohlášení znásilnění přinést víc škody než užitku: gayové jsou vzhledem ke svému rozhodnutí pro „deviantní" životní styl jen zřídka uznáni za „skutečné" oběti znásilnění a ohlášení činu může jeste vyústit v šikanování ze strany úřadů a dalších osob. 8 GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 3S9 ce Mužů je však mezi obé*, znásilnění pouhých 6 % (U. S. Department of J 1997b) Převážnou většinu obětí tvoří ženy; ty také pn ohlašován, znás.lnení zvlá ľča to prožívají nové trauma. Mýtus spoluviny oběti vede k tomu. ze pokud "ľznasJná žena porušila některý ze stereotypních předpokladu o sp. ádanémženském chování (tj. pila alkohol nebo užila drogu, šla pozde večer sama, Z k útočníkovi domů nebo ho pozvala k sobě, šla bez doprovodu do baru či res-taurace nebo byla „vyzývavě" oblečena), zvyšuje se pravděpodobnost, že na základě jejího oznámení nebude trestní stíhání vůbec zahájeno a že - pokud ke stíhání dojde - bude útočník zproštěn viny (viz napr. „Nátuře of Clothing", 1990). V pří-padě znásilnění shledává policie bezpředmětnými čtyřikrát více oznámení než v případě jiných registrovaných trestných činů (Federal Bureau of Investigation, 1997). V důsledku mýtu spoluviny oběti se některé skupiny žen jako například prostitutky či narkomanky stávají v jistém smyslu „neznásilnitelnými". Případy znásilnění oznámené prostitutkami či ženami závislými na drogách policie běžně nechává nevyšetrený. „V New Havenu [stát Connecticut] odpověděli policisté prostitutce oblečené do práce slovy: ,Co jste čekala? Vždyť se na sebe podívejte.' V Houstonu zase policisté sklapli notesy, jakmile oběť uvedla, že byla znásilněna v narkomanskérn doupěti. Na předměstí Atlanty byly oběti varovány, že budou podrobeny testu na detektoru lži, a jestliže se kterákoli část jejich tvrzení ukáže jako nepravdivá, půjdou dovezení" (Gross, 1990, s. A14). Mýty, podle nichž mají ženy vnucený sex rády, když říkají „ne", myslí ve skutečnost, „ano" a ze znásilnění obviňují muže často neprávem, protože se stydí nebo se <** mužům pomstít, vedly v minulosti k zavedení přísných pravidel dokazování zná-Hořir ľ*** bfemen°faKtÍCky SP0ČÍVa,° na °běti- ^-cí oběti musela nmovi dostatečné braní a. Dnes iiž ie v i iqa i - - u - -změněna či odstraněna. Navz r^! " ^ ^ ^ stále zdráhají věřit obětem ^s n " ** ^ ' ***** ^ ty (Bourcue, 1989- Hermľľs* u ^ **** ^ 9 Uk,ád3t ^ Pronesl jistý soudce na Novém 2""^ ^ V 1996 šla poradit o rozsudku v případu *"* ^ ^ t kdyby v dosavadních dějinách každý muž1 í ' * mn0hem méně ^ (..New Zealand Judge", 1996) Porota P .Stal,jakmi|e by žena jedinkrát řekla ne pouhých 45 minut, než obžalovaného?'^ * ^ Že" 9 Pěti mUŽŮ 36 ^ jeme jen jako jakousi kuriozitu z * Tent0 případ DOhužel daleké země; ve Velké Británii řekl soudce třínác- 8- GENOEfi, KR,M.NALITA A SPRAVED^ 360 tileté oběti znásilnění, která byla v okamžiku útoku opilá, že by měla s pitím počkat, až bude větší, ale pokud čekat nemůže, ať si alespoň alkohol ředí limonádou (Gibb, 1998). A konečně i ve Spojených státech, konkrétně v New Yorku, vyzval soudce patnáctiletou oběť pohlavně motivovaného napadení, aby před soudem předvedla, jak ji obžalovaný osahával na prsou (Kocieniewski, 1995). Při jiném soudním přelíčení prohlásil zástupce státu Severní Karolína, že „skutečná" oběť znásilnění nemůže otěhotnět, protože při „opravdovém" znásilnění se v těle ženy „neuvolňují ženské šťávy a neprobíhají normální tělesné funkce" („Lawmaker's Rape View", 1995). A konečně Nejvyšší soud státu Michigan rozhodl, že mají-li záznamy ze soukromých konzultací oběti znásilnění s jejím právním zástupcem zásadní význam pro obhajobu, lze je při procesech s obviněným útočníkem použít jako důkaz (Boyle, 1994). Uvedené příklady ukazují, že ve většině případů znásilnění není základní otázkou to, zda měla žalující strana s obžalovaným pohlavní styk, ale zda se stykem souhlasila. Jak dobře ví mnoho žalobců, právě souhlas oběti je vůbec nejtěžší vyvrátit, zvláště v případech, kdy se s obviněným znala. Případy, kdy oběť útočníka zná - ať více, či méně dobře -, se označují jako znásilnění známou osobou. Podle Federálního ministerstva spravedlnosti (U. S. Department of Justice, 1994) tvoří takové případy nejméně 55 % všech znásilnění. Čím je oběť mladší, tím vyšší je pravděpodobnost, že svého útočníka znala: znásilnění známou osobou tvoří dokonce 90 % všech ohlášených případů znásilnění obětí mladších dvanácti let (Greenfeld, 1996). Velká většina znásilnění známou osobou však vůbec není ohlášena: ženy a dívky znásilněné cizím člověkem oznamují znásilnění desetkrát častěji než ženy znásilněné někým, koho znají (U. S. House of Representatives, 1990). Znásilnění známou osobou jsou obzvlášť četná v universitních areáíech. Ačkoli Roiphe (1993) tvrdí, že termín „znásilnění při soukromé schůzce" se velmi často nesprávně užívá pro případy, v nichž si muži slovně vynucují sex na svých přítelkyních nebo kdy k pohlavnímu styku dojde proto, že žena je vlivem alkoholu éi drog „sexuálně dezorientována", empirické výzkumy potvrzují, že výskyt znásilnění známou osobu čí na schůzce s partnerem není mezi studenty v žádném případě zanedbatelný. V rozsáhlém tříletém výzkumu, který prováděli Koss et al. (1987) mezi vysokoškolskými studenty, uvedla každá osmá studentka, že se v průběhu Předcházejících dvanácti měsíců stala obětí znásilnění nebo pokusu o ne; 84 % znásilněných žen pachatele znalo. K obdobným závěrům došli i autoři dalších výzkumů (viz schwartz a DeKeseredy, 1997, kde lze najít podrobný přehled výzkumu těchto typů znásilnění mezi vysokoškolskými studenty). B GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST i tak často, že podle některých autorů znä™u osobou se ■ etvrtím, „ulně chri r^rrrr;:::-0». ^ ^Z^o.o.soos^o^neOo.H.c-.-os.MU.S.Oepe, ment of Justice, 1997). Typem pohlavně motivovaného napadení, k němuž dochází prakticky výhradně u oběti doma. je znásilnění manželem. Dříve nemohl být manžel obviněn ze znásilnění, ani když manželku k pohlavnímu styku donutil násilím nebo když byli zákonně odloučeni. Bylo tomu tak hlavně proto, že žena byla podle práva považována za majetek manžela, a muž tedy sotva mohl být stíhán za to, že na základě vlastního rozhodnutí nakládal se svým majetkem, jak uznal za vhodné. Stát Oregon zrušil vynětí manželství z legislativy týkající se znásilnění teprve v roce 1977.0 dva roky později se James K. Chretien stal prvním člověkem ve Spojených státech usvedčeným ze znásilnění v manželství (Reid. 1987). Výzkumy naznačují, že znásilnění v manželství často doprovázejí i jiné formy násilí v rodině. V rámci výzkumu, jehož se účastnilo 644 vdaných žen, vypovědělo 12 % dotazovaných, že byly svými manžely znásilněny (Russell, 1990). Finkelhor aYIIč (1985) ve své studii 393 náhodně vybraných žen uvádějí, že polovina dotazovaných žen hovoňla o více než dvaceti případech znásilnění manželem a 48 % uvedlo, že znásilňování je součástí tělesného zneužívání, jehož se vůči ním manželé bezne dopouštějí. Pod,e nejčastěji citovaných statistických údajů dochází ke zná-SliTlľľ14 % ameľÍCkýCh manŽe,Ství (Ber*en- 1996)- Znovu připomeňme, nlľľ ľZ°nme ° SÍtUadCh'kdV SÍ j6den Z partnerů PNe pohlavní styk a druhý zľá nlľv r^P5 ^ 1 láSk7 neb° Pr0t0Že chce rad0SL z,nasnneni v manze ství ie brutální nější důsledky než znáJZZ "** mŮŽ6 mít Pr° ^ **' rého obět znLlTéľ" °Věkem' 0ebOť PaChatelem * M' "* mu (Bergen, 1996; R„taZTST^ " " dŮVěř°Val3 Přestože trestní zákoníkv vš^h =. -ho styku mezi manželsKými »21£ľ?? d"eS ^ za určitých podmínek za znásilnění rnl * ****** Stat6Ch neJS°U Přežívajícími pochybnostmi o možnosľľ^ t0 * PřeváŽně s pohlavním stykem. V některých stát V manželském soužřtí "esouhl3S obvinit ze znásilnění pouze tehdv ľľT napňWad žena svéh0 d°nuWi % * Pohlavnímu styku za použití 382 8- GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST ně. V několika státech je možné obvinit manžela ze znásilnění, jen pokud spolu oba partneři nežijí. Některé jiné státy vyžadují, aby manželé byli zákonně odloučeni nebo měli podanou žádost o rozvod. Ve třech státech nelze za znásilnění stíhat nejen členy manželských párů. ale ani partnery v nesezdaném soužití (Bergen. 1996; Small a Tetreault. 1990). Mnohé manželky se jen nesmírně těžko odhodlávají k tomu. aby podaly na svého manžela trestní oznámení za znásilnění, zvláště je-li znásilňování součástí dlouhodobějšího pravidelného domácího násilí. Tyto ženy se bojí, že by se jim manžel mstil (viz kapitola 6). V mnoha případech se navíc ženy stydí a nechtějí, aby se tento problém dostal na veřejnost (Bergen. 1996). Způsob, jímž se v trestním řízení zachází s obéthii znásilnění, se za posledních dvacet let podstatně zlepšil. Většina policistů dnes například prochází speciálním výcvikem, jehož cílem je, aby se dokázali vcítit do traumatu oběti; mezi soudci je však podobný výcvik mnohem méně častý (Kocieniewski. 1995). Po celých Spojených státech rovněž funguje bezpočet center, která obětem nabízejí právní i jinou pomoc. Tento pozitivní vývoj lze jistě uvrtat, zároveň je však pravda, že se i nadále soustřeďuje na znásilnění jako na .ženský problém", a nikoli problém mužského násilí páchaného na ženách. Hovoří-li se o pachatelích znásilnění, jsou většinou popisováni jako psychicky narušení jedinci, kteří potřebují speciální lékařskou péči (Madriz, 1997). Zajímavé přitom je. že výzkumy neodhalily nic, co by nasvědčovalo vyššímu výskytu psychických poruch mezi pachateli znásilnění. U pachatelů znásilnění je ve srovnání s pachateli jiných typů trestných činů vyšší pravděpodobnost, že byli jako děti tělesně či pohlavně zneužívání, kromě tohoto zjištění však psychologické testy na žádný výrazný rozdíl mezi pachateli znásilnění a ostatními muži nepoukazují (Greenfeld. 1997; Scully a Marolla. 1985). Jak poznamenává Herman (1988. s. 702-703), .z diagnostického hlediska je nejvýraznějším rysem sexuálně motivovaných útočníků jejich zjevná normálnost. Většina z nich nesplňuje podmínky žádné psychiatrické diagnózy." Důraz kladený na psychopa-tologii pachatelů znásilnění pomáhá držet při žrvoté rozšírenou představu pachatele znásilnění jako .netvora", .smyslů zbaveného zvířete"; slušní muzt přece neznésilňujř. Tyto představy odvracejí pozornost jak od kulturního kontextu, tak od mocenských vztahů, v nichž ke znásilnění dochází (Madriz. 1997; Stanko. 1996; Stanko, v tisku). Pokud ale pachatelé znásilnění ve své většině nejsou duševné nemocni, proč tedy znásilňují? Herman (1988, se pokusila dokázat, že sklon k páchán, pohlav- 8 GENOEB, KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST , čjnů je třeba chápat jako závislost podobnou napři-ně motivovaných trestnýc c,n - sprävnét neodpovídá však ..__,„ Takové vysvětleni muzc uy<. k,ad alkoholismu. Taxo ^ ^ ^ ^„ stavajf zavjs|ýmj ^ 03 °táZkU' i3" !^2vaných trestných činu. zatímco jiní nikoli. My se domní- páchání pohlavné váme.žeodpovérjnaotázku.procse pachatelé znásilnění těchto činů dopouštějí, i treba hledat v kulturní a sociální struktuře společnosti. Uvědomme si napři-klad o čem vypovídají antropologické výzkumy společností, v n.chz se znásilnění prakticky nevyskytuje (Lepowsky, Reiss. 1986; Sanday. 1981; Sanday. 1996a; Sutlive, 199D- Nejnápadnějším rysem těchto společností jsou relativně rovnoprávné genderové vztahy. Ani jedno pohlaví není považováno za důležitější či hodnotnější než druhé a obě jsou chápána jako silná, třebaže v odlišných oblastech činnosti. Ženy v těchto společnostech navíc nejsou sociálně a ekonomicky závislé na mužích; disponují vlastními zdroji a rozhodují se samostatně. A konečné, ve většině takových společností jsou péče o rodinu a neagresivita ceněnými stránkami lidské povahy a hodnota žen obvykle nespočívá v jejich sexualitě, nýbrž v moudrosti a schopnostech. Srovnejme tyto společnosti se společností americkou, která mezi industrializovanými společnostmi světa patří k „nejvíce náchylným k sexuálnímu násilí" (U. S. House of Representatives, 1990). Rozdíly jsou nepřehlédnutelné. Za prvé Žijeme v mimořádně násilné společnosti. Výjimečně vysoký není jen výskyt znásilnění, ale tez výskyt vražd a zabití; ten je v USA nejvyšší ze všech industrializovaných států. Nas, vsak není tolerováno u všech stejně; očekává se. ba podporuje u mužů. bľvSr"' T°Íe Pfit0m P°UZe j6den r°Změr ner°^ch genderových vzta sexualita - a násilí mužů je mů^™ ^ V Společnosti d'sponují, je jejich čený pachatel znásilnění- feiľvľ Í k°ntr°ly 1 °ad ní" Jak fekl Jeden usvéd" ma si to muž vzít. ženv nem*;- - a nechce přistoupit dobrovolné, nemají pravo říkat no jediná věc, ke které jsou dobré Někt Pľ° souložen{ stvořené- Je t0 vždycky udělají, co se po nich chc iT* **** ^ nechají bít' nakonec a'6 Tento citát vystihuje ^J!^******™-' ké kultury obecně, zvláště rozšířený e v ^ sexu'Jenž je součástí americ-nických subkulturách (Schwartz a DeKesT* V mUŽSkých koleg'álních a vrstev- S6redy'1997>- Sex je něco, co muži dostá- 8 gender. kriminalita a spravedlnost 364 vají - nebo si berou - od žen. Někdy je k tomu, aby žena sex „dala", nutné použít sílu. Zdá se tedy, že ve Spojených státech není příliš velký rozdíl mezí „normálním" mužským sexuálním chováním a znásilněním. Nakonec ani pachatel znásilnění, jehož jsme citovali, si nemyslí, že by se dopouštěl něčeho zlého. Jeho postoj není až tak neobvyklý: z rozsáhlých výzkumů konaných mezi studenty středních a vyso-kých škol vyplývá, že mnoho mladých mužů i žen se domnívá, že za určitých okolností je správné, pokud muž ženu k pohlavnímu styku donutí (Koss et al., 1987; Schwartz a DeKeseredy, 1997). Podobná zjištění dokládají, v jak velké míře je vnáší kultuře přijímáno pohlavně motivované násilí vůči ženám. Schwartz a DeKeseredy (1997). ale i další autoři (Benedict, 1997; Sanday, 1990; Sanday, 1996) zjistili, že ve výhradně mužských sociálních sítích, zejména pak v různých studentských a profesních „bratrstvech", kde je normou silná konzumace alkoholu, ale také například v mužských sportovních družstvech, jsou určité ženy, zejména jsou-li pod vlivem alkoholu nebo drog, považovány za „legitimní sexuální objekty". V universitním prostředí se takové postoje a chování setkávají s tichým souhlasem, protože je jen malá pravděpodobnost, že by se stížnosti tak nedůvěryhodné oběti dostalo seriózního posouzení a že by útočníci mohli být přísně potrestáni (Schwartz a DeKeseredy, 1997; viz též Benedict, 1997; Bernstein. 1996; Lipsyte, 1998). Slova zmíněného pachatele znásilnění jsme konečně citovali i proto, abychom si uvědomili, do jaké míry jsou ženy v naší společnosti sexuálně „objektivizovaný". Na rozdíl od žen ve společnostech, jež znásilňování prakticky neznají, je na ženy ve Spojených státech, ale i mnoha dalších zemích nahlíženo jako na objekty sexu a s ženskou sexualitou se nakládá jako se zbožím. Nejznámějším projevem pojímaní ženské sexuality jako objektu a zboží je bezesporu pornografie. Právě jí a jejímu vztahu k násilí páchanému na ženách se nyní budeme stručně věnovat. 8.3.2 Pornografie V roce 1969 uvedla Prezidentská komise pro otázky příčin a prevence násilí (President's Commission on the Causes and Prevention of Violence) ve své zprávě, že zobrazování násilí ve sdělovacích prostředcích může jedince vést k násilnému chování. Ze zprávy Prezidentské komise pro otázky obscenity a pornografie {Presidential Commission on Obscenity and Pornography) z roku 1971 naopak vyplynulo, že mezi vystavením vlivu pornografie a následným pohlavně motivovaným násilím páchaným na ženách příčinná souvislost neexistuje. Pornografie je tedy Podle této zprávy v zásadě neškodná. Úplný zvrat tohoto postoje pak v roce 1986 8. genoer. kriminalita a spravedlnost 365 Inosti pro otázky pornografie (známá též jako přinesla Komise ministra fc pomografie s prvky našil, je kauzálně Meeseova komise); ta dosia ■ diskriminací žen. ^ST^^:Ze «* vecnou nejistotu, jež Rozpornost técdlouho doprovázela. Dříve než se do toho- I ■, názor že každé vyobrazeni nahého těla či každý popis por.lavn.ho aktu je pornografii Kde je však hranice? Jak uvedl soudce Nejvyášího soudu Douglas při procesu týkajícím se proviněni proti mravnosti: ..To, co já považuji za brak, může být pro druhé předmětem obdivu" (cit. dle MacKinnon. 1986, s. 69). Přesto lze postihnout určité objektivní rozdíly mezi pornografií a tím, co můžeme označit jako erotickou literaturu (erotika). Gloria Steinem (1978) se o takové rozlišení pokusila, když napsala (s. 54): .Slovo „pornografie" začíná kořenem porne, znamenajícím „prostituce" nebo „otrokyne". Z toho je zřejmé, že zde nejde o vzájemnou lásku nebo jakoukoli lásku vůbec, nýbrž o dominanci a násilí vůči ženám. (Homosexuální pornografie samozřejmě může toto násilí napodobovat tím, že muž je zde obsazován do „ženské" role oběti.) Končí pak kořenem graphos, znamenajícím „psaní o něčem" nebo „popis něčeho", čímž se mezi subjektem a objektem vytváří ještě větší odstup a spontánni touha po blízkosti se nahrazuje zpředmětněním a voyeurismem." Naopak označení erotické literatury, jak upozorňuje Steinem, vychází z kořene eros. jenž znamená .smyslnou lásku" a implikuje oboustrannost volby a potěšeni sexuálních partnerů. Můžeme tedy vyvodit přinejmenším dva charakteristické znaky pornografie. Prvním je odosobnění sexu a zpředmětnění ženy. Druhým - a pod-sta njsim . je pak fc ? ^ ^ ^ ^ ^ ^ na druhem místě za násilím, ponižováním » rtňmi*. • , , -je v první řadě (viz též Maya.l . Rusľľ99£ T obsahuje nási.í, platí však. že cílení é 1T " ™*™ a ovládnutí žen - tedy mužská ^nZ^^^ * ^^"ľ "•ho vzrušení mužského konzumenta ľna^T ? ^ ^ ^ Dornoerafi* ,„k , , , Je cast0 iedr»'m ze způsobů, ak pornografie tohoto cíle dosahuje (Dines et aL. 1998) Vědcům se nepodařilo jednoznačné prokázat existenci - ~„ ,„I& cti mo,i „äm~ - - BX|stenci pnme příčinné souvis- st, mez, prohlížením c, sledováním pornografických tiskovin či fi,mů a násilím 8- gender. kriminalita a spravedlnost páchaným na ženách. Existují však zásadní důkazy o tom, že pornografie - a zejména pornografie s prvky násilí - je faktorem, který k páchání násilí na ženách přispívá. Ve své nejextrémnější poloze nabývá násilná pornografie podoby sadistických filmů, ve kterých jsou ženy za účelem sexuálního uspokojení mučeny, zohyzďovány, zabíjeny nebo trhány na kusy (Russell, 1993). Zcela běžným prvkem ve všech podobách pornografie obsahující násilí je však znásilnění. „Nejenže je znásilnění prezentováno jako součást normálních vztahů mezi muži a ženami, aie žena v tomto zpracování prese všechnu hrůzu pociťuje takové sexuální vzrušení, že začne spolupracovat. Na konci se sice stydí, ale tělesně je uspokojena" (Scully a Marolla, 1985, s. 253; viz též Dines et al., 1998). V rámci laboratorních výzkumů bylo zjištěno, že kontakt zkoumaných mužů s násilím obsaženým v pornografii přispívá k jejich sexuálnímu vzrušení, podněcuje v nich fantazie na téma znásilňování, snižuje jejich citlivost vůči znásilnění i jeho obětem a - to je vůbec nejzávažnější - zvyšuje pravděpodobnost, že o sobě zkoumaný muž prohlásí, že by byl schopen ženu znásilnit (Allen et al.. 1995: Donnerstein, 1983; Weaver, 1992). Experimentální výzkum však byl z řady důvodů kritizován, v neposlední řadě pro svou „nepřirozenost" a „umélost" (Brannigan a Goldenberg, 1987; Donnerstein et al., 1987). Nicméně ty výzkumy, které se opírají o výpovědi mužů a žen o jejich užívání pornografie a o výskytu sexuálně motivovaného násilí v jejich životě, ukazují mezi oběma jevy silnou souvislost. Ženy. které byly pohlavně zneužívány, často vypovídají, že muži. kteří je zneužívali, je nutili, aby pro ně nebo s nimi předváděly scény, které tito muži viděli v pornografických filmech nebo četli v časopisech, a někdy přímo uvádějí konkrétní filmy (viz Dines et al., 1998. kde lze najít podrobný souhrn tohoto výzkumu). Ze zjištění o mužských účastnících výzkumů - včetně pachatelů pohlavně motivovaných trestných činů - vyplývá, že pornografie pomáhá utvářet mužsky dominantní pohled na sexualitu, přispívá k tomu. že její konzument hůře rozlišuje mezi představami a skutečností, a často je také využívána k „zasvěcování" obětí pohlavního zneužívání, jímž se má zlomit jejich odpor k určitým typům sexuálních praktik. Jak v tomto směru podotýká Jen-sen (in: Dines et al., 1998, s. 119), pornografie je „příručkou sexuálního zneužívání" (viz též Jensen, 1995; Norris a Kerr. 1991; Scully a Marolla. 1985). Navzdory těmto zjištěním slýcháme často názor, že regulace nebo zákaz pornografie znamená porušení svobody slova zakotvené v Prvním dodatku k americké ústavě. Někteří pozorovatelé se dále obávají, že by takový pokus o omezování pomografie mohl být využit k legitimizaci státní cenzury jakéhokoli sexuálně 8 gender. kriminalita a spravedlnost 367 obsahoval např. informace o antikoncepci, pynlicitního materiálu, třebaže by 2. * «*-**• *■* j* ,omu bvl° • pr,t tt.t «MM Mappl..horpa. V oblasti p-» •V^f^^f^^ vládl; zákony zaměřené i Losi ,é na omezení pornografie přijaté v Indianapolis, Minneapoiis, " Angeies Cambridge (stát Massachusetts) a Bellinghamu (stát Washington) příslušné soudy zrušily s odkazem na to, že zákony porušovaly záruky svobody slova obsažené v Prvním dodatku. Bojovníci proti pornografii se však těch, kdo se obávají o První dodatek, táží, zda by zastávali stejný postoj, pokud by dotčený materiál obsahoval prvky násilného rasismu nebo antisemitismu. Russell (1993) argumentuje takto (s. 11): „Kdyby existovaly speciální, ale nepornografická kina, kde by diváci mohli sledovat bělochy mlátící barevné nebo křesťany bijící Židy a kde by oběti byly zobrazovány tak, jako že si takové zacházení zasluhují nebo vychutnávají, pochopitelně a zcela oprávněně by to vyvolalo mohutnou vlnu odporu. Označuje-li se však totéž jako pornografie a oběťmi jsou ženy, považuje se to za sex a ti, kdo namítají, že jde o věc škodlivou pro ženy, jsou považováni za prudérní." Není pravděpodobné, že by debata o pornografii brzy dospěla k jasnému rozuzlení. Na tom, zdaje pornografie nebezpečná a zda by měla být zakázána, se zcela neshoduj, ani zastánci feminismu (viz Berger et al., 1991; Dines et al., 1998). Jsou například tac,, pro něž je pornografie - a to i zobrazuje-li sadomasochismus - pro ženy po enaalně osvobozující, neboť mohou díky ní vystupovat méně puritánsky a sexu- l^plľT ľ na°Pak " *** SeXUá,níCh t0uhách °te--jšími * nebo ^S^T^ ^ VÍd60kaZet* któré Si"» *#* «i p» dospán JSZS^ Wed!e nich existují v USA ještě "pú> miliardy dolarů ročně Jen 15 % P°mografií s obratem ve výši zhruba 1993). Výzkumyvšak naznačují SľtehT^ Si ženv se, že ženy jsou přirozené ^mravně na uzdě (Dworkin. 1983). 372 • BINDER. KRIMINALITA ft SpqAVEDLN0ST Obdobně byl zdůvodňovár^zvyk satí neboli upalovaní vdov, který byl zhruba po čtyři století praktikován v Indii, než byl v roce 1829 úředně zakázán. Při tomto posvátném rituálu vystoupila vdova na pohřební hranici svého zesnulého manžela a zapálila se nebo byla zapálena. Přestože mělo jít o věc dobrovolnou, existují doklady o důkladných opatřeních činěných pro případ, že by si žena své rozhodnutí rozmyslela a chtěla uniknout: „Lešení byla stavěna tak, aby se nakláněla směrem k hranici, hranice byly projektovány tak, aby z nich nebylo možné proklouznout ven a svrchní část se po zapálení ženě zřítila na hlavu, ženy byly přivazovány a zatěžovány poleny a bambusovými tyčemi. Pokud všechno selhalo a ženě se podařilo z hořící hranice uniknout, byla často přivlečena zpět silou, někdy i vlastním synem" (Stein, 1978, s. 255). Vzhledem k tomu. že existovala polygamie a výjimkou nebylo ani uzavírání manželství mezi malými děvčátky a padesátiletými nebo i staršími muži, byly některé mladičké manželky, které ještě nedosáhly dvaceti let, zaživa upalovány se svým mrtvým manželem, se kterým se od svatby prakticky neviděly (Daly, 1983; Stein, 1978). Většina žen však zřejmé nemusela být k rituálu satí nucena - tím spíše, uvá-žíme-li, jaké jim zbývaly alternativy. „Vzhledem k tomu, že jejich náboženství vdovám zakazovalo, aby se znovu provdaly, a zároveň učilo, že smrt manžela je chybou vdovy (zapříčinily ji její hříchy v minulé inkarnaci, případně dokonce v této), mohl jí každý po celý zbytek jejího života pohrdat a špatně s ní nakládat" (Daly, 1983, s. 190). Náboženský zákon vyžadoval, aby neupálené vdovy prožily život v extrémní chudobě, aby si oholily vlasy, chodily prostě oděné, jediy pouze jedno prosté jídio denně, vykonávaly jen ty nejpodřadněji? práce, nespaly na posteli a s výjimkou návštěvy chrámu nevycházely z domu. Mnohým se tak smrt jistě mohla zdát přívětivější variantou. Rozhodněji upřednostňovali příbuzní její i jejího manžela. Protože panovalo přesvědčení, že ženy jsou od přírody smilná stvoření, vdova představovala možný zdroj zostuzení rodiny a příbuzní zesnulého manžela se obávali, že se sexuálně zaplete s jinými muži nebo snad dokonce otěhotní. (To, že mužští příbuzní zesnulého manžela nutili mladou vdovu k pohlavnímu styku, se stalo tak běžnou praxí, že hindské označení pro vdovu získalo i význam Prostitutka.) Satí však mělo i ekonomický smysl: zaručovalo, že si vdova nebude činit nárok na manželův majetek a jeho rodina ji nebude muset vydržovat, indic-ká vdova se tak musela rozhodnout mezi mizerným životem v bídě a útlaku a mez, úctyhodnou, avšak hrozivě bolestivou smrtí, kterou se její status v rámci společenství zvýšil. U většiny žen tak o skutečnou volbu ani nešlo. 6 gender, kriminalita a spravedlnost prestole konání satí bylo, jak jsme již řekli, zakázáno již na počátku 19. sto. ľ že v některých oblastech Indie se kulturní pohled na vdovy pnlis nezmé-ToTvdov se i nadále očekává, že se budou podřizovat starým náboženským zvyklostem a budou žít samy a v nejhorší chudobě, často i bez domova. V některých oblas-tech žijí vdovy pří hinduistických chrámech a přijímají příjmení Dasf, coz znamená služebnice, čímž dokládají svou náboženskou oddanost. Mnohé z nich tráví osm hodin denně - čtyři hodiny ráno a čtyři hodiny večer - recitováním duchovních zpěvů, čímž si vydělají částku odpovídající pěti americkým centům a porci rýže a čočky. Některé tyto ženy ovdověly, když jim bylo pouhých čtrnáct let, a uchýlily se do chrámu, aby se tak vyhnuly zotročení ze strany příbuzných svého manžela (Burns, 1998). Není tedy divu, že se i dnes objevují zprávy o indických vdovách, které se upálily, ať už dobrovolně, nebo pod tlakem manželovy rodiny či jiných příbuzných. Burns (1998) tvrdí, že častějším případem jsou vraždy vdov. S tím souvisí i další problém současné Indie, totiž týrania případně ívražda kvůli věnu, známá též jako upalování nevěst. Navzdory zákonu o zákazu věna, přijatému v roce 1961, je zvyk, podle něhož r^čjinevěsty dávají své dceři věno, i nadále velmi rozšířen. Dcery se v Indii považují za ekonomickou zátěž, rodiče seje proto snaží provdat v co nejranějším věku a příslib věna působí jako přídatná motivace pro ženicha. Očekávání rodin ženichů ohledně výše věna však začaly být v posledních letech značně přehnané a ženichova rodina, se kterou nevěsta obvykle žije. je někdy s věnem natolik nespokoje ^5 manželce ^ ^ jft ^ q ^ ^ m oľmlSké T T3k0Vé 2neUŽÍVání nétóy d°Žene ™želku k seb-aŽdě' Ssr?po5tu vražd kvůH vě-a ^ ° "ě -jen ■nehody pH vafľ^ 2 T" * *** Záměmě nahlášena jako "čně (Bumille, 1^^^"* - o 2000 zabitých žen Dalším zvykem, který v poslednľh i ľ? ' J3meS' 1995)" Éf| již někteří pozorovateľ, ^ P°'emiky*je>L lacf, neboť se při jejím provádění odstr"0^' ŽGnSk°U P°hlavní ústrojí celé. Ženská pohlavní mutilace""^- ^ ŽenSkého pohlavnír>° ústrojí nebo procedura praktikovaná v některých ^ f°rei71, 2 nichž neJm'rnějš'fi ka poštěváčku, což má být analogií i^S? zemích- Při které se odřízne špfc nepraktikuje. Častější je inf ibulace' °b?ÍZCe: tato forma se však béí^ lace, při níž se odstraní clitoris tul nejeXUemněJší forma ženské pohlavní ^..ablammora a z větší části, labia majora; poW* se poté zašije a ponechá se pouze malý otvor, kterým může vytékat moč a menstruační krev. Nejrozšířenější formou je pak resekce, při níž se odstraňuje clitoris a zčásti labia minora (Lightfoot-Klein, 1989). Ženská pohlavní mutilace se dnes provádí asi v čtyřiceti zemích, zejména ve východní a západní Africe. V řadě těchto společností není nijak neobvyklé, je-li tímto způsobem postiženo 90 až 98 1 ženské populace (Crossette, 1995; Ebomoyi, 1987; Renzetti a Curran, 1986). V západním světě byly reakcí na uveřejnění faktů o ženské obřízce rozhořčené protesty feministek, které tuto tradicí odsoudily jako barbarství a tyranii a naléhaly na vlády dotčených států, aby tuto praxi okamžitě zakázaly (Walker a Parmar, 1993), Zákony zakazující její provádění přijalo jen málo afrických států, avšak v reakci na praktikování ženské obřízky africkými imigranty ji postavily mimo-zákon jak Spojené státy, tak např. Francie a Británie (Dugger, 1996). V Kanadě je hrozba ženské pohlavní mutilace v domovské zemi důvodem pro udělení statutu uprchlíka osobám, jež před jejím provedením utečou. Ve Spojených státech jsou soudy takovým osobám nakloněny méně, i zde však byl některým ženám prchajícím před provedením mutilace azyl udělen (Crossette, 1995). Vzhledem k tomu, jakým způsobem se operace obvykle provádí a jak vážné zdravotní následky často má, je pochopitelné, že tyto skutečnosti způsobily západní veřejnosti takový šok a vzbudily takové pobouření. Obřízku, resekci nebo infi-bulaci totiž u malých dívek - někdy již v předškolním věku, obvykle však mezi šesti a čtrnácti lety - provádí tradiční porodní bába nebo jiná starší žena z vesnice, která při tom používá nechirurgické nástroje jako břitvu, nůž nebo kus rozbitého skla. Anestetika obvykle nejsou k dispozici. Po dokončení operace se někdy na ránu nanáší bahno, popel, byliny nebo zvířecí trus. které mají zastavit krvácení a napomoci hojení. Pochopitelně se pak často vyskytnou komplikace - např. šok, krvácení, otrava krve nebo tetanus, na jejichž následky může dívka i zemřít. Přinejmenším však ženy. které prodělaly tuto proceduru, zřejmě nikdy nezažijí potěšení ze sexu; kvůli mutilaci je totiž pohlavní styk většinou poměrně bolestivý a zvyšuje se rovněž pravděpodobnost úmrtí matky či dítěte při porodu (Ebomoyi, 1987; Lightfoot-Klein, 1989; Rayner, 1997). O vymýcení tohoto zvyku přímo v afrických státech usilují i malé, ale narůstající skupiny místních žen (MacFarquhar. 1996; Walker a Parmar, 1993). Narážejí při tom na mohutný odpor žen i mužů, kteří se rozhodně brání uplatňování západních hodnot (Dugger, 1996b; French, 1997; Graham, 1986; MacFarquhar, 1996). Hlavním smyslem ženské pohlavní mutilace je ochránit dívku před sexuálnír I 374 gender, .kriminalita a spravedln. 8- gender, kriminalita a spravedlnost 37£ , ,ahezoečít že bude moci být provdána. Ve většině společností, U Panuie pevné přesvědčení o nečitelnosti ženské lá i touhy, Neobřezané ženy se považují za „neciste a neprovdatelné. V důsledku toho nemohou vykonávat úlohy, jež jsou v těchto společnostech u žen hodnoceny nejvýše, totiž úlohu manželky a matky (MacFarquhar. 1996; Renzet-ti a Curran. 1986). Mnoho rodičů prohlašuje, že pokud nenechají své dcery obře zat, žádný slušný muž o ně nebude mít zájem a ony se nakonec „zvrhnou stejně jako americké ženy" (Crossette, 1995; Dugger, 1996c; MacFarquhar, 1996). Jak prohlásila jedna ghanská aktivistka: „Pokud to mám říct zcela cynicky, neprodělat mutilaci znamená spáchat ekonomickou sebevraždu" (cit. dle Graham, 1986, s. 18), Není proto divu, že většina rodičů v těchto společnostech hodlá tra dici u svých dcer uplatnit a mnoho imigrantů obchází americké zákony zakazující ženskou pohlavní mutilaci tak, že za cenu nesmírných obětí našetří peníze, za které pošlou své dcery do země původu, kde operaci podstoupí (Dugger, 1996c). Vcelku lze tedy říci, že ženská pohlavní mutilace podobně jako svazování chodidel a satíjsou příklady institucionalizovaného násilí na ženách, které řada - zejména západních - pozorovatelů považuje za případy kriminální. Snahy postavit tyto tradice mimo zákon však obvykle nejsou úspěšné a jejich vykonávání často per-petuují samy ženy. Mnoho obyvatel západních zemí to považuje za iracionální, je vsak treba uvážit postavení žen ve společnostech, v nichž tyto zvyky existují. Ženská pohlavní mutilace je jedním z nemnoha prostředků, jimiž ženy vykonávají moc a LtrilT'"' ^ ^J6dÍněm Zdľ0ji své moci a statutu pochopitelně lpí, škodlivé kúry a dn, - J U "krasy čast0 Podstupují zdraví Je-ii naSčíí 6 ďiety (Viz kapitola u>-musí být mS^^^J^ Ž6nám' P3k Zákazy letních praktik rovnosti mezi muži a ženami Násilí - * zaměre"ými na nastolení a zajištěni vá vposledku z nízké hodnntľ t' ^ z 3t UŽ nab^á Jakékoli formy - vyptý-V' Mera J^enám Přisuzována. 8.4. MOC, KRIMINALITA A Viděli jsme, že ve společnostech kt:rrrtDLNOi v-réko,ijeh0f0rmě.zn^^nebo odepiran přístup k ceněným statkům. Někdy P°dř^né mužům a je j«m 376 SPRAVEDLNOST -trpí násilí páchané na ženách e-svazování chodidel, satí nebe :eně podřízené mužům a je jim se ženy dokonce samy podílejí na gender. kriminalita a spravedlnost násilí, jehož jsou oběťmi, neboť jen tak mohou získat určitou moc nad svými životy a zvýšit svůj status ve společnosti. Bezmocností lze také, jak jsme naznačili, vysvětlit některé statistiky kriminality a fakt odlišného zacházení s pachateli trestných činů v rámci systému trestního řízení. Nadproporčně se totiž v oficiálních kriminálních statistikách vyskytují a s nejtvrdším zacházením v průběhu trestního řízení se setkávají právě lidé relativně mocensky deprivovaní - mladí, ekonomicky marginalizovaní muži a ženy jiné než bílé barvy pleti. Takoví lidé se také nejčastěji stávají oběťmi trestných činů. V této kapitole jsme zdůraznili, že obsah zákonů a způsob, jímž jsou prosazovány, do značné míry závisí na hodnotách a zájmech držitelů moci. Převážnou většinu zákonodárců i pracovníků policie a justice tvoří bělošští muži. V následující kapitole budeme tento motiv sledovat ještě dále, tentokrát na poli politiky, politického systému a armády. Klíčové pojmy disparita rozsudků ukládání výrazně odlišných trestu pachatelům usvědčeným z podobných trestných činu, vyplývající obvykle z mimoprávních faktorů, Jako je pohlaví pachatele, jeho rasová či etnické příslušnost či z jiných nesouvisejících aspektů emancipační teorie teorie, podle které přibývá trestných činů páchaných ženami a(nebo) ženskí kriminalita nabývá tradičně mužské povahy v důsledku vlivu feminismu či ženského hnuti hypotéza galantnosti (resp. paternallsmu) domněnka, že pachatelky trestných činů jsou před zákonem posuzovány shovívavěji než jejich mužské protějšky statirtové delikty typy chování, které jsou nezákonné, dopouštHi se jich nezletilá osoba, u osob zle-tílých jsou však legální znásilněni situace, kdy jedna osoba dosáhne za použití násilí nebo pod pohrůžkou jeho použit, některé formy pohlavního styku (vaginálního, orálního nebo análního) s druhou osobou _ ^silnění známou osobou případ pohlavně motivovaného napadení, při němž obeť útočníka v,ce c, méně dobře zná Doporučená literatura D'nes, g., jENSEN, R., a Russo, A. (1998). Pornography: Tt* producwn ano M. ľss&^m — ^mmmmCA: sage- j** S. l. m ,1998). Cmo conuol an< ^™»££Z£, Jmpus. Thousand Oaks. Schwartz, M. D., a DeKeseheoy, W. S. (1997)- Sexual assau't on the coueg ca: Sage. a- GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST ani vtákových dělnických profesích, jako jsou řidiči nákladních Zeny nejsou přiměřeně za&toupe^yan ^ ^ ^ iamĚslnanci dodávkových služeb, které by nebo prodeji kradeného zboží (Stel fen sme ier, 1982). aaiantnosti také rostoucí podíl zatčených žen. Zastaň- Vyskytly* ^M^P^^t^so^ se dříve zdráhali podrobovat ženy * «<-» názoru konkrétne tvrdl z Po.,c, ^ mu.nľs ního Lí a vzrostl, tak pravděpodobnost, že ženy budou jako pachatelky trestných činů posuzovány obdobně jako muži. Nárůst podílu zatčených žen je tedy jednoduše produktem větší ochoty orgánů činných v trestním řízeni brát ženy do vazby a stihat je. 3 Přestože v poslední době přicházejí zprávy o tom, že v některých policejních okrscích několika velkých měst jsou gayové a lesby přijímáni lépe (viz např. Blumenthal. 1993: Egan, 1992), pro vět-šinu policejních útvarů zůstává nadále charakteristická homofobie (Leinen, 1993; Martin a Jurik, 1996). Dále, přestože existují známky, že rasismu v postojích bílých policistů-mužů vůči jejich menšinovým kolegům ubývá, policistky, které jsou příslušnicemi menšin, se podle vlastních výpovědí setkávají s rasismem i sexismem zároveň. Martin (1989) upozorňuje, že dopad této jejich zkušenosti je ještě složitější než jev, který se označuje termínem .dvojí ohrožení", neboť tyto ženy se setkávají s rasismem ze strany bělošských policistů mužského i ženského pohlaví a sexismem ze strany mužských policistů bílé i jiné barvy pleti (viz též Martin a Jurik. 1996). 4 FBI začala přijímat ženy jato operativní pracovnice teprve v roce 1972. V roce 1998 bylo mezi 11548 operativními pracovníky 16,2 % žen (Federal Bureau of Investigation, 1998). 5 Župan (1992) uvádí, že v roce 1977 ohrozilo rozhodnutí NejvyšŠího soudu USA v případě Dothard versus Rawiinson pokrok v zaměstnávání žen v nápravných zařízeních pro muže. Soud v tomto případě (bez důkazní opory) rozhodl, že z důvodů bezpečnosti je možno zamezit Ženám v přístupu na pracovn, místa, v nichž dochází ke kontaktu s chovanci vězení s nejpřísnější ostrahou. Většina států ľľlľ .T"'3 " UendU Z POŽátku sedmdes*Ý<*a zaměstnávala v mužských nápravných zaři-Z.ženvľľ- U-edenéh0NeJVVŠŠÍh0 SOUdu* všakÉa*to utMno k omezení půsc- • SI27ííSTTľ kanCe,áfSká 3 neV6d0UCÍmíS,a 't«lněvmnohasmělh^Il^ M ^ (ViZ např" Spohn' l990)' miskuitni, a tak nepřekvapí, že se v prub'h ° 8m'teZ' S'UŠné ženskosti-Je nezávislá a Pá- její zákazníci sice porušili iékon avjsak ňľeStníh° F'2ení běŽně stáva obětí obtěžování. Naopak pozici bohužel jen velmi málo dat do lnaí ľ'-^^ výjlmež^. O mužské prostituci je k dis-cl jako výhradně ženskou trestnou'činnost i ľľ Že Sami autofi Pojímají prosUW vzhledem k tomu. že mužští prostituti Lu0kenbi^ 1986: McNamara, 1994). Avš^ mužům, může být í s nimi zacházeno d,sl ľ-"" &ender°vá pravidla vymezená v naší kultuře ■ Příklad takové „nevídané rovnosti- se ľ' Z ' pacha^ trestných činů. Arpaio v roce 1996 zavedl ženské vězeňské „™ Ve statě Arizona, kde šerif JoseP" Pracovn,eety, ato pouze !oW cq obnovil pracovní 378 8 GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEDLIVOU čety mužských vězňů. Ženy s pouty kolem kotníků a v pruhovaných vězeňských uniformách zde pět dnů v týdnu sbírají odpadky a přetírají graffiti (Kim, 1996). Zavedení pracovních čet vězeňkyň bylo navrženo také v Alabamě, guvernér však návrh zamítl („Chain Gangs for Women. 1996). i" Ministerstvo spravedlnosti USA rovněž uvádí, že ženy tvoři stále vyšší procento dospělých vězňů propouštěných na podmínku nebo na čestné prohlášení. Například v letech 1990 až 1996 se podíl žen na celkovém počtu podmínečné propuštěných osob zvýšil z 18 na 21 % a u osob propuštěných na čestné prohlášení z 8 na 11 % (Brown a Beck, 1997). 11 Není bez zajímavosti, že vězněným mužům se podařilo prosadit omezení přístupu ženských zaměstnankyň nápravných zařízení do některých prostor (např. sprch) z toho důvodu, že přítomnost dozor-kyň by představovala narušení jejich práva na soukromí (viz např. Fort v. Ward, 1979). 12 Statistická pravděpodobnost nákazy HIV/AIDS v důsledku znásilnění není v současnosti známa. Podle Centra pro studium politických programů zaměřených na ženy (Center for Women Policy Stu-dies, 1991a. s. 6) „se zdá, že v případech sexuálně motivovaného násilí výzkumy obvykle předpokládají, že oběť znásilnení byla infikována virem HIV již dříve, čímž se zdůrazňuje sexuální minulost oběti a naopak potlačuje fakt znásilnění". V současné době probíhá diskuse ohledné povinného testování HIV u usvedčených pachatelů znásilnění s tím, že výsledky by byly oznamovány jak pachatelům, tak jejich obětem. V roce 1997 rozhodl Nejvyšší soud státu New Jersey, že oběť znásilnění může požadovat, aby se pachatel znásilnění podrobil testu na HIV/AIDS a oběť byla zpravena o výsledku. Citovaná publikace (Center for Women Policy Studies, 1991) nabízí podrobný rozbor předností a nevýhod takového testování pachatelů znásilnění. Pozn. překladatele: V americkém pojetí sem spadá celý proces od zatčení podezřelého přes vyšetřování, sdělení obvinění a soud až po výkon trestu. B- GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 379 rFNDER POLITIKA, VLÁDA A ARMÁDA 9' t , 776 napsat Abigail Adams svému manželovi Johnov,: „Velmi to! ^ Lsľii n^islost - pré, bych si, abyste v novém 2ákc_ 1 ^'předpokládám, budete muset sestavit, pamatovali i na zeny a byli Ínlm velkorysejší a vstřícnější než vaši předkové. - Jeho odpověď však dává jasné najevo že budovatelé nové republiky neméli postavení obou pohlaví na stejnou politickou úroveň vůbec v úmyslu. „Pokud jde o ten tvůj pozoruhodný zákoník," odepsal své manželce John Adams, „tomu se mohu leda usmát... spolehni se, že jsme chytřejší, než abychom odbourali náš Maskulinní řád" (dle Rossi, 1973, s. 10-11). Adamsovi revoluční druhové jeho pocity zjevně sdíleli; to je zřejmé z jejich prohlášení, že ..všichni lidé jsou si rovni" („a// men are created equal" - v angličtině je použito výrazu „men", označujícího muže i člověka, pozn. překl.), avšak některé (bělošské vlastníky půdy) považovali přece jen za sobě rovnější než jiné (černochy, původní americké obyvatelstvo, nemajetné). Samozřejmě se vždy tvrdilo, že Otcové zakladatelé použili maskulinního substantiva v generickém smyslu; skutečností ovšem je, že když byla ústava ratifikována, ženy svá práva ztratily, místo aby je získaly. Před ratifikací bylo např. ženám v některých oblastech, včetně států Massachusetts a New Jersey, povoleno volit a toto právo později ztratily, v Massachusetts v r. 1780 a v New Jersey v r. 1807 (Simon a Danziger, 1991). jak jsme viděli v kapitole 1, ratifikace ústavy ženám ve Spojených státech volební právo nepřinesla; ženy se tohoto občanského práva domohly tepr-ve v r. 1920. a po^ľkéľľ'6 56 ZaměFímS ^ néktóré P°d0bnosti a ™<% v P°'*ických rolích a to primárne ve Spojených stát^h H Olegové. miuvíme. pCľľuWm T UPOZOmÍ,Í ^ -tkovézdroje,ins^ lí. Muži a ženy budou mí, „ dn°ty a legitimně užív^ SÍ|V neb0 naS'' iafcé se - ^dování d0 té mír, do zájmy a zkušenosti nerovným způs b VdŮS'6dku toho mohou Íjej'Ch Nakolik rozdílná je dnes účast n^ ^ ZaStoupenv v Pravu a veřejné politice, ví? Jedna rovina našeho přístupu J^*'^ m°cl z hlediska příslušnosti k pohla relativně úspěšní jsou muži a žen T bUde 2ahrnovat zhodnocení, jak ní do politických funkci Dále nJ. * Z'SkáVání úřadů veřejné správy a dosahová-' Pak prostřednictvím diskuse o otázkách genderu 380 9- SENDER. POLITIKA, VLADA A ARMADA ve vztahu k vojenské službě podrobíme zkoumání role mužů a žen v obraně a národní bezpečnosti. Náš výklad však začneme tím, že se podíváme na rozdíly v politických postojích a politické účasti mužů a žen, tedy na to, co je ve vládních kruzích již známé jako genderový rozdíl (gendergap). 9.1 GENDEROVÝ ROZDÍL. POLITICKÉ POSTOJE A AKTIVITY Ve volební den nemají kandidáti mnoho jistot, ale od r. 1920, kdy bylo ženám přiznáno plné volební právo, až asi do roku 1980, se mohli spolehnout na dvě věci: žen bude volit méně než mužů a ty ženy, které přece jen volit budou, budou hlasovat podobně jako muži. Mezi lety 1920 a 1960 převyšovala volební účast mužů účast žen velmi výrazné, i když v průběhu oněch čtyř desetiletí účast žen ve volbách postupné narůstala. Béhem šedesátých let se účast žen ve volbách prudce zvýšila a v r. 1978 představoval už náskok mužů ve volební účasti jen něco kolem dvou procent. Lake a Breglio (1992) přičítají tuto změnu vyšší úrovni vzdělání, jíž ženy v tomto období dosáhly, a rychlému nárůstu počtu žen pracujících mimo domov. Přestože však béhem šedesátých a sedmdesátých let přicházelo k volbám už více žen, jejich volební chování bylo stále velmi podobné chování mužů.1 V prezidentských volbách v r. 1980 však došlo ke dvéma velice důležitým změnám: k volebním urnám se dostavilo víc žen než mužů a ženy volily poměrně jinak než muži. Ačkoli 51 % hlasů připadlo Reaganovi, v Tabulce 9.1 vidíme, že získal jen 47 % hlasů žen ve srovnání s 55 % hlasy mužů. Tento osmiprocentní rozdíl mezi volebními hlasy žen a mužů byl nejvyšším rozdílem zaznamenaným od r. 1952, kdy se takovéto statistiky začaly pořizovat. (John Anderson, třetí kandidát v prezidentských volbách v r. 1980. získal stejnou podporu od žen i od mužů a obdržel pouhých 7 % jejich hlasů). Političtí analytici si nebyli jisti, zda jsou tyto rozdíly jen náhodné, nebo představují skutečný posun v modelovém hlasování žen a mužů. Následující volby však potvrdily existenci fenoménu, který vešel ve známost jako genderový rozdíl: jde o odlišnosti ve volebních vzorcích a politických postojích žen a mužů. Podivame-II se znovu na Tabulku 9.1, vidíme, že v prezidentských volbách v r. 1984 byl ve volebních výsledcích genderový rozdíl také, ale menší než v r. 1980 - šestiprocentní. V r. 1988 byl po jarních prezidentských primářkách genderový rozdíl dva-ceti procent bezprecedentní a mnohem více žen než mužu hlasovalo pro M.cha-ela Dukak.se než pro George Bushe. Do listopadu však Bush tento schodek 3 01 9 GENDER, POLITIKA, VLADA A ARMÁDA 7 % V prezidentských volbách v r. 1992 tento gende-^ľsZoZ " nikoli pouze v různé podpoře Billa Clintona od mužu SÍíT/in P-P* třetího kandidáta, Rosse Perota. tabulka 9 1 Gf m*""* ^gzldentekých volbách v letech 1952-1996^ Volební rok Zvoleny kandldat Procento žen, které tohoto kandidáta podporovaly Procento mužů, kandidáta po 1952 Eisenhower 58 53 1956 Eisenhower 61 55 1960 Kennedy 49 52 1964 Johnson 62 60 1968 Nixon 43 43 1972 Nixon 62 63 1976 Carter 50 50 1980 Reagan 47 55 1984 Reagan 56 62 1988 Bush 50 57 1992 Clinton 46 41 1996 Clinton 54 43 Prameny. .Portrait of the Electorate", 1992; 1996; CAWP. 1987. Zatímco Bushe podporovali muži a ženy přibližně ve stejném poměru (37 % ženy více^ľľ' ľ"*" ZÍSkal ° 5 % VÍCe sv** h,asů od žen a Perot získal o 4 % nSľnetktľ,0" mUŽ" ^ VOlbáCtl V r"1996 bV genderový roždí. výra. ir:* <~ocentní (pro Clintona h.asovalo 54 * žen, Vezmeme-li tento genderovů t^Aá ■ v letech 1980 1984 a 198o * UVahu' Zejrnéna v prezidentských volbách *l kandidáti republikánů, S^l^™ ™ P°divitt0™' P«* vlastně *** Podpořilo kandidáta demokratů l' ^ mUŽŮ 3 V'°e Žen neŽ mUŽ" ^ „Genderový rozdíl odráží významT * Bľ"e'Í011"2' &"199) t0 ^větlMJřtaW^ ní výsledky však přímo ovlivní pouz ^ V "aŠem polítickém systému, volejmi, Prioritami a oblastmi řešení prat^ JSOu4i odlis™sti mezi představ* že převažující podpora určitého kandidátľ " 3 U t3k rozší?ené 3 Podstatné' než pouhé získání voličské převahv V0li61 jednoh° Pohlaví má větší význam druhého pohlaví." nad protikandidátem, jíž se těší mezi volič' 382 9 G^OER. POLITIKA. VLAOA A ARMAÍ To se od r. 1980 projevilo v několikerých volbách do Kongresu Spojených států i v četných guvernérských a senátních volbách v jednotlivých státech. V prezidentských volbách se to však neprojevilo až do r. 1996. Jde také o to, že problém genderového rozdílu je daleko složitější, než se na první pohled zdá. Genderový rozdíl se netýká jen volebního chování; jsou to i jisté úhly pohledu a přístupy k politickým otázkám a z nich pak vyplývá to, jak jednotlivci hlasují. Výzkum stále ukazuje, že jádrem genderového rozdílu jsou otázky ekonomiky, sociálního zabezpečení, zahraniční politiky, v menší míře i otázky ochrany životního prostředí a bezpečností ve veřejném prostoru. Ženy se např. cítí - a zcela oprávněně - ekonomicky zranitelnější než muži (viz kapitoly 6 a 7). Ženy více než muži vyjadřují zájem o problematiku zdravotní péče (zejména dlouhodobé), péče o děti, vzdělání, bídy a o problematiku bezdomovců. Oproti tomu muži se více než ženy zajímají o schodek federálního rozpočtu, daně, energetiku, obranu a zahraniční politiku. Během osmdesátých a devadesátých let vyjadřovaly ženy větší pesimismus ohledně hospodářské situace země a projevily větší vstřícnost vůči rostoucí aktivitě vlád v podobě programů na pomoc rodinám, a to i tehdy, vyžadovaly-li takové programy zvýšení daní (Goldberg, 1996; Lake a Breg-lio 1992; Sciolino 1996; viz též Gidengil, 1995). V souvislosti s tím se tvrdilo, že to byl právě Bushův důraz na „otázky rodiny", vzdělání, efektivnější organizaci dobrovolných sbírek na péči o děti a posílení ekonomického postavení žen. krátce řečeno, jeho slib „laskavějšího a vlídnějšího národa", co mu v průběhu kampaně v r, 1988 pomohlo překlenout onu „genderovou propast", jak to někteří nazývali, mezi ním a Dukakisem (Mueller, 1991). Mnohé ženy, které hlasovaly vr. 1992 pro George Bushe, však v r. 1996 přesunuly svou podporu na Clintona, protože projevoval zájem a pochopení, které kandidátu Doleovi chyběly (Goldberg, 1996). Silný a systematický genderový rozdíl se objevuje také v souvislosti s otázkami války a míru. Tento rozdíl v politických názorech žen a mužů lze vysledovat už od 1. světové války. Vstup USA do obou válek považovaly za chybu více ženy než muži a ženy také hlasitěji protestovaly proti válce v Koreji i ve Vietnamu (Abzug, 1984; Baxter a Lansing. 1983). Obdobně se v reakcí na teroristický útok v r. 1983 v Bejrútu, který př.pravil o život více než 200 amerických námořníků, přiklánělo k odsunu amerických vojsk z Libanonu výrazně větší procento žen (62 *) nez muzu (34 *) (Abzug, 1984). Po invazi Spojených států do Grenady znatelné vzrostla Popularita Ronalda Reagana, ale jen mezi muži; s touto vojenskou akci jich souhlasilo 68 % oproti pouhým 45 % žen (Raines. 1983). I v poslední válce, v n,z se 383 9 GENDER, POLITIKA. VLÄOA A ARMÁDA válce v Perském zálivu, dávalo více žen než mužů před-USA přímo angažovaly. VOJ(?nskou akcí a méné žen než mužů také noSt diplomatickému re . ^ ^ ^ ^ ^ vyjádřilo pocit, ze ztráty n$50,000 39 44 48 i 7 >$75.000 18 41 51 t >$100,000 9 38 54 6 Věk: 10 Q 18-29 let 17 53 34 41 41 44 30-44 let 33 48 q 45-59 let 26 48 í? 7 60 let a více 24 48 Pramen: .Portrait oť (lie electorate", 1996. 3' bender, politika. vlä0a a armada 385 Vposl-dnW.vo.bech se jato v^r^ftMorzacala proje^at. sexua n, 00«^. v 1992 poprvé v americké historii, vytvořili viditelnou . dobre slyšitelnou skupin, Lličstva ,esb1Cké ženy a gayové. Politické organizace leseb a gayů uskutečnily úspěšné kampaně registrace voličstva a shromáždily ve fondech předvolební kampaně mil| ony dolarů a to nejen pro Billa Clintona, ale i pro kongresové, státní a místní politi-ky, kteří méli jejich podporu. Podle odhadů hlasovalo ve volbách v r. 1992 mezi čtyřmi a devíti miliony leseb a gayů. Toto bezprecedentní otevřené zapojení leseb a gayů do hlavního proudu celonárodní politiky bylo ovšem do značné míry projevem rozhořčení nad reakcí federální vlády (nebo naopak nad nedostatečností její reakce) na krizi HIV/AIDS (viz kapitola 11) a nad bezostyšnou homofobií, kterou vyjadřovali řečníci jako Pat Robert-son na sjezdu Republikánské strany v r. 1992. Zatímco Bush se od homosexuálních komunit distancoval, Clinton přislíbil zvýšení finančních prostředků na výzkum a léčbu HIV/AIDS z federálního rozpočtu, prosazení programu národního zdravotního pojištění a zrušení zákazu služby homosexuálů v americké armádě (Gross, 1994; Schmalz, 1992). Ačkoli Clinton během svého prvního funkčního období v plnění těchto slibů značně zklamal, podporovali ho lesbické ženy a gayové i v r. 1996 proti republikánovi Doleo-vi, a to výrazně pod vlivem homofobní rétoriky a nepřátelské politiky vůči jejich komunitám, kterou republikánští představitelé a kandidáti užívali a hlásali. Očekává se, že všeobecná podpora leseb a gayů demokratickým kandidátům v budoucnu ještě vzroste, nebot republikánští političtí konservativci ve svém „útoku na homosexualitu" stále pokračují (Seelye, 1998). _ Genderový rozdíl je někdy vysvětlován i jako výraz zásadních - podle někte-rych tvrzen, snad vnitřně daných - rozdílů mezi pohlavími: ženy se více zaměřují E£ mS r86 Více zaměNí na soutéžení a práva jeď *> - na ř roľd 'mľ * eg'Í0, ^ R°Zdí,y mezi rů^mi kami aľnľJninľbľ LT * * ******* ženami, mezi běloš- "kazují, že rozdíly ve voU^kT' 'eSbÍOkými a heterosexuálními ženami - však -nek u různých sKupinX^ľľ^*^ "°* novisko vyjádří kandidát k prolT ™ ^ Genderové stereotypy však ma-temUm'^ ^ P'° jej'Ch Život zasadní budou morálnější nebo humánně " -°řínek 3 Představa- že Po«tictó názory žen didující osoby. Nyní krátce obráť' mUŽŮ' 56 Většinou aplikuje 1 ^ tj- v úřadech veřejné správy. Nelľ P°Z°rn°St k °S°bam ve veřeJný°n funkCÍCh' rouv rnirtíi___,. JPrve je deravý rozdíl projevuje lv^ých politických aktivitách však nežité prozkoumat, zda se ge* 386 , než jsou volby. .1 Gender a politická činnost Kromě volebního aktu existuje i mnoho dalších forem politické činnosti. Podle politologa Lestera Millbratha (1965) existují v zásadě tři roviny politického akti-vismu. Nejnižší rovina, divácká činnost (spectator activities), zahrnuje nošení odznáčků vyjadřující politickou podporu nebo vylepování samolepek na blatník auta vyjadřující tuto podporu. Milibrath považuje za diváckou činnost i sám volební akt, protože vyžaduje jen minimální úsilí. Uprostřed je přechodová činnost (transitional activities) jako např. písemný kontakt s veřejnými činiteli, přispívání na kampaň a účast na manifestacích nebo schůzích. Nejvyšší rovina politické činnosti, kterou Milbrath nazývá gladiátorská činnost (gladiator activities), zahrnuje práci na politické kampani, převzetí aktivní úlohy v některé politické straně nebo kandidaturu do úřadu veřejné správy, Gladiátorská činnost vyžaduje maximum úsilí a oddanosti. Navzdory oblíbenému mýtu, že muži se o politiku zajímají více a jsou v ní aktivnější, jsou ve skutečnosti rozdíly mezí pohlavími v úrovni politického aktivismu malé. Všeobecné vzato se do politiky příliš nezapojují ani ženy, ani muži. Historicky byla u žen přece jen o něco větší pravděpodobnost, že se zapojí spíše do divácké činnosti, jako je nošení odznáčků či vyjadřování podpory samolepkami na autě, zatímco muži se více angažovali v přechodové činnosti, zejména v peněžitých příspěvcích na politické kampaně (Lynn, 1984). Genderové odlišnost v přispívání na kampaně byla do značné míry způsobena skutečností, že ženy měly výrazně nižší vlastní příjmy, s nimiž by mohly volně disponovat, než muži. V posledních letech však příspěvky žen na kampaně podstatně vzrostly; u této otázky se zastavíme, až se budeme zabývat kandidaturou na politickou funkci. Mnohé případy přechodové politické činnosti žen však byly při výzkumu přehlíženy či podceňovány. Mnohé tyto činnosti vykonávaly dělnické ženy a ženy jiné barvy pleti než bílé na úrovni lokálních, lidových, regionálních či komunitních, tzv. -grassroots", aktivit (Prestage, 1991). Podstatná část tohoto aktivismu se zaměřovala na zachování a rozšíření služeb financovaných vládou, na nichž členové těchto společenství závisí a jež byly v posledních letech v rámci omezování výdajů a rozpočtových škrtů znatelně oklesťovány. Proto bělošské dělnické ženy i ženy jiné barvy pleti organizovaly ochranné svazy nájemníků, vedly stávky kvůli nájemnému, bojkoty škol a petiční akce ve snaze zachovat základní sociální služby, sociální dávky a programy zdravotní péče (Bookman a Morgen, 1988; Seitz, 1995). Poněvadž se ale studie o politickém aktivismu tradičně omezují na lobbování. volby BENDER. POLITIKA. VLADA A ARMÁD* GENDER, POLITIKA. VLADA A ARMADA 3B7 -, nrošly tyto významné a někdy i úspěšné politické činnosti žen 3*eänZ"S ^" A navíC' a žen o politiku najdeme méně podobí^" DyCh°m' * ^ ^ °St1' nezJ*me viděli v této kapitole. Wáé 990 9 GE^DEB. POLITIKA, VLÄOA A ARPÁDA ženy aspirující na politickou kariéru mají stále výrazně méně modelových vzorů této své role než jejich mužští kolegové, to se však mění, jak se každý volební rok zvyšuje účast žen v politických soubojích. Dostupnost modelových vzorů pro politické role a dostupnost mentorů či mentorek je důležitá; mnohé funkcionárky uvádějí, že je v jejich politické kariéře inspirovaly a pomohly jim v ní jiné ženy (Center for American Woman and Politics, dále CAWP, 1984). Druhé vysvětlení, proč je počet funkcionářek malý, je, že pro ženy je daleko obtížnější skloubit požadavky veřejného politického života s domácími povinnostmi. Stejné jako většina vdaných zaměstnaných žen i ženy političky, které jsou vdané, nesou dvojí pracovní zátěž; jejich partneři, pokud žijí v manželství, na sebe zpravidla primární povinnost péče o děti a domácnost nevezmou. Zvláště na federální úrovni vyžadují nároky veřejné funkce mimořádné oběti, pokud jde o čas, který může funkcionárka strávit se svou rodinou. Není proto nijak překvapivé, že ženy příznačné vstupují do politiky v pozdějším věku než muži (poté, co jejich děti odrostou) a že u žen političek v nejvyšších funkcích je větší pravděpodobnost než u mužů, že budou svobodné, ovdovělé nebo rozvedené, i když mohou mít děti (Mandel a Dod-son, 1992; Toner, 1996). Lovenduski (1986) zjistil, že i v Evropě jsou ženy ve veřejných funkcích méně často vdané než jejich mužští kolegové ženatí a mívají méně dětí než muži. To neznamená, že muži neprožívají konflikt mezi svou politickou kariérou a rodinným životem. Nedávné výzkumy ukazují, že tomu tak je a že toto napětí může být vysoké. U mužů je však pravděpodobnější, že půjdou za svými politickými ambicemi i navzdory těmto konfliktům, zatímco ženy se často snaží tento konflikt vyřešit tím, že svou politickou kariéru oddálí, posunou nebo že se aspoň dočasně jedné z těchto rolí kvůli druhé vzdají (Toner, 1996). Třetím, i když stále méně často uváděným vysvětlením je, že počet mužů ve volených funkcích převyšuje počet žen proto, že většina žen postrádá nutnou kvalifikaci a doporučení. Je jistě pravda, že většina žen funkcionářek z doby před 2. světovou válkou své funkce zdědila a jednoduše dosloužifa za své zesnulé manžely nebo otce. I pokud byly zvoleny, měly většinou nižší vzdělání než muži v tomto postavení, a poněvadž právnické a obchodnické profese jim byly do velké míry uzavřeny, vstupovaly do politiky s jinou profesionální průpravou, zejména v oblastech učitelství a sociální práce. V posledních letech se však toto zmenilo. U zen funkcionářek je pravděpodobnost, že absolvovaly vysokou školu, a tato pravděpodobnostně dokonce vyšší než u mužů funkcionářů; u funkcionářek jiné barvy Pleti než bí.é je tato pravděpodobnost vyšší, než ukazuje průměr u funkcionářek 391 9 GENOER. POLITIKA. VLADA A ARMAOA ! ,růwP 1985- Natřvidad, 1992; White, 1995). Počet žen ve veřejných obecne (CAWK ■ obchodn,ce také vzrostl, jakož i počet těch, IZ e ^kcionářek stále menší pravděpodobnost, ze maji tuto zkušenost. !ežu funkcionářů, je u nich zase vyšší pravděpodobnost jiného typu politické zku-šenosti U žen funkcionáře* je např. vyšší pravděpodobnost než u jejich mužských kolegů že předtím, než na funkci kandidovaly, zastávaly jmenované vládní funkce a že se podílely na politických kampaních (CAWP, 1984: White, 1995; Witt et al.. 1994). Z toho tedy vyplývá, že „argument rozdílné kvalifikace" je dnes méně obhajitelný než v minulosti. Čtvrtým argumentem je. že nedostatek žen ve veřejných funkcích může být dán diskriminácia předsudky vůči nim, což se může projevit na dvou rovinách: mezi voličstvem a v rámci politického úřadu. Studie na téma sexismu voličstva ukazují, že se sexismus v posledních letech v zásadě snížil (Clark, 1991). V jednom nedávném celostátním výzkumu veřejného mínění se např. většina dotazovaných (51 %) shodla, že by v politickém boji mezi mužem a ženou se stejnou kvalifikací a stejnými schopnostmi hlasovali pro ženu, protože Spojené státy potřebují ve vysokých veřejných funkcích více žen (41 % s tím nesouhlasilo a 8 % nebylo rozhodnuto). S tímto prohlášením se však ztotožnilo více žen (57 %) než mužů (45 %) („Women Candidates", 1992). Mezinárodní průzkum 22 000 lidí ve dvaceti dvou zemích v r. 1996 zjistil, že většina dotazovaných v každé ze zkoumaných zemí se domnívá, ze by vláda byla lepší, kdyby politické funkce zastávalo více žen. Tento názor vyjadnio např. 50 % dotázaných v Indii, 51 % ve Velké Británii a 59 % ve Francii; ve Spojených státech jej sdílelo 57 % dotázaných („Poli", 1996). to nľZžlľ3 ''ľ T*** ^ POlitiCké fUnkCe času zvykla a už Přesto ukazuje!un^T ^ ^ W stvo zřídka n hlíží ^ZLTZ ^ ^ n*^' a kandidátkách (Witt et al 1994!! ' V°"ČStva 0 Packých kandidátech a to bez ohledu na jejich indivi* -, V°'iČŮ např' stále P°vazuJe * ve zv.ádáni so,:;: ~ * **** " * problémy bezdomovců, politika socš "h pé5e 0 děti' zdravotní pece. StVÍ. Nanrnti tnmn Tho zabezpečení a uměié přerušení téhoten-láti jsou schopnější než kand1, 9. GENDER. pqlitika, VLADA A ABMADŕ dátky ve zvládání takových oblastí, jakými jsou obrana, zahraniční politika, ekonomické otázky a záležitosti většího rozpočtu. Tyto stereotypy mohou působit jak ve prospěch kandidátů nebo kandidátek, tak i proti nim, podle toho, která témata jsou ve veřejném povědomí právě v dobé volební kampaně vnímána jako nejnaléhavéjší (Kahn a Goldenberg, 1991). Při vytváření představ, které si voliči o jednotlivých kandidátech udělají, hrají ovšem zásadní roli média. Nedávné výzkumy ukazují, že kandidátky a kandidáti jsou v médiích zastoupeni nerovnoměrně (viz též kapitola 5). Podle toho, co uvádějí Kahn a Goldenberg (1991), má mediální pokrytí žen kandidátek tendenci zaměřovat se na praktické otázky perspektivnosti jejich kampaně (např. jejich šance na vítězství vzhledem k jejich zdrojům), zatímco mediální pokrytí mužů kandidátů se více zaměřuje na věcné otázky kampaně. Větší prostor dávají média kandidátkám tehdy, vyjadřují-li se k otázkám, které jsou běžně považovány za ty, které spadají do ženské sféry (např. vzdělání, drogy), a větší prostor postojům kandidátů vtak-zvané mužské sféře problémů (např. národní bezpečnost, obchod). Tento trend funguje bez ohledu na to, které otázky jsou v té které kampani právě aktuální. To není bezvýznamné, neboť výzkumy ukazují, že kandidující, ať muži, nebo ženy, kteří získají mediální pokrytí příznačné pro ženy, vnímá veřejnost jako méně perspektivní než ty, jimž se dostane pokrytí příznačného pro muže. Krátce řečeno, média tradičně znevýhodňují politické kandidátky (viz též Witt et al., 1994). Předsudky proti kandidátkám a jejich diskriminaci můžeme najít i v další rovině: v rámci politických stran. Sexismus je v politických stranách skutečně doložen (Niven, 1998; Witt et al., 1994). Převážná většina stranických lídrů jsou muži a mnozí z nich se hlásí k tradičním genderovým stereotypům; často si myslí, že muži mají lepší šancí zvítězit a stát se lepšími politiky než ženy (Niven, 1998). Předsudky a diskriminace tohoto typu jsou silné zejména v jižních státech a v těch státech, kde má monopol na rozhodování malá stranická elita (Ayres, 1997a; Niven, 1998). Odhaduje se, že tato předpojatost snižuje počet žen navržených v kandidátských listinách na křeslo v zákonodárném sboru daného státu až téměř o jednu třetinu (Niven, 1998) 2 V minulosti platilo, že pokud byli straničtí lídři konfrontováni s rostoucími požadavky žen na významnější politické role, zareagovali často tak. ze nasadili ženy kandidátky jako „obětní beránky", totiž jako kandidátky na prakticky nevo-lítelné místo, kde jejich strana neměla šanci zvítězit (Carroll, 1985). Nedávne výzkumy však ukazují, že tato praxe se nyní vyskytuje již jen zřídka (Clark. 1991) a že straničtí lídri v mnohých státech aktivně vybírají ženy kandidátky, protože 3 BENDER, POLITIKA, VLADA A ARMADA 393 . že Se jím podaří překlenout genderový rozdíl me TSÍZZ*. 1998, Výzkumy spíše ukazují, že daleko závažný ľ ekLmi pro ženy usilující o veřejnou funkc, jsou dnes opakovaná kandL Ira na vykonávanou funkci a přístup k fondům na financován, kampane. úřadující kandidát (incumbent) je osoba, která zastává politickou funkci a znovu o ni usiluje. Úřadující kandidáti mají v prúbéhu voleb několikeré výhody, v neposlední řadě jsou na veřejnosti dobře viditelní, známí mezi voličstvem a mají příležitost agitovat už v průběhu trvání svého předchozího mandátu. Protože ženy zastávají méně funkcí, objevují se - pokud vůbec kandidují - spíše v rolí vyzýva-telek než v roli těch, kteří daný úřad obhajují, a tak ani nepřekvapí, že když bojují proti úřadujícímu kandidátovi, prohrávají častěji, než jde-li o boj dvou nových uchazečů, V roce 1992 se např. očekávalo, že značný počet úřadujících kandidátů ztratí podporu pro znovuzvolení do Senátu Spojených států a do Sněmovny reprezentantů, neboť voličstvo vyjadřovalo rozhořčení nad odhaleními o zneužívání úřední moci jako např. při bankovním skandálu ve Sněmovně, a navíc se zdálo, že mezi voliči vládne silná touha po změnách ve vládě. V tomto roce se předpokládalo, že kandidující ženy a kandidující z řad menšin budou mít dosud největší šanci na křesla ve federální vládě, která uvolnili jejich předchůdci. Z 376 úřadujících kandidátů, kteří zvítězili v primářkách, dosáhlo 349 v listopadu svého znovuzvolení. I z 48 žen, které v r. 1992 vyhrály ve volbách do Sněmovny reprezentantů, bylo např. 24 úřadujících kandidátek a 22 kandidovalo na uvolněné křeslo (CAWP. 1993). Kandidující ženy a kandidující z řad menšin mají stále větší naději, že zvítězí, usilujMi o kreslo, které se uvolnilo z důvodu rezignace nebo odchodu do důchodu.^ Atuz kandidát svůj úřad obhajuje, nebo o něj usiluje poprvé, potřebuje na vedeni ^27^2 Pen"'3 *" je ŮFad' ° nějŽ usi1^ Prestižnější, tím jich po* níz~ mohly být úspěšné i ZT kamPaním tCdy čast0 chytoěly dostatečné fondy, eW mnohem více než dříve w ^ ***** W V°'baCh ™P°^adatelné' * * M do Senátu Spojených stat " ^ * PrŮměma SUma' Wer0U ***** dolarů, v praxi to 2narnenä ^ [1992 "a Své ^mpaně vydali, přesáhla 9 milWJ buď po šest let týdně získat SO^"1^'2 °S°ba d0 Senátu kandidovat' ^ ment of Commerce, Bureau of th d0'aľU' být multimilionářem (U. S. WH**1' * r-1996 byly odhadnuty na «.u í'1994)' Výdaie ™ Prezidentskou kamP*1 y na rek°rdnich 600 mi»n„,-. ..... 384 600 milionů dolarů (Wayne. 1996). POLITIKA. VLADA A AnM*pí Odkud tyto obrovské sumy pocházejí? Mnozí kandidáti na veřejnou funkci jsou nadále jedinci se značným osobním bohatstvím, avšak lví podíl na sponzorování kampaní dnes přichází od soukromých společností a skupin zastupujících zvláštní zájmy. Některé skupiny se zvláštními zájmy se vlastně přímo věnují shánění a distribuci příspěvků na kampaně téch politických kandidátů, již podporují jejich skupinové zájmy. Tyto zvláštní zájmové skupiny se nazývají Výbory pro politickou činnost {Poiitical action committees, dále PAC). Ve Spojených státech je dnes více než 4000 těchto výborů, které zastupují obchodní společnosti (např. Philip Morris, jednu z nejvétších společností specializovaných na obchod s tabákem, potravinami a alkoholem ve Spojených státech), určitá průmyslová odvětví a profese (např. Americkou lékařskou komoru, Americkou advokátní komoru) a specifické otázky (pro a proti přerušení těhotenství, pro kontrolu střelných zbraní a proti ní). Výbory PAC přispívají miliony dolarů na kampaně, které z nich dělají na politické scéně mocnou sílu. Např. v letech 1993-1994 podpořily PAC politické kandidáty téměř 190 miliony dolarů. 2 historického hlediska však kandidující ženy a kandidující z řad menšin získali z těchto fondů jen relativně malé procento; zástupci PAC to odůvodňovali tím, že je tito kandidující o podporu nežádají („Seekíng Cor-porate PAC Money", 1986). Může to být pravda, zejména vzhledem k tomu, že mnohé PAC jsou součástí velkých firem a profesních asociací ze sfér, v nichž je procento žen a menšin tradičně nízké, a ženy ani menšiny tedy příznačně nebývají členkami profesních, sociálních a politických sítí. jejichž prostřednictvím největší příspěvkové akce na kampaně běžně vznikají (Scott, 1994). Přesto však i v případě, že je žádost o příspěvek vznesena, je získaný obnos zpravidla v průměru nižší, než bývají sumy poskytnuté kandidujícím mužům bělochům (Carroll, 1985). Jak nedávno uvedla jedna politička zvolená do státního úřadu: „Přijde-li na shánění peněz na kampaň nebo na proniknutí do struktur velkého státního byznysu, což je skutečné centrum moci, můžete pořád ješté narazit na pevnou kamennou zeď mužské nadvlády" (cit. Ayres, 1997a, s. B8). V průběhu devadesátých let 20. století se však i tento rozměr politické arény začal dramaticky měnit. Za prvé proto, že ženské organizace úspěšně mobilizovaly členskou základnu, aby podpořila kandidující ženy a feministické kandidáty, a to nejen „svýma nohama", tedy spoluprací na kampani a hlasováním, ale, svým, Peněženkami (CAWP, b. r., Ženy, rasové a etnické menšiny, lesbické ženy a gay-ové navíc sestavili formální i neformální politické koafice i své vlastní Výbory pro Politickou činnost, jako byly např. Výbor pro politickou činnost celostátního pol. 9 GENDER, POLITIKA. VLAOA A ARMADA 395 "sk'ch žen (National Potitical Congress of Black litického kongresu te^^ ieny{Women's Campaign Fond) či Emiliin seznam men-sPAa Fond kampa ■ ^ ^ ^ ^ ^ ^ g mJIJony do|arů ^ ^ t^cľobľcne považuje za jeden z nejsilnějších ženských PAC (CAWP- V New Hampshirc ni k^ľv ľ % kF6Sel",egiSlatÍVĚ' *** -'-čí sněmovny a guver-ner,k^ajevsakzJ1népolitlckéstrany(Go nJTC Ä? P-°n,kly ' raSWé 3 ™» ^ • V . Í994 bylo reau of the Census, 19971 N (U' S' DePartment of Commerce, W stále velmi nedostatečně zastcľn ÍS0U Státních zákonodárných sborech * tyto ženy jen 3,l ľ^T? ^ ™ ^ ^ * "* "* -lárců a 14,4% státních zákona ■ tvo- dárkyň. Afroameričanky působily v zákonodárný 396 iých sborech třiceti pěti států 9- gender. politika, vlaoa a-ar** řily 2,3 % všech státních zákonodárců, 10,5 % státních zákonodárkyň a 72.4 % státních zákonodárkyň z menšinových skupin. Američanky latinskoamerického původu působily v zákonodárných sborech čtrnácti států, celkově obsadily 45 křesel a tvořily 2,8 % státních zákonodárkyň. Američanky asijského původu působily ve třech státech, obsadily 11 křese! a tvořily 0,7 % zákonodárkyň žen. Původní oby-vatelky Ameriky působily v šesti státech, obsadily však celkově jen osm křesel a tvořily tak pouhých 0,5 % zákonodárkyň. Úhrnem tedy tvoří Američanky hispánského původu 0,6 % všech státních zákonodárců v celé zemi, Američanky asijského původu 0,15 % a původní obyvatelky Ameriky 0,11 % (CAWP, 1998b). TABULKA 9.4 Ženy ve státních a místních vládách, vybrané funkce, 1998 Funkce úřadu veřejné správy Počet žen ve funkci Guvernérka Viceguvernérka Státní tajemnice Generální prokurátorka Státní ministryně financí Státní auditorka nebo revízorka Státní ministryně školství /Nejvyšší státní úřednice pro vzdělání Komisařka pro pojištění Komisařka práce Komisařka pro železnice Komisařka pro státní pozemky Komisařka pro korporace Komisařka pro služby veřejností Komisařka pro veřejná zařízení Členka státního zákonodárného sboru Starostka (města s počtem obyvatel nad 30 000) (n = 975 měst) 18 (ze 42) 12 8 10 11 3 1 1 1 2 4 2 1,607 (21,6 %) 202 (20,7 %) Pramen: CAWP, 1998a. ADA Navzdory těmto nízkým počtům je důležité mít na paměti, že představuj, z,sky ve státních volitelných funkcích pro rasové a etnické menšiny, zejména pro zeny Jiné barvy pleti než bílé. Zdá se. že lesby a gayové dosáhlí na Státní úrovni menšího úspěchu, i když se jim podařilo prorazit v regionálních volbách. Tony Miller, který se v r. 1994 ucházel o pozici kalifornského ministra zahraničních věcí, se stal prvním kandidátem na státní úřad, jenž se otevřené hlásil ke své homosexuální onen- 3 9 7 3- GENDER. POLITIKA. VLÄOA A AflMADA y. ««» 450 000 M*n** " o^°nä,odn,m méStKu ss — - -* než 150 *, víc než o „romantic- -staví ženy na P, pohlaví nevyloučil jrJoT' v^chny formy diskriminace na základe li, žezena v Nejvyšším soudľ LThál!t!1°°™°^ ™ohým feministkám nad, pohlaví, vydobytou v předchozích ^ovanou právní podporu rovnosti nor však bylo vtéto oblasti nejednoznačná **** PŮS°bení SOudkyn* ^ v oblasti zaměstnání ale její názorvťk acněsice Podporovala rovnoprávnost nejednala důsledně ani v zájmu ochrán!'01 * T*"6**5** 0Datření kolísaly' ^ v případu Websfer versus ReproóJkTr "a Umělé Pferušení těhotenství: Services, (1989, dokonce ote*J^™'CM ^oäuctive H*** rozhodnutí v případu Roe versus Wade (2 ! aby zn0VU c vviz Kapitola 6).8 9' gen°er. politika. vláda a ar*!*0* George Bush uskutečnil dvě jmenování do Nejvyššího soudu. V r. 1990 se proslýchalo, že nominuje soudkyni Edith H. Jones, která by nahradila soudce Willia-ma Brennana odcházejícího do důchodu; Brennan byl mnohými považován za hlavního zastánce liberálních názorů u Nejvyššího soudu. Místo toho však Bush vybral bělocha Davida H. Soutera. V r. 1991 nominoval Bush do Nejvyššího soudu černocha Clarence Thomase. Jmenování soudce Thomase však nebylo považováno za vítézství ani pro rasové a etnické menšiny, ani pro ženy, a to zejména pro jeho konzervativní postoje k vyrovnávacím opatřením a pro obvinění ze sexuálního obtěžování, jež proti němu během předběžných projednávacích pohovorů vznesla profesorka Anita Hill. V r. 1993 se druhou soudkyní Nejvyššího soudu Spojených států stala Ruth Bader Ginsburg, nominovaná prezidentem Clintonem. Soudkyně Ginsburg, která nahradila penzionovaného soudce Byrona R. Whitea. prokázala značné úsilí při podpoře rovnosti pohlaví a práva na umělé přerušení těhotenství. V r. 1994 nahradil u Nejvyššího soudu soudce Harryho Blackmuna druhý Clintonův kandidát, Step-hen G. Breyer, běloch, jehož rozhodnutí u soudů nižší instance se vyznačovala podporou občanských práv a reprodukční svobody. Soudci dosud neudělali mnoho pro to, aby posílili diverzitu zaměstnanců v rámci Nejvyššího soudu samého. Z devíti současných soudců pouze soudce Breyer najal stejný počet právniček jako právníků. 88 % z nich byli ovšem běloši a bělošky. Soudkyně 0'Connor najala 43 % právniček žen a soudkyně Ginsburg 40 %. z nich bylo ovšem v prvním případě 91 % a v druhém 90 % bělošek. Soudce Stevens, který je v úřadě od r. 1975, najal 28 % žen a spolu se soudcem Thomasem má nejlepší výsledek v počtu zaměstnanců jiné barvy pleti než bílé, 14 %. Všichni zbývajícísoud-ci zaměstnali 17 % nebo méně žen úřednic a 10 % nebo méně úřednic či úředníků jiné barvy pleti než bílé. Předseda Nejvyššího soudu Rehnquist, působící od r. 1972, najal do úřadu jen jediného nebélocha. úředníka latinskoamerického původu; úředníci soudce Scalii byli všichni Mé barvy pleti. Jak uvádí jedna charakteristika: „Velká část moci. která formuje rasové a genderové vztahy ve Spojených státech, spočívá v rukou bílých mužů" (Mauro, 1998. s. 12A). Ve světle těchto statistik vyniká důležitá skutečnost: přítomnost zeny belos- nebo osoby jiné barvy pleti než bílé ve vládní funkci nezbytně neznamená ze zájmy žen nebo menšin budou zastupovány důsíedně a spraved.ive nebo ze bude vždy up,atnována genderové, rasová a etnická rovnost. Jak vate.é průběhu vlády Margaret Thatcher, žena iídr se může stavět prot, ženským 403 a- gen0er. politika, vlada a armáda právům a rovnosti pohlaví, zatímco někteří lídři muž, je pevne podporují. Volby ve Spojených státech v roce 1994 skutečně do Kongresu přivedly řadu krajně kor, zervativních republikánek, které hájily drastické škrty v sociálních výdajích a které se stavěly proti právu na přerušení těhotenství (viz např. Egan, 1996). Jde i o to, že mnohé ženy ve jmenovaných vládních funkcích nemají institucionální mandát pracovat aktivně na záležitostech genderové problematiky, a i ty, které tento mandát mají, k nim musejí přistupovat v kontextu preferencí vládní politiky (Boneparth a Stroper, 1988). Výzkum přesto ukazuje, že ženy ve volených funkcích mají obvykle pozitivní vliv na průběh zákonodárství ohledně ženských práv a je u nich také větší pravděpodobnost než u zákonodárců mužů, že přisoudí otázkám, jež se týkají specificky žen, nejvyšší prioritu (Ayres, 1997a; Carroll et al., 1991; Goldberg, 1997; Kelly et al.. 1991; Mandel a Dodson, 1992). Toto zjištění nepodpírají jen analýzy činnosti zákonodárců v průběhu jejich funkčního období, ale i průzkumy důležitosti, kterou zákonodárci připisují přítomnosti žen ve veřejných funkcích. V jednom takovém průzkumu např. 85 % zákonodárkyň a 74 % zákonodárců uvedlo, že zvýšená účast žen ve veřejných funkcích ovlivňuje, jak vážně berou zákonodárci v potaz vliv určitého zákona na ženy jako na skupinu (Mandel a Dodson, 1992). Jak uvádí Lovenduski (1986, s. 243), zdá se. že „musí existovat určité .miř* maln, množství- žen" - a my bychom dodali: žen feministek - , „aby umožnilo roz-voji skupmcve identity a odpor proti socializaci do mužských norem chování1. To ma , zasadn, význam pro prolomení genderových stereotypů, čím víc však něja- ká instituce funguje na základě to uvidíme následně v segregace podle pohlaví, tím obtížnější je to cíl; nasi rozpravě o armádě. JakVmľsVA-MUŽIV ARMADĚ větší Whrad^ržTužiaTbec"13^16^6'101 VS,adřbvat vůči ozbrojené intervenci ně neplatí a nikdy neplatilo ^ -°Um' Že JS°U mírumilovnější. To zcela zjev- skutečnosti ukazuje že ŽenvT^ Historický a mezikulturní výzkum ve ně účastnily bojových aj ľ— P°dP°r0Va,y mi>*ariSmus a dokonce se aktiv- v Kazachstánu poblíž ruských ryCh V°ienskycn či™°stí. Archeologové napr- n-c. které zjevně bránily svou ľľ °dkľyli ^ obsan^í ostatky Žen vále* 'eiýlukemašípyaohánělvsPH-u ^ a stada-J«dily při tom na koni, # oykami (Davis-Kimba,,, 1997)r v 19. stoletf, 401 9' tender. POLITIKA. VLAOA A ARM doafrickém společenství státu Dahome (dnešní Benin) měl král jako součást své stálé armády čistě ženskou bojovou jednotku čítající asi 4000 až 10 000 bojovnic (Sacks, 1979), Během 2. světové války se např. sovětské ženy aktivně účastnily bojových akcí, a to v roli kulometčic a ostřelovaček a bojovaly spolu s muži v delostrelectvu a tankistických posádkách; izraelské ženy se účastnily válečných akcí ve třicátých a čtyřicátých letech, i když oficiálně se jejich bojové role neuznávaly. V průběhu osmdesátých let bojovalo spolu s muži také 20 000 eritrejských žen, jež řídily tanky a střílely z těžkých děl jako členky povstalecké armády, která v r. 1991 osvobodila Eritreu ze jha etiópske nadvlády (Mc Kinley. 1996; další příklady z nedávné minulosti viz MacDonald, 1992). V prosinci 1986 se Dánsko stalo první zemí NATO, která ženám povolila vstup do bojových jednotek s výjimkou leteckých. V současné době mohou ženy v Kanadě, Británii, Nizozemí a Norsku získat pracovní zařazení ve všech složkách ozbrojených sil země jen s několika málo výjimkami.9 Ve Spojených státech existují záznamy o ženách, které se přestrojily za muže a bojovaly v první linii po boku svých manželů a bratrů: např. Deborah Sampson za americké revoluce, Lucy Brewerve válce r. 1812 a Loretta Velasquez v občanské válce (Rustad, 1982). Ačkoli se ženy v ozbrojených silách Spojených států oficiálně nesměly účastnit bojových akcí, byly za 2. světové války zaměstnávány za nepřátelskými liniemi ve špionáži a jako sabotérky. Jak uvádí jeden badatel (Quester, 1982, s. 226, 229): „Role žen nebyla nepodstatná a rozhodně nebyla v žádném smysiu jen symbolická. Tato ženská role vskutku vystavovala ženy riziku smrti nebo mučení, stejnému, jaké podstupovali muži... Skrovná svědectví, která o jednání žen při špionážích a sabotážích máme, naznačují, že ženy dokážou být stejně statečné a zabíjet stejně chladnokrevně jako muži. kdykoliv to jejich vlastenecký cit vyžaduje." V zásadě jsou však tyto americké ženy příslovečnou výjimkou, jež potvrzuje pravidlo. Ve Spojených státech válčení bylo a do značné míry stále zustava mužskou záležitostí a armáda institucí ovládanou muži. Tím nijak nechceme popřít široké zapojení mužů do předválečných hnutí a mírových činností v minulosti i současnosti. V celých dějinách Spojených států existovali muži pacifisté a množ, odmítali sloužit v armádě z důvodů svědomí; jak jsme však uvedli dnve, obecne Jsou muži náchylnější než ženy k upřednostňování vojenského ^^Xk nich konfliktů, přestože ženy mají vůči jiným národům věts, poc* J* tvrdí Cookeawoo„acott(l993).vá.kaaarmáda jsou genderové podm,něnéajej,ch 4 OS s. genoep,. politika. vláoa a ap.mäoa ÉLjemaskulínní; věcem, které jsou femininní, se v armadé vysmívají a ,yto líc Jomě eliminují. Proti integraci žen do ozbrojených sil ve Spojených stá. tech byl a je silný odpor, opírající se o tvrzení, že ženy proste nemají to, co rr,USi mít bojeschopný voják; jsou příliš slabé. Např. gen. Josiah Bunting lil., ředitel Vír-ginského vojenského institutu (Virgínia Mititary Institute), který odmítal přijímat ženy, dokud to v r. 1996 neobdržel jako příkaz Nejvyššího soudu Spojených států, varoval případné budoucí uchazečky o členství v institutu, že vojenský výcvik není pro „zbabělce". „Učíme zde tomu, čemu se říká mužné ctnosti - odhodlanosti, sebejistotě, sebekontrole a odvaze," prohlásil Bunting. „Dosahuje se jí prostřednictvím cvičení duševního stresu, fyzické dřiny, dodržování pravidel s přesností na minutu, tlaků, nebezpečných překážek a psychologických vazeb" -tojsou podmínky, o nichž se Bunting domníval, že je dokáže vydržet jen málo žen, pokud vůbec nějaké (dle Allen, 1996, s. 18). Když byly americké ženy za 1. světové války poprvé přijímány do vojenské služby, byly jim vymezeny jen zdravotnické a úřednické práce, které však neposkytovaly plný armádní status, a tudíž ani žádnou z výhod, na něž měl právo mužský vojenský personál. Za 2. světové války se už ustavily Ženské armádní sbory (Women 's Army Corps, WAC) a ty ženám uděl ily plný vojenský status včetně výhod po dobu války a šest měsíců po ní. Začaly fungovat i jiné vojenské sbory pro ženy, patřil sem např. Ženský záložní sbor pro námořnictvo (Womeďs Reservě ofW Navy, WAVES) a ženský letecký pilotní sbor (WomenS Air Force Service Piloto WA.SPS) Presto byly role žen přísně vymezeny a ministerstvo války se nadále drže-o po i i y povolávat dříve než ženy jakékoliv muže bez ohledu na jejich (ne** ľz r ltľPetenCÍ' Naraj°ry SkUte5nosti' že *ny v armádě, zejména Zml«!TZranŠny neb° ^ -■ tyto ženy často u ostatý Csí ttľoUľEern * NWÍnŽře ** Se nejvíce zajímalo, co » nostaost^^ nebo lesby, ľľo f J ľ "ľ ^ V ^ *«*>* *™ ^ "» *" až do rtnerky (Rustad-1982>- nanců, jakmile však byli na jejich roj pracovní síly, pokud byl nedostatek zam^' místo k dispozici muži, byly okamžitě proP^ 406 stejný nárok získat nové civilní za"1 GENDEft, POLITIKA, VLÁDA A nání jako mužům, mely větší potíže najít práci a mnohým nezbylo než přijmout místo hluboko pod úrovní své kvalifikace. Např. ženy, které za války sloužily jako pilotky, na konci války zjistily, že jediná pracovní místa, která mohou v letectví získat, jsou místa letušek nebo písařek (Rustad, 1982). Dodejme, jak uvádí Willentz (1991), že Úřad pro veterány (veteran's Administration) byl (a stále je) organizací založenou muži pro muže, která potřeby bývalých ženských účastnic války z velké části přehlíží (viz též Palmer, 1993). Přitom ženy, které vstoupily do armády, musely vyhovět vyšším odvodovým standardům než muži; bylo jim však přiznáno méně privilegií a možností postupu a vztahovaly se na ně přísnější předpisy. Např, Zákon o integraci žen do vojenských služeb {Women's Armed Services Integration Act) z r, 1948 sice zakotvil stálé působení žen v armádě, zároveň však vyčlenil 98 % funkcí pro muže a stanovil jak maximální časovou hranici služebního období žen, tak i nejvyšší počet žen, které smějí být povýšeny do řádné plukovnické hodnosti nebo hodnosti námořní kapitánky: jedna. Žádná žena se nesměla stát generálkou nebo admi-rálkou. Jako součást výcviku byly ženy instruovány, jak zachovávat „ženský" vzhled, jak používat make-up a jak ve svých upnutých uniformních sukních nastupovat do auta a vystupovat z něj. Na rozdíl od mužského vojenského personálu musely zůstat bezdětné - těhotenství bylo důvodem k propuštění -, a pokud byly vdané, musely prokázat, že jsou primárním zdrojem finanční podpory svých manželů, aby mohly obdržet přídavky na závislou osobu (Stiehm, 1985). V pozdních šedesátých a v sedmdesátých letech došlo k sérii událostí, které značné rozšířily počet i škálu rolí ženského vojenského personálu. Nejprve vydal Kongres v r. 1967 veřejný zákon 90-30, který rušil omezení počtu žen přijatých do vojenské služby í počtu povýšení pro důstojníky ženy. Dodejme, že ženské hnutí aktivně prosazovalo rovnoprávné zapojení žen do všech oblastí života, a když v r. 1972 Kongres přijal Dodatek k Zákonu o rovných právech (Equal Rights Amendment), mnozí se domnívali, že se bude vztahovat i na ženský vojenský personál, vtémže roce se také konala kongresová slyšení o roli žen v armádě a zpráva, která následovala, doporučila ministerstvu obrany, aby přijímalo ženy i rnuze a udělovalo ženám i mužům úkoly na rovnoprávnějším základě. V r. 1973 byly vojenské odvody nahrazeny principem dobrovolnosti, což znepokojené vojenské plánovače přimělo začít přijímat ženy, aby zvýšili nábor. K tomu se přidalo i několik soudních pří jako např. Frontiero versus Richardson (1973), v nichž Nejvysši soud, a to d°st razantním vyjádřením, jež jsme již Citovali, zrušil armádní postup udělován, q _ 407 3 tender, politika. vlada a armaoa nřídavkú na závislou osobu ženám podle jiných pravidel, nez za jakých byly U(% vány mužským zaměstnancům. Později také federální soud vyloučil praxi námomiCtva bránit ženám ve službě na moři (Owens versus Btown. 1978). V r. 1976 začaly „ ženy přijímány do Výcvikových sborů záložních důstojníků (Reservě Officers Training c ROTC) a do vojenských akademií. Pro ženy s leteckými profesemi se u vo} ska i v námořnictvu otevřely letecké školy. K nejvýznamnější změně však patrné došlo o rok dříve, v r. 1975, kdy ministerstvo obrany zrušilo své nařízení, že ženy v armádě nesmějí mít děti a mají být v takovém případě propuštěny; nyní byl jejích případný odchod ponechán na jejich vlastním uvážení (Stiehm, 1985). Ve světle těchto převratných událostí jen stěží překvapí, že počet žen, které do armády vstoupily, během sedmdesátých let podstatně vzrostl. V letech 1972 až 1976 se počet žen v armádě ztrojnásobil; do roku 1980 se zvýšil téměř pětinásobné. Nej-větší nárůst nastal u nových branců, ti v r. 1980 představovali 87 % ženského vojenského personálu. Podobně jako mnozí muži, kteří narukovali, zůstaly však tyto ženy zřídka déle než pojeden služební turnus a v r. 1980 bylo ve vyšších jmenovaných hodnostech {E-8 a výše) vlastně méně žen než v r. 1972 (Stiehm, 1985). Carterova vláda projevila velký zájem přijímat ženy do armády a prezident se dokonce stavěl za to, aby se ženy povinně zapisovaly k vojenským odvodům poté, co byl tento zápis znovu zaveden. Zajímavé je, že Ronald Reagan, navzdory jinaK spise „jestřábím" postojům a podpoře budování armády, zaujal vůči ženám varmá f de konservativnější postoj a brzy po jeho zvolení ministerstvo obrany přijímání ženských branců snížilo (Quester, 1982). avýthtdn-ľ Vá'ky 9 PŠdem S0CÍa,ÍSmu v «*«l6m Sovětskénl SVaW bě a uzavř,iTP-2aCalPentag0nSnÍŽ0Vat0bjem renských oddílů v aktivní sto* vání armádn hľs^ľlt ^ *W«ton- Z ^ m vojenského ^ľľ ^ 1 ^ Z svodem tohoto ubvtľ ^ během devadesátých let- ^ näbor. v r. 1997 armád, ľ! ^ * * PrŮběhu Padesátých let také poKl^ ců snižuje své V^^^*!*™*'Že v zá*™ »ní většího poctu V* ozbrojené síly nabÍ2ei; * e'an'a bude Pnjímat i uchazeče bez maturity, t K*z absolventy a absolventkysr'Jf ^ a P6nÍ2e na vysokou školu, aby 0»»«* ^i 769 dolarů měsíčně ZZ ^ P'atový Průměr novéh° ^"'V kacíse spíše poohlédnou P0 r^' ** ^ °dbornícl a lidé s vvSok0U v civilní sféfe (U. s. DepartnJľ fCených a Prestižnějších pracovních mís ^ °f Q^os, eureau of the Census, 1^6) 408 TABULKA 9. ^i^^^ a 1997 _ 1985 Muži Důstojníci Běloši Černoši Hispánci Jiní* Noví branci Běloši Černoši Hispánci Jiní* Ženy Důstojníci Bělošky Černošky Hispánky Jiné* Noví branci Bělošky Černošky Hispánky Jiné* • Zahrnuje jiné 278 816 252 348 16 054 4 222 6 192 1 649 233 1 261 842 251 704 66 301 69 386 30 321 25 096 3 728 546 951 179 049 114 421 53 059 5 719 5 850 1990_ 262 645 233 326 16 366 5 427 7 526 1 623 714 1138 985 336 151 78 856 69 722 34 241 27 519 4 602 753 1 367 108 700 136 219 64 677 8 364 7 172 1997 197 834 169 504 13 892 6 311 8 127 1 031 231 781 701 182 581 72 214 57 535 31204 23 986 4 349 988 1 881 163 317 79 204 60 852 12 144 11117 rosy/etnicity a osoby, jejichž rasová/etnická identifikace je neznámá. Pramen: u. s. Department of Defence, Military manpower statistics. 1997. Jak ale vyplývá z Tabulky 9.6, dnešní armáda je přece jen různorodější než v minulosti. Zeny nyní tvoří asi 13,7 % personálu v aktivní službě. Zvýšil se i podíl zaměstnaných příslušníků rasových a etnických menšin. Afroameričané jsou v armádě dokonce zastoupeni silněji, než by odpovídalo jejich procentuálnímu zastoupení v celkové Populaci: afroamerického původu je 12,6 % veškerého obyvatelstva, v aktivní službě Pňtom slouží 18,6 % afroamerického vojenského personálu. V armádě výrazně vzrostl zejména počet žen jiné barvy pleti než bílé. Tyto údaje však někteří pozorovatelé interpretují tak, že ženy a menšiny, zejména ženy jiné barvy pleti, vstupují do armády ve větším počtu ne v důsledku svobodné volby, ale protože se jim jako ekonomicky nejzranitelnějším vrstvám obyvatelstva nabízejí jen omezené možnosti seberealizace. Armáda možná láká příslušníky těchto skupin disproporčné i proto, že poskytuje výhody* jako jsou stálý příjem, zdravotní pojištění, vzdělání a odborný výcvik, jež tyto sku-Piny získávají běžně jen s obtížemi (Enloe, 1987; Wilkerson, 1991b). 9- gender, politika, vláoa a au*1 gender. politika, vláda a armáda 409 jak rostl poměrný počet žen v armádě, rozšířila se i nabidk* míst. k,erá jsou|m k dispozici Od sedmdesátých let až do r. 1994 v armádě Spojených států platJlotzv. pravidlo ohrožením rule), definující určitá pracovní míst, v armádě, která neměla být ženám přístupná. Z větší Části šlo o práci u pozemních bojových jednotek a o dooř* vodné činnosti, jež představovaly vážné nebezpečí ztráty života nebo válečného zaj* tí. V r. 1993 vydal jménem Clintonovy vlády tehdejší ministr obrany Les Aspín směrnici, podle níž se ženám ve vojenské službě meto povolit pilotovat letouny v bojových akcích. Vr. 1994 prohlásilo letectvo i námořnictvo, že mají pilotky připravené k účas-ti v bojových akcích. V temže roce daly armádní sbor a námořní pěchota ženám možnost získat některá pracovní zařazení při bojových akcích, stále však nebyly připouštěny k přímé bojové konfrontaci; vyloučeny tedy zůstaly z obrnených jednotek, delostrelectva a polního delostrelectva se zdůvodněním, že postrádají fyzickou sílu, jež tato práce vyžaduje, a že jejich přítomnost by narušovala morálku (Schmitt, 1994a). Je tu sice několik dalších výjimek - ženám např, není povoleno sloužit v jed notkách, kde by cena úprav ubikací pro ně byla neúnosně vysoká, a vykonávat dopro vodné činnosti, při nichž by operovaly a působily spolu s jednotkami v přímé pozemní bojové akcí, presto se však odhaduje, že nyní je ženám přístupno zhruba 95 % armádních pracovních funkcí, Vyloučení žen z bojových akcí mělo a má pro ženy zaměstnané v armádě významné důsledky, neboť tato pracovní zařazení znamenají ve srovnání s průměrem podstatně vyšší platy, než jsou k dispozici u doprovodných prací převážně materiálně-technického zabezpečení. Jsou i velmi důležitým měřítkem pro pový> m do vyšších vojenských hodností; podle některých názorů je právě vyloučení žen zboj, vych akc, nejvetší překážkou v jejich šanci na povýšení (Enloe, 1987; Sciolino, 1990)- . Mnozí analytici v poslední době tvrdí, ž že rozdíl mezi mnohými rolemi pn bojo- ľdľazľmTkutlľľ dOPrOVOdnýCh Pracľch * záležitos* séÁiantíKy ** odrazem skutečného nebezpečí, které je ^^^^^^^ spolaené ,ato tým beí ro!ptýle„, ; * ™* » feny )sou schopn, P a (citovanou Goraon. ^g", **? *>«*»■ «*• • *12)-v1990 ,1991 tvořily ženy *« 41 o 10 % vojenských sil rozmístěných při krizi v Perském zálivu. Je ironií, že v tomto případě riskovaly ženy z armády Spojených států své životy (pět bylo zabito a dvě se staly válečnými zajatkynémi) na obranu země, v níž mají ženy jen málo občanských práv - ve které se vlastně stále považují za majetek mužů. Ale právě zapojení žen do války v Zálivu vedlo generála Charlese C. Krulaka, velitele námořních sborů k tomu, aby v r. 1995 rozhodl, že výcvik mužů a žen u námořnictva bude srovnán na stejnou úroveň, a aby v r. 1997 nařídil, že ženy zaměstnané v námořnictvu se budou účastnit sedmnáctidenního bojového výcvikového programu, který se dříve vyžadoval jen od námořníků mužů (Janofsky, 1997). Zatímco tedy s každým ozbrojeným konfliktem, do něhož Spojené státy vstupují, roste i pravděpodobnost vyššího počtu žen, které tohoto výcviku využijí, oficielní vyloučení žen z přímé pozemní bojové akce přesto zůstává v platnosti. I když nemalá část armády i veřejnosti již ocenila větší vstřícnost ministerstva obrany vůči ženám v posledních letech, jiní pozorovatelé varují, že prosté povolení, aby ženy mohly získat více typů pracovních míst v armádě samo o sobě nedělá nic pro vyřešení hojně rozšířeného problému sexismu, který armádu stále sužuje (viz též Komentář 9.1 na straně 412). Jeden z nejzávažnějších projevů tohoto problému je rozšířené sexuální obtěžování žen v armádě. Průzkum 47 000 žen, který nechal provést Pentagon v r. 1996, zaznamenal, že v průběhu předešlého roku zažilo nějakou formu sexuálního obtěžování 55 % dotázaných, a to od urážlivých poznámek až po násilné napadení. Polovinu z těch, které toto obtěžování uváděly, obtěžovali podle jejich slov nadřízení důstojníci. Šedesát procent žen, které byly obtěžovány, nepodalo formální stížnost, zejména kvůli pocitu, že by to stejně k ničemu nevedlo, zobav, že by jim to bylo dáváno za vinu, nebo ze strachu, že by se jim jejich nadřízení mstili- Podle této zprávy byla většina těchto žen přesvědčena, že oznámili obtěžováni, bude to znamenat konec jejich vojenské kariéry (Egan, 1996). Problém sexuálního obtěžování v armádě získal poprvé širokou pozornost médií * r. 1991, kdy oficiální vládní průzkum v průběhu výročního sjezdu námořnictva, známého jako Tailhook, odhalil rozsáhlé zneužívání žen v důstojnických funkcích nejméně 175 námořními piloty (Gordon, 1993). V r. 1996 odsoudila vojenská porota armádního výcvikového seržanta za znásilnění šesti frekventantek; byl odsouzen k Pětadvacetiletému nepodmíněnému trestu, degradován a propuštěn z armády. Jede náct dalších clenu štábu armádního výcvikového střediska, kde k těmto znas.lne-ním dos,o, bylo také obviněno ze sexuálního zneužívání. Odsouzení výcvikového seržanta a obvinění vznesená proti dalším členům štábu na druhou stranu způsobily 8- GENOER. POLITIKA. VLADA A ARMÁDA GENDER, POLITIKA. VLADA A ni žnému rasismu, neboť všichni obvinění byli Afroameriča ľ motivy a rozšířili své vyšetřování sexuálního obtěžován, a zneužívaní na všechny armádní výcvikové instituce ve Spojených státech i v zahraničí. Výsledky tohoto vyšetřování ještě nebyly zveřejněny. Do dubna 1997 vsak armáda obdržela více než 1200 stížností na sexuální obtěžování prostřednictvím telefonátů na mirnoŕarj. nou horkou linku, kterou uvedla do provozu („Sergeant Gets 25-Year Term", 1997). jako odpověď na tyto nedávné skandály se sexuálním obtěžováním doporučil vr. 1997 zvláštní tým jmenovaný ministrem obrany Williamem Cohenem, abypozenv ,„ síly, námořnictvo i letectvo oddělily mužské a ženské jednotky základního i pokročilého výcviku; výcvik v terénu a výuka mohou zůstat společné (Myers, 1997). Je však zajímavé, že druhý poradní výbor, který prováděl inspekci dvanáctí vojenských výcvikových škol a vedl rozhovory s vojenským personálem, zjistil, že v nich panuje silná podpora ještě větší integrace mužů a žen, než existuje v současné době, protože takové podmínky přesněji odrážejí podmínky reálného života, v nichž pak budou noví armádní zaměstnanci a zaměstnankyně pracovat (Shenon, 1998). V březnu 1998 ministr obrany Cohen vyhlásil, že výcvik armádních sil nebude provozován odděleně podle pohlaví. Zároveň však nařídil zvýšenou kontrolu branců, zejména na ubikacích, a nařídil i zvýšit počet žen, které vykonávají nábor nováčků a působí jako výcvikové seržantky. Cohen také vyzval k vytvoření motivačních stimulů, které by do funkcí výc* kovych seržantů Plakaly kvalifikovanější jedince (Myers, 1998; viz též, Johnson, 1998)-Dopad Cohenových nařízení je stále patrný, ale samy skandály nám dávají důvod vľdľnľváľ "T"05"' armádě Zamyslet Tvrdi,° «». * ..měnící se podoba Z ZTzlľ SPÍŠe ^ teChn°IOgÍÍ než hrubé ^e, neospravedlňuje ctných hífcľ2^ P°VÍnn0Stí (RUSt3d' 1982' S- 230)' ^ úkoly, k jejichž piS teZOVáníŽenva^asoh.edemnazávažnéat^ rovatelépřemítajínadírr6"!1' Zaměstnanci často povoláni, však někteří po* 'Zda nysená ú«st žen v armádě představuje pozitivní vývoj- Komentář S.1 ^Ptejse,„|cneřikeJanlkdo „ncjjiejse, mc neříkej a nlkdn co ■ >.&. 5 února iqoA ,, i ^ homosexuálové v americké n.*JSg5š£=8«■*■ v°mt —*o»""d" omwms nwo a „ep,ovo!uj[ hom05„uá,nf s* 1 S- GENDER, POLITIKA. VLÁD* * ncB"' sexuální styk je široce definován jako mezilidský kontakt, kterýma uspokojit sexuální touhy příslušníků stejného pohlaví, a tělesný kontakt, který rozumná osoba zhodnotí jako projevování náchylnosti k homosexuálnímu chování (jako např. držení za ruce s osobou téhož pohlaví). Podle této nové politiky se mužů a žen, kteří vstoupí do armády, nebude nikdo ptát, jsou-li homosexuálové, ani nebudou propuštěni, připustili, že homosexuálové jsou. Takové přiznání by však opravňovalo příslušné vojenské orgány k zahájení vyšetřování s dotyčnou osobou, aby stanovily, zda se homosexuálního styku dopouští nebo ne. Kritikové této nové politiky uvádějí, že se ve své podstatě neliší od té předchozí (Směrnice č. 1332.14), která zakazovala sloužit v armádě „osobám, které se dopouštějí homosexuálního chování", nebo těm, které „k němu projevují náchylnost". Podle této předchozí politiky vyšetřovaly vojenské orgány jedince podezřelé z homosexuality a tito podezřelí byli často šikanováni, podrobováni ponižujícím výslechům a nuceni udávat další kolegy nebo kolegyně, kteří by mohli být homosexuální. Taková vyšetřování každoročně ústila v propuštění 1400 žen a mužů z vojenské služby, aniž proběhlo soudní jednání. Mnozí z těchto žen a mužů měli vynikající služební hodnocení a byli vyznamenanými veterány (Cammermeyer, 1994; Shilts, 1993). Stoupenci nové politiky tvrdí, že tato politika brání armádě provádět násilná i náhodná vyšetřování údajných homosexuálů. Následná hodnocení nové politiky také skutečně prokázala, že se počet homosexuálů propuštěných z armády v r. 1994 snížil: toho roku bylo propuštěno 597 homosexuálů, v r. 1993 jich pro srovnání bylo 682 a v r. 1992 708 (Schmitt, 1995). Pozdější studie však ukázala, že počet příslušníků vojenské služby propuštěných pro homosexualitu ve skutečnosti od té doby, co začala platit nová politika, ještě vzrostl: v r. 1996 bylo Propuštěno 850 žen a mužů. což oproti roku 1995 znamenalo nárůst o 18 % a oproti roku 1994 o 42 % (Shenon, 1997). Příčiny tohoto nárůstu jsou sice v tuto chvi-11 nejasné, homosexuálové sloužící v armádě však uvádějí, že mnozí velitelé tuto novou politiku plně nechápou nebo ji i záměrně zneužívají. Nová politika ponecháva velitelům více na vlastním uvážení, jak budou s hlášeními o homosexuáln.ch zaměstnancích nakládat, a mnozí velitelé jsou homofobní. Někteří velitele tedy stále dávají podněty k agresivnímu vyšetřování jedinců na podkladě sporných informací nebo obvinění spolupracovníků. Někteří analytici také tvrdí, že konflikty vycha-«jící ze zavádění této politiky se dokonce obrátily proti homosexuálům, nebot na ně soustředily větší pozornost (Schmitt, 1994b; Shenon. 1997). • TENDER. POLITIKA, VLADA A ARMÁDA Politika Neptej se. nic neříkej a nikdo se nebude ptát" prežila svůj první Prá nic'? Lt v"r 1996. kdy ji Nejvyšší soud Spojených státu odmítl prohlásit za, a ní Teprve budoucnost však ukáže, zda odolá dalším ústavním zpochybněním, bude-li z podaných zpráv i nadále vyplývat, že tato politika počet propuštěných homosexuálů spíše zvyšuje než snižuje. Měli bychom skutečně chtít, aby se ženy plně účastnily vojenských operací spolu s muži, a to včetně vedení války? Tato otázka staví do popředí pozornosti feministické dilema ohledně zapojení žen a mužů do armády. Rustad je formuluje takto (1982, s, 5): „Představuje začlenění žen do vojenských rolí rozšíření příležitostí, nebo jen znamená, že ženy budou mít stejné právo jako muži vykonávat stresující, nebezpečné a nepříjemné úkoly?" Jsou i ti, kteří trvají na tom, že chtějí-li ženy plnou rovnoprávnost s muži, pak musejí přijmout fakt, že určité postavení ukládá privilegia stejně jako závazky včetně obrany vlasti. Někteří lidé se dokonce domnívají, že právě toto je možná jediný způsob, jak ženy mohou dokázat, že si rovnoprávnost zaslouží. Odpůrci těchto názorů však zdůrazňují, že cílem feminismu není udělat z žen muže, ale spíše vybudovat nový systém hodnot, v němž se místo útočnosti cení péče, a to jak u žen, tak u mužů. Jak tvrdí politoložka Cynthia Enioe (1993), vzrůst počtu žen v armádě by neměl být považován za feministické vítězství. Ženy v armádě jsou nuceny, aby zapadly, aby se staly „jedním z chlap ců", což naopak maskulinizaci armády spíše legitimizuje, než aby ji měnilo. I když se v této debatě pravděpodobně nedojde k brzkému řešení, jsou tu pfi-ne mensfrn dva důležité body, které bychom měli mít na zřeteli. Za prvé, existu-steinMr6 maJ'Zájem ZaP°JÍt 36 d° 9rmádv sP°lu s muži jako rovné s rovnými, se nyn leX,St-J' ^ *»" * UVÍtali ***** z účasti v bojových akcích, Jrf ií;^ k * «3*™ I—W Povzbuzuje, a, nematu prosazovTt *"* *jedním Z fem'™tických přístupů k tomuto budou sloužit v armáda v - PřiPUSť"a ^ V°'by jak Ženám'taK *" Zároveň však femin' V PraC0Vním zafazení by chtěli sloužit. * by zastánci ^^ZsT^ Pfíkl0n k naprostému relativismy tivnínebo prospěšnou jen ro " ŽÍV°tní Změ"U nahlížet jak° ŕ meoponovat, ale musímes^' ^ P?ejíněkteříJednotlivci. Militarismumu* systém ústřední instituc; ' * Véd0mi•Že 2Ůstóvá-li v naší společnosti vojen^ "oPrtvnô role. Pracujemliíľ / ^ * muŽi' kteří v "ěm působí, měli n* <° Je""nat0m'aby se změnila maskulinizace armad/,^ skončil povinný zápis do vojenské služby a aby se předešlo vojenskému řešení mezinárodních konfliktů, neměli bychom provádět volbu „mezi svými dcerami a svými syny", volbu, která „škodí ženám stejně jako mužům. V dlouhodobé i krátkodobé perspektivě ubližuje nám všem" (cit. dle Rustad, 1982, s. 4). 9.4 POLITIKA GENDERU Záměrem této kapitoly bylo zkoumat různé politické role a postoje mužů a žen zejména ve Spojených státech a následně i v jiných částech světa. Viděli jsme, že ve většině rozprav o vládě a politice byly ženy vždy přezírány. Americkým ženám bylo upíráno do r. 1920 volební právo a do sedmdesátých let rovná zákonná ochrana. Z praktické politiky byly tedy dlouho vylučovány se zdůvodněním, že jsou příliš hloupé, příliš křehké, příliš emocionální a příliš iracionální. Tato situace se však, jak se v této kapitole ukázalo, konečně začíná měnit. Prokázalo se. že se ženy o politiku zajímají stejně jako muži, jsou v ní stejné aktivní a dokonce, což význam těchto skutečností podtrhuje, ochotněji než muži chodí k volbám, takže političtí analytici a stratégové kampaní začínají otvírat oči a všímat si žen jako voliček i kandidátek. Předmětem detailnějšího zkoumání se staly rozdíly v politických názorech mužů a žen, což u některých témat odhalilo gen-derový rozdíl - zejména v otázkách ekonomiky, sociálního zabezpečení a zahraniční politiky. V současné době stále více žen jednak kandiduje na veřejné funkce a je do nich voleno a jednak dostává politická jmenování. Spolu s heterosexuálními běloškami zvyšují své zastoupení ve veřejných funkcích i ženy a muži jiné barvy pleti než bílé, lesby a gayové a vcházejí tak do povědomí jako silné politické skupiny voličstva. Obecně presto zůstává procento zastoupení žen v rozhodujících vládních funkcích i v armádě malé. Ještě méně přiměřeně jsou ve vládě zastoupeny ženy a muži jiné barvy pleti, lesby a gayové. Dosáhnout parity i pro tyto skupiny může trvat ještě opravdu několik století. V minulosti se vylučování žen i dalších utlačovaných skupin z volených a jmenovaných politických i vojenských vedoucích funkcí ospravedlňovalo boží vůlí -jinými slovy, údajně to byla součást božího plánu, a nebylo tedy v „přirozeném řádu věcí", aby tyto skupiny měly autoritu nad bílými heterosexuálními muži. Sociologové si už dávno uvědomili, že navzdory ústavou dané odluce církve od státu se ve Spojených státech náboženství a politika vzájemně silné ovlivňují. V této kapitole jsme zkoumali úlohu vlády v zachovávání a často i ospravedlňování nerovnosti. V následující kapitole se budeme zabývat úlohou náboženství. ceton Religion Research Center, 1996; steinfels, 1996) JíJT* Tdnání v tét0 kap,tole Je tedv zamvšien° p°"ze Jako přehled ^TSľT! mUŽŮm 3 Ž6nám'J9k JS0U ^dřenv v učení tří Ve'mi (0Z' Každé z ni: rs:s ur6itou tradicí p°-(- *vsak v rámci m - s Zíľ TTT0U Šká,U-p0St0je k0—t,vní. umírněnéallbe- ÄiSianské vén i 7 ^^ifií^I^hovénÍArJA^5 .-.".ytnci, 2. stanovená. Pravidla Sexuality a 3. poměrné zastoup* a^njaKo clrkevnlch vůdců; ' w>lka při interpretaci ni a pozice mužů Další groWĎm však vzniká""'"1"'VUQCU 3 aUt0rlt-4Č90I. Zjistíme, žetáž pasáí "terpretacl Posvátných textů a nábožens^11 aby loililrnlzovala MrJcT!! ^ Se může Položit nebo upravit tak. m. Wto nebo propagovala Jak uvád. 4E B "~~**-------' * 1°. SENOER A SPIF'|TU*'' Vlrglnla Sapiro (1986, s. 191): „Tatáž bible je pro některé lidi důkazem, že ženy a muži Jsou sl rovni a že by měli plné přijmout vůdčí role v náboženské pospolitosti i ve společnosti, a pro jiné je zase důkazem, že ženy jsou ménécenné, pra videlně nečisté, nebezpečné a podřízené mužům," Tyto rozpory jsou významné především tehdy, uvádějí-li náboženští vůdci Písmo nebo jiné posvátné texty jako zdroj své autority a jako základ církevní doktríny, Proto musíme při hodnocení určitého náboženského učení a jeho oficiálního výkladu vzít v úvahu i alternativní Interpretace posvátných písem, na nichž je podle církevních vůdců založeno. Tyto reinterpretace jsou často produktem feministického religionistického bádání. Prozkoumejme tedy podle takto vymezeného způsobu genderové podmíněná učení judaismu, křesťanství a islámu. 10.3.1 Judaismus Židovská historie pokrývá více než 3500 let. V průběhu většiny tohoto období byli židovské ženy a muži ovládáni systémem nařízení (halacha). jež pro ně formuluje talmud. Talmud, sestavený patrně kolem roku 200 n. I., zahrnuje ústní interpretace Písma od starověkých rabínů a tvoří pro tradiční judaismus jádro náboženské autority. Jako reakci na měnící se společenské podmínky a politické otřesy jako vznik diaspory a nesčetná pronásledování však židovští vůdci židovské právo v průběhu let modifikovali a reinterpretovali. Jak tedy upozorňuje Paula Hyman (1979. s. 112): „Síla židovské tradice spočívá z velké části v její pružnosti a schopnosti reagovat průběžně na podněty a výzvy okolí, v němžjí bylo dáno žít" (viz též Adler, 1998). Současný judaismus je většinou kongregacionalistický. To znamená, že „verejné rituály se provádějí v místních synagogách, jejichž církevní sbor vybral způsob uctívání a vybral určité židovské teologické interpretace jako nejvhodnéjší" (Pratt, 1980. s. 207-208). Existují tři hlavní typy kongregací: ortodoxní, konzervativní a reformní a Ortodoxní židé. u nichž své pojednání začneme, nejpřísněji lpí na tradičním učení talmudu. Potom uvidíme. Jak se HSf učení a praxe konzervativní a reformní kongregace. Ortodoxní muži a ženy mají podle židovského práva oddělená a velmi jasn e -novaná práva a povinnosti. Ortodoxie vyžaduje, aby muži zachovávali a provozovali židovskou tradici prostřednictvím společných pobožností v rámci komunity a denních modliteb v určené časy, a zejména prostřednictvím náboženského studia. Badatelská i duchovní sféra byla tradičné vyhrazena mužům. Zeny se naopak * těchto náboženských povinností (mlcvot) vyjímají na základe toho. že plněn, těch- 1°' qen06p. a spiritualita 42 9 „riii„ í ieiieh primárními rolemi manželek, matek a tvůrkyň rtnmova Ženy vládnou domácí srere, v.k " všírn díky domácí prácí manželky má ortodoxn, muz prostor provozovat áboženská studia a plnit své další micvot. ženy mus, take dohl.zet na to, aby se jejich dětem, především synům, dostávalo náležité náboženské výchovy. Orte doxní ženy mají své vlastní micvot. které plní a k nimž patří rozdělování chlebového těsta při přípravě na sabat, zapalování svíček o sabatu a svátcích, dohlížení na to, aby se dodržovala dietetická pravidla a pravidla cudnosti (cnoit) a čistoty ženského těla (Carmody. 1989; El-Or, 1993). Je příznačné, že většina ortodoxních židů nechápe toto rozdělení rolí jako odsunutí žen do nerovného nebo méněcenného postavení. Ortodoxie spíše tvrdí, že zachováváním morální čistoty svých domácností se ženy účastní jisté formy náboženského vyjádření, srovnatelného s vyjádřením mužským, a za to je v duchu tradice jejich manželé a děti ctí a uznávají (Kaufman, 1991). Kritici však namítají, že vyjmutí žen z náboženských povinností je ve svých důsledcích vylučuje z veřejného rituálu, .pravého srdce judaismu", a tudíž i z plnohodnotné účasti na životě náboženské komunity (Onishi, 1997; Umansky, 1985; Webber, 1983). Nepřekvapí tedy, ze ženám není povoleno vysvěcení na ortodoxní rabíny. Kromě toho, že jsou vyloučeny z určitých micvot, nesmějí ortodoxní ženy číst tóru při pobožnostech nebo , v modlitebních skupinách, žena nesmí řídit bohoslužbu a do tzv. minjanu, což je kvórum potřebné ke konání bohoslužby, se mohou započítávat jen muži. Ženám "eniv^oxní synagoze povoleno zpívat; „starověcí rabíni považovali ženský hlas ía profánní- IPratt 198n t m, u . ín»íoh „„„- - '• Mehica za»štuie, že muži a ženy sedí v syne žen, , ro„a « " ■ *T nekte'V« ortodoxních společenstvím dnes rodině řídí vztahy mezi mužem zeJména Pravidla, jimiž se v ortodoxní mužům i ženám, ale vdané fen 3 Z'Skat 3 Zdědit maJetek je doVO'en° nikomu odkázat bez souhlasu rl trVání manželství SVUJ majeU* vření manželství, aie když už J*^*!?' Ž6ny nesměJř dát formální podnět k v* nou podporu (Webber, 1983) Neví ^ °Ú SVéh° manžela Práv0 na pměf& upravují rozvod a noví niw uT. 26ny zřeJmě znevýhodňují pravidla, Werá 'novy sňatek, v rámci ortodoxie 430 je rozvod jednostranný: rozvé5 10- GENOER A SPlFI|TlJAL se může jen muž se ženou, nikoli naopak. Žena může zahájit rozvodové řízení, obvi-ní-lí svého manžela před náboženským soudem z „manželských přestupků", a tento soud pak může jejího muže donutit, aby jí udělil get (náboženský rozvod). Dokud jí však manžel tento get neudělí, není ortodoxní žena svobodná a nemůže se podle Židovského práva znovu vdát. a to ani tehdy, pokud dosáhla civilního rozvodu. Podobná omezení se týkají žen, jejichž manžel je „nezvěstný, pokládaný za mrtvého". Podle židovského práva se aguna („opuštěná žena") nesmí znovu vdát, dokud někdo nedosvedčí, že její manžel skutečně zemřel. Podle židovského zákoníku musí být přísné vzato takový svědek muž a žid, ale nezřídka se stávalo, zejme na v době válek nebo pronásledování, že rabíni pravidla trochu přizpůsobili a „přijali svědectví v této záležitosti např. od žen, neplnoletých, otroků a nežidů" (Neuberger, 1983. s. 136-137). Pokud ovšem žena nebyla schopna předložit aspoň nějaké svědectví, zůstávala v očích ortodoxních úřadů vdaná. Přes tato omezení však židovský zákon přiznává právo na sexuální uspokojení v manželství jak mužům, tak ženám. Religionisté často kladou do protikladu vztah k sexualitě v judaismu, jejž považují za pozitivnější, s negativnějším postojem křesťanství, ke kterému se brzy dostaneme. Jiní badatelé ale naopak tvrdí, že „právě v této oblasti je zdůrazněno druhořadé postavení žen v rámci judaismu" a většinou jako příklad uvádějí předpisy pro oblékání a zásady rodinné čistoty. Od ortodoxních žen se např. očekává, že budou bez ohledu na počasí nosit dlouhé sukně, ponožky, rukávy pod loket, a pokud jsou vdané, klobouky nebo šátky na hlavu. Zásady rodinné čistoty zahrnují i pravidla tělesné čistoty, o kterých jsme se již zmínili a jež se točí kolem ženina menstruačního cyklu. Po dobu dvou týdnů je ortodoxní žena každý měsíc považována za nečistou. Čeho se během této doby n/dda (menstruující žena) dotkne, je také nečisté. Musí proto být od mužů fyzicky oddělena a kontakt s ní je povolen teprve poté, co už sedm dní nemenstruu-je a rituálně se očistila speciální koupelí mikve (Webber. 1983). Ortodoxní vědecká obec a autority ospravedlňují pravidla oblékání a zásady čistoty spoustou důvodů: podporují např. cudnost, chrání bezpečí a zdrav, zen, „o u-Sevňují- sexuální vztahy a pomáhají „obnovovat každý měsíc ™*™>™J>£ úřednictvím jistého druhu líbánek" (Webbe, 1983, s. 144). ^sym ^ Pozorovatelé je charakterizovali jako produkt strachu náboženských vu sk* sexuality a nenávisti k ní. Může však znít překvapivě, kdy,^1 * áb, ?- -ortodoxním a feministickým pozorovatelům ženské pravidlo, považuje mnoho ortodoxních židovských zen za svým 431 °- GENDER A SPIRITUALITA *í.Kaufrnan(1991.s.8)např:vesvé fascinující studii o židovských OSVObOZUiíCi. Kaumiari —- - • e ch nové ortodoxie (neboii t*7** »ft/«4 zjistila, ze tyto zeny hodnot, zasa-dy rod,nné čistoty stejné jako ostatní halachické předpisy kladne, protože je tyto rituály přívádějído kontaktu s vlastním tělem, k vládě nad vlastní sexualitou a do postavení, v němž se cení tzv. ženské hodnoty péče, vzájemnosti, rodiny a mateřství". Většina dotazovaných byly mladé, vzdělané ženy střední třídy s neortodoxním zázemím. Před svou konverzí k ortodoxii byly některé vdané, všechny však zažily to, co lze nazvat stinnou stránkou sexuální svobody: časté, náhodné, nezávazné sexuální vztahy s muži. Kaufman se od nich dozvěděla, že v ortodoxii znovu získaly vládu nad svou sexualitou, cítí se jako ženy a matky ve váženějším postavení a muži v jejich životě se k nim podle jejich slov chovají s větší úctou, jsou jim větší oporou a jsou oddanější společnému vztahu. Některým čtenářkám budou ortodoxní ženy ze zmíněné studie (Kaufman 1991) jistě připadat jako feministky. Jedním z nejvýznačnějších zjištění bylo, že i když tyto ženy tvrdily, že feminismus odmítají jako protirodinný, způsob, jak popisovaly svůj ortodoxní styl života, měl hodně společného s mnohými hodnotami, k nimž se hlásí radikální feministky. Zajímavé jsou zejména autorčiny analýzy pohlavně odděleného života v ortodoxii a zvyku mikve, který ustavuje „společenství žen" a r.tuály vytvářející „ženskou kulturu". Kaufman říká jasně, že ženy, které se účast-nnyjeiího výzkumu, rozhodně radikálními feministkami nebyly, její studie však záro ľzľLľTľ^ ***** SnaŽÍt 56 poro« skupinovému chování a zkušenost, z uhlu pohledu členek této skupiny. k» zZénľtvľ!Zmíněné StUdÍe (K9Ufman 1991> i-u některé ortodoxní židov * lkajíc jse ;i:;::::':či;ťstudova,y tom> s různymi haiachíckymi před- Většina těchto žen prohlašuje že dŮvT T* SPOk0jeny 3 S"aŽÍ 56 Í& ného s genderovoii rovností arť ľ ^ ° USÍ'UJÍ' "emá nÍ° SP°'eC' hatit vlastní náboženské prožitľ 6m' ale sPíěe s osobní potřebou obo- poslední doby patří přítomnost/ * Pr°h'0Ubit tak Sv°" spiritualitu. Mezi změny a žen působících v představen T u 0ftodoxních náboženských soudů dvorný výlučné ženské modlil °rt°d°Xní Synae°^ ^teré ortodoxní ženy janv pravém slova smyslu dávali^ «^en,ng), které i když nejsou nH* íP-aly. cetly tóru a rab;nske ^^Wnaů»' abV společně konaly bohoslužbu, *° textů. Tyto skUplny se a se rozvíjet vlastní chápání ** rab™ I iiných eienů a členek kon * ' ľ6akcí ortodoxních „32 gaCe-Zenské modlitební skupiny sice samy 10. gender a sp,r,tuall o sobě porušením ortodoxního práva nejsou, ale veřejné čtení tóry ženami ano (Onishí, 1997). Někdy se na pokusy žen vykonávat modlitby stejně jako muži reagovalo i násilně. Např. v r. 1997, kdy se u příležitosti náboženského svátku Šavu-ot (Letnice) v Jeruzalémě pokusila skupina židovských žen. doprovázená židovskými muži, číst svitky tóry u Západní zdi. byly zasypány kameny a pytli s exkrementy, poplivány a rozlícení ortodoxní muži na ně dokonce fyzicky zaútočili (Kraft, 1997). Jiné ženy, které se prostě jen pokusily u Zdi nářků modlit, byly také fyzicky napadeny, byly na ně házeny židle a lavice (Shapiro, 1997). Sekulárním ženám v Jeruzalémě, jejichž oblékání považují ortodoxní muži za necudné, se stává, že mají rozřezané pneumatiky, házejí na ně kameny a plivou na ně („Izrael Orthodox Attack Skirts", 1996). Jak upozorňuje Kaufman (1991, s. 68): „Nenarušitelnost židovského zákoníku zmenšuje možnosti žen ozvat se proti právnímu systému, který rozvinuli, definovali a průběžně tříbili muži. Jestliže se navíc ženám nedostane povzbuzení a příležitostí studovat samy texty, od nichž se interpretace těchto pravidel odvozují, nemají šanci rozvinout ženskou autoritu nebo tato pravidla zpochybnit způsobem, jejž by komunita přijala za autentický a legitimní" (viz též Adler, 1998). Existují však známky toho, že se některé ortodoxní kongregace, zejména ve Spojených státech, stávají genderové otevřenější. Dvě ortodoxní synagogy v New Yorku např. nedávno najaly ženy, aby rabínům pomáhaly jako placené prakti-kantky, což bylo dříve postavení vyhrazené mladíkům studujícím na rabíny. Ženy tedy vykonávají některé povinnosti rabína, ale jejich role zůstává značně omeze ná. Přesto mnozí ortodoxní vůdci najímání praktikantek kritizovali a varovali, že otevření většího počtu náboženských rolí ženám by mohlo v ortodoxním judaismu vést i k schizmatu (Goodstein, 1998). Reformní judaismus stojí v ostrém kontrastu k ortodoxnímu judaismu. Refdrm-Judaisn^uTvznikl v polovině 19. století, aby učinil judaismus více „aktuálním . Reformní judaismus odmítá autoritu talmudu i základní judaistickou myslený ze 8ůh sešle Mesiáše, aby židy dovedl zpět do zaslíbené země (Johnstone, 1988). SP*e než na plnění rabínských zákonů se zaměřuje na význam *ického standardu. Charakteristickým znakem reformní judaismu ^emvou^st. Potřebu rovných a ^^^^ né kroky na cestě k tomuto cíli (Neuberger. 1983). Mem ( l"*no. ženám bylo povoleno zpívat ve sborech synagog, začaly b* P * manu, dívky byly zahrnuty do náboženských vzdelávacích programu 1o. gender a spiritualita 433 polečně s chlapci a z knihy modliteb byly vyňaty mnohé z očividně sexis-tickvch modliteb včetně každodenního díkůvzdání, v němž muži děkují Bohu, že je neučinil ženami. Reformní hnutí také zavedlo mnohé sociální služby a ustavilo vzdělávací organizace, v nichž ženy a muži pracovali společně. Zeny byly dokonce přijímány i do rabínského semináře, ovšem když se v r. 1922 žena poprvé pokouše la stát se reformní rabínkou, autority ji tvrdé odmítly (Briggs, 1987). Rabínské vysvěcení reformní judaismus ženám umožnil teprve v r. 1972. Dnes je ve Spojených státech více než sto rabínek. Výroční shromáždění amerických rabínů reformního judaismu (Reform Judaism's Central Conference of American Rabbis) v r. 1990 navíc hlasovalo pro to, aby byli do rabinátu přijati sexuálně aktivní gayové a lesby (Goldman, 1990a), a v r. 1996 toto shromáždění hlasovalo pro podporu legalizace sňatků gayů a leseb („Rabbi Group", 1996). I když rezoluce zr. 1996 stanovila, že pokud rabíni nebudou chtít, nebudou muset u těchto sňatků celebrovat, pozorovatelé uvádějí, že stále více reformních rabínů je ochotno u těchto obřadů celebrovat a uznávat je jako legitimní židovské sňatky.4 Třetí židovská církev, konzervativní judaismus, se cíleně ustavila jako rozvážná alternativa střední cesty mezi ortodoxií a reformním judaismem. Konzervativní judaismus vznikl ve Spojených státech v osmdesátých letech 19. století, ale členstvo získal až ve dvacátých a třicátých letech 20. století, neboť oslovil evropské židovské emigranty, kteří se „amerikanizovali" a přáli si „modernizovat" svou bohoslužbu (např. se modlit anglicky), ale nechtěli se vzdát všech svých náboženských trad,c (Cummings. 1986; Martin. 1978). Je tedy pochopitelné, že konzervativní judaismus směřoval k rovnosti mezi pohlavími pomaleji než reformismus. s,užbľľľ-k0nZerVatiVní JUdaiSmUS P°VOl0val ženam ■ ™»m ^dět během boho TJoZZ 9 POdPOrOVa'Ž6ny' 56 ŮČas™y náboženského dělávání dětí, Zmn^íľľ -°Její ŮdrŽbU" Př6St° VŠ3k ^ *» vyloueeny z některých nej- sátých ,et 20. století b lo enTmoo *° * * ^ ^ tu (Cummings, 1986; ^ VStouP* * konzervativního rabín vedení Shroo^nf h,^^*"8 ****** ^ok přišel v r. 1990. nizacečtyrsetkonzervativ^^ zpěváci recitují liturgický zněv J P aW' odh'asovalo přijímán, 10 GENDER A SP' Konzervativní judaismus však stále zakazuje vysvěcování leseb a gayů na rabíny. Konzervativní židovské autority vítají lesby a gaye jako individuální členy konzervativní církve, ale rozhodnutí, zda najmout homosexuály jako učitele nebo mentory mládeže, ponechávají na jednotlivých rabínech každé konzervativní synagogy. Stejně jako v jiných náboženských kongregacích je i v rámci konzervativního a reformního judaismu mnoho věřících, kteří se identifikují s feminismem a kteří se snaží integrovat feministické hodnoty do své náboženské praxe. Židovští zastánci feminismu např. znovuobjevili biblické hrdinky mezi Izraelitkami a začali o nich učit ostatní. Sem patří mimo jiné Debora, jež nebyla jen vládkyní, soudkyní, kazatelkou a prorokyní, ale také vojenskou velitelkou, jež dovedla Izraelské k vítězství ve velké bitvě proti Kanaánským (Pogrebin, 1992). Židovští feministé a feministky revidují staré rituály a rozvíjejí nové, které zdůrazňují sdílené lidství a rovnou účast žen i mužů. Např. na znamení paseny, židovských Velikonoc, drží nyní ženy první slavnostní večeři, při níž vyprávějí nejen příběh Mojžíšův, o tom, jak vyvedl židy z Egypta, ale i příběh jeho sestry Mirjam, která mu zachránila život, když ho ukryla v rákosí. Některé ženy znovu oživily starobylý svátek rošehodeš, kterým se pravidelně slaví novoluní (McDonald, 1996). Důležité jsou i rituály, které posvěcují významná stadia v životě dívek, stejně jako se to děje u chlapců: např. oslava narození dcery se speciálním požehnáním, dávání dárků u příležitosti dívčina „vykoupení" a oslava proměny z dítěte vženu prostřednictvím batmicva(Car-mody, 1989; Pogrebin, 1992). K pojednání o feministických náboženských rituálech se vrátíme na konci této kapitoly. Nyní se však podívejme na genderově podmíněná učení dvou dalších velkých náboženských tradic: křesťanství a islámu. 10-3.2 Křesťanství Když křesťanští církevní vůdci a teologové indikují správné role křesťanských zen a mužů, nezřídka se odvolávají na učení svatého Pavla. V jedné z často citovaných pasáží např. Pavel instruuje křesťanky z Efezu: ,V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: ženy svým muzum jako p™. Poloze muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla. které p _ **o církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým muzum C-ist Efezským 5: 21-24). proč si ženy na náboženských shromážděních muse-Ji zakrývat hlavu, ale muži nikoli: ° G6NDER A SPIRITUALITA 435 ž si nemá zahalovat hlavu, protože je obrazem a odleskem s.ávy boží. kdež-u, žena je odleskem s.ávy mužovy. Vždyť muž neníz ženy, nýbrž žena z muže. Muž přece nebyl stvořen pro ženu, ale ženy pro muže" (1. list Korintským 11: 7-9; poslední dva verše jsou patrně odkazem na příběh stvoření z kn.hy Genesis). I když je sexismus v Pavlových spisech předmětem náruživých polemik, je snad přece méně podstatný než skutečnost, že tyto spisy opakovaně používali církevní Otcové a křesťanští teologové, aby legitimizovali a ještě dále propagovali podřízení žen. Jen si napr. připomeňme doplněné věroučné dogma Jižní baptistické církve, jež jsme uvedli výše. Existuje množství důkazů o tom, že v raných dobách křesťanského hnutí se na vedení podíleli muži i ženy. Muži i ženy působili jako misionáři a šířili „dobrou zvěst o spasení". Ukrývali pronásledované, studovali a vykládali Písmo a prorokovali (Car-mody, 1989; McNamara, 1998; Schussler Fiorenza, 1979). Sto let po vzniku církve však již fungovala pevná, výlučně mužská hierarchická struktura. Jako by byly někde cestou zapomenuty nebo přehlédnuty příklad a učení prvního vůdce, Ježíše. Feminističtí teologové a znalci bible zdůrazňují, že neexistuje jediný důkaz, že by Ježíš vystupoval v nějakém směru sexisticky. Naopak je spousta dokladů o tom, že odmítal sexis-tické normy společnosti, v níž žil, např, tím, že od mužů i od žen požadoval tytéž morální zásady a nesnižoval ženskou přirozenost ani ženské schopnosti. Naopak se zdá, že pnstupoval kženámstejně jako kmužům: jako kjedincům, kteří potřebujíjeho pomoc 1*0 te kolegyním a přítelkyním (Carmody, 1989; McNamara, 1996). čit zľl "T ™ŽSké CÍfkeVní aUt0ť,ty P0Zdě* rozh<*'y feny * vedoucích rolí vylou-n pro pokračování této tendence pozdějších argumentů, které hovo- ženy vyloučit. Co je v tuto chvíli zřejmé, je dusl^ volby církevních autorit: ženy byly v rámci křesťanství odkázány do postaveni nek druhé třídy, což v mnohých křesťanských církvích přetrvává dodnes. ^ V rámci křesťanské tradice jsou muži a ženy charakterizováni rozporuplné mají být racionální, autoritativní a mají si udržovat moc, přesto jejich vůle pod,e ^ to popisu ochabuje, jsou-ti konfrontovaní s ženským půvabem. Ženy jsou skutečné zobrazovány jako svůdkyně - podle jednoho církevního Otce jako „brány . ^ - a jsou příčinou' mužova hříchu, stejně jako prý svedla Eva v Rajské zahradě nímu hříchu Adama. Křesťanství však vynáší pannu s čistým srdcem i ťelenn 3 • ^y. dobrou matku (tedy poslušnou, cudnou a dlouhodobě trpící). Oba tyto typy ^^gg). je Marie, matka Ježíšova, která má být pannou i matkou zároveň (McNamara- 436 Tyto představy naznačují tradiční učení křesťanské církve o sexualitě. V minulosti se o sexu hovořilo jako o činnosti, jíž by bylo lepší se pokud možno vyvarovat, pokud nešlo o plození potomstva. Mnozí považovali za lepší způsob života celibát. Například „Jan Zlatoústý, velmi vlivný východní církevní Otec, vybízel k pohlavní čistotě, protože manželství existuje jen kvůli plození, a svět už je zaplněn dost [psal kolem r. 382 n. I.], takže manželství má sklon působit jako ústupek hříchu" (Carmody, 1989, s. 171). Podobně podle Augustina, vysoce vlivného otce západní církve, je sexuální styk prostředkem, jímž se prvotní hřích předává z generace na generaci. Protestantští reformátoři jako Martin Luther a Jan Kalvín byli ve svých názorech na sex umírněnější. Omezili sice sex na sezdané páry, ale přiznávali potřebu „léku na pohlavní touhu" manželovi i manželce, varovali však před „predávkovaním" a svým stoupencům připomínali, že ženy mohou dojít spásy jedině skrze rození dětí (Carmody, 1989). Křesťanská učení o sexualitě si i v současné době zachovávají smíšené prvky. Prakticky všechny sekty a církve se na nemanželský sex dívají nelibě, i když jednotlivé skupiny v rámci různých církví doporučují otevřenější diskusi o sexualitě. V i\jL992 vydala např. studijní skupina Evangelické luteránské církve v Americe zprávu „Církev a lidská sexualita: luteránský pohled", v níž tato skupina nabádá církev, aby pečlivě zvážila, co tato studijní skupina nazývá .stvořeným dobrem" sexuality. Podle očekávání podporuje manželství a závazné milostné vztahy, doporučuje, aby se mladí lidé zdrželi sexu, dokud nejsou připraveni navázat trvalý vztah, a odsuzuje cizoložství, promiskuitu, pornografii, sexuální zneužívání a mediální zneužívání sexuality. Zároveň však vyjadřuje názor, že masturbace je zdravá, že teenageři, kteří jsou sexuálně aktivní, by měli používat kondomy, a že církev by mete ^žit. zda by neměla podpořit závazné vztahy mezi jedinci téhož pohlaví tím, ze i'm požehná (Lewin, 1992b). .„ ,leiT1 Podle některých pozorovatelů je zpráva luteránské studijní skupiny^s-g alem. * * v představenstvech alespoň některých církví vyvOejí pozitivnější ^- správa jako tato je samozřejmě"vyznamná především Manství dlouho otevřeně odsuzovalo a pronásledovalo Nen. vs d0^, že by se odsuzovánínomosexualityzučenívětšinykrestanskych crkv. ^atilo (Berliner, 1987; Heyward, 1987) Navzdory zprávě luteránské studijní 10. gender a spir't°m !992 byl8 ^^spcW-sM.san cena vidia 0 zákazu vysvěcování homosexuálů, kteří nežiji v celibátu. Ze svých oblast- qenoer a spiritualita 437 -hoženských organizací bylo vyloučeno i několik baptistických církví, prc. Í uvítaly jako členy církve i homosexuály, aniž hlásaly, že homosexuální čiř, nost e hříšná (Niebuhr, l996a). výroční shromážděni Spojene metodistické círk-2)Ĺited Methodist Church), druhého nejvétšího protestantského vyznání ve Spojených státech, hlasovalo pro zachování oficiálního postoje, že homosexuáli-taje s křesťanským učením neslučitelná (Niebuhr, 1996b). Jak probereme níže v této kapitole, některé fundamentalistické sekty dokonce vyzývají k zvýšeným represím proti homosexuálům. Nedávné kroky některých církví však přesto napovídají o významném posunu. V r. 1988 hlasovala Spojená kanadská církev (United Church of Canada), největší protestantská církev v zemi, pro přijímání homosexuálních mužů a žen do řad svéh duchovenstva a v r. 1996 rozhodlo představenstvo Episkopální církve, že gayo-vé i lesný smějí být vysvěcování jako faráři i biskupové (Niebuhr, 1996c). Duchovní některých protestantských církví jako Episkopální, Spojené metodistické a Luteránské jeví také větší ochotu udělovat homosexuálním párům požehnání při obřadech „svatého spojení" (Niebuhr. 1998). Ačkoliv několik protestantských církví se staví otevřeněji k přehodnoceni svého oficiálního učení o sexualitě, katolická církev představuje vyznání, které ke změnám v této oblasti zůstává urputně odmítavé. Katolická církev v tomto ohledu vystupuje, dá se říci, jako jedno z nejkonzervativnějších vyznání. Nedávno svůj zasadn, nesouhlas s homosexualitou znovu potvrdila a nazvala ji áÍľľs""°ľem",1?ebaŽe kat0,ÍCká církev Pr<*'^je, že rodiče hornou 12 .2 ľ0"1'tVľdí Zár0Veň' Že *s«-ce homo-xu* v jakýmkoli záLľm ľ T*** at* se aktivně stavěN °^ xuáiníoh vztahů i «M a z nranže.ství" (The Congregation * ' ,e K ^n pnjatych do seminářů a bohosloveckých škol vzrostl z pouhých 10,2 % v r. 1972 na 31% v r. 1992 (Bedell, 1993). JulT * PaSt°raČní PráCÍ W SVýCh sP°lečen^ích a církvích stále čelí sexís-vědnosti i níľ d'SknmÍnaCÍ Ve fUnkČním postuPu. Pastoračním postupu a odp* -minámívýČ;kneľ" 9 * ' ^ k^ **« kva,ifÍkad ' *? 1996|. Tyto genľ ^ (Bri^s"1987: ^quet, 1988; Zoba a Lee. chovní ve SvýchTke-ner0Vn°Sti ^ P°»™*>'e k tvrzení, že ženy ré ženy tímto stronlT* na -krámový skleněný strop". Třebaže neKtfr tento strop je ještě ľ -ľ'^' (V'IZ např- G«>ldman, 1990c), většina * na m narážejí žení^^J*' * neprostupnější než skleněný Sir* Nerovnost, která v min , ^ Pr°fesícn (Goldman, 1992; viz kapitola 7)-näs nu« * zamyš,ení Z "t? LCharakteri^ala většinu křesťanských vyznány se avým prokian,^5011 Círke™' vůdcové schopni tuto »wäiSSzájmem 0 socíá,ní sp-ed,nost-1 mnohé v * m ZIV« a pro SOufc ,P°_ re,evanc organizovp— - ■ - • «»* dokon- aný svět nu r, a"Bno křesťanství pro jej-- .sľnľľ"" kÍ6««K„ Z .""ľ' l996: ^ "ém" "Z 440 pro změnu z nitra svých náboženských institucí tím, že protestují proti církevnímu učení a „depatriarchalizují" náboženský jazyk, symboly a rituál. Tato skupina samozřejmě zahrnuje i křesťanské feministky. Jednou z nejvýznamnéjšřch inovací křesťanského feminismu je ustavení Ženského církevního hnutí (W/omen-Church movement), koalice skupin feministických křesťanek, které jsou sice ekumenické, ale tvoří je převážně ženy římskokatolického vyznání. Ženské církevní hnutí předkládá feministickou kritiku tradičního křesťanství a s ní poskytuje členkám i alternativu, rituály a formy uctívání soustředěné kolem ženského principu (Anderson a Hopkins, 1991; Farrell, 1992; Hunt, 1991; McPhillips, 1994). Existují např. liturgie na oslavu první menstruace mladých žen i dalších přirozených stadií života ženy. Ženské církevní hnutí praktikuje stejně jako všechna náboženství kajícné rity a rity odpuštění, jeho členky se však modlí i za to, aby členové patriarchální církve litovali svých hříchů, jichž se dopouštějí na ženách (Ruether, 1988). K aspektům uctívání ženského principu dodejme, že Ženské církevní hnutí oslovuje mnohé křesťanské feministky i díky své nehierarchické struktuře a svému důrazu na identifikaci se všemi utlačovanými, kterým poskytuje službu v „učednictví sobě rovných" (Farrell, 1992; Hunt, 1991; McPhillips, 1994; Ruether, 1988; Schussler Fiorenza, 1983). Toto hnutí však bylo kritizováno zevnitř za to, že v něm převažují bělošky ze středních tříd a že zatím nedokázalo integrovat náboženské formy uctívání preferované ženami jiné barvy pleti (Erikson, 1992; Hunt, 1991). Ženské církevní hnutí také zklamalo některé ze svých počátečních stou-penkyň tím, že na tradiční náboženské tradice a hierarchii nemělo tak silný vliv. v jaký doufaly (Erikson, 1992). K tématu feministické spirituality se ještě za okamžik vrátíme. Nejdříve však Proberme genderově podmíněné učení a praxi ještě jednoho světového náboženství, islámu. 10.3.4 Islám 'slám, což znamená podřízenost Alláhovi (Bohu), je po křesťanství druhým nejrozs.re-nějšírr, náboženstvím na světě co do počtu členstva. Islám je však svetové náboženství, které se šíří nejrychleji, každým rokem totiž pňjímá 25 milionů nových clenu rty * Appleby, 1992). Islám byt založen prorokem Muhammadem. Mu amm se w ny- Tam kolem sebe shromáždil stoupence a předtím, nez se abV jí dobyl, prosadil se jako mocný náboženský vůdce. a4l 1q. genoer a spiritualita 10. gender a spi RITU' Alláh prý Muhammadoví béhem jeho života seslal četná zjevení, která Muha> mad předal svým stoupencům v podobě pravidel chování. Ta jsou sprána v Ko*. nu (Qur'an), který muslimové přijímají doslova jako boží slovo. Učení Muhamro da a jeho bezprostředních následovníků je zapsáno v hadfsech (arabsky zpráva, pozn. prekl.j, Které spolu s Koránem slouží jako základ islámského práva {éarí% Tyto tři zdroje tvoří společné náboženský rámec, který řídí každý aspekt každú denního života muslimů včetné vzájemného chování mužů a žen. 80 % veršů Kořenu je vlastně věnováno příkazům a zákazům týkajících se správných vztahů mezi pohlavími (Engíneer, 1992; Haddad, 1985). Je zřejmé, že islám vztahy mužů a žen radikálnO /morul, /da k lepšímu, nebo k horšímu je však stále předmětem religionístických polemik. Zdá se, že vMuharrv madové dobé koexistovalo více různých společenských a sexuálních uspořádání Některé skupiny byly rozhodné patriarchální, nadřazovaly rnuže ženám (běžné byty vraždy novorozených děvčátek) a dovolovaly mužům pořídit si tolik manželek, kol* si dokázali koupit nebo ukrást, a to bez ohledu na ženin souhlas nebo na mufr vu schopnost se o ní postarat (Carmody, 1989). V jiných skupinách se však žerty těšily značné nezávislosti a praktikovaly polyandrii (mely víc než jednoho manila). V 7. století véak i mezi některými z těchto skupin, zejména mekskými, sífi-'y tendence k odklonu od genderové rovnosti, neboť obchodní expanze «#* yky se severními společnostmi, jejichž náboženství (judaismus a křesťanství) k»Zľľ P3trÍarChá!ní-badale,é ^vají názor, že islám tento trend k patriarchátu upevnil, í když Muh l986: Engíneer, 1993. HekrnT''^^ ^ ^ ^ * S°Uhlas ™* W získán před svatbou »«vesui se npmž .,1.,«.. . ^-,,a (0* a že **** Práva žen ..i8! P'atít je*ímu otci. ale jí samé. Uznával také oroř ^^Právonavlast,; ^imTJ^ dédíly 0 po,ovinu méne než mužští _. ^^ekáVa10' že udržovat pét pilířů de™é a půst v posvátném měsíci ramadánu^ ZZZ*8p0,u 8 mua ^92=Hekm3t' c 'ten&Znežjednu manželku do velKory*e ^ j3 Předpokladu, že je uživí. Vraždy novorozená a|!mužům k.^.,., . . ,_..xnrávov bezpodmínečné opatrovnické Práv0 ^ 1 děvčat od sedmi). Navíc, v rozpol -'du vžeho je aoravŕdlnost a že vdech™ ské bytosti mají stejnou cenu, jiné verše prohlašují, že muži jsou .strážci" žen a o „stupeň nad nimi" (Ahmed, 1986, s. 678-679). Mezi povinnosti manželky patří být poslušná svého manžela (Híggens, 1985). Podle Koránu „mají muži ženy na starosti, protože Bůh učinil, aby Jedni byli lepší než druzí, a protože ony užívají jejich bohatství" [odkaz na to, že muži své ženy finančné podporují] (cit. podle Haddad, 1985, s. 294), Naneštěstí si Muhammadoví pokračovatelé vzali tato slova obzvláště k srdci a používali je jako ospravedlnení k popření mnohých práv, která prorok ženám přiznával, takže „po dvou až třech stech letech trvání islámu .ď/.[/'.-l;i i/oI;j'.<: " 'Jr;í'r;j');j'.«: /on do ro/mérů pn.-',;jhijjiV.iV.h /-.<■. /n/«mé / prvních desetiletí islámu'" (Ahmed, 1986, s. 690; víz též Hekmat, 1997). Dnes mnozí islámští vůdci zastávají názor, že muži a ženy mají stejný status, kd// rjkřjffi/itř; /dúra/řiuji, /<■. t;;u, rv/noM nr-z/r,!//.-, /<-. '/JiIum' týr.h/ přivili;?;! ?j/od povédností, ale spíše z komplementarity jejích rolí. „Podle tohoto svetonázoru jsou si muži a ženy před Bohem rovni, mají však poněkud rozdílné fyzické, duševní a citové vlastnosti, poněkud rozdílná pole zodpovednosti v rodine a ve společnosti, a tudíž i poněkud rozdílná práva a výsady" (Higgins, 1985, s. 491), Dnes jsou v islámských společnostech muži nepopiratelnými hlavami říše posvátné í svetské, a to včetné domácnosti. Jim patří veřejná sféra, kde řídí náboženské i světské záležitosti a osobují si Jen s málo omezeními nejrúznéjší role. V ortodoxních islámských společnostech jsou ženy v zásadě uvéznény v soukromé sféře, doma, přičemž nerozhodují ani tam. Jejich povinností Je sloužit manželovi, udržovat dům, porodit hodné détí a vést Je v duchu islámu. Muslimská žena -je nejen stvořena pro to. aby byla těhotná {podle Jednoho islámského vůdce Je .obálkou pro početí" j. ale všechny Její role Jsou definovány vztahy k mužům v Jejím živote-" (Haddad, 1985, s. 286). Před manželstvím Je muslimská žena podřízena svému otci, bratrům a ostatním mužským příbuzným. Manželství za n. vét éinou dohodnou tito muži. Může být provdána třeba ve třinácti OmécU letech za muže, kterého nikdy neviděla nebo Jej vídéla jen krátce za přítomnosti svých mužných příbuzných, neboť islámské právo JakýKoll kontakt na veřejnosti mezi neprovdanými ženami a muži zakazuje (Kínzer, 1097). 'äámské právo sice ukládá mnohá omezen/1 chování mužů - nesméjnnapř pí a-koho, noho hrát hazardní hry a musejí se vhodné oblékat. ^^ZZt *"eko více svobody nežženy. Protože se ^^°^^^^) ««o vábení, přijímají se výjimečná opatření (aspo, podle * snaze zahranit im Lže svádět Nejznáméjíímí pfíMi**, parto a tf* Parda 443 ^vztahujckpraxívtradičníchislámsk/ch ^uW.uu-^M u&>n<: omezovatpří% íer. do veřejného života tím. že jsou zavřeny ve svých domovech a smějí se muže de facto neviditelné. í» *» «J» Juľentľ'léČÍ VŠaK Výhfadné PaCÍentky Ženy' St6jně jak° UČÍteW za níž zajde dřív na* -'JeStIiŽe mUSÍ studentky učit muž, dělá to zpoza zásteny. .19B7\ ľľl, tóMny ^Upí rtntřfc4„,r,___________..._,„ ,OR6:SCÍ0'r no 1997). V Sarlrta"eny VSt°UPÍ Ú° tfídv inlL a Ajff SaÚdská A^bíe a iVár^ ty jsou ** W 'KdyŽ je to f *°' Ani lslamské země navíc nezůstaly ^ •* M ľ" 3 ne"' odra"eľľS' ^ Se roz™«' v kontextu hM** nSl 19^; ScioZ m'ni8mu *M*>ího (Crossette, " líbe začaly organizovat a rozvíjet plány, jak dosáhnout více práv a svobod včetně možnosti získat zaměstnání, práva studovat Korán v mešitě a zejména rovnoprávnějšího postavení v rodinném právu (Ahmed, 1992; Miller, 1992). Ve většině islámských společností může např. muž svou manželku zbít. aniž mu hrozí právní postih. V některých islámských společnostech se stále objevují i .vraždy cti" (honor kil-lings), kdy mužští příbuzní ukamenují nebo ubodají ženu, která svou rodinu zneuctila např. tím, že spáchala cizoložství, měla předmanželský sex nebo se jen na veřejností společensky stýkala s cizím mužem. Muslimské ženy obvykle právo požádat o rozvod nemají, třebaže jejich manželé se s nimi mohou rozvést prostě tak, že je zapudí, a otcům je pak po rozvodu většinou svěřeno výlučné opatrovnictví jejich détí (Hekmat, 1997; Mydans, 1996; Sciolino, 1997). Přes úsilí islámských feministek zlepšit postavení a možnosti žen znamenaly revoluce, k nimž v nedávných letech v několika islámských zemích došlo, pro mnohé z téchto zemí po krátkém období modernizace návrat k ortodoxní praxí. Je zajímavé, že i když některé ženy a muži, zejména miadí a s vyšším vzděláním, vyjádřili svou nespokojenost s obnovenou ortodoxíř, většina obyvatelstva téchto zemí žádný výraznější odpor neprojevila. Mnoho žen si navíc obléklo závoj a čádor s ochotou, která mnohé západní pozorovatele zaráží. Ironií však je, že jejich motivace je zdá se mnohdy podobná té. která vedla židovské ženy ke konverzi k ortodoxnímu judaismu, jak o tom ve své studii, na niž jsme odkazovali výše, pojednává Kaufman (1991). Konkrétněji řečeno, muslimské ženy vysvětlují svou otevřenost vůči ortodoxii tím, že jim poskytuje institucionální ochranu. Zahalená žena je všemi uznávána jako nábožensky oddaná a pro muže nedotknutelná. Může se pohybovat bez obav. že by na ni někdo dotíral nebo ji obtěžoval; cítí se bezpečná (Ahmed, 1992; Crossette. 1998; El-Or. 1993; Miller. 1992). Pro některé ženy je nošení závoje a čádoruzase politickou proklamací, vyjádřením nejen náboženské oddanosti, ale i nepřátelství, odporu a protestu proti utlačovatelským politickým režimům, sekularismu a západnímu impenalismo v jejich zemích (Afshar, 1993; Ahmed, 1992; Darrow, 1985; Kinzer, 1998). Pro ženy není nepřítelem mužský útlak, ale spíše vnější síly. které hroz, zn.cen.rn islámského způsobu života. Prostřednictvím své oddanosti islámu, j.z dosvědčují dodržováním islámských zákonů a zvyků, se některé muslimské zeny v,d, v pred-nr linii revoluce (Haddad, 1985; viz však též Góle, 1996). *ky konzervativnímu zpolitizování islámu mají tedy v ^kterych^fedec islámské ženy s ortodoxními židovKami. a konzervativními americkým, kresťankám, 10. GENDEH A S PIPIT 10 SENDEF, A gp|R 445 itualita e společného, než by se na první pohled zdalo (Gerami. 1996). Každá m to skupín hledá útočiště v náboženském fundamentalismu, náboženské orier ci. která zavrhuje sekulární modernitu a pokouší se obnovit tradiční spiritualr selektivním vyzdvihovaním dogmat, prvku věrouky a praktik z posvátné minule (Marty. 1992). Tyto skupiny mají svou určitou vizi, utvářenou náboženskýmj dem, jak by jejich společnost měla být strukturovaná a jaké jasně dané místo b) v této struktuře měly zaujímat ženy. Židovský, křesťanský a islámský fundamen-talismus integruje vlastní náboženskou víru do politické činnosti ve snaze učinit tuto vizi skutečností. Zamysleme se dále nad touto otázkou v rozpravě o politickém aktivismu dvou náboženských hnutí ve Spojených státech: křesťanského fan damentalismu, o němž se často hovoří jako o náboženské Nové pravici, a liberální teologie církví menšin, jež požadují odluku církve od státu. 10.4 NÁBOŽENSTVÍ, POLITIKA A SPOLEČENSKÁ ZMÉNA Jak jsme poznamenali v závěru kapitoly 9, měly by církev a vláda ve Spojených státech aspoň teoreticky vytvářet oddělené sféry vlivu. Sociologové však již dávno poukázali na to. že ideologie odluky církve od státu je z větší části mýtus. ^ÄäazáJŇ^i státu a zájmy organizovaného náboženství těsně a í# .^propojeny. Historici nám např. říkají, že křesťanští fundamentalisté nebo iruSerlór i ^ * ^ ^ aktivní V americké reV0'UCÍ' V ^ dalších pí lľ7a:PanÍ 23 ref0rmu vě*ňství koncem 18. století a v mn* idneszů ľ Zalezlt0Stecn a sociálních reformách (Pohli, 1983). MXiJZT1***** Pľ0Ud ***** a^nía vytváří tzv. náboženskou Ho^ skou latinu J" m nab0Zenska Novš Pravice více než čtyřleetimilionovou W ^"ýPočet Ješr malá Čásl ve§ke'é americké populace, ale pW» ni AjW stanovisJ TT*®*' * ™° Skupina 2auJ'ala' Jak sam8 ^ » ce a ^Produkční svoboí r0ď,ny"'jak0 jsou ženská Práva včetně Ínt6!l Veime *> tedy stru£ně ZľT^ 9 zeiména Prtva homosexuálů- P" se **o otázek, které ^ nab0Že^ké/Poii«cké hnutí a jeho aktivity tf«* u1 na Předním místě feministického programu. 10.4.1 Křest Inr0*"'"^ * Pollt.k. genderu ■ ""-^tanstitti křest- • í s,ovo' ^^Z^IT'bibli dosiowé-b—* *ko skulečnS «<« neuĚÍ jen náboženskému dogmatu a mt*" zásadám, ale předkládá i přesný výklad historie a vědy (Ammerman, 1991). Pravý věřící bez pochybností přijímá, co je psáno v bibli, jako Pravdu (Marty a Appleby, 1992). Zároveň fundamentalističtí křesťané věří, že člověk může dosáhnout věčné spásy jedině tehdy, žije-li ve shodě s biblickým učením a rozvijí tak osobní vztah s Ježíšem Kristem. Věří také. že mají zodpovědnost za ..záchranu" či „vysvobození" ostatních šířením evangelia - to znamená horlivě kázat boží slovo prostřednictvím knih, televizního a rozhlasového vysílaní, chození od domu k domu a dokonce i politického lobbování (Ammerman, 1991). Fundamentalistické církevní vedení vyzývá svá společenství, aby bojem proti erozi křesťanských hodnot v sekulárním světě působila jako „vojáci Kristovi". Jádro této eroze tvoří feminismus, hnutí za práva homosexuálů a jiná liberální politická a sociální hnutí (Klatch, 1988). Nepřekvapí tedy, že fundamentalistické křesťanské církve spolu s jinými konzervativními křesťanskými skupinami, jako je zejména katolické hnutí Právo na život, byly a jsou v první linii politické opozice proti politickým opatřením a programům, které podporují zastánci feminismu. Agresivně i úspěšně např. lobbovaly proti Dodatku k Zákonu o rovných právech a stály v čele kampaní za odstranění feministických a jiných „závadných" knih a materiálů ze školních knihoven a tříd. Od r. 1973 lobbují v Kongresu za Dodatek o lidském životě, který by zvrátil rozsudek v případu Roe versus Wade a znovu tak postavil přerušení těhotenství mimo zákon. Skupiny jako Operační záchranný tým, vedený duchovním Svobodných metodistů {Free Methodists) revedendem Philipem Benhamem, demonstrují před klinikami, kde se interrupce provádějí, obtěžují pacientky i lékařský personál těchto klinik a někdy dokonce používají i násilí, aby provádění interupcí zabránily (viz kapitola 6). Hlavním terčem náboženské Nové pravice jsou gayové a lesby. V r. 1997 např. shromáždění Jižní baptistické církve vyhlásilo bojkot společnosti Walta Disneye kvůli údajně .pro-tirodinné. progayovské" linii a programům („Baptists Boycott .Pro-Gay' Disney". 1997).r Křesťanská koalice, založená televangelistou Patem Robertsonem. lobbovala v Kongresu za přijetí Zákona na ochranu manželství (viz kapitola 6) a nedávno se rojila se čtrnácti dalšími konzervativními skupinami, aby financovala kampaň -Pravda v lásce", celostátní reklamní kampaň představující ÄJ^^f^ V- kteň zažili hluboký náboženský mill nai"h«"" '---- ..-.i přerod a „konvertovali" k heterosexualite (MU H 1998). Některé fundamentalistické skupiny vytvořily ^^^^ strací". aby šířily poselství, že „Bůh nenávidí teplouse" (Carem. 1998). 447 10 TENDER A SPIRITUALITA IQ. GENDER A S j je vlastně pravým důvodem otevřené nenávisti Nové pravice vůči femiriis. mu a právům gayů a leseb? Členstvo náboženské Nové pravice věří. že feminist, ky gayové a lesby i jiní „političtí liberálové" rozvracejí křesťanskou rodinu, pro tože propagují životní styl a hodnoty, které odporují „božímu plánu" pro mužeajeny. Konkrétně to znamená, že manželství definují jako posvátný svazek, do něhož může vstoupit jedině muž a žena. Pevné lpějí na přesvědčení, že mužova role je živit a chránit svou rodinu. Např. jedna fundamentalistická křesťanská mužská skupina. Nositelé naděje (Promise Keepers), pořádá dvoudenní mítinky na športov nich stadionech a v arénách, kde řečníci kážou, modlí se a předzpěvují hymny, aby povzbudili muže k většímu úsilí být duchovními živiteli svých rodin. Ženy naproti tomu boží plán stavějí do soukromé sféry domova, kde mají pečovat o své manžely a děti; jako jsou muži podřízeni Bohu, tak jsou ženy podřízeny mužům (Klatch, 1988; „Southern Baptists", 1998). Náboženská Nová pravice prokázala, že je dobře organizovaná i přesvědčivá. Tře baže v osmdesátých letech u některých stoupenců narušily důvěryhodnost církevních vůdců sexuální a finanční skandály, do nichž byli zapleteni, prochází náboženská Nová pravice v devadesátých letech novým oživením. Někteří pozorovatelé Přičítají tento nárůst popularity mistrovství, s nímž fundamentalistické skupiny vyu-avajl medií a komunikačních technologií. Elektronická pošta, televizní a rozhlasové vyS,ian, ci používání internetu a webových stránek pomohlo vůdcům Nové pravi-!ľ"P0'ÍtiCky pr°Šram-a,e i získávat peníze. Zvýšil se i počet dětí přijatých mema Saľ?h Ško1' «* * «** Přes 10 000, a fU«l* ^TTľ kanď'dáti ve 40 % volebních obvodů, ve l99i; Marty a i992: Mydans'i992)- snovány většin!ľ* iT ^^i'že »«• i Popularita Nové pravice jsou pí* ^tundamentaV,sv,ckľkresťľnľľľU " ^ * PráVa h°™se*uá,Ů «** Náboženství v pojetí Nov' ^° ^ SJ'n°U P°lltickou hrozbu' P°ň zachovat status cmo n-V™"* 8naží °bratit hodinv nazpátek nebo ale* ^ « Propagovat osvobozlT'T-^3"^t3ké insPirovatodDor pr0t' nost náboženství v tomto kontP 1 změnv- Věnujme nyní ve stručnosti poz°r" P'o rasova . • se staví proti - =ti aS0vea«r»cké minority však k , °Cláln'm změnám a sociální rovnosti. byla církev v minu)ost| 2d - -jnspirace a síly v boji proti diskriminaci a za dosažení rovných práv a příležitostí. Z černošských církví např. povstali mnozí prominentní a vlivní političtí vůdci a sociální aktivisté jako zesnulý reverend Martin Luther King, jr., a reverend Leon Sullivan. Značný počet černošských politiků byli nejdříve duchovní v černošských kostelech: jmenujme jen reverenda Jesse Jacksona a bývalého člena Kongresu Williama Graye z Pensylvánie. V rámci černošské komunity se především černošské kostely staly organizačními centry, kde mohou jejich členové rozvíjet akční programy pro překonání rasového útlaku; program nenásilné občanské neposlušnosti a přímé akce reverenda Kinga jsou toho dokladem (Lincoln a Mamiya, 1990). I před tím, než se ujal vedení reverend King, byly církve minorit středisky sociálního a politického aktivismu žen jiné barvy pleti než bílé. Jak jsme již uvedli, ženy např. tvořily a tvoří většinu členstva mnohých černošských církevních společenství (Gilkes, 1985; Grant, 1986). Jak doložila historička Evelyn Brooks Hig-ginbotham (1993), byla činnost afroamerických církevnic dlouho prostředkem péče o přežití jejich komunit: povzbuzovaly skupinové sebeuvědomění a organizovaly odpor proti útlaku. Hunt (1991) odkazuje na jejich „svatou neohrozenosť1 v roli náboženských činitelek v církevních společenstvích a Natividad (1992) dokonce přisuzuje současnou převahu afroamerických žen v politice ve srovnání s ostatními ženami jiné barvy pleti než bílé právě jejich dlouhodobé zkušenosti s vedoucí rolí v rámci komunity i církve (viz též Prestage, 1991). Přes vysoký počet černošských žen v církvích, jejich účast na církevním životě a silnou podporu ze strany vlastních kongregací se tyto ženy setkávají se sexismem ze strany mužských černošských církevních vůdců, kteří se netají značným odporem ktomu, aby tyto ženy přejaly v církvi vedoucí role. „Nejčastěji se to projevuje tím, že ženám brání ve formálním získání úřadu duchovních, i když třeba tuto funkci ve skutečnost. JB Plní. Proto také v některých afroamerických Svatodušních církvích mají muzstr duchovní titul .kazatel", zatímco ženské duchovní jsou nazývány .učitelkám,', třebaže jejic úkoly bývají totožné" (Briggs, 1987, s. 411; Grant, 1986; Lincoln a Mamrya, 1990). (, s. »xx, - které se jimi stanou, pn-Farářky má méně než 5 % černošských kostelu. Cemos^^ ^ ^ ^ ^Kvétají-tom dostanou svěřeny spíše malé nebo upadající ton^ ^ dosah|y nejvyš-«* Je pozoruhodné, že příslušnice černošského círtevnícn společenstvích nebo upau.j,- — = „ejvyš. ______________________ áfch náboženských hodností, působily převážné v beios* nebo v církvích, které založily ženy (Funk, 1996). Jedné daišího vývoje této jen mírné optimistické. Kromě "■o. gender a spiritualit* dá se však, že je černošské ženské situace v následujících několika desetiletích přece 10 GENDER a spiritualita 449 ,ného dnes více černošek uvádí, že se cítí povolány ke kariéře duchovních. Během první poloviny devadesátých let se počet černošek v seminářích téměř zdvoj násobil. Počet Afroameričanů přijatých do teologických škol však stále tvoří pouze 8%, z čehož žen je pouze 25 %. Téměř polovina těchto studentek je navíc přijímána jen do dvouletých studijních programů. Počty ostatních lidí jiné barvy pleti než bílé jsou obdobné. Američané hispánského původu tvoří jen 2,6 % všech studujících teologických škol a Američané asijského původu tvoří 4,9 % (Bedell, 1993; Briggs, 1987: Funk, 1996). Zdá se tedy, že zatímco církve minorit sloužily a slouží jako katalyzátory společenských akcí proti rasovému útlaku, tato jejich role se bohužel nerozšířila na problém genderové nerovnosti uvnitř společnosti nebo uvnitř církevních společenství samých (Grant, 1986). Tato nerovnost postavení přesto neoslabila pouto, které ženy jiné barvy pleti než bílé cítí ke svým církvím, ani jejich aktivismus v rámci těchto komunit. Ženy z církví minorit se naopak zdráhají označit své činnosti a zájmy za feministické, neboť obecně považují feminismus za hnutí bělošek ze.středních tndi (Briggs, 1987; viz též kapitola 1). Feministické teoložky jiné barvy pleti než bite se však přece připojily k bělošským feministickým teoložkám v kritice sexis-mu Prevladaj.cích náboženských tradic a v úsilí tato náboženství depatriarchalí Z3Ver naŠeh° p°Jed^ní si tedy některé jejich snahy přibližme. ickA SPIRITUALITA ENSKEM»J PATRIARCHÁTU: FEMINISTI HwQf'tofemlnisticKésp,. ^'bybytoskutečn^ *eté se m k různým věrouk'-^^"^ tohoto pojmu je slyšet pluralita fi* existuji někter. e am a které obhajují různé programy změny a obnovy- J6Ž feminis«cké spiritualistky sdHejí. N# ........o^ne spimuaiiswy smikw*^-. ^^■^^pT J° Zname^. ze hlavnípatriarchalní náboženskej ^^íiavzá^ (nebo přírodu) J & P^ Äk f ^^osti se pak pohybují v napětí me,^ modelem nadvlády, PJSV8*** iu. GENDER A SPIBI dugí13 ního cyklu (např. první menstruaci, partnerské spojení nebo manželství, rodičovství, menopauzu atd.) a zároveň rozvíjí uvědoměníjednotlivce, pokud jde o jeho zařazení do společenské struktury: učí jej rozpoznávat útlak a čelit mu, jednat tak, aby mu to přineslo vysvobození (Anderson a Hopkins, 1991; McPhillips, 1994; Ruether, 1988). Jedním z cílů feministické spirituality je resa/rra//zovat(znovu učinit posvátnou) každodennost, kterou patriarchální náboženské tradice označují za profánní (McPhillips, 1994). V odpovědi na otázku, jak tento princip realizovat, se však feministické spiritualistky rozcházejí. Některé mají pocit, že židovsko-křesťanská tradice a jiná patriarchální náboženství jsou natolik beznadějné protkány sexismem, že se rozhodly tato náboženství zcela opustit a obrátit se jiným směrem; některé k přírodě (viz Komentář 10.2 na straně 451), jiné znovu oživují praktiky čarodějek, další zase znovu objevují starobylé předbiblické tradice bohyň. Tyto prastaré duchovní tradice se vlastně stávají natolik populárními, že turistický průmysl začal nabízet poutě k svatyním starých bohyň a týdeník Publi-sher's Weekly, který monitoruje vydavatelský průmysl, uvádí, že knihy o ženské spiritualitě tvoří jeden z nejrychleji rostoucích segmentů trhu (McDonald, 1996). Zatímco některé feministické spiritualistky se přiklánějí k naprostému rozchodu sjnužia vším, co se s mužstvím ztotožňuje (např. Daly. 1978; 1984), mnohé další syétradice otevírají jak ženám, tak mužům, neboť vycházejí z toho, ze patriarchální náboženstvímghou_ utlačovat příslušníky obou pohlaví, mimo jiné prostřednictvím heterosexismu, rasismua třídní předpojatosti. Z tohoto hlediska mohou základ feministické spirituality poskytnout právě zkušenosti žen; prosté nahrazení mužské náboženské nadřazenosti ženskou však nabízí malý potenciál k osvobození příslušníků kteréhokoliv pohlaví (Anderson a Hopkins, 1991; Erikson, 1992). Komentář 10.2 Ekofemlnlsmus - - Ekofemlnlsmus vznikl v sedmdesátých letech jako proud feminismu, který cti především hodnoty, jež jeho zastánkyně považují za vrozené osobnostní rysy zen -áJem o druhé, péči. jemnost a těsné spojenížen s přírodou. Jak Diamond (1992, s. 371), je to „etika a politika, jež vidí spojitost mez, nadv^ou « ženami a nadvládou nad přírodou" (viz též Mies a Shiva, f*^Z ««» ie duchovní hnutí založené na vztahu k zemi. které se velmi bohyň. To není nijak překvapivé, neboť ~ os'avovat mnohé stránky ženské tělesnosti, zejména vsak 451 0 GENDER A SPIRITUALITA j plodnost. Klade se zde důraz na hojení, ekologickou rovnováhu, rovnost všech živých bytostí (lidských i ostatních) a na znovuzrození a obnovu (Griffin. 1995). Ekofeminismus spojuje svůj duchovní akcent s přímou politickou akcí za vytvo-fení harmoničtéjší, ekologicky vyváženější společnosti. Ženy jsou s ohledem na svou tělesnou stránku - jako rodičky a vychovatelky - považovány za zemi bliž ší. A podobně, protože byly vykořisťovány a ponižovány, chápou ženy lépe v celé Šíři vykořisťování a ponižování biosféry, jakož i vykořisťování a ponižování lidí z ekonomicky nerozvinutých společností, jehož se dopouští západní imperialismus a západní ekonomické modely rozvoje (Mies a Shiva, 1993). Ženy jsou tudíž nejlépe vybaveny pro to, aby vedly ekologické hnutí a rozvíjely nehierarchickou spa lečnost založenou na úctě ke všemu živému. Aby se však mohly stát úspěšnými vůdkyněmi, musejí navázat potlačený vztah k svému tělu a objevit rozsah moci své přirozené ženskosti. Proto tedy návrat ke spiritualitě bohyň. Není jistě překvapivé, že ekofeminismus je kontroverzním hnutím, a to dokonce 1 mezi feministkami. Cení se na něm, že upozornil na nebezpečí drancování životního prostředí, aleje kritizován za to, že tradiční západní femininitu biologizuje a glorifikuje pojem univerzální ženské přirozenosti. Značný počet feministických teoreticek vidí vážné nebezpečí v ekofeminístickém zdůrazňování biologické podstaty rozdílů mezi ženami a muži. jedna feministická kritička to objasňuje takto (Biehl, 1990. s. 9, M ,Kdyz socíobiologická ospravedlnění androcentrismu skládají reprodukční roz-y o umných teorií o .ženské přirozenosti-, vlastně tím proti své vůli podp^ m n sľjrr? ČaSt° UkaZUJÍ' S6XÍStÍCké instituce * 'teológie ... Když ekof* ^mZTTrŽenSKýCh rySŮ °S0bn0Sti v nútení a sexuální biologii, ^snost tal v n3T - ^ 'mPU,S postavit se za ženskou N*é Pnrozenosrkrirpľ" Z"amenal týChŽ ÚZk°PľSýCh ptes tyto námitky vůči eLenV"0"^ Pľáve k jejich utlač0vaní-" š*nafeministek shoduje na t U'ie* rozn°dně nejsou nepodstatné, se vet- nistické spiritualitě tak k o^ř™ hňu,,'iev*B«l™ým příspěvkem jak k ftrrn- bytuje další alternat,vuP-kernu hození utlačovaných. Za prvé ženám důstojnost- *ivuji,aaozeps.kéh^-»k-.... :. š'íuje tuto důstojnost a postZeniT'' 3 to je snad důležitější, rof S i lakt° nava^ ' naah *^*né v rozvojových zemích. WVVch »■« - v čemž hlavní *ahv m západními feministkami a lidmi z roz- n"n,Smu dl^ho selhával (viz kapitola ty 453 jak jsme však již na několika místech této kapitoly zmínili, zdaleka ne všechny feministky se rozešly s židovsko-křesťanskou a islámskou tradicí. Některé, často nazývané „reformistky", se místo toho rozhodly protestovat proti patriarchálním náboženským aspektům v rámci svých církví a dobýt si pro sebe zpět židovsko-křes-ťanské a islámské dějiny, jazyk, symboly a rituál (Crossette, 1996; McDonald, 1996). Judaismus, křesťanství a islám podle nich obsahují „sémě vlastní obrody", a co je ještě důležitější, „tyto feministky věří, že křesťanská církev [stejně jako židovská a muslimská obec] za obnovu stojí" (Weidman, 1984, s. 2, zdůraznila autorka). První naléhavý úkol, s nímž se feministické reformátorky musejí vyrovnat, je přejmenování určitých prvků svých náboženství, aby oslovovala ženy stejně jako muže (Chopp, 1989). To na nejzákladnější úrovni znamená zbavit mluvení o bohu a náboženskou symboliku mužských charakteristik, neužívat při řeči o bohu maskulinního On, ale třeba Ona nebo Matka, popisovat božství jako ženský i mužský princip či používat genderově inkluzivní či genderově neutrální jazyk, jako Matka a Otec nebo prostě Svaté božstvo. Jakmile si už boha nepředstavujeme výhradně jako muže, následují další kroky: znovuobjevení toho, jak k náboženskému dědictví přispěly ženy, reinterpretace Písma a posvátných textů a prozkoumání dalších dostupných svědectví. Zjedné takové pečlivé studie např. nyní víme o bohatství feminínní symboliky ve Starém zákoně i o mnohých prastarých hebrejských hrdinkách, moudrých ženách a náboženských vůdkyních; uvedli jsme již Deboru, ale byla tu i vašti, Ester, Hulda a Beruria, abychom jmenovali aspoň několik případů (Brooten, 1982; Gendler, 1979; Pogrebin, 1992). Zmínili jsme se také o Ježíšových učednicích a jejich ústředních vedoucích rolích v raně křesťanské církvi. Rgnlglglififcé islámské vedkyne začaly též s reinterpretacemi posvátných textů a na základě svých výzkumu dokazují, že Korán patriarchální společnost nenařizuje a že tento diktát je naopak pro-duktem patriarchálních mužských interpretací Koránu (Ahmed. 1992; Crosse 0, 1996; Miller, 1992) - fmj Pro doplnění k novému pojmenovávání a ^^^Lcel etické reformátorky také restrukturují nábožensky rituál tak, y k -nám i k mužům. Zejména židovské feministky jsou aktivn, vj gí** ^os,užeb a obřadů pro svátky jako ša.bat. hagada, rose ^ *ujfžen-m Brozan, 1990; Pogrebin, 19,2, ^^^^ k-l*Ä organizují ženské modlMbJÍ»a z ^ přrpadech hv 0 ženách a ženském pohledu na svět (Byrne. 199U- 453 10. 'O GENDER ita qenoeh a spiritualita jejich úsilí skutečné způsobilo zrněny v hlavním proud,; náboženské praxe, jako je např. přijetí genderově neutrálního jazyka jako prostředku bohoslužby (viz např. Canadian Bishops' Pastorál Team, 1989; McDonald, 1996). Náboženské reformátorky i ty, které se s patriarchální náboženskou tradicí rozešly, se však mezi sebou neshodují v otázce, zda by feministická spiritualita měla být výlučně ženskou záležitostí nebo záležitostí společnou obéma pohlavím. Někdo zastává názor, že ženy potřebují zvláštní místa a metody k uctívání, aspoň do té doby, než plné uplatní nárok na své náboženské dědictví a znovu upevní své rovnoprávné postavení i autoritu v rámci hlavních náboženství. Jiní jsou však zase znepokojeni, že feministickou spiritualitu ovládají heterosexuální bélošky, zatímco rozdílné tradice a duchovní potřeby žen a mužů jiné barvy pleti než bílé a gayů a leseb jsou stále přehlíženy. Objevují se tedy i hlasy (např. Isasi-Diaz, 1991; Mollenkott, 1991), které apelují na příslušníky těchto skupin, aby znovuobjevili nebo vytvořili náboženské tradice a rituály, které lépe vyjadřují spiritualitu jejich životní zkušenosti. Další lidé zase tvrdí, že oddělenost sama o sobě podněcuje a zachovává nerovnost a že cílem feministické spirituality by mělo být vybudování nehierarchického lidského společenství založeného na družnosti, které sjednocuje skupiny v minulosti vyloučené z hlavních církví pro své pohlaví, rasu nebo etnickou příslušnost společenskou vrstvu nebo sexuální orientaci (Erikson, 1992; Zappone, 199«. Je mozne, ze tato otázka je v podstatě neřešitelná, přesto však chováme nade e paľnľzTlľ6? " ° ^ d0SPěJÍ ,idé k na,ezení ^pších cest k tomu, co -ii 22 '~brtotiž k ná— "ní-M: ™* ^ potlačením i h " náb°Ž6nSký ^a™^*' k genderové rovnosti a Ir ^'^^ krok*. které byly učiněny směrem oslovuje, náboženští fu^ 3 'eSeb- PFeSt0Že některé ženy 0rt°d°X'e brání, zejména pokud jde oamenta"Sté " 'iberá,ním tren^m skutečně úporné »* fundamentalistické skup^^ 3 ľ°Vná práva pr0 sexuá'ní ^ le získaly zastoupení neien ^ 2aktivizova'y i politicky, aby pro své posto-ké lupiny a SkUpiny proJsazVu.nabožens,<ém. ««• i občanském právu. F«i*** «Wové. které je třeba ľlľ-^ 9 ,eSe°^ ^le více zpodobfiovány V >*ae,i náboženské VedtT' * mk0,i J3k° ^ » větší svobodu a v* ^^nost.Vis,^ *?' * °rtodo^ Je Jednotící síla. zásadní '^m^^ národy , nahoL j. zničit. Ve SP* •*» fundamentalistů ^ své stoupence, apy .** 10. GENDER A SPIR"TUAL' vili národ infekce homosexuálního způsobu života" (dle Liston, 1998. s. A2). Základním poselstvím vyplývajícím z těchto skutečností tedy snad je, že budou-li feministické spiritualistky a spiritualisté - ženy i muži, homosexuálové i heterosexuálové, všechny rasy a etnika i společenské vrstvy je možné dosáhnout více, než půjde-li každá z těchto skupin svou vlastní cestou. Klíčové pojmy čarodějnictví (čarodéjství) prírodní praktiky s náboženským významem, vykonávané zpravidla ženami; zahrnuje lidové kouzelnictví a léčitelství, jakož i znalost zemědělství, keramického řemesla, metalurgie a astrologie ekofemlnismus hnutí feministické spirituality založené na vztahu k zemi. které vyzdvihuje těsné spojení žen s přírodou a vidí příčinný vztah mezi nadvládou nad ženami a nadvládou nad přírodou teminlstická spiritualita náboženské hnutí obsahující různé složky různých způsobů víry a programů změny, jež je však jednotné v odmítání dualismu charakteristického pro tradiční patriarchální náboženství; dualismus je nahrazen hlavni myšlenkou sjednocení ducha a přírody a zásadou, že zdrojem spirituality je lidská zkušenost fundamentallsmus náboženská orientace, které odsuzuje sekulární modernitu a pokouší se obnovit tradiční spiritualitu selektivním vybíráním dogmat, pojetí víry a praxe z posvátné minulosti Qur'an (nebo Quran. česká transkripce Korán) kniha posvátných textů, kterou muslimové vnímají jako zjevení seslaná Alláhem Muhammadovi; muslimové jej chápou doslovné jako boží slovo religiozita míra oddanosti jedince nebo skupiny určitému náboženskému věroučnému systému talmud základní náboženská autorita pro tradiční judaismus ženské církevní hnuti koalice skupin feministických křesťanek, která předkládá feministickou kritiku tradičního křesťanství a zároveň svému členstvu poskytuje alternativní rituály zaměřené naženu a alternativní formy uctívaní Doporučená literatura Aoler, R.: Engendering Judaism. Jewish Publication Society. New York 1998. Comstoc*. G. D, Unrepentent. self-affirming. pracveng: Leshian/tosetuai/gay peopte orga-nized religions. Continuum, New York 1996. s, Women and fundamentem: isiamandChňstianity.Gariand^ M H'ggenbotham. E. B, Righteous d.scontent: The «omenS movement and tne BiacX Bapvst 0™«*. Cambridge 1993- |)n|ve(si(y p,MS. New E. B.: Righteous disconmm- .— . Harvard University Press. Cambridge 1993 Kaufman, d. R.: Rachels daughters: Newly Orthodox Jewis, g. E. (Ed!): ItLund: Women sndwitchcraft in ^e,^^Z^^o7Ze£^. S^eo. s. S.: Pnestess, mother, sacred sister. Religions dommated by wome New York 1994. ^námky ^ ^Mobou 1 něho nebyli Pronásledování za čarodéjství však zcela neunikli ani muži. Doko> v ^ ^ ^ ^ ch™ěnl ani domínikáni. Např. Giordano Bruno, dominikánsky ' jcjsmus. pr«°ie k obhajobě Koperníkovy teorie sluneční soustavy pouSval magi snu 455 ^0. GENOER A SPIRITUALITA ItotcMWnídoby napovídají, že se Vatikán moznô za pronásledováni Čarodějnic a her^ *k0u církvi veřejně omluví. Vatikán pozval učence, kteří studoval, pro.,reformaci, aby pod* a o roli církve v tomto pronásledování, a př.pustil možnost, že toto pronásledováni bude z*. nu,o do kajícného ritu plánovaného na březen 2000 (Johnston. 1998). >Čtvrtá kongregace, rekonstrukcionisiický judaismus (fleconstrt/cl/onřsl Judwsm), byla ustaven, v šedesátých letech. Odmítá všechna dogmata tradičního judaismu včetné tóry a talmudu; biblické příběhy považuje za mýty Namísto toho zdůrazňuje humanistické hodnoty a kulturní dědictví Jufo. -. Inrni. Retonítrukcionisticky judaismus je silné rovnostářský a dovoluje plnou účast Žen; 88120% rekonatrukciomstických rabínů jsou Zeny. Je to vsak nový proud, takže je ve srovnáni s ostatními třemi židovskými vyznáními dosud malý (Carmody, 1989). 4 Ja zajímavé. že zatímco mezi reformními i konzervativními rabíny roste ochota celebrovat u svazků partnerů stejného pohlaví, stále se zdráhají celebrovat u mezicírkevních sňatků. Jeden nedávný průzkum mezi rabíny např. zjistil, ze íádný z ortodoxních nebo konzervativních rabínů necelebroval u mezi-církevního sňatku, i když 11 % ortodoxních rabínů a 32 % konzervativních uvedlo, že odkázali páry tužného vyznáni na jiné rabíny, kteří je oddají. Je příznačná, že páry různého vy/nání oddávalo vfce reformních a rckonstrukcionlstických rabínů; 36 % reformních a 62 % rekonstrukclonlsllckých raW-nťi celebrovalo u mezicírkevních sňatků; 69 % reformních rabínů a 100 % rokonstrukcionistlckýcfi rabínů uvedlo, že také odkazovali páry různého vyznání na jinč rabíny, kteří je oddají (Niebuhr. 1997). Tento přetrvávající odpor proti spojnní lidi různých vyznáni připomíná historka, kterou nám nedávno vypr/ivéia jedna přítelkyné. židovská lesba. Když své matce přivedla představit svou novou přítel kynl, které byla náhodou katolička, motka se jl zeptala: „Copak jsi nebyla schopná najit si nějakou spořádanou židovku?" 1 Když so v r. 1996 dostalo v Afghánistánu k moci hnuti Táliban, nová vláda okamžité nařídila véem ženám pardu. Dívkám bylo znemožnéno chodit do äkoly a ženy přes noc ztratily svá zamestnaní, erdapfinesla kruté útrapy zejména vdovám, protože mnohé svým rodinám zajišťovaly jediný zdroj pot bľi ľTV; °dhadl"e 86'íe Vdůsledku vSlk* 8 Sovětským svazem a povstání Plín In Ved°né mu£"a"e<""* J° "y"' v Afghánistánu 25 000 až 30 000 vdov. P.vda ^ «v„ib1ZlTlt™ °byValelS,VU -.ože většina učitelek a zdravotních p* ly otř9 ľ! m" **" 8b' ""n» ^ "P* v těch školách, které KW» "WO n ž lo tnL8 ľľ°Cn'Ce t,Pl l8k0VÍm "^^tatkem personálu, že v.ádnlm úředníkům v MfttalMBu,^li hľla'°dna *™ zblta za * m na kole po stezce používané rm* »*«ho pftouzného V AllLľl ľV' P°kUd °PUStl dŮm boz d°e'°v°°" m«n*ela nebo některého muž «"•«* v b,k,n4ch < Z orS ľ '■1996 tty" Že"V a°*°nce státy, když se objevily na allMW* 'SwinínoMWaitaoi, A«ack SklrtsMsge) V** nebo „lby. Tal0 X;;nbl;,^VOln, partnerům svych zamě8tnancú. kteří jwu ÍJ ^T<«k*potlor&Bny MWMIck* církev a jiné skupiny náboženské Nové pr** f "on (viz kaolinu. ki '£0ftBt'- která Dlsnnu ... orné"16 fen (viz u-*.. " ""^'z" «C. která ni«„ ----J snupiny náboženské ivuv* r <*1*1Z . VH,v,n,l"ŕ'^onroľľľ r0lfl °dna» «vojl homosexuální orle* tt^ĽlT * "*■•«• ISIS "° dO8P0,B ^''^ některé skupiny víak 0» 10. gender 11 . GENDER A ZDRAVÍ Zdravotní péče a zejména přístup k ní jsou od osmdesátých let klíčovými prioritami v celostátním měřítku. V průběhu osmdesátých let rostly náklady na zdravotní péči v průměru o 8,3 % za rok (ve srovnání s průměrným nárůstem všech položek Indexu spotřebitelských cen (Consumer Price Index, CPI) o 5,6 % ; tím se pro široké vrstvy obyvatelstva ve Spojených státech stala daleko hůře dostup nou. V roce 1989 nemělo zdravotní pojištění 15,7 % obyvatelstva Spojených států (34,1 milionu lidí) (U. S. Department of Commerce, Bureau of the Census, 1997; U. S. Department of Health and Human Services, 1991). V první polovině devadesátých let klesal průměrný roční nárůst nákladů na zdravotní péči postupné až na 4,5 % v r. 1995, což bylo o 1,7 % víc, než byl průměrný roční nárůst všech položek na CPI. Dostupnost zdravotní péče se presto nezlepšila: v r. 1995 bylo 16,5 % obyvatelstva Spojených států (39,1 milionu lidí) bez zdravotního pojištění (U. S. Department of Commerce, Bureau of the Census, 1997; U. S. Department of Health and Human Services, 1997). Spolu s rostoucí nedostupností zdravotní péče pro určité části obyvatelstva rostl zájem o to, jak složení stravy a životní styl ovlivňují zdraví. Na zjištění, že složení stravy, tělesné cvičenia další aspekty individuálního životního stylu působí na lidské zdraví, reagovalo mnoho Američanek a Američanů tím, že přestali kouřit, začali jíst nízkotučné potraviny s vysokým obsahem vláknin a utrácet miliony dolarů za členství ve zdravotních klubech a sportovní vybavení. Důležité však je, že nepojlštěné osoby mají jen velmi málo společného s osobami pojišténýmí. Asi 3 4 % nepojištěných tvoří děti do patnácti let žijící s rodičem, který je buď nezaměstnaný, nebo pracuje na půl úvazku ČI na celý úvazek v podniku, který neposkytuje žádné zdravotní pojištění. Vlastné víc než devět z deseti dét. bez zdravotního pojištění bydlí s nejméně jedním zaměstnaným rodičem. Počet pracujících, kterým zaměstnavatelé poskytují zdravotní pojištění, klesá od roku 1982 (cm -ren's Defense Fund, 1991; 1998; u. S. Department of Health and HumSerW- <*s. 1997). Více než 61 % nepojištěných má roční rodinný * ™ - - 000 dolarů ročné. A témer oo » dolarů; více než třetina má přQmy nižší než 14 "u^~parWient of Health and •^pojištěných tvoří lidé jiné barvy pletl než bílé . : spolků- tvoří Human Services, 1997). Naproti tomu „osazensi ^ prúměr. ""idn aervices, íayrj. ivan1"" ovskými Převážné většiny bílé obyvatelstvo se stfeá°**l ňvfia{l "řmi ročními příjmy, věkově mezi pěta •demographies and Lifestyles, 1994). °ENDEH A ZDRAVÍ 4S7 Stručně řečeno, i když výzkum prokázal přímou souvislost mezi složením stra- ' vy životním stylem a zdravím, pro určité lidí je složení jídelníčku a způsob života daleko méně věcí volby. Autorky a autoři takto zaměřených studií zjistili, že i když začnou chudí Američané a Američanky cvičit, zlepší své stravovací návyky a omezí kouření a pití, nezlepší se jejich zdraví nijak podstatně, neboť tyto faktory pře, stavují pouze 13 % rozdílů mezi údaji o úmrtnosti chudého obyvatelstva a obyvatelstva majetnějšího. Badatelky a badatelé tvrdí, že zdravotní stav chudých]^ nejvíce ovlivněn nedostatkem lékařské péče, stresem způsobeným chudobou, prací v nebezpečných podmínkách a bydlením v nevyhovujících bytech a znečištěném prostředí (Lantz et al., 1998). Jinými slovy, kromě složení stravy a životního stylu ovlivňuje lidské zdraví a dostupnost zdravotní péče do značné míry také mnoho faktorů, které může dotyčná osoba ovlivnit jen nepatrně: jde především o příslušnost ke společenské vrstvě, příslušnost rasovou a etnickou, věk, a jak uvidíme v této kapitole, také pohlaví. V této kapitole se zamyslíme nad tím, jak pohlaví a genderové vztahy ovlivňují zdravotní stav a jak na sebe vzájemně působí s ostatními faktory - příslušností k určité společenské vrstvě, rase, etnické či věkové skupině a sexuální orientací - nejen při formování zdravotního stavu, ale také vztahu mezi lékařkou či lékařem a nemocnými a způsobu, jakým je s pacientkou či pacientem v rámci systému zdravotní péče zacházeno. Je však nutné mít na paměti, že když hovoříme o zdraví, hovoříme o něčem víc nez o pouhé absenci nemoci. Jak nám sdělila Světová zdravotnická organizace VsllV^ "* mn°h0 9SPektŮ- Je t0 "stav "sprosté tělesné, duševní bp y ľoľh°ľy"' POdiVeJme 56 nejprve na *** tělesné, v druhé části ^toly se pak budeme věnovat otázce zdraví duševního 11.1 GENDER A. ÚMRTNOST m0Žné Jeden i nejstabrtnějších rozdílů projevujících se mezi pohlavími, které ^ pozorovat v současných průmyslově vyspělých společnostech, je. ze • jélkou měrně déle než muži (k diskusi o vztahu mezi pohlavím a předpokládanou ^ života v rozvojových zemích viz Komentář 11.1 na straně 4-60). Když me na Tabulku ll.l. na straně 461, zjistíme, že co se týče předpoklá e(T)épii života žen í mužů, jsou na tom Spojené státy ve srovnání s mnoha jiný"11 ^ )gti relativně špatně. n?íedpoWá- «97). Obilí je nutno o*** navy. Př, vafeni jsou iL * ^ mnoho hodin a je velmi tělesně nama- Í^Cľ? **" —ání kouře z bořícího dře* TABULKA H-l Předpokládaná délka života při ných zboú*^___ narození podle pohlaví u vybra- ného Pmio- ""Y výstave m»i z biologických paliv i m ■ ---------- Va »«* Wavnrm zdrojem zne ľ'T ^ -Výpary z biologického pf» nt VZduchu v domácnostech a výzkumy uKsa*- Země japonsko Francie Švýcarsko Kanada Švédsko Austrálie Španělsko Norsko Nizozemí Itálie Řecko Finsko Anglie a Wales Rakousko Německo Nový Zéland Portoriko Singapur Spojené státy Severní Irsko Izrael Irsko Portugalsko Dánsko Kostarika Slovensko Skotsko Kuba Česká republika Polsko Předpokládaná délka života u žen (v letech) 83,1 82.3 81.7 81.4 80.8 80,8 80,7 80.5 80,5 80.5 80.4 79.6 79.5 79,5 79.3 79.2 78,9 78,9 78.8 78.7 78,5 78,2 77.9 77.9 77.8 77.7 77.4 76.8 76.5 76,0 Předpokládaná délka života u mužů (v letech) 76,5 73.8 75,0 74.9 75.5 74,7 73,4 74.2 74.3 73.7 75.0 72.1 73,9 72,9 72.8 72,8 69.6 73.2 72.2 72.7 74,7 72,6 70.6 72.7 73.3 69.7 71.7 72.* 69.3 67.4 and Human Services, £997, s, 106-1O7. GENDER A zo** * Údaje se týkaji období 1990-1993. Pramen: U. S. Department of Health - - a znečišťujících látek než *e kuchařky v takovém prostředí vdechuji více kouře i ^ obyvatelstvo neznečištěnějších mést' (Doyai,.199°^é|Sce ŽJVOta mezi pohlavími K rozdílům ve zdravotním stavu a předpokládané ,ečnostech zaka- Dřispívají také různé zvyky a obyčeje. Například v někte G£N0ER A ZORAVI TABULKA 112 předpokládaná délka života při narození podle pohlaví a rasy, i____ Všechny Bělošské černošské rasy obyvatelstvo obyvatelstvo* Rok Muži Ženy Muži Ženy Muži Ženy 1900 46.3 48,3 46,6 48.7 32,5 33,5 1920 53,6 54,6 54,4 55.6 45,5 45,2 1930 58,1 61,6 59,7 63,5 47,3 49,2 1940 60,8 65,2 62,1 66,6 51,5 54,9 1950 65,6 71,1 66.5 72,2 58,9 62,7 1950 66,6 73,1 67,4 74,1 60,7 65,9 1970 67,1 74,7 68,0 75,6 60.0 68,3 1975 68,8 76,6 69,5 77,3 62,4 71,3 1980 70.0 77,4 70,7 78,1 63,8 72,5 1985 71,1 78,2 71,8 78,7 65,0 73,4 1990 71,8 78,8 72,7 79,4 64,5 73,6 1995 72,5 78,9 73,4 79,6 65,2 73,9 * Údaje z let 1920,1930 a 1940 zahrnuji kromě černošského obyvatelstva i další obyvatelstvo jme barvy pleti než Sil é. Prameny, u. S. Department of Commerce, 1987, s. 69; 1990. s. 72; U. S. Department of Healtti and Human Services, 1986, s. 84; 1993. s. 44; 1997, s. šijí morální a náboženské předpisy ženám, aby byly spatřeny při stolici, takže musejí cekat až do setmění, aby se mohly vyprázdnit. To však může způsobovat zácpu a dalsi střevní potíže a zároveň to zvyšuje nebezpečí přepadení. V mnoha zemích «J* zvyky rozdělování jídla, aby ženy a děti jedly méně než muži. Co se & torr!3'0'ŽÍVSni VětŠÍn°U lépe než dívkV. což snižuje šance dívek dožít se moCžť "T6™05* d0SPě'** jedí často nejdřív muži; teprve když skon* tu*^ ve svět e Zľ POdVýŽIVy ^ me2i *»P«^-» m^i (Doyal, 1990b). ** Produkteľtk ' neP?ekVapí- Že v ně^rých *^ích S ***** *f. m - PohC:~ 3 **. i- -dny v y(vvorl£l života mezrpohiavímiieoBan&laduktem se muži dožívají vyššího věku než ženy eu-S. Department of state, 1994). s Předpokládanou délkor, -mužů- V ledně nedávné *1Vota s°wisí také rodinný stav. alespoň 1 1 . GENDER A příP^ rele- vantních klíčových proměnných, jako je příjem, vzdělání, kouření, pití a obezita, je u mužů ve věku mezi pětačtyřiceti a pětašedesáti lety, kteří žijí sami nebo s někým jiným než s manželkou, dvakrát větší pravděpodobnost úmrtí v průběhu dalších deseti let než u mužů stejného věku, kteří žijí s manželkami. U žen však tento vztah prokázán nebyl; ženy jsou negativním způsobem ovlivněny spíše nízkým příjmem než životem bez manžela (Davis et al., 1990; viz také Hu a Goldman, 1990). I když si vědecká obec není jista, proč se manželství zdá být pro zdraví mužů tak důležité, studie ukazují, že muži se téměř úplně spoléhají na své manželky ve věcech sociální podpory. Nepřekvapí proto, že ženatí muži vykazují vyšší úroveň tělesné i duševní pohody než jejich neženatí vrstevníci. V úrovni spokoje nosti, vyjádřené vdanými a nevdanými ženami, se však nezdá být žádný rozdíl. Ženy mají rozvinutější podpůrné sítě solidarity než muži. Když ženě zemře manžel, získá sociální zázemí u příbuzných a přátel (Helgeson, 1995; viz také kapitola 6). Ke vztahu mezi rodinným stavem a duševní a tělesnou pohodou se v této kapitole ještě vrátíme. Je však důležité, že tento vztah může být ukazatelem pro další TABULKA 11.3 Úmrtnost u vybraných příčin smrti u bělošských a černošských mužů a žen, 1993 Bělošští Černošští Bělošské Černošské Příčina smrti muži Z.0P 627 5 Všechny příčiny ' r... ..... 554.3 Přirozené pnciny 190 3 Srdeční onemocnění ' Cerebrovaskulární onemocnění 26- Zhoubné nádory 156'„ Chronická plicní onemocnění Zápal plic a chřipka Chronická onemocnění jater a ci rhóza 10. Cukrovka ^ Virus lidské imunodeficience Vnější příčiny ' Neúmyslná zranění A ' Silniční nehody ' Sebevražda 'g Vražda a právní zásahy "2 Příčiny spojené s drogami ' Příčiny spojené s alkoholem . „< Health and Human • i c nuDartment of Heaiui o Pramen: U. S. uePdl 11 ■ GENDER A ZDRAVÍ muži ženy 1 052,2 367,7 905,2 342,8 267,9 99,2 51,9 22,7 238,9 110,1 26,6 17,8 25,9 10,4 16,1 4,6 26,3 10,0 70,0 1,9 147.1 24,8 59.8 16,6 25.3 9.7 12.9 4,6 70.7 3,0 13,0 2,8 21.3 2,7 ženy 578.8 542,1 165.3 39,9 135,3 12.2 13.5 6,6 26.9 17.3 36,7 20.1 8,5 2,1 13.4 4.4 5.5 servis. 1996.S. "O-IU- ■163 I ;znamné komponenty genderového rozdílu v otázce předpokládané délky živo-ta: jde o rozdíly v chování mezi pohlavími. Konkrétně můžeme vypozorovat vztah mezi předpokládanou délkou života a konformitou k tradičním genderovým stereotypům. Abychom tomu lépe porozuměli, podívejme se na různé příčiny úmrt-nosti žen a mužů. (Úmrtnost je počet úmrtí úměrně k dané populaci.) Tabulka 11.3 ukazuje různé příčiny úmrtnosti podle pohlaví a rasy. Podívejme se na některé z nich podrobněji. 11.1.1 Srdeční onemocnění Úmrtnost na srdeční onemocnění je přibližně o 84 % vyšší u mužů než u žen. Nej-vyšší měrou k celkově vyšší úmrtnosti mužů přispívá totiž koronárni srdeční onemocnění (onemocnění věnčitých tepen), které zahrnuje také infarkty (Waldron, 1995). Co je příčinou tohoto konkrétního rozdílu v úmrtností mezi pohlavími? Vedkyne a vědci objevili několik faktorů týkajících se chování a kultury, které k tomuto stavu přispívají. Za prvé: víc mužů než žen kouří a u mužů existuje vyšší pravděpodobnost, že budou silní kuřáci, než u žen. Bylo prokázáno, že kouření cigaret způsobuje a zhoršuje srdeční onemocnění. Odhaduje se, že asi třetinu rozdílů v úmrtnosti na srdeční onemocnění mezi pohlavími lze vysvětlit rozdíly mezi pohlavími v otázce kouření (Waldron, 1995). Rozdíly mezi pohlavími, pokud jde o kouření, se však od roku 1940 snižují; více žen začalo kouřit a více mužů než žen kouřit přestává. Nežádoucí účinky kouření na lidské zdraví se projevují s časovým odstupem, tj. dlouho pote, co dotyčná osoba kouřit začala, a to se týká rovněž úmrtnosti na srdeč-ľdľsátľ0 -e ľ"' h,3Vní dŮV°d' Pľ0Č 56 také lenost. ^ ve čtyřicátých. nedľv ato ***** **** ^ ^ *en, P«**" aŽ ľľ: ľ Pľ.edeVŠÍm 2menš-- -zdílu mezi pohlavími v úmrtnosti na srdec- ni nemoci když se úm poniavimi v úmrtnosti n noÍ PT!' r°2dÍ,U V Ůmrtn°Sti na s«e6- -moci mezi pohlavími, je větší n^V Ch°VanÍ ^Cí™ ri*k° Várních onemocnění "e 8eh3W0Ur Pa«°^ W mnozí nazývají osobnost typu A. Výzkum ukáz*'. * 4B4 jedinci typu A jsou dvakrát náchylnější k infarktu než uvolněnější osobnosti typu B, a to bez ohledu na to, jestli kouří nebo ne. Je zajímavé, že charakteristika typu A odpovídá tradiční charakteristice maskulinity: soutěživost, netrpělivost, ambicióznost, agresivita a nedostatek citovosti (Helgeson, 1995; Spielberger a London, 1985). Není proto překvapující, že výzkum prokázal, že zdravotní stav koronárních pacientů, kteří vykazují silné či extrémní projevy maskulinity v negativním slova smyslu, je horší než u ostatních koronárních pacientů (Helgeson, 1995). Další konfigurace osobnostních rysů, která začala být poslední dobou spojována s koronárními srdečními onemocněními, je tzv. osobnost typu D (Lesperance aFrasure-Smith, 1996). Osobnost typu D, tradičně popisovaná jako „silná a tichá", má potíže s vyjadřováním negativních emocí. Pro tento typ osobnosti je typické skrývat své pocity a považovat hovor o vlastních starostech za projev slabosti. Výzkum ukazuje, že tento typ osobnosti se vyskytuje častěji u mužů než u žen a jeho charakteristika je shodná s charakteristikou tradiční maskulinity. Muži odhalují své potřeby a pocity zranitelnosti méně než ženy (Helgeson, 1995). Výzkum skutečně naznačuje, že u osobností typu D je zvýšené riziko infarktů; tento osobnostní typ vykazuje rovněž nižší procento vyléčených po infarktu (Lesperance a Fra-sure-Smith, 1996). jsobnostního typu A a D jsou užitečné, neboť tradiční maskujinnffinderové roleja, ích studií s různorodými skupinami zkoumaných :hopit vztah mezi genderovými rolemi a srdec-starších studií pracovala se Výsledky zkoumání týkajícího se os ukazují zhoubný vliv, který májfodržování zdraví mužů,. Je však třeba dalších subjektů, aby bylo možno lépe poct n|mi onemocněními, především proto, že většina vzorky bělošské populace a byla někdy ovlivněna stereotypy. Starší zprávy napn-k|ad charakterizovaly srdeční onemocnění jako zdravotní problém vedoucích pracovníků, nemoc typickou pro střední a vyšší třídy nebo, jak to někteří formulo-vali' Jako „nemoc z nadbytku", která postihuje především úspěšné, pracovně vytížené či Přetížené představitele svobodných povolání-muže. kteří se snažili .udržet krok s ostatními" a dotáhnout to co nejdál. Podle této teorie bylo riziko nižší pro del-ník* a ženy v domácnosti, protože byli údajně vystaveni menším tlakům, ačkoli se Předpokládalo, že poeet žen trpících srdečními chorobami poroste, az zeny pro-n,knou ve větší míře na trh práce (Ehrenreich, 1983. House, 1986). Tak°vé předpoklady však neberou v úvahu závažné stresové faktory, kterým JS0" vystaveny de,nice a dělníci: zrychlování výroby, malá nebo žádna pravomoc V rámci pracovnf činnostj a nf2ké odměny. ryto faktory jsou možná částečné zod- 45 S 1 1 . GENDER A Z DPA*' 11- BENDER A ZORAVI povědné za vyšší procento úmrtnosti mezi afroamenckou populací, která je jako skupina nedostatečně zastoupena v úřednických povoláních a nadprůměrně zast0l> pena mezi nekvalifikovanou dělnickou vrstvou. Mnoho zaměstnání, v nichž prevládaj ženy, především v sektoru služeb, může být považováno za vysoce stresové ze stej ných důvodů (LaCroix a Haynes, 1987). Pacientky po infarktu vypovídají, že zažily více stresujících událostí, než udávají pacienti po infarktu (Helgeson, 1990). Jedna nedávná studie prokázala silnou vzájemnou souvislost mezi bydlením ve čtvrti se silnou koncentrací domácností žen samoživitelek a úmrtností žen na srdeční onemocnění (LeClere et al., 1998). Chudoba může být zjevně hlavním faktorem, který k tomuto stavu přispívá, neboť v takových čtvrtích bývá nižší průměrný příjem než ve čtvrtích, kde převládají domácnosti vedené muži (viz kapitola 6), Výzkum nicméně ukázal, že v případě starších žen tento poměr platí, i když se vezme v úvahu chudoba. Tato zjištění ukazují, že takové čtvrti mohou být více stresujícím prostředím pro starší ženy, možná proto, že nenacházejí sociální zázemí; mladé svobodné matky musí totiž věnovat většinu svého času, pokud ne všechen, zabezpečování základních potřeb svých rodin. Existuje rovněž názor, že tradiční role ženy jako tvůrkyně domova může být značne stresující(Doyle, i990a). Je zaj(mavéi fe .{ se íaměstnané ženy musívy^ navát s dvojnásobnou zátěží stresu - pracovními povinnostmi a péčí o domov a rodk ženľkf ^ ^ nacnylněJší k* koronárním srdečním onemocněním než ce n'aooľľ" * d°máCn°StÍ- Některé StUdie nazn^ují, že tomu může být dok* íaměstnáni 7 mÍ™ d0mov °becně dravější než ženy t* ' najednou Tľ ' Bimě*nané Ženv ™sí většinou plnit několik rol: l-aC™-aHayneľľQSRľnkyně• ^ manŽe,kV a tvůrkvně ynes H987, s. 103) „j -je rojej^^zaměstnánf nejsilnéjšímJ- 0 rak™ně způsobené z*** že^souv,slosti SjejiCh2am 6n 86 t0no ví méně, neboť většina studií o zdra* VL Zásobu, jakými mft»ľ * 56 Soustředovala na ieiich reorodukční^ -vnicmnostt "^'^-věnov ovlivnit zdraví člověka, však e*5w 'at zdravotním rizikům vyplývaj ícírn 1 pra" 11-1.3p Ve r6en( „vyděl mn°noPrac0vn;c|; rac°vni pizik 'ávat si prac; aa^Mi,nic míst je znaenlTr ie Uľ6itä ironle- si uvôdomfrr* * We "nových, některá dokonce žjvolu nepe^ ná. Uvědomění si této situace vedlo v minulosti k přijetí zákonů zakazujících přijímání žen do určitých povolání. Taková opatření byla zdůvodňována prostě tím, že ženy jsou „slabší pohlaví", ale také tím, že jejich schopnost rodit děti jim dává právo na zvláštní ochranu v zájmu zajištění zdraví a životaschopnosti příštích generací. V praxi měla „ochranná" legislativa dva hlavní důsledky: 1. legitimizaci diskriminace žen v zaměstnání a 2. zanedbání potenciálních rizik, která rizika na pracovišti představovala pro zdraví mužských pracovníků včetně jejich reprodukčního zdraví. Zákon proti diskriminaci těhotných žen (Pregnancy Discrimination Act) z r. 1981 zakazuje diskriminaci žen v zaměstnání na základě jejich těhotenství. Pokud je dokázáno, že riziko může ohrozit plod prostřednictvím matky nebo otce, je postup, při kterém se vyloučí z pracoviště pouze ženy, nelegální. Odhaduje se, že víc než 14 milionů dělníků a dělnic ve Spojených státech je na pracovišti každoročně vystaveno známým nebo domnělým ohrožením reprodukčního zdraví. Není tedy divu, že poruchy reprodukčních schopností patří mezi deset nejčastějších úrazů a nemocí z povolání. Málo se však ví o vlivu většiny toxinů na pracovištích a ostatních pracovních rizik na reprodukční zdraví obou pohlaví a především dělníci muži byli v tomto ohledu téměř ignorováni (Blakeslee, 1991; Paul et al., 1989). Je jasné, že toxiny na pracovišti mohou poškodit ženský reprodukční systém mnoha různými způsoby, a to hlavně v průběhu těhotenství, ale je rovněž možné, že tyto toxiny mohou být škodlivé i pro sperma nebo být jeho prostřednictvím přenosné a mohou tak způsobit viditelné vrozené vady i rakovinu v dětství nebo dospělém věku potomka (Bellin a Rubenstein, 1983; Hatch, 1984; Williams, 1988). Mnoho badatelů a badatelek, zaměstnavatelů a zaměstnavatelek a politiku a Političek jednalo tradičně na základě předpokladu, že ženy jsou v reprodukčním Procesu důležitější než muži. Až do roku 1991 vylučovala většina zaměstnavatelů a zaměstnavatelek ženy z rizikových povolání nebo na takových místech zamést-návala pouze neplodné či chirurgicky sterilizované ženy (Chavkin, l^So^ *. 1995; WNliams, 1988). Jinými slovy, zaměstnavatelé a *«né řešili tento problém tím. že z pracoviště vyloučili ženy mto^ «» ^ezpečné podmínky na pracovišti B^^^X^ **nu,„, i995, To však není řešení. P"^/^* _ , žensKé , mužské - Působí na ženská i mužská srdce, svaly, játra a ledv/ny 1 N'ch potomka; nevíme, jestli Jsou tato i 4sb 11 SENOER A ZORAVI 1 1 . GENOER vedlnil výběr jedné skupiny jako té, která potřebuje vetší ochranu než ta druhá' {Bellin a Rubenstein, 1983, s. 87,97). Máme podezření, že ochrana ženy a jejího potomka byla pn přijímání vylučovací politiky žen méně motivujícím faktorem než starost, kterou zaměstnavatelům a zaměstnavatelkám činila případná odpovědnost společnosti a výhody vyplývající z pracovní síly segregované podle pohlaví (viz kapitola 7). Za prvé, vyloučení z pracoviště totiž ženy nutné nechrání před stykem s toxiny. Muži mohou přinášet domů rezidua na vlasech, kůži a šatech, se kterými přicházejí ženy v domácnosti do styku prostřednictvím svých každodenních neplacených činností (Roserv berg, 1984).2 Sama práce v domácnosti obsahuje samozřejmě také rizika, aleje zřídkakdy projednávána v debatách o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, protože není považována za „skutečnou práci" (Chavkin, 1984b; Messias et al., 1997; Rosenberg, 1984). Za druhé, vylučovací politika byla běžná v průmyslových odvětvích, kde převládají muži, ale již ne ve stejně rizikových zaměstnáních, v nichž převládají ženy (Doyal, 1990a; Goldhaber et al., 1988). Z výkladu v kapitole 7 víme, že ženy, především ženy jiné barvy pleti než bílé, vždy pracovaly v nebezpečných zaměstnáních. Rasová diskriminace na pracovišti tradičně znamená, že černošští dělníci a dělnice jsou vystavováni značně většímu riziku pracovních úrazů a nemocí z povolání než dělníci a dělnice bělošského původu. Například přibližně 89 % černošských pracujících v ocelárnách pracuje u koksovacích pecí ve srovnání s 32 % bělošských pracujfach oceláren; koksovací pece jsou nejnebezpečnějším pracovištěm voc* larskem průmysl (Staples, 1995; viz také Fox, 1991) 3 zPocZe199ľ-'a P0"tika VylUČ0Väní Z Prac« na základě pohlaví úspěšné ľltZlT **** S°Ud SP0ÍenýCh států --i, rozhodnutí nižšího soudu, ■Ät^ľT*ze zaměstnání'které b* >otenciáině mohl°ohrozit &» b«TK^r^te W°rkerS V' J°h»™ ^tro,s se týkal firmy na místech, kde bv bv ľ"3'3 ^ těhotn*m ! netěhotným, pracovat na -Cľ —7 StykU S °'0Vem- "™ ™i.3, že toto vylu^ Nejvyšší soud však roznod' Zdraví ^narozených dětí je ve veřejném rf|g může někdy znamenatr ° ' Ze ' kcSyž vměstnání ve vyšším stupni těhotensW 1 ™*e POkTa5ovat ™* Pľ0 Pl0d' h "a ženě, aby Se rozhodla, zda bude v pí* včelky ženu nuW vynos" soudu nemohouzaměstnavatelé či z*!*** že vétšina zaměstnavate~ mezi Vměstnáním a dítětem. Nepřekvapí *•* 47Q 56 St'mt0 bodnutím nevyrovnala tím, že by "*nil pracoviště bezpečnějším pro reprodukční zdraví zaměstnaných žen i mužů, ale spíš tak, že nechala na zaměstnankyních samých, aby se rozhodly, budou-li riskovat práci v nebezpečném, nezdravém pracovním prostředí. Taková volba není v podstatě vůbec volbou, protože většina dělnic a dělníků pracuje v toxickém prostředí proto, že mají jen málo jiných pracovních možností. Vystavení toxinům na pracovišti však není jediným rizikem, kterému jsou ženy a muži v zaměstnání vystaveni. Havárie a vraždy také mají na svědomí životy dělnic a dělníků, i když je jasné, že ženy a muži jsou v tomto ohledu vystaveni různým stupňům rizika. Například i když se muži podílejí na pracovní síle 54%, tvoří 92 % těch, kdo umírají na následky úrazů a nemocí vyplývajících z pracovní činnosti. Většina těchto mužů umírá nešťastnou náhodou - například při haváriích různých vozidel, pádech, požárech či výbuších. Zatímco u žen je pravděpodobnost úmrtí při nehodách vyplývajících z pracovní činnosti daleko nižší než u mužů, hlavní příčinou jejich úmrtí v souvislosti s pracovní činností je vražda (viz kapitola 8). 34 % žen, které zemřou na pracovišti, jsou oběti vražd. Tato úmrtí jsou do velké míry důsledkem skutečnosti, že ženy jsou soustředěny v maloobchodě a potravinovém průmyslu, kde byl v posledních letech zaznamenán nárůst vražd souvisejících s pracovní činností; většina z nich souvisela s krádežemi či pokusy o krádež. Asi 17 % ženských obětí zabitých v zaměstnání zabili jejich manželé, bývalí manželé, přátelé nebo bývalí přátelé; šlo o vyústění déle trvajícího domácího násilí (U. S. Department of Labor, 1997). Ženy a muži vykazují také výrazně odlišnou úmrtnost v případech, které nesouvisejí s pracovní činností, a na toto téma se soustředíme vzápětí. 11 -1.4 Další příčiny úmrtí 1± 3 pouze dvě - Korv Co se týče zbývajících příčin úmrtí uvedených v Tabulce _ ^ ^necukrovkaazápa,^ *cuk_^ .^^^^^^^^ou. Jelikož muž, mají "aumernym požíváním alkoholu Víra n„i n..-,. ____ eni jaier a «.v—» mají měrným požíváním alkoholu a s tím související P0*^^^ mtgU prooe. než čtyřikrát větší sklon k alkoholismu nei*"l^tna'ctlfonictóona-reme vtéto kapitole podrobněji-. nenídivu, zejeji^ Department of rriocn--'- - - * -,.._i„át wšší nez u zen iu. - 1 1 , gender * reme v této kapitole podrobněji-.není divu, ze jeji^ Department m^nění jater a cirhózu je víc než dvakrát vyšs. nez u z Health and Human Services, 1997; Waldron. 199^. pR renotíacn. Muži jsou Alkoholismus přispívá u mužů rovněž k vyšsi umrtn° fí Werýchje řidič etniky téměř dvojnásobného počtu smrtelných autoneh . 471 11 GENOEH A ZOHAVÍ opilý (Waldron, 1995). Muži však řídí méně opatrně než ženy, i Když nepijí. PFes hanlivé označení „ženská za volantem" mají ženy méně nehod než muži, i kdyžse zaměříme na rozdíly mezi pohlavími vzhledem k poctu ujetých kilometrů. tJmít. nost při autonehodách u žen je 17,5 na 100 000 držitelek řidičského průkazu, zatímco u mužů je to 53,2 na 100 000 držitelů řidičského průkazu. Ženy rovněž prokázaly větší ochotu zlepšovat své bezpečnostní návyky při řízení (např. používání bezpečnostních pásů) než muži (Waldron, 1995). Ženy jsou samozřejmě socializovány k tomu, aby se chovaly bezpečně, vyhledávaly pomoc a vyhýbaly se rizikům. Muži jsou naproti tomu od útlého věku povzbuzováni ve sklonu vyhledávat dobrodružství, být nezávislí a nebát se riskovat (viz kapitola 3). V důsledku toho se muži ocitají častěji než ženy v nebezpečných situacích, které mohou vést k náhodným úmrtím (Staples, 1995; Stillion, 1995). Víme také, že maskulinita je pro mnoho lidí spojena s agresivitou. Předpokládá se, že muži se budou chovat násilně a jsou v tom i povzbuzováni; to se odráží rovněž na jejich vyšší sebevražednosti a vyšší úmrtnosti, pokud jde o oběti vražd (Stillion, 1995). I když je u žen doloženo dvakrát více pokusů o sebevraždu než u mužů, je u nich menší pravděpodobnost než u mužů, že jejích pokus bude úspés-ný. Genderový rozdíl ve věci sebevražd v posledních letech dokonce vzrostl (Waldron, 1995). Některé badatelky a badatelé interpretovali tyto skutečnosti tak, že většina žen, které se pokusí o sebevraždu, se vlastně zabít nechce, ale pou* hlede pomoc, zatímco pokusy o sebevraždu u mužů jsou úspěšnější, proto* nejsou schopni výhier pomoc nebQ protQŽe jsQu prostě pevnéji odhodlání se f* tSta"ÍOn' 1995>' podle jiných hypotéz jsou však muži úspěšnější při P<#> ech o sebevraždu díky metodám, které vo.í. ženy i muži si pro pokus o s*» W*ľ PľStfedkV' k^Mm nejbhžší a k nimž mají nejjednodušš-P^P; ninnn ľ zbra^ jsou většinou účinnější než prostředky W m )ako prasky (Kushner, 1985) způsobené vraždami jsou °b-iáště ^iuvné' protožejS áÄ^' ~~ —zděni nebo že ^ ^rvices, 195m ,p U ' "ez u zen krve druhého partnera či partnerky. Gayové a lide ^ ^ ^ asi 52 % všech případů AIDS hlášených od roku is» * ^ ^ iggg ^ kteří jsou gayové či bisexuálni, se v posledních letec ^ ^ ^ řili například gayové a bisexuálni lidé 66.8 % osob nemocných 473 11 GENDER A ZDRAVÍ gender ŕ 1995 toto procento kleslo na 43,5 (U. S. Department of Health and Human Ser-vices. 1997). Odborníci připisují tento pokles úspěšným osvětovým kampaním zarrě reným na prevenci AIDS v gay komunitě. Druhým nejběžnějším způsobem nákazy AIDS je používání infikovaných jehel při intravenózním podávání drog. Nemoc může být přenesena, použije-li uživatelů uživatelka drogjiž použitou injekční jehlu, ve které jsou stopy krve obsahující HIV. Počet nemocných AIDS, kteří si aplikují drogy intravenózne, vzrostl ze 17,2% v roce 1985 na téměř 26 % v roce 1995 (U. S. Department of Health and Human Services, 1995). Výzkum naznačuje, že u zbídačených rasových a etnických menšin je větší pravděpodobnost intravenózního užívání drog než u bělošského obyvatelstva, takže je u nich vyšší riziko nákazy. Například v roce 1995 bylo z lidí nakažených AIDS prostřednictvím injekční stříkačky 14 % z bělošské populace ve srovnáni s 36 % Afroameričanů a Afroameričanek a 32,9 % Američanek a Američanů hispánského původu (U. S. Department of Health and Human Services, 19971. Mezi afroamerickým obyvatelstvem ve věku od pětadvaceti do čtyřiačtyřiceti let je AIDS už hlavní příčinou úmrtí. Na začátku nového století budou víc než polovinu pacientů AIDS tvořit Afroameričanky a Afroameričani; pravděpodobnost diagnózy AIDS u nich bude devětkrát větší než u neafroamerické populace Č8St0 provozu^ se* ochrany výměnou za pení-r 11Z 61 *" 1993>' Přít°mnos< ^ plavné přenosných cho- Jľ^ľľ rikoväní drog: 39-3 % ž- — ** a,ds by,°nak: Services, 1997^ ° podävan' drog (U. S. Department of Health and Hum3 ^Z^fľlT '"ľ"1 H'V Stále *°^> Poôet úmrtí na AIDS v r** virem H V nľ ^ ^ ^ * "Í ^^Iceao*^"*6 ^ rychle jako dříve a že lidé s AIDS HIV. dfi^. 0 tím, že častěji využívají zdravotnických služeb. 47 7 11. 1 1 . GEN ZPň*^ qen0er a zoravi mohou pozorovat stejné množství příznaku jako zeny nebo dokonce více, * nevšímají si jich. Takové chování je opět v souladu s tradičními genderovými nor mami: muži jsou vyrovnaní a fyzicky silní, zatímco ženy jsou křehké a potřebují pomoc (Helgeson, 1995). Existují důkazy, které tuto hypotézu podporují. Napři klad i když ženy odkládají lékařské vyšetření kvůli některým poruchám stejně dlouho jako muži. mají muži sklon podceňovat rozsah své nemoci víc než ženy a méně často využívají služeb lékařské prevence (Waldron, 1995). Navíc ani sama lékař-ská komunita není těchto genderových stereotypů prosta a může je ještě poi pórovat. Výzkum situace v minulosti rovněž ukazuje, že lékaři a lékařky často ztr> tožňovali normální femininitu s nemocností (Ehrenreich a English, 1986). Abychom porozuměli této záležitosti lépe, musíme se podívat na rozdíly v tom, jak systém zdravotní péče přistupuje k ženám a k mužům. 11.2 Sexismus ve zdravotní péči Lékaři ve Spojených státech se většinou hlásí k funkčnímu modelu zdraví, Mery í normální fungovJ mosťi. pojímá lidské tělo jako analogii stroje. Nemoc dočasně naruší normální fur ní tohoto „stroje" a znemožňuje jeho majiteli či majitelce plnit obvyklé povin. Kurativní medicína se specializuje na vědecké opravy (tj. diagnózu, léčbu a uzdu vení) špatně fungujícího lidského stroje. „Po .opravě' se dotyčná osoba můževú titdo společnosti" (Rothman, 1984, s. 72), Socioložka Barbara Katz Rothman (1984) tvrdí, že v rámci funkčního mod* zdrav, označoval lékařský establishment tradičně „nálepkou" nemoci daleko ľoľiľ T'Pľ0t0Že V mÍnUl°StÍ ^ *«¥ ^ecně považovány za P>atné S* nctZ " kteFÍ *** dŮ,eŽité *ci«, -bof naplňování jejich ■** ti" 7CT™Té' KdyŽ P-ažovány za funkční členy .P**J v 19- stoletía J I ľ aUt0rky)- ^utečnosti byly obzvláště vf**\ ^nského statutu a zá C'le'kami- -Nefunkční" žena byla symbol * specifická pro určitou tříd vta^^^^^ TatQ představa v a nejlépe platící ' U a rasu- Pouze bělošské ženy ze středních a V*. Chu<* a délnicKé ženv ', 'ekař^ byly považovány za choulostivé a « ^ za robustnější- tvrdľľ^ * jiných Darev Pleti než ^ ^ V nvmi a schopny vydržet 0*.' * méně civilizovaná &™eno!X J* óo^ 6St- Tyt0 «ny s| samozřejmě těžko mohlý být nemocné, i kdyby to byly jejich bohaté paní a zaměstnavatelky připustily (Ehrenreich a English, 1986; Rothman, 1984). Mnoho tehdejších žen ale zároveň vykazovalo příznaky tělesné slabosti jako například únavu, dýchavičnost, omdlévání a bolesti na hrudi a bolesti břicha. Tyto příznaky však mohly být důsledkem snahy jít s módou (Ehrenreich a English, 1986, s. 285)- „Módní ženský korzet vykonával v průměru tlak devíti a půl kilogramu na ženiny vnitřní orgány; byly naměřeny i extrémní případy osmatřiceti a půl kilogramu. K tomu dodejme, že dobře oblečená žena nosila v zimních měsících v průměru skoro sedmnáct kilogramů svrchního oděvu, z čehož přes osm a půl kilogramu viselo z jejího zmučeného pasu." Lékaři v té době však přehlíželi účinky způsobu oblékání na zdraví žen a vykládali tyto symptomy jako další důkaz slabší konstituce žen, Byli si jisti, že ženy potřebují zvláštní péči a zareagovali na to ustavením lékařské specializace porodnictví a gynekologie. Tyto specializace pak podstatně medikalizovaly přirozené biologické události v životě ženy: menstruaci, těhotenství a porod, kojení a menopauzu, Existuje dost důkazů o tom, že lékařská péče zpočátku často zdraví žen spíše zhoršovala, než zlepšovala. Příkladem může být lékařský zákrok při porodu. Až do 19. století bylo narození dítěte považováno za rodinnou a nikoli lékařskou událost. Ženy rodily ve společnosti svých přítelkyň, příbuzných a porodních bab, které nechaly porodu přirozený průběh a nezasahovaly do něj. Jejich úlohou bylo většinou pomáhat rodící ženě, snažit se jí ulevit v bolesti zajištěním co největšího Pohodlí. Ale jak se v průběhu 19. století postupné zostřoval boj o pacientky a pacienty, začali se lékaři, v té době výhradně muži. porodním bábám vysmívat a označovat je za nevzdělané šarlatánky. Lékaři tvrdili, že mají v porodnictv, vedeckou kvalifikaci. Jen oni měli přístup k odbornému vědění a léKařským °y Porod učinily bezpečnějším, lehčím a rychlejším. V touze po ulev z P ^ °°'estí začalo stále více žen, které si to mohly dovolit, rodit raději P ^ « 'ékaře než porodní báby, pod dozorem. Na základě svých tvrzen, cíl ^ ^ *se Předvést", zvláště v přítomnosti svědků. „Doktor se st*jně či nepozorně a nesmě, se zdát zbytečný. Musel s ^ na tom. že něco dělái a t0 pokud možno něco, co oy j asepsf Cítit » lépe- (wertz a Wertz, 1986, s. 140). Toto vsak byly ^ y (bakteriélní teorie nemocí - teze, že bakterie ob)asti Jičíny. f2 v roce 1876). anestézií a dalšími významnými 0u a zadnou kli-Lékařské fakulty nabízely na začátku 19. stolet. jen několik 479 11. 1 1 . GEN ze qender a zoravi lickou praxi (Starr, 1982). Lékařské zákroky byly většinou drastické a skont vé: například pouštění žilou, dokud rodící pacientka neomdlela, přikládáníp| vic, které mělo ulevit bolestí v oblasti břicha i vaginy, použití chloridu rtuti na pročištění střev a podávání dávících prostředků k vyvolání zvracení (Wertj a Wertz, 1986). Na základě těchto skutečností tedy nepřekvapí, že v průběhu téměř celého 19. století docházelo u porodů, u kterých byli přítomni lékaři, k vyšší úmrtností matek i novorozenců než u těch, u nichž asistovaly porodní báby (Rothmífi, 1984). Lékařům se však podařilo přesvědčit zákonodárce - muže s podobným spr> ,i lečenskoekonomickým zázemím, že instituce porodní báby i další součástí „nevě decké medicíny" (např. bylinkářství) jsou nebezpečné. Po roce 1910 vydalyjetí notlive státy prísne zákony o licencích, které prakticky vyloučily porodní báby, bylinkárky a další léčitele a léčitelky z procesu rození dětí a z celé lékařské praxe (Nechas a Foley, 1994; Starr, 1982). V letech 1900 až 1957 došlo ve Spojených státech k dramatickému poklesu praktikujících porodních bab z přibližné 3000 na 2 (Barker-Benfield, 1976). Gynekologové a gynekoložky si dodnes udržují monopol na péči o zdraví žen. Zeny jsou vedeny k tomu, aby se svěřovaly do celkové lékařské péče těchto spe-cialistu. Stojí za pozornost, že neexistuj? žádné srovnatelné lékařské specie ce na muzske nemoci" nebo mužské reprodukční zdraví, ale přibližně 69 % P** Td cľl gŮ JS0U mUŽ'-PfeVáŽná 2 -ch jsou zároveň běloši (American MedlCal Association, 1993), KV ľr;elkf ^ Vědě at^nologii mé, pro ženy rozhodně pozitivnídůs^ Trr^° *«* mnoho analytiček a tenstvl a poroau je „ * ™ °^ Z3měřit na lékařSké ***** l* m. nevolnost a docháT™' * během těhotenství ženy přibírají na váze, 2 ^ Ml na tyto změny J"* k dování tekutin. Lékaři a lékařky neK* jako vhodné pro někter" PlS°Vamm ^iálních diet a léků. Ty se mohou u ^ * d^dku užívání různých Z** tragické příklady toho. J 'v väžné deformace a on Jak0 napfíklad thalidomídu a benedictin" ef^n,byUdySioěžn^°Crtněni^^. Lékdiethylstibestrol (DES), ^ a,eby stažen Zoběhll jako prevence proti ukončení te j m (Rothman, 1984>dyZ 56 z^'°. že působí rakovinu u dcer žen, K»' Studie rovněž ukazují, že lékaři a lékařky někdy zasahují do průběhu těhotenství, když je to výhodné - pro ně a pro matku - a také když to snižuje riziko, že by mohli být obviněni z profesního pochybení (Davis-Floyd, 1992). Například počet porodů císařským řezem se ve Spojených státech víc než zdvojnásobil od roku 1975, kdy byl císařský řez použít jen při 10,4 porodu ze 100 živě narozených dětí. V první polovině 90. let byl průměrný výskyt císařských řezů při 22 porodech na 100 živě narozených dětí, i když Centrum kontroly nemocí tvrdí, že poměr 15 porodů císařským řezem na 100 poraduje z lékařského hlediska vhodnější. Většina císařských řezů je plánovaných, méně je zásahů při nepředvídaných komplikacích při porodu a Centrum kontroly nemocí tvrdí, že asi 36 procent císařských řezů není z lékařského hlediska nezbytných (Centers for Disease Control, 1993; U, S. Department of Commerce, Bureau of the Census, 1997). Federální vláda a zdravotní pojišťovny se začaly o vysoké procento císařských řezů více zajímat, protože zvyšují náklady na zdravotní péči; porody císařským řezem jsou téměř dvakrát dražší než vaginální porody. Je zajímavé, že většina porodů císařským řezem se vyskytuje v ziskových nemocnicích u žen, které mají soukromé zdravotní pojištění (Centers for Disease Control, 1993), K zvýšení počtu porodů císařským řezem přispělo také čím dál rozšířenější elektronické monitorování plodu. Lékaři začali z obavy před obviněním ze zanedbání povinné péče využívat sledování plodu v rámci běžné praxe, a to i v případě porodů s nízkým rizikem. Stále častěji je rovněž monitorování plodu a děložní činnosti prováděno doma. aby byl rozpoznán začátek porodních bolestí. Domác. monitoring plodu stojí asi 100 až 300 dolarů na den, což činí v průměru 5000 dolaru na jedno těhotenství. Lékařské korporace, které tuto službu nabízej., ře a 'ékařky k užívání tohoto vybavení tím, že jim umožňuji stat se po Ký Podílnicemi společnosti. Za relativné malou investici mohou lekárky a sáhnout zisku až 15 %, pokud předepisují vybavení vyráběné ** *ak ukazují, že užřvánídomácího ^^^^Z v Předcházení předčasným porodům účinnější nez tezfl ^ ^ Jg těhotné ženy se zdravotní sestrou. Domácí e,ektr0"* * |0 „„„„o )éka-0všem rapidně vzkvétající obchod -jeden z těch, do menz rů a lékařek (Meier, 1993). , pmadů často zbytečných Medikalizace těhotenství a porodu je jen je ženy. existuje však lékařských zásahů do normálních biologických procesu ^ ^ Sp°usta dalších. Například memp^JLPovažuie St 6 43t 4Q0 11 GENDER a zoravi zrjf problematický jev a léčí ji jako nedostatek hormonů. Často ženám předepisuj tetické estrogeny (léčba známá jako hormonální substituce estrogenů), kteréjim mají pomoci překonat vedlejší účinky menopauzy. jako jsou návaly, deprese, podrážděnost a ztráta pružnosti poševních tkání. Zdá se, že hormonální substí tuce estrogenů má pro některé ženy příznivé účinky včetně ochrany před srdečními onemocněními, ale vyskytují se i negativní účinky jako zvýšené riziko rakoviny prsu. Tato léčba je navíc ženám vnucována prostřednictvím diskriminace na základě pohlaví a věku tím, že jim slibuje věčnou femininitu a mládí (Greer, 1992). V rukou lékařských institucí však nejvíc trpěly a trpí chudé ženy a ženy jiných barev pleti než bílé. V minulosti zacházeli lékaři s těmito ženami jen o málo lépe než se zkušebním a výzkumným materiálem. Vždyť gynekologickou chirurgii vyvinuli lékaři, kteří své techniky nejprve prováděli na černošských a přistěhovalec-kých ženách. Je například doloženo, že J. Marion Sims. „otec gynekologie" ajeden z prvních prezidentů Americké lékařské komory, u sebe držel několik černošských otrokyň pouze za účelem chirurgických experimentů. „Jednu z nich operoval |tez anestézie] za čtyři roky třicetkrát.... Poté, co se přestěhoval do New Yorku, pokračoval Sims ve svých experimentech na chudých irských ženách na odděleních Newyorské ženské nemocnice" (Ehrenreich a English, 1986, s. 291). Výzkumné pracovnice a pracovníci rovněž doložili rozšířenost zneužK^JÍ^ ^jjijgceu chudých žen a žen jiné barvy pleti než bílé, motivované rasovou, etnickou a třídní diskriminací (Ruzek, 1987). Davis (1981) například uvádí, že je»» V9ľn°nnľ-72 ZáŠtit°U fed<^lního programu sterilizované 100 000 * 000 zen. Většina těchto sterilizací byla provedena chudým příslušnicím men- šin, které podstoupily e' íe °»ace „»,,„„ J"60™"* íl zavádějíc; informace - *» Ukon^ní téhoton^,°utní Pe^ souhlas byl vymáhán během po* emce žádné protíémV**"** nasledkv neb0 že nezPŮS°DÍ 3imž ^ nerozuměli- l ÚČinky' lnform^e byly poskytovány v Jafl iimoH^.x_ Vl brožovalo se lim *a _______hianife I *-"ua^ UKončení tžh ----»"uums uyi vyriianeii'%> ^ámosobé J I™ 'ékařhou 61 lék™ a pacientkou či f»*' J k° neadr»* oděvším v případě žen vyhledávajících léW" P°moc. Předpokládá ntem skou ' W °U SCh°Pny léPe k—Ikovat s pacientkami . * iné Iť1983; K'aSS' "»>■ dívají však i skep^g rozumí fen^l^.ré bUdou Sch°Pny lépe komunikovat s pacientkám^ t„t!l^.ěnáCh ve ^"sobu vy'konôvání zdravotní po* které volají po radikálnější «• a muži ve zdraví!lu ^ "* Se na role a zkušenou 86 * 0 ge2o; ' ľ Pľ0feSÍCh- v souvislost, s tím. * j" Podmíněném a sexuálním obtěžování lékařek. Komentář 11.3 Heterosexistická zdravotní péče jaké vlastnosti hledáte, když si vybíráte lékaře či lékařku? Pravděpodobně se zaměříte na universitu a fakultu, kde vystudovali, jejich atestace, potvrzení od ministerstva zdravotnictví, roky praxe, možná i na dosaženou kvalifikaci, případná vyznamenání a ocenění. Můžete se také poptat v okolí, jakou mají dotyční pověst. Ale pokud jste lesbická žena či gay, je pro vás jako pro pacientku či pacienta jednou z nejdůiežitějších charakteristik to, jak daná osoba přistupuje k homosexuálním pacientům a pacientkám a jak mnoho toho víojejich specifických zdravotních potřebách. Výzkum ukazuje, že homosexuální lidé se často svým poskytovatelkám a poskytovatelům zdravotní péče nesvěřují se svou sexuální orientací, protože se obávají odmítavého postoje, posměšků a nedostatku respektu (Tiemann et al.. v tisku). Mnoho homosexuálně orientovaných osob je přesvědčeno, že kdyby se poskytovatelé či poskytovatelky zdravotní péče dozvěděli o jejich sexuální orientaci, mohlo by to záporně ovlivnit jejich přístup a péči (Johnson et al., 1981). Studie ukazují, že tyto obavy nejsou neopodstatněné. Vezměme si například Případ lesbické ženy, která navštívila neurologa, protože trpěla silnými bolestmi hlavy a příležitostnou ztrátou paměti. Když se lékař probíral anamnézou této ženy, zeptal se jí, proč neužívá antikoncepci. Když odpověděla, že je lesbické orientace, neurolog přehodnotil veškeré její symptomy na základě této informace a rozhodl, že by se měla podrobit psychologickým testům a vyšetreniu klinického psychologa. Její fyzický problém byl redefinován jako psychologická porucha vycházejíc, z její sexuální orientace. Další lesbické ženě, která odhalila svou sexualn. onen- 3jí lesbickou orientaci mohly způsobit W alergie a že by ji mohla „vyléčit" sér.e injekcí (Tiemann et a«., v tiskuMn. taci svému alergologovi, bylo sděleno, žejeji jrie inj— gayové a lesbické ženy uvádějí, že i když jejich poskytovatelky a pokováte* „,,hia<:ľ s homosexuální orienta-zdravotní péče nedávají otevřeně najevo, ze nesouh as ^ ^ c(10. * svých pacientek či pacientů nebo že je tato orientaci y^^ ^.^ vání prozrazuje jejich pocity; jsou zaskočeni. znervoz™ |ent(*°„ pomi"á Péči o domácnost T?**®1 a na lstech, jejichž pracovní nápl* f* ter: 90^ % dietních ^"^,ad 93,3 % registrovaných zdravotních sg ve zdravotnictví (u. s 0Zar^QW **8>* % ošetřovatelek a pomocných J Tato Povolání mají menši °f Bureau of the Census, ve kterýCh^viáoajimUŽUnalaľalí menM PřQmy než zdravotnické p*** napflWad lékař, i Když v dOsiedku akutního nedost 1 1 GENDEH A lÚ zdravotních sester v osmdesátých letech byly příslušnicím této profese podstatně zvýšeny platy a přiznány další výhody. To na druhou stranu přilákalo do tohoto oboru více mužů, i když nadále zůstal zvíce než 90 % ženskou záležitosti Nejméně prestižní a nejhůře placená povolání vykonávají především ženy jiné barvy pleti než bílé (Doyal, 1990a; Glenn, 1992). Už jsme viděli, jak lékaři muži vypudili na začátku 20. století z praxe ženy poskytující zdravotní péči, například porodní báby. Kromě toho byly v minulosti ženy a rasové či etnické menšiny vyloučeny ze studia medicíny nebo odrazovány od toho, aby ji studovat začaly či studium dokončily, bud formou přímé, nebo, v poslední době, méně nápadné diskriminace (Nechas a Foley, 1994). Od roku 1971 však stoupl podíl žen a příslušnic a příslušníků menšin na celkovém počtu studujících medicíny a jejích absolventek a absolventů (viz Tabulka 11.4). V roce 1971 tvořily ženy například jen 10,9 % studujících medicíny; do roku 1994 se jejich počet téměř zčtyřnásobil a dosáhl hodnoty 41,1 % (U. S. Department of Health and Human Services, 1997). V roce 1975 tvořily ženy jen 13,4 % absolvujících studia medicíny, zatímco v roce 1993 tvořily 37,9 % (National Center for Education Statis-tics, 1996). Jak rovněž ukazuje Tabulka 11.4, vzrostlo i zastoupení rasových a etnických menšin mezi studujícími a absolventkami a absolventy medicíny, i když v roce 1997 byl zaznamenán jedenáctiprocentní pokles v počtu příslušnic a příslušníků menšin zapisujících se na lékařské fakulty. Většina odbornic a odborníků připisuje tento pokles nedávným rozhodnutím federálního soudu a státním referendům, která ukončila programy vyrovnávacích opatření (affirmative action) v Procesu přijímání na lékařské fakulty. To některé menšiny odradilo od podán. Přihlášky a u některých správců a správkyň škol způsobilo přílišnou opatrnost^ Přijímacím řízení, motivovanou snahou vyhnout se žalobám z „převracené minace" („Minority Enrollment Drops", 1997)-6 ■ když vyšší zastoupení žen a Udí jiné barvy pleti než bílé na W**^ IŠCh Postavuje vítaný trend, někteří P^^sadaIífpř, ^ochybňují rozsah, v němž budou tyto skupiny moc, ™e°*Sf zak0_ *vy nerovnosti, které se zdají být v našem systému «*"oln'J a studenti *"*né. Tento skeptický postoj je zčásti motivován tínvze diskrjr7,nujícřm Jičíny z řad žen a menšin absolvují studium v tomtez sy ^ ^ na skladě pohlaví, rasy. společenské třídy a sexualn. orien ^ „ Jak Jsrr^ôžnTm^nm mají také velmi málo vzoru ; y ^ ^ ^ ^ ^ muži- Zastoupení žen mezi vyučujícími na lekar 4b7 11. gender A ZDRAVÍ značně zvýšilo, z 15,1% na 24% v roce 1994 (Kirchstein, 1996). Nicm co se od roku 1975 mezi vyučujícími na lékařských fakultách podstatně ajg počet zástupců a zástupkyň menšin, počet bělošských pedagogů a pedagožek také vzrostl, takže podíl vyučujících z řad menšin zůstal v průběhu uplynulých dvou a půl desetiletí v podstatě konstantní (mezi 19 a 21 %) (Commission on Professionals in Science and Technology, 1992). Tabulka 11.4 Počet zapsaných studujících medicíny a počet absolvujících podle pohlaví a rasy; vybrané roky Procento studujících zapsaných v prvním ročníku lékařských fakult, které či kteří byly/i: 1980-81 1994-1995 Ženy Běloiky a běloši (nehispánského původu) Černošky a černoši (nehispánského původu) Američanky a Američané hispánského původu Asiatky a Asiaté Americké indiánky a indiáni 28,9 82,9 7,9 4,8 3,3 0,4 42.2 66.3 8,9 6,8 17,2 0,8 1980-1981 1994-1995 26,5 85,0 5,7 4,9 2,9 0,3 A-tkya;^r anehÍSPánSkéh0 původu ^rioké indiánky a indiáni Zeny 488 PTný: NTep:'^emer Stoics. 1*96. s. M ,42. Už jsme se zmínili o rozšířené genderové diskriminaci včetně sexuálního obtěžování, které jsou vystaveny lékařky. Pesimisticky zní výsledek studie Frank et ai, (1998), podle kterého existuje největší pravděpodobnost těchto negativních zážitků u mladých žen, což naznačuje, že i když se zastoupení žen v lékařské profesi zvýšilo, jejich postavení se významně nezlepšilo. Tato studie navíc zjistila, že ženy pracující v oborech, kde převažují muži (a které jsou zároveň nejlépe placeny), jako je například chirurgie, udávají zkušenost s obtěžováním a diskriminací častěji než ostatní ženy. Toto zjištění pomáhá vysvětlit, proč v těchto specializacích i nadále převládají muži. Jedna absolventka medicíny vypověděla, že se ženami zajímajícími se o obory, v nichž převládají muži, se při atestačních pobytech na dotyčných odděleních zachází tak špatně, že se samy vzdají aspirací věnovat se jedné z těchto specializací (Manning, 1998). Není tedy divu, že nejvíce žen je soustředěno ve všeobecné medicíně, pediatrii a dalších hůře placených specializacích (Kirchstein, 1996). Výzkumy z poslední doby ukázaly, že lékařky pečují o ženské pacientky lépe než lékaři. Zjistilo se například, že lékařky provádějí více vyšetření cervikální cytologie a posílají pacientky mnohem častěji na mamografická vyšetření. Toto platí především v případě, že se porovnávají praxe mladších lékařek a lékařů (Franks aCIancy, 1993; Lurie et al., 1993). Některé pozorovatelky a pozorovatelé vyjadřují nicméně i nadále obavu, že pokud budou studující medicíny socializováni do Paternalistické a autoritářské role lékaře, není pravděpodobné, že by byly eliminovány nežádoucí aspekty vztahu mezi lékařem a pacientkou čí pacientem, především v případě pacientek a nebělošských pacientek a pacientů. Z tohoto uhlu Pohledu není řešením nespravedlností ve zdravotní péči dosadit čího systému do mocenských pozic víc žen a lidíjiné barvy plet, změnit sám systém. Jak uvidíme dále, je tento < kého hnutí zdravotní péče. , cíl úhelným kamenem feministic- 11-2-2 Feministická zdravotní péče p|fjrozený Hnu« feministické zdravotní péče vzniklo v sedesa y nerovnosti (viz důsiedek širšího feministického boje proti sexismu a ge _ ^ ^ kapitol a 1). Ženy. které se setkává boje proti - cr|em byl0 zvý- ävaly v malých skupmach.^^ * „začaly sdělovat své individuem uvědomění (consciousness raising groups), íeĚná témata: -[vztah zkušenosti s lékařskou péčí, které obsahovaly nelJ stl- a pohrdáním me* lékaři a pacienty) byl příliš často poznamenán b.ahos 11. 11. gender * zl bender a zor/ ze strany lékaře či lékařky a pocitem ponížení ze strany pacientky či pacienta-(Marieskind a Ehrenreich, 1975, s. 39). Na základě těchto diskusí si ženy uvé. domily, že musí prostřednictvím studia ženského těla včetně vlastního vypraco-vat své vlastní standardy zdraví a normality. Do roku 1975 vzniklo ve Spojených státech v důsledku těchto raných snah víc než 1200 feministických skupin zdravotní péče. Feministická zdravotní péče kombinuje svépomoc s politickou praxí (Withom, 1986). Podle odbornice na zdravotnickou výchovu Sheryl Ruzek (1987, s. 188) feministické aktivistky zdravotní péče „vzdělávají sebe a jiné ženy ve zdravotních otázkách, poskytují alternativní služby a snaží se ovlivňovat veřejná opatření, která mají dopad na zdraví žen". Těchto cílů dosahují různými způsoby. Například pokud jde o výchovu a vzdělání, vydaly feministky množství vysoce kvalitní literatury pojednávající o různých zdravotních a lékařských otázkách neodborným, velice čtivým stylem a v přístupné úpravě. Jedním z prvních a zároveň možná nejznámějších příkladů je kniha Bostonského sdružení žen pro zdraví (Boston Women's Health Cof-lective), nazvaná Naše těla, my samy(Our Bodies, Ourselves) a vydaná v roce 1973; přepracované vydání vyšlo v roce 1992. Když dnes člověk navštíví oddělení literatury o zdraví v jakémkoli tradičním knihkupectví, najde velký výbérfemi-nistíckých Publikací o zdravotní péči. Feministické aktivistky zabývající se zdravotní péčí rovněž organizují kursy ^ e Poznej sve tělo!", w njcnž se ženy ^ ^ ^ q ^ ^ _ ^ré 1 Pr° " de«^áno - , ale také se naučí poskytovat si základní péči jako ^Přiklad sarnovyšetřování Prsů a orgánů v malé pánvi. V rámci alternativní létóř i, aby poskytovaly nejrůznější služby Jak0 kolonou péči, těhotenské testy, poradenství a ukončování těhotenství. Femin^ klmiky mají QVa zvláštní rysy. l. „pacientUa se tam setká od sestry na pfl«« která jí radí, se ženám, jako je ona sama"; 2. „žena není objektem P* ' aleaktwn, účastnic. (Marieskind a Ehrenreich, 1975, s. 39). # J^SS^' **** feministické aktivistky n>. celost ľZl , ma Pf6S 20 °°° ~M-^ skupiny - ** "a c 7ni - tejných opatření, která ovlWnuJ< * ^ni svete (Ruzek, 1987) FemmlsticKé hnuti zcravotn » *«o m^^SS* ňe*«-o otřeno problémů. 2*** * s n ed^tatkem zaměst, nankyň a finančními potíže"1'- 1 1 . gender a * vládních rozpočtových škrtech ztrácejí tyto kliniky dotace jako první (Withorn 1986). Není tedy divu, že tyto kliniky mohou většinou poskytovat pouze omezený rozsah služeb, většinou pouze pôrodníckou a gynekologickou péči. Navíc bylo celé hnutí někdy kritizováno za to, že vážnějším způsobem nezpochybňuje instituci lékařské péče jako takovou. „Mnoho zdravotnických aktivistek a aktivistů věří, že v kapitalistické společnosti je v podstatě nemožné vytvořit skutečné humánní systém zdravotní péče pro ženy. Žádná z použitých strategií však přímo neohrožuje základní ekonomické uspořádání společnosti" (Ruzek, 1987, s. 195). Většina se stále soustřeďuje spíše na individuální léčbu než na institucionálnízměnu. A k tomu existuje nebezpečí, že důraz na péči o vlastní zdraví může státu posloužit k tomu, že se zbaví odpovědnosti za zajištění zdravotní péče svým občanům, ženám i mužům (Ruzek, 1987; Withorn, 1986). Přes všechny tyto potíže je nutno blahořečit feministické zdravotní péči za to, že mnoha ženám poskytla bezpečné, finančně dostupné a spolehlivé lékařské služby. Stejné důležitá je ústřední role tohoto hnutí v procesu pojmenovávání a zveřejňování nedostatků a nespravedlností našeho tradičního zdravotnického systému. I když hnutí kladlo hlavní důraz na ženy. z jeho analýzy problémů obsažených ve způsobu poskytování tradiční zdravotnické péče měli užitek i muži, Především chudí muži a příslušníci dělnické třídy a menšin, kteří jsou v rukou elitářského lékařského establishmentu také často vystavováni nehumánnímu a blahosklonnému zacházení. Úspěch hnutí dokazuje i to, že některé jeho myšlenky Přijaly americké lékařské fakulty. Mnoho lékařských fakult například nyn, nabízí mimořádný program výuky gynekologického vyšetření, ve kterém se budoucí lékaři a lékařky učí, jak provádět vyšetření orgánů v malé pánvi. Podobne ja o anvějšíkursy „Poznej své tělo!", najímají se pro tyto mimořádné progjm^uky gynekologického vyšetření ženy, aby naučily studující medicíny, jak prov orgánů v malé pánvi citlivěji. V těchto ^m^^^^^g^^ní lékařských ""raz na rozvíjení umění mezilidských vztahu jako na zdokona t6Chnik ""' účast byla v minulosti omezena. Byly povzbuzovány, aby př»Ja|Y sp ge d0 sP°r' mil jako roztleskávacky, než aby se sportu účastnily přímo. Ty, kte^ ^ ^ tovnich aktivit zapojily přímo, byly směrovány do „ženských sportu ^ysP10^ ní a potápění, bruslení, gymnastika a aerobik. Zeny, které se sportu v n ^0 nasazením, tak fcasto činily pod velkým stresem a byly ostatními nazyVTaUĎi HaW-, „neženskými" 61 svažovány za nedostatečně schopné (Bllnde a ^ ^ pfed- stavácb mnoha Udí musí být skutečně výkonná sportovkyně lesbicky tas moľ ná; toto stereotypní označování tak i nadále omezuje počet žen ve sportu a chování sportovkyň. „Sportovkyně jsou považovány za něco méně než .skutečné ženy, protože nezosobňují tradiční ženské charakteristiky (např. závislost, slabost, pasivitu)" (Blinde a Taub. 1992, s. 163). Výjimkou je podle jedné autorky černošská sportovkyně, které její existence v černošské komunitě umožňuje být „silná a výkonná ve sportu, aniž tím popírá svou ženskosť' (Hart, 1980). Působením různých faktorů se však na počátku 70. let začal způsob účasti žen i mužů ve sportu a tělovýchovných aktivitách měnit. Snad nejvýznamnéjší událostí bylo schválení návrhu Článku IX. Novely zákona o vzdělání v roce 1972. Z kapitoly 4 si možná pamatujete, že Článek IX zakazuje diskriminaci na základě pohlaví ve výchovných a vzdělávacích programech (včetně tělesné výchovy a sportu), které dostávají federální podporu. Článek IX vlastně donutil většinu amerických výchovných institucí, aby rozšířily své sportovní a tělovýchovné programy na dívky a ženy a věnovaly víc peněz na tělesnou výchovu a sport pro dívky a ženy. Výsledek byl významný: například na amerických vysokých školách a universitách vzrostlo procento žen ve studentských sportovních družstvech z 16 % v roce 1971 na 38 % v roce 1997; počet sportovních stipendií udělených ženám na školách 1. divize Celostátní asociace universitních sportů (National Collegiate Athletic Association, NCAA), kde je vysoká konkurence, vzrostl ze 20 % v roce 1977 na Přibližné 33 % v roce 1997 („Conference Report". 1997; Dunkle, 1987; Raiborn, 1990). Přestože byla v ženském sportu od počátku sedmdesátých let zázname nána významná zlepšení, nespravedlností je stále dost. Například průměrná škola, Merá je členem 1. divize NCAA, vydá 849 130 dolarů ročné na sportovní stipendia pro muže a 372 800 dolarů ročně na stipendia pro ženy. Průměrný zakladn, P'at basketbalového hlavního trenéra v roce 1991 byl 71 511 nís hlavní basketbalovou trénerkou, jejíž plat činil 39 177 (NCAA, 1 . Theberge 1993 o nerovnostech mezi pohlavími v prostředí kanadských trenéru atľenérek)- . osvětě Od sedmdesátých Podobný vzorec můžeme najít v celém sportovním s ět*. -'« se ženám podařilo dosáhnout ve věci účasti ve sport u «^** V «ce 1994 hrá,o například na středních školách 32 roolo kVh studentských fotbalových družstvech. I když tvor;^y, ^ ^ <°'03 ft) všech fotbalových hráčů a hráček na úrovn( roste % zastoupení dívek v tomto sportu (Bloom, 19»» ^ ig98 vzros. "**ženami popularita ledního hokeje. VobdoOíod roku 483 1 1 1 1 . GENOEF" A sender a zdrav! tip počet žen registrovaných v USA Hockey, celostátní organizaci řídící amatérský I hokej, ze zhruba 5500 na víc než 20 000. Očekává se. že toto číslo dále poros, te díky zlaté medaili, kterou vyhrál americký ženský hokejový tým na Zimních olynv pijských hrách v roce 1998 (Kannapell, 1998; LaPointe, 1998; ale viz také The-berge, 1997)- Na profesionální úrovni existují nyní dvě profesionální ženské basketbalové ligy (Americká basketbalová liga, American Basketball League, a Ženská národní basketbalová asociace, Women's NBA) a v roce 1997 byly dvě ženy najaty jako rozhodčí do Mužské národní basketbalové asociace (Men's National Basketball Association) (Wise, 1997). Většina lidí však i nadále snižuje hodnotu ženské účasti ve sportu, považuje ženský přínos sportu za méně významný než mužský a zpochybňuje fyzickou a psychickou sílu a houževnatost sportovkyň. Uvažme například, že v roce 1996 byl průměrný plat profesionální basketbalové hráčky přibližné 70 000 dolarů, zatímco ženské basketbalové hvězdy dostávaly až 125 000 dolarů (Smallwood, 1997). V roce 1996 vydělal Michael Jordán přes 300 000 dolarů za zápas a přes 193 milionů za propagaci různých výrobků („The Year of the Michaels", 1996). Jordána považovala většina lidí za nejlepšího hráče NBA, i průměrný hráč však dostával roční plat ve výši 1,7 milionu dolarů (U. S. Department of Commerce, Bu-reauofthe Census, 1997). Spousta lidí by samozřejmě namítla, že mužský sport vynáší víc než ženský. 3 mé"by pravdu- Tento argument však přehlíží fakt. že naše kultura snižuje ženský sport a sportovkyně, a propaguje pojetí sportu jako ztělesnění masku!* a důkaz telesného základu genderového rozdílu (White et al.. 1995). To můžeme provát na způsobu, jak média informují o mužském a ženském sportu. P«* m se o sportovkyních a ženských sportovních událostech informuje **• Wessneľľ"011 °,ymp',ÍSk*cn ner ■ olších klíčových mezinárodních sou** zjistil, že L 1993)' MeSSneľ 3 ieh0 k0,eS°vé a kolegvně <1993) napr'kla ^ zpravľľ^1 ZaD're W Spojen*ch státecřjj^ % televizního spor^ ^^nSS^"^ SPOrtŮm *> -ak věnuje jen 5 % zpráv; zbytek ^ • - - Crgendero- orální. Za druhé, podoba sportovního zpravodaj**" rvOrí v médiích také zd' a odvahu tváří v J^T"* m tVP -ortodo*ní maskulinity", především M nejen SSľľ ^(Robins°"' 1992; White et al. 494 rdos{ odbyť . r—J!30U zeny v médiich střeoem v*'*' . "* Jak0 sexuá|ní objekty či oběti. Například v obs**" * ^iej zpo^SSEt0mU' 3by Šet tento *P maskulinity na «• isou často prézentová - ■ - ' JS°U Ž6ny v médiícn středem ^ analýze obálek časopisu Sports lllustratedv období mezi únorem 1993 a únorem 1994 uvádí Ryan (1994). že za dobu 52 týdnů se na obálce objevilo jen šest žen. V jednom případě nešlo o sportovkyně, ale o modelky; to byl samozřejmé případ známého „plavkového čísla". I na obálce jednoho dalšího čísla se objevily ženy, které nebyly sportovkyně; šlo o vdovy po dvou profesionálních hráčích baseballu, kteří zahynuli při neštěstí na lodi. V dalších třech případech šlo o sportovkyně, ale byly zpodobnény spíše jako oběti než vítězky: Monica Seles, profesionální tenistka, byla ukázána s nožem trčícím v zádech poté, co ji při zápase pobodal divák; Mary Pierce, další tenistka, byla představena ve speciální reportáži o tom, jak ji zneužíval otec; a Nancy Kerrigan, olympijská krasobruslařka, byla mediali-zována poté, co na ni zaútočili společníci její soupeřky. Existuje několik sportovních časopisů určených výhradné pro ženské publikum, například Conde Naste Sports lor Women a Sports lllustrated Women/Sport. ale ty vycházejí nepravidelné. Vjedné analýze téchto časopisů se navíc zjistilo, že se zaměřují více na zdraví a tělesnou kondici než na sport jako takový, i když publikují medailony význačných sportovkyň (MRTW, 1998b; viz také Messner et al., 1993j. Přes pokračující genderovou stereotypizací sportovkyň a sportovců bylo pro vedeno rozsáhlé bádání v oboru sportovního lékařství a sportovní psychologie, které většinu mýtů o tělesných a emocionálních důsledcích sportu pro muže a ženy staví do jiného světla. Jedním z prvních mýtů. které byly vyvráceny, bylo napríklad rčení, ze když cvičení nebolí, není to žádné cvičeni. Odbornice a odbornic, v oboru sportovní medicíny rychle poukázali na to, že přehlížení s.gnalu. k.ere ^sí, tělo. vede sportovce ke zraněním, někdy -^fľľbľdl-é této zásady drží více než ženy) (White et al- ly) (White ei a>., —. v oboru sportovní medicíny také dokázali, že sportování, usilovný trénmk a cvi-čení-neandrogynízuje- ženské svaly ani nepoškozuje ženský reprodukční systém. Cvicení může naopak zmírnit nepríjemné projevy menstruace a usnadnit porod (Ch"stensen. 1993; .Longer Menstrual Cycles". 1996). Za třetí byla zpochyb-ne"a i Představa, že muži jsou od přírody lepši sportovci než ženy z důvodu b,o-'°*ckých rozenu v tělesné velikosti a síle, především ^ú\ZZl7eZ analýzy například ukazují, že i kdyi se mužské běžecky od přelomu 19. a 20. sto.etí závaly, ženské oasy v bebu^e™ a* 3 nimi z,ePŠi,v o víc než dvojnásobek, takže bude* tento ^^aZ > mužské a ženské výkony v .ehké atletice v blízké budoucnosti srovnáte né řiA/h- wh.pp a Ward, 1992). 486 til;. 11 GENDER A Z0* OENOEFt A ZORAVI Sportovní psycholožky a psychologové také přišli na to. že zatímco tělesné cvičení a sportování muže zvýšit sebedůvěru a snížit pravděpodobnost různých chronických onemocnění, jako jsou například koronárni nemoci, může mít důraz na vítězství za každou cenu nezdravé následky včel ne vazných onemocnění a zranění nebo pocitu selhání především u mužů, protože jen velmi málo jich dosáhne opravdového sportovního vrcholu (Klein, 1995; President's Council on Physical Rtness and Sports, 1997; White et al., 1995).7 Sportovní sociolog Harry Edwards zdůraznil nepřiměřený dopad, který tyto negativní výsledky mívají na mladé čer nošské muže; ti jsou velmi často vedeni k vrcholovému sportu, ale jen málokdy mají .záchytnou sociální síť", která by je zachránila v případě selhání. Edwards a ostatní hráli klíčovou roli v odhalování vykořisťování afroamerických sportovců a sportovkyň a rasismu, kterým je organizovaný sport i nadále prostoupen. Tato skutečnost byla vyjádřena i následovně: „Ve sportu jsou stejné jako v plantáž nickém systému starého Jihu dozorci bílí a dělníci a dělnice černé" (Runfola, 1980, s. 93; viz také Messner, 1987). Existují důkazy, že i když je většina sportovkyň velmi soutěživá, mají ženy obecně tendenci přistupovat ke sportu odlišné než muži. Studie například naznačuji, ze ženy a dívky mají větší sklon k vzájemné spolupráci při týmovýchspor-těch. jsou pružnější a mají větší zájem o dodržování fair play než o „vítězství za každou cemr (Gilligan. 1982; Jarratt, 1990; Nelson 1992). V určitém smyslu ľlT 3 d,Vky Větší prostor Potupovat k sportu alespoň teoreticky tak, jak aobohaceľ PfÍStUP°Vat ^ ^ ^ která má ,idem přÍnáŠ6t ***** ^ľzľodnľ ° Čmn0StÍ S0UVÍSeJíd Se ováním a zlepšováním tělesné kor> možného od ."T1" P020mOSť, podnik*elů a podnikatelek. Díky odbytu všeho m PodnlkateľľT0 ***** 8 ™eb^° ™*« k „energetickému* ve,k* byznys kteľV r°St°UCÍm Postátním zájmu o cvičení a spo" vé' & jejich marke2,aVá * 5'5 miliardy dola'ů roční. Je však *J** výrazně - 6 strate&ie nel'ší; výzkum l ~"e',e namířene "a muže a na ženy se často p!*>m<** zandat* "Ä*™? aPm^mnů^aiS*^ l0SU a ^,appe lu ^ 3 ^ vnucováno spíše s příslibem mladosti, TtP0Citu a ^ hbitos«**í« £"**«■* vženácľa "ľ6 * čás« této kapitoly, komerční* 3 má casto J ^ míře ! v mužích nejistotu ohledně * važné Psychické i fyzické poškozeni- 114 POLITIKA DUŠEVNÍHO ZDRAVÍ A DUŽEVNl NEMOCI Až dosud jsme se soustředili na tělesné zdraví a nemoc, ale podívejme se teď podrobněji také na genderové otázky týkající se duševního zdraví a nemoci. Gen-der poskytuje pevné pojítko mezi tělesným a duševním zdravím, protože lékařky a lékaři měli a mají sklon dívat se na stížnosti žen týkající se tělesného zdraví jakpjrjaj^chosomatické záležitosti, jako na néco, co existuje pouze „v jejich mysli". Výzkum ukazuje, že lékaři a lékařky se často dívají na styl, jakým ženy využívají zdravotnických služeb, jako na jeden ze způsobů, jimiž se ženy vyrovnávají s psychickými problémy. V důsledku toho lékařky a lékaři často předepisují ženám, které si k nim přijdou stěžovat na fyzické potíže, psychotropní léky. Nechas a Foley například uvádějí, že ženy jsou příjemkynémi přibližné 66 % receptů na psychoaktivní léky. Tyto recepty píší častěji internistky a Internisté, obvodní lékařky a lékaři a porodníci/gynekoložky než psychiatricky a psychiatři, V minulosti lékařky a lékaři také běžné předpokládali, že „selhání" ženského reprodukčního systému působí psychické poruchy. Na přelomu 19, a 20. století lékaři například tvrdili, že dysfunkce vaječníku způsobuje u žen .poruchy osobnosti" - především neposlušnost, zvýšenou chuť k jídlu, masturbaci, pokusy o sebevraždu, erotické sklony, stihomam, zlomyslnost a bolestivou menstruaci. -Léčba", kterou lékaři navrhovali, spočívala v chirurgickém odstránení vaječníku (ti. -ženská kastrace"). Ehrenreich a Englísh (1986. s. 290, uvádéj., že: -V roce 1906 bylo ve Spojených státech podle odhadu předního gynekologa 150 000 žen, kterým byly chirurgicky odstraněny vaječníky. NéMe"^^_ W», že odstranili od patnácti set do dvou tisíc vaječníku.... Paciw y *m jejich manželé, kteří si stéžova.í na jejích nedisciplinované*nov. _ '** byla považována za zdařilou, pokud byla iené navrácena pokorná spokoje s jejími funkcemi v domácnosti." enopauza mají za bez- Ones mnoho lékařů a lékařek véří, že menstruace a rrw ^ chovéh prostrední následek poruchy osobnosti u žen, od deprese: gm0^ kleté ní- * když existuje málo důkazů, které toto přesvědčen, po JéĚĎ0-Je kácejí (Gitlin a Passnau, 1990; viz také kapitola^ "kadily léky jako např. syntetické hormony. ^'^^ mft na paměti, když Tvto příklady upozorňují na některé potíže, ktar ídenti1lkace a vhodné ^°říme o duševním zdraví a nemoci: <><°b,ém „a tom. co je a co léčbV- Sami psychiatři a psychiatricky se "emoMU,, ,a9tánkvné názoru, že ^^evní nemoc. Jeden extrém představují zastánci 48b 4*7 11. gender * „ • ;ina duševních poruch jsou objektivní stavy, které mají ident if ikovatelné orga-nícké čí genetické příčiny. Druhý extrém tvorí ti. podle nichž je duševní nemoc politická a morální nálepka, nikoli lékařská diagnóza; psychiatrické ústavy pak nejsou nemocnice, ale spíše zařízení, jejíchž účelem je mít pod kontrolou lidi vydělené jako devianty, I když většina odborníků a odbornic na duševní zdraví zaujímá pozici nékde mezi témito dvěma extrémy, je z těchto rozdílných názorů jasné, že identifikace duševní nemoci je při nejlepším obtížná. Stupeň této obtížnosti ukázali D. L. Rosenhan a kol. při klasickém experimentu z roku 1973. Rosenhan a jeho sedmičlenný pra covni tým byli přijati do několika různých psychiatrických léčeben na základě tvrzeni, že slyší hlasy. Tento příznak stejné jako jména a zaměstnání, která udali při příjmu, si váak vymysleli; jinak své životní příběhy a chování nijak neměnili. Všichni tito pseudopacienťi a pseudopacientky očekávali, že je nemocniční personál rych-le odhalí jako podvodníky a podvodnice, ale nestalo se tak. Místo toho personál rein-terpretoval jejích normální chování a předešlé životní zkušenosti jako cosi. co je v souladu 6 jejich diagnózou duševní nemoci. V průméru strávili v nemocnici devatenáct dni a všichni, kromě jedné osoby, byli hospitalizováni s diagnózou schizofrenie. Rosenhamův experiment jasně ukazuje, že to. co je identifikováno jako duéev--iwoba, „muže být způsobeno spíše pohledem kulturou filtrovaného oka ooio patele či pozorovatelky než poruchou fyziologie či duše osoby, jejíž chování je pováno- (Llttie, 1983, s. 345). Protože & ng duševn( zdra. neľoľ; P°d°bnÔ **° ^ UdSké bytosti- vůči společenské podmí- ry budou Z T Pľ0t0 Dýt 2Cela °bJektivní-126 lkávat. *> Jejich Klinické n* V tomto textu t °dráŽet 3SPekty kUltur^ k° «eré dotyčná či dotyčný ••"d-lT.Zin mn0h° kUlturn(ch t*™™* S0UV,SeJÍCÍCh *«toutflďoľl ľ ° taOÍ'ra80VOU aetnlck°" Poslušností, věkem aspo* •* *«W6iy ^2^' t0' Jak tako^ stereotypy ovlivňují KW* 8äl hornic e 0fJbo/nI^naBda!VKUP,na * socioložek devôtasedm^ "* .zdravou zľľ ^ mužů a třiatřicet W* *• v 8e ohJa 'J > (Broverman et a,.. 1970, s. D- *'8g kUärlBt,ka du6«vn,h0 2drav( (lšlla podle p0hlaví P*** vaně osoby. Důležitějším zjištěním však bylo, že rysy považované za zdravé pro dospělou osobu byly téměř totožné s rysy považovanými za zdravé pro muže včetně nezávislosti, smyslu pro dobrodružství a asertivity. Naproti tomu byla zdravá, zralá a společensky obratná žena popsána jako submisivní, závislá, popudlivá při nejmenší příležitosti a ješitná na svůj zjev. Jak Broverman et al. {1970, s. 5) uzavřeli, „tato konstelace představuje velmi neobvyklý způsob, jak popsat jakoukoli zralou, zdravou osobu". Od roku 1970 byla tato studie několikrát opakována za různých podmínek a s různými respondenty (Brooks-Gunn a Fisch, 1980; Hansen a Reekie, 1990; Philips a Gilroy, 1985; Wíse a Rafferty, 1982). Výsledky opakování této studie podpo rují původní zjištěni týmu Broverman et al. Na základě těchto výsledků vidíme, že mnoho lékařek a lékařů považuje stereotypní maskulinníchováníza normu či ide íilrií siijridřjrd duševního zdraví. To představuje pro ženy hned dvojí past. Pokud se rozhodnou chovat jako zdravá, zralá dospělá osoba, na jedné straně riskují, že budou označeny za nenormální (tj. za maskulinní ženy, mužatky). Na druhé straně se ženy, které se řídí kulturním scénářem pro zdravou, zralou ženu, mohou cítit nešťastné, nespokojené a psychicky narušené (Gilbert a Scher, 1999; Tavris, 1992). Výzkum provedený badatelskou dvojicí Robertson a Fítzgerald (1990) ukazuje, jak tento stereotyp poškozuje i muže, kteří se rozhodnou odchýlit od tradičních norem maskulinity. Badatelská dvojice Robertson a Fítzgerald ukázala jednu w dvou verzí videonahrávky rozhovoru mezi pacientem (ve skutečnost, hercem) a jeho terapeutem sedmačtyřiceti terapeutkám a terapeuty ce pacient řekl. že je inženýr, jeho žena je doma a stará se o o • aterapeutj <* "dal. že jeho žena je inženýrka a on je doma s dětmi. Terap^nf.. vman_' kteří viděli první nahrávku, připisovali mužovy problémy tlaku vza fc'ství nebo biologickým příčinám. Ti, kdo viděli druhou nahraj • ^ d|agnostikovall muže jako člověka trpícího váznou depresi^ ^ ^ uspořádánř ro|e „muže v domácnosti". I když dotyčný terapeutovi 5 soustreť/it se ieh° rodině vyhovuje. Tyto terapeutky a terapeuti naWC ™ 10^|écenovrámci na muž°vo přijetí jeho role v domácnosti jako na néco, co * Jeh0 pred- teraPle. a někteří se stavěli k pacientovi nepřátelsky ngznaĚoje, že muži, Stavu o tom, co je to být mužem. Stručné řečeno.tat0 maskuljnnl' roli, ris budou označeni za duševně nemocné (viz tak 89n a Reekle, 1990; Tavris, J 992). 1)99 ^NOEra ZDRAVÍ Kromě pohlaví může fakt, je-li osoba označena za duševně nemocnou, i poru. chu uvedenou v diagnóze ovlivnit rasová a etnická příslušnost dotyčné osoby. Loring aPowell (1988) například zjistili, že odbornice a odborníci na duševní zdraví diagnostikovali jako násilnícke spíše černochy a černošky než bělochy a bělošky, i když případy, které hodnotili, byly ve všech ostatních ohledech totožné (viz také Fulani, 1988; Littlewood a Lipsedge, 1989). Definice duševní nemoci a standardy duševního zdraví se konečně proměňují také v průběhu času, a to v závislosti na tom, jak se určitý typ chování stává přijatelným pro širší veřejnost nebo jako výsledek úspěšného lobbování za nějakou určitou skupinu. Například v revizi Diagnostické a statistické příručky pro duševní poruchy (Diagnostic and Statisticat Manuál for Mental Disorders) - oficiálního systému psychiatrické klasifikace - z roku 1980 hlasovala Americká psychiatrická komora (American Psychiatrie Association, APA), aby byla ze seznamu chorob vyškrtnuta homosexualita. Před tím byla homosexualita oficiálně považována za duševní nemoc a byla někdy „léčena" pomocí elektrošoků a averzivní terapie (např. injekční podáváni léků působících zvracení, zatímco se „pacient" či „pacientka" dívali na homosexuální erotické scény). Demedikalizace homosexuality v roce 1980 byla Především výsledkem neúnavných kampaní a politických konfrontací mezi aktivisty a aktivistkami hnutí za práva gayů jako například Celostátní akční skupiny gayů a lesb.ckých žen {National Gay and Lesbian Task Force) a APA (Busfield, 1986). V následujících oddílech pojednáme o několika duševních poruchách, u kte-* je zaznamenán vyšší výskyt u příslušníků či příslušnic určitého pohlaví-Při vnľk°rn°St bUd6me Věn°Vat t0mu' *k moh°" ^adiční genderové vztahy ifli a\1 PľT§m 8 m°h0U ěenderové 0vlivnit dÍ8gnÓZV zu a wh Jf ľ 'eCbU Pacientů a Protek. Dále zvážíme, jak mohou diagnó- vá a JÍ ľ"! °V,,VnÍt další Jako je pacientčina či pacientova raso- va a etnická příslušnost její či jeho věk, společenská třída a sexuální orientace- * V ^dodenním uZ T ' ^ *me někdv ^ na W&W* nebo7man' s'ovo deprese na pocit, že je člověk „na dne , »* a dlouhodobějšího KU '.DePr6Se Jak° k,ÍniCký svndrom * však C0SÍ je"osti a nelibosti oroJ ****** znarner>á přetrvávající pocity nesP0'0", či ŮbAeknaváze;neSDavlnte ***** až osmi symptomy (nechutenství vzrušení. ""IT0 na°Pak »*šené potřeba spánku, psychy 500 naopak útlum, ztráta zá jmu o obvyklé činnosti, ztráta ener- gie či únava, pocity zbytečnosti, snížená schopnost soustředění a sebevražedné úmysly), které se vyskytují denně po dobu alespoň dvou týdnů bez prokázání jiné poruchy (Rothblum, 1982). Ujen_je_zaz_namenán zásadně vyšší výskyt deprese než u mužů, podle studií klinických případů i široké veřejnosti. Odhaduje se, že v průběhu života zažije ve Spojených státech klinickou depresi 15 % mužů, ale 24 % žen (Hirschfield et al., 1997). Odhaduje se, že globálně se s klinickou depresí setká v některém okamžiku svého života třiapůlkrát víc žen než mužů (World Health Organization, 1996). Tento rozdíl mezi pohlavími se navíc začíná objevovat již v pubertě (All-good-Merten et al., 1990). Výskyt deprese u mužů a u žen se však liší také v závislosti na rase, etnické příslušnosti a rodinném stavu. U žen jiné barvy pleti než bílé a chudých žen, které stojí včele domácnosti (mezi nimižjsou rasové menšiny zastoupeny nepoměrně), existuje vyšší výskyt deprese než v jakékoli jiné skupině (Landrine a Klonoff 1997; McGrath et al., 1990). Cannon a její kolegyně a kolegové (1989) uvádějí, že na výskyt deprese u žen střední třídy má vliv vzájemné působení rasy a společenské mobility. Ve studii dvou set žen vykonávajících svobodná a manažerská povoláni na Plný úvazek tento tým zjistil, že nejvyšší výskyt depresivních symptomů byl u černošských žen vychovaných v středostavovském prostředí a bělošských zen Pocházejících z dělnického prostředí. Jejich studie rovněž ukázala, že ^pravděpodobnost deprese je u žen, které žijí samy. a žen s dětmi než u vdaných ci ez-dětných žen ■ ženy jsou náchylnější k depre- sné badatelky a badatelé však zjistili, že vdané Je zajímavé, že pro muže platí Sl než ženatí muži a ženy, které vdané nikdy nebyly u mužů, kteřlneqyli nikdy ženatí, je větší ^^^Sican Psy-senež_u ženatých mužů. Podle Americké psychologické ^%zmenšenou chol°gical Association, 1985, s. 8) je „manželství spojeno ^ ^ ^ béfošs(trch Mocností u příslušníků menšin. 63 % u bělošských múzu, ^^^^^ *n a 8 % u příslušnic menšin". Zajímávaje rovnez zjis "^^gni* rozvodu, za i ^982; viz také Jse|y víc depresí v manželství než po ^Presí trpět ŤpHiBShu odtou&rCTgj^ (Rothblum, H*fš*^m^^ podlejednéznichjetento r 0 Měnění těchto rozdílů se pokusilo mnoho se na faktu. že ženy ^díl Pouhým umělým statistickým výtvorem, ***** g předevšim důkazy, ze P^c" vyhi edávají pomoc více než muži. Existují 501 1 . GEN0ER * zof*v 1j. GENDE H A ZDRAVÍ s chiatři přistupují k diagnostikování deprese uzen předpojatě (Lori ng a Powell, ľgSS} a je rovněž dokázáno, že muži_nejsou ochotni vyhledat v případě deprese profesionální pomoc, protože takové chování je považováno za „nemužňe^al, 1997). Tato zjištění však nevysvětlují vyšší výskyt deprese udávaný ženami při průzkumech mezi širokou veřejností, jejichž respondenti a respondentky, bez ohledu na pohlaví, většinou pomoc nevyhledávali (Cleary, 1987; Joiner a Slalock, 1995; Landrine a Klonoff, 1997). Nevysvětlují ani rozdíly ve výskytu deprese podle príslušnosti k určité rase, etnické skupině či společenské třídě a podle rodinného stavu. Jiný argument se soustřeďuje na hormonální rozdíly mezi pohlavími, ale důkazů není v tomto případě mnoho. Existuje silná vazba mezi poporodními hormonálními změnami a depresí (viz kapitola 2), ale tím lze vysvětlit jen malou Část rozdílu ve výskytu depresí mezi pohlavími; nevysvětluje to ani rozdíl ve výskytu deprese mezi bělošskými ženami a ženami jiné barvy pleti než bílé. Zdá se pravděpodobnější, že rozdíly ve výskytu depresí, na které jsme poukázali, jsou způsobeny sociálními faktory. Existují dvě základní psychologická vysvětleni: hypotéza naučené bezmocnosti a hypotéza společenského statutu. Podle hypotézy naučené bezmocností jsou ženy socializovány tak, aby reagovaly na stres Plivne, ale mužům je vštěpováno, aby reagovali asertivně. Při konfrontaci se stresovou životní situací mají tedy muži spíše sklon řešit tuto situaci nějakým činem, «0 zeny častěji upadají dojJeprese.Ärrto argument je na první pohled pře-obvif"y:3le Wí se na něJ P«fiváme pozorněji, vidíme, že jde o něco víc než je" mbb aľľ-°bet'' "Mn0h° "en považuJe sv°" situaci za depresivní, protože jim # ZenI *m% ShUtečná jenská diskriminace [niko* man 1980 VÍC8 PfíSpíVá kjejich Psychickému vyčerpání" * význalľľ ľ t3ké Mil,er 9 Kirsch- «>■ Výzkum například na**8* užeJ íerv Který ***** * zenému riziku klinické ŕ*** Wi^kdyises 3 SeXUální ^"''telnoat. Nechas a Foley (1994) * *** depresém T""1 fy*Ckéh° 9 orlího násilí na ženách trpících iW* m také přehlíží ľaL "** 3 Ž6namÍ Se W0"**- Hypotéza naučené be^ či^. i Když ie ieiich rZe,VetS,na r6agUje na své deprese konkréty tDWe; 2^ ™0ha pudech neúspěšné z důvodu aobuJÍ ^oie6enské e. 98)" Zda se tedy, že vyšší riziko klinické depre^ nik011 Jitřně dané čí nauľm'Cké P0ŮmÍnky' ve k^ch daná skupina žen ^enefemininní vlastnosti způ-zije. 502 Právě toto je východisko hypotézy společenského statutu, která rovněž zdůrazňuje, že role tradičně přidělované ženám (jako například roletvůrkyně domova a matky) byly jen velmi omezeným zdrojem osobního uspokojení ve srovnání s rozmanitostí pracovních uplatnění, z nichž si mohli vybírat muži (Doyal, 1990b-World Health Organizatíon, 1996). Když uvážíme dvojitou zátěž domácích prací a práce placené, očekávali bychom, že zaměstnané ženy zažívají větší psychické vyčerpání než ženy, které jsou v domácnosti; je však zajímavé, že podle studií je tomu právě naopak (Thoits, 1987). Navíc ženy, které mají profese s vysokým příjmem a vysokým společenským statutem, vykazují rovněž vysokou úroveň psychické pohody a jen málo příznaků psychického vyčerpání, bez ohfedu na rodinný stav (Golding, 1988; Horwitz, 1982). Když uvážíme stres a nevýhody, které s sebou přináší chudoba, sexismus a rasová či etnická diskriminace, je častý výskyt deprese u žen s nízkými příjmy a žen jiných barev pleti než bílé snadno pochopitelný. Jedna nedávná studie ukázala, že nejlepší jednotlivý ukazatel depresivních příznaků u žen byla osobní zkušenost s diskriminací na základě pohlaví, a protože ženy jiné barvy pleti než bílé měly takových zážitků víc než bělošské ženy, nebylo Překvapením, že v jejich případě měfa diskriminace na základě pohlaví jeste norší dopad na pocit duševní pohody (Landrine a Klonoff, 1997)- Tato zjištění souvisejí se zjištěními ohledně nižšího výskytu deprese u ženatých mužů ve srovnání s muži, kteří nikdy ženatí nebyli. Výzkum především ukazuje ze ženatí muži mají většinou někoho, komu se mohou svěřit; svou manželku (Hegj «». 1995). 2eny, od kterých společnost očekává, že budou svérmi o ol, ^ *** citové zázemí a oporu, většinou projevují ochotu P°^»^™ -** a snaží se jim pomoci. Je zajímavé, že manze. nem,. s^»Ä ^?Vž jsou v nesnázích jejich ženy (Lott. 1987). Navíc, jak V kaPitole 6, kladou tradiční mužské role manželů a otců 0proti tomu da% a umožňují jim, aby sami rozhodli, co se od n,ch muze po ao3Í)ázr Nigr* žeriské role manželek a matek poskytujííenam " fl l tono vyplýva-*e tomblnaci vysokých nároku a malé možnosti &f* ro sBaruCÍlj 19g7; '' Stre*°vé situace, které zřejmě mohou přispívat k depresi ^ ^ ^ ^ 1990b; World Health Organizatíon, 1996). SW' J poh°dy jedince v manželstvíje silné ovlivněnajejiclJ svazku (Stei| a Turetskyi 19S7; viz také WP*!- "'e as|Si poruchy, kteréjsou běžnější gender a agorafobie. Histríonská osobnost odhazuje na je.. gen°er a zdhavi kterému se dr.ve říka- 503 , hysterie. V dávných i v nedávných dobách se mělo za to. že hysterii způsobuje putování dělohy v těle. Podle této definice trpěly hysterií jen ženy. Podle odhadů, které máme k dispozici, je dnes poměr žen a mužů vykazujících histrionskou osobnost 2:1 až 4:1 (Chambless aGoIdstein, 1980), i když někteří psychologové a psycholožky tvrdí, že klinický popis histrionské osobnosti v diagnostických příručkách v podstatě zaručuje, že bude i dnes aplikován častěji na ženy než na muže (Tavris, 1992). Jaké jsou charakteristické rysy histrionské osobnosti? Histrionská osobnost je většinou popisována jako náročná, závislá, manipulativní, melodramatická, popletená a svůdná, ale frigidní. Někdy se u hysterických osobností také objevuje konverze,^, projevy fyzické nemoci či poruchy bez zjevné organické příčiny. Nejčastěji má tento jev podobu bolesti, hyperventilace, omdlévání, prudkých záchvatů a křečí a paralýzy (Chambless a Goldstein, 1980). Na základě nápadné podobnosti mezi histrionskou osobností a tradiční koncepcí normální femininity vytvořené naší kulturou jsou některé analytičky a analytici přesvědčeni, že ženy jsou socializovány do životní dráhy hysteriček. Znamená to, ze jehkož je ženám vštěpováno, aby vědomí své vlastní ceny odvozovaly od toho, jak na ně reaguje jejich okolí, mohou se některé z nich uchylovat k extrém-nirn^rokům. jako jsou výše popsané histrionské rysy, aby připoutaly pozornost PLT'm d0Stal° °Cenění (W0,0witz' i972)>1 M& se tato hypotéza těší jisté m dotyčľ-ľ0VneZ m°Žné' * hySt6rie je reakcí na vysoce stresovou SÍtuaCÍ" "* slovy hyStL°SOba °haPe J3k0 0hrožu*cí- ale cítí se bezmocná ji změnit. Jiným' ^^enreich ^ f°ľm°U VZP°Uľy' ZV,ÔSté M# bereme V ÚV3hU k°nVerZ' b«^zaVálky, pTÍ' 19S6)- Uvědomme si například, že u mužů jsou konverze nosti a 5'ní ji zavJ a"0U *enu 2namena inverze „neschopnost vykonávat po** r^no a .U na rod,ně- T«o chování je rovněž u žen daleko spíše tole- - 3 nnCíŽs pro h né omítnutí tížích ner-ČkU 3 j6jí r°dinu zna™nat méně konfliktů než "^»rJ^W (°hambleSS a Gold^in, 1980, s. U6^7)-!* apli^y sp;évěUf T% abV ter^ histrionské osobnost a W*** ^W^ch pří ' a;ebV,y UŽÍVa"V kočerňování zen či k odbývání jejich W neP°d,0Že^- bedním příkladem takového od* ™ ^Prů-y^ 4 dTeStnaVate,ky- ktefí "a tom, že fyzické »J i vys^Kr'CÍS°U SPÍŠe ^^"osomatickým jevem Harris, l95% Vladkem nezdravého pracovního prostřed (Doyal, ^ 504 Agorafobie je někdy označována jako úzkostná nysterie. Agorafobie se běžně definuje jako strach z otevřených prostranství, může však znamenat rovněž strach z davu, veřejných míst, dálnic, opuštění domova, zkrátka „z každé situace, která ztěžuje únik na bezpečné území nebo k důvěryhodné osobě; čím více je situace omezující, tím větší úzkost působí" (Chambless a Goldstein, 1980, s. 119) Pokud má agorafobička či agorafobik pocit, že se do takové situace dostali, zažívají často záchvat paniky, okamžik hrůzy, během něhož mohou mít příznaky hyperventilace, pocity svírání na hrudí a mnoho dalších příznaků, které interpretují jako důkaz „hrozící zkázy". Chambless a Godstein (1980) uvádějí hypotézu, že agorafobie není vlastně strach z otevřených prostranství nebo odloučení, ale strach ze záchvatů paniky a jejich následků. Agorafobičky a agorafobici se tedy vyhýbají místům, kde by podle nich mohlo k těmto záchvatům dojít. Asi 80 % osob trpících agorafobíí jsou ženy a odhaduje se, že agorafobií trpí víc než milion žen. Důvod, proč tomu tak je, zůstává předmětem spekulací, neboť systematický výzkum genderových aspektů agorafobie začal až v průběhu sedmdesátých let 20. století. Je možné, že jelikož ženy nejsou obecně vedeny k tomu, aby čelily strachu tak jako muži, stanou se „bezmocnými vůči stresu a často se nejsou schopny vysvobodit ze situace, z níž nevidí žádného úniku" (Chambless a Goldstein, 1980 s 123). Agorafobičky a agorafobici maji sklon k pasivitě a závislosti a mají potíže vyjadřovat své osobní potřeby, což jsou vlastnosti tradične v zenach Pěstované. Výzkumné týmy si dále všimly, že mnoho osob trpících * mezi dvaceti a třiceti lety věku, které jsou nešťastné vdané T*° ženy většinou nikdy nežily samy ajejich rodiče a ! svérn ^ (viz například Hafner a Minge, 1989). Často jsou mj! ^ manželství, protože nemají peníze ani schopnosti žít sarnos _je děs; stfe<% k odchodu, vyhlídka na život o samotě - něco, co ni že zůstávají v manže«ském svazku. Příznaky agorafobie sobf% právě těmito okolnostmi (Chambless a Goldstein,^ 1 ^vž jsou tyt0 hypotézy |íbivé> potřebujeme dal'S'ěiši}e, aby se tyto °" 3 histrionskou osobnost pochopili důkladněji- Jest ^ efnic. Postižených osob věnovaly zkoumání jak genderovy , kych a třrH . „ d třídních rozdílů. badatelky a patele tvrď, y^ogové^ost. Jak jsme již uvedli, nékter^ ^ ^ Při stfesu mají ženy sklon reagovat pasivné, sob GENDER A li- EF> A 2DRAVI V extrémním případě mohou muži reagovat tím, že „to ze sebe dostanou", napři-klad prostřednictvím rvačky nebo násilí a nadměrného užívání alkoholu či drog. Muži mají trvale vyšší údaje závislosti na alkoholu a užívání drog než ženy. Co se týče požívání alkoholu, je mezi těžkými alkoholiky více mužů než žen nehledě na rasovou či etnickou příslušnost. Obecně mají muži třikrát větší sklon stát se těžkými alkoholiky než ženy (Robert Wood Johnson Foundation, 1993). Muži pijí na veřejnosti více než ženy, pijí tedy méně o samotě. Také se více účastní „flámů" nebo nárazového pití (Ettore. 1997: Wechsler et al., 1995). Morrisey (1986, s. 159) uvádí, že „dostupnost alkoholu specifickým skupinám symbolizuje pozici těchto skupin v určité hierarchii". Morrissey poznamenává, že na přelomu 19. a 20. století prohlásil sociolog Thorstein Veblen, že tabu ženského pití bylo jedním ze způsobů, kterými muži ve Spojených státech symbolicky demonstrovali svůj vyšší status. Jinými slovy pití bylo a je pro muže symbolem společenského postavení; nadvláda mužů ve společnosti jim umožňuje snazší přístup k alkoholu a to zase zvyšuje pravděpodobnost, že se na něm stanou závislými. Konzumace alkoholu se rozhodně zdá být kompatibilní se stereotypní maskuli-nitou (Lemle, 1984). Jedna badatelská dvojice například zjistila, že u mužů, kteří vykazuji příznaky přehnané maskuľmity (hyper-maskulinity), je daleko vyšší pravděpodobnost závislosti na návykových látkách (tj. alkoholu a drogách) (Mosher a S.rk.n 1984) a Mužům je v případě pití rovněž poskytována větší nepřímá spo-lečens dpora ^ alkoholisrnus ženy než z^Tr5)-ettore (1997-s-14> *<* *» í**™* ^^ nesľa ^ Približn^o^^'r^? t0,erant^ÍitTs-výÄa-nželú než^aTp^ ílÄ?15^ -tímco s manželkarn. N^fer^^Ä*^^ PsychoÄaf Assoclation, 1**" že obecný trend k žensT P020r°vatelé a pozorovatelky obavy z «*<>• vých norem ohledně pltí Z^T*™0** P°VedS k ľ0Zrušení ^adičních gen*>r°-(tj. aby se chovaly jako muiiy j! """^ ÍenY motiv°vat k tomu. aby Pilv V' žen zapojovat do pracovního w * **** Strachovali- že s tím. jak se bude <# vládají muži - větěí stres, který b ~ předevěím v pozlách, kde pr obavy jsou podporovány rekial * VéSt ke ^šené spotřebě alkoholu- ^ mam' na "kérV určenými pro „emancipované ženy (Morrissey, 1986). Zadne empirické důkazy však tyto obavy, často označované za Konvergentní hypotézu, nepotvrzují. Za prvé, spotřeba alkoholu u žen v posledních dvaceti letech klesla. I když byl zaznamenán pokles spotřeby alkoholu u žen i u mužů, u žen byl větší, takže se genderová propast v otázce alkoholismu vlastně zvětšila (Waldron, 1995). Za druhé, i když je u zaměstnaných žen menší pravděpodobnost než u nezaměstnaných, že budou naprosté abstinentky, neznáme náto, že pijí víc v souvislosti se stresem. Jejich návyky mohou prostě jen odrážet fakt, že mají více příležitostí ke společenskému pití nebojsou v pracovním i společenském prostředí alkoholu více vystaveny (Biener, 1987). Zdá se, že u žen orientovaných na úspěch je menší pravděpodobnost, že budou nadbytečně užívat návykové látky jako reakci na stres (Blum a Roman, 1987; Snell et al., 1987). Bylo to formulováno i takto: „Pokud vzrostl problém alkoholismu u žen, nebude to zřejmé tím, že došlo k osvobození žen, ale spíše tím, že k němu ještě nedošlo" (Sand-mair, 1980, s, 242). Jako u ostatních vzorců chování souvisejících se zdravím, které jsme zde probírali, není pohlaví samozřejmě jedinou důležitou proměnnou, kterou je nutno brát v úvahu. Výzkum ukazuje, že vztah mezi pohlavím a alkoholismem ovlivňuje mnoho faktorů. Jedním z těchto faktorů je sexuální orientace. I když je u žen závislost na alkoholu méně pravděpodobná než u mužů, studie naznačují že lesbické zeny maji větší sklon k nadměrnému pití. mají problémy s pitím či trpí alkoholismem nez zeny h«erosexuální. Alkoholismus je rovněž považován za vážný problém ™* ^ «wd tohoto stavu se alespoň zčásti považuje fakt, že bary byly tlv"ě bezpečným útočištěm lesbických žen a gayů, a proto zaw ^ ^ v*jich společenském životě a činnostech ve volnem case^P ^ ^ ryjS0u však pravděpodobně ve společnosti rozšířena homo ^ téfj)|t0 Xuál", vedoucí u lesbických žen a gayů k pocitům odcízem ^ ^ Poc% a zvýšenou potřebou pití existuje příčinná S0UV'S ° fenami a '°ffaStiglitz, 1987). OdhadnoutvýsW alkoholismu mez. ^ , lietero Je nicméně obtřžné; stejně jako alkoholici a alkoholičkyM ^ ^ jsou lesbické ženy a gayové naší společnostítí n°vé * členky obou skupin někdy své sklony důsledné s ^ ^ KdVž uvazujeme o vztahu mezi pohlavím a výz,urn ukazuje. JereJen(! ;nošských mužů a žen ie vyšší P"""^ ji ? m «°« * VCh zen a mužů. Když srovnáme bělošské a cern 507 506 GENDER A n A ZDRAVÍ dá s( mužů ie výskyt alkoholismu je podobný u žen (asi 7 %). ale vyšší u černošských mužů (31 %) než u bělošských mužů (23 %}- Co se však týče vlivu na vzorce pití, společenská třída a věk se prolínají s rasou a pohlavím. Když například použije-me jako ukazatel společenské třídy vzdělání, zjistíme, že černošští muži s nižším vzděláním než středním pijí třikrát více než bělošští muži se stejným vzděláním. Obecně platí, že čím je muž vzdělanější, tím méně pije, bez ohledu na rasu. U vysoce vzdělaných černošských mužů, kten pijí, je však vyšší pravděpodobnost vážně závislosti než u podobné vzdělaných bělošských mužů, kteří pijí. Existuje hypotéza, že tomu tak zřejmě není proto, že mají vyšší sklon k alkoholismu, ale že chování příslušníků menšin s vysokým společenským statutem je sledováno pozorněji, a jakákoli odchylka od normy je proto snáze odhaiitelná. Bylo také zjištěno, že míra alkoholismu u Černošských mužů roste s věkem, především od prahu dospělosti do středního věku, zatímco u bělošských mužů platí opak. Tento rozdíl může být také důsledkem toho, že u bělošských mužů existuje ve vyšším věku větší pravděpodobnost růstu ekonomické stability, na rozdíl od kumulativního efektu zážitků, které mají černošští muži s diskriminací a ekonomickou marginalizací (Bachman et al„ 1997; Barr et al., 1993; Staples, 1995; viz také Gilbert a Collins, 1997). Opět se tedy zdá, že sociálně-strukturální podmínky, ve kterých určité skupiny zen a mužů žijí, oviMu^vděpodobnost^kytu alkoholismu. Je však důležité sl uvědomit, ^T^^tíTmäym je nutno brát v úvahu i určité ryzio-logické faktory. Konkrétně to znamená, že když ženy nadměrně pijí. dochází uľLVPn °Zením U muŽŮ" Lékafs*ý Wzkum z poslední doby uka- g' taW krve. v důsledku toho přechází u žen do ^ve vyšší množství alkoholu nez u mužů, a to )ijí stejné množství v poměru kP * - - ° 10 ' v Případě, že ženy vypiji PM další vylučování dotvľ ****** -leště důležitější je, že nadměrná své schopnosti zažívat alľh Znemožňu*. takže alkoholici ztrácejí í* tože vjejich žaludku se tent alk°holičky tuto schopnost úplné, P*j ženy v případě. že se staJJ ° e"Zym prak«cky nevyskytuje. Důsledkem toho js0^ m tělesným pDtižirn (t- °U alkon°l"'ekami, náchylnější k poškození ja** a da' Eaet al., 1990^ DličeK- Navzdory těmto K k názoru, že alkoholismus u ^ Že je víc alkoholiků než alkoho" naprostá většina programuU'ľ^ nePn°C"- v důsledku tohoto názoru W" 50b alk0h011^ koncipována muži pro muže reil997;WalitzeraConnors, 1997). Alkoholičky navíc trpí větší stigmatizací ne alkoholici, zčásti proto, ze nadměrné pití porušuje tradiční genderové normy pro ženy. Není tedy divu, že alkoholicky jsou méně ochotné zapojovat se do léčebných programů než alkoholici. Nejčastějším důvodem jejich neochoty je strach, že pro ně veřejná nálepka alkoholičky může mít nepříznivé následky-jako například ztrátu opatrovnického práva dětí (Blume, 1997; Ettore, 1997). Stejné jako je alkohol dostupnější mužům, mají muži také snazší přístup k nelegálním drogám. Muži v podstatě ovládají obchod s drogami ve Spojených státech i ve světě, což není překvapující, když si uvědomíme jejich celkově větší účast na všech formách trestné činnosti (viz kapitola 8). Muži užívajídrogy víc než ženy a mají větší sklon k jejich pravidelnému užívání a drogové závislosti. Stejně jako u alkoholu neexistuje ani v případě drog důkaz, že by se mužské a ženské vzorce užívání sbližovaly, i když mezi mládeží od dvanácti do sedmnácti let byl od osmdesátých let zjištěn jen jedno- až dvouprocentní rozdíl mezi pohlavími v užívání marihuany a kokainu. Muži však tvoří více než 60 % všech případů souvisejících s kokainem, které končí na pohotovosti, a tento údaj se od roku 1985 příliš nezmenil (U. S. Department of Health and Human Services, 1997). Nicméně užívání koHai-nu, především cracku, ženami bylo v posledních letech hodně medializováno. Inci-*di a jeho kolegové a kolegyně (1993, s. 38-39) připisují tuto publicitu fungován, dvojího standardu při posuzování jednotlivých pohlaví. „Fakt. že kokain uzivajrzeny je Považován za znepokojivější, než to, že ho užívají muži. To souvis, jednii se *arým přesvědčením, že když žena užívá drogy, je náchylná k """"^ (c°ž u muže neplatí), a jednak s novějším názorem, že úcastzen vpra, ^ te *de k novým tlakům a pokušením včetné užívání drog, Wefé ^teristické rysy mužské role." I když neexistují žádné a|konc_ y tato tvrzení podpořily, je užívání drog ženami, stejné ja ^ Jld">*™ negativnějších stereotypů a horší stigmatizace U mužů (Inciardi et al., 1993). popjsujf toxlkomanky Tento pfístup se odrážf j v tradicních analýzach, k ^ w zname. J*° °soby psychicky narušenější, než jsou jejich mZ ^m však tato tvrzen ^anek né *ou považovány za nemocnější než toxikoman,.^,^^ u toxiko. '• nepotvrdil. Výsledky testů na psychologické * kterédotyč-1 toxikomanú přibližně stejné a vypovídají 0 P že kdfogám příbuzná osľ°by d0ved'V k užívání drog. Nejčastěji pfl** kamarádKa či kama- SOba účetně rodiců, nevlastnfCh rodičů a sourozenců) 503 1 1 GENDER * Z°PA gen OEr A ZORAVI ||l(Che»ieHJnd. Sutkeret al.. 1981). Muže i ženy přivede většinou^ *ánfdrog muž:://étocŘec, nevlastní otec, strýc, bratr a v případe žen pjftďH nefUnó, 1997: Inciardi et al.. 1993». Po zasvěcení do užívání drog se důvody k pokračování u žen a mužů liší. U mužů je vyšší pravděpodobnost užívání drog za čĚďem "».éPfjí čí potešení; u žen /.- rvj-. o'a/'Jopo'Joí>r.4jší, že budouTuF vaní drog pokračovat v rámci jakési samoléčby. Například ženy, které nadměrně užŕvají léků a drog, bývají častěji než muži obétf \uhu,t:r o f/ziďého zacházeni i a«pnitoflK>-flTeuživání. Ženy často užívají léky a drogy, aby si vytvořily .mecha-qhmuszvládánísituačních faktorů, životních událostí nebo obecné psychické kříže" (Incíardi et al., 1993, s. 25; viz také Chesney-Lind, 1997: Fulhlove et al.. 1992). Tyto závěry jasné naznačují, že programy léčby pro drogové závislé ženy musí byt koncipovány tak, aby reagovaly na specifické potřeby a starostí uživatele!' ,*«g, ale tak je tomu málokdy. Jednou z reakcí na toxikománii žen, která se vprú-M»iu osmdesátých let stávala stále populárnější, jsou žaloby podávané na tehotné toxikomanky, většinou na zákiadé obvinení z podávání drog nezletilému či ne* .«é(pupecní šňůrou) nebo ze zneužívání dětí ína základe předpokladu, že j ľ^f0^ P,0d je ,íd8ká **DBt> íGreen. 1993). Do roku 1997 byly podobné toZlTT"" V WCetÍ Státech' a,e <*™ní Prokurátori a prokur* ^ÄStSív roce 1996 ™™ ^soud j,žní t ÄhÄiaoodiľľl P °d je lidská bv10st' a Pr°t° múže b# Jeh0 m^ ^d^vtľ'^^*^0^^"^^ kteréohrožuj* ^Ikontroverzj i, ' tem° PřÍ8tup k tehotným toxíkomankám oka"*"* tím, že by,, ~ľ3 Žalobkyoě, kteří rozhodnutí soudu podporovali. *i* bosové zftvhífch drtí ľ 'V0VánÍ ^^Jením nad alarmujícím nárůstem po*u " *» Ä. 7*"** v* Spojených státech (přibližné jedno z de* hání jak d0„!trt7 1990)- P°d,e í«í-h názoru představuje trestní •> ľL*** ^rozet d^^8'6 ^y vybledaly pomoc, a jak «o*Bm^..... 0,té- Odpůrci a aw^ „„kW tého*^ ctných —... .wnarozené díté. Odpůrci a odpůrkyně trestního stí ^ pf0KU-toxttomanek vsak zdůrazňovat!, že kromé ústavy přehlížejí prokura pfo rfcorky 1 nedostatek programů léčby drogově závislých pro Že0* é jjfé * ženy. Z celkového poctu asi sedmi tisíc programů léčby dro ^ ^ ^ poiených státech existují, poskytuje jen asi parfeS s(u^blDie wäim porodní péci a péčí o díté vfcetné speciálních poradenských ^ (Stfl *WU**' 1S9°i- Z r&dné zprávy o programech, které nabízí Ne vyplývá, že 54 % programů vylučuje všechny těhotné ženy, 67 % vylučuje téhot né ženy. kterým stát poskytuje péči pro chudé (Medicaid) a 82 % vylučuje téhot né ženy závislé na cracku, kterým stát poskytuje péči pro chudé (Chavkin, 1990, Nezdá se tedy příliš spravedlivé, ba ani rozumné pronásledovat uživateiky drog na základe argumentu, že jde o snahu přimět je k léčení, když takové léčenív podstatě neexistuje. U programů léčení drogové závislosti existuje podobný problém jako u programů protialkoholického léčení: většina z nich je přizpůsobována potřebám drogové závislých mužů íFogel a Woods. 1995). Tyto potřeby jsou, jak jsme již upozornili, zásadné odlišné od potřeb drogově závislých žen. Inciardi a jeho kolegové a kolegyně (1993) to vysvětlují následovně (s. 29; víz také Ettore. 1997; Walítzer a Connors, 1997): Jedním z problémů jsou témata, která se objevují v terapií. Zřejmým príkla-demjsou potíže, které mají drogové závislí muži často s ovládáním projevů hnévu, u žen však bývá daleko častěji problém v tom, že se projevovat hnév vůbec nikdy nenaučily. Terapie vhodná pro ně by proto možná měla být úplné odlišná. Úspěšná skupinová terapie pro drogové závislé muže například často obsahuje konfrontaci s ostatními, což pomáhá rozpoznat a připustit sí ty nejzákladnéjší problémy. Ženy však na konfrontační techniky reagují většinou špatné a příznivé na ně působí spíše intenzivní vzájemná podpora s ostatními." Drogové závislé ženy nejvíce postrádají podporu od svého okolíi od Čtenu rodiny- Výzkum naznačuje, Že ženy, které začínají s lééerfn^se daleko častěji setkánu svých rodin a přátel s odporem a daleko méně s podporou nežmuz. vobdol> ' •-• - l ■"'>// o-rogo /* závislým ženám často v počátečních fázích pomáhá je,c. rodina, například tím. že jim a jejich dětem poskytne přístřeší či financ,pc>. * kupným zhoršováním závislosti zakoušejí ženy stále ^ 1997, Často končí samy. Podie jedné studie ^^Ipart-«™ > deseti, zatímco devét mužů z deseti opu* drogové ^ ™*» fHinds, 199O). v jiné studii dostali drogově nejžaStejší zJeJ'cňŕodiny a přátel by jím pomohl skoncovat s drogový 0dPovéd drogové závislých žen byla. že nikdo: o SO % v. ro£)jny 2 rnužů uvedlo, že nemají žádné přátele a přítelkyné ^leny R "y Jim takovou podporu poskytli Onci3rd,et3^tanv k z3VÍSlosti na «e& 8Sivní životní podmfn- Je rovněž významné, 2e stejný důvod, který vede . - -j-.iiomimc, « ---- -„r a rfeoresrvni r kyld.r0gách -reakce "a zážitky ^a^^^0m ™mou^ 1 okolnosti, je zřejmé vede také k závislosti na lécích 1 au 14, GENDéB * Zl A ZDRAVÍ , ti která se vyskytuje častěji u žen než u mužů je právě užívání léků na před-2 Na rozdíl od drog mají ženy k lékům na předpis snadný přístup. Už dříve jsme uvedli že lékař, ženám častěji předepisují psychotropn, leky působící změny nálad Nejčastěji předepisovanými léky jsou nepříliš silné léky na uklidnění a sedatíva jako benzodiazepiny. Takové léky jsou silně návykové, i když jsou užívány vnor-málních léčebných dávkách (Ettore, 1992). Psychotropní léky užívá asi polovina amerických žen; ženy rovněž tvoří 70 % pravidelných uživatelů a uživatelek uklidňujících léků a 72 % uživatelů a uživatelek antidepresiv (Gold, 1983; viz také Inci-ardi et al., 1993). Poznámka na závěr: Ženy trpí častěji než muži dvojí závislostí- to znamená sou časnou závislostí na alkoholu a lécích (Ettore, 1997; Nechas a Folěy, 1994). Zřejmě je tomu tak proto, že ženy častějMnformují o svých problémech s alkoholem lékaře či lékařku, kteří jim pak někdy předepisují uklidňující prášky (trankvilizéry), aby jim pomohly „zvládat" život lépe a následně přestat pít. Tento postup však bohužel často problém vystupňuje a může vést k predávkovaní v důsledku kombinace sedativ a alkoholu, dalšímu tragickému důsledku sexistické zdravotní péče. Poruchy příjmu potravy. Když hovoříme o poruchách příjmu potravy, je užitečné ie vnímat jako kontinuum (VVooley a Wooley, 1980). Na jednom konci je obezit člověk je obézní, má-li o 25 % vyšší váhu, než je vhodné pro jeho věk a výšku-V průběhu posledních tří desetiletí americká populace obecně přibírá na váze, takže v roce 1996 už v p0pU|acj převtad|j mužj g ženy & ngdvähou nad |jdm, s normála neľml'tÍľ' ^ ^ * ™* (&9 %) "eŽ Že" <49 %>' ale VÍC ^^ %' nežmužůn^- u vos /o) nez zen 149 /o)' aie Vl • «nek(okľ ľ * lHaney' 1996b)- Navíc u cnudýcn žen 3 Afr0a,Tier" ^ěpodabn J" ľ"16' ^ JS°U meZÍ Chudymi sstoupeny nadměrně) je větší prav K MU«nost, ze budou 0hé7ní . . . Afroameri- dipodabnoľ-'T6'Z6JS0U mSZÍ Chudymi kupeny nadměrně) je větší prav * P^vděpodotl °béZní' ne? U len maietnych a bělošských. U chudých žen n* afrického 2 ľbe2,tV Sedmkrät Vyšší než u nechudých, obézních America- nek afrického původu acumKrat vyssi než u nechudých, obézních Am 1997-> Freedman "iqoÍ l51 % VÍ° "eŽ obézních bělošských žen (Foster > ne^ějíovládat jšbuľ-10 StaV VětŠÍn°U klade za vinu- Předpokládá se, že se neie* víc m m 'ni a p;eiídaií se. Výzkum však ukazuje, že obézní lidé ča^ zita íPŮsobe^ faktorv ľ6"""Íed! ° h°dně méně" Zda se, že u mnohých je ** .^dičnost. metahnre m°h0U ien mal° ov.ivnit nebo je nemohou ovil** zi problěmu) 3 - (C0Í nam Pomůže objasnit třídní dime"" HBouchardet a,., 1990; P0pWn et a,, 1996; stu„K.rd*-l« 512 1990; Wadden et al., 1997). Na obézní lidi je nicméně vyvíjen obrovský tlak aby zhubli. Jsou například diskriminováni na trhu práce, jsou terčem vtipů ze strany médií I ostatních lidí a jsou odsuzováni veřejným míněním jako neforemní, hloupí a oškliví (Attie a Brooks-Gunn, 1987; Freedman, 1986). Obezita má horšídůsled-ky pro ženy než pro muže. Podle jedné nedávné studie je u obézních žeTnapří klad větší pravděpodobnost než u obézních mužů, že ztratí socioekonomický status, a to nezávisle na společenském statutu a příjmu jejich rodiny; je u nich také o 20 % nižší pravděpodobnost, že se vdají, než u žen, jež obezitou netrpí, v kontrastu s tím byl negativní dopad obezity na socioekonomický status a šance se oženit u mužů daleko menší. To neznamená, že muži nejsou stigmatizovaní, odchylujf-li se od kulturních norem mužské tělesné přitažlivosti, ale negativnější dopad než obezita má pro muže malá postava (Gortmaker et al., 1993; Sar-gent a Branchflower, 1994). Výsledky studií, k nimž dospěli Gortmaker et al. a Sargent a Branchflower jsou důležité i pro pochopení, proč převážnou většinu lidí s ostatními poruchami pří-jmu potravy tvoří ženy. Ve Spojených státech je tloušťka spojována s ošklivostí, zatímco štíhlost s krásou a vysokým společenským statutem. (Vzpomeňme si napří-k'ad na známé pořekadlo „Člověk nemůže být nikdy příliš bohatý ani příliš štíh-**■) Zdá se rovněž, že od dvacátých let 20. století je typ těla, které nás kuto* * standard považuje za ideální, čím dál hubenější (Attie a Brooks-Gunn,19 ; Brumberg, 1998: Freedman, 1986; Silverstein et a.., 1986; Tavris, pr° muže i pro ženy, aie jak jsme již viděli, k mužům je společnost v s ^ tělesnou hmotností tolerantnější, Zeny jsou navíc často posuzo Pod|e toho, co dělají, než podle toho, jak vypadají. Jejjcř) Nenítedy divu. že ženy mají sklon se hodnotit v závislost, na*v ^ . docení je však bohužel často nerealisticky záporne. Zeny ^ ^ J] nesPokojenost se svým tělem a velmi často Ji forfnullJJ'tJžen s v!astním tělem 6den ne°ávný celostátní průzkum zjistil, že nespok0^n°S|en ^ véku mez» " sledních letech vzrostla. Tato studie ukázala, že "acti víiuaua. icilw ~>--— „ ^ srovnal" — ^lSedr"desáti lety hodnotilo své tělo celkově záporné ^ ^ a85- Větři—T^tt-^-r-r—rrrT^ioná se střední ci jo % v roce trupu. Větš,na těchto Jen byla nespokojená se střední c, ^^ny, „nú<5). Tato studia ojenostsesvýn aí^f%(8rumberg;i998; Plineretal,. ^j*^ íkres'eně hlavně velmi m,adé ženy. často SV° j °U a klovým tonem (Cash a Henry, 1995). Tatostudie ^ ^ va Studie však ukazují, že ještě větší nespokojenost šírnsvou ' snad P'°<°- * -k"P a příprava jídla CiĹlľ ^9kým P0vinn°ste". a Proto, že jídlo je v centru pozornosti M«ľÄ8ľ• kt6ré PřináŠ6jí ,áKavé rece^ a 'ekla^ - Bulimlčky se nezřízeně pW«* ** -iunkfood", Poľ™* V6,ké mn°ŽStVÍ jídta ■ Pohnaným ev***" kazujl aan, extrémní rT Df°t0Že DUlimÍCké paclentky a pacienti většinou ne* * ^1« poškozeni NaT. ™ ^ BUl,m,e však ^^buje vážné P^ lýml podobné jako T * ^"dnovéní se lidé mohou stát #** J *° na alkoholu (Ettore -jfio-si n :* „t le 6a*l° ' lore' ■L»»2). Gastrolntestlnální trakt je o poškozován nadměrným užíváním projímadel a jícen trpí důsledky opakovaného šacení. Podle zpráv je bulimie rozšířeným problémem především na universitních kolejích; odhaduje se, že tam bulimií trpí od 4 do 20 % studujících, v podstatě výhradné žen (Thompson, 1994). Na opačném konci řetězce poruch přijímání potravy než obezita se nachází anorexie. Anorektici a anorektičky mají nutkavý strach, že ztloustnou, a doslova hla dovějí, aby zabránili přibývání na váze nebo aby ještě více zhubli. Anorektici a anorektičky - předpokládá se, že 90 až 95 % z nich tvoří ženy - mají obzvláště zkreslenou představu o dokonalém těle a mají pocit nebojsou přesvědčeni, že jsou tlustí, i když jsou vychrtlí. Příznakem anorexie je například pétadvacetiprocentní úbytek původní tělesné váhy, průvodním jevem je odmítání jídla (Zerbe, 1993). Až donedávna se většina studií zabývajících se anorexií soustředila především na mladé bělošské heterosexuální ženy mezi třinácti a dvaceti lety pocházející ze střední třídy či z bohatých rodin, protože se předpokládalo, že tato skupina je k anorexii nejnáchylnéjší. Studie s rozmanitějšími vzorky populace však nacházejí tuto poruchu příjmu potravy i mezi ženami z dělnické třídy, ženami jiné barvy Pleti než bílé, lesbickými ženami (Root, 1990; Rosen et al.. 1988; Thompson. 1994) a mezi některými skupinami mužů (Carlat et al., 1997; Striegel-Moore et al.. 1986). Není jasné, představují-li tyto změny skutečný nárůst anorexie u těchto skupin Kolace či zda rozšířený stereotyp anorektičky jako mladé bohaté béiošs h*erosexuální ženy způsobil, že lékaři a lékařky anorexii u členů těchto skup^ *W* neviděli. V každém případe současný výzkum naznačuje, ze i kciyz j ^štikovaných případů anorexie stále vyšší u str'edostavovskych roste počet diagnóz anorexie a obdobnýchporuch pr^ J^. mlaclými černošskými a hispánskými ženami i mezi původním 1990; Rosen r*v ve venkovských a ekonomicky nerozvinutých oblast" 1 mezi gayi (Car- 1988; snow a Harris, 1989: Thompson, 1994) a - ig86) 31 et a'- 1997; Gettleman a Thomspon. 1993; ganoreMlcimají Badatelky a badatelé a lékařky a lékaři zjistili, ze anore ^ ve(mj 0mSl° Potí*e vyjádřit své osobní potřeby a touhy a mMl P ^ ^a se slévá >*°u nebo vůbec žádnou možnost rozhodovat o s* Je takó ^ *cí. o níž rozhodovat mohou. Rozhodování o «*» ^ molno *PŮ8 "Wlk, ovat se zavděčit druhým (Zerbe 0°.JakB Ov ÍOnyjin« barvy p.eťl neTbíléJesblcké ženy na kohokoli s nízkým sebevědomím - neje" " cf1 vysvét 1 1. OENOEf lit, proč anorexií trpí tolik žen bez ohledu na rasovou, etnickou a třídní přísluš- , a duální orientaci, se lékaři a lékařky často uchylovali k psychoanalytic-ké literatuře a tvrdili, že anorektičky chtějí popřít své ženství tím, že ze svých těl dělají mužská (tj. bez křivek), že se bouří proti svým matkám nebo že si nejsou jisté svou sexuální orientací. Alternativní perspektiva však vidí anorektické ženy jako ty, které přijaly píepjatý obraz ženství. „Anorektičky hledají krásu pomocí změny svého těla (stejně jako většina .zdravých' žen). Dotyčná neodmítá ženskost, ale chce ji ztělesnit tím, že se stane štíhlejší a krásnější než všechny ostatní" (Freedman, 1986; s.156). 1 když doklady o případech anorexie existují více než sto let, seriózní výzkum této poruchy se provádí jen asi po čtyři desetiletí. Není tedy divu, že se v otázce příčinných faktorů ještě nedošlo k žádným definitivním závěrům, ať už psychoanalytičke, či jiné povahy. U tak složité poruchy jako anorexie je samozřejmě pravděpodobné, že vzniká vzájemným působením a prolínáním rozmanitých faktorů. Nás zde zajímá především to, že při studiu anorexie a ostatních poruch příjmu potravy se lékařky a lékaři často soustředili spíše na patologie jedinců než na kulturní a společenské prostředí, v němž žijí. Je důležité neztrácet ze zřetele skutečnost, že častý výskyt potuch přijmu potravy u žen je záležitostí společensko-politickou stejně jako klinickou. Abychom anorexii a ostatní poruchy příjmu potravy plně pochopili, musíme zkoumat nejen životní příběh a zázemí každé Ženy, ale také kulturní konstrukce femininity, ženského těla, jídla a chuti k jídlu vytvořené naší společností. Femi-Wtete badatelky a badatelé například tvrdí, že v případě anorexie nejde ve ZZT- ° Stíhl0St 3 hUbnUtI' ale 0 kontrolu kí*"* touhy, což zahrnuje se*u-«wu» " '^^ P°Íídle' Femini^y také přišly s hypotézou, že anorexie nejft* *tdusiv^^ feirtninní role "7' ^ představuJe domácnost, rodinný život a tradic vis'ost,: t&esni ľ T* ^ ^ b°hj!el °paKem P°dtU *W * i ^".kožený" °St 9 kfehk0Sl robené anorexií vedou v konečné fa* 1 kdvž feministJľ P65°Vat 3 dohlížet na ^ (Bordo, 1993). ^iWnostranneho rľ * an°rexie a dalsích P°ruch ^m ností ^namnvni ™ Ůbytek vahV- Je Podle nich kulturní posedlost hub* lého těla ie však v ^ k těmto problémům přispívá. Žádoucnost : na n«my krasy P°,ečriosti ^ Jednou z norem krásy. V Komentáři li-* bychom zjistili rozdílnost jejich doP* du nejen Pocj|e Whlavt, aie i podle 51 b rasové a etnické příslušnosti. 1. geimdeb a z Komentář 11.4 Normy krásy Co je krása a kdo je krásný? I když se tvrdívalo, že všechny kultury vyznávají stej-né standardy krásy (viz například Perrett et al., 1994), většina studií naznačuje, že normy krásy se liší kulturně i historicky (Rooks, 1996; Wolf, 1991). Normativní standardy krásy jsou také genderové podmíněny a v naší společnosti jsou ženy daleko víc než muži hodnoceny ostatními podle toho, do jaké míry odpovídají idealizovanému obrazu krásné ženy vytvořeného naší kulturou; to rovněž určuje jejich sebevědomí. Jak vypadá krásná žena v naší společnosti? Jak jsme už poznamenali, je štíři lá. Od poloviny osmdesátých let 20. století však na idealizovaném ženském těle přibylo křivek; krásná žena je štíhlá, ale má velká ňadra. Krása je samozřejmé ztotožňována s mládím; jak žena v naší společností stárne, ubývá i její krásy. Vzpomeňme si na modelky posledních let, Vypadají jako tzv. „zaběhlé holčičky": mají vzhled ženy-dítěte, která je infantilní a nepředstavuje ohrožení, ale přitom je dráždivá, a tedy pro mnoho mužů sexuálně přitažlivá ve věku, kdy se většina žen pokouší stát silnými, nezávislými dospělými (Kaye, 1993). Atraktivitu Ženy-dítěte můžeme pozorovat na rostoucím počtu přehlídek a soutěží krásy pro děti, při nichž jsou biletě dívenky oblékány do dlouhých šatů a kostýmů revuálních tanečnic, b» nV očními stíny, červení na tváře a rtěnkou a vedeny k tomu, aby se chovaly koket-něa Pózovaly. Jak poznamenala jedna pozorovatele v tomto průmyslu, který a dor°čně vydělá miliardy dolarů, se „stírá hranice mezi roztomilou a smysm (dle Dew/itt, 1997 s 4E) tan-Vnaší společnosti, kde jsou ženyjřž dlouho konfrontovány s^'^^ . krásy - ať už jsou konkrétní charakteristiky ^^0(nno nt *** všech věkových kategorií mladé, fyzicky přitažlivé zeny-e'miadš-- - ^-t~w\ohnorest ie mladé em krásy - ať už jsou konkrétní charakter.^*/ —- u,^maomnoho mladší než iejí partner zvyšuje v očích ^^^^^^ňačoványjako ,w> ; atraktivní ženy provdané za starší muže jsou eas o' předepisu-16 ■ 2da se tedy, že muži mají z norem krásy, které tm — oC teay> ze muž)- maj| z norem - gafny? užitek, ale jaké důsledky mají tyto normy P" ^ sebeúctou, působí ri^^J'ž Poznamenali, jelikož obraz ^S^L^t^^ ---- -if stavy úzkos-11 " ■ dosažitelné normy krásy fenám už od útlého veK^ ^ l989; Whi ' s vlastním vzhledem (Allgood-Merten i *n ,! *' 1990>- Často je také přimějí k -z^sáhn0Ut. Těmito prak* Praktikám při pokusech nerealistického d°* tikami 517 ■GEN °er a zoravi nemusí být jen neustálé držení diet, které může vést k vážnějším poruchám pří jmu potravy, o nichž jsme již hovořili, ale také plastická chirurgie, nejčastěji zvětšování poprsí, zmenšováni nebo narovnávání nosu a odstraňování vrásek a pod-kožního tuku. Chirurgické zvětšování poprsí je například druhým nejčastějšírn druhem kosmetických operací prováděných ve Spojených státech; 75-85 % žen podstupuje tuto proceduru z jiných než lékařských důvodů, většinou proto, že chtějí mít větší poprsí. Nejčastějšírn zákrokem je liposukce (odsávání podkožního tuku), kdy se do těla, většinou do stehen a břicha, nepatrným řezem zavede hadička a tuk se doslova odsaje (Rynbrandt a Kramer, 1995; Williams, 1992). Takové zákroky si samozřejmě mohou dovolit jen majetní, protože většinu kosmetických operací nehradí lékařské pojištěni. Hodné těchto zákroků mé negativní důsledky, mnoho žen to však neodradí. Počet operativních zvětšení poprsí například na krátkou dobu poklesl po zprávách, že vadné silikonové implantáty způsobily tisícům zen vážná onemocnění a deformace, ale už v roce 1998 se opět začal zvyšovat. Obzvláště znevýhodněny převládajícími kulturními normami krásy jsou ženy jiné barvy pleti než bílé, protože klíčovou složkou idealizované krásy je bílá barya pleti. Přes pozitivní dopad hnutí ,Cerná je krásná" z konce šedesátých let zázname nává v posledních letech mnoho analytiček a analytiků návrat k rasistickým standardům krásy v afroamerické komunitě. Jak poznamenává Sandler (1992), his, toncky se v teto zem, těšili černošští lidé, zejména černošské ženy, se světlejší P^vyssimu statutu než černošští lidé s tmavší pletí. Při rozhovorech s Af roa-2Aír0amerÍČankaml S™< že černošští lidé se světlejší ptff byl, pohovem za privilegované jaK v černošské, tak vbělošské komunitě, ženám muži přednost jako partnerkám, bez ohledu ne se světlejší pletí dávali černošští to, jak tmavou plet měli ™i -ny nejen pm barvu J™*"* Cernošské *eny se světlou pletí jsou prd** víasy". což znamená že n ^ ^ ^ Čast0 UŽěí n0Sy 3 (1996) dokládají naivní 1996)" Sandler ll"2) 3 fí0<** než talie a PoukaíUií na ^jj*1 rasistíckých norem krásy na ženy jiné barvy pleť se uchýlit, aby se přiblížily^'/' * jsou některé nebělošské ženy schopny licí techniky", Které černošskéT^™ běloěské ^ásy. Dvě běžné .kráš-mikálie na žehlenívlasů ale rri2 ******* ÍS°U krémy na osvětlení pleti ache-laritu kosmetická operace cerr,ošskými ženami střední třídy získává poP* nosních dírekavys^ěním.32z je vytvoření „bělošského- nosu (zázračím, aby me,y ^ ^Wtó ženy Se ucnylui} Ke Kosmetickým oP* 518 včka (Sandler, 1992). 1 1 . GENDEfl A Z Muži také ve stále rostoucí míře využívají služeb plastické chirurgie, aby se lépe přizpůsobili idealizovanému obrazu mužské tělesné přitaijjvoslí, který vytvo íilanaše společnost. Důraz je v tomto obrazu kladen na tělesné svalstvo, takže stále více mužů využívá kosmetických operací a nechává si pomocí silikonových implantátů zvětšovat a modelovat lýtka, hruď a hýždě. Důležitou součástí mužské fyzické atraktivity je rovněž mladistvý vzhled, takže si čím dál víc mužů nechává aplikovat vlasové implantáty, provádět lifting obličeje a liposukci neboli odsátí tuku z oblasti břicha, hrudi a prsou. V roce 1980 tvořili muži 10 % pacientů kosmetických operací, ale v roce 1994 již 26 % [Spindler, 1996). 1 když vzrůstá počet mužů, kteří nakupují různé výrobky a podstupují zákroky, aby vypadali mladší a fyzicky přitažlivější, je nutno mít na paměti, že tyto muže, na rozdíl od žen, jejich rodiče, vrstevníci a média nevedou k tomu, aby byli svým vzhledem posedlí; své tělo také většinou nepovažují za zdroj materiálních přijmu. A i když se vzhledem svého těla zaobírá stále víc mužů, nejsou v jejich případě normy Přitažlivostí zdaleka tak nahodilé, vrtkavé či nebezpečné, jako je tomu v případe fen. Jen málo mužů umírá proto, Že se pokoušeli být pohlední; má se zato, že pouze důsledku prosakujících impaantátů poprsí je víc než 70 000 žen vážně poceno infekcemi, autoímunitními reakcemi a rakovinou (Rynbrandt a Kramer, 19 J- l1*4'2 Sexismus a péče o duševní zdraví ^ začátku naší rozpravy o duševním zdraví a nemocí jsme ^"^J ^ a tedy i léčení psychických problémů jsou často **** ^ ^ Sy Lékařky a lékaři, jako všichni ostatní, si do práce pnnasej. P0j8lOsti- Plynoucí z jejich životních příběhů a vlastnost, , ^ ^ ^ ^ Systěrn^ v němž studovali. Probírali jsme tendenci íekar r^^ním modelem duševního zdraví. Není divu, ze zům. Když si uvědomíme, že profese, které souvisejí s P*^ m ms, "**«a obecně, jsou hierarchicky strukturován)/aj» uženy<^ Z * Pře^dají muži. Například jen 28 % psychiatrů a psych ^ ^ ľ:MediCal Assocatlon. 1998, Podívejme se a ***** o duševní zdraví a jejich impiikace pro „ a kritici tradiční péče o duševní zdrav, »*«r d ^m Z***m jako důraz na přizpůsobování P*""^ ^ . ,1^ S0-isejřcí netoleranci k jinakosti «^J^,«d>-^^" i 5' 1994). Konkrétněji jde o to, ze odbornic 11 GE^A2DRAV( chologie a psychiatrie zdůrazňují svou profesní objektivitu, ale často jen přispí vají k udržení státu quo. Jejich úsudek o tom, co je podstatou duševního zdraví, se přizpůsobuje převládajícím (tj. bělošským, středostavovským, heterosexuálním, mužským) očekáváním, i když jsou pro mnoho lidí omezující. Naopak jakákoli odchyl-ka od těchto norem může být interpretována jako patologický příznak nebo duševní porucha. Tradičně uvažující lékařka či lékař vidí zdroj či příčinu problému v pacientce či pacientovi; cílem je změnit spíše pacientku či pacienta než vnější podmínky, které na ni nebo něho působí. Léčba je považována za úspěšnou, když se pacientka či pacient „přizpůsobí" (tj. nekriticky přijme své okolí a přizpůsobí se mu). Toho může být dosaženo různými technikami jako např. psychoanalýzou, úpravou chování nebo lékovou terapií. Kritičky a kritici uznávají, že tento model je pokrokovější a humánnější než mnohé modely léčení, které byly populární v minulosti. Zdá se také, že tento přístup je prospěšný u nejvážnějších případů duševních nemocí. Podle kritiček a kritiků to však není vhodný model léčby pro většinu pacientů a pacientek, kteří hledají pomoc v terapii nebo péči o duševní zdraví (Ballou a Gabalac, 1985). Uvažme například tradiční klinické evaluace homosexuálních osob. Mnoho gayů a lesbických zen nastoupí terapii kvůli nízké sebeůctě a depresi. Odbornice a odborníci Často tyto potaze zhodnotí jako způsobené spíše homosexualitou samou než společen- skou diskriminací homosexuál ně orientovaných osob. Z jejich pohledu je prvním E5 ;draVéh° PfMsobení" P-ientky či pacienta to. že uzná, že jeho C fi»sexualmonentace je problém ňi ——, Jeste znepokojivějšíie vysoký, ie3l^^TtaCeJePr0blém £i *erou je nutno léčit, entújejich terapeut VýÍkľnľ^ ^ SeXUálníh° zneužívání Pacientek a paci tek se dopustilo ales 'ň :~" °dhalil' ^ Pm~mé 10 % teraPeutů a 3 % tem; 80 % terapeut^6-™-0 "'ntÍmního incidentu" s pacientkou či pacientskou, v jedné stu^ 'ntimní Styky' tak učinil° s více neŽ jedn0U a Psycholožek, že léčiliTedla P°l0VÍna Z1320 dotazaných klinických psychologů ch°zimterapeuteme. 1prP'Clentku ži polenta, kteří měli sexuální vztah s pfe* né <=itové problémy jakQ obě^°nUceT^° Pac'entky a pacienti často zažívají podo* že musí být hosp llera^kjeobeľ°%PrÍPa,lech •— v.vuvy problémy ^ . ■j-w.uaui P^^^^^^' Asi 10 %těchto pacientek a pacientů je 9 Pope' ASÍ v 9n .y hosP'^°váni; i % spáchá sebevraždu (Sonn* Daw. $exualníh0 zneužívání ze strany terapeut" ^ ***** ^ ^ « t, , ^ ^ ^ % ^ aP0Vazuies^ mezi terapeutem či terapeuta gender A ZDB AVI a Klientkou či klientem za neetický, výzkum ukázal, že an, hrozba obvinění z profesního pochybení a zneužití úřední moci, ani odsouzení za těžký zločin neodradí terspeuty a terapeutky od sexuálních styků s pacientkami a pacienty, čím dál více pacientek a pacientů, kteří se stali oběťmi tohoto jednání, se však rozhodne své terapeuty a terapeutky žalovat a soudy rozhodly, že souhlas pacienta či pacientky se sexuálním stykem není pro terapeuta či terapeutku přijatelnou obhajobou (Gilbert a Scher, 1999; Pope et al., 1993). 11,4.3 Feministická terapie Služeb v oblasti péče o duševní zdraví využívá víc žen než mužů, takže předsudky a problémy ležící v jádru tradičního systému mají negativní dopad především na ně. Některé lékařky a lékaři se tedy snažili způsob poskytování péče o duševní zdraví reformovat prostřednictvím genderově uvědomělého či nesexistického poradenství. „Nesexistické poradenství se snaží zacházet s klientkami a klienty jako s lidskými bytostmi a aktivně odmítat přisuzování vlastností podle pohlaví v teorii i v praxi, tj. v otázce možností, které jsou klientce či klientovi nabízeny, a hodnot, které terapeutka či terapeut zastávají" (Ballou a Gabalac, 1985. s. 30). 1 když má nesexistické poradenství ve srovnání s tradičním modelem jasne výho dV. vidí je některé lékařky a lékaři jako teprve první krok v sérií nutných změn. T*° lékařky a lékaři se pokoušejí nově koncipovat péči o duševní zdraví v sou-|J* s feministickými principy. Podívejme se ted stručně na jejich přinos. Feministická terapie je součástí širšího hnutí feministické zdraVOtn^C^ ferTlit). . *...i!i,.«.iv>i(*:nvchzasaa, ) mnuli iv........— . t ^ásad etických terapií existuje více. je možné identifikovat několik společných, které tvoří základ tohoto přístupu k péči o duševní zdraví. Za "«■< ídKiaa tohoto přístupu k peci o uuscv- — ..^g útkami P'vé, feministické terapeutky a terapeuti zavádějí rovnocenný ^ ^ 1^ (Gilbert a Scher, 1999). Klientka či klient nejsou ani ta^^ n.Jek,em Působení odbornice či odborníka, jako spíše rwf^jv. (e era»ie; terapeutka či terapeut se na sebepoznáván. podW ^ ^ Z nah'Pzena Jak° společný poznávací proces. V důsledku ^ ^ gby raf*uti vědění a osobní zkušenosti své klientely sp> tce či tére ajakosp^ - jenty. Terapie je ebepoznáv^nrpod^^^^ lížena jako společný poznávací proces. V d«*stedl^ ^ aby *W vědění a osobní zkušenosti své klientely sp> apei}tcecitera-erPretovali jako obranné strategie. Jinými slovy, femm. ^ ^tou. ^ být klientka či klient ve věci vlastního P""*^*^^ přízněnou zásadouje, že feministická terapie preP dniřnky, V* |jdské vztahy. ateVJnil994). Ma- chickycho. ~' devšfm DtlZl nepůsobí individuální mezi ' pF'Paoe žen a jiných marginalizovaný iných skupin (Brown. 521 zdraví peutka či terapeut usnadňují klientovi či klientce pochopení existence a působení kulturní podmíněnosti a předpojatých společenských, ekonomických a kulturních struktur na obecné i osobní rovině. ... Cílem je vybudovat schopnost tvůrčího zvládání daných podmínek, vypracovat důkladnou analýzu společnosti a propracovanou úvahu o potenciálních důsledcích změny" (Ballou a Gabalac, 1985. s. 31, 33)- Nejpodstatnější část tohoto procesu je analýza genderových vztahů (Burstow, 1992, Gilbert a Scher. 1999). Feministické terapeutky a terapeuti jsou konečné také odhodláni pracovat pro širší společenské změny, ze kterých by měli užitek nejen jejich jednotlivé klientky a klienti, ale všechny ženy a utlačované skupiny (Brown, 1994). Lobbují například za vhodnou a cenově dostupnou péči o děti; za bezpečné, hygienicky vyhovující a cenově dostupné bydlení; za azylové domy pro týrané ženy a sexuálně zneužívané osoby. Stručně řečeno, feministické terapeutky a terapeuti se snaží prosadit společenské změny, které dodávají sílu všem znevýhodněným a poskytují jim společenskou a ekonomickou nezávislost - faktory, které tito terapeuti a terapeutky považují za základ duševního zdraví. I když jasným cílem feministické terapie je pomáhat členům utlačovaných skupin, především ženám, existuje dosud málo empirických důkazů, které by její úspěch v tomto ohledu potvrzovaly. Budoucí výzkum by se měl soustředit na míru dostup nosti feministické terapie skupinám nejsilněji znevýhodněným v rámci současné společenské struktury: chudým ženám, ženám jiné barvy pleti než bľié a jejich etem (kroky tímto směrem podnikly Brown. 1994; Burstow, 1992). Působení feministické terapie dosud nebylo důkladně zhodnoceno. lišiak Zdrayě^í budoucnosti Poľurľbychom chtÍiiSm?Vádě,i 3 Pr0bírali v tét0 kaPitole* JS0U znepokojí-strukty genoeru ^ (1984)' mŮŽe™?ÍCÍ'Že ***** "* V souvislosti s těles ' ""^ ^ ^ Zdraví' •inita vyšší riziko srdečný™'™ 56 * pro muže odstavuje tradiční mask* ničeho onemocnění jater °nemocnění a infarktů, různých druhů rakoviny a ch'* je činí náchylnějšími nei™ mUŽŮ ke kouření- PM alkoholu a násilnostem ^ úspěšné sebevrah ^ nemocí™- ale i k nehodám, dr°g- ZM se tedy, ie ^T^^ POŽÍVání ^oholu a nelegálnímu užívá"1 ^ VílHl VÍC Cp r. v ^----------- ^ s-mu riziku vystavuje svoje zdrav Pľ'2pUsobuÍe ediční maskulinité, tím 532 GENDER A ZO**" Zdá se, že totéž platí o ženách, které se co nejdokonaleji přizpůsobují tradic nímu ideálu femininity. V jejich případě se však zdá být nejvíce ohroženo jejich duševní zdraví. Ženy, které se přizpůsobují tradiční ženské roli, jsou náchylnější k depresím a dalším psychickým problémům. A navíc, i když ženy žijí většinou déle než muži, některé faktory naznačují, že kvalita jejich života může být horší. To je doloženo statistikami o duševním zdraví, vyšší nemocností žen a vyšší pravděpodobností ústavní péče. Až na několik výjimek je zdraví lidí jiné barvy pleti než bílé a lidí ekonomicky znevýhodněných horší než zdraví bělošských mužů a žen vyšší a střednítřídy. Výše zmíněným znevýhodněným skupinám systém rovněž poskytuje nejhorší zdravotní péči; systém sám je zatížen předsudky sexistické, rasistické a heterosexistické povahy a diskriminuje tyto skupiny rovněž na základě věku a příslušnosti ke společenské třídě. Jak jsme v této kapitole podotkli, tento systém péče o tělesné a duševní zdraví způsobil v minulosti i v současnosti často více škod než užitku, a to především ženám, lidem jiné barvy pleti než bílé, gayúm a lesbickým ženám a chudým lidem. Jako odpověď na tyto nedostatky a pochybení tradiční zdravotní péče začali feministky a feministé nabízet alternativní služby. Jejich klíčové principy jsou následující: nehierarchická struktura, rovnocenný a vzájemně vzdělávací vztah mezi pach en*ou či pacientem a poskytovatelkou či poskytovatelem, uznání vnějších (tj. sPíše strukturálních než osobních) příčin fyzických a psychických pot* dane o ^nce, odhodlanost prosazovat změnu společnosti a v tomto smyslu i m ■ ' J* se feministický mode| péče 0 tělesné i <^^f^Jře* ^ ramená příslib transformace našich tradičních ^wW^.[Ba, ] "Sl|v oddané myšlence napravit škodu, dosáhnout stavu *drav'* tní ^ a a985, , 169, Doufejme, že se feministickému r*«W ^ PSce Podaří tento slib dodržet, protože výsledek neníbez významu. °tE*ka života a smrti. ve termíny ■ rimmooiouten*<*> bĚŽně J-» strach z ^^^^'^ W°dr,é ^"Ice či spoleäníka, ale v posledních c«P* Jejich následků tfadluíníKirôl>ycl<>s,o- ■a Přijímání potravy, při které dané osoba 2Ú^,aZ * »»** **** * tání ira,°Vf: charahteristickým makem Je deformované poje a; 90 až 95 % osob trpících anorexlí jsou ieny ^ 1i NoEF, a Zdraví ální a neustálá touha po jídle, známá také jako syndrom přejídání a zvracení; daná 'TJľZlnzumuje velká množství jídla v krátkych Časových u-,,,,.,1,, po ktorých následuje pús,. ^projímadla íl vynucené zvracení za účelem vyprázdnení a zabráněni příbytku na váze mLomM etebneel porucha osobnosti, skládá se z různých symptomů včetné závislosti, manlp* ^Ktu melodramatičnosti, zapomnétlivosti a projevů fyzického onemocneniu poruchy (naft bolest, hyperventllace. omdlévání. křeče, paralýza), které nemají žádnou zjevnou organickou pří tmu Winiekádeptesezíkainí a neustály poc« nespokojenosti a nelibosti, provázený alespoň čtyřmi z osm) príznaku (nechutenství nebo úbytek váhy, nespavost nebo zvýšená potřeba spánku, psychomotorické vzruíení nebo útlum, ztráta zájmu o obvyklé činnosti, ztráta energie nebo únava, pocity zby tečnosti, snížená schopnost soustředění a myšlenky na sebevraždu), které se objevují denné po mu ;>V,|j'ií'. ij/ou ty'lh'i Uu /fúirnky jmi; j/irucli/ nemocnost výskyt nemoci v dané populací předpokládaná délka života průměrný počet let života, který jedinci zbývá v určitém veku úmrtnost počet úmrtí v poméru k dané populaci Doporučená literatura Bflwm, L.(i994), Subversive dialogues: Theory In feminist therapy. New York: Basic Books. Muwcft, M. A„ s Saso, D. f. (1994). Sex, violence and power in sports. Freedom, CA: The Crossing Press, M««, E.. a ťn», 0. (1994). Unequal frealment. New York: Simon and Schuster. Bow N. M. (1996). Hair raisin* eeauty, cultuWi an(l mcBf) Amefican women. New Brunswick. NJ: Rutgers University Press. ■*ton°H rt^Ti- F' íllc Vedkyne a védct zílBt»7 * ,8M V zavl9l08ti na re6'°™ země, kde dotyčná osoba 0"« »il daleko vlc než v ^TT*^ dé'ka z,vo,a na ůzemí Spojených států se podle «» Vnékteríchiá.uchSpoL'ľjľľ.r Pr£lmyB,ové »m» s vysokým domácím produkty "* obydlena pévoOním obw«,ľľ'V ZůrTl6tlůli*kích oblastech Jižní Dakoty. která je ve ve»* 1« ^pokládaná déii* ^ A™'i*y. I v nékterých mestských oblastech ve vnitro**' «*• avota mužá » ^2™*° ™ ° »atna« "* než průměrná předpokládán "^l^předpoKiWaná^"^- délka života mužů v těchto oblastech Je t* 1997). ^avota mužovnékterych rozvojových zemích (.Surprlses In aStudy", Jedna nedávná studie SSľ riZlk° ,8^SihÍ tľľ^' Me"lMU «*» nevěrní, mohou u ma* ^típí^^*^^^ Bartneľek',e p6tkrat aí Jedenáctkrát vy** ľÄľ ^ 48 P^oTnSm8ntel6 J"u —ogamnl (Shah « al„ H»» '-ovinu me2l 8merlehím ^ je fsMor, ktorý pravděpodohné přispívá k vysoké 0(1* 024 'JflMuftiH aprísluénlce menáln byli také zneužíváni lékařskými kmumL fcdnfmotofátt jitím pflpwlem Je Juskegeeská studie neléčené syfllidy „ fcrných mužů" (rus*eÄ*e Study od u» „eated SypMHs m the Negro Male), provedená od roku 1932 do roku 1972 ve venkovských oblastech Alsbamy. V této studii bylo více neí čtyřem stům černookých mužů, u nichž byla diagnost.kována sylilis, odepřeno léčení této nemocí, aby tým védců ze Státní zdravotní páče (U. $. Pime Healtti Service) mohl pozorovat účinky nemoci na černošské muže v průběhu jejich života. Studie byla pro vedena bez informovaného souhlasu subjektů výzkumu a nemela za následek pouze obrovskou bolest a utrpení mužů. ale i jejích žen a détí, které se v nékterých případech nakazily také, V roce 1997 se prezident Clinton oficiálne omluvil tém, kdo přežili, a rodinám zemřelých za to. že federální vláda tuto studii sponzorovala. Podrobné pojednání o tomto případu, známém jako .Tuskegeeský expert-ment" [Tuskegee Experiment), viz Jones, 1993. ''V oblastech, kde je nedostatek lékařské péče, I ve velkých zdravotnických zařízeních s vysokým počtem případů, jsou ve stále vétsí míře k vykonávání nékterých rutinních lékařských povinností využívány specializované zdravotní sestry. Některé specializované zdravotní sestry si dokonce otvírají vlastni praxe a přímo tak konkurují lékařům a lékařkám, l když někteří lékaři a lékařky tuto pomoc vítají, jiné vidí nezávislé specializované zdravotní sestry jako hrozbu pro svou vlastní praxi a v důsledku toho I pro své příjmy (Freudenhelm. 1997). čas ukáže, jestli bude mít rostoucí počet nezávislých specializovaných zdravotních sester za následek profesní .bitvu o působiště-, jako tomu bylo tehdy, když lékaři vytáhli v 19. století do boje proti porodním hábem, hviinkářůmebyririkářkám adak íím léčitelkém a léčitelům. 6 Je zajímavé, že nedávná studie ukázala, že absolventky a tfttflvemi lékařsky 4K0IU přijati se wtáá,ním přihlédnutím ke své rasové či etnické přísíuí/wsti, maj. p» aMofm** •"v • ' -ii-r, , „.-, -,■ v,-*, Ch stážích dostávají podohná hodnocení, *»# j mm» ^ a kariéry v přibližné stejném poměru jako absolventi a absolvent*, kteří hyli pří* regu (Davldson a Lewls, 1998J. . . . h ,koI ftraie , n3 un, Messner (1987} napřřklad * jen 6-7 % fotbalistů ze ^^2% pod. a z téch. kteří hrají. Je Jen 8 % draftováno proíesionélnímí týmy, Jjjjj \ pf0 [y, m P'*' Profesionální smlouvu. Podobný pomér najdeme i u basketbalovye uj>l0äní fom,ové lize stanou na vrchol, můíe být úspěch jen krátkodobý: průmérná kane WFl) trvá čtyři roky a v Národní basketbalově lize (NBA) je to 3.4 ro u. ^^.^ iluúentek. * Rimave, že Wechsler a jeho kolegové a kolegyně (1995) HtSW, ■ ^ ^ mse-Pojaly maskulínní hodnoty studentských spolků, jak je ««» ^ pwdépo«Most ",p'- PCVB*»vání večírků za důležitou součást universitního l«taMj ^ ^^.t *!.#»• '° "Jejich kolegů, že začnou nadměrné pít a budou se nára»v« v ^wtů, ""■40 ^'versitní sportovci byli náchylnější k nárazovému opijem 11. SENDER * ZDP iaV ClE NpEn A ZORAV/ SLOVNÍČEK POJMŮ Článek IX ustanovení Zákona o reformě školství z roku 1972 zakazující diskriminaci na základě pohlaví v rámci jakýchkoli vzdělávacích programů či aktivit financovaných z federálních zdrojů dichotomie veřejné a soukromě sféry představa, že domov představuje sféru oddělenou od sféry ag,rafoble běžně definována jako strach z otevřených prostranství, působený rizikem odloučeni od důvěryhodné společnice či společníka, ale v poslední době chápána jako možný strach ze záchvatů paniky a jejich následků androcentrlsmua doslova „mužostfednosť; představa, že muži jsou ženám nadřazeni a že muži ajejích | ženy poměřovány androgenttální syndrom (AGS) porucha prenatál- ných činů. vyplývající obvykle i mimoprávních fak-ního původu, která je způsobena špatným fungo- torů, jako je pohlaví pachatele, jeho rasová či váním adrenálnich žláz matky nebo plodu nebo tím. etnická příslušnost či z jiných nesouvisejících aspektů ze muzi jsou fenám houioíc, verejne i prožívání světa představují normu, jíž jsou disparita rozsudků ukládání výrazně odlišných trestů pachatelům usvědčeným z podobných trest- že matky přišly do styku s látkami, které mají na plod stejný vliv jako androgeny anorexie potucha přijímání potravy, při které daná osoba z důvodu utkvělého strachu i nadváhy doslova hladoví; charakteristickým znakem je deformované pojetí těla. 25% úbytek tělesné váhy a odmítání jídla; 90 až 95 % osob trpících anore-xií jsou ženy divácké činnosti nejnižší úroveň politického akti-vismu v Millbrathově typologii; zahrnuje volební akt, nošení znáčků nebo umisťování samolepek vyjadřujících podporu na blatník auta duální trh práce trh práce, který je charakteristický tím, že jedna skupina zaměstnání je téměř výhradně vykonávána muži a jiné druhy zaměstnáni, ve biologický esenciallsmus kulturně podmíněná kterých se obvykle platí méně a která mají nižší .opuka . která racionalizuje a legitimuje and- prestiž, jsou téměř výhradně vykonávány ženami lis ľľľ afnde:OVOU po,ari2ac' * ie dvojí metr v pohledu na se.xua.ltu tradice, v jejímž roz J oľóľľ!8 neVyhnUle'né dŮSl6dky ramci se m|a«Ým -nuíúm dovoluje provozovat sexuální aktivity, zatímco mladé ženyjsou za stej- né chování odsuzovány a trestány ekofemlnlsmus hnutí feministické spirituality založené na vztahu k zemi, které vyzdvihuje těsné spo- builmle abnormální a neustalá touha po jíd ™n* také jako syndrom přejídáni a zvracení-^«oba při m konzumy velkä množství jidia l^tm* Osecích, po kterýms* jení žen s přírodou a vidí příčinný vztah mezi nadvládou nad ženami a nadvládou nad přírodou cení za účelem vypr§zdnĚni vladcu nad ženami a nadvládou nad přírodou ku na váze Dranenl P""0*- ekonomika systém správy a vývoje lidských a mate čaro*»nl<*'l ttarodéjsM) moaní orattI. riá,nrcn ^rojů společnosti 'KLkysnábo- ema"«=lpařm teorie teorie, podle které přibývá zenskvm významem, vykonávané z «*. zimuje lidové kouzelnictví a m^T- T* treStnýoh im Píchaných ženami a(nebo) i i znalost zemědělství lc , aiecitels«vi, akož ■------ - '"^eaast^r ^éh° Článek VII Zákona o občan*lú u "8* nazuje dis^r ÍCh,"áV9Chz'^ základě poh|av( ™" " Mm^í na f ' Oarw mat národnino civíce zaměstna^-^^^e^ác-jako je napfiviau BFOQ- je ex,slul' výjimky, sazoven EEOC s™^memováriapto. ženská kriminalita nabývá tradičně mužské povány v důsledku vlivu feminismu či ženského hnutí Exekutivní příkaz 11246 (Vyrovnávací opatřeni) zakazuje federálním zaměstnavatelům einit diskriminační rozhodnutí v oblasti personalistiky na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, národního půvo-a náboženství a vyžaduje, aby zaměstná*** 16 přlla" vyrovnávací opatření při přijímáni, školení 3 na)tmani zen a minorit; od roku 1978 implementován a prosazován OFCCP „ ieSlvní rodinná role úloha vedení domácnosti '"péče o členy rodiny, kterou v tradiční izolované nukleární rodině plní manželka-matka feministická spiritualita náboženské hnutí, které obsahuje různě složky různých způsobů víry a pro-giamú změny, ale je jednotné v odmítaní dualismu cliarakieristického pro tradiční patriarchální náboženství; dualismus je nahrazen hlavni myšlenkou sjednocení ducha a přírody a zásadou, že zdrojem spirituality je lidská zkušenost feministické (čl ženské) hnutí sociální hnutí, které mé v USA a Evropě za sebou již více než stoletou historii a dnes má své zastoupení i ve většině zemi rozvojového světa; skládá se z mnoha různých proudů, jejichž společným cílem je zrušení gen-derového útisku i jiných nerovností feministické paradigma tradice vědeckého myšlení, která vysvětluje gender z hlediska politické a socioekonomické struktury, v níž se utváří; zároveň klade důraz na úlohu kolektivní politické akce ve snaze potlačit sexismus v sociologií i v celé společnosti ä rekonstruovat kategorií genderu takovým zpúsc-tem, aby ztratila škodlivé a diskriminační účinky formální kurikulum soubor předmětů, jež jsou ofi- ciálně i explicitně vyučovány ve škole todamentallsmus náboženská orientace, která Msuzuje sekulární modernitu a pokouší se obno- ^itraďicnř spiritualitu selektivním vybíráním dog- ' p°Jet' víry a praxe z posvátné mřnulostl gender nan« kladou rnenšír^^v^^ osobní investicadovz^J^s^^ tokenl^-rg^^^^i relativné nízký teorievývo jeden pohiaw (XX nebo XV) 529 úmrtnost počet úmrtí v poměru k dané populaci uradující kandidát jedinec, který zastává veřejnou funkci, o niž se znovu uchází výbory pro politickou činnost (pac) zvláštní zájmové skupiny, které se věnují získáváni a distribuci příspěvků na politické kampaně kandidátů, již prosazují jejich zájmy Zákon o rovném platu z roku 1963 zakazuje zaměstnavatelům platit zaměstnancům více než zaměstnankyním, pokud tyto zaměstnankyně vykonávají práci, která vyžaduje stejné dovednosti, úsili a míru odpovědnosti a která je vykonávána za podobných pracovních podmínek, přestože existují výjimky jako například nerovný plat na základě délky praxe, zásluh, kvality nebo kvantity produkce nebo jakéhokoli jiného faktoru kromě pohlaví, které jsou povoleny závist penisu Freudovo označení pro závist dívek, jejímž předmětem je mužský pohlavní orgán znásilnění situace, kdy jedna osoba dosáhne za použití násilí nebo pod pohrůžkou jeho použití některé formy pohlavního styku (vaginálního, orálního nebo análního) s druhou osobou znásilnění známou osobou případ pohlavně motivovaného napadení, při němž oběť útočníka více či méně dobře zná zvolené rodiny rodiny tvořené lidmi, které nespojuje pokrevní příbuzenství, manželství ani adopce, ale přesto se považují za členy jedné rodiny ženské církevní hnutí koalice skupin feministických křesťanek, která předkládá feministickou kritiku tradičního křesťanství a zároveň svému členstvu poskytuje alternativní rituály zaměřené na ženu a alternativní formy uctívání 530 GLO sAR BIBLIOGRAFIE Aot,o.t. P. (IS«)- Femmist perspectives in sociology: The challenge to -mainstream" orth Maron.J..&Walby,S. (Eds.). Out at the margins: Women's studies in forties (a 181 190 London: Palmer Press. ABplanalp, J- M. (1983). Premenstrual syndrome: A selective review. In Golub, S. (Ed.), Utting fte curse of menstruation (s. 107-123), New York: Haworth Press. Abzug, B. (1984). Gender gap. Boston: Houghton Mifflin. Adams, K, L, & Ware, N. C. (1989). Sexism and the English language: The linguistic implications of being a woman. In Freeman, J. (Ed.), Women: A feminist perspective (s. 470-484). Mountain View. CA: Mayfiefd. Adams, S„ Kuebli. j., Boyle, P. A., & Fivush, R. (1995). Gender differences in parent-child conversations about past emotions: A longitudinal investigation. Sex Roles, 33, 309-323. A dialogue about race and gender in school. (1998, Winter). Outlook, s. 12-16. A-dier, F. (1975). Srsters in crime. New York: McGraw-Hill. Adler, P. A., Kless. S. J., & Adler, P. (1992). Socialization to gender roles: Popularity among elementary school boys and girls. Sociology of Education, 65, s. 169-187. Mler. R. (1997). Engendering Judaism. New York: Jewish Publication Society, Msnar, h. (Ed.) (1993). Women in the Middle East. New York: St. Martin's Press. Ahmed. L. (1986). Women and the advent of Islam. Signs, 11, s. 666-691. «"red. L. (1992). Women and gender in Islam. New Haven: Yale University Press. *«. S. H., Anderson, K.. Dinnerstein. M„ Lensink, J.. & MacCorquodale. P. (1988)- Changing our **: Feminist transformations of knowledge. New York: State University of New ft* zander. S. (1996). The gender role paradox in youth culture: An analysis of women m mj* *** ""Mulshed manuscript available from the author: St. Mary's College, Notre Dane, J*1,6-(1985'- Family life. New York: Basil Blackwell. . mort u »■ (1997, Winter). Women are creating their own communications systems. Media "omen s 9 • ttte L S" * Gorsk,. r, a. (X992). Sexual orientation and the size ct the ' jnan brain. Proceedings of the National Academy of Sciences. «ft* wtes New 'e"'m'(1-996. September 22). Defiant V. M. I. to admit women, but they to* time Allen, s- s. 1,18. «um 'Dalessi0- D-. & Brezgel, K. (1995). A ^ c°mmunication Research, 22. s. 258-283. meta-analysis summarizing effects ofporn***11 Í er,en> B" L^nsohn, p. M., & Hops, H. (1990). Sexdrfferen*** ■Al. 24. <1997. February 28). U. S. reporting sharp decrease «man, Am unes, a,o, p. L K <1998, April 29). Health panel seeks sweeping changes .n fertility therapy «pr* -Al.22 (1994). i ^iřov"*'"*'- Life-span adjustment of children Sr^?3™ divorce, 1 to their parents divorce future oiCtiiiW- (0" the. s. 149-152. "><*n o„"?^íation of University Professors (AAUPM*993; Marc"- -Tne annua' *'ican , '"c ec°nomic status of the profession,l992~ 7 M »* econ;SOCiation of University Professors (AAUPJ- <19 ' s ^ status of the profession. 1996-199?- ft^pril)-r,ie a "Bin 'Gr, AFlE Association of University Womeri(ÄAÜWM1992^!ow' schools ton, DC: Author, S Shortchange American "' ""'""fie |ins Vashington, DC: Author, merican Association of University Women (AAUW).(1993). Hostile hallways: The AA(/Mw sexual harassment in America's schools. Washington, DC: Author. American Association of University Women (AAUW). (1998). Separated by sex: A critica,lookatsJ!^ ■sex education for girls. Washington, DC: Author. American Council on Education (1995). Women presidents of U. S. colleges and university Washington, DC: Author. American Medical Association. (1990). Physician characteristics and distribution in the united States. Chicago: Author. American Medical Association. (1998). Women in Medicine. Washington, DC: Author. American Psychological Association. (1985). Developing a national agenda to address women's menial health needs. Washington, DC; Author. Ames, L. J., Atchinson, A. N., & Rose, D. T. (1992). Love, lust, and fear: Safe sex decisionmaking amonggaymen. Paper presented at the Annual Meeting of the American Sociological Association, Pittsburgh, PA. Ammerman, N. T. (1991). North American Protestant fundamentalism. In Many, M. E., a Appleby, R.S, (Eds.), fundamenta/isms observed (s. 1-65). Chicago: University of Chicago Press. Amnesty International. (1991). Women on the front lines. New York: Amnesty International. Amnesty international. (1997). Breaking the silence: Human rights violations based on sexual orientation. London: Amnesty International. AmottT. L, & Matthaei, j. A. (iggi). Racei genderand work_ Boston: South End Press. Andean Ü'd (1987)' Chanein^the curriculum in higher education. Signs, 12, s. 222-254. Aneier N L0,& H°PWnS' * (1991)- The feminlne fa™ °'God. New York: Bantam, s cirf Pt6mber 1]- Hyenas' no™°nal flow puts females in charge. New fork T0*, StonST7'M3rCh 14)"SeXUa'id6ntitynot >liable aftera". reP°rt says- NeW Y°fk ^S'^ Am.ll s .laLT Vi°lent'(1"6, March 12>' New York: Associated Press. (Internet). °UtreaCh (AGL0>- <1986>' Homosexual A positive ***** Arensnn u , "ul|wwuoiii/, MVC"L'»*■ ' ^rnste^TlP' B7- ^ ^ ^reVamped student test reduces the gap between sexes to hi '"' ^wier> k A Go H 54T5P5rrUre reSpons« anL!" °r0SS'J" & Gibbws. (1989). Relationship of social sW*J Amo,a' «-Mi» eXPreSS,0n in Black co,,e*e studentS" ^ 90H Process.. . 1: Social j Aron"'15^. °CeSS6S°^iCtimi,ationandr. . 0ns°i. E s. d orirT>inalization of Black women '"Kan p* n'ale^ A. (1988> h- A. (19a9. * Taylor. b. A. (Eds e^gation, jigsaw, and the MexiGan.American 0«»» 'aWs ,0r'»*igS1'0^"'^ ^chnoiotr"13"^rac/sm and Canadian churches. New York: National Council £fe VCJune 29)-Fem,nism: ,rs a" m -!^ * & Hughiev B ipTT^' R"(1983)' SeneS and gender in tne workplace. In Fooden, M., Gordon, S.. Vork: Gordian Preis Th* SeCOnd X and health (s- 87-100). New Selluck, P (1998 Ja Times, s. W.l2'. ^ °f the Woman" sen^ in tough reflection races. New York Belknap, j (1991 \ w J^e, 2, s. m COnnict: An ana'ysis of women correctional officers. Women andCrim^ Bern, s. l (1975) S Pe^nB,ityar,aSol]^hafabmty: °ne con««»"«»e of psychological androgen» Jo^">f S. L. (i98l) °e ! Psych0'°a'. 31, s. 634-643. 88, s. 354-364. " *' ^0'r A co^^ wcount of sex typing. Psychological Bem- S. L. (1983) Gender thematic children " a'^IIZ*"01'1' ™* 'tS implicati°^ for child development: Raisi TO' S- >•, (1993). The /enselnrT5 UC S°Ciety' S^s- «• 598-616. bnlverslvy Pr6ss "'^"^ forming the debate on sexual ineouaiity. Ne" Have"- nggender- ^ S U & Lenney' E-(1976)- SeX and tne of cros.««* w ^Social Psychology, 33. s. 48-54. *Q^«*W**«1a, Benedetto. R. (1992. July 10). Delegates are a wealth, liberal and Benedict, J- (1997). PvbliC heWS' « Athletes and cnLI Northeastern University Press. aga'"st «»» Boston: eenneL i- (1*0.January n»' Reglstry for™^ holds tori8fts and risks Hew ^ r Behnet, J- (1996. August 12). The delegates: Where ,mage meets reality. NellTr ^X Benson. K. A. (1984). Comment on Crocker's 'An Analysis of University leZ^'T Harassment." Signs. 9. s. 516-519. ^ De,lnitl™ <* S«M| Berenbaum. S. A.. & Hines. M. (1992). Early androgens are related to childhood sextvn«.^ preferences. Psychological Science, 3, s. 203-206. m 10y Bergen, R. K. (1996). Wife rape: Understanding the response ofsurvmrs and service pro«*«, Oaks, CA: Sage. Berger. R. J., Searles, P., & Cottle, C. E. (1991). Feminism and pornography. Now York: Praeger. Bergman. B. R- (1986). The economic emergence of women. New York: Basic. Berliner, A. K. (1987). Sex, sin, and the church; The dilemma of homosexuality. Journal of Religion and Health, 26. s. 137-142. Bernat, F. P. (1992). Women in the legal profession. In Moyer, I. L.(Ed.), The flinging role of women in the criminal justice system (s. 107-321). Prospect Heights, IL: Waveland Press. Berstein, N. (1996, February 11). Civil rights lawsuit in rape case challenges integrity of a campus. Weiv York Times, s. 1, 32. Bernstein. R. (1993, May 30). Cap, gown and gag: The struggle for control. New York Times, 0 E3. Bernstein, S. (1995). Feminist intentions: Race, gender, and power in a high school classroom. NWSA Journal, 7, s. 18-34. Bwr. V(1892). From good times to the Cosby Show. In Craig, S. (Ed.), m>. mbM****** (s. 111-123). Newbury Park, CA: Sage, Sanson of self- Berryman-Fink, C. (1994). Communication competencies of women employees: co^ -atingsand other ratings. In L. 11. Turner & Sterk, H.M. (Eds.), Differences thai ma is- 5-12). Westport, CT: Bergin and Garvey. «a function of provocation: Bettencourt. B. A.. & Miller, N. (1996). Gender differences in agffaswfl * ^eta-analysis. Psychological Bulletin, 119, s. 422-447. j*'. 1 (1990). Rethinking ecofeminist politics. Boston: South End ™* R.c„ B£ner,L, Ble;«. L (1987). Gender differences in the use of substances for «P* ^ &B^ch. G. k. (Eds.,. Genderand stress {s. 330-349). ** F Bl^Ml992).Transfomingbio,0&|nCrowley,H.,&Himme^ " BiS3r "f'0Wedge «s' 66-77). Cambridge: Polity Press. 2„l990. S« W 2j - ,1993, oeMe,«««,»——~ ■ ^ ^ist, K. (1994) Sex djfferences in physical, w **Kl SexRo'es, 30, s. 177-188. ana ■ •*Sprenkle.D.H (1991). Gender differences n (s 4jheir Willingness to marry. In S. S Volgy m **e c?0)'New Yofk: Haworth. . S. 67&^994>' Foot binding in Nec^onfucia" China and »»law-' 535 s|ee s (1991, January 1). Research on birth defects turns to flaws in sperm. New York Ti^ J' ,19871 The formation and dissolution of second unions: Marr.age and cohabitation In "eden and Norway. Journal or Marriage ana We 49, s. 391-400. Blanker^. K. M. (1993». Bringing gender and race in: U. S. employment diskrimination policy. Gender a Society, 7. s. 204-226 Blaubergs, M. S. (1980). Anenalysis of classic arguments against changing sexist language. Women's Studies International Quarterly, 3. s. 135-147. Bleier. R. (1984). Science and gender. New York: Pergamon Press. Blinde, E. M.. & Taub. D. E. (1992). Homophobia and women's sport: The disempowerment of athletes. Sociological Focus, 25, s. 151-166. Blood. R. 0., & Wolfe, D. M. (1960). Husbands and wives. New York: Free Press. Bloom, A. (1987). The Closing ot the American mind. New York: Simon and Schuster. Bloom. M. (1995, September 27). A show-stopper puts her best foot forward. New York Times. s. 89,14. Blum, D. (1997). Sex on the brain. New York: Viking. Blum, I., & Smith, V (1988). Women's mobility in the corporation: A critique of the politics of optimism. Signs. 13, s. 528-545. Blum, T. C, & Roman, P. M. (1997). Employment and drinking. In Wilsnack, R. W., & Wilsnack. S. C. (Eds.). Gender and ateoftol(s. 379-394). New Brunswick, NJ: Rutgers Center of Alcohol Studies. Blume, E, (1983). Methodological difficulties plague PMS research. Journal of the American Medical Association. 249, s. 2864-2866. Blume. S.B. (1997). Women and alcohol: Issues in social policy. In Wilsnack, R. W., & Wilsnack. S.C.(Eds.), Gender and alcohol^. 462-490). New Brunswick, NJ: Rutgers Center of Alcohol Studies. Blumenthal. R. (1993. February 21). Gay officers find acceptance on New York's force. New York Times, s. 1,30. rITo^'m^ schwart2, p'(19s3)' American couples. New York: William Morrow. Boks ni« .N0Vemb6r 26)' Cath0,ics def*n6 a" '"fan"*, church. New York Times, p. E3. on reasons for a \ 7" ?' °" Si,versteilt. M- D- (1998). Patient-physician agreement s. 109-117. U'at0ry general me*c3l examinations. Mayo Clinic Proceedings. 73. WoriorceGNeTYohth, a., sheiiey. G., Ma*w a Th "»human cmmitoi h^JT' & Wtt0Ck' R' <1989>- Testosterone and winning and losing university of CaliforniaPr e'm- F*mmism. Western culture, and the body. Berkeley. CA-Bos^.':-X..Casteusague^&_h nSk ,Mhw |0;^'K V^7), Male sexual behavior and human paplllornavW* ^^•sHe^ {n SPa" 0ÜStetnCa' G^MCa' SUfVey' ^ Book Cdtocuve. (1992, 0uröotf(es> ourselves_ New York: sirnon and Schuster- AFie BIB LIOGR' |UCnard.C,Tremblay. A.. Despres. J., Nadeau, A., Lupien, P. j, , ,.Pmault. S-. * Fournier. G (1990, The response ,0 ,ong-,erm J*** ?T*J'' M*« 10^edinginidetlt!calV twins. The New England Journal of Medicine. 322, s. 1477-1482. mwe, L. 6. (1989). Defining rape. Durham. NC: Duke University Press B0Xer,S.(1997.De^mt^ri4).OnecaSualtyofthewomen'smcvemem:Feminism We « Boyle. J- U994' Au^st 31»' Trials can use raPe counseling files victims' « '. ^ ^ scrutiny Drt«« Free Press, p. IB. mS s,atem^ts are suojea to Boiett. F. W (1988). Gay fatherhood. In Bronstein, P., & Cowan, C P (E(JS) Fsfn . Mens changing role in the family (s. 214-235). New York: John Wiley. Bradbard. M. R. (1985). Sex differences in adults' gifts and children's toy reouests * Ph . Psychological Reports. 56. s. 969-970. StS at Chns,rras Brah. A. (1991). Questions of difference and international feminism. In Aaron, j., & Walby, S (Eds Out of the margins: Women S studies in the nineties (s. 168-176). London: The Falmer Press Brand. P. A.. & Kidd. A. H. (1986). Frequency of physical aggression in heterosexual and female homosexual dyads. Psychological Reports. 59, s. 1307-1313. Brandwein. R. (Ed.) (1999). The ties that bind: Family violence, women, and welfare. Thousand Oaks, CA: Sage. Brannigan, A., & Goldenberg. S. (1987). The study of aggressive pornography: The vicissitudes of relevance. Critical Studies in Mass Communication, 4, s, 262-283. Brantley, B. (1998. October 14). Nice young man and disciples appeal for tolerance. New York Times, s. El, E9. Brandinger, £. A. (1993). The politics of social class in secondary school. New York: Teachers College Press. Brennan. T. (1992). The interpretation of the flesh: Freud and femininity. London: Routledge. B'ewer, R. M. (1988). Black women in poverty: Some comments on femaleteadedfamilies. Sgns, 13. s- 331-339. ae B'*vster, K. L. (1992). Race differences in adolescent p3Per presented at the Annual Meeting of the American Sociological Assoc'at'°^ient flf Justice, 8r,en. P- M.. & Beck, A. (1996). HIV in prisons. 1994. Washington. DC: U. S. Dep ^reau of Justice Statistics. Freedman.A. E-.N""™ Bn^. N. (1975). Guess who has the most complex job? In BabcocK. B. 1H- & Ross, S. C. (Eds.). Sex discrimination and the law: Causes a . 8°S,on: Little Brown. M ,eds.,, iMUm Sender ' S- (1987). Women and religion. In Hess, B. B.. & Ferree. ■ 1-407). Newbury Park, CA: Sage. B,°d, h. M- (1997). Gendered organizational logic: Policy and pra«« in mens .^women'sP^ er a Society, nt s. 796-818. (1987). The case for men's studies. In H. Brad (Ed.), °St0* Alien and Unwin .39-62)- 5 f9 arc Atel* 7/'7?£5' C;; J I1"7' November 4). Girls and puberty: TheH* CÜ:E"(1997' ««ober 14).'Gmup suing U. of Mi» ^. c. P- ^ Bronstein. f.. <* ■_124). New' going to riign* Nation T {l997> October). Drugs, alcohol, and m- p- (1988). Father-child interaction. In Bronstein^ P- 's changing role in the family o""-------- Broverman, D. M., Clarkson. F. E.. Rosenkrantz, P. S., & Vogel. S. R. (1970). Sex-role -, jotypes and clinical judgments of mental health. Journal of Clinical and Counseling Psychology, i toward freedom from violence: The process of change in bartered women. 34. s. 1-7. Brown, J. (1997). Working I Violence Against Women. 3, s. 5-26. Brown. J. D„ & Campbell. K. (1986). Race and gender in music videos: The same beat but a different drummer. Journal of Communication, 36, s. 94-106. Brown, J. M.. & Beck. A. J. (1997). Probation and parole populations, 1996. Washington, DC; U. S. Department of Justice. Brown. L. (1994). Subversive dialogues: Theory in feminist therapy. New York: Basic Books. Browne, A„ & Bassuk, S. S. (1997). Intimate violence in the lives of homeless and poor housed women. American Journal of Ortkopsychiatry. 67, s. 261-278. Brownmlller. S. (1975). Against our will. New York: Simon and Schuster. Brozan, N. (1990, April 9). Telling the seder's story in the voice of a woman. New York Times, s. B4. Brumberg, J. (1997). The body project: An intimate history of American girls. New York: Random House. Brum. F. (1995, November 5). For gay couples, ruling to cheer on adoption. New York Times, s. 41. Brum. F. (1996, October 13). It may be a closet door, but it's already open. New York Times, s. HI. 40. Buckley, S, (1997). Broken silence: Voices of Japanese feminism. Berkeley, CA: University of California Press. Sülbeck, C. (1988). One world women's movement. London: Pluto Press Bu? p ff'Mar0h 201' UN; UnSafe ab0rtions ki" th°"sands. Constitution, p. 1. NewT* I J' bS m m0mer ofah"M"* sons: A journey among the women of India. new torn. Random House. Bumpass.L. L. & Sweet J F Maem of Man»«. ;.„„ ,k r r° 6 0f cohabitati°n in declining rates of marriage. Journal B Mamaße and the Family, 53, s. 913-927. 39. s. 2oÍ.2oa S" &8e"'(1991>' Wh° C0UmSneWS Cover£«e of health care? Nursing°Ut'00l<' Burns, A..&Komel,R. (i9gqi ,)..,„., , . . Women Quarterly, 75, s °'**** * Par6ntS ^ th6Ír W0™'0® Bums, A. L, Mitchell G &ot>art to toddlers at the joo SexR T^'o' W *** r°l6S 3nd Strollers: Female and male 8u™. i. F. (1998. March Z™8 f'ehts abo«ion of female fetuses. New York Times, A3. Bu"'s. B. H. (1969). Technocrat Z * scomed- "™ Times, s. 1-12- "««o*. B. (1992), RMcar rem/nl Z WOrk»lace- Social Problems. 36, s. 165-1#>- fcKfleW. J. U986). Ma ^"S'^hecontextofviotence. Newbury Park, CA: Sage- *•*•■>■ M.(1987). Theimpae,off Hutchin*°"- l*e puwffrpn«,,, sp(í( ™*an£,scho°'or> Moteseentorte - aspirations and expectations: Me«'"B0f *e American S^m^T^ gBndar "»<»"»& ^P*' Presented at the Annual "Bicai Association, Chicago. IL. bibliograf hBaskette. S. R- <1998>' The war on dru6^ as a war against Biackwom6n , , ^econt'ol and women (s. 113-129). Thousand Oaks, CA: Sage Mi"er'S'L «* °" K &Bandura. A. (1984). Influence of gender constancy and social oow ^iJof Personality and Social Psychology, 41. s. 1292-1302 ^ Se***M modelin& J^M.. & W*» W"(1980K W°men and thB mass Sourcebook for research . -NwVDfk: Human Sciences Press. »andScto. ^, J.M.. & R- J- Sampson. W. (Eds.) (1986). The social ecology of chme. New York: Springer Veda, S„n, L. (Ed.) (199D- The hidden tradition: Women's spiritual writings red,«. J^J Crossroad. Caldera. Y.M.. Huston, A. C. & O'Brien. M. (1989). Social interactions and play patterns of parents and toddlers with feminine, masculine, and neutral toys. Child Development, 60, s. 70-76 Caldwell, M. A., & Peplau, L. A. (1984). The balance of power in lesbian relationships. Sexffoles, 10, s. 587-599. Callahan, J. J. (1988). Elder abuse: Some questions for policymakers. Tfie Gerontologist, 28, s. 453-458. Cammermeyer, M. (1994). Serving in silence: The story of Margarethe Cammermeyer. New York: Penguin. Campbell, A. (1984). The girls in the gang. Oxford: Basil Blackwell. Canadian Bishops' Pastoral Team. (1989, September 21). Inclusive language: Overcoming diskrimination. Origins, 21,1. s. 259-260. Cann, A., & Palmer, S. (1986). Children's assumptions about thegeneralizability of sex-typed abilities. Sex Roles, 15, s. 551-557. Cannon, L.W, Higginbotham. E., & Guy. R. F. (1989). Depression among women: Exploring the effects of race, class and gender. Center for Research on Women, Memphis State University, Memphis, TN. Cawon, R. o. (1993). Chest pain with normal coronary angiograms. New England Journal oMedme, 328, s. 1706-1708 P. J., & caplan, J. B. (1994). Thinking critically about research on sex and gender. Reading, M»: Addison-Wesley. . an m!nm Knoxville: M. (1991). segregated sisterhood: Racism and the pontics of American feminism diversity of Tennessee Press. h, _ oc-Associated Press. C3'e,li' (1997a, June 16). Supreme Court upholds abortion ban. Washington, DC. emet>- . ouftbid Washington, Cai n?1316 Press" ' - a disorders in ma'es: * reP°r' ^.Camar*,, c. A., jr., & Herzog. D. B. (1997)- Eating disorder MWents. ^son 1 *merioar> Journal of Psychiatry, 154, s. 1127-1132. , and mws < SoM; (1992). Trends in race/sex occupational inequality: Cone 0c'a/ Problems, 39, s. 268-290. ^renter" — , Nashvilie: ^^-^ r*«t- 0. L. (1989). Women and world sociolog «ť m 1. Connen, B.. & Lee. J. (1987). Toward ._ * ^ of masc^'nit/es (s. 63-100). Boston- j(ig aware ^•M-(l993,Sexua,narassrnentonoampUS. ^n.iN:^ ^a, Record, (74)1. 2128. po«W- B'° H.(WJ- „. lson- O- L, & Mendel. R. B. {199D- ™e "^l^ ICk- NJ: Center for the American Woman and P0<* 8.. & McClosky, L A (1983)- peer£ an(l the rnaintenance of ^^yped behavior: The s of cross-gender behavior in their peers. Social Cognition, 4, Ca development of children's conception t 2f ?!l992) Black Women in academia: A statement from the periphery. In H. Bannerji, L. Carty, K Deiiii, S. Heald. & K. McKenna (Eds.). Unsettling relations: The un.versity as a site of feminist stra&esis. 13-44). Boston: South End Press. C se M B Nuttall, R. L.. & Pezais, E. (1997). Mediators of gender differences in mathematics allege entrance test scores: A comparison of spatial skills with internalized beliefs and anxieties. Developmental Psychology, 33, 669-680. Cash T E & Henry, P. E. (1995). Women's body images: The results of a national survey in the U.S.A. Sexflotes, 33.19-28. Cazenave, N. A., & Straus, M. A. (1990). Race, class, network embeddedness and family violence: A search for potent support systems. In M. A. Straus & R. J, Gelles (Eds.), Physical violence in American families: Risk factors and adaptations to violence in 8,145 families (s. 321-340). New Brunswick, NJ: Transaction. Celis, W. [1993, January 6). Schools across U. S. cautiously adding lessons on gay life. New York Times, s. A19. Center for the American Woman and Politics (CAWP) (n.d.). Women make a difference: Women supporting women. New Brunswick, NJ: Author. merforthe American Woman and Politics (CAWP) (1984. June). Women's routes to elective office. New Brunswick. NJ: Author. nterforthe American Women and Politics (CAWP). (1985, May). Black women office-holders. New Brunswick, NJ: Author. Center for the American Woman and Politics (CAWP). (1987, April). Fact sheet: The gender gap in Presidential elections. 1952-1984. New Brunswick, NJ: Author. Center for the American Woman and Politics (CAWP). (1993, April). Women in the U. S. Congress. 1993. New Brunswick, NJ: Author. C*"ZlVUe AmeiiCa" W°man and Politics (CAWP>" <1998a. March). Women in elective office, 1W8. New Brunswick, NJ: Author ^zszszzzr (CAWp)- ^March)-mmen ofco,or m **** p^B^r™ %Sm^^ ^ftPu2S dWftl. January,. Women in the U. S. Senate, Center ^1^^^^^^'?)'1992"Theyear in review- Media S*^ H'V testing f0r raD(st„ (199la>- More harm than help: The ramifications of mandatory Center r„ uf Washington, DC: Author center for Women Policy stud' ^fining the iSsues. Wito^^*^1""* ***** women as bias motivated hate crime: iters for Disease Control (1993 »_ , ' „, MortWHy Morta|)- ■v *p"' 23). Rates of caesarian delivery - United States, ««■ ***** J.S. ,198». Z,ni* 42' S- 285"289- i-emimst sociology; An „„«,.„------- . ... ..^n.W Chafetz, j, s. U9&8) Peacock, f. e. Crmteu, r- An overview 0t contemporary theories. Itasca. ««PecUw.Totowa »J'-RowmanandAlianheld. Female revolt: Women's movements in world and histon its' BIB LlOGBAFie omen's movements around the world. |„ We.t * Social change and ^stis. 302-320). New York: Oxford Univer .IV R. L ^'^fi ptfpngs for women cause furor. ,i996 Pr^s. (Eds->- ^J**? Cmterm, E. M. (1997). Courtroom to class! *"* *"* i W m„al. 9, s. 136-154. C'aSSr°or* There iS 3°- CMMWess. D. L, & Goldstein, A. J, (1980, ° SeXUal ha'*s*ent. ^ IH.MMu.tln.A.M. (Eds,. ^aw^A^aphobiaand Psychotherapy^ n* 'nBrodsfcv. 4. „ »man. J. R. (1990). Violence against women as a violation of human rights. Social Justice 17 S. 54-70. tot of kindergarten awards. (1994, December 5). Wall Street Journal, s. ei. Chavkin, W. (1984a). Walking a tightrope; Pregnancy, parenting, and work. In Chavkin. w. [Ed.,, Dwofe exposure (s. 196-213). New York: Monthly Review Press. Chavkin. W. (1984b). Part 3, On the homefront: Women at home and in the community, introduction. In Chavkin, W. (Ed.). Double exposure (s. 215-217). New York: Monthly Review Press. Chavkin, W. (1990). Drug addiction and pregnancy: Policy crossroads. American Journal of Public Hem, 80, s. 483-487. Cheiian, V. I., & Siweya, J. (1996). Gender and achievement in mathematics by indigenous African students majoring in mathematics. Psychological Reports. 78, s. 27-34. Cteler, E. [1994, February 6). No, die first priority is stop coercing women. The New m Vires Magazine, s. 31, 33, ttwsney-Und, M. (1986). Women and crime: The female offender. Signs, 12, s. 78-96. Oiesney-Linü. M. (1997). The female offender. Thousand Oaks, CA: Sage. ^nevLind, Mm & RodrjqueZ( N (l9S3) Women under i0ck and key. The Prison Journal 63, s. 47-65. Ches"eHind,M., & Sheiden, R. G. (1992). Girls dellnduencyandj^nilepstice.PacnlcGrove,CA: B,0°ks/ Cole, it?'c'(1990'May)-Women'art-and ,echno,ogy-Remm " N0W & the Kaiser Family Foundation (1997), A Msi <*dJ media ~ A su«»™y of findings and toplines. Menlo Park, V ■ Washlngtofl. ^sDefense Fund(1988) .Teenagepregnancy: An advocate's gu,de to thenu. 0,i|dren, °'feent Pregnancy Prevention Clearinghouse. m^n- °C: AJ'^' ^ ■ ?f6nSe Fund" <1991)- «rate of *neri«* ch'Wen "^iflSZ. was*«10"'DC'' C r °efense (1997). rne stare ofAmerica's children -*«*** Ho, 6nSe Fund" (1998)- ™e state of^er/^'^ft^-^(1990)- A co^ersation about race and class- In Hirsc . - ^ S tt?JS- 60_81)- New yof,<: Routledge- familyface üPhi"W . v n rT' October 21). Fathers who want time off for 0fK9^««i'p1994,■ masculinities, sexuales: 3)8L r°SnA FIE der as a personal and cultural construction. Signs, 20, s. 516-544 ChodorowN«ftfl]Wsm> wge. ^ Go* New York: Crossroad/Continuum, cnopp, r S 119» ■_»» ^ Qf premens,rual symptoms on creative thinking. In Taylor, o. L.. , r (10911 The effect of piwnenwu- --------------- *.....i«x, t J' n F (Eds) M«isf«»»*». ft**"1- ^<""esS- New Vork: Hemisphere. * V.L k b (1990) The media construct a menstrual monster: A content anaiysl Chnsler. i. C. & Levy, • Jft s sg_104_ of PMS articles in the popular press. f»u «, . C P. (1983) Heretics and outsiders: The struggle over female power in western religion. ln R.cnardson L . & Taylor, V. (Eds.). Feminist frontiers (s. 87-94). Reading, ALA: AddisonWesley Christ CPJ Plaskow. J. (1979). Introduction: Woman-spirit rising. In Christ, C. P., & Ptaskow, J. (Eds.),'wmmufiMl 'rising*. 118). San Francisco: Harper and Row. Christensen, A. S. (1988). Sex discrimination and the law. In Stromberg. A. H., & Harkess, S. (Eds.), Women working [a. 329-347). Mountain View. CA: Mayfield. Christensen, C, L. (1993). Basic exercise physiology: Myths and realities. In Cohen. G. L. (Ed.), Women in sport (s. 119-132). Newbury Park. CA: Sage. Christian, H, (1994). The making of anti-sexist men. New York: Routledge. Clark, C. S. (1995, April 7). Abortion clinic protests. CQ Researcher, s. 299-308. Clark, J. (1991). Getting there: Women in political office. The Annals of the American Academy of Political and Social Science. 515, s. 63-76. Clark, M. M. (1997). The Silva case at the University of New Hampshire. NWSA Journal, 9, s. 77-93. Clark. R., Lennon, R„ & Morris, L. (1993), Of Caldecotts and kings: Gendered images in recent American children's books by Black and non-Black illustrators. Sex Roles, 7, s. 227-245. Clarke, A., & Ruble, 0. N, (1978). Young adolescents' beliefs concerning menstruation. Child Development, 49. s. 201-234. Cleary, p. o. (1987). Gender differences in stress-related disorders. In Barnett, R. C. Biener. L, & Baruch, G. K. (Eds.), Gender and stress (s. 39-72). New York: Free Press. Ctewell, B. C. & Anderson. B. (1991). Women of color in mathematics, science and engineering: A review of the literature. Washington, DC: Center for Women Policy Studies. sTa'tss rke's iob pro,ec,,on-(i"8-May 29>- *»» »* T'™s> •■Aie- of the number f — ** ^ ba'anCe °fthe sexes in the P°Pulalion: An estimate Cobble, D s (igguTh8'6™1"'" P°PU'a*on and °^lopment Review, 77, s. 517-523. University of Illinois PreS7 " ^ Wa'tfeSSeS and their unlons in tne twentieth century. Urbana: C«hran, S.D..& Mays, V.M(l98flUc by Black ana Hispanic/LVi the ^^P1'011 of AI°S risk and risk reduction activities Co'lins. p. h. (1986, Learning 7^"' Psyoh0'0^, 43, s. 949-957. feminist thought SpC;a, Prol the °utsider witnin: The sociological significance of Black Collins, P.H.dwo,.^ emission on Pr0fP0 - Production of gender. Social Problems, 36, Wash'ngton DP-t IS,aScienceandT ^VictoT f0' Ab0rt'0"0Rights C n°l0gy ll992>' Pr0feS3l0na' women and minorities- ^^'^^^^^^^^^ Abu^- (1988). dornen under attack: J-C- ^'n\T'Sl6n '*« ClZ* B0St0n: *™ End Press. Alarch 28). Ph„acle,oh. '"Sda,e' Lawrence Erlbaum Associates, ae'Phm Dally NewSi 9 12e lite negation for the Doctrine of the Faith. ,1987)., and on the dignity of procreation. Origins. 16. s 698-7l 0" «to human - . ... i m nqcjii TMc^n. _,________ °-'il. nan'ife m its w-i &Gero. J. M. (1991). Tensions, pluralities, andTneeL, and pr,h,story. In Gero. , M„ &Conkey, M. ° York: Basil Blackwell. archeology. ^ rvwer F. K. (1998). Walking out on the boys. New York: Farrar. Straus & Cirn. Zl R. W- (1995). Masculinities. Berkeley. CA: University of 5^ s, L. (1996). Gender of infant differences in attachment: Associations wTrjL c3,egiM experiences. Paper presented at the Annual Conference of the JZZT"*"'" ^iety, Oxford, England. "* B,rt,sh ***** ^.M..*Wbollacott.M ^s, L. C. (1977). Preferences for sex of children among U. S. couples. Family PlannmX2 Uves, 9. s. 259-265. Corcoran, M., Duncan, G. J.. & Hill. M. S. (1984). The economic fortunes of women and children' lessons from the panel study of income dynamics. Signs, 10, s. 232-248. Cornwall. M. (1989). Faith development of men and women over the life span, in Bahr. s. 1,4 Peterson. E.T.(Eds.). Aging and the family (s. 115-139). Lexington, MA: Lexington Books. Corsaro. W. A., & Eder, D. (1990). Children's peer cultures. In Scott. W. R. (Ed.), Annual review ot sociology. Volume 16 (s. 197-220). Palo Alto, CA: Annual Reviews, Inc. Cott, N. E (1986). Feminist theory and feminist movements: The past before us. In Mitchell J.. 4 Oakley, J. (Eds.), What is feminism? A reexamination (s. 49-62). New York: Pantheon. Colt. N. F. (1987). The grounding of modern feminism. New Haven: Yale University Press. Couric, E. (1989, December 11). An NJL/West survey, women in the law: Awaiting their turn. national Law Journal, s. SI, S12. Cartney. A E., & Whipple, T. W. (1983). Sex stereotyping in advertising. Lexington, MA: Lexington Books. tow «iat attacks sex bias reported often guilty of it. (1992. August 7). New York Tunes, s- A17. A. L. (1992, June l). Can a baby-making venture deliver? New York Times, s. Dl. D6. Co*a"- C P., & cowan. P. A. (1992). When partners become parents. New York: Basic Books. 6- & Hoffman, C. D. (1986). Gender stereotyping in young children: Evidence to support ^oicept learning approach. Sex Roles, 14. s. 211-224. ft- S. (1984). More work for mother. New York: Basic Books. s ^ fwl!'*'(1994' M*Y 3D- Pope rules out debate on making women priests. New ■ ^ E' T-etsky, B. ,., Gur, R. C. Grossman. R. I.. Shtasel. D. U i, ij^'n aging of the human frontal and temporal «*» J*-Um. Human intimacy: Marriage, the familyand its meaning "^^j*^ ^««88). Progress and continued challenges in understanding the uans H ci?98' Wln,e0. Speaking; out for those 'loud Black girls. ** pu6listI1ng and ^ 988)' ^oo oio. too ugly and not deferential to me, Rockl-n, V, Unic«ion8. l990s. in Kran***'l"' 4 i&> A. (1992, Toward a multicentered women's C«W «« p, "*^^er h * ~"wfraru a iiiuiuociiw*'" "----- 7". D. (laa-^8-*- Tn* Knowledge explosion (s. 99-117). Newo ^ S ° of Just '%'n8/e V'Ctlms of vl0'ent °rime' Washingt°n' York: Teacr-— o lW. Department o> May). Girls and comoulers. Refractory i . 21-26- the margins- Intersectionality. identity politics, and violence Crenshaw. K. W. <19^;nMR^fn> M. A.. * Myktiuk. R. (Eds). The public nature of private violence against women (s. 93-118). New York: Routlege- Re|atjona| aggress(on. gender, and social-psycholog.ca. Crick, N. R.. & Grotpeter. J. K. (X adjustment. H»« f^ Lexingl CWW Development, m>. . ~ Ed 1 (1976). rrre femate offender. Lexington, MA: Lexington Books. b T (1986) The Surgeon Generals workshop on violence and public health: Review of the '^commendations. Public Health Reports. 101. *. 8-14. Cronin A (1996. February 25). Abortion: The rate vs. the debate. New York Tunes, p. 4E. Cropper C M (1998. February 26). Fruit to walls to floor, ads are on the march. New York Times. S. Al, D8. Crossette B. (1995. December 10). Female genital mutilation by immigrants is becoming cause for concern in the U. S. New York Times, s. 18. Crossette. B. (1996. May 12). Muslim women's movement gaming strength. New York Times, s. 3. Crossette. B. (1998. April 6). Afghan women demanding end to their repression by militants. New York Times, s. Al, 8. Crowell, N. A., & Burgess. A. W. (1996). Understanding violence against women. Washington, DC: National Academy Press. Cruikshank, M. (1992). The gay and lesbian liberation movement. New York: Routledge, Chapman and Hall. Culpepper, £. E. (1992). Menstruation consciousness raising: A personal and pedagogical process. In Dan, A. J., & Lewis, L. L. (Eds.). Menstrual health and women s lives (s. 274-284). Urbana: University of Illinois Press. Cummings. J. (1986. August 3). Woman in conservative rabbi post. New York Times, s. 24. Curran. D. J. (1984). The myth of the "new" female delinquent. Crime and Delinquency, 30, s. 386-399. Curran, D. J., & Renzetti, C. M. (1993). Social problems: Society in crisis. Boston: Allyn and Bacon. Dale, C. (1997). Uncommon rotes and common routes: Narrative in obituaries of prominent women. 1994-95. Paper presented at the Annual Meeting of the Association for Education in Journalism and Mass Communication. Chicago, IL. Daly, K. (1989a). Gender varieties in white-collar crime. Criminology, 27, s. 769-793. Daly, K. (1989b). Neither conflict nor labeling nor paternalism will suffice: Intersections of race, ethnicity. gender, and family in criminal court decisions. Crime and Delinquency, 35. s. 136-168. n , m m!!4)' GenÖ"' ™'me' anaPunish^nt. New Haven, CT: Yale University Press. Daly, M. (1978). Gyn/Ecology. Boston: Beacon Press, t'^ff c3>' 'nd'an SUttee: The Ultima,e "^summation of marriage. In Richardson, L.. & Taylor. Daw M I^TT fr<""'erS(S-189-190»' Readl^ MA: Addison-Wesley. Dai, M (1984). Pure lust Boston: Beacon Danner, M J E (1998) Th womennfrnml , ■ . St"keS and il's women wn° are out: The hidden consequences for ThZS Oa™! CA: sieP0,'Cy r6f°rmS' ^ ^ C0""°' «« ^ ^ ^ (Edl [:'FSIr;nD;„&„V!?DUSen'J-11992>' ^ In transition, 1900-1980. In A. Skolnlck & J. Skolnick Darrow W. R w ^ 151"160>- Harpef C0ll"1S' v- % 8, Fmdly e b "tUT S P,3Ce the P'aCe °'WOmen in the lranian evolution. In Haddad, University of New York Press W°men' re"ß'0n and S0C'8' chanZe 'he 4mer,can Mecfca, 278. 1153-1158. ^989» ^ogs and snails and feminist tales. Sydney. Allen and Unw,n. E„ & Monti-Catania, D. (1998). Safety planning with battered >., w°n' CA: Sage stieuley. ^omen. Thousand . g a. (1998). Women above the glass ceiling: Perceptions on corporate mobilitv (or success. Gender & Society, 12. s. 339-355. and *Ü?I1995). Sex bias in United States history textbooks. Paper presented at the Annual Meetine I^LS-*'' . ■ r~-___Dhil'.Halnhi^ DA B P '.asiem Sociological Society. Philadelphia. PA. * Grant, P.. & Rowland. D. (1990, Summer). Alone and poor: The plight of elderly women. 43-47. ^rations, 14. s. „., Neuhaus. J. M.. Montz, D. J.. & Segal. M. R. (1990). Living arrangement influences wmiotmiddle aged men. Paper presented at the Annual Meeting of the American Public Health Ration. Santa Barbara, CA. rj»is. N. J. (1993, Summer). Female youth homelessness systematic gender control. Socio-Legal jiiiietias. 22-31. 83(is,T. L (1995). Gender differences in masking negative emotions: Ability or motivation? feveiojwienral Psychology, 31, s. 660-667. iawfloyd.R. E. (1992). Birth as an American rite of passage. Berkeley: University of California Press. jtoKimball, J. (1997). Warrior women of the Eurasian steppes. Archeology, 50, s. 44-48. teas. S. M.. & Lenker, L. T. (1994). Gender and academe: Feminist pedagogy and politics. Lanham, MfcRwman and Littlefield. too.K..&Kite. M. E. (1987). Thinking about gender. In Hess. B. B., & Ferree. M. M. (Eds.). Analyzing imfe'ls. 92-117). Newbury Park, CA: Sage. J*w.D.C. (1991). The nterface of racism and sexism on college campuses. In Paludi. M. A. (Ed.), toypwtr. Sexual harassment on campus (s. 45-52). Albany: State University of New York Press. - '1993). Gender, race and class politics and the inclusion of women in Title W of the 1964 e 111 Rights Act. Gender fr Society 7. s. 183-203. W. s. (Ed.). (1997). Post-separation woman abuse. A special issue of Violence Against _**!*n, 3(6), 'JjJJ % S., & Kelly, K. (1993). The incidence and prevalence of woman abuse in Canadian v,e,s"y and college dating relationships. Canadian Journal of Sociology. 18. s, 137-159. W- S.. & McLeod, |_ (1997). womm aduse: a sociological story. Toronto: Harcour. Brace lan university campus. Sex Roles, 28, s. 263-277. * S- Schwartz. M. D., & Tait, K. ,1993). Sexual assault and stranger aggression on I!■««Un'versity campus. Sex Roles, 23, s. 263-277. ^MsatfA re 5j£* What is feminism? In Mitchell. 1. A Oakley, A. (Ed,,, What is «*M is- «-33,. New York: Pantheon J. S, fcrta^- Cass,d* 0- & Carpenter, C. J. (1987). The three bears are 061j of neutral picture book characters. Sex Roles, 17. s. 163-17«. all boys: Mothers' N-B.^"31 Comtr>'ttee. (1997). Personal communication (1996) s- A, rV 7). Sure, we're all just one big happy family- New York Times. r"e new Victorians. New York: Warner Books. „o„hn0iers' emotional 20lle'. 0.. & couchoud, E. A. (1994). Socialization of preschoo.e evel°Pmental Psychology, 30, s. 928-938 afie 545 • r j T (1992) Work and family orientations of contemporary adolescent boys DennZ^nac'onZ''ofsocial change. Paper presented at ihe Annual Meeting of the American V uli M L (1986). Talking and listening from women's standpoint: Feminist strategies for ^analyzing interview data. Paper presented at the Annual Meeting of the Society for Symbolic Interaction, New York. NY. DeVault. M. L. (1991). Feeding the family. Chicago: University of Chicago Press. DeWitt K (1996. February 5). New cause helps feminists appeal to younger women. New York Times. s.A10. de Young, S., & Crane, F. G. (1992). Females' attitudes toward the portrayal of women in advertising: A Canadian study. InternationalJournal of Advertising. 11, s. 249-255. Diamond. I. (1988). Medical science and the transformation of motherhood: The promise of reproductive technologies. In Boneparth, E., & Stroper, E. (Eds.), Women, power and policy: Toward the year 2QQ0{s. 155-167). New York: Pergamon. Diamond. I, (1992). Ecofeminist politics: The promise of common ground. In Kramarae. C. & Spender, D. (Eds.). 77ie knowledge explosion: Generations of feminist scholarship (s. 371-378). New York: Teachers College Press. Diamond, M..&Sigmundson. K. H. (1997). Sex reassignment at birth: Long-term review and clinical implications. Archives of Pediatrics and Adolescent Medicine, 151, s. 298-305. Dibble, U., & Straus, M. A. (1990). Some social structure determinants of inconsistency between attitudes and behavior: The case of family violence. In Straus. M. A., & Gelles, R. J. (Eds.). Physical violence in families (s. 167-180). New Brunswick, NJ: Transaction Publishers. Diedrick. P. (1991). Gender differences in adjustment to divorce. In S. S. Volgy (Ed.), Women and divorce, men and divorce (s. 33-45). New York: Haworth. Diesenhouse, S. (1990, January 7). Drug treatment is scarcer than ever for women. New York Times, s. 26E. Dines. G.Jensen, R., & Russo, A. (1998). Pornography: The production and consumption of inequality. New York: Routledge. Dittman. R. w. Kappes, m. h., Kappes, m. e., Borger. d., Meyer-Bahlburg, h. F. l., Stenger, H., Willig. R- H, & wallis, H. (1990a). Congenital hyperplasia I: Gender-related behavior and attitudes in female patients and sisters. Psychoneuroendocrinology, 15, s. 401-420 Dittman, R. w, Kappes. M. h., Kappes, M. e.. Borger, d.. Meyer-Bahlburg, h. F. l. Stenger, h.. Willig, «. "•■ & Wains, H. (1990b). Congenital hyperplasia H: Gender-related behavior and attitudes in lemale salt-wastrng and simp.e-virilizing patients. Psychoneuroendocrinology. 15. s. 421-434. rZIh r* p" rlT^ * <1992)- W°men' W0tence and soc'a' London: Routledge. AoMMrtL f R' E" CaVanaeh■ Km & LeWiS> R- (1998)- SeParate and intersecting realities: 4.7382^,14 S WOmen'S aCC0U"tS °f Vi0'enCe aeainSt WOmen- Vi0'ence ^ainSt W0men' ^ aggreSSi0n-Green' R- G- & Donnerstein, E. I. (Eds.), Donnerstein, e Unz d sfp ^ Ne" ^ ^emlc Press. Oorsher, M 11997» L' en'°0' S'(1987)' oues«on of pornography. New York: Free Press. -d M me news that fit to print.- Paper presented at the Annual Meeting of the Association for Education in J i. (1996). Prime-time feminism. Philadelphia: U ournallsm and Mass Communication, Chicago, II. Iverstty of Pennsylvania Press. |jfl90. Nov^er 20). Americans more wary o, Gulf po„c, Ml finds ^ ^ ^ Vew "t%m«edworkamwomenswe"being- Women'sstudieswww m- us* 20). Bush appoints more women, but most top aides •,„.11991. vm are men. New York Times, ional Forum, 13, i58T99OW. Hazards of hearth and home, women's Studies International forum, 13 lSn'51(l99l)- how we survived communism and even laughed. New York: W. w. Norton r"'XpSM998). Consequences of women's formal and informal job search methods for employment ^minated jobs. Gender & Society. 12. s. 321-338. 1^ B |1996>- Super Bowl commercials: The best a man can 8et (°r is it?). In Lester P. m (Ed) ^(^(s. 87-92). Westport. CT: Praeger. j (1994). Transfonning women's work. Ithaca, NY: Cornell University Press. j^.CW. (1996a, October 12). New law bans genital cutting in United States. New York Times, S.l28. Kp.C.W. (1996b. September 11). A refugee's body is intact but her family is torn. New York Srs. Al, B6-7. j©f,C.W.(1996c, December 28). Tug of taboos: African genital rite vs. U. S. law. rVerv York Times, iU &M.C. (1987). Women in intercollegiate sports. In Rix, S. E. (Ed.), The American woman, 37-S8(s. 228-231). New York: W. W. Norton. **P,D.W,(1994, November 17). End of co-op dispute hailed as victory for gay couples. New York r«s,s.B3. W.U995, December 10). Hearing held on gay issues in the schools. New York Times, s. 31. *M)-W. (1996, January 21). Gay images, once kept out. are out big time. Wew York Times, I». 52. Il983i- Gynocide: Chinese footbinding. In Richardson, L, & Taylor, V. (Eds.), Feminist ; 178-186). Reading. MA: Addison-Wesley. »'«Weiner, L. (1990). The lecherous professor: Sexual harassment on campus. Boston: Press, til'f S7»-Se* Wferences in social behavior: A sociafrole interpretation. Hillsdale, NJ: Lawrence Ch tes- '^pi|te,fan'VJl (1986)' Gender and aggressive behavior: A meta-analytic review of the ^imhÜ. 'iteratUre- Psychological Bu"etir>- 100> S' 309_33°- „ j ,he Annual -SoS" Coating the dominant öiscourse. Paper presentedathe Annu. ll^S0Ciati0n for Educa"°n ^ Journalism and Mass Communication, ^ W'PatriarChal ba*a™ and latent avenues o^ocialm0bi,i,y: NUnS s. Sex Roles, I?. ^ evalence of female circumcision in two Nigerian communities >1985). SfiJ( Vfl,0n'norJl(1,fferenCe in enlevement patterns. In Sonderegger, T. B. <&U. m°n «** Psychology and gender^. 97-132). Lincoln: University of Neb ,"11994 Ma- 546 bibliografie y °)- Wellspring of priests dries, forcing parishes t0 change. Newark Times. 547 « ,^M. Z & Guttmann. E. (1985). Men who batter. Journal ol Family iS3U0s g Edeison. J. L, tisiKovn», «■•■ tL D9(1995» SWotfW*. New Brunswick, NJ: Rutgers University Press. "° * 4 Lem, l. ,1997). Making onus mac,. New York: Russell Sage Foundation. Edwards S S. M. (1986). Neither bad nor mad: The female violent offender reassessed. Women's SfucBes inlcrrtäUoruil Forum, 9, 79-87. Egan T. (1992, October 4). Police chief becomes target In anti-gay battle. Now York Times, s. 22. Egan! T. (1996, January 15). Idaho freshman embodies G.O.P. 'shope and fear in '96. New York Tmtes. s. Al, 12. Ehrenreich. B. (1983). The hearts ol men: American dreams and the flight Imm commitment. New York: AnchorDoubleday. Ehrenreich, B„ & English, D. (1973). Witches, nurses, and mldwlves: A history of women healers. Old Weatbury, NY: Feminist Press. Ehrenrelch, B„ & English, D. (1986). The sexual politics of sickness. In Conrad. P., & Kern, R. (Eds.). The sociology of health and illness (s. 281-296). New York: St. Alartin's Press. Ehrhardt, A. A., & Meyer-Bahlburg, H. F. L. (1981). Effects of prenatal sex hormones on gender-related behavior. Science. 211, a. 1312-1318. Elcher, E. M.. & Washburn, L. L. (1986). Genetic control of primary sex determination in mice. Annua/ Review of Genetics, 20, 8. 327-360. Eisenhart, M. A„ & Holland, D. C (1992). Gender constructs and career commitment: The Influence Of peer culture on women In college. In Whitehead, T. L, & Roid. B. V. (Eds.). Gender constructs end social issues (g. 142-180). Urbana, IL: University of Illinois Press. Eisenstein, H. (1991). Gender shock. Boston: Beacon Press. Elasmar. M. G., & Brain, M. (1997). The portrayal of women on prime-time TV programs broadcast In the United States. Paper presented at the Annual Aleeting of the Association for Education in Journalism and Mass Communication. Chicago, IL. El'lT1; S,ioaT'.JUne 9>' A Sha'Per Vl6W °'m «Turners. New York Times, s. Dl, D19. eSr" T S TWC* Crimin8' "ehaVl0r- oology, 20. s. 43-66, _! T' (19ö3>' Th<> length of the slits and ih„_________ -------w vMMiinai oehavior. (1993). The length of the slits and the spread of luxury: Reconstructing the subordination of ultra-oithodox Jowlsh women through the patriarchy of men scholars. Sex Roles, 29. s. 585-598 *on, D. (1995). Male bias In the development process: An overview. In Elson, D. " ltl!7dT°Pmm PrCCe9S l9'1"281' Manche&ter: Manchester University Press EnLTp *'<19921' 7"6 'mS otwomen ln lsl°m- New York: St. Martin's Press. EnoL w '.l™ Comparat"e *orth: Theories and evidence. New York: Aldlne de Gruyter. English, K. (1993), self-reported crime rates of *.....- s. 357-3ao -.._.„„0, nBw York: Aiuine de Gruyter. rates of women prisoners. Journal of Quantitative Criminology. 9. tnloe, c. h, (1987) fernin <*■•■>, t^ZoTb^S?* WBr'mllltarl8m' peace. In Hess, B. B„ & Ferree, M. M. T°*- C H. (1993). Tne m„m 1 Ne*bury Pa"<. CA; Sage " f' ,1983>. Women *"""u""*> rress. ,e*n Soctofa J ,!4)' Th° 8eMer 6aP m math: Its possible origins ... . oow"°«'ea/ Review, 59 « r95_o,0 and powor- Tho roi , 822-838. "»■)• Feminist fro T V">mB" pol,tlC8 ln ,he Unlted State8' (1998 I0'V(Eds'>- KministllT °f WOnlen pol,tlC8 ln tha united States. In * Em<**m*n, ri im 3l1- ru|0 Z > (9' 288-304>- Reading, MA: Addlscn-Wealey. 'w"s"yi99o wartUn"yComm,»1"°'' iv£T,a8blan mo^,■ rflm"a """"">•s-1 "ington, Dc. Au(hw -too patterns for minorities and women In private la I0QRAFIE H (1968). Identity: Youth and crisis. New York: Norton, u l (1992). Back to the basics: Feminist social theory, Dürkheim and religion. Journal ol '^St^ies in Religion. S.S. 35-46. 0J0.V.L (19931- Where silence speaAs: Feminism, social theory and religjon. Minneapolis: Fortress press. jn0.ru., Gur, R. C Gur. R. E.. Skolnick, B„ MawhinneyHee. M„ & Smailis. J. (1992). Facial draw discrimination: 1. Task construction and behavioral findings in normal subjects. Psychiatry «es«««, 42, s. 231-240. EKOfier, J. (1992). Generations and paradigms: Mainstreams in lesbian and gay studies. In Minton. H L (Ed.), Gay and lesbian studies (s. 7-26). New York: Haworth Press. Ütjotofiriffin, A. (1986). Daughters of the forest. Natural History, 95.5. Estrich, S. (1987). Real rape. Boston: Harvard University Press. Ejtn*. S. (1994, May 22). For girls' schools and women's colleges, separate is better. New York lures Magazine, s. 38-39. Eltone, E. (1992). Women and substance abuse. New Brunswick, NJ: Rutgers University Press. Btorre, E. (1997). Women and alcohol: A private pleasure or a public prMemluynm-- Women* Press-Bm. S. M. (1979). Personal politics: The roots of women's liberation in the Civil Rights rrmement m the new left. New York: Knopf. mS E Rix (Ed) £vans.S.M.(1987).WomenintwentiethcenturyAmerica:Anoverview,(s.33-66). n . The American-woman In 1987-88. New York: W. W. Norton. F»"man, L (1991)_ 0d(f gi„s an(J twiljght l0ver3. New York: Columbia ^^tand.ng *« re* fW. B. I. (1985). Beyond the reinforcement principle: Another step toward uno "evelopment. Developmental Psychology. 21. s. 1097-1104. .-actions to assertrve B.... Hagan. R.. Leinbach. M. D„ & Kronsberg. S. (1985). Differenual e jm communicative acts of toddler boys and girls. Child »e"lopm!\ consequences WW Fa*w- 8- L. & Leinbach, M. D. (1983). Play styles in early childhood, soe ^ 9>1m In M. B. Liss (Ed.). Social and cognitive skills: Sexroiesano New Y0rk: Academic Press. I. interna' Sä* a. Environment^ —, ccnema:w1" '*«• B. L. & Leinbach. M. D. (1989). The young child's gende wganization. Child Development. 60, s. 663-672. rw mkC 0 Cnnvno»& na' * & Bohlander. E. (1976). Senf^irrg (m (em3^e *M considerations. Paper presented at the Annual Meet Tucs- - on, az (1991). Backlash: The undeclared-war a, ,gainstAmencan^ York: Ancrior fi"^l, S a , Pfe8e"»erj a(f1,!92)' *°m»*huKh! A contradiction or the perfect <'m**'°*^'?a. aUs'o-Ster(, 7 r"e "IK/, or poHw- New York: Simon and Schuste. e• K irnent ... At HHP-" '",_.£ (Ed-I feo | -:'oou °' investigation (1998). Employmenr. ln ^e. • " j" <1983». Women and health care; A comparisonot ^ | o^'C' (1^2»' Cr.rn.nal codes, cdminaljus^^em3^ Hclg«=. - unmmai codes, enmirwi (.7-68). p,o; °' dornen l„ ,ne criminal Justice system (9- 5 l0GRAFiti 549 , m MQ87) The child's social network: Sex differences from three to six years Feiring.C* Lewis, M.(iy»". ^FJ^2i. Jas fact. In S. Cra.g (Ed.). Men. mascuUruty andmedia's. 9-22). Newbury Jdab^gCAR ^984). comparable worth: Toward theory and practice in the United States. S,gns. Jerallawsltsays two states failed to protect female inmates. (1997: March 11). New York Times. s. A20. Feidstein, K. (1998. April 13). Social Security's gender gap. New York Times, s. A27. Female professor receives $230,000 to settle harassment lawsuit. (1998. February 10). Troy. NY: Associated Press. (Internet}. Female Texas rangerquits. (1995. May 23). Austin. TX; Associated Press. (Internet). Fennema. E., & Sherman. J. (1977). Sex-related differences in mathematics achievement, spatial ability, and affective factors. American Educational Research journal, 14, s. 51-71. Ferguson, M. (1983). Forever feminine: Women's magazines and the cult of femininity. London: Heine mann. Ferguson, T. & Dunphy. J. S. (1992). Answers to the mommy track. Far Hills. NJ: New Horizon Press. Fernea, E. W. (1998). In search of Islamic feminism. New York: Doubleday. Fine, L. (1990). The souls of the skyscraper: Female clerical workers in Chicago. 1870-1930. Philadelphia: Temple University Press. Fine. S. (1997, September 15). Sexual harassment policies softening. The Globe and Mail. Fineman, M. A. (1996). The nature of dependencies and welfare -reform." Santa Clara Law Review. 36. s. 1401-1425. Rnkelhor, D.. & Ylio. K. (1985). License to rape: Sexual abuse of wives. Beverly Hills. CA: Sage. First, A., & Shaw, D. (1996). Not there yet: Coverage about and by women in foreign news -A 1995 muttmatumi study. Paper presented at the Annual Meeting of the Association for Education in Journalism and Mass Communication. Anaheim, CA. Fisher-Thompson, D„ Sausa, A. D., & Wright. T. F. (1995). Toy selection for children: Personality and Request influences. Sex Rotes. 33. s. 239-255. «^S^TTSStt°n ^ m0therChild conversatio"s about the past. Journal of Narrative STc VSc::,?of suuggie-cambridge- ma: *»»««»■ s- 295-299. ,at'0nstllp violen«: A model for family professionals. Family Relations. 36. P'aeger. F°€'Ste1, H' N' (1996>- Climbing the hill: Gender conflict in Congress. Westport. CT: F°e*- C. I., & woods, N. f (logs, w 0a*s. CA: sage. omen s he3lth care: a comprehensive handbook. Thousand Fordham, s. (1996) Bracked diversity 01 Chicago3 PretT'' °"en"nas ofrace- Identity, and success at Capital High. Chicago: Fore"^G..Aeof.T.,ByerS7i:M, bras «<* newspaper J" Ute* H.. Palazzini, M., Patterson, M, & Smith. L. (1980). Sex *■ A75^8o. °f ^'ecentered and female^entered news stories. Sex Roles. 6. fT* r 1991 r°*ic Phnal??8"1688"^ blnd- «998. February 22). New York Times, s. WK7-fo*' r- g. (1998. July ™ade,pnia: Temple Universe cngthene,T,eHaf(fordCourant_ £ S.. & Bern. S. l. (1985). If you're gender-schematic. all members of the 0 me Journal of Personality and Social Psychology, 49, s. 459-468 ^Brogran. D., & Schiffman. m. ,1998). Prevalence and correlates of harassment amoflg c „omen physicians. Archives of Internal Medicine. 158, s. 352-362. .,!.. f w. (1989). Language planning, language reform, and language change: A review of guidelines W(Wn-sexist usage. In Frank. F. W.. & Treichler. P. A. (Eds). Language, gender, and professions! iitfnf: Theoretical approaches and guidelines for nonsexist usage (s. 105-133). New York: The Modem Language Association of America. frjrHdrn. D. W.. & Sweeney. J. L. (1988). Women and corporate power. In E. Boneparth & E. Stroper Bs,), Women, power, and policy: Toward the year 2000 (s. 48-65). New York: Pergamon. franks, ?.. & Clancy, C. m. (1993). Physician gender bias in clinical decisionmaking: Screening for cancer in primary care. Medical Care, 31. s. 213-218. Freedman. R. (1986). Seaufy bound. Lexington. MA: Lexington Books, freeman, J. (1973). The origins of the women's liberation movement. American Journal of Sociology. 78. s. 792-811. Fteea, H„ Padova. C. D., Pozzato. G.. Terpin, M., Baraona. E., & Lieber. C. S. (1990). High blood alcohol levels in women: The role of decreased gastric alcohol dehydrogenase activity and first-pass metabolism. The New England Journal of Medicine, 322, s. 95-99. French, H. W. (1997, February 2). Africa's culture war: Old customs, new values. New to* Times. 5. El, 4 f^.S. (1983/1933). Femininity. In Zak, M. W.. & Motts. P. A. (Eds.) Women and the politics 01 Mture (s. 80-92). New York: Longman. s mT Idenheim. M. (1997. November 2). Nurses treading on doctors' turf. New » friedan, B. (1963). The feminine mystique. New York: W. W. Norton. ^ ^ J- (1993, May 2). The founding mother. The New York Times U*ß*™ ^ R. C. Hurt. S. W. Aronoff. M. S.. & Clarkin, i. (1980). Behavior and the 5, s. 719-738. 9W women and sex '■ Parsons, j. E.. Johnson. P. B.. Ruble. D. N., & Zellman, G. L (1 New York: w. W. Norton. tenI and sexism. New Yo . f L. (Ed, ,1988). The psychology of everyday Tragic Fu,^e. M.. Lown. A.. & Fullilove, R. (1992). Crack ho» and s *omen r«-......_ _________*29. s. 275-^e'• _.=m New Y01 Fl,nk.T.(1996 Furstenberg, f, :urs Gab BIBLlOSRAF|E hj/ani FU""OVe'M-.Lown 1 l*°men crack Fulhlove, Ft. (1992). Crack nos <...- - F|**' N- & M„ J°Umal of Sex research. 29, s. 275-287. W t . * _«■»'■►. M. (Eds., (1993, Gender politics and post^munism. ^ U). Black women are heeding the call to the ministry. ■ ■ ttaol! Cher"n' A' divided families. Camhndge: ^^J'^975. „ NY r m the labor manret: Women and tteUmted Auto Wo***- >. E. Mm qo W«or/a. Chapel Hi,,. NC: Algonpu.n Boo^ofC^ C' W. (198,?)- "*» °"ce ««« g«teess. New York: Harper ^M. M. ' media. New York: United N^ bla" stua**1 Lesbi™ and gay studies emerging in Canada, m s (s. 137-160). New York: Haworth Press. 'in. N. F. i (1991 December 13). Ultrasound skews India's birth ratio. New York Times, s. A13. 08 C G McClelland A., Dambrot, E, & Casey, K. A. (1992). Gender balancing and the criminal curriculum and classroom. Journal of Criminal Justice Education, 3. s. 203-222. Gaslil J (1990). Generic pronouns and sexist language: The oxymoronic character of masculine generics. Set Holes. 23. s. 629-643. Gauamga, M. (1992). Nature's mind. New York: Basic Books. Gels. f. L. Btown, V. Jennings (Walstedt), J., & Porter, N. (1984). TV commercials as achievement scripts for women. Sex Roles. 10, 513-525. Gelles, R. J. (1993). Alcohol and drugs are associated with violence - They are not Its cause. In Gel les, R. I., & Loseke, D. R. (Eds.). Current controversies on domestic violence (s. 182-196). Newbury Park, CA: Sage. Gendier. M. (1979). The restoration o( Vashti. In Koltun, E. (Ed.), The Jewish woman (s. 241-247), New York: Shocken Books. Gerami, S. (1996). Women and fundamentalism: Islam and Christianity. New York: Garland. Geiber,I., & Weeks, S. L. (1992). Women as victims of corporate crime: A call for research on a neglected topic. Deviant Behavior, 13, s. 325-347. Gertmer. G. (1993). Women and minorities on television: A study In casting and fate. A Report to the Screen Actors Guild and the American Federation of Radio and Television Artists. Available from the author. Annenberg School of Communications, University of Pennsylvania. Gerson, M.. Alpert. J. I.. & Richardson, M. S. (1984). Mothering: The view from psychological research. Signs, 9. s. 434-453. Gertzog, I. N. (1984), Congresswna/ women. New York: Praeger. Getteiman, T. E., & Thompson, j. K. (1993). Actual differences and stereotypical perceptions In body image and earing disturbance: A comparison of male and female heterosexual and homosexual samples. Sex Roles, 29. s. 545-562. GlSll'THoi?3^ 29)'JUdge giV6S "drink rape" «" adv^ on Pern's. London Times, s. 4. United States~? The case of the gender gap in support for the Canada-Gllberi. M. j., & Collins R C°mparatlve P°"tlcal s,u*es< 2B- s' 384-408. snack, r, wliwilsn^k s L ll"7>' Ethnl° Varlation m women's and men's drinking. In Wil-Center 0| AiCohol studies Genaeran *'r'3' * ^Ame,r ^"S'MMans,j H 8ity Pre88' "0"iftn ano mert, ','l9*7)' Canary heart disease Incidence and survival °f lmemal Medicine. 121. s. 111-118. 2,01 D. 0. (1990)' Manhood in the making. New Haven, CT: Yale University Press. «Wias.M. (1989). The language of the goddess. New York: Harper and Row. g^ig, C. (199D- Ecstacies: Deciphering the witches' sabbath. New York: Penguin, j^dini, m. j. (1992). The relevance of gender in postpartum emotional disorders. In Whitehead. T. l. 4 m 8- V. (Eds.), Gender constructs and social issues (s. 209-231). Urbana: University of Illinois Press Sri, W. wins case charging sex harassment. (1996. October 4). New York Times, s. A16. 6»n.M.J.,&Passnau, R. 0. (1990). Psychiatric symptoms linked to reproductive function in women: * review of current knowledge. American Journal of Psychiatry, 146, s. 1413-1422. Uerdingen, D. K., Froberg, D. G., & Fontaine, P. (1990). A causal model describing the relationship ohwmen's postpartum health to social support, length of leave, and complications of childbirth. Women and Health. 16, s. 71-87. teberson. W. (1993. September 10). Gay journalists leading a revolution. New York Times, s. a20. Sas.J, (1990). The impact of occupational segregation on working conditions. Social Forces. 68, s. 779-796. ^3. R. (1982. January 24). Some fear abuses in premenstrual tension decisions. PhiladelphiaHmuirer. S-8C. Glenn, E. N. (1987). Gender and the family. In Hess. B. B., & Ferree, M. M. (Eds.J, Analyzing #n*r(s. 348-380). Newbury Park, CA: Sage. ^Mtuti ol E. N. (1992). From servitude to service work: Historical continuities In the raca. drvisic wid reproductive labor. Signs. 18. s. 1-43. „„„„ maCa NY: **• 8- A. (1990). Daughter of the Shtei: Life and labor in the immigrant generation. Cornell University Press. J"* S- B. (1987). nosie the riveter revisited. New York: Twayne. fc 4 L. (1996, May 21). Fighting lucrative sex trade a losing battle. Chic , ^ g ^ <1983). sexism in gynecologic pract.ces. In Fooden. M.. j0'd0^ ^ ^ rJ^Sanaen. M. K„ Poland, M. R.. 4 Hlalt. R. A. ^ p^ ^omcn who use visual display terminals during pregn cons^^ "•695-706 Cold '^lM,,i988).Gentedtfter^in(tepres^^0^ Gold """en Quavtor/y, J2,s. 61-74. (Vemar'. A. L. (i990'a> Reforrrl Judaism votes to accept MAfflOse* Times- *>idm Yo* ri A' L <1992- Member 29). Evon for ordained P8U1 'R-J' & G»l^an. J. 0. G. (1982). CM**"**1 553 r (1994) ^ountihgfor race and classvanation in the disjuncture between feminist ident^ öf minist beliefs- The place of negative labels and social movements. Pape, presented at the La! Meeting of the American Sociological Association. Los Angeles. CA. Goldsmith B. (1998). Other powers. New York: Alfred A. Knopf. Goldstein. l. E. (1979). The constitutional nghts of women. New York: Longman. Gole. N. (1996). The forbidden modem: Civilization and veiling. Ann Arbor: University of Michigan Press. Golernan. D. (1990, May 29). As bias crime seems to rise, scientists study roots of racism. New York Times, s. CI, C15. Golernan. D. (1996). Emotional intelligence. New York: Bantam Books. Golombok, S.. & Fivush, R. (1994). Gender development. Cambridge: Cambridge University Press. Golombok. S.. & Tasker, F. (1996). Do parents influence the sexual orientation of their children? Developmental Psychology. 52, s. 3-11. Golub. S. (1992). Periods: From menarche to menopause. Newbury Park, CA: Sage. Gonzalez, A. (1982). Sex roles of the traditional Mexican family. Journal of Cross-cultural Psychology, 13, s. 330-339. Good, T. L. & Brophy. J. E. (1987). Looking in classrooms. New York: Harper & Row. Goodenough. R. G. (1990). Situational stress and sexist behavior among young children. In San-day, P. R„ & Goodenough. R. G. (Eds.). Beyond the second sex (s. 225-252). Philadelphia: University of Pennsylvania Press. Goodstein. L. (1992). Feminist perspectives and the criminal justice curriculum. Journal of Criminal Justice Education. 3. s. 165-182. Goodstein. L. (1998, February 6). Unusual, but not unorthodox: Causing & stir, 2 synagogues hire women to assist rabbis. New York Times, s. Bl. 4. Goodstein, L.,&Connelly, M. (1998, April 30). Teenage poll finds a turn to the traditional. New York Thnes, s. A20. Goodwin, j. (1994). Price of honor. Boston: Little. Brown. Gordon. L (1976). Woman's body. Woman's right. New York: Grossman Publishers. ZT'm r'(1990'january 4>- w°man 'eads gl's in panama combat' new york times's- a12" Gnrrinri " f*' ^ ^ Pentae0" rep0rt ™ls of Si]ators' debauchery. New York Times, s. 1. 9. 11!" Tm°°' S'J-tl988)- F3thers as sexual abusers »n the ""'ted Kingdom. Journal of Marriage and the Family, 50, s. 99-106. 0rnoisMpress& S'<1991'' S0C'alC0St ofrape- Urbana'IL: V™ers^ of b c (1996J El ^ ; e"'y' T'W' Mentneck' R'M- German. L. K., Kucken, L. E . & Vladeck, beneficiaries New ml !T 'nC°me °n m0rta"ty and use of services ^mo"8 MediC3'e S l Mu!t °' MeÖiCine' 331 S- 791_7"- »nSewet^0,ove;we.2rj';nai:lM•• SOb°'' *' M- & DleU- W" H- <199^ Social and economic 329.s. 1008-1012. ^"^^^"^^"^ood. New England Journal of Medicine. 8. J SS" 1° T""* N6W YOrk: W W' Norton. &aham E' ^ . "* mis™a™re or man. New York: w. W. Norton **m. P. A. (1978)Xafnli^ ITT "** °" °"' ^ *' s'*is. 3. %. 759_77a U8 0n: A history of women In American hlgjier education. (BLIOGRAFIE glack women and the church. In j. B. Cole (Ed.),, ^Piess. ^ican women*. 359-359, \^%m&retSanger. New York: R.chard Marek Publishers Ml&Oh The Catholic myth. New York. Charles Scnbners Sons June 13). 0"' and organized. New York Times, s. VI V7 ^mOopedupAnockeO up. ano... locked up? Thecr^ —y. New York: Garland. "^cut/on of women who "tHti989). Affirmative action and principles of justice. New York: Greenwood. i,I.A.(1996l- Child victimizes: Violent offenders and their victims. Washington. DC: U. S. ggtuf justice. Bureau of Justice Statistics. «1LJL|1W7). Sex offenders and offenses. Washington, DC: U. S. Department of Justice, aJustice Statistics. «.LM1998). Violence by intimates. Washington, DC: U. S. Department of Justice, Bureau b Statistics. «st.L 11998, March 5). High court widens workplace claims in sex harassment. New York 'SUL18. **S. 11993, November 14). If the French can do it, why can't we? New York Times tau 59-62. (1997, November 8). Nike shoe plant in Vietnam is called unsafe for workers. New "«S.S. Al, D2. % change. New York: Alfred A. Knopf. '■KHto^m&efa'herS' Lexineton' MA: Lexington Books. *>'«m'° J'& Reed'J'G'(1998'-Abuse of African American elders. In Bergen. R. K. (Ed.), '*Wence(s. 267-284). Thousand Oaks. CA: Sage. !,er3s 0(everyday life. New York: Doubleday. iber in?0' W°men char|ge places. American Demographics, s, 46-50. 121- Prostitutes and "^Uay addicts: Special victims of rape. New York Times, middle-aged and happy: Women, especially, adjust to the candidate making history in a state race. New York Times, s. A6. %fc °ut of the m *J t.19-^,R mstream: Sexual minorities and the mass media. Journal Of !i998 ft The impact of '^°f sexual h 6 W°rk env'ronments and organizational policies on (1982). air3'8"16"1' Gen(iera Moiety, 12, s. 301-320. ^ 9- s 271 ^"collar b'ues: The sexual harassment of women autoworkers. tfs^Wty o^p!^994'' Bec°ming gentlemen: Women's experiences at one Ivy Tam"V? Traditional limits are being redrawn. New York Times, Pan 'e"f>oo vork Press"" S0C'S'policy: A stuüy of parental leave In "am. ess. •nen anü revoluti, D I m qrq) Sex role stereotyping in women with agoraphobia and their husbands. Hafher. R.J..* M|n8e-K J'' cor Botes 20. S. 705-711- L (1992) Women respond ro the men s movement. San Francisco: Pandora. Hateflensori J E (1986). Black children: Their roots, culture and learning styles (rev. ed.). Provo. Iff- Brigham Young University Press. Hall L (1992). Beauty quests - A double disservice: Beguiled, beseeched. bombarded - Challenging the concept of beauty. In Dreidger. 0.. & Gray. S. (Eds.). Imprinting our image: An international anthology by women with disabilities (s. 134 - 139). Toronto: gynergy books. Hall R. M.. & Sandier. B. R. (1985). A chilly climate in the classroom. In Sargent. A. G. (Ed.). Beyond sex roles (s. 503-510). New York: West. Hamer,D. H., Hu, S., Alagnuson. V. L. & Pattatucii. A. M. L (1993). A linkage between DNA markers on the X chromosome and male sexual orientation. Science. 261. s. 321-327. Hamilton, M. C (1988). Using masculine generics: Does generic "he" increase male bias in the user's imagery? Sex Rotes, 19, s. 785-799. Haney, 0. Q. (1996a. Alarch 28). Heart disease worse for Blacks. Chattanooga Times, s. F4. Haney. D.Q. (1996b. October 15). Overweight now the norm. Breckenndge. CO: Associated Press. (Internet). Hansen. F. j.. & Reekie. L. (1990). Sex differences in clinical judgments of male and female therapists. Sex Rotes, 23. s. 51-64. Hanson, S. M. H. (1988). Divorced fathers with custody. In Bronstein, P.. & Cowan. C. P. (Eds.). Fatherhood today: Men's changing role in the family (s. 166-194). New York: John Willey. Harbeck. K. M. (1992). Introduction. In Harbeck, K. M. (Ed.), Coming out of the classroom closet: Gay ana lesbian students, teachers, and cunicula (s. 1-7). New York: Haworth Press. Hardenbergh, M. (1996). Women and front-page news. Paper presented at the Annual Aleeting of o* AMocmion for Education in Journalism and Mass Communication. Anaheim. CA. 'Jl ~"7)' Prevelance and Predictors of cyclic and noncyclic affective change. Psychology of Women Quarterly. 21. s. 299-314. s. 206^223 U979> 'S W|UalJty °' Oppor,unity P"nciple democratic? Philosophical Forum. 10. Harrington A (19ä7^ Mori Harrington' M 0,6 <""iWe brain- Princeton. NJ: Princeton University Press. HamsB ,1983;T' °therAmeriCa' *>rk: Macmil.an. 6««andgLTr,vZ0taSSemb,yline Fooden. M., Gordon. S.. &Hughley. B.(Eds'. Ha'"s. J.(1993 March 2af 7°°""*^womens health<»• 65-86). New York: Gordian. Harris. M. B.. & Knight-Bohnh n ***** Bedf0'd' "* Yofk TimeS MaSazine' S' 26' fi0'«, 35. s. 27-41. K"** of the bus. In Sabo, D. F.. & Runfo.a. R. C a. u978, c;;en2,S- 20^2U>' En8'ewood Cliffs. NJ: Prentice-Hall. Hartmann. h. ,. a987 *mft»«»*«- New York: Holt. Rinehart and Winston. >■ *• (Eds., 2 £ mari■ F. (Eds.). Men's health and mess (s. 68-104). Thousand Oak ' ..-*----.« Pacific Grove. CA. *». &■ F- (Eds.). Men's health and mess (s. 68-104K Thousa * BfooRs/Co,e. ^"mger, D., & Judd. D. R. (1991). The democrat* !acade^ m Ne* York Times Ml !n'g. R. M. (1993, October 3). Are women'* Hen, s 58-61. 68-69, 82. 86. oak and manspeaK: ^ **V. N.. Hamilton. M.. * Thome. B. ,1985). ««3m in communication. In Sargent. A. G. (Ed.). «^^rvicM. F********* * Henshaw. S. K. (1995). Factors hindenng access to abor 1 »ei*.__ -v ak. sex differences and ., Hamilton. M.. & Thome. B. (1985). Womanspeak . _ ^___. n tfA.i.Beyont m comm S.K. (IS 27. 54-59. 87. H/7'54-59.87 Hubert. B Her- Trampled dreams. A/eiv tor* Times, s. AS. ge"der for' davidso"- j- (1988). The Sambra Tumimman-. Sococultural and corneal aspects of G"'nea. A^'°n ma,e Pseudohermaphrodites with 5-a>ph*' Myths about sexua. DrierMtan: A lawyer's gu.de to socal scene research. Herek q " S**«*'«K j. s. 133-172 "■-AGlum. E.K.(l997,.Anep, ■ mi6f—— Hefek. G. M.. & Glum. E. K. (1997). An epidemic of st. Mart-n» Pr^'s ^724. He""an. i. l. (1988, cons,der,ng sex offenders: A mode ^ g & ^ m- He*s- B. B.. & Ferree. M. M. (1987). Introduction. In Hes* ^^^ classes. Sender (s. 9-30). Newbury Park. CA: Sa«e. enrollment in co"1 He«S. R- D.. & Mlura. I. T. (1985). Gender differ5 Are c^-^ S Se*R0/es. 13. s. 193-203. ,„ # coi^e P*"* ' ^^.3. Hess^Biber, S. (1989). Eating patterns and disri9°n. sexual abuse by guards becomes folmei,S.a.(1998 a 8'a18' How* e 're<,Ulfeme'1,0n mlnorltv h"in* '• voided by court. New York Times- t^^^^TZ^women: Sepa,ate "aih8 to iiberation-in j »'B'(1990).AC0nverS8UonB(J /f8mow"<8(s. 189-201). New York: McGraw r«min/,m(v ouon »beut race anf - of s«i-... Towa«> an unrt......, Jgun,ti a. ^ne,, K. (1967). Feminine psychology. New York: Norton. a. V. (1982). Sex role expectations, power, and psychological distress. Sex Rotes, 8, s. 607-623. Hwie j s. (1986). Occupational stress and coronary heart disease: A review and theoretical integration. in Conrad. P.. & Kern, R. (Eds.). The sociology of health and illness (s. 64-72). New York: St. Martin's Press. nwt,M..&Greeley, A. M. (1987). The center doesn't hold: Church attendance in the United States. 1940-1984. American Sociological Review, 52. s. 325-345. Hone, F. (1984). Myths ol coeducation. Bloomington. IN: University of Indiana Press. none. K. (1985). The psychological impact of a women's studies course. Women's Studies Quarterly, 13. J. 23-24. Hff/enga. K. B., & Hoyenga, K. T. (1993). Gender related differences. Boston: Allyn and Bacc-n^ Hsiung. P, (1996,. Living rooms as factories: Class, gender, and the satellite factory system m Taiwan. Philadelphia: Temple University Press. & Harner p. ft H..8., Pattatucci. A. M. L, Patterson, C. LI, L. Fulker. D. W. &. ^^ ^ ^ U995). Linkage between sexual orientation and chromosome Xoyainm Nature Genetics. 11. s. 248-256. international comparison. '. V.. & Goldman. N. (1990). Mortality differentials by marital status. *n tomography. 27, s. 233-250. n i [Ed) Theoretical perspectives Hubbard, R. ,1990) The ^„(.3, nature of human nature. In Rhode. O. ■ ■ ■ on sexual difference (s. 63-73). New Haven. ct: Yale University ^ ^ H*ard. R.. & wald, E. (1993). Exploding the gene myth. Bos.o. ft M. (£ds ,, H"». V. a. ,i994, Mom.s ln prlSo„: Where are the ^'^^oodCM, ^temporary societies: Problems and prospects <». 481-^ « , (£ter. S. M. (1992. August). Women in corrections^ » ^ ^ Mich-genFreS^ Hurtado. A. (1996). The color of ^r'V'le^6 ^Sjggiundings in eeily U^^^^navior. 16.s 209-223 Hu«*. A. L. 4 Rosenthal. I. M. (1987). ^^^Zcommu^uons. 'naphroditism caused by virilizing congenita' **^^^£g$zines- new ^^^^ppniijnt^l metasnsiy^^' Hu»"l. S. (1997). 1997 Guide to new V^JT* ati,css^^W >■ S. (1984). How largo are gender djj«- £ (£drM^Sh —• j Oevetopmenta/ Psyche ^^^'/l^sh^^"- »* ^ ---------.nor naif: Won —, „nd overuse" ily ,-"> ^ Paper Devetopmental Psychology. in ,ne Je"'"'' ^ ivH* »""^D-Hyman.P.,1979,.Tneotherha^ Is. 105-113). New York'- Sot-ock ^ Q, Crirn, ^ JM^ "•»«■ 38. »W«7!i7sndS,8t8r,dln8 °' Mhlavement-related conflicts In women. 's- 10s Pre3ented Crlesney-l./nd, m. ,1990). wow™... ,lr,P0rai kA 0t 'h° /,nnua' Meeting ol the American Society of Cn„... sWee Qtn,eY' J-, Peterson, R. £.. Gautlor, T. looper, G.. Danncr. R . Arthur. »...... ana ^ ^ J"' * Scheckloron, C. (1982). Hormonal evolution or a large kinorea with complete r'°*en ,nsensltMty: Evidence lor sticondory S-Blphe^wtuetese deficiency. Journal ol Clloleal lncl J- a- (1993). Criminal-justice. Orlando: Harcourt. Brace. Jovanovich C. a, (igesj. Drug use aitrt crime. Bureau Of Justice Statistics Special Report. Washington. °c: National insiltuio or Juttico. BIO most, iter, arrf women m politics: Democracy in the making. Geneva: ^ r«* stereotyping as ft reiates to ethnicny. age arus set in young ch.ioren. tf*M> H«pa«cwomen *»me P""* Catho*c Church. In May. M. A 'Ed.,. Women 13-17). Grand Rapid*. lft Wm. 8. Eerdmar« AM«*« Co Mm), 0- 6 Wtether, P. (199U- «*« »*> "» /w* M,en'- NeW Vorts: »»«n*»*» bra* oni**w aba* stets. 0996. A*y 31). Jerusalem, tvaei: Associated Press, (internet). tt**>.C. I«. ttfla». Female am) mate, issues of gender. American Psychologist, 44, %. 127-133. )tc*. HVU909). Another look at no*w« dneree ar/J the rx>stxw«orce finances of women. Law and ■ Uttfcfr «e*few. 23, s. 95-115- JacebsJ.4.(1983). the s*/ v&e£etiori of occupations awf women's career patterns. Unpubfeshed doctoral dissertation, Harvard University. Jacobs. J, A (1992). Women's entry into rnanagemeot Trends in earnings, authority, and values among salaried managers. Administration Uience 'jjarteriy. 37, s. 282-301. Jacsos, J. A.. 4 Un, s. T. f1995), Trends n occupational arxj industrial sex segregation m 56 countries. iw, fc» J. A Jabot* (Ed.). Gender inequality at work (s. 259-293). Thousand Oaks. CA: Sage. Jacobs,}. A, A Steinberg, R. J. (1990). Compensating drfferentiats and the mate^emaie wage gap: Ewser^t (ram the New York State comparable worth study. Sociaf Awes, 69. s. 439-468. iawbseft, J. p.. 4 Levin, u M. (1995, September), effects of mtermrttem lafcor force attachment on women's earnings. Monthly Labor /review, s. 14-19. äequet c, h. (Ed.( (lggSj, Women ministers to 168$ awl 1987: A ten year view. Hew Vorfc Office .. a967' ^l!- »the Mannes join the firing line. Hew York Times, s. A10. wlZü^U' ***** tne 1980s: Television's workwomen as displaced ovv**> s Studies in Comm^«^, j4,49.74 Ja^e'T^fe,I**4,'**0W>n *pwt' "omw,'» Studies Internat*** Forum, 13. s. 491-499. ^Z'^ CRattwv L M Whence, among African American single mothers: Marital WfftlTfrtt'*d,a'n'/,'J,*or'-tri*** *•J • Ecksen, I- 8..* Chatte«, L M sr. ÄST1*' ^-^)-Thousand Oaks.CA: Sage. Jaftary.P„ Jetf^^i T***" ** »»tona«sm m (he third won*. London: Zed Press. ***»< London: Zed 'tooU ^<1988'' P3'"S ,3Ö,:" PW**': Women 8nö ch'labeanng **«*• *- 1193m fon^T- Vtotenoe ^sMsf Women, 1. s, 32-64. ^ * ^ ^ The institutional impact of U. S. social policy. Hem **nf00' °' 0»n\ ^In*??** **0fC*18 WKter awack- Afew lor* rimes, s. A10. J! fiSru»ry2i .a^r***8^ *^ at flavy two* eam^ fcfc^r*n**-»-1.36-37. •">rt(er* bear big burden as Jobs in g^nerranent dwindle, "t* y^l^^yn^oTZ^ W' <1981>- Factor» influencing lesbian gyoecok^ ^^Wk0d"B- C- IlBftl,, common nJÜÜÜ"* 0b*u,t"c'> and Gynecology, 140, s. 20-28. Wme»- *fer»M comex«: Third wortd women and twrwruam- W eiBLioef*F,e C t Bu»0. A,. & Torres. L /&».,. Third ««^^ , . ,r>527 sv. / »«»«ss«B» 0..1995. September 20, Fe,. hrttrng snag mta*.about«*, AV. ^ ssswe, t L (1988/ fte/rg-on ,n society. Engjewood Cm*. Hk PrexiceMaM b>Un . '' ^ wrKf>iigi«f «lrgs» iT;^^'4^^^ 727-743 <)taj<198l). Stack mothers and daughters, in Joseph. G.. £ lewis, J. (Eds.). Gownon ^7*''CwW?,cts « »** and WTtrte femmrst perspectives is. 7S-t2B% «ew*rfc A«*w. «•«»8. & p°"e,s' b' a',1991'- *° exf»oratory study of the rnenstruafeupnerBr« besets. Start mothers. In Taylor. 0. L. & Woods. N. F. (Eds.). Afcnstrwoin ^"tTTtL35^0' ^ York: Hemisphere. ^ jf|1985'- A" officer and a lady: Organcauorwi barriers to -omen «^as Mniectonai * C 8 PrfS°nS' Soc,a/ Problems. 32. s. 375-388. _.. *«^fW,<5*0n '19».March27^/^*^^^^*^"^ K. F . ^Periences- Memo Park. CA: Author. , _ ^«-5 ^an n^'5 WlVS4 J"urnai. 7. s. 1-17. __House ^ Sw^'"& Kahn' A- J- '1988i- Mothers alone. ^^'^T V E. (1987,. Marn^e and femr/y. Boston: a",0- A^"^rem«/sm oofS ^^J™*' u Preser^mthe/^ Meeting of me - r. m m!!3' Febru*y "J- Heading slowfyintotne y ^' «• c hH977'' *^ ^ women or mo corporation. Hew ^ "•an, 0 r ' ^«o/es. 34. s. 35-42. -^r,.Ne» « - " „ ^w,;!•(1991)-Waofte/souters:Newlyorthodox^ " »aea"' J- (1995>" Patent ^S ce**'' GO°*" ' ^ooma/ of Sociology. 46. s. 279-31°■ S61 BtBL 'ografie Itov H H (1988;. Sex-oased discrimination. St. Paul. MN: West. C E. (1993. L 6). So weak, so powerful. Ne» York T,mes. s. VI. VIO. Kelly e' S. (1998. June 2). Teaching doctors sensitivity on the most sensitive of exams. New York Times, s. F7. Kelly. G. F. (1995). Sexuality today. Dubuque. IA: Brown and Benchmark. Kelly! R. M.. Saint-Germain, M. A.. & Horn. J. 0. (1991). Female public officials: A different voice? The Annals of the American Academy of Political and Social Science. 515. s. 77-87 Kemper, T. D. (1990). Social structure and testosterone. New Brunswick: Rutgers University Press. Keiber. L. K.. Greeno. C. G., Maccoby. E. E.. Luria. Z.. Stack. C. B.. & Gilligan. C. (1986). On InaDif terent Voice: An interdisciplinary forum. Signs. 11. s. 304-333. Kessleman. A. (1990). Fleeting opportunities: Women shipyard workers in Portland and Vancouver during Worid War II and Reconversion. Albany: State University of New York Press. Kessler. S. J. (1996). The medical construction of gender: Case management of intersexed infants. In Laslett. B., Hohlstedt. S. G.. Longmo. H., & Hammonds. E. (Eds.). Gender and scientific authority (s. 340-363). Chicago: University of Chicago Press. Kessler-Harris. A. (1982). Out fo work: A history of wage-earning women in the United States. New York: Oxford University Press. Kessler-Harris. A. (1990). A woman's wage: Historical meanings and social consequences. Lexington. KY: University-Press of Kentucky. Kilborn. P. T. (1995. March 17). White males and the manager class. New York Times, s. A14. Kiiborn. P. T. (1996. November 12). Welfare mothers losing bonus to track fathers. New York Times. s. A12. Kilborn. P. T. (1997, March 12). 5 women say sex charges in army case were coerced. New York Times, s. A14. Kim. E. (1996, August lg) Shefj(f s. 1A. says he'll have chain gangs for women. Tuscaloosa News, ana R Tem'ecUaaica,s- ^Politics has corrupted higher education. New York: Harper IZil 's?,; M9n^ - "~ *r,. Free Press. ranei.M.s..&Messner,M.A.(Eds wiqQft, ■ . King. D. ft. (1988) MuttiB)e . U998). Men s lives. Boston: Allyn and Bacon. «fcoiogy. signs. 14, s ^-n^'^' mult'p'e consciousness: The context of a Black feminist Kmier. 8.(1997, May 27) Be s- (1998, March 17) a*"18 SyStem' v'iU> D,ibes and the big lie. New York Times, s. A4. Kirschstein, r. L, (1996) u^™*"'^ scarf ***a s*0™ over secularism. New York Times, s. A4. Mea,cine. 334, s 982 983 " PhyS'0ians " Good "ews and bad news. New England Journal o< W*M.J..VKhBttonipwK «x» m blood (Kes^;; £ Grim' C-E..& Kuller, l H. (1991). The association of skin Med.«. A*soci3«ar). 264 . ^_ J*ki wlth ,ow socioeconomic status. Journal of the American Wj3s-p- (»88. Ami 101 «,' &"^02- )'Ve™^«rhe^^TTmeSMWs.32-35.46-»8. Watch. R. (1988) coatjii and sea and other works. 1946-1963. New York: Delta. ^sld. 0. (1995, October 14). Judge ordered victim. 15. to reenact sexual abuse in court w*rt Ttnes. s. 21-22. fgttU. S. (1990). Classrooms, teachers, and gender differences in rrethemabcs. In Fennema. E.. jia», G. C. (Eds.). Mathemaf/cs and gender (s. 128-148). New York: Teachers College BBle, R. (1980). Theoretical perspectives on menstrual cycle research. In Dan. A.. Graham. E.. iBeecher. C. P. (Eds.). 7he menstrual cycle is. 8-24). New York: Springer. «aaa.6. (1993, October 26). Cloning human embryos: Debate erupts over ethics. New York Times. wa G. (1998. March 10). Harrowing choices accompany advancements in fertility. New York Trmes. «*U..&Burke. B. M. (1992). Sex preference and sex selection: Attitudes of prenatal diagnosis *»• Paper presented at the Annual Meeting of the American Sociological Association. Pitts ***C. (1998. Alay 6). More women, children seek shelters, study says. Houston Chronicle, s. L * (1993). Raising standards while lowering anxieties: Relinking the promotion and tenure fwess. Concerns: Women s Caucus for the Modem Languages. 23. s. 1W0. '*«• 0- (1998. April 7). Mergers with Catholic hospitals cut access to abortion, study finds. ** ***.s.A10. acOTen[ "jj^J-'■ (1988). Preventing elder abuse: Identification of higMsk factors P**» P*** "sons. The Gerontologist. 28. s. 43-50. 2. s. 81-9*- ■w- '1992). Feminist pedagogy in criminology. Journal °fCnm^JU**~L ]nPaM. u. A (&>->■ " ,1991). Changed lives: The psychological impact of sexualnar3SS"* ^ ^ Press. Se,oa, harassment on campus (s. 73-92). Albany:State^ ^ pfevaience of sexual G'dy«. c. & wisniewski. N. (1987). The scope of rape: in°^e^a^iPsy>*o<°&-"on in a sample of higher education students. Journal ol s I62-170. ----families in A"! cexual :nts. jouma'^ttco'^ Arr^^,^^ - 162-170. ,ess ferr#* » ^Lie*- W*-' Kojol-J- (1988). Rachel and her children: Home^ ^ Jer **»t. 0. (1997. jUne 11). Women praying "n,et™>- r...^erlY. bibliografie — -^997. June 11). Women \noj»o k 3mef. R. (1986). The third wave. Wilson ^ ^ ,n Kramar*- C- r^ C & spender. D. (1992). Exploding ^^n.p * ^Y College Press. , ^f^^V***" l^d. M. L. (1987), Rethmking tami-y power- Jo* pressu^ 8 A ^ & Sklney, S. (1996,. Racial <<^"?iC* -* ^ —^ ^d White adults. American Journal of P»° Rec- ™e soc'^ organization of sexuality. Lawtor, j. [i998 A . ag0 Press- S.BUU. At>r(126). For marry blue-collar f ^n«"''» rape view sfirsIw „„, k U*te"«. R, & Johnson D ,lqQ1/ 201 Ra,ei8h' ™- Associated Press. (Internet). Panted aUhe Annua; ■ ' M >■ Women In corrections: The prospects for equality. Paper U7e"ce' «■ H987). W0men nrt Ame"Can S°Clety of criminology. San Francisco. CA. ^2-226,nev,e"j^ sports, m r,x. s. e. (e The m 1987^8 ^ G- '«96, F^X^^-natoap, boys „6ntvvars. New York Times. 9. CLCiO. r fathers, child care is shift work, too. New York Times. mrth, l. (1989). A n6_____™l fly! New york Times, s. C2. mass S64 'geno!!!!!! I6"1 St6d of ,oys are "P to. New York Times, s. c2. »^™.caton ts 247y "aUon °< 'mages of women. ,n P. j. Creedon (Ed.), Won** * h NewbufV Park. CA: Sage. BIBLlOGf AF'E jgji True love and perfect union: The feminist reform of sex and society. New York: psfc Books. ij-tC., Carson, M., Baker. C, Holliday. H., & Meyers, S. (1995). Self-disclosure and listener verbal s^t in same-gender and cross-gender friends. Sex Roles, 33. s, 387-404. idBnc.A. N. (1996. June 2). A woman behind bars is not a dangerous man. New York Tones Magazine, s. 34-40. UOm.r'.B., Rogers. R. G.. &Peters. K. (1998). Neighborhood social context and racial differences /women's heart disease mortality. Journal of Health and Social Behavior. 39, s. 91-107. l«)er, G. C..& Fennema, E. (1990). Gender differences in mathematics: A synthesis. In Fennema, E.. 1 Utter, G. C. (Eds.). Mamemat/cs and gender, (s. 188-200). New York Teachers College Press. lee, F, R. (1989, July 17). Doctors see gap in Blacks' health having a link to low self-esteem. tew to* Times, s. All. I*.S. (1989). Learning to love: Sexual reputation, morality and the social control of girls. In Cain, M. lEd.). Growing up good (s. 19-37). Newbuiy Park, CA: Sage, letonan,(1993, September/October). Off course. Mother Jones, s. 45-51. ^w. S. (1993). Gay cops. New Brunswick, NJ: Rutgers University Press. «■ (1984). a,c0»0i 3„d masa//,nrty.. A review and reformulation of sex role. <*>£™L "^theories of alcoholism. Paper presented at the Annual Meeting of the American Psyc Ration. Toronto. Canada. H, (1986) 0(y( of b0(jnds Toronto: Trie women's Press. ,Uoctnoft CT- Quorum ^'* & Laband. D. N. (1995). Sex rf/*rfm/iwto« ft me legal profession. Westpo . S' Sanday P U^sky, Mi (1990) Gendef ^ S0CJety; A case study from » university of 4 Goodenough, R. g. (Eds.). Beyond the second sex (s. 169-224,. PW*"P e"nsylvania Press. ,es 30, s. 199^1- M. U994). women, men and aggression In an egalitarian society G. (Ed.) (1972). B/aCfclvomer, in White America. New vork: vine jvefsi,y Press. tot3"06' E- & F—Smith, N. (1996). Negative emotions and corona 0 he hear, of tne mattef ^ 347, s. «4-415. a(nong gay and W»« 1 ?r' <1936). ^in epidemics: Domestic violence and ^^V*"*** teunB York: Haworth- c beliefs about young *■ J- J- (1990). Aspiring parents' and teachers' academe n,erU3,men. 23. s. 83_90. _„he.erosexuaian«^ose' ------1, structure between nete ™"6. J. J. (issu). AspirniB ---- enheieroSe; fioles, 23. s. 83-90. , struct"* W*"6 Levay, s. (1991,. A difference in hypothalam ^ ^ Science, 253, s. 1034-1037. hope and tea ,lli.5sis)ust Lewin.T.(1992b,October.21). Lutherans3 ^ Lewin. T. (1997a. March 15). New gu'del a peck. New York Times, s. 8. BIBLIOGHAFIE (1997b October 9). In California, wider test of same-sex schools. New York Times, a, Al A22. iJrin T (1997c September 15). Women losing ground to men in widening income difference. New Kor* finws, s. Al. 12. Lewin, T. (1997d. September 5). Equal pay for equal work is No. 1 goal of women. New York Times. s. A20. Lewin T. (1998a, May 1). Birth rate for teen-agers declined sharply in the 90s. New York Times, s. A21. Lewin, T. (1998b. March 7). Fewer children per care provider is good for all, study finds. New York Tims, s. A6. Lewin, T. (1998c. June 8). Report tying abortion to welfare is rejected. New York Times, s. A10. Lewis, C. Scully. D., & Condor, S. (1992). Sex stereotyping of infants: A re-examination. Journal of Reproductive and infant Psychology. 10, s. 53-63. Lewis, G. 8., & Nice, D. (1994). Race, sex, and occupational segregation in state and local governments. American Review of Public Administration, 24. s. 393-410. Lewis, L. A. (1990). Gender politics and MTV. Philadelphia: Temple University Press, lewis, M..& Simon. R. I. (1986). A discourse not intended for her: Learning and teaching within patriarchy. Harvard Educational Review, 56. s. 457-472. Lewis, N. A. (1993, November 24). U. S. restrictions on adult-TV fare are struck down. New York Times, s. A1.A20. Lewis, R. (1998. April 19). Is that love in the air? More people are saying "l do." Philadelphia Inquirer. S.A1.12. Lieben. R., NealeJ.. & Davidson, E. (1992). The early window: The effects of television on children and youth. New York: Pergamon Press. Uebnwi. m. (1995. December 6). Christian bigotry can breed violence, gay bashing. Los Angeles Times. U989)' Pf'SOnefS °' ri(Ua': M ornate genital circumcision in Africa. New York: Harrington Park Press. Durham wr. f.Mam'ya' L' 11990)' The B,3Ck church in the African American experience. Durham. NC. Un,vers,ty of North Carolina Press ^eqvls,,K. ,1996). R£Ming repressive t &McNaron,T.A.H.(Eds.),rher i tolerance: Lesbian studies in Sweden. In Zimmerman. B.. Undgren.1. R„ &Tailb N"s*studies (s. 229-233). New York: Feminist Press. • wm). The law of sex discrimination. Minneapolis: West. Little. C. B. '"sea, IL: F. E. Peacoc7'i"t"'0"1S c D. F. (1986). Deviant career mobility: The case NeW Wrk. s'283-296. ^s."*^ B. F, » Reilly. M. E. (1994). Women's st««« ^ ^herSCollegePress. Berke.ey^"^2:Harva^^rS,ty j*e'- k- (1984). ^or^ ar,d the pohtiCS of "°m*°°*n ptenanCY- IIWS). Dubious conceptions: The politic*0" , eSS' vork' Beaten and Ga &e«* ^g, p. w. Women changing work. New ^ (199 ^ ,^ ^N.. Slater, J., McGovem. P.. EksUum. J-. ^J^^^n^ ^ °^ the sex of the physician make a «*«^^wcal ^ >rg. P. w. ,1990). Women L, & ^aíg°^ima' "fM^^ 5' * A ^ -thesexofthephysicianmakeadif^ of politice'e ^ (e í. í> S. (1991. Spring). Feminism: Corne^ ^ ,n >■ % N. B. ,1984). women and P°,,tlCSr Mayfield- . p Perspectiv» (s. 402-422). Palo A|l°- ^ ' prain s^e- ! sex of the physician make a °"iffef*Tne o( poW" ,1991, Spring). Feminism: Comers ^ in ■ ^ B. ,1984). Women and poM'cs■ Mayfield. ^do*' >ective ,s. 402-422). Palo Alto. ^ Bf8in SU».» r (1994). Sex differences In intelligence -rences. 17. s. 257-271. ,ate-pry- p.rtnef5 0 " MaW0hy. E. ,1988). Gender as « social call|(, |aw: MacCorquodale. P.. & Jensen, G. (1993'' «h«^ .rvtceS^V*^ Luti. Lyni Perspecti LWn. R. (is Olřřeren Macci ,65-765 ^ s- sod** '' s. 582-593. ^e sei MacDonald, C. L.. & Sirlanni. C. (1^9 ^ ^ yV**'* in« In MacDonatd, C. l_. & Sirlanni, C. (E Temple University Press. Bibliografie i-261 ,.iprtl8; e.67 ~n id e 11992) Shoot the women first New York: Random House. MacDonl V, & Parke. R. D. (1985). Parent-child physical play: The effects of sex and age on children and parents. Sex Roles. 15. s. 367-378. MacFarquhar. N. (1996). Mutilation of Egyptian girls: Despite ban. it goes on. New York Times. S. A3. MacKinnon. C. (1936). Pornography: Not a moral issue. Women's Studies International Forum. 9, s. 63-78. Madriz. E. I. (1997)- Images of criminals and victims: A study of women's fear and social control. Gender a Society, 11, $• 342-356. Maghan,J.,&McLei$h-Blackwell, L.(1991). Black women in correctional employment. In J. B, Morton (Ed.), Change, challenge, and ctioices: Women's rote in modern corrections (s. 82-99). Laurel. MO: American Correctional Association. Mäher. F. A.. & Tetrault, M. k. T. (1994). The feminist classroom. New York: Basic Books. Mandel. R. B.. & Dodson, D. L. (1992). Do women officeholders make a difference? In p. Ries a A. J. Stone (Eds), The American woman, 1992-93 (s. 149-177). New York: w. w. Norton. Manegold. C. S. (1993. May 9), Among Blacks, new voices emerge. New York Times, s. 25. 32. Mann, C. R. (1989). Minority and female: A criminal justice double bind. Social Justice, 16(4), s. 95-114. Mann, c, R. (1993). Unequal justice: A question of color. Bloomington: Indiana University Press. Mann, C. R. (1995). Women of color and the criminal justice system. In Price, 8. R.. & Sokoloff. N. J (Eds.), The criminal justice system and women (s. 118-135). New York: McGraw-Hill. Manning, A. (1998, February 23). Operating with sexism. USA Today, s ID Mannix, M„ Bernstein. A.. & Flynn, M. K. (1996. June 23). These nifty sites show why more women are frequenting ,he Internet. U. S. News and World Repoit. s. 58-60. Mansnerus. L. (1997, November 16). sometimes th, (Ed.). Growing op g00d(s. 38_54) »ares,M. (1996). Positive effec * the Annenberg Washington Margoiis, D. R. (1993,. Women" i*^^^)^-^^^awttM 0f ident*V: Growing up in Madrid. In Cain. M s up gooo (s. 38-54) Newbury Park CA' Saee Mar« M.(l996).Pos((lveeffectsofte(ew.Jn «• Sage. v. (19S9). Boys, girls and the disci 'wing up good (s. 38-54) Newbury 9 Ann!!!!™P«S,""le effe°tS oftelevlsion on social behavior: A meta-analysis. Paper presented ^tte Annenberg Wash.ngton Conference on Children and Television. Washington. DC. & Society, 7, s. 379-399 "" S m°VPOrt, CT: Greenwood Press. Ma(Un r^ix^"'SyC'Wogy' 2b- s- 8cle|en s- s. (Ed.,, women and divorce, men and USA**" (£d., m**'^*" T, (1998, Alarch 12). Corps of clerks lackln" |f| RU9S«II. 0- ' ^ —urn in pornography _ — and s^y(s Russeil, D. e H °rps of c'erks lacking In o.v*. i|JrA 0l67~177) Neujv<1993>Rac'sm In pornography. InRussell, o.^. . ■-' 8o°th. A a, r. k: Tochers College Press <;r[y 55. S;?ZT*' J' M. Jr. (1992, r^Ze^chess compel. <^7^lSy S0<"eta« Stf6"-- Black family. In Cel.. >. B- '"/"<"' ■'■ rathBrh!>0(f J ^'"S Perspectives on the rote of tfio »«* <• »jv Men s changing role In me family Is. BIBLIOGRAFIE BIBLIOGRAFIE M mmu. «... & Glenn. A. A. (19881- Body •■'-'" """ oneness: McCia'^r.Srit' M..s(C. gender am/ sexuality. Minneapolis: University ol Minnesota Press. McCTellan, 0. S. (1994). Disparity in the discipline of male and female inmates in Texas prisons. Women and Criminal Justice. 5. s. 71-97. The McCTlntock Collective, 11990, May). Gender inclusive science and technology education. Refractory Girl. s. 34-36. McCormellCinet. S. (1989). The sexual (re)production ol meaning: A discourse-based theory. In Frank. F. W., & Trelchler, P. a. (Eds.). Language, gender, and professional writing: Theoretical approaches and guidelines lor nonsexist usage |s. 35-50). New York: Modern Language Association ot America. McCormack, a. (1985). The sexual harassment ol students by teachers: The case of students in science. Sex Roles, 75, s. 21-31. McCormick. T M (1994). Creating (he nonsexfsr classroom. New York: Teachers College Press. Mccracken, E. (1993). Decoding women's magazines. New York: St. Martin's Press. McCiate. E.. & Smith, J, (1998|. When work doesn't work: The failure ol current welfare reform. Gender & Society, 12, s. 61-80. McDonald, M. ,1996, April 8). Is God a woman? Maclean's Magazine. McFadden. R. 0. (1995, November 28). Subway fire attack prompts uproar over action movie. New York Times, s. Al, B4. ioGrath, E., Keita, G. P.. Strickland, 8. R., & Russo, N. F. (1990). Women and depression. Washington, OC: American Psychological Association. McGregor, R„ & Lawnham, P. (1993, AugU8t 5), Japan 3p0]agllQS, l0 sex E,aves. The Austraiian. s. 8. Mcintosh, P. (1984). Interactive phases of 'cunicular revision: A feminist perspective. Wellesley Working Paws Series, No. 124. Wellesley, MA: Wellesley College Center for Research on Women. , ' B't19961'The chil(l 33 irnage: Photographic stereotypes of children. In Lester. P. M. (Ed.), McZr "MelS- 107-U2)' Wes,P0^,' CT-. Praeger. mLI!!' i' ?J^98, 4)' PeaCG' War,i0r women rank ,ow- wew York Times, s. 4. k 2 Wh3t mak6S 3 3 man? ^ ™- s 21^17. w. 6.19' s i^ry 71 RMcime aiumnae eet toueh Harvard'New Y°,k vmes Edi,cation McMInn, M.R., Trover P k Hann college stMents Lm.<«,\ ' ' &F°Sl6r'J' D'(1991>' Teacnln8 "onsexlst language to ^Minn. M. iTiiis P. Z T1" 59' S'153"161' Development and use ol L « L °' (1"4)' ^sslng recognition of sexist language: "camera, j A K (19961 ei e ')*""0 Language Scale. Sex Roles. 31. s. 741-755. McNamara, r, p (199 ™ *ms- abridge, MA: Harvard University Press. CT-. Praega,. umi Square nu^ler: Male prostitution In New York City. Westport. rvtcNell. 0. G, (1995 Septomb T'mas,». 3. m Br 10)' For gay Zimbabweans, a difficult political climate. New York Mcphi»lpB,K.(1993) Wo "> "Vision, 9, „. uJ1™8nC,,U'ch and ,h0 f«ciemation of sacredness. Journal ot Feminist Studies •^"'"on, j. t. (1967 March Mclc^ New Vo* T'™SCa!.0BebleC,S ,0 lflte8rallon of lead '0|9P»»«lon P">* M"w°ai & ^te'<«inrv6^rci7r.r9 in m* ^ * ~. >■>m- °- """""nmunlcmionni. 172-194). London: Arnold. f tfnaxti foundation. (1995). Dreamworld II: Desire, sex and power in music video. Videotape j&tmiitieauthor: 26 Center St.. Northampton. MA 01060. tffyMtoWomefKMRm). (1993 a. Spring). Newspaper gender gap widening says Newspaper ■' '~.*rina. s. 5. '"■oter). Brief: Also from WCI and Unabridged 16. morion ol America, s. 5. BiPeport to Women (MRTW). (1993b. Winter). «...-. ZT»~n (MRTW). ,»«.. Win*,,. Briefs: m —- — » — < nr r,f TV anchorwoman in to Women (MRTW). (1993d. Fall). EEOC roles ,n favor ixrirmstion complaint, s. 1. journalists report sexual feiaReport to Women (MRTW). (1993e. Winter). Onethird of wome '*»vr>eM on the job.s.2. w violence; U. S. programmers. ^Report to Women (MRTW). (1993f. Fall). Canada cracks down on risers resist restrictions, s. 1-3. kids speak up ab°ut ™ ^Report to Women (MRTW). (1995, Fall). And one more poll: comings, s. 8-9. .,. fewer media for 96 ^Report ,0 women (MRTW). (1996a. Summer). Women utilize *».».l-2. coverage of ^ndec"neS Re»'t to Women (MRTW). (1996b, Spring). Front page news in 1996. s. 8-10. „ s0receivinglessthanser %aR*Port to Women (MRTW). (1996c. Winter). Women candidates Pane, say, s.4. said to *** «* -.......... ,„ - -wh women pol'"c nelsays. s. 4. Spfil .to Women (MRTW). ^6d. coverage Than men. s. 5-8, "-Mia Report ns said » ^i^'^orwor^l il996f- AARPstudyconfrrmserlme-nme TV shows limited ^^«Ä« r/9^M^' fl"6g. Winter). Mtonew. ^V^««»«**wWeWWW' ~^ad daily newspapers n only 21* %>efl. a ,0 Women /Mo (1996h' Winter;. Briefs: More stats to. C^£°Csmr^^1997a. Spring,. «****5i *0/^^^"-^ ^2SJ2j^%^ summer, Tw.n cms newspsr*'stud,: W«nen on* 2> * -^.Medisremro, retypes. »«*<**»- of names In the news. s. 4-«- spr,ng,V Me0 „ Arr">rS ^ ^eporttoWomentMRTW,,!^. ^ ^^s^ Report to Women (MRT^ jjj^ «mJ^. sae, * ^ women's voices make up only 25 * „,„. „.^»'"t/ofr. ^!i?5 Media Report to Women (MRTW). I" t3. . ^ ^ 1991: A full-page <* of. naked «^(< spr,n*l- AfJC^* Maas» Report to Women (MRTW). I* spn"8'' „ MoOiaHeport to Women (MRTW). (1^ 30. *. » 1 't episode or-Ellen." wftlch a"* Media ^r0""'ofCe *eStefi ;0me* Wto* 61 ,«0 |H3' «.1-3 Med Wl Meal ror"10 ^mi"«' BIBLIOGRAFIE BIBLIOGRAFIE ,MPTW) (1997h. Winter). (J. S. TV ratings have parents underwhelmed. Media Report to Women (MRTVV). Jissm. concerned, confused, s. 1^ Wme-,/rne stereotyping of women persists on Media Report to Women (MRTW). (.invoa. p «,/ M^ltZuovVomen(MRW MeTStpiuc Women (MRTW). (1998c. Spring). Briefs: -Ellen- is out of the closet and off the air. s. 9. Media Report to Women (AIRTW). (1998d. Spring). Miller: Why women an giving up on newspapers, s. 7-8. Media Report to Women (MRTW). (1998e, Winter). Women's sports magazines seeking identity, advertisers, s. 1-3. Meier, B. ,1993, February 14). Effective? Maybe. Profitable? Clearly. New York Times, s. Fl, F6. Meier, B. (1996, November 21). Bias complaints against Wall St. firms. New York Times, s. D4. Meigs, A. (1990). Multiple gender ideologies and statuses. In Sanday, P. R.. & Goodenough, R. G. (Eds.), Beyond the second sex ,s. 99-112). Philadelphia: University of Pennsylvania Press. Meredith, N. (1986). The gay dilemma. In Simians, L. (Ed.), Alternative sexual lifestyles (s. 113-117). Actor. AlA: Copley Publishing Group. Meredith. R. (1997. September 20). Strip clubs under siege as saleman's haven. New York Times, s. Al, D3. Mernissi, F. (1977). Women, saints, and sanctuaries. Signs, 3, s. 101-112. Messlas. d. K. h., Im, E., Page, A, Regev, H., Spiers, J., Yoder. J. D., & Meleis, A. I. (1997). Defining and redefining work: Implications for women's health. Gender & Society, 11, s 296-323 Messner, M, (1987). The meaning of success: The athletic experience and the development of male M I' H'm- ^ofmascunnities (,. 193-210). Boston: Allen and Unwin. Messner, M. A. ,1998)' The ^TJl^11^ NeW Yofk: MacmHIan. IfTlltS Of "th ......an, men's rights movements' discourse Gln7VT 8nalySis of lhe men'* liberation and M^ner,M,A.,Durlcarl|M c &Jense™ff So^/> tf, 8. 255-276. 1gWge of ,el^ed sports, Gender & SocieTT^*™* ™" fr°m the girls: The *endered 1992. Mnvamk^.i . S. 121-137 Meug "~ """"la' uefl0er & Soc ^^z^:::bionde worid- s. » Boston: UttieTown.' l3Umarn' E' °" * * (1994). Sex in America: A definitive study. Mies.M.,& Shiva, V. ,1993, , Mte,TsrM0-^ t 995 4APr"171 lncrea=* seen in r^T**' S°C/0'°g'Ca' 27' s' 217"237" M^ 25)' GirlS C0« of C : :,0lenm pro«— Ttrnes, s. A16. 1e dynamics of Jon c Press. s«» jfc., & Swift. K. < 1991a). One small step for genkind. In Ashton-Jones. E., & Olson G A (Etfe, mgender reader (s. 247-258). Boston: Allyn and Bacon. m ft. & Swift. K. (1991b). Women and names. In Ashton-Jones, E., & Olson, G. A. (Eds.), The pmJer reader (s. 272-286). Boston: Allyn and Bacon. «iiier.C.L.(l9S7). Qualitative differences among gender-stereotyped toys: Implications for cognitive and social development in girls and boys, Sex Roles, 16. s. 473-488. vi,Sf,j.(l992, December 27). Women regain a kind of security in Islam'sembrace. Wewt&A7mes,s.E6. If let, J. G. (1996). Search and destroy: African-American males in the criminal justice system. New forte Cambridge University Press. Miller. M. (1998, July 27). Going to war over gays. Newsweek, s. 27. Miller, N. (1992). Single parents by choice. New York: Plenum. Her, S. L. (1994). Gender-motivated hate crimes: A question of misogyny. In Curran. D.J..& fien»rti, CM. (Eds.). Contemporary societies: Problems and prospects (s. 229-235). Ergievfccti Chtfs. "J:PrentiCeHalL ronmier SLimCrime Miller, S. L. (1998). The tangled web of feminism and community po«- m*'™"' • centra/and women (s. 95-112). Thousand Oaks, CA: Sage. ^R c «*r, S. M.. & Kirsch. N. (1987). Sex differences in cognitive copinf with ^ ■ & Baruch, G. K. (Eds.). Gender and stress (s. 278-302). New ^'^Plipe,presented Wter-Bemai, l (i992). To be or not to be a feminist: stutett^IB^». at »ie Annual Meeting of the American Sociological Associa 10 . & Kanter. R. M. (Eds.) (1975). Another ^ Ml"°"ty enrollment drops. (1997, November 2). Atlanta Const*^ ^ QmW m ""M* women lag white men and women in madmen ^ ^issft* delated Press, (internet). h,anstudies-'nW'nK"''"'t M,M°". H. L. (1992). The emergence of gay andean* rfe^of **«*' , stw« (S. i_6) New York. Haw0rth Press. .....rR reS,is<» , L' & Beti'. N.I (l^SexdifferencesintW^^ - ^ ^ ^, C^ErrTl,^^ Chel'. F. (1997). Keeping it all in the ftw* § om House. ^ fcmlnism. , "S^'l colleges. NWSA Journal, 9, ^ ^^^Z^*^ .. C el1-1 (1974). Psychoanalysis a"*trtnia!e: Moha«ty.c.T.a991). cartographies^5 in m (Eds.). press. chanty. C. T.. Russo. A., & — ^ * Jessei, u. tJ.=«— ,oXism- „«*""' ,„ctudv ^kott, V. R. ,1991,- Hetero*>^^' " „«*«»»»«U* Wo^n and church (s. 3^2Jg72). ^ „ ^«S Prt|f lne*. J-, & Ehrhardt. A. A M0 'rtiversity Press )nev.J..& Matthews. D. <* ^ 0n twelve young v/otnen- * 19821 j2ir*P'og0 573 |^ _B. j. V.. & Oatwyler. M. M. (1990. Summer). Women and men in the caregjym, rnri«; Status matter? In Cardarelli. A. p. <&,., WerTcePelwe*- int/mate partners (s 90-100). Boston: AJI/n and Bacon. |», (1997). Student resistance to course content: Reactions to trie gender of the messenger. Teaching Sociology. 25. s. 128-133. 4lMMfc. U: & Haarr, R. (1995j. Gender, work plate problems, and stress in policing. Justice Ouar-terty, 12. s. 113-140. Moreno. C. & Katef. P. (1998. March 20) Warning signals were simply seen as boyhood bravado USA Today, i. 1A-2A Hondo. K. 8.11986). The invisible bar: The woman lawyer in America. Hew York: Random House. Morgan, M. (1982). Television and adolescents' sex-role stereotypes: A longitudinal study. Journal Of Personality and Social Psychology. 43. s. 947-955. Morgan, M., RapMn, A.J., & Goldman. L. (1996). Cognitive functioning in premenstrual syndrom OO'tetncs and Gynecology, 68. s. 961-966 Mofrttsey. E.. (1986). Power and control through discourse: The case of drinking and drinking problems among women. Contemporary Crises, 10, s. 157-179. Mosher. 0. L, & Sirfcin. M. 11984). Measuring a macho personality constellation. Journal of Research in Personality, IS, s. 150-163. Mover. I. L ,1991). Women's prisons: Issues and controversies. Paper presented at the Annual Meeting of the American Society of Criminology, San Francisco. CA. Moyo. M. (1996, November 21). Gender equality polarizing women. Bulawayo. Zimbabwe: PanAfrtcan News Agency, (Internet). Mueller, C. (1991). The gender gap and women's political influence. The Annals ol the American Academr ol Political and Social Science, 515, s. 23-37. "TmcH^ '1996'' e*y0n° b3CWaSh; Ust,i3n stuuies ,f> W united Kingdom. In Zimmerman. B.. Murray g a' ^ ** 'eaWan SU,dies (3' 234-239). New York: Feminist Press. ml b o'™'' *mKM **Ch,cag0: Universi,v of Chica8°Pfess- u (Eds i n/« WOme"'S ma8a"nes: Contusing differences. In Turner. L. H.. & Sterk. H. M. Myden, fi ••• 119-128). Westport. CT: Bergin and Garvey. New i*» rW' 21)- Qui"* Chrt5tian wnwrvauws hu"dreds 01 l0Ca' * Wyoans. s. «.28, U994, March 13). Female agents 6ue F.B.I.. alleging discrimination New York Times- •w'hi! ^68n'*'B- ,1996) Se!ilC"' "* A"ah'IS,amic 'em"»«s say. New York Times. «■ ****r». M. A at society, 10. s 30!? ?f,Uate 80,1001 «'wsrooms: Consequences lor student ÄS 33' ^S!86'' ^ 60C"" * «M discrimination In art*** "*»».*.. avyaiuj^ t K«nt«gon ,. urged to separate sexes. New York TW** "•Uonat College j""019'nor wom^r' Stondafd of American JugUce. Soc7»ty, 9. *■ lTl'1^ Ovensnq Pan, „7*teticAssociation iuZ*. W>//Bs °*'*«*>. Belmont. CA; Wadsworih, D*mo&'^J,CM <1992>- gAKtoM^ Seme-rye""10- » 74 (l994,• r"9 Hfettyle merket analyst. Wilma«*. SRDS BIBLIOGR* ^.T^^^T ^ ,199°' JW-fe6^' — — - the National Opinion Research Center. (1989). General social survey. Chicago: Author Natividad. I. (1992). Women of color and the campaign trasl. In Ries. P.. & Stone. A J. (Eds) The American woman. 1992-93 (s. 127-148). New York: w. W. Norton. Nature ofctotrung isn't ewlence m rape cases. Honda law says. (1990, June 3). New Ybrk Times, s. 30. Navarro, M. (1996. April 4,. Aöortion clinics report drop in harassing incidents. New York noes. s. 814. Nechas. E.. & Foley, D. (1994). Unequal treatment. New York: Simon and Schuster. Neighbors. H. W. (1997). Hu«barkls,whw, family, and friends: Sources of stress, sources of suppon. In Taylor, R. J.. Jackson, J. S.. & Chatters, L. M. (Eds). Family life in Black America . Boston: Allyn and Bacon. • f,. Tne missing maionty: The recruitment ol women as state legislative candidates. Niven. D- (199ÖI. woatport- CT. Praeger. • u.,, K L (1991). Hypermascullnity and violent pornography: Does alcohol consumption etrect macho men'* judgments? Paper presented at the Annual Meeting of the American Society of crtmiix***. San Francisco. CA. „„_ A-1*006. S«plemoor 27). eVycarolds se« crime. Innocent peck on cheek. Hew York Times. >. At4. b|bl,oobafle 575 u B „997, Foundingmothers and fathers New York: Alf recJ a. Kn.pl. ^,0ň'ľnC«/-o(W, New York: Schocken. Oakley, A. (19801. Become BaUamine Books. ľ . s iTme great American housed Westport. CT: Greenwood. HÍÍ. (1989,. Failing Americas caregivers: A status report on .omen who care. "tSSiÍÍ^. W-N*on. 0C: Older Women's League O'Learv K. D (1993). Through a psychológii lens: Personally traits, personality disorders. and te^sof violence, (s. 7-30). in Gelles. R. J.. & Loseke. O. R. (Eds.), Current controversies on ctomest/c violence. Newbury Park, CA: Sage O'Neill. W. L. (1969). Everyone was brave. New York: Quadrangle. Onishi. N. (1996, October 3). Harassment in 2d grade? Queens kisser is pardoned. New York Times. s. Al. 88. Onishi. N. (1997, February 16). Reading Torah. women's group tests t/aditjon. New York Times, s. 43,49. Orenstem. P. (1994). Schoolgirls: Young women, sell-esteem and the confidence gap. New York: Anchor/Ooubleday. Osmond. M. W.. Wambach. K. G.. Ha/rison, D. E.. Byets. J.. Levine P., Imershein, A., & Quadagno. 0. M. (1993).The multiple jeopardy of race, class, and gender for AIDS risk among women. Gender & Society, 7, s. 99-120. Ovens. H. J.. & PermaukWoods. J. A. (1997). Emergency room physicians and sexual involvement with patients: An Ontario study. Canadian Medical Association Journal, 157, s. 663-684. Paaevic. I.. & Oram. J. D. (1997). Perceptions of sexual harassment in the Florida legal system: A comparison of dominance and spillover explanations. Gender & Society. 77. s. 682-698. Padeyte, I. A. (1992). Whited» andT, a' CyC'eS and to***"- Ms., s. 126-128. P*80n»- 7. i»5«!T &Ul*Cts- ^wofoev or tv "'3,'0,, leve,s " (s. 118-123). Acton, MA: Copley Publishing Group. Perception: Crime rate rising. (1993, October 28, USA Toi^\^^ M #feds on ctM toy Peretti. P. 0.. & Sydney, T M. H985). Parental toy (tn^^^]£t.213-215. preference and sex-role typing. SocialagP»^T^**^***> **"' 5' C S.. * Putnam. B. A. 11979). Sex^st^ te,^ S41"50- «anBa^*O*'*0n^ Mo«. K. S.. & Fiore, M. (1990). Pursuit of nonf** r^fjoW*«s of mental hearth: »eir« chosen? Sex Roles. 23. s. ^24^sa«cX7P^^!f •*«*•. R. 0.. & Gilroy. F. D. aSBSJ-*^^^**'** ^e Erover^ans' findings reex^i^^-s^S^'^^e *«« by oaueffls. «ew """ips. P. ,1998). censored. I**"*" "WliW. S. P.. & Schneider. M. S. oo«em with eoov weight and Psychology Bulletin. 16.8.263-273. „ gie/wenüe justice system. Washington. 1 *»„ s. 41-»6. a anO Jewish in America. New York: Crown S77 ,1997* September 21). Adding sweat and muscle to a familiar formula. New York Times, ! Black magazine. New York Times, s. Dl, 3. Pogrebin, R s BUI, 14-15. . n Moo7h rvtober 25). Success and tne l St*I"SSclosets and back doors: A feminist view of Mora, Majority women. Pp^J^San, e.5|^5(1985). Dieting and binging: A causal analysis. American Psychologist, 40 S. 193-201. Poll More women in politics. (1996, March 27). New York: Associated Press (Internet). Pollard, D. S. (1990). Black women, interpersonal support, and institutional change. In Antler. J., & Büken, S. K. (Eds.). Changing education: Women as radicals and conservators (s. 257-276). New York: State University of New York Press. Pollock-Byrne, J. M. (1990). Women, prison and crime. Pacific-Grove, CA: Brooks/Cole. Poole, K. T, & Zeigler, L. H. (1985). Women, public opinion, and politics. New York: Longman. Pope. K. S., Sonne, J, L, & Holroyd, J. (1993). Sexual feelings in psychotherapy. Washington. DC: American Psychological Association. Popkin, B. M., SiegaRiz, A. M., & Haines, P. S. (1996). A comparison of dietary trends among racial and socioeconomic groups in the United States. New England Journal of Medicine, 335, s. 716-720. Porter. K. (1997). Improvements in poverty and income In 1995 tempered by troubling long-term trends. Washington. DC: Center on Budget and Policy Priorities. Portrait of the electorate, 1992. (1992, November 5). New York Times, s. B9. Portrait of the electorate, 1996. (1996, November 10). New York Times, s. 28. Pcussaint, A. F, & Comer, j. P. (1993). Raising Black children. New York- Plume Powers, a, U993, ¥ei)!my 14) No |Qnger ^ p|aythJngs ^ ^ ^ g_ ^ ^ Pratt n. fj19s0). Transitjons in Judaism: The Jewish Amencan woman through tne 1930s. In James. J. W. p^irr^irn t {i* f;228)-phi,adeiphia: university °f pennsyivania press- Washlnstnr, nr- n 'c '„ " (1997)' Chi'd sexua' molestation: Research issues. ^^o^:,^^^:Nationai institute of girls. Washington rjc n 1 n 9 ^ (1"7)- P^''Ca' aC™* a"d sP°rt *» P««. A L. (1991) Women JatL mSnt * ***** "* Hmm ServiCeS' experience. Phiiadelnhia. n„- 'n8telev's,on: Gender- Cass, and generation in the American television "r«- Thousand Oaks, CA: Sage. ol women's contributions? Paopr ' t1989' November). fs police work changing as a result Cnminoiogy. Reno, nv Pr6Sentymen. a, ' 89' Sex Ro,es- 22- »■ 177-185. a,,««s ch„d deve,opmem ^p°Qrvbu;den? Gender & Soofety, S, s. 73-91- 97' april 4>- Washington, DC: Reuters. (Internet). wcl0 appeal rape case. (1997, October 9). Toronto Star, s. A33. Ler. G. H. (1982). The problem. In Goldman, N. L. (Ed.), Female soldiers - combatants or noncombatants? (s, 217-236). Westport, CT: Greenwood Press. ql)inn, f. x. (1998, February 11). Maine voters repeal gay rights law. Atlanta Constitution, s. 1. Quinn, P., & Wen, K. R. (1989), Facing challenges and making compromises: How single mothers endure. Family Relations. 38. s. 390-395. Rabbi group Otis gay unions. (1996, March 28). Philadelphia: Associated press. (Internet). Rsgins, B. R.. & Scandura, T. A. (1995). Antecedents arid work-related correlates of reported sexual harassment: An empirical investigation of competing hypotheses. Sex Roles. 32, s. 429-455. ftaiborn, M. H. (1990). Revenues and expenses of intercollegiate athletics programs. Overland Park, KS: The National Collegiate Athletic Association. Raines, H. (1983, November 27). Poll shows support for political gains by women in U. S. New York Times, s. 1, 40. Ramos, I., & Lambating. j. (1996). Risk taking: gender differences andecucatJonal opportunity. School Science and Mathematics, 96, s. 94-98. Rankin, D. (1987. May 31). Living together as a way of life. «»jB»J• • ^ rf Raskin, P. A., & Israel, A. C. (1981). Sex-role imitation in children^rem model, and sex-role appropriateness of modeled behavior. Sex o ^ ^ Research on toyman, P. (1993). Pathways for women in the sciences. We ese. Women. sgme ,„ HuJh, S. (Ed-). '»"es Raymond. J. G. (1990). Fetalists and feminists: They are not feminism^. 257-261). Mountain View, CA: M«rf»W- inaJUä00 aid worker educates men. "ayner, b. (1997, August 10). Stamping out scourge of ge^ women about dangers of female circumcision. Ottawa ^ 7 News, (1997), / don't want to talk aooui0(jples, Recer, P. (1997| Aprj| 4) studies fjnd children of lesbia , 1443-1450. alk about it. New s- 36A. PivchologioalRe^ns'l.S^ve!oPrnentsi ^ 0. M. ,l994). Matema, «-*^rfh^S-.«'Ed-'- ^ Reid- P. T. (1982). Socialization of Black *™*c^ lnStituteS ot „ *rf "-We (s. 137-155). Bethesda. MD: ^^me. R. U. & Yen. S. S. C. (1981). Premenstrual toiui'1 vers'ty siuderits. Sex Roles. gynecology, 139, S. 85-104. N. West, ^eid. S. T. (1987). criminal jtism- ps^ ^üB. harass** e,liv.M.E.,Lott, B.,&Gallogly,S.M.(l9 ' ■ B«,s.333-358. . e'^arz, s. (i992). Feminist memds in '. L. (1986). Journey into ~*^£'J^? **>*" C" Re^tti, c. M. (1987). Newwave or Se* Rotes. 16, s. 265-277. ^ peftnerab^1 ^ ^ 0rGsy*° ty °r ftehzetti, c. M. (1992). Wo/errr be Sage. Ren*ettl. C. M. (1996). The povei socia/ Serwces, 4, s. 61-63- Ren:!etti, C. M., & Curran. D. J- t1 Cr'ses. 10< s. 137^155- g) "enzetti. c. M„ & Curran. 0- J-1 /ices W^5 red I«1 Dians- ctural con5 train'4 1 (8 reform-tnde9C0r'' /ar/ s re ! workplace. Annual Review of Sociology. 19. s. 241-270 pn, B. (1993). Sex segregation in the ^ men.s work. Sex segregation Qf} {hß skin. B. A.. & Hartmann. H. I. (Etfsj^ ^ fob. Washington. DC: National Aca e • ^ Explaining women's inroads into Reskin. B. F., & Roos. P. «• (iw»"). 'w w^ ^ male occupations^ ™ia*e^*q*™ content of ooys' and girls' rooms as an index of parents' Rtieingoid. h. l., & Cook, r\. v. tx= ,. behavior. Child Development, 46, s. 459-463. Fhoads S E (1994). Incomparable worth. New York: Cambndge Univers.ty Press. Rhode D l (1997). Speaking of sex. Cambridge, MA: Harvard University Press. Rhodes. j. (1991). Television's realist portrayal of African-American women and the case of "L. A. Law." Women and Language, 14. s. 29-34. Riding, a. (1992. November 17). New catechism for Catholics defines sins of the modern world. Wew York Times, s. ai, a17. Riding, a. (1993. January 9). European inquiry says Serbs' forces have raped 20,000. New York Times, s. 1, 4. Ries, P.. & Stone, a. j. (Eds.) (1992). The American woman. 1992-93. New York: W. W. Norton. Riger. S. (1988). Comment on "Women's History Goes to Trial: EEOC v. Sears, Roebuck and Company." Signs, 13, s. 897-903. Riger, S., Foster-Fishman. P., Nelson-Kuna, J., & Curran. B. (1995). Gender bias in courtroom dynamics. Law and Human Behavior, 19, s. 465-480. Rimer, S. (1993, December 8). Gay rights law for schools advances in Massachusetts. New York Times, s. A18. Rimer, S. (1996, October 23). Blacks urged to act to increase awareness of the AIDS epidemic. New York Times, s. Al, 16. Rimer, s, (1997, November 25). Children of working poor are day care's forgotten. New York Times, Zw,lSmco!,1'arit"3"bie,em'"litt,e lnSUlts'littlecompromises. New York Times.s. F5. sewal interest and self.a^lÜ °'the menstrual cvcle an° the social week on mood, "ealth. and ,„fless (s Perf°rmance'ln T^r, 0. L, & Woods, N. F. (Eds.), Menstruation. R'sc, N m^er E s I, Y°rk: Hemise>^-. »iieeier, t. S., & Keats, B. J 8 f,Qc,3i ., , Science, 262, s. 2063-2065 ' '' Male sexual orientation and genetic evidence. Ri«n, j..& Thomas, j. L (19qR. w fK **. G (^80). Socioio'TL"^ « Ne" Basic Books. ^^^fJ^'S^«*'"»- Bosto": and Bacon. p"n<*ton, nj: Author. * SJ)' stance abuse: The nation's number one health problem. Roberts c "Oberts, S Mqqc , ^ R^^n,S;r2I)'Wo^'! cedu- & CamP^'. D (1988, , ' What ^ WW *"* T'™S' S" B6" r^ertsnT, 31 institutl0"s of hteher u . PUS harass™nt: Sexual harassment policies -o a - & FltZ^ald. L F. (1990 ":,ng- ^ S- 792-812. 37. s t9'eS,y,e on ai^osiS and 'I t 6 (mis>"eatment of men: Effects of client gender Robinson jj °f patn<"°gy. Journal of Counseling Psychology. CT^'^n B6. 1 engineering: A promise unfulfilled? Social lEaSM' ^ ewosi? Reflections « men's studies. In Kramarae, c, (S' 438-447). New York: Teachers College Press- Rol>inson. R. A. (1996). Bearing witness to teen motherhood: The pfflfe of violations Oujon, D..& W.thorn. A. (Eds.), For cryingoutloud: WcmenspovertyintheUnitedStatesis 107To" Boston: South End Press, "™* Robinson, w. V., & Gosselin, P. G, (1998, J3naufy29). Many workpJaces ban certain relationships Boston Globe, s. Al. Robson, R. (1992). Lesbian (out)iaw. Ithaca. NY: Firebrand Books, Rogers. J- K., & Henson, K. D. (1997). "Hey, why don't you wear a shortersWrt?': Structural vulneraoiiity and the organization of sexual harassment in temporary clerical employment. Gender & society, U, s. 215-237. Rogers, L., & Walsh, J. (1982). Shortcomings Of the psycriomedrcaf research of John Money and co-•wwkers into sex differences in behavior; Social and political implications. SexRoies, 8, s. 269-281. Roiphe, K. (1993). The morning after. Boston: Little, Brown. Roland, H. A. (1993,). Relationships 0f gender and ra^tn stance of sexual perceptions of i,ka isswianon for Education in Journalism music videos. Paper presented at the Annual Meeting of toe msoi. and Mass Communication. Romero, M. (1992). Maid in America. New York: Routfedge. ^ Americans. Journal tor Roof, W. C, & Roof. J. L. (1984). Review of the po"* «es 0 the Scientific Study of Religion, 23, s. 201-205- ^^ctasv**™- Child Development, Roopnarine. J. L. (1984). Sex-typed socialization \hrm&& 55. s. 1078-1084. ^t^**™**™** Roos. P. (1985). Gender and work: A comparative **> ^ of New York Press. 0,color. Sex n^J ^ Root. M. P, P. (1990). Disordered eating m ■ g. & MaM s. R. ,1988). Roscoe, w. (1991). The Zuni man-woman- t ft mmn. R°sen, L. W, Shafer, C. L, Dummer, G- M-■ ^ #** Prevalence of athogenlc weighty International Journal of»^ ^^'««.0» Rosenberg. H. G. (1984). The home is^ 2]^5^ ^ (f)at wS are lr> Chavkin. W. (Ed.). Double expo^ ^ fi. Rosenberg, J.. Perlstadt. H.. a^j,^^ disparagement, and harassmerrt '"^ 7. S. 415-433. , ^ 2 «0c^r.on and women's early-career Rosenfeid r. a., & Kaiieberg. *■ . s. ^ Perspective. Acta So****- (t99» J> ^, 7 w. »- ^0-258. Rosenfe,d. R. A., & >* ^ > ^ ~5 " f. I*93'-sexf**'" *' 2w American women and girls. «, andpo/lutan« rnthe household. , /abor market: A cross-national job shifts. IVor/r a^^^ü«^ 0 On be,,B = ■s* ^-Kddate competencies and participant ■ IL*». Rosenhan. D. L. («^^g^r, power: The confluence of gender, Rosenwasser, S. M. women and men in po' Personality oharacte Rospenda, K. race, and class m ^ Ross, C. E., & Bird' women's P1 ercelve* ^löer& Society. 1Z s. 40^0. "' alt" n'esfy'e' Conseauences for men's and t^lSeliavior. 35. s. 161-178. pauses. Washington, DC: Center for Women 581 Rosser, P. (l9ß9>' Pollcy-Stud|ÄS Rossi. A. S. (1973). The feminist papers. New York: Dsnlam. _ n^4.. limn ^irtft tnrial tifT „ mottTbo* lime and social time: Mood patterns by menstrual cycle .si A S.. & Rossi, P-1. (larrj. dw k social Science Research. 6. s. it j-juö. 1 and ** °' 'he 7,^*M*r n»«*»a ofhomolessmss. Chicago: University of Chicago Rossi. P. (1989). Down and out In America, uk b Rothblum E. D. (1982). Women's socialization and the prevalence of depression: The feminine mistake. Women and Therapy, 1. s. 5-13. Rothman, B. K. (1984). Women, health and medicine. In J. Freeman (Ed.), Women: A feminist perspective(s. 70-80). Palo Alto, CA: Mayfield. Rothman, 8, K. (1989). Recreating motherhood. New York: W. W. Norton. Rothman, B. K. (1992). Now available in the freezer section: Packaging the frown embryo. Paper presented at the Annual Meeting of the American Sociological Association. Pittsburgh. PA. Rowbotham, S. (1989). The past before us: Feminism in action since the 1960s. London: Unwin Hyman. Rowbotham. S. (1997). A century of women in Britain and the United States. New York: Viking, Rubin. G. (1975). The traffic In women. In Reiter. R. R. (Ed.). Toward an anthropology of women (s. 157-211). New York: Monthly Review Press. Rubin, J. Z., Provenzano, F. J.. & Luria. 2. (1974). The eye of the beholder: Parents' views on sex of newborns, American Journal of Orthopsychiatry, 44, s. 512-519. Rubin, L. (1991). Erotic wars. New York; Harper Row. Rubin, R. T„ Reipisch, J. M.. & Haskett. R. F. (1981). Postnatal gonadal steroid effects on human behavior. Science, 211. s. 1318-1324, Ruble. D. N. (1977). Menstrual symptoms: A reinterpretatlon. Science. 197 s 291-292 Ruether, R. R. (1988). Women-church. San Francisco: Harper and Row. tZany,'(1"71' B°yS A retUm l° Slne'eSeX edUCaU0n- New Y0fk: Hen" Holt and tri' ::::--rosymbo,,,nSabo,D,.,&Runfo,R,Eds., f»ush.S. E. (1998, Winter) Wh can Englewood Cliffs. NJ: Prentice-Hall. y can t you see her? A mother assails color blindness in schools. Outlook, Rushton, J. p., j, Ankney, C. D (1996) Rral , social class and race Psvc/m™™, * C0Snitive ability: Correlations with age. sex. «««•II. 0. E. H (1986 TT BV"eUn and Revi™- 3. 8. 21-36 —«• » 6 H. ,1990 ZT' N- ^ Basic Books Ru8*». D. E. H. ,1993). lntVoducZTo(reV- B,oomi'1gton. IN: Indiana University Press. R »*» ** Teachers Col.age Pre!, ^ * E> K (Ed'>' MM»* v/ofence sexy. ,s. 1-20). ' sT- l«94. February 20). Swlrnii, m V >' "** Y°rk: Panthe°"' ^ U.1& Kr 0f VlCUm 8t0r'88' *" COV6r ,0f ^ "ti^^^T^ 9nd «~ violence: The silicone. "80n, J. h. (i97g) o ' 2°6-227, Mher'D«"94,.FaWoÄ;j;f:^enwood Press. impia ) breast ^ W. (1998). Electoral politics and abortion: Narrowing the message. In Solinger fi (Ed, ^flf. WW A half century of struggle. 1950-2000 (s. 111-123). Berkeley, CA: Unrversrty of Wifornia Press. yornan. A. (1996a. July 8). A look at the research: Lots on girls, little on boys. U. S. News and WoM Report, s. 52-53. ttfuton.A (1996b, August 19), Life after the lawsuit. U. S. News and World Reports. 57-61. Strut,;, S. U. ,1995). Fetal rights, women's rights: Gender equality in the workplace. Madison, Wl University of Wisconsin Press. Sunday, p. R. (1981). Female power and male dominance: On the origins o! sexual inequality. New fork: Cambridge University Press. Sanday, P, R. (1990). Fraternity gang rape: Sex, brotherhood, andpnvilege on campus, w or. m York University Press. mmen, z SanUay, P. R. (1996a). Rape-prone versus rape-free campus cultures. s.191-208. Satfav, P. R. (1996b). a woman scorned. New York: Doubled M. ,1980). The invisible alcoholics. New York: ^'^^^ionnews. New York: SWOT, M.. & Rock, M. (1988). Waiting for prime time: The HarperCollins. **• * 4 Ha.1. R. M. (1986). The campus ^J^**"*"* HMnistrators, and graduate students. Washington. OC. Wcmen' nmdM ^ D. E. (1994, May 27). job-seeking women in J*»" J** V. (1986). women in Aner*w» society- P*>°^\e xrV <** ^ T. R„ & Miller, j. E. (1970). Demonism re" sinology, s, s. 170-195. **"«■ * D., & Blanchflower. D. G. I^^V . ^^ood: Anatysis of a British birth cohort. ^ ^ ""■"■C («»*>. Gender and race 'item Issues m ^ ^ Magazine. Ne*York: Charles Scrlbner's Sons. - v. USBO). t^enoer a..----- . n-Z*-~" ^.msi ^ -n.^ Forum. 9. s. ^^^^^••■^ j*««y. C (i991). God /mages ar«*«, -Sa"ef. S. (1996). "Out of tbe blue • ^ & McNaron, T. A. h. (Eds.). ^ n > ^ ^ u4 S^S, J.(1987). Science, sexual d^cA.^ - «^,. ^ 7-nes /^■J.Ana^ng gender. ^ ^"•ali. J. (1992, October 1W-18-21, 29, s. 41-42.60.^ „ hnialz, j (1993. March 5). 5u"" ^•""'W. E. (1988, Decemrjef *• 1. 36. a4), ASP*1 ^"hiltt, E. (1994a, Janua'Y ^ s. a22 souths. U996. May 19-. New York r,mes, s. 17. Sc^ptograminSanFrarK^^ NovemDer 2). A/ew York T,mes. s. 24. books on gay families June 3) CQ Researcuer. s. 494^96. ^^iZl^n Feminism, daughters, a S. News and Worfd flepo,,. s. 68. ZTn „S 1 V Vittinghoff. E.. Hernngton. D. M.. & Huiiey. S. (1997). Adherence to National ChotesteroiEducation Program treatment goals in postmenopausal women with heart disease: The Heart and Estrogen/Progest.n Replacement Study (HERS). Journal of the Amer.can Medical Association. 277. s. 1281-1286. Schuppe). R.. Buchete. G.. & Koenig. W. (1998). Sex differences in selection of pacemakers. A rebtispective observational study. British Medical Journal. 316. s. 1492-1495. Schur. E. M. (1984). Labeling women devisnr. New York: Random House. Schussler Fforerua. E. (1979). Women in the early Christian movement. In Christ. C. P.. & Plaskow. J. (Eds.), Wcmaiv$pVr>trising(s. 84-92). San Francisco: Harper and Row. Schussler Ftorenza. E. (1983). In memory of her A feminist theological reconstruction of Christian cngins. New York: Crossroad. Schuster. M. A.. Bell. R. M.. & Kanouse. D. E. (1996). The sexual practices of adolescent virgins: Genital sexual activities of high school students who have never had vaginal intercourse. American Journal of Public Health, 86. s. 1570-1576. Schwager. S. (1987). Educating women in America. Signs. 12. s. 333-372. Schwam. LA. 4 Markham. W. T. (1985). Sex stereotyping in children's toy advert.sements. Sex Poles. 12. s. 157-170. Schwartz. L. M.. Frsher. E. S.. & Wright. b. (1997). Treatment and health outcomes of women and r^^acotmwtth coronary artery disease, archives of Internal Medicine. 157. s. 1545-1552. Schwam. M. D. (1988). Ain't got no class: Universal risk theories of battering. Contemporary assault on the college campus. Thousand Oaks. Crises, 12. s. 373-392. Schwartz. M. D.. & DeKeseredy, W. S. (1997). Sexual CA: Sage. MrlTr Rt£r,1997' ^ **** l"almfor a reason' New *•* r,mes-s" E5' Sdr*» p 'BatUelineSare shiftin« °" women in war. New York Times. S. Al. D23. TiL^ 51 P0"tical battle of the sexes is sharper than ever For many White Scott D. 11994,. ThTpcZZ Ch8ne,.unS": Conv*cted rapists describe the rewards ?hiHartiecfc k tX>m0Se)nx: Haworth Press. •je: ?c" " --- _ feKje. j_ u tl993i- O má MKtX099U. a L IC Mt. a—t w~ 0i.ltat.ni . c*noeseqr(s.179-1» ». i. t_ Meter, u. ftorásnta. K.. A Gi ľešoce. x.- =fsři-.-* - :- : ľíŕ: ■?=~ I: ■;• f ž:-ť; ľ. isTHT0ärv;5s: : -ž i?=-. *£'«í-ř-: . :: i ::.s. : z : Ui993>- -SiíTogate moíhenrg' •MKten. Sfcis. 18, s- 618-639- ^■•saemPosi. <-LU990. May 28). Glos and tíoBS- ľ«rc «.S.16E. v t. - ** ; C5 5). Want tío»me Se* »K i.-roje 5r' S.A. ^LU990 Ma* 281. Guns and do*s- rm-_ S*f**^ m*** ^B.lt.^iLl^^^0^ iC-l^5* ^lA.UShafc-e-er.D.P-.K^'-^ ' "«o*m of the bnw fe» tenß«*6- '*36^,» ptescf»50' ^•A. (1990). WcWe fiÖ*s: Gertíeied 15-31. 8- A. (1992). women, men a«* ^ CT: GfeertMOod. B-A.. & John, o. (1993)-1**5 Ls-4Qi-420. •p-(1994, August 16)-S. Ai. A8_ P- (1997. February 26) K ^•Alo. p- (1998, January 2J->-^*a*- B. i_. & Dorruiwck- i- R" *_ ■o* >: v- LlU- T*3™- J- A. (1382). Mao* 5SS , m íi' 0n <»or^n ofľ ľ" YOřk: Basil ^«*wel«. ' CT- Serei" and Garvey, ' Dlfferences that make a difference Smyth ^V, i. ,1993, L, WEStMrt' C^ PraeBer ^ ,n Lester' P' M- <"•>• Images Snell,T. L 4M /1*rs oare for the S-*«-W. I „ VT f C' <«94). WomenTp^oTl"0": CmM^>- Harvard University Press. . me masculine .„„ Z[ C' 11 . E. (1994). Comparable worth: Is it a worthy policy? P«« 10). s3" cress, h6J.r f,u5 Baptists say women should "submit graciously to LateCity/UT: Associated Press. (Internet). 0SA J«** nRoDerts,H.(Ed). B- (1995). Biological determinism and ^^.,a981).TheGateKeeperS:AfeministCr^eand^ s B feminist research (s. 186-202). ttie ^ ^ He8t ""'"g feminist R. (1982). Some effects of disconnect S1223-1226, C 4 London. P. (1985). ™""„p»^«":«,.<«»"ľ,,»»»■„ «^(S. 77-79). GU»fo,d, CT: T« -^*^*-J>*-5 SftJhn.c.-_____ . . . „.— 'inrvtnaipe" ..^^S^'.,^^^ „7).Newvoi ^■C (1990,^^/3 or^^&<> /^Presented at the Annua, Meet^ ^e?rr,^^^ 7^ J- (1986). Are feminists afraid » 32. 'nMi^*e„, j., & oakley, A. (Eds-). ^' ^ ^ s('14). Fema m dlsCnmmation against homosexuals. New York ^^1:^^^^*^ ^otestants. New York Times, s. 8. P (199e ^s-t.te !-*)• Won an on women as priests is "infallible" doctrine. £ ^^S^^tO be Priests. New ¥m TmeSi , A17. Ianguage of Catholic discontent. New tinmen. S. K. (1978). The battered husband syndrome. Victimology, 2. s 499.509 5teinmetz, S. K. (1993). The abused elderly are dependent: Abuse is caused by the percept.cn of stress associated wrth providing care. In Ge.les, R. j., & LoseKe. 0. R, Cmm F' « on family violence (s. 222-236). Newbury Park, CA: Sage. Stevens. P. E. (1998). The experiences of lesbians of color in health care encounters: Narrative insights for improving access and quality. Journal of Lesbian Studies, 2. Stiehm, J. H. (1985). The generations of U. S. enlisted women. Signs, 11, s. 155-175 Stillion, J. M. (1995). Premature death among males. In Sabo, D., & Gordon, D. F. (Eds.), Men's health and illness (s. 46-67). Thousand Oaks, CA: Sage. Stoddart, T., & Turiel, E. (1985). Children's concepts of cross-gender activities. Child Development, 56, s. 1241-1252. Stolberg, S. G. (1997a, May 16). Senate tries to define fetal viability. New York Times, s. A18. Stolberg, S. G. (1997b, December 14). For the infertile, a high-tech treadmill. New York Times. s. 1, 36. Stolberg. S. G. (1998, January 11). Shifting uncertainties in the abortion war. New York Times, S. WK3. Stombler, M., & Martin, P. Y. (1994). Bringing women in. keeping women down: Fraternity "little sister" organizations. Journal of Contemporary Ethnography, 23. s. 150-185. Stombler, M„ &Padevic, I. (1994). Getting a man orgeWng ahead: A comparative analysis of Atow American and Euro-American fraternity little sister programs on college campuses. Paper otesen at the Annual Meeting of the American Sociological Association, Los Angeles, CA. ^ Stone. L, & James, C. (1995). Dowry, bride-burning, and female power .n India, wome International Forum, 18. s. 125-134. novjch Stone. M. (1976). When God was a woman. New York: Harcourt Brace■ Jown Stoneman, Z.. Brody, G. H., & MacKinnon, C. E. (1986). Same-sex^511. choices, roles, behavior, and gender stereotypes. Sex Roles, IS. s' , 78_92). Newbury S"ate, L. (i992). Beer commercials. In S. Craig (Ed). Men, masculinityand Park, CA: Sage. . rn ceiies, R- >■■& l0**e' ° R' s" aus. M. A. (1993). Physical assaults by wives: A major social pro ■ ^ cfl. Sage. (Eds.), current controversies on family violence (s. 67-87). n gs ftom m mona S^us. M. A., &Gelles, R. J. (1990). How violent are n.J.^.).^'^ Family Violence Resurvey and other studies. In Straus, M. publisners. R } in American families (s. 95-132). New Brunswick, NJ: ^ $V3US, ^ ^ S<'aus, M. A.. & Smith. C. (1990). Family patterns New BrunswicK NJ. ^ _risKfactors Strauss-Noll. M. (1984). An (Lustration of sex bias «WJ ^ m understand.ng Striegel-Moore. R. H.. Silberstein, L. R., & Rodin, J- (lf° anlong bank 246-263. ..-.at sefire Ame"Can ^otcust. 41, s. * tellers oH" & Am0'a- °- U U987>' The dYnamlCS °f°eCUPati°n*; SZ7'l5Si Wasnington DCrl' C' & PeC"man- A. (ffds.J. Gender mme^laceis. 107-158,. WBStonff The Brookings Institution ''Cber. M. H.. & Lanford, A. G. „986). The feminize ol^0 set** teaching analysis, 1850-1880. Sings, u, s. 212_335 ^°be, M.H..& Tyack. d. u980). Wh women teach and men manage? a on schools. Signs. 5. s. 494-503 cross-seotwnal report on reseat 589 Pensen N L, & McClearn. G. E. (1990). The body-mass index of twins Stunkard, A. J-. Hams. J. H ^ Eng,ard Journal of Mediane. 322. s. 1483-1487. I iTS'^L 28». Token clerk is threaded in 3d attack. Ate» York Hme, s. 1 aSa^S haunts college. ,1996, May 5). New York Times, s. 30. Ss "a study o. life expectancies. ,1997. December 4). He* York Times s. A24. Sutker P. 8 Patsiokas, A. T, & Mam. A. n. ,1981). Chronic illicit drug abusers: Gender comparisons. Psychological Reports. 49. s. 383-390. Sutllve. V. H. (1991). Female and male in Borneo. Williamsburg, VA: The Borneo Research Council. Swarns, R. L. (1998. April 14). Mothers poised for workfare acute lack of day care. New York Times, s. Al. B8. Syme. S. L, & Berkman, L. E, (1997). Social class, susceptibility, and sickness. In Conrad, P. (Ed.). The sociology of health and illness (s. 29-35). New York: St. Martin 's Press. Taeuber. C. M. (1992). Sixty-live plus in America. Washington, DC: U. S. Department of Commerce, Bureau of the Census. Taeuber, C M.. & Valdisera, V. (1986). Women in the American economy. Current Population Reports, Series P-23, #146. Washington, DC: U, S, Government Printing Office. Tallichet, S. E. (1995). Gendered relations in the mines and the division of labor underground. Gender & Society, 9. s. 697-711. Tannen, D.(1990). You just don't understand. New York: William Morrow. Tannen, D. ,1994a). Gender and discourse. New York: Oxford University Press. Tannen, D. (1994b). Talking from 9 to 5. New York: William Morrow and Company. Tanner, N„ & Zihlman. A. (1976). Women in evolution. Part I: Innovation and selection in human origins. Signs, 1, s. 585-608. &cSi"",ta,M''w*'New York: simon and schuster- University Press S°da' P'0teSt <5' 277-301>- New York: Oxford Routiedge. ' Rock s^baDr. Feminism, self-help and post-partum depression. New York: Teilmann, K, S., & i_andr/, p. „ Jf_ Crime and Delinquency is s 47-an m juvenile Justice. Journal of Research in Teltsch,K.,i992jJuly22) Aj m- Te"y- «. M, (1978,. Trends ,n fe J(6op!e need care, more men help. New York Times, s. Bl, B4. PaW< presented at ,he Annua. Ma ">me: A c°™Parison of Adler, Simon, and Steffensmeier. Francisco, CA. M^ of «» Society for the Study of Social Problems, San '"Olerge, N. (1993). The ^^ff^^^^Z SPOrt: W°men' COaChinß' naturali2atl0n - ■■/•iwa.iiy ano the production gender in women's hockey. rOrr»sf0urhimd 1M87). Negotiating roies ,„ » °fbes MWSne. s. 244-249 ^'Oleste 11 ln Crosby F j ;rj , _ Wli^8, . HaVe" Ya'6 Un]-irp'reSSP0USe' Parent' ""^^ ffiJS * ^"^£7 °f ^ N6W borrow. rs"V of Mlnnesota Pcess eep- ^erican women speak out on eating problems- mmPson, C. ,1964). Interpersonal psychoanalysis: The selected papers of Clara M. Thompson. ,6w York: Basic. Thompson, EH. (1991) Beneath the status characteristic: Gender variations in religiousness journal for the Scientific Study of Religion, 30, s. 381-394. S'^sness. Thompson, L, & Walker, A. j. (1989). Women and men in marriage, work, and parenthood Journal of Marriage and the Family, 51, s. 845-872. Thompson, S. (1984). Search for tomorrow: On feminism and the construction of teen romance. In Vance, C. (Ed.). Exploring female sexuality (s. 350-357). London: Routiedge and Kegan Paul. Thorne, B. (1982). Feminist rethinking of the family: An overview. In Thome, B. ,Ed.). Rethinking the family(s. 1-24). New York: Longman. Thorne, B. (1992). Feminism and the family: Two decades of thought. In Thorne, 8. (Ed.), Rethinking the family: Some feminist questions (s. 3-30). Boston: Northeastern University Press. Thome. B. (1993). Gender play: Girls and boys in school. New Brunswick, NJ: Rutgers University Press. Thorson, E., & Mendelson, A. (1996). Perceptions of news stories and news photos of Hillary Rodham Clinton. Paper presented at the Annual Meeting of the Association for Education in Journalism and Mass Communication, Anaheim, CA. Thun. M. J.. Day-Lally. C. A„ Calle. E. E„ Flanders, W. D., & Heath, C. W,Jr. (1995). Excess mortality among cigarette smokers: Changes in a 2C-year interval. American Journal of Pub„c Health. 85, s. 1223-1230. comparative analysis of three PMS Thys-Jacobs. S.. Alvir, J. M. J., & Frataracangelo P (1*T ^ ^ assessment instruments - The identification of premenstrua Psychopharmacology Bulletin. 31, 389-396. revislted. Signs, 5, s. 504-517. Tidball, M. E. (1980). Women's colleges and w0 ^ le$bims- strategies for coming c-Tiemann, K, a.. Kennedy. S. A.. & Haga, z health care professionals. Journal of Lesbian ^ ^ university Press. Tiger, L, & Fox, R. (1971). The imperial anim . s: An update. Hsrvard Educational Tobias, s.. A Weissbrod, C. (1980). ^ety Review. 50, s. 63-70. f s weigh cost of office «0 famNies. New York Tlms^AM. Toner R ,1996 February 9). 0a^s^' scholarship, feminism, and language change. In oner. R. (1996, February , (ntroduction. onalMimg: Theoretical appmaches settler. P. A., & Frank, F. W. ^ i^iguage, ^eF>^ ^ j^^^ijern Language Association of America. Prank, F. ^f^^^^X. tnTran, F. W., STreichl, P. , Modern Language Association of America. "True love Al2. "hv the mass media, signs, «, s. 528-542. waits" for some teena* deP*1""1 ~\ . nq78) Hearth and home: Images of women in the Tuchman. G. (1979)- ^ eene, j- <^" Tuchman, G., Danie|s-^' flj(ft)rd l",lv8rS'(Jgg5). The decline in marriage among African Americans: mass media- New »''^n. C {l^icat,0ns. New York: Russell Sage. Tucker. M. B.. & m *es*<*^'"mics: Theories, Queries, and visions. New York: Haworth. ------- ""is*°^agS|. Blse*fR (i993). socializing women doctoral students: Minority and 0f Higher Education, 16, s. 355-370. j. T. (1998). Sources and determinants of social support of journal or Health and Social Behavior, 39, s. 137-151. pejirim. „ fiios. Turner, H- fK" fpar*<">s ' out to t "---------- ufVf (1989W' minting: Theoretical approaches and guidelines fornon- Treichle, P. A., & ^^^^^^^ Language Associate «f Am.rica. "True love (Eds.,. New VorKp - ^2?) ^ ^ ,mes, sex/St usage (s. I3r fj393. Sept majs me£,,3. sson Turner, C. S. «if majori*.«^"*. 5S1 Turner. L. H.. & Sterk (1990), Learning together: A history of coeducation in American public schools. ''ress. arid the revaluation of women's roles within American Jewish Women, religion ana"social change (s. 477-494). Albany: ja M (1994) introduction: Examining "difference." In Turner. L. H. ' r Z: Differences that make a difference (s. X l-XVI). Westport, CT: Bergin and Lrvey J lack pensions (1996. July 30». Washington, DC: Associated Press. (Internet) Tyack,D.,&Hansot,E New Haven, CT: Vale University Press umansky, E. M. (1985). Feminism life.lnHaddad,Y.Y.,*rindly.E. B.(Eds.) State University of New York Press. United Nations. (1997). Report on the world social situation. 1997. New York: Author. United Nations. (1998). Maternity protection at work. New York: Author. Unoe. v., & Harbeck, K. M. (1992). Addressing the needs of lesbian, gay and bisexual youth: The origins of PROJECT 10 and school-based intervention. In Harbeck, K. M. (Ed.), Coming out of the classroom closet: Gay and lesbian students, teachers, and curricula (s. 9-28). New York: Haworth Press, U. S. Bureau of Prisons agrees to reforms in settlement of sex suit, (1998, March 4). San Francisco, CA: Associated Press (Internet). U. S. Department of Commerce. Bureau of the Census. (1976). Historical statistics of the United States, Colonial Times to 1970. Parti, Washington, DC: U. S. Government Printing Office. . Department of Commerce, Bureau of the Census. (1985). Statistical abstract of the United States, 1985. Washington, DC: U. S. Government Printing Office. U. S. Department of Commerce, Bureau of the Census. (1991). Statistical abstract of the United States. 1991. Washington, DC: U. S. Government Printing Office. U. S. Department of Commerce. Bureau of the Census. (1993). Statistical abstract of the United States, 1993. Washington, DC: U. S. Government Printing Office ^TroT! °f COmmerCe' BufeaU °f the Census" <1994>- Statistical abstract of the United States. 1994. Washington, DC: U. S. Government Printing Office. *e census-(i996>' smm abstract °f m Mted U. S Department of C Emmern Printing Office. States, 1997 Washrtr'n;6"'6311 0< ^ CenSUS"(1997)' stati^'cal abstract of the United M. S. Department of Defense (199^^ US, Department of Education (1997' Z, mmpomr Washington, DC: Author. report. Washington, dc: author Hementary and secondary school civil rights compliance M.- S. Department of Health and Hums Ces'National Ce«er for Health Statistics. (1991). Health, u S-Deparunento,Healthand Hum"' e1 "* S' G°Vernment Printing Office, toted states, 1994. Washington d"-"''^' Nati°na' Ce°terfor Hea,th Statistics. (1995). Health 'D^parUnerit of Health íton.Dc-u = r -urneaitnbt ümanSe,..::G°Verrmep-tPrl"«ng Office. - or Health and H.,m„ ^ ""*ernment Printinc , I99, , Centerforlaith Statistics. (1996). Health. r Health Statistics. (1997). H rinting Office. ■naltreatment 1996. Reports • li99l). Women In^l?^ S*stem- Washington, DC: Author. to « .ľ"*" 3aa Hu^ Servis °Vernment Printine 0^ 3na'Chi/d Abuse anri: ™)C (1991dNeSj Philadelphia- «ew agression in women: Influence of Vanderstaay. S. (1992). Street lives- r mer and aggression correctional officers' orientation squlrms. Weiv York Times. Delincuency. 31. s. **** „ ^ —«" ^ Verhovek, S. H. {1998, lanuery ^ ^ B^ s. Al. s. 12. . ntmaSs^unlZ' of me '90s. Reston. VA: American Society of Vivian, j. (1993). Theme**0' rj<,0*si- ofthe American Medical Association. 279. s. 1599. Vobeida, B. (1.997b. ^ Cr0SS^ender interactions and space utilization Voelker, R. (1998). soclety. U. s. 238-256. Voss L S. (199?>' Jrad*'5' In the treatment of obesity: Effects of four interventions on among firBf an- Sex-role socialization in picture books for U * Ame"M" J°Ufna' of ecology, 77, s. 1125-1150. m9,B- & F"end' ^985). Traditional and nontraditional mothers' communication era and sons. Child Development, 56, s. 894-896. BIBLIOGRAFIE Welch, S. 0. (1985). Communities of resistance ana smih ■ NV: orbis Books. ^^^ae***,* „ WeHington, A. j. (1994). Accounting for the male/ferna( American Sociological Review, 59, s. 839-848 6 ^ 8aP amon6 1976 a wenger, N. K. (1997). Coronary heart disease- An older journal. 315. s. 1085-1095. r*0man'*niajor healthy, British Meaical Wennards. C. & Wold. A. (1997). Nepotism and sexism in * werthheimer, B. M. (1979). "Union is power"- Sketches f ^ Nature-30?-*■ 341 (Ed.). Woman: A feminist perspective (s. 339-358) 12TT $ ^ y Fre™™ Wertz R W & Wertz D C naflfii m„.„ d'° wt°. CA: Mayfield. wertz, k. w.. & weriz, u. C. (i986). Notes on the decline of midlives and the - . in Conrad. P.. & Kern. R. (Eds.), The sociolosv of TW,vesand,heofmedica)obstetrics. St. Martin's Press. ^ " he"h ™ "tesurden^head, „. (Eds.). Sexual meanings (s. 31-79). in Native North America. In Ortner, S. B„ & 1 New York: Cambridge University Press. ^fom_cn-me.mMoffitt. T. &Medn^;fSp*; Wiootr, C. S., * Ames, A. (1988). W«-*^ brecht: Marhnus N.hoff Publisher, e'O/og/ca, contributions to crime cauf'°°at!le pvt. Man. 'ft cfl; Wadsworth. Wikan, u. (1984). Shame and honour: A cor, ^ Beim ^ ^ Wilbanks. W. (1987). The myth of a racisl ^ p)ans boys.nly Person, I. (199la, August 14). To say? its S- AL A17 5erS0". '-(199,6. January 25). Blacks wary ofM****^1^™7****-*.*. 7'6' J' R- (1993). Changes In U. S. men's attitudes toward the fam/ly provider role. i972-1989. ehder <5 s / *"'e,W* J A /°(C'^7'S'261-279' nf.a^efansPcPutefion:vybmen veterans, past omissions (s Cu"ent corrections, in Kendrlgan, L-<£">'°" y 73~188). New Yorfc: Greenwood Press. a(6meni. Theological Studies, 48 s 259-277 . ,«tormenln,he-remale-professjor)s; ™ lia^s. b. (1987). Homosexuality: The ^"^s, C.l. (1992). The g-assescal^- S°«*l Problems. 39, s. 2^^.^,^^^ ,f,la^s, c. l. (1995). Still a man ^ aovant^5' s ftork. Berkeley: University of California 595 14fl01. ßlack teenage mothers. Lexington. MA: Lexington Books. Williams.C. HUlSWii- williams M C . 4 Malecna. K. (1987(. Sex role socialization in WiHiams J vfcmon. ^ gg g i48_156 ET JTftflKl MeLn Amencan and Anglo attitudes about sex roles and rape. Free Inquiry Wiiitams, J. E. (ia»3). wie*"-« ,n restive Sociology. 13, S. 15-20. ^•tarmLA'WSS) Toxic exposure in the workplace: Balancing job opportunity with reproductive W'Sth! m Bonepartti. E.. & Stroper. 6. (Eds.). Women, power and policy: Toward the year 2000 (S 113-130). New York: PergamOO. WiMiams. W. L (1986). The spirit anC the flesh. Boston: Beacon, wmiamson. N. E. (1976). Sons or daughters. Beverly Hills, CA: Sage. Wilson. E..& Kg, S. H. (1988). Sex bias in visual images evoked by generics: A New Zealand study. Sex Rotes. IS. 159-168. Wilson, w. J. (1987). The truly disadvantaged. Chicago: University of Chicago Press. Wise. E.. & Rafferty. J. (1982). Sex bias and langjage. Sex Roles. 8. s. 1189-1196. Wise. M. (1997. October 29). It's official: Two women are referees. Mew York Times, s. CI, 2. Withom. A. (1986). Helping ourselves. In Conrad. P., & Kern, R. (Eds.). The sociology of health and mess (s. 416-424). New York: St. Martin s Press. Wittel. H. A.. Mednick. S. A., Schulsinger, E.. Bakkestrm, E.. Christiansen. K. 0.. Goodenough, D. R., KrscMwn. K.. Lundsteen. C. Owen. 0. R., Philip. J., Rubin. D. B.. & Stocking. M. (1976). Criminality in XYY and XXYmen. Soence. 193. 547-555. Witt, L, Paget, K. M.. & Matthews. G. (1994). Running as a woman: Gender and power in American politics. New York: Free Press. Wotf. N. (1991). The beauty myth. New York: William Morrow. Wolfe. A. (1998). One nation, after all. New York: Viking. Woiowitz. H. M. (1972). Hystencai character and feminine identity, m Bardwick. J. (Ed.). Readings psychology of wom^i*. 307-313). New York: Harper and Row Z^cJ;<1992' JU'y ^ T™/Cm°*«™ POL conducted by Yankelov.ch Partners. Inc.. MA; D.C. Heah ' transition from girl to woman (s. 87-97). Lexington, woog, o_ (1995). School's c >«*. Los Angles: Alyson Publications. * Hare-Mustin. R. (Eds.). Wom^!: ****** disorders: and anorexia. In «*• & Lyon L i^^^^5-135-158). New York: The Guilford Press. McGuire, J (Qte > c^. '"anient with their infants: The role of holding. •=•■»•«"»->. Fathers; Psycho *• A- P. (1993). The atWutfeTT' ^^^'^l^ivesis. 72-91). London: junction. °' women and men ST™' ^'"ology. 31. s. 203-237 in policing: Testing conventional and Oxford University Press. report. New York: Oxford. University Press. Constitution. Geneva; Palais des Nations. D- Fitch. m.. Smith. E_, & Piemyat. S. (1995). Occupational •s rote schemata, career aspirations, and perceptions of reality- "^«*" ^'^^ „ u M096, April8'" ^ra^^^^anci Mass Communication. Zoba. W. M., & Lee, H. (19» Z^<^\L * ***** 300 Zoch. L. M. (1997). won***^»»*" the Annual f " Chicago, IL. ^.m Mover-,. L (Ed.). T« change the Annual Meeting of u« L«*'w « prtWíc/ jr^rrrrriiru......................................,, ttMtéUMMtoni*** u <*••■>! »•«>■■><•»" '•/«<"•<•'""•""'• '"w"w-/""""/""'-'""" "",/" " f"»v 11 ľdiliii MC. / Ht0wMil/t»r*»i""">»"" "•'"'«"*'''■''/*"""''•>"'I'"'.'"'""" /«•""/«•/«/'/. :lO»li>l,ivyi.lif,il nl I viupy Nhmiliil n»m CR. |199«). Crnrm: NodBCfl Oflrtdof Itl/dlM Ull/miniil ClimimU v<■'•■.!■<' iľiluiľ' '"'"Hifi'-" w/l-'itiľi M'ľiii, l'i.ih.. Ih'.iit.ii ///(..,„, /../i., ftMlí, f f p i f i ŕ. T11 'MHrifWiKi-vA. " 'V'ľil, ii O'iu t.tiUfliy ľnil..i II. iK (//(/,«, nll/ilu/, ilMnli.it / 'iliiľiviti mul 'iľ'ii/wi'l'ľ M'i'ľ,/ ľf.ili.i |iľ(|i-tn. I"./.",-. !,!•/ n/il-.i /pinvh o Nmlm.l Hnutím '.Ulilli", v ľui/f ľľll ľJ'lf U'ľlU, ii.'..n.K.i '.l.,/||.,-. toiiaalKiHtlkli •uiilltin /ňkliiiliilt.hiliihiiiiľiili'i iľ.lln vlíuly II ti,iiiwu\\ilpiíivn /on n //-ih.íhv.l, UK lenyomiWvr.Miii.lt. f/OOOj l;nlm IM".y ; CM 2eniHýv,Mnvm.nvt,MVi,*,mvl/ „...-..'./....i •.„.,,,* Edlw Pracovní toxty (Wofnlnm Papor»>: Socioložky Úatav AV ČR Z^AT^^^mtUmU'9*V"""<«""""''.....lii.ilo-,ol^Uo,Ml, wľ m,it r;\í r? T'"'""""""M,,,h"w,>* ""« >»•"»>■ *• >< »>»»»•»•> > ~ wc mnn uSiľ',',, r"Z""""" ""<"*"<'■<>»*«<»<»>«■ W> i40»/» MusliovS i. wľ" "",«»„, m/lnImlnnUivt, oUnnlnu: <™„,w „„„,,„;,„ V'' "'"'"^ PflMItoBUmuiú $ ton v C$$M npublloo v konto* l" " 8,n9,w,<<>v4' '* Pnont imúnni pma m,aúfoh motoki . ^/ä^fmttiové, m„ Maříkové', M" * t m' m"tó "im v "vo t)»",'>rml">u 1 A- Rodina o mtiäni ...../'nneainafíé. 6n>ř tm v lotsm o ve epolvänosll H- "•■ iľ7."'ľ" /""'6'4,nt 1 " Mfciwií nt,,mkty^!!^ ' ""'Bltll PO/ltlM tln**~i ixxlimtolky v prial erodlni. .r,-,/'-'/ •' ...../„,., Púvr/fJni morir»f'ri»fl<3 » Hhornlky: fätftanyfirwkv<'/<><>'/, '.Uwúv vthmtm^.HÍ.%mi\iU fáPfämÓV, hi/f.Ý. A. 9 ť'j'i'Kli'.K'w.'i M.i'il(,//i. J l/,:!l„M„, M* ľ i '>'/' i I'"'i"'-''/ wi.oiľ.lŕíiUi)ti'ť-il/i/'inlt,ii%liýt,)ifát}ipunl0OkMllS20,íWStl,Oto IIMHľ, Ulll-/«:f/l>il \',)\i\t.V(lh<>. ítíOfOV'l. / , -pK'/I '»'»'»'., '«1.1,1 m.....vv..v-, .,- ; /« ■ W..H..I..V 1 'ľ/ľ); -.f/ti.'ilnl n.'ľ.lll .nlOlil ľiňtiíi U*YU» Vmht.i ir/iii, UOvómtnolov---------mmwM miátntvfmfMl^WW^® ntky vlúolotých gywnň/ll Pr»ria ForU/fM kmmkř l l......... 0 . - //,.-,.. >• my./i ^m^mimmmi^m. f»n«il, J. i^WfJj. nayhlttorli.PtahliOm^n/^ Feigi, 8, (1999), Konať proti nitlim no dotocti. toíWWJ***^ ItfK/íj, n U'>'»«./ f/ d Hankou. ťiHhť. OfHáí ^^í^ W,.............. 00, ,„,«^^(1«.»'''**^^ Horové, E. (1998), JU prie* tmki''^Z*******'"** »ympo/Je, P«h«; Dlvfldtlní ú*W m, Ýlnt0»- *** ^ "•"Miftgwov*. a„ « Trnkové, Z. ^jTL v<#». ^ řWM11 ^ »W* P. (1999). Mmp^*££** ^Z***^ ....... '■'milom, i, Mnnmykmň: ebornDlprf* »>«<*<*<,, p. (2fK>0). Homo»o'""m hmtnh. M., o Motulov*. M. "^^í'1* í(»«"»kô, M. (199B). ^M*^«*"'*2 K, (1998). WW^tf***01' K'««ová, Z., a HOf. (2dW' ^'iri.*^*^/ Ww, OrMtialava: ^"''"Le,,/** novinka, V., n P»4«k X, (^/Jř„inrl^'^paH '-^ridarrwii. M, (1099) * ''"''^plfl*fj#p. ^nau, M„ o kol. íl*5*'' t*1" HoortfifloCnl kruh p'ffv*" *''!ľu, Msriufä, V, (19W)' ' ^at/ŕ»''*^^t^Zfi/rtf ^orkovA, M. (1997i j ř toiŕlkovA, M. Íl9*w' Mflrfkr. EL-r**'*^'" , , |,|,ir nľi»ľ.!|.ii 11.(2 Mat0 ,„ .(1997a>.»"« ZZľeK 0. (1997b). msmuce a ***** si, Praha: SLON. Mitlohner.M. (1999). Gotika a paragrafy. Praha: Grada. Moldanova D., ed. (1996). Žena-iazyk-lireratura. Sborník mezinárodni konference. Ustí nad Labem: PedF UJEP. Možný. I. (1983). Rodina vysokoškolsky vzdělaných manžeto. Brno: uJEP. Možný, I. (1990), Moderní rodina. Brno: Blok. Murín, G. (1999). Sex kontra kultura. Praha: Hynek. Neudorflová, M. (1999). České ženy v 19. století: úsilia sny. úspěchy i zklamaní na cestě k emancipaci. Praha: Janua. Neumann, S. K. (1971). Dějiny ženy. Bratislava: Epocha. Opočenská, i. (1995). Zpovzdálí se dívaly také ženy - výzva feministické teologie. Praha: Kalich. Pacftmanová, M. (2001). Věmosfvpo/iyfju./rowy o feminismu, dějinách a vizualitě. Praha: One Woman Press Polišenský, J., a Ostrovská, S. (200O). Ženy v dějinách lidstva. Praha: Nakl. Jan Krigl. Plzák, M., a Uzel, R. (1997). Zákony ženské přitažlivosti: intimní rozhovory o manželství a sexu. Praha: ??? Procházka, I., a Hromada, J. (1995). Homosexualita, společnost a AIDS v ČR. Praha: Orbis. Rozhovory Aspektu z rokov 1993-1998. (1998). Bratislava: Aspekt. Ústav pro ČL AV ČR. (1999). Sex a tabu v české kultuře 19. století. Praha: Academia Věšínová-Kalivodová. E„ a Maříková, H., eds. (1999). Společnost žen a mužů z aspektu gender Praha-Open Society Fund. SJSí u 'f,?' FeminÍSmé ™hOVOry ° taJnfCh SlUŽbách- Praha: Nadace G™«" Studies. vodra a, M. ed. ,1996b). Politika s ženami Čt bez žen. Praha: Nadace Gender Studies wľss p',2oToľs "ľr94'- SM'™'<*- Praha: Dema. elss, P. ,2000). Se,ua/nf zneužívání-pachatelé a oběti. Praha: Grada. Odborné články v češtině: ^S^^-^-Bibh.-.nKailvodová, ^"nákova, ľ^TZ^ "** °^ ^ Fund. m 2en sen: i/2. '' nm'nace na trhu. žena a zaměstnání, sexuální obtěžování." Cermákovä, M. (19951 ro„„ *~ - m S„c,MW&SOBis: 31/, ■ m Kalivodová. E., a Maříkové, H. (Eds.), Společ- a Maříková, H. (Eds.), Společ- "ost žena mužů; ŕo. -, >■*■'■»«'). -uenaer,: ^'makové, M. (1999a) Gender a ' tender a pracovní trh rtugenr. O^kalová, H. u. (1992), .Go K mnfu" nižší sociálni v- fraha: Acaa emia. Pozice žen s vysokoškolským vzděláním". Danes, F. a kol. český jazyk na prelomu tislclle- :^ÍSľTln Pol,,ická 1: ,ic i. . -Pos,nitxierniSmi„ ó Stat,stlk* Posledních sto let." in Historické listy: 2. laxova. kýča v«ahy mezi pohlavím 11 ve feministické teorii." In Fllosofic- 602 Ffeud. S. (1971). „Některé psychické následky anatomického rozetu pohlaví • m A* . teofil a k učeni o neurosách. Praha: Avicenum. éce kduální P- <1999>- -Specifikum ženského filmu." (n Kalivodová, a MaňHová H (Eds. nosízen 3 muíú 7 aspeWu gender. Praha: Open Society Fund. ' '■^/ec- Gjuričová, Š. (1995). .Mužství a ženství jako sociální konstrukce?* Jn Konfrontace: 2. Gjuiičová. S. .Gender či rod: užitečný pojem v psychologii?" In Čs. Psychologie: 36/1. Gjuričová, S. (1997). „Konstrukce mateřsM a otcovství. "toPrc^ Gjuričová, š. (1999). „Konstrukce gender: maskulinita afemininítazcÄý^ devá, E., a Maříková, H. (Eds.). Společnost žen a mužú zaspektu gender. Praha: Open Society Fund. Hanáková. P. (1999). „Lesbický film v historické perspektivě.' In Cinepw. Havelková, H. (1992). „Kdo se bojí feministické filosofie?-In Filosofický časopis: 40/5. Havelkové. H. (1999). „K problému politické reprezentace a občanské zíušenostiŕen.-fn Kalivodová, E„ a Maříková, H. (Eds.), Společnost Žen 3 mužů z aspektu gender. Praha: Open Society Fund. Heczková, L., a Věšínová-Kalivodová, E. (2001). -Božena Němcová: pýcha 1 předsudek. Dvakrát ■ Praha- Pamáíi* národního písemnictví, o ženě mezi ženami". In Božena Němcová: Obrazmezt obrazy- ^ * , . - k~,wi' inKaliWXfová, E.,aManM)va, H.fEds.), Hendrychová, S. (1999). „Z historiefeminismuvceskychzemicn ■» Společnost žen a mužů z aspektu gender. Praha: Open Soerety *> ■ Hoffmannová, J. (1995). „Feministická ringvistika?" J": N3S^t£^ia!0uC,ženSf(éc-tázcevCecfiéc*».-Horská, P., a Pešková, J. (1992). .Rozhovor mezí filosofa a In Filosofický časopis :40/5. ^môoú, E, * Maf'*ová' H'(EdSj' Hubálek, S. (1999). „Etika a agresivita v po**w . funrf, lačnost žen a mužů z Indruchová. L. (1995). „Žena na ulici: i^^ZÁ mě v české republice/ In S^^^J^i^^" Katrriák, T. (2001). „Strukturální pfícmy P°v e íascpís; 37/2- £n<,togie dnes: 4/9. —lologiw ^émiie""^' tereoryP^r.Who^ * v průběhu devadesátých let." I* ^1^,^^-. L '"'>' Kritéria a ukazatele nerovnoměrného^^ Macek, P. (1998). .Adolescence - ^^^^^^*TTSl Maková, J. (1997). ^--^jS^^6-'^^ :"' ""^SOC'M*"*1' AMUdyvdějinác/t20. sto-Přiková. H. (1999). .Prornéna^"^^^-.^^ Spo/ečrrost ien a mužú 7 *fi^/w^e*u*'** ^ ,„ wasa0*r;rf. » Musilová, D. (1995,1996,1997) ^ Dtir"1 Musilová, D. (2001). -Vztah řWj^ p Musilové. D. (2001). s'^.Zvdé^^i*^ ček, J. (Eds.), SWd/e^^žeS,éf^' nebeská. I. (1980). .Jak 0 Naše řeč :1. Genoar*1' ' IgKnistiekehO textu)-, in °ates-indruchová, L. (19"J; ,05r zen1 ková, h. (Eds.), S^^ííJW nosr zen a mužu růšová. L (200: ftičan. P. (1999) ■ ::„.;0Vj, H. (Eds.). Spo/er DCiotogitlýsborník. Praha, yj, H. (Eds.). Společnost 603 Průšová. L (2001).-°'" s fl^ Živo*ze ^prai* fen a muÄ z ás ■pektd .j. (1999)- .Gender Studies a feminismus na univerzitách ve světe a v České republice." In E. Kalí- ľuU^ (Eds.,. Společnostženamužůzaspektugender. Praha: Open Society Fund. H-Ma"K(Wl . __________„o K»n s ni/m?". Část 1-5. In Tvar: 37-42. *"i TToeľiľ Co je feminismus? Kam s ní/m?-, část v?) ,!««)..Soa*lní »°s™eni leSĎ'CkýCh 3 altern3,ÍVní r°dinne m0de'y V k0nteXtU JHTÍX^^usľné^^m jazyce a situace u nás, .n Zena-jazyk-literatura. ústi nad Labem: PedF UJEP. vaidrová J (1997). .H české genderové lingvistice.' In Nase rec : 80. vaidrová' J (1999) .Mtfské zaměřeni' výchovy a výuky z pohledu lingvistiky". In Kalivodová. E.. aMařfcová, H. (Eds.). Společnost žen a mužů z aspektu gender. Praha: Open Society Fund. Vaidrová. J. (2001a). .K stereotypům a klišé v medializaci ženství." In Sociologický časopis: 37/2. Vaidrová. J. (2001b). .Novinové titulky z hlediska genderu". In Naše řeč: 84. Vésinová, E. (1996). .Ženy v literatuře - komparativní téma". In Moldanová, D. (Ed.). Žena-jazyk-lite- ratura. Sborník mezinárodní konference. Ústi nad Labem: PedF UJEP. věšinová, E. (1998). .Úvaha na téma .Čeština a žena" In Naše řeč, roč. 81.. č. 1. Véšínová-Kalivodová. E. (1999). „Gender životního stylu: Srovnávací úvaha.'' In Kalivodová. E., a Máři- ková, H. (Eds.), Společnost žen a mužů z aspektu gender. Praha: Open Society Fund. Vodákova, A. (1992). ,K .filosofii' ženské pracovní a životní dvourole." In Filosofický časopis: 40/5. Knihy a texty přeložené do češtiny: Beauvoirová. S. (1966). Druhé pohlaví. Ptaná: Orbis. Bellinger. G. (1998). Sexualita v náboženstvích světa. Praha: Academia. Benardová, Ch., a Schlafferová, M. (1997). Málky dělají muže: jak dospívají synové. Praha: Pragma. Biy. R. (1999). Železný Jan: kniha o mužích. Praha: Argo. Bourdieu. P. (1998). Teorie jednaní. Praha: Karolinum Bourdieu. P. (2000). Nadvláda mužů. Praha: Karolinum ^Souteľ" (1"2 31993)' SÍWm** eVr0PSHé 3 amerÍCké SOCi0,OĚÍe 13 "• Pfaha: íslercva'" <1997)' Žen5kýr°'l0>is- Prah* Votobia. &ľeľováRj ľSÍľ meČ' aS'eSe 3 ,éSka: aneb Žena a muž v <>růběhu sta'etf- Praha: NLN-W-men.' L ,2007«« "f^*™* »*« 'SE. *ance po současnost. Praha: Z^^^T9"^ * °" foucautU m' U999)P°vůTk £ľf děiiny tranS'Í(" °Ů Johanky 2 Arku až po současnost. Praha: GG. addens, A. U998) Důs, *ľľ dě,my SMUa"'t>' '• Herrmann a synové. «Khn,. A. (1999 Z?'Praha' SLON. A. (200!)'. T^ftstľľ3" ema"laCe mě0f nአ™* SLON. «'"««««. C. «001,. JinZleTr, T*'"' *m<*racfe- Praha: Mla«á ^nta. ^^^1994).se'oal"ľSpPr?::0näl- G'ay. J. (1994). Muž) JS0U ] °a^ Ptaha: Cesk* spisovatel. a dosáhnou, vpa^ersSlri/SOl; ? PraMel^ navoam zlepšit vzájemné poro- S-11999). Eunuáka. p 3" ™ toho. co od.n/ch očekáváme. Praha: Knižní klub. G'°6an. S. (2000). Bodyim^ ps[* Woman Press. • Psycholog/e nespokojeností s vlastním tělem. Praha: Grada. Huntová. S. (1998). Duchovní mateřství. Praha: BEE ln,ema,ionai jonnsenová. L. (1997). Dcery bohyně - Svaté ženy India. PraTlWooi, Lipovesky. G. (1999). Třetí žena. Praha: Prostor. Lloydová, S. A. (1994). Z muže ženou: autobiografie transexuála. P*ta. ^ Mornsova. P. (2000). Literatura a feminismus. Brno: HOST. Morus. P. (1992). Světové dějiny sexuality. Praha: Naše vojsko. Oakleyová. A. (2000). Pohlaví, gender a společnost. Praha: Portál Oates-lndruchová. L. ed. (1998). Divil válka s ideologií: klasm tex^ myšlení. Praha: SLON. Pateman. C. (2000). Sexuálna zmluva. Bratislava: Aspekt. Reich. W. (1993). Funkce orgasmu: sexekonomické problémy biologické energie. Objexenf organu. Praha: Concordia. Ridley, M. (1999). Červená královna: sexualita a vývoj lidské přirozenosti. Praha: Mladá fronta. Rupp. L. (2002). Vytoužená minulost: dějiny lásky a sexuality meziosobami stejného pohlaví v Americe od příchodu Evropanů po současnost. Praná: One rttoman Press. Skilling, G. (2001). Matka a dcera: Charlotta a Alice Masarykovy. Praha: Gender SMies.o. p.s. Stadelmann, I. (2000). Zdravé těhotenství, přirozený porod. Praha: One Vtomar, Press. , rirtľľ ve zdraví i nemoci pro zenu každé- Stoppard, M. (1993). Žena od A do Z: kompletní prakticky rádce ve zoravi ho věku. Praha: fron(a Tannenová, D. <1995). Ty mi prostě nerozumíš. Praha-' Ml9d^t Tikkanen, M. (1998). Mužov nemožno znásilnit m'5'3^ míme\stvi Hejkal. Utrio, K. (1994), Dcery Eviny-historie evropské zeny mM.ml0. Wieck, W. (1994). Muži se nechávají milovat: za**® /nerolnos„. Praha: ProFem. Wichtench, Ch. (2000). e^*2^*^*d^W Wilson. E. (1993). O lidské přirozenosti? Wm tichým kódem? Praha: NLN. h(. ^n„ od starovéxu až po současnost. Wolf, N. (2000). Mýtus Krásy Bratis^^^iděm^00^ Yalomová, M. (1997). Dějiny nedra: kultům Praha: Rybka Publlshers. Monografie, sborníky a stadie v cizích jazycích: eíl» »» Asianbeigni, aStr«dr.r/vi^odnfEvrope let lAL h.p.í1994'-***** &sf»w and Central Europe. Břglová. K-M^^Blŕ Women. Přaha' gg) tvovn*" C!>Snge' g Butter, peconf&nng women's lives in een0n ** m StaWS « W°men's Rieh,s l° C™ «* South-Eastern Europe ^íIľ^^pswo'■ ,3ooo,■,ntBrnauona, He,8inw «*«™ new torn, contar tor Reproductive Law and Policy. ^^^J'^SS^ 8 8t^ní/víchodr,í Evropé v cízíctí Jazycích: Republic." Final Report phar£. 19°"°' EQUal °0P°rt"™es for Men and Women In the Czech ^ veci, Praha. ' 5-1053.00, pripraveno pro Ministerstvo práce a soclälnfch J^t,'-^S^^J^^lm ln the Lf*> Habsburg Monarchy: 'The First In uicKln&( Tom, (2001) Q Com9mp0[ar/C2ech; ;^^«'««»n and the Asymmetrlca. Use of Animate Nouns In Zľ4' °- (2000>- .F-nate Friend,in 1 EUľ°P8an Rev,ew- Vol. 79: 2. GrunaT' 'Pmrl0,,c "^onaWp, ' n ^"^ry Bohemia: Troubles with Affectionate •*»**» Me^ľľ™ ? W°™'« History , Autumn: 12/3. hSTÍT °' ^ Stuios 2 m " W°men'8 ^ »» Czech Republic, In The Fail: 8/4. 93>' -Pm^r I" Czech Socletv In, ,etY. In Hypatla: A Journal of Feminist Philosophy. in Social Fail: 8/4. ^ m Czech Society In u er'S,ataand Society, summe, —.....«ie Czech Republic. Society, Summer/Fall: 3/2-3. CE3KA BIBLIOGRAFIE Havelkove. H. (1997). ..Transitory and Persistent Differences: Feminism East„n** C Kaplan a D. Keutes (Eds.,, Transitions. Environment, rJľl-r ''"* %™' politics. New York: Routledge. FemMsm""clonal Havelkova. H. (1999) ..Wörnern rafter a,classless" so^ Women and Social Class - International Feminist Perspectives. London: Taylor and Francis Group Malockovä, J. (1996). „Gender. Nation and Scholarship: Reflections on Gender/Women's studies in the C/r:ch l(cimhli< " In Maynard, M. a Purvis, J. (Eds,), New Frontiers in Women's Studies: KnowlO'tfl". I(lr:niity find Nationalism. London: Taylor and Francis Group. M;il<*kovči, J. (1997). „L'Ecloslon du Femlnisme en Europe Centrale et da I'EsLuhc Grande Dlwjrsite de Contextes Natlonaux. Presentation." In Les Temps Modernes, vol. 52:593. Malečková, J. (2000). .Nationalizing Women and Engendering the Nauen: The Czech National Movement." In Blom, 1,, Hagemann, K.aHalLC.(£asj, S'*"l! frminif.man In Austrian History Yearbook: 24. Ilu>r,ech Republic »<>6 Poland,- In Czech Socto- Orensteln, M. (1995).. Transit ion al Social Policy in WC*»«««*« logical Review: 3. mtúatôi K/i/utecwre snd the Production Pachmanová, M. (2000). .Collective Desires: W** of Degendered Space." In Umení: XIVHI- ^^^toefem^ Sexuality in fheCzech Sokolova, V. (2002). ,„Don't Get Pt*W:1*^^o*t»l^»™»» Republic.- In Forrester, S.. Gapova, EW((isn6 Univ«rs,.y Press. Totalitarian Cultures East i Siklova, J. (1993). „Macula— ■ ^^ InL. BusholklnaS.TrnkatEdsJ. nrJthe We to8'" S.kloX^^ Transitions, Changes in Post Slklová. J, (1998a). .Why vnwfmr inlh" C/řcnRepwhl'c-"'tnenftwpfe8cnce; Communist S«ilei»»: SA (fl)irr.^ sikiová, j. ,1998b,. -™^**^^^T:,,., ,.....„ The Prague Journal of C«m pCt*1"* Smejkalová-Strlckiano, >• í1 ^ „^oiic' (W omer' Europa" In Signs: 20/4. »a&^t**(*M,ttM Sludles *■J,",n'i^,' ivW'' ^(tiet0'* x iiij-, /. (ii-nr/cv in transition in and practices in ^^•5^'" Softer; ReeonW** & Gender Studies. 99S, •R'4„lryi«»'^,^M«en. SmoJkalovéStrlckiaP^ ^»/«»^ t/..r*t-lL»wM-Smejkalová, J. (2oD1'" A**"'L''' «1 »r.p»»"c. fr«ha: Nadace G., Gohrisch, >" Eastern end Ca" rSrem Cur"»,r" '' '' lf["' t****^ papers rt'»" "»■'lv"r'f' Cnwe-ss Tatur, M. i1"^^* Democracy^ fPU, rorSov/f"8^.;^ 1 M 9" y/ä Večornfk. J' I* . mct\ Control £y*L*,E-(lí| VMÍnoví^1 Cl)rtlr'* ' ^ Politic* flr~jj3| .1"" wateon.f'1 (Offl* 0"'" »^""""gpdAltlluduft in theC/.m.Ii Repubhc iind tfgró$riiP í ,/jnt Eye Open. Gender Rolos m Cícch Sütirrly. '"ji N". 4. KIuwd Ac.iílemic PuWishors. tuřůp"'' m N«w Left Review:198/Miirch April. B07 press JMENNÝ REJSTŘÍK Abbott, P., 30 Abplanalp, J. M., 89 Abzug, 383 Adams. K. L, 178 Adams. S.. 112 Adler. F.. 326, 327. 328, 332 Adler. P. A., 140 Adler, r.. 433, 453. 455 Afshar. H., 445 Ahmed, L, 442, 443. 444. 445, 453 Aiken, S. H., 168 Albert. M.. 56 Alexander, S., 198 Allen, D„ 209 Allen. k. r., 238 Allen, L. S., 77, 78, 79 Allen, M.. 165,166.367, 406 Allan, 6., 230, 231 Allgood-Merten, B., 501, 517 Altman, L K.. 226, 227. 476 Amato, P., 265 Ames, A., 85 Ames, L. J„ 476 Ammerman, N. T., 447, 448 Amott, T. L, 268 Andersen, M. L„ 170 Anderson, B., 153, 453. Anderson, s. R., 441 Angler. N., 81 Ankney.c. D.,75 Anthony, S. B., 41 Antilla, s., 309 APPleby.R.s..^^^ Arenson, K. W., 147 A'rnstead, c. A„ 467 A;no'0.r.A.',333,346 Aronson, E., 139 Asch, a„ 226 Aslanbelgui, N. 323 ^•f-. 513. 6I4 Au leite. ,j- r- 213.265 !°-254 395, 398i 404 Baca Zinn, M., 30. 57 Bacon. M. H., 428 Baehr, H. 183 Bagilhole. B.. 157 Bagley. C. 164 Bachman. J. G., 508 Bailey, J. M.. 78 Baker, S. W., 67, 70, 71 Ballou, ML, 519, 520, 521. 522, 523 Bandura. A., 98, 100 Bane. M. J., 240. 241 Banner, L, 38 Bannerji, H. L, 167 Baran, S. J.. 207 Bardwell, J. R., 102, 113 Barker-Benfield, G. J., 480 Barnes, G. M., 506 Barnett, 0. W., 256 Barnett, R. C, 466. 503 Baron, D., 176,178,179 Barr, K. E. M., 508 Barrett, N„ 299 Barringer, E., 249 Barstow, A. L, 427 Bartollas, C, 346 Baruch, G. K.. 466, 503 Bashevkin, S., 46 Baskin, D. R., 331 Bassuk, S. S., 296 Baunach, P. J., 348, 352 Baxter, S., 383 Bearden, J„ 476 Beatty, J. R., 306 Beatty, R. w., 306 Bebel, A„ 45 Beck, A. J., 349, 379 Becker, M., 239 Bedard, M. E., 245, 246 Bedell, K. B., 418, 440, 450 Belknap,},, 340 Bellln, J. S., 469, 470 Belluck, P., 392, 394 Benedict. J.. 365 Benham, P., 447 Bennet, J., 253. 388, 389 Benson, K. A., 163 Berenbaum, S. A., 70 Bergen. R., 265 Bergen, R. K., 362, 363, 377 Berger. R. )., 368 Bergman, B. R.. 270 ßerkman, L. F., 477 Berliner, A. K., 437 Bernat, F. P., 340, 341 Bernstein, N., 365 Bernstein, R., 162 Bernstein, S., 141 Berrill, K. T., 355 Berry, V., 193 Berryman-Fink, C, 182 Bethune, M. M., 127 Bettencourt, B. A., 83 Betz, N. E., 514 Biehl, J., 452 Biener, L., 507 Bird, C. E., 477 Birke, L, 90 Bischoping, K-, 181 Bjorkqvist, K., 83 Björn. L, 284 Black, L. E.. 247 Blackmun, H., 403 Blackwell, E., 39 Blake, C. E.. 370 Blakeslee, S.. ^9 Blalock, J. A- Blanc.A. Biankenship. " _ 31s. Blasko. V- BiauberfS* a 26 Bleier. Blinde' e- ^ Biood- j6; Bl0orr>. A'' 4?. groof' jr. ' giurn. °,; 3*9' 82, 83, 88. Blume, E., 85, 509 Blumenthal, R., 378 Blumstein, P„ 230, 247, 249 Bohlander, E., 343 Bonlen, C, 428 Bok, S., 205, 210 Bond, J. T., 235.236 Boneparth. E., 404 Bookman, A., 387. 388 Booth, A., 82 Bordo, S„ 516 Bouchard, C. A.. 512 BO„rque,L.B.,359,360 Böttcher 345 Boxer, ß-, 399 Boxer, S.. 55 ßoyle,); 361 B0iett,F.W..2S4 B&iWd. M. ft. "6 ßradwe«. M- 21 emh, a, 54 Brand, PA.. 259 Brandwein. R- 25 Brannigan. A.. 367 Brantley. 8. 423 grantlinger. E. A.. l*> „ .„ C M..400 Braun. £0.« I-*****" grennan, T- 96 Brennan. «. ^3 I Brewer. L, 405 I, Brewer, fi. M.. 241 erevister. K. L. 221 Breyer. S. G..403 Brian. P-M„ 349 Briggs, N., 307 Briggs. S.. 434. 440. 450 Brinton, M.. 1<>6 Britton. O. M.. 340 Brod, H.. 50.16B Brody, i E- 141 Bronner, E-, 152 Bronstoln. P., 99. 112 Brooke. J.. 143 Brookof, 0„ 256 rooks-Gunn, J., 71, 499. 513. 514 Brooten, B. J.. 453 Brophy, J. E., 132 Broverman, I. K„ 498, 499 Brown. J. M.. 379 Brown, C. K„ 127 Brown, J., 257 Brown, J. D., 198 Brown, L, 519. 521, 522, 524 Browne, A., 257, 296 Brownmiller, S., 371 Brozan, N., 453 Brumberg, J., 513 Biuni, E., 196, 254 Buckley, S., 59 Buerk, D., 148 Sülbeck, C. 54 Bulman. E., 265 Bumiller, E., 374 Bumpass, L. L, 247 Bunting, J., in, 406 Buresh, 8. S„ 186 Burgess, A.W.,256 Burgess, E., 213, 256 Burke, B. M.. 108-110 Bums. A., U3 Bums, A. L, 112 Bums. J. F., 109,110. 374 Burris. B. H., 281 Burroughs, N, H., 127 Burstow, B., 522 BusfieW,J.,500 Bush, D. M., 145,146 ^•.383,386,401.403 Busl>BaSke„e,s. R.,330 B"ssey, K„ 100 Butler, M„ 208 Butts, J. A.. 346 Byne, j. M., 333 Byrne, L. 453 . 342, 344 Caldera, v. M Caldwell, m. a., Ci*ahan. J. j.,\ CaMn, j., 437 Cammermeyer, M„ 4l3 , 116 . 249 .263 Campbell. A.. 332 Campbell, B. N., 399 Campbell. K., 198 Cann. A.. 101 Cannon, l. W., 501 Cannon. R. 0.. 467 Caplan, J. B., 61 Caplan, P. J.. 61 Caraway, N., 42 Carelli, R., 224, 447 Carlet, D. J., 515 Carlo, T. A., 351, 352 Carlson. S. M., 273, 277. 278 Carmody. D. L. 422-425. 427. 430. 435-437, 442, 456 Carrigan, T. B., 52. 252 Carroll. C. M.. 161 Carroll. S., J.. 393. 395, 404 Carter, D. B., 101 Carter, J., 408 Carty, L, 158 Casey, M. B., 147 Cash, T. E., 513 Castelli, J.. 420 Cazenave. N. A., 257 Celis, W., 137 Clancy, C. M., 489 Clark, C. S., 224, 225 Clark. J., 392, 393 Clark, M. M., 161 Clark, R. R., 118 Clarke. A,, 87 Cleary, P. D., 477, 502 Clewell, B. C, 153 Clinton, W. j., 56, 284, 383, 385, 386, 402, 403, 410, 417, 524 Coale, A. J., 109 Cobble. D, S., 300 Cohen, W., 412 Cochran, S. D., 475 Collins, P. K., 57, 235, 241, 279, 508 Coltrane, S., 236 Comer, j, p., \Xi Comstock. g., 193, 206, 211 Comstock, g. d., 455 Condry, j. c, 194, 195.208 Conkey. M. W.. 27 Conley. F. K.. 484 Connell, R- W., 51 Connelly, M., 193 Connors, L., 111. 115 Cook, A., 320 Cook. J.. 167 Cook, K. V., 114. 117 Cooke, M., 405 Coombs. L, C. 106 Corcoran, M.. 287, 304, 305 Cornwall, M., 422 Corsaro, W. A., 100, 102,120 Cott, N, E., 36, 41. 42, 46, 267, 269 Couric, E„ 281, 283, 240 Courtney, A. E., 199, 201, 203, 206 Covell, K„ 201, 203, 207, 439 Cowan, A., 135 Cowan, A. I., 227 Cowan, C. P., 233 Cowan, G., 101, 102 Cowan, P. A., 233 Cowan, R. S.. 232 Cowell. A., 439 Cowell, P. E., 75 Cox. F. D., 217, 233 Cox, M. J., 233 Cox, R. S., 135 Craft, C, 196 Cramer, R., 167-170 Crane. F, G., 202 Craven, 0., 357, 472 Crawford, K., 148,149 Creighton, S. J., 261 Crenshaw, K. W.. 34 Crick, N. R., 83 Crites, L., 332 Cron, T., 260 Cronin, A., 224 ^ a Cropper, C. M-. 2«3 ^ Crossette, 8., 3,5J Crowell, N. A., 25 ^ Cruikshank, M- g Culpepper, t. jiG.* Cummlngs- J" 346, 37 Curran, 0- J" Dale, Q., 184 Dalton, K„ 87 Daly, K., 332.343 Daly, M., 373,451 Danner, M, J. E., 347 Danziger, G., 38, 42 Darling, C, 219 Oarrow, W, (?.. 444, 445 Datwyler, M. M., 235 Davidson, R. C, 525 Davidson,)., 72 Davies,B.. 103.119,122,123 Davies,J.,502 Davies-Netzley.S.A.,281 Davis. E. A. 146 Davis. K.. 243,477 . ■ 1« 993 294,463 Davis, M.. ^ Davis. N- )■• Davis, r. L, «6 Dav,^rrt>aiU.404 peaux. X..20 °#*-»S 256,358.361.364.365.377 peLoacW- »JLS..W*120 b.. i95 0^ 1S2. 233 oeW11 si 7 U^a' ' 202 9*"". 258, 261 Of**- 6 J-59 0K*<" p 2*2 medv1*' - 5X0 6-T"* 367. 377 vn**-0'. ur 70 , R. P.. 256. 257 DobrzynskJ. J- 164 Dodson. D. L. 391. 404 OoeM. R., 72 Dote. R.. 383, 386 Dominic*. J. R.. 198 Donnerstein, E., 367 Dorsher. M., 187 Douglass. F„ 194,195. 210 Dow. B. J-. 194. 195. 210 Dowd, M., 384, 401 Downs. A. C. 99 Downs. H., 1S7 Doyal. L. 281,460. 461.470.477.487. 503. 504 Drakulic, S.. 59 Drentea. P.. 314 Drewniany, B.. 199-202 Dublin. T., 267 Dugan. K. B.. 154 Dugger, C. W„ 375.376 Dukakis. M.. 383 Dull, V. T.. 486 Ounkle. M. C. 493 Dunlap. D. W.. 137, 211. 218 Ounpby, j. s., 300 Dufkheim, E., 418 Oworkm. A.. 370. 372 °Mich. B. W., 160 Eagly, A. H„ 83 Earhart, A., 135 Ea'on, 8. C. 209 E^augh. H. R., 439.440 ^)omoyi. £.. 375 Ettle*. j._ EcMwim, E.. 439 Edelso". 1. L. 256 EdwarOs, H., 433 ^.s.s.M.,326 ^"•^.378, 411 Ehrenretch. e 4->R Aor ^.^,504 4e5-478'4^482.490. f LM e,5$7'69l70'7l . 63 Eisenhart. M. A.. 155 Eisenstein, H., 59 Elasmar. M. G.. 193 Elliott S.. 211 Elhs. L, 68 El-Or. T.. 430. 445 Elson. D.. 312 Engels. E.. 45 Engineer, A. A., 442 England. P.. 319, 320 English, 0., 426. 478, 479. 482. 497, 504 English. K.. 331. 332 Enloe. C. H., 409, 414 Entwisle, D. R.. 147 Epstein. C. F.. 388. 390 Epstein. G. A.. 254 Erikson. E. H., 96, 107 Erikson. V. L. 441, 450. 451, 454 Erwin. R. J., 112 Escoffier, J., 169 Estioko-Griffin, A., 216 Estrich, $., 164 Ettore. E.. 506-509. 511. 512. 514 Evans, S. M., 47. 269. 271 Faderman. L, 47, 252 Fagot, B. I., 99, 102, 111. 120,121 Faine. J. R., 343 Faludi, S.. 55 Farrakhan, L., 51 Farrell. S. A., 441 Farrell, W.. 51 Fausto-Sterling, A., 63, 72. 75. 81, 89 Fee. E., 484, 486 Feinman, C, 345 Feinstein, D.. 399 Feiring. c., 120 Fejes, F. J., 193, 195, 20O Feldberg, R. L_, 307 Feldstein. K., 293, 294 Fennema. E., 148,149 Ferguson, M., 300 Ferguson, T., 187 Fernea, E. W., 444 Ferree, M. M.. 32, 59 Findlen, B.. 59 JMENNÝ HEJSTP.ÍK fine. S.. 285 fjneman, M. A.. 292 pnkelhor. D.. 262. 263. 362 Fiore. M.. 145 First. A.. 184 fisher-Thompson. D.. 116 Fisch. M.. 499 Fitzgerald. L. E.. 499 Frvush. R.. 94. 100. 101. 103.106.112. 121.134. 145 Flanders. L. 210 Flexner. E.. 127 Flynn, C. P., 258 Foerstel. H. N.. 400 Foerstel. K.. 400 Fogel. C. i.. 511 Foley, D.. 467. 480. 483. 484, 487. 502 Fordham, S., 142, 146 Foreit. K. G.. 185 Foster, J. D., 178, 512 Fox, R., 26 Fox. S.T 468, 470 FOX, T. G.. 369 Frable, D. E. S 106. Frank, E.. 484, 489 Frank, F. W.. 177, 178 Franklin. D. W.. 282 Franks, P., 489 Freedman. R.. 512-51", 516 Freeman, J., 45, 47 Freeza. H., 508 French. H. W.. 375 ^ Freud. S.. 48. 94-96. i°7-Freudenheim. M.. 525 Friedan. B.. 44, 45 Friedman. !■■396 Friedman. R- c- 88 & 95.96 Frieze, I. H., »• 72' Fulani, L., 600 Fullilove, M-, 51 Funk. N., 69 Furstenb«r«-f P'2 Gabriel. It, 41 Gadon. E. M.. 422 Gailey, C. IV.. 73. 74 Gallagher. M„ 210 Gallup. G.. 420 Gammon. C. 169 Gargan. E. A., 109 Garrison, C. G.. 168 113, 63501.1,177 Gazzanrga. M„ 76 GeiS,F.L,207 Gefles,R.J-.256 Gendler. M.. 453 Gerarnr.S.,446.455 Gerber.J-.353.355 ^.a.173.193-^-211 Gerhard. M.. 1« & Gem. J-M-.27 Gersco.M.,235 Gertzcg.'.N..^ fjjIDert- l *■■ ^.«-.333 <***G £Tl41. 142.146.1"- 221. If ■ , 39. 42 0 ,06.499 &*£.B 336-403 421 ; fir**"*6"',!' 186 ^e'lTa*7- 270. 271. 275. 278. ?Ts.«.. 270 nadln. I* F" ring. L.. 54. 261 old, M.. 512 oldberg. C. 251, 283, 383, 384. 396, 404 Golden, S.. 295-297 Goldenberg. E. N., 367. 393 Goldhaber, M. K., 470 Goldlng, J. M., 503 Goldman, N., 434, 440. 463 Goldner. M.. 55, 56 oldsmith. B.. 36, 41 oldstein, A. J., 504, 505 Goldstein, L. F., 27 Gole, N„ 445 Golernan, D., 112. 355 Golombok. S., 100.101.103.106.113.121, 123,134,145, 255 Golub, S., 87-89 Gonzalez. A., 102 Good, T. L, 132 Goodenough. R. G., 121 Goodstein, L, 166,193. 433 Goodwin, j„ 444 Gordon, D. F., 524 ordon, L.. 222 Gordon. M., 261 Gordon, M. R., 410, 411 Gordon. M. T., 354, 358. 362 Gorman, C, 79, 88 GornicK, M. e„ 477 Gorski.R. A., 77, 79 Gortmaker, S. L, 512, 513 Gosselin, P. g., 285 g°"ta. s. j., 3i, 73 ■ 375, 376 • p- A-, 129,130 ant. J., 420 Gfay. W., 41, 449 G,«eley.A.M..428,440 Gteen, j., 144 Green, K„ 2lQ G'een, v., 510 Greene, 254 Greemew. L. A., 323 ' 354' 358' 3«1. 363 Greenhousei L'3J3 Greenhouse, s'. 304, 311 Greer ■ 482 Greif. G. L, 236. 238 Griffin. S., 262. 452 Grigsby, J. S.. 203 Gross. J., 242. 243. 360. 386, 396, 398 Gross, L. 183. 193, 195 Grotpeter. J. K., 83 Gruber, J. E.. 284, 285 Guinier, L. 154, 417 Gutis. P. S., 218 Haarr. R.. 337 Haas, L, 301 Haddar, Y. Y., 442-445 Hafner, R. J., 505 Hagan. J., 280, 297. 298. 300, 304 Hagan. K. L„ 52 Haignere, L., 306 Hale-Benson, J. E.. 102, 113 Halemba, G. J., 340 Hall, L, 246 Hall, R. M., 153,154, 157, 158 Hamer, D. H.. 78 Hamilton, M. C, 177 Haney, D. Q„ 467, 512 Hannum, L. E., 178 Hansen, F. J., 499 Hanson, S. M. H., 238 Hansot, E., 129 Harbeck, K. fvl., 143, 144 Hardenbergh, M., 185, 187 Hardie, E. A„ 85, 87 Harding, s. G., 28 Harrington, A., 75 Harrington, M., 30 Harris, B., 504 Harris, J., 351 Harris, M. B., 83, 515 Harrison, j. b., 522 Hart, M. M., 493 Hartjen, c. A„ 341 Hartmann, H. I., 268, 269, 272, 277, 278-280. 299, 300, 312, 313 Hass, N., 195, 301 Hatch, M., 469 Hawkesworth, M.. 162 Hayden. S., 182 Haynes.- S. G.. 466 Heidensohn, F.. 337 Heigrit, D., 241 Hekma. G., 169 Hekmat, A.. 442-445 Helgeson, V. S.. 463-466. 478, 501, 503 Hellinger, D., 126 Henig, R. M., 467, 483 Henley, N.. 181 Henry, P. E., 513 Henshaw, S. K.. 225, 285 Henson. K. D., 285 Herbert, 6., 312 Herdt, G. H.. 72 Herek, G. M., 77, 355, 477 Herman, C. P., 514 Herman, J. L, 256, 360, 363 Hess, B. B., 32 Hess, R. D., 148 Hesse-Biber, S., 514 Heywood, C, 196 Hicks, J. P., 417 Higgenbotham, E. B., 455 H'ggins, P. j., 443 Hilkert. M. C., 439 Hill, A., 284, 403 Hill, M. A., 41 Hifids, M. D., 511 Hine. D. C, 41, 42. 268 Hines. M.. 69, 70, 92 Hirsch. E. D„ 167 Hirsch, M., 49. 50 Hirschfieid, 501 Hite, S., 249 Hochschild, A. R., 232, 233 Godson, D., 260, 261 Hoffman, C. D., 101, 102 Hoffman, J., 226. 227 Hoffman,J. P., 422 Hoff-Wilson, J., 325 Holden, C, 460 Holden. K. C, 238-240, 243. 244. 294 Hole, J., 38, 39 Holland, O. C, 155 Holloman, J. I. S.. 473 Holmes, S. A.. 197. 351 Homel, R., 113 Hood. E. F., 57 Hooks, b.. 57 Hopkins, P., 441. 451 Horner, M. S.. 142 Horney, K., 96,107 Horowitz, R.. 190 Horwitz, A. V.. 265 House, J. S,, 465 Hout, M., 440 Howe, F., 124-128 Houwe, K., 168 Hoyenga, K. B„ 63, 67, 69, 71, 72. 92 Hoyenga, K. T, 63, 67, 69, 71. 72, 92 Hsiung, P., 312 Hu, S., 78 Hu, Y., 463 Hubbard, R., 78 Hugon, D., 68 Huie, V. A.. 352 Hunt, M. E., 441 Hunter, S. M., 56, 339 Hurling, T„ 344 Hurtado, A.. 56, 57 Hurtig, A. L. 70 Husni, S.. 211 Huston, A. C, 207 Hyde, J. S„ 83 Hyman, P.. 429 Chafetz, J. S.. 30, 46 Chamber/afn. £. M., 162 Chambless, D. L, 504, 505 Chapman, J. R., 370-372, 374 Chatters, L. M., 215, 241 Chavkin, w., 469, 470, 511 Cherian. V. 148 Cherlin, A., 265 Chesler, E., 54 Chesney-Lind, M., 327, 328, 331-333, 3^3-347, 350-352, 377. 510, 511 Chesterman, C-, 149 Childers, M., 50 Cn'ra. S., 234, 301 Chodorow, N., 97, 98. 106, 107, 123 Cfiopp, r. s.p 453 jmenný rejstřík JMENNÝ REJSTŘÍK „„J. C.,84.88 St, C. P., 425-427, 450 0rtMfl(X,8.,3J6,317. 319, 320 Chnstensen. C. L„ 495 Christian, H„ 52 Christian-Green, D, 417 Immarigcon, R„ 347, 352 Imperato McGinley, J., 71, 72 ciardi. J. A„ 331, 327, 330, 331, 342, 509, 611 tones, C. A., 330 Isaaks, L, 102 Isasl-Dias, A. M., 454 Island, D., 259 Israel, A. C, 100 Jacklin. C. N., 100 Jackson,J., 449 'acob, H„ 240, 276 *», J. A„ 272, 273, 275, 279, 280, 309 314, 323 icobsen, J. p., 294, 305 quel. C. H., 440 James, C, 374 Janofsky, M., 411 Japp, P, M„ 195 Jarratt, E. H„ 492. 498 Jayakody, r„ 215,241 Jayawardena, k., 53 Jeffrey, p., jog Ml, D„ 402 Jensen, G„ 340, 3^ Jensen. R., 377 s»»el. D., 72 Jewell, K, 8., 241 John, 0., 231 Johnson 412 Johnson, D„ 265 3^ Johnson, K., 201 Johnson, s., 485 John»no 235 Kreíger, N.. 467 Krieger. S., 249 ^ 262 Krištof, N. D.. 54,1«8" Krulak, C. C. 411 Kuebll, J., 112 Kuhn, T. S., 28 Kurz. D.. 238. 258 Kushner, H. I., 472 97.107 Lackey, p. u„ 113 LaCroix. a. z., 466 Ladner. j., 241 Lake, C. C, 381-384. 386 Lakeoff, R.. 181.182 Lamar, j. v.. 410 Lamb, T. a., 82 Lambating, J.. 147 Lambeck. L C, 133 Lambert, B.. 144 Landis, J-, 328, 332. 349, 351. 352 Landrine, H„ 501-503 Landry, P. H..jr., 346 Laney, L C, 127 Lanford. A. G.. 126.127 Lango/is. J. H.. 99 Lanis, K„ 201, 207 Lansing, M., 383 Untz. P. M.. 458 LaPointe, 1, 494 Larson. J. H-, 233 Laumann. £. 0.. 248 Lawlor.}., 235. 236 Lawnham. P.. 372 Lawrence. R.. 340 Lawrence. W., 492 Lawson, C. 116 Lazier-Smith. L.. 199 Leach. W., 127 leCleie. E.. 466 Leder, G. C. 148.149 Lee. £. R-. 473 Lee. H.. 440 Lees. S.. 345 Lehman. B. A.. 402 Lehrman, K.. 167 Lein, L.. 291. 323 Leinbach, M. D., 102, 103, 121 Leinen. S.. 378 Lemle, R., 506 JMENNÝ réJ» Tftl« Lenker. L. T„ 159 Lenne/. E.. 106 Lenskyj. H., 492. 496 Lentz. B. E., 340 Lepowsky. M., 364 Lemer, G.. 36,41 Lester. P. M., 210 Letellier, P., 259 Leung, J. J., 148 LeVay.S., 77, 78 Levin, L. M., 265, 294. 305 Levine, E.. 38, 39 Levine, J., 236, 246 Levy, K. B., 84 Lewin, X., 163,165. 220. 255. 294, 301, 303. 437 Lewis, E. L„ 525 Lewis. C. 113 Lewis. G. B„ 278, 279. 298 Lewis, L. A.. 198 Lewis, M., 120.154 Lewis, N. A., 205 Liebert, R.. 207 Llebman. M„ 356 Lightfoot-Klein, H., 375 Um, S.T.,272. 273 Limbert, C. A., 159 Lincoln, C. E., 449 Lindeqvist, K., 169 Lmdgren.j.R.,228,229,237,239 240 316-319, 324 Upsedge, M., 500 -psyte, R., 365 ston, B., 445 -iUle, C. B.,498 Littlewood, R„ goo .K.M., 246 ■ 53 ■ E- 121 J., 143 Lockhart, L. L., 257 Lockwood. B. A., 325 Lofland, L, h., 3i ^ndon. K, A„ 247 London, p., 455 Longno, h„ 72 Lorber. j.. 48. 49. 59, 97, 98, 122 Loredo, C. 161. 163, 172 Loring. M,. 500, 502 Lott. B.. 503 Love. A. A., 287 Lovejoy. 0., 26 Lovenduski, J., 46, 391 Luckenbill. D. E.. 378 Luebke, B. E., 167, 168. 171 Luker, K.. 221. 222. Lunneoorg, P. W., 313 Lurie, N-, 489 Luther, M.. 437 Lutz, J. S., 167 Lynn, N. B., 387. 388 Lynn, R., 399 Maccoby, E,, 120 MacCorquodale, P., 340, 341 MacDonald, C. L, 271 MacDonald, E., 405 MacDonald, K„ 112 MacFarquhar, N., 375, 376 MacKinnon, C, 366 MacLeod. L, 258 Madriz, E. I., 357, 358. 363 Maghan, J.. 340 Maher, F. A., 159 Mamiya, L. H.. 449 Mandel, R. B., 391, 404 Manegold, C. S., 56 Mann, C. R., 334, 342, 344 Manning, A,, 489 Mannix, M., 149 Mansnerus, L., 344 Maquieira, V., 345 Mares, M„ 208 Margolis. D. R,, 46, 53 Marieskind, H. L., 490, 491 Marini, M. M„ 146 Markens, S., 84, 87,90, 91 Markham, W. T., lis Marolla, j„ 363, 364, 367 Marshall, E,, 78 Martin, D., 417 Martin, J. R., i67 JMENNÝ REJSTňiK Martin, M. C. 207 Martin, M. K.. 73 Martin. P. Y., 59, 155 Martin. S. E.. 99. 121. 335, 338-341, 377. Marty. M. E.. 441. 446-448 Martyna, W., 178 Marzolf. M. T.. 187 Maslach, C, 102 Masse, M. A., 199, 200 Mates, R.. 262. 263 Matthaei. J. A., 268 Matthews, D., 70 Matthews, W., 486 Matthews. W. S., 71 Mauer. M., 344 Maudlin, T., 242 Mauro, T., 403 Mayall. A.. 366 Mays, V. M.. 475 Mazur, A., 82 McAdoo, H. P., 241 McAdoo, J. L, 102 McCaulay. M., 514 McClary, S., 198 McClellan, D. S.. 349 McClelland, K.. 305 McClosky, L. A.. 101 McConnell-Ginet, S., 181,182 McCormack, A.. 164 McCormick, T. M., 159 Mccracken. E„ 187, 199. 211 McCrate, E., 292 McDonald, M.. 423, 435, 440.451,453.454 McFadden, R. D.. 204 McGrath, E., 501 McGregor, R., 372 Mcllwee. J. S., 305 Mcintosh, P., 166 McKee, K. B.. 202 McKinley. J. C. 405 McLaren, A.. 63 McLarin, K., 156 McLeish-Blackwell, L., 340 McLeod, L.i 258 McMInn, L. C, 178, 179 McMInn, M. R- l7"3' 17 JMENNÝ BEJSTftIK McNamara. j. A. K„ 439. 440 McNamara, R. p., 373, 436 McNaron, T. A. H., 171 378 McNeil. D. G.. 356 McPhillips, K., 441, 451 McQurston, J. T., 423 McRobbie, A., 187. 188 Meier, B., 284. 481 Meigs, A., 74 Mernissi, E., 444 Mendelson, A,, 185 Meredith, N., 249 Meredith, R., 323 Messias. D. K. H., 460. 466, 470 Messner, M.. 50-52, 140.168,169, 492, 494. 495.496, 524 Metzger, G., 193.194, 200 Meyer. J., 181 Meyer. M„ 148 Meyer-Bahlburg. H. E. L, 69, 70 Mies, M., 451. 452 Miethe, T. D., 343 Mifflin. L, 204, 205 Michael. R. T.. 248 Mikulski. B., 400 Miles, TV, 146 Milkman, R.. 270. 271 Mill. J- S.. 17 Mlllbrath, L.W.,387.416 Miller. A. S.. 420. 422 Miller, C. 177. 210 Miller. C. L. 116 Miller. J.. 137. 453 Miller. J. E., 68 Miller. J. 6., 334 Miller, M., 338. 447 Miller, N., 83, 445 Miller, S.L.. 346, 356,357,377 Miller, S. M.,502 Miller, T.. 397 Millar-Bernal. L„ 55 Mlllman. M., 32 Mlnge,P.J..505 Minion. H. L.. 169 Mintz. I- 514 Mitchell, A., 323 Big tchell. F., 161 Mitchell. I- 97. 107 Mitchell-Kernan, C, 246 Miura. I. T„ 148 Mohanty, C. T., 54 Möhr, J., 222 Moir, A., 72 Mollenkott, V, R.,454 Money. J., 65, 67. 71.80 Montgomery. R. J. v., 235 Moore, A. M., 158,257 Moore, B. L, 416 Moore, C. A.. 343 Moore, M.. 158 Morash, M.. 337 Morello, C„ 35$ Morello, K. B., 340 Morgan. D. H., 265 Morgan, M., 88, 207 Morgen, S„ 287 Morrissey, E. R., 506. 507 Mortimer, J. T., 141 Morton. D, C, 350 Mosher, D. L., 506 Mott, L, 38 Moyer, I. L., 349 Moyo, M„ 53, 54 Mueller, C, 383,385 Mueller, M„ 59 Munt, S. R„ 169 Murdock, 216 Murphy. B. 0„ 187,188 Murray. S„ 37 Murray, s. 0., 252, 253, 265 MTdans, S„ 338, 444, 445, 448 Myers, D. J., 154 Myers, M. A., 343 Myers, S. L, 412 Nagel. S,. 343 Nanda, S.. 74 Narlvidaä. L, 392 Navarro, M., 22s N«has.E.,467,48Q 4«, „0 Ne^bors. H. W.7is ' 487 - 502- 524 Nelson. M. B.. 492. 496 Nemy. E„ 244 Neuberger, J., 430, 431, 433 Nevels, L.. 159 Ng, S. H„ 177 Nice, D.. 278, 279, 298 Nicoloff, L. K., 507 Niebuhr, G.. 438 Nieves Squires, S., 158 Nicholi. A. M.. 265 Nichols, P. C, 181 Nilsen, A. P., 175, 176 Niven. D„ 393, 416 Norris. J., 367 Norton. E, H., 417 Norton, M. B., 416 Nossiter, A., 162 Novello, A., 401 Oakley, A., 86 O'Connor. S. D„ 336, 402, 403 Odean, K„ 118,123, 137 Often, K., 46 Ogden, A. S., 232 O'Leary, K, D.t 258 O'Netli, W. L, 38, 43. 47 Onlshi, N., 162, 430, 433 Orcutt, J. D., 340 Orenstein. P., 141,145, 146 Osmond, M. W., 476 Ottinger, 156, 157 Packwood, r„ 284 Padevic, I. a., 155, 299, 340 Page, D. C, 63 Pagelow, m. D„ 258 Pagels, E., 426 paglia, C, 167 Paisley. w.r 208 Palmer, l., 407 Palmer, s„ 101 papper, B., 196. 197 Paradise, l. v., 139 Parke, r. d., 112 parlee. M. B., 84, 88 Parmar, p., 375 jmenný rejstřík Parsons, T., 24, 213 Passnau, R. 0.. 86. 497 Patterson, C. J,, 254 Patterson. P., 201, 202 Paul, A., 43 Paul. M., 469 Pear, R., 401 Pearlman, S. E., 47 Peck, S., 27 Peplau. L. A., 249 Peretri, P. 0., 116 Perlez. J., 371 Perot, R., 382 Perrett, D. I„ 517 Perry, D, G„ 100 Peterson, E„ 44 Petro, C. S., 146 Pfost, K. S„ 145 Philips, R. D., 499 Phillips, P., 183 Phillips, S. P., 284, 484 Piaget, J., 100, 101,107 Pierce, J. L. 98, 215 Pierce, M.. 495 Pike, D. L. 337 Pillard, R. C, 78 Pillemer, K., 262. 263 Pinel, J. P. J„ 92 Plaskow, J., 450 Pliner, P., 513 Poe-Yamagata, 346 Pogrebin, L. C. 236, 435, 453 Pogrebin, R.. 187,188.190-192 Pohli, C. V., 446 Polivy, J., 514 Pollard, D. S.. 158 Pollock-Byrne, Poole, K. T„ 385 Pope. K. S.. 520, 521 Popkin, B. 512 Porter. K.. 324 a F 11^ Poussalnt, A- c-Powell. B„ 500. 502 Powers. A.. 56 a A 87 Powers. »•" , n. 430 J. M.. 349 Prentky. R. X.. 254 Press, A. L, 193-195 Pressman. S„ 323 Prestage. J. L. 387 Preston, J. A., 279 Price, B. R., 339 Price-Bonham, S., 102,113 Provost, 216 Purcell, P.. 137 Putnam, B. A., 146 Pyke, K. D., 163 Quester, G. H.. 405, 408 Quinn. F. X., 253 Quinn, P., 238 Rafferty, J., 499 Ragins, B. R., 283, 284 Raiborn. M. H„ 493 Raines, H., 383 Ramos, I., 147 Rankin, D.. 247 Rankin. J., 399 Raskin. P. A., 100 Rayman, P.. 154, 164 Raymond, J. G., 228 Rayner. 8., 375 Reagan. R.. 401, 402. 417 Real, T.. 502 Recer, P., 254 Reekie, U 499 Rehnquist, W., 403 field, G.M.. 108. 335 Reld, P. T.. 135 Reid, R. L.. 87 Reid, S. T., 362 Reilly. M. £., 161, 163. 167, 168. 171 Reinharz, S., 33 Reis, E., 455 Relss, I. L.. 364 Renretti. C. M., 53, 55, 249, 259, 375, 376, 418 Reskin. 5., 273, 276-280, 298, 300, 306 307, 309, 314, 315. 318 Reskin. B. A., 268, 269, 272. 279, 280 299 300, 312, 313 ' Reskin, B. F.. 300, 305 Pratt, jmen n* "e j9tr IK 6ai Rheingold. H, L. 114.117 Rhoads. S. £.. 320 Rhode. 0. L. 59, 93.105 Rhodes, )., 195 Riding. A.. 371. 438 Ries. P-, 336 Riger, S., 300, 340. 354. 358, 362 Rimer. S., 302,474,476 Rimmerman. C. A.. 416 Riordan, T„ 402 Ripper, M., 88, 89 Risen,)., 224, 265 Risch, N,, 78. 447 Rittner, B.. 171 Riuer, G.. 23 Rizzo, 0., 136 Roberts, S.. 279 Robertson, C, 161 Robertson, J., 499 Robertson. P.. 386 Robinson, J. G., 305 Robinson, L. S., 168,169, 494 Robinson, R. a.. 221 Robinson, W. V., 285 Robson, R.. 248, 263, 254 Rock, M., 196 Rodriquez, N.. 332 Rogers. J. K., 285 Rogers, L, 72 Roiphe, K., 52, 361 Roland, H, A., 198 Romero, M„ 268 Root, J. L, 423 Roof, w. c, 423 Rooks, N. M„ 517, 518, 524 Roopnarine, J. L, 121 Ro°^P.A.,273, 279. 305 R°ot, M. P. p., 515 Roscoe, %, 73i 74| 92 Roser». L w„ Rosenberg. h. G., 470 Rosenberg, j„ 341 Rosenbtum, K„ 199 2QQ ^«fl.R.A..S8,299 «osenhan, D. ^ 498 Rosenwasser, S. M.. 207 Rospenda. K, M.. 161, 163 Ross. C. £.. 477 Rosser. P.. 147 Rossi, A. S., 41. 88, 280 Rossi, P., 295 Rossi, P. E., 88 Rothblum, E. D., 501 Rothman, B. K.. 228. 478-480 Rowbotham, S.. 46. 53 Rubenstein, R., 469. 470 Rubin, G., 21 Rubin, J, Z., 108 Rubin, L., 219. 220 Rubin, R. T„ 72 Ruble, D. N., 87 Ruether, R. R., 451 Ruhlman, M., 164 Runfola, R., 496 Rush, S. E., 135, 137 Rushton, J. P., 75 Russell, D. E. H.. 260, 362. 366-369 Russo. A., 265 Rustad, M., 482, 490, 491 Rutter, V., 265 Ruzek, S., 482, 490, 491 Ryan. I. T.. 495 Rynbrandt. L. J., 355. 518. 519 Sabo, D. E., 524 Sacks, K.,405 Sadker, D., 132,137-139,171 Sadker, M.. 132, 137-139. 171 Sachs, A., 325, 405 Saletan, W., 225 Saltzman, A., 164, 285, 314. 316 Sampson, D,, 405 Sampson, R. j„ 333 Samuels, S. U., 469 Sanday. p. r., 364j 365 Sanders, M., 196 Sandler, B. R., 153, 154, 157, 158 Sandler. k.. 518 Sandmair, m., 507 Sanger, D. £., 273 Sanger, m., 39, 40 jmenný rejstřík Sanchez, L.. 231 Sapiro,V.,429, 433 Sarbin, T. R., 68 Sargent, J. D.. 513 Sarri, R. C, 331 Saussy. C. 423 Sayers. J., 91 Sayers, S., 169 Scalia, A., 403, 417 Scandura, T. A., 283. 284 Sciolino, E., 383, 384, 410, 444, 445 Scott. D.. 395 Scott, D. B., 281 Scott, K., 146 Scully. D-, 363, 364, 367 Sears, J. T.. 143 Seavy, A. A., 116 Seelye, K. Q., 383 Segal, L, 50, 52 Segura, D. A., 97, 215 Seidler. V. J., 51 Seles, M., 495 Senn, C. Y., 368 Sered, S. S., 455 Serbin, L. A., 120 Shah, S., 59, 524 Shakin, M., 108, 110 Shanley, M. L. 227, 228 Shapiro. H., 433 Shapiro, L.. 116 Shaw, D., 184 Shaywitz, B. A., 79 Shelden, R. G.. 345, 346, 350 Sheldon, A., 120 01 Shelton.B. A.. 231-234. 300. 301 Shenon. P., 109, 412. «3 Sherman, B. L, 198 Sherman. J-, I48 Sherman, 1. A- 96 Sherry, A.. 261. 262 Shuts. R.. 413 Shiva, V.. 451. 452 Shrier, 260 Shulman Schau. c. Scher. m- A. k. 146 499 47 52o ,522 JM Schmalz, J., 254, 386 Schmitt, E„ 295, 410, 416 Schneider, F., 112 Schneider, M. S.. 285, 484 Schroeder, P., 401. 416 Schrof, J. M., 56 Schrott, H. G., 483 Schuppel, R.. 483 Schur, E. M., 334 Schussler Fiorenza, E., 436, 439 Schuster, M. A., 219 Schwager, S., 126, 127 Schwartz. L. A., 116 Schwartz. M. D., 257. 361, 364, 365, 377 Schwartz. P.. 230. 247, 249, 265 Schweder, R. A„ 477. 783 Sidel, R., 268,176, 277 Sidney, S., 467 Sigel, R. S., 56 Sigmundson, K. H., 80 Signorelli. N., 193-195, 198. 200 Sikula. 156,157 Silveira.177 Silverstein, B. L, 514 Simon, R„ 327 Simon, R. I., 154 Simon. R. J., 38, 42, 326, 328. 332, 349. 351, 352. 380 Simons, M., 304 Simpson. 0. J.. 56 Sinclair, A. H., 63 Sirianni, C„ 271 Sirttin, M., 506 Siweya. J.. 148 Skeen. P.. 102. 113, 260. 261 SKitka, L. J., 102 Slocum, S., 26 Small. M. A., 363 Smallwood, J., 494 Smart, C. 328 Smith, C, 257, 261 Smith, D. E., 241, 271 Smith, £., 131 Smith, P. M., 174, 175 Smith, V., 282 Smith, W. K., 56 623 . P. J , 238-240, 242. 243 . M.. 181 Smythe. T. C. 202 Snarey. i.. 233. 234, 236 Snell. T. L. 350 Soell. W .£.. jr.. 507 Snow. J. T., 515 Snow. M.. 137. 358 Snow, M. E.. 112 Snyder-Joy. Z. K., 351. 352. Sokoloff. N. J., 273. 278. 279 Sommer. 8.. 85. 88 Sommers, C. H.. 167 Sommers. I. B„ 331 Song. Y. l.. 242 Sonne, J. L, 520 Sontag. D., 371, 372 Sorenson, E.. 297 Souter, O. H.. 403 South, S. J., 246 ier, B„ 78 . R.. 68.92 Spender, 0.. 30, 32, 58 Spermer, K. L. 299 Sperry. R„ 76 Spielberger, C, 465 Spindler, 519 Spohn. C, 378 Sprengler,}., 427 Sprenkle, 0. h.. 247 Stacey.j.,27, 30,215, 235 ^•EA- «1.357. 362. 363 atanley, L„ 59 Stansell, C., 267 S&Wofl.E. C, 38,41 ■«*■*, 173. 470, 472. 473 508 '3wk.426.427 ,'5.í«8,524 Starr. P.,480 ^am.A..l59,160 Steenland, s., 201 Stetran, v. j„ 83 sl*^m..503 ■328'343-344. 378. a.. 59 Steinbacher. R.. 106 Steinberg. J., 165 Steinberg. R. J.. 306. 309. 320 Steinern. G.. 366 Steinfels. P.. 423. 427. 438-440 Steinmetz. S. K., 255. 263 Sterk. H. M.. 61 Stevens. P. E.. 403. 485 Stewart. L, 137 Stewart. M. W., 40 Stiehm. J. H., 407, 408 Stiglitz, E. A.. 507 Stillion. J. M.. 460. 472 Stoddart. T.. 101 Stolberg. S. G.. 225. 227 Stombler, M.. 155 Stone, A. J., 336 Stone, L. 374 Stone, M., 422 Stoneman, Z.. 114 Strate, L., 199 Straus. M. A., 255, 257, 258. 261 Strauss-Noll. M., 175 Striegel-Moore, R. H., 515 Strober, M. H.. 126. 127. 279 Stroper, E., 404 Stunkard, A. J., 512 Sudetic, C. 204 Sullivan. A. M., 171 Sullivan, L, 449 Summerfield, G., 323 Sutlive, V. H., 364 Swarns. R. |_, 302 Sweeney. J. L.. 282 Sweet, J. E., 247 Swift, K., 177 Sydney, T. M.. 116 Syme. S. L, 477 Synder, G., 199 Taeuber. C. M., 215. 270. 286 Talarico, S. M.. 343 Talliohet, S. E., 280, 284. 300. 307, 309. 314 Tannen, o., 180 Tanner. N., 26 JMENNÝ REJSTfllK Taormino. T., 210 Tasker. E.. 255 Taub, D. E.. 492 Taub. N.. 228. 229. 237. 239. 240. 316-319. 324, 493 Tavris. C. 61. 92. 499. 504 Taylor, J. M.. 171 Taylor, V.. 44. 51, 86 Teilmann. K. S.. 346 Teltsch. K.. 238 Terry. R. M.. 328 Tetrault. M. K. T., 159 Tetreault. P. A.. 363 Thatcher, M.. 403 Theberge, N„ 493, 494 Thoits, P. A., 503 Thomas. C. 56, 403 Thomas, D., 51 Thomas. J. L. 224 Thompson, B. W., 515 Thompson. C, 97, 107, 284 Thompson, E. H., 421 Thompson, J. K., 515 Thompson. J. R.. 154. 159 Thompson. K., 41. 42. 251 Thompson, L., 230. 233 Thompson, S., 220 Thome, B..21. 27. 121.138.212.213 Thorson, E., 185 Thun, M. J., 464, 468 Thys-Jacobs, S., S5 Tiemann, K. A., 485 Tiger, L., 26 Tobias, S- 145 Toner, R„ 391 Treichter, P. A.. 177.178 Troyer, P. K., 178 Trudeau, P., I71 Truth, S.. 40 Tucker, M. B., 246 Tucker. N.S. 2^■ Tuchman. G.. Turetsky. 8- A-Turiel, E- 503 Turner. H- A Turner, c- JME NN* 3£JST filK Turner, L. H.. 61 Tyack, D„ 127,129 Tyson, M., 56 Umansky, E. M., 430.434 Uribe. V.. 143.144 Ussher. J., 517 vaidisera. V., 270.286 van der Meer. T.. 169 Van Goozen, S.. 82 Van Voorhies, P.. 340 Vanderstaay. S.. 295. 296 Verhovek. S. H., 344 Vivian,)., 204. 205 vobejoa. B.. 221. 224 Voelker. R.. 143 Voorhies. B-. 73 Voss. L S.. 138 Wadden. T. A.. 513 Warte. T. L. 249 478. 506. 507 Walker. A.. 375 Walker. A. J.. 230. 233 Wall. S.M-. 139 Wallace. R.A-. 439. 440 Wallis. C 52 Walsh. J-. 72 Walsh-Chi'*"5- K- 201 Walters. B-. 196 Watzer.S.,233,234 Ward. S.A.. 495 Ware, N. C 178 Warren, M. A.. 109 Washbum, L- U, 63 Watt. S.. 167 Wayne. L.. 394 weaver, M. J., 367.439.440 Webber, J.. 430. 431 Webster, J.. 271. 311. 323 Weeks. S. L., 353, 354 Wechsler, H., 525 Weidman, J. L-, 453 BE Weincr, L, 160 Weiser, B„ 340 Weisner, T, S- 106, 113. 134 weissbrod. C, 145 Welssman, M. M., 502 Welü, R.. 477, 524 Weit/man, L. 136 Wellzman. L J.. 117,119. 239, 343 Wcilzman. N„ 112 Welch. S. 0., 440 Wellington, A. J.. 305 Wenger, N. K., 467 Wennards, C, 158 Werthheimer, 8. M., 267 Wertz, 0. C, 479, 480 Wertz, R. W„ 479, 480 Westley, L. A., 284 Weston. K., 217 Wheatley, J., 145 Whipp. B. J„ 495 Whipple. T. W., 199, 201, 203, 207 Whltaker. A., 517 White. Byron R„ 403 White, D„ 392 White. J. C, 486 White, P. G„ 492, 494-496 Whitehead, H„ 73 Wldom, C. S., 85 Wlkan,U..74 Wllbanks, W„ 333 Wllkerson, i., 172, 409 Wik!«., i. r.. 231 Willard, F., 40 WHIentz, j, a„ 407 Williams, B„ 438 W'tas. C.l. 281-283,315, 323 518 W«llams,c.W.,22i W"llams, ].a.,]r„U8 Wllll^t*, J.E.,359 Wl,,l»ms. l. a., 469 William,, p. E.,178 *l'»»n)«,W.u,7a,92 Williamson, n. e„ i06 ■Wilson. E„ 177 Wilion. J. H„ 30K Wilson, w., 43 flea Wilson, W. J., 246 Wilson-Mitchell. J. E., 106 Wise, E„ 499 Wise, M.. 494 Witliorn. A., 490, 491 Witkiri. H A., 68 Witt, L. 392. 393. 396 Wold, A.. 158 Wolf, M., 517 Wolfe. A., 250 Wolfe, D., 229, 230 Wollstonecraft, M,. 37, 45 Wolowitz, H. M,, 504 Woodhull, V. C, 40 Woods, N. E., 86, 511 Woog, D„ 144,171 Wooley, 0. W., 512, 514 Wooley, E. C, 512, 514 Woollacot, A.. 405 Woollett, A. D., 108 Worden, A. P., 335, 339 Wright. J. C, 206 Wright, R„ 276, 277, 279, 280 Wrablewski, R,, 207 Yamanaka, K., 305 Yea, S. J.T42 Yen. S. S. C, 87 Yllo, K., 362 Yoon, J., 171 Young, 6., 59 Zappone, K„ 454 Zate, M., 279 Zavella, P., 268, 278 Zeigler, L. H.,385 Zerbe, K. J., 615 Zlcklln, G., 77 Zlhlman, a., 26 Zlrnmer, L. E., 282, 340 Zimmerman, B., 171 Zlatoústý, j., 437 Zoba, W. M., 440 Zoch, L. M,, 184 Zupan.L. L„ 339, 340. 378 Zuravln, S. J., 260 JMENNÝ REJSTfilK VĚCNÝ REJSTŘÍK abolícionismus, feministické hnutí a, 37-38 adoptování détí páry osob stejného pohlaví, 254 advokátky, 340-341 Afroameričané, viz též Rasa a etnická příslušnost; Zeny jiné barvy pleti než bílé Afroameričané ve sportu, 496 Afroameričané ve veřejných funkcích, 396-397, 399-400 AIDS mezi Afroameričany. 474 církve, 448-450 genderově podmíněné představy v literatuře pro děti, 118-119 hnutí za volební právo žen, 42 chudoba, 289-291, 295 % interakce mezi rodiči a dětmi. 113 obezita. 512-514 otroctví, 37-36 platová diference mezi muži a ženami, 287 pracovní zařazení žen, 278-279 rodiny vedené ženou, 24f>241 sňatky, 246 srdeční onemocnění. 467 vzdělání, 127. 134-135 agorafobie, 505 agrese, v* též Násilí: specifické formy násjíí testosteron a a. 82-83 AGS [androgenitální syndrom). 69-70. AIDS (Syndrom získaného selhání imunity ■Xlirao tmmuneDeticloncy Syndrome) 473_477 přenášení, 473-476 fc(1 vztazfch, týrání partnera v hom° 258-259 akademické úspéchyd-vek StíaChi 132-135. 140 odrazování od a-alkohol. 505-509 Americká národní společnost pro volební převožen (National American Woman Suffrage Association, NAWSA) 41 Americká společnost pro volební právo zen (American Woman Suffrage Association, AWSA). 41 Američané asijského původu, Viz též Rasa a etnická příslušnost; Ženy jiné barvy pleti než bílé: ve veřejných úřadech, 399-400 chudoba, 289 pracovní zařazení, 268. 277-278 Američané hispánského původu (Hispanic Americans, Latinas). viz též Rasa a etnická příslušnost; Ženy jiné oarvy pieti než bílé AIDS. 474 genderový rozdíl v platech, 287-268 chudoba, 289. 295 ve veřejných úřadech, 397. 400 zaměstnanost, 278 anální stádium. 94 androcentrismus, 103 andrcgenítální syndrom (ags), 69-70, 72 androgen(y). pohlavní diferenciace, 63 Syndrom androgenové necitlivostí, 70-71 anůrewe, 515-516 armáda, 404^15 homosexuálové v armádé, 412-414 role žen, 405-412, 414-415 různorodost, 409 sexuální obtěžování žen, 411-412 snížení počtu, 408 zvýšený počet žen, 410 atikoncepce, 222-224 atletika, vír Sport AWSA (Americká společnost pro volební právo žen, American Woman Suffrage Association), 41 Behaviorismus, 99 .bench trial', 341 berdachové, 73-74 bezdomoveetvř, 294, 295-297 BFOQ (pracovni kvalifikace bona fide) 316 biologický esencialismus. 103 boogie a kultura -^jemné, VECNÍ PÉJSTfl IK f PUSOoerV, 90-91 BS? MU*M tnu/'. \uv,,i,'.,;.< niv. -1/ i 4/o (lull, plriMnvy lloliii. 'I.' I l-''1 hlllmm'. M4 '.ľ, C«r»y versus Population Servian International, linloMiillil '.|n/(l IlKiniiliiiilii In- '.llllliy dnlogfltl. 388 :ihr •.li.inv (ll.||.(!,lll. IHH IH'I Cnlo'ltiltlll /i'll',k,i /iImviiKhi k.i Ml (N.iIiihi.i/ Womvďx »iiíi/l/i Iľdiu Nľtwmk, NWIICN), 490 clgaroty - kouřeni, irdocnl onemocnení, 404 clstifsky tot, 481 Cltovft BtiAnhn (lupiul rn/vnilii, Ml .Ml corpus cnllosum. / 227-228 »"C» b■olteiBduMéiy, 71.72 l^^'m,onorSefíVmnM , , MfBn"' wioststni «]oM 388-389 ■liiti inli)|x;0() v prúhéhu lolioli;ri',tvi, MO VI I iiii.iiin iii.k.oviu tíh. ;'/(. 'in.ilistlcků povaha sociologického zkoumáni, 33 duševní /draví, 497-522 dvojí standard (dvojí metr v pohledu na d. z.), 498-499 íiRorafoblo, 505 deprese. 500-502 hislrlonská osobnost. 503-504 poruchy príjmu potravy, 512-516 závislost na alkoholu a drogová závislost, 505-512 feministická terapie, 521-522 pohled lékařů na ženy, 497-498 soxlsmus v peci o duševní zdraví. 519-521 dvojí standard (dvojí metr v pohledu na) duševní zdraví, viz Duševní zdraví sexualitu, 219-220 dvojí závislost dysforlcká porucho pozdné luteálnf fáze. 84 E EEOC - Komise pro rovné příležitosti v zaměstnání (Equal Employment Opportunltles Commlsslon, EEOC). 316, 318 ekofemlnlsmus, 451-452 ekonomické a mocenské vztahy v heterosexuálních manželstvích, 229-230 ekonomicky narozvlnuté zemé, předpokládané délka života, 460-462 ekonomika, viz též ZamSstnanost, 266 emancipační teorie kriminality, viz Kriminalita emancipace mužské, 60-52 „mužsky uvedomelé" {maie-lóentlfied) hnutí za e. m., 51 embryo a pohlavní diferenciace, 62-64 estrogeny, chování, 83-90 Exekutivní příkaz 11246, 316-318 véoný pejstrík expresivní rodinná role, 214 i vropa .i l.......iistické hnutí. 45 46 FACE - federální Zákon o svobodném přístupu do zdravotnických zarí/ení z roku 1994 [Freorlom ot Accoss to Cllnlc Entranccs), 225 Fakulta, viz těl Učitelé /ony na vysokých školách, 155-160 fallcké stadium, 94 Federální vláda muži a ženy ve F. v.. 398-404 federálni /.iknn /.'ibývajíci trestnými Siny moti vovanýml nenávistí vúŕl skupiné, 258 Femlnlne Mystlque (Betty Frledan). 44 Feminismus, 36-50, 52-58 nepřátelství Nové pravice. 448 feministická spiritualita, 450-455 feministická zdravotní péče, 489-491 feministické hnutí, 35 budoucnost, 52. 55-57 druhá vlna, 44-45, 47 militantní, 47 první vlna, 36-39, 41-44 různorodost, 48-50, 52, 55-57 současné, 48-50, 53-55 ve Velké Británii a západní Evropé, 45-46 v rozvojových a nerozvinutých zemích, 53-55 vzrůstající účast, 55 feministické paradigma, 28, 30. 31-35 feministické teorie genderově motivované vzpoury. 48-49 feministické teorie genderově motivovaného odporu, 48 feminizace chudoby, 240-241 fotus (plod) monitorováni plodu. 481 určování pohlaví, 108-109 financování kampaní, 394 finanční problémy jediných rodičů, 238-241 fluidita, v/zHua; Indie Frontlero versus Rlchardson, 402, 407 Fundamentallsmus, 446 Křesťanský, 446-448 fyzické týrání žen, 255-256 Vězňů, 350-351 523 entace genů* definice. 20 proměnlivost (fluidita). 71-72 sooologictó pohledy na gender. 22-35 feministické. 29. 30-31 paradigma revoluce. 28. 30 strukturální funkcionalismus. 23-29 uadtcm'náboženská učeni o genderu. wzSpi-ntuaWa ockJa, 109-110 ová nerovnost v komunikaci. 181-182 genderové polarizace. 103 genderové role. strukturálně funkcionalistický pohled. 24 genderové stereotypy, 20-21 na pracovišti. 308-315 v reklamě. 199-203 v televizi. 193-195 genderové reformní feministické teorie. 48 rove uvedomelé (nesexistické) poradenství, 521-522 genderový (genderové podmínéný) rozdíl v matematice. 147-149.151 v platech, viz Platy a genderový rozdíl v politice, viz Politika: Politická činnost v používáni rxičílačú. 147-149.151 v účasti na veřejných úřadech, viz Diskriminace v zahraniční politice, 383-384 #neuka. předpokládaná délka života, 458-460 Gin - transfer gamet do vejcovodu (gamette Irtrařanopiao transfer). 226 gladiátorské činnosti, 387-388 Gňswoldversus Connecticut, 223 GSLS - Méřftko genderové zakotvenosti jazyka (Gende,.SpeoftcLangtJageScafe)il (.vejce- nebo,) varlata ve věku dva- *ové domácnosti 218 viz tíž »nfelswi; Sexual souzni nesezdaných párů. 245-247 histrionská osobnost. 504 HIV. nákaza - virus lidského imunodeficrtu Ihuman immunodefíciency virus), viz Syndrom získaného selhání imunity: AIDS v nápravných zařízeních. 349 hlasování, viz Politika. Poměr hlasování; Všeobecné volební právo Hnutí bojující za zrušení otroctví, feministické hnutí, viz Abohcionismus Hnutí za práva gayů a leseb. 250-254 Hollanůer versus Conneclicut Conference, Inc., 492 homofobie. 143-144 homosexualita, viz Lesby a gayově: Sexuální orientace hormony chováni. 80-81 u mužů. 80-83 u žen, 83-90 pohlavní diferenciace, 62-64. 65. 69-72 prenatální. 69-74 hra. genderová socializace. 114-117 hračky, genderová socializace, 114-117 Hua - kultura kmene Hua, transgenderové chování, fluidita, 74 hudební videoklipy, 197-198 hypotéza galantnosti v oblasti kriminality. 334 hypotéza naučené bezmocnosti. 502 hypotéza paternalísmu (hypotéza galantnosti) v oblasti kriminality, 334 hypotéza společenského statutu jako vysvětlení depresí, 502 hypotéza zrcadleni {reflection hypothesis). 182 hysterie, 504 CH chromozomy, viz Pohlavní chromozomy chudoba, 289-294 bezdomovectví, 295-297 feminizace chudoby, 240-241 lékařské zákroky v těhotenství a pň porodu. 482 mezi zaměstnanými. 287-289 obezita ve vztahu k chudobě. 512-513 -přeskupená- (reshuffled poverty). 241 rasa a etnická příslušnost, 289-290 věcný HEJSTRIK srdeční onemocněni. 465-466 sterilizace, 482 střední vzdělání. 141-142 týráni dětí, 260 vyplývající z konkrétní události (event-driven poverty). 239-240 I ICSI - intracytoplazmatická injekce spermatu [intracytoplasmic sperm injection), 226 identifikační teorie genderové socializace. 94-98 revize, 96-97 index diference (index segregace. D). 272-273 index segregace (index diference, D). 272-273 Indie preference týkající se pohlaví dítěte, 109-110 satí. 373-374 transgenderové chování (fluidita), 74 týrání kvůli vénu. 374 infibulace. 375-376 instrumentální rodinná role, 214 internet pornografie na i.t 369-370 zvyšující se účast žen na používání i., 209 intimní vztahy, 212-264 násilí, 255-263 děti jako oběti, 260-261 starší osoby jako oběti, 262-263 v heterosexuálních vztazích. 255-258 ve vztazích gayú a leseb, 258-259 rodiny, viz Manželství; Rodina; Rozvod sexualita, viz Sexualita intracytoplazmatická injekce spermatu - ICSI [intracytoplasmic sperm injection). 226 islám, tradiční učení o genderu, 441-^t46 Islámský národ, organizace [Nation of Islám). 51 izolovaná nukleární rodina, 213-214 generické užívaní maskulina. 175 opravování, 172-180 Sémantická derogace. 174-176 socializace, 174 v učebnicích, 136-137 jazykový sexismus. viz Sexismus v jazyce Jižní baptistická církev (Southern Baotist Convention), 428 judaismus, tradiční učení o genderu-. virtéí Konzervativní judaismus; Reformní judaismus. 429-435 Kanada, azyl pro ženy. 372 kardiológie, sexismus. 483 kariéra odrazování dívek, 145-146 plán pracovní kariéry. 141-142 kastrační úzkost. 94-95 -i^goriepoiiavj^genaér^Zl katolickacírkev. tradiční učení o genderu. 438-440 Klinefelterúv syndrom. 67 klinická deprese, 500-501 kognitivněvývojové teorie genderové socializace, 100-103 Komise pro rovné r>ří)ežitostivzaměstftáni-£EOC (Et^EmployrnernOpportunit^ 316, 318 komoditní řetězec. 310-312 komunikace, viz Jazyk; Média koncepce boje s kriminalitou ve stylu .hrdého postupu .352 i(lS48).3S jazyk, 173-182 genderové rozdíly, 180-182 genderová nerovnost. 181-182 negativní stereotypizace ženské konverzace 182 stereotypy v Jazyce. 181-182 sexismus v Jazyce, 173—180 VÉCNV REJSTPIK konference v Seneca Falls i kongenitálni adrenélní hyperplasie Icongi adrenal hyperplasia. CAH), viz AGS Kongres USA, 398-401 kontramocenské sexuální obtěžovaní. 163 Konvence o odstranění všech forem diskriminace Žen (Convention en the Elimination of Ml Formsol'DiscriminationAgainstWomen). 372 konverze (conversion reaction). 504 konzervativní judaismus, tradiční učen! o genderu. 429. 434-435 k°operathmí formy učeni. 138-139 Korán. 442 kouření a srdeční onen* 464 631 minalita. 325-377 disparita rozsudků, 343-345 emancipační teorie. 327-329, 332-334 institucionalizované násilí vůči ženám. 369-376 jedinci páchající trestné činy, 326-334 koncepce boje s kriminalitou ve Stylu .tvrdého postupu", 352 mladiství pachatelé trestných činu, 345-347 moc a k., 376-377 nápravná zařízení. 347-352 ^ženské věznice. 349-350 násílívúči ženám ve vztahu ke k., 366-367 obéti k., 353-357 mýtus, že oběti znásilnění samy útok vyvolaly nebo uspíšily. 359-361 obavy a pravděpodobnost, ze se daná osoba Stane obětí zločinu. 353 oběti trestných činů páchaných obchodními společnostmi. 355 oběti trestných činu motivovaných nenávistí vůči skupině obyvatel (hatecrímes), 355-357 počítačová k., 369-370 pornografie, 365-370 průběh trestního řízení, 334-341 relativní počet uvězněných mužů a žen. 328,329 tresty ve vztahu ke k., 341-347 typy trestné činnosti u mužů a u žen. 330-333 znásilněni, víz Znásilnění ženy v oblasti pravá a jeho výkonu, 334-341 Kresťanská koalice, 447 křestanství. tradiční učení o genderu. 435-441 kultura, vzájemné působení biologie, 90-91 kursy gay and lesbían studíes, v/z Vzdělán Kursy mužských studií, viz Vzdělání K*»sy ženských studií. Wz Vzdělání kvakeň, 42e laktační psychóza, 85-86 '«erallzace mozku, 76-77 legislativa statistiky trestných činů motivovaných nenávistí vůči skupině obyvatel. 355-357 násilí vůči ženám, 356-357 účast žen Ire sportu, 492-493 zaměstnanost (zaměstnání), 315-320 platy. 319-320 stavějící diskriminaci mimo zákon, 316-319 ženy v armádě, 407-408 lékaři a lékařky lékařky diskriminace lékařek. 486-489 odrazování od vstupu na lékařskou školu. 487 péče poskytovaná lékařkami, 489 sexismus, 485-486 problémy duševního zdraví u žen, lékařský postoj. 519-521 lékařská péče, viz Zdravotní péče; Lékaři lesby a gayové, 248-255 feministická politická aktivita leseb. 47, 49 hlasování ve volbách, 386 HIV. přenášení, 473-474 hnutí za práva gayů a leseb, 252-253 homofobie. 143-144 intimní vztahy mezi L a g., 249-251 oficiální uznání. 250-251 soužití nesezdaných párů, 248-251 stabilnost, 249-250 kursy gay and lesbian stud/es, 169-170 nedostatečné zastoupení leseb v kursech ženských studií (women's stud/es), 167 nepřátelství Nové pravice, 447-448 počet v rámci populace, 248-249 postoje vůči l. a g., 249-250, 254 rodičovská práva, 253-255 soužití nesezdaných párů, 248-251 střední v2dělání, 140-145 televizní portrét. 196 v armádě. 412-414 v reklamě, 202 ve veřejných úřadech, 397-398 zaměstnanost, v novinách, 186 zdravotní péče, 485-486 lhamana. 73 Udská práva, násilí vůči ženám Jako porušování lidských práv, 370-376 literatura, pro děti a genderově podmíněné obrazy, 117-120 VĚCNÝ REJSTťlíK M machihembra (muž-žena), 72 manželství, v/z též Rozvod. 228-236 důvody pro odkládání manželství, 245-246 mocenské vztahy, 229-230 povinnosti ohledně rodičovské péče, 233-238 rozdělení domácích prací, 231-233 týrání partnera. 255-256 zákonná úprava, 228-229 znásilněni manželem, 363 margmalízace žen, kriminalita, 333 matematika, genderový rozdíl, 147-149,151 média, 182-208 časopisy, 187-192 pokles prodeje, 192 pro muže, 189-192 pro ženy, 187-189 deníky, 123-187 personální různorodost zpravodajských redakcí, 185-187 symbolická anihilace žen, 183 hypotéza zrcadlení [reflection hypothesis). 182 reklama, 199-203 vytváření genderových stereotypů, 200-202 sport - celková pozornost věnovaná sportu, 494-495 symbolická anihilace žen, 183 televize, Wz Televize účinky, 203-208 reklama, 207 vědomí genderových stereotypů u dětí, 206-207 näsilí, 203-205 melóza.64, 66 méně rozvinuté (nerozvinuté) zem* m"itantni feminismus, 47 Mínor versus Ma^ersett 402 M|S - testikulární inrinkt^, „ « vývodu luľ ^ tt>rpr02an* Ferova vývodu (Mu/tefjanf„w m-stn, vláda, ženyam^vm.,, 396-398 mladiství (ve věku 13-19, teens) pachatelé trestných činů, 345-347 těhotenství a porod, 220-222 vzdělání, vwstřednívzdělání moc feministické paradigma. 34 kriminalita, 376-377 strukturálněfunkcionalistický pohled, 23-29 v rodině, v heterosexuálních manželstvích. 229-230 vzdělání, 170 modelování, nápodoba, 99-100 morbidita, v/z Nemocnost Molo rol a (s po lačnost vyrábějíci elektronické součástky), 310 mozek hemisférická specializace n. asymetrie, late-ralizace mozku, 76-77 _ rozdflymezi^p^layjn^J^76 ^exulľňľÔrleňl3cé777-79 muslimové, viz Islám, tradiční učení o genderu muži časopisy pro muže. 189-192 homosexuální, víz Lesby a gayo« hormonální vlivy na chování. 80-83 hormonální vlivy na vývoj. 69 chromozomální abnormality, 64.66-68 jako obéti znásilnění, 359-360 _ kursy mužských studií, Vzdělán, mužská emancipace. 50-52 feminismus 53-55 padaná délka života. 460-461 menstruační cyKI"s. premenstruáinr syndrom. «3-85 Dro ženy ve vysokoškolském vzdělání, menton p>" =0-159 nedostatek. 158-iw m*mko generové zakotvenost, jazyka (Ge„tfe,. Specie L*"*uaga Sca'*' GSLS>-179 dílen f. 1°4 Met3! asistovaná reprodukce, 225-228 mlkrodlsxri' osobnost typu A mezi muzi 464^65 pohlavnídrrerenciace. Ě2-64i ""i pracovní síle,-,,,^-^-vot, poměrná účast na pracovní sne. 267-268 odinný st£ 462-464 soutěživost ve sportu,.^6 neholené set*^**-41^20 náboženství. ^^"^^.310^ nadnárodní WW****"*5 pgjSTftIK , kurikulum, viz Vzděláni; Základní O náplň výuky, vzdělání Národní organizace ien [National Organization . uniAii 4fi tor Women. NOW), 45 Národní společnost pro volební právo Zen t National Woman Suffrage Association. NWSAJ, 41 Národní strana žen (National Women's Party, NWP|, 42-43 násilí, viz též Agrese: Specifické formy násilí v Intimních vztazích. 255-263 gayú a leseb. 258-259 heterosexuálních osob, 255-263 ání détí. 260-261 týrání starších osob, 262-263 vůii ženám, viz též Legislativa: Znásilnění institucionalizované. 372-376 |ako porušování lidských práv. 370-376 zobrazeni v médiích, 203-205 Nejvyšši soud jmenováni, 402-403 úřednici. 403 nemocnost (morbidita), relativní pomér u mužů a u žen, 477-478 nepřátelské prostředí, sexuální obtěžováni 160-164 nerozvinuté země feminismus, 53-55 předpokládaná délka života, 460-461 -xistické^erově uvědomělé, poraden- ^Wlný,sk.enéný) strop. ve středním vzdělá--zamel k'enénýSU0P';Stře^iv« N'ke. Společnost Nike, 54.31l-3i2 nikotin a sídeínl onemocněni 464 nikým nezaviněný rozvod, 239 nondisjunkce. 64 normy krásy, 517-519 Nova pravice, 446-448 novf chudí, 240 HvyP. HkoJT' U°l0Vané' 213 NWSA, Naroani tonJ! * P""A 42"^3 &°ciatlon), 4i 634 oběti zločinu. 353-357 obezita, 512-514 oblékání, identifikace na základe pohlaví. 104-105 oborová segregace na základě pohlaví, 310-312 obtěžováni quid pro quo (něco za něco,, 160 OF CCP, 317. 318 oidipovský komplex. 94-95 oplodnění in vitro (.ve zkumavce",. 226 .optické skla kultury" - teorie utvářeni genderu, 103-106. 107 orální stadium, 94 ortodoxní judaismus, tradiční učení o genderu, 429-433 osobnost histrionská, 504 typu A. 464-465 typu D. 465 osoby samostatné žijící, 243-255 heterosexuální. 245-247 lesby a gayové. viz Lesby a gayové ovdovělé. 243-244 osvícenství, 45 otroctví, feministické hnuti, viz Abolicionismus ozbrojené síly, viz Armáda PACs - Výbory pro politickou činnost (Political action committees), 395-396 Paradigma, 22-35 definice, 22-23 feministické paradigma. 28. 30, 31-35 paradigmatické revoluce. 28, 30 strukturálněfunkclonalistlcké paradigma, 23-28, 29 partneři týrání partnera v heterosexuálních vztazích, 255-256 týrání partnera v homosexuálních vztazích, 258-259 patriarchát, 22 Péce o díté, zaměstnání žen, 300-304 plán pracovní kariéry, 141-142 odrazování dfvek od těchto plánů. 145-146 platy - genderový rozdíl. 286-307 platové rozdíly, chudoba a sociální politika, 289-294 věcný rejstřík v legislativě. 319-320 ve vysokoškolském vzdělání. 157 vysvětlení platových rozdílů. 297-300. 304-307 počítače genderový rozdíl v užívání. 147-149,151 zvyšující se účast žen na používáni internetu, 209 podniková segregace na základě pohlaví, 280 pohlaví, definice, 20 pohlaví dítěte - výběr rodičů, 106,107-110 pohlavní diferenciace embryí, 62-64, 65 pohlavní (genitální, dvojznačnost. 72-74 pohlavní chromozomy, 62-64 chromozomální abnormality. 64, 66-68 pohlavní mutilace žen. 374-376 pohlavní zneužívání, viz též Sexuální obtěžování; Znásilnění psychoterapeuty. 520-521 uvězněných žen, 350-351 Pochod milionu mužů, 51 policejní výcvik, zaměstnanost žen, 336-339 politika, 380-^04. 415 PYnrtprjvý f/irfjji, 381-387 náboženství. 446-450 politická činnost. 387-389 pomér hlasování, 381-386 genderový rozdíl, 381-382 rasa a etnická příslušnost, 386 sexuální orientace. 386 veřejné funkce, genderový rozdíl v účasti. 389^g4 0" La W^Chypříjm,, klování (myslenkaíLat! P'acoviš,ě,wzZamé5mano,t ^acc^í^kriminacenazékladé,: legislativa stavící i ; Pohlaví, 468-471 domácí povinnosti ien. 391 financování kampaní, 394-396 kvalifikace a doporučeni, 391-392 předsudky a diskriminace, 392-393 socializace. 390-39ol úřadující kandidáti. 394 "eTJera.niVade.398-.04 „ riad** států a v místních vládách, 396-398 „MIM **ah" "** POh'fm' {Se*ua"*"l"cs) 44 í sKlíčertost (nálady, „blues-j s. ' ** , 365-370 **** , 369-370 poporod"' oomoíf^' „a internátu. .silř vúii Zena"1 ve vztahu k p. "od ^/reZTéhotenstv. ^,ůKa^**áK"'kyP''p-' 366-368 479-4e2 oejstAIk i mimo zákon. 315-320 pracovní kvalifikace bona fi0e ,p0na flde occo- pallonal qualiřicalion. BFOQi, 316 pracovní resegregace, 279 pracovni rizika, 468-471 pracovni segregace na základě pohlaví, 272-279 důsledky, 281-285 oborová segregace na základe pohlaví, 280 platový rozdíl. 287-288 podniková segregace na základe pohlavi, 280 pracovní sila poměrná účast mužů, 269-270 poměrná účast Žen, 269-272 pracovní trh, duální, 276-277 pracovníci a pracovnice v nápravných zařízeních. genderové rozdíly, 340 pravidlo ohrožení (risk rule). 410 právničky, 340-341 preference týkající se pohlaví dítěte, rodičovské, 106.107-110 premenstruální syndrom. 83-85 prezidentská jmenování. 401-403 Prezidentský výbor pro otázky postavení žen {Presidenta! Commission on the Status of Women. 1961). 44 Profesionální sporty, 493-494 progesteny, chování, 84-85 Programy zábavy v televizi. 193-197 Promise Keepers (.Ti, kdo drží slovo'). 51 Prorodinně zaujaté justice, 343-344 Proslulost (vztah dominance/proslulost a tes- tosteron). 82 Prostituce dětská. 261-262 Přenášení HIV, 473-474 Protestantské církve, tradiční uŕení o genderu 435-438, 440 , - ,i,ií* hnuli Pfvnt První feministky, viz FeminiSHcnu vlna Pfedoperafiní stadium. 101 pokládaná délka života, viz též Úmrtnost, 458-464 přechodově činnosti, 387-388 přelíčeni, při němž rozhoduje porota. 141 přenos závislosti. 350 .přeskupená chudoba' (reshuffledpoverty), 241 přiznání, dohoda o přiznání, dohodnuté či sjedná né přiznání. 342 psychoanalytička teorie genderové socializace, 94-98,107 revize96-98.107 původní obyvatelstvo Ameriky, viz též Rasa a etnická příslušnost; 2eny jiné barvy pleti než bílé chudoba mezi p. o A.. 289, 295 ve veřejných úřadech. 399-400 rakovina, 468 rasa a etnická příslušnost, viz též Zvláštní etnické skupiny; Ženy jiné barvy pleti než bílé církve. 449-450 deprese, 503 chudoba. 289-290 interakce mezi učiteli a žáky, 135-136 lékařské vzdělání, 487-488 nedostatečné zastoupen! skupin v učebnicích, 136-137 nedostatek mentorů pro studenty Jiné barvy pletl než bílé, 158 ve vysokoškolském vzdělání, 152 poměr hlasování, 385 požívání alkoholu, 507-508 problémy s učením, 89 předpokládaná délka života, 459. 462 srdeční onemocněni, 463, 467 přenášení HIV, 474 reklama, 202 religiozita, 419, 420 rodina. 215 rozsudky, 342-343 stereotypy v televizi, 195 těhotenství mladistvých a porod. 220-221 «iast ve veřejných funkcích. 396-397 ""'MnitóNejvyššlhn soudu, 403 v armádě, 409 zaměstnanost, 26$ B36 reformní judaismus, tradiční učení o genderu, 429. 433-434 reklama, genderová stereotypizace. 199-203 relativní počet zatčených, rozdíl mezi pohlavími, 328-331 religiozita, 419-422 Republikánská strana, celostátní sjezd, delegáti, 388-389 resekce ženských pohlavních orgánů. 374-375 rodiče definice, metody asistované reprodukce, 226-228 gayové a lesby. rodičovská práva, 253-255 interakce s dětmi, genderová socializace, 111-113 jediný rodič, viz Rodiny s jedním rodičem povinnost rodičovské péče, 233-236 preference týkající se pohlaví dítěte. 106. 108-110 rodina, viz též Rozvod; Manželství; Rodiče expresivní rodinná role, 214 heterosexuální manželství, 228-231 instrumentální rodinná role, 214 oddělení vězňů od r., 351-352 pracoviště ve vztahu k r., 320-321 s jedním rodičem, 236-243 důvody, 236-237 vedené mužem, 237-238, 242 vedené ženou, 238-242 samostatně žijící osoby a soužití nesezdaných párů, 244-251 heterosexuální, 245-247 homosexuální, 248-251 současná různorodost a proměnlivost, 216-218 spojená rodina, 218 strukturálněfunkcionallstický pohled na rodinu, 23-24, 213-216 uchovávání rodinné soudržnosti, 235-236 zvolená rodina, 217 rodinný stav deprese. 501-502 předpokládaná délka života, 462-463 Roe versus IVade, 223-224 role, genderové, viz Genderové role rozsudky, Í41-347 disparita rozsudků, 343-347 ■ .m.---ne IC.TAIK rozvod, víz Rodiny s jedním rodičem, 237-243 dopad na citovou stránku, 241-242 nikým nezaviněný rozvod, 239 rozvojové země, feminismus, viz Nerozvinuté země římskokatolická církev, tradiční učeni o genderu, 438-440 samostatně žijící osoby, vizOsoby, samostatně žijící SAT, Test studijních schopností (.Schotastic Assess-ment Test), 147 satí, vi t Indie sebevražda, 472 segregace na základě pohlaví pracovní, viz Pracovní segregace podle pohlaví ve školních činnostech, 137-138 ve vysokoškolském vzdělání, 153 sémantická derogace, 174-176 sexismus feministický pohled, 31 jazykový, 173-180 ve zdravotní péči, viz Zdravotní péče, sexismus sexistický jazyk, viz Jazyk, sexismus sexualita, 218-228 dvojí pohled v pohledu. 219 genderový rozdíl v sexuální zkušenosti. 219-220 metody asistované reprodukce, 225-228 předmanželský sex, 218-219 svoboda reprodukce, 222-225 těhotenství mladistvých a porod, 220-222 sexuální nátlak, 221 sexuální obtěžování. 55-56, 160-164 důsledky, 163-164 Kontramocenské, 163 na pracovišti, 283-286 na vysokých školách, 160-164 neochota ohlásit, 161 quid t><° Z^FSKU"9 ,32-133.134-136 127 („f, 222-225 uk0^eÍrpr0t,u.,..447 Nová P™* - , crvV vajicko - darování vajíčka. 227-228 válka, druha světová zaměstnanost žen v průbéhu. 270 vdovství adaptace ovdovělých osob. 243-244 v Indii, 373-374 vdovské následnlctvf, 399 Velká Británie a feministické hnutí. 45-46 velká hospodářská krize a zaměstnanost žen, 269, 270 věno - týrání kvůli věnu. 374 veřejná funkce. wzPolitická činnost, veřejná funkce: Genderový rozdíl v účasti na v.f. veřejná sociální péče (welfare) gender a věk, 279-294 nedostatečnost. 290-291 reforma, 291-292 Veřejný zákon 90-30. 407 - 639 věcný rejstŕík vtr'.^-ť n».mi ojlrtrmt', 347-352--- ' BBSHWvíěTpTógřiřny. 349 ^ NdskeM kminodencrtu. HIV (human » nodeficiency vírus), nákaza, víz AIDS; Syndrom získaného selhání imunity vraždy. 472-473 v souvislosti s pracovním místem. 469-471 novorozeňat ovlivněné preferencemi pohlaví dítěte, 110 všeobecné volební právo, rané feministické hnuti. 38-39.41-43 výběr pohlaví dítéte, 106.108-110 Výoofy pro politickou činnost (Politicat action committees. PACsj. 395-396 výdělky, viz Platy výkon práva, ženy ve v. p.. 336-341 vykořístOvání détí. viz Détské prostituce vyrovnávací opatřeni. 316-317 vysoké školy, viz vysokoškolské vzdělání vysokoškolské vzděláni. 150-164 diskriminace na základě pohlaví. 153-154 koedukační, 127 nedostatek mentorů a profesionálních vzorů pro zeny, 154.158-160 rasa a etnická příslušnost, 131.150.152.157 segregace na základě pohlaví. 151-153 sexuální obtěžování, 160-164 zastoupení žen. 129-130 ženské vysoké školy. 128 ^ v učitelských a administrativních funkcích, 155-158 *^.»ctt povaha sodologK-kéhozkou. trir^^-^kého «StabM.124.i72 A''0am^ů, 128-127.131,134 136 formální a skryté kurikulum, náplh výuky. 124 histortckě pozaol, 125-128 kursy gay and lesbian studies, 169-170 kursy mužských studií. 168-169 kursy lenakých studii, 166-169 rasová s etnická pfisUisno&t. 133-136 speciální výuka. 133-134 sUednl, viz SUednl vtdělaru: S40 učitelství jako příležitost k odbornému uplatnení žen. 126-128 utváření pozitívnejších vzdělávacích prostředí. 164-170 ve 20. století. 128-132 ve věznicích. 349 vysokoškolské, viz Vysokoškolské vzdělání základní, viz Základní vzdelaní zaměstnanost. 305-307 ženská studia. 166-168 vzorec chování zvyšující riziko koronárních onemocnění (Coronary Prone Behaviour Pattern). 464-465 vzory, nedostatek profesionálních vzorů pro ženy ve vysokoškolském vzdělání. 154. 158-160 vzpřímená chůze. 25-26 W WAC - Ženské armádni sbory (Women's Army Corps), 406 WASPS - Ženský letecký pilotní sbor [Women's Air Force Service Pilots), 406 WAVES - Ženský záložní sbor pro námořnictvo (Women's Reserve of the Navy). 406 Webster versus Reproductive Health Services. 402 Women and Crime (Rita James Simon), 326 V roung Women's Leadership Schooŕ(stätm. výhradné dívčí škola, Harlem 1996), 165 Z zahraniční politika, genderový rozdíl, 383-384 základni vzdělání, 132-139 gender a pracovní místa ve školách, 139 Interakce mezí učiteli a studenty, 132-133 používané učebnice, 136-137 separace na základě pohlaví, 137-139 Zákon (federální) o násilí páchaném na ženách z roku 1994 (Violence Against Women Act), 258 zákon, federální, zabývající se trestnými činy motivovanými nenávistí vůči skupině obyvatel Wate Crime Statistics Act, 1990). 356 zäkon o Integraci žen do vojenských služeb z roku 1948 (Women's 4rmedServ/ces Integration Act). 407 VĚCNÝ REJSTňlK 153. Mg. 493* ** <*•"«<«. 131-132. Zákon o rovnosti práv mez. pohlavími (Equal Rights Amendment). 43. 407 Zákon o svobodném přístupu do zdravotnických zařízeni z roku 1994 (freedom of Access to Clinic Entrances. FACE), 225 Zákon proti diskriminaci těhotných žen z roku 1981 (Piegnancy Oiscnmination Act). 469 zákony na ochranu dětí, 240 zaměstnanost, zaměstnáni. 266-321 diskriminace. 312-313. 469 genderově podmíněný platový rozdíl, viz Platy - genderový rozdíl genderové stereotypy. 308-315 historické pozadí. 267-272 legislativa k dosaženi rovnoprávnosti na pracovišti. 315-320 péče o drtě. 300-304 pracovní nzika. 468-471 průnik domácího a pracovního světa. 320-321 segregace podle pohlaví viz Pracovní segrega- ce podle pohlaví sexuální obtěžováni, 283-286 vzdělání, 305-306 feministická zdravotní péče, 489-491 lékařské specializace. 483 patriarchální hierarchie. 486-489 stertlizace. 358 těhotenství a porod. 479-482 Z IR. vizzygota ve věznicích. 349-350 zločiny z předpojatosti (Oias ertmes). 355-357 znásilněni. 358-365 důkazní břemeno, 360-361 jako válečná zbraň, 371-372 manželem, 363 mužů. 359-360 mýtus, že oběti znásilnění samy útok vyvolaly nebo uspíšily, 359-361 osoby dopouštějící se znásilněni. 363-365 zacházeni s obétmi. 363 známou osobou. 362 zpravodajství deníky. 183-187 televize. 183,196-197 zunijská kultura, transgenderové chování (fluid/ta). 73-74 zvolená rodina. 217 zvyšování hranice. 281 zygota - transfer zygot do vejcovodu (zygote nitra-lallopian transler. ZIFT). 226 ženy v netradičních zaměstnáních, 300 ženy v oblasti práva a jeho výkonu, 336-341 zárodečná laze učitelských ústavů tnormalscnools) 127 zástupné rodičky, 226-228 závist dělohy. 96-97 závist penisu. 95-97 zdraví. 457-523 íuSevnř.nř.Dtiaewiíi*™ mklnitnodeMA7S^79 ^„emocnosd. 477-478 «ort o tělesná kondice. wzSport - rt/wsl wlz Předpokládaná délka života; ^votní^f seíllsiws.47£M!" tó/Lékaři a lékařky ženská obřízka. 374-376 ženská pohlavní mutilace (female genital mutilation. FGM). 374-376 ženská studia - kursy. 166-169 Ženské armádní sbory {Women's Army Corps). WAC 406 ženské časopisy. 187-189 ženské hnutí, viz Feministické hnuti .žensky uvědomělé" (female-identified) hnuti za mužskou emancipaci. 51-52 Ženský letecký pilotní sbor (Women's Air Force Service Pilots. WASPS), 406 Ženský záložní sbor pro námořnictvo (Women's Reserve of the Navy, WAVES), 406 ženy cirkevní hnutí. 439-441 duchovní. 440-441 641 v Černošských církvích, 449-450 v protestantských církvích. 440-441 homosexuální, viz Lesby a gayové hormonální vlivy na chování, 83-90 hormonální vlivy na vývoj. 69-72 chromozomálnl abnormality, 64. 66-68 jiné barvy pleti než bílé, viz též Afroameričané; Američané asijského původu, Američané hispánského původu; Původní obyvatelstvo Ameriky: Rasa a etnicita budoucnost feministického hnutí, 52-57 lékařské zákroky v těhotenství a při porodu, 482 nedostatečné zastoupení v kursech ženských studií. 167 nedostatek mentorů, 158 normy krásy. 518 zaměstnanost, 268 pohlavní diferenciace, 62-64 postižené, viz Postižené ženy židovské ženy, nedostatečné zastoupení v kursech ženských studií(tvomen'sstudres), 167 VĚCNÝ REJSTŘÍK