Claire M. Renzetti ŽENY, MU2l A SPOLEČNOST Daniel J. Curran UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE NAKLADATELSTVÍ KAROLINUM, PRAHA 2003 ■é ii. *c pnOf. J'" B,abec-CSc' ^3l,'llLG,.n,vá.CSc. aoc. PhDf. Oldŕích Matoušek OBSAH Vydáni publikace poo-pofili fordova nadace a Nadace Open Sociery Fund Praha AuthorizedtwMon (remthe English edition, emitled Women, Men, and Society. Fourth Edition iv Claire Renzetti, published by Pearson Education, Inc. publishing as ALLYN & BACON, Copyright 91999 Auioiiícusný překlad z anglického vydání Women, Men, and Society, čtvrté vydání Claire Renzetti. vydané Pearson Education, lne, pod nakladatelstvím ALLYN & BACON an rights reserved. No part of this book may be reproduced or transmitted in any form or by any means, electronic or mechanical, including photocopying, recording or by any information storage retrieval system, without permission (ram Pearson Education, Inc. CffiCH language edition published by Charles University in Prague.The Karolinum Press Copyright «»ivetilta Karlova v PraZe .Knihovna společenských vW ř»hs 5-Jinonice 11- PŘEDMLUVA 14- PŘEDMLUVA K ČESKÉMU PREKLADU První část - ŽENV A MUŽlt LISÍ SE? 20)- 1. STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED 22- 1.1 Sociologické pohledy na gender 23 - 1.1.1 Strukturální funkcionalismus 28- 1.1.2 Paradigmatická revoluce 30- 1.1.3 Feministická sociologie genderu 36- 1.2 Feminismus 2 historické perspektivy 36- 1.2.1 První vlna feminismu 39 - Komentár 1.1 První feministky 44- 1.2.2 Druhá vlna feminismu 45- Komentár 1.2 Feminismus ve Velké Británii a západní Evropě 48 - 1.3 Současné feministické směry SO- Komentár 1.3 Muži a emancipace 52- 1.3.1 Budoucnost feminismu: mladé ženy a ženy jiné barvy pleti než bílé 53- Komentář 1.4 Feminismus v rozvojových a nerozvinutých zemích 57 —— 1.4 Feminismus jako teoretické stanovisko této knihy 58 - Klíčové pojmy 59 ■- Doporučené literatura 59- Poznámky 61 62 64 69 72 75 77 80 81 83 90 ----1 91 91 92 2. BIOLOGIE, POHLAVÍ A GENQER: INTERAKCE PRÍRODY A PROSTREDÍ 2.1 Pohlavní chromozomy a pohlavní diferenciace 2.1.1 Chromczomální abnormality a gender 2.1.2 Prenatální hormony a gender 2.1.3 Co nám mohou prenatální poruchy říci o genderu? 2.2 Argument pro existenci mužského a ženského mozku Komentář 2.1 Mozek a sexuální orientace 2.3 .Přinutily mé k tomu hormony" 2.3.1 Testosteron a gender 2.3.2 Ženy. hormony a chování Komentář 2.2 Syndrom poporodní deprese 2.4 Vzájemné působení biologie a kultury Klíčové pojmy Doporučená literatura Poznámky Druhá ěáat - JAK NÁS UCÍ NAŠE PŘÍSLUŠNĚ ROLE 93--3. GENDEROVA SOCIALIZACE V RANÉM DĚTSTVÍ 93-3.1 Jak se učíme genderu 94-3.1.1 Psychoanalytičke teorie 98-3.1.2 Teorie sociálního učení OBSAH ■íoo- 106 - 109 - 111 -114-117- 120- 121- 122 - 122- 123 - _ 3.1.J djvka éj chiapec - M***!^ L oodélydívky anebo preferencích týkajících se pohlaví dítěte _ Komentář 3.1 ^a"1 a íendeiocidě" . 3.2 í trakce ^••cťí^ a dtótcn . 322Genderová socializace a hračky - 3 2 3 Obrazy jera**"" détské literatuře - 3.3 Raná socializace ve skupinách vrstevníků - 3.4 A k<3yž je díléti pět let - Klíčové pojmy • Doporučená literatura • Poznámky 124-125 -128- 132- 133-140-142-147-150-155-160-164- 170- 171-171-171- 173 ■ 173- 174- 179- 180- 182- 183-1s2-198-203 -205- 208 . 209 - 209 -210. 210 . - 4. Školství a gender - 4.1 Účast žen a mužů na vzdělávacím systému: historický přehled - 4.1.12eny. muži a školství ve dvacátém století - 4.2 Vzdělávání dívek a vzdělávání chlapců: základní škola - Komeniáí 4.1 Gender a speciální výuka - 4.3 Vzděláváni dívek a vzdělávání chlapců: střední škola - Komentář4.22kuíenost mladých leseb agayů na středních školách - Komentář 4.3 Gender, matematika a počítače - 4.4 Vzdělávání dívek a vzděláváni chlapců: vysoké školy ■ 4.4.1 stéle nízký počet žen v učitelských i administrativních funkcích - 4.4.2 Sexuální obtéžování - 4.S Utváření pozrtivnějších wdělávacích prostředí - 4.6 Gender. vzdělávání a moc - Klíčově pojmy ■ "Wučená literatura - Poznámky komentář 539., . ' 5'2-l Psa-né slovo-0 S^^S^-^ačasopisech ^^^^^ m žen? 3^ třetí ěást - JAK NÁS UDRŽUJÍ V NAŠICH PRÍSLUŠNÝCH MEZÍCH 212 - 6. GENDER ň INTIMNÍ VZTAHY 213 - 6.1 Sociologie konstruuje rodinu 214 - 6.2 Zhodnocení funkcionalistického pohledu na rodinu 215 - 6.2.1 Současná rodina: různorodost a proměnlivost 218 - 6.3 Sexualita a svoboda reprodukce 220 - 6.3,1 Těhotenství a rození détí u dospívající mládeže 222 - 6.3.2 Svoboda reprodukce 225 - 6.3.3 Metody asistované reprodukce 228 - 6.4 Podoby intimních vztahů 228 - 6.4.1 Heterosexuální manželství 236 - 6.4.2 Rodiny s jedním rodičem 243 - Komentář 6.1 Genderové rozdíly v adaptaci ovdovělých osob 244 - 6.4.3 Samostatné žijící osoby a soužití nesezdaných párů 252 - Komentář 6.2 Hnutí za práva gayů a leseb 255 - 6.5 Násilí v rodinách a intimní vztahy 255 - 6.5.1 Týrání partnera v heterosexuálních vztazích 258 - 6.5.2 Týrání partnera v homosexuálních vztazích 260 - 6.5.3 Týrání dětí 261 - Komentář 6.3 Sexuální vykořisťování détí: dětská prostituce 262 - 6.5.4 Týrání starších osob 263 - 6.6 Rodiny a intimní partneři: ideál a realita podruhé 264 - Klíčové pojmy 265 -— Doporučená literatura 265 - Poznámky 266 - 7. GENDER. ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA 267 - 7.1 Pracující ženy a muži v USA v historickém kontextu 272 - 7.2 Segrggace na trhu práce 281 - 7.3 Důsledky pracovní segregace na základe pohlaví v 283 - 7.3.1 Sexuální obtěžování na pracovišti 286 - 7.4 Platová diference mezi muži a ženami 289 - 7.4.1 Platové rozdíly, chudoba a sociální politika 295 - Komentár 7.1 Gender a bezdomovectví 297 - 7.4.2 Vysvětlení platového rozdílu 300 - Komentář 7.2 Dilema péče o děti 308 - 7.5 Svét práce: ideologie a úloha práva 308 - 7.5.1 Genderové stereotypy na pracovišti 310 -Komerrtář7J3^d.ěLerú>jácen^^ 315 - 7.5.2 Legislativa k dosažení rovnoprávnosti na pracovišti 320 - 7.6 Průnik domácího a pracovního světa 322 - Klíčové pojmy 323 -Doporučená literatura 323 - Poznámky obsah obsah 3iS ■ 3íf • 330 -334 - 331 -341 -347 -353 -355 -358 -365 -369- 369 - 370 - 376 — 377 - 377 - 378 - £ 6,2 Spŕawílnos! pro víechnr? _ 52.1 Prů&éhuestnľhuřízení _ 3.12 Odpovídají tfesly spáchaným činům? - s.23Cendwa nápravná zíľnem - 8.3 Oběti ilt**"- gemler. o™0 3 násilí - Komentóřfi.2 Trestné činy motivované nenávistí vůči skupiné obyvatel (hale crimes) - 8.3.1 Znásilnění - 8.3.2 Pornografie ■ 8.3.3 instítuíianalizovanÉ násilí vůri ženám: tradice, nebo zločin? ■ Komentář 8.3 Pomokne na internetu ■ Kamsntai 8.4 Násilí vuřči ženám jeho porušovaní lidských práv ■ 8.4. Moc, kriminalita a spravedlnost ■ Klííwr; pojmy, - Dopoiuíená literatura ■ Pcsřismky 3SQ -381 ■ 3Í7-389 • 338 ■ m ■ m - 412 - 415 ■ 41í . 416 -416 - 418 -415 -Ml -42j _ 4JB - 419 -43S. 441 . 446 -446 . 446 ■ 45o . 4Si. - 9. GENOER, POLITIKA, VLÁDA A ARMÁDA l'i • 9.1 Gemtiavý rozdíl: politické postoje a aktivity • 3.2 Gendít a veřejné fynkce - 9.2.1 feny a »i.i w státnIcfl „ regjoriá| " ZefV a muži ve federální vládě -WZenyamuíivarrnádé " nÍtneffkeJ "",*M W: horalové v ame- ^^itifagenderu " Kličo'á pojmy - Cepofučens literatura " p°aiSmky ;^^oEftASPIR1TUAUTA ,T 455 -455 " 4S5 " 457 " 458 " 460 " 464 ■ 468 ■ 468 " 471 ■ 473 " 474 477 478 485 486 439 492 497 498 517 519 521 522 533 524 524 Klíčové pojmy Doporučena literatura Poznámky 11. GENDER AZDRAVl 11.1 Gender a úmrtnost Komentár ll.l Pohlaví a předpokládáni délka života v ekonomicky nerozvinutých zemích 11.1.1 Srdeční onemocnení 11.1.2 Rakovina 11.1.3 Pracovní rizika dělníků a dělnic 11.1.4 Další príčiny úmrtí 11.1.5 Syndrom získaného selhání imunity (Aco,uired Immune Deliciency Syndrome, AIDS) Komentár 11.2 Prevence AIDS ■ 11.1.6 Žerty, muži a nemocnost 11.2 Sexismus ve zdravotní píci Komentář 11.3 Heterosexistická zdravotní péče 11.2.1 Patriarchální hierarchie zdravotnické práce 11.2.2 Feministická zdravotní péče ■ 11.3 Sender, sport a tělesna kondice ■ 11.4 Politika duševního zdraví a duševní nemoci ■ 11.4.1 Dvojí standard duševního zdraví - Komentář 11.4 Normy krásy ■ 11.4.2 Sexismus a péče o duševní zdraví ■ 11.4.3 Feministická terapie ■ 11.5 K zdravější budoucnosti ■ Klíčové pojmy - Doporučená literatura ■ Poznámky 526 - SLOVNÍČEK POJMÚ 531 - BIBLIOGRAFIE 598 - ČEŠKA BIBLIOGRAFIE 608 - JMENNS1 RFJSTFiíK 627 - VECNÍ REJSTRÍK obsah OBSAH PŘEDMLUVA Toto nové vydání knihy Ženy. muži a společnost (Women, Men, and Society) se na pulty knihkupectví dostává s ročním zpožděním. V tomto období jsme od našich kolegů a kolegyň a dokonce i některých stávajících a bývalých studentů a studentek obdrželi telefonáty a emailové zprávy, v nichž se dotazovali, kdy bude vydání hotové. Rádi bychom využili této příležitosti a za zpoždění se omluvili. Zároveň bychom rádi podali vysvětlení. Na začátku roku 1996 onemocněl náš otec a tchán Joe Renzetti a většinu roku strávil v nemocnici. Přestože se na počátku příštího roku zdálo, že se zotavuje, vypovědělo mu srdce a byl převezen do nemocnice, tentokrát již naposledy. Žil ještě tři a půl měsíce, většinou byl při vědomí, ale nebyl schopen mluvit. Mohl s námi komunikovat jen stiskem ruky, mrknutím a někdy se mu dokonce podařilo pokývnout hlavou. Táta byl člověk, který nikdy nepřipustil, aby mu práce zasahovala do rodinného života, a tuto hodnotu naučil vyznávat i nás. Během jeho dlouhé nemocí jsme mnoho projektů včetně tohoto odkládali, abychom mohli být s ním, naší maminkou a dalšími příbuznými. Vám všem, kteří jste nám vyjadřovali podporu a soucit, bychom chtěli říci, že jsme vaše dopisy četli s dojetím, a rádi bychom vám poděkovali ze laskavost, pochopení a trpělivost. Jsme také velice vděční naší „rodině" v nakladatelství Allyn and Bacon, kde byli tak laskaví a posunuli nám termín odevzdání. Udělali také vše pro to, abychom mohli s tátou trávit čas v době jeho nemoci a abychom měli čas oplakat i jeho smrt. Když jsme se konečně vrátili k úkolu zrevidovat tuto knihu, hledali jsme vodítko u recenzentů a recenzentek. V reakci najejich náměty doznala kniha zásadních změn. Za prvé došlo k určitému zkrácení textu, nikoli však na úkor podrobného výkladu základních témat; to byl aspekt, který recenze oceňovaly. Kapitoly 3 a 13 byly vynechány, přičemž většina materiálu uvedeného v kapitole 3 byla zabudována do kapitol ostatních. Výklad týkající se feminismu, sociálních hnutí a sociálních změn byl přesunut do kapitoly 1. Všechny statistiky a citace jsme pochopitelně aktualizovali, a kde to bylo možné, rozšířili jsme údaje o průniku genderu s rasovou a etnickou příslušností, sociální třídou, sexuální orientací, věkem a mírou mentální a tělesné zdatnosti. Analýzy týkající se mužů a maskulinit byly rozšířeny. Čtenáři a Čtenářky zde také naleznou nová žhavá témata jako např. problematiku pornografie na internetu, sexuální turistiky a sexuálního vykořisťování dětí, reformy sociální politiky, vztahu zen a ekonomického vývoje a heterosexismu v oblasti zdravotní péče. Tyto změny jsme ale nečinili samoúčelně. Naslouchali jsme recenzentům a recen-zentkám, kteří nám v zásadě říkali, abychom nehasili. co nás nepálí. Zůstali jsme věrni cílům, které jsme si vytkli, když jsme psali první vydání této knihy. Naším prvním a nej-důležitějším cílem je i nadále nabídnout studentům a studentkám pomocnou ruku při hle- p Aedmluva • radním prvkem jejich osobo** životů - jejich genderově podmíněnou yjP**0*' a sociálním a politickým světem, ve kterém žijí. Předkládáme jim pěst-^0W,*USenOS- orek celé š,7e vědecky textů věnovaných genderu a témat spojených i**-***- je soc,ologjckych'čerpa"jsme však 1 z prací Ě&ÍW* os^ogíe. antropo^e. ekonoma, historie a dalších. Shromážděný mate-„ál často utvrdí čtenáře a čtenářky v tom. že ženy a muži jsou skutečné v mnoha ohledech .adW-moíná ale méně. než by se dalo předpokládat. Je zcela zřejmé, že ve většině spo-tónos/se ženám a mužům dostává jiného zacházeni, a většina předkládaných výzkumných prací se věnuje právě těmto rozdílům a jejich dopadu na každodenní život žen a mužů v kontextu určitého strukturálního či institucionálního uspořádání. Naš*uhýa>je úzce svázán s prvním. Snažíme se o to. abychom studenty a studentky presvedčili, aby se dívali za hranici vlastní životní zkušenosti. Pouze to jim umožní pochopit rozmanitost a složitost genderové podmíněné zkušenosti vzhledem k rasové a etnické příslušnosti kulturní™ kontextu, sociálnítřídé, sexuálníorientaci, veku a míře fyzické a mentální zdatnosti Prestoe se soustřeďujeme zvláště na kritické zhodnocenígenderové nerovnosti, v každé kapitole tfŕwme vzájemnou provázanost různých nerovností. Chceme, aby studenti a studentky Wto* j* mohou být určitá omezeni, jež na ženy a muže klade sociální konstrukce gende-s^í s nSším sla.utem na základě rasové či etnické pňslušnosti, sexuální Z ai"naSana,y,ÍCkýdrabnohled—téle posouvat tak. W—%^„tOmaS,udenlkám ~TCÍ'ŮnáP°m0Cný attrl>'D° tohoto projektu vkládáme , - '326 56 jim bude ^t stimulující, jasný ľľ ZkUŠen0SW S —" ^ a více než inistické teorie, *C 7« dovalí řaau J véd. Vzhledem k tomu- ^^^nynako "*vnél* * díky tomu se * "Iml čte- * • ieiich d ' **nta' Na konci knihy se nachá- n°VUuVedeny v abecedním pořád- ku. Na závěr každé kapitoly jsme vždy uvedli seznam další doporučené četby. Vypracovali jsme i manuál pro učitele, který obsahuje velké množství testů, výběr doporučených filmů a videonahrávek, námety pro cvičení prováděné se studenty a studentkami ve třídě a také seznam zdrojů dostupných bud v tištěné, nebo elektronické formě na internetu, a to včetně seznamu užitečných webových stránek a diskusních skupin. Na návrh našich recenzentů a recenzentek jsme manuál pro učitele, zejména zásobnici testů, značné rozšířili. Stejně jako v případě předchozích vydání jsme měli štěstí, že jsme spolupracovali s kolegy a kolegyněmi, kteří nám poskytli svůj čas či jinou formu pomoci. Rádi bychom poděkovali všem. kteří recenzovali celé třetí vydání či jeho část a kteří recenzovali tento rukopis, dále tém, kteří nám poskytli pronikavé komentáře a kritiku, navrhli další odkazy, podělili se s námi o časopisy či jiné publikace, a konečně tém, kteří se s námi podělili o další relevantní informace, se kterými měli možnost se setkat. Zejména bychom rádi poděkovali Betty A. Dobratz z University lowa State, Clintonu J. Jesserovi z University v Northern Illinois. Rebec-ce F. Guy z University v Memphisu, Sheile Macrine z University St. Joseph's, Marku McMin-novi z Wheaton College, Kenu Popeovi, nezávislému výzkumníkovi z Connecticutu, a Richardu Warrenovi z University St. Joseph's. Rovněž děkujeme pracovníkům a pracovnicím knihovny na Universitě St. Joseph's. zejména pak Chrisi Dixonovi, našim postgraduálním asistentkám Karen McDonough a Carlyn Prisk a našim sekretářkám Denise Shaw a Jane Downey. Během naší dlouhé spolupráce s nakladatelstvím Allyn a Bacon jsme měli to štěstí, že jsme mohli spolupracovat s Karen Hanson, vedoucí redaktorkou sekce sociálních věd. Karen s námi prošla prvními třemi vydáními a po ní se této práce ujala nová vedoucí ediční řady Sarah Kelbaugh. Sarah se svého úkolu ujala s profesionální bravurou a optimismem, o nichž si většina autorů může pouze nechat zdát. Požehnáním pro nás byla i Kathy Smith. Kvalitu její ediční práce dokázala překonat pouze její vřelost a přátelství. Když jsme pracovali na této předmluvě, zeptal se nás náš syn Sean, co děláme. Vysvětlili jsme mu, že pracujeme na revizi jedné z našich knih. .Už zase?' zeptal se. Ale místo toho, aby se otočil a s rezignovaným výrazem odkráčel z místnosti, přisedl si k nám a dokonce nám poskytl pár rad k tomu, co jsme pravé psali. Brzy se k nám připojil i náš další syn Aidan a netrvalo dlouho a všichni jsme nemohli dělat nic jiného než se smát jeho šíleným nápadům. Neexistují slova, jimiž bychom mohli poděkovat našim dětem za podporu, kterou nám dávají - a to se netýká pouze naší práce, ale každého aspektu naších všedních dní. Jsou naší kotvou a my jim za to budeme navždy vděční. PŘEDMLUVA PŘEDMLUVA PŘEDMLUVA K ČESKÉMU PREKLADU ÍFPHi jrí P*í *žíte v rukou, je prvním uceleným úvodem do genderovych studií v české republice aje tudíž na místě stručně vysvětlit, co nás motivovalo k jejímu uvedení do českého intelektuálního prostředí. V první řadě bychom však rádi předeslali, že tato předmluva nemá být ani úvahou o stavu feminismu v Čechách, ani analýzou nerovných příležitostí mužů a žen v naší společnosti. To jsou témata, jejichž diskusi bude tento text, doufejme, stimulovat. Naším záměrem dále není ani představení textu samého, jeho struktury a aspi raci, neboť to autor a autorka dělají sami ve vlastním úvodu. My bychom se rádi soustředili na diskusi hlavních aspektů, jež formovaly vznik této publikace, a vysvětlení některých relevantních otázek, které se k překladu vážou. Naše hlavní motivace souvisí s institucionalizací a rozvojem genderovych studii jako akademického oboru v České republice, kde se postupně etablují již několik let. Na počátku, v polovině devadesátých let 20. století, tato disciplína existovala prostřednictvím interdisciplinárního kursu specializovaných přednášek, který nabízela pražská nezisková organizace Gender Studies různým universitám v České republice. V tomto kursuu přednášeli odbornice a odborníci, kteří se genderovou problematikou zabývali v rámci svých disciplín a profesí, jež často stály mimo akademickou půdu. Postupně se podařilo zkonsolidovat síly a vize a začít budovat koncepci a strategii vývoje interdisciplinárního oboru, který by prostřednictvím gerv derové analýzy sloužil jako komunikační křižovatka nejrůznéjších akademických oborů, programů a projektů. V roce 1998 na Filozofické fakultě UK oficiálně vzniklo Centrum studií rodu: gende, stud,es a začalo aktivně spolupracovat s ostatními centry, programy a jednotíc, v České republice i na Slovensku. Od počátku však bylo zřejmé, že jednou ze zásadních « pro rozvoj oboru je absence textu, jenž by studující, vyučující, ale i širší veřejnost Z ľ, *****3 genea'^ studií, vybavil je ?^<^^ oujil. Naprostá většina titulů se navíc B i a zřídka otevřeně, distan- Íedné Roli úvodní textu jenž lľ*" * ŮZkéh0 -atik, neplní ani nabfzené sborn- a čtenáře uved, do genderové pro- 3 mÍŮ2 neb0 přeložené n ^ Sb0mík Sp°'*č™<*» PŘEDMLUVA K Hc<~„*. VA ČESKÉMU PňEKLADU jsou nepochybně přínosem, jejich omezení daná kompilační formou jsou zjevná. Předností této konkrétní knihy, ve světle výše zmíněných argumentů, je především skutečnost, že jde o text, jenž byl od začátku do konce psán s cílem srozumitelné shrnout a efektivně předat informace. Nejde tedy o knihu, jež by přinášela originální výzkumné poznatky či nové koncepční pojetí problematiky, ale o knihu, která na těchto výzkumech staví a pečlivě skládá nejdůležitější argumenty, teorie a empirická data do srozumitelného a uceleného (ovšem v žádném případě ukončeného!) příběhu. Tato celistvost a argumentační pevnost, která prochází celou publikací, je pro pochopeni a uchopení začátečnického textu jednou z nejdůle-žitéjšich kvalit a byla i jedním z klíčových aspektů výběru tohoto textu. Výběr učebnice vycházející ze specifického kontextu USA nebyl automatický. Naše rozhodnuti bylo založeno zejména na skutečnosti, že, ačkoliv si genderová studia vydobyla své místo i ve vzdělávacích programech většiny evropských zemi, ve Spojených státech má genderové vzdělávání na vysokoškolské úrovni nepochybné nejdelší a nejrozsáhlejší tradici. Gender a feministická teorie tvoří nedílnou součást všeobecného vysokoškolského vzdělání a dnes již téměř není možné absolvovat vysokou školu ve Spojených státech bez alespoň základní znalosti genderové problematiky a feministických teorií. Na přelomu nového tisíciletí v americké akademii existuje téměř 500 bakalářských, magisterských a doktorandských programů gender a women studies. daleko nejvíce v porovnání s ostatními zeměmi. Toto obrovské akademické zázemí logicky vytvořilo předpoklad pro existenci velkého množství kvalitních učebních textů různých koncepcí a stupňů obtížnosti, ze kterých bylo možno vybírat. Vybrat knihu popisující odlišný historický, politický a kulturní kontext má nepochybně jak své přednosti, tak i své úskalí. Jednou z nejdůležitějších a na první pohled jasných výhod je možnost komparace. Text, jenž se nezabývá lokálním kontextem, nutí čtenáře od počátku ke srovnávací analýze s vlastním historicko-kulturním kontextem a inspiruje ke konfrontaci předkládaných argumentů s vlastní Žitou zkušeností. Navíc předkládané argumenty ukazují, že jsou určité symbolické, strukturální a individuální aspekty genderu, jež mají v rámci západní kultury obecnější platnost. Kontextuální odstup, který tato kniha nabízí, může jistě také svádět k rychlým a jednoduchým závěrům typu „u nás to tak není", „to pro nás neplatí", „toto nejde aplikovat", atd. V některých případech tomu tak skutečně je, zejména co se týče historického vývoje feministického myšlení a hnutí či v oblasti politických institucí a (ne)fungování občanské společnosti. Nicméně, ve světle těchto odlišností budete možná velmi překvapeni podobností mnoha podmínek, mechanismů a situací, jež ovlivňují životy žen a mužů v obou (a dalších) společnostech. Příklady z odlišného kulturního kontextu jsou pro objasnění fungováni genderu ve společnosti velmi důležité, neboť dokazují, že genderová asymetrie a mocenská PAEDMLUVA K ČESKÉMU PňEKLADU 1 5 flierarchie fungují na stejném princip, a reprodukují se podobnými prostředky napříč ru* nrml společnostmi (např. v oblasti rané social.zace, školství, na trh, práce nebo prostřednictvím médií a reklamy). Jinými slovy, odlišnost kulturního kontextu rozhodne neznamená, že genderovou analýzu představenou na příkladech z USA nelze aplikovat na společnost českou. Spíše naopak, možnost komparace a teoretická komplexita demonstruji relevanci genderu jako analytické kategorie vědeckého poznání. Dalším možným úskalím, jehož jsme si dobře vědomi, je reprodukce v našich médiích tak oblíbeného stereotypu USA jako země feministických excesů. Na rozdíl od zemí Severní Ameriky a Evropské unie začíná naše společnost, co se týče genderové problematiky a rovných příležitostí žen a mužů, v jistém smyslu od začátku. Tradice boje za rovná práva žen spojená se jmény Karolíny Světlé. Františky Plamínkové. Milady Horákové či Tomáše Gar-rigua Masaryka byla, jako mnoho jiných občanských aktivit, na několik desetiletí násilné přerušena a ze stejného důvodu českou společnost minulo i demokratizační hnutí šedesátých let 20. století, jehož nedílnou součástí byla i tzv. druhá vlna feminismu. Nebudeme zde rozebírat příčiny současného problematického vztahu české většinové společnosti ke všemu, co souvisí s feminismem (tato kniha jistě nabídne dostatek inspirace k podobným úvahám). Je však nutné tento stav alespoň pojmenovat a poukázat na zásadní nedostatek společenské reflexe skutečnosti, že svět, ve kterém žijeme a který si vytváříme, je postaven na strukturách a Institucích, jejichž legitimita je založena, mimo Jiné, na systematickém využívání genderové symboliky, která je z principu hierarchická a asymetrická v neprospěch žen. K tomuto klimatu nepochybně přispívá, vedle snahy některých veřejně aktivních jednotlivců feminismus zdiskreditovat, i neochota a nezájem (či neschopnost?) většiny českého akademického sveta pustit se do seriózního a otevřeného dialogu s feministickou teorií Jedním z klasických úhybných manévrů odpůrců feminismu (a rovnoprávností žen) je Pravé poukazování na „odstrašující- poměry v USA, jež ob^kle probíhá podle následu í- 0 » *. reflexe genové problém ľ "femÍnÍStfck*m -st prostí mužů a *„ ^ ™ ™ *™ "« u nás. rov Mih dů.ežitým asi ™ d0 bUd°UCn0sti- ~-celkově mo, i^šezm,nene intelektuální izoiace přešlapují dis- PftEDMLUVA K ČESKÉMU PŘEK LADU kuse, které v české společnosti po pádu komunistického režimu o feminismu a genderu probíhají, celých dvanáct let víceméně na jednom místě a točí se stále kolem jednoduchých argumentů o biologické podmíněnosti sociálního chování a ničím nepodložených a vesměs absurdně konstruovaných obav z „převrácené diskriminace" mužů. V tomto kontextu nelze nevzpomenout slova britského filosofa J. S, Milla (1806-1873): „Ze všech vulgárních způsobů, jak se vyhnout přemýšlení o dopadu sociálních a morálních vlivů na lidskou mysl, je tím nejvulgárnějším přisuzování rozmanitosti jednání a povah vrozeným, předurčeným rozdílům." Argumenty vycházející (více či méně implicitně, více či méně sofistikovaně) z myšlenky, že biologie určuje společenské chování, a tedy i rozdílné role, postavení a chování žen a mužů ve společnosti, jsou v jistých kruzích naši inteligence velmi populární. Nicméně není příliš přehnané tvrdit, že toto vnucováni jednoduchých odpovědí na složité otázky, jež má v drtivé většině případů konzervativní politický podtext obhajování existujících mocenských uspořádání, je jednou z nejproblematičtějších daní minulosti. Používání „biologických" argumentů v sociálních védách má koneckonců dlouhou a neblaze proslulou historii. Jinými slovy, v naší společnosti chybí povětšině znalost a reflexe vývojových trendů západního myšleni druhé poloviny 20, století. V takovém prostředí rozvoj genderových studií i potenciál genderové analýzy pro změny ve společnosti nutně stagnuje. Rádi bychom proto posunuli diskuse o genderové problematice dál. Domníváme se. že předkládaný text je dobrým odrazovým můstkem pro tento posun, neboť se souhrnně dotýká všech důležitých aspektů genderové problematiky, shrnuje vlastním způsobem dosavadní stav poznání v oblastí a ukazuje, jak je možné využít genderové analýzy k propojení žité společenské reality s teoretickým zázemím a vědeckým výzkumem. Konečně třetím důvodem pro vydání této knihy je snaha stimulovat v České republice zájem o genderovou problematiku a výzkum relevantních otázek. I u nás žijí ženy v nerovném postavení s muži, í u nás má moc (ať už politická, ekonomická, či vědecká) výrazně .mužské" rysy, zkrátka, i u nás je gender jedním z nejzákladnějších principů organizace společnosti. Máme-li dostát své sebeidentifikaci jako demokratické společností, která zaručuje svým členkám a členům svobodu rozvíjet vlastní schopnosti a realizovat svůj potenciál, je třeba analyzovat mechanismy reprodukce genderových nerovností a přicházet s opatřeními k jejich odstraňování. Na překladu této učebnice se podílel sedmičlenný odborný tým. jehož členky a členové se orientují ve feministické teorii a aktivně se zabývají (v různých oborech a na různých úrovních) genderovou problematikou. K týmové práci nás vedl nejen rozsah překladu, ale zejména přesvědčení, že práce na úvodním textu nového oboru, který se teprve etabluje PŘEDMLUVA K ČESKÉMU PftEKLADU 17 Univerzita Karlova v Praze Knihovna spoleáenských véd Praha 5-Jinonice onuje ustálenou českou terminologií, by nemeta být prací jednotlivce, nýbrž výs.ed-Kem co nejš-ršího konsensu názorů a pohledů. Konsolidace těchto různých pohledů a argumentů celistvého 3 srozumitelného textu nebyla rozhodné jednoduchá, ale sám proces překladu a redakce textu se ukázal být pro zúčastnené stejně důležitým jako konečný pře-klad sám. Rozhodovaní každé terminologické a lingvistické maličkosti vyžadovalo neustálou diskusi, konfrontaci a modifikací vlastních názorů. Tento proces jasně dokumentoval jedno ze základních východisek genderových studií, jež praví, že nejen gender sám je politikum, ale také, že žádný aspekt, a tudíž ani výsledek vědeckého poznání není neutrální, objektivní a neproblematický. Bylo by naivní domnívat se, že překlad je pouze .neutrální reprodukce" původních myšlenek vybraného textu. Jazykové prostředky, které máme k dispozici, a asociace, jež doprovázejí jejich použití, neexistují ve vakuu. Jazyk není jen soubor slov, který používáme ke komunikaci, ale je nutné jej chápat jako djskurs neboli jako vztah mezi jazykem coby výrazovým prostředkem a společenskou realitou. Ani .doslovný" překlad tedy není nikdy doslovný ve smyslu, že v sobě vždy odráží kulturní kontext a hodnoty společnosti, do jejíhož jazyka je překládán. Je nesmírně obtížné přeložit text, který je nucen svůj obsah a význam komunikovat pomocí jazykových prostředků, k nimž se v našem antifeministickém prostředí vážou negativní asociace a předsudky. Feministickému aktivismu a feministické teorii je často předhazována jejich údajná ideologičnost či demagogie, otázkou však zůstává, jestli je možné vymanit se z těchto nařčení bez neustálé pozornosti k jazyku, kterým o věcech mluvíme, jímž definujeme realitu kolem nás a jímž vynášíme hodnotící soudy o světě. Jedna z nejdu-ležitějších hodnot tohoto překladu tkví v tom, že ilustruje, jak primární je otázka jazyka pro společenskou atmosféru a možnost změny. Navíc tento text detailně dokumentuje, že gender nikdy .nepracuje- sám, ale vždy je nutné jej chápat v kontextu dalších aspektů, na nichž stav, c, proti kterým se vymezuje, jako jsou např. etnicita, společensko-ekonomická vrstva, sexuální orientace, věk, náboženské vyznání či zdravotní handicap lineľľľuPreľdU VěnUJ6me a*,n0U P°™ f0rmUlaCÍm S tzv- niekým masku-12 en( ľ! T'J" V ^ ^ V P,Urá,U' - všech jedinců, Ní. ^danteZiľoľmľT ^ ^ ^ * ^ «™ *** je pouze mužské pohlaví ale týká se Í * ™^adř* * Postaví jak muře, tak ženy * ** °báa- 8 ^udenti si „vších- ***** *m mm "* ^ y způsobem, jak se vyhnout kritické- mu zamyšleni nad podstatou věci, a považujeme za inspirující neustale poukazovat na moc, kterou jazyk a diskursivní praxe mají (v této knize viz kapitola 5). a na to, jak udržují a reprodukuji status quo této mocenské nerovnosti. Proto jsme vybrali následující řešení: v drtivé většině kapitol zachováváme generické maskulinum. Nicméně ve dvou kapitolách jsme se rozhodli pro důsledné používání generického feminina (kapitola 7), respektive společného maskulina a feminina (kapitola 11). Pokud při čtení těchto kapitol pocítíte rozpaky, protože znéjí .divně" či „špatně", berte to jako inspiraci k zamyšlení nad tím, jakými způsoby jazyk formuje naše myšlení a spoluutváří naše hodnoty a přesvědčení o .správnosti" a .přirozenosti" reality, která nás obklopuje, aniž si to aktivně uvědomujeme. Jak již bylo zmíněno, reálie v textu vycházejí výhradně ze Spojených států, i když autor a autorka se často obracejí ke komparativní analýze s jinými (zejména neevropskými) zeměmi. Český překlad proto doprovází rozsáhlá orientační bibliografie materiálů týkajících se genderu, feminismu a ženské problematiky v České republice a střední a východní Evropě. Při sestavování této doplňující literatury jsme si v žádném případě nekladli za cíl vytvořit „vyčerpávající" bibliografii. Prioritou této bibliografie je sloužit jako orientační rámec materiálů a odkazů o naši" společnosti a v našem jazyce, které jsou k dané problematice k dispozici. Z tohoto důvodu se v ní objevují nejen empirická data, fakta, zprávy a tituly, které se řadí mezi práce odborné, ale zahrnuje také užitečné webové odkazy, specializované časopisy a monotematicky zaměřená čísla nespecializovaných časopisů stejně tak jako články a knihy, které jsou spíše populárního rázu, ale mohou sloužit jako relevantní materiály pro kritickou analýzu používaných argumentů a genderového diskursu v naší společnosti. Milé čtenářky a milí čtenáři, tímto projektem jsme žili prakticky celý uplynulý rok, a doufáme tedy, že předkládaný text bude inspirativní v mnoha směrech a bude nejen informativní a poučný, ale hlavně že povede k zamyšlení, reflexi, diskusím i intelektuálnímu nepohodlí a kritickému nesouhlasu, ze kterých se většinou rodí podněty k dalšímu výzkumu, poznání a vzdělání. Věra Sokolová, Petr Pavlík WEDMLUVA K ČESKÉMU PŘEKLADU PŘEDMLUVA K ČESKÉMU PŘEKLADU 1 9 , STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED ^ o em ne- .Jsem len.". se vymezují z hlediska poh.a,. Sde-Z «eré takovou jednoduchou větou vysílají, však přesahuje pouhý anatom.c-ký popis jejich vlastního těla. Právě tak totiž vyvolává i představu určitého sou-boru osobních vlastností a vzorců chování, které se k nim vztahují. Ostatn, s, o nich. i bez toho. že by je kdy viděli, udělají určitou představu, a to včetně toho. jak se oblékají a vyjadřují a jakým činnostem se věnují. jste-N například žena. nikoho asi nepřekvapí, uvidí-li vás oblečenou v kalhotách. Přesto by někdo možná čekal, že vás uvidí v dámských šatech, a někoho by u vás taková volba oblečení dokonce potěšila. Podobné bude většina lidí očekávat, že budete povahově spíše pasivní, závislá a citové založená a že se rozpláčete snadněji než muž. Budou u vás předpokládat pečovatelský přístup, smysl pro romantiku, starost o vlastní zevnějšek a nepříliš velkou technickou zdatnost. Jste-li však muž, pak budou lidé jistě očekávat, že budete nosit kalhoty, a pokud byste se před nimi objevil v dámských šatech, byli by tím zaskočeni a dost možná i polekáni. Většina lidí u vás bude předpokládat nezávislost, tendenci prosazovat se a schopnost ovládat své city. Budou si vás představovat jako ambiciózního a soupeřivého, zaujatého vlastním studiem, prací nebo sportovními aktivitami - a také technicky zdatného. Jinými slovy, lidské pohlaví jako biologická danost (bytí mužem či ženou) tu s ouz, jako základ, na němž lidé konstruují společenskou kategorii zvanou gen-*■^skuhnm, č, femihinitu,. Přitom je možné, že právě vás jako jednotLe j<=, preapoklady vztahující se k gendem \mó ..... 9 Platné či správné a že na nich zaklán - • obecne prijímaj. stereotypy js0u univerzálně skosti 20 platné, neboť se předpokládá, že charakteristiky tvořící genderový stereotyp sdílejí všichni příslušníci daného pohlaví. Jak bude však z obsahu celé této knihy patrné, mnozí lidé mužského i ženského pohlaví se ve skutečnosti oněm stereotypním obrazům vymykají. Někdy se na takové případy pohlíží příznivě, častěji se však nekonformní jednotlivec označuje jako deviantní, abnormální či zkažený a podle toho se s ním také nakládá. je důležité si přitom uvědomit, že podobně rozlišování se odehrává nejen na úrovni vzájemné komunikace mezi jednotlivci, ale i na strukturální úrovni společnosti, v níž žijí. Každá společnost svým členům předepisuje určité vlastnosti, způsoby chování a vzorce vzájemné interakce v závislosti na jejich pohlaví. Tyto předpisy jsou zakotveny ve společenských institucích, jako jsou hospodářství, politický systém, vzdělávací systém, náboženství, rodinné uspořádání aj. Institucionalízo-vané vzorce genderové diferenciace jsou souhrnně označovány jako pohlavně-gen-derový systém společnosti. Zkoumání pohlavně-genderových systémů ajejich důsledků pro ženy i muže tvoří hlavní téma této knihy. V průběhu četby uvidíme, že pohlavně-genderové systémy se liší napříč kulturami i historickými obdobími. Každý systém však zahrnuje přinejmenším tyto tři vzájemně provázané prvky: 1. sociální konstrukci genderových kategorií na základě biologického pohlaví, 2. dělbu práce na základě pohlaví, tedy skutečnost, že jednotlivcům jsou svěřovány určité úkoly v závislosti na jejich pohlaví, 3. společenskou regulaci sexuality, v jejímž rámci jsou některé formy vyjadřování sexuality odměňovány a jiné trestány (Rubin, 1975; Thorne. 1982). Zvláštním předmětem našeho zájmu budou způsoby, jimiž pohlavně-gendero- vý systém funguje jako systém společenské stratifikace, tedy nakolik jsou ženy a muži - a vlastnosti a praktiky s nimi spojované - společností oceňovány v nestejné míře. Vzhledem k tomu, že každá společenská instituce disponuje mocí odměňovat a trestat, udělovat výsady a ukládat závazky a omezení, má pohlavně-genderový systém hluboký dopad na životy žen i mužů a na životní volby jim otevřené. Uvažme například, že přestože v průběhu posledních dvaceti let vstoupily ženy ve většině zemí světa v obrovském počtu na pracovní trh. jejich mzdy ve všech zemích a ekonomických odvětvích, u všech typů vykonávané práce a na všech úrovních kvalifikace výrazně zaostávají za mzdami mužů a že zároveň s prací v zaměstnání nesou ženy i nadále primární zodpovědnost za chod domácností (OSN, 1997). STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLEO '* STUrJ'UM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED Tato povážlivá zjištění jsou odrazem skutečnosti, že většina žen a mužů žije ve společnostech s tzv. patriarchálním pohlavně-genderovým systémem. Patriarchát je takový pohlavné-genďerový systém, v němž muži zaujímají nadřazené postavení vůči ženám a v němž jsou vlastnosti a činnosti vnímané jako mužské hodno l ceny výše než ty, které jsou vnímány jako ženské. Patriarchát přitom, jak se zde f dočteme, nenívžádném případě univerzální jev: jedním z našich úkolů v této knize bude prozkoumat některé alternativní, více rovnostářské pohlavné-genderové systémy. Ukážeme také, že patriarchát nezvýhodňuje všechny muže stejnou rriěrou a že některé skupiny žen znevýhodňuje více než jiné. Než se ale pustíme do analýzy genderu a pohlavně-genderových systémů, je třeba si uvědomit, že ne všichni sociologové se shodují v tom, jak by měl být gender studován a které aspekty pohlavně-genderového systému jsou nejvýznamnější. Abychom lépe pochopili důvody těchto neshod, obraťme nyní pozornost k dosavadní výzkumné práci v oblasti genderu a k teoretickým východiskům, která ji formovala. 1,1 SOCIOLOGICKÉ POHLEDY NA GENDER Nejširší definice vymezuje sociologii jako vědecké zkoumání lidských společností a kultur a společenského chování. Ne všichni sociologové ovšem přistupují k tomuto úkolu stejně. I jednotlivý společenský jev, jako je právě gender, může být zkoumán a vysvětlován různými sociology různě. Tato skutečnost může být pro leckoho matoucí, neboť se běžně předpokládá, že sociologové musejí z podstaty své profese sdílet jednotný vědecký přístup. Zajisté - věda v obecném smyslu je tradičně chápána jako poznávací úsilí kumulativního charakteru; to znamená, že každý vědec bez ohledu na svou konkrétní specializaci má pracovat na řešení takových problémů, které jsou jeho vědeckou obcí obecně přijímány za důležité. Vědec má pokračovat v budování díla svých předchůdců, dokud se nedosáhne pravdy či řešení zadaného problému. Ve skutečnosti však všichni vědečtí pracovníci, sociology nevyjímaje, pracují pouze v rámci určitého paradigmatu. Co je to paradigma? Je to určitý model myšlení, který řídí vědcovu volbu rele-leľľľvÍ^r0 Pr0b'émU' met°d Vh°dnýCh Pr°*h0 Zk0Um- « *teobu zastírá paradigma potenciální význam problémů ostatních SE 1- STUDIUM GENDERU = - CI"UERU; 08ECNÝ PftEHLED a specifickým způsobem podbarvuje vědcův pohled na celý sociální svět. Tím jistě nechceme tvrdit, že žádná objektivní společenská realita neexistuje nebo že sociologie je prostě tím, čím by ji chtělo mít naše oblíbené paradigma. Chceme jen upozornit, že sociologický výzkum má stejné jako každý jiný výzkum vedle objektívni stránky i svou stránku subjektivní. To je důležitý problém, k němuž se ještě vrátíme. Sociologie je multiparadigmatická věda; je tedy tvořena řadou různých - mnozí by řekli soupeřících - paradigmat (Ritzer, 1980). Tak také zní odpověď na výše položenou otázku, jak mohou různí sociologové odlišně zkoumat a vysvětlovat jeden a týž společenský jev. V každé konkrétní dobé je ovšem patrná tendence k převaze jednoho paradigmatu nad ostatními; neznamená to, že by ostatní paradigmata byla zcela zavržena, ale že se dané paradigma jeví jako nejpřínosnější pro vysvětlení aktuálního stavu společnosti. Většina sociologů v daném období pak vykonává svou práci v rámci tohoto dominantního paradigmatu. Po významnou část nedávných dějin sociologie - především období 40. až 60. let-představoval dominantní paradigma strukturální funkcionalismus. Struk-turálněfunkcionalistická perspektiva ovlivnila výzkum v oblasti genderu mimořádnou měrou, a proto se s ní zde seznámíme detailněji. 1.1.1 Strukturální funkcionalismus Strukturálněfunkcionalistické paradigma zobrazuje společnost jako stabilní, uspořádaný systém, jehož členové ve své většině sdílejí týž soubor hodnot, přesvědčení a očekávání, tj. sdílejí určitý společenský konsensus. Sám sociální systém se přitom skládá ze vzájemně provázaných částí, které svým společným působením udržují společnost - řečeno funkcionalistickým jazykem - ve stavu rovnováhy. Každá část struktury společnosti se nějak podílí na udržování společenského řádu jako celku. Má-li systém podstoupit změnu, musí se tato odehrát jedině pozvolným, evolučním procesem; příliš prudká společenská změna kterékoli části struktury by na celek působila rozvratně, a proto dysfunkčně. Ve své analýze genderu vycházejí strukturální funkcionalisté z konstatování základní skutečnosti, že se ženy a muži tělesně liší. Zvláště významné jsou přitom dvě skutečnosti - za prvé, že muži jsou větší a silnější, a za druhé, že ženy rodí děti a kojí je. Tyto biologické odlišnosti vedly podle funkcionalistů ke vzniku odlišných genóerových rolí. Každá společenská role přitom - vlastně podobně jako roleliľväďeir^^ určitých požadavků na způsob chování, 1. STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED S3 • ván a od každého jejího nositele očekáván. Konceptgen. ; který je s touto roli spojová očekávaný od členů společnosti v sou- dových rolfpakodkazuje na způsobe ",.h nnhlavní příslušnosti, vislostí s jejich ponia u ^ d$j jn |jdstva by|g Funkciona,isté poukazu, najak ,J ^ ^ _ ^ rriue^ny rodía posléze « dává smysl, aby to by,y právě M kdo s nimi bude zůstávat doma a vychovávat je. A tráví-li čas doma s dětmi, je jen přirozené, že se ujmou také dalších domácích úkolů. Naproti tomu muže jejich biologická konstituce předurčuje k roli živitele a ochránce rodíny. Jak to vyjádřil jeden z předních teoretiků funkcionalismu (Parsons, 1955. s. 23): „Podle našeho názoru spočívá základní vysvětlení dělby rolí mezi biologickými pohlavími ve skutečnosti, že porod a kojení dětí vytváří základ pro silnou vazbu mezi matkou a malým dítětem; ta sama pak vytváří základ pro to, aby se muž, jsa těchto rolí zproštěn, soustředil na alternativní činnost - tedy na zajištění živobytí." Strukturální funkcionalisté tedy argumentují, že specializace ženy na práci i v domácnosti je funkční. Ženy v mnoha směrech udržují společnost v chodu: rodí | její nové cleny, vzdělávajíc! vychovávají je k přijetí konsensuálních hodnot a norem společnosti a poskytují mužům i dětem citovou oporu a výživu. Někteří funkric-natete vsak zároveň hodnotu tradičních ženských činností snižují, hovoří o nich zSoíTÍ 3 PaSUÍÍ d°ľ0le ««dných -dcú svých rodin. ^ínagenderovérozdflyjako eěenderu-Za Prvé, funkcionalisté pohlí- ' da"ostí, Chápou-ii však niasku|Pr'r°ZenéJeVy' °dV0Zené z lidských biologických | dí! "wfcl Ěenderem a poh^' ^ a Jako přirozenou, stírají tak roz- lívsoběneseimmicitňísdělení * ° neměnnýstav věcí- Celé poje" ^ ■nasKuiir^ a feminj ' Vesteré s™hy o proměnu společenských vyme- *«* *>Pad. Na tom. jak ^> 1ÍdSké c^váníjen malý. či vůbec Ts ľJeÍejiChpfi^n-t M ž ľ'0^' ne^^ou ženy ani muži nic změnit l «*»©*», co- 6d0stitvárná- aiPrt V nez užitku- Ve skutečnosti *a' **« ľ:;a,,'istotiž^iíii"?'se °stfe ,iší- ** Pr,PUStlfl,e.* biotaftj^ svoreň,. nikoli bÍG|ogickou danos. °ľy hrail v utváření genderových rozdí- STUD'UM GE(viOERU: OBECNÝ PftEHLED lú určitou roli, existuje dostatek důkazů o tom, že biologicky podmíněné vlastnosti mohou být vlivem prostředí pozměněny, či dokonce zcela potlačeny. Této otázce se budeme věnovat hlouběji v dalších částech knihy, zejména v 2. kapitole. Prozatím postačí dodat, že ani funkcionalistická teze o evolučním vývoji genderu nemusí být přesná. Problém zčásti spočívá v potížích, jimž věda čelí pří historické rekonstrukcí evoluce. Archeologické nálezy jsou dosti skrovné a kusé; navíc, jak upozorňuje Ruth Hubbard (1990, s. 67), „chování po sobě nezanechává žádné zkameněliny". Ve snaze dopátrat se, jak žili naši dávní předkové před statisíci let. vědcům nezbývá než se opřít o malý počet zcela obecných stop - tu čelist nebo lebku (či dokonce jen jejich pouhé úlomky), tu zuby nebo opracované kameny. Čím hlouběji do minulosti sestupujeme, tím méně důkazů máme k dispozici a jednotlivé střepy mozaiky jsou navíc roztroušeny po stále větším geografickém prostoru. Lze proto konstatovat, že i „při maximálním výtěžku z historického materiálu, který je nám v současnosti dostupný, ... zůstává objem vědění, které nám uniká, tak obrovský, že si nikdo nemůže osobovat právo stanovit definitivní model lidského původu a vývoje, ať již morfologického, nebo kulturního" (Bleier, 1984, s. 122-123). Teorie o původu a vývoji genderových rolí, kterou zastávají strukturální funkcionalisté, je dosti rozšířená a známá pod názvem teorie čtověka-fovce. Opírá se o následující rekonstrukci zlomu v našem evolučním procesu, který se měl odehrát asi před 12-28 miliony let: vysychající klima způsobilo postupné mizení sub- , tropické vegetace, která tvořila přirozené životní prostředí naších tehdejších lido-opích předků, a ti byli nuceni sestoupit s korun stromů na zem. Následovaly různé změny adaptující k životu na zemi, mezi nimižknejdůiežitějším patřila bipedie (schopnost vzpřímené chůze po dvou nohách). Ruce se tím uvolnily k ohmatávaní, uchopování a trhání předmětů, k jejich přenášení a nakonec i k používání nástrojů. Vzpřímená chůze měla i další fyziologické důsledky, mezi ně patřilo zúžení pánve; současně probíhající rozvoj řeči vedl k růstu objemu mozku a potažmo i hlavy. Mláďata se proto musela rodit v ranějším stadiu vývoje a i po narození zůstávala životně závislá na matce, Břímě bezbranných mláďat znemožňovalo samicím volný pohyb v terénu a samci se tak staii výlučnými živiteli. Spojovali se do tlup, které se vydávaly na lovecké výpravy. Tím se dále rozvQela lidská řeč a vznikaly první nástroje, určené k lovu a obrané. Tato pohfavní dělba práce byla adaptačně účinná: společenství, která sejí podřídila, byla v boji o přežití výrazně zvýhodněna oproti ostatním. Ze vzájemně výlučných genderových rolí se postupně vyvinuly i genderově speci- STUOIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED 25 - su ženv se vyvíjely směrem k silnější empatii. k pečující a nesa-■éosobnostn, rysy ^^L, ^ a agresivité. Tyto adaptivní rysy ^^^ce archeo^c. da, Mnozí antropo-log vé například tvrdí, že lidoopi nebyl, k přechodu do otevřeného prostred, savá-ny přinuceni Klimat.ckými okolnostmi, nýbrž opustili lesy, když jejich počet zaanal rychle narůstat, a setrvání v lese by znamenalo boj o zdroje obživy s jiným, Živočišnými druhy. Na okrajích lesů nacházeli rozmanitý výběr potravy - jádra a semena, ovoce a bobule, kořeny a hlízy, vejce, hmyz a různé druhy drobných živočichů, především hlodavce. Využití těchto zdrojů a také potřeba bezpečí a obrany společenství si vyžádaly nové strategie přežití a adaptivní změny - jednou takovou adaptací byla vzpřímená chůze, která uvolňovala ruce pro jiné úkoly. Vzpřímená tělesná stavba sice přispěla k potřebě rodit mláďata v ranějším stadiu ontologického vývoje, neznamenalo to však, že by se ženy spolu s dětmi staly závislými na mužích. Tato změna naopak nutila ženy k větší vynalézavosti ve vyhledávání potravy i v obraně mlátfat před útočníky. Sběr potravy byl přitom ztížen i dalšími fyziologickými proměnami - například ztrátou srsti, která znamenala, že mláďata se již nemohla držet své matky za srst, jako je tomu u opic, a musela být nošena. Ženy tedy musely vynalézt něco, v čem by své děti nosily, aby jim ruce zůstaly volné pro sběr potravy, a funkce těchto nosítek mohla být posléze rozšířena i na potravu. Díky tomu mohli lidé sbírat i více potravy, než mohli na místě sníst. To by naznačovalo, že prvními hmotnými nástroji nebyly lovecké zbraně, ale spíše uzlíky nebo nosítka na přenos mláďat a potravy, ženy tedy ani zdaleka nebyly jen pasivními, závislými rodičkám,, a,e byly i aktivními technickými vynálezkyněmi, které zajišťovaly potravu sobě materiálu lze založit různé pohledy na lidľ ^ archeolo^kém -tiv nastolujeme důležité oľzľľ ľ ZVáŽením *» "apřecházíbezpovšimnutí: ftftL-ľJľktUrá,něfunkcio™'istické Paradig-*- o4.B,„ to, co nazýváme ge IZZ *T "** ^ * 6 er?Jate °dl,Sné f°™y dělby práce by moh.y existovat? A jaký by taková dělba práce měla vliv na, .utváření' genderu?" (Con-key a Gero, 1991). Závažným důsledkem popisování genderových rozdílů jako přirozených - jak činí funkcionalisté - je, ze tento postoj bývá mnohdy zneužíván k ospravedlnění nerovnosti a diskriminace na základě pohlaví. Dějiny o tom podávají četná svědectví. V pátém století př. n. I. prohlásil čínský filosof Konfucius. že ačkoli jsou ženy lidskými bytostmi, stojí na nižším stupni než muži (Peck, 1985). V roce 1873 bylo Myře Bradwell odepřeno přijetí do advokátske komory v americkém státě Illinois a povolení provozovat advokátskou praxi s odůvodněním, že „přirozená a patřičná plachost a jemnost, jíž se vyznačuje ženské pohlaví, činí ženu zjevně nezpůsobilou pro mnohá zaměstnání občanského života" (cit. dle Goldstein. 1979, s. 50). V nedávné době pak někteří vědci tvrdili, že muži přirozené dosahují lepších výsledků v testech IQ než ženy proto, že mají o něco málo větší mozek (viz Blum. 1997: a kapitola 2 této knihy). Je dobře možné, že u mnoha rozdílů, které můžeme pozorovat v duševních vlastnostech a chování žen a mužů, hrají biologické faktory roli. To však neznamená, že jedno pohlaví (či gender) je druhému nadřazené nebo že příslušníci jednoho pohlaví jen na základě této příslušnosti zasluhují nadměrný podíl na statcích spo-ečnosti. ľvrzení :\kbic: se biologicky podmíněných rozc- j mezí aoliiavím! se pokusíme detailněji zhodnotit v kapitole 2; otázky genderové nerovnosti a diskriminace nás však budou provázet celou touto knihou. Dostáváme se k dalšímu ústřednímu bodu strukturálněfunkcionalistického pohledu - k pojetí genderu jako souboru rolí. Ačkoli tento pohled uznává význam sociálního učení pro utváření genderu, nese s sebou zároveň jistou potíž, kterou Sta cey a Thorne (1985, s. 307) výstižně shrnují takto: Představa role zaměřuje pozornost spíše na jednotlivce než na společenskou strukturu a implikuje, že „ženská role" a „mužská role" jsou vzájemně komplementární (tj. oddělené či rozdílné, avšak vzájemně si rovné). Oba termíny jsou depolitizující-vytrhují zkušenost z jejího historického a politického kontextu a přehlížejí otázky moci a konfliktu. Výmluvným faktem je, že sociologové nikdy nehovoří o „třídních rolích* nebo „rasových rolích". Klíčovým konceptem takto formulované kritiky je moc. Moc znamená schopnost vnucovat druhým vlastní vůli. Nejmocnějšími členy společnosti jsou obvykle ti, kdo ovládají největšíčást společenských prostředků, jako jsou peníze, majetek a nástroje fyzického donucování. V hierarchicky strukturovaných společnos- 1- STLtDiu M GENDERU; OBECN Ý PŘEHLED 1. STUDtUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED 27 H nimž patří i ta naše. bývá nerovnost v rozdelení těchto prostředků často rávislá i na individuálních vlastnostech, jež člověk nedokáže ovlivnit, jako je rasová a etnická příslušnost, věk a pohlaví. Tím, že otázku mocenských vztahů opomíjí, přehlíží strukturální funkcionalismus jeden z klíčových rozměrů genderu: strukturální příčiny genderové nerovnosti ve společnosti a důsledky této nerovnosti pro ženy i muže. Toto stanovisko má také závažné důsledky pro obecné pojetí společenské změny. Klademe-li totiž přílišný důraz na individuální proces učení, může nás to svádět k předpokladu, že k řešení genderové nerovnosti stačí jednoduše naučit lidi novým rolím. Mnozí jednotlivci skutečně dokážou samostatně odmítnout společenské konstrukce genderu, které vnímají jako svazující či nespravedlivé, na základě sebevzdělávání, avšak jak uvidíme v následujících kapitolách, k hluboké a účinné společenské změně je zapotřebí zásadní přestavby i těch nejzákladnějších spo lečenských institucí. Významnou slabinou strukturálněfunkcionalistické analýzy genderu je tedy jeho sklon obhajovat společenský status quo. 1.1.2 Paradigmatická revoluce Uvedli jsme, že strukturální funkcionalismus představoval vládnoucí paradigma sociologie v době od čtyřicátých do šedesátých let. Avšak jako většina vládnoucích paradigmat se i on opotřeboval; postupem času bylo stále zřejmější, že pokud neprojde nějakou podstatnou revizí, nebude schopen dále uspokojivě vysvětlovat stav společnosti a její problémy (Harding, 1979). Za takového stavu věcí obvykle dochází k paradigmatické revoluci. To znamená, že členové vědecké obce odmítnou dominantní paradigma ve prospěch paradigmatu konkurenčního, které je k vysvětlení aktuálního pozorovaného stavu zkoumaného předmětu vhodnější (Kuhn, 1970). Co tedy vyvolalo paradigmatickou revoluci v sociologii šedesátých let? Popularitu strukturálního funkcionalismu v Americe poválečného období lze vysvětlit konzervativní politickou atmosférou, která tehdy v zemi vládla. V průběhu šedesátých let však toto paradigma začalo ze svého dominantního postavení ustupovat, šedesátá léta byla desetiletím poznamenaným masovými společenskými protesty a politickým aktivlsmem. Za jednotící symbo. společenských 'r;:;"?016"05" ^ P°VaŽ°Ván *« vélce ve Vietnamu, jako pod- Zch Hl Tľ, P0'itÍCk*m 8kCÍm VŠak P°Sl0UŽi,y 1 J'né P"*'«™ viej.chz jádru tkvěla hluboká nerovnost prostupující celou americkou společností. 1. STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED TABULKA 1.1 Sociologické pohledy na gender Paradigma Základní předpoklady a ústřední principy Klíčové pojmy Strukturální funkcionalismus Feministická sociologie Společnost představuje stabilní, uspořádaný systém a její členové ve své většině sdílejí určitý soubor hodnot, přesvědčení a očekávání (tedy určitý společenský konsensus). Společenský systém se skládá ze vzájemně provázaných částí, které svým společným působením udržují společnost v rovnováze. Na udržení společenského řádu se podílejí všechny části společnosti a společenská změna, je-li jí zapotřebí, musí probíhat postupným, evolučním způsobem. Zeny a muži jsou biologicky odlišní a tyto biologické odlišnosti - zejména ty, které se týkají biologické reprodukce - vedly k ustavení odlišných genderových rolí. Tyto role vznikly již v rané fázi lidských dějin a úspěšné se institucionalizovaly, protože byly adaptačně účinné a podporovaly přežití lidského druhu jako celku. Role žen a mužů jsou protikladné, vzájemně_ se však doplňují. Jelikož jsou produktem přírody, společenské snahy o jejich změnu jsou v lepším případě marné, v horším případě mohou společnost jako celek poškodit. jGender je kategorií spíše společensky utvářenou j nežli přirozenou. Utváří se v kontextu určité společenské a ekonomické struktury a přenáší a reprodukuje se procesem sociálního učení. Gender paj/í k ústředním pořádajícím principům sociálního světa, a proto musí být zahrnut mezi základní analytické kategorie sociologického výzkumu. Vědečtí pracovníci by měli ke svému výzkumu přistupovat s empatií a přiznat svou osobní zaujatost, zároveň by však měli při své práci dodržovat kritéria platná pro vědecké zkoumání. Důsledky genderové nerovnosti se pro různé skupiny žen a mužů liší. Je proto třeba zkoumat vzájemné souvislosti mezi různými typy útlaku, mezi něž patří sexismus, rasismus a diskriminace na základě společenské třídy, věku, sexuální orientace či tělesné zdatnosti. Jedním z prvořadých cílů sociologie by mělo být vytvoření účinných nástrojů k odstranění genderové nerovnosti a k proměně všech škodlivých aspektů společenských konstrukcí genderu. genderové role sexismus, pohlavně-gen-derový systém, patriarchát, politika vztahů mezi pohlavími (sexual politics) 1- STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED 29 • , tíové například dokumentovali existenci ostrůvků bídy a hladu v ame-Néktffsociolog v P ^ ^ ^ amer.ck. hospodářský blahobyt nen. rické společnost^, p ^ (Harnngton, l962). Afroamerické hnutí '"'Xlľpráva zase veřejnosti dramatickým způsobem připomnělo skutečnost, celé jedné významné části americké populace je systematicky upírána jak plná účast na životě společnosti, tak i rovnoprávný přístup k jej.m statkům, a to pouze na základě rasové příslušnosti. Konečně i tehdy vznikajícímu hnutí za emancipaci žen, o némž se za okamžik dočteme více, se podařilo zvýšit povědomí veřejnosti o existující diskriminaci na základě pohlaví. Sociologové začínali zpochybňovat přiměřenost popisu společností jako uspořádaného, harmonického systému. Mnozí také odmítli pojem společenského konsensu a zaměřili se na proces, jímž se vládnoucí ideologie utváří na pozadí stře-tů mezi privilegovanou a neprivilegovanou vrstvou společnosti. Téma mocenských vztahů se tak posunulo přímo do středu pozornosti sociologie. Z nastalého myšlenkového víru se vynořila celá řada nových paradigmat, zvláštní význam pro sociologické studium genderu měl pak vznik paradigmatu feministického. Třebaže někteří autoři soudí, že na sociologii měl feminismus méně revoluční dopad než na jiné disciplíny, jeho vliv je nicméně dalekosáhlý (Abbott, 991; Baca Zinn, 1992; Chafetz, 1988; Kramarae a Spender, 1992; Stacey dZľ'ľ8* Stan'ey'1992)-VýŠe uvedená Tab^ 1-1 zrnuje základní roz-" fem,n,St,Ckýni 3 ^^urálnéfunkcionalistickým paradigmatem. 'ismus není jediným ani jednotným úhlem pohledu. «. Vnitřní rozmaňitoš "CnáVá ^'"^(1986*S< 9)' UVaŽ°Vat 0.»P,uralÍtě testi. Dříve než se budeme™"15™i<5 mě"tkem stuPně jeho rozvoje a jeho zrale* tvoří feministickou soj™0^^™^™ V20rku oněch různých perspektiv, . stanoviska, která se d-wľ °6"' několik princiPu. na nichž se všechna iak b'ologlcká predispozice tak * ^ 0SV0J°vání genderu hraje roli sah biologickeho y„vu je prak 'UCenL Zd"razňuje však, že vymezit přesný roz-| ~_ »<*** učení začíná praktjc y ner™žné, nebot - jak vysvětlíme v kapitole 3 I^^^^ailtaľ? T P°r0du- Pouk^J* rovněž na komple*-CaStečky- Js°u kódem, který se může rozvi- TUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED nout do různých podob v závislosti na vnějších podmínkách. Co víc, vliv prostředí může určitou vlastnost pozměnit i poté, co se již ustavila na hmotné úrovni (Gould, 1981, s. 156). Feministické hledisko tedy vychází z předpokladu, že genderje v podstatě spíše j společensky utvářený než vrozený. Feminističtí badatelé pohlížejí na gender zčásti jako na soubor společenských očekávání, která se reprodukují a přenášejí soci-í álním učením a stávají se tak niternou součástí naší osobnosti. Zároveň si však uvědomují, že úplné porozumění genderu vyžaduje víc než jen zkoumání tohoto procesu učení. Ukazují totiž, že to, co se naučíme, je samo sociálním produktem, utvářeným v kontextu konkrétní politické a ekonomické struktury společnosti. Otázkami, na něž hledá odpovědi, se proto feministická sociologie významně odlišuje od strukturálního funkcionalismu a jiných nefeministických paradigmat. Feminismus nastoluje problém již zmiňované inherentní zaujatosti či sexistického -1 náboje tradiční sociologie. Sexismus znamená hodnocení jednoho pohlaví, v daném případě mužského, jako cennějšího než druhé. Z historického pohledu je sexis- ^ j| ---— ^. - * mus v sociologii do značné míry důsledkem nízkého podílu žen mezi zaměstnán-ci i studenty v akademických a výzkumných institucích, odráží však i širší spole- \^ čenské předsudky vůči ženám vtelené do předpokladu, že co si ženy myslí, dělají \ a říkají, je nedůležité nebo nezajímavé (Lorber, 1993). Tyto faktory měly v minulosti na povahu sociologického zkoumání trojí dopad: Sí 1. Většinu sociologických výzkumů prováděli muži na mužích, presto byla zjiš- 4 tění následné zobecněna na celou populaci. V 2. Gender byl považován za významnou analytickou kategorii jen v omezeném okruhu sociologických subdisciplín, jako je sociologie manželstvía rodiny, zatím- | co v těch ostatních - v sociologii práce, sociologii komplexních organizací, socio- '' logii práva - byl ignorován. v 3. Tam, kde byly studovány ženy, byly jejích postoje a chování hodnoceny z hle- * diska mužských kritérií normality a správnosti. ~? n^VeVW-. se ještě vrátíme. Všimněme si -Jimž jsou vystaveni, a na strategie, jimiž na své ní nevylučuje mužskou zkušenost a mužská ^ckéh«^um^'°h'as žen zazníval a byl slyšen v těch oblastech ,VSe šminkou objektivity'" (Hess a Ferree, 1987, ... tiwsenosti a hledisek ženskycn. en zazníval jchuZ3vr-"jitív nichž byl dosud umlčován či opomíjen. V tomto ^ Iľf m°Úel iato vedené snahou získat plnou kont* v*' *"mW' kačení citů a vytvářející distanci mez« STL1DIUM GENDERU: OBECNÝ s. 13; viz rovněž Reinharz, 1992), Feminističtí badatelé naopak zaujímají vůči subjektům svého zkoumání empatický postoj; často využívají vstřícnějších výzkumných metod, které umožňují zkoumaným vyjadřovat své emoce a spíše je nechávají volně se vyjadřovat, než aby jim vnucovaly vlastní myšlenková schémata. Kvůli tomuto důrazu na prožívání bývá feministická sociologie tradičními sociology často obviňována ze subjektivismu. Ten ovšem feminističtí sociologové nepo-pírají; zaujatost svých hledisek naopak prohlašují za vědomou. Feminismus chápe povahu sociologického zkoumání jako dualistickou: má jak objektivní, tak i subjektivní rozměr. Na jedné straně nemůže být žádné zkoumání zcela nezaujaté a hodnotově neutrální - zkoumání strukturálněfunkcionalistické, jak jsme viděli, nevyjímaje. Jakkoli by sociologové samy sebe rádi považovali za zcela objektivní, nikdy se nedokážou zcela oprostit od vlivu osobních preferencí a hodnot, vlastní životní zkušenosti či kulturního prostředí, v němž žijí. Zároveň však nelze sociologii chápat jako zcela subjektivní; přestože je výzkumník nutně ovlivňován hodnotami(respektive hodnotovými soudy), jeho cílem je vždy odhalování faktů, tedy jevů, které lze přímo pozorovat anebo empiricky ověřit. Feminismus vyzývá společenské vědce, aby se otevřeně hlásili ke svým předpokladům, přesvědčením, sympatiím a zaujatým postojům; zpochybňuje nejen možnost, ale i samu žádoucnost hodnotově neutrální sociologie. Zatímco však zavrhuje představu hodnotové neutrální vědy, neodmítá „vědecká kritéria" ve výzkumné praxi (Reinharz, 1992). Právě jeho dualístická povaha činí sociologický výzkum zvláště náročným úkolem, tím spíše pro ty z nás, kdo se zajímají o výzkum genderu. Důvodem je náš intimní vztah ke studovanému předmětu - svůj gender má koneckonců každý člověk. Tatáž dualita je však právě tím. co činí výzkum genderu tak slibným úsilím. Stejně jako naše hodnoty ovlivňují náš výběr předmětu studia a způsobu, jak předmět studovat, mohou nás vést i v rozhodování, jak získané vědění prakticky uplatnit. Na následujících stránkách se přesvědčíme, jak sociologické vědění získané feministickým výzkumem poskytuje lidem nástroj a dává jim sílu ke změně škodlivých a diskriminujících modelů chování a společenských životních podmínek. Obraťme ale nyní pozornost zpět k otázce důsledků genderových odlišností. Jedním z nevlastnějších témat feministické sociologie je otázka, jak se konkrétní společenské konstrukce genderu odrážejí v životech žen a mužů. Výsledky feministického zkoumání, které v této knize citujeme, jsou dokladem toho, jak vážne a dalekosáhlé důsledky má sexismus pro naši společnost i společnosti jiné. Napríklad 7. kapitola si všímá toho, jak sexistické názory devalvující kvalitu ženské 1. STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED 33 ráce slouží jako ospravedlnění pro to, aby ženám byly vyp.aceny niz , mzdy ez m případně aby jim nebyiy vypěny peníze žádné. To ;e ta e Jedn, hl nich důvodů, proč ženy výrazné převažují v celosvětových stat.stikach chudoby. 11 kapitola zase dokazuje, že představa, že muži by se měli chovat sto,cky a nedávat najevo emoce, má neblahý dopad na jejich duševní i tělesné zdrav,. Poslední uvedený příklad ilustruje důležitou stránku věci, která jiz sice byla zmíněna, stojí však za to ji zopakovat: ačkoli se mnoho lidí domnívá, že feminismus lze aplikovat pouze na „ženské problémy", sami zastánci feminismu chápou své paradigma jako relevantní pro obé pohlaví. Historicky vzato bylo pochopitelně primárním zájmem feminismu zkoumání postavení žen ve společnosti. To do značné míry pramenilo z již uvedeného faktu, že ženy a ženská zkušenost byly védou dlouho opomíjeny či zlehčovány. Bez povšimnutí však feminističtí badatelé neponechali ani problém sociální konstrukce maskulinity. Zkoumáním životů mužů zjistili, že přestože v podstatě všichni muži z institucionalizovaných privilegií patriarchátu nějak profitují, ne všichni disponují reálnou společenskou mocí. Jak upozorňuje Bern (1993, s. 3), „pojem .moc mužů" by měl být chápán v úzkém smyslu, jakožto moc mužů bohatých, bílých a heterosexuálních, neboř jsou to oni, kdo původně ustavili a do znacne míry nadále udržují kulturní diskursy a společenské instituce v tomto state. Nejen ženy jsou tedy znevýhodněny uspořádáním americké spornosti ale ta^udi lidé. lidé jiné barvy p.eti než b„é a přřslušnfcl sexuáln|, **** životních situacích se budo naché ľh * PľedStaVít' v'ak roz" "ostavovské rodiny a chudá dosniv,2 ItDel°SSkýhom^xuálnímuž ze stře- *-»«» J^ľ/' ™° ™ä do s,éh„ 2touménf ""»Mií» ůs08'1988>- ,ak«*™ánitě(.h,n "'ace 01 také zdatnosti "sKe zmeny a totéž ivni-ivců. platí pro paradigma feministické. Feministické sociology lze označit přímo za zastánce společenské změny: pokoušejí se hledat účinné prostředky k vymýcení gen-derové nerovnosti a změně škodlivých nebo destruktivních aspektů společenských genderových konstrukcí. Důležitým úvodním krokem tohoto procesu je zrod skupinového vědomí; lidé si musejí uvědomit, že problémy, s nimiž se potýkají, nejsou pouze jejich osobními problémy, ale že je s nimi sdílejí i jiní lidé jim podobní. Bez vzniku kolekt ho vědomí zůstává změna nejčastěji omezena na úroveň izolovaných jednotí Jak kdosi poznamenal, „lidé mají sklon domnívat se, že osobní problémy je třeba řešit prostě zvýšeným úsilím. Osobní problémy se posouvají do roviny politických nároků teprve v okamžiku, kdy neschopnost zvládat svou situaci nebo dosáhnout důstojného života je nazřena nikoli jako osobní selhání, ale jako důsledek vládnoucích společenských institucí a existující společenské nerovnosti, a za viníka je označen systém" (Klein, 1984, s. 3). Jakmile je skupinové vědomí ustaveno a jako příčina problému je označeno institucionální uspořádání, může dojít ke kolektivní akci s cílem prosadit strukturální změnu. Může vzniknout i sociální hnutí, tedy organizovaná skupina lidí usilující o realizaci konkrétního politického cíle právě prostřednictvím kolektivní akce. Členové hnutí, jehož cíl může být vymezen pozitivně i negativně, společně pracují na tom, aby jejich hledisko bylo začleněno do oficiální státní politiky. Feministický výzkum slouží k posílení našeho povědomí o genderové nerovnosti ve společnosti a mnoho lidí přivádí k rozhodnutí společně usilovat o sociální změnu. Toto kolektivní úsilí se obvykle označuje jako feministické či ženské hnutí. V dalších částech této knihy se mimo jiné pokusíme zhodnotit, do jaké míry bylo dosavadní úsilí feministického hnutí o rekonstrukci genderu úspěšné. Nyní se však vrátíme k otázce plurality ve feministickém myšlení. Přestože mají zastánci feminismu na otázky, které jsme dosud diskutovali, vesměs podobné názory, štěpí se do různých skupin s poněkud odlišnými motivacemi a úhly pohledu. Tato rozmanitost vede i k rozmanitosti taktik a strategií, s jejichž pomocí ke svým cílům směřují. Než se začneme přímo věnovat soudobým feministickým teoriím a politickým strategiím, pokusme se zasadit feminismus do historické perspektivy. mi 1. STUDIUM GENDEHU: OBECNÝ PŘEHLED 35 1.2 FEMINISMUS Z Hl STOmCKÉ PERSPEKTIVY 12 1 První vlna feminismu Un*-«. ět I a nás proi,a vzdělávacím procesem, aniž se dozvedela neco MM. dílnách žen. Pokud bychom se omezili výhradně na podán, beznych amenckych učebnic historie, získali bychom dojem, že tím jediným, oč usilovaly a čeho dosah-)y ženy v devatenáctém a na počátku dvacátého století, bylo přiznání volebmho práva. Není tedy divu, že hovoří-li se o feminismu v devatenáctém století, většině lidí splývá slovo feministka se slovem sufražetka (z fr. suffrage: volební právo -pozn. překi.). Feministická historiografie věnující se ženskému hnutívšak zdůrazňuje, že výlučný důraz na volební právo se prosadil až po několik desítek let trvající kampani, která tematizovala i řadu jiných forem genderové nerovnosti. Řada feministek navíc i poté vytrvale odmítala, aby se volební právo kladlo na první místo aspirací ženského hnutí, a upozorňovala na jiné aspekty nerovnoprávného postavení žen (Cott, 1987; Delmar, 1986; Goldsmíth, 1998). Právě tak jako feminismus současný byl i feminismus raný mnohem rozmanitější, než mu přiznávají tradiční historické popisy (viz Komentář 1.1 na straně 39). Feministická historička Gerda Lerner (1993) také ukázala, že feministické myšlenky lze nalézt již v dobách předcházejících té, která bývá nazývána první vlnou" feminismu, tedy období 1830-1920 (viz také Norton, 1997, Ve své ana-■ lyže středověkých historických dokumentů rekonstruovala tradici protestu ™ -ován,ženy^ muži měli moc určovat ^ZlZ -oučástí.Tyženy, Ktaésege^ľľ " & <^ ! niC • Podobných n ^ "^r^ " Pr0t° nikd* ~«ni,azrodu^ « na ženy jako k0lektivum 2° T * SOCiál* nerovnost společenskyuhářpna llvum, nikoli individuálně a^io- cluvnost —rU ,,e doložjt v nejr7;nS!°2e^d-t«ivé pnpady fem, S—i-oteprveľr:ľ,ChhiSt0r^ch dobách, f—es0Cialníh:ruized^ století počala POeátku ^vatenáctého století Již na sklonku 18 Pl",!"0«,4»Tytoäeoy.nap„_ klad Judith Sargent Murray a Mary Wollstonecraft, pocházely ze středních a vyšších tříd. Muži z jejich společenského prostředí se často hlásili k politické filosofii individualismu a k demokracii a prohlašovali, že „všechny lidské bytosti mají od přirozenosti stejná práva ... a každému člověku mají být poskytnuty rovné podmínky pro svobodný osobní rozvoj" (Klein, 1984, s. 530). Nezdálo se však, že by měli v úmyslu cokoli z uvedeného vztahovat na ženy či vůbec kohokoli jiného než bílé muže. Přestože se ženám ze středních vrstev v průběhu 19. století postupně dařilo dosahovat vyšší úrovně vzdělání než v dřívějších dobách, ukázalo se, že vstup do většiny profesí jim nadále zůstává právně odepřen. Jedinou volbou, která se nabízela, nechtěly-li trávit veškerý čas doma pletením nebo šitím, byla filantropická činnost. Jak konstatuje historička Lois Banner, především v severních státech USA existovalo velké množství dobrovolnických charitativních spolků, do nichž mohly vstupovat. Adresátům podobných sociálně angažovaných aktivit-tedy Afroameričanům, čerstvým přistěhovalcům z Evropy, chudým a dělníkům - se požadavek rovnoprávnosti žen musel jevit přinejlepším jako irelevantní. Černošské ženy byly zotročeny spolu se svými muži a co do útlaku, vykořisťování a zbavení občanských práv, jimž byly vystaveny, jim byly svým způsobem rovny. Zatímco ženy z vyšších a středních tříd požadovaly přístup k prestižním zaměstnáním a rovnoprávnost vůči mužům, ženy z dělnických a chudinských rodin naopak volaly po ochraně a odlišném přístupu oproti mužům (Klein, 1984). Chudé ženy byly okolnostmi nuceny pracovat za mzdu mimo domov, aby pomáhaly uživit rodinu. Obvykle vydělávaly jeden až tři dolary týdně v přeplněných, zdravotně a bezpečnostně závadných továrnách (Banner, 1986). Není tedy obtížné pochopit, proč první feministky nedokázaly pro své cíle získat podporu širší ženské populace. (Jak si brzy ukážeme, rasismus a elitářství ani dnes nepřestávají sužovat některé složky Ženského hnutí a nesou přinejmenším díl viny na roztříštěnosti současného feminismu.) Jistou ironií je, že to byly právě zkušenosti z působení v organizacích bojujících za zrušení otroctví, co přivedlo mnoho bělošských žen ze středních a vyšších tříd k feminismu. Účast na jiných sociálně angažovaných aktivitách sice také poskytovala ženám cenné organizátorské a řídicí dovednosti, byly to však jen aktivrty lokálního rozměru, svádějící k lokální perspektivě. Naopak abolicionismus pomohl územně roztroušeným skupinkám žen navázat vzájemný kontakt a sjednotil je v boji za společný cíl; podle některých soudů navíc sama ideologie abol.aon.smu dodala ženám teoretický rámec, který jim umožnil porozumět vlastnímu nerov- 1; STUDIUM GENOERU: OBECNÝ PŘEHLED 37 .,, n. k politizaci hnutí však jistě prispel způsob, jak se Lerálnf mužští abollcionisté. NapřTklaclna prvním sjezdu bojovníků za zrušení otroctví, k němu stavěli údajně lit konaném v Londýne v roce 1840, nebylo ženským ,á,kam povoleno veřejně ^stoupit a musely sedět v závěsem oddělené části Idacirio sál, ženy byly tímto přístupem pochopitelně pobouřeny a rada z n leh. například Lucret.a Mott a Elizabeth Čady Stanton, se rozhodly ve Spojených státech pořádat vlastní konference, věnované nejen zrušení otroctví, ale i právům žen (Banner, 1986; O'Neill, 1969; Simon a Danzinger, 1991). Následujících dvacet let bylo svědkem mnoha takových konferencí, z nichž nej-slavnějšíse konala v Seneca Falls v americkém státě New York 19. a 20. července 1848. Asi tři sta žen, vedených Mott a Stanton, zde spolu s hrstkou sympatizujících mužů (muži původně vůbec neměli mít na konferenci přístup, nakonec však celé jednání řídili právě oni) přijalo Deklaraci postojů, záměrně formulovanou po vzoru americké Deklarace nezávislosti, a spolu s ní dvanáct rezolucí, z nichž většina měla podobu obecných prohlášení podporujících princip rovnosti pohlaví a odmítajících zákony a zvyklosti udržující ženy v podřízeném postavení. Všechny rezoluce s výjimkou jedné - „Prohlašujeme, zeje povinností žen této země vydo- ft PPítnéh! PfáVa VOlÍt SVé P°'ÍtiCtó Zástupce" - bV'y Pojaty jednomyslné. ženám nepodpořili, vyjadřovali obavy, že veřejnosti umírněnějším bodům prohlá- nicméně i tento bod byl nako-vstoupil do dějin jako oficiální Ti, kdo výzvu k přiznání volebního práva tak radikální požadavek oslabí podporu žení. či dokonce poslouží k diskreditaci celého hnutí-nec většinou hlasů přijat a sjezd v Seneca Falls ' **. například uvo něn ľ ™™* cel™ radu po.i- ^<^m^T?!m*<> te^tivnf změny týkající -WM s vlasci Sy k 7- ľ" " °SObní —tnictví a na :;r r* * ^Zľxv r.;ce 1861 — ^ ^ •«« naSazení "> válce odmění tím ľ ľePUblÍkánská 'a' a^cky Koni Se sk*ečně ukázaly iako r ľ SV°U Ske* *• c,mítl mm sJJJJ**** válka skonči- tejna Prava- iahSm se těšili muži. ale dokonce doplnil ústavu o novou diskriminační bariéru, když v druhé části čtrnáctého ústavního dodatku výslovně hovořil o občanech „mužského pohlaví". Patnáctý dodatek byl schválen s upřesněním, že volební právo nesmí být odepřeno na základě rasy, barvy pleti či dřívějšího nesvobodného postavení. Kritérium pohlaví nebylo zahrnuto (Banner, 1986; Hole a Levine, 1984). Komentář 1. 1 první feministky Ačkoli se první vlna feminismu ve Spojených státech běžně popisuje jako sociální hnutí upínající se k jedinému cíli, totiž zajištění volebního práva pro ženy, činnost amerických feministek v devatenáctém a na počátku dvacátého století svědčí o opaku. Tyto ženy se podílely na prosazení celé řady politických a sociálních reforem v oblastech jako zdravotní prevence a hygiena, „morální povznesení", zrušení otroctví či rozvoj školství. Předkládáme zde stručné životopisy několika málo z těchto žen, abychom nastínili různorodost jejich původu, myšlenek a cílů. Elizabeth Blackwell (1821-1910) Tato vůbec první lékařka ve Spojených státech odmítla manželství ve prospěch lékařské kariéry. Její lékařská praxe však trvala jen krátce, brzy přešla do administrativního vedení nemocnice a později pracovala na vývoji systému zdravotní prevence. Sehrála důležitou úlohu při tvorbě a zavádění řady veřejných hygienických opatření, která přinesla významná zlepšení zdravotního stavu a životních podmínek chudých, dělnické vrstvy, rasových a etnických menšin a přistěhovalců. Charlottě Perkins Gilman (1860-1935) Jako profesionální spisovatelka, společenská kritička, novinářka a veřejná řečnice byla Gilman jednou z intelektuálních vůdkyň první vlny feminismu ve Spojených státech. Mezi tématy, o nichž psala a přednášela, byly rozdíly mezi pohlavími, sociální evoluce, vztah ženy a práce nebo vývoj v dětství. Přestože dávala přednost tomu, aby byla titulována jato „socioložka", nikoli „feministka", vliv jejího díla je v současné teorii socialistického feminismu jasně patrný. V době kolem přelomu století propagovala změny v tradiční praxi péče o děti a o domácnost, která by pracujícím ženám ulehčila jejich dvojí břímě. Spíše než na zajištění formálních zákonných práv pro ženy se soustředila na zlepšení každodenního života chudých a dělnických žen. Margaret Sanger (1879-1969) Sanger není do této skupiny zařazena zcela příhodně, neboť její dlouholetý boj za právo žen rozhodovat o svém tele saha az do druhé poloviny dvacátého století. Nicméně právě její průkopnické usilizpocat- 3ftEHl 1. STUDIUM GENOERU: OBECNÝ PŘEHLED 39 - ' am- spadá totiž do doby, kdy nejen antikoncepční ^Taľiľr^nnrrnac'íoochranepPed početím bylo zakazováno a pova-pnpra^^.sam ^ ^.^ něko|fKrát zatčena a pohnang Ž1::rsľC"-POce-ý,Votodmítala vzdát, nebof si by, vedomá, ľľderové rovnosti nebude nikdy možné dosáhnout, nebude-li žena mít mož-lt svobodně plánovat své těhotenství a mateřství. Bojem za svobodu reprodu kce se Sanger proslavila nejvíce, zasazovala se však i o zlepšování pracovních podmínek a kvality bydlení dělnické třídy a aktivně podporovala řadu socialistických politických požadavků. Maria W. Stewart (1803-1879) Černošská žena, která osiřela ve věku pěti let a pracovala jako služka v rodině bělošského duchovního, kde setrvala až do patnácti let. V roce 1832 se stala první ženou narozenou ve Spojených státech, která přednesla veřejný projev. V sérii čtyř přednášek z onoho roku vyzývala pracující ženy i ženy v domácnosti, aby se vzdělávaly a rozvíjely svůj potenciál, utlumený podřízeným, služebným postavením. Vystupovala na obranu práva žen hovořit na veřejnosti. Později se stala učitelkou a v roce 1863 založila vlastní školu ve Washingtonu. Sojoumer Truth (1797-1883) Narodila se jako otrokyne, během svého dětství byla několikrát prodána jinému majiteli a od svých pánů si vytrpěla četná poni-^^-četně znásilnění, Kdyžbylo ve státě New York otroctví zrušeno, stala ISľľanľr^^' POdPOrWala ^s,cUé hnut, Hl" T*. 3 P0(1POre Ch* > * ^oprávnění žen. Během americké a podporu při jejich usazo- —= Fiances MUaid (1839-1898) Zakladatelka a jedna z prvních předsedkyň Ženského křesťanského protialkoholického sdružení (Women's Christian Temperance Society, WCTU). Aktivně působila v řadě občanských a morálně reformních hnutí, zřejmě nejznámější je však svými kampaněmi za přísné zákony regulující prodej a konzumaci alkoholu. Jednou z motivací jejího neúnavného boje za prontobyla.ochranažen a dětí, často ohrožovaných či týraných opilými manželi a otci. tro rľ-T-n WW*hU" (1838~i927) Jedna z bohémštějších a nejkon-**am hlásáním - "apRklad com, 4D Proslavila pře-'mí muži, zmínit jako první ■ °eeCNY PfiEHUED ljevžak třeba také ženu, která vlastnila makléřskou firmu na Wall Street, první Američanku, která vystoupila před Kongresem, a první Američanku, která kandidovala na prezidentskou funkci (přestože ženy tehdy ještě nesměly ani volit a sama Woodhull nesplňovala ústavou předepsanou věkovou hranici pro kandidáty). Prameny: Zpracováno na základě prací Gabriel, 1998; Gray 1979; Hill, 1980: Hine aThompson. 1997; Lerner, 1972; a Rossi, 1973. Zklamané a rozhněvané feministky se rozhodly přenést boj za práva žen na úroveň jednotlivých států Unie a začaly v Kansasu. V roce 1867 vyzvaly k uspořádání dvou referend v Kansasu -jednoho o volebním právu černochů, druhého o volebním právu žen. Kansaští republikáni tehdy podporovali jen první z referend, zatímco proti druhému otevřené vystupovali. Mezi tamními demokraty, kteří měli pro feminismus pramálo pochopení, převážila rasistická motivace; podpořili požadavek ženského volebního práva v naději, že tak oslabí podporu pro volební právo černochů. Přijat nakonec nebyl ani jeden návrh a celá kansaská kampaň vyvolala v ženském hnutí hluboký rozkol. Stanton, Anthony a další feministky spojené s Demokratickou stranou ztratily podporu mnoha jiných členek hnutí, znechucených jejich pokrytectvím a rasismem. Tyto i jiné rozpory ohledně strategií a cílů hnutí nakonec vedly část členek k založení vlastní organizace, Americké společnosti pro volební právo žen (American Woman Suffrage Association, AWSA), jejímž jediným cílem bylo rozšíření volebního práva nejen na ženskou, ale i na černošskou populaci. Stanton a její příznivkyně založily konkurenční Národní společnost pro volební právo žen (National Woman Suffrage Association, NWSA), která bez ohledu na svůj název prosazovala vedle volebního práva žen i řadu dalších politických požadavků. Ani jedna skupina se netěšila valné přízni širší veřejnosti, zvláště velkým potížím však čelila NWSA, neboť některé její členky propagovaly „volnou lásku" a marxismus, čímž této organizaci vtiskly protiamerický a protirodinný punc (Cott. 1987; Goldsmith, 1998). Obě organizace se nakonec v roce 1890 sloučily do Americké národní společnosti pro volební právo žen (National American Woman Suffrage Association, NAWSA). aby spojily síly k definitivnímu prosazení svého ústředního cíle (černošští muži získali právo volit již v roce 1870). Pro americké feministické hnutí v období na přelomu století byl charakteristický sklon podřizovat prostředky účelu. Některé feministky se zdály byt ochotny využít jakéhokoli předsudku či stereotypu, byť i hluboce škodlivého, pokud pomohl získat hlasy pro jejich věc. Zatímco tedy některé představitelky hnuti trvaly 41 1 . STUDIUM GENOEBU; OBECNÝ PňEHLED - • 5»v demokracii má každý právo rozhodovat - „niit <; odůvodněním, ze v aemu^a na právu zen volit ca fc účgst zen pnnese ^ ° ^ľ^any Podle nich mély do politiky přinést vrozené v,ohy. jako tU" ^rľľu« - v ^ Kteréje čini.y nikoli rovnými mužům, ale jim nad- « dych amerických bělochů ze středních vrstev vůči přistěhovalcům i zjejich "IľLenéného protičeského rasismu (Caraway, 1991; Simon a Da, zinger 1991; .Suffragette's Racist Remark", 1996). Ve stejné době se ovšem jiným feministkám, například Charlottě Perkins Gil-man, dařilo k účasti na emancipačním hnutí úspěšně mobilizovat ženy i muže z dělnických vrstev a přistěhovaleckých komunit. Jak konstatuje historička Nancy Cott (1986, s. 53), .muži i ženy z jednotlivých rasových, etnických a ideologických skupin si naléhavěji než kdy dříve uvědomovali, že zavedením všeobecného volebního práva mohou zdvojnásobit počet svých hlasů" (viz též Cott, 1987). Organizace černošských žen - například Národní svaz spolků barevných žen (National Association of Colored Women's Club). Národní federace afroamerických žen (National Federation oi Afro-American Women) či Severovýchodní svaz spolků barevných žen (North-eastern Federation of Colored Women's Clubs) - vytvářely výbory pro volební právo a pořádaly školení o občanských principech a americké ústave, aby připravily ženy na zapojení do volebního procesu (Hine a Thompson, Z ^ľľŠSkf Ženyznamenatov°^ní právo víc než jen věc ženské eman- P- P** avovalo i novou zbraň v boji s častou - a často násilnou - sabotá- * - vědomy, že na podporu volebnľo ' ^ ' bě^ské rasistické argumenty" (Cott ľ^T" ^ ^ vyu21Vány ^-atickyvyiučoványzúčastive ětÍěh ^ b^ SV" m 199i; Simon a Danzinger, i991 v ***** Žensk** organizací (Cara- Íľľé' * 'hlaWÍ Pľ0ud hnismi "ľPľ ^ *0 "3 P°čá^ 20. sto- a střed::r;;:ech žen bez rozdnu-a,e itův?**.,.^.-. e Století 7=,.~- í Právo žen hned několik 30. Colorado v ^dal^epnPOjilaždorokul9ia ^t-západn1-čás7u;,;;e;století ^ m^ ° —-----jun w.p^t^lli^ jJUU jcjili i II IUZ.I lUi své vlastní potřeby podřídily potřebám svých mužů a dětí, zůstal jim místo naplnění intenzivní pocit prázdnoty, Friedan o tomto stavu hovoří jako o „problému z'.mm význam její kn,hy však spočíváv pojetí tohoto problému Kniha se rvr.hl* k-c*. beze jména-. mm vyznám její kn.hy však spočívá v pojetí tohoto problému * ^ Knjhg se rychje —nestíněn ve veřejné sfér ale \ s v intimních vztazích mezi muži „ » ' naŠÍCh kuchyní a ložnic"' ^^•^^-^(Stacey. 1986, s. 210). z takovýchto J^ před vydáním ft^ ™T "°S°Dní j* "0,iti^"- ce «a sama americká vJÍT" ?* Pr°b'ém P°hlaVflí diskrimina" ;-7^stkyníminist^ f^^^^; ******John F. Kennedy v roce ^P-v^^^^ P-dstavite,kám "^hlou dlw ^Právě Soust ed °Vn0StÍ PráV "** ^nia- ~ ZÚ- %® v roce i963 tet0 byl pak (vtekaprtola 7)> by|yusta, DEF,U: OBECNV PŘEHLED veny dva stálé federální výbory pro ženské otázky a podle jejich vzoru i řada podobných výborů na úrovni států Unie. Samy výbory se staly důležitým nástrojem sběru a distribuce informací o problematice postavení žen (Freeman, 1973; Kramer, 1986). Napomohly také vzniku Národní organizace žen {National Organization for Women, NOW), u něhož stály Betty Friedan a sedmadvacet dalších žen reprezentujících státní výbory pro otázky postavení žen na celoamerickém shromáždění ve Washingtonu. NOW se stala vzorem pra další vznikající feministické organizace - Národní politickou konferenci žen {National Women's Political Cau-cus), Ženskou ligu akce pro spravedlnost (Women's EquityAction League), Kongresovou konferenci pro ženské otázky {Congressional Caucus forWomens Issues) a Národní ligu za právo na interrupci a svobodu reprodukce {National Abortion andRepro-ductive Rights Action League). Komentář 1.2 Feminismus ve Velké Británii a západní Evropě2 Podobně jako feminismus americký vyšel i britský a západoevropský feminismus ze specifických sociálních, politických a ekonomických podmínek. Zajeden zjeho významných předpokladů je považováno osvícenství, zdůrazňující rozum, pokrok, vzdělání, seberealizaci jednotlivce a svobodu od vnějších omezení - a to přesto, že Rousseau i jiní významní osvícenští filosofové rovnoprávnost žen výslovně odmítali. Vliv osvícenských ideálůje ve spisech raných britských a západoevropských feministek jasně patrný: JMaryJVgjjstonecraftjve svém spise z roku 1792 nazvaném Obhajoba práv ženy zavrhla tradiční mužskou nadvládu a podřízenost žen a požadovala pro ženy rovnoprávný přístup ke vzdělání jakožto nástroj jejich emancipace a plného osobnostního rozvoje. Také Velká francouzská revoluce a vzestup liberalismu přispěly ke zrodu britského a západoevropského feminismu v 19. století. Ženy byly mezí aktivními účastníky revoluce a během ní organizovaly protesty a utvářely politické kluby. Některé spisovatelky, například Olvmpe de Georges, novou vládu důrazně vyzývaly, aby ženám přiznala plná ekonomická a politická práva (de Georges vsak byla za Robespierrovy diktatury gilotinována a Revoluční shromáždění veškeré zenske spolky rozpustilo). Důraz, který liberalismus kladl na odstraňování pravmch překážek rovnosti, názorně ukazuje spis Johna Stewarta Milla s titulem O poddaj stvfžen; sám Milí však patřil k pouhé hrstce liberálních filosofů, leten se postavením "žen zabývali. V téže době rozvíjeli Aujus^Bebel a Friedrich Engels svou 1. STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED 45 - woiialistické rodině a vyzývali ženy. aby si vstupem do ^'"TZZ s.o emancipaci. Vihieoem «i e,„lnufliv ceiou řadu otázek: byly mezi nimi napríklad - en Prostitucí, reforma rozvodového a majetkového zákonodárství, rozšiřování pracovních příležitostí, rovnoprávný přístup ke vzdělání a pochopitelně i vo.ební právo. Jejich záběr se však neomezoval na čistě právní otázky: „Evropanky se v daleko vetší mffe věnovaly úvahám o ženství. Namísto podobností mezi pohlavími vyzdvihovaly spíše rozdíly mezi nimi - které pojímaly jako komplementární - a namísto požadavku plné účasti na muži ovládané společnosti podnikly široce pojatou kritiku této společnosti a jejích institucí" (Offen, 1988, s. 124). Přesto si britské a evropské feministky dokázaly se svými americkými kolegyněmi vyměňovat zkušenosti díky společné účasti v mezinárodních feministických organizacích jako Mezinárodní rada žen, Mezinárodní aliance pro volební právo žen nebo Socialistická internacionála žen (Cott, 1987; Lovenduski, 1986). Úspěšnost snah britských a západoevropských feministek do značné míry závisela na specifických podmínkách v jednotlivých zemích (Chafetz et al. 1990). Například rozvodové zákony byly ve většině evropských zemí postupně uvolňovány liz v 19. a na počátku 20. století, v zemích se silnou katolickou tradicí však zůstával rozvod, zakázán až donedávna:. Irsku zákaz platil až do roku 1985 a řada ome- iroľľS;V0,ebni PráV° by'° Ž6nám " VětŠině -mí uděleno během první svet0ve války, v některých však již Francii £ ■ • i* na„Bk dal9to ™* *« «* <» «*» » roce «86; Rowbotham, 1997) v roce 1944) {Lovenduski, vlna politického konservatismu dokáza-.....,cMerycr> zemích zatlačit do podzemí a v jiných zcela umlčet; během 60. a 70. let však Británie i západní Evropa prožily podobnou renesanci feminismu jako Spojené státy. Bezpochyby k ní přispěla řada faktorů, tfnejmenším zčásti však byla odrazem nespokojenosti mnoha žen se skutečnou mírou rovnoprávnosti, dosaženou po desetiletích existence formálních právních r^ľľ10VanýCh **** 14 V PTedCh0ZÍm Sto,etí lovenduski, 1986; Rov.botham. ľorIlľPľÍenOSt "a,a P°PUd ke ™',kU Ce,é *** ^ministických sku-~r " ***** ÍaV°ly ameť,Cké rozmanitostí fi.o-" «>v. stratem , cílu (Bashevkin. 1996; Margolis, 1993). 1. STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED "6 Zhruba v téže době, kdy vznikla NOW, se začínal utvářet I jiný, militantnější proud feminismu. Jeho podhoubím byla politická levice, která se soustřeďovala především na universitách, a rozvíjely jej ženy. které byly v šedesátých letech aktivní v jiných společenských hnutích - především hnutích za občanská práva a proti válce ve Vietnamu. Hnutí posledně zmíněného typu byla sice vedena muži, účastnily se jich však velké počty žen, které bojovaly za tytéž cíle a podstupovaly pro ně tatáž rizika (0'Neill, 1969), přesto se často ocitaly vytlačovány do tradičních podřadných ženských rolí kuchařek, písařek a sexuálních partnerek. Uvědomovaly si tak křiklavý rozpor mezi ideologií rovnosti a svobody, kterou mužští radikálové hlásali, a jejich sexistickým jednáním vůči ženám (Evans. 1979; Freeman, 1973; Shulman, 1980). Ke konci šedesátých let zakládaly vlastní feministické organizace, které měly volnější formální strukturu a radikálnější program než NOW ajemu podobné ženské organizace. Vedle politického boje proti genderovému útlaku se soustředily i na teoretický výklad kořenů nerovného postavení žen. Mezi ženami, které na vlastní kůži pociťovaly dopad genderové diskriminace a začaly se obracet k ženským hnutím, byly i lesbické ženy. Podle Pearlman (1987, s. 317) sehrál feminismus klíčovou roli v politizaci lesbických žen jako společenské skupiny. „Feminismus poskytl lesbickým ženám politickou platformu orientovanou na ženy a politický výklad podstaty jejich útlaku. ... Díky feministickým politickým aktivitám získaly nový prostor ke vzájemnému setkávání mimo své tradiční bary: prostor nejrůznějších skupin rozvíjejících kolektivní vědomí, ženských center a krizových center pro znásilněné ženy nebo ženských zdravotních středisek." Otevřenější a příznivěji nakloněné prostředí dovolilo lesbám vystupovat aktivněji a viditelněji. Sílící participace lesbických žen na ženském hnutí a jejich teoretické příspěvky kriticky analyzující heterosexuální vztahy však vedly neles-bické feministky k zaujetí obranného postoje a k námitkám, že příliš viditelná a hlasitá aktivita leseb poškozuje legitimitu celého hnutí. Vývoj nakonec vyústil v rozštěpení feministického hnutí a lesbicky orientované feministky si zakládaly vlastní organizace, například Radicalesbians (Cruikshank, 1992; Faderman, 1991; Pearlman, 1987). Přestože napětí mezi oběma tábory v posledních letech poněkud polevuje, spolupráce mezi některými proudy zůstává napjatá. Druhou vlnu feminismu lze tedy. podobně jako tu první, sotva nazvat homogenní. Odlišnosti a spory vytvořily onu pestrou škálu názorů, kterou současný femm.smus predstavuje a k níž patří - jak připomíná Komentář 1.3 na straně 50 - i hnut, mužských stoupenců feminismu. Věnujme se nyní některým z těchto odlišných perspektiv bl.ze. 1- STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED 47 MINISTICKÉ SMÉRY |-a SOUČASNÉ ^ ^vo..|a už(tečnou kategorizac. rozman.teho Socioložka Judrth Lor er ^ současného feminismu. Rozlišuje tři 1 souboru pohledu, které p derové reformní, teorie genderové moti- «°rie podle Lorber zdůrazňuJÍ spíše podob- nosľl. ženám, a muži než rozdíly mezi nimi. Usilují o to. aby by,y ženám poskytnuty stejné možnosti všestranné účasti na společenském děn,, jaké jsou poskytovány mužům, tedy aby forma jejich účasti odrážela jejich svobodné rozhodnutí a nikoli sexistický diktát společnosti. Pod hlavičku genderové reformního feminismu zahrnuje Lorber feminismus liberální, marxistický, socialistický a rozvojový. Zatímco liberální feminismus považuje za nejvýznamnější požadavek, aby byly ženám poskytnuty veškeré právní výsady, jimž se těší muži, marxistický a socialistický směr vidí příčinu útlaku žen především v jejich ekonomické závislosti, a klade proto důraz na rozvoj jejich uplatnění na pracovním trhu, zvyšování jejich mezd a zlepšování jejich pracovních podmínek. Rozvojový feminismus se pak zaměřuje na zájmy žen v hospodářsky rozvojových zemích a snaží se rozšiřovat jejich pracovní a vzdělávací možnosti, přičemž se často přizpůsobuje mantinelům daným tradiční kulturou těchto zemí. feministické teorie genderové motivovaného odporu zdůrazňují, že zajištění formálních zákonných práv nemůže samo o sobě vyrešir^DWňŕTgenderové nerovnos-ľvttľľľ^ mUŽŮ ***** Ce,ým SVětem ^dodenních společenských vzta-^JZT***** POh'aVníCh- T3kt0 °rient0vané f™stické ^ * i ^r™rum spoieeenskéh°řádu-neeiní - p- jejich ^f^^^.^T^!T^'P^^ a stan* nismus se zaměřuje na sexu- ^'"H.niedUskovv-lfomir, —"»«•!. 'esoicky, žen muži a především na násilí mužů vůči ženám. Psychoanaíytic-Weminismus zase čerpá z myšlenek Sigmunda Freuda ve snaze vysvětlit genderovou nerovnost rozdílným vývojem osobnosti u obou pohlaví. Standpoint feminismus se Pokous, prozkoumat veškeré stránky života z jedinečného ženského hlediska. Konečné ,sou tu feministické teorie genderové motivované vzpoury, které -» Podotýká torber - jS0u někdy nazývány feminismem třetí vlny, protože před- 48 stavují významný odklon od způsobu, jakým se o pojmech pohlaví a gender uvažuje v rámci teoretických perspektiv první a druhé vlny. Teorie genderové motivované vzpoury věnují pozornost vzájemným vztahům mezi nerovnostmi založenými na genderu, rase, etnické příslušnosti, společenské třídě či sexuální orientaci a zkoumají genderovou nerovnost pouze jako jednu součást komplexního systému společenské stratifikace. Do této kategorie patří podle autorky multirasový feminismus, mužský feminismus, feminismus sociální konstrukce, postmoderní feminismus a queer theory. Multirasový a mužský feminismus ukazuje, jak se různá postavení jednotlivců v sociálním žebříčku odlišně promítají do relativního zvýhodnění či znevýhodnění žen a mužů. Feminismus sociální konstrukce zkoumá způsoby, jimiž lidé v každodenní vzájemné interakci konstruují různé identity a stereotypní označení. Postmoderní feminismus a queer theory konceptualizují pohlaví a gender jako společenské scénáře, přepisují jednotlivé party a upravují rekvizity podle toho, jak v konkrétních situacích uznávají za vhodné. Z této perspektivy se gender jeví jako fluidní kategorie. Toto klasifikační schéma Judith Lorber ovšem není vyčerpávající. V rámci každého z vyjmenovaných hlavních proudů feminismu by bylo možno vytvářet další dělení a řada z uvedených přístupů se navíc pochopitelně navzájem nevylučuje. Celý náš stručný komentář k vyjmenovaným směrům je nutně silně zjednodušující. Představuje spíše určité ideální typy či charakteristiky klíčových rysů každé z uváděných kategorií a ty zdaleka nečiní zadost složité struktuře celého hnutí, v níž je mnoho dělicích čar nejasných a různé frakce se při různých příležitostech spojují. Naším záměrem bylo jen poskytnout čtenáři představu o rozmanitosti současného feminismu - rozmanitosti, která, jak jsme již podotkli, dodává hnutí sílu a odolnost. Názorová rozmanitost však feminismu přinesla i problémy. Mezi ty nejvážněj-ší patří problém, který jeden komentář nazývá „sklerózou hnutí", jehož jednotlivé složky „se vzájemně oddělily a zatvrdily. Namísto vnitřního dialogu se jen kate gorizuje: jsou tu tábory radikálních feministek, socialistických feministek, marxistických feministek, lesbických feministek, žen jiné barvy pleti než bílé a tak dále, každý se svou pečlivě hýčkanou skupinovou identitou. V očích každého z nich je jen on sám feminismem hodným toho jména; vše ostatní se ignoruje c, maximálně kritizuje" (Delmar, 1986, s. 9). „Diskurs růzností*, můžeme r,c, nen, doprovázen potřebnou „etikou konfliktu či kritiky" (Hirsch a Keller, 1990). Kn- STUD'UM GENDERU. OBECNÝ PŘEHLED tické hlasy a názorové střety rodící se z 1. STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED odlišnosti perspektiv a strategií se někdy 49 Uonkurenční feministické přístupy umlčet či diskreditovat. Obec. trhávají ve snahu konKu ^ ^ ^ potrebou vystupovat navenek jednotně ně panuje v rámci feminismu ^ g stfžností a potřebou dávat dostatek při prezentaci femímstic yc ^ požadavky různých žen, vyplývající z jejich ľaSOľ;tľ V této situaci musí feministky pochopit, jak upozorňuje Childers Íľľľs 70) že praktikovat konflikt také znamená praktikovat feminismus". 1 abychom pa'rafrázovali Hirsch a Keller ,1990, s. 380,-feminismu je někdy třeba dopřávat možnost promlouvat jako jednotné hnutí, stejná hodnota však musí být přiznávána i ochraně integrity různých vnitřních hlasů. Péče o vnitřní pluralitu je zvláště důležitá z hlediska mladých žen a žen jiné barvy pleti než bílé. které do feministického hnutí přicházejí s vlastními prioritami a strategiemi. Komentář 1.3 Muži a emancipace Mnoha ženám může sousloví „emancipace mužů" znít jako ironie. Mají snad muži, kteří přece nejvíce těží z patriarchálního uspořádání společnosti.zapotřebí nějaké _ejriancjpace? Jak si však na různých místech této knihy ještě vyložíme, tradiční poje ti maskulinity škodí v mnoha ohledech i jim. Souvisí s ním například častější výskyt srdečních chorob u mužů a jejich nižší průměrná délka života (viz kapitola 11). Navíc se, jak jsme již upozornili, za společenskou kategorií „muž" skrývá stej- ľcľmTSH-!ak0 " kateě°rÍÍ "Žena"" Na mUŽSkíCh sice v té 221^ ^ ^ W - - relativní distribuce společ^ statku iako hmotné bohatl Drpc.tii Pi m„--r—y^^~ orientaci "^IJJJjeKu, telesne za^tRdstřa^ohlavní Na počátku sedmdesátých let se nôi* - ~" !** na universitách^ÄH^u , ! mUŽi' VétŠlnou bílí' vzdělaní P^ov-*«ch, aby společně d,skutoľa ' 'a5a" ***** V mal*ch neformálních ^ch; vnazicn, ^-^^B^É^. o svých ' naivních - na j 7ZT* * toh<*° chápání rr:ko,ek,i^° ^domi-. ir r*y-z^ organizované nSkupjn na í.awada\i organizované „skupiny n ... .w.«wwn\Yip vědomí", v jejichž rámci reflektovali omezení ukládaná jim jentejg^noTmami,astereotypy(Messnet, 1998;Segal, Í990V"Jé"Sepíědkoncern sedmdesátých let se"v!iktotQ „Hnutí za mužskou emancipaci" rozštěpilo, todvoupimrt&s ostře protichůdnými zaměřeními a cíli. Harry Brod 11987^"»* 1 STUDIUM GENDERU- OBECNÝ PŘEHLED vaný odborník v oblasti mužských studií, je nazývá „mužsky uvědomělé" (male-.identified) a „žensky uvědomělé" (female-identified). ' " „Mužsky ir3entifiKovany"TířóiJd mužského hnutí se nadále zaměřuje na nevýhodné a omezující aspekty tradiční mužské role; patří sem především organizace obránců mužských práv. Jeho zastánci propašují, že privilegované postavení mužů je pouhou iluzí a že jsou to naopak ženy, kdo je v naší společnosti zvýhodňován. Tvrdí dokonce, že muži jsou ženami pronásledováni: ženy je svádějí a vzápětí obviňují ze znásilnění, mužům je běžně odepírána možnost péče o vlastni děti po rozvodu, od mužů se očekává, že budou ženám ochránci a živiteli, kdežto ženy jsou naopak zproštěny vojenské služby a na soukromých schůzkách si nechávají platit útratu (viz např. Farrell, 1993; Thomas, 1993). „V očích obránců mužských práv ženské hnutí umožňuje, aby ,se vlk ženských práv nažral a koza tradičních úlev pro ženy zůstala celá', zatímco rigidně a úzce pojatá mužská role, jejíž naplňování je na mužích nadále vynucováno, poškozuje nejen muže, ale potažmo i rodiny, školy a další instituce. Nyní je podle nich zapotřebí hnutí, které mužům uvolní ruce, aby dokázali zhoubným důsledkům feminismu úspěšně čelit" (Messner. 1998. s. 270). Proud mužského hnutí zaměřený na obhajobu mužských práv je tedy jasně vyhraněně antifeministický. Michael Kimmel do něj zařazuje křesťanskou mužskou organizaci TYie Promise Keepers („Ti, kdo drží slovo" - viz kapitola 10), dále „Islámský národ" {Nation of Islam) Louise Farrakhana a tzv. „mytopoetické* {mythopoetic) mužské skupiny. Metody těchto uskupení se různí, mají však jeden společný cíl. Na shromážděních Promise Keepers, konaných na velkých sportovních stadionech, na Farrakhanově „Pochodu milionu mužů" i na setkáních „mytopoetů" v hloubi lesů, kde tlučou do bubnů, aby se opětovné spojili se svou „mužskou podstatou" - přuíšeduéchto příležitostech vyzývají vúdcijv£stou-pence, aby se navrátili do^vých domovůTznovu se ujali sveho^řávoplatné-ho" postavení hlavy domácnosti EĚ^ž^JsoiLVYzýváni k úclé^vůči ženám, pohií-lějTSřoveň na ženy jako nTp^tenciální škůdce (v případě mytopoetických skupin) či 6Tn1cri~oceT^ži^ muzúTňlv případě Promise Keepers a Islám- ského národa). V protikladu k tomuto proudu mužskéhohnutíje „žensky jdentjfltoya^- proud-výslovně profejrijnjs«. ProfeminTstBíy^ríerTtovaní muži se shoduji, ze trad>c-ní pojetí maskulinity mužům škodí, zejména pak mužůmjj7jé_b^^ JÍÍ^1991). Uvědomují si také, že a mužům z Hčinické třídv (Connell, i? 1. STUOIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED seJtismus jako nástroj m^As^ľ^^^'"- a k jeho změně proto. nestačí jen dát žerTaífÄ víc z toho, co mají muži. Spíše je nutno rekonstrt, ovat gender a genderové vztarv^vespolečnosti a k tomu je zapotřebí, aby Samj i^ÄjeďnSli protisexistickým způsobem a takové jednání podporovali ujinýCn (CJ^tT5rT^4U^ z ústředních témalprofemínistického mužského hnuti ie násilí mužů a zejména násilí mužů vůči ženám. Ve Spojených státech i za jejich hranicemi navazují profeministické mužské skupiny pracovní partnerství s krizovými centry pro ženské oběti znásilnění či agenturami pro pomoc týraným ženám, kterým nabízejí poradenství či jiné způsoby spolupráce s cílem napravit chování násilníckych mužů (Messner, 1998; Segal, 1990). Jistě není divu. že někteří pozorovatelé, zejména ženy aktivní ve feministic-kěm pohlížejí na mužské hnutí s podezřením a skepsí. Mají reálné obavy - posilované rétorikou a kroky různých mužských organizací - , že „emancipace mužů" je jednoduše „strategií sledující obnovení autority mužů, narušené femi-ZlíCarr'gan 61 198?" S"100)' ZP«*Äánaj^ ochota mužů ^^rÍS pjôasi^^ populaci ** «— mužských práv, "** J*CuW í06"**0 ^ Co vše m! ' em'nÍSmUS Se ro-m, do podo že"V a ženy jiné barvy ^Zľ^"^"^ to.Zt5,'emin™« »-ozSIBI do podo "MS*»^™„iIt J9IMSB«« fl ' ™*áři doklady Fa»«. 1991: r. £TOtsl s™**, po kurt PŘEHLED Komentář 1.4 Feminismus v rozvojových a nerozvinutých zemích Feminismus v ekonomicky zaostalých či rozvojových zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky se někdy souhrnně označuje termínem „feminismus ve~trétím světě" 0-" • '-J^ v--------„-- * tedy odkazem na vžité označení sociologů a ekonomů pro hospodářsky chudé země těchto světadílů.3 Vědeckých zpracování dějin feministického aktivismu v těchto zemích je však prozatím dosti poskrovnu. Existuje již sice dostatečný počet prací věnujících se účasti žen na národněosvobozeneckých hnutích v těchto zemích, ty se však feminismem jako takovým povětšinou nezabývají (Mohanty, 1991). Pro mnoho lidí žijících v zemích s nízkou životní úrovní nelze boj za emancipaci žen oddělovat od boje za osvobození celého národa od imperialismu západních zemí či od místních diktátorských režimů. V poslední době se sice objevuje i snaha o dokumentaci dějin ženského aktivismu v rozvojových a nerozvinutých zemích, vyvíjeného ve prospěch žen jako takových{v\i např. Jayawardena, 1986; Lobao, 1990), historie feminismu v těchto zemích je však stále známa podstatně méně než jeho současnost. Každodenní existenční starosti mají v chudých zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky obvykle jasnou prioritu před veškerými snahami o zajištění formálních práv pro ženy. Muži žijící v těchto zemích jsou rovněž obětmi imperialismu, rasismu a třídní nerovnosti, a ženy proto vnímají cíle západního feminismu jako separatistické a etnocentrické. Jak píše Johnson-Odim (1991. s. 320), „v tzv. méně rozvinutých zemích nejde jen o způsob vnitřního přerozdělování statků, ale i o způsob jejich tvorby a vládu nad nimi: nejen o rovnost příležitostí mezi pohlavím/ale vůbec o vytváření těchto příležitostí; a nejen o postavení žen ve společnosti, ale o postavení společností, v nichž se tyto ženy nacházejí, jako celku" (viz rovněž Margolis, 1993; Moyo, 1996). Nicméně ženy v těchto společnostech nezakou-sejí útlak jen proto, že jsou občankami států trpících ekonomickým vykořisťováním a rasismem, ale i proto, že jsou ženami ovládanými patriarchálním řádem Jinými slovy, jsou obětmi dvojí deprivace. plynoucí jedna^zeawtavch^^ ze skutečnosti, že isou ženami. - Vezměme si za příklad státní programy ekonomického rozvoje. Kvalifikačn, a podpůrné programy, programy zavádění nových technologií či rozvoje zemědělství obvykle přímo prospívají především mužům, přestože ženy vytvářejí většinu ekonormc ké produkce (Curran a Renzetti. 1993; Rowbotham, 1989). V zemích s nízkou životní úrovní, do nichž mezinárodní společnosti přesouvají výrobu, aby udržely nizke 53 1. STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED šovaly zisky, tvoří zeny většinu pracovní síly>olečnost N.ke např, Sdu továren v Indonésii, jeji. venkovských ot 3 mdonésn, jejichž domorodí zaměstnanci - z nichž vět- klad vlastní nhiaqtf - vydělávají jen o málo více než dva ame ..„„ funř; ?env z venkovany^" ODiasu r y denně. Při takové mzdě si mohou dovolit vracet se do vesnic za svými »jednou za rok, Ceikový majetek společnosti N.ke v Indonesi, se pritom odhade na pět miliard USD a Philip Knight. prezident společnosti, je s čistým iméním dosahujícím výše 5,3 miliardy dolarů jedním ze čtyř set nejbohatších Američanů (.The Forbes Four Hundred", 1996, s. 111; Herbert. 1996). V téže době je reklama společnosti Nike ve Spojených státech předmětem chvály za podporu genderové rovnosti, Podobně jsou ženy a dívky ve státech s nízjtgjj^ivotní úrovní obětí sexuální turistiky, agentur zprostředkovávajících sňatky s muži z bohatých zemí b m etlCÍ995Tstate, 1994; viz rovněž kapitola 8 této knihy). Již jsme se zmínili o tom, že jedním z hlavních požadavkůfenijriijieJi^západ-nímjvěté byla_svoboda reprodukce. Ta byla formulována především jako možnost _ rozhodnout se neroďtaetTPlolěnyz chudých zemj^yšajuriůže svobodajerjrodukce nabývat i jiných významů. V zelřnčKkďejsou ženy vyzývány, aby roliily^nóho dětí a znásobily tak omezenou pracovní sílu státu či početní sílu revoluční armády, spočívá svoboda reprodukce ve volném přístupu k antikoncepčním prostředkům a možnostem interrupce. V jiných zemích, kde ženy získávají rozením dětí status aJTmot-ne zabezpečení, je na ně zároveň často vyvňerľnátlak ze strany nadnarodmdTinsJitu^ jakojeSvětová banka či Mezinárodní měnový fond, aby antikoncepční prostředky (někdy i takové, jejichž užívání nebylo v západních zemích schváleno) užívaly, případně aby podstoupily sterilizaci (Chesler, 1994). V takových zemích sp^čívi svo-b-^I^^ děti rodit. V zemích, kde je zdrivľžirTos"labová- ^^^m^vmn kde podvýživa a nemoci způsobují, že * ľľľí:ľ nePfeŽÍÍe °UbertU-* Pak J"*** o právo rodit zdra- "** a -ozvi^rittuoh ^7 * ■J!535155^^ do kontextu ekonomické namickou, obtíž- studium RENr naznačuje, o jaký pro- OSECNÝ PŘEHLED blém jde. v popisu vlastní zkušenosti - jakožto Asiatky žijící v Británii - s rasismem. Připomíná však, že její příslušnost k vládnoucí kastě ji staví do nadřazené role vůči britským Asiatkám pocházejícím z nižších kast. Zdůrazňuje proto, že feministická politika vyžaduje, aby ženy v průmyslových, rozvojových i nerozvinutých státech „zkoumaly způsoby, jimiž je jej^h 50nct„r- ^hrlnftrň žjnaopak odlišnějkor^ st«^y^nov rámci patriarchálních, rasových a třídních mocenských vztahů" (Brah, 199l7s~73>- Vědecký empirický výzkum k tomuto negativnímu vyznění připojuje důrazné „aJV Výzkumy mezi vysokoškolskými studentkami a jinými skupinami mladých žen ukázaly, že většina z nich nezaujímá vůči ženskému hnutí negativní postoje, a že přestože se domnívají, že za posledních dvacet pět let se postavení žen zlepšilo, nadále považují genderovou diskriminaci za závažný problém. Přestože se však k feminismu vztahují takto pozitivně, zdráhají se samy identifikovat jako feministky (Miller-Bernal, 1992; Renzetti, 1987). Kupříkladu vjednom výzkumu se podíl žen, které se prohlásily za feministky, pohyboval okolo 20 %, zatímco podíl těch, které se za feministky nepovažovaly, přesahoval 60 %. Přestože většina respon-dentek považovala termín „feministka" za hodnotově neutrální, 21 % jej vnímalo jako urážku (ve srovnání s 16 % v roce 1992) a jen 10 % jej považovalo za kompliment (oproti 18 % v roce 1982) (Boxer, 1997). Goldner (1994) zjistila, že i ženy, které zastávají feministické názory, předpokládají odmítavou reakci ostatních na označení „feministka", a proto se této stigmatizované identitě vyhýbají. Goldner a jiné (např. Faludi, 1991) přitom konstatují, že jedním z hlavních zdrojů negativních obrazů feminismu jsou média. Rhode (1997, s. 227) ovšem upozorňuje, že odpor vůči označení feministka vyvěrá také z hluboce zakořeněné nechuti většiny Američanů pohlížet na sebe samé jako na „oběti či naopak pachatele nespravedlnosti, z jejich touhy po rolích zajištujících moc, status, bezpečí a pohodlný život a z jejich obav z neznámých alternativ. Feminismus jako by pro mnohé otevíral až příliš mnoho otázek najednou." Existují náznaky, že během devadesátých let účast mladých žen na feministickém hnutí citelně vzrostla. Analýzy spojují tento nový nástup s řadou nedávných událostí, mezi nimiž jsou útoky na zdravotnická zařízení provádějící úkon-čení těhotenství i na ty, kdo ukončení těhotenství provádějí, osobné ze strany organizací brojících proti ukončení těhotenství, které tak radikálním způsobem omezují právo žen na svobodu reprodukce, dále široce medializované pnpady sexu- 1. STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED 55 - • ^fcísemiinoJInésoudceaíí^ckéhol^šSíhosoudua*' glniho obtěžovaní. iy»wj prQcesy s Wj|iiamem Kennedym Smit-! renceThomase a prezidenta^^^ obviněnými z pohlavné motivované- hem. Mikem obvinénym z vraždy, epidemie AIDS a konečně tni s^h programů na podporu vyrovnávání společenských příležitostí {affí, ^) lěUh amerických státech ,De W,tt. 1996; Manegold, 1993; Powers 1993- Schrof. 1993). Co je důležité, výsledkem je nejen vyss, m,ra identifikace s feminismem u mnoha mladých žen, ale také jejich rostouc, ochota účast nit se kolektivního úsilí o prosazení změny. To vede některé odborníky k názoru, že tyto mladé ženy představují jakousi svébytnou „novou vlnu" v rámci feminismu (odlišný názor však zastává Sigel, 1996). Jedním z prvořadých cíl j mnoha mladých feministek je inkluze okrajových skupin. Přestože většina feministických skupin nadále získává své členy převážně mezi bílými ženami ze středních vrstev, mnoho organizací sdružujících mladé ženy klade velký důraz na multikulturní rozměr a věnuje se problémům plynoucím nejen ze sexismu, ale i z rasismu, třídní nerovnosti a homofobie. Právě pozornost věnovaná začleňování marginalizovaných skupin může těmto organizacím i feministickému hnutíjako celku zajistit další životnost. Má-li si hnutí udržet svou sílu a dobýt zpět sZľľľ:!ŮS'edkU KOnZerVatÍVní protiofe"^ osmdesátých a devade- let, pak potřeby a zkušenost ^^^J potaz etawov^ King 1988)" 3ret Pn0my 3 Směr d9lŠíh0 W>je hnutí samého (Hurtado"l996; zen z nejrůznějších společenských skupin --váným vedením feministického hnutí, ale Výzku W^^^^T bí'é 56 29 fe™is^ Považujr (Goldner.WQa.^,... enzita Jejich identifika™ c t ■■ ^emaoľ te2HumeraS^erS 199ľ ' S fem,nisme™ bývá vyšší m ^ teminismu n ^1 J' " mm^ dobách , jak jsme vidě- Jirnal ~; > <**«, WpMä ™ ° žen Mlišných barev pleti příliš neza-a bílé ld^oatlau, V aSlsticke Postoje ?B věho, a K těmto dvěma formám ůt) lemm často přidává fotma tíetí, totiž chudoba. QbjeK1^ <* Statni zkušenost těchto žen jakožto osob jiné než bité barvy pleti je často vede .». jsou svvím osudem úžeji spojeny s muži jiné než bílé barvy pleti. Kteří riedky rasovnu, nei s bílými ženami, které se navzdory sexismu těší «1 zených s jejich Iasou ^ ^m iwy odu§ných barev p»eti se potýkají s takovými problémy, jako je nucená sterilizace, nevyhovující či ekonomicky nedostupné bydlení a úpadek systému sociální péče. Není divu, že často (a právem) vnímají boj bílých feministek za emancipaci jako „boj o přístup na trůny tradičně vyhrazené bílým mužům-funkce v království založeném na rasismu" (Hood, 1984. s. 192; viz rovněž hooks. b.. 1990; Hurtado, 1996; King, 1988). Ženy jiných barev pleti než bílé obohacují současný feminismus o nové způsoby chápání genderového útlaku, které vyplývají z jejich autentické životní zkušenosti margínalizovaných členů společnosti. Socioložka Patricia Hill Collins (1986). jedna z předních teoretiček multirasového feminismu, upozorňuje, že příslušníci marginalizovaných skupin (tedy skupin, které existují v rámci vládnoucího společenského řádu, jsou však vytlačovány do ústraní jako méně hodnotné) mohou právě ze své pozice „outsiderů uvnitř" nabídnout jedinečné pohledy na různé společenské otázky. „Nejzásadnějším důsledkem vědeckého výzkumu na téma žen z marginalizovaných skupin - či těmito ženami prováděného - je problematizace genderových kategorií, které byly dříve považovány za univerzální. Právě z perspektivy marginalizovaného člověka lze pochopit společenské vztahy a souvislosti, které jsou z pohledu privilegovaného jednotlivce obtížně postřehnutelné" (Baca Zinn a DMI, 1996, s. 328). Ženy jiných barev pleti než bílé ovšem představují rozmanitý celek, zahrnující například Afroameričanky, Američanky hispánského původu, Američanky asijského původu a příslušnice původního amerického obyvatelstva; tyto kategorie navíc samy zakrývají nejrůznější detailnější historické a kulturní odlišnosti včetně rozdílných společenských příležitostí a omezení. Podobné výzkumné aktivity tak přinášejí nové poznatky o ženách (i mužích) zajímajících různorodá postavení ve společnosti jak z hlediska rasové či etnické příslušnosti, tak i z hlediska společenské třídy, sexuální orientace, věkové kategorie a jiných faktorů. Dosud umlčované hlasy získávají možnost nastolovat nové otázky a předkládat neotřelé pohledy, které dávají feminismu naději na vskutku bohatou a rozmanitou budoucnost. 1.4 FEMINISMUS JAKO TEORETICKÉ STANOVISKO TÉTO KNIHY Věnovali jsme se feminismu takto obšírně, jelikož je paradigmatem, na němž je tato kniha postavena. Nečiníme si ambice rozsuzovat spory, které rozdělují zastance různých feministických směrů. Tyto názorové odlišnosti vnímáme z prevažne části jako prospěšné pro další rozvoj tohoto paradigmatu a celého feminist.cke-ho hnutí. Naším cílem je tyto odlišnosti a spory pouze.zviditelnit a probadat, a to OÖECN * PŘEHLED 1. STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED 57 irických dat. V následujících kapitolách se budeml v kontextu ^^^Lv seznamovat v souvislosti se zkoumáním pova.| srů^|fáminiStlCkV.mj.ednot|i^ch díičích oblastech společenského života. hy genderových ^ spadají pod hlavičku feminismu, existují myš.; 'pfeS r°ZTlľeré jsou všem feministickým perspektivám společné. Právě spc ■LTtéchtľjednotících motivu s diverzitou zájmů a důrazů v rámci feminismu podle jeho užitečnost jakožto vědeckého paradigmatu. Podobně i multidiscíplinarita feminismu-tedyskutečnost, že feministická sociologie sdílí sve poznatky s feministickou psychologií, biologií, historií a jinými vědami a naopak se sama učti z jejich výsledků - přispívá k jeho schopnosti podávat vědecká vysvětlení onoho množství variací či naopak podobností, kterými se fenomén genderu vyznačuje. Připojujeme se ke konstatování Kramarae a Spender (1992, s. 6): .Pii veškeré pluralitě dnes nejčastěji užívaných přístupů, jako jsou postmodernismus, francouzské feministické směry, dekonstrukce či ekofeminísmus, bychom neměli přehlížet roli, kterou feministická věda dosud sehrála při proměně kritérií tvorby vědění. Model, který pomohla vytvořit, podporuje pluralitu a také vzájemnost, která sama předpokládá nejen propojenost, ale i různorodost." Můžeme tedy uzavřít, že feministické paradigma jako celek poskytuje široký a Plodný rámec pro zkoumání genderu a genderové nerovnosti. Klíčové po|my historii a dnes má s^MoucT-"' ^é má v USA 3 Evr°Pě « sebou již více než stoletou ^jichž sporým citem >ľ ľ -'k'"15 ^ r02V0J°věh° světa; skládá se z mnoha různých >y^^»mw^tí^!yi!ml kle'a osvětluje gender z hlediska politické 2Ztmm^ hocičo iiTceiľ°Veft Wade dC,raz na ů'°hu kolektivní politické akce '""witypyap,,^ p'Mvané Člen.im c , , -''™n«: 'ia muzsKe a mo0e,^iom. 'Jlnynl ^P'symaskuiinity a femininity dichotomicky dělené na mužské a ženské (nych studia, metod, jimiž postavení a muž- ^ ^POsobú chováni a vzorců spo- na skladě jejich Pohlaví; tento systém se skládá ze tří vzájemné provázaných částí: (1) ze sociální konstrukce dvou dichotomních rodů (genderu), založené na biologickém pohlaví, (2) z dělby práce na základě pohlaví a (3) ze společenské kontroly nad sexualitou politika vztahů mezi pohlavími [sexual politics) zkoumání genderové nerovnosti jakožto zakotvené nikoli Jen ve veřejné sféře, ale také v údajné soukromé sféře rodinných a intimních vztahů mezi muži a ženami sexlsmus připisování rozdílné hodnoty mužskému a ženskému pohlaví sociální hnutí skupina působící ve společnosti s cílem prosadit konkrétní společenský cíl sociologie vědecké zkoumání lidských společností a kultur, jakož i společensky podmíněného chování strukturálněfunkcionallstlcké paradigma model vědeckého myšlení, který vykládá gender jako odvozený z biologických odlišností mezi pohlavími, zejména pak odlišností daných reprodukční funkcí žen Doporučená literatura Každá kapitola této knihy se uzavírá seznamem knih, o nichž se domníváme, že mohou prohloubit vaše porozumění probíraným tématům. Na úvod tedy nabízíme několik titulů, které představují dobrý úvod do studia genderu a teoretických hledisek, která toto studium - v USA i v jiných zemích - utvářejí, Buckley, S. (1997). Broken silence: Voices of Japanese feminism. Berkley. CA: University of California Press. Ferree, M. M., a Martin, P. Y. (eds.) (1995). Feminist Organizations: Harvest of the women's movement. Philadelphia: Temple University Press. Fin dlen. B. (ed.) (1995). Listen up; Voices from the next feminist generation. Seattle: Seal Press. Lorser, J. (1998). Gender inequality: Feminist theories and politics. Los Angeles: Roxbury. Rhode. D. L. (1997). Speaking of sex: The denial of gender inequality. Cambridge: Harvard University Press. Shah, S. (ed.) (1997). Dragon ladies: Asian American feminists breathe fire. Boston: South End Press. Stein, A, (1997). Sex and sensibility: Stories of a lesbian generation. Berkley, CA: University of California Press. Young, G., a Dickerson, B. J. (eds.) (1994), Color, class and country: Experiences of gender. London; Zed Books. Poznámky 1 Podle socioložky Liz Stanley (1992) patří sociologie města i nadále k sociologickým subdlsciplí-nám, které nejvíce odolávají feministické kritice a výzvám k inkluzivnéjším metodám práce. Abbott (1991) mezi oblasti sociologie, které Jsou v tomto ohledu nejrezistentnější, počítá obecnou sociologii, studium společenských tříd a politickou sociologii - tedy. jak konstatuje, tri prestižní, a proto muži ovládané subdisciplíny. 1 Důrazem na britský a západoevropský feminismus rozhodně nechceme snižovat úsilí a úspěchy feministek v jiných industrializovaných zemích světa - například ve východní Evropě. Japonsky Austrálii nebo na Novém Zélandě. Pro srovnání viz popisy feministického hnutí v některých z těchto zem, u Buckley, 1997; Drakulic. 1991; Eisenstein. 1991; Funk a Mueller. 1993. Naším cflemje zde ak» pon poukázat na internacionální charakter feminismu; SinlímezikurUimír-rovnánrr^nychfeminisUckych hnutí by přesahovalo rámec této knihy. llJW GEMDER|j. OBECNÝ PftEHL; 1. STUDIUM GENDERU: OBECNÝ PŘEHLED 59 - akademických textech často označují chudé, neindustrijl Iiwíné ze«é Afriky. As* a Lat.nsK ^ ^ ^ fe spQJUje vice nez st0 fuzných ^ ,0neto** -J"**ůůwf ^ia„ co d0 relativního bohatství, tak i co do kulturních daností 2. BIOLOGIE, POHLAVÍ A GENDER: INTERAKCE PŘÍRODY A PROSTŘEDÍ Všem se nám pravděpodobně vybaví první setkání s přáteli našich rodičů, kdy jsme si museli trpělivě vyslechnout, že se podobáme mámě nebo tátovi, tetě Marii nebo strýčkovi Pepovi. Když se zamyslíte, pravděpodobně vás napadnou i další příklady, kdy vám někdo řekl, že máte oči po matce nebo bradu po otci. Tyto vzpomínky nám připomínají více než pouhá příkoří dětství. Ukazují nám, do jaké míry lidé spojují koncept dědičnosti s osobním chápáním světa, jenž je obklopuje. Nejen že od ostatních často slýcháme, nakolik se fyzicky podobáme svým příbuzným, ale často nám také říkají, jaké vzorce, chování jsme zdědili. Možná že jste slyšeli, že jste tvrdohlavý jako váš otec nebo otevřený jako vaše matka. Samozřejmě že se tento druh vysvětlení chování a vzhledu někdy hodí. Tímto způsobem jsme totiž schopni zdůvodnit si neschopnost sehnat džíny, které by nám dobře padly, spíše tím. že jsme po matce zdědili silné kosti, než nadmernou konzumací. Předpoklad, že genetika, čí obecněji biologie, je zodpovědná za to, kým jsme sociálne i fyzicky, je pro nás zjevné velice přitažlivý. Není proto tak překvapující, že jde také o velice populární způsob, jak vysvětlit mnohé rozdíly, které pozorujeme mezi muži a ženami. Zkoumáním rozdílů mezi muži a ženami se zabývá již poměrně dlouho řada védcú (viz napríklad Caplan a Capian, 1994; Turné a Sterk. 1994). Taková srovnání ale často překračují hranice jednoduchého zaznamenávání rozdílů. Různým postojům, schopnostem a chování je přiřazována rozdílná hodnota. Jeden znak nebo určitý typ chování je typicky, i když pouze implicitně považován za nadřazenější druhému - „Druhé" (the Other) je téměř vždy asociováno s ženským. Navíc často dochází k tomu, že nejen široká, ale i odborná veřejnost vysvětluje rozdíly mezi pohlavími čistě na základě „přirozených" nebo biologických rozdílů mezi ženami a muži a neuvědomuje si, že biologická a sociální dimenze se nacházejí ve vzájemné interakci. Psycholožka Carol Tavris (1992, s. 24) nabízí následující vysvětlení této situace: Názory týkající se „přirozené" odlišnosti žen od mužů ospravedlňují status quo, který rozděluje práci, psychologické vlastnosti a rodinné povinnosti na „jeho" a „její". Ti, kteří dominují, mají zájem na zachování vlastní odlišnosti od ostatních. Tím, že tyto rozdíly připisují „tvrdému diktátu přírody", zamlžují nerovné uspořádání, jež je pro ně výhodné. 8TUQ'^ LENDER, OBECNÝ PREHLEf. 2. BIOLOGIE. POHLAVÍ A GENDER: INTERAKCE PRfflODÝ A PROSTREDÍ 51 a mužské přirozenosti neexistuje nic esencišlr, Tavris tvrdí, že .v žens ^^ ^ ^ ^ ^ ^ Lorber igg3) Ja|< ^ (j. univerzálního a nemenne 0 fgktory bJologicke a naopak bi0|0gj é dále, sociální faktory mohou ovlivňují sociáln.. některými existujícími vědeckými důkar, V ,é,o kapitole^nam studja genetJcKých abnormalJt pio ľho^ích — faktoru na gender. zejména na roli hormonu a na vl.v velikosti, struk-jy a organizace našeho mozku. Krátce řečeno, budeme se podrobněji zabývat vztahem mezi (biologickým) pohlavím a (sociálním) genderem, jak jsme jej nastí nili v kapitole 1. Abychom ale tento vztah vzájemné interakce pochopili, potře blijeme získat určité zázemí v tom, jak se vůbec stáváme mužem či ženou. Začneme tedy procesem pohlavní diferenciace - procesem, který začíná velice krátce po početí. 2.1 POHLAVNÍ CHROMOZOMY A POHLAVNÍ DIFERENCIACE Lidský vývoj je nesmírně složitý. Podívejte se například na proces pohlavní diferenciace. Obvykle - ale ne vždy, jak za chvíli uvidíme - se lidská bytost narodí se šestačtyřiceti chromozomy, které jsou uspořádány do třiadvaceti párů, přičemž jednu část páru předává matka a druhou otec. Jeden pár chromozomů se ozna-Iľ"° Chr°mOZOmy' neb0ť Se Primárně P°dílí na určení tono- zda se tC nľmSr^iaK° mUŽSký Či ŽenSKý P'0d-Pohlavní chromozomy gene W zatíľcoT'6 86 Sk'ádaií z jednoho chromozomu X a jednoho chromc-k tomu, že matkám má dVa chrom°zomy typu X. Vzhledem vé' *y určila pohlaví dí^3"3 Chr°mozom x> za^í na otcově genetické výba- Pf0<*s Pohlavní «uferenp. '«Mlnnm u'rerenc'ace začíná v šestň™ avsestem týdnu vývoje embrya. To známe- 3m°n*mUpočetía>; Unavsestémtýdm s usPoíádán(m irv . šestého tvan* Ji^Z. ■ teá a J **•neba XY, po,,^, ., Wne ^ Jsou všechna embrya, ať již ^ľ-ľVniCh ů*<* 00«^"*^ ta- Že JS0U anatomicky iderv m 'J*1* *! týdnů ^ pro b^ci vývoj jak v muže, tak v ženu ^šest.tÝ, ■ 6 ^erentnj nu dochází v těle ni ' ~J JH" y "luze>iaK v ze"u- ypa(}á " .k ^ gonády (kterou vědci nazý ' ' prot°ževypadá ste- - (kterou vědci naZý bic' iea"é žen5ké (M,- ľ ľ embryí 3 chromozomálním párem VPr"béh^esténo^n7;;:uv^od) ajedné mužské (Wolffův 3Gie pd edC'Sl Zatím neJ'S0" zcela jisti, poda- řilo se jim však v chromozomu Y izolovat gen, který údajně v šestém týdnu odstartuje sérii událostí, které vedou k vývoji jednoznačně identifikovatelného mužského plodu. Zdá se, že tento gen. označovaný jako maskulinní gen SRY (oblast chromozomu Y určující pohlaví, sex-determining region Y), stimuluje transformaci indiferentní gonády v mužská varlata. Je stále ještě nejasné, jak SRY funguje. Je možné, že v rámci chromozomu Y dochází ke spolupráci s jinými geny, které ještě nebyly izolovány. Zdá se však, že SRY je klíčovým komponentem pohlavní diferenciace embrya v mužský plod (McLaren, 1990; Page et al., 1990; Sinclair et al., 1990). Poté, co se varlata vyvinou, začnou syntetizovat celou škálu hormonů, které se nazývají androgeny. (Hormony jsou chemické látky vylučované jednotlivými orgány ke stimulaci různých biologických aktivit v lidském těle.) Dva nejdůležitější androgeny jsou testikulární induktor pro zánik Múllerova vývodu (Mullerian inhi-biting substance, MIS) a testosteron. MIS vede k degeneraci systému ženských trubic, zatímco testosteron podporuje další růst mužského (Wolffova) systému trubic. Během osmého týdne se začne vylučovat další hormon, dihydrotestoste-ron (DHT), který je primárním činitelem při formování vnějších genitálií. Pohlavní hrbolek (stejně jako v případě výše zmiňované indiferentní gonády jde o bipo-tenciální strukturu) se vyvine v penis, zatímco okolní tkáň se vyvíjívšourek. DHT také podporuje „maskulinizaci" mužského mozku - k tomuto tématu se vrátíme později (Hoyenga a Hoyenga, 1993). A co vývoj ženského plodu? O tomto procesu je bohužel k dispozici ješté méně informací. Obvykle se tvrdilo, že nepřítomnost chromozomu Y a následná absence produkce testosteronu mají za následek, že přibližně ve dvanáctém týdnu těhotenství se z indiferentní gonády plodu s chromozomy XX vyvinou vaječníky. Jinými slovy, ženský vývoj byl interpretován jako nedostatek mužského chromozomu neboli chromozomu Y. Nedávné výzkumy ale naznačují vyváženější alternativní hypotézu: a to, že existuje ženská genetická paralela k mužské gonádové diferenciaci, která vede k vytvoření vaječníku (Eichera Washburn, 1986). Podle některých vědců by mohl být za vývoj ženských genitálií odpovědný estrogen produkovaný vaječníky (který je často označován zajeden z „ženských pohlavních hormonů"), podobně jako se androgeny podílejí na genitálním vývoji u mužů (Fausto-Sterling, 1985). Tuto hypotézu ale zpochybnily důkazy o tom, že k vývoji vaječníku dochází až poté, co se začnou vyvíjet ženské externí genitálie (Hoyenga a Hoyenga. 1993). Zjevně je třeba provést další výzkumy, než bude možné celé tajemství pohlavní diferenciace vysvětlit. RlRODY A PPOSTRED1 l a. BIOLOGIE, POHLAVÍ A GENOER: INTERAKCE PRÍRODY A PROSTREDÍ 63 o^ek 21 shrnuje proces pohlavní diferenciace lidského embrya. Víme, g J mužského a ženského plodu probíhá ident,cky až do šestého týdne téhr> ľnství kdy se do procesu zapojí genetické pochody ve spojení s různými ho, mony. To vede k fyzické diferenciaci pohlaví tak, jak ji všichni známe. Zůstává nicméně několik otázek: Podílejí se nějak chromozomy nebo hormony na odliš, nostech v chování a osobnostních rozdílech, které často pozorujeme mezi muži a ženami? Pokud ano, do jaké míry? A pokud si uvědomíme, že jde o rozdíly, & jsou Biologické povahy, jsou potom neměnné? Existuje mnoho způsobů, kterými se vědci snažili na tyto otázky odpovědět, a my se ve zbývajících částech této kapitoly zaměříme na tyto různé přístupy. Začneme krátkým pohledem na zkoumání osob trpících genetickými a hormonálními abnormalitami. 2.1.1 Chromozomální abnormality a gender Kegmogfttaabnormalitám můie dojít již před oplodněním vajíčka v p* w» ». „, můae »ést „ tomu u se naroaí s a„ *^mJ,ZZZ err'píe<,ávé *-»«■» x.) Někd, S "*«< «•* k „o»teJU„k[i 6ěh " * B"*le^ Werí se nazývá nM?j0* ~«. « 1™ I"™0 "*««<» *,en, (p„„, fto), ^WXH*,,, . n*'"l0U Ž4dné Pohla"- «0. tthí*»i spermie™ 66 )* l"d°ľ *let«0 XXX, xvv „eW Storno ^íorti&rn XO trp* 5^^.^ Protože nemají Pohlaví. Bez druhého 84 B'Ol.QG,| - a nevytvař-,- -------- Pr0tože^ieiichvnS ],POhlavníhormony. Býva- lavni orgányzdají býtlen- AGE^R: 1N7| RAKCE PORODY A PROSTREDÍ Obrázek 2.1 Externí genitální diferenciace lidského plodu Pramen: Money, John, a Anke A. Ehrhardt. Man and Woman, Soy and Girl. The Johns Hopkins University Press, Baltimore/London. 1973. Obrázek 3.2. s. 44. Přetištěno s laskavým dovolením Johna Moneye. pohlavní hrbolek pohlavní slérb'.-i aduřenma urctro-labiätni žahyb pohlaví lidského plodu v 2. a 3. měsíci téhotenství pohlavní hrbolek ipostévačck) mužský a ženský plod Je identický pohlavní hrbolek (penis) ■ pohlaví lidského plodu v 3. a 4. měsíci těhotenství a. BIOLOGIE. POHLAVÍ A GENDER: INTERAKCE PRÍRODY A PROSTRED! 65 rr m*** * ntMiW** pohlavních ohrorr,o/omů ^ nmM má** ty J o p£9 (oj ské. Výzkum žen a Turnérovým Ayrakometin ate u*azue, že pres nepfflon*(ost poWav-nfch hormonů vykazují tyto ženy extrémní femínínítu v chování a vlastnostech. ;edna studie ukázala, ze je velice nepravdepodobné, aby dívky vpící Turnérovým './' '-I i -U.'.»:'■) /a „Huko/'./*>■ 'Ur.v*. * vi sebou -.v'n . r./>\ /•/ r*"': Mor.%/ h Ehrr.ardt. Y->72,. Pro tyto rozdíly v chování a typu osobnosti nee/j&tuje žádoé biologické vysvetlení. Je možné, že,ye sjíjKze.tampi&eovsl -.o rodíce dívek trpících Turnérovým syr>0rorrterr^rozřrOdj>pro injenzjvné^Uerní-runrií socializací svých dcer. Mezi ženami a muži s přebytečným chromozomem X (tj, temí, jíž mají cftnv mozornální kombinaci XXX, respektíve XXY) existují značné rozdíly. Ženy s chro--,/'," ň ' -/// //-ľ;;/ rr.á o / 'i'o ' /.' /' . *.v O'" % 'j. rr.h,'. ľVtV tendenci dosahovat vyááíljo v^riistu než ženy s chrcrmozomy XX a také u nich dochá-/í k /yôsímu výskytu poruch učení (Hoyenga a Hoyenga, 1993). Naproti tomu se u jedinců s chromozomální kombinacíJJíy, známou jako Kiin&feíterúv syndrom, projevuje velké množství fyzických anomálií. Jedinci s Klínefelterovým syndromem vypadají Jfczícky víc* jakajnuJäjQf Ž jako ženy, i když u nich penis a varlata dosahují pomerné malého vzrůstu. Přestože mohou dosahovat nadprůměrné výšky, jejích bok/ v: / období puberty zaoblí, může u nich dojít k určitému výyjnu prsů, nedochází u nich ke zvětšení varlat a tvorbe spermatu, jejich hlas ne^hrubne a nedochází u nich k žádnému čí téméř žádnému vývinu pohlavního ocblupení či vousů. 'J/řVJÍ v,-, /<; tito rr.u/i mají tendenci chovat ce M/diivé a A- joou oocialné izolováni. Jsou také vystavení zvýšenému riziku výskytu emocionálních a mezilidských problémů a neprojevují zájem o ženy, chození a sex. Tyto potíže mohou být pochopitelné spojeny s jejích postižením spise nepřímo než přímo. Místo toho, abychom za původce těchto problémů považovali Klínefelterův syndrom, domníváme se, že mohou být důsledkem snah téchto jedinců vyrovnat se s vlastní abnormalitou ve společností, která není deviantům, a zejména deviantům &exuámím. příliš nakloněna. Velký počet védcú dokládá, že naprostá vétflna mužů s chromozomální kombinací JAV se od mužů s chromozomální kombinací JjxääfLfio do sociálních a emocionálních vlastností (Hoyenga a Hoyenga, 1993). •BOSTfiEDl 67 vědci začali zabývat daíší chromozomální abnormá.: ^ZZ«o*M. Jejich zájem vycházel z výzkumných zpráv, které I " ľ t,P „soky výskyt této abnormality mezi muži v institucionální m nost než u normální populace. K tomu přidejme fakt, že m.n.malne v pnpadé dvou ""i ve Francii a Richard Speck silně medovaných vražd pachatelé-Daniel Hugon------- ve Spojených státech - údajně trpěli syndromem XYY. Nen, tedy obtížné pochopit, proč tato chromozomální abnormalita přitahovala pozornost vědecké komunity i široké veřejnosti,1 Do roku 1970 bylo napsáno více než dvě stě vědeckých článků a knih zabývajících se tímto syndromem (Ellis, 1982). č by měl přebytečný chromozom Y u mužů Proč I vést k násilnému chování? Jak nei preoyiecny cnrumuzuiii i u inuíu vcai i\ Maajnjcijju_ynuvani ŕ Jak jsme uvedli výše, přítomnost chromozomu Y je spojena s vylučováním testoste-ronu a ten je, jak si za chvíli podrobně ukážeme, spojován s agresí. Z toho plyne, že se objevily hypotézy, podle nichž nadbytečný chromozom Y vede k výskytu vyšších hladin testosteronu, což zase zvyšuje pravděpodobnost agresivního a dokonce násilného chování. Další výzkumy nicméně ukázaly, že pachatelé se syndro Z™?""" dr0Dné maJ6tk0Vé Př6čin' a že ™ s™ání «*■ DSKIS se, že by píebytečný h ' b°J°Vat Sp0jení exi" ^ h|3dinu testosteronu "2m0ZDm Y u trpících syndromem XYY -teonafeovanými či uvězněna **" muŽŮ se pornem XYY mezi faktor, Z* místo toho hStiW;___,. ^ Vede Většímu SÍ,VUcite^0jedi 197o>- vysoká Z3tCení- odsouzení a ,ľľ ^^ání. To naopak k^F^^^Z??** (Sarbin a Mil.er, ,eni^v^:*h ^ XYY *i «* často ^ * vědí dívek se syndromem AGS s odpověďmi dívek, které tímto syndromem netrpí, vědci zjistili zajímavé a poměrně významné rozdíly. Za prvé, dívky trpící syndromem AGS se častěji než normální dívky popisovaly jako „klukovská" děvčata a jejích rodiče je tak také často vnímali. Před šaty a sukněmi dávaly přednost kalhotám a kraťasům. Bylo mnohem pravděpodobnější, že budou preferovat hračky, které jsou považovány za chlapecké (např. náklaďáky nebo stavebnice), raději si hrály s chlapci a vyžívaly se ve hrách s fyzickým nábojem. Starší dívky se syndromem AGS vykazovaly větší zájem o kariéru než dívky, které syndromem netrpí (Baker 1980: Berenoaum a Hínes, 1992; Dittman et a!., 1990a, 1990b). Většina vědců Sažeľ^yndr0mem ^řvnéjéí než normál- -t:(::^r*dřujrtouhuporoma^--že,SMabudo. *** se preferencí her s ľľ n0rma,nr nezjistila ™«™ rozdíly h-(^2,studova,ivobdobí ľľrľ T*™"* AGS' které * Matt- n^ova,ajakékoli problém ;S;2Jlstil0' * se čtyři ženy provdaly a žádná y» mm ™ 8 mu,. Jiní vědci a(e van> 0Semha'- ^7). m^ZjTm 2aČínaJÍ' -xuá,ně žít (Hur-Skuí,na-ÍSou ve svem "** V^m skute(J Ťan,azie ^stěji než hetero- to,a 6>- *I ^ ; aľje spíše to- že^k° 56 o ««í T Věn°Vat ííi^S^lí^ii (viz kapi- 6U;enaa-^eny,kteé ^etická pQru- Jeh°vanata Prod ' zapříčiní, že jedinec tds'£ --^lavUcp tOPOrUC^Je2námájako UMÍ) syndrom androgenové necitlivosti.5 Jedinci, kteří nejsou na androgeny citliví, se někdy označují za „ženy XY"; přestože mají pohlavní chromozomy normálních mužských jedinců (XV), narodí se s vnějšími ženskými pohlavními orgány. Při narození vypadají jako dívky, takže je jejich rodiče vychovávají normálně jako děvča ta. Někdy se jejich anomálie neobjeví až do puberty, kdy u nich v důsledku neexistence dělohy nedojde ke krvácení. Je ale možné předpokládat, že kombinace chromozomů XY u nich vytváří předpoklad pro maskulinní chování? Podle různých výzkumů jsou jedinci necitliví na androgen femininní jako normální ženy s chromozomy XX (a někdy dokonce více). V jedné studii projevovali zkoumaní jedinci necitliví na androgeny stejný zájem o panenky, šaty, domácnost a mateřství jako normální dívky, které jim odpovídaly věkem, rasou, sociální třídou a výsledky inteligenčních testů (Baker, 1980; Brooks-Guann a Matthews, 1979; Frieze et al., 1978; Money a Ehrhardt, 1972). Další porucha, u níž se projevuje částečná spíše než úplná necitlivost na androgeny, je známá jako syndrom deflcience DHT, nazývaná také deficience 5-alfa--reduktázy. V tomto případě se enzym (5-alfa-reduktáza), který je zodpovědný za konverzi testosteronu na dihydrotestosteron (DHT), vyskytuje v abnormálně malém množství nebo vůbec ne. Již jsme zmínili, že DHT je hormon, který vyvolává formaci vnějších genitálií - šourku a penisu. Jedinci, kteří DHT neprodukují vůbec nebo jen v omezeném množství, se rodí s normálními nepokleslými varlaty a vnitřními mužskými orgány. Jejich vnější genitálie jsou ale ženské, i když mohou být částečně maskulinizované (zvětšená klitoris, která se podobá malému penisu, a někdy nevyvinutý šourek, který se podobá ženským stydkým pyskům). Kvůli přítomnosti normálních varlat ale v pubertě dochází k produkci vysokých hladin testosteronu a tím ke změně vnějších genitálií. Penis začíná růst, šourek poklesne a celé tělo se maskulinizuje (Blum, 1997; Hoyenga a Hoyenga, 1993). Představte si, jaký zmatek musí tato porucha způsobit v genderové identitě jedince. Někteří vědci, kteří tyto případy zkoumali, ale uvádějí, Že jedinci s defi-ciencí DHT v pubertě, kdy se jejich pohlavní orgány maskulinizují. nezažívají téměř žádné obtíže se změnou vlastního pohlaví a genderové identity. Není s podivem, že jiní vědci tuto tezi zpochybňují. V jedné malé vesnici v Dominikánské republice se například tato porucha objevuje neobvykle často, což je možná následek Příbuzenských sňatků. Imperato-McGinley se svými kolegy a kolegyněmi (1982) v této vesnicí studovala osmnáct mužů, kteří syndromem trpěli a kteří uváděl,, že přestože byli vychováváni jako dívky, bylo pro ně v době, kdy se jejich genita- PROSTŘEDÍ a. BIOLOGIE. PO HLAVÍ A GENOER: INTERAKCE PfilROOY A PROSTŘEDÍ 71 He mssKulinizovaly. snadné identitu změnit. V pubertě se z nich stali nr»uži. | J By pro tento lehKý přechod nabídla kontroverzní vysvětlení, le Se m mozky maskulínizovaly již v děloze v důsledku vystavení prenatálnímu H tosteronu, což jim umožnilo rychle ignorovat nebo odmítnout dvanáct let Socia „zsce v ženské roli (viz také Moir a jessel. 1989). Mnoho vědců tento závěr i celý výzkum zpochybnilo. Vznesli otázky, do jakj míry byli tito jedinci vychováváni jako normální dívky před pubertou. Existuje řada důkazů, že již při narození byly označeny za „jiné" či „zvláštní" a podle toho s nimi bylo zacházeno (Herdt a Davidson, 1988; Rubin et al., 1981). v Dominikánské republice dokonce pro chlapce, kteří touto poruchou trpí, existují označení gue-vedoces(.vejce" neboli varlata ve věku dvanáct let) a machihembra (muž-žena) Výzkum jedinců se syndromem deficience DHT v jiných společnostech ukazuje že nejenže se s nimi v průběhu dětství zachází jinak než s normálními chlapci ale jejich snahy o změnu pohlaví a genderové identity v pubertě či dospělosti nejsou někdy tak hladké, jak naznačova.a imperato-McGinley a da.ší (Herdt a Davidson, 1988, Hoyenga a Hoyeiga, 1993). 2 1.3 Co nám mohou prenatální n„ —2ľ '"""°aenderu? « * • skupil "7 WUme0h P'°,ádénýCn S "* «»- mtom »p.«m«, J i 8T,"a ™2e > ™> obecně m„sí b* "» "**„™X T ""J""■»> «"«0 «P výzkumu typio ««•<•«s,„ecn Mtb f skupinu. kters sj je , r0i. ? =»»2!'.,,1S781-«**isou \ 3 ,ěmi. Které touto pont l* úľ"'"i8ilch * ľ l>*Mui'a kto« - «* *!:°aD«». «83 *°,Š'" > «™>* plento m°n^ genderu T nabI* důtea* inf g'e'pqhUv; A G. aSkulinni'afemininnígen- A PROSTREOl derové identity je poměrně nezávislý na přítomnosti páru XY nebo XX v pohlavním chromozomu nebo na produkci určitého hormonu. Co je důležitější, výzkum také ukazuje, že pohlaví ani gender nejsou dichotomické. Když mluvíme o pohlaví, můžeme odkazovat k chromozomálnímu pohlaví, hormonálnímu pohlaví, goná-dovému pohlaví nebo pohlaví genitálnímu. Přestože pro většinu lidí tyto kategorie splývají s kategoriemi mužského nebo ženského pohlaví, výzkumy, které jsme zde zatím probírali, názorně ukazují, jak často může docházet k inkonsistenčím, přestože to pro nás může být velice obtížné, měli bychom přestat přemýšlet o pohlaví jako o jednodimenzionální vlastnosti se vzájemně se vylučujícími polaritami. Podobně gender - tedy to, co obvykle nazýváme maskulinitou a feminini-tou - není dichotomní. Zahrnuje totiž široké spektrum postojů, chování a společenských očekávání, které v průběhu života získáme prostřednictvím interakce s druhými lidmi a na základě zkušeností získaných v jiném prostředí. Suzanne Kessler (1996) kritizuje lékaře za spěch, s jakým chirurgicky „opravují" pohlavní neurčitosti, a ukazuje, že jejich rozhodnutí jsou ovlivněna jak kulturními, tak medicínskými faktory. Lékařské technologie se používají ke změně toho, co není normativní (intersexualita) na normativ (jedno ze dvou pohlaví/gen-derů). „Genítální neurčitost se .opravuje' ne proto, že by ohrožovala život dítěte, ale proto, že ohrožuje jeho kulturu" (Kessler, 1996, s. 362; viz také Angier, 1997). V jiných společnostech se fluidita pohlaví a genderu přijímá jako něco přirozeného a několik genderu je pravidlem. V některých společnostech existují gen-dery tři, v jiných čtyři. V některých asijských společnostech, jižním Pacifiku a u severoamerických indiánů si jednotlivci mohou zvolit genderové chování připisované osobám opačného pohlaví beze strachu, že budou stigmatizovaní jako abnormální nebo (či) deviantní. Často se jim kolektivně říká berdachové. Berdachové žijí, pracují a oblékají se jako osoby opačného pohlaví, mohou se ale specializovat na činnosti spojované s oběma pohlavími (Gailey, 1987; Martin a Voorhies, 1975; Roscoe. 1991; Whitehead, 1981; Williams, 1986). Antropolog Will Roscoe (1991) provedl rozsáhlý výzkum berdachů kmene Zuni, které tento americký indiánský národ nazývá lhamana. Roscoe vysvětluje, že přestože si berdachové volí oděv opačného pohlaví, bylo by nepřesné je označovat za transves-tity nebo transsexuály, jak to činili jiní badatelé, a to z toho důvodu, že jde o rutin-ní a veřejnou záležitost, která se nepojí s erotickými motivy. Berdachové nebyli nutně ani homosexuální v tom smyslu, jak o této sexuální orientaci přemýšlíme dnes. Existovali Zuniové, které přitahovalo opačné pohlaví, stejné jako taci, 2. BIOLOGIE. POHLAVÍ A GEN DER: INTERAKCE PRfRODY A PROSTŘED! 73 i ti, které přitahovali berdachové. rM Merépmanu™.- _ tfadíčnírnu zunijskému koncepiu zi^cv^,. genae-cce tato otevřenost pnpis* k narodf a|e spfše neco_ CQ se ,.»™ňiíá íeíendernemnecu, * "S.ľiého lidského života. Až do věku šesti let nen, gender vmmán fdivka- Všichni Zuniové mohou kombinovat nebo dočasne pnjimat role a zku-šenostivícenežjednohogenderu, nioméněrertíacMrnse vzunijské kultuře dostávalo speciálního zacházení, protože reprezentovali „důkaz původní lidské před-genderové jednoty - bylí to zástupci jisté formy solidarity a celistvosti, která přesahovala rozdělení lidí na muže a ženy" (Roscoe, 1991, s. 146).6 Další příklady přecházení genderu objevíme v tahitské kultuře (Gilmore, 1990), mezi ománskými muslimy (Wikan, 1984) a u Hidžrů v Indii (Nanda, 1990). U kmene Hua na Papui-Nové Guineji je gender považován za cosi, co se v průběhu života mění. přičemž se předpokládá, že muži a ženy budou v různých obdobích svého života vykazovat různé stupně maskulinity a femininity (Gailey, 1987; Meigs 1990) Husové maskuhnním jedincům přiznávají vysoký status, ale pokládají je za fyzic-vľzľnelľľ" Femininníjedinci*°u «ni za nezranitelné, ale záro-1?;^ ^ ™ ^ femininní, prc- * nečistá. Může se účastnit m - , P°r0decn již není cháPána ««»is..«Mla„š]ate dW **, a hygienické zvyky, •^"^-W*,^"ramci ,iu* *»PMnf. Během doby ryl° otázkv h, h ogle ovlivňuj xu. PUD"kací Debo-mU2sk^mozku tem dávných výzku- 'E Pft'R0OY A pROSTREDl 2.2 ARGUMENT PRG EXISTENCI MUŽSKÉHO A ŽENSKÉHO MOZKU představa, že muži a ženy mají odlišný mozek, je velice stará. V devatenáctém století se například věřilo, že ženy jsou méně inteligentní než muži, protože mají menší mozek. Když se ukázalo, že sloni by podle této argumentace měli být vzhledem k relativní velikosti svého mozku chytřejší než muži, byl argument rychle pozměněn. Následně se tedy říkalo, že nejlepší odhad inteligence jedince je možné získat dělením velikosti mozku tělesnou váhou. Tato hypotéza byla však také opuštěna, když se zjistilo, že podle této teorie by byly ženy chytřejší než muži (Faus-to-Sterling, 1985; Gould, 1980; Harrington, 1987). Dnes bychom našli jen málo vědců, kteří by tvrdili, že rozdíly ve velikosti mužského a ženského mozku korelují s vyšší inteligencí jednoho či druhého pohlaví (tyto příklady nicméně najdete v Lynn, 1994; a Rushton a Ankney, 1996). To ovšem neznamená, že zájem o to, jak se pohlavní rozdíly mozku podílejí na rozdílech v mužském a ženském chování, neutuchá. Pozornost současného výzkumu se ale primárně soustřeďuje na to, jak je náš mozek uspořádán, j^stují hypotézy, že rozdílné uspořádání mozku není pouze zdrojem rozdílného chování mezi ženami a muži, ale že může být odpovědné i za vývoj sexuální orientace (viz Komentář 2.1 na straně 77). Jedním z problémů, který se s hledáním rozdílů v uspořádání mozku pojí, je, že Většina výzkumůpoužívá mozek zvířat, většinou krys, a ne lidí. Jsou mozky krys srovnatelné s mozkem lidským? Nikdo není na tuto otázku schopen dát konečnou odpověď, nicméně vědci, kteří se snaží v lidském mozku identifikovat pohlavní rozdíly, které již byly odhaleny v mozku krys, tak často činí bezvýsledně (Blum, 1997). Další problém je, že lidský mozek se mění s tím, jak lidé stárnou, a také v závislosti na zkušenostech a prostředí, ve kterém žijí. Přestože je mužský mozek například v průměru větší než mozek ženský, dochází u mužů v průběhu let ke ztrátě mozkové tkáně třikrát rychleji než u žen. V tuto chvíli však není zcela jasné, proč tomu tak je (Cowell et ab. 1994). Růst nové nervové tkáně je ale možno stimulovat u starších žen i mužů tím, že jim prostředí nabídne nove impul- X sy (Blum, 1997). Třetí problém, který s předchozími souvisí, je, ze vede. nejsou * ještě úplně přesně schopni určit, jak uspořádání specifických částí mozku ovliv-ňuje funkci mozku jako celku. Je zajímavé, že někteří vědci se domnívají, ze tento ~55h může fungovat přesně naopak, než očekáváme: je totiž možné, že misto toho, aby struktura mozku ovlivňovala jeho funkci, vede způsob, jak mozek funguje, k vytvoření jeho struktury nebo k jejím změnám (Blum, 1997). A tak se nyn, s tomto a. B,0L0G1E. POHLAVÍ A GENDER: INTERAKCE PAIROOY A PROSTSEDl mm n3r) obievy týkajícími se rozdílů v uspořádání mozku. ^naP3mětÍZamySr;rla^6 mozekje -dělen do dvou půlek nebo- li**, kteří pracovali se s^ou pacienti, trpícícb závazným, epileptickým," - -<—e^avnuie na určité funkce nebo úkoly (Sper- Corpu$ callosum ntwíž vláXna. která sfieMI obé hemisíé/y a předávají mei nimi iníormace Velký mou* '■' maa. m^iterj, učení, védomia »m pohyby (b) nraravali Se skupinou pawc.------ ' Z ľ m^,ň specializuje na určité funkce nebo úkoly (Sper- UvLmisféra (která kontroluje pravou stranu lidského těla, je mez, jinym zod-povědná za jazyk, zatímco hemisféra pravá (která kontroluje levou stranu těla) údajně ovlivňuje takové funkce, jako jsou emoce. Při práci s pacienty, kteří se zotavuji z mozkových příhod, zase jiní vědci zjistili, že u žen existuje tendence k rychlejšímu zotavení než u mužů. Ženy navíc vykazují menší poruchy v důsledku poškození mozku. Byla vyvinuta hypotéza, že tento rozdíl je způsoben tím, že u mužů dochází h výraznější lateralizaci než u žen-tj. že muži jsou při provádění mozkové činnosti závislejší na jedné mozkové hemisfére, zatímco ženy mohou využít hemisfér obou (Gazzaniga, 1992). Obrázek 2,3 Lidský mozek Komentář 2.1 Mozek a sexuální orientace Ve vydání prestižního časopisu Science z 30. srpna 1991 publikoval neurolog Simon LeVay výsledky své studie, ve které zkoumal posmrtnou mozkovou tkáň šesti žen a šestnácti mužů, o nichž předpokládal, že byli heterosexuální, a devatenácti homosexuálních mužů. LeVay zjistil, že jeden uzel předního hypotalamu (část mozku, o níž se vědci domnívají, že by mohla hrát roli při určování sexuálního chování) je třikrát větší u heterosexuálních mužů než u homosexuálů; jejich uzly se velikostí spíše blížily hypotalamu heterosexuálních žen. Krátce poté, co LeVay publikoval svůj článek v časopise Science, se na předních stránkách hlavních celostátních novin a magazínů objevily články s nadpisy jako: „Mozek může ovlivnit sexualitu: uzel může být klíčem k homosexuální orientaci" (Washington Post, 30. srpna 1991), „Část mozku je spojována s mužskou sexuální orientací" (New York Times, 30. srpna 1991) a „Příroda, nebo výchova" (Newsweek, 24. února 1992). O rok později se objevila studie, která tvrdila, že přední fisura (provaz nervů, o nichž se předpokládá, že zabezpečují komunikaci mezi oběma hemisférami) je u homosexuálů větší než u heterosexuálních mužů i žen (Allen a Gorski, 1992). Tato zjištění, stejně jako předtím LeVayova studie, vedla nejen k obrovské medializaci této problematiky, ale přilila navíc olej do již tak rozbouřené debaty, zdaje sexuální orientace vrozená či naučená. Na jedné straně existuje skupina lidí-včetně zástupců komunity gayů -, kteří taková zjištění vítají, neboť argumentují, že právě taková zjištění povedou ke zmírnění předsudků a diskriminace homosexuálů. Pokud homosexuálové s tím. čím jsou, nemohou nic dělat -, pokud je jejich sexuální chování biologicky naprogramováno a ne svobodně zvoleno -, potom nejsou za svoji orientaci zodpovědní, a měla by jim tedy být garantována stejná základní práva jako každé jiné menšině (např. etnickým minoritám), jejichž status minority je založen na určité biologické vlastnosti (Herek, 1991). Na druhou stranu jsou zde ale ti - mezi nimi opět zástupci komunity gayů -, kteří tvrdí, že není pravděpodobné, že se negativní postoje k homosexuálům změní jen kvůli tomu, že vědecké nálezy prokážou, že homosexual.ta je biologického původu. Tvrdí naopak, že takové nálezy této komunitě spise uškodí, než by jí pomohly. Varují například, že takový výzkum by mohl být vyuz,t k podpoře eugenického hnutí za eliminaci homosexuality prostřednictvím genet.cke-ho inženýrství, chirurgických zákroků a některých dalších intervencionistických řešení (Zicklin. 1992). ^ROOY A PROSTňEOl a. BIOLOGIE, POHLAVÍ A GENDER: IN TERAKCE PfilRODY A PROSTREDÍ 77 > v pohledu . že ina.ytostudierozdělena. Nékteřítvrdí, že stu-. je biologicky určena, zatímco jiní ,e podporují hypotéz, ^;;;.:všichni ale varují, že véda prostě ještě „o-jSOUktomutotvrzenískePh^.T anj u2VÍfat) plné neř0Zumi. stále cw^^0"""^^ otázek a zkoumané chování je tak kom-j^e existuje mnoho nezoop ^ ^, spojujg sexuá|nf orj. p,exní.že je není mozne redukovat ~* 56 ^tľľJeľsplijuje mozkovou strukturu se sexuální or,enta. nékólikgenújhormonálnísekreci. která uspořádá mozek tak, ze jedmec je později pňtahován bud k opačnému pohlaví, nebo k pohlaví stejnému (Blum. 1997). Existují výzkumy, které prokazují genetickou souvislost se sexuální orientací "(Baiiey aPillard, 1991; Baileyetal., 1993; Hamer etal., 1993; Hu et al., 1995). Jiní vědci ale nebyli schopni ověřit zjištění těchto studií ani studie LeVayovy (Blum, 1997;Marshall, 1992; Rischetal., 1993; Spanier, 1995). Tyto výzkumy byly také kritizovány z metodologického hlediska. Například lesbické ženy byly povětšinou z těchto výzkumů vynechány. Pokud byly zahrnuty, nálezy hypotézy nepotvrzuji,, když někteří vědci tvrdí, že je to proto, že ženská sexualita je ovlivňovaná jiným .genetickým scénářem" než sexualita mužská (Blum, 1997) Druhý SETľnapřMad zkoumal celkem 41 mozků- A"en a ^ * -d,1y po20rované nadále "ejasný-Je možné' sexualitou než naopak. 3 Gorskim Jsou způsobeny spíše homo- zpolitizovány Zatím % nale* »>e orohí ' Hubbaľd Mz ^'tola 6) Ja* n6ní iaký budľ ľanyCh ^ byly téměř světě - * ^^pektova,,- (piř„v.SexUaln' Preference či ne. VanQv*lum.1997>s_135). ' (Citovár POHLAVÍ a prqstřeoI Pozdější výzkum, využívající moderních technologií jako nukleární magnetické rezonance (Magnetic Resonance Imaging, MRI), tuto hypotézu podpořil.? V jedné studii, kde byly zkoumané subjekty požádány, aby dokončily rým, zobrazení MRI u mužů při této aktivitě ukazovala, že září malé frontální centrum v levé polovině mozku, zatímco u žen září obě strany této části mozku (Shaywitz et al., 1995). v jiné studii, která srovnávala elektrickou aktivitu mužského a ženského mozku při sérii testů zaměřených na výběr slov, většina žen vykazovala stejnou aktivitu v obou hemisférach, zatímco u většiny mužů se projevovala pouze v levé hemisfére (Blum, 1997). S tím je spojeno i zjištění, že corpus callosum - masa tkáně a nervových vláken, která spojuje obě hemisféry (viz Obrázek 2.3) - je u žen až o 23 procent větší než u mužů (Allen a Gorski, 1992). Je možné, že větší velikost corpusu callosum v ženském mozku umožňuje lepší komunikaci mezi oběma mozkovými hemisférami. Co ale tato zjištění znamenají z praktického hlediska, tj. z hlediska každodenního života mužů a žen a jejich interakce? Jeden autor tvrdí, že pohlavní rozdíly v lateraliza-ci mozku mohou být důvodem, proč je pro ženy snazší vyjadřovat emoce. Mezi oběma polovinami ženského mozku, z nichž jedna je zodpovědná za kontrolu řeči a druhá za emoce, totiž dochází ke spojení a vzájemné komunikaci (Blum 1997). Tato teorie ale nebyla potvrzena a navíc ji komplikuje fakt, že na vyjadřování emocí se podílejí další struktury mozku. Jiní předpokládají, že rozdíly v uspořádání mozku, které jsme zde probírali, vysvětlují, proč ženy dosahují lepších výsledků v testech verbálních schopnosť, zatímco muži mají lepší výsledky v testech prostorových schopností (viz kapitola 4). Zvýšená komunikace mezi oběma hemisférami může vést k lepším verbálním dovednostem, ale může mít za následek i zhoršení prostorových dovedností (Gorman, 1992). Bez ohledu na to, jaké typy chování tyto rozdíly vysvětlují, se mnozí zabývají spíše otázkou zdroje těchto rozdílů. Jsou pohlavní rozdíly mozku přítomny již při porodu jako produkty vrozené biologie? Nebose vyvyejí v závislosti na různých socializačních zkušenostech mužů a žen (viz kapitola 3)? Je například možné, že se ženy a muži v průběhu života uč," zpracovávat jazyk a interpretovat prostorové vztahy různě a že se jejich mozky těmto socializačním zkušenostem přizpůsobily. Je jisté, že zjištěné rozdíly pravděpodobně vypovídají o naší kultuře přinejmenším stejně výmluvně jako o biologii, a to z toho důvodu, že tyto dvě sféry, jak jsme si již všimli, nefunguj, oddelene a nezávisle. Spíše se zdá. že jejich vztah by bylo možné lépe charakterizovat jako interaktivní smyčku zpětné vazby. Jak napsal jeden vědec: „Na určite urovn. je všechno biologicky determinováno, ale to. jak se to projeví, vždy zálež, na interakci s prostředím" (Wallen, citováno v Blum, 1997. s. 279). 8. biologie. pohlaví a gender: interakce paírody A prostredí 79 ^;MÉKT0 ^í i otázna. i^K hormony ovlivnu, chova-23 .PBirvu zkusepojí « studoval John NUTILY if^a^^na^ľnsVHopk,nsUn1ver51.í Money na jerové «*» pen(Stohoto chlapce, který se spolu *s^id^*^ zbytku zničen ve véku osmi mésicu, když se ky normální chlapec, by e konzultacích s lékaři se rodi- Lnna^abylanaplánovánaceloživotníterapíehormonaln.nahr^ ajeho kolegové v roce 1973 uvedli, že dvojče, které bylo operativně změněno na dívku, se .úspěšné- socializovalojako dívka: dávalo přednost šatům před kalhotami, hrálo si s femíninními hračkami, dávalo přednost dívčím hrám a na rozdíl od svého bratra bylo čistotné, upravené a rádo pomáhalo s domácími pracemi. V roce 1997 dva jiní vědci, Milton Diamond a H. Keith Sigmundson, publikovali závěry kontrolní studie tohoto dítěte. Zjistili, že přibližné ve věku dvanácti let se u dítěte začaly objevovat vážné emocionální problémy, protože mělo zjevné mužské vzezření, a to i přes estrogenovou terapii, která vedla k vývoji prsou a dalších druhotných ženských pohlavních charakteristik. Kvůli svému vzezření bacilem mnoha uštěpačných poznámek svých vrstevníků. Rodiče dítěti o inci- rovane rane feminmm chování bylo pouze snahn., ctmáctlletsedítěrozhodlo žepř« "ľ*™ socialni "znání. Ve véku terapii aoperací genitálií Kdyžmukon - ^ "0drnítto dalšíhormonální * ^dýchlo. Nakonec podstoľPiľho ' ^ °jeh0 hÍSt°ľÍÍ řekl' uved,°' že rľ^^^^^-tektomiianZt'ľ3"1' * mU byly »°Ú™ ^ věku pétadvaceti se J™* s operativně rekonstruovat penis. ^i^^ i^a m, a postní zprávy t /e * P" interpretaci př J ľ™ 3 Si^<*son, 1997). připad'ktery - -víc '<"<• <£» 86 t0t° * ^ o 8mUndSOn nabíd" kontro- ""**«. p-ože eh?' T' * se * «Sľ ^^osteronu. což a b'o».ogie. pom, .... . '■ínuindson. 1997). 'ROSTŘEDl Víme, že testosteron přispívá k diferenciaci fyzického vzhledu mužů a žen. Na začátku této kapitoly jsme se dozvěděli, že testosteron je také do značné míry zod povědný za vývoj mužského těla z pohlavně bipotencionálního embrya. Vede ale sekrece testosteronu k vytvoření mužského mozku, který následné vede k vytvoření distinktivních znaků a chování, které v naší kultuře spojujeme s maskulini-tou? Podívejme se na některé výzkumy, které se týkají vlivu testosteronu na chování. Potom se budeme zabývat vlivem „ženských" pohlavních hormonů. 2.3.1 Testosteron a gender Pokud byste se lidí zeptali, který rozdíl v chování mužů a žen považují za hlavní, většina by pravděpodobně uvedla agresi - konkrétně to, že muži jsou agresivnější než ženy. Výzkumy agresivity poskytují jedny z nejkonsistentnéjších výsledků týkajících se pohlavních rozdílů v chování, a to od détí předškolního věku po dospelé. Jedno z vysvětlení pohlavních rozdílů týkajících se agrese je spojeno s faktem, že muži vylučují větší hladiny testosteronu. (Zde je důležité si uvědomit, že muži a ženy vylučují stejné pohlavní hormony, ale v odlišném množství. Muži vylučují více testosteronu a jiných androgenů, zatímco ženy vylučují více estrogenu a pro-gesteronu. Všechny steroidní hormony jsou deriváty cholesterolu.) r< •. n ^ Důkazy o vztahu mezi testosteronem a agresí pocházejí primárně ze studií týkajících se zvířat. V těchto výzkumech je laboratorním zvířatům (krysám, myším nebo opicím) injekčné podáván testosteron. Obvykle dochází k tomu, že bez ohledu na pohlaví začnou pokusná zvířata vykazovat větší známky netrpělivosti, zapojují se více do her s fyzickým nábojem a vykazují vyšší míru bojovného chování. Variací na toto téma jsou výzkumy, při nichž jsou novorozená zvířata kastrována s tím výsledkem, že v dospelosti vykazují menší agresivitu v chování. Někteří lidé tato zjištění přijímají jako neochvějný důkaz toho, že muži jsou biologicky naprogramováni k agresivitě. Při interpretaci těchto výsledků nicméně existují důvody k opatrnosti. Za prvé. vyskytuje se mnoho odlišností v chování u různých druhů zvířat. Samice pískomilů a křečků jsou například stejně agresivní jako samečkové stejného druhu, aniž jim byl podáván testosteron (Fausto-Ster-'ing. 1985). Tato různorodost zjevně ukazuje na obtíže všech generalizací týkajících se chování toho či onoho druhu hlodavců, nemluvě o srovnáván, hlodavců s lidmi (Angier, 1992). Výzkumy lidí ukazují, že vysoké hladiny testosteronu obíhajícího v krv. korelují s podrážděností, soutěživostí a hněvem. Tento výsledek platí jak pro muze. *. BIOLOG.E, POHLAVÍ A GENDER: INTERAKCE PP-ÍRODY A PROSTREDÍ ván nebyl (Van Goozen et al.. 1994). vědci však stále ještě nejsou z různých důvodů schopni vztah mezi testosteron ^ím nř0cn. - -"-.vrt ie. že se hladina testosteronu a specifickým lidským chováním přesně testosteronem f______^ dne dramaticky mění, jtoivzávistostinastímulecinpnchaz tech k soutěživosti. V jedné steronu před zápasem, v aioiv».»»- se soutěživostí. což je založeno na tradiční 51 mmdlľZÍE testosteron. vede ke zvýšené soutěživosti. Nedávné „i studii se zjistilo, že u tenistů stoupá hladina těsto-průběhu hry klesá a potom dramaticky stoupá u hráčů, 3 stejně dramaticky klesá u těch. kteří prohráli (Booth et al., 1989; MazuraLamb, 1980). Stejný vzorec byl zjištěn i u šachistů (Mazur et al., 1992). Tato zjištění vedla některé vědce k hypotéze, že nejde o vztah mezi testosteronem a agresí, ale spíše o vztah mezi tzv. dominancí/proslulostí a testosteronem. Dominance .odkazuje na vyšší sociální pozici, které je dosaženo vítězstvím nad jinými lidmi v rámci soutěživé konfrontace. Proslulost se získává dosažením vyšší společenské pozice, a to díky společensky oceňovanému a schvalovanému výsledku" (Kemper, 1990, s. 27-28). Atak Booth a jeho kolegové (1989) zjisti- to^TT****** ^**"»™ *» Před promocí, tj. den předtím, nez dosáhnou statutu Droslulotti w„ - , m .o™ lociäl„, líM0(J |KMi)ei J"1- * <*e *aa,,e, ,ak biologii o»li»- Dalšídúvod, proč vědci m' " • W „. i, Kstei;"Tra l"6" Wa" mca «stosteronem ««■ m „ „MlBjI J*""* •"<*" * několika chemických slou- »"« nach,,,,* W " »«»e» «>„ 1 Pros««<í- Útoreň serc-ľí6'""'199"- '"^^Islidmi.krf do velké míry ovlivňováno situ-26 tento fakt může naopak přehlušit nebo pozměnit potenciální vlivy různých hormonů, studie žen například ukazují, Že ženy mohou být v určitých situacích stejně agresivní jako muži, například tehdy, když jsou za své agresivní chování odměněny nebo když se domnívají, že je nikdo nepozoruje (Frieze et al.. 1978; Hyde. 1984). Výzkum naznačuje, že ženy pravděpodobně popírají agresi kvůli sociálním tlakům, které je nutí chovat se žensky či podle ideálu dámy. V případě, že takové tlaky chybějí, je pravděpodobné, že budou vyjadřovat agresivitu stejně jako muži. Výzkum v rámci různých kultur indikuje, že se ženy mohou chovat stejně agresivně jako muži, ale to, jak agresi vyjadřují (například v rámci opozice verbální versus fyzická agrese), je strukturováno podle genderových norem dané kultury (Bjorkqvist, 1994; Lepow-sky, 1994; viz také Crick a Grotpeter, 1995). S tím je spojeno jiné zjištění, a to že u žen je daleko pravděpodobnější, že budou vlastní agresi vnímat jako něco, co pro ně představuje nebezpečí, a proto mohou agresivitu popírat v situaci, kdy existuje vysoké riziko odplaty (Bettencourt a Miller, 1996; Eagly, 1987; Eagly a Steffan, 1986). Bylo také zjištěno, že agresivita u mužů i žen klesá s věkem a vyšším vzděláním (Harris a Knight-Bohnhoff, 1996). Přestože je testosteron a jeho vliv na agresi zřejmě nejvíce zkoumaným hormonálním genderovým rozdílem, neunikly vědeckému - a populárnímu - badání ani „ženské" pohlavní hormony. Podívejme se proto nyní na vliv „ženských" pohlavních hormonů na chování. 2.3.2 Ženy, hormony a chování Všichni jsme slyšeli příběhy a vtipy o změnách v ženské psychice a chování v důsledku měsíčních hormonálních změn v ženském těle. Podle tohoto stereotypu ztrácí žena kontrolu, je v depresi, rozzlobí ji i nejmenší prohřešek a je puzena potřebou uspokojit vlastní chutě na sladkosti nebo slaná jídla - toto všechno jsou znamení, že za pár dní žena začne menstruovat. Oficiální jméno pro tento neduh je premenstruáiní syndrom, zkráceně^PMS^ Názor, že ženská psychika a chování jsou diktovány hormony, je velice stará. Jak nám připomíná autorka vědeckých publikací Deborah Blum (1997, s. 189). slovo androgen pochází z řeckého slova „muž" a estrogen z řeckého slova pro „šílenství". Premenstruáiní syndrom se v lékařské literatuře objevil as. pred pětašedesáti lety. V průběhu osmdesátých let si získal pozornost veřejnost, zejména v důsledku medializace dvou vražd ve Velké Británii. První případ se odehrál v roce 1980 a týkal se sedmatřicetileté ženy, která v plné rychlosti najela pnmo CE PRlROOY A PROSTREDÍ B.OLOG.E, POHLAVÍ A GENDER: iNTERAKCE PRÍRODY A PROSTAEDÍ 83 -™,. 2 4 VZÁJEMNÉ PŮSOBENf BIOLOGIE A KULTURY Problémy, které jsme nastínili vtéto kapitole, podtrhují vzájemnou interakci sociálních a bioiogickýchfaktorů. Nyní by se ale patřilo, abychom se s větší přesností zamysleli nad tím, co myslíme vzájemnou interakcí. Lynda Birke (1992, s. 74) tvrdí, že feministické kritiky biologických teorií vývoje genderu mají tendenci chápat biologii jako něco, co je prvotní - jako „biologický základ, na Merýjsou přidávány zkušenosti a vliv prostředí během našeho vývoje jako lidských jedinců" (důraz autorky). Birke tvrdí, že potíž s takovou pozicí je, že popisuje vývoj jako něco, co protká podél nějaké jednoduché linejmídráhy: biologický původ jedin-ce klade omezení na to. co se může ve svém kulturním prostředí naučit. Takový ieho či její prostře(Jíi a|e m °ia a ze ch°vani jedince může změnit nejen na výzkum„ých prací, které jsme° r^' b'°'0giÍ 3 fyzioloěii- Je zjevné, že větši-Blrke^áfeminisljck0 " *° kapito1* koumali, tento fakt potvrzuje. * biolo^ý determinismus ^™W®**«*> ^réjednoduše nahrfr ^•Misto toho vyzývá k forrn^ " ^^tivismern. který popírá tělo ^^^^ *i i— nistických t Wdk°Pání "^Pravedli^h a t,V,StÍCké ^ i aspek^amenápřinei -^^^ biol°^ versus kul- * Birke ,1992 s »■ * *ífcž^ "8 bteta**ř. nebo sociální f0Vě svět; JJJJ tě,a jS0u také ^ Poiovina pravdy. Jak uk* e angažovan0st v - 9 naše zkušenost gende-n6niie leností osob. které Rirqdy a prostredí lijí v konkrétních tělech. A je jisté, že tato těla a jejich (často neuspořádané) procesy musí být součástí jakékoliv nepřetržité konstrukce genderu"? Transformativní vysvětlení vývoje genderu. tj. výklad, který zkoumá, jak mohou kultura a chování jedince ovlivnit biologii a fyziologii a naopak, zdůrazňuje nástrahy používání biologických principů k ospravedlnění genderových nerovností a překonává dlouhodobé zaujetí pohlavními rozdíly. Jak vypozorovala Janet Sayers {1987, s. 68), „zaujetí pohlavními rozdíly a nerovnostmi bývá intenzivní zejména v dobách, kdy existuje vysoká pravděpodobnost, že existující rozdíly mezi pohlavími budou podkopány" (viz také Markens, 1996). Můžeme pouze spekulovat o motivech, které vedou některé vědce k vytrvalým pokusům vysvětlovat behaviorální a osobnostní rozdíly mezi ženami a muži z biologického hlediska. Existence rozdílů, dokonce i tehdy, když jsou biologického původu, nevyjadřuje nutně jejich hierarchické uspořádání. Nevyjadřuje nutně ani to, že určitý typ chování či vlastnost jsou inherentně lepší než jiné. To, že ženy a muži jsou v mnoha ohledech jiní, je zjevný fakt, avšak to, že by jedno pohlaví mělo být na základě těchto rozdílů diskriminováno, je sociální nespravedlnost. Klíčové pojmy androgenltální syndrom (AGS) porucha prenatálního původu, která je způsobena špatným fungováním adrenálních žláz matky nebo plodu nebo tím. že matky přišly do styku s látkami, které mají na plod stejný vliv jako androgeny Klinefelterův syndrom chromozomální abnormalita, kdy zápis chromozomální řady obsahuje tři (XXY) pohlavní chromozomy místo normálních dvou (XX nebo XY) mozková laterallzace specializace pravé a levé mozkové hemisféry na určité dovednosti pohlavní chromozomy jeden z třiadvaceti párů lidských chromozomů, který hraje primární roli při určení, zda se oplodněné vajíčko bude vyvíjet jako ženský nebo mužský plod syndrom androgenové necitlivosti genetická porucha, která způsobuje, že plod s chromozomy XY nen, citlivý na androgeny vylučované varlaty syndrom deflclence DHT porucha, kdy jedinec nemá žádnou nebo téměř nulovou hlad.nu 5-alfa-reduk-tázy, enzymu, který je zodpovědný za konverzi testosteronu na dihydrotestosteron transformativní výk.ad vývoje genderu teorie vývoje genderu, která uznává skutečné interaktivr, povahu biologie a prostředí, jakož i vliv .idského faktoru na vytváření genderu tím. ze zkoumá, jak může kultura a chování jedince ovlivnit biologii a fyziologii a naopak Turnérův syndrom chromozomální abnormalita, kdy zápis chromozomem, rady obsahuje pouze jeden pohlavní chromozom (X), nikoli obvyklý pár (XX nebo XY) Doporučená literatura B,M. š. L. mm T*e .enses ofgenter: Transfere tne *»* on se.ua, InenuaUty. New Haven: Yale University Press. 2. BIOLOGIE, POHLAVÍ A GENOER: I (MTERAKCE PRÍRODY A PROSTŘED! 91 TavsiS. C-l1' , ™.íSkŕ taH ženské prvky, a tak je léka-" .____.„.írní. Někten mtersewa'" j vaječníku nebo PoznámkV k^ýVrK«lnaKo1ejibWt^zavraždi,devětStudentekz(lra. votni^syndrornernXVYne,^ Sí wm» i"**"**""Li varIat 3části ženských genitálii bez vaječníku nebo ta*'**! ovšem případy, kdy *J" ^ ne vaflat (Kelly, 19g5J. Tito jedinci ,sou běžně nazý- t!£!ČZ2^aie "álové tat0 ozračení považuií za urážllvá" postih* jejMpo.ucha by pravděpodobně vibec nebyla objevena. * Ve stejné studii ale Hines a Kaufman (1994) tvrdí, že chlapci s AGS vykazují menši zajem o hry sfy«*ým nábojem než chlapci, kteří AGS netrpí. 5 Kessler (1«96> fiká, že je nemožné získat přesné statistiky výskytu poruch, jako je syndrom androgenové necWhost), protože na rozdíl od chromozomálních abnormalit nejsou tyto poruchy oficiálně zaznamenávány. Lékaň, se kterými vedla rozhovory, by se dokonce ani neodvážili učinit odhad výskytu této choroby, všichni se nicméně shodli na tom. že jsou tyto případy velice řídké. •Takové pozitivní hodnocení beióachů a široký koncept genderu ale byly bohužel prakticky elimino-vanj kontaktem s bitou společnosti. Přestože oerdacfiové jisté nezmizeli, koncem druhé světové války se Přístup k rtm v rámci komunit původních severoamerických obyvatel změnil v odsouzení ' wSiÍS3" ~m°SeXUá,Ů I* také WHliams, 1986). také nabízí «to«oo wrtřiuiinfch ^„2! iľ"^ * ma8neUcl*m P«»«i (Mnel. 1997). Pinel (1997) * 6re Vědci a lékaři P« zkoumání mozku používají. 3. GENDEROVÁ SOCIALIZACE V RANÉM DĚTSTVÍ Návštěvník nahlížející oknem do sálu pôrodníckeho oddělení nemocnice dokáže obvykle bez velkých potíží rozeznat, která novorozeňata jsou chlapci a která dívky. Dokáže to nikoli díky na první pohled zřejmým tělesným rozdílům, ale proto, že personál kupříkladu zavinuje dívky do růžových zavinovaček a chlapce do modrých anebo píše jména dívek na růžové cedulky a jména chlapců na modré. Zajímavé přitom je, že ještě na počátku století byly naopak dívky oblékány do šatů modré barvy, která byla tehdy spojována s jemností, zatímco chlapci nosili růžové šaty, protože růžová barva označovala mužnost (Rhode, 1997). Na barvách samých totiž ve skutečnosti pochopitelně nezáleží. Rozhodující je, jaké vlastnosti mají tyto barvy představovat. Od okamžiku svého narození jsou dívky vnímány jako křehké a líbezné a chlapci jako silní; takové jsou obecně přijímané genderové stereotypy, které se promítají do očekávání vztahujících se k chování dětí. V této kapitole si ukážeme, jak se genderové podmíněná očekávání přenášejí na děti skrze socializaci. Socializace je proces, jehož prostřednictvím si lidé pře dávají a vstřebávají společenské hodnoty a normy, včetně těch, které se týkají genderu. Socializace je celoživotníj>roceg a budeme se jí věnovat ve všech částech této knihy; zde se však soustředíme na ty její stránky, které se odehrávají převážně v raném dětství. Genderová socializace má někdy podobu vědomého úsilí, které posiluje genderová očekávání explicitními odměnami či tresty. Zejména chlapci jsou podrobováni přímým negativním sankcím, chovajHi se způsobem vnímaným jako nepřiměřený jejich genderu. Genderová socializace však může probíhat i prostřednictvím jemnějších signálů, skrytě přenášených způsoby, jimiž dospělí jednají spolu navzájem i s dětmi, dětským oblečením nebo třeba dětskými knížkami a hračkami. Také samy děti se vzájemně socializují, a to jak explicitní, tak i implicitní formou - vzájemnou interakcí v dětských kolektivech. Než přejdeme k dosavadním výsledkům zkoumání obsahu genderové socializace u malých dětí. podívejme se na samotný socializační proces. Nejprve si představíme některé videcMteorie, které se pokoušejí vysvětlit, jakým způsobem malé děti své genderové identity získávají. UERAKCE Pfi,*°t)Y A PROSTRED' 3-1 JAK SE UČÍME GENDERU Wzkumy ukazují, že děti začínajídávat přednost určitým hračkám v souladu s generovými stereotypy již ve věku kolem osmnácti měsíců. Dvouleté děti jsou si jíž v-?dp3rj^s^no genderu j genderu jinýchjidí a během třetího roku života začí- 3- GENDEROVÁ SOCIALIZACE V RANÉM DĚTSTVÍ 93 • ctnosti a typy chování genderové stereotypním způsobem * UfClte Z Je tedy zřejmé, že děti jsou vystavovaný gendero-olombok a Fivush, las )• ^ ^ ^ v|gstné stane že obsah téchto ^ signálům již ve velmi útlém veu ^? ^ _ ^ _^ &r^J 2ria,ích,aPeakové.žejsouch,apci?Aco Se") dělají jen ch.apci a jiné věci (ty „ženské", jen d,vky? Jako odpoved na tyto otázky byla nabídnuta řada teorií a tři obecné typy těchto teorii nyní probereme: jsou to teorie psychoanalytičke, teorie sociálního učeni a teorie kogni-tivněvývojové. 3.1.1 Psychoanalytičke teorie Autorem bezesporu nejznárnější psychoanalytičke teorie genderové identity je rakouský lékař Sigmund Freud (1856-1939). Freudova koncepce je známa pod názvem teorie identifikace. '--- Podle Freuda procházejí děti během svého osobnostního vývoje několika stadii. Během prvních dvou stadií, nazývaných orálnía anální, se chlapci a dívky svým chováním a vnitřním prožíváním příliš neliší. Děti obou pohlaví soustřeďují své city především na matku, která zastává převážnou část péče o ně a uspokojuje vět-sinu jejich potřeb. Teprve ve věku řtvř iQ+ , - - výrazně odlišný kurs el id ^ ^ 8 Ch'aPCŮ ***** i odlišnosti od 1 • -' ZaCmaJI ^ Věd°my V'aStníCh «ál" a ^ ! ^ä^^^^^T^zahme třetí vývoiové sta" dítě nevědomky utváří vľ7 ^ d°Chází u dítěte k identl" I'"'a *! - chovat způsob „ľ' P°d'e ^ '°Ů™ stejného pohla-6 'denWik- udSfU??J'C!m ^ lenderu. Důležité přitom je, U aa£i. identifika e „I 0d"Šn0U ^ ^^^n*^?™' Freud nazývá kast,a*n, ^ Pohlavníol P C,lŮ žärl^osti jej však J°ka(to ^ Podstata tzv. o/df- ™«t I )eho 1 U^^rovány a 2T domněnku, že všechny k0st a sí<" ^SžuS^^S^ soupeřit cT' Že StSJny °SUd m-" t0 dalšího soupeření %"^ítt' ° Vn'má otcovu veli' P[0t0 ch,aPec snaži 'tr0vat své konkurenty. Namís-,ce přiPodobnitasvým způso- ACE V Růr>JÉM OETSTVl bem tak slaví úspěch hned dvakrát: udrží si svůj penis a svůj sexuální vztah k matce realizuje zástupně, skrze svého otce. Chlapec se tak se svým otcem ztotožňuje a vstřebává jeho vlastnosti a způsoby chováni - včetně těch týkajících se genderu - do svého vlastního společenského repertoáru. Zcela odlišný je vývoj u dívky, jejíž identifikace s matkou je podle Freuda motivována tzv. závistí penisu. Závist penisu se v dívkách vytváří, když poprvé spatří mužské pohlavní ústrojí. Při pohledu na - řečeno Freudovými slovy - „o mnoho dokonalejší vybavení" muže dochází také dívka k závěru, že byla kasírována. Zachvacuje ji pocit nedokonalosti, žárlivost vůči chlapcům a opovržení vůči matce a vůbec všem ženám, které s ní toto „znetvoření" sdílejí. Svou lásku naopak přenáší na otce - vlastníka penisu, po němž tolik touží a ve snaze získat otce pro sebesě s matkou ztotožňuje. Dochází nakonec k poznání, že může penis získat hned dvěma způsoby: nakrátko pohlavním stykem a symbolicky také porozením dítěte, zejména pak dítěte mužského pohlaví. Touha po penisu v ní tedy probouzí lásku k mužům (jež v první fázi zastupuje osoba otce) a žádostivost vůči nim (Frieze et al., 1978). Žena však nikdy nedokážesvé pocity méněcennostla-záyjg-ti plně překonat, což na její osobnosti zanechává nesmazatelné stopy: ~~7PŤlc7rJmVtedy femininité větší míru narcismu, který má u žen také vliv na jejich volbu objektu - potřeba být milována u zen převažuje nad potřebou milovat. Důsledky závisti penisu jsou i jednou z příčin tělesné marnivosti žen: mají sklon více si cenit své přitažlivosti, která je jim jakousi opožděnou kompenzací za původní pohlavní méněcennost. Stud - který je považován za ženskou vlastnost par excellence, ve skutečnosti je však mnohem více plodem konvence, než by se zdálo - má, jak se domníváme, za cíl skrýt nedostatečnost vlastních genitálií. (...) Fakt, že Ženy mají jen málo smyslu pro spravedlnost, bezesporu souvisí s tím, že jejich mentálnímu životu dominuje závist" (Freud, 1983/1933, s. 90. 92). Freudovo dílo dokázalo obrátit pozornost vědců k významu prožitků v dětství a Přimělo tehdejší vědeckou obec zabývat se například otázkou dětské sexuality » možností trvalých následků průběhu dětství na lidský život. Nez vsak začnete Podezíravě sledovat každé čtyřleté dítě, které potkáte, měli bychom upozorr, . KJmm**™™ byla a je P^ěterrijr^ Ne identrnl^ko proces odehráSS^E^^^Zb J listuje objektivní způsob, kterým tJMm^^^^ "■né osoby, anebo na vzpomínky dotyčné osoby na vlastni dětství. Pntom GENDEROVA SOCIALIZACE V RANÉM DÉTSTVl 95 , nchotni vzpomínkám lidí důvěřovat, přetrvává prc, p^^^^p^'- krajně SUbjekt'Vm P°Vaha PSy-m inherentní zaujatosti kaz ^ ^ ^ ^ zgložené interpretace cnoanalytických metodvzbUZ . skutean0StJ. či zda vypovídají spíše o tom. prožitků zkoumaných osob op ^ & ^ j(jentjf jkace KrQmě ^ll^ má'° dÚkaZŮ 1elt~al., 1978; Sherman. 1971). Veškarégenderové specifické vzorce chování ziskane v dětství navíc Freud 1 popí jako neměnné, jednou provždy dané. Neponechává tedy žádný prostor I IrÓléjTcn změnu, ať už na individuální, či společenské úrovni. Jakkoliv je přitom pravda, že gender se veškerým změnám houževnatě brání, zároveň platí i fakt, že učeni geniem probíhá po celý život a že člověk dokáže svéjednání a postoie měnit, je-li vystavován novým situacím a společenským modelům, Konečně nelze přehlédnout ani tenttenčjnt, protiženské vyznění freudovské teo-JMtem^ ženy jsou v ní popisovány jako méněcenné, přičítá se jim žárlivost, pasivita a masochismus. r^jajeny^ezuje jako „méněcennou odchyL ^f^í (Bem. 1993, s. 59). Femininitu vůbec vnímá jako spojenou Celkové tedy teohe identifikace ženy jednoznačně ^^^^^^^^ gynvít a ženy poškozující.! J'126 V"ímat 1 Jako vysloveně miso- sÄtÄtr"ne"' íe něk,eřI 2 r'M°«* »»»'».»» , " ' ",aa""*»«^.etickém rámci psy-££íľ"™" <«' ľľľ"P5,MnIh°««— " ľ0dit ** tento jev ľ Ch0Vají *** k ženil ana°Pak PřÍChází s P^0" Uejich výlučné schopnos-10n zase tvrdí, že repro- 'ostžen-řQ- ",luÍÉi2st děd vnilrní Prostor, v němí 6Ceno Hi,s err,2 nosí a ftř ™' Slow eb. ^ duS6v"e angaž Pěstují nový skutečnost, že těla zen mají ^UŽSSpro?rČUJek dukčn e«ova soci •orgány jsou vněj-v Raném dětství lř a činné, což se v mužské psýché odráží jejím,zaměrením na vnější svět a aktiv ní přístup k němu (Bern, 1993). Konečně Klein propaguje tezi, že primárním vzta nem určujícím vývoj genderové identity není vztah mezi otcem a dítětem (synem Či dcerou), kde ústředním motivem vztahu je penis, ale vztah mezi matkou a dítě-temjehož ústřední motiv tvoří ženský prs, a to zejména z hlediska er^ocľa"vmt7 nich konfliktů, které prs v dětech vyvolává (např. dobro /hojnost vs. špatnost/ destruktivnost - Chodorow, 1989, 1995). Jiní autoři využívající psychoanalytického přístupu, například Clara Thompson (1964), Jacques Lacan_(1977) nebo Juliet Mitchell (1974), vsazujíkonceptzávi^ ti penisu do společenského kontextu a vykládají jej tak, že ženy žárlí na mužský orgán jako na symbol mužské moci a mužských privilegií v patriarchální společnosti. Skutečným předmětem závistí je tedy podle nich vyšší společenský status mužů a jejich_větší míra svobody. Také teoretička feminismu Nancy Chodorow (1989; 1978) nabízí revidované pojetí teorie identifikace, které zasazuje získávání genderové identity do společenského kontextu. Pokouší se odpovědět na otázku, proč ženy během života vrůstají do rolí hlavních pečovatelek o děti a proč si k dětem vytvářejí silnejší citové pouto než muži. Nabízí odpověď, že pro chlapce je proces identifikace nutně j)btáinější, neboť se musejí psychicky odpoutat od^sjagh matek a utvářet svou osobnost po vzoru otců, kteří značnou část času tráví mimo domov. Chlapci se tak nutně stávají citově odtažitějšími a utlumeftéjšími než dívky, které takovou Psychickou bariérou netrpí -jnatky a dcery naopak vzájemný vztah prožívají '"tenzivně a nepřetržitě. Tímto způsobem získávají dívky duševní predispozici pro "^ÄSôúpéČ^^ osobnost získává sklon více se vymezovat vztahy a pouty k jiným lidem než osobnost maskulinní* (Chodorow, 1978, s. 44). Dílo Nancy Chodorow je podnětné, podobně jako jiné pjychoanalytickéjeone. ^ak bývá kritizováno jako do značné míry empiricky necitelné, a proto postrádající důkazy (Lorber et al., 1990). Chodorow se hájí poukazem, že jej, teorie byla ^zena z empirického zkoumaní a doložena klinickými pozorováním, (Chodorow l*>5). Spolehlivost psychoanalytických klinických dat však vždy vzbuzuje^po hyb-Chodorow sice vykládá výpovědi svých pacientů jako P^-^^ Jiný klinický psychoanalytik - byf by i sdílel ^h0f^ZtľäZ analýzy - je však může interpretovat odlišně. Své empirické údaje nav, Chodorow :is*ala od pacientů, kteří vyhledali její pomoc při řešeni svých problémů, krizíakon- nikW. a kteří proto nemusejí tvořit reprezentativní 3' SENDEROVÁ SOCIALIZACE V RANÉM OÉTSTVl obraz populace jako celku. 97 -oiakoetnocentrické. V kapitole 6 této knihy Se její dílo je 'ovnéž knt.zovan > ^ ^ ^ svéřovana vý|u- dočteme, že dělba práce ^ Qstech nevyskytuje, nicméně gender jako : „ä péče o děti. se v nekteryc ^ _ ^ ^ech sp0|ečnostech Kategorie - beZ oh.edu na je^ pfedktádaný chodorow se vztahuje jen na bez rozdílu. Zda se, XJ - pr0 vsechnv (l orlH;l et a|; MM středostavovských rodinách, není však, jak poukazuje Joseph (1981), pravdivým obrazem zkušenosti většiny afroamerických matek a dcer. Podobně také Segura a Pierce (1993) poukazují, že některé charakteristiky amerických rodin osob mexického původu - například přítomnost hned nékolika pečujících osob (babiček, kmoter, tet) v rodině - vyžadují rozšíření či úpravu daného modelu, aby lépe pokrýval odlišnosti v genderové výchově spojené s rasovou, etnickou a třídní příslušností. Chodorow (1995) na tuto kritiku odpovídá výzvou, aby se feministická psychoanalýza zaměřila na méně univerzalistické a esencialistické koncepce utváření genderové identity, které by braly v úvahu specifickou lidskou zkušenost a relevantní životní danosti, jako je rasová a etnická příslušnost, společenská třída či pohlavní orientace. Podle Chodorow se každý člověk aktivně účast-■j «vlastního genderové specifického já skrze své citové reakce na prc-21S*".*** ^^azíe), takže úderová identita a objektivita - se u každého eľ "Jmym' ^ &Snáemé P°dmí"ěná identita ^ních (tedy emocionálních a fálPOtl'VCe ^ nero2borný™ prolnutím subjek-^.•I^Äwioww wä^st1!' * Ku,,umrch VffznamO- (1995, s. 517). ^'novédebaty-avzhleder^r'"5"0"0" PSyChoana'^kou teorii jistě ro1' koncept nevědomí, bude - ■ * ÚVahacn nadále hraje význam- ná problém ověřitelnosti pj"7 ^'časttěcht0 debat bezesporu soustřeďovat cím wiväfií.^í____ analytic genderové identity, podívejme se prQt0 na někte -^t,en^procesU2ÍS~'^^ teorie však ré odlišně přístupy. nejsou jediným existují 3.1.2 Teorie Boctélntho učeni pfjj. Teorie sociálního učení jsou optott teortim psychoana\yt\ckým Jednoduš ' QStj hiednější v tom smys\u. že se zaměřuji na empkicky pozorovatelé u ^--^ a jejich důsledky, ntkoVi na nevědomé pohnutky a pudy (Bandura, 1986V BB 3- GENDEWQVA SOCtAUZACE v RAN&M u tože těchto teorií existuje celá řada, mají několik společných základních principů, které čerpají z psychologického směru zvaného behaviorismus. Přinejmenším í s jednou důležitou myšlenkou behaviorismu jste se již nejspíš někdy setkali: je ' to myšlenka posilování. Následuje-li po určitém typu chovaní odměna, zvyšuje se pravděpodobnost, že se takové chování bude opakovat - pokud naopak násle- ' duje trest, pravděpodobnost dalšího opakování se snižuje. Budete tedy mít větší j šanci, že svého psa úspěšně naučíte chytat frisbee, pokud mu za každé chycení a aport házecího disku dáte sušenku. Podobné lze psa odnaučit, aby močil na květiny ve vašem domé, pokud ho vynesete na zápraží, kdykoli se chystá zvednout nohu u některého květináče. Behavioristé tvrdí, že stejný princip posilování se vztahuje i na lidský proces učení, učení genderovým rolím nevyjímaje. Konkrétně tedy teorie sociálního učení říká, že děti získávají jim odpovídající genderové identity proto, že jsou odměňovány za chování odpovídající jejich i genderu a trestány za chování, které je s ním v rozporu. Někdy nabývají odmé-rty a tresty přímé podoby chvály, respektive napomenutí. Jeden z autorů této knihy například zaslechl ve frontě u pokladen v tržnici rozhovor, v němž malá dívka žádala otce, aby jí koupil malé nákladní auto z umělé hmoty. Otec na ni pohlédl s viditelnou nelibostí a řekl: „To je pro kluky. Copak jsi snad kluk?!" Dívka beze slova vrátila auto zpět do regálu. (Zajímavý je fakt, že u chlapců budí chování připisované opačnému genderu obecně ještě ostřejší projevy nesouhlasu, než je tomu u dívek - viz např. Fagot, 1985; Martin, 1990.) Děti se však učí také díky nepřímému posilování. Mohou poznat důsledky určitého chovaní například pouhým pozorováním chování jiných (Bronstein, 1988). Vjedné zkoumané skupině sice rodiče děti^výslovně nenabádali, aby si hrály s hračkami považovanými za odpovídající jejich genderu, když si však děti zvolily hračky spojované s opačným genderem, jejich rodiče byli méně často ochotni si s nimi hrát (Langlois a Downs, 1980). J Poslední příkiad ilustruje druhý důležitý princip teorií sociálního učenice ilnej^n^ilováním, ale take nfipoj^^ °k° • pro^ľp^^ pochopitelně ruku v ruce. Det, *ou odměňovány za nápodobu některých druhů chování a trestány za napod bu ^nejčastěji přitom napodobují právě ty osob, Které jejich *S3naml. Stoupenci teorie sociálního učení konstatují, že děti sl za vzor svého chování nejčastěji berou ty dospělé osoby, které vnímají jako vlídné a přátelské « úroveň mocné (tedy disponující statky či výsadami, kterých si dítě cení). Tet, 3- GENDEROVÁ SOCIALIZACE V RANÉM DÉTSTVl 99 íDodcbujíosoby, které se j.m nejvíce podo-,é osoby patří přirozené především rodič ^uádá že děti nejvíce nap j*[|B;ssey a Bandura, 19« >^ ^ . jgk ge však dozv,me v kap,tolách stejnéhopoblaví.stafSI S°Uľ° .SQbí také pedagogové a mediální osobnosti. 4a6'iatótru^sobíjisté přesvědčivě: téměř každý z nas nejspíš někdy Teorie sociálního ucem puso ^ ^ ^.^ rodiče někdy a* p**** do rozpa^ Také rľorievšak naráží na jisté potíže. Výsledky zkoumání nápodoby u osob stej- I ného pohlaví především nepotvrzují, že by děti konzistentně napodobovaly spíše ■wory stejného pohlaví než vzory pohlaví opačného (Raskin a Israel. 1981). Shod-Äbsfpoftiavíse naopak zdá být méně důležitým faktorem podporujícím modelování než některé jiné proměnné - například moc, která je napodobované osobé ■ připisována (Jacklin, 1989). Dívky častěji napodobují mužské vzory než obrace ně, což může být způsobeno právě tím, že muži jsou vnímáni jako mocnější než j ženy; jak říkají Golombok a Fivush (1994), chlapci mohou nápodobou ženských t vzorů mnoho ztratit. Navíc děti obvykle napodobují vzory stejného pohlaví jen tehdy, pokud se tyto vzory drží modelů chování odpovídajících danému genderu (Jacklin. 1989; Perry a Bussey, 1979). Toto zjištění naznačuje, že děti mají urči-^vědomí genderu nezávislé n3 tom, které získávají moilelpv^m. A konečně, eone socalmho učení popisuje děti pouze jako pasivní příjemce socializačních ^^rieráPanajak°Jedn°SměmýPr0CeS' V němžJ"" děti utvá-, Z 2 ľ"3" 3 **' 199°-S-198»- ^tujf přitom dokla Stouto kritikou se pokouší vypořádat u„B v Wadov, rámec, který Si v SfJ! ľ kogn,t,vnevívoJová perspektiva - třetí Představ, S0W,Sl0St' s Plesem získávání genderové identity středy dftfi 6 věnova» studiu m P,ageta a Lawren°e kognitivní, "r°2Uí,lěji s^ Prožitkům 'Pačesů, jejichž pro- Představme si m.ir, h nalé* řád v ,n„-, ěender°vým stereotypům) "'diickedítě, ktpr6 Cla|ním svptč ■ . T:------ c' Klere je ve světe .-.„, - ■ • kterv Je obklopuje- 3gew UP,nymci^m:ž,votmu-musípri- ACE V RANÉM DÉTSTVl padat jako zcela chaotický. Jedním z prvních úkolů, které dítě vjeho vývoji čeka jfi je hledat smysl veškerých informací, které přijímá pozorováním okolí a interakcí s ním. Podle kognitivněvývojových teorií řeší velmi malé děti tento úkol tak že v okolním hmotném a sociálním světě objevují vzorce. Děti prý mají k hledání vzorců přirozený sklon, a „jakmile začnou určité kategorie a pravidelnosti objevovat, spontánně si v souladu s nimi vytvářejí i představu o vlastním já a soubor sociálních rolí" (Bern, 1993, s. 112). Pořádající kategorie, které si děti takto vytvářejí, se nazývají schémata a jedním ze zvláště užitečných schémat malých dětí je pohlaví. Proč právě ono? Odpověď spočívá v druhém hlavním principu kognitivněvývojových teorií: porozumění dětí okolnímu světu je určeno stupněm mentální vyspělosti. V rané fázi svého živo- i ta (podle Piageta ve věku mezi osmnácti měsíci a sedmi roky) má dětské myšlení sklon ke konkrétnosti: opírá se o jednoduchá a jasná vodítka. Ženy a muži v naší společnosti (a ve většině společností ostatních) vypadají odlišně: jinak se oblékají, mají jiné účesy a vykonávají jiné práce. Pohlaví je tedy poměrně stabilní a snadno rozpoznatelnou kategorií, projevující se v mnoha jasně viditelných fyzických příznacích (Bern, 1993). Děti tuto kategorií nejprve vztahují na sebe, vymezují se podle ní a uspořádávají podle ní svou identitu. Poté ji začínají vztahovat i na jiné osoby ve snaze roztřídit lidské vlastnosti a typy chování do dvou skupin - mužské a ženské - a následně hodnotit pozorované chování lidí jako genden> vě přiměřené (tedy „správné") či nepřiměřené („špatné"). ^ Kognitivněvývojová teorie nám pomáhá vysvětlit, proč mají děti silný sklon upřednostňovat odpovídající pohlavně stereotypní hračky a činnosti, hledat si přátele shodného pohlavia zastávat rigidně stereotypní představy o genderu (Cann a Pal-mer, 1986; Cowan a Hoffman, 1986). V období od dvou do šesti let se děti nacházejí v následujícím raném stadiu vývoje, nazvaném Piagetem predoperační stad>-\ um- V tomto období mají děti sklon pohlížet na veškeré pravidelnost,, které ve svém světě pozorují, jako na jakési neměnné mravní zákony a nemají jeste schopnost vnímat jednotu v různosti; nedokážou tedy pochopit, že i pokud se povrchní vlastnosti určitého objektu změní (například délka mužských vlasů), jeho totoz-**t zůstává táž (muž zůstává mužem, přestože mu vlasy sahají až do P»^^ nazují, že přibývajícím věkem a postupným rozvojem svého kogn,t,vn,ho sy e-* zaujmi k aktivitámÄ žen Pružnější postoj, P^s™*££ Pu adolescence (Bern, 1993; Golombok a Fívush, 1994, Stod ar od|išný názor ovšem mají Carter a McCIosky, 1983). 101 3 GENDEROVÁ SOCIALIZACE V RANÉM DETSTVl - - oiovým teoriím několik výhrad. Jedna Se KňtiKové vznášejí proti genderovou jdeatitu. Kognitivnévývc- V "émŽ S' Ha do období věku od tri do pět, let. výzkumy však jčVž teorie tuto fázi vývoje M ^ ^ ^.... ^ ^ ,etech (Cowan a Hoff naznačují, ževe skutečnosti n peinovějších výsledků navíc vyplývá, že ,Q9fi. Fagot a Leinbach, 198J). ' nejí m3n' ľ lnu základním, pořádajícími kategoriemi c, schématy pro všech- ^^^^.^^^^^ ľatiľé Přestože si sami genderovou identitu osvoji.i (Skitka a Mašiach. 1990). Dívky mají obecné větší znalost genderu než chlapci, zároveň vsak byvaj. tolerantnější vůči chování překračujíc Celý proces, kterým sedíte učí operovat s kategorii pohlaví jako pořádajícím schématem, jakož i vnější proměnné, které mohou tento proces ovlivnit, je tedy třeba zkoumat ještě h lou-běji. Většina dosavadních výzkumů v této oblasti se bohužel zabývala pouze dětmi z bělošských středostavovských heterosexuálních rodin, takže víme jen málo otom.jak mohou význam pohlaví a genderu pro schematizační úsilí malých dětí ovlivňovat faktory jako rasová, etnická a třídní příslušnost, struktura rodiny či pohlavníorientace rodičů. Existujívýzkumná data. která ukazují, že černošské děti nejsouvedenykúplněbipolárnímuvnímánígenderulHale-Benson. 1986; McAdoo, ľrl-ľt°ŠSké'316 1 hÍSPánské děti J«~ mônô výrazně formovány ^BonhamasJ;ľS£) ****** "* G°nZaleZ' 198Z ^ této výhradě se pojí jiná ješt- - ^ který děti v ustátě re Jizľiiľ^' * genderu Popisy Jako ,l0mie žena ve smyslovém "* 3 * Prvořadou roli dicho- tiS»&BmJEg** ^itivněvývojové teorie zásad- :s,« Muhlasit Stvr: e' že & aiizujicí optika, tvraXBem^začiná formovat každodenní život détu Vzpomeňme si na příklad, kterým jsme"tuto kapitolu otevřer, cedulky růžové či modré barvy připevněné k dětským postýlkám vaTci^-r?? **1M d° rŮŽ0^ch či modr*<* zavinovaček. Ve zbý-Zľu -°,V* UkáŽeme'Í3k tat° Pariace pokračuje ve V teorii Sandry Bem lze rozez "Wukovske a -holčičí"? jové teorie. Genderová socSatt^T S°Ciálního u5ení 1 kognitivněvývo stfedujenametasdělenioiienderu!13 ' Bem se však VÍCC S°* ňzaci probíhá zároveň š tím ia^,.~ ***** 2působy- ^ učení genderové poia-(fendero*™^^ životy a životy svých dětí. 104 ^dovede auto řídit také.) Bem S0ClAU2Ace v raném dětství však nechápe dětí (a rodiče) jako pouhé pasivní příjemce kultury. „Genderové vyhraněná osobnost je produktem i procesem zároveň" (Bem. 1993, s. 152) Podobně jak0 jiní zastánci kognitivněvývojových teorií se domnívá, že dítě je schopno přijímat kulturní signály proto, že v okolním světě samo aktivně vyhledává stabilní vzorce. V dobé, kdy člověk vstupuje do dospělosti, to navíc již není jen kultura, co stanovuje meze jeho definicím genderové přiměřenosti; člověk se sám začíná těmto mezím dobrovolné podřizovat a hodnotit sebe i jiné v jejich intencích. Autorka zároveň zdůrazňuje, že definice pohlaví, kterou člověk v dětství internalizuje, jejTovajjyjsociri kulturní, nikoli biologické a že znaky, z nichž rozdíl mezi pohlavími dešifruje (což je v genderové tak polarizované společnosti, jako je ta naše. dosti zásadní úkol), jsou rovněž spíše sociokulturní (například účes. oblečení) než biologické (genitálie). Bem rozšiřuje kognitivněvývojovou teorii také svým tvrzením, že na „optické sklo" genderové polarizující je navíc přiloženo sklo druhé - androcentrické. Děti se dozvídají nejen, že muži a ženy se vzájemně liší, ale také, že muži mají vyšší, hodnotu a že vše, co dělají muži, představuje standard, zatímco vše, co dělají ženy, je odchylkou od tohoto standardu. Působení „optického skla" androcentrismu „dra maticky mění důsledky intemalizace genderové optiky. Zatímco dosud mohl být jednotlivec vnímán jako pouhý nosič kulturního elementu genderové polarizace, nyní se stává přímým - byt' třeba nevědomým - spolupachatelem sociální reprodukce mužské moci" (Bem, 1993, s. 139). Co z této teorie vyplývá pro sociální změnu, je vcelku zřejmé. Žádná společnost se nemůže vyhnout enkulturaci nových členů, přinejmenším y případě generuje však třeba změnit kulturní optiku, která je procesem enkulturace předávána. To neznamená nic menšího než vymýtit jak androcentrismus. tak igenderovou Polarizaci. Jak podotýka Bem, někdo by mohl namítnout, že první z obou požadavků se již realizuje prostřednictvím protidisknminačního zákonodárství, které Je v posledních letech zaváděno. Bem však upozorňuje - a náš text o tom jeste Přinese řadu důkazů - , že celá naše společnost je natolik zevrubně uspořádaná Podle mužských hledisek, že i ty politické projekty a praktiky, které se jev, jako genderové neutrální, se při bližším zkoumání ukážou jako silně ™«°cen^ -Androcentrismus prostupuje celou společností tak hluboce, * je treba -t ? apriorní nedůvěrou i na ty instituce, které ženy ^slovně nediskriminuj. (Bem. 1993, s. 190; viz rovněž Rhode, 1997)- Na první pohled by se mohlo zdát, že vymýt, genderovou by m Jo snazším úkolem než vymýtit androcentrismus. Bem ale upozorňuje, ze 3' OENDEROVA SOCIALIZACE V RANÉM DĚTSTVÍ 1 OS ^státse.-ca.asKulinmm: mi, homosexuálními ■ néc0 víc než jen poskytnout mužům i ženám vetší Prcvoupoianzac^amena androgynním, heterosexuální ' 5 rľ-ními či JaKýmikoH zatouží být. Znamená to u^u ' ľl s níž podobné pojmy «ela zmiz, z kultury , dusev- takového úsilí by bylo. aby vat zasvěcování svých malých dětí do trad.cn.ch postav ser0d'CeSna mwsvét.ovali. že jedinými bezpodmínečné danými rozdíly SSL--I Ckéareprodukčn,Rod,čebytakésvým détemmusel, nabídnout alternativní optiku, zprostředkující porozuměn, novým .nfor-macím a umožňující zařaditje do uspořádaného rámce. Bern doporučuje „optiku individuálních rozdílů", která bude zdůrazňovat „pozoruhodnou rozmanitost jednotlivců v rámci skupin" (Bem, 1983, s. 613). Bern (1993) uvádí na podporu různých aspektů své teorie celou řadu výzkumných studií, zejména pokud se týká různých dopadů genderové polarizace (viz například Bem, 1975; 1981; Bem a Lenney, 1976; Frable a Bern, 1985). Podobné jako revize psychoanalytického přístupu vypracované Chodorow (1995) jsou myšlenky Bem dostatečně provokující, aby podnítily řadu výzkumných projektů - právě tak ovšem, sporů. Je třeba říci, že poskytnout dětem alternativní optiku pro zpracován, a pořádání informací nemusí být vůbec tak snadné, jak by se mohlo zdátT *W» (Golombok a Rvuľ «ľT***" StereotyPní a^ *™* socializace. Nyní obrátím ' ° Ch 2de diskut°vaných teorií gerv své děti vevztahukgendPerrn0St " ZpŮSOby r°diče 32 JAK DITĚ VVBÚ.sta Zeptáte^e rodičů ľf.L JAK° ^ Č. CHLädc ^naodpow iiimk,en CeNí dítě, jest)j „ CHUpEC postojvšakVe's j^^'^nezái^ l^^^a, nebo holčičku, ^•i977-c;:;r;^r*kdo p,ánovaii větší ioa ^^obiasT! POČetne Považován světa jsou synové dodnes *CE V RANÉM DĚTStVl TABULKA 3.1 Teorie genderové socializace Teorie psychoanalytičke teorie (například teorie identifikace) Přední osobnosti Sigmund Freud. Karen Horney, Erik Erikson, Melánie Klein. Clara Thompson, Jacques Lacan, Juliet Mitchell. Nancy Chodorow Teorie sociálního učení Albert Bandura Hlavní principy Děti ve svém osobním vývoji procházejí řadou stadií. Zhruba do veku čtyř let prožívají dívky a chlapci tento vývoj podobné. Počínaje tímto věkem však začínají svým chováním nevědomě napodobovat chování rodiče shodného pohlaví a učí se tak chovat přijímaným genderové specifickým způsobem. Chlapci jsou k identifikaci s otcem motivováni kastrační úzkostí, dívky závistí penisu. K obmenám téhož základního tématu patří koncepce závisti dělohy a přesun důrazu od vztahu otec - syn, respektive otec - dcera (tedy vztahu, jehož centrálním motivem je penis), ke vztahu matka - dítě. Podle druhé zobou modifikací je ústředním problémem procesu získávání genderu fakt, že chlapci jsou nucen, se duševně separovat od svých matek, zatímco dívky podobnou separaci neprožívají. Děti získávají gender dvojím způsobem: posilováním (tedy odměnami za genderové přiměřené chování a tresty za chování genderové nepřiměřené) a modelováním. Kognitivněvývo-jové teorie (např. teorie genderových schémat, „teorie optických skel kultury") Jean Piaget, Lawrence Kohlberg, Sandra Bem Děti vstřebávají gender a genderové stereotypy v rámci svého mentálního úsilí nalézat řád v sociálním světe, který je obklopuje. Pro vyhodnocování smyslových informací si déti vytvářejí kategorie či schémata, která jim umožňují pořádat svá pozorování a zkušenosti na základě vnímaných stabilních vzorců či pravidelností. Pohlaví je jedním z nejraněji vytvářených schémat, jelikož představuje poměrné stabilní a snadno rozpoznatelnou kategorii s jasné patrnými fyzickými příznaky. Podle „teorie optických skel kultury", která zahrnuje i některé rysy teorie sociálního učení, jsou děti socializovány tak. aby přijaly genderové optiky (tedy předpoklady týkající se maskulinity a feminin/ty) vládnoucí v jejich společnosti. Tato enkulturace se odehrává jak prostřednictvím insutucionaiizovaných sociálních praktík, tak i skrytými signály či „metasdéleními" o hodnotách a relevantních rozdílech, které usměrňují život dětí již od narození. BENOEROVA SOCIALIZACE V RANÉM DÉTSTVi 107 •ak ukazuje Komentář 3.1 na straně 109, ejíis. ceněni výrazně více než dcery a J ^ ^ vychy|em demograficW Mizerně, kde toto upřednost rovnováhy ve prospěch muzu. ^některého poh,avít z ^ RodičevUSA sice neprojevuji od|jšná ocekávání a jednají s nimi qdiíš^ mfti^W-Wiř*M^*?^ na jejich pohlaví. Někteří vědci dokoncT • S ZPÍSObľičúa ^rľznají poh.aví dítěte, muže genderová socializace fznaiost pohlavídítéte znamená víc než jen znalost chromozoma.nich c, ana-tomických odlišností. Zároveň je v ní implikován i gender a spolu s n,m řada ofe káváni týkajících se osobních vlastností a sociálních rolí." Ověřit takovou hypotézu je obtížné, ne-li nemožné, každopádně je však již dnes známo, že genderová socializace dítěte začíná prakticky bezprostředně po jeho narození. Výzkumy například ukazují, že naprostá většina rodičovských výroků týkajících se dítěte v okamžicích bezprostředně po porodu se týká právě pohlaví dítěte (Woollett et al.ri982J. Navíc přestože lze mezi novorozenci mužského a ženského pohlaví pozorovat jen málo rozdílů ve fyziologii a chování, rodiče mají tendenci na ně reago-vatodHsne.Jsou.li například vyzváni, aby své čerstvě narozené dítě popsali, často se uchyluji karovým stereotypům. Malí chlapci jsou popisováni jako velcí. ^^.vážnéhovzezřeníasvelkýma rukama; ma.é dívky zase jako drob-ne, hezké, s jemnými rysy (Rejd 1Q0M T=f .... ^sledky studie proveLnľlľd ' * * ™™ ™" ***** «*.«' C0Ž b* D°Wademfaktu že rod,če * ^víceméně neměnné. ~ ^.jet^l^^^^s^ecifické,rysxcha-1,déb^^hopnipohiavíaítět:h'6 ľ. 'Ce ^nakládají, aby zajistili, že ostatní *^ZT*^**^ aktivity se totíz ^ ^než {0^^ZTna neb0 modra Ct ^* D^150u^opakn!ľn,;auta^ýchdo *° nosí kombinéry s obrázky spor- m-Š^»oÍS^V d0 paľtlľľ^^ neb0 fi^ových hrdinů. S,di^- Rodr ÍÍČast0 lekor ' například růžové neb° ' - aiiĚkýrn Hc°Vane volanky. mašlemi, obráz-eíam také často nasazují saté- nové čelenky - přestože ještě nemají téměř žádné vlasy - a dávají jim propích nout ušní boltce, aby mohly nosit náušnice. Dokonce i papírové kalhotky se pro dívky a chlapce liší, a to nejen tvarem, což může mít své racionální odůvodnění ale i dekorací: dívčí kalhotky jsou ozdobeny obrázky růžových květinek, chlapecké plachetnicemi a osobními či nákladními auty. Oblečení tak obvykle skýtá dostatečně spolehlivé vodítko pro určení pohlaví; dochází však i k omylům, které u rodičů často vzbuzují velkou nelibost. Jak se nám nedávno svěřila jedna frustrovaná novopečená maminka: „Oblékám ji do růžového, nosí náušnice - a lidé na ni stejně vždycky mrknou a řeknou: .Nazdárek, chlapiskoľ Co si mám počít?" Komentář 3. 7 Kam se poděly dívky aneb o preferencích týkajících se pohlaví dítěte a „genderocidě" Mezi Američany a Evropany - včetně těch, kteří otevřeně přiznávají, že si přejí spíše syny než dcery - převažuje silný odpor vůči použití lékařské techniky, jako je ultrazvuk a amniocentéza, k selekci pohlavídítéte (Kolker a Burke, 1992). V některých zemích, kde je preference potomků mužského pohlaví obzvláště silná - například v Číně a v Indii -, jsou však tyto techniky stále častěji užívány nejen k diagnostickým účelům, ale i ke stanovení pohlaví plodu (Bums, 1994; Gargan, 1991). Je-li Plod „nežádoucího", tedy ženského pohlaví, rodiče často zvolí ukončení těhotenství. V jedné čínské publikaci byla nedávno citována slova muže z venkova, který prohlásil: „Ultrazvuk rozhodně stojí za to - i když má žena musela ukončit těhotenství celkem čtyřikrát, nakonec to byl konečně kluk" (citováno dle Krištof, 1991, s. C12). Za normálních okolností je poměr narozených chlapců a dívek zhruba vyrovnaný; v Číně. Indii a řadě dalších zemí (Pákistán, Bangladéš) je však výrazně vychýlen ve Prospěch mužského pohlaví (Coale, 1991). Tento nepoměr existoval ve jmenovaných srních i v minulých dobách, kdy rodiče někdy zabíjeli novorozené dívky tím, ze je Ponechali napospas přírodním živlům, a mnoho dívek také zemřelo v utlem detstv, v důsledku zanedbaní nebo podvýživy. Spolu se zaváděním nových lékařských technologií je vraždění ženských novorozeňat nahrazovánojejektiy^^ ^enímtéhotenstvívpnpadé, že je plod ženského pohlaví. Tento způsob selekce^, * jen dále prohlubuje vychýlení demografického poměru ^^f^ některé autory k tvrzení, že dochází k jakési sy^ J^pu5asnosti sku- a indii se od 70. let do současnosti-Um zvýši, (Burns, 1994; Jeffrey et aU 1988; Krištof. 1991; Shenon, 1994). Rozdíl v celkovém počtu mužů a žen v Číně a Indii se LAcE V RANÉM DĚTSTVÍ genderová socializace v raném détstvI 109 - • v roce 1994 zákon zakazuJícl Prováděri' PrenatS ^indický parlament ^'^^nf pohlaví dítěte. Většina komentátorův^ ních testů výlučné za uceern^^^^ ^ ^ ^..^ novor02enců ^ v účinnost tohoto opa r ^ ^ ^ gto |ety prest0 zustává dodnes ^ v indii postaveno mimo za^ ^ ^ ^ prQvedeny v roce 19Q3 ^ ^jeven, zejména po^u ^ ^. ^ 30Q ^ ľlt^P^zabity.aneboum «e odborníci se dokonce obávají, že právní zákaz prenatálních testů prov* děných s cílem selekce pohlaví povede jen ke zvýšení ceny takových testů v důsledku čehož se chudé páry začnou znovu uchylovat k prime .nfanticidě. ab se zbavily nechtěných dcer (Burns, 1994). Existují však i prognózy, že v důsledku dalšího zdokonalování lékařských technologií, které umožní určit pohlaví dítěte snad již v devátém týdnu těhotenstv bude počet ukončení těhotenství v rámci selekce pohlaví přibývat i v USA a Evropě. Průzkumy ukazují, že ochota lékařů užívat prenatálních diagnostických nástrojů výlučně k určeni pohlaví dítěte roste. Například v roce 1972 bylo k takovém kroku ochotno pouhé l % amerických lékařů, o tři roky později už to však byl 25%. V rámci mezinárodního srovnávacího průzkumu provedeného v roce 1988 odpovědělo 24 % britských, 47 % kanadských a 60 % maďarských genetiků, že selekce pohlaví je morálně přijatelná (Kolker a Burke, 1992). ^^2^m0^^nÚeméS0CÍalÍZaCÍ hned dvémaZpÚSOt*23 svérK>ctert ^ pohybové schopnosti - vlastnostmi "šatech plných volánkľa^ UľČ'témU ^ * °d J'nýCh odrazována DM f1° Pohlavní zařadí J!ľ P°kUd Se někdo & interakci S ^ '"tenčích t,^-. Wl drtete, nau tn*~ - a. toto zarazení usměrňuje jeho chov* Oblékání leender°^l ** C ľ Zara2ení USměrňMÍe j6t i svět JJSÍW Patfíktěm nľl1 ^ et al- 1985. s. 956). "^ejším způsobům, jimiž rodiče utvá- Představy, řeiííučí, . v w> tri k třrr, „ . _fSV«3vy,hdéttpod ^nejzák(ad ,T°m^m dětech p^7' Pron*aJÍ se však stereotypy 0 a nezbytně také do odlišných přTstW* k výchově? Zeptáte-li se rodičů, zda se k synům a dcerám chovají odlišně čistě na základě jejich pohlaví, většina nejspíš odpoví ne. Řada výzkumů však svědčí o tom, že to, co lidé tvrdí, že dělají, a to, co dělají ve skutečnosti, není vždy totéž. S některými z takových zjištění se nyní seznámíme. 3,2.1 Interakce mezi rodičem a dítětem Slovo^nfera/rce označuje vztah výměny mezi dvěma či více lidmi, trvající^oairči-tou dobu. Tento základní význam je třeba mít na mysli, hovoříme-li o interakci mezi rodičem a dítětem, jelikož nejde o jednosměrný přenos z rodiče na dítě, ale o proces obousměrný. Rodiče někdy na tuto skutečnost sami poukazují, když odpovídají na otázky po formě a obsahu jejich interakce s dětmi. Tvrdí, že chlapci jsou v kojeneckém i batolecím věku „živější" než dívky: jsou neposednéjší a snáze se rozzuří, dívky jsou prý naopak uvolněnější a lépe se ovládají. Znamenáte že rozdíl v přístupu rodičů k dětem mužského a ženského pohlaví je dán biologicky podmíněnou odlišností mezi pohlavími co do temperamentu? Nelze to vyloučit, výzkum psycholožky Liz Connors (1996) však zároveň naznačuje i možnost, že malé dívky se dokážou lépe ovládat než malí chlapci prosté proto, že to od nich jejich matky očekávají. Při pozorování dívek a chlapců ve věku od tří a půl do čtrnácti měsíců zaznamenala Connors v chování dětí obou pohlaví jen malé rozdíly. Zároveň si ale všimla, že matky dívek přistupují ke svým dětem citlivěji, zatímco matky chlapců jsou naopak přísnější. Z jejích pozorování vyplývalo, že čtrnáctiměsíční dívky cítí pevnější citové sepětí s matkou než stejně staří chlapci; tento rozdíl autorka připsala právě sdílnému přístupu matek k dětem. Pozdější zkoumání závěry Connors potvrzují. Fagot a její spolupracovníci (1985) například pozorovali, že přestože zkoumané třinácti- až čtrnáct-měsíční děti nevykazovaly ve svých pokusech o komunikaci žádné systematické odlišnosti vzávis-losti na pohlaví, dospělí častěji reagovali na chlapce, pokud si „vynucovali pozornost" agresivitou, křikem, pláčem či fňukáním, zatímco podobné snahy ze strany dívek byly většinou ignorovány. Titíž dospělí byli naopak vnímavější vůči dívkám, pokud komunikovaly gesty, jemným dotykem nebo prostě mluvením. Zvlaste výmluvným důkazem je fakt, že když pak Fagot a její kolektiv stejnou skupmu det. sledovali o jedenáct měsíců později, zaznamenali již v jejich stylu komunikace zřetelné odlišnosti: chlapci si počínali asertivnějí, dívky zase více mluvily. - a ♦áma nrthalilv že rodiče komunikuji se svými I další výzkumné studie na podobne terna octnainy. ze >w . . - „i ■iŤíusií větší Dočet a pestrejší zaso-syny a dcerami odlišně. V hovoru s dcerami užívají versi ^ 1 1 1 9. genoehova socializace v raném dětství RANÉM DĚTST ce 1994 zákon zakazující provádění prenatál-,nd«cký parlament schválil ^.^„^„-cítéte. Většina komentátorů však nich testů vyline za "ce,emnevk|.dá ^ nadéje. zabíjení novorozenců by|0 v účinnost tohoto opatřen, nev^ ^ ^_ ^ ^ zústává dodnes ^ v mdli postaveno mimo zákon pr ^ provedený v roce 1993 zjistil, ným jevem, zejména ^^J^. f0Čné umírá na 300 000 novorozených ževdůsledku umírají v důsledku zanedbáni (Bums. 1994). ^-:c::«-rávnízákaz prenatálních testů Prov, děných s cílem selekce pohlaví povede jen ke zvýšen, ceny takových testů, v důsledku čehož se chudé páry začnou znovu uchylovat k prime infant.cidě, aby se zbavily nechtěných dcer (Burns. 1994). Existujívšak i prognózy, že v důsledku dalšího zdokonalování lékařských technologií, které umožní určit pohlaví dítěte snad již v devátém týdnu těhotenství, bude počet ukončeni těhotenství v rámci selekce pohlaví přibývat i v USA a Evropě. Průzkumy ukazují, že ochota lékařů užívat prenatálních diagnostických nástrojů výlučně k určení pohlaví dítěte roste. Například v roce 1972 bylo k takovému kroku ochotno pouhé 1 % amerických lékařů, o tři roky později už to však bylo 25%. V rámci mezinárodního srovnávacího průzkumu provedeného v roce 1988 odpovědělo 24 % britských, 47 % kanadských a 60 % maďarských genetiků, že selekce pohlaví je morálně přijatelná (Kolker a Burke, 1992). prve^S15?^amn°U Ú'0hU VSenderové socializaci hned dvěma způsoby. Za v šatech plných volánků a kraek 3 °d JÍnýCh odrazován0- DÍVky ných her, naopak chlapci jsou^ S' ^ d°VOlit účastnit se nar0Č' žel ve fyzickém pohybu, pd chle^ů1310^ °blékáni zPůs°bem, který by jim překážek a navyklý styl ohiŕl^-^j^^ větší fyzická aktivita než od tím, jak ostatním lidem s^u]f^^Í!^^PWÍdá. Za druhé "vysílají rodiče Jak ^ lidé k dítěti mají chovat Je f- ^ Záľ°Veň 1 určité skryté sdělení o tom, tóm může °Pfít ° Pohlavní zařazení ditľ "" * MkUd 56 někdo PRinterakci s dít* * fencích tradičních [genderovýchľľ; ™ ^ ZaFaZení usmě™Je Jeho chov^ ^^mňmpmm^Ž,(Shakinetal-1985- s. 956). svet svých dětí podle ftnda^^^^sobům, jimiž rodiče neneP^tavyrodičuojej. hdě°;C^- Promítají Se však stereotypy oV# no ° 3 ne2bWně také do odlišných přístupů k výchově? Zeptate-I, se rodičů, zda se k synům a dcerám chovají odlišně čistě na základě jejich pohlaví, většina nejspíš odpoví ne. Řada výzkumů však svědčí o tom. že to, co lidé tvrdí, že dělají, a to, co dělají ve skutečnosti, není vždy totéž. S některými z takových zjištění se nyní seznámíme. 3.2.1 Interakce mezi rodičem a dítětem Slovo interakce označuje vztah výměny mezi dvěma či více lidmi, JtrvajícLpo určitou dobu. Tento základní význam je třeba mít na mysli, hovoříme-li o interakci mezi rodičem a dítětem, jelikož nejde o jednosměrný přenos z rodiče na dítě, ale o proces obousměrný. Rodiče někdy na tuto skutečnost sami poukazují, když odpovídají na otázky po formě a obsahu jejich interakce s dětmi. Tvrdí, že chlapci jsou v kojeneckém i batolecím věku „živější" než dívky: jsou neposednější a snáze se rozzuří, dívky jsou prý naopak uvolněnější a lépe se ovládají. Znamená to, že rozdíl v přístupu rodičů k dětem mužského a ženského pohlaví je dán biologicky podmíněnou odlišností mezi pohlavími co do temperamentu? Nelze to vyloučit, výzkum psycholožky Liz Connors (1996) však zároveň naznačuje i možnost, že malé dívky se dokážou lépe ovládat než malí chlapci prostě proto, že to od nich jejich matky očekávají. Při pozorování dívek a chlapců ve věku od tří a půl do čtrnácti měsíců zaznamenala Connors v chování dětí obou pohlaví jen malé rozdíly. Zároveň si ale všimla, že matky dívek přistupují ke svým dětem citlivěji, zatímco matky chlap ců jsou naopak přísnější. Z jejích pozorování vyplývalo, že čtrnácti měsíční dívky cítí pevnější citové sepětí s matkou než stejně staří chlapci; tento rozdíl autorka připsala právě rozdílnému-příslupiJjriaiekJ^^ Pozdější zkoumání závěry Connors potvrzují. Fagot a její spolupracovníci (1985) například pozorovali, že přestože zkoumané třinácti- až čtrnáct-mésíčnídet. nevykazovaly ve svých pokusech o komunikaci žádné systematické odlišnost, v závislosti na pohlaví, dospělí častěji reagovali na chlapce, pokud si .vynucoval, pozor-nost" agresivitou, křikem, pláčem či fňukáním, zatímco podobné snahy ze strany dívek byly většinou ignorovány. Titíž dospělí byli naopak vnímavější vuc, dntam. Pokud komunikovaly gesty, jemným dotykem nebo prostě .mluvným důkazem je fakt, že když pak £ sledovali o jedenáct měsíců později, zaznamenal, j.z vjej.ch sty.u telné odlišnosti: chlapci si počínali asertivněji. ^^^^1 1 další výzkumné studie na podobné téma odhalily, že rodiče Komunikují se svým, R0VA snr ^^yadcerami odlišně. V hovoru s dcerám, užívají větší počet a pestřejs- zase- 3- GENDEROVA SOCIALIZACE V RANÉM DĚTSTVÍ 111 ÍACE V RANÉM DĚTÍ bu emocío o smutku a s ná.ních výrazů rež v hovoru se syny. S dcerami také častéji mluví chlapci o hnevu (Adams et al.. 1995: Fivush- 1991; Kuebli « al., odlišného přistupuje, že již okolo věku šesti let ^^\*"^s^,^jsl» slov vyjadřujících emoce než dívky disponuji vetsim^ ^^^ ^ ^ ^ Z^'veľľnirn'iž jejich matky často hovořily o pocitech, jsou schopny ,épe Lumět pocitům druhých (Denham et al.. 1994) a že v době nástupu do školy dívky obecně převyšují chlapce ve schopnosti interpretovat emoce a chování lidí ve svém okolí. Můžeme důvodné předpokládat, že těmito aspekty rané socializace vedou rodiče své dcery k tomu, aby pozorné vnímaly pocity druhých a pečovaly o mezilidské vztahy, zatímco chlapci jsou vychováváni k asertivitě a potlačování emocí, leda když dávají najevo hněv. Nepřekvapuje pak, že i mezi dospělými lidmi bývají zeny lépe schopny interpretovat výraz ve tváři jiného člověka a více se starají o udržování společenských vazeb (Erwin et al., 1992; Goleman, 1996; Schneider et al., 1994). Jsou ještě jiné způsoby, jimiž se interakce mezi rodiči a dětmi liší v závislosti na pohlaví dítěte? Výzkumy také naznačují, že rodiče mají sklon hrát si s malými syny drsnějším, fyzicky náročnějším způsobem než s malými dcerami (MacDonald b Parte. 1986). Zajímavé je, že svou roli zřejmě hraje také pohlaví rodiče. Pře-ľv'lirľŕ ľ SPOleČně 56 *m Syny k0jeneckého či Mlecího věku ča, interakci. Zároveň se zd ^ V P°V2bU2UJÍ Především k řeČ0vé vá, že dcery častěji potřebují om ' na otců a matek se přitom domní- (Bums et al., 1989; SnQw ^°™C než ^é, a podle této domněnky také jedná ranou fází výchovy chlapců k nez'-1983>' ^ PfíStUp rodičů může ^ Jak°USÍ a její kolegové (1985) také zjistm " 3 díVek naoPak k závislosti. Weítzman "6Ž dCery a P°skytují jim tak ' 26 matkv své syny učí a zkoušejí usilovněji schopností. Verbá>* stimulace, potřebné k rozvoji kogni- Wei^anajejíkolekt, tradi"ichgenderovýchst!ľľ ^ Up.atň0va.émvůčr;^7c:ů: stereotypů výslo ~-~' matky' které se od veškerýCh 16 dlstanoova|y. přestože rozdíly v přístup" Je du.ežjtě zjištění Ufy; Připomíná nám - ~ N"lcni>svědčícir.«>-. ' . =.íí >•***—- u C!c,° sile genderového náboje nás' §£"tak samozřejmou--: žen méně výrazné, a"' boje naší ■setióástí SQCIALIZACE V RANÉM DÉTSl našeho každodenního života, že äastojinto-**^^ bychom je činit chtěli. „I tehdy, když si myslíme, že nepodléháme genderové stereotypním způsobům chování a ani takové chování nepodporujeme ve svých dětech, detailní zkoumání našeho skutečného chování nás přesvědčí o opaku" (Golombok a Rvush, 1994, s. 26; viz rovněž Lewis et al., 1992; Weisner et al., 1994) Opět je však třeba mít na zřeteli, že podobně jako výzkumy zmiňované v předchozích pasážích kapitoly se i tyto studie zaměřují téměř výhradně na bělošské rodiny ze středních vrstev s dvěma heterosexuálními rodiči. Je třeba se ptát, v čem by se jejich zjištění mohla lišit, pokud by byl výzkumný vzorek rozmanitější. Ta dosavadní nasvědčují tomu, že Černošští rodiče kladou ve výchově synů i dcer důraz na pracovitost, nezávislost a spoléhání na vlastní síly. Dále z nich vyplývá, že černošským dětem je - opět bez ohledu na pohlaví-již v útlém věku vštěpován pocit finanční odpovědnosti vůči jejich rodinám, pocit rasové hrdosti a různé strategie pro vyrovnávání se s rasismem (Hale-Benson, 1986; Poussaint a Comer, 1993; Thornton, 1997). Tyto netradiční rysy genderové socializace by mohly přispívat k nižší intenzitě genderových stereotypů mezi černošskými dětmi; uvedená zjištění ovšem neznamenají, jak upozorňuje Hale-Benson (1986), že průběh socializace je u černošských dívek a chlapců totožný nebo ekvivalentní. Jiné výzkumy konstatují v prostředí černošských rodin stejnou intenzitu genderových stereotypů jako v rodinách bělošských, ne-li vyšší (Price-Bonham a Skeen, 1982). cástečnéha-aítyj^enU^ interakci slábne se zvysujicjrrL.se společenským postavením jedjiotljyců (Burns a Homel, 1989; Lackey, 1989; k opačným závěrům naopak docházejí Bardwell et al-, 1986). Studie, která sledovala vliv jak společenské třídy, tak i rasové a etnické příslušnosti, ukázala druhý z obou faktorů jato významnější - tedy konstatovala, že rasová a etnická příslušnost má na způsob výchovy dětí s.lnejs, vl.v_.nez_ _j*sljuš^ Měřena cílené na problém gendero- vé socializace (Hale-Benson, 1986). Jen velmi málo dosavadních výzkumů se ^^^^^ Ä^ích rodinách. Z dostupných dat vyplývá, že dětí ~---K--—H__...—Lz,t -^Tkoumanvch vzorku vsak a.es Pon část svého raného dětství strávila v heterosexu a Fivush, 1994). 113 3 GENDEROVÁ SOCIALIZACE V RANÉM DÉTSTVf — , ještě mnoho práce, abychom mohli vysvětlit ce|0u ' f zavrie tedy zbývá vykoná ^.a délmi ^ a jejjCh důsledků - nejen v rodináci pestrou škálu interakcimez,< ^^ barev m než bílé a rodinäch z % nomosexuálních.aletakevro „ých společenských tříd. g cializace a hračky C^Cat nejakých, stačí vyslovit před dětmi slovo „hračky", z, 1 nám nadšeně pop.sovat svou oblíbenou hračku nebo nějakou „fakt super novou hračku, kterou by rády dostaly. Hračky patří bezpochyby k tomu, čím se děti zabývají vůbec nejvíc, protože -jak vám každé dítě ochotné vysvětlí-je s nimi legrace. Hračky však neslouží jen k tomu, aby děti zabavily. Zároveň je učí různé konkrétní dovednosti a vedou je k tomu, aby si při hře vyzkoušely řadu rolí, které budou jednou plnit jako dospělí. Liší se však nějak významně hračky, s nimiž si hrají dívky a chlapci? A pokud ano, přispívají tyto odlišnosti nějak k přípravě dětí obou pohlaví na přijeti odlišně (a nerovné) vymezených dospělých rolí? Před více než dvaceti lety procházela dvojice výzkumníků různé středostavovské domácnosti a zkoumala vybavení jejich dětských pokojů ve snaze najít na tuto otázku odpověď (Rheingold a Cook, 1975). Jejich popis chlapeckých a dívčích pokojů je dlouhým výčtem protikladů. Dívčí pokoje odrážely tradiční pojetí femí ninity, zejména ve smyslu zaměření na domácnost a mateřství. Bylo v nich mnoho lľniľ'rľCh Př6dmětŮ Sniml SP0J6níCh jen ľlvňujízrniňcvané katalogy hraček (nad nimizostatne, samy det« trav. mnoho 5asu) televizní reklama, obrázky na prodejních obalech a take fakt. ze prodejny hraček často aranžují své zboží do dvou oddělených částí - chlapecké a dívčí (Schwartz a Markham, 1985; Shapiro, 1990). 2 předchozího výčtu není těžké vyvodit, ž_ejyrjyj^č^sjiimiž jsou děti jed-nuňc-či druhého pohlaví stereotypně spojovány, rozvíjejí vchlapcích a dívkách odlišné vlastnosti a dovedností. Hračky pro chlapce podporují zvídavost, vynalézavost manipulační a konstrukční dovednosti, soutěživost a agresivitu. Ve srovnání s nimi se dívčí hračky vyznačovaly důrazem na jedné straně rovněž na manipulaci, na druhé straně však také na tvořivost, pečovatelský přístup a atraktivitu (viz rovně! Bradbard. 1985; Miller, 1987; Peretti a Sydney, 1985). Jak uzavírá Miller (1987, s. 485), .tyto údaje potvrzují hypotézu, že hra s hračkami považovanými za dívčí, respektive chlapecké, ^^aomšr^ a sociá|. nichdoverJjjr^uděvčata£hlarin-i" w„ - - ,—'-----' -—--^^laBSu • Tento názor zajisté sdílejí i sami výrobci hra- - "tok, s p,iKlem mana, . 3ab> 51 **Y okoušely syou budoucnost »w. boj dota 8,2|_., "aopat klukovské hry - to je soutěž a kon- prů^lu,jehožobratdosahuien "rCUJ,C,mfaktoremvevývoji celého hračkářského »"»% které jsou každoročne ZT ^ ^ročně- Dokladem jsou nové **■ nracek. Součástí nabídky le^?^ na Ameri(*ém mezinárodním vel* -ci^véfigurKy^ « 1«« a 1997 byli .Vále6nfcj ve vaně, plc- Pasaz : parienka s .Jinými zbraněmi, a „Terezčina nákup- aetou »Jľ n0"i,é >"*>*» „abi„ sat»-- které sl děti mají dokup* S **> »'» dívky. m 1™J; * « PrtW sad, hraček »0** 1 treba dodávat. ne Neoblíbenější dívčí hračkou je trvale Barbie, u níž se roční tržby pohybují okolo 1,7 miliardy dolarů. Barbie se v posledních letech dočkala í rady netradičních rolí například zubařky či astronautky (v jejím vybavení na cestu do kosmu, pravda! nechybělo luxusní stříbrné spodní prádélko). V roce 1997 uvedl Mattel na'trh „mlj vícf Barbie": panenka tentokrát pracuje na počítači, který lze připojit ke skutečnému osobnímu počítači s jednotkou CD-ROM. Tuto novinku bychom sice mohli vnímat jako pokrok v tom smyslu, že povzbuzuje dívky k užívání počítačů (viz kapitola 4), nicméně scénář hry se znovu točí jen kolem nakupování, kosmetiky a večírků. Větší naděje vzbuzuje oznámení společnosti Mattel z roku 1997, že tvar Barbie bude upraven, aby realističtěji zobrazoval ženské tělesné proporce: po osmatřicet let odpovídala postava Barbie reálným tělesným mírám 90-50-80 (měla tedy poprsí dospělé ženy, pas dítěte a boky dospívající dívky). Ve stejném roce uvedl Mattel na trh panenku Bečky, Barbiinu přítelkyni na invalidním vozíku: odezva na tuto novinku ze strany organizací tělesné handicapovaných však byla spíše smíšená (,.A New Friend For Barbie", 1997). Lze tedy shrnout, že hračky pro malé děti mají až na vzácné výjimky výrazný sklon podporovat genderové stereotypy. Sdělení, které tyto hračky-včetně jejich balení a reklamní kampaně, která je doprovází - dětem předávají, zní, že okruh činností, jimž se mohou a mají věnovat, je vymezen a omezen jejich pohlavím. Pone-cháme-li nyní hračky stranou, jaké jiné předměty ještě hrají roli v rané genderové socializaci dětí? Možná si vzpomenete na konstatování studie Rheingold a Cook (1975), že jedním z pouhých dvou typů předmětů, které se u dívek a chlapců nacházejí zhruba stejně často, jsou knihy. Podívejme se tedy krátce najity raturu pro děti. 3.2.3 Obrazy genderu v dětské literatuře suje muže a ženy až fcjjkjayěste^^ "íj p^^s^^, Provedená Lenor~n la, ze mužské postavy jsou v nich většinou zobrazovaný -uhu a vOdcO a ženské postavy naopak v roííc, " chlapech hrdinů jsou oceňovány ^ muže pR vý.o- »W vzhled. Knížky, v nichž vystupují dospeíe Jf v domácnosti. J různějších typů prací, ženy naopak pouze p1 *c ^ Ve zhruba třetině zkoumaných knížek se zenske postavy IZACE v RANÉM DÉTě SENDEROVÁ SOCtALIZACE V RANÉM DÉTSTI 117 riŕji^ali stejný výzKum Williams et al. (1987, a kon. O patnáct let pori* " ňjdj(e|néní ^ského elementu. Jen osmina posu- statovali ^namnýP°kr0kngep^átku 80. let neobsahovala žádno /onské posta-zovaných knížek vydanýchfía^^. []fdjnky h)avní {0\L Nicméně přestože se St^^^tó,,^ufe^ova^TRa ve stejné mrře' způsob, jakým « povány, se nijaK výrazne nezmení,. Roceno s autory l,iams e. al., 1987, s. 155): ,co se týče popisu rol, a osobních charaktery tik. jeví se ženské postavy ani ne tolik stereotypně, jako spíše bezbarvě. Nena-šil jsme žádný konsistentní rys chování, jímž by se vyznačovala většina ženských aktérek příbéhů; naopak téměř všichni muži jsou popisováni jako nezávislí, aktivní a cílevědomí. Jinak jsou obecné rozdíly ve způsobu zobrazování mužů a žen zcela v souladu s normami tradiční kultury." V roce 1997 uvedla dětská knihovnice Kathleen Odean ve své zprávě, že přestože každoročně přichází na trh 40 000 nových dětských knih, v naprosté většině z nich hrají ženské postavy jen vedlejší roli a jen velmi malá část těchto postav je popisovánajako statečná, fyzicky zdatná či nezávislá. Z oněch mnoha m Mi pro děti všech věkových skupin - od předškolních až po adolescenty necekají, ažjim bude řešen ľ mUZem'díVky' kt6ré Samyřeší Problémy SM'tó'nichtýmech, přestože * 6*iStUJe jen mál° knih 0 dívčích ' se organizovanému kolektivnímu sportu věnují více kwé knižky, může mil vlivnain 1 ' pr,neJmenším pokud jde o dětské obrazca Příslušnost ilusuétora ^TT^10^ stereotypů v ilustracích raso-ob™kové knížky, Které v období ^ ^ (1993> zkouma,i détSké ' srovnáván I ľ!tÍ,USU°^Skv!n?87 9 1991 Iterimí cen, ^^^nollľr0americkími umělci.z jejich zjiě- PMnž i atľ Ptávék"%iiustr éZ0brazu^íce ženských postav, 8Výr8Wét^i» :meíiC^1 ^ ;aně ^erickými umělci (aP* ^■^^^^^^ Pobavy nejvíce Utoři také kon^' C'l6vědomé. pečovatelské. nstatiijí, že novější knihy ilustro- vané bílými Američany častěji odrážejí liberálně feministickou orientaci na více rovnostářské zobrazován, mužů a žen, naopak knížky ilustrované Afroameričany častěji odrážejí černošské feministické teorie s jejich větším důrazem na vztah ženy k étosu péče a osobní odpovědnosti. Lzetedyjistě říci, že dnešní literatura pro děti je méně sexistická nej vdobách. kdy Weitzman prováděla svůj výzkum, nicméně změny, k n.mž došlo^jsou-stáic spíše skromné. Přesto si již lze položit otázku, jak se méně genderově stereotypní četba odráží na dětském uvažování o genderu. Autorka jedné studie, která se pokouší dobrat odpovědi, dochází k závěru, že netradičně pojatá sdělení o genderu mohou již u malých dětí dopadat na hluché uši. Bronwyn Davies (1989) zkoušela skupinám dětí předškolního věku a různého rasového, etnického a třídního původu předčítat povídky s feministickými motivy. Zjistila, že většina dětí na povídkové postavy, které plní netradiční role či vykonávají činnosti spojované s opačným genderem, reaguje odmítavé a nedokáže se s nimi ztotožnit. V době, kdy tyto příběhy vyslechly (tj. ve věku čtyř nebo pěti let), znemožnila dětem „dříve vštípená struktura tradičního příběhu, aby odlišný typ příběhu vůbec slyšely". V tomto směru nebyly patrné žádné rozdíly mezi dětmi různé rasové, etnické či třídní příslušnosti. Významným faktorem naopak byla ochota rodičů socializovat své děti nesexistickým a genderově nepolarizujícím způsobem. Právě ty dvé děti zahrnuté do výzkumu, jejichž rodiče se k polarizující genderově socializaci nepřikláněli, jakojediné neshledávaly genderově inverzní chování postav příběhu nepřijatelným a nejméně ze všech se bránily ztotožnění s těmito postavami. To je povzbuzující zjištění, které nejen podporuje teorii získávání genderu formulovanou Sandrou Bern (° této teorii byla řeč dříve), ale zároveň i dokazuje,Jep^společn^^ "yeti účastníků je nestereotypní genderová socializace možná. VýznamToFoto-zj» Z T' postavy knižních ilustracíjobraiované ^!>S!^^Zľ^^ dosÄTtémeTvžÄ v-85 % prřpaďů jsou tyto postavy interpretovány jako^ ^ W6T). Asociac, s ženským rodem častěji vbíjen takové ■* bělého pomáhaje dítět,; taková ^^^Z arovým stereotypům, podle nichž ženy a d,vky castej, potřebuj, f 3 klapci a mají silnější sklon pečovat o W"-" hnmí0CiuMivf;i. nebol ^ rodově neutrálním způsobem je. ve_sJstí«cn0St,J^I5 MĚk^ ti Zdá se tedy, že „zobrazovat^ ta-,;utečnosti kontraproduktivní,, neboť osoba, která obrázek spolu sWtem, často zprostředkovává dite- V RANÉM DĚTS1 cěnderova socializace v raném, dětství 119 ...-flre*n "itých vrstevnických kultur" (CoJ! ľ"*6* Při utváření vlastních oso ^epovaMevrsle ^ ^der, 1990, s. 200). Beverly Fagot (1985) *S8*^^ tak i při hře mimo Jené sKup^; p," ma,í ChlaP^ a divKy^ ; r''9^ POhl-'- Pozorovánr dětf pohlaví mezi dru wína|í dětÍ Pfi ^ dávat' ' V'aStníh0 P°PUdu dvě °^ níh0 dětství tato xzjy m*» života a . J'"^ vrstev™kům stejného mmmS^:^^^^ od raného do střed ^^NnliiT^ Z aerbin ^ a.„ 1991). záro 90; Macc%Tl9i|5?*SítermSm her a jiných ,Sheld^990l------ GEN0S^^UzACE Kriticky se ke znacne časti výzkumných prací na toto téma staví Thorne (1993)- Vytýká jim, ze se jednostranně soustřeďují na rozdíly mezi dětrni obou pohlaví na úkor podobností mezi nimi a že věnují málo pozornosti interakcím mezi dětmi různého pohlaví. Popisuje řadu případů, kdy děti obou pohlaví přátelsky spolupracují v integrovaných kolektivech (viz též Goodenough, 1990). Poukazuje také na fakt, že děti se často věnují „přeshraničnírn aktivitám" - tedy že se pokouše jí překročit hranici do sféry vymezené opačnému pohlaví a účastnit se činností do této sféry spadajících. Existují nicméně pádné důkazy o tom, že již velmi malé děti odměňují genderové přiměřené chování u svých vrstevníků a s chováním překračujícím genderové meze naopak vyjadřují nesouhlas (Fagot a Leinbach, 1983; Goodenough, 1990; Martin, 1989). Výzkumy dokonce potvrzují, že děti předškolního věku odsuzují genderové „nevhodné" chování u svých vrstevníků ještě ostřeji než u dospělých (Golombok a Fívush, 1994). Děti, které si ke hře vybírají genderové přiměřené hračky, jsou u svých vrstevníků oblíbenější a snáze získávají ke hře společníky (Martin, 1989; Roopnarine, 1984). Chlapci, kteří při hře překračují genderové meze, jsou však svými vrstevníky častěji kritizováni než dívky a ti chlapci, kteří si hrají s dívkami, bývají obvykle hodnoceni jako neoblíbení (Lobel et al., 1993; Roopnarine, 1984). Fagot a Leinbach (1983) vypozorovali, že u chijjpcůjrá^ zační faktor než učitelé. V případech, kdy sledovaní chlapci ve školce obdrželi od svyciíýístevníků a vychovatelů rozporné signály v otázce genderové přiměřenosti určitého způsobu hraní, častěji naslouchali svým vrstevníkům a doporučení vychovatelů měla na jejich chování jen malý vliv. Je tedy zřejmé, že malé děti se samy aktivně poďlejíj^c^ su. K tomuto tématu se ještě vrátíme v kapitole 4, kde si budeme všímat vza- "55fa interakcí dětí ve škole, Na tomto místě postačí konstatovat, ze nakolik '» soudit z dostupných výzkumných ^jjSJ^^^^^^^ Jjinými pečovateli - za spolutvůrcecelého procesujgf í^^ejíenderové. jcializace včetně sociali- v Raném oětstvI se rjvěm U2aVřlt' že dět( ~ Přinejmenším ty z bělošských, středostavovských rodin ně vymez heterosexuáín,'mi rodiči - jsou socializovány do dvou odlišně a nerov-n°st řeijt nyCfl ^ender<^' J,ž malý™ chlapcům ie vštěpována nezávislost, schop-——^^šmyi^asenivita a zvídavost - tedy vlastnosti, které jsou v našíspo- 'OCtAUZACĚ V RANĚM DĚTSTVÍ 121 naopak malýmjfívkámje vštěpována závislost, pasiyj ^V***SSB** "°^eféjsou vnašrspolečnosti devalvovány. Děti samy adomáckof^^astnos , že se socializují navzájem v rámci WS- i^^hn všeho vyvodit, že nesexistická socializace není možná? R0l. ^r^P— studii 0av,es,989, kteráž, že cí, "^pozitivní vl,v (viz též Lorber, 1986). Je však treba mít na mysli, že odpovědnost za genderovou socializaci nenesou výlučně rodiče. Jak uvidíme v následujících dvou kapitolách, roli rodičů v průběhu života doplňují a přebírají školy a média; vrstevníci zůstávají aktivním socializačním faktorem po celý zbytek života. Klíčové pojmy andtocentiismus doslova .mužostrednost"; představa, že muži jsou ženám nadřazeni a že muži a jejich prožívaní světa představuji normu, vůči níž jsou ženy poměřovány biologický esenclallsmuskulturní podmíněná .optika', která racionalizuje a legitímizuje androcent-fismus a genderovou polarizaci tím, že je popisuje jako přirozené a nevyhnutelné důsledky vrozených biologických rozdílu mezi pohlavími «end«ova polarizace představa, že muž, a ženy se vzájemně zásadně liší. a využívání odlišnosti mez. PcWav,mljako Wíiového pořádajícího principu života společnosti ^ľlľľ^ *** 'reUd0VSky ÍnSPÍľ0VanýCh te0fií "ocwiz-ce: označ. fcWfteudw^^^ «»»««ÍP« se fienderovou identitu Pfotože jsou sexuálně oFitsh^wT116 Pľ°Ž'Vai'malí cMafx'' °°avu, že je otec vykastruje, """klováni proce 1 ^"""wani k matce •«* **> snah," Íme^neteľÍ! Ch°Vání Sh0dnéh° POhlaví- zeJména tehd* P°kUCl tento koncepty klíčový m wieli 16 d'tetem Wmán jako vlídný a přátelský nebo mocný; ^střední pnncip JZZÍZ"**" "teorie ""Wh. učení SÍľľ.ľ'^^-čit^TZr* te0rÍe S0CÍálníh0 uře"^ teorie postulu- -IS^T" £■< • "** • w ««* Ä:£f^* "**' ***** — ««,.—— "»«••* Pro závist dívek, jejlmž f Doonruř- predľnetem je mužský pohlavní orgán D*v,ES. B. (1989). Frogs and sna,ls and feminist tates. Sydney: Allen and Unwin qolombok. S., a Fivush. R. (1994). Gender deve/opment. New York: Cambridge University Press. Katalogy s dětskými hračkami, jež zobrazují modely, které se chovají opačně ke své genderové roli JS0U uvedeny v knize .Constructive Playthings", která je k dostáni u společnosti stejného jména' 1227 East 119'" Street, Grandview. Missouri 64030; knize .Hand in Hand". k dostání u společnosti First Step. Ltd. 9180 LeSaint Dříve. Fairfield. Ohio 45014; a knize .Toys to Grown On" k dostání u společnosti ToyS to Grown On. 2695 E. Dominguez Street. P. O. Box 17, Long. Beach. CA 90801. Kniha „Childswork, Childsplay" je katalog, který nabízí bezpočet her a hraček, jež byly vyvinuty s cílem učit emocionální a sociální dovednosti jako spolupráci, empatii a nenásilné řešení konfliktů. Kniha je k dostání u Genesis Direct. Inc. 100 Plaza Drive. Seacaucus. NJ 07094. The Feminist Press při City University of New York je skvělým zdrojem nesexistická dětské literatury. Doporučujeme také knihu Great Books for Girls (New York: Ballantine Books, 1997) od Kathleen Odean. Přestože, jak naznačuje podtitul, jde o průvodce 600 knihami, které budou .inspirovat dnešní dívky a zítřejší ženy", autorka zdůrazňuje, že se většina uvedených knih bude líbit i chlapcům. Jak Odean (1997) poznamenává: .Pokud se vám podaří tu správnou knihu prezentovat tím správným způsobem, většina détí si ji bude chtít přečíst" (s. 7). Naši synové naprosto souhlasí. Poznámky 1 Feministickou obhajobu Freuda ovšem podává Chodorow (1994). Chodorow přiznává slabiny freu-dovské teorie a věnuje pozornost jak feministickým kritikám Freuda. tak i freudovským kritikám feminismu. Viz zejména výklad v kapitole 1 a také Chodorow (1989). 2 Ve své analýze katalogů dětských hraček z roku 1997 jsme podobně jako v té z roku 1993 zjistili, že katalogy sice ukazují dětské modely různých ras a etnik, jen výjimečně však děti s fyzickým handicapem. 1 ,r|e debate °n sexual Inequality. New Haver* SENOepi OVA a. V RANÉM DĚTSTVÍ 3- GEN0ER0VA SOCIALIZACE V RANÉM DĚTSTVÍ 123 4. sKOLb ^ ^ ékolstw-citovala v roce 1980 Florence Howe - sarna V proje,u k Pracovri ?a ^ tPXass v nich vzpomíná na své dětství, které strávi, jako otrok na p,ant, žích „aamerickém Jihu, azaznamenává rozhovor mezi svým panem a jeho ženo., Který náhodou zaslechl. Otrokář své ženě říká: „Jakmile toho ... negra naučíš číst, nic ho tu už neudrží. Stane se navždy nezpůsobilým pro práci otroka. Bude neovladatelný a pro svého pána tak bezcenný. Ani jemu samotnému to nijak neprospěje- právě naopak. Bude se cítit nespokojený, ba nešťastný" (citováno dle Howe, 1984, s. 247). Howe zvolila právě tuto pasáž, protože působivě vyjadřuje to, co nazývá .moc vzdělání". Douglass i jeho pán pochopili, že vzdělání člověku umožňuje uvědomit si své postavení ve společnosti a tím mu také dává moc toto postavení změnit. K této úvodní poznámce je však třeba připojit další: vzdělání má velkou moc i vtom, jak dokáže lidi v jejich společenských pozicích naopak fixovat. Řečeno konkrétněji: školám je oficiálně svěřována odpovědnost za to, aby žáci nabývali znalostíadovednostipotřebnýchkplněnínejrůznějších společenských rolí. Školy tmo ukol plní především tak, že nutí žáky absolvovat určité studijní předměty ľlľST' mat6matÍkU' 3 JÍné)' °Značova"é jako formální KSllľ T ŽékŮm V§těPUJÍ ' UľČÍté Společ-^, Polita a ekc- ^ Í ! materiálech užíván ch Til ^ SdÔlení hodnotová sdělení tvoří takzvané trad'Cních školn-'ch předmětů. Tato ní* e'ánem formálním a jehoľaV^ kUrÍkU'Um' které Působí paralelně s učebno působením se žáci učí nazírV'"' mU nÍkterak neubíra na významU-m m se ,aké, co mohQu ***** určitým způsobem; a co je ještě důle *«" riedku u některých skuJ^T ^ °Č6kávat Pro *be. To může ve V této kapitol budeme aku*st k ve.mi nízkým studijním aspiracím-gff i neformální kurikula, a ^ gendero^ specifické signály vysílají ^WÄ?^ dopad na aspirace a výkony "bývat vzta em 3 r0Vľl0StÍ pr° '^ostiTekněmmeZÍ Šk0,Skím ^témeľa ľ T™** NeŽ se vsak budeme eme 51 něco o tom. jak se fe 8ende^mi vzorci v současné spc- Cvzt3hvyvíje,nistorickyt 4 Školství a genděp 4.1 ÚČAST ŽEN A MUŽŮ NA VZDĚLÁVACÍM SYSTÉMU-HISTORICKÝ PŘEHLED Slovo škola je odvozeno od starořeckého slova označujícího volný čas Toto ety mologické spojení dává smysl, uvážíme-li. že až do poměrně nedávných dob měli jen ti nejbohatší lidé dost volného času, aby se mohli věnovat formálnímu vzdělání, jak je dnes chápeme my. Průměrný člověk neměl zapotřebí gramotnosti: znalosti, které potřeboval k produktivnímu životu, čerpal obvykle z vlastní zkušenosti, od rodičů a jiných příbuzných, od spolupracovníků nebo od specializovaných řemeslníků. V období po válce za nezávislost začalo být formální vzdělání vnímáno jako způsob, jak v občanech - kteří měli od nynějška sami volit své politické vůdce - pěstovat vlastenectví a „občanské ctnosti". Nesmíme ovšem zapomínat, že volební právo bylo omezeno na majetné bílé muže; proto zůstalo i formální vzdělání namnoze jejich doménou. Navíc ani u této privilegované hrstky nemělo vzdělání příliš systematickou podobu. Vzdělaný muž (ženy neměly k formálnímu vzdělání přístup až do roku 1786) byl zasvěcován do klasické literatury, morální filosofie, matematiky a rétoriky, přičemž část tohoto vzdělání získával v učebně, část samostatným studiem, soukromými kondicemi a na cestách (Graham, 1978). Ti, kdo pokračovali ve vyšším studiu, byli vedle akademických předmětů vzděláváni i k sebekázní, mravnosti a zbožnosti, aby byli po absolutoriu způsobilí zaujmout místo v bílé „vládnoucí třídě" jako duchovní, právníci nebo členové jiných profesí (Howe, 1984). Pp.kud byly vzdělávány i ženy z bílé vyššíthdy, dělo se tak doma a získané vzdě-Jáníbylo ve srovnání se vzděláním mužským výrazně omezené. Ženy se vzděláva-ly v hudbě, seznamovaly se s „ukázkami" z literatury a učily se cizímu jazyku. Jejich vzdělání je mělo připravovat nikoli na vedoucí veřejné funkce, ale sprše na -Přirozené" ženské životní role způsobných, dokonale upravených, vtipne konverzace kopných partnerek elitních mužů a také prvních učitelek svých synu - budoucn účastníků demokratického politického života (Scbwager, 198 )• P -* začaty V2nikat školy pro dívky (první, nazvaná Voung vožena ve Filadelfii v roce 1786). spočíval cíl výuky předevs.m v na Jejich roli v domácnosti. Přestože Young Ladies Academy byla. podobně jako většina škol navštěvovaných bohatými ^m^^détem Ďez r0zdí.u kovalo i mnoho škol státních, otevřených všem bě ssk ^ ^ čečenského postavení. V tehdejší době ovšem > statn, sk y né' * Pro většinu rodin proto zůstávaly nedostupné; vzdělávat y skolstvi a gender 135 takievétšinéafroamenckýchdětí-nezavře na pohl.v, bylo jakékoli % C vzdělání odepřeno (HelHnger a Judd, 1991; Howe, 1984, S postupující industrializací Spojených států v 19. stolet, nabývá schopnost 3 významu. Pro tradiční ruční práci, béžnou v agrárních Spo. ihopností pochopitelné zapotřebí nebylo, vyžadovalo je však zaváděných typů práce v průmyslu, jako například ovládání strojů 3 pUJiWK-r " Éíst, psát a počítat na významu. Pro lečnostech, těchto sc mnoho nové /aueiiym k/k- »— pování výrob, odbytvýrobků nebo správa inventáře. Zároveň s t,m. jak se práce přesouvala z domácností do továren, dělo se totéž i s radou jjnych úkolu, za néž tradičně nesla odpovědnost rodina, včetně vzdelaní. V souvislosti se sílící imigrací i Evropy se na institucionální vzdělání začalo pohlížet také jako na způsob, jak odvrátit .rozklad" amerických hodnot, k némuž docházelo působením cizích vlivů (Hellinger a Judd. 1991). V roce 1830 byly ve státě Massachusetts otevřeny první bezplatné státní školy pro dívky i chlapce a v roce 1850 již existovalo státem podporované základní a střední školství, otevřené všem bělošským détem bez rozdílu původu ve všech amerických státech. Černošské děti byly ze škol vyloučeny až do občanské války a i poté přetrvávala ve školství rasová segregace. Přístup širokých mas ke vzdělání měl dva obzvláště důležité důsledky. Prvním bylo. že úroveň gramotnosti bílých žen a mužů se - přinejmenším v severovýchodní oblast, Spojených států - vyrovnala. Gramotnost černých mužů i žen nadále výraz- &V dŮS'edkU °Mížně siných Překážek, jimž muse.i Afroame, caneus.luj.ci o vzdělání čelit (Schwager. 1987). ^roľJpľplrátStU P0ČtU Zák'adníCh Ško1 bvl°- * se ženám otevřel / ^^sa^r~vroK učite,ek-v první poi°vině i9-st* feíší zdroj ph]mu.$kolní'° niuzl' kten na ni pohlíželi jako na užitečný ve äélsWetw^..... 'ok oyi tehdy 'Poměrně krátký a řídil se kalendářem země- iských prací-. ^M probftia,0y ^My bylo práce na farmácn «ľľTUrt5an,ZaCÍ 3 rOStoucími industriálni společnosti na úro- «*»m£2° ľ'Vedení Šk°l Pf0t0 *** zaměstnávat více žen. Které hí'%CWt,!We**atwdělW "lasám (Strober a La* - - ^ľžeTenV ° 40 % niž* **V. Protože se - často nepr» ^•^^Va-te^ mm Jen samv sebe (Schwager. 198?>-a «niu néjakv ' ™ »'<> Ptáci s malými dětmi přirozeně předurčovat. 41 _Wfth. tómi ™»K monty se obrát.t o k ředi«* ^rad muži- U žen byl ceněn také sklo" rvi a GENDEf podřizovat se mužské autoritě, protože školské referáty místních správ ovláda né muži. stanovovaly pro výuku přísné smernice a standardizovaný učební plán (Strober a Lanford, 1986; Strober a Tyack. 1980). Některé černošské ženy jako Lucy C. Laney, Nannie Helen Burroughs Charlottě Hawkins Brown a Mary McLeod Bethune zakládaly školy pro černošské děti Pro černošky představovalo učitelství obzvláště přitažlivou volbu povolání: pře* tože většina z nich musela z ekonomických důvodů pracovat mimo domov, často se mohly uplatnit jedině jako domácí služky (viz kapitola 7). Učitelským povoláním si nejen zvýšily status a životní úroveň, ale „řadu z nich také zbavilo sexuálního obtěžování, jemuž byly předtím v bělošských rodinách vystaveny" (Giddings. 1984. s. 101). Za těchto okolností není divu, že učitelství se ještě před koncem 19. století stalo „ženskou profesí" (Schwager, 1987). Většina žen, které se stávaly učitelkami, procházela přípravou v normál schools, jakési zárodečné fázi pozdějších učitelských ústavů, anebo v ženských seminářích (ženský seminář v Troy byl založen v roce 1821). Teprve od roku 1832 se směly spolu s muži účastnit studia na vyšších školách. První koedukovanou (a shodou okolností i první rasové dese-gregovanou) vysokou školou ve Spojených státech byla Oberlin College v Ohiu, po ní následovala v roce 1847 Lawrence Coílege ve Wisconsinu. V roce 1872 už Spojené státy čítaly 97 koedukovaných vysokých škol (Leach. 1980). Prestižní vzdělávací instituce jako university Harvard, Yale a Princeton však vytrvale odmítaly přijímat ženské uchazečky, a to na základě různých odůvodnění: poměrné běžný byl tehdy například názor, že Ženy mají vrozené nižší inteligenci, a jejich připuštění k elitnímu studiu by proto snížilo jeho akademickou úroveň. Jiný popuíarn, názor poukazoval na slabší fyzickou konstituci žen a varoval, že zátěž vyss.no studia může poškodit jejich dělohu natolik, že se stanou neplodnými nebo budou rodit Pažené děti. Jiné hlasy tvrdily, že přítomnost žen bude muže rozptylovat od *a nebo že vysokoškolský život bude ženy pomužštbvat - stanou se hlučnejším, a hrubšími (Howe, 1984). - „„hióhsIv zeny značné odlišnému režimu. Dokonce . na liberálni u ^ od studentek očekávalo, že se nebudou mužské děních; navíc se od nich vyžadovalo, aby kromě sebe pecovýy kol*gy; měly Jim prát prádl0l uklízet pokoje a připravovat jidlo (flex. Jak na této, tak i prakticky na všech 4- Školství a gender ostatních školách byli muži a ženy nav,c 127 ich oblastí studia: muži se soustřeďovali na obory jako inže- \ 'usměrňováni do odlišný ^ ^ ^ ngopak na hQme economics (na^ ^Sn^nosti). zdravotní péči a -jak už bylo řečeno -2ákla, oekonomickemvede ^ ^ g. do h|oyb| ^ ^ ■Iľldeľľrnála kanálu vzestupné sociální mobility pro bílé i černošské ženy, ľo^teričankyiženyzpnstéhovaleckých rodin (Giddings. 1984). Přesto získávaly některé ženy diplomy i v pro né netradičních, respektive muži ovládaných disciplínách: často jim k tomu posloužily vysoké školy vyhrazené ženám. První takovou byla od roku 1834 Wheaton College v Nortonu ve státě Massachusetts. Na konci osmdesátých let 19. století vznikla síť elitních ženských škol, zvaná „Sedm sester" (Mount Holyoke, Vassar, Wellesley, Smith. Radcliffe, Bryn Mawr a Bamard). Zvláště důležité bylo, že tyto školy poskytovaly ženám tradiční mužské kurikulum v podnětném prostředí, které sympatizovalo s jejich ambicemi a povzbuzovalo je ke kvalitním výkonům. „Tyto školy tak daly v devadesátých letech 19. století zrod jedné mimořádné generaci žen; žen, které - posilovány kolektivním životem na ženských vysokých školách - vyšly z těchto škol scflem využít svého vzdělání způsobem překračujícím úzké meze dané tradičnížeo skou domácí sférou úzce definovanou manželstvím" (Schwager, 1987, s. 362). Mnohé z těchto žen se staly vůdčími osobnostmi nejrůznějších sociálních hnutí včetné * ^ V°'ební pravo zen- které ^ počátku 20. století rychle sílilo. Významné abso,vLľlľk '"Jak 56 23 °kamŽÍk d0Čte™ " c*'kové Pr0Cent° ««-* wsoké 4 ;it rrrtituiem ^razně pokiesi°-nepřestáva,y ^-^.u^^ studentek'které pokračova,y 41 A Ženv. mužj a íu„i M* na masové " století 20-doletí, kdy jej motivovalvľgľamy nepolevoval ani v prvních desetiletích m^ věnováno tomu, ' «W imigrace z Evropy. Zvláštní f m schopnost cist a psyšt.eDPor;tehov^i naučili ang.icky a získali ale*** skýľ6^ h'aVní "*» k ná20rŮ Fady reformátorů m» Sk0,n' ^cházky Po celQu * Politika za následek plynulý vzrů n' POlo^nu 20. století. Nicméně - jak ukazuje Tabulka 4.1 na straně 129 . rozdíly v kva|it§ mužů a žen přetrvávaly, a to zejména na vyšší akademické úrovni. Do jisté míry zato nesla vinu tradiční představa, leženy mají vzdělání méně zapotřebí než muži-ačkoli Tyack a Hansot (1990) tvrdí, že gender byl jen zřídka významným fakt* rem formujícím vzdělávací politiku, existují doklady o tom, že vedení často přeplněných státních škol ochotně nechávalo dívky předčasně opouštět studium, aby se uvolnilo více prostoru pro chlapce. Ve třicátých letech schválila řada států zákony, jimiž se školní docházka do věku šestnácti let stala povinnou, čímž se rozdíl v počtu chlapců a dívek na středních školách poněkud snížil; ve vyšším školství však tento rozdíl přetrvával vlivem jiných faktorů. TABULKA 4.1 Rozdíly mezi pohlavími v úrovni dosaženého vzdělání v letech 1870-1995 Procentuální podíl chlapců a dívek nastoupivších do studia Podíl žen na Podíl žen mezi Podíl žen mezi Podíl žen mezi na základních bakalářském absolventy absolventy absolventy a středních stupni studia bakalářského magisterského doktorského Rok školách (M/Ž) (%) studia (%)**» studia (%) studia (%) 1870 49,8/46,9 21 15 1880 59,2/56,5 32 19 1890 54,7/53,8 35 17 1900 50,1/50,9 35 19 1910 59,1/59,4 39 25 1920 64,1/64,5 47 34 W30 70,2/69,7 43 40 1940 74,9/69,7 40 4i 1950 79,1/78.4 31 24 1960 84,9/83,8 36 35 197ň 88,5/87.2 41 41 19S° 95,5/95,5 52,3 47'3 199° 96,3/95,9 54.5 53'2 1995 96.9/96,8 55,5 &5'í 29.3 32 39,7 49,3 52,5 51,9 0 6 1 6 11 15 18 13 10 10 13 29,8 36,2 37,2 <*> Zahrnuje první profesionální tituly z období 1870-1970 Pram*>ny: Commissíon on Professionals in Science ^J^^'ofcommerce, B a technolopiil. 1992: Graham, 1978; U- s- 4. školství a gen a technologii), 1992; Graham, Sus, 1976, 1985, 1991 a 1997. 1 Školství a genoer 129 tvon . rfrné žežwytvoniyaŕuu—------------ \mm^ k vysokoškolskému studiu, přestože trvale ,0Vinu z celkovéh0oP^.nUu ce|kové populace. Pozoruhodným faktem je, že v roCe ...fionecov.ee nezpc» ésn- přiblíži,y> během dalších deseti let však 192ľ::d—-dle K.esa, a. ^ roKu 1960. Podobný výv0J s.edovat ŕ na ľľpostgraduálního studia, respektive na podílu žen mez, studenty, kteří Isáhli doktorského titulu: jejich podíl vrcholil kolem roku 1930, poté však kl, sal až do roku 1970, kdy začal znovu stoupat. Čím lze tento vývoj plný zvratů vysvětlit? Jak jsme již naznačili, zdá se, že na vývoj podilu žen na universitním vzdělávání působila celá řada vlivů. Počáteční nárůst počtu žen přijatých na vyšší školy a university je zřejmě třeba přinejmenším zčásti připisovat působení feministického hnutí a boje za práva žen (viz kapitola 1). Důvodem může být i (akt, že velké počty mužů v té době bojovaly v zámoří v první světové válce; to mohlo školy motivovat, aby na jejich místa přilákaly (školné platící) studentky (Graham, 1978). Hospodářská krize 30. let pak promarnila naděje mnoha mladých lidí na vysokoškolské studium a je pravděpodobné, že právě ženy se vyšší úrovně vzdělání vzdávaly častěji - v duchu tradičního přesvědčení, » ^dělání (a především to universitní) potřebují méně než muži. ru a, svetová válka pQslala mu.e 2nwu ^ 2ah^ _ z^ímco ^ % "roby (viz kapito,a 7)-Myž vá,ka skonči,a-nastai ^navysokéškoly.ženáľ Ch (G" L Bill) bezprecedentní pfllh že'ství a mateřství a prosaMvaia0PakP0Va'eČná Ídeologie stanovovala ideál man-jak d0°íe se staraly 0 svéTtf ^ ŽenSk°Sti> které ženV hodnotilo podle toho, vin> čtyřicátých let a po „.., SVe úom^ a svůj vzhled. Během druhé polo- >se počet žen vstupujících do profes1 ' ,uuHOKsnatečnn«!ta ---- ------ 13 w*om v ,oce 195?. a Plodnost prudce rostly. Porodnost dosah- b0«l kole* rtu,_ , ; PrUmernV Věk žen Dři nn,nr~ . - * _ ,.uS nnhV tevšech Ne hatiam iq p" prvn'm sňatku se v téže době • 1978, s. 772) ny a některé i nadále studovaly na ^ T*** mnoho vysokoškolských '"^vhw^^0"^ * ideální prostředí pro seznám^ WN*lrao «««ansrti, a^ ^ Slava,° se, že ženy studia zanechávaly * ^ovat své ještě studující manžely- 4. školství a se Tento trend ve vzdělání žen však, zdá se, platil pouze pro bílé Američanky; u zen jiných ras byla křivka vývoje odlišná. Jak uvádí například Giddings (1984) v době kdy se počet bílých žen přijímaných na vyšší školy snižoval a zvyšoval se počet těch, které studium nedokončily, počet černošských Žen - zejména na černošských vyšších školách - stoupal: V roce 1940 obdrželo bakalářský titul na černošských vysokých školách více černošských žen než mužů (3244 oproti 2463). Do roku 1952-53 zaznamenal počet černošských absolventek další výrazný nárůst ženy nyní tvořily 62,4 % všech absolventů černošských vyšších škol, zatímco v celonárodním měřítku dosahoval podíl ženských absolventek vyšších škol pouhých 33,4 %. Procentuální podíl žen mezi absolventy černošských vyšších škol jen o málo zaostával za podílem mužů mezi absolventy vyšších škol celkem (66,6 %) a výrazně převyšoval podíl černošských mužů (35,6 %). Významným aspektem tohoto stavu byl i fakt, že velká část ženských absolventek byla první, kdo v jejich rodině získal vysokoškolský diplom (s. 245). Důležité bylo také to, že řada těchto žen později pokračovala ve studiu na vyšším stupni. Již počátkem padesátých let předčil počet černošských držitelek magisterského titulu počet černošských mužů, kteří dosáhli stejné akademické úrovně. Mezi držiteli doktorátu z filosofie a medicíny z řad černošské populace nicméně nadále výrazně převažovali muži (Giddings, 1984). Smith (1982) uvádí zajímavé tvrzení, že černošské studentky vykazují v průměru vyšší akademické ambice než jejich mužští kolegové až do příchodu na vysokou školu, poté však jejich ambice klesají. K této otázce se za okamžik vrátíme. Procentuální zastoupení žen a společenských menšin v pregraduálních i postgraduálních studijních programech od sedmdesátých let plynule vzrůstá a probie-"*m spojeným se sexismem a rasismem je věnována ^™fi ^" ^ech úrovních školství. Na této proměně se významně podílely akrvity^ ut banská právaanové vlny lobbování feministických skupin napomohlo ^.^^^.eä. SW (Education Amendments Act) z roku 1972. jehož Clanek IX * i _ ta stanovení týkající se diskriminace žen. Výslovně se v něm zakazuje diskriminace nazá základě pohlaví ve všech vzdělávacích progra mech financovaných z federálních f oju- Schválený zákon mě. za důsledek řadu ^^^Tmm^Z ^o,all),standard^ školství včetně zajištění rovného přístupu ke Školství a gender 131 - -kariéry Nicméné podmínky stud,, se pro zeny a muže nadále ,iší, !Wapl*n«*,,ffln^ů|e.(téjšř„ nejsou rovné. Ve zbývajíc, časti této kapitoly respektive-a to je nej u ^^.^ fgktorum, které tuto nerovnost pomá. se budeme venova, ru ^ ^ zák|adního až po postgraduá|rí nají udržovat, a to na všem W VZDĚLÁVÁNÍ DÍVEK A VZDĚLÁVÁNÍ CHLAPCŮ: ZÁKLADNÍ ŠKOLA Jsou-li učitelé na základních školách dotazováni, zda se nějak liší jejich přístup k žákům a žákyním, obvykle odpovídají stejně jako rodiče dětí, tedy že se všemi dětmi nakládají rovnocenné bez ohledu na pohlaví. Výzkumy však naznačují, ze ve skutečnosti interagují učitelé s chlapci a dívkami odlišně (a často nespravedlivě). Jejich komunikace s žáky a žákyněmi se liší přinejmenším ve dvou ohledech: frekvencia obsahem. Pokud jde o frekvenci, výzkumy prokazují, že žáci mužského pohlaví komunikuji s vyučujícím - bez ohledu na jeho pohlaví - častěji než dívky (American Association of University Women [AAUW], 1992). Učitelé věnují chlapcům více pozornosti a větší část celkového vyučovacího času. Jedním z důvodů může jistě být fakt, že chlapci si k|adou ^ nároky. častěj. ngž ^ vyueQvánf oá(jC, 2 * otázky vyučujícího, aniž byli vyvoláni, a upoutávají tak na sebe pozor-k! odľľ"Si VŠak t3ké VŠÍmaJÍ Z9jímavé ok°lr^ že jestliže chlapci vykři-tolerujf naoľľ ?' ^ " ^ PřÍh'áSÍIÍ ° S,0V°'učitelé toto chování ^ chování Avšak i tľm ÜT" * P°d°bnýCh SÍtUaCÍCh napomfnánv za »™^é' ^ řízení k od^,^ í ^ akť'Vně nepr°S92UJÍ' JS°U UČÍte" Ponecháme-ij strano, fr ' 9 Sadker' 1994>- ,osti w Pohlaví žáka |iší JT" ^ mezi učite11 a ^ky, významně se v závis-v obl^ti vzdělávání Myra a D! °ri ^ Jak Konstatují odborníci ,nte^ce mezi učiteli a žäkvdQ'cSadKerovi Mnohaletým pozorováním T *"* na °P-vován h!ľker°VÍ te ZJiŠtění' Že ^ " chlaDCŮ ^y^m a nápravová, I" ľ''™ Ch'apCe caste^ vedou k ^ ZZsT*****Z ľ !'JÍChŽ 86 d0pustili" ™** tak* chlar- an°'ze ^íteié maj? m mne pra<* na podobná témata. Bylo n*P* 132 °tazkv klapců odpovídat přesněji na otázky dívek (AAUW, 1992). Již ve velmi útlém věku jsou chlapci častěji chvá-lani za intelektuální výkon a dívky naopak za upravený zevnějšek a příjemné ^tupování. Na jednom nedávno konaném slavnostním rozloučení s dětmi opouš lijícími mateřskou školku si jistý rodič povšiml nápadných rozdílů v osobních oceněních udělovaných chlapcům a dívkám. Ceny pro „nejchytřejší hlavu", „nejpii-nějšího žáka" a „nejvétšího vědátora" si odnesli chlapci, naopak tituly jako „miláček všech", „ideální povaha" nebo „vzorné chování" připadly dívkám (.Chart of Kindergarten Awards", 1994). Komentář 4. 1 Gender a speciální výuka Ve školách se speciální výukou početně výrazně převažují chlapci nad dívkami. Z níže uvedené tabulky je patrné, že chlapci tvoří většinu studentů zařazených do kategorií mentální retardace, závažné emoční poruchy a specifické poruchy učení. Ve snaze vysvětlit tyto rozdíly se někteří odborníci přiklánějí k názoru, že se chlapci častěji rodí s vrozeným mentálním handicapem. Poznatky plynoucí z nedávných výzkumů však tuto teorii zpochybňují. Podle lékařských údajů jsou případy poruch učení nebo snížené schopnosti soustředění rozloženy mezi oběma pohlavími téměř rovnoměrně. Podle Americké asociace universitních pracovnic (AAUW, 1992) vsak u pracovníků škol existuje všeobecný sklon připisovat poruchy učení častěji chlapcům, ačkoli jsou to právě oni, kdo dosahuje v průměru lepších výsledků ve standardizovaných testech inteligence. AAUW upozorňuje, že pracovníci škol mohou Poruchy učení chybně vyvozovat z problémového chování chlapců. Zatímco dívky jsou obvykle klidnější, a nepoutají tedy tolik pozornosti, neklidné chován, chlap-•* může snadno vést k jejich přeřazení do škol se speciální výukou, která pntom často neodpovídá jejich specifickým problémům a potřebám. _ ^ úroveň existují doklady, že také dětijiné barvy fB«^ , s{avu spe. Poměrně často přeřazovány do programů speciální vyuky^ ' ^ celního školství ve státě Connecticut z roku 1998 se uva i, <*ěte a školský obvod, do něhož spadá, jsou účinnějším l998). razení do speciální výuky než konkrétní diagnóza Weré ^ně ome- umístění do programu speciální výuky klade na dlte^énf [Jß tedy mimořádně jeho možnosti dalšího vzděláván; a budoucíhÚUP^ažováf10a vycházelo čistě du|ežité, aby rozhodnutí o takovém umístění bylo ^'ive. físlušnosti dítěte. 2 carské diagnózy, nikoli z pohlavní, rasové nebo etnic 133 4. školství a ge 4' 3k0 LSTvl A GENDER y žáku základních a středních škol, u nichž byla diagnostikova i, v závislosti na pohlaví a rasové/ etnické příslušnosti žáků, 1994 P°řUc''3 Typ poruchy —-— Rasová/etnická Mentální příslušnost a pohlaví retardace Závažná emoční porucha Specifická porucha učení 33,34 24,43 19,05 12,39 Běloši Muži Ženy Afroameričané Muži Ženy Hispánci Muži 4,78 Ženy 3,47 Asiaté a lidé pocházející z Tichomoří Muži 0,77 Ženy 0,58 Američtí indiáni Muži 068 Ženy 0,50 51,85 13.69 19,32 5,20 6,20 1.60 0,68 0,17 1,00 0,29 46,55 20,50 11,94 5,28 8,77 4,24 0,93 0,42 0,94 0,43 Pramen: U. S. Department of Education, 1997, s. 1. Přestože se chlapcům častěji než dívkám daří navazovat plodnou intelektuální ľ,ľS-S UČÍtC,Í'ČaStěiÍ t3ké ^f ^ "něv. Chlapci jsou na základní ä M?:rhům* «** — • -? si vysvětí [ KapTo" 1' ^ * ^ JS°U Zl0bÍVěJŠÍ: °Statne' ™ 3 civíte, *m» dívky L ľ^' ľ" * ^ ^ ' ^ lett* ™»žné, že raná sociali odměňovány za tichost a pasivitu. Je na duševní sebeovlárió^ ~ . Připravuje dívky lépe na nárnkv wtor* čkola klade =momitn veKU veaem * —6.csivixe, zatímco dívky jsou naopak odměňovány za tichost a pasivitu-tedy možné, že raná socializace připravuje dívky lépe na nároky, které škola klade na duševní sebeovládání. Golombok a Rvush (1994) připomínají, že značná část frakce mez, učiteli a dětmi během prvních tří až čtyř let výuky se soustřed")* c^ľání rb!ľľy ^ Ch0Vání' P° Upl^u« tohoto období bývají děti na normY t£Zľ r* ******* ^ a ««nt ctůraz se může přesul « suany vyučuiírírh — ■ odoodí bývají děti na n0"'^ — t,J,avmia dostatečně navyklé a hlavní důraz se může PíeS°n° * «»rf výuku. v tomto období se *zntuba 90 % pfipadů pozítivrií zpětné • svrany výukách na cnováni žáků mužského pohlaví vztahuje na jejich stu* ) reanct na chovám dívek, Golombok a Fivush 11» taK docházejí k záveru, ze „z tohoto pravidelného vzorce chvály a napomínání si chlapci pro sebe mohou vyvodit, že jsou nadaní, byť třeba nepříliš dobře vychová ní, a dívky se naopak učí, Že možná nejsou nejchytřejší, mohou to však vynahradit dobrým chováním" (s, 173; viz též Jordán a Cowan, 1995). AAUW (1992) tvrdí, že nerovnost charakterizující komunikaci pedagogů sžáky obou pohlaví ve svém důsledku snižuje studijní sebedůvěru dívek. Do tohoto příčinného vztahu však vstupují jako faktory také rasová a třídní příslušnost dětí. Z nejnovějších údajů například vyplývá, že děti ze středních vrstev získávají od učitelů častěji kladné studijní hodnocení než děti z nižších vrstev, a to nezávisle na své rase (Brantlinger, 1993). Nicméně je zřejmé, že pohlaví dětí a jejich rasová příslušnost mají na kvalitu interakce mezi učiteli a žáky zásadní vliv. Je přitom zajímavé, že stejné jako učitelé prohlašují, že přijednánísdětrni neberou v potaz jejich pohlaví, prohlašují totéž i ve vztahu k rasové příslušnosti dětí. Jak ale poznamenává jeden komentář na toto téma, „tento .barvoslepý' pohled na svět, k němuž se učitelé hlásí, je ve skutečnosti pohledem, v němž je každý bílý" (Rush, 1998, s. 6). Navzdory tvrzením učitelů, že pohlavia rasu dětí „nevnímají", působí oba faktory ve vzájemném prolnutí na povahu vzájemné interakce učitelů a ?aku. Černošské děti - bez ohledu na pohlaví-jsou častěji odměňovány za dobré chování, kdežto bílé děti naopak spíše za úspěchy ve studiu (AAUW, 1992). Zejména u černošských dívek bývá oceňována snaha pečovat o své okolí, smiřovat rozpory a udržovat pořádek (Cox, 1998). Chlapci i dívky černé barvy pleti s nadpru-<*ěrnými schopnostmi jsou učiteli často přehlížení na úkor těch s ™ším'^ ustrni, což někteří výzkumníci interpretují jako důkaz, že učitelé u cernoss yc^ dětí předpokládají spíše slabší studijní výkony (Fordham, 1996; Reid ■ ašským chlapcům se výrazně častěji než jiným chlapcům Pouze podmíněné pochva.y („Pěkné, ale...") a celkově '"^^^ T^é u černošských dívek je frekvence interakce s uciteh n.zs. ve^ ^ sk^i dívkami, a to přestože seji samy snaží iniciovat častej, ^ ^ pfezíra_ neb° chlapci bez rozdílu barvy pleti; učitelé jejich pokusy c. ^ & ^ Ve obývají {AAUW. 1992; Cox, 1998). Jeden výzkumník c ^ ^ ^ ^ n°šským dívkám se dostává vůbec nejméně psychike po P . _^n,aků skole (Reid, 1982). V případech, kdy černošské oělošštr ď aií stejný výkon jako Sko|e (Reid, 1982). V případech, kdy černošské dívky po a ^ ^ ^ zároveň ošští chlapci, přičítají učitelé tento fakt obvykle snaž ^ ?fiSexis- SKOLSTVl A GEN skrytě předpokládají, že bělošští chlapci nepracují 4 Š<0LSTVf A GENDER ljřnaP,no. Je tedy zřejmé, zesex, 135 ^třídními a rasovými předsudky má na průběh vzdělávání u někte- -^Aiiv k této otázce se ještě vrátíme, i dětí zvláště zhoubné následky. K teto oia Genderové signál, které vysílají učitelé žákům, cesto nacházej, podporu i v tra čních učebních materiálech určených pro základní školy. Jak jsme již vyložili na počátku kapitoly, žáci ve škole vstřebávají nejen akademické vedeni stanovené for. máiriím učebním plánem, ale spolu s nimi i soubor hodnot a očekávání, který jsme nazvali, skrytým kurikulem. Jeho existenci můžeme vysledovat v mnoha učebnicích a jiných učebních materiálech. Výzkumy ze sedmdesátých let (viz například Weitz-man a Rizzo, 1976) poukázaly na fakt, že přestože jsou Spojené státy zemí patřící občanům obou pohlaví a rozmanitého rasového a etnického původu, učebnice a čítanky pro základní školy se ani o ženách, ani o rasových a etnických menšinách téměř nezmiňují. V průběhu osmdesátých a devadesátých let byly v tomto směru zaznamenány určité pokroky, nicméně podle AAUW (1992. s. 62) „nadále přetrvávají problémy týkající se výběru témat, jež jsou považována za hodna studia". ^podíváme na učebnice k^eréjinkaij^^^ (angličtí nemate ky, čtení, přírodovědy), nikde nejsou Žejry_ainenšinové sku^^n^^ ^ostat^ Například v učeních dějípisu jen zřídka najdeme zmínku IZT m*mm obÄU neb0 0 Hispäncích' ^ e^°d ^ p°sied- ssr; it:nebo dobytí pe™sti ^ * » ^^ZvZiC"1'*** "emT***** Zyšakst^^p^g^^ lepší, i jejich zastoupeníje ««te. že maximum prostoru ^ jedenact' vybraných dějepisných textů bránky, lídyQ 0 ' ^eje vjedné knize věnováno ženám, Činí 3,75 J!.°^iena%fe,b, t '-^ezentace zen a Af roameričanŮ se obvyk-Zmm"^ň7^^^ černých Američanů"; anebo matiky, klad žer 'i^va), respektive tradičních' rolích 'laické-, "'^ ar"»» » vst. !™toána role žen v Kolo ' ■~------L_°Ve směrnice jsou však dodfž? 4 ŠKOLSTVÍ A GENDeR ^ostij^onsavé míře ?J?!!í!ii>£^^ ^pení žen a společenských menšin v textech .nebo rozšiřovat záběr těchto textóoa^tjcká stanoviska fenamw^ Existuje například řada známek, že dětské čítanky doznaly podstatných'poziti* nich změn, co se týče užívání rodové neutrálního jazyka a reprezentace žen. Neroynmtóhajíe prospěch mužů však přetrvává, nejen pokud jde o frekvencí účin' kování mužských a ženských postav v příbězích, ale i pokud jde o role, jež jsou těmto postavám v příbězích přisuzovány (dívky jsou zachraňovány častěji než chlap ci, chlapci mají větší smysl pro dobrodružství, ženy jsou při práci vždy podřízeny mužům a nikdy naopak, atd.) {Odean, 1997; Purcell a Stewart, 1990). AAUW (1992) upozorňuje, že žádný z významnějších projektů usilujících o reformu školních učebních osnov, které byly v USA od počátku 80. let podniknuty, nědo- "Kažai problém genderové nerovnosti účinně vyřešit. Během 90, let nicméně několik státních ministerstev školství - například ve státech New York a Pensylvánie -a řada školských referátů při místních úřadech přezkoumala učební osnovy jim podléhajících škol a provedla v nich revize podporující genderovou spravedlnost, multijqjltiirnost a otevřenost vůči gayům a lesbám. Netřeba zdůrazňovat, že takové projekty vzbudily řadu nesouhlasných reakcí, takže většina změn v náplni studia na jednotlivých školách týkajících se pohlaví, rasové a etnické příslušnosti, sexuální orientace a sociální spravediností se na místní úrovni prosadijaje^ OO^škoiských zařízení (Celis, 1993; Dunlap, 1995; „Schools' Sóoks on Gay Families", 1997). 0 tomTjTk je důležité postupovat podle předsudky nezatížených, multikulturně pojatých učebních materiálů, svědčí skutečnost. zed5^p^— ^ignály přijímají velmi pohst^. Nedávné výzkumy dětí ve s — Že ^^^r^rj:nesole žádné výhody a naopak nac ^ ^ na tom, je-li člověk ženou, a že mnoho dívek se domnívá, ze ^ fc . V^ina mladistvých respondentů jednoho průzkumu **^ia ^ ig92). te™ ^ mohou stát jen muži (Rush. 1998; Sadker & Sadker ^ JaiLé způsob, iímž.iSQJJ uspořádány školní 82!2S&^ <(iin^ fafms^ ^ina^ru. fiada učitelů například nadále pouzivavu védvojstupU anebo -^Lšjzákladě pohlavf: nechávají dětí například ras.u i ^ ^ prgvopis. ie rt>zdělují"do dvou týmů soutěžících například v ma ^ nych bolech. Učitelé také někdy přidělují chl3pCUm aby přerovnali knihy Uk0|V: Požádají například dívky, aby zafíry květiny, sio p J p.. jednom ^„um-V Polí^h, pfeneslf lavice nebo obsloužili technické 13? SKQ LSTVÍ A GENDER ■„iwo zaznamenáno, že pedagogický as,stent ukázal chlapy f ^ísvideem.apotéjenechal, aby přístroj obsluhovali sami. Kdyžse chtělydívat Cívky, asistent jím kazetu pust,, sam (Sadker a Safr Z 1994, SocioložkaBame^ se pozorování dénív^ ^zákla^Ä^ postup uč,telůJe často ^r^f^^^^na základě pohlaví podporuji, jindy Je sami níér^iábmjrávají. Autorka konstatuje, že učiteié dívky a chlapce obec- ně častěji promíchávají než oddělují, nicméně že rozsazovaní v učebnách podle pohlaví i nejrůznější formy kolektivních soutěží mezi chlapeckými a dívčími týmy je poměrně běžnou praxí, rjfyzickému oddělování se navíc připojuje odděJovárj[ verbální: učitelé běžně oslovují děti rodově příznakovými označeními, přičemž muž- ske oznacenjvždyuvádějí na prvnjmmistě (například „chlapci a děvčata"). Thor-ne dále uvádí, že dívky a chlapci se často sami vzájemné oďíělují^škoinfch jídelnách a na hřištích - dost možná častěi i než při hře ve svých domovechi. ajejicji _oKQlí. Učitele a jejich asistenti toto oddělení častoMmi potvrzují tím, žejněkte- ^mš^m„dí^ajinájako ,chlapecká:. Pokud jsou děti společné na školním hnšti, chlape, sÄ^^ prostom než dfvky a čas. n oriKľ° díVČÍh° Pľ0StOrU 3 rUŠÍ Činnost v ™ probíhající než naopay "^^^ určuje pod^ínkyW iemně provázané dIsľelľ°Jeľ ^ ^ Přinejmenším tři vzá- P^azr^vují jTt^c^n - Jpr-í^ ^^°^at^vyzkoušet"si zájmy a čjnnoř v kolekti ^^^Hí^^ělováníi "" 'dístgji '^ÄMi^ zvykají cítitsejépe M5a ^—jwiiayi; tento ná^,\, ... . 7^1: t0 i^£mc^ M (viz kapitola 71A dotrettčé", odjelo- ' a Sadker, iknlnf^k. x:_ äaleQÍJnap^uiebo střídavé předej; ^ ****5 naT ' malýCh' či etn» em c' "apsat zprávu POleenv Projekt nebo úkol - napříkiad zadanétéma. cílem pedagogicky přístupu zaměřeného na kooperativní formy učení iet.,^ S0utěžjv0st , J^oTolektivu a ™opakJBSbya^ jibjawájemnost a us^J°^l£oro^^ W potvrzují, že tento přístup přináší v praxi řadu výhod: jednak, zdá~sT napomáhá vytváření mezirasových přátelství, jednak zvyšuje sebevědomí žáků všech barev pleti bez rozdílu a snad vůbec nejužitečnější je svým potenciálem integrovat žáky s tělesným či mentálním postižením (AAUW, 1992; Aronson a Gonzalez, 1988). V čem se bohužel zdá být méně úspěšný, je právě rozvíjení pozitivních vztahů mezi chlapci a dívkami. Podobně jako společná hra na školních hřištích dává také spolupráce v malých pracovních skupinách - zejména probíhá-lí měrTě" cäšfo -chlapcům dostatek příležitostí uplatnit se ve vedoucích rolích a zvyšovat si tak sebevědomí, dívkám však nikoliv. Dívky se nakonec podřizují vedení chlapců, což 'oslabuje jejich sebevědomí i studijní výkony (AAUW. 1992). K prosazení rovnosti mezi pohlavími v prostředí základních škol bude tedy třeba i jiných opatření než Jenspolupráce v pohlavně smíšených skupinkách^ Ke zdrojům, z nichž si děti utvářejí představo o genderu. patří konečně i způsob, jakým jsou mezi ženy a muže rozdělována pracovní místa ve Školách. Přestože zhruba 87 % učitelů na základních školách a 83 % pomocného personálu tvoří ženy, ve vyšších řídících funkcích zůstávají ženy naopak nedostatečně reprezentovány: tvoři kupříkladu jen 40 % členů vedení škol a administrativních pracovníků a 43 % ředitelů a zástupců ředitelů škol (U.S. Department of Commerce - Bureau of the Census. 1997). Z výzkumů vyplývá, že pohlaví členů vedemšj^ájjgzanedbatelny význam pro utváTertfbiistór^^ StUd'6 ™* &e žákům prvního ^53talS^«iW.vJ^tola pracuje v ředitelské ^nkci žena, pozorovat nižší intenzitu genderových stereotypů než vtech školách. kde je ředitelem muž (Paradise a Wall, 1986). . . rf- k ve V kontextu toho, co bylo dosud řečeno, může znít překvapivé fakt zed všech fázích základní školní docházky mají v průměru ..^ stu. ci (AAUW, 1992). Nicméně studijní výsledky dívek -a spe»u ^ d|H sebevědomí- se již v průběhu základního a později i s - ehu zaKiaar....u „ p ^ Abychom ?horšují (AAUW, 1992; Gilligan et al., 1990: Sadker a - sUd,umďlvek Porozuměli příčinám tohoto jevu, podívejme se nyní. jak a klapců na střfirinính školách. 139 ÍOLSTVÍ A GE NrjE* ško LSTVÍ A GENDER 3 VZDĚLÁVANÍ DÍVEK A vzděláváni CHLAPCŮ: střední škola ím^^^ p mez'z^^- se mění a dozrává a totéž platí ^-^^^ sebepojeti hraje názory ^jmláuímuaiíeny cítí potřebu být svými vrstevníky oblíbeni a uznáváni - ovSem --^pTEÓb-jak^^ se u obou pohlaví poněkud liší, —prosívající chlapce je jednoznačné nejdúležitějším zdrojem prestiže a popu-larity výkonnost ve sportu. Společenský úspěch a sebedůvěru jim však dodávají také schopnost obstát ve fyzickém i verbálním souboji, smysl pro humor a ocho-ta podstupovat rizika a vzepřít se pravidlům společenského chování (Eder, 1995; k otázce působení těchto zdrojů popularity u preadolescentních dětí víz též Adler et al., l992)._Nesportovně založený mladík je ve středoškolském prostředí citel-^né znevýhodněn psychologicky i společensky. Jediné tvrdý, sportovně_zdatný_ rnnlrhlapfcjTjúj^ýt přijímán jako vůdce, a to nejen svými vrstevníky, ale často j uai£i£roQjčj;,Na srjortwnírn hřišti si navíc chlapci osvojují řadu stereotyjrjě maskulinnichctnpsUa hodnot: agresivitu (včetně agresivity sexuální a přístupu k mm jako k pasivním objektům), vytrvalost, soutěživost, stoickou odolnost, " * ^ffg.BagH^tWHi říci, že ani fyzická kondice, anljf!* __ostl nepatří k DrimámřXr^rrrr-dívek se nao ^lofemininnía-jaksednĚto "TujTtíňvl "yánj^čí.žebýtspoitovně 2aLrjženáznamenáJaL_ rne v kapitole 11 - školy toto sdělení samy posily prostor a zdmie. Co naopaJL. £gä^^ přitažjjvost_ Pnlii^7^ Je-li však va' 'iskuje naopak, že bude Pr",S napadně Působit jako sexuálně přítažli-2ľC0Vm' da'a ^ - e" ľ "děVkU" 5Í "Štětku"- ^dy opatrné buiseriné agresivní- *■ ^ in ľ-sexuá,ní strance -znaiá věcí"-niMi ^fUej [?''Cm^~ Vrosazuje neodpovídá jejich proflvání a chápání sebe_sam^h ^^^^^^^ (t6dy ve^vztah^iinvm záleží, učí se pasiyjji^ ytjdiuhýmr (Gilligan et al.. 1995. s. 5). Dívky z privilegovaných vrstev ' f své vystupování, aby se jevily jako ..přijatelné" těm, kdo přizpůsobují či umírrlují o ně projevují zájem (chlapci, učitelé, rodiče). Snaží se tak neohrožovat vztahy, které jim slibují úctu, bohatství a budoucí manželství. Chudé dívky, mezi nimiž tvoři'neúměrné velký podíl příslušnice rasových či etnických menšin, se s podobnými omezeními nepojýkají. Jejich zkušenojaLie-však učí, že přestože si mohou říkat, co chtějí, to, co říkají, nikoho nezajímá - jsou bezvýznamné, ba neviditelné. Promluvili dostatečně hlasitě, aby byly slyšeny, jejich „hubatost" je často dostává do potíží. Takové dívky končí ve společenské a psychické izolaci, v níž Gilligan a její kolegové (1995) spatřují předpoklad pro takové problémy, jako je předčasné /jkončení studia či mateřství za svobodna (viz též Fordham, 1996). J^il^jjenské „napojenostr a vztahovosti, jejíž autorkou je GUií ga^ruznych důvodu kreována (viz např."H.rsch a Keller, 1990; Kerberetal., -^--^"[^^^ důvodem poklesu žensj#fl ^^^l^hU pívání je strach z úspěchu. Již v sedm- k* ^ slovních hráchTout-31"13 * Ž6ny P°dávají 'epŠÍ ^ těží sm"ži. a vyvodila z toho^ Ženskych sapinách, než pokud sou-Poci^ Horner nabídla hypoté^ S V Ženách nepr°eľliné "lálnI Won. protože se boií!^'* ^~ Snad e°dvědomě - nepodávají maxi-^^mny^^'M b* V° ně úspěch v soutěžních situa-Proto cností zavrhovány. " *' Že budou málo žensky, a budou center 4.s Proměn člověka. Je to obdo-S0> |i^°^ubľa,nÍ ^Ch0Vu stude'ňľ aKtiVně z^Rws^^xuaiituJJ ^^I22!_znařn£ ... UQentu a zejména 7sr~--!~~ll*---~<^s& ■ p, Jmena Pak studujících gayu a les* ľeSt0Ze ^kumy z nedávné doby si^alť 4. ŠKOLSTVÍ A G£n°E zují ochotu pedagogů , vedení škol přistupovat ke studentům s homosexuálni o i entací nepředpojatě a účastnit se školami pořádaných seminářů o problematici" homosexuálních studentů, u většiny přetrvává neochota vycházet konkrétně vstříc jejich zvláštním potřebám nebo veřejně potvrzovat jejich identitu (Sears 1992). Většina školských pracovníků u studentů automaticky předpokládá heterosexuální orientaci a otázku jejich sexuální orientace obecně netěTr^uje-" pomineme-li zvláště křiklavé případy obtěžování, či dokonce terorizování študentů homosexuální orientace, lze říci, že většina školských pracovníků u svých studentů nedostatečně čelí problému homofobie, tedy neopodstatněným obavám*"" "z homosexuálních mužů a žen a nepřátelství vůči nim (AAUW, 1992; Sears, 1992). „Absence viditelné podpory ze strany pedagogů vštěpuje všem studentům bez rozdílu legitimitu a žádoucnost heterosexuálního standardu" (Sears, 1992, s. 74, kurziva autor). Otevřeně homofobní postoje zastává i řada samotných pracovní ků škol; jejich postoje a chování jen posilují homofobii u studentů. Například v roce 1996 schválil Senát státu Utah zákon zakazující učitelům .podporovat, schvalovat nebo nečinně trpět chování odporující zákonům". Homosexuální pohlavní styk je v Utahu nezákonný a zastanci navrhovaného zákona argumentovaMesjeho pomoct se podaří zbavit školy působení homosexuálů. V téže době zakázal Školský úřad v Salt Lake City studentům zdejších středních škol zakládat na školách spolky, jejichž aKtívitý^přesahují rámec studia, ve snazevytlačit z_gJkoLstjj; dentské organizaeeja^ŮjLJe^^ Vulicfch proti rozhodnutí>otes- ""tovalo mnoho středoškoláků, většinou vsak nikoli ze sympat.íke svým homose- "jcuálnírn kolegům. Zákaz naopak prohloubil nevraz vost vůči gayúm a lesbám ze strany heterosexuální většiny studentů, kteří požadovali „zákaz nomosexua^ ^ klubů" (Brooke, 1996). O podobných legislativních opatřeních, jakoby a £ Jata v Utahu, usilujících, aby téma homosexuality zmizelo ze sko , se u "ejmenším v osmi dalších státech („Schod Program", 1996,c 7 Jaké má homofobie důsledky pro gaye a lesby studuje na ^ ihomosg3igir^ieJ»- x--- Výzkumy ukazují, že adolescerrtnrdŕykar^ 0dmí- Prjměrně vysoké xWěvS^m omämghl^k, poh a-^^-^g se Ěas. _^írn ze strany rodičů, tamiJ^mBJ^fí]^ 1QQfi: Un^eTH^roe7k, ■ifjl^nují riskantním způsobům chováním (Lock a' e'*'fQSeMáirf^^ 19S2Tvoeíke7:1998).^.m^^^XéÍÍ . \ eči'(voelker, 1998). Podle -^^li-ŠKoJní docházku, protože majíobavy o sve bezp ^ ^^_ iedné výzkumné práce uvádí plných 80 % gayú a leseo. 143 STVlA GENDER „. 31 % bylo údajné sledováno nebo pronásledováno na útěku a 17 % ,ln'Ch „ n,u a Kleís 1998). Nepřekvapí proto, n: dospívající gay0vé S00lecenské ^^ání a násilí, jemuž byvaj, studujíc, gayove a lesb^^trany "v - " evniku a nezřídka 1 vlastních rodic.u vystaveni.jha. svých heteroseíojájrjjc T-^ajgk^é sebevědomí a pocitizolace a vlastn, nedostatečnosti, Těm, ■kíeřísvou sexuální orientaci tají. se někdy daríverbaln......lyži. ky.....tokům vytp bat, zároveň však ještě více trpí osamělostí a odcizením. Výzkumy z posledních let potvrzuji, že jedním z důsledků nízkého sebevědomí a osamocenosti je i vyšěj_ sebevražednost mezi homosexuálně orientovanými mladými lidmi (Lock a Kleis, 1998). Podle některých odhadů jevíce než 30% ze zhruba 5000 sebevražd, k nimž mezi mladými lidmi ve věku 15-24 let ročně dochází, spojeno s citovými trauma, ty vyplývajícími z problémů týkajících se pohlavní orientace a předsudků společnosti vůči intimním vztahům mezi lidmi stejného pohlaví (Harbeck, 1992), V reakci na tyto povážlivé statistiky jsou po celých Spojených státech zaklá dány organizace, jejichž cílem je naplňovat specifické potřeby mladých gayů ľ A'00g' iŠŠĚTMezi takové potřebyl^rTši^íy pro gaye, lesby a bise-*uálm studenty anebo pro děti gayů, leseb a bisexuálních rodičů. První taková sHola, newyorskáHarvey Milk School. byla založena v roce 1985 a dnes má okolo ^ V Los Angeles a jedna soukromá v Dal- ^tnévzdělávacíinstiL sľ ^ tyPU VŠak nezaWádá S3m°' doučování, stravování a někd ^ na jiné službv- Jako Íe P°radenství| r°diči vyhnáni zdomova poté * ' n0°'eh ^ ""^ ^ 3 l6Sby' kteří by,i ^ homosexuálové odhaleni Nekľ ^ Pr'Znal' nomosexualitě anebo byli jak° 01 agrárny na školách které'- °rganiZaCe naPFÍWad také poskytují vzdělává-xuální vrstevníky a pomáhalinlľ^18^ "dl Pfijímal své homosexuální či bise-nsuak na ško.ské !ľ ' Či násilí" ^ organizací také Jj* ^ivity a kurjk * Ministerstva školství jednotlivých států, aby Ur,be a Haniek i992 m v,ce otevřely r - mládeži m více OtPvřoi ' jcuiiuuivyuii aia^> - 199,7ětU m'adíCh ^ a ^ tureen, 1993; »«i, '. SeZnam Všech nra^i^^.., 10».,^,,Ticích ,sminoritnrs ^ Street m 0rientE>c> vydávň H . Ueet' New York, NY 1 rv>, . ™á Hetr'Ck- tum všech organizací v USA sloužících Martin Institute, adresa: 401 ÍT^* pota^o i .^ť^H^omáhají svým^ jejich snahy vyvolatodezv^ «. Školství a. se'no^ u školských úřadů a ministerstev (výjimky viz Rimer, 1993- School P -|996Jjik uzavírají autoři dokumentu AAUW (1992, s. 80): L,°lJ.J!l ní proud zaměstnanců žit nejen těm studentům bez rozdílu". - ... t .. , — "' v" ™™> 1993: ..School Program-uzavírej, autor, dokumentu AAUW (1992, s. 80): pokud nebude ľav" vzdělávacích institucí v zemi aktivně řešit problém homofobie u JI , studentů a jejich rodičů, rezignuje tím na svou „odpovědnost si studentům, kteří se potýkají s vlastní sexuální orientací, ale všem iz rozdílu". _0tom, že akademické úspěchy budí v dívkách často stísněnost a rozpaky, skutečně existují doklady (Orenstein. 1994: Sherman, 1982) - právě tak jako o tom le dívky se vyhýbají předmětům definovaným jako maskulinníľprolÔže^ nutí ze strany svých vrstevníků (Tobias a Weissbrod, 1980). Výzkumy také~uka-' íují, že jejich obavy maji opodstatnění: chová-li se dívka způsobem vnímaným jako genderové nepřiměřený, obvykle za to platí nízkou oblibou a izolací (Eder, 1995; Pfost a Fiore, 1990). Chovají-li se genderové nepřiměřeným způsobem chlapci, jsou svými vrstevníky rovněž zesměšňováni a zavrhováni, obvykle to však nemá negativní vliv na jejich studijní či kariérní ambice. Čím to? Jedna odpověď zní, že dívky čelí celé radě překážek, které jim do cesty staví .okolní společnost a jež HnTbTání v rea'^i studijních a profeRflífih rílň.Jyto-pfe-4/ ..kážky bývaji souhrnně označovány jako nevidltelnýa skleněný strop tm rovněž kapitola 7). Patří k nim dosti rozšířený předpoklad, že dívky mají obecně nižší intelektuální dispozice než chlapci, a nelze od nich proto očekávat, že budou ve škole Podávat stejný výkon. Z výzkumů například vyplývá, že učitelé, rodiče i sam, stu-denti mají sklon připisovat studijní úspěchy chlapců jejich schopnostem a uspe-.^^naopak jejich snaze a píli; kdo má nižší schopností, log.cky mus_vyna- h°dnocení akademického úspěchu viz Golombok a Fivush, h ^ bující navíCi podobně jako ti na základních školách, chlapce P ^vy ^ ^ ^ Jl P^zbuzují, veřejně vyzdvihují jejich studijní schopnostrt'J ^ telštěji než k dívkám (Bush, 1987; Jones a Wheatley, 1990. ^ Ja*P°dotýká Bush (1987, s. 15).^iiŠtě^é^n^ Kdv učitelé rea^ujínTstudenty ze střední Či vyssi tnoy v ^ studen. dělnického^- — • _______.♦..Hpntv bělošské pnznivj _.ita|/nuá —..o či chudšího původu a na studenty běi0SSy ^"s^sttídentí takové tyJ|r>é barvy Pieti než bílé. Vědecké poznatky potvrzuji. ^ct)> může POst°ie mterna.izujf, což u dívek (a zejména těch chudých 1 4 5 4- S|<0LSTVI A GENDER ^sebevědomí a úspěšnost, ve studiu - sP,se nez o strach ^„ýraznennusn^n m ig92: Bush, 1987; Fordnam, l996. úspéchujdetedyostrachzeseia l .,ai 1995-Orenstem. 1994). TlÉíľaspektern ne*^^" *ředoskolské student. ^ok^^^^^Tzpusobů naznacu J^__^^ šanci. Nedávne recenze středo- ^5—^^ predppjatosti -J^^rnomého jazyka, tak i na urovn, stereotypních pohledu, pouká-'l^^ó^i^, důraz na „slavné rruTže" a naopak malou pozornost věnovanou intelektuálním výkonům žen ve vědě (AAUW, 1992; Davis, 1995; „What French Course", 1990). Podobně jako v případě základních škol i zde výzkumné poznatky ukazují, že povaha učebních materiálů má vliv na postoje a chování studentů. Podle autoru více než stovky analýz genderově nepredpojatých studijních materiálů lze konstatovat, že studenti pracující s takovými materiály 1. mají genderově vyváženější pohled na společnost, 2. vytvářejí si pružnější posto-! a přesnější znalost genderových rolí a 3. napodobují vzory genderových rolí v materiálech obsažené" (Scott a Schau, 1985, s. 228). Genderovou přeaj2pja, -^^Ä^^ komplikuje nedostatečná pozorne pováná různosti ras, etnik a pohlavní orientace. Jedna mladá Hispánka hovo-^ľľ^^ své střední škole: „Ptáme se vždyckoľ k°neÉně bUd6me Pr0bímt hnUtí Martina Luthera ^ A UČitel se chodíme l^T*™ b'ÍŽÍme- n,hdy 56 k t0mu nedostaneme. Nebo co "äm leží na srdci? ^ Z ^ ^ ° náS? Kdy budeme moct koneČně "98, s. 15). ' *" 6 Vsechno marně. Nikdy se nic nestane" („A Dialog". MÍU1^^ pFjspfvái^0 P^2^ napfíWad naznačujme školní poradci PJ£ *S™^^ informací - z více než 600 2£?? škt ľ " Šk0láCh «~ ví- -z 70 * ukazuJe, že pora nedostateČné nebo neužitečné (Miies. é5°ty^ů^^ chlapce a dívky do odlišných - SSLS^iakoVvch ;Pr0fesních slastí, přičemž dMy^1 16 i^^11* -matematika, inlenýrsWÍ^ 4.3 1«6 lěž Komemář 4'í* BrÍnt°n' 1984: Mile~s7Í995; peW° ■aústraně i47). Komentár 4.3 Gender, matematika a počítače Pomlet se přikládal velký význam faktu, že^chlapchdosahují ve standard! zovaném Testu studijn.ch schopností {Scholastic As^^tTczt SAJ) - výsledků než dívky a že se tento rozdíl ve výkonnosti chlapců a dívek projev! dlouhodobě vůbec nejvýrazněji v matematické části testu. V roce 1993 se rozdíl ve výsledcích poněkud snížil poté, co znění testu prošlo ŕevi^íTre^ríä^iámTt-ky ohledné jeho genderové jednostrannosti, u matematické části však přetrval (Arenson, 1998), Někteří odborníci zastávají názor, že genderové rozdíjyj^nator^^ výkonu mají biologickou, respektive genetickou příčinu: chlapci jsou prý geneticky predisponováni k lepším matematickým schopnostem, protože uspořádání jejich ^ mozku podporuje matematické myšlení (viz kapitola 2). Přestože se podobným tvrzením dostává značné mediální pozornosti, existuje jen málo vědeckých poznatků na jejich podporu. Tyto poznatky sice svědčí o tom, že úspěšnost chlapců v matematice má spojitost s jejich lepší schopností prostorového vnímání, tato schopnost však může být přinejmenším stejně dobře důsledkem cviku jako biologie. Rozvoj prostorového vnímání je - stejně jako například rozvoj schopnosti řešit formální problémy - spojen s účastí v soutěživých sportovních hrách a té se chlapcům dostává v mnohem větší míře než dívkám. Mezi podpůméfaktor y bývá počítána také vyšší míra nezávislosti dítěte na rodičích, hraní ve vnějším prostředí, ochota podstupovat rizika a výpravy do okolí domova; k tomu všemu majíchlap- JiTďŽteM lepší podmínky r^mm^SSy^aVíSBJ-. Entwisle et al., 1994: Ramos a Lambating, 1996; viz též kapitola 3). ^zdílné výkonnosti v matematice zřejmě přispívají i daBTagalnH^ ^ním-jeTakCTe maÄkVi^ip^Äti se zaměřují spise na f^nasv^ ženský. Jak upozorňují někteří ke "ionT^ají formulovány terminologií vztahuj.c. se k oblastem ^ sk*=h činností a zájmů (Rosser, 1989). Maskulinn, '^^áhn.^n^ru»reiména pak yJ^S*^'™'^ dobro-rtÍCKé so^arové programy se obvykle točí kolem1 n»z j^.,^, °ruzství a násilí: výzkumy ukazují, že ilustrace na ob^třetJna ženSkých postav rat Wce mužských postav než postav ženských, na^áJaro|jobétí násilí(Meyer, jedených v nejprodávanějších videohrách roku 199 ob|astf 1996>- To vše může dívky vést k tomu, aby vníma.y poctace jak o. Školství a gen dep ŠK0LSTVI A GENDEF. 147 oak vliv na jejích výkon i na jejich odborne ambice. Pod|e ÍV"ímani 85*dívekpovažovalo počítače za atrakt.vnéjšíjdroj zaba. ;su: £" * -^gggj^ Nejméně jedna počítačová ^^^^é^^^ počítačový software a hry speciá|- ľJče^I (Meyers. 1996). Výzkumy nicméně ukazují, že „počítačově gra-iTdíľy za své schopnost, platí vysokou cenu. Crawford (1990. s. 25) mnoho vyprávéníúsrÄ^ "<".«ůotap. jak chlapci v tamJaďl£mí]^MlQ& a .obtěžuji" je. Jejich^roodání ^OTBTiyT^-era^Někteří pedagogovi proto navrhují volitelné kursy Matematiky vjhrazenTpóuiB dívkám <„.Math' Theory Gains Ground". 1994: viz též Kalinowski a Buerk, 1995). Ve své klasické studii o vztahu genderu a výkonu v matematice docházejí Fen-nema a Sherman (1977) k závěru, že hlavní rozdíl mezi muži a ženami ve vztahu k matematice nespočívá v samotných matematických schopnostech, ale v míře. v jaké se s matematikou vůbec setkávají. Po téměř ceié období základní školy, kde dívky a chlapci absolvují výuku matematiky ve stejném rozsahu, je rozdíl ye •^óTŤřiósti jen_malý či vůbec^ádný. Teprve zhruba v sedmé třídě se začíná pro Jtovat (Entwisie et al.. 1994). v pozdějších letech si dívky daleko méně často nežchlapci volíkursy matematiky nad rámec povinného studijního plánu. Přitom mez, ch|apci a dívkami se stejným rozsahem absolvované výuky matematiky C° d° *,edkŮ V matematÍCKýCh t6SteCh ^Äľr; dívek °úeasti ve JcJMCravrforT^jj-v^_~ I. t0ry: interakce s učiteirá^odpo^ajogj: žalujiřaduzpůsoh.-^r^Zabýva]ící se interakcí mezi učiteli a studenty ľemíŕ n °Úmu»mg^koU výkon nosUJjchl^ bávají napříkiad najevo, ž že pro chlapce je mate ku m«ema%,Uľcoľhi!ľ!: V6d0U díVkY k 501 nefna, 1990/ ; Uu"ě. 1990) P0ctokyř(AAUW'1992: Koeh,er. 1990= Leder a Fen ^^m^&l^ mohouvg-P I ^rrr^"napříklads^i rodiči dalekou? očekávají. že poeftafe významně ovli* níjejich osobní budoucnost, chlapddateko^ěji uvádějí, že mají počítá a E,stují nicméně známky, t^SliAp^s^^ 1990; Mannix et al.. 1996). __i__(wawford, Celkověvzato tedy dostupné_údaje_s^^ m'atické výkonnost, a míre užívání poutačů ovlivňovány řadou sociálních faktorů ■ To je v určitém smyslu povzbuzující zjištění, protože společensky podmíněné ' danosti je možné měnit snáze než danosti biologické. Lze říci. že řešení problé mu je nasnadě: pedagogové i rodiče se musí zasadit o to, aby byly dívkám poskytovány rovnocenné podmínky k učení, počínaje větší svobodou pohybu po okolí vlastního domova a příležitostí věnovat se soutěživým sportovním disciplínám (viz kapitola 11). Než budou takové kroky podniknuty, zůstanou matematické schop nosti a schopnost práce s počítači jedním z rozhodujících „filtrů" zabraňujících ženám v přístupu do některých lukrativních a prestižních profesí (Chesterman, 1990; Leder a Fennema, 1990; The McCIintock Collective, 1990). A konečně, zatímco na základních školách nemívají žákyně potíže ztotožnit se se syýrr uuču.icimi. jimiž jsou téměř výlučné ženy. na středních školách, kde muži J^ŤĹŕA^ife'kového počtu učiteluje taková identifikace již těžší (U. S. Department of Commerce - Bureau of the Census, 1997). V kursech zaměřených na volbu povolání obsazují ženy předměty tradičně považované za ženské: nauka o ekonomice domácnosti (home economics), kde ženy tvoří 92 % vyučujících, dále zdravotnictví (90 %) a kancelářská povolaní (69 %). Naopak jen zřídka se objevují v průmyslovém designu (4 %), zemědělství (6 %) nebo obchodu a průmyslu (9 %). Muz. t!*é převažují mezi středoškolskými vyučujícími matematiky (57,7 %) a přírodních vé« (65,4 %>. ve stejných předmětech také převažují pedagogové bíle barvy pleti. *• 11 % učitelů matematiky. 10 % učitelů biologie a 7 % učitelů n*h školách tvoří lidé jiných barev pleti než bílé (Commissíon on Profess,o Scjence and Technology. 1992). (zesedomnr ^tožedosavadnívyzkumy neprokazuj^ vat' ** je to spíše právě odstrašující zkušenost diven ze--ŠEs£ffjEZSórv 1 nikoli strach z úspěchu, co osla -S,a^'CH ve stJdTu na vysoké ško,e; pracují velké počty absolwrrtekjirett^ studenty dokorv Jak nazuje Tabulka 4.1, dívlsxy^ouča^osti o^Í^'p°^°± c^iměpřevažujř VzděíárT^hoTseTTn^^-'.--— n°ShTa7- *. Školství a gen Sk aPcům, bohužel T nadále v mnohémitišl. 0LSTVI A GENDER 143 , mí níVEK A VZDĚLÁVÁNÍ CHLAPCŮ: vzdělávaní dívek a vysoké 5KDLV tuto otázku slýchávají vysokoškolští studenti více ... mäí specializaci?" - t0 Az jí příště uslyšíte zaznít v nějakém hloučku studentu, zkuste si norovnltodpovědi chlapců a dívek. Nejspíš odhalíte v rozložen, specializací mezi pohlavími zajímavé pravidelnosti: jak ukazuje Tabulka 4.2, muži a ženyseOdnes většinou zaměřují na odlišné audjjnfjW Výrazně více mužů nez zen usiluje o diplom TTnženýrskýcri oborů, počítačové věďýTtilošofie, náboženství, architektury^-rodních véd astronómie, chemie, geo^&J^žWT- Vysokou koncentraci žen naopak vykazují obory jako zdravotnictví, knihovnictví, sociálni práce, psycholo gie, home economics a školství. Tento nepoměr přetrvává i na úrovni postgraduálního studia a dokonce se dále prohlubuje. Podíváme-li se znovu na Tabulku 4.2 na straně 151, zjistíme, že prevážnou část doktorských diplomů v některých oborech získávají muži a v jiných naopak ženy. Muži tvoří například 88 % čerstvých absolventů doktorského studia fyziky, u zdravotnické péče naopak tento podií klesá na 7 %. Ženy zase získáva- jítéměř 75% doktorských diplomů v oboru vedení domácnosti, ale jen 11 % v inženýrských oborech. ještě znepokojivější trend: gt -f^f^ nižším stupňům dramat.cky snižuje. vmchinabeteiistó úrovniľuľ^' ^ ' V °b°reCh' "ováha. Příkladem může bít V nich vládne re!ativní m «** vtomto oboru 43 stľ meZÍnarodrir<* vztahů: podle Tabulky 4.2 * ***** situace je v hudebních ' larskfch titulů- ale celých 79 % doktorátů. a 62 % doktorSkých titulů V nhn °ľeCh' ^ mu2e pfÍPada 49 % bakalářských dakl0r^h^avmatemarcľ5TľOgieje t0 5?'6 % ^kalářských a 71% SaSSi^tepohiarf v uvah '°.baka,^kých a 78 % doktorských titulů- ■ ses-* ak— «: iakl naViC05el<áváda,l CKych a esových skupin. V nad-' ^ické stá;dr;sP;0hlUb0Vanínerovnosti v důsled- a dosavadní právní opatření na vyrov- orskýi TABULKA 42 Procentualn, pod,, bakalářských, magisterSkíeh adolrtn „. Ifi ve vybraných oborech udělených ženám americkými JL T™ky°h Wu-tuceml, 1993-1994 _______ ^sacímifosti- %Dodíi ~~rmr~----- % podíl Hlavní studijní obor % Podíl %podí| titulů úděle ných ženám účetnictví Zemědělství a přírodní zdroje Antropologie Architektura Dějiny umění Astronomie Bankovnictví a finance Biologie a vědy o živé přírodě Podnikové řízení Chemie Komunikace Počítače a informační technologie Trestní právo Ekonomie Pedagogika Inženýrské obory Anglický jazyk Cizí jazyky Geologie zdravotní vědy Historie D«nnácí ekonomika znárodní vztahy knihovnictví tematika Hudba Janička péče ntosofie Fľzíka ^itologíe 7ch<ílo@íe ľ^á správa f m Práce Vizuální a „ " a ferformační umění 55,1 35 63.5 29.6 78.7 29.5 32 52.1 47.2 40.7 58,9 28.4 38.8 29.5 77.3 16.4 65.8 70.1 33.9 82.4 37.2 87.5 56,5 91,9 46.3 51,7 titulů udělených ženám 45.7 38,9 61,4 32,3 78.6 26,9 29,2 52.6 35.2 41.3 62.3 25.8 38 32.7 76,7 15.4 65.6 66.9 31,2 79.2 39,4 83.3 45.1 79.7 38,1 51,6 93,3 30,1 Pramen: U. S 90,4 31.4 17,7 42.5 73.1 48,7 42.7 85.8 68.2 57 rational Center for Wlstvi a gend£n 151 tí například v Kalifornii a Texasu byl zaznamenán citelný úbytek 1 C^nú a Hispánců Plných ke stud, na vysokých školách poté, „li** oba státy zrušily své programy vyrovnávací opatření (affif^ „ r,n„ inew" 1997; viz též Bronner, 1997). tive action) (.Segregation Anew K uvedeným údajům, týkajícím se zastoupení rasových a etn,ckych menšin a žen. je však třeba připojit důležitý dodatek - totiž že tato čísla představuj, jak pro ženy. tak pro občany jiných barev pleti než bílé výVa^Téz|gpšení oproti minulosti. Zatímco například v roce 1977 získali nebělošští občané pouhých 13 % všech vyšších akademických diplomů, v roce 1994 už to bylo více než 21% (U. S. National Center for Education Statistics. 1996). Ženy jako celek zaznamenaly ještě výraznější úspěchy: ještě v roce 1970 obdržely jen 13 % doktorských titulů udělených v USA a o deset let dříve pouhých 10 % (U. S. Department of Commerce - Bureau of the Census, 1985). Zejména pak stojí za povšimnutí fakt, že největšího relativního pokroku dosáhly ženy v těch oborech, kde měly v předchozích dobách nejnižší loupení: vědách o neživé přírodě a inženýrských oborech. Počet doktorských ulů v inženýrských oborech získaných ženami, ač stále nízky, v posledních P-" f*1""**. magisterských a doktorských tftu- ^^S^SSSít^M institucemi pohlaví 8 ras* uděleného Američané Původní asijského obyvatelé a ticho- Severní Černoši u- mořského Ameriky M Muži ŽeT~r~ původu a Aljašky Muži ženv iui. - -—'---T --^LÍ!!!H£!_Jeny Muži Ženy Mua Běloši « „ ; 3,5 '"'^ 31611) 30. 2 *A 47.9 2i4 , 1,4 1,S 2,5 2,4 0,3 0,2 1,5 2,1 2,4 0.3 0,2 1.5 2,1 4,3 0,2 0,2 4 Školství a genDéb letech výrazné vzrostl (U. S. National Center for Education St ■ rovnéž ciewell a Anderson. 1991). Stá|e se však vracejí 1998: vií g^enarfWadě.POhlavív nékte^ý^to^^^,, ™y: ně vzdělání stále dosti výrazně zaostávají za muži? Chcěme-ll odpovědět na p, vn. otázku, je třeba se zámysle, nejen nad tím proč icy v některých oborech téměř chybějí, ale také nad tím, proč pracuje tak málo mužů v oborech jako zdravotnická péče, no/ne economics. sociální práce a knihovnictví. Se značnou mírou jistoty lze říci, že nízký výskyt mužů v oborech, kde převládají ženy. nesouvisí ani tak s diskriminací mužů. jako spíše s jejich neochotou "věnovat se kariéře v oblastech s nižší prestiží a nižším platovým ohodnocením než v oborech, kde převládají muži. Již dříve jsme poukázali na fakt. že pracovní činnosti a oblasti zájmu tradičně považované za ženské jsou v naší společnosti systematicky znevažovány. Dokud nebudou takové oboryjako zdravotnictví nebo řiome economics považovány za stejně hodnotné jako podnikové řízení nebo geologie - a podle toho také finančně ohodnoceny - bude značné obtížně motivovat muže, aby si je volili za diplomní obor (viz dále kapitola 7). Na druhou stranu je ' jasné, že v problému relativní absence žen v prestižnějších a lépe placených oboroh hraje klíčovou roli právě diskriminace. Je dosti rozšířeným přesvědčením, žé diskriminace na základě pohlaví jíž prakticky zmizela díky Článku IX. Připomeňme, že jde o ustanovení Zákona o reformě školství z roku 1972 zakazující diskriminaci na základě pohlaví vjakémkoli vzdělávacím programu dotovaném z federálního rozpočtuje skutečnosti však k úplné eliminaci pohlavní diskriminace nedošlo. Zmíněnému zákonu se sice podarilo hranit zvláště zjevné diskriminační strategie, jemnější formy "^^ľS-(Sandler a Ha.., 19861^^^^ -pování hodnocené jako mikrodiskriminace působ, ca_st°^at cjte|ný úeinek. a Cl drobná nepříjemnost, neustálým opakováním však muíů ^ skrytá nízká očekávání vztahující se k ženám a všeobecne Prianí s nimi" (Sandler a Hafl, 1986, S- 3). iälilSandler adL)ální úrovni. Jsou mezj njmj následující: %—_—, — různých typů rtiikro- all£SajTdjer^85)zdokum pregraďuální i post- 1 S3 der pnkladaj, vets. váhu ne* SrS^^entek . 4 SkolstvI a gende* ž^jestudijní^^ zen. Jak například poznamenávajíEisenhartaHolland -^vstupující na vysokou školu obvykle brzy pocítí, že musí studovat usT néji, chtéjí-li si udržet podobné výsledky jako na střední škole, u mnoha vvsokt školáků - zejména těch. kteří jsou ubytováni na kolejích - však studium neústi le soupeří o čas se studentským společenským životem. Vysokoškolské studentské prostfedí^může ve studentech na jedné straně upevrtoar^^^ ^yýkonakariéru-a zejména u mužů se tak často děje. Studie Eisenhart aHollanď" na druhou stranu ukazuje, že v dívčích studentských společenstvích se klade důraz :. e na romantické vztahy s muži a na péci o yj^gtoífôtesno^pfitaäi^(»iz^ Eisenhart a Holland, 1991; Stombler a Martin, 1994). většina žen, které byty předmětem tétostudie, trávila volný čas především hovory s ostatními studerrtkimi na téma milenců či potenciálních milenců, vlastního vzhledu či vzhledu jiných dívek (s důrazem na tělesnou vanula různých společenských aktivit. Převážná část i'r; rapro'i tomu térnéř nic nevedela o studijních zájmech ostatních dívek či o jejich plánech týkajících se profesní kariéry. Jen poměrné malv zlomek z celko-vého počtu studentek - ty. které přicházely na vysokou štolu s prioritním cílem ■'' od odborníků, zvláště těch, kteří působili voblasti jejích zájmu - sr»ie^nskýrn tlakům vysokoškolské studentské kulturvnepodléhal. Afroamerické studerrtky byly '/zkumem shledány jako do stejné míry sexuálně vykořistbvané a zabředlé v romantice jako studentky bílé barvy pletí, ve srovnání s nimi však kladly menší důraz na s»ahu „najít si" v průběhu studia manžela a méně často také očekávaly, že muž b(íde v budoucnu jejich živitelem (viz též Stombler a Padevic, 1994). Vrstevmc-studentskou kulturu je třeba počítat mezi klíčové elementy formující socia v 280 dívek a ovlivňující jejich rozhodování o studiu a kariéře. t Je však třeba se ptát. proč takováto dívčí studentská ku«tura ^'ském prostředí živnou půdu a proč je pro ^^^^^^ život. Abychom na tyto otázky odpověděli, vratřne se* Překážek, jež stojí v cestě ženám usilujícím o vyso koškolské vzdělám. ^■4 1 Stále nízký počet žen v učíte '"nkcích ,ských i adminís tratívn'ch —.nuiun gfft počtu udé/ová- **** Pokroku, jehož ženy dosáhly co do podíl" ^^^^e^. ľkľ ^^olských diplomů, zůstávají nedostatečné ^.^gg^-^ig " administrativě, tak i v samotných uatetsi^nsbo^^ ^nSrhškoi. celycn o^,.,„— ^atjvn-T----- ^,k«»Il!™_Personálu americkýcl Í 8K°L8TVf A GENDER 155 ti (ottmger a Šikula, 1993). Počet zen ve funkcích pre2identek mo. S'béhern posledních dvaceti let výrazné vzrostl - v roce 1995 jich v USA ^"^^^^(0^ 1975. I za tohoto stavu však předsta-vujíjen 16 % exekutivních vedoucích všech zhruba 2900 regionálně akreditovaných institucí vyššího školství v USA. Pouhých 16 % těchto žen, tedy 72, je přitom jiné než bílé barvy pleti (American Council of Education. 1995). TABULKA 4.4 Procentuální zastoupení akademických pracovníků vysokých škol podle akademické hodnosti a pohlaví v letech 1996-1997 ton Pohlaví Akademická hodnost Ženy Muži Profesor Docent Odborný asistent Instruktor Lektor Bez hodnosti Celkem 6,6 9,6 11,8 3.3 1.4 0,3 33,2 30,3 19,1 13,6 2.3 1.4 0,4 66,8 Pramen; Academe, bfezen-duben 1997, s. 34. Z celkového počtu vyučujících zaměstnaných na mjUKQWÍ úvazek před-199?! Srľ^^6"03" Associati°n <* University Professors [AAUPj. ženná^p^^ ^^^27,4 % ed"Ve!am0VýCh postěraduálních~studijních programech ní* Programů činí jejich ^T' Zat'mC0 " dVOuletých vysokoškolských studij- 5 čtoucí úrovní akadernľkék45'9 % (MUP' 199?)- P°Čet Žen Se SnÍŽUJ6 ni sapiny lvy Leaglie pfipa . val,fikace. Na osmi universitách patřících do elit- ku^ladu na universitě ^J*™*™ ma>ýzlomek udělených stálých profesur: na^cetQnskéi2%ana 9'4 na Harvardově něco málo přes 11 * li4" * * pr SSkeUntVerSÍtě (McLarin. 1996). ZTabUr í^^p-^^ľT,°pohlavI ™nejpočetnější s,ožkU íAmL ''r'6'6%"^encKľl "Stejnéh°P^agogickéhostatutunao-, "^Nationac enoKa úrodní raria------- . k0véh°Wtu0[nfl.l!nc,l0neducation stati kového Qnřr"U"a'Council on Eduoar ľada pro «»«stický výzkum školství * a 30 % 1996) uvádí, že 17 % z 158 VOn zen* Přitom na úrovni odborného i. Školství a gem dep asistenta představují ženy 42,1 % a na úrovni instruktora 49,3% z celkového počtu vyučujících- Mohli bychom očekávat, že při všeobecném nárůstu počtu žen v aka demických funkcích bude růst i jejich zastoupení na vyšších akademických úrovních. Jak vyplývá z dostupných údajů, mezi profesorskými kategoriemi zaznamenaly ženy vůbec nejvýraznější přírůstek v těch nejvyšších dvou, tedy na úrovni profesury a docentúry (AAUP, 1997). Avšak vzhledem k tomu, že podíl stálých profesur činí u žen 58 %, zatímco u mužů 75 %, je otázka, zda se podaří tyto zisky udržet i do budoucna (Ottinger a Šikula, 1993). Tabulka 4.5 navíc dokládá, že jen velmi málo vysokoškolských učitelů je jiné než bílé barvy pleti, přičemž ženy jiných barev pleti jsou vůbec nejslaběji reprezentovanou skupinou. Bez ohledu na akademickou hodnost jsou ženám vypláceny nižší platy než mužům, a jak ukazuje Tabulka 4.6, nejvýraznější rozdíl v tomto směru panuje na té nej: vyšší akademické úrovni. Lze dokonce říci, že přestože se během posledních patnácti let podařilo významně zvýšit stavy žen v akademických sborech, v otázce rozdílného platového ohodnocení nebylo dosaženo prakticky žádného pokroku (AAUP, 1993) - rozdíly v platech vyučujících ženského a mužského pohlaví zůstaly během posledních deseti let do značné míry stabilní. TABULKA 4.5 Procentuální zastoupení Mi)***Hg^ES^ pracujících na plný úvazek podle pohla^asovrépnsk^^ ---—--Pohla2ríJ%r___ fZ--" Muží ^fová (etnická) skupina Běloši Černoši Hispánci p.dé as'Jského a tichomorského původu püvod Cizi Ras 28,4 2.2 0,8 1,2 0,14 0,45 0,06 57,4 2.5 1.4 3.5 0,23 1,5 0,14 lni obyvatelé Severní Ameriky a Aljašky 'nc'bez trvalého pobytu v USA >ova a etnická příslušnost nezjištěna re se podobně jako stu-V*<*oškolské učitelky i administrativní pracovni ^ n,k> lkávají na akademické půdě s nesčíslným- PP ^ ^ se např„ ^ i skryté povahy (Bagilhole. 1993; SandieraHa , | Sk0i 0lbtví a em DER W , žejejejich mužští kolegové bez ostychu oslovují ___j_£JJe5o oslovuJf mužské vyučujíd "Pane_Í2|<-^^[e, -la schůzích kateder noho výborů se Ä očekává že budou pořizovat zápis z jednání, pnpadné se po nich wľ* Pobudil/ diskutovaný problém z „ženského stanoviska". jako by názor jedné ženy mohl hovořit za všechny. Na přetřes může přijít jejich osobni život („Kdo jí vlastne hlídá děti?') nebo je komentován jejich vzhled („Díky vaší líbezné tváři je tohle jednání příjemnou povinností"). Vůbec nejvíce frustrace však působí a nejvíce ženy poškozují ty případy, kdy jsou znevažovány výsledky jejich práce, " přestože se výsledkům práce mužů vyrovnají, čije dokonce předčí (Kolodny, 1993; Moore, 1997; Wennards a Wold, 1997). TABULKA 4.6 Průměrné mzdy mužských a ženských akademických pracovníků vysokých škol a ženské platy jako procentuální podíl platů mužských, 1996-1997 Akademická hodnost Pohlaví Poměr výše průměrné Ženy Muži mzdy žen a mužů 60 702 68 884 88,1 47 284 50 910 92.9 39 643 42 256 93,8 31242 32 489 96,2 32 945 37 006 89 33 833 39 057 86,6 Profesor Docent Odborný asistent Instruktor Lektor Bez hodnosti Pramen: Acatieme, bŕezen-duben 1997, s. 26-^ľklľitľľľ"^ Pr0Stfedke"Ma^enám bránit ve vstupu do aka- *t£ «* m^^T: néTpůsobí'branit v ^ ~UÍ^<*» v nichž tradičně převažuji ÄjJ^^ _ ženy jinýcjij^ SS^^^^^^S^^ rasové či etni, . arly,1*2^evteÍqui^'' iq*"' ' ^ naní^ak mužj> tak i ženy bílé bar_v__pJ_Í.i 2_kvysvět,eni ^^T'1990: Sandler a Hai,:i986)'Tent0 m'ck*m pro8lředí, na k J azneho nedostatku nebělošských žen v aka-'i!£2»a ve slo>0 V1 016 upozorn"i dříve. „ ' JL-S2lsétoj^viaj;^ barev pletl nez bíjé- 4. Školství a gendEb MM,o, je cosi jaKo rokwý model a Ještt „ěoo „avlc; je ,„ 9>'xmT obľľ' kľ.íuka2UJe >9smSmSa - i— -«víi nr\u t0 .akademickém svete „chod, - dava jim praktické rady a vybavuje je «. m, kontakty na jiné kolegy v obom. Mentor si však nejčastěji voli takové chra nénce, kteří se mu nejvíce podobají; a vzhledem V tornu, že na nejvyšších úrov-nich akademické hierarchie pracuje jen málo žen, dostává se studentkám a začínajícím akademickým pracovnicím málo příležitostí navázat mentorský vztah a požívat výhod, které skýtá (Nevels, 1990; Turner a Thompson, 1993). Některé ženy čelí tomuto problému pořádáním „svépomocných" mentorských programů, v jejíchž rámci se mladé akademické i administrativní pracovnice škol pravidelné scházejí, aby si vzájemně poskytovaly zkušenosti a podporu a dělily se o myšlenky, poznatky a zdroje (Limbert, 1995). Přestože někteří odborníci zpochybňují potřebnost mentora k individuálnímu akademickému úspěchu (Speizer, 1981) a jiní poukazují na problémy spojené s merv torským vztahem mezi ženami s vysokým a nízkým akademickým postavením (Limbert, 1995), přinejmenším trváme na tom, že přítomnost žen na vysokých peda gogických i administrativních pozicích slouží jako signál studentům ijíným aktérům vysokoškolského života, že ženy nejsou v průměru o nic méně schopné, produk- ^ -tivníči profesionálně seriózní než jejich mužští kolegové JNedávné výzkumy take "bačují, že přítomnost žen ve vysokoškolských pedagogických sborech muze ^namné prospět nejen ženám, ale i mužům. _ Podle jedné studie (Statham et al., 1991) se V^^éS^^^^ Poněkud né i, 'si svým důrazem: ženy maj j'ískion soustřeďovat se na studenty samot- jakožto subjekty učebního procesu, zatímco muži se více soustřeďují sami na ,acn *.auuu -ri^-rr^Tdii vypovídá ..- -ny-peaagožky taKe v učebna výuky- V teze ^ ja„e %^i^^^^J^^&^7^^^ PředeVS {iení vlastních WtaWhy. že jejich spokojenost s vlastni > ^^acl ^ . "*y ^ jim podařilo „vést studenty k vz J &e Q předcho klenek a účasti na diskusích v učebné, v proStě j & ^ p**uži měli sklon pohlížet na aktivn uc. & ^ viz n*b° naopak ztrátu času (Statham et al., ^.t^^^^ ^ Maher a Tetrau.t, 1994; McCorm.ck, nao- ^^frvícevespoľenľ^ centru nebo krb,. . Itv života" na univt °Vér" telefonickém poradenství pro oběti znásilněn „versitní půdě (^"^ ^éji ^cn muž- 158 , se studenty rozmlouvají a poskytuji jim rady. zatímco muži nar> ^^llľdľnty častěji projednávají jejích formální prospěch (Kolodny. 1993; tal 1991) Údaje tedy naznačují, že ženy častěji provádějí výuku itatham et ai., íw+i. v_—>--__--^-- _ 3 interakci se studenty zpfeobem. který více podporuje proces vzdelávaní a Je tóŠŽpÄntyobou P°nlaví- ^znamenaje bTmuži nemohli působit jako mentoři či profesioriá]nj_vzory -Ti^ň^íé^časlo působí. Existuje však mnoho důkazů o tom, že tnuži-peda-gogové ínteragují s chlapci a dívkami odlišně; řadu poznatků na toto téma jsme již probírali. Muži-pedagogové se v kontaktu se studentkami někdy cítí nejisté čí k nim mohou mít spíše paternalistický než profesionální přístup. V nejhorším případě pak pohlížejí na studentky jako na potenciální sexuální partnerky a vyu-ívajísvé pozice moci a autority, aby si na nich vynucovali sexuální služby. Jak e za okamžik dočteme, podobné zážitky nejsou pro ženy na vysokých školách ičím výjimečným. 4.4.2 Sexuální obtěžování Sexuální obtěžování zahrnuje veškeré nevítané případy vyzývavých pohledů, slov-^ poznámek a narážek nebo fyzického kontaktu sexuální povahy a také nežá Stlľrní "* EXÍStUJÍ V ZáSadé dVa -uá.ního obtěžování: ^C^*Äéh^{Í <*"~ označuje se jako obtéžová m°Zn°St ™ ™ důležitém výzkumném projektu. ^r^^^ za něco)-Druhý typ spočívá ve n,m PPvěstícTytfe]^ slovních narážejs,^- ^ně20%apc.dlene)rterľ0rk0lSkÝCh Ínstitucích P° ^ »mi vyplývá. ^chsestal0oběti™ Zdr°*až49% akademických pracovnic na vyso- 2<20-30 % ^**«*h s ľ" SeXUálníh° °btěžování a ^lu s nimi něco '„ľ ™Teas'^. 19 JI ^áen'ek amerických vojenských aia- - y ml ľ^1^ Ch,a^ (AAUW *Zsn0Sl* 56 8exi,a"*n obtě meZÍ °Smým aJedenäc* m rokem SW 3)'Jen malá cast PHpa(1.Z0Van,ni pňn|ásilo 85 % dívek a 76 9« análního obtěžování měla výše zrní škol "pTóvé- nén0u povahu quid pro ouo, vysoké procento však tvořily případy nepř0 kéh0 dotýkání a slovního obtěžování, vytvářející nepřátelské studijní nebo JT ní probdí (AAUW, 1993; Loredo et al., 1995; Reilly et a,., 1986) Nane^ len malá část výzkun 1, . I1 prací na tem. sexuálního obtěžovaní položila mázl;;:' Jaícé' specifické faktory hraji roh na straně pachatele i oběti v přípacfé různých kombinacT genderu, rasovo či etnické poslušnost,, společenské třídy 3 pohlavní orientace (DeFour, 1991; Desole, 1997; viz ale též Rospenda et al., 1998). Přestože je sexuální obtěžování dosti rozšířený jev, většina případů není vede ^jiškpjijpj_university vůbec nahlášena^běti se někdy snaží problém „zvládnout" samy (obvykle tak, že se pachateli v maximální možne míře vyhýbají), případně se svěřují jen členům svých rodin nebo blízkým přátelům (AAUW. 1993; Stanko, 1992). Často však ani jedno z těchto řešení nepomůže. Vyhýbat se obtěžující osobě nemusí být snadné; oběť kvůli tomu musí někdy i opustit navštěvovaný kurs nebo jinou akademickou aktivitu, která byla důležitá pro její plánovanou kariéru či studijní cíle. Rodina a přátelé navíc někdy svalují vinu na oběť samu nebo jí doporučují, aby si obtěžování prostě nevšímala (AAUW, 1993; Reilly et al., 1986). Útěch případech, kdy se oběť rozhodne případ sexuálního obtěžování ohlásit. Představitelé školy často celou záležitost zlehčují, a přestože právě zamestnanci škol často vyjadřují obavy z přehnaných postihů vtéto oblasti, kauza je obvyk_ vyřízena neformální cestou a pachatel pouze slovně napomenut svým nadřízeným (Mitcheii. 1997; Robertson et al., 1988). Jen málo universit dosud potrestalo obviněné ze sexuálního obtěžování - zejména pak ty z řad ^ de*ických pracovníků - ukončením jejich působení na škole (Carro ^ Pokud jde o robené obavy mezi V"^^ °hl(*ně možnosti křivého nařčení, dostupné údaje ukazuji, ze, t* ^ ^ ^ vzácné. Robertson a její spolupracovníci provedli pn^^ m Qtám scovmui \»v<— - ,dÉ|. na Qtázku ^sokých školách a celkem 256 ředitelů škol, Weř,\odp^ |ôsil0 únr-ohledněDnr+„ _______. _ ^„^trn^exuálníobtezovan ™\ 4 ŠKOLSTVÍ A GEN 'ě počtu podaných falešných stížnosti na s ^^ané -°Pro y Pouhých 64 případů, kdy šlo o obvinění umys jel ^ ^ do^ému poetu 760 posuzovaných stížnost, a ^ doS„ k ny PP^oženými. „Hrubou extrapolací z z calW^^^ost. těšných obvinění činí méně nez 1 P'0 ynebere v UV3 hly Dýt ve **** za rok. To je přitom maximální odh-^Jopods^ >ré stížnosti posouzené vedením škol et a,.. 1988. Kutečnosti podle našich kritérií oprávněné 161 svém ro2b0r PraCtJJ'Cím studentem původem z Blízkého východu. Rospenda fa^ory jak rU zdC,razň^Jí, že pohlavíosob vytvářív kombinaď " rasa< třída a sexuální orientace specifické kom r více než jiné. 1 stai álrt vliv i UJ''.Že někíeré skupiny jsou ohroženy výrazné na důsiedky sexuálního obtěžování pro jeho aktéry. ^ Qusiedkvc„...... . . . . .-w,.zaměstnaneckému ^ tle valní y sexuálního obtěžování pro osoby v zamSt"3"*l tterért^S^-'*** v kapit0|e ? Zde věnujeme pozot^^^^^^ ^žovánr----------~~ S^ání na prúherľqtnriia. ffikurringjL, ^£pô~studenty závazné negativní dúsledj^ 1 skq>-stw '--~~ V| A GENDER zej obětí sexuálního obtěžování, vypovídají častěji než muž-udentky. které se sta y ^eka, neb0 měl negativní dopad na jejích stu-13 obecně často zmiňují zhoršení studijních výsled- ké oběti, zeje T^!^^^^0 °boru-ztrátu sebeúcty> emocni rozrušenost ko 1992). Přinejmenším má pak fenomén sexuálního obtěžovaní za důsledek to, že mezi stcidľnty a učiteli (nebo jinými nositeli autority) vznikají spíše napjaté^ plodné mentorské vztahy. Studenti se některým učitelům vědomě vyhýbají arí ' kteří učitelé sUŽejména vůči dívkám - udržují odstup z obavy, že by projev zájmu z jejich strany mohl být vykládán mylně. „Studenti jsou tak omezováni v rozvoji ve všech oblastech, ve kterých jejich úspěch závisí na navázání těsného pracovního vztahu s učitelem" (McCormack, 1985, s. 30). Sexuální obtěžování_zkrátka vytváří nepříjemné a demotivující studijní prostředí, které - zejména u dívek - negativně ovlivňujei výkon, osobní a profesionální m^j a naUnnor úspěch celé budou-i kariéry, 4.5 UTVÁŘENÍ POZITIVNĚJŠÍCH VZDĚLÁVACÍCH PROSTŘEDÍ ^^é^žejr^wě dostávají ženy v rámci vzdělávacího procesu méně, než i-popravunätezí, AvšaTnÄ^^ nív o^'Tni "adale m&m zajímavé je, že někteří v,dířeše- že5 *S - P°dle P°h,aVÍ-Tím Pochopitelně nemají^ysli. ě vymeienjch sJd' "!eJ| ^ segreeac' usměrňováni do „příslušných" gendero "^^sm^,^--domnívají'že vzdělavací iaš^ LFMiětum v ľ l-pom*aa»Uah.rn.užům, tak i ženám věnovat se_stu- . .. ■ mct)Z.Jjvfi DříSlnSnÍA; ~ . Iľ-Ä 2^ánH*«-e*Ai^dívky navštěvuji ^ vědomí a po absolutoriu snáze n ^ i zaměstnání (Dobrzyrvski, 1995; Saltzmann. l996a^ ■ ^ S WMS^ neb° 0tChOCÍ bS1 nePí5iemnéh0 pocrtu. že jsou v m ^l'cn snaha by\a h»>»*~'-' r^dičně mužskéi — h-uutu, že jsou v mei—-Kyrm kolegy a pedag0gv 2leh5ována ~---- .j„ínařrr- bávání. Teprve budoucn ji^^ ^Protiústavnosti" f^umentují, že existence ěny^jj—.ggggená obhájci liciskvnh práv —rovnocenných" vzdělávacích institucí pro různéra~šmeé einic-*^Í* v roc^^ ^~^ia amer,ckým Nějvyáěim"'soudem posiavenamimo ^^rT^l3;95^ a že ksegregací podle pohlaví by méío byt priswpówno " jec*nom C lnst/tucí nabízejících vyšší vzdělání, které jsou vyhrazeny "Jen t-.POh'aví' od šedesátých let trvale klesá. V roce 1994 v USA exi-n soukromé vysoké školy výlučně pro muže a 84 soukromých vyso- ■ «-* na poskytování touze st°va|yji ^6ľSkýCh ^"en» ^96). Jedním <*^j°^^ "** CweŽÍt°Stí °běma POh,aVÍm'SVGU ľ0,Í VŠa«vcŕľsko-ách, za Pes'-$ let n"",Ve věku> kdy nejčastěji studují na vysoký ^ ^ n(icena pn vysokých\ 51 a řada výlučně mužských či ženských (jnfchdva-stoupit 165 3by pikala co nejvíce studentů a zvýšila své příjmy. Pokud jde .„akoedykaa auy u é akademie Virginía Military Aca- Avě zbývající muzske statni Te Citadel - bylo to opět soudní rozhodnut,, nikoh ekonomické zájmy, „ľanu* otevřít v roce 1996 brány ženám. V případu ..Spojené státy versus stát Virginie" rozhodl Nejvyšší soud, že stát Virginie nemá nárok odepírat ženám jedinečné vzdělávací možnosti, jež tamní vojenská akademie nabízí {Allen, 1996). Přestože diskuse o školství segregovaném na základě pohlaví vzbuzují v poslední dobTÄopozornosti, existují, jme cesty, jak vyrovnávat průběh vzděláva-cífľô procesu uobou pohlaví. Jednou cestou je zavádět genderově vyvážene kurikulum, do něhož budou začleněny studijní materiály o ženách - podobně jako o občanech jiných barev pleti než bílé a gayích a lesbách. Na úrovni universitní-Tioj avání se tento cíl částečné reaiizuje~prostřednictvím programů women's studies (ženských studií). Na počátku devadesátých let nabízely americké vysoké školy již více než 600 takovýchto vzdělávacích programů. Jedním z původních záměrů women's studies bylo rozšířit tradiční „bezženské" kurikulum o ženský prvek (Mclntosh, 1984). Výsledkem byly nejrůznější „doplňkové" kursy a semináře s názvy jako „Ženy v dějinách", „Ženy v literatuře", „Ženy v ekonomii" a podobně - a to nejen v rámci programů women's stud/es, ale i na jiných katedrách. Ačkoli šlo o důležitý krok k rozšíření vědomostí o ženách, spočívající ve Mditelnénf dosud neviditelných skutečností, kursy tohoto druhu se obvykle sousedovaly jen na ty ženy, které dosáhly úspěchu podle mužských měřítek. Hovo- vaiysľľu^m°rádnýCh"ŽGnáCh ~těCh' Meré se ch^'y Jako muži a véna nCtud^ genderové stereoty^aT" ™ d'Vky ~ negaťlvní d<>Pad. jelikož mohou posilovat Ai!!S?nedokážouch0Ia!0ľaCOVatÍak0 "neusPěšné" ty ženy, které se nechtějí ^**^2r* !Goodstein'i992; K°ser-1992>- deru v rámci jiných uuu^ľľ!!"^8 3 genderu a kursů věnovaných gen-^kbys, v současnosti 1-ľ P°jetí 2Cela odP°uta'a * Xladesiotaj- , laaat^ar^iam dolif' ■ ľ "ttHg^Senského hlediska. Ptá se "^Il^iiXl "ľ!0h0^ÍS??lh- odPPvědí, nefeStfi^ —--^1 ' Jak jsme poznamenali v úvod- pitole. nejsou utvářeny jen ě^erm^at^ é^^-a m,rou ,te,esne zdatnosti- ^ -dy analý2; nedá^ -^achycen, pravé teto rozmanitosti jedním z nesplněných úkolů větš kur5ů womens studies. Z nedávného hodnocení stovky sylabů popisujících náplň hurSu women's stud.es vyplynulo, že materiál týkající se žen jiných barev pleti nežbílé a lesbických žen je zahrnut ve velmi nedostatečné míře (Cramer a Russo 1992). Jen velmi málo materiálu na téma žen jiných barev pleti než bílé vykazovaly dvě třetiny sylabů, pětina neobsahovala vůbec žádný, v otázcejjjzjj^ti ras_ se polovina sylabu spokojili) jen s materiálem na téma afroamerických žen^a vůbec nejnedostatečněji reprezentovanou ženskou skupinu považují autoři'ženy židovské a ženy s telesným postižením. Uzavírají, že „posuzované sylaby ukazují potřebu větší informovanosti o odlišných společenských skupinách žen a důsled-nějšísnahy o odsunutí bílých heterosexuálních žen ze středních tříd z pozice normy -tak, aby ženy jiných barev pleti nebyly zmiňovány jen v souvislosti s rasismem a lesbické ženy v souvislosti s pohlavní orientací, ale aby byly všechny skupiny Drány v úvahu průběžně" (Cramer a Russo, 1992, s. 103; viz též Bannerjí et al., 1992; Watt a Cook, 1991). , Feministická pedagogika pilně pracuje na transformaci tradičního kurikula tato-.^m smyslu, aby ženská zkušenost a postoje nebyly jen předmětem kursů »<>™n's studies, ale byly vyučovány jakožto vědění ve vlastním smyslu slova :-s^tc polovina lidské zkušenosti, která je v jednotlivých kursech zkoumj^ Jak ivomen's ^SS^tS^S^^ k revlzi * "** výuky jsou ohroženy tvůrci ško.ské politiky a řídícími i Pf^*^ C°^škol, kteří je hodnotí jako akademicky slabé, trpící -^možná ' tendenční (Luebke a Reilly. 1995; Martin, y^mszMmun feministického vzdělavajifjg^-^^ ' ^^tht0 P°zic patřjJiAlanBJoom (I987jj1^ feSÍch :eré z nich se samy počítaly mezi Í994). Jejich námit-které sHn' Z3ZníVají v ***** o rozdělování omezených Pros ^ ^edměty mají být v rámci snižujících se um'ver^fpenéZi na .marg teti ty by neměly p|g-' á0 ^ nistícké") studijní programy, V^^^^äsu" ^^íěnjíSh^urocentrických, anon**m ■, a transformace náplně studia někdy také ztroskotávají na sam* 1 ;:"ty-reT^enSinenechaJípředopÍBOvattémata, Která mají , rámci výuky t"Let a,., i«ft J-í zase tvrdí, žejenyj^^^tazky jsouv^ Lrnuty, takže nemají důvod nic měnit. Ajsou i tací, kteří nadále náhlí-SSSS^ďeru (a s ním i rasy, třídy, pohlavní orientace, veku a tělesné ^^^^^ nebo okrajový z hlediska tématu, které vyučují (GarriMlTeTSTIwa)- Poslední zmíněný postoj ilustruje odpověď, které se dostalo spoluautorce této knihy, když zjištbvala, zda její kolegové na fakultě do své výuky včleňují ženskou zkušenost a ženské pohledy. Odpověď zněla: „Jen tam, kdejsou relevantní." Můžeme se ptát; Mohou snad být myšlenky a zkušenosti loloviny lidstva vůbec někdy irelevantní? Existujídokíadyotom, že kursy wmen's studies a feministicky zaměřené vzcjě-[tóimaji na studenty pozitivní vliv: oslabují stereotypní postoje vůči ženám^zvi- JESř.^^' rc"l)e,: líri^ké myšlení, pomáhají studentům vnímat roz-Mnitosizivotai^^ ^eč^ém kontem (Howe, 1985; Luebke a Rellly, 1995). Ohrožení, jemuž je vystavena budoucnost mnm's studies a feministického vzdělávání, je však ržoľ^komentálorů ^J^mx^mjkmmí po* S l Z;d0SUd *en0Vali"Napfík,aÚ C— * Russo (1992) arg, m^Z^ mm6n'S ***** " *** studies" může vést k ne. nerovnosti, který je těžištěm es stttóeS(máskž studia)"\Z"""* ' ZWäÚéni ^"wvycli programů men's Ä^^in,smem)m^eo'Crlnatl7 Pf0ieministickV zaměřených mužů (sympatizu-**'Ee * facto zrodí, na " "ľn0mií * ^ ««*«. Projekt men's ^a**,*,!** "7 stwfcs na přelomu 70. a 80. let fe^^wf Na osmdesátých let již byly ľe ÍŽe obor pfeds y osobnosti v oblasti men's s«* ^^^Ä^Sg -Wu kanonické vědy^ la^tlcj^_u^9dnocenr. cra- ŠKOLSTVÍ A GEN0ÉB ,e(aRusso (1992, s. 106) na druhou stranu ^ňmeme p|nJlp0Zitivní ú,ohu pouze tehdy, budou-li „skutečné feministická a an io " vfioji pí0tj mužské moci; přitom se v praxi často zaměřují spíše na způsoby m pohlavní rozdíly omezují všechny lidi bez rozdílu než na nerovnost mezi p0hiav[rni a společenský dopad podřízenosti žen mužům". A navíc, přestože zastánci této disciplíny tvrdí, že k cílům men's studies patří také revize tradičního pojetí mužské zkušenosti jako homogenní a zviditelnění rozmanitosti mužských životů - především co se týče odlišností rasové a etnické příslušnosti, společenské třídy a sexuální orientace -, kritiky z posledních let namítají, že pro převážnou část men's studies je diverzítajen prázdným heslem (Robinson, 1992; jiný názor však zastarají Kimmel a Messner, 1998). Objevily se také kursy gay and lesbian studies - částečně jako reakce na neochotu nebo neschopnost tradičních forem výuky zabývat se vzájemným působením genderové nerovnosti a privilegovaného postavení heterosj^áiú a také jako reakce na politické a kulturní události sedmdesátých a osmdesátých let (Escoř • ter, 1992; Zimmerman a McNaron, 1996). Půdu jim nejčastěji poskytly katedry zřizované v rámci tradičních akademických institucí, ale také výzkumná středis-% například Center fár Lesbian and Gay Studies na Yale (založeno 1986) apň % University of New York (založeno v roce 1990).frvní vzdělávací institucí ve dojených státech, která zřídila katedru gay and lesbian studies, byla City Colle-ĚevSan Francisku (Collins, 1992). Řada studijních programů lesbianstadus y a íal^na v Kanadě, většinou však pod záštitou či přímo v rámci ^(Gammon, 1992). Dnes již stucyní progran^^^^^^ %Po celém světě (viz napmlIadHekma a van der Meer. 1992, Un n' 1992; Munt, 1996; Sayer, 1996). -■--,<, Hfidedků rozši-.najvýznamnejší^..... rjjggfor (1992. s,.SY novšie zajeden z nejv^ prorré,u , ss^n and gay studies fakt, že připravilo podmínky P . ^ J|nieiektuá'-~ - -v: - ,-rľ^r^tuD universrt^j^^-- and tola % ním životě komunit gayůa leseb, vstup un ^ ggy - T10 Wmir: Objevují se však r obavy, že vnitrn, ^^yiž^ zejména pak mezi lesbickým feminismem a - ^ _ ^ . ,,,, >)a°uje energii a stabilitu těchto studijních m ?i rozpočtových škrtů, jiní pozorovatelé se obav é ^by na politická hnutí gayůales?b,(M,n°; J 5 pr^opníky\vome,'s st.ď/es. feministicky one. .zejména pak mezi lesbickým ic-můačiníje' .^oslabuje energii a stabilitu těchto studijních^ ^ £ ťi' i ilv----- - ' ŽŔ S pOS'ur' J n,0bě^i rozpočtoch škrtů. Jiní pozorovatelé se.oba^ ^ ^ cDpr . ;í 'eswan antí m studies v akadfiíÄ-ggjJ^ Db;; ■ 169 ^ GENDER meraRusso (1992) dokonce tvrdí, že nejdůlezitejsím úkolem womens studies a feministického vzdělávání bude posilovat vazby na spřízněná politická a sociální hnutí. Jaková hnutí jsou zdrojem nových myšlenek, obohacujících pohledů "a dynamické energie; to vše bude důležité v pokračujícím boji s reakčními snahami a omezováním finančních prostředků. 4.6 GENDER. VZDĚLÁVÁNÍ A MOC V této kapitole jsme zkoumali, v jakém smyslu jsou zkušenosti žen a mužů ve vzdelávacím procesu odlišné a - to je důležitější nerovnú. Přestože /ony v sou časnosti představují mírně nadpoloviční většinu všech studentů, nadále se potýkají s řadou strukturálních bariér. Viděli jsme například, že ženy jsou nedostatečně reprezentovány ve studijních materiálech; že jsou při diskusích v učebně přeru-šovány a umlčovány; že jsou sméroványdo relativně méně lukrativních oborů, méně prestižních oborů, kterým je připisovánrnTzkThodnota jen proto, že v nich převazují ženy; chybějí jim mentor, a profesionální vzory a nezřídka bývají vystaveny ľrc'rhľr°ván-Tím nemá b* řečen°'že by ™žúm sexuá,ní °btěž°vaní ">vě diskriliľ "ebp ^ ^56"rámC'Vzdělavaní nikdv nestávali oběťmi gende-^.J^^SSĚlt^^Ki systém ve všech jeho dimen-. skiičujícíholr^iS^ Teprve na pozadí ně wenit onen velký Wdělávacích P°dmínek pro ženy můžeme skuteč-Z mch| kter* navzdory všem znevýhodněním dosahu- HovčTřnTjsme také o ' r,!1^í...napřrK(adz^šován^i^u^e-m0hC'U k napravé existujících nejw^ *ÍÍ?!2!^^^ pedagogů na všech úrov- ,es' ^-^ismu vyc^S2™ stu- 5i ^nsformTce T* ^ atudl* a konečně «akimV k°^ch pokusů kte^"' Ve VŠ6Ch vvucovanýcn před' ^^•^l^chjj^ °VŠem nadále musí ee'it odporu a proti-^^^SSSk? Procese,T1 sk"tečne demokratický^ ^ujícih^**1*1^^ technických zadání 1 mluv, f^ého a multikulturníhoj^ějta, lkD1' Jak° 0 Or. UV'1 ° ^OlStvi iL ' TePľVe 32 Se tat0 Vize Stane uchranr: „ Wl Jako o «»mo^ - nolečenského - ncipuJícím činiteli sociální statu quo. Klíčové pojmy Článek IX ustanovení Zákona o reformě školstvíz roku 1972 zakazující diskriminaci na základe pohla- vi v rámci jakýchkoli vzdělávacích programů či aktivit financovaných z federálních zdrojů formální kurikulum soubor předmětů, jež jsou oficiálně a explicitně vyučovány ve škole homofobie neopodstatněné obavy z homosexuálů a nepřátelství vůči nim mentor obvykle starší, etablovaný příslušník profese, který je novému, mladšímu kolegovi jakýmsi patronem - především mu poskytuje rady a cenné kontakty na jiné pracovníky v oboru mlkrodlskrlmlnace drobné, každodenní formy diskriminace, které mají za následek vyčleňování čí nao-pak přehlížení, případné znevažování některých jednotlivců a jejich práce nebo myšlenek pouze na základě určitého připisovaného rysu, například pohlaví sexuální obtěžování veškeré nevítané formy vyzývavých pohledů, slovních poznámek a narážek nebo fyzického kontaktu sexuální povahy a také nevítané žádosti o sexuální přízeň skryté kurikulum hodnotové preference, jež jsou dětem ve škole vštěpovány, nejsou však explicilni součástí učební náplně, nýbrž jsou v ní skrytě či implicitné obsaženy Doporučená literatura Eder, D. (1995). School talk: Gender and adolescent culture. New Brunswick. NJ: Rutgers University Press. Luebke, B. F., a Reilly, M. E. (1994). Women's studies graduates: The first generation. New York: Teachers College Press. Rittner, B.. a Trudeau. P. (1997). The womens studies graduates: The first generation. New York: Teachers College Press. . _ „ n,kc Rittner, 8.. a Truoeau, P. (1997). The women's guide to surviving graduate school. Thousand Oaks, I sZ*M! a Saoker, D. (1994). Failing at fairness: How Americas school cheat girls. New York: and relationship. Cambridge. MA: Harvard University Press. . „ 0)s, L<)S Ange- Wooc, D. (1995). School's out: The impact of gay and lesbian issues on America les: Alyson Publications. c,,Mes- Into the twenty-first century. Zimmerman, B., a McNaron, T. A. H. (1996). The new lesbian New York: The Feminist Press. Poznámky g mag|sJerské SIUdlum přijímat 1 University Yale a Princeton začaly ženské uchazečky o ba ^ ^ ^ udé|ování teprve v roce 1969. V roce 1963 upustila Harvardova un , wavjíkou Harvardovy univers.- diplomů absolventkám Radcliffe a počala I Jim urfřlova pre2identa university a dékana pr. ty. Zatímco však diplomy mužských absolventů ne^j|1^fíw sp0lecně prezidenty Harvardovy slušné fakulty, diplomy ženských absolventek Jsou po ^ předmětem diskusi, university i University Radcliffe. Tato praxe byla v roce ^ nel d|Vkam. Donedáv- » Nékteré státy svéta dodnes P'ávné zaručují chlaf^ ^ p,Jatých na stredn, na mezi ně patřila I Korejská republike, kde byle. f* 1«^ ^ igQ6 Kdvpf0tl ní s úspěchem školy přijato Jen deset dívek. Tato státnľ politika v a ^ (Voon 1996). protestovala skupina čtyř set matek dfvek nepřp y 171 běttni ženského i mužského pohlaví, alespoň pokud je páchate-~(*««ícftístejnOUÚÍa^!ohlavi[(Kau et al„ 1996; Loredo et al„ 1995). O reakcích tře. Obtóíování osoba opacn o stejného pohlaví jako obět je známo jen málo - „osob na pohlavní obtěžovaní z se maÉn0U neochotou o tomto tématu vůbec 1 ^ dofflnénka, že homofobní postoje vedou k tomu, že prípady n«mahuie na soukromé školy. ) WiM""""tradiÉní amerjcké skolstv[ ac neclokazalo přizpů, 5 Mřktefíatroaitieriítipředstavitele, uven « !?U«*« ■** z menáino*h skupín 3 zejména cernos Ju,e vys u LľeGspésného studia, začali na počátku 90. let zakládat v některých amerických velkoměstech atrocentnckyzaméíené základní školy. Školy v Detroitu a Milwaukee byly původně přístupny jen chlapcům, na základě soudních stížností jim však bylo nařízeno, že musejí poskytovat rovnocenné vzdelaní i dívkám (Wilkerson, 1991a). Jakjsme již zmínili dříve, v roce 1997 byla v Dallasu otevíena škola pro homosexuální chlapce 3 dívky a děti homosexuálních rodičů. Jelikož jde o sou- krotnou školu, její přijímací politika nejspíš nebude soudné napadena. 6 Ve snaze odvrátit zavedení koedukace se absolventi a zaměstnanci VMI pokusili shromáždil íOOmíUonúdotarí, atsy mohli žkolu odkoupit od státu Virginie, nebyli však úspěšní, <». Školství a gendeR 5> VELCÍ KOMUNIKÁTOŘI: JAZYK A MÉDIA Každý rok utratí američtí spotřebitelé více než 145 miliard dolarů za měď 46,5 miliardy doiarů se vydá za knihy, noviny a časopisy, zatímco většina to'ho co zbývá, jde na audiovizuální media, jako jsou kompaktní disky, kazety a videoka zety- Není pochyb, že jedním z nepopulárnějších médií je televize. Více než 98 % amerických domácností má nejméně jeden televizní pnjímač(tojeo4%více než počet domácností, které mají telefon). Asi 81 % domácností s televizí má také videoprehrávač a více než 63 % má předplacenou kabelovou televizi (U. S. Department of Commerce, Bureau of the Census, 1997). Sledování televize věnuje dospělá americká populace mezi 26 a 33 % svého volného času a v průměrné americké domácnosti běží televize šest hodin denně (Gerbner, 1993; Staples a Jones, 1985). Je zřejmé, že masová média tvoří důležitou součást našeho každodenního života. Jejich prostřednictvím získáváme zábavu i informace. V obou případech jsme však na omylu, myslíme-li si, že média prostě jen předávají neutrální nebo objektivní informace a zprávy. Jak nám ukáže tato kapitola, většina toho, co nám masová média tlumočí, nese pečeť určitých hodnot a norem, z nichž mnohé se týkají genderu. Jinými slovy, média hrají důležitou rolí v genderové socializací. V centru naší pozornosti bude v této kapitole to, co různá média sdělují o genderu a jak to komunikují. Pod robíme zkoumání představy o genderu předkládané tiskem (novinami a časopisy) a audiovizuálními médii íteíevizíj, i formu komunikace společnou oběma (reklamou). O hudbě, filmu a divadle sice zvlášť pojednávat nebudeme, převážná část našich analýz je však aplikovatelná i na tato me .a^ Než se však zaměříme na obsah jednotlivých médií, je vtét0 r°bili zkoumání základní prostředek, který mediální zPravy^prt°^ . jgzyk [mm kapitole, totiž jazyk. Jako „obraz představuje tisíc príbehu ^ na) sám o. sobě vyjadřuje hodnoty naší kultury j jgj] VeJme se, jak to dělá. 5-1 SEXISMUS A JAZYK: CO JE SKRYTO ^^^/cíutrousili? "Reei se vedou, a voda teče." Kolikrát jste toto rcen j posméváakůrri uka-Jak0 odpověď na posměšky a nadávky jsme se *>« ovéaW.ii>« to, co říkají, jde úplně mimo nás, ^ stát-ničivou S,; * ačkoli slova možná plynou jako voda, ' ^ To Proto, 2e slova jsou symboly nesoucí vyzn 173 5' VELCI KOMUNIKATOňl: JAZYK A MÉDIA ; ■ e sna slov spočíva ve skutečnosti, ze príslušníci jedné a £VĚt, „ ^I^dMcení sdí|ej- Je t0 právě společný jazyk, co přísluš-SľtéTe^nosti umožňuje komunikovat a vzájemné s, rozumět a tak spo- ^CS—" 56 díté JaZ/k kU'tUry' V ZäSadé se zároveň učí, jak jako člen této kultury myslet a jak se chovat. Jaká gendero- váposelstvítedynášsoučasnýjazykzprostředkovává? Zamysleme se nad někte-rými z nich. Nejprve se zamysleme nad první skupinou slov v části A Komentáře 5.1 na strafíš 174. Ve všech případech je maskulinum nalevo a femininum napravo. Co vám každé z těchto slov konotuje? Maskulina téhož základu tu mají velmi odlišné konotace od feminin; zpravidla mají negativní nebo pejorativní konotace. Daná maskulina konotují moc, autoritu, pozitivně hodnocený nebo alespoň neutrální status, zatímco většina feminin má sexuální či hanlivé konotace. Je zajímavé, že mnohá příznakováfeminina měla původně neutrální konotace; např. výrazu „mužatka" používá ještě Bible kralická jako označení pro první ženu, zatímco ekumenický překlad pak používá novotvar „mužena". (V anglickém originálu je jako příklad tohoto typu použit výraz pro neprovdanou ženu „spinsteŕ, který má neutrální archaický význam „pradlena". Pozn. překl.) Časem však byla tato slova zvulgarizovaná (viz teznapř. „děvter, původně ve významu „děvečka", pozn. překl.), prošla tedy procesem známým jako sémantická derogace. „Lexikografové uvádějí, že jakmile se s s ttemin z9čne sp°j0vat s ženou' čast0 ^ sémantické vlast-(Smľ^: ľls) ' S0CÍá'ním ****** 3 h°dn0Cen- Žen ^ Komentář 5,-j SGxlsmus a jazyk • místí - Ď3tron Slovní páry bratři a sestry manžel a manželka chlapci a dívky hostitelka a hostitel královna a král Eva a Adam OMUNIKATOňl: JAZYK A MÉDIA 0 Generické maskulinum/odvozeniny od slova „muž" mužstvo zmužilost (srov. zženštilost, zbabělost) „všichni jako jeden muž" „zaměstnanci, pracovníci, příslušníci" - generické maskulinum nJ - každý (člověk), všichni [lidé), „kdo chtěl, ten řekl", atd 02ílacuJICl muže i ženy gramatická přednost maskulina v koncovce příčestí minulého . Pozn. překl.: Příklady v češtině byly vybrány tak, aby odpovídaly smyslu příkladová M ginálu, nejsou však, ani nemohou být, doslovným překladem, který uvádímjnľľ E ^ j uvezme pro srovnaní níže: A. Konotace guvernér - guvernantka (govemor - governess) mistr - metresa (master - mistress) patron - matrona (patron - matron) pán - pani (sir - madam; obojí může být oslovení, tj, pän-paní, ale .sir je navíc i šlechtickým titulem, „madam' nikoli) starý mládenec - stará panna (bachelor - spinster) Slovní páry (viz výše, pouze dvojice „manžel - manželka" a .královna - kráľ nemají týž slovní základ: hus-band - wife. queen - king) B. Generické maskulinum,'odvozeniny oůSlova man (generiche/man) policista (policeman) mluvčí(spokesman) lidská pracovní síla (manpower) člověk společenský (Sociál Man) lidstvo (mankind) odměna pracovníka (worksman's compensation) ■Do práce!" (Man the oarsľ) on, něho, jeho (he, bim, his) i xio cmith 1985' Strauss-Noll 1984. Pramen; Zpracováno dle Smitn íseo. =» Co nám současné konotace slov, jež jsme uvedíi, říkají o Obecně je zřejmé, že ženyjsou spojovány V^g^ Kdežto muži s pozitivními. Dalších příkladů je nepreberne. L g ^ >*» Ni,sen {1991i s 26?) nap, pouka2UJe na Znarnenající malé, ale útočné zvíře, jehož význam vets.n ^ .dra5ice-, "Prch|ivá hádavá žena. štěkna" (v češtině srov. .zmije ,j ^ *:*»fc>. slovo „shrewď (mazaný), ačkoliv je odvoze ^ ^ definováno jako „vyznačující se osVoVt'P^strwén spojením .mazaný ílsen analyzovala, byl význam slova shreW Jatma< která ve středověké <"• Vezměme v úvahu i dvojici patron a m ^ je kte obch však lodník" GLC( KOMUNIKATOAl: JAZYK A MÉOIA uměn' angličtině též hosp e a matku (patron, matron). Patron dnes znamená příz-^ičtinezn8 ^jvangliotlně též přeborník, pozn. překl.). jako třeba 3r0dl,ieVatuje naproti tomu stárnoucí, zpravidla nehezká žena spodářka, správkyně nebo dozorkyné, pozn. překl.).i A kým ,,/byii raději: starým mistrem (mudrcem) nebo starou metresou (vysloužilou „Lnicí) (Lakoff, 1991)? Je důležité uvést, že mnohá z nejnelichotivějších a nejurážlivějších pojmenování pro ženy jsou vyhrazena starým ženám (Nilsen, 1991). (Srov. v češtině: méchna, bréca. škatule, ochechule. rašple, rachejtle, vydra, ježibaba. Pozn. překl.). Diskriminace na základě věku (agism) se často se sexismem kombinuje a znevýhodnění žen v naší společnosti se tak zdvojnásobuje. Další formu sémantické derogace ilustruje druhá skupina slovních dvojic v části A Komentáře 5.1. Příklady, kde je femininum uvedeno jako první, vám budou znít nevhodně nebo nesprávně. Tradice umístbvat femininum za maskulinum je dalším znakem podřízeného statutu žen, a je sotva náhodná. Gramatikové osmnáctého století toto pravidlo zavedli přesně z toho důvodu, aby potvrdili, že „nejvyšší bytost ...je ve všech jazycích Mužského rodu, stejně jako je i Mužské pohlaví nadřazené avýznačnější- (cit. dle Baron, 1986, s. 3). Podle nich tedy postavit ženy před muže znamená zvrátit přirozený pořádek. Maskulinum také slouží jako základ, od něhož »ena odvozená slova (v angličtině: od slov king - queSn, král - královna, se ^^mon, království, nikoli oueencom (Nilsen, 1991). (V češti- *> ohnutého OzujlHT ľ — ^ ^ 1 ^ andgroom-.včeštině naoPakvět^* * V™0™"- v angličtině ještě „br/de mluvčích angličtiny i češtiny x^i^ "^'^ * nevěsta") a většina současných doc!enni k°muriikací zachovává ^ ~ 'S ^ tradičn'mi konotacemi - v kaž- Sémantická derogace ie iPn • ;^^,smu.Ja ^^nou stránkou rozsáhlejšího problému Jazykc- ie da,Slm iazvkJľ? ^ --ěcenné. Vedle snižování žen VB společnosti,^ letového SexiSmu . ôayfJ „ , . ^rovnoprávné určování „pozice" žer Íěn°r0Vání- Za «to nerovnc- 17fi dosáhne titulu' Ä, K^::?r "*» Hnu označuje z hlediska její- ^soké Úrovně, napr. dr., bude zřej- velei komunikátoři; jazyk a mědi* buzných často poštovní zásilky adresované „panu doktorovi je do značné míry odvozena od identity jejího manžela mě i nadále oslovována jako paní doktorka nebo s/ečna úoktQrka[v amrr .. roz,išování Mrs. a Miss v hovoru ještě běžnější než v češtině, pozn přek ľ * že,3ký pár, který známe, oba s titulem Ph.D., dostává od svých známých a £ ' a paní", identita ženy zejména pokud přistoupí na zvyk přijmout po svatbě příjmení svého manžela. Pak zjistí, že nezískala jen nové příjmení, ale v anglickém jazykovém prostředí i nové křestní jméno, protože pravidla společenského chování vyžadují, aby ji oslovovali spíše např. Mrs. John Jones a ne Mrs. Mary Jones (Miller a Swift, 1991b; Smith, 1985). (V češtině je jednou z nejčastějších sporných otázek jazykového sexismu přechylování českých ženských příjmení, ve většině případů zakončených na -ová. Původně jde o přídavná jména přivlastňovací rodu ženského, jejichž podoba a skloňování se přizpůsobily přídavným jménům složeným. Tato podoba de facto znamená jazykové posvěcení vlastnického vztahu v manželství. Pozn. překl.) Další způsob, jak jazyk ženy ignoruje nebo vylučuje, je používání takzvaného generického maskulina (v angličtině je i jeden výraz pro muže a člověka, man, pozn. překl.). Tradiční gramatická pravidla se drží toho, že maskulinum by se mělo užívat nejen s výlučným odkazem k mužům, ale i k lidským bytostem všeobecně. Empirický výzkum však vážně zpochybňuje, zda je tento přístup skutečně neutrální nebo generický (např. Gastil, 1990; Hamilton, 1988). (V češtině je tento problém ještě výraznější, protože má na rozdíl od angličtiny kategorii gramatického rodu, který navíc rozlišuje i v plurálu. Zatímco tedy např. anglický výraz „memoers oftbis group-ie skutečně neutrální a nespecifikuje, jde-li o ženy ci muze. v češtině se běžně užívá generické maskulinum, tedy „členové této skupmy , nikoli ■členové a členky". Pozn. překl.) výrazy včásti B Abychom tomuto problému lépe porozuměli, přečtěme si ang b « Komentáře 5.1. Představíte si spíše ženy, ženy a muže společné, nebo jen Jste-li jako většina lidí, pak vám tato slova vyvolají pouze představu mužů (Siívei- *"""' ,ciai»a uui, pan vsím law o.-.- •,-ra' 1S>80; Treichler a Frank, 1989a; Wilson a Ng. 1988), Mohlo by se samozřejmé f * těmto slovům chybí kontext; kdyby byla v kontextu, bylo by snazší rozin *■ *■ m Jimi míněni pouze muži, nebo zda jsou užita jako generická. Mozna ukazuje> že kontext je zm3 neznačně mužský, a «ffp»M —Ku„ni,0vanéh a (Jte/man.lanĚU3ge) často vyústiv ^« é *b0-dorozumí MilJa Swift (1991a, s. 256) např. uváděj, pn£«n-« Cf6^ skautského oddítu Browníes «de o dívčí oddíly; pozn. prekl.), která pote, s. ve 177 LC' K0MUNIKAT0ftl: jazyk a média Mgtěnf prostředí a přelidnění, nazvanou „Může [/muzpřežít?'(Canwa omwnies na tom pracujeme." Podob- stli i v muzeu o znečištěn ^ zamyšleně odpověděla takto: on přežije, to nevím, ale my^ ^ do_|o ng závěr popuiárního te)&. j děvčata v Brownies na tom pracujeme." I = Adams a Ware iho seriálu o »(1989,8.481) líčí příhodu, k níž lidské evoluci: Moderátor pořadu se zeptal hostujícího antropolo-co'delaly ženy během tohoto raného období vzestupu člověka/muže". (Částečně srovnatelným příkladem z češtiny by snad mohla být otázka reagující na větu zústavy „všichni občané jsou si rovni": A co občanky? Pozn. překl.) Někteří lidé mají pocit, že tento důraz na jazyk je malicherný nebo nemístný. Někteří se např. domnívají, že zaměření na jazyk odvádí pozornost od důležitějších problémů genderové nerovnosti, jako je fyzický a ekonomický útlak žen. [Blaubergs (1980) poskytuje vynikající shrnutí tohoto argumentu proti reformování sexistic-kého jazyka i dalších, méně působivých argumentů.] Měli bychom však mít na paměti, že .jednou z nejdůležitějších funkcí jazyka je neustále společnosti sdělovat psychologické zařazení všech jejích členů" (cit. dle Martyna, 1980, s. 493; Treichler a Frank, 1989a). Jsou-li ženy snižovány, nerovnoprávně označovány a často jazykem, anglickým (i českým) ignorovány, neslouží to jen k reflexi jejich druhotného postavení v naší společnosti vzhledem k mužům, ale k jeho posílení. Reformování sex.st.ckeho jazyka je tedy jedním ze základních kroků, jejž můžeme udělat na cestě rostoucímu uvědomění, že sexismus existuje, i na cestě k jeho odstranění. W« JeďinCÍ 1 °rganÍZaCe UŽ různé --y v ůzu usku- ■« ^Z^^^ nahraZ6ní PS9né ^ M/ss a Mrs. titu-n*ch jmen a zájmen' sľad Zm6na P°řadí femininních a maskulinních podstat-masku|i™m (vangličtině^8g nejk°ntTOVerzněJší Je snaha vyloučit generické net>° Prostě oni jak0 2íjme„ M'St° °" můžeme Používat ona/on, on a ona nové- ženstvo, P02n. překl °'T'^ (V češtině "apř.: čien/ka, členky a čle-mm te, člověk) to nJřJ! POdstat"á i^éna s takzvané generickým ZT^teJZZ Snadn° např- P0'ÍCe °">™™« poíice- Z ľ-"'1986; »** í "ľ ^ výrazy za manama, --o IžZ " 3 Fľank- (sro, v češtině: tý« 3 i»T MCMÍnn' *°»r HLT' Pfek,)" Tyt0 změn není °MÍŽ' ^*Sm1^ entari 5-2 na stran§ ^ anovan, projevo jazykového seXís- HJNlKATORi: JAZYK A MÉ°IA vzh,edem k tomu. že jazykového sexismu Je poměrně snadné se zbavit ieli k tomu skutečna vule, sdílíme Baronův optimistický názor že pokud do t i* Počet lidí získá citlivost k genderovým jazykovým otázkám ve vztahu k pohli ví. pak už takové tvary jako generické maskulinum nebudou průchodné ať už budou argumenty na jejich obhajobu jakékoli" (1986. s. 219). Způsob, jak se slova a ideje tlumočí dál, může ovšem být stejně důležitý jako slova a ideje samy. Důležité tedy je, abychom se zamysleli také nad otázkou komunikačních stylů. Komentář 5.2 Rozpoznávání a opravování jazykového sexismu Mark McMinn, Paul Williams a Lisa McMinn (1994) sestavili modelové měřítko, podle něhož se dá zjistit míra uvědomování jazykového sexismu. Nazvali jej Měřítko genderové zakotvenosti jazyka (Gender-Specifíc Language Scale, GSLS). Toto měřítko se předkládá v podobě kvizu uvedeného níže. Vyzkoušejte si jej, abyste viděli, nakolik dokážete sexistický jazyk rozpoznat a opravit. Správné odpovědi jsou na konci kvizu. Písemný jazykový kviz Přečtěte si pozorně každou z následujících formulácia zakroužkujte vše, co bude te považovat za problematické, a to včetně gramatiky, pravopisu, interpunkce a diskriminačního jazyka. Pracujte rychle, protože na splnění tohoto úkolu máte jen Pět až deset minut. ****** 1. Pohotovost každého se hodnotila podle rozdílu jeho naměřených hodnot skóre relaxace a skóre vzrušivosti. řlřWska ie 2- Používání experimentů v psycho.ogii předpokládá že přirozenost mechanická. domácích pracích od žen 3- Vedoucí podnikoví pracovníci získali informace v domácnosti. . stanovit, jak toto roz- «• Když dělá člověk důležité rozhodnut, mus. s. n jP ^ ^ hodnutí zasáhne ostatní, a zda teda vysledeK 5. Schůzi vždy přecedá ten, kdo je předsedou komisy ^ 6- Listonoš se v žádný den neopozdil, i když bilo ^ ^ ^ £ námi 7- Řekla, že se zeptá svého manžela, můze-H je na výlet. . koho dočasně uvolní z práce- *• Ředitel hovořil individuálně se zaměstnanci o • _ 9. Kc|yž na požárníky zaútočil obrofský pes, zachovali klid. 179 VEl-OI KOMUNIKÁTOŘI: JAZYK A MÉDIA 10. Nejdříve, jedince vyburcuje narušení osobního prostoru a pak on přisoudí pfíanu tohoto vyrušení svýmu okolí. 11. Evoluční teorie uvádí, že se lidský druh vyvíjí prostřednictvím procesu přežití těch nejsilnéjších. 12. Mnoho bylo napsáno o tom, jaký vliv má postavení dítěte mezi jeho sourozenci na jeho další intelektuální vývoj. badatelé zpochybňují míru, do níž ženy a muži komunikuj, - « . M.ver (1994) zjistili mezi muži a ° ""'^ ^ythe Odpovedi 1. každého (každého či každé); jeho (jeho či jejích) 2. předpokládá že (předpokládá, že); v angličtině též „man' ve významu člověk, .nature of man", přirozenost člověka, pozn. překl. 3. pracovníci (pracovníci); pracovníci (pracovníci a pracovnice). 4. rozhodnutí musí (rozhodnuti, musí); teda (tedy) 5. přecedá (předsedá); ten, kdo je předsedou (kdo je předsedou či předsedkyní) 6. listonoš se neopozdil (listonoš či listonoška se neopozdil/a, neopozdili, neopozdily); v žádný den (nikdy); bilo (bylo) V této větě nejsou žádné chyby, zaměstnanci (zaměstnanci a zaměstnankyněmi) 9. Požárníky (požárníky a požárnice, požární tým); zaútočil (zaútočil); obrof-ský (obrovský) 10. nejdříve, jedince (nejdříve jedince); prostoru a pak on (prostoru, a on či ona pak); svýmu (svému) U-V této větě nejsou žádné chyby ieh° ^ Či Í6JÍmÍ); jeh° ^ či její); sourozenci (bratry a sestrami) ^ taftovým společenstvím Pod, 1994b) že ženV a muži patří k odliš-nikace i odlišné cíle komunikarľ «ľ Tanne" ^ Ženy a muži odlišný styl komu-ľ316"1' ^ÍSSUä^ iak° h°VOří lidé z ruz"ý=h kultur různými '^^^^ ^ říká Tannen, hovoří jazy-_ lV'sl0s>i ■ a siyäí zase tento. ySl • zat|mco muži hovorTJazykerjnrjojgg-u často |afe m,h_ Jazyk' výsledkem je, že rozhovory mezi žena- ? nic^otéí: rodr*n^!!r!ry ^ dVěma Mmi z různých kultur- a mile* v a Ačkoliv p?tběhy, jež Tannen uv.dí jakQ pfíK(ady U' 510 vyvo,aÍ'1 >Wem na tváři úsměv poznání, jíní 18Q "-Cl KOMUNIKÁTOR!-. JAZYK. A MÉD |A . Meyer (1994) zjistili mezi muži a ženami, jež zkoumal', i v komunikaci. Naopak zjistili, že jak u žen, tak u mužů ce řada situačních faktoru včetně pohlaví osoby, s níž hovořili a kontextu rozh V0ru. Podobně zjistili Leaper a kol. (1995) ve studii reakcí posluchaček a poslu chačů na svěřován, jejich přítelkyň a přátel jen velmi málo rozdílů mezi posluchačkami a posluchači, s tou výhradou, že posluchačky odpovídaly s větším „aktivním pochopením" (např. explicitně potvrzovaly vyposlechnuté pocity nebo názory), pokud naslouchaly přítelkyni. Zjištění jako tato nám připomínají, že komunikace je interaktivní proces, na nějž působí spousta různých faktorů, a gender je jen jedním z nich. Badatelé však přesto konstatovali, že genderová nerovnost charakterizuje značnou část každodenní komunikace, odráží rozdíly mezí životními zkušenostmi mužů a žen, jejich společenským postavením a mocí (Henley et al., 1985; Lakoff, 1990; Nichols, 1986). Například o rozhovorech v genderové smíšené společnosti badatelé zjistili, že většinu hovoru obstarávají muži, což je přímým důsledkem skutečnosti, že v mnoha situacích (např. na podnikových schůzích) mívají více příležitostí vyjadřovat své názory. Muži také daleko častěji skáčou ženám do řeči a méní témata hovorů tak, aby vyhôvôväľýjejich zájmům. Navíc, hovoří-li muž, věnuje mu poslucháčstvo obou pohlaví větší pozornost, než hovoří-li žena (McConnell-Ginet, 1989). Neverbální komunikaci mužů ve smíšené společnosti lze také popsat spíše jako dominantní. Muži si například nárokují více prostoru než ženy a více narušují osobní Prostor žen, než ženy narušují jejich, tím, že si k nim stoupají bliz, v,c se j,ch stýkají a víc na ně zírají, ženy mají naopak tendenci uhýbat očima, když na ne - „f -.f ,,ť maií důvod, nebo ne, tato muži zírají, zase se však častěji než muži usmívají, ať uz maj. auvo . iesta lze vykládat jako společenská a submisivní ^ P°"- "a I ^TSTľľudá,ostem (24 % odkazů> a k,íeo^ udáio, místních zpráv oLlT^^ ***** W] 65 % textu z titulní Větší pozornost v denícícrľs mľ^^ * mužL Ženám bV|a věnována ,ltn^ denících (např. the *c™^ 3 Středním náKlaclem než ve velkých metropo-I Washington Post, (mrtw íqZ ^k^*' L°S Angeles Times> ^ew York Times 199^: Zoch, i997). Ve téŽ Da,e- H« a Shaw. 1996; MRTW, j* ^eek a u. s. N J tľt Ů°P^ ^ ^dobně (např. 1^0dkazúa34% -° Report); v r. l993 jim bylo věnováno ** m <^W. 19930)3 lpoaá"Viakoh|avnízpr^(S;ab.jaki^ Prezentovány zprávy o ženách, neWS)- Pr,sPěvkem. který osvětluje tuto JNIKATOŘi: JAZYK A MÉDIA otázku, je studie Karen Foreit a kolektivu z roku 1980. Tento tým zjistil že ve Zprávách týkajících se žen mají novinářky a novináři tendenci uvádět pohlaví (např. advokátka, v angličtině zdůrazněno přívlastkem „female" attorney) fyzický zjev (např. „drobná blondýnka") a rodinné postavení, tj. manželské nebo rodičovské („dr. Smith je žena pana X" nebo „vitální babička-). Takové detaily se málokdy uvádějí v příbězích o mužích. Více než deset let poté, co byla tato studie podniknuta, zůstává příkladů degradace žen stále bezpočet (viz ale Hardenbergh, 1996). Vezměme například v úvahu situaci, kdy v prosinci 1992 vydala agentura Associated Press stručné medailony osmi osob jmenovaných do Clintonova kabinetu. Byla tam jediná žena - Madeleine Albright, později potvrzená do funkce vel-vyslankyně při OSN -, která byla popsána jako „matka tří dětí^ kdežto v medailonech jmenovaných mužů nebyla o jejich rodičovském statutu ani zmínka (MRTW, 1993c). Ve volbách do Kongresu v roce 1996 byla úspěšná kandidátka Carol Mos-ley-Braun (demokratka - Illinois) popsána jako „mamina s povzbudivým úsměvem roztleskávačky" („a den mother with a cheerieader's smile-), zatímco její oponent byl popsán jako „zosobněná důstojnost - vždyť jde ostatně o podnikového právníka" („a/7 business, like the corporate lawyerheis") (MRTW, 1996c). Obecně vzato je celková pozornost, již tisk věnuje silným, průbojným ženám, většinou nepřátelská. Jedna studie věnovaná dennímu tisku například zjistila, že 60 % článků o první dámě Hillary Rodham Clinton bylo negativních („ASurvey Fmds Bras , 1996; viz též Thorson a Mendelson, 1996). feministky « Spojený* státech i» zahtaniór s, ji* tf».-«J« ob-azjicn samých a na negativní prezentaci iensRéh. hnuti. Pinku, která je větší části veřejnosti protivná. Feministky jso r ^ , "«.iojo vcisr uasu verejiiuan piuu»i», ■ -.......-- ., - skéjTnutí je prezentováno fako základní pilina současných ženských problémů. Faludi "Vádí spoustu.příkladů z novin i časopisů, jejichž poselství, jak autorka tvrdí. Postavuje nový odpor proti feminismu - tedy poselství, že ženy, které v naší spo-,ečr>°sti požadují rovnoprávnost s muži, obětují nakonec skutečné štěstí. Kdv* se analytici pokoušeli vysvětlit symbolickou anihilaci žen v tisku, zdu-že většina zaměstnaneckého personálu tisíce pěti set celostátn.ch den, 4 J's°u muži. Z přibližného počtu 54 000 lidí, kteří pracují pro denn, WM«' ^ 37 %, Což dvouprocentnf nárůst od roku 1988.* ženy tvor, 31%i*** kých výkonných funkcích a managementu. Jen 19. 185 VELCI KOMUNIKÁTOŘI: JAZYK A MĚ°'A - n ajen 8% má v čele vydavatelky ženy (Voakes, 1997). výkonné redaktorkyzenya j & pracovnľky, kteří dobrovolné odešli ?,m^Z.^ o, jiného zaměstnání, ukázal, ze zeny daleko castěj, uvá. &ivnUnosti ze své novinářské práce včetně nedostatku šancí na Z* ** "rovně respektu , kladení překážek tomu, aby mohly svobodně vyjed- rit své názory (MRTW, 1996). Zdá se však. že se v tomto směru vyvíjí jisté úsilí, přinejmenším v nej větších denících po celé zemi. aby se zvýšila personální rozmanitost zpravodajských redakcí a tiskových managementů. Od roku 1993 posílají například největší deníky jako Los Angeles Times, Miami Herald, Washington Post a New York Times své zástup cena každoroční setkání Celostátní novinářské asociace leseb a gayů {National LesbianandGayJournalistsAssociatiofí), aby zde získávali nové pracovnice a pracovníky (viz Glaberson, 1993). Určit ovšem přesně, kolik leseb a gayů pro denní tisk vtéto zemi pracuje, není možné, neboť kvůli trvající silné stigmatizaci, jež homosexualitu doprovází, mnozí stále svou orientaci tají. Je však zřejmé, že přes jisté úspěchy z poslední doby jsou rasové a etnické menšiny, zejména ženy jiné barvy pleti než bílé, ve zpravodajských týmech zastoupeny stále velmi nedostatečně, a to obzvláště ve vyšších funkcích, V r. 1978 tvořily rasové a etnické menšiny jen 4 % redaktorů zpravodajství; v r. 1997 tvorili lidé jiné barvy pleti 11.4 % zpravodajských ^-Značný početli^ (45,5%) nemá ve svých týmech žádné lidi jiné barvy pleti. Z mnu rasových a etnických menšin pracujících pro tisk patří 5 % k afroa-"ľuľUľCI' 3 % " 'atÍnSk0a«é' ^ % K asijskoamerické a méně než olľ ameľiCkémU °byVatelStVU Wakes. 1997). utazkou vsak zůstává -.h^ -- - ^layůčiiese "** *" ~ jÍné ba^ P|eti ™ ™s či homofobn - „a ľ.ľľľ!^ týn,ech skutečně sexismus - nebo rasis- - na pracovištích snižuje. Neznáme žádnou studii, která by se «^árskýchUrľrľľenírn rasových a einických men§in a či ,eseb so". »93). Studie kteľ h0rn°f°bÍÍ těCht° IÍStŮ (VÍZ a'6 G,abeľ" asaismem ve zprávo?^™'*m6Zl P°h'aVÍm reP°rtérky €i reportéra Jedna studie 7!ľľ ľ*0 ^ Zpľáv' v§ak do% k protichůdným ^iakoahn 0slednid°bynapříklad7i-t.>, »- -......• imo zdroje častěji n novinári, takía nai,„„ ■ nakonec vyhledí měď,,' ie to ti, i ze ™2 SKIon Posuzovat odbornost stejná jako Iy odbornic či odborníkí Sd: toac-i „ .. novinářek o všeob ^éžmrtw íäq^T"""0 5i odborníků Jak0 n0vi" m novina, „ ľ, ; 1996e>- Podle jedné socioložky ecném zpravodajství kopíruje míně- :l KOMUNIKÁTOŘI: JAZYK A MÉDIA novinářů (Tucnman. 1979). Jiní autoři s tím však polemizují a tvrdí že m nost žen ve zpravodajských redakčních týmech zpravidla vede k roz ,ľní " ce toho, co má být do zpráv zahrnuto, a uvádí i nová témata imž " pozornost nevěnuje (Hardenbergh, 1996; Marzolf. 1993). Dorelľr^T^ ie ženy píší o ženách více, než o nich píší muži, počet příběhů o ženách naps* ných muži však roste úměrně s počtem žen v redakci. Cender a časopisy. Časopisy se od denního tisku v mnohých ohledech liší Pro nás je zajímavá zejména skutečnost, že zatímco se denní tisk obrací k široké čtenářské obci, časopisysg snaží zauimQuLspecifické segmenty nhy^toi^-n Existují časopisy, které se obracejí k určitým rasovým a etnickým skupiňárn" (napr. Latina, Ebonya Black Enterprise). Existují jiné, které se soustřeďují na určitý okruh zájmů nebo životních zkušeností (např. Byte, Track and Field, Divorce, Parents Magazíne, Black Child). Existují i časopisy pro ženy (např. Redbook, Working Woman, Seventeen) a časopisy pro muže (např. Esquire, Sports lllustrated, Playboy)?\ uvnitř těchto dvou velkých skupin existují různé podskupiny, na něž se jako na potenciální čtenářstvo zaměřují specializované časopisy. Osoba, která si například předplatí Ms.: The World of Women, bude mít zřejmě jiné názory a zájmy než ta, která si předplatí Cosmopolitan, třebaže obě skupiny tvoří téměř výhradně ženy a obě si mohou připadat „emancipované".6 Jak se tedy, obecně vzato, liší časopisy pro ženy od časopisů pro muže? Žen ské časopisy tradičně šířily „kult ženskosti", totiž definici ženskosti jako narcis-tiského pohroužení do sebe sama - do vlastního fyzického vzhledu (Jak být co nejkrásnější"). do úspěchu v zaměstnání i úspěchu v sřdecni^ižitostech .jak získat a udržet si muže") (Ferguson, 1983; McCracken, 1993; Mu^píty^ ' když redaktoři mnohých populárních ženských časopisů uváděj., ze podle jejic "WH mají dnešní čtenářky větší sebedůvěru, jsou cílevědomější a maj, sirs- okru %r,ú než čtenářky v minulosti, zjisti.i badatelé u většiny ženských »jen «* Počet podstatných změn (Pogrebi, 1997a). ^-vcasopisech pro čtenář ,et^h zvýraznilo zaměření na sex. Interpretuje t0 j3k° Z" ,etkat se se svým. se*uální identity, která vnáší do chování žen odvahu, „odn ^ ^ ^ mu^ýmiprotějŠKVna rovném základě" ^^^'^ ženou: .Redakč- odvaha si však vytváří vlastní šablony toho, co to m™ ideäinf-dívku či ženu nítýn->y a návrhářská i reklamní oddělení stále výkres ují' {McRob-Ja^m konzumentské volby, volby kariéry, životního styl VELc' KOMU 187 N.KÁTOni: JAZYK A MÉDJA , Aby čtenářky dosáhly tohoto ideálu, musejí s. kupovat určité biťa!L kosmetiku, upravovat si vlasy do určitého ucesu, v jistých situ, £ v posteli, na pracovišti) říkat a dělat urč.té véci - stručne receno, být pře-Z**'***™*. »žje téma. jež se (i s instruktáž,, jak na to) objevuje v téměř Každém čísle ženských a dívčích módních časopisu. Konečným cílem je stále zís-kat a udržet si muže. i když strategie už dávno není romantickou záležitostí, ale spíše záležitostí agresivního sex-appealu. Některé ženské módní a „zákaznické" časopisy sice v poslední době otiskly i články o dříve tabuizovaných tématech, např. o vztazích mezi lesbickými ženami a bisexualite, v zásadě však jejich zaměření zůstává úzce heterosexuální a vylučuje ženy, které se od „normativní, identifikovatelné ženskosti odchylují" (McRobbie, 1996, s. 182; viz též Murphy, 1994; Pogrebin, 1997a). V předchozích vydáních tohoto textu jsme podnikli vlastní neodbornou analý-u časopisů pro ženy. V prvním (1989) a druhém vydání (1992) jsme zkoumali sah dvou čísel tří nejpopulárnějších amerických ženských časopisů: Cosrnopolitanu b Glamouru (jež se obracejí především na bělošky) a Essence (zaměřeného na černošky). V obou případech jsme zjistili, že ve všech třech časopisech byly dominantním tématem vztahy k mužům, pak následovalo téma zkrášlování. Třebaže měl každý z časopisů i články a zajímavosti o pracovním úspěchu a o kariére, úspechy ve světě práce byly prezentovány jako závislé na fyzické atraktivnosti nap, .oblékaní pro úspěch", používání správného make-upu nebo úprava vlasů °o uroteho účesu). Tato poselství posiluje i reklama P^ľlamľnľ-ľ ^ ^ ^ (1"5) *™ ™* těmito třemi časo-^^~6 Z*aVé r0Zdíly- V °—" « «* Popře.im!loIéSěT3ZnejS' V mÍnUl0StÍ 3 Ce,í °bSah čas°P- *avěl d0 tomu se zdái že jak G,amour'tak Essen- «ázky kariéry afinancnízáiežito ' r°dlnně vztahV (namísto sexuálních), t0 časop,sech jsme zaznameľľ ■' ^ r02manitosttémat článků a sloupků v těch-le™ "Poutání mužské pozornosti v"! ^° ^ " rek'3mě" Zkrášlovat se za úče-u^ených časopiSecn. 2USta'° Poselstvím reklam ve všech třech Pr° toto vydání Women M 2k^ali Cosmopo,,a Gj;;dSo^(2eny,mužiaSPo,ečnost)jsmeznovu ^^^^^^nCe' ^ *«» se vcelku shodují ,8k0 ' ^ tématu. a «*» k sexu a vztahům s muži jména na obálkách. Obálky Cosrnopolitanu a Gis- 5' VELCi KOMUN,KATOft,: JAZYK A MÉDIA „ourubyly od sebe navzájem vskutku stěží rozeznatelné. Cosmopoí/tansvým čte rářkám sliboval, že jim pomůže stát se víc „sexy" s „novým zázračným účesem" a novými tipy, jak se líčit Časopis čtenářkám také nabídl „dvacet super-sextra rad», v nichž jim muži radí, zda by svým partnerům měly odhalit svou sexuální minulost, dělat drahoty nebo se s novými partnery rychle vyspat. Obálka Glamouru nadhazuje otázky „S kolika muži jste se vyspala? Co o vás toto číslo vypovídá?" a hned dodává: spolu se „42 malými nepravdami, které vám možná říká". Uvnitř časopisů hlavní téma sex a milostné vztahy pokračuje nejrůznějšími způsoby. Jedno číslo Cosrnopolitanu mělo kupříkladu čtrnáct článků o sexu a milostných vztazích včetně „7 maličkostí, které udělají z dobrého sexu něco ohromného" (např. předvést partnerovi striptýz nebo ho na veřejnosti popadnout v rozkroku). Téma sexu ale de facto prolínalo všemi rubrikami časopisu: Byl tu kviz. podle něhož mohly čtenářky zjistit, jak jsou „náruživé", módní stránka o „zábavném prádle" („ať vás baví si je oblékat, stejně jako jeho baví je svlékat"), článek o zkrášlování, o tom. jak si udělat „domácí dotekové lázně" („Vy a on, trochu bahýnka na vaše stehýnka, páry a teplická na vaše tělíčka, společné koupele, to je sexy nedě le"), článek o deseti dovednostech správné ženy (např. pozvat muže první na schůzku, jak si vypracovat báječnou techniku flirtování) a Cosmo zpovědi, v nichž čtenářky „sdílejí své naprosto šokující historky a žhavá tajemství". Dokonce i článek o vážném zdravotním problému - polycystickém ovariálním syndromu - zdůrazňoval důsledky pro krásu a sex a byl doprovázen fotografiemi ženy nahé od pasu dolů a stočené na prostěradle. Glamour byl sice o něco krotší, ale presto obsahoval jedenáct článků výslovně o sexu a milostných vztazích , spoustu tipu. jak držet vztahy „na uzdě" a jak být svůdná. . Naproti tomu Essence se stále zaměřuje především na 0^«* *no úspěchu a zdraví, i když i zde je ^ šatník" a „Ze ku, „Jak být šik", měl podtitulky „Trumfn, hodiny krasy. ^ ^ ^ ^ ^ zaměstnankyně podnikatelkou". Uvnitř čísla nebyly za úhrf)em č|ánky 0 vztazích s muži („Páry se sbližují" a „Pozvěte ho a bé|0ŠKy: Co nás Pokrývaly vážná aktuální témata jako rasové vztahy (. mjnjstryně práce Ale-stále rozdělme ********* ( smrt suoerženy") a pro xis Herman tak privat.it m»- " M tósmell. Jak se udělat krásnou a zůstaly ve všech třech časopisech bez konkurence ' VEl-C( KOMUNIKÁTOŘI: JAZYK A MÉDIA 1 89 n, následovaly reklamy na péči o vlasy a osobní hygienu.' Ne, «u a parfémy. _ ^ ^ pogrebJrii l997b) a nepřekvapí, že vétši- ;aé:eolľvľek.rch i hlavních článcích byly černošky (77 z 86). V Cosmopo-bylytéméř všechny modelky bělošky ,173 ze 190 v Cosmopolitanu, 180 z 204 v Glamouru). časopisy pro muže představují v některých směrech křiklavý kontrast k ženským magazínům. V minulosti byly mužské Časopisy specializovanější, i když poslední analýzy ukazují, že cílové skupiny ženských časopisů se možná také zužují (Pogrebin. 1997a). Přesto lze stále většinu časopisů pro muže zařadit do jedné ztěchto tří kategorií: finance/obchod/technologie, sport/záliby a sex. V ženských časopisech sex, jak jsme viděli, také rozhodně nechybí, zpravidla je však pojímán z hlediska mezilidských vztahů, kdežto mužské časopisy orientované na sex jej objektivízují a depersonalizují (viz kapitola 8). Jaká jsou však kromě těchto tří typů časopisů hlavní témata v periodikách určených pro muže, která nejsou specificky tematicky zaměřená? Ve třech předcházejících vydáních tohoto textu jsme zkoumali dva mužské časopisy - Esquire („ Muž jak má být") a Gentleman's Quarterly, jež považujeme za nejspíše srovnatelné s Cosmopolitanem a Glamourem* Pro toto, čtvrté vydání jsme navíc zkoumali dva další časopisy, Details (kterým jsme se zabývali už v r. 1995) a Maxim (který acal vycházet v r. 1996), protože se tyto časopisy obracejí k o něco mladšímu mužskému čtenářstvu než Esquire a GQ. ho 22ľ PřeV,ád;JrCÍ témata V ESqUÍre 9 GQ za des* * našeho informační-SĽSľľ ,,8:ľľVOdíJimPOhodln^i-t-ty'.umožnenýf,nančnímuspe-cnem. eezne se objevuji články o hudbě slavných mužích. GQ věnuje umění, filmu, cestování a význačných či asi třicet stránek pánské módě, Esquire asi dvacet .vztazích mužůa.žen. Při posled- ním pročteni Jsme našl, v GQ na ^ ^ jen ^ pět stránek. Nápadně ovšem stále chybějí^ ním pročtení jsme našli v G mohou mimomanželské aféry narušit manželství) a dva v Esquire (jeden od autora pravidelného sloupku známého jako „dokonalý muž", který psal o svých zážitcích ze sexuologické kliniky, ajeden v „Rubrice dobrých zpráv" o tom, jak častý ľZľľ T**™ ZdraVÍ)'V GOtaké existuie měsíe™ Poradenský sloupek. «2£ W W0SI- "DOkt0r ^^), kde JSou zodpovídány doPi-čln ľľ V-56 d0Žet,i-J3k °nen dobr* P-n doktor odpovídá na otázky ^m*22^i6St" UměÍÍ d°bře ,íbat 3 Zda ovlivní Pl-noA. jsou-li při m marmuanou- Bv'y «« i články o ženách: jeden o herečce VELCÍ KOMU NIKATOňl: JAZYK A MÉDIA umě Thurman (její obrázek byl na obálce Esquiru); dva odstavce o Madeleine Stowe doprovázené černobílou fotografií nahé herečky sedící obkročmo na větvi stromu' a další její barevná fotografie, kde je oděna do trikotýnu z černé průhledné krajky (článek v Esquiru „Ženy, které milujeme"); a módní rubrika v oddílu pánských plavek předváděla modelku ženu, Danielu Peštovou, někdy v bikinách, většinou ale nahoře bez, jak se vine k mužskému modelu (GQ). Oba časopisy Details a Maxim, které se zaměřují na muže mezi dvaceti a třiceti, měly na obálce obrázky žen. Obálka Deta/7s, která se dala rozložit natřikrát, ukazovala herečku Heather Graham, jak leží na prostěradle, oděná pouze do kolečkových bruslí; nadpis hlásal „Hollywoodské zlaté děvče Heather Graham je na dosah". Obálka Maxima ukazuje herečku Alyssu Mílano, jak si se smyslným úsměvem svléká živůtek; její šněrovací kožené kalhoty jsou rozvázané. Obálka Maxima čtenářům říká, že v ohnisku zájmu časopisu leží .sex, sport, pivo, hračičky, oblékání a fitness", a slibuje články, které čtenáře učí, „jak se stát hvězdou, jak se stát přeborníkem v biliáru, jak vyzrát na detektor lži nebo jak se dostat do tělocvičny bez placení". Kromě článků o dvou herečkách nebyly v Details žádné články o mezilidských vztazích; časopis měl dva články o sexu. Většina článků v Details byla o zábavě. V Maximovi se rozpětí témat pohybovalo od „100 nej-lepších filmů pro chlapy" (z nichž většina byly kovbojky, válečné filmy, sportovní filmy nebo detektivky) přes článek o čtyřech archeolozích zbitých a oloupených v mexické džungli, článek s názvem „Flámovací zápisník" (.autor popij, se známými osobnostmi") až po rozhovor se čtyřmi ženami o tom, proč podváděj, sve partnery. Je pozoruhodné, že Maxim uvedl také článek o ženských časopisech, -to pod názvem „Jak na to se svou holčičkou", článek se rou milujete, tak paranoidní. neurotická, prostě úplný evoW pov^ ^ tože je pod vlivem těch praštěných 6asop.su co cte ^ ^ "ost. že právě tento článek jim „poradí, co dělat, aDV vztanům Mohlo by se sice tvrdit, že z oněch čtyř zkoumaných casopi^ ^ ^ ^ "M a žen rozhodně největší pozornost Maxim, bhzsi po^ ^ ^ ^ ^ ^ "Vm tématem vlastně je, jak mohou muži ženami man*" 0.g |épe ^držet na uzdě". ^sPat, jak mohou lépe šéfovat ženám ve svém živote* ^úm, ještě Nízkou prioritu, kterou časopisy pro muže Pripisu^ po£j|e ,eklarn, došel by ^Zňuje reklama, jež jejich stránkám vévodí. Sou e j ^ ^ neb0 Clov§k k názoru, že většinu svého času tfáV^2'^ nakupováním slunečních 0 Samotě, cvičením na nářadí, posloucháním hudby. VELC( K°MUNlKATOAt: JAZYK A MÉDIA 1S1 , lknho,uaKouřen(m,ator^někudnaúkorsvéosobníhygieny. Kromě brýlí, pitím alkonoiu ^ fay|y ncj0bvyk|ejšími reklamami ve všech čty- plamná oblékán, v V ^ ^ &M g s|unečnf bf ýfe_ řecneasop.secn.jl ^ zejmena at|et|cké nacin| a cvjčubn. nářa t^m^^*1^™*™- Rek'am na k0Smet'kU 3 Před" LLbnihygieny všakby.opoměrně málo (v A«v,žádná. v Deíaí/sjedna. v Esgwtři av GOpět). Neobvyklé nebyly reklamy na různé leky, zejména na podporu růstu vlasů. Stejně jako v ženských časopisech byla většina reklamních modelů i zde bělošky a běloši. Podobně jako časopisy pro ženy vytvářejí tedy i časopisy určené pro muže jejich vlastnigenderové představy a ideály. Normativní maskulinita podle těchto časopisů nezahrnuje dlouhodobý vztah se ženou. Skutečný chlap je naopak svobodný dobrodruh. Je to člověk, který rád riskuje, s elánem se věnuje své práci a svým zálibám - do kategorie zálib patří i vztahy se ženami. Na osobní vzhled dbá, ne že by ho to však cele pohlcovalo .jako ženské".9 Uvedené časopisy samozřejmě svým čtenářům slibují, že jim pomohou tohoto cíle dosáhnout a v tomto ohledu nejsou zcela nepodobné časopisům pro ženy. Navzdory své pokračující atraktivitě však časopisy, jako jsou ty. jež jsme zde prezentovalUaznamenalyvposledních letech pokles prodeje (Pogrebin, 1997a). ľaľeir^UVŠděií' * 56 SP°,řebite,é'j3k Se *d zených médií spíše *™» a vyuavaj, více elektronických, audiovizuálních médií. Nepopulárnější Cations ion,..... 1 UeP Cansus. 1997). Naskýtáš uePartrr>ent of Commerce, Bureau of the vi2t1*h programů o néj ľélT genderova Poselství tele- $ * «.%. Anebo televizní Ĺ^° exp,oatační než ta, jež jsme obje-TOpl^I21iisK£až^ské£as&rarny °ny "^yjermn^a maskuiinity, jež šíří budeme Ntwwalúate. i» wttwttaie, v«Výi uválíme mítôswi Vetevuních společností ve Sp°) tech a \eameii\e v\as\nosa.\ tetevVte. VýzKum <*'' fcanti íau'\'\ma teta'ae úaScůnt místo.Při ijsou otázky, jimž se socializační činitel nérn°WaClá' V Ž'V°tě mn0na AmeľÍ' r"v Američan stráví v podstatě každý °MlJMlKATOftl: JAZYK A MĚDlA den před televizí 33 % svého volného času - to je víc, než věnuje jakékoli jiné činnosti včetně společenského styku s jinými lidmi (7 %>, čtení (6 %) a činnostem mimo domov (2 %) („At Leisure", 1993). ženy se na televizi dívají více než muži a dospělí více než děti, i když děti věnují televizi víc času než jakékoli jiné mimoškolní činnosti (Comstock, 1991).i° Nedávný celostátní průzkum ukázal, že 68 % dospívajících má ve svém pokoji vlastní televizi (Goodsteín a Connelly, 1998). Televize má také zvláštní vlastnosti, které její vliv coby socializačního činitele ještě zesilují. Mezi tyto vlastnosti patří například to, že je zadarmo, je dostup ná v podstatě všem a divák dokonce ani nemusí opustit soukromí svého domova, jako je tomu v případě filmu a divadla. Sledování televize nevyžaduje žádnou zvláštní schopnost, jako je třeba gramotnost, a ke všem lidem, bez ohledu na pohlaví, rasu. věk, společenskou třídu, sexuální orientaci a často i zeměpisnou polohu, se dostává stejné vizuální a verbální poselství. Výzkumy však ukazují, že tyto faktory (pohlaví, rasa atd.) mohou ovlivnit způsob, jakým členové různých skupin obsah programů interpretují či v jakých souvislostech jej chápou (Berry. 1992; Comstock. 1991; Gross, 1991; Press, 1991). Jakým způsobem nás soci-alizují televizní programy? Jedním významným poselstvím je, že ženy jsou méně důležité než muži. Uvědomme si například, že v hlavním vysílacím čase vidíme v televiz. méně žen než mužů. V nedávné studii, kterou v průběhu deseti let prováděl výzkumný tým na Universitě v Pensylvánii (Annenberg School of Communication. University of Pennsylvania), bylo zjištěno, že jen každá třetí televizní role je ženská - a nutno dodat, že tento údaj se nezměnil od roku 1954 (Gerbner, 1993; viz take Metz-ger, 1992). Tato studie, významná svým rozsahem i svými závěry, analyzovae,19 645 mluvených rolí v 1371 televizních programech na třech celoplosnyc kanálech, v te.evizní stanici Fox (Fox T#ev,sM * vjedenao^lavn^k^ „viz,,, m studie, které pracovaly se,—^^ Programů a postav, zjistily, že počet ženských postav p^úěpoúoty v hlavním vysílacím čase vzrostl, i když je u ženských pos ygnoúeM, "ost, že budou méně významné než mužské (Elasmar a ra. . 1997)- . stavy které hrají, jsou větši- *eny nejen dostávají v televizi méně roh, ale pos autorjtativní(Fejes, no" mladší a nedospělejší než postavy mužské, a W .. ůchodct} (American 1992). V rámci studie vypracované pro Americké sdruze ^ ^ ^ ^ ^ | ^oc/awon of Retired Persons) například badatele zj ■ 183 5 VEl-CI KOMUNIKATOňl: JAZYK A MÉDIA jen 15% ženských postav v televizních pořadech v hlavním vysílacím čase ve věku pětačtyřicet let a více; jen 3 % hlavních postav mohla být označena za osoby středního věku. Studie analyzovala televizní porady v časovém rozpětí dvaadvaceti let a zjistila, že za toto období bylo jen každým třem hlavním postavám ze sta pěta-i"i a vfce: méně nezjedná postava ze sta byla žena ve veku pětašede- cim - mmtvV 1996f». ženy na obrazovce stárnou rychleji nez muz, a ■ sSt létavice že se k jejich zevnějšku vyjadřuje někdo jiný; rovněž jsou častěji ukazovány, jak se upravují a „šňoří". Ženské postavy nosí častěji sexy kostýmy, jsou ukazovány polooblečené (např. jen ve spodním prádle) a jsou v lepší tělesné kondici než postavy mužské (viz také Metzger, 1992; MRTW, 1998a). Obecně je televize k mužským postavám v otázce vzhledu daleko tolerantnější. To však neznamená, že se způsob zobrazování žen v historii televizního média nevyvíjel. Několik badatelek dokládá významné změny v zobrazení žen i mužů v posledních letech, Například ženské postavy v programech hlavního vysílacího času dnes daleko častěji pracují mimo domov a vystupují jako silné a nezávislé ženy, které se víešení problémů a dosahování cílů spoléhají jen samy na sebe; jsou také daleko častěji než postavy mužské ukazovány, jak čestně a přímo jednají s druhými j , ™; Pfess'1991; Slenonelli. 1997). Jejich partneři jsou dnes zpodob- Z!ÍTwwné rodinné typy-jak0 citliví muži'ktefí ^ manže|- 2 mUZSké P0Sl3Vy Pr0J6VUJÍ °Ch0tU " ™ pra- 1 **Z^2Jľ1 po,oviny-Muži'kteří ^ |; ger, ^rCoľeí Í~ má,°a"3 % ve srovnání s 20-27 % žen> - ujírasové a etnicích na největších televizních kanálech, ve kteryc ^fím ; ^nšiny, jS0u tyto menšiny zobrazeny bělošskýma očima SaiJ ignorovány (DeMott, 1996). 195 VELC' KOMUNIKÁTOŘI: JAZYK A MĚOIA M n etnických menšin nebyly v televizních programech vidět či lu. «ma* setkáme s postavami lesbických žen a gayu, zvláště od doby, kdy se televizní průmysl začal zabývat problémem AIDS. Jak ale uvádí Gross (1991). ve středu zájmu většinou stojí reakce rodiny a kamarádů na zjištění, že někdo, koho znají, je gay. Vroce 1997 odhalila hlavní postava televizního sitcomu (situační komedie; pozn. překl.) ftfensvou lesbickou orientaci více než šestatřiceti milionům diváků vepizodě. která se stala jedním z nesledovanějších dílů jakéhokoliv seriálu v historii televize.12 V roce 1997 se už v programech v hlavním vysílacím čase objevovalo pravidelně osmnáct homosexuálně orientovaných postav, všechny v situačních komediích. Jeto například Carter Heywood v seriálu Spin City, což je také jediný afro-americký gay na televizní obrazovce, a Susan Bunch a Carol Wylick v seriálu Friends, prvni lesbická dvojice v televizi, která se stala rodiči („Since Corning Out Is In", 1997). Podle jedné pozorovatelky se gay a lesbické páry objevují v hlavním vysílacím čase stále častěji, takže skutečnost, že jsou homosexuální, „už není novinkou a sama o sobě ani dostatečně zajímavým námětem" (dle Bruni, 1996). Když se místo programů v hlavním vysílacím Čase soustředíme na zpravodajství, plstíme, že některé skupiny jsou nyní v televizi zastoupeny v daleko větší rnire nez dří, Nejvýznamnějsí posun k rovnoprávnosti mezi pohlavími ve vysílání ITZlT"^ StUd'ÍCh regÍOnálniCh televizí- V 'oce 1997 mělo ľT ,ěCht° te'eViZÍ" SVém *"u *"* tvomy 37 % »orů 3 moderátorek^ '"T k* smíšeným týmům dvojím standardem této ST ™* b°huŽel čast0 konfrontovány ^<^W«*^4w^S™™**^^m] ""legymusí ««• vyžadovat, aby vypadá iV°Stl a oblékání= ™něž se od nich i lCraft'i^;MmVlwľdľVmlBdSÍ 3 °hCValy 36 VSUÍCnějl než moderátořl j Víc nežtřetinu '/"^naproti tomu 50% le fil Arit — _ . televizních stanic tvoři ' ■',,at"ou tomu Rn-qt m«j «. " ~*----•»•.•««! j«wv <»— ™*m ,et (Sanders ľ Z^Z^ * *"* ^ '« 8 16 % "** Kanálech jS011 m,a„,t , UCK' 1988)' I ženy ženy, ale jen 3 % z nich Jsou star-i starší čtyřiceti let a 16 % i zsetisou miatíší »* SS' ľnľni: z,ľvách na ce,op,oš' """^ nevidí diváci ve mniwvio- , něk0lik výJimek (např. Bar' ^vodajskych pořadech na celných kanálech ! ženy. kterým je hodné přes padesát nebo dokonce přes šedesát. Když se ale nn„-váme na věk nejváženějších mužů ve zpravodajských pořadech na celoplošný h kanálech, například Hughu Downsovi je přes sedmdesát. Obecně ženy pronikly do zpravodajských týmů na celoplošných kanálech méně než na kanálech regionálních. Noční zpravodajské relace v pracovních dnech na kanálech ABC. CBS a NBC moderují muži. i když ženy moderují zprávy o víkendech a spolumoderují zpravodajské porady v hlavním vysílacím čase. Výzkumy však ukazují, že procento zpravodajek, které vystupují ve zprávách na třech hlavních televizních kanálech, se od poloviny sedmdesátých let významné zvýšilo, i když v roce 1997 tvořily ženy jen 19 % zpravodajských týmů a reportáže připravené ženami tvořily méné než 20 % (MRTW. 1997c). Příslušníci menšin jsou v televizních zprávách stále zastoupeni jen velmi nedostatečně, i když se situace v posledních letech trochu zlepšila. V roce 1995 připravili menšinoví zpravodajové 12 % reportáží vysílaných hlavními televizními kanály, zatímco v roce 1990 to bylo pouze 7 % (MRTW, 1996g). Lidé tělesné postižení tvoří podle studie pensylvánské university jen 0,2 % členů pracovních týmů (Gerbner, 1993). Počty lesbických a gay členů zpravodajských týmů. kteří se v televizi v podstatě nevyskytují, žádná statistika neudává. Ani na druhé straně kamery na tom nejsou ženy a lidé jiné barvy pleti než bílé co se týče zastoupení o moc lépe. V celých Spojených státech je jiné barvy pleti než bílé jen 8 % ředitelů televizního zpravodajství (5 % tvoří Afroameričané. 1 % Američané hispánského původu, 1 % Američané asijského původu. 1 % původní obyvatelstvo Ameriky). Většina ředitelů televizního zpravodajství jiné barvy pleti než bílé pracuje spíše v nezávislých stanicích než na přidružených kanálech: jen * % ředitelů zpravodajství na přidružených kanálech jsou neběloššt, muzi a zeny kny tvoří 14 % ředitelů televizního zpravodajství (což ve srovnán, s 18,5 % ^ Představuje pokles). Na nezávislých stanicích je čtyřikrát ^ ™ ^nost, že se žena stane ředitelkou, než na pridružených ^ te,ek zpravodajství jen 13 % (Papper & Gerhard. 1997). C» e a ^ ^ ^ tíc" několika letech bude jinakost a různorodost ve sdělovacích P ^ ieště méně, protože v roce 1998 zamítl federální soud pořadave _ ^ *e masmédia (Federa, Communications Commlssion), aby ******* najímaly a školily žadatele o místo z řad menšin <"^^ ' Než tuto část o televizi uzavřeme, chtěl, bychom stručné ^výteleviznížénr: hudební videoklip, Nedávný výzkum kl.pu na MTVa JAZYK A MÉDIA VELc( KOMUNIKÁTOŘI: JAZYK A MÉDIA 197 ■ en, Television (BET) ukazuje, ze ženy v těchto klipech příliš zastou-Entertainment Televis^ ^ ^ ^ ^ % „ k|ipech JS0U mužj peny ^so^°^a .e 55 % z 123 klipů, které zkoumala, neukazovalo žádné neboje ukazovalo jen v pozadí. Většina žen v klipech jsou bělošky, zatímco Američané jsou v klipech zastoupeni téměř stejně jako bělošští muž,. Ostat-ní rasové a etnické skupinyjsou prezentovány jen velmi zřídka (Signonell.. 1997). Vétšinu pozorovatelů neznepokojuje v klipech ani tak nedostatek účinkujících zen.jako způsob, jakýmjsou ženy zobrazovány, pokud jsou přítomny. Ženy jsou často zpodobňoványjako pasivní sexuální objekty, které se snadno sexuálně vzruší. Muži je v klipech často ponižují a zneužívají (Alexander, 1996; Media Education Foundation, 1995: Roland. 1993). Je významné, že, jak uvádí Roland (1993), diváci častěji než diváčky vnímají vynucený sex v klipech jako ospravedlnitelný, pokud bylo předtím naznačeno, že účinkující muž i žena cítí vzájemnou přitažlivost. Roland ve své studii naznačuje, že muži a ženy většinou reagují na klipy odlišně. Jiné studie tento názor podporují. Například Lewis (1990) zaznamenala, že existuje jakýsi mužský styl diskursu, který je k vidění ve většině klipů, ale že v mnoha klipech z dílny hudebnic se objevuje i ženský styl diskursu. Lewis tvrdí, že zhruba v polovině osmdesátých let si umělkyně začaly přivlastňovat privilegované role a zkušenosti mužů zobrazovaných v klipech, což často znamenalo dramatické pře--acen, generových rolí a odmítnutítradičních genderových stereotypů. Zároveň Sľoľľ WiPeCh ZP°d0bň0Vat Ž6nSké k vyjádření a zkušenosti Z^Z P°hľdaV*m ZPŮS°bem-' KdyŽ *» ™™ * středním ^exander (1996 tľkľlľ-f ^ * ^ VlaStním Z*>™ ^ v zájmu mužů. W* také Mcciary, i991). 3J' V sexuál™h vztazích dominantní roli fí^^^Z2:T"Mv k,ipech pra ženy »pokrok"- mladé ženy, nezneužívali ž«J poloob^ené, sexuálně domi- *| ■* .šoVinismus J "* ° ™»"o méně než starší klipy, které s nádše-1986). Vliv těchtQ Sfherman a šminiek, 1986; viz také Brown *** chápeme aie jasné, fc ^ na odlišné druhy publika ješté - obecně se i;štfv á°tb,aSt' * ^bí dalšího výzkumu. ■výchrnu, , atlme-nyní se vsaW „ ... y n roli v reklamě však uměříme na zobrazo- vaní a Jde do sprchy. Slyšíme ji zážitek sexuální pova- g2.3 Genderová poselství v reklamě - podporuje prodej? "us _ atraktivní mladá žena přiběhne domů, svlékne vzdychat a pak vášnivě vykřiknout: „Ano, ano!" Určitě jde o hy. Není tomu tak - brzy zjistíme, že si umyla vlasy a výbuch ví pon, který použila. - Mladý muž v elegantním obleku usedne na lavičku poblíž rohu rušné velkoměstské ulice a začne rozbalovat hamburger, který si koupil k obědu. Krásná mladá žena přechází ulici a cílevědomě, i když svůdně se k němu blíží. Brzy je ale jasné, že netouží po muži, nýbrž po hamburgeru. Scénáře tohoto typu dobře známe. Přicházejí samozřejmě z vybájeného světa reklam a jako většina reklam nám prodávají víc než nějaký konkrétní výrobek; podsouvají nám potřeby a touhy. V prvním příkladu nám reklama implicitně sděluje, že každá žena může denně zažívat extázi orgasmu, pokud bude používat výrobek, který ve skutečnosti slouží pouze k mytí vlasů. V druhém příkladu říká reklama mužům, že bez ohledu na to, jak vypadají a jak jsou společensky obratní či neobratní, mohou přilákat krásné ženy, koupí-li si dotyčné jídlo, jehož skutečným účelem je spotřebitele či spotřebitelku nasytit. Všichni přece chtějí být úspěšní, tělesně přitažliví či dokonce sexy. Reklamy často apelují právě na tyto touhy; naznačují, že jejich výrobky nejen splňují svůj původní účel, ale nabízejí něco navíc. Tímto způsobem „reklamy podávají obraz, který představuje interpretaci těch kulturních hodnot, jejichž propagování přináší zisk" (Courtney a Whipple, 1983, s. 192). Reklamy rovněž obsahují takové obrazy genderu, o nichž se reklamní průmysl domnívá, že se dobře prodávají. Podle analytiků reklamy sděluje reklama spořitelům, že když si koupí dotyčný výrobek, dostanou i tu „sladkou mladou kust- která k němu patří, zatímco spotřebitelkám se sděluje, aby si ^^teK "terýjim pomůže se tou sladkou mladou kůstkou stát (Masse a f**^™1 _ McCracken, 1993; Strate, 1992). Převládající.^ flčně heslo, že „sexismus prodává" (Courtney a Whipple, 1996; Lazier-Smítram^aérTl997). 2působ, Sexismus může být v reklamě i velmi nenápadný. ^ ^ iak modelky pózují. Ve studii, která srovnávala zpuso y že modelky ois*cn zobrazují muže a ženy, uvádějí Masse a ^senb um ^ podfí. daleko častěji než modelové zpodobňovány v pozrc.cn *enou :l KOMUNIKÁTOR I; JA2YK A MĚPIA PPzici. Modelky jsou také častej ^Elci KOMUNIKÁTOŘI; JAZYK A MÉDIA 199 částečné" tj jsou ukazovány jen část. jej.ch tél jako nohy c^stéji ukazovaný jen . ^ zmenšovanVi , když t0 se déje nebo rty. Modelky jsou Masse a poseblum zjistili, že tém€ř čtvrtina žen- KL-o méně než 7 %. V ženských časopisech bylo zmenšeno 6.5 % mode-lek a 7 % modelů. Celkově bylo v analyzovaných časop.seckých reklamách 27 % modelek, ale jen 3.8 % modelů předvedeno v tak či onak podřízeném postavení. Kromě nenápadného sexismu převažuje v reklamách genderová stereotypi-zace. Jaké jsou některé béžné genderové stereotypy v tištěných a televizních reklamách? Jedna kategorie stereotypů se týká zobrazovaných povolání. I když bylo v minulých letech zaznamenáno jisté zlepšení, profesní stereotypizace podle pohlaví v reklamách stále převládá. Muži mají pozice spojované s autoritou - jsou to takzvaní odborníci -. zatímco ženy dostávají rady, většinou od mužů, nebojsou ukazovány v tradičních ženských povoláních a rolích (např. jako ošetřovatelky, sekretářky, tvůrkynédomova, matky) (Fejes, 1992). Předpokládejme, že bychom vám řekli, že vám ukážeme deset reklam, v nichž účinkují muži, a požádali vás, abyste uhodli, jaká povolání asi vykonávají, nedělalo by vám asi velké potíže sestavit dlouhý seznam odpovědí, protože muži jsou v reklamách představováni v mnoha různých rolích - od svobodných povolání, vědců, lékařů a obchodníků Po deln,ky, instalatéry, elektrikáře a hubiteie škůdců. Méně často jsou muži uka-zovan, v rodinných rolích, jako manželé a otcové. Ale co kdybychom vás o totéž vminulosti ZT ^ V netradi™h rolích častěji než že budou v reklamě ukázány - ^ ^menŠ' PravděP°dobnost- ^íinnostech souvisejících s rnľmeStnŠní' MÍSt°toho Jsou většinou ukazovány * "těšování m {0 ' *™ 8 ^zilidskými vztahy vůbec (např. schúz- ^nežmužiobjevujívteievizních T^"' ^ ^ Se také dvakrát Povoláni(MeUger i992) mamách jako manželky nebo matky bez ncr ev,z,1'ch sklárnách ženy nejčasť" «■ výrobky Uf£ené pro udržení J. ľl*!^ propa6uJř čisticí přípravky do domác- '_S|_OVOih,asV v pozadí (tzv.. ; v 75 % reklam čte průvod- —j-vuuuhqsj .že muži b sahují násilí. Tyto televize navíc v roce 1997 zave y ^ ^ ^ gj^ivákům patnáct vteřin před ^g^^ * ^ svakům patnáct vteřin pred zacan«»"< r- krjtjz0ván pro svou **°vou kategorii je pořad vhodný. Tento systém byl vsak s, Qbavy ohfed. nou obecnost (MRTW, I997h). A výzkum, ně "ásilí v televizi, které vyvinutí systé temy epes veškeré obavy ohie. Zkumukazuje.zepre Qfadů ému urychlily, v roce 19™ " 203 KOMUMlKÁTOAl: JAZYK A MÉDIA trest za násilné činy (Mifflin, 1998). lata týkající se dopadů sledovaní násilí, které se ucastn. představitele rfbavního průmyslu, psychologové, sociologové, zákonodárci, pravn.c. a znepokojení rodiče, je stará záležitost. Čas od času ji rozdmýchá incident, v nemž figuruje diváčka či divák, kteří udělají to, co viděli v televizním pořadu nebo ve filmu, v jednom případě zapálil například pětiletý chlapec z Ohia maringotku, ve které bydlela jeho rodina. Stalo se to poté, co zhlédl na MTV kreslený film Beavis a Butt-head. v němž hlavni postavy popisují zakládání požárů jako dobrou zábavu. Při požáru zemřela chlapcova dvouletá sestřička. Po uvedení filmu Vlak plný peněz (Money Train) v roce 1995 explodovaly v newyorském metru nejméně tři stanoviště dozorčích; pachatel chtěl zjevně napodobit obdobnou scénu z filmu (McFadden, 1995; Sudetic, 1995). Filmy Takoví normální zabijáci (Natural Born Killers), Program (The Program), Barvy (Colors) a Taxikář (Taxi Driver) byly také inspirací v případech vražd a dalších násilných činů (Mifflin, 1998). Přes doslova tisíce studií, které se zabývají otázkou Je sledování násilí příčinou násilného chování u diváků?-, zůstává odpovědna tuto otázku stále vyhýbavá. Existuje silná korelace mezi sledovanim násilí a násilným chováním, ale badatelé - a představitelé zábavního průmyslu--rychle dodávají, že korelace mezi dvěma proměnnými nutně nezná-mená, ze jedna z nich je př/čínou druhé. * ^^T^'^ kata^ k^U.eaovéní násilí vzniká. ^SSZ^Tna nasilí ve skuteenosti vést ke snížení •*■»•** - *e nape« Zľ!T" SÍ nási,í čímŽ tvrdí, že spíge než kL., ľ VeSt k a£resi ve skutečném životě. Badatelé děrujícímu k vyřeÍíZf' U divákú k či™ P°zi" °*^6nl televizního filmu Pos. , ^ (1993> uvádí, že po *™ zabije svého man l" "T™ ^ Be^ * níž týraná vsak íaké poznameľá f ľ ^VranřCh Ž6n' «** vyhledaly pomoc. ve přim. £04 zapálil svou ženu, která se m dtyčný fi hé teorie, která se zaměřuje na KOMUNIKÁTOŘI: JAZYK A MÉDIA JS^0Vézbi|;0baWrd robení jSOU základem dr -SP'ľ0val ^tyčnýfilrn. Tako- „oftfttf účinek sledování násilí. Zjednodušeně řečeno tento přístup tvrdí ž nasilí v médiích učí prostřednictvím napodobování a vzorů diváky násilnému ch vénf. Jeho kritici však upozorňují na to, že přes senzační přídech jednotlivých činů přímého napodoben, jsou tyto cíny velice výjimečné. Navíc, jak jsme viděli v kapi tole 3, studie sociálního učení naznačují, že v otázce, jestli bude nějaký čin napodoben ostatními, hraje roli několik různých faktorů. Je to například relativní věk a pohlaví osoby, která slouží jako vzor, a věk a pohlaví osoby, která se od ní učí, objektivní status tohoto vzoru a jeho či její status v očích učící se osoby, a dále skutečnost, je-li vzor za dotyčné chování odměňován či trestán. Tyto a další faktory analyzují badatelé, kteří navrhují třetí teorii, zdůrazňující katalytický účinek sledovaní násilí. Tato pozice tvrdí, že pokud jsou splněny určité podmínky, může sledování násilí vyvolat násilí ve skutečném životě. Tito badatelé ale spíše než o přímé příčinnosti hovoří o sledování násilí v rámci pravděpodobnostní kauzality. Sledování násilí „podněcuje" diváka k násilnému chování; zvyšuje riziko násilného chování, stejně jako kouření zvyšuje riziko vzniku rakoviny. Je-li násilí zobrazováno jako skutečné či vzrušující, jsou-li pomocí násilí napravovány křivdy, vyskytují-li se v dotyčném pořadu či filmu postavy či situace podobné těm, které divák zná nebo zažil, a je-li divák vystaven médiím ve velké míře, pravděpodobnost násilného chování vzrůstá (Bok, 1998; Mifflin, 1998; Vivian, 1993). Je nepravděpodobné, že by federální vláda vdohledné době omezila násilí v televizi legislativní cestou. Předchozí vládní pokusy regulovat vysílací časy, aby se dětem bránilo sledovat pořady či filmy pro dospělé, soudy zamítly jako porušeni Prvního dodatku ústavy (viz např. Lewis, 1993). Jisté však je, že většina amerických domácností bude i nadále splňovat poslední podmínku katalytického uemto -venci sledování. Odhaduje se. že vdobě, WM^^^^m v televizi 8000 vražd a více než 100 000 aktů násilí (Bok, 1998). S bacení násilí v naší společnosti nezní tyto údaje příliš opt.m.st.c y. 5-3 OBRAZY GEIMDERU V MÉDlÍCH\^''0dobování často sexisWka. médi, někdy tvrdí, že i když jsou .Lidé těmhle vec « ne* jejich vliv škodlivý. Jo se stává jen v tete ■ ^ ^^acej.; zda ve skutečnosti nevěří." Existují však důkazy, h mnoho lidí oněm věcem skutečně věří. TYT0 OBRAZY PŮSOBÍ' VEL Cl KOMUNIKÁTOŘI: JAZYK A MÉDIA studií o vlivu médií se soudila na televizi, a to především pro Její a mí a oro její jedinečné vlastnosti, o kterých jsme se zrnin.- ^^sepc^^ vKo.erHéa 5.3na , 203-205. V sou-vislosti s násilným chováním se vliv televize bude těžko zdát nevinný. Existuje podobný vztah mezi sledováním televize a vnímáním rolí vhodných pro muže a pro ženy? Nedávný výzkum ukazuje, že přinejmenším děti jsou si dobře vědomy gende-rových stereotypů v televizi. Jeden celostátní průzkum veřejného mínění zjistil, že si dívky i chlapci od deseti do sedmnácti let jsou vědomi důrazu, který je v případě žen v televizi kladen na tělesnou přitažlivost. Respondenti udali, že ženské postavy v televizi mají sklon dělat si starosti se svou váhou a vzhledem, stěžují si, pláčou a flirtují, zatímco mužské televizní postavy jednají jako vůdci, věnují se sportu a chtějí být líbáni nebo se milovat. Podstatné více dívek (69 %) než chlapců (40 %) však odpovědělo, že by chtělo vypadat jako některá postava z televize, a 31 % dívek, ale jen 22 % chlapců na sobě skutečně něco změnilo, aby se více podobalo nějaké televizní postavě (Children Now, 1997). Výsledky tohoto bádání naznačují, že sledování televize může mít vliv na způsob, ak se dotyčná osoba hodnotí, i na její obecnější vnímání genderu. Existuje však ěkolik faktorů, které ovlivňují působení televize na vnímání diváků. Jedním z těch-o faktoruje věk diváka. Například schopnost správně rozhodnout, pojednává-li pořad 2Sľ TT "eb0 VymyŠ,ený' St°UPá S Věkem: většina dětí ie sch°>na Sl*^^ POÍadU (tj' * P*** a jejich činy skuteč- ínotit Porady jako realistické než ti, kdo se dívají méně (Wright Osoba, která se na televizi dívá hodně, m=i ------l^'^yjaKoreali J*'- 1995:^takéComstoCk,i991) spBe Považuje zobrazení ^neznamená, že diváci jen" oa'roÄace proces, v Jenof rémc, Jsou význam 51 Konotace slov pos, pe VSr,y • j| skjpin v médiích an,h,lae6 symbolické pFehirzenř, tnvializovanr cl o—**atné'Že ie S(x,lL1 • «6» a Mrs. uváděno jako si zena mule zvolit. ddatyj O^ígi^y- , . -----•■•vili, IMfflw T',k3 C'au*a **H»ah Susan * °b!ev"° ^sedmdesát mužů a Jen a" Sm',h' ktera ""aždila své dva syny. a princezna Diana) 210 * týmech velice too* la^ ^ Ve sfovnSnt s )>níml zeměmi v otáz-Pe ie na tom pouze Namible, kde ženy tvoř" 3ftl: JAZYK A MĚdA 46.6 * redakčních týmů, a Lucembursko, kde je žen 37,1 %. Ve většině zemí. A etvrtinu redakčních týmů a v některých zemích, jako např, v Indii (7 o %, , ™ Äny j6n petinu * (3.0%) ie zastoupení žen nižší než 10%. '^^^Pon^ie.S^aNemec- , Je„ vroce 1996 vzniklo 993 časopisů. V průběhu předcházejících dvanácti let tvořily „ejwššinr* , „ovych periodik časopisy o sexu. V roce 1996 patřilo nejvyšši iíslo sport0mfm ' óSm! a sklesl na páté místo (51) (Husni, 1997), Mezi novými, nedávno založenými spo Inta^ ,o dihy je i několik časopisu určených speciálně pro ženy (např. Conde Aíasr Sports for WomPn « Z rated Women/Sport (Pogrebin, 1997a). °me"' "'us'- e cosmopolítan se skutečně pokouší vydělat na svém image .osvobozené" zeny. v únoru 1997 například Cosmo oslavoval .Cosmo dívku - minulost, současnost a budoucnost-. Kdo Je Cosmo dívka? Je to .odvázaná nebojácná žena". 'McCracken (1993) poznamenává, že kromě přímých reklam obsahuji časopisy také reklamy nepřímé, tj. reklamy maskované jako obálka nebo články v časopise. Například článek o tom, jak předcházet vráskám, většinou doporučuje nebo zmiňuje různé výrobky, které Je možno k tomuto účelu použit. Přibližně 95 % stránek ženských časopisů je věnováno přímé reklamě, ale nemáme k dispozici žádný odhad toho, kolik místa je věnováno reklamě skryté. Když uvážíme množství reklam, musí me souhlasit s McCracken. že ženské časopisy by měly být nazývány .reklamní časopisy pro zeny" ,| 8 Nebyli jsme schopni nalézt časopis podobný časopisu f ssence, který se zaměřuje primárné na černošské muže. 'Nedávná analýza časopisu Men's Health zjistila, že jeho čtenáři jsou ve stále větší míře nabádáni k posedlosti svým fyzickým vzhledem a sexuální atraktivitou. Studie končí následovně: časopis .vnucuje čtenářům standard mužské krásy stejně nekompromisní a nerealistický, jako je jeho ženská verze, kterou prodávají predpubertálni zaběhlé kočičky s naivním pohledem na titulních stránkách časopisů jako Glamour a Elle' (dle MRTW. 1998b, s.6). "Comstock (1991) však poznamenává, že čas sledováni televize se liší v závislosti na faktorech, iakoje rasa, společenská třída a vzdělání. Afroamerické dét. maji například sklon dívat se na televizi častěji než děti bělošské, ale děti, které jsou chudé, se bez ohledu na rasu dívaj, na televizi *• než bohatší děti a říkají, že televize je pro né důležitá (MRTW, 1995). Když si iemhý vztah mezi společenskou třídou a vzděláním, nepřekvapí nás. že čím méně lei ÍK n. * absolvovali dospelí členové dotyčné domácnosti, tím více času je v této domácnosti ve telev'2« (Comstock, 1991). jednu ze čtyř- "T«o studie rovněž zjistila, že v dětských programech mají ženy rolí leště m n -" ^ a v žádném ze seriálů vysílaných přes den. na které se dívají především ženy. 9nu účinkujících postav (Gerbner. 1993). . , mrl0ho prestižních cen SMá|u f "en. ve kterém hrdinka odhalí svou lesbickou onentac. *jn ^ ^ ^.„^k a stanice ABC poté zvýšila poplatky za reklamy pro sponzory toho o Po ^ se domníva-(MRTW, i997g). v foce lg98 väak ABC přest3la Blen ^^^osemm. ale vedoucí íe seriál byi zrušen kvůli negativnfm reakcím na obsah P^"50^ „éní ^ zmíněného televize ABC toto obvinění popřeli a tvrdili, ie od momentu dílu se Elliott takže Počet diváků postupně snižoval (MRTW, 1993c> (1994) však uvádí, že se inzerenti začí nají o spotřebitele z řad hoi můžeme očekávat, že v m0Sexuálů?3)í'«aIS,é'c homosexuální ort- " "'TVděných médiích- J"* -«* * prňaWoM. lo'drTvnež v televizi se ^J^^'^ ob^ní adoj ^ v roce 1996 v,da- obchodní dům Macy's P^'^udí cítícíen k sobé ^ v* Í'na ledně strénce by, om dvou mužů Uednoho s nahou 211 ELCI KQMLUMiKÁTOňl: JAZYK A MĚOTA 1J " _ -----■ , _ .n*" nrh g^jENUen „ „intimní vztah"? Možná se vám :;;ir::— hladnou anebo naopak každodenní-. kterou ozvláštní teprve nostalg.e. událost již jste sdneli se svými rodiči, prarodiči, sourozenci, dalšími příbuznými nebo blízkými přáteli. Když přemýšlíme o rodinách a intimních vztazích, myslíme obvykle na lidi a místa oddělená od veřejného života, lidi a místa se zvláštním emocionálním obsahem. Intimní prostředí domova je často vnímáno jako útočiště před více veřejnými institucemi naší společnosti, jako jsou ekonomika, politické instituce a právní systém. Pro mnohé z nás je domov místem, kde se můžeme „uvolnit", kde můžeme být sami sebou a zároveň jsme s láskou přijímáni lidmi kolem nás. Když se však na svůj každodenní život podíváme pozorněji, zjistíme, že skutečnost se od tohoto idealizovaného obrazu rodinného života a intimních vztahů značně liší. Z vlastní zkušenosti víme, že to. co se děje doma. často ovlivňuje náš výkonvprácinebo ve škole a že si problémy z prace nebo ze školy naopak nosímei8 sebou domů. Pro mnoho lidí má také domov daleko k bezpečnému útočišti. Jak uvidíme v této kapitole, dongdnásilí představuje v naší společnosti vážný problém, dopadající převážně na ženy'a dltľa přitom skrývaný za oponou nároVu ^Swfinné soukromí. ^gl^>T^ě ^ na§eh0 ^Utgttmé také na strukturáj- fc ^Zľ^ZTÍnSWUC,0ná,níCh US« "a náš soukromý život; ^^^^^ které znamená „sluha či otrok v domácnosti". Sjjň Podobně jako hmoinľ3^2^3^^^ otroci " Jeho vlastnic- ^uorediněuvafcjej^ PřesWd^Jvlon^ "ustanovuje vzájemnánT^ ^ na ľ0dinu nadál* vykonává znač-BVŠj;k ;va a cnosti rodinných příslušníků, a to sice ^Na*^^ mnoha dalgrch J ^^i^^^^ komickou život, t»7* *** ^ e a ' kterí tľáví členové r0di' ^!^-kterou určitá oSňh 1992>- J^ si řekneme aií ^--ÍJÍSoba^konävá, a „.^ x„„f„ ' a tejí peněžitý příjemJžasto-enoer a intimní vztahy . ^niivisí s jejlgentferoVQU příslušností. Rodiny jsou tqfrg mi společenskými institucemi. Například chudé rodiny a zejména chudé maťkv sdětmi musejí při řešen, své finanční situace například častěji vstupovat do inter akce se státem - skrze sociální služby a Sjjsténisocj^ zabezpečen, - než středostavovské a bohatší rodiny, které mohou^využlv^t^^ spo. lečností a dalších podobných institucí (Thorne, 1992). jy této kapitole se budeme podrobněji zabývat tím. jak do rodinného života aintimních vztahů zasahují vnější instituce a převládající společenské normy, zejmé-nasohledem na kategorii genderu. Zároveň se pokusíme osvětlit, jak domácí pro dukčnía reprodukční vztahy posilují nebo naopak podrývají genderové vztahy ve spo-lečnosti. Tyto otázky nejsou jednoduché-'nejen proto, že vztahy mezi rodinami ajinými institucemi jsou složité, ale také proto, že způsob, jímž o rodině uvažujeme, je značně zkreslován jednak naší vlastní rodinnou zkušeností, jednak v kultuře zakotvenými společenskými ideály. Sociologie, která je produktem kultury, ale zároveň i přispívá k její reprodukci, hraje v sociální konstrukcí kulturních obrazů rodiny a intimních vztahů zcela zásadní úlohu. Nejprve se proto podíváme, co říká o rodině tradiční sociologie, a poté přejdeme k feministické kritice tohoto pohledu. 8-1 SOCIOLOGIE KONSTRUUJE RODINU Aulette (1994) označuje za zakladatele sociologie rodiny Ernesta Burgesse, zásadním způsobem však tuto subdisciplínu sociologie utvářel ve 40. až 60. letech ^ století svými pracemi Talcott Parsons.* V kapitole 1 jsme hovořili o tom, ze .. P^sons byl teoretikem strukturálního funkcionalismu a že tuto perspektivu uplat-:' « svých spisech o rodině, domácím životě i genderu. Parsons se zamení na 'ovanou nukleární rodinu, která se skládá z manžela, manželky ajejich ne přených dětí. Říkáme-li, že je tento typ rodiny jailQfflQt ^ ^ ' a sou-^^lenovrrodiny žijí odděleně °ajiwch£j^ vtom 2? °^~^elú); LsJ^±h^J^^o &SSSSC-•^J^je je na příbuzných nezávislá take f[n3ncne-JĹ--r-£^mocné, výro-v^ava vykonávat řadu svých dřívějších funkci - vzae . instjtuce. Sou__ '•^S^^ P?eVZa V Vdenak zajištuje primář-^ ;P"a rodin-a má místo toho pouze dvě klíčové funkce^' —^n^ členy J^^ŠB^^^ „hn0Sti dospělých jedin- ľ°,eenos^ *° které se narodily; a jednak stabilizuje osobnost tvoří společnost" (Parsons, 1955, s. 16). 213 A 'NTIUNI VZTAHY , - mo úkoly v izolované nukleární rodině prostřednic Dvojice dospělých lidjjni W rol|. expresivní a instrumentální. tvím(lvou_vzáiemné odlišných, spe vedoucí g ,-whud0vHC, pravomoci, n^ntálniekonormCky zajistuje. tedy tradičně man- Vykonával! ^Tz^rtnerú, který rodinu expresivní rodinné role, coz znamená, ze •"^^elte^matkaseujímay staré o domácí práce, o děti a o uspořen, citových potřeb rodrnnych pnslus-n,KÚ Přestože Parsons i další funkcionalisté uznávali, že již V 50. letech byly některé vdané ženy, někdy dokonce i s malými dětm,, zaměstnány mimo domov, tvrdil,, že tyto ženy zastávají místa v nejnižších profesních kategoriích, aby tak nezpochybňovaly své manžely coby hlavní živitele a „nositele společenského statutu". Můžeme se jisté ptát, proč vzniklo právě takové rozdělení rolí. Pj^čjTemohou mít někdy expresivní roli muži a ženy naopak fungovat jako instrumentální vůdci osobnosti? Vzpomeňme na kapitolu 1: funkcionalisté - jak jsme uvedli - se domnívají, že tyto genderové role vycházejí z biologických (zejména reprodukčních) rozdílů mezi muži a ženami. Tvrdí, že takové rozdělení rolí vzniklo v raných fázích vývoje lidstva, zároveň s tím, jak se tehdejší lidé přizpůsobovali vlastním .tělesným proměnám a změnám životního prostředí. A protože toto rozdělení bylo \unkění, časem se institucionalizovalo. Přestože velká část funkcionalistické literatury o rodině byla napsána již v 50. letech, naši pozornost si žádá ze dvou důvodů: jednak proto, že pozdější soc*g,cká literatura o rodině často šla ve funkcionalistických stopách, a jed- ^T^ST^^^ ^né^ové SSS^ • Ne™JISte Pfekvapením. že tento pohled našel své 'ožilaitemat.niinterpretaľ PľehlSt0rick*ch úderových vztahů a před- Nyní se soustřeďme na NU zdaje 6.£ ZHODNOCENÍ FUNKCIONALISTICKÉHO POHLEDU NA ROD SouSasna. nuktežm. rodina skutečné do takové míry izolovaná od ostatního P"_ -^nste. Funkcionalisté koniiastuji iouSasnou rodinu s rodinou prělndustnál-n •- v S»"^áloiářj^ tj. vjedjiéd^nráS- 5P°'Umg52Sg£^2ŽSS^!ÍSl>6Hdy >daiši přfcuzni. Mezikulturní srovnán, 6 GENOEB A INTIMNÍ VZTA přitorn ukazují, že takové uspořádání sice běžně existovalo v mnoha nezápadních preindustriálních společnostech, na Západě však-jak vyplývá z historických pra-menů - byly širší rodiny poměrně výjimečné, snad s výjimkou aristokratických vrstev. Krátká délka života většiny lidí předem vylučovala, že by mohly žít tři generace jedné rodiny společně. Je pravděpodobné, že „trojgenerační rodiny nejen nebyly industrializací rozbity, ale naopak se vyvinuly jako její důsledek" (Allan, 1985, s. 6). Výzkumy z poslední doby navíc naznačují, že řada současných rodin není izolována od širšího příbuzenstva. Podle jednoho z nich například většina starších" lidi bydli nedaleko dalších clenu rodiny, a to včetně svých dospělých dětí a vnoučat. Zhruba polovina z nich se vidí s některým členem rodiny každý den; více než 85% udržuje se svými dětmi určitou formu kontaktu aspoň jednou týdně (Taeu-ber, 1992). Potřebují-li lidé radu, emocionální podporu nebo finanční pomoc, obracejí se i nadále v první řadě na své příbuzné. U rodin jiných barev pleti než bílé, tj. Afroameričanů, Američanů hispánského a~as1JsT(ěho p^ďua také u deTřTIC-■Hjnra chudých rodin konstatují výzkumy existenci rozsáhlých sítí přiWných a přátel, které kolektivně mobilizují své zdroje, aby pomáhaly rodinám" přežít *TSkísrttjace (Jayakody a Chatters, 1997; Neighbors, 1997; Segura a Pierce, 1993; Stacey, 1990; Taylor et al., 1997). Ještě ostřejší kritice hylo u funkcionalistického modelu podrobeno_pnsT^ .oddělení rolí obou pohlaví. V kapitole 1 jsme kritizovali pojem rolí. nebot se jim ^alýzagenderových vztahů depolitizuje. Charakterizovánímužskerolejakoins tu- rjiematicji mentální a ženské jako expresivn, má vsak i-další ^'^^^ (aIe bělení rolí za prvé chybně odděluje veřejný život c P^ tedy žen. "ejen jimi) jako mužský svět práce, politiky atd., od ™° ^ pr-edstava dojm> ského světa rodiny. Jak jsme upozornili na počátku teto /-J^^jjijS* vaiakp^féryodděJen^^ ^ě a soukromé SférY-Ípmvlná, Rodiny ve svem kaz "prožívají odděleně, nýbrž ve vzájemné závislosti. ^ ^de[0yání rojíJe., -^šírnvážným problémem ^nkcionalism^^^ vzájemne^^L B namanula /ed/ná mujsl£a^ ä Proto je takové uspořádání. BftU -,-™nuvcuo(JUiauai"iiu,...------ „~hnť bW3 ^Plml- 8' "a "»mäl„í aspMy ,oa,ny , tím Konstruuje**""- '"^ G6N °ER * INTIMNÍ VZTAHY 215 arových vztahu a rodiny přitom nemá biologický původ, nýbrž je "^M^ě a předává se sociálně. Z kapitoly 2 víme. že antropologické výzku- Na základě antropologického mate-Lize rovněž konstatovat značnou mezikulturnf různost rodinných forem i dělby práce v rodinách. Ve všech známých společnostech například existuje dělba práce podle pohla-Tíjátaké veku). Aidak to, co se považuje za mužskou a ženskou práci, se v jed-jotjjyjchspolečnostech diametrálně liší. V některých kulturách stavějí domy ženy. v jiných je to mužská práce. Ve většině společností vaří ženy, ale existují i takové, kde za vaření odpovídá muž. Z výzkumů vyplývá, že neexistují úkoly, ze kterých by byli muži zásadně vylučováni, a jedinými činnostmi, z nichž jsou zcela vyloučeny ženy. jsou zřejmě lov velkých mořských živočichů (např. velryb) a tavení rud. Na práci se železem, kácení dřeva či lovu velké suchozemské zvěře se ženy podílejí jen velmi zřídka, i takové výjimky však existují (Murdock a Provost, 1973; 0'Kelly aCarney, 1986). Například u.filipínských Agtů loví ženy i muži jeleny a divoká prasata pomocí nožů a luků a šípů. Potápějí se a pod vodou loví harpunami ryby. což je činnost vyžadující nejen zvláštní dovednost, ale i značnou tělesnou zdatnost společně sbírají také plody a střídají se v péči o děti (Estioko-Griffin, 86j- SS^^ označit za rovnostéřské, v proti--kladu k "taa'rt.äi'rfrn (mužem foeným)' '-- dalľ^^ rodiny variant struktury a_skladby 6a-l Současná rodina • *JjWníchčtyřicet let J> ™Zn°r°dost a Proměnlivost rodin ve Spo- ?S5ř -e 5£ ľ0dÍny dnes ívoři jen menširTulÄl ^nychžensaětmiavezhrubaool' PľaC°Val° ^^mSTmS^^ 1 domov Dracm,a,„ „, 90 % rodin byli přítomni oba rodiče. V roce 1996 rota , .PiaC0Va,° 70 udaných ,yct> ů°macností (U s Deo -------- ■» chvíľ, ukážeme °f Comrnerce. B"reau of the Census, 199?UakSiz ' zen s dětmi a oba rodiče mělo jen 68 % —■ "o^ivmukážeme v - ----- uul,;ou ul > <*» dospěli Krt^"-^^Wt*í rodiny s dvěma )e na dospelá osoba. 'C , VŠak *>mácrrost finančně zajišťuje pouze ana 8 GENDER A INTIMNÍ VZTAHY ponlédneme-li na Obrázek 6.1 na straně 217. uvědomíme si jak 0br3Z dnešních amerických domácností. Mnohé tyto domácnosti JrST^ značně považují za rodin, Například do kategorie „jiných rodinných doľáľnľstí vedenýchmužem nebo zenou" patří mj. soužití nesezdaných párů. heterosexuál homosexuálních. Odhad jejich procentuálního zastoupení Je pravděpodob-^dhodnocený, zejména pak v případě soužití gayů a leseb, neboť obava z důsledků homofobie mnoha lidem brání vtom, aby se veřejně deklarovali jako intimní partneři. Do kategorie „nerodinných domácností" může být zahrnuto i uspořádání, které Kath Weston (1991) nazývá zvolenou rodinou, tedy soužití lidí -kteří nejsou spřízněni pokrevním příbuzenstvím, manželstvím ani adopcí, přesto se považují za rodinu. Weston studovala problematiku zvolených rodin,' které vytvořili gayové a lesby se svými blízkými přáteli a někdy i bývalými milenci poté, co se jich kvůli jejich sexuální orientaci začali stranit rodiče, sourozenci a další příbuzní. Zjistila, že zvolené rodiny uspokojují řadu potřeb svých členů podobně jako jiné rodiny - konkrétné potřebu důvěrnosti, společnosti blízkých lidía finanční podpory. Autoři výzkumů podotýkají, že právě toto jsou známky úspěšně fungující rodiny, tedy rodin, jejíž členové společně zvládají náročné životní situace a uspokojivě řeší vzájemné konflikty (Cox, 1993). OBRÁZEK 6.1 Typy amerických domácností v roce 1996* samostatné žijící osoby 25,0% seztíané pary s úétml do 18 let 25.0» domácnosti ■ ™seídané pary ^JlnlpňWi 3.7 % ' ^níelstvrbezdétha 5odrostlými dětmi 28,8% «Kf.rVsJedir^»*!íem ženského co"13" 7.7* ,o*nys/c->Hn---> ---' - ve městě New York považován za rodinu. Ve hJZT-ľ"'' ^ rodinWnačují nejen oddacím listem, ale také dlou- Ic^T7T=- •"^."". let pokles, (na ^.Stejnýúdajprone ^ hÍSpánsk*ch dív<* ve věku 15-19 W Poměrně stabilní ^48 IľT ^ ^ ™ Stejném ^ le * tedy relativní 00ř ™ 10°° dívek ve věku 15-19 «*)■' ™á* Jí^le^azujinejvvl^ bělošek a Spojené «** a "'^ánek bwä 21 ľ0"' U nepr0Vdan** dospívajících Afroame--^g^Prgg^ľg05; jejich vetší chudobou a doJT' 199^^Q^o^J„,e, 03 °branu détUChildren's Defen- mnéve vyšším vzde,äväní. aqJ'Štenvcn neb0 bohatých rodinách; ' malí ^oké cíle a také možnost těch- b genoer a intimní vztahy t0 Cí,í, dosáhnout (viz též Brewster, 1992; Gilliganetal 199=., „ . ŕ 1qq11 1 dL'1995> Luker, 1996- Williams, 19yi). Dalším faktorem, jenž přispívá k počtu otěhotnění dospívajících ď ÍÄ Výzkumy ukazují, ze u 50 až ^^^^^^ U_18 let je otcem muž o čtyř, až sedm let starší než matka dítěte rthiidren' Defense Fund, 1997; Landry a For7elCl9§S; Robinson. 1996Tvobejda, i997a) .Typická adolescentní dívka prostě není dostatečně vybavena pro to, aby se s mužským partnerem, který je o čtyři či více let starší, dohodla o otázkách sexu a antikoncepce" (Children's Defense Fund, 1997, s. 85). Jaké má u dospívajících dívek.těhotenství a následné narození dítěte násled-_ky?Na celospolečenské úrovni se odborníci zabývali především důsledky ekono-jnickými. Ty se odhadují na 13 až 19 miliard dolarů ročně: jde o vyšší zdravotní výdaje, snížení příjmů z daní a vypláceníjryjyäcjj^^ Musíme si však uvědomit, že tyto úvahy se teprve odvíjejí od zničujícího dopadu, který má otěhotnění a porod na život samotných dospívajících lidí - zejména pak dívek, na nichž spočívá břemeno těhotenství a narození dítěte větší měrou - a jejich dětí. Prodospí- narození dítěte JíälpJJ^diče a zejména dospívající matky znamená těhotensjvía snížen í šancí na nniŕr=ŕ.™,.w~f.„v;,. «..^^,^^^«1« ifení šancí na pokračování ve studiu, finanční zátěž spojenou^a^e^ Rameně pracovních příležitostí. Dětí narozené dospívajícímdivkamjsoucas-"ÍSřoáatní děti nedonosené nebo mají nízkou porodní vahu, a top^ P'oto, že dospívajícím matkám se častěji než starším ^ b|fzk0 WajfcJ prenatální péče. Jejich děti také častej, vyrustaj. ^ ^době, v dalším vývoji se častěji potýkají se zdrav0tnir™ rodicOVStvím šk0|e a v období dospívání - stejně jako jejich rodiče - s pre tChildren's Defense Fund, 1997; Luker, 1996)- ^ ^ ^ dospfVajících lidí podP> ^ujejrj^tus^ [^amerických slatěčh "^S^*' narozených dospívajícím maTkárrije^Si^ 1^sou,n,,, dávkam, (CWrenÄ Fund, 1997). Odnet, socal oqi. ",an°n^Poapory dospívajícím matkám by tak sociálním, dávkam, (Children's'Defense , .. Or, , '98)- pouhé zpnstupněnT antikoncepce tedy nestačí: bí' ŽS ľ0stoucí P°čet sexuálně aktivních d°spíV^^r FamiJy Fourdati-W ^Pravidelně (Children's Defense Fund, l997;s^eba adoiescentní zet A ^TIMNÍ V2TAH1 h ii ooužívala Tuto motivaci může podpořit i dostatek mládež také motivovat, aby i P rodičovství - napríklad Problém těhotenství a rodičovství u dospívající mládeže nas pnvad. k tématu svoBolý reprodukce, tedy možnost, lidského jedince svobodně rozhodovat o tom. • zda mít, či nemífdítě. Toto téma patří k těm zvláště kontroverzn.m. a proto se mu i my budeme věnovat podrobněji. 6.3.2 Svoboda reprodukce Většina^aTškúsTTólěm svobody reprodukce se soustřeďuje na přání jednotlivce děti nemít. Také naše analýza začne od tohoto bodu; jak ale brzy uvidíme, téma svobody reprodukce není jednorozměrné a zahrnuje v sobě i problémy stojící v cestě lidské touze děti mít. Antikoncepce a ukončení těhgtenstvi. Snahy o zabránění otěhotnění a omezování velikosti rodiny nejsou ničím novým. Historický a archeologický materiál poskytuje dostatek důkazů o tom, že antikoncepční metody i techniky používané pro ukončení těhotenství byly známy a rozsáhle praktikovány po tisíciletĹ_Ve_ Jpojgnjcjhjtite^však bylyvjoce 1850 jak ukončení těhotenství tak i většT ^ľíí!n^^^ takové právní úpravy lze vysvětlit něko- ^P«soby. jedním z nich je, že nové zákony byly výsledkem snahy kvalifikova- i rádľ"ľ0feSÍOná'U W,t^'asistentky, "eré asistovaly při porodech a získat ™ ^ - v****** ^ * ^ Š,° ° ^ zákonodár- 11 *•«Převahu přistěhovalci 12 ^ ^ bě'°ěSk°U POpulad nem°h" Luker, 1984; Mohr. i978) Afr0anleričané. kterých přibývalo (Gordon. 1976; __^vžbyl důvod iakvknii nn -^^ujmoí -^r^'~'čovshi ale&aliľam!koV dÍv^g.rJv.!Jny stályv čele hnutí za " ;hto otázkách ancJ ' auko^eriítehSenství.'Řada žen angažovat proto. 5s-nni, „„________ ..-■; ......"«p« a uKončení těhotenství. Ř£ Wíll °láZkaCh a^^arpr6to-,-lěbny samy nebo někďo z jejich mi náľl 'T" nemanželskéh0 P^odu nebo prožil bolestivé a často tra-^ob^LTT6 Pt0Vaděnéh° ukončeni ^hotenství. Své zdraví a někdy «*ml či nevéoomvmľľh "ľ^ na,eŽÍCÍ k ™r.Slnám. jež se staly vědcův. ™**«* ,éka^° výzkumu antikoncepční pHUt-« *ka a daních antikoncepčních prostředků (vir kapitola 1«. ÍNOER A INTIMNÍ VZTAH* (jj^nítěhotenstv, a některé formy antikoncepce bvlv v nc, d01ÓJet 20. století; tehdy Nejvyšší soud USA přijal soubor ro tíWBdise rozhodnutí, zda porodit dítě. stalo součástí ústavní 0d^n,,', najejicnz jednotlivce na soukromí. Mezníkem bylo rozhodnutí soudu v „k zaruceněho práva v Pr,Padu Griswold ver- sus Connecticut (1971). které posloužilo jako precedens ------pro pozdější případy Soud zde s odvoláním na pravo na soukromí zrušil platnost zákonů, které zakazovaly, aby sezdané páry používaly antikoncepci. O rok později použil soud stejnou zásadu v případu týkajícím se poskytování antikoncepčních prostředků nesez-daným párům (případ Eisenstadt versus Baird). Konečně v roce 1977 Nejvyšší soud v případu Carey versus Population Services International rozhodl, že se právo na soukromí, zakotvené v ústavě, vztahuje i na nezletilé osoby. Stát tudíž nesmí zasahovat do jejich rozhodnutí neporadit dítě tím, že jim bude upírat přístup k antikoncepčním prostředkům. Pro mnoho dnešních mladých lidí je jen stěží uvěřitelné, že poskytování a používání antikoncepčních prostředků bylo ve Spojených státech ješté před třiceti lety protizákonné, a jen málokdo z nich by si přál zvrácení uvedených rozhodnuti. Reakce na některá další rozhodnutí Nejvyššího soudu, zejména ta týkající se ukončení těhotenství, však takto jednoznačná nebyla. V roce 1973 rozhodl Nej-«yšší soud v případu Roe versus Wade poměrem sedmi hlasů ku dvěma, že ženy "lají ústavně zaručené právo rozhodnout se pro ukončení těhotenství a že stát "esmí do tohoto práva nenáležitě zasahovat nebo jim je upírat, V tomto mnohý-mi nepochopeném a ostře debatovaném případu vynesl soud tři rozhodnut., kazde ujeden trimestr těhotenství. Konkrétně stanovil, že v průběhu prvního tn- * rozhodnutí ukončit těhotenství přísně soukromé a činí je zena popor l* **m; stát nemá oprávnění ani závažný důvod v *«*ho trimestru s sebou ukončení těhotenství nese --^ak ^enu, a stát proto může jeho provádění určitým způsobem omeze ^ ^ íe ohledem na ochranu zdraví ženy. Ve třetím %%UŠÍ: ^ s°ud -hod,, že stát smí v této * t*- ^ & ^ řetím trimestru je úloha státu nej irlotenstvízakázatjeho J** (3 vrýíimkoJ'pľpädú, kdy je nutný k ^^'^rno tělo matky. kživotaschopnosti plodu. * jeho «*»*^™ ^ ^ orneze-případu (Doe versus Bolton) však soudjeho po** *** «átu musí být přiměřené a nesmí brán. Svýnl roz- * pování lékařské péče podle v.astn.ho * omeZUJfcícn opatřen-^ v tomto případu tak soud zrušil platnost *ze ■■''■-vwtascnopnostipioau. v-jenu-dé omeze. eJ'cím případu (Doe versus Bolton) však soud stanoví., povin- «átu musí být přiměřené a nesmí bránit lékař, v P ^ i«Lu.: . . „HhnrnéhO USUUR"- 2?3 státuvčetnětoho, které vyžadovalo souhlas alespoň dvou lékařů s rozhodnutím ženy ukončit těhotenství a následně ještě schválení lékařskou komisí. Od roku 1973 pak Nejvyšší soud opakovaně potvrzoval hlavn, zásady, na nichž ylo rozhodnutí v případu fíoe versus nezaloženo, a odmítal toto své rozhodnutí změnit. V některých následujících případech nicméně stanovil určitá omezení, která pro některé ženy - zejména ženy dospívající, chudé a žijící na venkově -učinila obtížnějším dosáhnout ukončení těhotenství. Jednotlivé státy USA mohou vyžadovat vyrozumění rodičů a jejich souhlas, žádá-li o ukončení těhotenství nezletilá osoba; ženám žádajícím o ukončení těhotenství má být poskytnuta konzultace ohledně alternativ (např. adopce); ženy žádající o ukončení těhotenství musejí povinně absolvovat čas na rozmyšlenou; ukončení těhotenství nesmí být placeno ze státního systému financování zdravotní péče pro nemajetné (Medicaid) a nesmí být prováděno ve státních nemocnicích. Soud tak podle vlastního prohlášení umožňuje, aby ženy od ukončení těhotenství odrazovaly? - av^.stm^ nesměji ženě vjejím rozhodnutí ukončit těhotenství bránit (Risen~ aThomas, 1998).* "------ • -ni relacích i aÍsltn ^"" Ve Sp0jených Statech ke Sní" W80 poklesl počet Z ■ Pr°Vedených ukon«ní těhotenství. Od roku ^^mZ!^TZna 1000 žen ve věku ^,et asi 0 pěti- 0a,ším významnýmtaktorem ™. °°° Zen na 20 v 'oce 1995 (Vobejda, 1997b).3 Kní' klefá ukončení těnotens. UkonĚení těhotenství bylo snížení počtu zaří-t,lvé ™nou nařídit abv rr°-VaděJÍ- S0Ud totiž rozh°ď. & W™* **2* ? 80-* S sn-i 3 °rdÍnaCÍ odějících ukončení ■•"^^^iPqo^ni nem Wronin, 1996). Část ŽSt* safe ?£S"é r- » Dalším důvodem, proč ubylo míst, kde se provádí ukončení těhotenství, je stále menší ochota lékařů stávat se terčem výhrůžek a obtěžování ze strany aktivistů brojících proti ukončování těhotenství (Henshaw, 1995). Přestože se celkový počet takových incidentů po přijetí federálního Zákona o svobodném přístupu do zdravotnických zařízení z roku 1994 poněkud snížil, lékaři a zaměstnanci nemocnic a klinik i nadále vypovídají, že jim radikální bojovníci proti ukončování těhotenství vyhrožují, sledují je a jinak je obtěžují či napadají. Mezi akcemi skupin brojících proti ukončování těhotenství nechybělo zalepení zámků u vchodů do zdra votnických zařízení, vypuštění nebezpečné kyseliny máselné uvnitř zdravotnického zařízení, demonstrace u domů lékařů, kteří ukončení těhotenství provádějí, obtěžování jejich dětí a dokonce použití zápalné pumy proti nemocnici a střelba na lékaře a zaměstnance těchto zařízení (Clark, 1995; Henshaw, 1995; Navarro, 1996). Podle průzkumů veřejného mínění se většina Američanů domnívá, že by ukončení těhotenství mělo být ve většině případů legální. Za úplný zákaz ukončení těhotenství se staví jen 15 až 20 % obyvatel USA; většina lidí si pouze myslí, že by °d ukončení těhotenství měly být ženy zrazovány (Clark, 1995; Saletan, 1998: Stolberg, 1998; U. S. Department of Justice. Burěau of Justice Statistics. 1996). v«ejnost v naprosté většině podporuje zejména zákonnou možnost ukončen, těhotenství v průběhu prvního trimestru těhotenství; mnohem mens, procento lid. ^ zastává i ukončení těhotenství v pokročilých fázích těhotenství. Technické moz-„ .. .,„o5 a? 94 tvdnu mohou "ostí současné medicíny jsou takové, že i plody narozené ve 23. az^ . y m (ovšem pouze 42 % plodů narozených ve 24 týdnech přežije prv, z -StCberg, 1997a, u^*^^P«*««^C52 tenství provedené po 20. týdnu těhotenství) však tvor. pouze x, ^ ^ ^ ^ 52-2 % ukončení těhotenství je provedeno do 9. týdne a temer ^hotenství (Henshaw. 1995). ukončení těhotenství Jak jsme již předeslali, svoboda reprodukce se n iy ^ metody asistova-a antikoncepce. Možná neméně diskutabilní jsou nektóre na£jpak otěflotnění. né reprodukce, jejichž cílem není ukončení těhotenství, ny Efi a int 0c,haduje - V asistované reprodukce Oeschopn 2 60,2 rnill0nu amerických žen v plodném věku je 10 až 13 % 1997bj k °teřl0tnět nebo těhotenství zdárně absolvovat (Altman, 1998; Stolberg. těhoten 0niě t0f1° existují- vdané / svobodné - ženy, které si přeji děti, avšak —^Porodpro ně vzhledem k nejrúznějšímzlirliivolňír^^ 2£5 IMWI slav,í vážnézdravotníriziko (Asch, 1989), nebo zóny po prechodu, které chtějí Si avšak běžným způsobem nemohou otěhotnět. Dale existuj,, zdravé^ bodné ženy unuZi. kteří si přejí počít dítě. aniž by vstupoval, do manželství nebo "^cTawzovali intimní vztah. Touhu stát se rodiči navíc vyjadřuje i stale ..iíčét homosexuálních párů. Osoby náležející k těmto skupinám se ještě ■precTiě^ífflTdvěma desítkami let potýkaly s neřešitelným problémem; dnesjim všatmůhou pomoci právě (nové) metody asistované reprodukce. "■i narození prvního .dítěte ze zkumavky" v roce 1978 se umělé reprodukční techniky rychle dále vyvíjely. Dnes je k dispozici celá škála možností: oplodnění in vitro (.ve zkumavce"), při němž se vajíčka oplodňuji na laboratórni huslí,' a embrya jsou vrácena do dělohy; transfer gamet do vejcovodu (GIFT), kdy jsou vajíčka i spermie zavedeny do vejcovodů s cílem, aby se spojily a vytvořily embrya; transfer zygot do vejcovodu (ZIFT), kdy se embrya vzniklá oplodněním in vitro přenášejí do vejcovodů; intracytoplazmatická injekce spermatu (ICSI), při níž lékař najde v mužové spermatu nejsilnější spermii / pohlavní buňku a zavede ji přímo do ženského vajíčka; darování vajíčka, kdy se odeberou vajíčka jedné ženě a dají mm Tr "ZáStupné"těhotenslvil kdy jina žena P° °P|odnění in vitro slou' Pokud vám to všeľnľs, " 3 ^ * P°Vinn0Sti--sejicrs asisrovanou repmdŮkcí' ^ UÍ'Štén'' * eť'Cké 3 PľáVní °táZky S°UV'~ S!"ny NapříwatiDnopiotjJ .C'1Souiestě mnohem komplikovanější než metody **S se nepřenesou dor, Vitr°nev2nikaiedt10. "Ýbrž několik embryí. Emb-má ale rozhodovat o osudu z' 3 malky'36 ZmraZÍ pro možné P°zděJší Kdo neb0 * Pár rorvede? Komu iT^ C° kdvž ieden z Partnerů zemře W94í?A^vlľ:aZená 6mbrya SVěře- "d° P-e» (viz např. «jak nestandardní mají původ a kdo Jak vůbe stanoveni r,or«.n prQ ■' * cotinísni omezuje jen relativně málo před-,^JiIasÄ5tiÍJÄ45ioyáZn l996; Stolberg, 1997b). Vzhledem k vysoké cene jsou tyto ^"-ceapíry nedostupné, přestože touží po dítét, stejné, inten, ^• ^ metody asistované reprodukce dovolit mohou. Zástupně ^ ^. ,s<* ^ své služby placeny a obvykle se hlásí na inzeráty podnikatelí s,°vané reprodukce nebo „dárcovskými zprostředkovatel ' ^obvyk|emlad. zenými za nacházení dárců). Zástupné rodičky a dárkyně j .^^^bu- * a méně finančně zajištěné než ti, kdo si jejich sluzby M^éÄÍé7snan-" P6ní«. tak mohou být snadno vykořisťovány bohatší P ^ w(i|(?dem H ^imsmmSi^^. Pak je tu I Prt*,ém "v ^ (aké ^dem k rostoucí p0ptävce po vajíčkách a reprodukčních ^ . . Hrti samy se budou ***** nákladům se lze obávat, že náš reprodukční mate _--- 6 genoer a intimní vztahy obchodovat. 287 tom, kdo bude mít dět, a kdo ne, zkratka hraje třídní přinosí je smutnou ironií, že chudé ženy a ženy jiných barev pleti než bílé trpí jedena>rát častěji neplodností, avšak vzhledem k nákladům maji nejmenší šanci -^rjSfn?kterou z metod asistované reprodukce, o nichž isme hovořili (Rothman, ""T992Í Některé feministky sice považují metody asistované reprodukce za poten ciálné ženy osvobozující, neboť jim dávají větší kontrolu nad reprodukčním procesem, jiné se naopak obávají, že se v důsledku užívání těchto technologií z děti stávají produkty a hrozí vznik „třídy rozmnožovatelek". složené převážně z chudých žer. které budou pronajímat svá těla a prodávat vajíčka bohatým (Diamond, 1988; Raymond, 1990; Shanley, 1993). Celý spor zřejmě v dohledné době nedospěje k žádnému jasnému rozuzlení, a to ani v rámci feminismu. Jisté je pouze to. že metody asistované reprodukce přispívají k rostoucí rozmanitosti rodinných forem ve Spojených státech. Soustřeďme se proto nyní na tyto různé typy rodin a intimních vztahů. 64 podoby intimních vztahů ^restoze většina 2 nás nikoli na právu. je manltístT ° manŽelStV'spíše Jako 0 vztahu založeném na lásce, fozdí)odvětšiny^^4'-v-6 P°dstalě právne závazné smluvní ujednání. Na ^uzjvř^rn.n^,,^. PľaVniCh ůkonuJ^.k zúčastněné strany nemohou poc^ "Ä^ÍTn^^^ Podobu manželského "»většinou Podmínky tohoto^ V P"Padě manželství dokonce smluvní stra-. V mi"*sti 2akládal0 2á-m Pf6d j6h0 uzavřením ani neznají. *fou- Me* Povinnosti JlT^^™^ ™* manželem a man-^2 PaW,y d0máCÍ Pľáce a manželových ** *» stanov ľ3 °P,alkU P°VÍnen ma^elku finančné zajíš-Pn. ■ ad»' u,ne svěřoval zákon manželovi (Lindgren šéfuje p|^ae váakJ* Podotkli, matlei' P[^^ujlme Si partnerství.J&Q^ P01'aviaMJ f ^"'wosti partnerl-,e SW' "?d-!ifP°diéhá regulaci státu, který an*eiství uzavřít. Mezi jednotlivými ame- 6 GEN0eR A ,NTIMNf VZTŮHY fickými státy najdeme nesmírně mnoho variant podmínek uzavření manželství, vět-šina z nich však má společných několik základních předpokladů, odrážejících historický základ manželských ujednání. Většina států USA například i nadále předpokládá, že hlavou rodiny je muž. Přestože americký Nejvyšší soud v 70. a 80. leiech v řadé rozhodnutí zrušil zákony některých amerických států, které v tomto duchu nastolovaly hierarchii pohlaví v rámci manželství, ve většině států i nadále platí pravidla, na jejichž základě má žena v manželství nižší status než muž. Ve většině států má například manžel i nadále právo rozhodovat o místě trvalého pobytu. Ženy jsou totiž uzavřením sňatku většinou automaticky přihlášeny k pobytu v místě trvalého pobytu manžela, a to i tehdy, nežijí-li - například kvůli práci nebo studiu - společně s manželem. Mělali přitom žena před svatbou trvalý pobyt v jiném místě než její manžel, mění se pro ni změnou pobytu hned několik věcí - musí se přeregistrovat pro účast ve volbách; může přijít o právo navštěvovat univerzitu ve svém původním domovském státě jako „tuzemský" (resident) student a jako student s trvalým bydlištěm v jiném státě začít platit vyšší školné; a zřejmě se nebude moci ve svém domovském státě ucházet o veřejný úřad (Lindgren a Taub, 1993). Některé soudy a také právní úpravy platné v některých ^erických státech sice umožňují výjimky, avšak většina soudů dodnes neuzná vá Dravo vdané ženy zvolit si místo trvalého pobytu. Vztahy v manželství jsou tedy v zásadní míře vztahy mocenskými - s tím. ze manze, má obvykle moc nad manželkou. Jak jsme si řekli v úvodn, kapitole, n» Je schopnost přimět druhé lidi dělat to. co chceme my. bez ohledu na .. nikou. Moc je schopnost prosadit si -^inaznas vs^ ar r<*eno. představu manželství jako mocenského zápasu ^^ffgp toti* mysleli, že partner, jsou si rovni, a pokud spolu nesouhlas,. ^Ľm^ls^ot^ tuto domněnku *m^J^™ TradJční sociolo-. 0dP°věď závlsTm^mJ^ v roce 1960 8,eJi měřila podle způsobu rozhodování; tento pr,sJ"^nže|eh kd0 má v jejich Rot>ert Blood a Donald Wolfe. Dotázali se více nez 90^ rn ^ jaké domácnosti poslední slovo v rozhodování o tom. kam se^ ^ ^ ^d|et neb0 na se koupí auto, kolik peněz se bude utrácet za jidto. ^ mg.. větáj- jak;ho lékaře se obrm.Je^0mJ^^ZS, ^je o vétšing než manželky, protože činí většlnv^^^^^^^ se tento vzo-n'9ÍL2lsrnanželkami.předem radí. &b^né partrierJdBtJiLdA^ mění. oba autoři zjistili, že Většjrno^^>^^-- 8 GENDER A INTIMNÍ VZTAHY T" ■tí^meSÄ?16 čim více pr°StredkU PnnaSI manZe'ka' Um VětŠi . ivkJí] pa rozhodování získává. gfestože Blood a Wolfe provedli svůj výzkum před bezmála čtyřiceti lety, jejich zjištění potvrzuje i novější výzkum, který rovněž konstatuje, že ve většině přípa dĎ je co dTÄ&mrmÔčr^ ten partner, který vydělává více peněz. Čím více peněz ve srovnání s manželem žena vydělává, tím větší moc v manželství získává; ženy v domácnosti tedy, zdá se, mají jen malou moc (Blumstein a Schwartz, 1983). Existují však i významné výjimky. Napríklad u párů. které jsou přesvědčeny, že hlavním živitelem rodiny má být muž, má manžel větší moc bez ohledu navýší příjmu obou partnerů. Logická úvaha zde zní, že je-li odpovědností muže postarat se o rodinu, pak by měl mít také ve většině záležitostí rozhodující slovo (Thompson a Walter, 1989). Pyke (1994) dokazuje, že důležitou proměnnou spoluurčující relativní moc park. SSíg^Wím. Kterj^rjňpisuie ženinu placenému zaměstnání v* své studii podruhé vdaných žen Pyke napří- 'postři sv0u 1 23C'naJ' P'n* ÚVaZ6k" vést ^^ácnost, současné s tím yšak_ »«!■ svou moc v manželství n" 1 ^ía^vliv ve špatně ' Se tak prot0' žlľ DrVHírr> manželství tyto ^priznávali finlrra^ůT^^^ a jejiCh manželé hodnou,. P|acené lm^m' které ženV Přinášely do manželství, patřičnou ■** """PA spíše umožftov'|Pr°-tyt0 Z<3r°]efX) moci v manželství' Svůio^hodzpracovn, . °Va°jej,ch Danielům, aby je vykořisťovali a ovládali. . w. acovniho tmu tyto ženy vnímají jako znamení své větší moci ^ KteMíavětžípodpoiyie strany nového partnera. Hodnota, kterou přikládá dru nwníet M«* neplacené práci v domácnosti, dokládá jeho vděk za tuto práci as i íem moci oběma partnery. J-f nas »H»a»NJ na ia». že problém dělby moci v manžejsj^m svg^. ^» a «aaii se dotazovat oouze~a způsoo ^zr^várvT7odiné. '■ > v právu delegt a. ale fcmy. N6ky JieCenské praxe jsou brány za tak ",r,,t ^houn - 'an' Sl6jně ^ná-^ľri0a0Väní V r°dině-Jed r0,^o moc ň majľ da|ekosáhlejši :eCľerés-'eee::!ePlatíStaréP°rekaO,o, ' A kQnečně er«sP0|eč °0giiastruktufe rodiny, že o nich en0er a intimní vztahy 3„i není nutné rozhodovat; provádějí se automaticky a jen zřídkakdy jsou pro-Olematizovány (Allan, 1985). Možná se o moci v heterosexuálních manželstvích dozvíme více, budeme-li zkoumat, kdo co dělá, tj. jaké je rozdělení domácích prací, a kdo z toho má užitek, místo abychom se zajímali pouze o rozhodování. Pojďme se proto nyní blíže podívat na rozdělení prací v domácnostech heterosexuálních párů. Gendera domácí práce: kdo co dělá? Pokud jde o domácí práce, výzkumy zcela shodně ukazují, že více času tráví těmito činnostmi manželky, ajo až pětkrátjícg__ než manželé (Shelton a John, 1993). Pokud spolu partneri v souladu sjradjčním pojetím manželství směňují služby, nezdá se to až tak nespravedlivé: ona dělá domácí práce a on pracuje v placeném zaměstnání, aby mohl oba finančně zajistit. Jak jsme však již předeslali, dnes se takové uspořádáni týká jen velmi malého pro-^gntapárů. Většina vdaných žen je zaměstnána mimo domov podobně jako jejich manželé, a přestože muži v rodinách, kde jsou zaměstnáni oba manželé, tráví domácími pracemi více času než ti muži, kteří jsou výhradními ŽMeli rodiny, stále jich dělají méně než jejich manželky. Manžel obvykle vyjadřuje ochotu své manželce s domácími pracemi ..pomoci", avšak i v těch párech, kde vydělává, oba part-m je mezi muži i ženami rozšířeno přesvědčení, že domácí práce jsou v za ade Prací „ženskou", af už jsou na čas ženy kladeny jakékoli da.ší naroy(Sh. Jigttngg^ ne| dor^a (Kane a Sanchez, 199^ dVJhousrnlňu": ■ nakonec - slovy socioložky Arlie Hochsch.ld - doma nastup , ^_ ^ čá*t dne pracují za plat a poté přijdou domů, kde je , už neplacená. 6 gendeh a intimní vztahy Druhým důvodem, proč se o práci v domácnost, neuvažuje jako o „skutečné" práci zaměstnán, nemají domátípráce m stanovenou pracovní dobu. Žena v domácnosti nemá volno téměř nikdy. 7o svátcích; vždyt kdo například připravuje velké sváteční hostiny? Práce v domácnosti se dále liší tím, že se mísí s láskou a starostí o druhého. Navíc je uzavřena v soukromí. Lidé vycházejí ze svých domovů a jdou do práce, kde se ocitají ve viditelné, veřejné sféře. Domácí práce se však vykonávají v izolaci domova a většinou se dělají, když jsou ostatní členové rodiny mimo domov (např. v práci nebo ve škole), Zřejmě hlavním důvodem, proč se práce v domácnosti nepovažuje za .skutečnou" práci, je, že je neplacená. V naší společnosti se_totiž status jedince -tedy jak si jej váži druzí lidé i on sám - často odvozuje od toho. kolik * vydělává peněz. """*"——— Když dojde na stížnosti na domácí práce, obvykle někdo ihned podotkne, o kolik snazší přece v dnešní době jsou: máme k dispozici tolik přístrojů, které ***npráci. Jepfitom zajímavé, že výzkumy naznačují, že dnes lide vedením, 'SSSSr^^"6 času )ak0 na konci 18-sloletí (Cowan-1984; *** ZapŕSn0 Skutecnostl- « » ""ech dve stě let domova, K,W ;„„-. * % nase ocekavání ohledně pohodlí a čistoty WQjeprůměrný. . Ktornět0no. . """nasec ^idit 'víCe nv f PrUměrný zvětši nP>r tSlmu m"°žství osobních věcí mnohern Plnější. R02h^ěsezdenesna,. nosti by hv)n 8 nesnaäime roman*- «sově i «~ lechr,ologictó „„,._ . zPet v case. s„o«~. . Í1^^:;;6'se naopa; ;ř; ^SBŘtaw °máC—ě spotřebují více 'Vivtyp dvakrá méně vy v 'at, dOrni se vaří Pro ******* t0n'19921 r. gu. Který manrélky a man^i^ lráv; domácími pracernu_exi-«2^fldoma dělají. Manželky obvykle zastanou většmu_ je úklid a vařeni; muži mají na starosti méně pravj___ -—.lielé obvykle sekají trávník a dělají drobné opravy je třeba dělal pouze r^Q^ ^------- celou Práce •oo i nu • ';5>^rÍS^^avým „ ° Žen* Pracují vzhle- ^V,narnef1Mee'aj«(HochSchild. 19g9; She| "iaJi méně ř=c_____. .. muži mohou ^maľnQC"SChi,d' 1989:Shel-méně času na odpočinek. GeNQER A iNTtMN[ V2TAHr Narozdíl od většiny mužů jsou ženy rovněž nuceny složité hledat rovnováhu mezi ,;Stmi doma a v práci. Relativní osvobození mužů od domácích prací jim umožňuje soustředěně se zabývat pracovními přf^fjtnftmi. TatimrWřoniuj^^ . povinnostem v domácnosti v pracovních příležitostech omezovány (Sheiton, 1992: odlišný pohled má Hochschild, 1997). Nepopíráme, že se dnes mnoho párů snaží - zejména v raných fázích manželství- o vetší rovnost, tj. rovnější dělbu práce mezi partnery. Avšak i takové páry poté, co se staly rodiči, často zjistí, že jejich úsilí o rovné rozdělení domácích prací se zhroutilo. Podívejme se proto, jaké povinnosti plní heterosexuální rodiny s oběma rodiči v oblasti péče o děti. Rodičovská péče. Navzdory rozšířenému přesvědčení, že narození dítěte přináší další sblížení manželů, sociologové i manželští a rodinní poradci docházejí k názo-ru. že s^říclhedem dětí.přibývá v domácnqstjfla^ětí a klesá srnkojenoslsjnatY. J^irnjCoK, 1985; Larson, 1988). Toto pozorování není az tak nepochopitelné. Přestože se novopečení rodiče obvykle z narození dítěte raduji, jernriájokgJL jsou připraveni na to. do jaké míry jim dftěnaruší život. Například spánku je vět-lí^érSěrjičastípřerušován."Jejičh^Äíutľepozbývá určité spontánnosti aJe méně času pro pěstování ostatních zájmů. Jejřeta více p^nězjjprrjácj^ a tím, jak se pár pohrouží do svých rodičovských rolí. poilaa sve role part-JUir^í^íIěnecké (Cowan a Cowán, 1992)~ _ - Tyto náročné situace však nezasahují matky a otce ve stejné * lľk0naVajícíml odbornou či řídící práci je * Wa«*ní a6n pr^ studie »áví zaměstnaní otcové s dětmi 6me 2,3 hodiny (oproti 1,8 hodiny v roce 6. GENDER A INTIMNÍ VZTAHY ?3a l977)amatky 3 hodiny (oproti 3.3 hodiny v roce 1977). Ve volné dny tráví otco-lésdetmi přibližně 6.4 hodiny (oproti 5,2 hodiny v roce 1977) a matky 8,3 hodi-q {oproti 7,3 hodiny v roce 1977). I přes rostoucí POdíl_otců na výchově dětíuved-lo v této studii 56 v zamestnaných matek, že by sí přály, aby jejich manžel trávil" tďétmí více "času (Bond et al., 1998). ~~ Toto genderové rozdělení péče o déti má jak pro ženy, tak pro muže své výhody i nevýhody. Ženy mají na jedné straně výhodu vtom, že si s dětmi mohou vytvořit velmi blízký vztah, že mohou sledovat, jak děti rostou, a mohou se na jejich vývoji podílet. Většinu matek tyto zážitky těší a citové naplňují. Zároveň ženy díky •SWjgzbám na děti, ale i na své vlastní rodiče aspufozence v rodinách působí -J^oochránkyně rodinných vazeb; to.znamená,ževTOdjriěji^ rotlřvé generace ä napomáhají uchovávánTradinné soudržnosti. Kranichfeld (1987, s. 48) považuje tuto jejich úlohu za zdroj moci v rodině, neboť „ženy nejen ovlivňují chování druhých lidí v rodině, ale utvářejí podobu celých generací" (viz též Collins, 1990; Stacey, 1990). V důsledku takřka výlučné odpovědnosti za péči o děti však ženy do značné "lírypřicházejí o nezávislost. Domácí práce lze alespoň odložit ale potr^dítt. Äenutnépinit okamžité. Výchova dětí tudíž u matek^ýrazně omezuje čas a moz-■JľiSiliTným zájmůjnjTko napr. placenému zaměstnání (Walzer. 1996). / 0t™vé, kteří se u]aTs1Eejn^nebo téměř stejného podílu na péči o deb, rychte dopili, jaké 5asové nároky t0 obnäsí- a jaká frustrace z toho muze pramenrt IflfWlor, 1998). t- d "~>aké role ochránce rodinných vazeb může být velmi ^.^^ *! věku jS0U například znovu omezovány ve svých voibách, P^"^ p°**ují pomoci ve své vlastní domácnosti či rodině anebo.proto *■* o staré rodiče (Gerson et al., 1984). 95 % pňbuzm^ Clch starých lidí žije doma a prakticky veškerou peci o ^ ^ - ^adičně sei&žíarJijodi^^ ^Tie^ak ještě důležitě/ těohto žen je ve věku 35-64 let. s mediánem 4*° ěstnáno na částeč-Sí' 42 % z nich pracuje na plný úvazek a dals^h odpovědnost za rodi- ny úvazek; s 39 % z nich žijí ještě domajeiich Jak zaznél0 v jedné ce ^dy pečovatelské břemeno žen dále výrazne um ^ ^ ^ ^ pomocí stárci, žena dnes průměrně stráví 17 let živ°ta ^ Women-s League, 1989). noucím rodičům (Montgomery a Datwyler. 199 . mužj se ujímají Přinejmenším jeden výzkum z posledn. doby však konsta £35 - QENDER A INTIMNÍ VZTAHY vetší odpovědnosti 7a péci o stárnoucí rodiče než dříve. Bond et al. (1998) uvá-dějí, že stejné procento zaměstnaných mužů a žen (více nez tretma) vypovědělo, že si zkracuji pracovní dobu. aby se mohli starat o staršího příbuzného. Nicméně z výzkumu rovněž vyplývá, že většina mužů dosud_hjavní zátěži pěče_ o rodinu uniká. Jsou zprošfováni dřiny i časových nároků; aby se mohli zařadit do pracovního procesu a finančně zajišťovat své rodiny. Na jednu stranu tak mají mož-^jiost věnovat čas a energii své práci, cenou za to je však společenská a citová vzdálenost od vlastních dětí. Podle jednoho výzkumu odpovědělo 50 % dětí v před školním věku, že by se raději dívaly na televizi, než byly s otcem. Z dětí ve věku 7-11 let uvedlo každé desáté, že člověkem, kterého se nejvíce bojí, je jejich otec (Pogrebin, 1982). Přestože celou dobu hovoříme o rodinách s oběma rodiči, vjistémjrnyslu jtteJLrbďny bezptce". Ztráta, kterou popisované uspořádánr pSnnnžé znamenán odráží veliowčTTotců, kteří se o své děti odpovědně starají. Říkají, že diky péči o děti jsou citlivější, méně zahledění do sebe a stali se lidským, bytostmi (Coltrane, 1989; Greif, 1985; Lawlor, 1998; Levine, 1997; Snarey, 1993). B42 Rodiny s iednim hodinách s jedním rodičem ie otázka,-, - ™ - oro uspokojování potřeb - rodičovství pochopitelně irelevant- PíestožesecH-.. detl je tak Jako tak k dispozici pouze jeden rodič. á'0 procento no,------- želá. Pro tyto ženy je - vzhledem k dostupnosti finančních prostředků - samoživi-telství schůdnou alternativou manželství, i ony však musí podobně jako vdané ženy složitě kombinovat pracovní povinnosti s péčí o děti (Miller, 1992). Ženy i muži se mohou stát jediným rodičem také tehdy, když ovdoví, avšak pmentuální podíl takto vzniklých rodín s jedním rodičem se od roku 1970 stále siíwje. Nejčastějším důvodem vzniku rodin sjednjn^rodičemje rozvod: v současnosti se doT,2 roku dd uzavření manželství rozvádí celých 50 %"piá7u"T0. S. Department o1 Commetce, Bureau of the Census, 1997). Až do průmyslové revoluce byly děti většinou oficiálně svěřovány do péče otce, a to nejen protdjlemél ekonomické prostředky, z nichž >e mohl podporoval nýbrž proto, že se děti považovaly za majetek otce, a než byly plnoleté, mál otec nárok i na všechny plody jejich práce. S postupem průmyslové revoluce se však výroba i vzdělání přesouvaly mimo domov a spolu s tím se měnilo i chápání dětství. Na děti se už nepohlíželo jako na pouhé zmenšejnŇryJosr^^ j!a bezbranné závislé bytosti, které potřebují péči a výchova jMbomici navýcho-. ™ dětí zastávali názor, že lepší péči dětem poskytují matky Na počátku 20. sto JelPnjaly soudy tezi o citlivém věku dítěte -tedy názor, že malé dítě potřebuje být se svou matkou. V důsledku toho došlo v rozhodování o svěřování dětí áo pece ^^matrč-k-émt posunu ve prospěch matek (Lindgren a Taub, 1993). Přestože *«* většina soudů upřednostňuje svěřování do společné výchovy, kdy mohou oba - - - - —stejnou měrou, matka má nadále vets, sanc,. —ha offpatecjT^fiPjecrje. d!mí čtoucí J' Uľeau «the o 1970 ^ 29 % v m 1996 <° *í ľ^80"^^ ^stl™**^^ svě- Nfok^* **řZ%' *«*•*„ ,«1» "^fen-ýmTdětmi v roce Depa^ent of !nStVl" ■ ve,kou ea' nar°di'° V důs'e* ft«|*JC°^rce Burľ (PnbliŽně 30 *) tvoří Jsou zde licí(u s " ^ s* Coľetod ^'sto2 2aj'atěr1é heterosexuální ^-^it^r.^^oníchžjsrne 51 *ho otce vzaly za man- A 'NTlMM VZTAHY jg^mfru spoiuprá^ 3 natwdlf daleko od sebe, ar^ggBa"' Peee^r^=-^ne abyjjm soud Spo,ečnou pěči pnkazova. (bn^ a Taub, i993) A"°ři výzkumů konstatujř, žejenyam^^ otcové, kteFrSe v akoTé^c^^ Plný úvazek o - , žr i>i střední tffdé. Rnancni tíseň tedy nepatři azek a náležejí přinejmenším ke streani u.u ..... „,,w„„í,:, mezi IPii^k - „ mi-.řP bvt případ otců. kten ovdověli). _ £l Jejich časté problémy (to naopak muže dvi p' p „ři>w„„^h ■ - -Jwvalf se značnou podporou u přátel, příbuzných 237 mez, je)ich caste prooien./ v-Otcové se navíc obvykle setkávat1 GENDEH A INTlMN I VZTAHY asousedú kteří je považují za výjimečné, nebot se sami ujali výchovy, a zároveň a(XÄebnépomoci. protože musí zvládat domácí práce, vařen, a pec, o deti (Teltsch, 1992). Nejčastější stížností těchto otců tak nakonec je, že je ostatní lidé nepo-j^jj^^äfiMfifclučitelé napríklad někdy kvůli dětem žádají o schůzku s jejich bývalými manželkami a nikoli s nimi) a že rodičovství omezuje jejich společenský a profesionální život (Greif. 1985; Hanson. 1988). Zůstanou-li samy s dětmi naopak matky, většinou se setkávají s mejišj^pod-porou ostatních lidí a mnohé z nich uvádějí, že se cítí být osamoceny (Kamerman aKahn, 1988)Tvetšina z nich se podobně jako otcové snaží plnit pracovní povinnosti, aniž by zároveň obětovaly blaho svých dětí. Některé tyto ženy stojí ve svém profesionálním životě před podobnými dilematy jako otcové-samoživitelé; protože ale zastávají ve srovnání s muži méně často prestižní a dobře placená místa (viz kapitola 7). jejich zaměstnání s sebou častěji nese nepohyblivou pracovní dobu. neodpovídajícíplal 3 dostupnost či nedostatečnost nabízených zařízení pro -^fi^ Pro matku-samoživitelku může být těžké vůbec nějakou práci najít, ltľľrik,elmÍ,TOPraC0Vnípr0Cesamaien krátkou praxí, nedostatečné ^^""elnýchnatrhur-jgLproblémzen.irtcái------ 9 Al,en' ^ - ^JS0U ™* (Ho,den a Smochf 1991; ■m._____ 'x najdemn . 1 P^ce. Není tedy divu, že^ej- bní °Proti mediänu '"J3 Jfdním meličem vedených ^dají finanční potíže rodin s jed- ^^bn0r,nežu^ Pf0mů rodin s jedním rodičem čl etnické p/í- 238 re3U0'^ Census. 1997,s.471. 6 GENOEF> a A "VTlMNÍ VZTAHY „edených ženoujZ Tabulky 6.1 navíc vyplývá, že etnicky menšinové rodiny s jedním rodičem vedené ženou mají ještě omezenější finanční zdroje.^Přes 50 % dětí v rodinách s jedním rodičem vedených ženou žije v chudobě (U. S. Department of lôňiŕňerce. Bureau of the Census. 1997). Někteří pozorovatelé vidí příčinu chudoby domácností vedených ženou v zákonech o tzv. nikým nezaviněném rozvodu. Podle těchto předpisů může kterýkoli z manželu požádat o rozvod na základě „nepřekonatelných rozporů" a na rozdíl od tradiční rozvodové právní úpravy nemusí dokazovat, že za rozpad manželství může druhý partner. Díky eliminaci, určení .zavinění je sice rozvod poněkud jednodušší a možná ne tak bolestivý, avšak odborníci se obávají, že změna se promítá i do ekonomických důsledků. Před zavedením nezaviněného rozvodu dostával poško-"ženyHrtnér - obvykle manželka - určité odškodnění. Nyní se finanční závazky jako např. výživné na dítě stanovují v zásadě podle potřeby, tedy schopnost, daného partnera pracovat a postarat se o sebe - a relativní schopnost, druhého partnera je platKASoudyjsou přitom obzvláště skoupé u alimentůJSnaží se posuzovat rozvádějícího se manžela a manželku jako sobě rovné osoby, přestože ve jutečnostjjg^lľ- zejména finančně"^m7^ et 1994; Lindgren a Taub. 19931. . ^dbomt-ků nejsou tímto typem fo^^SS^Ľ^^j L tože jim jsou ve většině případů svěřeny do péče ™. J*w ng veškeré ekonomické následky. Jak vypadají nezavinenémzv V ^ ^ ^ konkrétní finanční částky? Autor jednoho pr0padu životní du dochází u žen a jejich nezaopatřených deti k t*P ^ Podle jiných úrovně, zatímco muži zažívají 42procentnínárú^W^tzrna^^ ^ odhadů poklesne příjem ženy po rozvodu o30az ^ má|(> Je to způsobeno jednak tím, že i pokud žena pracU^e|.. dobu wim0 pracovní pro-kdy stejně vysoký plat jako muž. Byla-li navíc žena ^ ^ ^ děti| se dále zhor-její předpoklady pro to, aby finančně zajistila s ^ ^ fgM _e .....—.-.m ~* °'° ženy a de ^ ^ hmot ces. její předpoklady pro to, w pf0 ženy a de 1 útfahu pouze r>mot- šují. K ekonomickým důsledkům rozv obvywe ^ ^. ^ splá. Pfl rozdělování společného Většina rozvádějící ^ rozdélovat. né aktiva jako dům. auto nebo r^^íjiž nékdy r« ^ .. ^ ve we- cl hypotéky a jiné dluhy a po JeJlcri ĚK' „ dluhy a po jejichž ^ dokonce pr wpočrtávají tako-rovnému dělení majetku^ mu ^ ^jen^k provozoväní rém rodina žila. Do majetkových vjovn důchodu, „cen typy aktiv, jako jsou napn* Kvůl vé 6 GENOER A INTIMNÍ Ví odborných praxí, zdravotní pojištění či hodnota firmy, a to znamená, že nad často nejbodnotnéiším rodinným rnajetkems.udržÍKontrolu jen jeden , partnerů, obvykle manžel (Becker et al., 1994; Lindgren a Taub, 199.31^ Za žalostné finanční poměry domácností tvorených matkou a dětmi přlkláda-odborníci vinu rovněž nedokonalé legislativě týkající se výživného a její nízké vymahatelnou Liacob, 1989; Kamerman a Kahn. 1988). Výživné ohvyWIřSale^ kanenähTazuje ekonomický propad, který žena s dětmi po rozvodu prožívá. Soudy jednak výživné přiznávají pouze o něco více než polovine rozvedených matek (56 %) a jednak je průměrná výše výživného poměrné nízká - méně než 3000 dolarů ročně, což odpovídá necelým 12% průměrného výdělku muže nad 24 let. A i z těch žen, jimž je výživně na dítě přiznáno, jich 24 % platby ve skutečnosti nikdy neobdrží a další 24% dostanou pouze část (Children's Defense Fund, 1997; Kurz, 1995; U, S. Department of Commerce, Bureau of the Census, 1997). Přestože se federální vláda pokusila společně s exekutivami jednotlivých států USA zavést_pro-.ypm7nuažniplaiJÍLvýžlvného. výzkumy naznačují, že celkově se plnění toho--"«^2—^ Z'ePŠil0)en m'n,mš,ně (CWIdren-s Defense Fund. 1997). S^tx^T* -r0ZV°dŮ3nevvnutlielnostplatebvýživnéhojsoupodle ^ 1u"žeťajeÍcíětkUhlaVninli íemmzace chudoby, tedy rostoucíhľpôďT' Ä^hoobyväľrr"1 počtu °sob žijídch v chud°bě cké rozdíly. Rozvede-li <-<*né, mnonem tast«i neí Í6nabohatš'' ^ zřejmě také pokles pří. " *iici k nižšt střední nebo dělnické třídě a ženy to ístřean- es Pnj"iu a životní 'NTIMNÍ VZTAHY chudé vsak vlastní majetek a jiná aktiva nezávisle na manželovi a má schopnos-tia vzdělání, díky nimž může i nadále pohodlnej^Stačí se znovu podívat na Tabulkuji, kde jsou vidět příkré rozdíly mezi domácnostmi vedenými bělošskými ženami a ženami jiných barev pleti než bílé. r^oJié_pŕípady chudoby, do níž po rozvodu upadají ženy jiné barvy pleti než bílé spolu se svými dětmi, spadají pod jev, který Bane označuje jako „přeskupenou" chudobuj reshuffled poverty). Jinak řečeno, cbuďá rodina se rozpadá a žena s dětmi vytváří novou, jesté chudší rodinu. „Koncept .přeskupené chudoby" v protikladu k „chudobě vyplývající z konkrétní události" vyvrací domněnku, že k rozvoji chudinských ghett [rasových a etnických menšin] vedla transformace rodinných struktur. Připomíná se tak, že scénářevedmjcl h prohlubování chudoby jsou u různých rasových skupjijizjaéJBane,T^86 s. 277). Sociologie i další disciplíny tradičné spojovaly rodiny žen samoživitelek - af už ~täEvé rodiny obecně, či náležející k menšinám - automaticky se sociální patofo gií (Smith, 1993). Rodiny vedené ženou považovaly za ohnisko nejen chudoby, ale "^ady jiných sociálních problémů jako kriminalita mládeže, užívání drog a alkoho-femus. Tento názor - který významně ovlivňuje také diskusi o „reformě' sociálni-h« systému - považuje za příčinu vysokého podílu ženou vedených rodin u rasových etnických menšin „deviantní" subkulturo," hodnoty vládnoucí v těchto skupinách. iSí^y Přitom na struktuře rodin tvořených matkou^dětmin*» ™ny černošských Žen7a=v^by.y v minulosti zdrojem sfly . «£>rup»t. ů^Co..ins. 1990; Height, 1989; Jewe.l, 1988; Ladner. 1971= £*M tedy skutečně pochopit problém rodin s jedním rodičem 6Š»* -íme se zamyslet nad tím. jak se generová ^ ^Zněoviiv-y s nerovnostmi třídními, rasovými a etnickýmiJTyto faktory w nuJ' typy i intenzitu náročných situací, jimž jsou rodiny s je " gm * ^tody, jimiž jim če|l- , Lnce, že se s nimi úspěšné <*« J_ayokady a Chatters, 1997; McAdoo. 1986; citové. Také ty vžahk0frip[,kU mužú různé. Analýzu qenďerových odlišnosti v Se^**^~-iaÍ!^o důvodu k roTvnrin došlo a kdo dat k němu podnět. Proměňuji Pro^^Tr-^^^Průběhu rozvodového řízení. Z výzkumů například vyplývá, že n°ho že cn°věrie}nároenějši fází období předcházející separaci páru. ,e v této fázi ze všech sil snaží manželství zachránit, zatímco muži 241 B- GENDER A intimní vztahy s.manzelskýkonfliMméné připouštěj separaci a rozvodu se však ženy nové _srtuaciobecné přizpůsobují lépe než muž,; k tomuto zjištěn, se za okamžik vrá-tíme (Diedrick, 1991). Druhým problémem při hledání genderových odlišnosti v prožívaní rozvodu je. že mnohé výzkumy užívají velké agregátní vzorky, přitom relativní následkyraz-""^ôďuna rozvádějící se partnery se liší i v rámci podskupin žen a mužů. Výzkumy ukazují, že nejtíže si na rozvodovou situaci zvykají ženy s nezaopatřenými détmi, zejména pak s dětmi do 6 let (Maudlin, 1991). Tyto ženy prožívají hlubší deprese než ženy bezdětné nebo s dospělými dětmi, přičemž jejich deprese často souvisejí s jejich finanční situací.-1 Jedním z nejlepších ukazatelů relativního blahobytu rozvedených žen a mužů je jejich ekonomická nezávislost (Holden a Smock, 1991). Není divu, že ekonomicky nejlépe se po rozvodu daří těm rozvedeným ženám, které jsou ve středním věku, mají profesionální kariéru a jsou buď bezdětné, nebo bez nezaopatřených dětí (Gross. 1992). / ,„ Na to. jak sejedine^zpusobí rozvodové a porozvodové situaci, má .vedle SSSfT-^ ?^^ÄŇaf*lad Song (1991) uka-ouvádľľ"6 POt'Ze S pfizpůsobovaním se rozvodu mívají Američanky asijského r sírse si,n§ ,demif,kuií »««*mickou Kom..— ■ isou důsledkem tradičních ■ lJU™au. které se sí( - ™uuwaním se r0nnrí JUI 'e lJ-yyl "ka- to^C.*™*** svou ľ0 míVa^-nčanky asiJského "O" Okolní .. .. n° Zer,y S a ani fln ******* "nU'°U"- ,yl° ženy se ^setkávají s vel- ie!^í. Často jsou tľkľ ľ—0" 0k0'níCh kteFÍÍe °bVÍňUJÍ 1 r°ZPadU man' v rámci etnického srJe^0^ ^ SPOle£enskýcn aktivit a přátelských kontaktů kWě svých manželů a ženatT' °Statní Vd3né Ž6ny V n'Ch V'd' m°Žné fcifch manželky inspirovaTk ^ ^ **** °báVaJÍ' Ž6 by cnování techt0 žen mohl° pi deP'esivnímí slavv, Není P^to divu. že tyto ženy po rozvodu často ^SiS^ (Holden a smock, 199!). B-4.3 Samostatně !^Seh^Osamostatí5OSOby 3 S0UŽitf "nezdaných párů ^he,eroSeWalníi^a^osobách(Srngtes). představíme si většinou s^žijtócnos^je UZ6' kten seještě neoženili. Americká populace ^ľľ^^^^jitakéľ0"6'" různoroděJŠÍ. Vedle neženatých hete-^ ** a mul) J"' ^ho vztahu, heterose- ^aženv u nese^néms'n ' nejsou sez- W kteié jsme již útilT^™^* ogm's^^nže!^2l!"' nesezdapých ' mar^ii. 7já^Ve-def'n°ValliakOV2tah mtimních partnerů, kteří spolu žijí. ale 1996 spolu ve ip^~l-ent° tvp.soužlti Představuje stále přitažlivější volbu. V roce "fch párů, což představoval— 4 mÍI'°ny nesezdaných heterosexuál- ní 3 miiiWy oproti roku 1970 ° V'Ce 2 m''i0ny °Pr0t' ľ0ku 1980 a 0 více sus- Jei,cn so S' Department of Commerce, Bureau of the Cen- »*■ rovnáme-!, iej s p^J*** * St3'e Í6Šlě nízk* P°"* něco přes 6 % všech v státecn, jako je .PárŮ 9 S Pcd(lem soužitr nesezdaných párů ^^^^*^4M^■kde v nesezdanych souž,tích žije wS^^^SJUSL* velmi DL . 6yer' 19Si)^řesto však došlo za «< 51 ua^i Samost Je SOuz* Pro statistické účely neuvádí a něk- •Žev^na2e2(5a^n n^ľ *°'U <8eda*. 1992) Se 2arnefuJe na universitní ^rv a ostatní mladé lidi, a to přesto, že páry ve věku do 25 let mezi nimi v«pouhých 20.1 %. Většinu nesezdaných soužití tvoří partneři ve věku 25-44 ěiiU. S. Department of Commerce. Bureau of the Census, 1997). Povaha sou-i,D se u různých věkových kategorií partnerů nejspíš liší; sociologové nicméně acftytili několik trendů, které se zdají být většině nesezdaných soužití společné. yýzkumy za prvé zjistily, že u nesezdaných párů jde o soužití relativně krátká. novjWe maximálně dvouletá (Bumpass a Sweet, 1991; London, 1991). Během íéto doby se většina soužití buď rozpadne, nebo se partneři ožení; pouze malá část přijme stávající uspořádání za trvalou formu soužití. Za druhé je většina sou-Jtínesezdaných heterosexuálních párů bezdětných, ačkoli kterýkoli partner může ™ děti z předchozího manželství. Pouze v 36 % nesezdaných soužití žijí s part-wyděti do 15 let (U.S. Department of Commerce, Bureau of the Census, 1994). M se, že chtějí-li partneři v nesezdaných soužitích přivést do své domácnosti «děti, obvykle se rozhodnou uzavřít manželství (Blumstein a Schwartz, 1983). Za,fetí, většina partnerů v nesezdaných soužitích (56 *) neprošla nikdy man-a mnozí mají rozvedené rodiče (U. S. Department of Commerce, Bureau Census, 1991,. Mladí dospělí, jejichž rodiče se rozvedli, vyjadřují nesezdanym ■WW větší podporu než ti. jejichž rodiče žijí v manželství (Black a Sprenkle. 1991). N^teré místní úřady umožňují oficiální registraci nesezdaných Sině Pňpadů má však tato registrace minimální právní význam. A*** **m **• v nesezdaných soužitích často doporučují, aby spolu ^^^ch některé soudy Potupují k uplatí f možné ohrožení instituce manželství. Některá sou*» ™^^ft. batice jsou dosti kontroverzní: rozpadne, se J^^SS -a může Um jeden z nich utrpět ^u^n^u^ ^ ^ "^ah pře -„nora vylou- u aeiení majetKu. 1 jam, — ^ .eho například jeden z partnerů onemocni, a 'ntimn/ vztahy , mohou vyvstat ju,^ ^. čit j r ieru onciM^jni, j, rodina může druhého partnera vytou- u nemoZř1•OCÍOVán, ° Péá' ° nemocnéno nebo mu dokonce zakazovat návštěvy te(( . _ n'ci" Navíc pokud jeden z partnerů zemře, aniž sepsa/ závěť, jeho maje- s Z6 namísto jeho partnera zdědit jeho_rodina (Rankin, 1987). ~ d" tak°V^rri'to Problémy se tedy potýkají některé "Heterosexuální nesezdané páry vou - 6nŠ'm v -ak m§í' možnost nechat se legálně oddat^ayové a lesby tako-ztěžov~-2n°St nema^'; nav'c jsou pro ně dilemata spojená se soužitím párů dále ■ _ ana spoléčerrským stigmatem, které na homoáěxuá/rrfCh vztazích lpí. ň a intimn/ vztahy 247 Samostatně žijící gayové a lesby a soužftf homosexuárn/ch párii. V současnosti nejsme schopni přesné určit, kolik vlastně gayů a leseb ve Spojených státech žije. "jelikož na homosmálitě.dosuajpí společenské stigma, mnozí svou sexuální orientaci taji či alespoň skrývají před některými lidmi nebo v některých situacích, například v práci. V rámci výzkumů se sexuální orientace zpravidla měří pomocí otázky po sexuálních partnerech respondenta za určitou dobu (např. za poslední rok, poslední tři roky či posledních deset let). Uvědomíme-li si, jak homofobní je naše společnost, pak není divu, že ptá-li se gaye či lesby v rámci rozhovoru či dotazníkového šetření cizí osoba, prozrazuje svou sexuální orientaci jen velmi neochotně (Robson, 1992). Druhá potíž při stanovovámveltkosti neheterosexuální populace vyplývá z tra--níhop^r^sexuální orientace. O sexuální orientací totiž máme tendenc, pře-fľZľ ?PÍJSObem )ak° ° P0hlavi 3 &ende^ totiž v dichotomiích ^T^^^ni neb0 ^sexuální). Výzkumy provedené za řadu nejdříve mít vztah - - - ^u«ue za rai ..„.yuem složitější a obtížněji vymeziteln .—ime. které sexuálně l citově přitahují jak ženy, tak muži. B/sexu-álové ovšem mohou svou sexuální orientaci projevovat mnoha způsoby. Mohou například současně udržovat vztahy s ženami i muži nebo tak činit následně (tedy nejdříve mít vztah s někým jednoho pohlaví, podruhé s osobou opačného pohlaví) (Kelly, 1995; Tucker. 1995V Výzkumy rovněž ukazuji, že nezanedbatelná čuje za heterosexuální. ' r-..iavi. podi _..„ o osobou opačného pohla-Výzkumy rovněž ukazuji, že nezanedbatelná část populace, jež sama sebe označuje za heterosexuální, uvádí, že provozovala sexuální aktivity s osobou stejného pohlaví, a naopak mnozí deklarovaní 6ayové a lesby uvádějí, že měli pohlavní styk s osobou opačného pohlaví. Respondentu, kteří pouze uvádějí, že je sexuálně přitahují osoby téhož pohlaví nebo obou pohlaví, je však rozhodně více «- *' ' podle této preference také lednají (Uumann et al.. nor- -ríc*1— ^hu života pron**--' „ aiejneno iějí, že měli pohlavní styk ... cv«tí pouze uvádějí, že je sexuálně pŕi-.. „uv, nebo obou pohlaví, je však rozhodně více než těch, kdo srence také jednají (.Laumann et al., 1994). Sexua,nj chování něMe-„. , průběhu života proměňuje, čímž se označování jejich sexuální orientace stávajícími kategoriemi dale komplikuje (.Michael et al., 1994} &m de|šr je tedy obdobi. na něž se výzkumníci dotazu)",, tím menší jé pravděpodobnost, že se respondent bude projevovat jako výlučně homosexuální či heterr>— Velikost homosexuálně orientované populace •»»♦-■■ polemik. Existující statistiky - « ' zují, že z=> rych iidl- s_ „ . nce m sexuální orien-...,*,nael et a\., 1994). Cím detst je .„„ci dotazuji, tím menší je pravděpodobnost, že se Se projevovat jako výiučně homosexviáini či heterosexuální. -• " 11 osexuáině orientované popuiace je tedy pochopitelně předmětem ^K2Sw statistiky - se všemi svými metodologickými problémy - uka-p0\emiK.tx omosewátní se označuje pouze malfe procento dotazova- zují. že za lednozn ^ přijímal údaj 10 %. 1 Myt ^ nétóe. nýcb. Ve 40. letec ■ e^nicri 0sot> měly pohybovat * ^ ■ rých verzí se odhady poa»« 248 Výzkumy z 90. let jsou podstatně střízlivější - v některých podáních pouze kolem 1 Ä, u jiných maximálně kolem 5 %, většinou však těsně nad 3 % u žen a 4 % u mužů (Barringer, 1993; Blum, 1997). Výzkumy prováděné ve Velké Británii a Francii došly k podobným závěrům (Waite, 1992). Ať už jsou čísla jakákoli, podrobná znalost a skutečná reflexe homosexuálních vztahů jsou stále ještě cílem a nikoli dosaženým stavem - do značné míry proto, že sám společenskovědní výzkum tradičně trpí heterosexismem a homofobií. Až do 60. let psali většinu literatury o homosexualitě heterosexuálové a téma analyzovali z pohledu psychoanalýzy a psychiatrie: tato perspektiva vycházela až done dávna z předpokladu, že homosexualita je patologický jev a homosexuální muži aženyjsou „nemocní" a „nenormální" (Krieger, 1982). Velkou část dnešních výzkumů o homosexuálních vztazích naopak provádějí sociální védci homosexuální orientace a jejich zjištění naznačují, že svět gayů a leseb je stejně různorodý jako život heterosexuálních mužů a žen. Jinými slovy, neexistuje žádný „homosexuální životní styl". Výsledky těchto výzkumů vyvracejí i řadu dalších rozšířených mýtů o homosexuálních vztazích. Lidé se napnfcľad-íäšto rjôTŕmlv^ a lesby jsou ~ sexuálně promiskuitní a nejsou schopni či ochotní vytvářet trvalé intimní vztahy- 2 některých studií přitom vyplývá, že ačkoli homosexuální muži mají v průměru více partnerů než muži heterosexuální, většina z nich rovněž vytváří dlouhotrvající intimní vztahy (Kelly, 1995; Meredith, 1986^Data^teDtÄnazn»jij5^ že lesbické páry jsou obvykle stabilněišínež páry heterosexuální i páry řiomo-^ sexuálních mužůJBIumstein a Schwartz, 1983). Avšak podobně jako něěxistu- ~ je žádný typický homosexuální životní styl, neexistuje ani jediná charakteristická homosexuální hodnotová orientace v oblasti milostných vztahů. Důležitější než sexuální orientace je v této oblasti pohlaví dané osoby_- tedy to, jde-li o muže, či ženu - a prostředf, z něhož pochází. „Cíle žen v intimních vztazích jsou stejné, ať je partnerem muž. či žena. A totéž platí pro muže" (Peplau, 1986. s. 118). Ženy kladou v intimních vztazích obvykle větší důraz na vyjadřováni' citů (viz též Blum, 1997). V rnužských homosexuálnřcjiwtgzíc ale téméř stejně silně i ve jiZ*Iír.h lesbických se přikládá velký význam rovnosti mezi partnery (Peplau, 1986). Trmjfiia^fr"6.' že je rovnosti v téch1/> vlazích vždy dosaženo (viz např. Cald- "~well a Peplau. 1984; Renzetti. 1992). avšak ve srovnánís heterosexuálními ženami uvádí výrazně vyšší procento leseb, že s nimi intimní partner jedná jako s rovnými (Hite, 1987). GENDER A INTIMNÍ VZTAHY E49 Někteří výzkumníci vyjadřují přesvědčení, že homosexuální vztahy jsou kvalit- ^ néjší nežvztahy heterosexuální. Koneckonců přibližné polovina heterosexuálních manželství se do sedmi let rozvádí, což není právě důkaz stability vztahu. Socioložka Kath Weston (1991) ve své studii o homosexuálních rodinách naopak ukázala, že homosexuální partneři spolu udržují blízky vztah i po rozchodu a že se jim daří uskutečňovat přechod od milenectví k přátelství. Weston proto podotýká, že .lze dobře obhájit tezi. že homosexuální vztahy vydrží v průměru déle než vazby vzniklé v rámci heterosexuálních manželství. Jestliže dva lidé přestanou být po šesti letech milenci, ale ještě čtyřicet let zůstanou přáteli a fungují jako rodina, pak se jim rozhodně podařilo vytvořit trvalý vztah" (s. 120). Pro pozorovatele je možnjfianžkuci překvapivé, že homosexuální vztahy mohou být tak trvalú, zvláš tě uvaHme-li, lak destruktivní vliv musí mít diskriminace namířená proti nim. v posledních letech se postojVSicTTiomčsexuar^ a tato změna je JSS»SÍJ2iä^^^^rr. boje za práva gayů a leseb (viz Komentář 6.2 na strane 252). Z výzkumů však vyplývá, že většina naší společnosti stále pova-za úchylku či něco nenormálního. Zvláště silné předsudky vůči, gayum a lesbarn lze najít mezi středo-siavm^-w ' . —~_-Jľ--- ""-tichlWo!frTSq£rrľľ^~-t--SM^^tavo^ky^vrstvartii žfllHBuSpředmés- 12SZ^ Ponižuje pře- -o se domnív^Zľ 8 ^ ^Sledkem bodnutí. Ti' W orientovaní jedincí si Z^JT**" ~ tj" Ž* podporuji, aby bylo gayům ,, °ľ'entac' nevybírají svobodně -, obvykle ta dokonalejší právní ochrana (Bluľ iľJľ ^ °b5anSkýCh Práv 8 p0Skvtnu-<«* na homosexualitu vesměs liherľ ľ'1998)' Mladí lidéisou v uzením průzkumu konaném v f0ce uT ^ m StaršI" NaPříklad v celostát-^vyS,ovilo33.5%VVSoko I" " »° zákony zakazující homosexuální 25? "** ^ ^-k trr'"ľ0Ce 197610 ^ « * st, Prľst0ľ°ÍSDepartme«of Justice 8ľ Pr°Cent° Pozorující zákaz anI.poh.avnr styk - , ľhľ ^^^tni aktivitv ' 26iednotllvé SetakéV6SpOJe. ,T'MNI VÍTAHv ných státech nemohou nechat zákonně oddat.6 Havajské ostrovy se možná brzy slanou prvním americkým státem, který sňatky osob stejného pohlaví povolí: v roce 1993 zde lesbický pár napadl státem zavedený zákaz sňatků homosexuálních osob jato protiústavní akt. Havajský Nejvyššísoud nařídil vládě, aby uvedla, jaký závažný zájem ji k tomuto zákazu opravňuje. V roce 1996 prohlásil soud pro otázky státní pravomoci, že žádný závažný důvod nebyl předložen, a nařídil státu Havaj udělovat párům stejného pohlaví oddací listy. Stát se proti rozhodnutí odvolal. Avšak i tehdy, pokud bude stát Havaj muset povolit sňatky párů stejného pohlaví, nebude z nového federálního předpisu - zákona na ochranu manželství - pro , ostatní americké státy plynout povinnost uznávat manželství osob stejného pohlaví, jež byla uzavřena v jiném státě unie (Goldberg, 1996a). Soužití párů stejného pohlaví mezitím začíná otevřené uznávat stále větší Počet místních samospráv, univerzit a velkých společností (napr. Lotus Develop-ment Corporation nebo Disney). Některá města a obce^umožňují jejich oficiální registraci. Podle některých názorů je taková registracedůležitá, neboť veřejné uznání vztah legitimizuje. Může však mít i praktické výhody, jako je výplata PQjíš-tění partnerovi, přiznání rodičovské dovolené, možnosť využití rodinných slev nebo úlev a dědění majetku. Zvýšený zájem o problematiku právního uznání sou-žKpárů stejného pohlaví se dostavil také v důsledku šíření nemocí AIDS. Mnoha homosexuálním mužům odebrali jejich umírající partnery odcizení a rozhněván, r°diče; tito muži byli vyloučeni ze spolurozhodování o péči o svého partnera nebo ikonce o tom, kde bude pohřben; v případě, že chyběla závět, zděd* rod.ee ČI sourozenci také majetek zesnulého partnera.. Na tento problém upozornil také případ Sharon Kowaiski a Karen Tnompson. Tyto dvě ženy si vyměnily prstýnky a prohlásily se za životní partnerky, ale protože nebyly a ani nemohly být oficiálně oddány, podle zákona zůsta.y-jak uväd,Roh. »" (1992) - cizími osobami. Když Kowalski v roce 1983 vyš.a z dopravo, nehody ^znýmtělesnýmpostižením.její rodiče ji o^^'iMV^^^Z . Partnerkou, umístili ji do pečovatelského ústavu a partnerce « vat. Thompson proto požádala soud, aby ji učiní, zákonným nerk, Soud nim Instance rozhodl ve prospěch rodičů; v roce 19» však od^c, -d rozhod,. že P0dle .ékařských posudků Je Kowa-ski schopna se "* a s kym chce m se nĚ ^,3. že chce « doma se svou part- n^ou. Odvolací soud navfc konstatoval, že Kowalski a Thompson jsou spjaty „pou-t6m rM'nného partnerství- tedy že tvoří vztah, který si zasluhuje být respektován. 6. gender :tahy Komentár 6.2 Hnuti za práva gayů a leseb Pozitivní změna v postojích vůči homosexualitě a v poskytování občanskoprávní ochrany gayům a lesbám je do značné míry přímým výsledkem sociálního akti-vismu organizací gayů i leseb, které společně tvoří hnutí za práva gayů a leseb. Některé z těchto aktivit nejsou zdaleka nové. Carrigan ět al. (1987) například dokládají, že snahy o „emancipaci homosexuálů" se objevily již v první polovině 19. století v souvislosti s první vlnou evropského feminismu (viz kapitola 1). Cruikshank(1992), Faderman (1991) a další autoři se zabývali dejinami mnoha organizací zakládaných ve Spojených státech od 20. let 20. století pro boj proti předsudkům a diskriminaci vůči homosexuálním mužům a ženám: tyto organiza7 cevšak mely jen úzkou členskou základnu a nerozpoznaly v homosexuálech utla-Boww^^ se začala hlásit o slovo po roce 1945, kdy se vyrvoffly nové skupiny jako Mattachíne Society pro homosexuální muže a Oaughters of Bllitte pro lesbické ženv Ma - Din Pílím—' Pinskrnrw le*DICIge-49aa.zrušil stát Mainejajje^pfvni stát USA_syůi zákon na ochranu práv homosexuálně orientoya-°soi). jenž zakazoval diskriminaci gayů a leseb v zaměstnání, otázkách byd-feQW integraci do širší společnosti - a to í přesto, že se v průzkumu veřejného •mínění dvoutřetinová většina dotazovaných vyslovila pro zachování zákona-iQuinn, 1Q98). V současnosti má obdobné zákony pouze devět amerických států, z toho Pět v Nové Anglii. Tyto nezdary komunity gayů a leseb neumlčely. často naopak vyvolaly inten-Vnější politické uvědomění a aktivitu. Stále více gayů a leseb je ochotno se ke své sexuální orientaci otevřeně hlásit a požadovat ochranu svých práv. Neklen Pozorovatelé však předpovídají, že v prvních desetiletích 21. století se otázky prav gayů a leseb stanou ve zvýšené míře předmětem sociálního konfliktu (Murray. 1996). -Piewože bojovnídaJUáya gayů *Jewl>.flO»ŽMiUa^ kritikové registrace soužití nesedaných párů - i sňatku oso "Waw - se o,avaj, dus,ecíku Pro ty, Mo se pro .W^*^^^ ."oonou. Například Robson (1992) upozorňuje.^-^u^ *P'es«vní institucí, která intimní vztahy podřizovala vlade ^Zealny - PoaeStné _ (. ty kteff jsou moriogamnřa s=^m-, ^ ^ * •«». - a deviantní. Stane se osvědčen, o reg ^ 1993; RObS°n' 1992)-nižšnnsta-ce. Kxerý odmítl - ^ F'0r'da POtVrdil rozh°dnutí soudu mu svěřn do pe5e bývalémľrľ '^'^ d° Pé5e !eiř"dcefu a míst0 tono* --í^&í!££^^ kierý^fedtím ve vězení za cměl m« pňfesnŠ^-'kte'ý ° Píípadu původne rozhodovairav^oTTle ~Ä«JJ^^ (Epstein, 1996). P001^' možné pouze v šesti tTT***žena *» Cl zeiství' adopt°va,-,i děti **» «™** "é do^ľ51 R°bSOn-1992) Navzao ' r'6'6 1 m6t0d asistované reprodukce ■ -rr sít. ^^^^^^^ -^lové, ^V''6^- Po*« * : Stejnéh° WhlavJ. -á jen malý ---^^s-uälnt 0r,2^ oroste většina dětí jako hetero. 254 ^---^J0^^^0^ 6 genoer a intimní vztahy ^-•^naČLijí, že děti vyrůstající u lesbickýGH,tpdičů jsou většinou uvolněnější "^élávějšínež děti zjiných domácností; ohledně své sexuální orientace nemalou nejasnost (Golombok a Tasker, 1996). Tato zjištění znovu zdůrazňují to, m homosexuálně orientovaní rodiče dávno dobře vědí: že totiž rodinu dělá láska. 6.5 NÁSILÍ V RODINÁCH A INTIMNÍ VZTAHY ^Představu rodiny \ako útočiště před nevlídným veřejným světem narušují zprávy orozšířeném násilí v rodmách. Podle Úřadu pro kriminální statistiku Ministerstva reálnosti USA (V. S. Department of Justice. Bureau of Justice Statistics, 1995) tonáží jen ve Spojených státech každoročné asi k 450 000 případů nfcWvro* nach. V mižm 57 % těchto případů jde o sezdané páry nebo bývalé manžele, oběť. však s ohlašováním případů týrání často váhají. Podlejednoho celostátní to výzkumu například pouze 6,7 % žen, které napadl mUmní partner, pňpad ohla--Sj?ol^(štraus a Gelles, 1990). Z oficiálních statistik tak zřeJmé P~ "Vchází podhodnocen. Kapitolu proto ukončíme rozborem tří forem nas.li v in im JŽUjStezích - týrání partnera, týrání dětíjtýranl&arš[ 6 5 1 Týrání partnera v heterosexuálních vztazích Celostátní výzkumy využívající náhodné vzorky sezdaných paru a sou ^ ^ ukazují, že asi 12 % dospělých intimních p^tnejů^^^^ ^ Jedenkrát ročněfyzicky týráno. V jedné z netznameisic ^ ^SmrTay Straus, že na 1000 párů připadá ve " manžela a 124 ze strany manžetky (Straus. amému uol, 4 lýrániJP* k0Jíir^rír9ÍM^ »árů ukazují, že asi 12 % dospt.,- »n jedenkrát ročně fyzicky týráno. V jedné z nej''gpojenýcn siai~-"kalulilvTuTray Straus, že na 1000 párů připadá vei ^ dení ze strany manžela a 124 ze strany manželky ( ^ jednostrannému ubjfc Tato zjištění naznačují, že partnerské ^^^^^9^- Tent0 ale až vposled- Pohiedliä^aTn^ renínový(víz napr. w , televizních drs- ni době se mu dostává větší pozornosti. V nOVI^olajipos^^ kusních pořadech figurují zastánci P^^^^^^^iAsaĎaW' mužů a citují statistiky, z nichž W^ľ5^L'Win, 1992^ vůči manželovi či přítel, přiznávají *^steJf fTukazujíjejnu^mQOhem cas-™n^kám č, príte,kvním. Výzkumyj^aj<:.g^venás||. ngž odp0vřda skutečnost, teji udávají nižší frekvencixívJáĚBSU»uaíS- 255 rCowel, a Burgess. 1996; Dobash et al., 1998). Práce se statistickým, udaj,, které vycházejí z výpovědí o vlastním chování, mají ještě jeden problém, a sice, žeztěchto údaji nelze určit, zda při použit! násilí vůči partnerov, nejde o sebeo-"TS^bo o^rmmatáfáMl naPříklacl * násilím obyy^ ^z^^Meří tak chtějí manielkuukáznit nebo ztrestat (Bamett et al., 1997). Ještě vameWpróbTémem zmiňovaných dat je však to. že neříkají nic o důsledcích užitého násilí. Výzkumy přitom opakovaně dokládají, že případy zranění intimními partnery jsou častější a vážnější u žen než u mužů (Dobash et al., 1998). Ženy jsou také svými mužskými partnery častěji zabíjeny než muži. Asi třetinu žen, které zemřely násilnou smrtí, má na svědomí jejich stávající či bývalý manžel nebo přítel, zatímco jen 3 % zavražděných mužů se stávají obětí stávající či bývalé manželky nebo přítelkyně (Crowell a Burgess, 1996; Greenfeld, 1998). Je tedy zřejmé, že podobně jako jiné projevy chování je i partnerské násilí genderové podmíněný jev: násilí žen a mužů vůči intimním partnerům se kvantitativně i kvalitativně liší. Při hledáni příčin týrání mezi partnery se někteří výzkumníci soustřeďují na osobni charakteristiku násilníků a ptají se: „Proč právě tato osoba užívá násilí?" Odpovedi sahaly od evolučních teorií přes hormonální a neurologické faktory až po osob-bviľľaPSyCh'Cké P°'UChy-J™ 3Ut0ň zkoumali socializa™ cnosti, zejména arových noreľľ * Uľ ° ™* ^ ^ na^nských tradic a génije jeden faktor nýbržřad ľ "aZnaČUJÍ' * týrání PartnerŮ neZP°-a Burgess, 199S). ' aktoru lndividuálních i strukturálních (Crowell se často domnívajíce — -i nebo tiro-. ■ 'f d0mnívaii'že n^ilí mezi intimními partnery má na svědomí alko-noi nebo drogy. Vvzkumv cí„í. i, ** s požitím a,kllu i lnStatUii W ^ PfíPadíl náSÍU S0UVÍSeJÍ" váním omamné látky a br ' ' 199?)' ^ ^ ™* Pravděpodobnost násiinénľ l * ZC6'a °bjaSněný- NaPfík,ad ad'o& zvyšuje, není však'- am se s'ce s nadměrným užíváním alkoholu zábrany, že zamlžuji Maie svodem to, že alkohol a drogy odstraňují a nervovou soustavu (Crowell '"^ ně'aké iiné ^'"'oSioké vlivy na mozek dmga sice násilí nezpuS0D; jsou6688'1996^'Někdv se také stáva' že pitt neb0 něho chováni: .Nevěděl jsem ^ nabize"V jako vysvětlení či omluva násilni, kteří týrají své partnery bVl jsem °W (Gelles, 1993). Většina 1985; Gelles, 1993; Herman, Sjj*" ani nwkomani (Edleson et al.. ese Další obecně sdílené přesvědčení je, že k týrání partnerů dochází pouze mezi páry z chudých a dělnických vrstev a páry jiné než bílé barvy pleti. Výzkumy však dokládají, že domácí násilí je mnohem obecnější jev, který prochází napříč všemi sociálními třídami i rasovými a etnickými skupinami. Zároveň se ovšem, jak se iaiiiim, nevyskytuje ve všech třídách nebo rasových čí etnických skupinách aqmu měrou. Domácí násilí je skutečně častější v rodinách s nízkými příjmy (Moore, 1%V, Schwartz, 1988); u rasové a etnické příslušnosti žádné takto jednoznačné výsledky nedostáváme. Podle některých studií je výskyt násilí mezi intimními partnery zhruba stejný u bělošských, afroamerických a hispánských párů náležejících ke střední třídě, avšak v kategorii nižších příjmů je u párů jiných barev Pleti než bílé častější (Cazenave a Straus, 1990; Straus a Smith, 1990). Lock-hart (1991) naopak uvádí vyšší výskyt partnerského týrání u afroamerických stře dostavovských párů než u středostavovských párů bělošských. Další výzkumy navíc ^jí. že násilí ze strany intimních partnerů je nejčastější příčinou smrti mla- "ých Afroameričanek (Stark, 1990). Nízké příjmy a chudoba jsou tedy zřejmě faktory, v závislosti na nichž se ženy ^stěji stávají obětí násilí ze strany svého intimního partnera a častěji zůstávají ■"vězněny" ve vztazích, v nichž jsou týrání vystaveny. Někteří lidé odm,ta>l tyra- .rwoií že taková žena má při prvním náznaku tyra---i?- říkají. Z výzku- né nejí siavaji uueu nrui» ~. vězněny" ve vztazích, v nichž jsou týrání ^sWvenym^p^p'rvním náZnaku týrá-i ženy litovat, protože se domnívají, že taková zena m ^ ^ z výzku. "i Partnera opustit. „Proč tam zůstává, když je to tak s _ „pakované, vyplývá, že týrané ženy své partnery skutečné opous pfedevšírn musí avšak odchod je složitější, než si většina lidí mysli ^^.^^ neD0 přátele, na mít kam jít. Ženy, o nichž hovoříme, však často nern^ou ^ p|né nebo nevyho-které by se mohly obrátit, a útulky pro týrané zeny ^mená pro mnohé voji jejich potřebám (Dobash a Dobash. 1992). Opusti P Dá|e cflté. ------ ..---= , „ne a Bassů , ^ vkaDlto- EN0ER * '^TlMWÍ VZTAHY vuJ'jejich potřeb _ 2). OpusW partnera zn*..~--^ ženy s nízkými příjmy zůstat na ulici (Brovne a Bassuk, 1997). o*. M «yto ženy odejít, musí být schopny finančně zajistit sebe a své det,. V kapto-le úderne hovořit o tom. jak jsou v důsledku nejrůznéjších a mzdové diskriminace ženy soustředény na místech a P«W v této kapitole jsme také poukazovali na to. že opustí zena partn* ^^^^SSIk (Branci, některé ženy odkázanost na systém s-* ,.„äfS!rt„„ *** které rych e opouštějf M v némž dochézí k tyran,, maj, veta nou d0bre ^ěstnání nebo vysoké šance na profesionální úplatném, d.sponuj, nad- ztahy němými zdroji a maji nablízku příbuzné, kteří jsou ochoto, a schopni jím pomoci (Pagelow. 1981). Navíc je třeba si uvědomit, že odchod od partnera ještě nezaručuje, že týrání skutečně přestane; výzkumy totiž naznačuj,, ze pote, co se žena pokusí partnera opustit nebo jej již opustila, dochází často naopak k eskalaci násilí (DeKeseredy. 1997; Kurz, 1995). K týrání partnera dochází v kontextu celkově násilné společnosti. Někteří lidé považují násilí za normální součást každodenního života a poměrné velká menšina lidí se domnívá, že za určitých okolností mají muži právo svou manželku či přítelkyni uhodit (DeKeseredy a MacLeod, 1997). V jednom celonárodním průzkumu uvedla více než čtvrtina respondentů (27,6%), že dát partnerovi či partnerce facku může být nezbytné, normální nebo správné (Dibble a Straus, 1990). V dalších výzkumech bylo zjištěno, že každý desátý středoškolák a dvě třetiny vysokoškoláků se v intimním vztahu setkaly s násilím, avšak 29 až 36 % z nich je interpretují jako projev lásky a pokus o zlepšení jejich vztahu (Flynn. 1987; viz tez DeKeseredy a Kelly, 1993; jiný pohled má 0'Leary, 1993). Tyto postoje se «** odrážejí i v soudních rozhodnutích. Vezměme si například případ z roku 1994, inatľvľ !ľ Mary'and °dS0Ud" ™Že' ««* ^ svou manželku poté. v^inaniužO(Vuniľ S'tUaCÍ bynUtkání -Postat* svou partnerku cítila ze domácí m---" ... -h^uestat" s ■-..ment is 18 Months", 1994) íeľolľnľT **upců,Sran** kritizuje americký právní systém za to, Sdt:^0*** Pr°blém 3 "** ™ «* -reaguje. Od 70. ,et «kona o násilí páchaní" e&,Slat,Vn'm zrněnam. mimo jiné k přijetí federálního Poskytováno vice omJ^ľľ 1 roku 1994- Na základě tohoto zákona je nade, že násila- Jľí***,^.^'*.«„eraJ,**'-* a v „ř„ T***-**i ,ľ,c,hopar,nerapre:p jšrtresty a v p- ^^^^^ St,d^ddost,,S„taneuci"nou zbraní ■ ouQ> naději, že se konečně stane ú t""'"' mi se v nay společnosti dosud dostávalo lepší právní ochrání lejich obětem. ľzľľcvľdľlVn0rnDSeXUä^ích^«'-V.xoho,ime mnohem méně. Těžko zde >«* vvzkumy velkých ^ v celosx- nebQt mnoho gayCl S58 a/eseb svou sexuální orientaci nepriznáva. Nejsme proto ani schopni s větší přesností určit, jak často se násilí ve vztazích osob stejného pohlaví vyskytuje. Ně Kteří autoři uvádějí, že jde o zhruba stejné častý výskyt jako ve vztazích heterosexuálních (Branů a Kidd, 1986; Island a Letellier, 1991). Tato tvrzení však rjtíiázejí z výzkumů homosexuálních osob, které se ke zkoumání dobrovolně přihlásí, a které proto pravděpodobně netvoří reprezentativní vzorek celé homose-íuální populace. Přestože tedy výskyt domácího násilí mezi osobami stejného pohla »neumíme přesně odhadnout, z omezených dat, která máme k dispozici, vyplývá, že zde domácí násilí existuje a že podobně jako v heterosexuálních vztazích nejde pouze o výjimečnou jednorázovou záležitost. Jakmile k němu jednou dojde, má tendenci se opakovat a časem nabývat na surovosti (Renzetti, 1992). Mnoho lidí se domnívá, že pro týrané lesby či gaye je snazší opustit svého partnera, protože nejsou formálně oddáni. Výzkumy však naznačují, že homosexuální vztahy charakterizuje blízkost a fixace na partnera; opustit partnera je proto 'ěžké. neboť týraná osoba je jemu i jejich společnému vztahu hluboce oddána. 0r"hý problém je to, že gayové a lesby často žijí v nesezdaných soužitích, tj. žijí s Partnerem ve společném bytě či domě a bydlení i další předměty si také spo-le£ně pořizovali. Opustit partnera, třebaže se dopouští násilí, tak může zname-nat- načnou finanční ztrátu, kterou ne vždy lze získat zpět právními prostředky - Pokud by se týraný partner k jejich užití vůbec odhodlal. Většina se Wz rade-Jj ^ soud neobrací (Renzetti, 1992). Za třetí existuje pouze málo *> uměřených speciálně na pomoc obětem domácího násilí mezi osobám, teho a v útulcích či službách pro týrané heterosexuální ženy se gayove a I y *asto necítí být vítáni (Renzetti, 1996). Zatímco Vrané heterose*« m ze y **> obracejí o pomoc k příbuzným, pro týrané ^^Zkly. anebo na«va někdy neexistuje, protože rodině o své sexuáln. °«entaC,°U H|V/AIDS s * *ce.a přerušily styky (Renzetti, 1992). A konečně. ^ "* " homosexuálních mužů za následek to, že týraný P*»*^ ^ pf<> Partnera opustit. Oběf týrání, jejíž partner má AIDS, se Je.fl < —„.o partnera, který svislá co do - « -nto přednost tože opouští"31'^ °bet ty>ání'jejfž Partner má A,L,°' — AlDs nak -' UrT1lrajíc,ho Partnera, který nemá, kdo by se o něho po finanční ^ naopak ot>éf týrání, může být na svém partnerovi závis/á co do itakovérn30dPOry ' tělesné pomoci, a před životem o samotě dává proto přednost Ka v opuátéVZ!ahu 'Lete SeXUa'ní zneužívani může mít na dítě různé účin-lasconcibezpoužliiKon7aÍdU'riZlkOVeho cnovan'(např. pohlavního styku v ado a Potich přijímáni poJT ^ ^ antlkoncePce a střídáni partnerů), hádek *"* zneužívaných diveľ*MltmaVé' * ~^UkaZují Snrier et al- <1998> ~ u se** * chovám navenek ľ*1** Úima bohem dospívání častěji proje-*vé w*» mternalizova*, ľľľ chlapci mají naopak sklon chudoby g Saml sobe M, též Kapitola 11). k tytími a i^^Z^ bVly m^ ' další faM°r* Meré při" V****** ^^nachtěnvcKři ^ naPRV,ad dokazano- ze častěji jsou týrány ^ - ■ Depwtmem ot Health and hŮ ^ ^ íaStÔJi ^ matky" niko11 otcové ,y 16 ««o Wtftni lw flJ^n Sorvlws, 1998). nen[ však Jasnéi dQ jahé !«o 8m lon0, ia n>etky se svými dětmi tráví více 6- GENOER ft INTIMNÍ VZTAHY jasu. Navine může být i vetší sociální izolace matek, o níž jsme hovořili výše. Sociálne izolovaný rodič má větší tendenci týrat své děti (Straus a Smith. 1990). Ovšem pfeslože matky týrají děti častěji než biologičtí otcové, často jsou děti zneužívány. aiozejména sexuálně, také nevlastním otcem či přítelem svobodné matky (Gordon aCieighlon. 1988; Hodson a Skeen, 1987), Konečně týrání détí se podobné jako týrání partnerů odehrává v určitém společenském kontextu: většina lidí souhlasí s tím. aby rodiče nad dětmi uplatňovali autoritu a za případné prohřešky je tělesné trestali (Dibble a Straus, 1990), a celkové panuje přesvědčení, že coko\\ rodiče déla-li doma v soukromí, je jejich věc. Jak ukazuje Komentář 6.3, téměř na celém svété se děti stále ješté považují za „majetek" svých rodičů, což dává rodičům značnou volnost v zacházení s nimi a umožňuje jejich další týrání a zanedbávání. Komentář 6.3 Sexuální vykořisťování dětí: détská prostituce Jedním z vedlejších produktů děsivé bídy, jež charakterizuje život většiny rodin v Asii a Latinské Americe, je výrazný nárůst počtu případů dětské prostituce. Podle bojov "M za práva dětí se v Brazílii, na Rlipínách a v Kambodži čím dál častěji stává, že je dítě uneseno a nuceno k prostituci anebo prodáno do veřejného domu vlastními •Mlel. kteří zoufale potřebují peníze. Děti jsou někdy ve veřejných domech zamyká "V. Pokud je u nich riziko, že by se mohly snažit utéci. větš,nou však taková opat ření ani nejsou nutná: na to, aby díté zůstalo, obvykle stačí bití a vyhrožován,. Pres-ne odhady počtu prostituujících se dětí se těžko získávají, někteří odbornic, vsak hovor, "ejméně o desetitisících jiní tvrdí, že jde přinejmenším o milion dět,. Věk těchto det, ^ pohybuje od pouhých šesti až do patnáct, let (věk. v němž se osoba muze dobrovolně rozhodnout pro pohlavní styk. je ve většině zemí stanoven na sesttifict letj. Většinu z nich tvoří dívky (Goerlng. 1996; Krištof. 1996; Sherry et al.. 1995h Kdo jsou jejich zákazníci? V některých případech místní «fS™^"* rým rodlíe poskytují své děti za úplatu, někdy podnikatelé a >2*«"*T* z nichž někteff oestujf individuálně, jiní v ráme. organizovaných zájezdu,«se xem. Nabídka těchto zějezdů se poprvé objevila v Japonsku, nynřse však ^dáva,ive Velké Británii. j|ínr Koreji a na Tchai.wanu. Je-li dívka panna, mu* se cena vyšplhat az na 500 do,arů> Jakmile vSak panenství ztratí, může být - podle věku a zk, senostl - nabízena za 2 a2 10 dolarů (Krištof, 1996: Sherry et al., 1995). Mnozí zékaznic své chovanf omloUvaJÍ tím, fe ve skutečnosti těmto dětem pomá-h*f! d6vaJf "nv Pry totlz možnost získat pro své rodiny tolik potřebné pemze, které a i;,:no(h a intim 261 sely vydělávat ještě nebezpečnější a podřadnější prací, často také gäg^Irl * děti ze zbídačených zemí JSou beztak sexuálně aktivní od ranějšího věku. „ . ........ jinou motivací pro vyhledávání malých dětí jako prostitutu je vsak přesvědčen.. že je u nieh nižší pravděpodobnost nákazy HIV. virem způsobujícím AIDS (Sherry et al.,1995). Podle světových zdravotnických odborníků se AIDS v mnoha státech, zeiména v Asií, mezi prostitutkami a prostituty rychle šíří. V důsledku mezinárodního otKhodu s prostitucí a vzhledem k tomu, že nakažení cestovatelé si nemoc odvážejí s sebou domů, AIDS snadno překračuje hranice států. Prostitutky a prostituti vypovídají, že pouze malá část jejich zákazníků používá kondom a čím mladší je prostitut, tím méně je schopen na použití kondomu trvat. Přitom platí, že u dětí je vzhledem k věku riziko nákazy HIV větší: dětská vagína či konečník se při pohlavním styku snáze poškodí a vznikají oděrky, nezhojené ranky a krvácení, které přenos HIV usnadňuji (Krištof, 1996). Světoví zdravotničtí odborníci proto očekávají, že výskyt AIDS bude v Asii a Latinské Americe i nadále stoupat a že stále větší část nakažených a posléze i umírajících budou tvořit děti (viz též kapitola 11). 6-5.4 Týrání starších osob nintZľUrŠi°SOby 56 SkfÝVá psychické « drtení týrání, zarKädbává-ní^^^ w«l sestry lékaře-0"'k°mUSVěf6napé6e0Staršíh0člověka"napf'" Wrývá.ženejčastějrdT0' Zd'aV°tní "eb° pravníci' 2 Wzkumů však VerneraF,nkelh0^^ 1988; Mates, 1997: no 300 OCO až i milion starší °dhBdí' ^ ^ Sp°jenyCh Statech každy rok tyrá" takového týrání o 3oo % (Grľľ ^ °d 80"let Počet ohlášených případů Pfe^sesvýzkumvtýran'netal'' 1M8: P''"emer a "^hor. 1988). * **«f, že rww* l ^rŠ,Ch os<* ^ca.o až v 80. letech, provedené výzku-,S°Usla*anennocnéaw '^tOh0totyP"^ní podléhají ženy od 75 let. které J*6 7 ob^. Verner a Fmke.hor, i988). Je možné, *» i ca!£ ^ laké **>• * P* je více než star-"yľll^^ status 6rSíaVeny "»** kovaným napadením točkou a Dsych.cta **■ tyrani, ženy si však podie ní z týrání odná- ses ikon , i^^uoien z tau^(Pil.emeraRnkelhoril988) lezkouméní pachatelů týrání vyplývá, že někdy jde o manžela či manželku týra-nério člověka, který buď pokračuje v týrání navyklém z dřívějších dob, nebo se wpak mstí za dřívější týrání ze strany nyní oslabeného partnera (Mosberg, 1988; Pillemer aFmkelhor, 1988). S manželským partnerem ovšem žije více starších Mi než s dospělým potomkem; pokud vezmeme tuto skutečnost v úvahu, můžeme zdostupných dat vyvodit, že dospělé děti ve skutečnosti týrají své rodiče častěji než partneři těchto starších lidí {Pillemer a Finkelhor, 1988). Některé tyto ůospělé děti byly samy týrány rodiči, když vyrůstaly, a zjistily, že je přijatelné vůči blízkým lidem používat násilí. Některé se nyní mstí rodičům, kteří je týrali (Kos-berg. 1988). Často jsou však pachateli týrání dospělé dcery, které si k sobě vzaly nemohoucí staré rodiče, aby se o ně staraly. Kromě toho se starají i o své vlastní rodiny a navíc normálně pracují. Většinou jim s péčí o rodiče prakticky nikdo npoméhá a psychická i finanční zátěž je nakonec taková, že vůči svým rodičům Používají násil, - bud aby je lépe zvládaly, nebo aby si .vylily ztosť na situaci, "liž se ocitly (Mates, 1997; Steinmetz, 1993). Nejméně 37 amerických států přijalo zákony, na základě kterých je občan povi-"en ohlašovat případy týrání nebo zanedbávání starších spoluobčanů. Někteříodbor-"fci však zpochybňují účinnost takových opatření, neboť se problémem zabývají, az hWK týrání dojde. Také programy zaváděné na základě těchto zákonů nedrsponuj, statečnou finanční podporou pro to. aby mohly skutečně vycházet vstnc potře, ^omítýráníiCallahan. 1988; Kosberg. 1988). Obránci práv starších hd..seipasto - - - - orevence - napřTk.ad v takové podobě, v nrz bydos^ - náhlejší odborná pomoc a podpora. -'■-ho násilí, je třeba pro dyžk týrání dojde. lostatečnou finanční podporou pro to, au, bám obětí týrání (Callahan. 1988; Kosberg, 1988). 0br^^'{todaiěí vtm», -domnívají, že nejlepší přístup je prevence - naprMaó\i odDOrná pomoc a podpora. rým dětem byla v péči o rodiče poskytována rozsah ejsi _ _^ ^ ^ tfeba pr0. Je-li navíc zneužívání staršího člověka pokracOVan'mrtnera nebo dítěte, blém řešit komplexně, tedy i jako problém týraní par , a REALITA PODRUHÉ IDEÁL A _miidf --očními preo Ml navíc zneužívání stars,, Jém řešit komplexně, tedy i jako problém <. 6-6 ROD.MY A INTIMNÍ P**TNE»1: IDEÁL. A REALITA PODRUHÉ V této kapitole jsme se snam upozorni na rozpor mezi tučním, představám, ,de-^Ch intimních vztahů a jejich skutečnou podobou v béžném živote. Hovor, jsme 0 « sociální Kon^kce .rodiny- - tedy Izolované nukleární rodiny sestavy, z«a-živřte,e>manže^^ obra,ern většjny .n.ch amen.ckýcfl fodin. Tat0 Ideallzace Muzei plod,, da.s, "n" ořeríct x -~,ŕäHám a vztahy - jako např. rodiny s jed- Bastavu. totiž že jiná rodinná usporaoani d víw / j - --tahy - isou ze své podstaty devtantn! č, nenormální. S63 vytnou představu. »w ívZiariy-J „ím rodičem či hontose*" 6 gender a intimní vztahy „ím toditem či hornou b. genoer a INTiMNt vzta Dalším mýtem plynoucím z idealizace izolované nukleární rodiny je pojetí rodiny jako soukromého útočiště před bezcitným veřejným světem. Zjistili jsme, že zatímco pro mnohé z nás představuje rodina místo, kde můžeme být sami sebou, a přestojsmemilováni, je zároveň i místem genderových střetů. Genderová nerovnost charakterizující společnost jako celek se často různými způsoby replikuje audržujeívrodině: prostřednictvím mocenské nerovnováhy mezi rodinnými partnery, nespravedlivého rozdělení domácích prací a pečovatelských povinností, ekonomických potíží domácností vedených ženami a domácího násilí. Mnohé tyto problémy dále zostřuje rasismus, diskriminace na základě věku, heterosexismus a sociální nerovnost. Idea rodiny jako soukromého prostoru rovněž přehlíží, kolika různými způsoby vstupují do intimních vztahů jiné společenské instituce, například stát. Stále znovu jsme se také v této kapitole vraceli ke styčným bodům rodinného života a života v zaměstnání. Ukazovali jsme, že rodinné vztahy nelze chápat oddělené od problému pracovních, otázkám genderu a zaměstnání se budeme věnovat v následujíc, kapitole; vzhledem k prolínání sfér rodinného života a práce se však znovu cbjev,, rada problémů, o nichž jsme hovořili již v této kapitole. Klíčové pojmy •Wwtomto wíejné a soukromé fé ■NI mxv pohl«|u nfl Mxual^ ^Iľ^T-'* d°m°V Pfe<)sta^e sféru oddělenou od sféry veřejné ani aktivity, zatímco mladi ;„„ - ^ ™ 'amC'Se mlaaým mužům d°volu|e provozovat sexu- ^We4rní,MlnĚtlnlman.elka_^a<:™='' a péče o členy rodiny, kterou v tradiční .zolované J^vtra^i^ •■■"W MHU I0alM ^ZT^T manŽe' ~ 0160 padají domé^st geograficky ä'ilľanľnľ ^ľ' manŽe'ka " ™tka 8 'eJicn "zaopatřené děti JJ^..^ ľols °a °5tatnň,° a uspěli č.eno- «».Äľ ^ab> se sMi nemaií partnera neb°nech,éjí ^ iry nese 2a domácnost finanč- i pracují za mzc|u ». .. """nř tvořenu tiotní. které n____ vatotom, zá manželství s»oJuje pokrevní mít, čí nemit aíté Příbuzenství, manielstvl ani adopce, ale Ooporučené literatúra íiKiK R. (eť) (1998). Issues in intimate violence. Thousand Oaks, CA: Sage, nono"'?. R. (1995). Teen mothers: Citizens or dependents? Chicago: University of Chicago Press. Musb». S. 0. (1996). American gay. Chicago: University of Chicago Press, fteni. j. a Thomas. j. L. (1998). Wrath of angels: The American abortion war. New York: Basic Books. Schmhu, P., a RurtEH, V. (1998). The gender of sexuality. Thousand Oaks. CA: Pine Forge Press. United Nations {199$). Famifyx: Challenges for the future. New York: United Nations Publications. WisroN. K. (1991). Families we choose: Lesbians, gays, kinship. New York: Columbia University Press. ■' ■<» však považuj! za urči nebyl jediným čího teoretika. Auieuc . 4, s. 11) například cituje D. H. Mor&a..<., hnané říci. že rodina má v zásade Jediného moderního teoretika a tím je Parsons" (dúra* y !Podle zprávy Svetové zdravotnické organizace z roku 1998 dochází každoročné na světě ke zhruba 75 milionům nechtěných otěhotnění. 20 milionů z dotyčných žen, z nichž 95 % žije v rozvojových státech, si nechává těhotenství ukončit pokoutné, a to nekvalifikovanou osobou, nečistými nástroji aspou-iHím nebezpečných metod, takovou metodou může být predávkovaní léky. naloženi velké zátěže na ženino břicho a vsunuti tyčinky či jehly do děložního hrdla. 10 až 50% žen, které podstoupí ilegální ukončeni těhotenství, má komplikace, jako jsou infekce, krváceni, proražení či protržení dělohy, chronické bolesti pánve a zablokováni vejcovodu. V některých případech vyústi komplikace v úmrtí. Zpráva upozorňuje na to, že zákony proti ukončení těhotenství zvyšují výskyt neodborně prováděných ukončení těhotenství, který zase vede k růstu počtu úmrtí matek (Bulman. 1998). ä Ve studii, kterou si v roce 1997 nechalo vypracovat Ministerstvo sociálních služeb státu NewJersey. bylo Aěno.že zatímco relauvní^^ • mezi příjemci sociálních dávek ve státe New Jersey se relatívn, poce. ukorv ■ —•» že nárůst počtu ukončení těhotenství souvis, s .lefot--- navedeným v roce 1992 a pteztírvaným uice dětmi (Lewin va upozorňuje na to, že zákony p„ cen, těhotenství, který zase vede k růstu počtu úmi i..... Ve studii, kterou si v roce 1997 nechalo vypracovat Ministerstvo sociálnu.i< — 3'štěno, že zatímco relativní počty ukončení těhotenství v letech 1991 až 1996 ve stálé New Je,*, Spojených státech poklesly, mezi příjemci sociálních dávek ve státě New Sersey se relativní počet ukon íení těhotenství výrazně zvýšil. Studie konstatovala, ze nárůst počtu ukončení těhotenství souvis, s .reformami- sociálního systému v New Jersey, zejména pak s opatřením zavedeným v roce 1992 a přezdnanym -rodinná zátka" (. rodinný limif) (family cap), které upírá sociální dávky oňjemcúm s více dětmi (Lemn. 1998c). Podrobněji se budeme důsledkům nedávných sociálních .reforem' venoval v kapitole 7. '-< **« sc výzkumů soustředi.a na emoční důsledky rozvodu pro det, ***^«* - • —t horši stud,jní výsledky, častěji odcházej, ze Storyiw* - -^.é sebevědomí, častěji v průběhu dospi-" 1991). Někteří jiní autoři -MouilV Si dií sociálního systému v m= l<sou jeho vzt: s matkou a konfNktnost vztahu mezi rodiči (Furslenheré a Cherlln. 199Í). uT* Slá'Ů US* -^u; rčitou formu .neseného^J^^T* "2á^nú, kterým, by byl tento typ rozvodu zrušen - pKnejmenéím v případě péru s dětmi: instituce Colorado, Georgia, mm. Michigan a Pensylvánie (Johnson. 1996). - "»m na světě, který legalizoval manželské svazky me2i oso-'''«100 registrovaným homosexuálním párům 3 PTiieU zéii0nů _ .USA umožňuje určitou formu .. nezavinénéfl0 rcL^^!'m, b^ ^ ten'° typ rozxoóu zmien - pňneinK*-. na byty preoiožT™'1" ť,nízruSenf manřelsMpňlli snadným a poškozuje ženy a déu. . ' dánsko se v roCe Státech Colorado, Georgia. lowa. Michigan a Pensylvánie (Johnson, 1996). bami stejného 1989 SIa|o prvnrm státem na světě, který legalizoval manželské svazky mezi oso-Práva a povinno n^'' k<>y}airiíl několik výjimek přiznal úředně registrovaným homosexuálním pérům s" Párů heterosexuálních. 7. GElMOERi zaměstnanost a ekonomika ***** »*- rodu ženského, jako napr. ane^a. čteném expert*-M**. —a, p«Mft.. soc10teha v**** a y^umná pracovnice a jej.cn ptóové .varv. jsou v nalepujícím výkladu míněna jako generická femínina. tj. zastupují i substantiva rodu mužského. Podobně je tam. kde jde o autorsky nebo ínkluz.vn. plurál, v pfíčestí minulém používána koncovka rodu ženského. Záměrem je poukázat na arbitrárni povahu etablovaného řešení, tzv. nepřímakového maskulína, které patří k těm mnoha lingvistickým prostředkům, jež zkreslují skutečnou povahu lidské sociální zkušenosti, produkují a reprodukují na úrovni jazyka existující genderové nerovnosti a symbolicky „vymazávají" ženský prvek z komunikace (i vědomí). Genderová lingvistika přináší dostatek důkazů o arbitrárnosti .maskulinního" řešeni, jeho nedlouhé tradici i nespolehlivosti. Když hovoříme o ekonomice společnosti, máme na mysli systém hospodaření té které země s vlastními lidskými a materiálními zdroji a rozvoj těchto zdrojů. Lidské zdroje v ekonomice sestávají z pracovní síly. Socioložky již dlouho zdůrazňuji význam prácev lidském životě. Na té úplně základní úrovni je práce nutná, abychom přežily. Práci aie většinou nevykonávají jednotlivci samostatně, spíše jde *tMT,W0St *kUpiny lidí- Ji(*mi strace má jak sociélní, tak eko-Sp0ienstá^ stejně » «industrializovaných Ät^Hb""*1^ -pořádangidé vykonávají různé ^ hodnota a odméľa^pT h°dn°Ceny " ^ °dměň0vány- V idealním Pfípadě rentnimvlastnostem - ^°]am%w^m zaměstnáním odpovídala určitým inhe-teného ůsili, úrovni zodpľved'^ %^ VyŽadované dovednosti, objemu vynaloživše ale hodnota p^^^ *a kterÝch je práce vykonává-pracovní šijy - k rasové a eľ * °dměna za ni važe více k připsaným vlastnostem V kapitole se amSf|™ pr,s,uě™*ti a/nebo například k pohlaví. 2e" a mužů a na rozdílné hodnot ^'"^ ekononV,cké a Pracovní zkušenosti Muži i ženy vždy pracovaB * ° které Práci připisovány. ^ ía svoji piáci(1 P'Pracovních možností jim dostupných a odmě-a Rvaných předslavách ^a záviSe)a spíše na ku,tumě pfed gJW* Náš ^ ^ ' - v rámoi jednotlivých společností se zase pace mužů ařm^., íacnerne krátku,*, „ . »n na trnu Práce ve _ HralKVrľl exkursem do historie partici- Jlie7 6 Spo^vcn státech. Gen DER, ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA j/lPKfiCUJÍCi ženy a muži v usa v historickém kontextu participace žen a mužů na trhu placené pracovní sily je ovlivňována množstvím faMorů, mezi nimiž hrají velice důležitou roli změny ve výrobě a demografické změny, fyto změny jsou ovlivňovány, převažujícími genderovými ideologiemi o vhodnosti milých pracovních rolí pro muže a jiných pro žern/J Není pochyb o tom, že jednou z nejdúležitějších změn, jež se odehrály během devatenáctého století, byla transformace americké ekonomiky z převážně země-óélské na industriálni: v důsledku toho se výroba přesunula z farem do továren. Je zajímavé, že se o industrializaci často hovoří pouze v souvislosti s jejím vlivem na mužskou pracovní sílu a obvykle se předpokládá, že ženy se přechodu do továren neúčastnily a místo toho zůstaly doma a staraly se o rodinu. To ale platilo pouze Pro určité domácnosti. Všeobecně můžeme říci, že muži vstoupili na trh Placené pracovní síly v počtu značně převyšujícím počet žen]^>ommantní ideolo-fiie střední třídy totiž tvrdila, že tzv. skutečná žena má zůstat doma a nemá pra-c°vat. Určité skupiny žen - ženy z chudých rodin a rodin pracující třídy, ženy samo-iivítelky, ženyjmé barvy pleti a piistěhovalkyně - si ale mohly dovolit zůstat doma Jen zfídkakpyJNutnost přežít vyžadovala, aby si našly placené zaměstnání. Tvrdá rea'ita pracovního světa tak stála v ostrém rozporu se středostavovskou představou jemného ženství (Cott, 1987; Glenn. 1992; Stansell. 1986). V roce 1800 pracovalo mimo domov pouze asi 5 procent žen. V roce 1900 to « bylo asi 30 procent žen žijících ve velkých amerických městech. Velká vetsi-na z nich pracovala jako tovární dělnice (Dublin, 1994). V teakách v Nove Ang-'« se například většina pracovní síly v roce 1850 rekrutovala z řad zen (Dublin, v,erthheimer, 1979). Ve městech jako Boston nebo Ne. York sezeny^ ^ovalyzejménavoděvnim průmyslu jako šičky (Glenn, 1990: Stanul ;. vykonávaly kusovou práci (např. balení knih. kroucen dou.u n *o*» Pa *vétin na klobouky pro majetnější ženy). ^^^^X •** v neuvěřitelné nebezpečných podmínkách a za denn, mezi 10 a 18 cent, I když pro některé z závislost na rodině, jiné ji celou nebo témer celou odevzoa J'm pom°bly uživit domácnost (Dublin. 1994). a,e teny a muži „ Qd samén0 pocätku segregovan. do j ny erS vyžadova,a š. kvalj,kaci _ což ^menalo také vy ^ ^ fena mužúm. Rozšrřené stereotypy týkající se vrozené pasivrty a fyzické sla- 7 GE(*OEn. ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA 267 Je 5jednotvárnými pracemi ospravedlňovaly to, že . ---- ___co f\r\cxlt\\iirí r»rárť» Pmc, hosti žen a jejich větší smířlivost s j------- - hylV oU napěny ty nejnudněji neustále se opakujíc, prače. Pres-Z *• m»» -ona žen naprosto nepostradatelná pro přez.t, rodiny, presved- loze oyia m« h«iv.™-------r tiaij" cení. že ženy pracují pouze dočasně, tj. do te doby, než se vdají, bylo pouz,vano ...... ____i a Příslušnice etnicWrh , ne)"ure placené práce dostávali příslušníci vmiLnycn minorit & i i^h -služníci etnických minorit ' V6 Srowän! s Plôškami dostávali pří- skě protějšky (viř napřiw^**"1 ^ mZ$í dostava1' stále více než jejich žen-n«|núře placenou skupine, rľ^' 198lIjJ',st°hcky byly ženy jiné barvy pletl 268 a('h" práce^ je ironií, že sociální chaos, který mnohé sociální skupiny během devatenác-ého století zakusily v důsledku industrializace, urbanizace a emigrace, vedl k vytvoření nových pracovních příležitostí pro bílé stredostavovské ženy, zejme-na ty s vysokoškolským vzděláním. Svoje domácí role začaly uplatňovat ve společnosti - začaly se starat o „občanskou domácnost" a lobovat za různé sociální reformy včetně reformy mezd a pracovní doby, zákazu dětské práce, lepšího bydlení pro chudé a opatření týkajících se veřejné hygieny. Některé tyto kauzy podporovaly tím, že zakládaly dobrovolnlcké organizace nebo do nich vstupova-ly.jině si na nich založily kariéru v tzv. „ženských profesích', tedy ve zdravotnictví, učitelství a sociální práci (Cott. 1987; Evans, 1987). Takové práce nebyly považovány za hrozbu „jemnému ženství". protože se od žen očekávaly dobré skut-ky a péče o druhé. Mně genderové stereotypy se používaly k ospravedlnění nábo-ru žen pro sekretárske a jiné úřednické práce v době, kdy se výroba rozšířila a bylo zapotřebí získat pracovní sílu pro služby. Argumentovalo se například, že přirovná obratnost žen a jejich vrozena poslušnost je přímo předurčuje pro kancelářské Práce (Kessler-Harris, 1982). Myšlenka, žejženská práce je dočasná a ve vztahu * mužské práci druhotná, zůstala bez trhliny a pomohla udržet segregaci na trhu Práce na základě pohlaví a ženské mzdy na nižší úrovnuf Tabulka 7.1 ukazuje míru participace mužské a ženské pracovní síly od roku 1900 °o roku 1998. Čísla z prvních dekád dvacátého století ale zakrývají velice důleztte ^ěny, které se ve složení pracovní síly odehrály během první poloviny dvacátého století, zejména během velké hospodářské krize. V Tabulce 7.1 si můžete všimnout, že mezi lety 1920 a 1930 se participace mužské pracovní síly nepatrne snížla, zatím co ženská trochu vzrostla. Mnoho vdaných žen vstoupilo během krize na trh prace. aby podporný své rodiny, když se jejich manželé ocitli bez práce. Tyto zeny byly bohu-W často obviňovány z toho, že kradou mužům práci, i když „ve skutečnost, vseob-— -regaoe na základě pohlaví na trhu práce znamenala, ze trojni obsluha, krt*"*' počet 3 3<55 000 2976 000 2 383 ooo 1 836 000 1 7isooo 1 654 000 1 S°4 000 1 «27OOO % držená 98.3 64.2 95,9 60.3 90.7 84,3 ****** 1117 OOo 1 °°4 000 f oíet f f 20 ooo ? 939 ooo 1658 OOO í35io0o 1 flO 000 i^8o°o ,í03«000 10°2 000 98.6 42,4 73,9 95,4 ***** 74.3 98.7 82.8 S7.6 35,8 92.5 39.7 88.6 77.1 76.7 3°9-lU. st A Školství, úřednických zaměstnáních a službách. Přibližně jedna ze čtyř žen pracujících na plný úvazek má úřednické povolání. Sektor služeb zůstává stejně, jako tomu bylo hned po druhé světové válce, oblastí vysokého růstu pracovních příležitostí jak pro ženy. tak pro rasové minority (Glenn. 1992; U. S. Department of Commerce, Bureau of the Census, 1997; U. S. Department of Labor, 1998b). Dalším důležitým údajem, který Tabulka 7.3 poskytuje, je měřítko, v jakém uvedená zaměstnání vykonává jedno pohlaví v poměru k druhému, Z deseti zaměstnání, kde je nejvétěí koncentrace žen, jich šest bylo z více než 75 procent obsazeno ženami ve srovnání se 43,1 procenta zastoupeni žen v celkové pracovní síle v roce 1997. Z deseti zaměstnání, kde dochází k největší koncentraci mužů, jich více než šest bylo z více než 75 procent obsazeno muži a pět z více než 90 procení Muži se koncentrují také v pozicích vykonávajících dohled, a to dokonce v oblastech, kde jinak převažují - například jako prodavačky či úřednice - ženýľj Jak ukazuje Tabulka 7.3, v prodeji je 60,3 procenta vedoucích nebo majitelů mužského pohlaví. Přibližně 40 procent vedoucích v úřednických zaměstnáních jsou m"ži, Přestože 98,2 procenta úřednických pozic (sekretářky, písařky a stenografky) obsazují ženy (U. S. Department of Labor, 1998b). Tím ovšem nechceme říci, že na poli pracovní segregace podle pohlaví nedo-šl° vposlednfch letech vůbec k žádnému zlepšení. Jak jsmejiž poznamenaly, z výsledků výzkumú vyp|ývá> že pracovnf segregace podle pohlaví od roku 1970 klesá O*obs. 1995). Pokud se znovu podíváme na Tabulku 7.3. najdeme pro snižujte - Pracovní segregaci podle pohlaví další důkazy. Co se týká distribuce podle pohla-* m se být velice vyrovnané zejména počty prodavaček a prodavačů. V.d.me ^ že v zaměstnáních, kde mají největší zastoupení ženy, dochází k*W» « "a základě pohlaví mnohem méně než v zaměstnáních, která ** «*L V posledních deseti -etech stále více mužu *«* vykonávaných ženám, (např. ve ško.ství či to torech dochází k mírnému snížení segregace podle poW.. * «*e-**» uendů pracovní segregace podle P-^te ™ M *» určité míry podařilo proniknout do malého ^^"ce7^ bávaných muži. a to zejména v oblastech, které se neobjevuj. '10 «_a,e snižuje pracovní segregaci d0 zaméstnšní pro jejich -stože určíte malé procento muzu - která jsou pr0 netypických, vétšina mužů a zen si htedé le"ch Pohlaví typická. Proto, jak poukazuje Jacobs (1995). 875 GEN°en. zaměstnanost a ekonomika íenSké pracovní síly do značné mír y vyváži- poK.es pracovní segregace podle pohla-TZZt* U klesá pracovní segregace podle pohlaví, klesá, , šance Lvykcmávai sttjná zaměstnání jako muži. Existují také důkazy, že lidé. kteří vykonávaji zaměstnání netypická pro svoje pohlaví, opouštějí tato místa v mno-hem větší míře (viz například Wright. 1996). V poslední době se navíc, jak za chvíli uvidíme, začala segregace na základě pohlaví projevovat v některých zaměstnáních, kde bylo zastoupení obou pohlaví poměrně vyrovnané (Reskin. 1993). Stručně řečeno, tyto faktory poněkud oslabily úspěchy, kterých bylo dosaženo v oblasti snižováni segregace na základě pohlaví na trhu práce. To má za následek, žejtrh práce ve Spojených státech je i nadále duálním pracovním trhem, pro nějž je charakteristické, že jednu skupinu zaměstnání vykonávají téměř výhradné muži a druhou převážně žený^Tento závěr by se mohl zdát poněkud překvapivý pro čtenářky, které zaregistrovaly poměrně silnou medializaci obrazu Uv. .nové profesionálky" a žen, které vykonávají netradiční dělnická zaměstnání (např. tesařky či hornice). Nechceme zde pochopitelně tvrdit, že si zeny nenašly vůbec žádné cestičky do vysokostatutových profesí s vysokými Platy a do kvalifikovaných dělnických profesí. Právě naopak - dostupná data ukazuji, že se jim to podařilo. Například mezi lety 1962 a 1997, tedy během pěta-ŕeľsľ'j r'081'P0ČeUnŽenýľek 2iednono procenta na Procenta, podíl léka-učitelľvz'Jsuľiľľi'í'1 Pľ0Centa 3 P°díl Vysokoškolskícn a universitních 1998b) Jeden Pr°Cenla ^1986; U' S' 0ePartment of Labor, vinného hornici!ZsZT ™ ^ V °b*aStÍ 10 0000 horníků- v roce 1990 t0mt° ^ VySkyt0vala Jedna žena na rům a tlaku na vedoucí dolů * ^ ZměnÍI Z6jména d'ky soudnírn SP°-nílEqua/Emptoyme^o^^'!51'3^ Komise Pr0 rovné příležitosti v zaměstná- íss/on) na 1 řon.. 1..... -...^1 oněmi zi _»..nin>H°" - .vuuuci dolů ze strany Komise pro rovné příležitosti v zaměstná-Jíkuľ Empl0ymem ^Wrtunraes Commission) na 1 ženu ku každým 20 řeme-1 rn, odborným dělníkům a pracovníkům v těžebním průmyslu (Equal Employment Opportunities Commission lEEOCj, 1991). ameriľé^uhľmľc00T5866'88306 ^ ***** M™ dů,ežitým ^butem bylo na trhuprácedosaiľnľ* ™ SVéta' 3 t0 ' PFeSt°' * pretaoi pracovni segregac UaCObS'19951 PfeSn°U počet zen v urettých zamě P°a'e komplikU)e několik faktorů. Za prvé, zdvojnásobil.ztrojnásobilľeto"'* hlSt0riCky tak nizl* že kdvž se tkněme práci nyní vykonává mnoho ^ dokonce desetkrát, neznamená to. že tuto en nebo že takovému odvetví již nedominuj! muži. 7 GENDER, ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA E76 mŕíMaá v roce 1974 tvořily ženy pouze 3 procenta právníků; v roce 1997 tento počet stoupl na 31 procent; to ale stejně odpovídá méně než 160 000 právničkám v celých Spojených státech (U. S. Department of Commerce, Bureau of the Census, 1993: U. S. Department of Labor, 1998b). Přestože počet žen zaměstnaných v kvalifikovaných dělnických profesích v letech 1960 až 1970 vzrostl téměř o 80 procent, v roce 1997 ženy tvořily pouze 1,3 procenta tesařů. 1,3 procenta instalatérů, 1,5 procenta automechaniků, 2,2 procenta elektrikářů a 3.5 procenta malířů (Sídel, 1986: U. S. Department of Labor, 1998b). Druhým faktorem, který možnost utvořit si přesnější obrázek o pracovní segregaci podle pohlaví komplikuje, je fakt. že se v posledních letech několik oborů, kde převažovaly ženy, ještě více feminizovalo. Například v roce 1970 tvořily ženy 56,8 procenta všech zaměstnanců v občerstvení, ale v roce 1997 se toto číslo vyhouplo na 69,3 procenta. V roce 1950 ženy tvořily 77,7 procenta všech účetních. Do roku 1997 se toto číslo zvedlo na 90,6 procenta (Reskin a Hartmann. 1986; U. S. Department of Labor, 1998b). Pracovní segregaci podle pohlaví dále komplikují rozdíly týkající se různých zaměstnaneckých skupin pracovnic. Velmi důležitý je například věk pracovní síly. Pracovnice nižších věkových kategorií mezi dvaceti a čtyřiadvaceti lety. které se na trhu práce objevují poprvé v zaměstnáních na plný úvazek, vykazují o něco menší index diference než starší pracovní síla. Jde zejména o mladé ženy, kterým se daří pronikat do oblastí, ve kterých tradičně převažovali muži, jako jsou strojírenství, véda, management a administrativa (Komise pracovníků ve vede a vývoji [Commission on Professionals in Science and Technology], 1992; Res-k'n a Hartmann. 1986; ale viz také Wright. 1996). Vzdělání také figuruje jako nažitá Proměnná, úroveň vzdělání žen negativně koreluje s mírou pracovní segre-6ace podle pohlaví (Reskin. 1993). Reskin (1993) dále ukazuje, že přestože se vyšší vzděláni nezdá být spojeno s fluktuací středoškolaček mezi zaměstnáním k*ré je pro jejích pohiaví typické, a zaměstnáním netypickým, zda se ze ma vl'v na to. zda v zaměstnání, které je typicky dominováno muži. zůstanou c, ne, Pokud tam jednou vstoupí. . , , . y , .,, ip ,3Sa a etnický původ. Jak ukazu- Dalsí faktor, který musíme vzít v úvahu, je rasa a etniky p jec^lson(i992 s 271)7Tpohlaví a rasa společně strukturuj, zkušenost, jed-na trhu práce a {fa Konkrétní materiemi výsledk^autoruv důraz . etický pokles v indexu diference je možné prokázat v průběhu sedmdesa-tých 'et u žen Jiné barvy pleti než bílé. zejména pokud jde o Američanky hlsparv 277 . EKONOMlKA '■ GENOER. ZAMĚSTNANOST *> ského a asijského původu. Tyto úspěchy byly nicméně do uráte m.ry oslabeny , průběhu osmdesátých let (Carlson. 1992). Na rozdíl od zkušenost, bélošek se zdá že pouze velice malá část poklesu pracovní segregace podle pohlav, týkající še rasových a etnických minorit je výsledkem pronikání žen jiné barvy pleti do odborných povolání, což .naznačuje, že růst integrace podle pohlaví týkající se nebělošského obyvatelstva se odehrál na nižších příčkách žebříčku pracovní distribuce" (Reskin a Hartmann, 1986, s. 23; víz také Glenn, 1992; Lewis a Nice, 1994). Přestože mezi jednotlivými rasovými a etnickými skupinami v rámci širších kategorii existují významné rozdíly - například mezi Američankami japonského původu a vietnamského původu -, velká většina přesunů týkajících se příslušnic etnických minorit se v posledních letech odehrála pouze v rámci oblasti služeb dominovaných ženami. Zatímco například ženy hispánského původu se nadále koncentrují ve špatně placených místech v oblastech dominovaných ženami, tj. v potravinářství, elektronice, oděvní výrobě (šití a stehování) a domácí službách. Jejich počet se zvýšil i v administrativních oblastech, kde početně převažují ženy, «imenanasekretářskýcha0řednickýchmístech(EEOC, 1991; U. S. Department ľáľľr06' BUľeaU °f CenSUS> 1997: Zavella' 1987>- * Podobným zmé- z jednoho nrrv-«-.- z iednohrv n "ouv«m období se ieú^ - /,u ^ouze du pro- h^ZZ°^ ľ ľ ZaměStnánítVPicky domí- *Á^T^^l^^ menších -pechů než i do zaměstnání typicky domi--v. ii piet, mnohem rr ě vykonávají černošky, Hispánky a Asiatky pouze 5 procent řídících mist. Mezi manažerkami tvoří bělošky 86 procent, černošky 7 procent, Hispánky 5 procent a 2,5 procenta manažerek je asijského původu (.Minority League Lag\ 1997), Na Profesionálním pol, si muži zetnických a rasových minorit nestojí o mnoho lépe-Jak uvedl jeden fedPráiM .^i .V* m™ k • uerainivyzkunnny orgaA rasa je v zaměstnání obtížněji překonatelnou barierou než DOhlavLu e r, že pouze 7 9 ~>> Depattmenl 01 ^oi, 1997). Všeobecně se dá nci. -žen, Ĺ* W™nXa a,TOarnBrtcké populace a 4,3 procenta hispánské populace «n i muzu - bylo v toce i -"a základě pohlaví klesá te x * V d°bě pracovní se&e*ace Co * týká většiny zaměstna7-POkleS 56 m P°UZe určitych skuP|n Populace. ^enniS0ueéstjje]ic nc".ie pracovní segregace na základě pohlaví kaž-h^«oványresegregaci ^ ^ Navíc změny, ke kterým došlo, jsou zne-1,kovou ^'egací na ätóTfľ na zákla^ pohlaví ve všech oblastech a pod aao 7.3 DŮSLEDKY PRACOVNÍ SEGREGACE NA ZÁKLADĚ POHLAVÍ jedním z vážných důsledků pracovní segregace podle pohlaví je to, že omezuje pracovní možnosti. To se pochopitelné týká obou pohlaví, ale jak si jsme již všimly, více nevýhod nese pro ženy, protože to, čemu se normálně říká „ženská práce", ssebou nese několik velice negativních asociácii Lidé pokládají mnoho ženských zaměstnání-například místo knihovnice nebo učitelky na základní či v materské škole - za nudné a jednotvárné práce. Dále se předpokládá, že ženské práce jsou charakteristické mnohem menší samostatností než mužské a že vyžadují mnohem méně kvalifikace či inteligence. A co je možná nejdůležitéjší, ženská zaméstnání obvykle nabízejí mnohem méně odměn v podobě stálého platu, mobility, ochrany zaměstnaneckými odbory, výhod a prestjžějPracovní segregace na základě pohlaví uzavírá ženy v těchto zaměstnáních více než muže (Burris, 1989; Doyal, 1990a; Williams, 1992; 1995). Jedním ze zajímavých způsobů zkoumání toho, jak pracovní segregace podle pohlaví ovlivňuje pracovní možnosti, je studium zkušeností lidí, kteří získali zaméstnání v oblastech tradičně asociovaných s opačným pohlavím. Ve své klasické studii žen a mužů ve vedoucích pozicích Rosabeth Moss Kanter(1977, s. 209) tento problém analyzovala v rámcíTzv. tokenlsmu, tj. marginálního statutu kategorie zaměstnanců, kterých je nadaném pracovišti relativně málo. S tokeny je podiel Kanter „často zacházeno jako s reprezentanty vlastní kategorie, spíše jako se ' symboly než jako s individualitarrjj^ Kanter identifikovala několik vážných důsledků, které marginální pozice tokenům Přináší. Kvůli své neobvyklosti vdané pozici jsou předmětem mnohem usilovnějsíkon-tro.y ze strany ostatních. Tím je na né vyvíjen velice silný tlak, aby pracovali úspěšně, což vytváří vysoce stresové pracovní prostředí. Dále tokeni zakoušejí to, co Kanter nazývá zvyšování hranice, tzn. že dominantnískupína má tendencí přehánět rozdíly mezi sebou a zástupci tokenové skupiny a chová se k nim jako k outsiderům. Vedkyne si všimly, žfieny jsou občas vylučovány z formálních informačních sítí, které by jim vjejich zaměstnání mohly velmi pomoci. Mnohem častěji jsou ale vylučovány i z neformálních sítí, které mohou být pro výkon jejich povolání a pracovní postup nemene dule-žitéí Muži jsou si dobře védomi toho, že důležitá rozhodnutí se nepřijímají pouze v zasedacích sálech nebo na setkáních s odbory, ale také na golfových hřištích nebo v místních hospodách A přesně do těchto typů neformálních společenských ci obchod-ní<* aktivit přijímají spolupracovníci 5i nadřízení ženy s nejmenší pravdépodobností (Couric. 1989. Davies.NeUley i998;Scott, 1996; U. S. Department ofLabor, 1997).» stnanost a ekdnqmika GENOER. ZAMĚSTNANOST A EKUIM Kanter hrdí, zetokenismus je problém čísel, a proto by se pracovní zkuše-zaměstnáních, která jsou pro ně atypická, měla zlepšit s nástupem ■tu žen na tvto ňozice. Zimmer f1988. s. ľ?\ a iiní řnanř Rlum = c~:.u nost žen v ------■ n MO počtu žen na tyto pozice. Zimmer (1988. s. 72) a jiní (např. Blum a Smith, 1988- Franklin a Sweeney. 1988; Williams. 1995) však ukazují, že ..negativn, postoje mužů k ženám na pracovišti... se zdají být mnohem méné motivovány malým počtem žen na daném pracovišti než tím. že muži vnímají ženy jako sociální minoritu -tento názor je založen spiše na představě podřízenosti než na malém počtu". Jinými slovy, [najpodstatnejším faktorem", který určuje pracovní zkušenost, „je sociální statuVtokenové skupiny, nikoli její početní nedostatek^(Williams. 1992. s. 263). A tak přestože ženy i muži v pozicích atypických pro jejich pohlaví diskriminaci zakoušejí, její formy a důsledky se značně liší právě podle pohlaví. Ve své fascinující studii mužů v zaměstnáních dominovaných ženami došla socioložka Christine Williams (1992; 1995) ke zjištěním, která tato tvrzení silně podporují. Výzkumné pracovnice, které se studiem žen v povoláních pro ně netypických zabývají, dokazují, že se ženy obvykle setkávají s diskriminací při přijímání a povyšovaní a že ve svých snahách nalézt si cestu nahoru pracovní hierarchií narážejí na tzv. „skleněný strop-^ieněný strop odkazuje na neviditelné bariéry, které omezuji pracovní mobilitu pracovnic směrem nahoruT- jde zejména Při nňiímlľ d°ľa'K mUŽŮm 56 V 2améslnáních pro ně atypických dostává mm UOTS,m mMm " hto'»« takovýchto profesí. Poole Wiliiams (199=, c m * vporn^. Z. ■'emm^íoh tělním - "' ~"'"uíi v oborech nm „- "-----•>''""-> proresi. Podk S***" ^směrem o-;™"; ? ^ P-esi. Jako kdyby jeli ^ Provnich ľlľľ °J0Vat' ^ « Pozici -Poměrriěkla """«*•) ůrovních : aoy si udrželi pozici skéh y ze stranv nadřízených * - ■*» prc- ovnfw 'P"Chybuj,0maskulinitěmužú ^Mnskw-h -cnosti a :re si ** * ^ dei ierym wi,,iams prwáděia «* ľ™10Přípa<*by,0 ****Bracuje^ J** sekce kn,h pro dospéié, "W* was!* ^^!^J^"*» předpokll ladem -sPeciali> ""^n'iJimant V,kam' ™- ^ ™>-^ČSESZ"*"napřík,ad zJistil-že ženy-weré - "borech. Uvádí však že ženv wt ^ PľaCUJÍ V tradi™ch ženských * dochází k vysokému stu n ľ' " °b°reCh d0minovaf** ženami, kde álního obtěžování, v studii L ^ * ^také ZaŽÍVají ^so^ ""Iru sexu-f **• muži a ženarni na Pr0ved'. - Prokázalo, žfníra kontak- * sexuálníno obtěžován ho vľľ T™ * Prokladů výsky-^ěstnání. je pro urč^0no ™° k_ - to. nde žena vykonává svoje * *» P*.. kterou vykonává tľ J? " -nohem důležitější • «*m a Scandura (1995) potvrdilj že as- '^odín. vroce L^TT M^ s ^myjiných osob - živit, ') « «9 USD za rok I 865 za týden nebe- ^ * 751 USD za ľoľ o ľT ^ ^ 534 USD za « «97). Roďlny manželskýchi"1"6"1 °f Buľeau of th* ^en- MJUMK než rodiny žen samožiZl Ti ^ Střední '"snost. Nicméně střední ročľ ' r' ^ ™ ^ 3 etnick™ P* gr* Párů by, o 5042 usr^T"™^ a Hispánských rodin man--kých rodin ™nže,ských 15 ^ nižší než střední roční příjem W— a HiSpánci, „Z^^- «*■ vieiichž čele stáli o483 USD, respektive 7673 USD méně GENOER, ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA než v případě rodin, v jejichž čele stál běloch (U. S. Department of Commerce, Bureau of the Census, 1997). Ve světle těchto dat není těžké dospět k názoru! Že zaměstnanost nutně neposkytuje záruky proti chudobě žen samoživitelek, a tedy ani nepřekvapuje, že pro některé z nich nedostatečná výše mezd činí ze sociálních dávek velice přitažlivou alternativu placenému zaměstnání. Socioložky Kathryn Edin a Laura Lein (1997) ve své studii chudých žen zjistily, že zaměstnané matky jsou na tom finančně mnohem hůře než matky, které pobírají sociální podporu. Přestože se zdá, že placené zaměstnání vynáší přibližně o 42 procent více než sociální dávky, tento rozdíl se značně sníží, pokud vezmeme v úvahu výdaje spojené se zaměstnáním. Rovněž asi 40 procent pracujících matek, se kterými Edin a Lein provedly rozhovory, nemělo zdravotní pojištění, zatímco ženy na podpoře dostávají Medicaid (federálně financované zdravotní pojištění), takže je mnohem pravděpodobnější, že si nutnou zdravotní péči nedopřejí spíše pracující matky než ženy, které pobírají sociální podporu. Výzkum Edin a Lein (1997) je důležitý, neboť vyvrací populární mýty týkající se lidí, kteří pobírají sociální podporu, a obrací naši pozornost k nebezpečí obsaženému v „reformách" sociálního systému, které vroce 1996 podepsal prezident Clinton. Jedním z velice rozšířených mýtů, jež se tykají recipientů sociální podpory, je, že díky podpoře, kterou pobírají, je možné poměrně slušné žít. Studie, kterou provedly Edin a Lein. ukazuje, že sociální dávky nestačí ani na pokryti životních potřeb. Průměrná rodina na sociální podpoře utratí přibližné o 300 USD za měsíc víc, než kolik jí poskytují sociální dávky a lístky na jídlo. Jiným, s ovy so A,- , „i Hwrtřetinv toho, co rodina pobi- á,n' P0dpOra a lís^ na Jfdl0 Pľf. 3SkDTežitA tento fakt není výsled- ní sociální podporu každý měsíc potrebuje k e* neb0 že by *em toho, že by rodiny pobírající podporu utrácely dávky n ^ si žily za peníze daňových poplatníků nad pomery. Edin* ^ ^ ^ utrácíza že Pouze 7 procent příjmu recipientů a recipiente*. soaa n.^ ^ ^ ^ nadbytečné věci, jako je kino, jídlo v restauraci, cig i^ stávajícř nedo-n°šské a hispánské ženy za tyto věci utrácejí méne^^ ^ na podpoře musí Matečný sociální systém spíše vede k tomu, ze s, v ^ dost „a žjv0. hleclat další zdroje příjmu - ať již legálně, či ne,í^* bytových podmínkách bvtí- To také znamená, že většina žije v nestán ^ ^ ^ ^ dokonce a mnohé nejsou schopné dostatečně živit a obléci sv • ^ ^ ^ neboť že každá osmá žena v jejích studii v zime nepo nemě!y dostatečné oblečení. 7 GENOER. ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA - tói„í «fnrmu" tvrdí, že sociální systém vede tváři v tvář : : <—, 1996: McCrate a Smím. 1998). Zákon o harmc- ::lí odpovědnost, a pracovníc. přínos,, Který v roce 1996 podepsal Lident Clinton, tento předpoklad odráží. Obsahuje totiž ustanoven, tykaj.c, se požadavku pracovní povinnosti po dvou letech pobírání sociálních dávek s tím, že byla také definována horní hranice pěti let. během níž smí rodina pobírat sociální dávky. Zákon dal také státům unie možnost odepřít další podporu ženám, které si pořídí další dítě, zatímco pobírají podporu. Obsahuje i další ustanovení, která ruší odměnu, kterou ženy na podpoře pobíraly za pomoc vládě vybírat alimenty na děti od otců, a značné redukuje program poukázek na jídlo (Kilborn, 1996; McCrate a Smith, 1998). Expertky se shodují, Že tyto „reformy" v USA skutečně povedou ke snížení počtu osob, které sociální dávky pobírají, ale mnohé také varují, že nový zákon pravděpodobně zasáhne ženy a déti. pokud „nedojde k zásadní reformě zdravotního pojištění, nebudou zvýšeny mzdy a pokud nebude věnováno více pozornosti přípravě na zaměstnání, péči o děti a dětským přídavkům" (McCrate a Smith, 1998, s. 62). V současné době ovšem neexistují vůbec žádné náznaky, že by tomu tak bylo (Children's Defense Fund, 1998). Gemfer, chudoba a starší lidé. Zatím jsme zde hovořily pouze o důležitosti sexis-.^rasismu pro vytváření a reprodukci chudoby. Velkou roli ovšem hraje ještě TZT: T11"" Ž6ny JS°U neŮměmé ™* "ämi. kteří žijí « r Z?****1*- chudými je obrovské „ se míra chu- "hodnotydvakrátvyšší nežhv Znacnes™,la-z28,5 procenta (nebe- re 10,5 proceň 2Z " ***** U v roce 1966) y ^ciiid, coz je o neco méně npíno ni populace v roce 1995) zle - . Pr°centa (míra chudoby normál- em pomaleji (U. s. Departmenľľľ * * StarŠÍCh Žen P^Jevuje mno- ^ 58 procent poPu,ace Z^ľ^' °f the Census'19^). P* mezi starší populacitvořív.ce ^šedesáti let je ženského pohlaví, ale ženy «i<* tm starší populací, ktef. J.0« rudých a více než 80 procent chu-2 Kteří žijí v jednočlenné '2 né d0máCn0Sti- Dvě třetiny sta, Z, ľT sevěStr;]S°U Vd0Vy 3 °P™ o-nému steré- * » chuaoby starJ ^^.^-^káschudohou. Všeobecně •kle"*i> v jednočlenné domácnosti, dosa- gender. zaméstnanost a ekqnom(ka huje výše 22 procent v porovnání s 5,4 procenta míry chudoby u starších lidí kteří žijí v páru. a s 12 procenty míry chudoby u starších lidí, kteří žijí s někým jiným. Musíme si však také uvědomit, že zde opět dochází k prolínání faktorů rasy a pohlaví, které zvyšují riziko, že starší lidé budou vystaveni chudobě. Starší černoši, kteří žijí v jednočlenné domácnosti, jsou například chudobě vystaveni dva krát více než starší bělošky, které žijí v jednočlenné domácnosti. Míra chudoby starších černošek, které žijí v jednočlenné domácnosti, je dokonce třikrát vyšší než míra chudoby u starších bélošek ve stejné situaci (U. S, Senáte Speciál Com-mittee on Agíng, 1991). V této souvislosti Davis a její kolegyně poukazují (1990, s. 43-45): „Jak naznačují tato čísla, chudobě jsou nejvíce vystaveny starší ženy, které žijí v jednočlenné domácnosti - často jde o nebélošské vdovy v pokročilém věku nebo se zhoršeným zdravotním stavem ... Když starší iídi, kteří žijí v jednočlenné domácnosti, rozdělíme podle pohlaví, věku a rasy, nejnížší míra chudoby je v kategorii bělochů mezi 65 a 74 lety ... a nejvyšší je v případě nebělošských žen ve věku 85 let a více ... ještě znepokojivější jsou ovšem důkazy, které naznačují, že koncentrace chudých mezí staršími ženami, které žijí v jednočlenné domácnosti, v dalším století dále poroste ... Zatímco většina starší populace na tom bude v Příštích třiceti letech ekonomicky lépe, počet žen s příjmem nižším, nežje částka odpovídající 150 procentům míry chudoby, zůstane vysoká: 45 procent v roce 1987 a 38 procent v roce 2020 ... V případě vdov se situace mírně zhors,, přičemž počet těch, které se ocitnou pod hranicí chudoby nebo těsné nad n, na konc, století vzroste ..Jdo roku 2020 bude chudoba u starší populace témer výhradne Problémem starších žen^f ch m bedním z důvodů, proč jsou stará- zeny v,ce vys * noduše fakt, že je na světě více starších žen nez muzu. Zeny se vs -ir vyššího věku než muži (viz kapitola ID- ^ déle * Podobnost, že spotřebují svoje úspory a *MM^^^^ ^J ^*i^^ Přitažlivými pro ženy, které významně finančně Plvají na chod «* *C 1992; Padevic a Reskin, 1990; ^^^l^^ '^-nezdá.žebymanželskýs^ Pucovat vzaměstnáních, kde převažuji muži, volba takové ^ ^ °mezena jeho dostupností. Termín dostupnost zde po rovnou šancí "»» místa, a.e i míry, v jaké se žadateíka o danou prác, domnívá, 298 7 GENDER. ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA - „Mrfskat že bude na daném místě vítána a že má sanc, na něm uspět. Zľŕn dostupné, ženy nebyly například historicky primány do zaměstnání, jako ísou lorfařství neoo hornictví, ale důkazy ukazují, že v okamžiku, kdy se jim tato zaměstnání otevřela, ženy se snažily tato zaměstnání získat (Kesselman, 1990; Res-kin aHartmann, 1986; Tallichet, 1995). Důležitý je však také počet žen, které již daná zaměstnání vykonávají, neboť tyto ženy nabízejí odpovídající rolové modely a mentory pro další aspirantky na taková zaměs^ 1992; U. S. Department of Labor, 1997; viz také kapitola 4). Pokud se v daném zaměstnání vyskytuje jen malý nebo nulový počet žen, je pravděpodobné, že ženy budou dané zaměstnání vnímat jako jim uzavřené a jen velice zřídka se do něj budou snažit proniknout. Chy-bějí-lt ženy v určitém zaměstnání nebo oboru, říká to ostatním ženám jasně: Je nepravděpodobné, že se vám zde podaří uspět (Riger, 1988). Je možné, že některé ženy se rozhodnou do určitých zaměstnání nevstupovat, protože se nechtějí vystavovat diskriminaci nebo prostředí, které je k ženám nepřátelské (Riger, 1988). Výzkum také ukázal, že muži se ženy snaží z určitých zaměstnání vyloučit například tím, že je úmyslně vylučují z určitých aktivit, nebo dokonce tím, že sabotují jejich práci (Reskin, 1993; Tallichet, 1995peskin a Roos (1990) zjistili, Že čím větší moc muži na pracovišti mají - moc se měří podle toho, jaká je průměrná délka zaměstnání a procentuální zastoupení mužských zaměstnanců, kteří jsou bete. mluv, anglicky a jsou v nej.epších letech -, tím nižší je zastoupení žen v daném vľneľ^ľtaRé 9 H3gan'1995>- HÍSt0ríCký ^ také * akti- 2< e« rych odborových svazů úspěšně vyloučily ženy z určitých typů zaměst- ? ^r^rrr: :r—,a ve,i- «» ^ěstnavateiů vykovaly, aby ženám, • ^ " t0 * vměstnávání žen se tím stalo nm * mzdu Jak° mužúm: stalo pro zamestnavateie finančně méně zajímavé. Komentár 7.g Dltema peč, o děti práce Jeve Spojených státech stálen pracující JSOu muži, pokud ^TT^ ™ ZäM^ Předpokladu, aoma postará (She" """aeti, ■mají také manželku, která se o děti ■ Jak jsme a e vidělu t=>b♦„ v,«'y. tak tomu není. Během posled- 7 GENDER, ZAMĚSTNANOST EKONOMIKA nich pětadvaceti let se počet rodin s matkou samoživitelkou značně zvýšil a ženy s dětmi předškolního věku jsou jedním z nejrychleji rostoucích segmentů pracovní síly. Federální vláda a většina zaměstnavatelů ale na tyto demografické změny reagovala přinejmenším neefektivně. Na rozdíl od nejméně 146 jiných zemí Spojené státy nemají oficiální vládní politiku upravující placenou rodičovskou dovolenou a jsou také jednou z mála průmyslových zemí, kde chybí systém péče 0 dětí, jejímž zřizovatelem je stát {Haas, 1992; Spojené národy, 1998). Až do roku 1993 neměly Spojené státy žádný federální zákon, který by zřizoval rodičovskou dovolenou. Stávající Zákon o rodinné a zdravotní dovolené vyžaduje, aby zaměstnavatelé s více než padesáti zaměstnanci poskytovali ženám 1 mužům neplacenou dovolenou v délce až dvanácti týdnů po narození nebo adopci dítěte nebo v případě péče o nemocné dítě nebo člena rodiny. Tato politika je v ostrém rozporu se zákony platnými v jiných zemích. Švédsko například zavedlo národní politiku placené rodičovské dovolené jak pro otce, tak pro matky již v roce 1974. Bylo první zemí, která podobný zákon přijala, a i nadále má jednu z nej-komplexnějších politik v této oblasti ve světě0le i rozvojové země jako například Súdán, Kamerun a Nepál mají národní politiky placené mateřské dovolené. Pouze Austrálie, Nový Zéland, Lesotho, Svazijsko a Papua-Nová Guinea a Spojené státy takovou politiku nemají (Organizace spojených národrfJl998). Výzkumy týkající se Zákona o rodinné a zdravotní dovolené uTazují, že je mnohem méně pravděpodobné, aby si muži tuto dovolenou vybírali, a to zejména ze dvou důvodů. Za prvé jde o peníze. Jak jsme viděly, mezi muži a ženami existuje značný platový rozdíl a jen malý počet rodin si může dovolit, aby na neplacené rodičovské dovolené zůstával otec, který obvykle vydělává více nez: matka. Za druhé, přestože mají zaměstnavatelé povinnost nabízet dovolenou jak mužským. ženským zaměstnancům, studie ukazují, že se muži obava,, zaměstnavatelé budou vnímat jako méně oddané práci, pokud mrrno prazusta -,„n,- riřtčtp Muzi se obávají, ze oyj« nou déle než jen pár dní těsně po narozen, dítěte, rviu ^stnavateié zato, žejdouna !^2&S£S£ ton. 1992). Tyt0 obavy nejsou neoprávnene, nebot ^ na zaměstnavatelů se domnívá, že by s, Jejichmuzst. ^ ^ ^ «*ec žádnou rodičovskou dovolenou hodin vzdělání v akreditované škole, než aby kadeřnice a manikérky vskaly 1500 hoom ummiiže bit udělena licence. PZo«Ĺ finančné dostupné, spolehlivé a kvatitn, pece o deti ved, mnoho p02c, retelek ve Spojených státech k otázce, zdaje Amerika skutečné státem, kte-jde o péči o déti, a to bez ohledu na ideologickou rétoriku, která tvrdí opak. —zhiaň Francie, totiž kvalitní péči o děti a předškolní vzdělání ""SDěvky, a to presto, rov rému Jiné poskytují. Ve Franci, , jde o péči o ^;^^;cte t0tjž kvalitní péči o aeu o .---------- nľiší, hrubý domácí produkt je nižší a francouzska vláda - . ni.a i* značným rozpočtovým škrtům. Ve Francii napří-v posledních letech pnstcup «m klad 99 procent dětí ve veku tri, ctyr a petiietnavs j kde se jim dostává stejného vzdělávacího programu a urovne služeb bez ohledu na to zda pocházejí z chudých rodin, které platí pouze minimum 33 USD na měsíc a dítě, nebo z bohatých rodin, které platí 800 USD na měsíc a dítě (Greenhouse, 1993; Simons. 1997). Je zřejmé, že vedoucí představitelky Spojených států a my jako občanky se musíme rozhodnout, zda je naše společnost ochotná poskytovat alespoň odpovídající péči všem našim détem, a pokud ano, musíme vytvořit veřejné fondy, které jsou nutné k tomu, aby tento závazek mohl být uskutečněn. Je zjevné, že důkazy, které jsme zde zatím citovaly, nepodporují teorii lidského kapitálu, ale v rámci diskuse na chvíli předpokládejme, že je správná: ženy si skutečné volí zaměstnání, která vyžadují méně dovedností, jsou méně časově náročná a vyžadují nižší vzdělání než zaměstnání, která si volí muži. Do jaké míry tedy toto vysvětlení ozřejmuje platový rozdíl mezi muži a ženami? Na základě zjištění ne vno provedených studií odpověd zní: jen velice málo. V jednom testu teorie ^ P°TnŮ °dPraC0VanyCh "P** ^ týdne inve- a právniček. Podobně Corco ^ pozorovali v Případě právníků m ve vzdělán, mužů a žen Zxe7 ^ nakolik se roz- iatá ome«ní týkající se PraC0Vní l \°™ barvy p,eti nebylyjednoduše pováné křehkosti a ženskľmoX ' C ^ °Chľannéh° ^ ^ jí nám často naši studenti a studentky. Výzkumy nicméně ukazují, že sexistické a rasistické ideologie ze současného trhu práce nezmizely. V jedné nedávné studii, kterou provedla Komise pro skleněný strop (Glass Ceiling Commission) - federální výzkumný výbor v rámci ministerstva práce, bělošští manažeři tvrdí, že ženy zamestnankyne nejsou „dost tvrdé" a že „nejsou ochotné stěhovat se za prací". Černochy popisují jako „ty, kteří jsou nedisciplinovaní a vždy chodí pozdě", a Hispánce jako „pijáky a feťáky, kteří nechtějí pracovat", tedy pokud nejde o Kubánce: ty považují za „statečné exulanty z komunismu" (Kilborn, 1995). Objektivní důkazy tyto stereotypy popírají - například pokud zohledníme mateřskou dovolenou, mají ženy mnohem méně zameškaných hodin než muži a Hispánci pracují déle než běloši (Kilborn, 1995). Tyto stereotypy jsou nicméně značně rozšířené a hrají nepochybně velkou roli, ať již vědomě, či podvědomě, v rozhodnutích řídicích pracovníků při najímání pracovních sil (víz také Antilla, 1995). V myslích mnoha zaměstnavatelů a široké veřejnosti tedy skutečně zůstává silně zakořeněno přesvědčení, že existují určitá zaměstnání, která nejsou pro ženy nebo muže od přírody vhodná (Reskin, 1993; Tallichet, 1995). Studie ukazují, že zaměstnavatelé často činí rozhodnutí o přijetí do práce na základě přesvědčení, jaké typy zaměstnání mají ženy rády (viz také Komentář 7.3). Obecně se například věří, že ženy preferují zaměstnání, která jsou čistá a relativně snadná. Atak zaměstnavatelé, kteří provádějí nábor do tradičně mužských oblastí, mohou své rozhodnutí nepřijmout ženu ospravedlnit tím, že žena by takovou práci nechtěla nebo by v ní nebyla šťastná, protože jde buď o špinavou, nebo obtížnou práci. Tato rozhodnutí jsou ale spíše racionalizací, neboť výzkum ukazuje, že ačkoliv ženy dáva jí přednost čistým pracovním podmínkám, a v tom se neliší od mužů, nejsou zaměstnání, ve kterých převažují ženy, o nic čistší než ta, která vykonávají převážně muži (Jacobs a Steinberg, 1990). Výzkum také ukazuje, že existuje mnohem větší pravděpodobnost, že zaměstnankyně v oborech, kde převažují muži, budou svoje zaměstnání vnímat jako snadné, než je tomu v případě zaměstnankyň v oborech, kde převažují ženy (Glass, 1990). Čisté pracovní podmínky a snadnost zaměstnání nejsou prosté dost vysoko na žebříčku hodnot, které jsou pro ženy rozhodující. Místo toho se ženy spíše zajímají o stejný plat za stejnou práci, finančně dostupné zdravotní pojištění, placené nemocenské a penzijní pojištění a důchodově pojištění (U. S. Department of Labor, 1994). 308 é takhle už prostě nepřemýšlejí," říka- 7. GENDEB, ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA 7- GENOEH, ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA 309 <0mS"tarĹI základe genderu na globá.ním trhu práce RMde.en. práce n*** J podmíněna a že e Lrové stereotypy prostupují výrobními procesy na celem svete, pncemz se Lis dalšími nerovnostmi na základě rasy nebo etnické příslušnosti, společenské třídy a geografické lokace. Abychom tento fakt lépe pochopily, je nutné prozkoumat, jak je ve stávajícím globalizovaném světě organizována výroba. Velká většina zboží, které považujeme za běžné - například oblečení, VCR, CD přehrávače a počítače - Je do značné míry vyráběna mimo území Spojených států v rozvíjejících se ekonomikách Asie a Latinské Ameriky. Tyto země ale tvoří pouze jeden článek v komoditním řetězci, tj. vsíti úkolů, které vedle montáže produktu zahrnují design výrobku, marketing a prodej. Každá z aktivit v rámci komoditního řetězce může být vykonávána v jiné zemi na míle vzdálené od těch ostat-, neboť není vůbec nutné, aby se vykonávaly na jednom místě. Korporace, Které tyto výrobky produkují, se nenazývají nadnárodníbez důvodu. Jejich výroba a marketing se totiž rozprostírají po celém světě. Vezměte například v úvahu výrobu elektronických součástek, které dominují velké společnosti jako například Motorola nebo Matsushita (které vyrábějí výrobky značkových jmen Panasonic, Technics a JVC). Součástky jsou navrženy a vyrobeny v domovské zemi korporace, v tomto případě ve Spojených státech a Japonsku. Součástky jsou potom smontovány v rozvojové zemi. jako je například Malajsie. Malajští dělníci mohou být ontrolováni manažery z jiných zemí. například z Koreje. Po montáži jsou výrob- ochaľkTľ n - "é hlaWÍ trhV'Z6jména d° ZáPadníCh Pelových zemí, a tam dochaz ke konečnému testování, balení, reklamě a distribuci. —na pouze ^ ™< - daně činnost Ztľlľľ-ení 3 ^ ek—-kého rozvoje země, společenské třídě a pohlaví těch uh rasy Či etnické Poslušnosti, ta *ejně Jako marketing a distribuce ^ yyton4v* Des*n a ^ro- se »jejich úsilí dostává slušného p^ľT*** ™°Ch* kter*m D0hled nad m^táží vykonávají přede- ?' GEN0ER- Z^STNANOST A EKONOMIKA vším muži asijského a hispánského původu v závislosti na zemi, ve které se montáž odehrává. Přestože jejich platy nedosahují takové výše jako v případě designérů, výrobců, reklamních tvůrců a distributorů, dostávají tito místní obyvatelé vyšší platy než montážní dělníci a hlavně dělnice, neboť tuto práci vykonávají převážné mladé ženy. Ty často pracují deset hodin denně za mzdu v hodnotě přibližně 10 USD za týden. „Ve společnosti Motorola v Malajsii je pracovní síla hlavně malajského nebo indického původu a pochází z nižších tříd či kast. Z celkového počtu 4500 lidí zaměstnaných ve společnosti je 3500 žen, které se nejčastěji objevují na montážních a úřednickým pozicích, zatímco zbývajících 1000 mužů je zaměstnáno na pozicích techniků, inženýrů a správních pracovníků a v zaměstnáních souvisejících s manipulací s materiálem" (Webster, 1996, s. 48). Ve svém úsilí zvyšovat zisk a snižovat výrobní náklady využívají nadnárodní korporace zejména to, že zdroje - ať již materiální, či lidské - jsou v rozvojových zemích mnohem levnější než v zemích průmyslových. Těží také z neexistence zdravotních a bezpečnostních předpisů v těchto zemích; to jim umožňuje ještě více snižovat výrobní náklady. Pokud by toto ale byly jediné důvody k umístění výroby do rozvojových zemí, proč by potom nadnárodní společnosti nenajímaly na místa montážních dělníků více mužů? Odpověď na tuto otázku neodhaluje pouze genderové stereotypy, ale také větší ekonomickou zranitelnost žen v rozvojových zemích. Podle Webster (1996) nadnárodní společnosti najímají většinou ženy, neboť věří, že ženy mají malé, jemné prsty a trpělivost vykonávat jednotvárné, monotónní práce nutné v oblasti elektronické montáže. Kvůli nižšímu statutu žen v mnoha zemích je navíc také možné jim platit méně než mužům. Přes nízké mzdy jsou ale ženy výkonnější než muži. Také se předpokládá, že jsou poslušnější a že se nebudou tolik organizovat v odborových svazech. Ale pro jistotu jsou s nimi stejně uzavírány krátkodobé smlouvy, což je vystavuje stálému nebezpečí ztráty zaměstnání kvůli dělnickým nepokojům nebo změnám na trhu. Elektronický průmysl ale není jedinou oblastí, která zneužívá nerovností v mezinárodním komoditním řetězci. Podívejme se například na Nike Corporation. Tisíce mladých žen, většinou mladších pětadvaceti let, pracují v Indonésii a Vietnamu deset a půl hodiny denně, šedesát pět hodin týdně a šijí sportovní obuv značky Nike ve výrobních továrnách, kde jsou vystaveny karcinogenům, jež dosahují úrovně 177krát vyšší, než je mfetnřpovolený limit. Koncentrace prachu prekračuje místní limity jedenáctkrát (Greenhouse, 1997). Tyto ženy vyděiavaj, as. 2 USD za den. S takovými mzdami si většina může dovolit žít v bambusových nebo 7. GENOER, ZAMESTNANOSŤ A EKONOMIKA 31 . z rural- médénýchpí*^ 1 ivody-Mnoheztechtozenpochazeiiz n s n ti hA1. dov0li1 dO meST prives.----- nteh oblasti a nemohou s mzdy všgk nestačf ,POle6nOS,Í ČaStéJÍ ^J6dn0U 28 ř0k- V Pŕíkľém k0n" na T SľÄ^ ^etek spo,ečnosti Nike v técht0 2emích- e ľe v —sil se odhaduje na více než 5 miliard USD. Prezident sp. Zti Nik. PN-iP Kmght je jedním ze 400 nejbohatších Američanů s čistým osobním majetkem vhodnotě 5,3 miliardy USD („Forbes Four Hundred", 1996. s. 111; Herbert, 1996). Společnost také vyplácí miliony dolarů úspešným atletům za propagaci svých výrobků. Je zajímavé, že přestože většina těchto sportovců jsou muži. většina z nich je také černošského původu. Profesionální sport je jednou z mála oblastí, kde se očekává, že černoši budou dosahovat skvělých výsledků, což znovu odhaluje prolínaní rasismu a sexismu. Můžeme očekávat, že tyto trendy v mezinárodní dělbě práce budou pokračovat s tím, jak stále rostoucí počet společností bude svoje výrobní procesy přesouvat do rozvojových zemí. Nedávné výzkumy ukazují, že rozvojové strategie zaměřené na ženy - například poskytování malých půjček do začátku při založení malého podniku a školení v oborech, jako je například rybářství - může značné zmírnit chudobu a s ní spojené sociální problémy, jako je hlad v rozvojových zemích (Elson, 1995). Mezinárodní organizace jako Světová banka a Mezinárodní měnový fond ale podporují rozvíjející se země v tom, aby stavěly svoje ekonomiky na industrializaci zaměřené na export, což je strategie, která, jak jsme již ukázaly, reprodukuje nerovnosti mezi zeměmi i mezi ženami a muži, kteří v těchto zemích pracují (Elson, 1995; Hsiung, 1996). o kľercľľkU-ZaměStnavatelé rozhodL* ° Pojetí osoby na základě vlastností, " iS°U tVPÍCké Pr° d9n0U Sku*"u lidí' k* *eré tento a kolem, statistická úL^ale am'198Qh KdyŽ Se t0 vezme ko,em jednomu pohlaví NicmÉns • 36 nemUS' Zdál innere™ně předsudečná vůči UkáZalÍ R— * Hartmann ,1986). <*vatel rozhoduje mezi dvemfuchľ^ Stere0tyPŮ' ^ 86 napřík,ad zamést 9 UChaZeC' ° zamé*naní - m,adým mužem a mladou ZAM6STNANOST A EKONOMIKA ženou, častěji dá přednost mladému muži, zejména pokud dané zaměstnání vyžaduje rozsáhlé zaškolení, protože se domnívá, že mladé ženy odejdou po narození dětí z trhu práce. Všimnete si, že tato rozhodnutí činí zaměstnavatel bez ohledu na záměr dané uchazečky mít děti či její pracovní zámér, o nichž pochopitelně nemá žádné informace (Hartmann a Reskin, 1986). Všimněte si také. že zaměstnavatelé předpokládají, že muži budou mít velice malý zájem o výchovu dětí a zodpovědnost za né - věří totiž, že muži, kteří mají děti, mají také manželku, která se o né postará. Přestože tyto předpoklady mohou skutečně odrážet rodinný život většiny mužů, neberou vůbec ohled na osobní a pracovní podmínky otců samoži-vitelů a mužů, kteří dávají přednost rovnocenné nebo primární rodičovské roli (viz Komentár 7.2 a kapitola 6). Nedávné výzkumy odhalily velice zajímavé zjištění, že pokud jsou všechny faktory stejné, muži v tradičních rodinách, jejichž manželky jsou doma a starají se o děti, mají vyšší platy a větší navýšení platu než muži z dvoupříjmových rodin (Schneer a Reitman, 1997). Tento rozdíl se dá snad přičíst na vrub předpokladu zaměstnavatele, že muži z tradičních rodin jako jediní živitelé pracují déle a usilovněji než muži, jejichž ženy rovněž pracují a kteří musí se svými ženami sdílet některé domácí povinnosti spojené s péčí o děti. Sexistická ideologie na trhu práce také udržuje oborovou a podnikovou segregaci na základě pohlaví. Protože ženskost, jak jsme si již všimly, je v určitých oborech nehodnotnou vlastností, může obava ze ztráty prestiže nebo statutu vést některé firmy nebo podniky k tomu, že omezují najímání žen (včetně rasových minorit) buď na práce v „zázemí", kde mají malý kontakt s klienty (Gfenn, 1992; Hartmann, 1987), nebo je přijímají jako pár „tokenů" (Reskin a Hartmann, 1986). Příklad tohoto uvažování nám poskytla jedna kolegyně z fakulty, která pracuje se třemi muži a třemi ženami na malé soukromé vysoké škole. Vyprávěla nám, jak jeden z jejích kolegů namítal proti přijetí další ženy to, že by potom na oddělení dominovaly ženy a že by se tím snížil jeho status v rámci celé instituce. Existují důkazy, že význam některých genderových pracovních stereotypů v posledních letech slábne a že ženy, kterým se daří vstupovat do zaměstnání, kde převažují muži, změnily mnoho pracovišť k lepšímu (viz například Lunneborg, 1990). Proto se někdy tvrdí, že přestože se sexistická ideologie na trhu práce mění jen velice pomalu, časem úplné zmizí, jak bude rostoucí počet žen a mužů vstupovat do zaměstnaní, která nejsou pro jejích pohlaví typická. Nicméně existují také důkazy, že jak se rozkládají staré genderové stereotypy, může docházet k vytváření nových. Jak vysvětlují Reskin a Hartmann (1986, s. 65-66), „pokud 7. GENDER. ZAMESTNANOSŤ A EKONOMIKA 313 - rXiKí stereotvP dá se to vysvětlit jako výjimka. P0KUd CTp^ zenitu, která je pro zaměstnance v urči-reotyP novy, kter u g ^ ^ ^ ^ ^ mužs(<. ZZZ* — pracovního postupu. A ironicky dochází k tomu, Mastnost nebo chovaní, které jsou obdivovány u zaměstnanců jednoho pohlaví se mohou negativně redefinovat. pokud se tak chová příslušnice pohlaví druhého což ji opět definuje podle určité stereotypní představy. Podle tohoto modeluje například muž chválen za asertivitu v zaměstnání, zatímco pokud by se tak chovala žena, byla by odsuzována jako příliš agresivní. Pro ženy, které dosáhnou vysokých pozic, je navíc velice obtížné poskytovat mentoríng ženám na nižších stupních kvůli institucionálním bariérám, jako je např. odsouzení jakýchkoli čistě ženských mentorovacích skupin ze strany nadřízeného anebo strach, že pokud se jejich chráněnce nebude dařit, bude to mít negativní dopad na ně samé (Saltz-man, 1996b; U. S. Department of Labor, 1997). Kromě genderových stereotypů se na růstu či snižování pracovní segregace na základě pohlaví a na platovém rozdílu podílejí ještě další faktory, které se vážou na ekonomiku trhu práce a na organizaci pracovišť. Jak jsme si již všimly, zvýšené požadavky na počet pracovníků např. během války nebo v období silného ekonomického růstu může napomoci integraci tradičně segregovaných zaměstnání. Zvýšení požadavků na počet pracovníků může být také výsledkem rychlého růstu určitého průmyslu či oboru. Jacobs (1992) například uvádí, že mezi lety 1970 a 1990 došlo k pětadvacetiprocentnímu snížení obecné pracovní segregace na zaklade pohlaví, a to jednoduše kvůli rychlému růstu počtu manažerských pozic. Vzhledem k organizačním aspektům trhu práce Reskin (1993) uvádí že fakt že se zaměstnavatelé při najímání nových zaměstnanců spoléhají na neformální sítě, aby zacnovaí, st^I Dľ ^ ""^tnance, se mohou chovat ~a-eí^ h by" be,os' - uva*ějí jako nejdůležitější důvod 1ĚSTNANGST A EKONOMIKA při najímání a povyšování faktory jako „pohodlnost, vzájemná synergie, vztahy a spolupráce". Pochopitelně je pro ně nejsnadnější vytvořit si vztah a spolupracovat se zaměstnanci, kteří jsou jako oni. Jak totiž uvedl jeden manažer, „když najdeme ženy a příslušníky minorit uvažující jako my, tak po nich hned sáhneme" (citováno v Kilborn, 1995, s. A 14). Ke snížení pracovní segregace a zmenšení platové diference bylo již navrhováno mnoho strategií. Ty zahrnují jako první krok například integrování pozic na nižší úrovni, čímž vznikne rozmanitá základna, ze které si bude možné vybírat při pracovním postupu uvnitř společnosti, zrušení požadavku odsloužených let pro pracovní postup žen a příslušníků minorit, rozšíření nabídek volných míst po celém pracovišti, aby zaměstnanci mohli získávat informace o volných místech v těch oborech, které nejsou úzce spojeny s tím, ve kterém právě pracují, realizace mentorovacích programů a založení pracovních „mostů", aby došlo k propojení kari-érních drah v různých oblastech (např. úřednické, technické, administrativní) (Reskin, 1993; U. S. Department of Labor, 1997; Williams, 1995). Přestože se může ukázat, že tyto strategie jsou efektivní, mnoho analytiček varuje, že mnoho zaměstnavatelů není dostatečné motivováno k tomu, aby tyto změny implementovali. Argumentují, že zaměstnavatelé musí být přinuceni změnit diskriminující opatření a postupy. Jedním důležitým motivem pro takové změny je nyní legislativa. Během posledních tří desetiletí došlo k přijetí několika zákonů, které měly zmírnit pracovní segregaci a její důsledky, zejména pokud jde o platové rozdíly. Jak ale uvidíme za chvíli, mezi psaným právem a právem reálným existuje značná nerovnováha a to vede k nerovnoměrným výsledkům. 7.5.S Legislativa k dosažení rovnoprávnosti na pracovišti Až do šedesátých let fungoval právní systém tak, že diskriminaci na základě gen-deru spíše podporoval, než by seji snažil omezit. Legislativa a jednotlivá soudní rozhodnutí většinou jednoduše kodifikovala rozšířené genderové stereotypy týkající se mužské síly a ženské vnitřní slabosti, což, jak uvedl v roce 1872 soudce Bradley, „činí ženy nevhodnými pro výkon mnoha zaměstnání ve veřejném životě" (Bradwell v. Illinois, 1872). Zákonodárné i soudní orgány tvrdily, že ženy tvoří „speciální třídu" občanů, kterou je nutno chránit: „Její fyziologie a správný výkon mateřských funkcí - majíce na paměti nejen její vlastní zdraví, ale i zachování rasy - ospravedlňují zákony, které jí ochrání před chamtivostí a vášněmi mužů" (Muller v. Oregon, 1908). Z tohoto důvodu mnoho států schválilo zákony, které omezovaly pracov- 7. GENDER. ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA 315 které ženy mohly 1 - vykonávat. V mnoha státech měly ženy Zlmena těžší, než byla předepsaná maximální vaha. Jme státy zakazovaly zaměstnavatelům, aby zaměstnávali ženy na práce, které byly rozhodnutím soudu považovány za nebezpečné nebo morálně závadné (např. práce v baru). Různé reform-ní skupiny včetně sufražetek a feministických organizací tyto ochranne pracovní zákony zpočátku podporovaly ve víře, že z nich budou pracující ženy těžit. Jak ale ubíhala desetiletí, bylo stále jasnější, že tyto zákony slouží k citelnému omezení zaměstnanosti žen (Christensen, 1988). V šedesátých letech se federální vláda zčásti díky úsilí feministického hnutí a hnutí za občanská práva rozhodla ke kroku, který by zakázal diskriminaci na základě pohlaví v zaměstnání.9 Prvním důležitým krokem na této cestě byl Článek VII Zákona o občanských právech z roku 1964. Článek VII zakazuje diskriminaci při přijímání do zaměstnání, ve vztahu k výhodám a dalším rozhodnutím týkajícím se zaměstnanců (např. pracovní postup nebo propouštění) na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, národního původu a náboženství zaměstnavatelům s patnácti a více zaměstnanci.10 Tento zákon ale povoluje několik výjimek. Je například možné, aby zaměstnavatel diskriminoval zaměstnance na základě pohlaví (nebo náboženství či etnického původu, ale nikdy na základě rasy nebo barvy pleti), pokud může dokázat, že jde o pracovní kvalifikaci bona fide (BFOQ), tj. že jde o kvalifikaci, která „je rozumně nutná pro normální fungování určitého obchodu nebo spo-*QSU\ Protože ale soudy BFOQ interpretovaly poměrně úzce, existuje pouze bt!ľľooľo' ^ ^ 36 t0t° °meZení ****** (Christensen. 1988; Lindgren „ ™ ° Jmenem Vyrovnávací opatření (Affírmatlve Action). Ten byl v roce 1968 novelizován 31B a nově zakázal diskriminaci na základě 7- GENDER, ZAMĚSTNÁ MOST A EKONOMIKA pohlaví, přičemž již dříve zakázal diskriminaci na základě rasy, barvy pleti, národ ního původu a náboženství. Exekutivní příkaz 11246 se vztahuje na zaměstnavatele, kteří vstupují do smluvních vztahů s federální vládou. Stanoví, že zaměstnavatelům může být uložena pokuta, že jejich kontrakty mohou být zrušeny nebo že mohou být z příštích kontraktů vyloučeni, pokud bude zjištěno, že daná společnost diskriminuje. Ale Exekutivní příkaz 11246 jde ještě dál než jen k zákazu diskriminace v zaměstnání. Vyžaduje totiž, aby zaměstnavatelé přijali vyrovnávací opatření při najímání, školení a povyšování žen a minorit. Od roku 1978 dodržování těchto ustanovení zaměstnavateli monitoruje Úřad pro dodržování podmínek federálních zakázek (Office of Federal Contract Compliance, OFCCP) v rámci ministerstva práce. Kromě této agentury může žalobu proti diskriminujícím zaměstnavatelům podat také federální ministerstvo spravedlnosti, této výhody využívá ale velice zřídka (Lindgren a Taub, 1993), Vliv Článku VII a Exekutivního příkazu 11246 je viditelný a převratný. Pokud se podíváte na inzeráty „hledáme", uvidíte jeden výsledek; zaměstnavatelé již nesmějí dávat inzeráty, v nichž hledají zaměstnance podle pohlaví. Zaměstnavatelé dále nesmějí používat preference zákazníků jako ospravedlnění pro diskriminaci na základě pohlaví. V případě Diaz v. Pan American World Airways, Inc. (1971) Pátý okrskový soud rozhodl, že mužům nesmí být odepíráno zaměstnání stewardů na základě toho, že cestující očekávají a preferují v této pozici ženy. Dnes můžeme v letadlech najit téměř 30 procent stewardů (U. S. Department of Labor, 1998b). Zaměstnavatelé také nesmějí používat seznamy odsloužených služebních let na základě pohlaví, nesmějí vykonávat diskriminující výběrové testy před nastoupením do zaměstnání, nesmějí určovat různý věk odchodu do důchodu pro muže a ženy, nesmějí pro určité zaměstnání používat dvojí standard, tj. například vyžadovat, aby ženy zůstaly svobodné, penalizovat zaměstnankyně, které mají děti, nebo diskriminovat na základě těhotenství (Christensen, 1988; Lindgren a Taub, 1993). Na základě těchto opatření zrušily soudy většinu státních ochranných zákonů, a jak jsme viděly, rozhodly, že sexuální obtěžování je forma diskriminace v zaměstnání. Se zákazy stanovenými těmito zákony a rozhodnutími soudu je opravdu obtížné smířit jasné důkazy pokračující diskriminace, které jsme v této kapitole uvedly. Proč je pracovní segregace tři desetiletí poté, co byly tyto zákony přijaty, stále tak rozšírená? Alespoň část odpovědi na tuto otázku je možné nalézt v omezeních těchto zákonů a nekonsistentnosti. s níž jsou prosazovány. Za prvé, článek VI. a Exekutivn, Příkaz 11246 definují diskriminaci v zaměstnání omezeně, ale zároveň komplex- Z. GENDER. ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA 317 - ^ k tomu že soudci často docházejí k různým mterpretaam obou tech-■ř ľľ£vyrovnávacím opatřením, která mají zmírnit minu.ou dis-Predp.su a vhodný w ^ ^ g ^ ^ Q(j ^ feľK-* vvPM Nejvyšší soud verdikt, které signifikantné LLjí požadavky na zaměstnance při dokazování, že byli diskriminován, Když ^příklad v minulosti zamestnankyne obvinila zaméstnavatele z pnme diskrími-nace stačilo, aby předložila prima facie důkazy o diskriminaci v pracovním rozhodnutí (např. najímání, pracovní postup, propuštění) a poté prokázala, že tvrze-nízaměstnavatele. že toto rozhodnutí nebylo diskriminační, není pravdivé. Od roku 1993 ale zaměstnanci musí také poskytovat př/mé důkazy o své diskriminaci (např. svědky nebo dopis či memorandum) a tyje obtížně sehnat. Proto je v současné době pro zaměstnance mnohem obtížnější soudní spory týkající se pracovní diskriminace vyhrát (St. Mary's Honor Center v. Hicks, 1993). Dalším faktorem, který má vliv na prosazování těchto opatření, jsou změny ve vládním a politickém klímatu. Republikánská administrativa se od roku 1980 postavila proti velkým skupinovým žalobám mnoha zaměstnanců a začala upřednostňovat případy, které předkládaly jednotlivé oběti. Republikáni také byli proti vyrovnávacím opatřením a přijali opatření vedoucí ke zrušení těchto opatření. Jednou ze strategií, jak toho dosáhnout, bylo značné snížení rozpočtů a počtu zaměstnanců EEOC a OFCCP. Méně peněz a menší počet zaměstnaných právniček a právníků mohly vést pouze ke snížení počtu případů, jež se mohly projednat. Počet žádostí odmítnutých agenturami dohlížejícími na dodržování těchto opatření v osmdesátých letech dramaticky vzrostl. Jejich nedostatečné prosazování vysílá směrem k zaměstnavatelům jasný signál, že vláda bude tolerovat vysoký stupeň pracovní segregace na základě pohlaví (Reskin, 1993). Přestože článek VI. a Exekutivní příkaz 11246 dokázaly diskriminační pracovní nľrrrjených státech vidrteině «■* ^ ****** ome- ud ľ'ľ dUV°dŮ- ^ Ínherentní S'ab0S* 3 k0m»'™ P'*« -me v .SuZlm °~^ ^^'--ěnami. Pokud vez- >^ova a Reaganova^ °Patření™' ««* Pracovní změny ze šed neDrek^P. nás, že malé. ale těžce vydo- osmdesátýcheH^ S3tych a sedmdesátých let byly v průběhu let ■* Počet soudních případ opět ^ y době gender. zaměstnanost a ekonomika administrativ, - v .etech 1990 až 1995 0 47 procent. Ničené budoucnost Cánku VII a zejména vyrovnávacích opatření do značné míry závisí na rozhodnu-tich Nejvyššího soudu. """^ Útok na platové rozdíly vzešel také ze zákonů které 7**«,.»,« , . _ u> nezakazuji diskriminační pla- tovou politiku. Asi nejznamějs.m a nejpoužívanějším z těchto zákonů je Zákonorov-ném platu z roku 1963 (Eo.ua, Pay Act). Ten zakazuje. 3by zaměstnavatelé plat. li zaměstnancům více než zaměstnankyním, pokud tyto zamestnankyne vykonávají práci, která vyžaduje stejné dovednosti, úsilí a odpovědnost a která je vykonávána za podobných pracovních podmínek. Tento zákaz se vztahuje také na jiné formy diskriminace týkající se platu, např. přesčasů. Plat však nemusí být rovný, pokud existuje rozdíl v relativním poctu odsloužených let jednotlivých zaměstnanců, jejich zásluhách, množství či kvalitě jejich produkce nebo v .jakémkoli jiném faktoru, než je pohlaví", jako např. ziskovosti jejich práce (Christensen, 1988; Lind-gren a Taub, 1993). Soudy rozhodly, že práce vykonávaná zaměstnanci opačného pohlaví nemusí být identická k tomu, aby témto zaměstnancům byl vyplácen stejný plat, musí být ale dostatečně stejná. Soudy také rozhodly, že zaměstnavatelé nesmějí ospravedlňovat nerovný plat zaměstnanců a zaměstnankyň tím, že vytvoří umělé pra covní klasifikace, jejichž obsah se víceméně nebude lišit (England 1992). Hlavní potíž se Zákonem o rovném platu je ale v tom, že se nevěnuje problému zaměstnání segregovaných na základě pohlaví, což je - jak jsme se zde snažily ukázat - hlavní příčina platové diference. Výhody zákona koncipovaného tak, aby zaručoval rovný plat za stejnou práci, jsou omezené, a proto, jak jsme již viděly, pokud jsou muži a ženy do značné míry segregováni v jiných zaměstnáních, jsou zejména ženské práce systematicky znehodnocovány. Z tohoto důvodu ženy a jiní stále více bojují za srovnatelnou hodnotu, tj. stejný Plat za různé práce podobné hodnoty vzhledem k takovým faktorům, jako jsou dovednosti, úsilí, odpovědnost a pracovní podmínky. Srovnatelná hodnota je populárnější v jiných zemích, např. Austrálii. Velké Británií a Kanadě, než ve Spojených fátech. Od roku 1985 bylo jménem žen podáno mnoho soudních žalob ty ajrcich se srovnatelné hodnoty, ale všeobecně se dá říci, že soudy nejsou konceptu s -natelných hodnot jako prostředku ke zrušení genderovych nerovnosh v *^P J honěny (England. 1992). Tato zdráhavost g^^^ejL Jl "sestát zaměstnavatele, kteří při určování mezd spoléhají na ^ ^ 0s°bně zodpovědní za společenskou diskriminaci". Zároveň sí Sk 319 ' GENOER. ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA M ^.kováni ve snahách posoudit hodnotu různých zamé tnán, coz-jak se 22* - je velice obtížná véc (Christensen. 1988. str. 340). Presto minimálně Let států a 1700 místních jurisdikcí (napr. mestských vlád. školních úřadů, veřejných universit) - z nichž je 1300 ve státě Minnesota - přijalo politické řeše-ní srovnatelné hodnoty (England, 1992; Rhoads, 1994). Přestože koncept srovnatelné hodnoty může významné přispět ke zmírněni platové diference v důsledku genderu. možnost jeho širšího použití jako antidiskri-minační strategie se stala předmětem diskusí mnoha analytiček včetné feministických (England, 1992; Rhoads, 1994). Některé výzkumné pracovnice varují před chápáním tohoto konceptu jako všeléku - jak se to stalo s Článkem VII a s vyrovnávacími opatřeními - nagenderovou nerovnost na pracovišti. Závěry, ke kterým v tomto ohledu došly Ronnie Steinberg a Alice Cook (1988), stojí za delší citaci:(s.326) „Rovné zaměstnání vyžaduje více než jen pouhé zaručení práva na rovný přístup, práva na rovné příležitosti v pracovním postupu nebo práva na rovný plat za stejnou, nebo dokonce srovnatelnou hodnotu. Dává totiž také ospravedlnění širší orientaci opatření zahrnujících sociální zákony, které by byly založeny na rovnoprávnosti v rámci rodiny, široké použití alternativních pracovních uspořádání a opatření, které by braly ohled na komplexnost rodinného života v rámci dvou-příjmových rodin, a obnovené hnutí odborových svazů s ženským vedením, které by se na jednotlivých pracovištích aktivněji bralo za obranu práv zaměstnankyň. Sociální zákony, rodinná politika a vládní služby musí vytvořit pobídky pro rovnější rozdělení odpovědnosti za rodinné a domácí práce mezi muže a ženy. Růst počtu h ľ St6jn-ě Jak° UdľŽení Pr°gramŮ PéČe 0 Staré ob-V "y pomohlo ^ľ^ľr1 nárokům kiadeným na dospě,é -«*v -» -es^soumanžCr^ J^o vlád se o takové ambiciózní reformy pokusilo, o snaze je prosadit 7-B PRUN,K DOMÁCÍHO A PRACOVNÍHO SVĚTA ~ *» - -nným životem -je: P :rvkZotrnou t ženy většinou ^ v kapitole 6 jsme viděly, že rozdíl v moci mezi MÉSTNANOST A EKONOMIKA intimními partnery se vztahuje na rozdíly mezi jejich příjmy a jinými zdroji. Práce, kterou ženy doma vykonávají, je podhodnocena, a proto se často ani nepovažuje za „skutečnou" práci. Jak jsme ale viděly v této kapitole, ženská zaměstnání na trhu práce jsou často považována za nadstavbu jejich práce doma. Ženská práce je podhodnocena a odměňována mnohem méně než mužská práce. Protože zaměstnané ženy nesou i nadále primární zodpovědnost za domácí práce a péči o déti, musí se ve srovnání se zaměstnanými muži vyrovnat s dvojí pracovní směnou, ale získávají za to menší odměnu. Jak jsme také viděly, pro mnoho žen je velkou překážkou v zaměstnání nedostupnost odpovídající a finančně přijatelné péče o děti. Bez ohledu na objektivní podmínky však mezi zaměstnavateli i spolupracovníky existuje velice rozšířená představa, že ženy nejsou fyzicky a mentálně schopné vykonávat určitá zaměstnání, a to slouží k diskriminaci žen pří najímání, kariérním růstu a dalších pracovních příležitostech. Zároveň to také brání mužům v tom, aby mohli přebrat rovný díl péče o rodinu a domácnost. Důkazy, o kterých jsme v této kapitole diskutovaly, ukazují, že přetrvávající stereotypy týkající se „vhodných" mužských a ženských prací posilují a reprodukují pracovní segregaci na pracovišti a nesou s sebou i další odvozené důsledky včetné rozdílu v platech mezi muži a ženami. Zdá se, že předpoklad, že veřejný svět práce je svět mužský, zatímco soukromý svět domova patří ženám, je stále ještě velice rozšířený. Pokud jsou ženy na trhu práce, je jejich zaměstnání vůči mužskému zaměstnání podružné. Náš výklad v této kapitole a kapitole 6 dostatečně ukázal, že tyto předpoklady jsou naprosto nepravdivé. A také víme, že negativními důsledky jejích slepého následování trpí jak ženy, tak muži. Zákony jako např. Článek VII, Exekutivní příkaz 11246 a Zákon o rovném platu mají chránit pracovníky i pracovnice i rasové a etnické minority před diskriminací na trhu práce. Přestože tato legislativa nedostála naději, že pracovní příležitosti přístupné ženám a mužům a jejich příjmy budou vyrovnány, existují důkazy, že v případě, že se tyto zákony striktně dodržují, mohou pomoci při zmírnění pracovních nerovností. Tyto zákony však nebyly navrženy proto, aby změnily gende-rové rozdělení neplacené domácí práce. A protože víme, že neplacená domácí práce se úzce pojí s pracovní diskriminací na základě pohlaví, nemůžeme očekávat, že ženy a muži si budou moci svobodně volit zaměstnání, které jim jako jednotlivcům nejlépe vyhovuje, pokud se současné odstranění obou těchto forem nerovnosti nestane ústředním cílem naší národní veřejné politiky. 7. GENDEH. ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA 321 Klíčové pojmy roku 1964 zakazuje diskriminaci v zaměstnáni na zákla-člänek VII Zákona o občanských právech z ro stnavateli s patnácti či více zamést- ^hlaví.rasy^^^^ „ana přestože existují *^*^^,.m. ie jedna skupina zaměstnání je téméřvýhrad-t^Ä^ « kte,** seobvykle p.atí mén* a které mají nižSí i"* — «—" -éstnavatf m «* Lační shodnutí v oblasti personalistiky na základě pohlaví, rasy. barvy pleti. národního původu a náboženství avyžaduje. aby zaměstnavatelé přijali vyrovnávací opatření pří přijímaní, školení a nají-máni žen a minorit; od roku 1978 je implementován a prosazován OFCCP Index diference (Index segregace, D) míra pracovní segregace na základě pohlaví udávaná v procentech a vyjadřující počet pracovníků jednoho pohlaví, kteří by museli opustil zaměstnání a nastoupit tam, kde je nedostatek zaměstnanců jejich pohlaví, aby se dosáhlo vyrovnané pracovní distribuce mezi pohlavími oborová segregace na základě pohlaví forma pracovní segregace na základě pohlaví, kde ženy i muži mají stejnou pracovní pozici v určitém oboru nebo průmyslu, ale ve skutečnosti vykonávají různé práce podniková segregace na základě pohlaví forma pracovní segregace na základě pohlaví, kdy ženy a muži mají v určité společnosti nebo organizaci stejnou pozici, ale ve skutečnosti vykonávají různé práce pracovní resegregace zaměstnání integrovaná podle pohlaví se znovu segregují, přičemž jedno pohlaví nahradí druhé pohlaví v roli dominantní skupiny pracovní segregace na základě pohlaví míra, do které jsou muži a ženy koncentrováni v zaměstnáních, která převážně zaměstnávají pracovnice jednoho pohlaví pracovní síla lidské zdroje ekonomiky skleněný strop neviditelné bariéry, které zabraňují ženám a minoritám v mobilitě v zaměstnání smě-rem nahoru pľdZr TOtU'00 " *á iak°JS0U d«<. *M. °«POvědnost a praCovní Jednost žen je doma u rodiny M'°Zen° 03 P?edP°Wadu, že primární zodpo- ■sr......— ^^on o rovném platu z roku 1963 32" ^ V° ™^Zo^TTm P'am **»«™** více než zamést- .^éhok?!adtnetOVný p'al na tfkladí délkv Z„facowfch podmí"ek. přestože existují výjimky lmÉh0,ak(0'u ^oměpohiavi. ZI\2'^ ■ kVa"ty neb° «"«""«« nebo ■MBiejsou povoleny Doporučená literatura Aslanbeigui, N.. Pressman, S., a Summerfield. G. (eds.) (1994) Women In the age of economic trans formation: Gender impact of reforms in postsociallst and developing countries. London; Routledge. Eoin. K., a Lein, L. (1997). Making ends meet: How single mothers survive welfare and low wage work. New York; Russell Sage Foundation. Jacobs, J. A. (Ed.) (1995). Gender inequality at work. Thousand Oaks. CA: Sage. Webster. j. (1996). Shaping women's work: Gender, employment and information technology. New York: Longman. Williams, C L. (1995). Still a man's world: men who do women's work. Berkeley: University of Cali fornia Press. Poznámky 1 Dalším oblíbeným místem, kde se muži scházejí k obchodním jednáním, jsou striptýzové bary nebo bary s obsluhou nahoře bez. což je místo, kde se obchodnice budou přinejlepším cítit nepříjemné. Jak ale uvádí mnoho obchodníků, pozváni klientů mužského pohlaví do striptýzového klubu nebo klubu s obsluhou nahoře bez posiluje .mužské spojenectví", které může vést k lukrativním obchodním smlouvám. .Máte bandu chlapů, kteří se vůbec neznaj, opijete se a koukáte na nahý ženský a další den jste ti nejlepší kamarádi na světe" (citováno v Meredlth, 1997, s. AI). Tento typ přístupu a chování je předmětem dvou žalob proti diskriminaci, které vznesly dvě obchodnice v Detroitu a které jsou nyní předmětem soudního projednávání. 7 Heterosexuální muži, se kterými Williams prováděla rozhovory, uváděli také některé negativní zkušenosti s genderovou diskriminací, která se pojila s genderovými stereotypy maskulinity, i když tyto případy byly poměrné řídké. Sociální pracovníci a zdravotní bratři například uváděli, že se od nich obvykle očekávalo, že zvládnou agresivní nebo násilnícke klienty a pacienty. Podobně jeden knihovník uvedl, že ho přeložili do hlavní městské knihovny, aby mohl pracovat také jako bezpečnostní služba. Jeden zdravotní bratr uvedl, že během požárních cvičení v nemocnici, kde pracoval, se od zdravotních bratrů vyžadovalo, aby se odebrali na místo požáru spolu se zaměstnanci údržby, nejspíše proto, aby pomohli v bojí s požárem, zatímco zdravotní sestry zůstávaly na odděleních s pacienty, zavíraly dveře a vyklízely chodby (Wiliams. 1995). 3 Některé pozorovatelky kritizovaly feministky a feministické organizace za to, co nazývají .selektivní rozhořčení": rychle například odsoudily republikány jako Thomase a Packwooda, ale proti prezidentu Clintonovi nic neměly, protože všeobecně podporoval feministky a feministické hnutí (Mitchell, 1998). 4 Rozhodnutí z roku 1998. v němž soud rozhodl, že zaměstnavatelé budou potenciálně zodpovědní za všechny případy sexuálního obtěžování na pracovišti, se dá jen téžko sloučit s jiným soudním rozhodnutím, které soud vynesl jen o pár dni dříve, podle kterého jsou školské úřady prosty odpovědnosti za sexuální zneužití studujících vyučujícími (viz kapitola 4). 5 Před tímto rozhodnutím soudu v případě Oncale vs. Sundowner Offsore Services většina nižších fede rálních soudů jednoduše odmítala žaloby týkající se sexuálnffio obtěžování ze strany příslušníků stejného pohlaví, přičemž argumentovaly, že Kongres nikdy neměl v úmyslu zahrnout sexuální obtěžování Příslušníkem stejného pohlaví do občanských práv. Ty soudy, které svolily rozsoudit žaloby týkající se tohoto typu sexuálního obtěžování, omezily případy na ly, kde byli heterosexuální zaměstnanci či zaměstnankyně obtěžováni homosexuálním spolupracovníkem čl spolupracovnicí (Greenhouse, 1998). 9 Naše výpočty platových rozdílů, pokud není uvedeno jinak, jsou založeny na týdenním středním pří-Jmu zaměstnanců na plný úvazek. Rozsah platových rozdílů se různí podle typu mzdy. Nejvélší roz- iM6 STNANOST A EKONOMIKA GENDER. ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA 323 é by. #M» v případě ročního platu, nebo, tato čísla obvykle zahrnují faktory jako např. přesčas. oľiejíLdíly mez, celkovým poetem hod, ročně, které mu, a zeny odpracuj,. Rady bychom podékovaly Jane Hood za to. že nás na tento rozdíl upozornia. ' Lamí vládní míra chudoby známá jako hranice chudoby je částka, kterou jednotlivec c, rod.na potrebuje k nákupu minimálni výävy. vynásobená třikrát, protože se predpokladá, ze chůd, utrá-cejíza jídlo asi jednu třet.nu svého př,jmu. Tato míra je ale předmětem kritiky z mnoha stran, hlav né na základě toho. ie průměrná rodina neutrácí za jídlo jednu třetinu, ale jednu pětinu svého při-jmu. Na tomto základě je argumentováno, že oficiální míra chudoby značně znevýhodňuje chudé (Porter, 1997). 8 Mrra nezaměstnanosti je oficiálně definována jako procentuální míra populace v aktivním věku, která právě nemá zaměstnání a aktivně si práci hledá. Tato míra ale zmírňuje statistiky nezaměstnanosti, nebot nezahrnuje „demotivované pracovníky", tj. ty. kteří již ztratil, naději, že si najdou práci, protože se domnívají, že žádná neexistuje nebo že nemají dostatečné dovednosti uplatnitelné na trhu práce. Pemotivovaní pracovníci jsou podskupinou jiné skupiny, která se nezahrnuje do míry nezaměstnanosti, a to je skupina lidí nazývaná .lidé ztrácející pracovní motivaci". Lidé ztrácející pracovní motivací jsou lidé, kteří chtějí pracovat, jsou připraveni pracovat a práci si hledali v průběhu minulého roku, ale ne již v posledních měsících. Ministerstvo práce (1998a) odhaduje počet osob ztrácejících pracovní motivaci na 1,2 milionu a počet demotivovaných pracovníků přesahuje 260 000. * Náš výklad těchto zákonů je nutně zjednodušený. Podrobnější a pečlivou diskusi je možné nalézt v Blankenship, 1993; Oeitch. 1993; a Lindgren a Taub, 1993. '"Všimněte si, že sexuální orientace není chráněnou kategorií podle Článku VII. V roce 1998 prezident Clinton podepsal exekutivní příkaz, který by chránil gaye a lesbické zamestnankyne ve fede-iľlľľ"' TrimÍ"aCÍ' " K°ngreSU Stá,e 'eŽi náVfh Z3k0na- Me'ý * ™áířil Clének VII na S s s,t 2amhéS,nanky"ě V SOukr0mém a«*»J<*«< sektoru, ale do současné doby se v sou-vislosu s tímto návrhem nic nedě.o (.Clnton Grants Gay Workers Job Protection", 1998). Pozn. překladatelky: 8. GENDER, KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST Rovnost před zákonem je ve Spojených státech zaručena ústavou. Z dosavadního výkladu však víme, že americké zákony v minulosti dovolovaly, ba dokonce předepisovaly diskriminační přístup k různým skupinám občanů. Například ženy zákon dříve definoval jako majetek mužů a systematicky jim upíral občanská práva včetně práva volebního. V roce 1894 Mejvyšší soud USA dokonce rozhodl, že ženy nejsou z právního hlediska „osobami". Odvolání v případě Lock wood bylo vzneseno ze státu Virgínie, který odmítl udělit Belvě A. Lockwood povolení k provozování advokátní praxe, přestože zákon státu stanovoval právo kterékoli „osoby" s advokátní licencí z jiného amerického státu provozovat advokátní praxi i ve Virginii. Nejvyššísoud potvrdil názor nižší soudní instance, podle něhož „osoba" znamenala „muž". V důsledku toho „mohly státy od roku 1894 až do roku 1971 na základě tohoto jediného rozhodnutí Nejvyššího soudu setrvávat na stanovisku, že ženy nejsou zákonnými .osobami'" (Hoff-Wilson, 1987, s. 8; Sachs a Wílson, 1978). Většina soudních případů, kterým se v této knize věnujeme, spadá pod občanské právo, tedy do té oblasti práva, která se zabývá řešením soukromých pří souvisejících s rozvody, smlouvami a osobními majetkovými záležitostmi a řešením sporů na pracovišti. V této kapitole se však zaměříme na vztah genderu a práva trestního. Do sféry trestního práva spadá chování, o němž se předpokládá, že ohrožuje blaho celé společnosti, a proto zde pachatele žaluje stát, nikoli konkrétní občan, který byl jeho chováním poškozen. Jinými slovy, prohřešek proti trestnímu právu je - přinejmenším teoreticky - nahlížen jako provinění jak proti konkrétnímu občanovi, tak proti společnosti. Stíhání toho, co zákon definuje jako trestné, však nutně nereprezentuje zájmy všech segmentů společnosti. Lze říci, že trestní právo reprezentuje především zájmy zákonodárců - a historicky byli ve Spojených státech těmi, kdo měli moc určovat zákony, majetní bílí muži (viz kapitola 9). Nikterak proto nepřekvapuje, že zkušenost se systémem trestního řízení se u žen a mužů často liší. K rozdílům založeným na pohlaví se navíc přidávají rozdíly založené na rasové, tndní a věkové příslušnosti a také na sexuální orientaci. Na počátku této kapitoly budeme analyzovat odlišnosti mezi muži a ženami jakožto pachateli trestných činů. Nejprve srovnáme relativní míru kriminality u mužů a Žen. Poté obrátíme pozornost k odlišnému zacházení s nimi v trestním řízení, zahrnujícím zatčení, obvinění, usvědčení a odsouzení i nástup trestu. Sledování průběhu trestního řízení bude dále příležitostí k rozboru otázek týkaj,c,ch ZAMĚSTNANOST A EKONOMIKA 8. GENDER, KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 325 8 1 ŽENY A MUŽI JAKO PACHATELÉ Z otázek které nejčastěji řeší kriminológie, jsou pro náš rozbor nejvíce relevantní tyto dvě- Kdo páchá trestné činy? Proč? Tradiční odpověď na prvn. otázku zni: Muži, zejména mladí. Na základě kriminologických výzkumů provedených do poloviny sedmdesátých let bychom skutečně došli k závěru, že se ženy trestné činnosti dopouštějí jen zřídkakdy. Ta trocha pozornosti věnovaná pachatelkám trestných činů se převážně omezuje na tři témata: 1. srovnání s mužskou kriminalitou, jejichž úkolem je zdůraznit relativně nízkou kriminalitu žen; 2. studie o prostituci; 3. analýzy mravní zkaženosti násilníckych žen, jejichž logickým základem byla úvaha, že jsou-li .normální" ženy pasivní, pak oněch pár žen páchajících násilné trestné činy musí být .nemocných" (Edwards, 1986). V myšlení kriminologů i veřejnosti obecně evidentně platí, že „zločinec" znamená „muž". Od roku 1975 se však tato představa začala měnit, a to zejména díky vydání dvou knih, Sisters in Crime od Fredy Adler a Women and Crime od Rity James Simon, které vzbudily široký ohlas v odborném i populárním tisku. Ústředním sdělením obou knih je, že kriminalita žen se začala proměňovat jak co do povahy, tak i co se týče počtu spáchaných trestných činů. Podle Adler se Spojeně státy v oné dobe pravé nacházely uprostřed vlny ženské zločinnosti. Přestože muži dosud páchali vyss, absolutní počet trestných činů, ženská kriminalita se zvyšovala rychleji nez muzsk Adl napFiklad ^ ^ UCR), z mchz vyplývalo, že mezi letv 1960 a 1Q70^ m* mttn « 077«/ - tíiyi9bU 3 1972 se počet zen zatčených za lou- že se ženy dopou»S^^Sľ ™? "** tteto»^8- Že navíc nabývá závažnější"^ £T * * "* *-"4 *"* tradičné vyhrazené mužům, v ^ 2^ f? **** ^ obdobně - pouze s tou výjinVkcTže ^ f 1 "** ^ ^ ^ zoval zejména na majetkové trestné činy anikT^51 kriminality ome" osobám. I ona však konstatovala z> 'inĹ ľ' ^ náSÍ'né Činy namířené proti ' 'eny Se dopou^jí více trestných činů vše- 8' GENDER' ^'M.NAMTA A SPRAVEDLNOST 326 obecně považovaných za mužské, zejména co se týče trestných činů páchaných v administrativních zaměstnáních či v rámci výkonu zaměstnání obecně, například podvodů nebo zpronevěry. Nejvétší rozruch - zvláště v neodborných médiích - však nevyvolala sama tato zjištění, ale teprve jejich interpretace. Obě autorky totiž shodné tvrdily, že zjištěné změny v míře a povaze ženské zločinnosti jsou logickým výsledkem hnutí za emancipaci žen. Jak uvedla Adler: „Je snad takový div, že v okamžiku, kdy ženy získaly mužské možnosti, snaží se získat status - ať už v občanském životě, nebo ve světě zločinu - zavedenými mužskými hierarchickými cestami?" (Adler, 1975, s. 10). Stanovisko Simon bylo o něco komplexnější. Tvrdila, že počet násilných trestných činů páchaných ženami ve skutečnosti díky feminismu poklesl. „Protože se ženy cítí fyzicky, citově i právně svobodnější a méně podřízené moci mužů, ubývá u nich frustrace a hněvu ... [vdůsledku toho] pociťují méně intenzivní touhu zabíjet obvyklé objekty své zlosti a frustrace: manžely, milence a další muže, na nichž jsou závislé, ale ve vztahu k nimž se necítíjistě" (Simon, 1975, s. 40). Odvrácenou stranou je fakt, ze tím, že feminismus podpořil působení žen jako placené pracovní síly, přispěl také k nárůstu ženské majetkové trestné činnosti. „Se zvyšujícím se podílem žen na celkové pracovní síle získávají ženy více příležitostí páchat určité typy trestných činů [např. administrativní nebo v rámci výkonu zaměstnání]" (Simon. 1975, s. 40). Díky důrazu na ženské hnutí vešel přístup Adler a Simon ve známost jako emancipační teorie kriminality žen. Jejich argumentace přitom nebyla zcela nová. Jak připomíná Méda Chesney--Lind (1997), kriminológie i jiné disciplíny již v době první vlny feminismu upozorňovaly, že emancipace žen přinese mezi ženami a dívkami nárůst kriminality a nemravnosti. Největším přínosem prací Adler a Simon je však to, že z jejich popudu došlo k přehodnocení vztahu mezi genderem a podílem na trestné činnosti. Pozdější analýzy, revidující práce obou autorek, blíže osvětlují, do jaké míry došlo v kriminalitě žen skutečně k proměně a jakou úlohu v ní sehrálo ženské hnutí. Podívejme se na některé tyto kritické ohlasy a zároveň s tím i na to, co o vztahu genderu a kriminality říkají novější práce. Jedním z problematických momentů prací Adler a Simon bylo, že se opíraly výhradně o oficiální statistiky. Tyto statistiky zahrnují pouze trestné činy. jež jsou policii známy, a ty tvoří podle odhadů pouhou třetinu všech spáchaných trestných c.nu (U.S. Department of Justice. Bureau of Justice Statistics. 1994). Podstatná část spáchaných trestných činů tedy není vůbec zjištěna (viz napr. Inciardi et al. 3. GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST w Ví a 1993) neboje obeti neohlásí. A dokonce , tehdy, ie-li trestný čin ohlášen, závisí HnLJíry narozeno, r......- ,:, ,....... ,os, 61 nikoliv; FBI tak nejsou postoupeny ani všechny ohlásené trestné činy. Vážnejší problém ale spočívá ve způsobu, jakým "jména Adlor d„t, U ,„;, covala Pri porovnávání nárůstu určitých trestných činů u mužů a žen nebrala v úvahu velký rozdíl v absolutních výchozích číslech. / nir.h/ byla procento rúotu vypočí lávána. Je-li výchozí číslo malé. pak i jeho mírný nárůst predstavuje velmi vysoké procento. A naopak i velké zvýšení vysokého výchozího čísla působí jako méné významná zména (Smart, 1982; Terry, 1978). Vezmeme si například pocty osob vazebné stihaných pro podezření z vraždy nebo zabití. V letech 1965 až 1970, tedy v období, jež Adler zahrnuj'; do v/ó analý//, v/roMI pooet /en /rfO-.rý.U /;j tylo trestné činy témér o 79%; /e otejnérn období počet rnu/u /;.i'.'.-n/oh /o -.toj ného důvodu zvýšil o 73 %. V absolutních číslech vsak u žen šlo o zvýšení z 1293 na 1645, zatímco u mužů z 6533 na 8858. Pokud bychom tedy hleděli pouze na procentuálně vyjádřené zmény a nebrali v úvahu zásadní rozdíl v absolutních výchozích číslech, dostali bychom notné pokřivený obraz podílu rnužů a žen na celkové zločinností. Presnejším měřítkem vývoje kriminality mužů a žen je výpočet .relativního počtu zatčených- u obou pohlaví, y. kolík mužů bylo zatčeno za určitý trestný Čin na 100000 příslušníků mužské populace a kolik bylo za stejný čin zatčeno žen v přepočtu na 100 000 zen. Rozdíl mezí pohlavími co do relativního počtu zatčených 1T« T ľ™* ¥ÍP0*U' POd"u "a Véech zatóeních' «• ™» ' ^n, za ľlltT ^ VýZkUmÚ' Któré ™*»»* "*» o"ou pohlaví na ^ZT,m> ZPŮ9°bem' & V *,oy posled- 1991; stefrensmeier, 1982: ^^1^^' ^ ^ 3 ^ na stranách 330-331 hovofí o sloKtl *"* ^ K°mentář 8-1 .-je^.ce.ve^t^ vou příslušnost. Nyní se vsak blízek 61 etnÍCk0U'Wdní a véktv ností: Potvrzujívýsiedky výzkumu ZnľZZT* ° ^ *> z dat. že tyto majetkové trestné Číny ^ krímína"ty? Wp,ýVa * 'tipované- ženy, které VWoup^ 8 pr3C' v a»"*Mnání a dopoui TABULKA 8.1 Vývoj celkového Stíhaný trestný čin poctu zatčení podle pohlaví v letech 1987 Muži ženy 1096 Zména 1987 1996 1987 ZnAftilnéní Louryv /■>ihM napadení liifjijii/iiun) mvujli. Vloupání Drobná krádež Odcizení mourového vozidla 2háretví Registrované trestné riny celkem * Jlfié napadení Padélání a faléování PMvod Zpronevéra Nákup, přijímání nebo držba kradeného majetku Poškozování cizí véci Nedovolené ozbrojovaní ProsWuce a jiné komerční provozování neřesti Zména 12 247 24 551 93 885 209 782 264 54 i 66.3 264 ;v,6v. 10144 384 518 454 544 39 551 127 472 5 555 % 77í 12062 -1,5 21505 -124 101998 U 284004 35/4 209076 -203 655 775 -1,1 104 562 -1,9 10431 2,8 i'M4U 1,1 695386 52,9 91372 28,7 568 58', 32.3 5 653 5.2 -2.2 1719 299 8431 31716 24442 /V 624 13 454 1603 377 288 81 583 i i 5-56 % 537 3 329 11419 ✓ 4 / 81640 27190 'í'í7 434 16427 1860 457 273 177644 28 Í65 116 746 4 619 i 4 4« 160482 182 709 13,9 123403 135 565 9,9 45 19222 29336 10177 11637 56253 46097 m -174 'íl .6 94,3 1U 134 434 1* 21,2 117,7 335 18.5 58.8 264 523 26,4 18,] Pohlavné motivované trestné činy 62 265 99062 -64 5 526 5 3/4 5 9 f kromé znásilnění a projtítuce) Nezákonné užívání narkotik ■■/■A 354 357 057 54.5 55 372 173831 74,1 Hazardní hry 16 Sil 13 834 -17,7 2 747 2 206 -19,7 Trestné 6ny spáchané na rockné a détech % 037 61 308 104,1 6 493 15 263 196.7 ftízer.í vozu pod vlivem alkoholu 983 915 756 935 -23,1 127 476 330 246 22 Poruieni zákonu o alkoholických nápojích 320 504 35/ 456 10 69 066 83 737 21,2 Opilství 547 595 «22 000 22.8 54 3 33 6/656 5,1 Výtržnictví 437 82/1 123 95 356 116 257 28 Potulka // 3/4 16 163 45,3 3 439 4 136 20,2 Ostatní trestné diny, prečiny a přestupky (kromé dopravních) Zatieni celkem 1 624 731 2039086 255 7 061 872 7 918 554 12,3 297 922 465 210 1512860 2060390 ' r»a trh práce? B*gT»trované t/estné Cíny jsou ty. j*f FBI považuje za ne\itnzlt*fii. Pf»mrr. F«fcre» Buroau rftomlfctflM, 1997. ». 219. a, BENOEfl, KRIMINÁLU lAVBOlMOBt Komentár 8.1 Drogy, kriminalita a gender Kriminalitou se v letech 1987 až len zatčených v souvislosti s drogovou 1996 zvýšil o více než 74 %. To vede některé pozorovatele k tvrzen,, ze „válka proti drogám" je ve skutečnosti válkou vedenou proti ženám a zejména pak ženám jiné barvy pleti než bílé (Bush-Baskette, 1998). V rámci boje s narkotiky byl kladen důraz na zvyšování počtů zatčených osob a jejich přísnější trestání; tato strategie vychází z předpokladu, že zmizí-li pachatelé drogových trestných činů z ulic, sníží se podstatně kriminalita celkově, neboť lidé, kteří drogy užívají nebo jsou na nich závislí, páchají pravidelně i jiné trestné činy - ať už proto, že v důsledku užívání drog ztrácejí zábrany a soudnost, nebo proto, že zoufale potřebují peníze na uspokojení svého návyku. Tento názor podporují také údaje svědčící o tom, že stále větší počty zatčených osob vykazují pozitivní výsledky testů na nejrůz-nější drogy včetně marihuany a kokainu, nebo připouštějí, že v měsíci předcházejícím zatčení drogy pravidelně užívaly (Innes, 1988). Empirické výzkumy provedené vtak různých místech, jako jsou Harlem, Miami, Chicago nebo Honolulu, však naznačují, že vztah drog a kriminality má více aspektů a že významnou proměnnou v něm představuje také gender. Posuďme například výsledky, k nimž dospěl James Inciardi se svými kolegy v rozsáhlém výzkumu životního stylu pouličních narkomanů, zejména žen užívajících crack a kokain. Inciardi et al. (1993) zjistili, že kontakt s drogami i kriminalitou obvykle začíná zhruba ve stejném období života, většinou v období dospívání Většina dospívajících nakonec z drog i trestné činnosti „vyroste", ale u těch, kdo LoľteľkľnČUJÍ'ľ PraVděPOd°bné dování obou aktivit. Potřeba finančních a« ľÍZľ^ľľ "T*#* ' °PaSným Směrem' «• -* Mimina,-m neměře je pro danou osobu <;na7čí si Hr^« dívání dro, „V průběhu H^^^T*. ««* k nárůstu celou řadu takových interakcí mezi C^ZÍ "í ^ ^ " ústí ve vysloveně chaotický způsob existZ ZI TL\ ^ ul drogy, nebo kriminalitu -, ovlivní i fakto7dr, h ° Pr0meni jeden fakt0ľ " ať Při porovnání mužů a že meľ u " * ^ 1993' s" 112>" -Mejsousivmnobaoh,:~ dobnějšíje jejich zapojení do jiných oblastí kriminI ké škály trestných činů, většinou však jde o majet véteľt " ^ majetkové trestné cíny a prodej narkotik, u kterých je pravděpodobnost zatčení jen velmi nízká. Baskin a Sommers (1997) tvrdí, že ženy užívající drogy se stále častěji dopouštějí násilných trestných činů jako např. loupeží, protože podmínky v chudinských městských čtvrtích u mužů i u žen násilí podporují. Jiné výzkumy žádný významný nárůst násilí u narkomanek nezjišťují, registrují je však naopak jako zvláště časté oběti násilných trestných činů. Mezi muži užívajícími drogy je, zdá se, nadprůměrný výskyt jak pachatelů trestných činů. tak jejich obétí (Chesney-Lind, 1997; Inciardi et alt, 1993). Z výzkumů také vyplývá, že mužští prodejci drog jsou častěji než ženy „dealery ve velkém" - a společně s tím roste riziko, že se dostanou do kontaktu s násilím spojeným s drogami. Ženy prodávající drogy jsou obvykle mezi „malými rybami", u nichž objem jednoho prodeje v průměru nepřesahuje 10 dolarů. Kvůli nízkému výdělku ženy často provádějí za den více obchodů a tím roste pravděpodobnost jejich zatčení (English, 1993). Dalším podstatným genderovým rozdílem ve vztahu drog a kriminality je skutečnost, že se u žen na užívání drog často váže prostituce. Zdá se, že mnoho konzumentek drog se k prostituci přinejmenším sporadicky uchylovalo i před tím, než se staly těžkými narkomankami, neboť tak mohly vydělat na obživu pro sebe a své děti. Platí však, že v důsledku silného návyku si prostitucí vydělává na drogu velmi mnoho žen; některé také nabízejí sex za drogu, což je zvláště časté u žen závislých nacrac-ku (Chesney-Lind, 1997; Inciardi et al.. 1993). Sociální a finanční fungování tzv. crack houses (narkomanských doupat) prostituci podporuje. Je rovněž pravda, že ženy-narkomankyjsou mnohem více stigmatizovaný než závislí muži a že se od nich prostituce očekává. Fenomén „sexu za drogu" je u žen závislých na cracku dokonce tak rozšířený, že Inciardi a kol. (1993) došli k závěru, že kokain má - ve srovnání s jinými drogami - v tomto smyslu na ženy výjimečný dopad. A co je zvláště závažné, titíž autoři zjistili, že výměnu sexu za drogy, zejména v crack houses, běžně doprovází mimořádně hrubé fyzické a psychické zneužívání žen. „vymykající se čemukoli, co známe ze zpráv o narkomanii, životě na ulici, prostituci či domácím násilí" (Inciardi et al.. 1993, s. 39). Chesney-Lind (1997) v této souvislosti poznamenává, že ve světle těchto zjištění bychom se neměli ptát, proč se ženy čím dál častěji uchylují k násilí, ale naopak jakje možné, že páchají násilných činů tak málo. Odpovědi na tyto otázky lze čerpat přinejmenším ze dvou zdrojů. Za prvé, ze studií o pachatelkách trestných činů vyplývá, že „tyto ženy reagují na ideologie hlásající rovnost rolí obou pohlaví relativně nejméné příznivé" (Sarri, 1986, s. 91). 330 8. GENDER. KRIMINALITA A SPRAVE0LN0S1 8. GENDER, KRIMINALITA A SPRAVEOLNOST 331 ♦ tnír-h činu isou ve vztahu k genderovým otázkám poměrně kon- Ä ~s-Lind a ~i983)-Ji r; (r5) práci naznačovat že pachatelky trestných činu často vyjadřovaly k ženskému hnutí výraznou nechut a nezřídka považovaly feministky za „praštěné". Za druhé jak jsme viděli v kapitole 7, participace žen na trhu práce sice za posledních 25 let výrazně vzrostla, přesto však ženy zůstávají segregovány v neprestiž-ních, špatně placených kancelářských zaměstnáních, v prodeji a ve službách. Simon a Landis (1991, s. 56) vysvětlují, že ženy svým vstupem do těchto typů zaměstnání získávají více příležitostí ke zpronevěře, podvodům a falšování: „Nejsou v takové pozici, aby mohly krást statisíce dolarů, ale mohou si strkat do kapes menší částky." Vzhledem k malému finančnímu zisku plynoucímu z těchto trestných činů, ale i s ohledem na charakteristiku jejich pachatelek označují někteří odborníci jejich označení nálepkou „administrativní" za zavádějící. Například Daly (1989a) ve své studii o mužích a ženách jakožto pachatelích administrativních trestných činů uvádí, že s trestnými činy spáchanými ve velkých firmách (např. obchodování na základě důvěrných informací či reklamní podvody) bylo spojeno jen málo žen. Zatímco muži se dopouštějí jak závažných, tak drobných trestných činů, téměř veškeré trestné činy páchané ženami patří mezi méně závažné. Finanční zisk plynoucí mužům z jejich trestné činnosti je tak v úhrnu desetkrát vyšší než zisk plynoucí ženám. Typy páchané trestné činnosti i finanční zisk z ní plynoucí souvisí s relativním postavením mužů a žen v zaměstnání. Zatímco více než polovina mužských pachatelů zastávala odborné či řídicí funkce, většina žen-pachatelek zaměstnaných v ban-ach Pracovat jako pokladní a úřednice. Ještě větší procento pachatelek však vůbec -.třCvC^Tstátu čerpáním dávek-na něž ^ po* «* svého muži rozdíi: -mezi klad kncnhn™ ~ó . "puveunost za rodinu - v nmtiMoHi. nor,řr. k ad kosobmm excesům ci zisku firmy. Daly (i989a , ekonomický profil těchto žen a povaha trestLT • Jí Pochybnosti, zdaje Pnv,astek .administrativní í " V*UZU" činy vhodný" (viz též English l9931 t W° °SOby a jeJich nezákonné Povaně" vjakémkoli smyslu toho sLZ^ ^ nepŮS0DÍ "emanci" ^ny se spíše potýkají s omezenci J^T^ Cľites <1976- s. 37), „tyto s- GENOER KRIMIMA MINAIITA A SPRAVEDLNOST s. 790) proto uzavírá: „Socio- Podobná zjištění naznačují, že pro nedávný nárůst počtu žen zapojených do majetkové a drogové trestné činnosti se nabízí i jiné vysvětlení, nacházející podporu ve výzkumech řady feministických kriminologů. Toto vysvětlení se soustřeďuje na ekonomickou marginalizaci žen. a to zejména žen jiné než bílé barvy pleti, které samy vychovávají děti (viz kapitola 6 a 7). Důležitým faktem je, že podle výzkumů je typickou pachatelkou trestné činnosti mladá chudá neprovdaná neběloš-ská matka, která nedokončila střední školu (Arnold, 1990; Chesney-Lind, 1997; Gilfus, 1992). Jak víme z kapitoly 7, ekonomická diskriminace žen doléhá nejtíživěji na mladé ženy jiné než bílé barvy pleti a nedávné „reformy" systému sociálního zabezpečení finanční situaci těchto žen a jejich dětí rozhodně nezlepšují - právě naopak. Existuje dostatek důkazů, že tato situace zvyšuje jejich náchylnost ke kriminálnímu chování, a to zejména drobným majetkovým a stále častě ji i s drogami spojeným trestným činům. Jinými slovy, rostoucí majetková kriminalita žen dokládá především stále téžší boj určitých skupin žen o přežití. Celkově lze říci, že tvrzení zastánců emancipační teorie jsou v nejlepším případě nadsazená. Až na několik typů majetkových trestných činů se ženy mírou kriminality nijak významně nepřiblížily kriminalitě mužů a ani se nepřiklánějí k násilnějším, tradičně maskulinním či zvláště závažným trestným činům. Nejvíce trestných činů, za něž jsou ženy zatýkány, spadá do kategorie nezákonného obohacování; sem lze počítat jak trestné činy tradičně páchané ženami (např. drobné krádeže v obchodech), tak i padělání a falšování (např. falšování šeků) a podvody (podvody s kreditními kartami a sociálními dávkami). V roce 1996 byly tyto typy trestných činů důvodem téměř čtvrtiny všech zatčení žen (Federal Bureau of Investigation, 1997). Vrátíme-li se k Tabulce 8.1. zjistíme, že trestná činnost zůstává ve své většině mužskou záležitostí, prakticky nedotčenou feminismem a ženským hnutím. V roce 1996 v USA tvořili muži více než 79 % všech zatčených osob; u násilných trestných činů to bylo 84.9 % a u majetkové trestné činnosti 71,9 % (Federal Bureau of Investigation, 1997). Výzkumy z poslední doby ukazují, že nárůst počtu zatčení v letech 1960 až 1996 jde z valné části na vrub mužů jiné než bílé barvy pleti ve veku 15-29 let. Především v městských oblastech USA vládne tato skupina úředním statistikám zatčení již několik desítek let, diskuse o příčinách tohoto jevu však dodnes neustávají. Je to proto, že mladí černošští muži se skutečně častěji uchylují ke kriminálnímu chování než jiné demografické skupiny (Byrne a Sampson. 1986; Wilbanks, 1987)? Nebo jsou častěji mezi zatčenými a trestné stíhanými kvůli svému pohlaví a barvě pleti, a jejich vyšší t-u 8 GENDER, KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 333 , .......m...........,......-.•.....■■.............J...........«<» ......i...........* —.......... .........,■»..».........^...............................■•"•»'..... ,,,„,i,[,,,(,m, ....../r........líillvnn irifiiiŕ! /Ovii/nO, by;.....................Iřatat, ,,.v ,„„„„„• m-li/..^',.....r.-...nl,..-...l...................„,«,..„„»«....... ,ivi. „.,„„„„,,,„) „/„„u.,-hvi-"-'-"'--'1-.....«*«n«ll* mu Al>yr;l,nr,i mohli ovni l"H ^'■'viimM . i.-.ly i o|„„vn-i,nM vy..- v/„.,',,ny<.l, n8fčon( |(|||/ /ľ ..yMem l,i".lnllm ti/.-ni |<: N r.ľ.licl'.y . i k y /.noVCIl . n|.|,'| i ,:„■ nyní po/lJMH»U I' lilílhnhil li'ľ.lnllui n/'-m vn '.IKijltliyt.il M.iK"(.h 8.8 8PRAV/EDLN08T PRO VĎECHNY? Kllliurifrlrrlíovi' 11| J'>/0|I |i||l, /i: l'l.....M.illhl .1 |'-|l | p.K ,11, iti'lr ■ ,|,, /h.ľ.iu- Ulil / prOílUklJ lo'ť;íl<(jn!ilruuJi!'.ii(,líJliií;i|ji.ivni -.yMOiii. I dwui '.i.hni fľW',4, v I- Kunu rik.'i: „Vyrobil „/lof.incu" itmlnli.i i.il-, /o |o|',M.iliv.i vylv.ui doholen /lni.inu. kloro ISOLI poWi V n'i/nýt.h la/h,li lic.lnilm 11/ctn .i|>l,W.Vrii,y h.i kunkrOtiH rcoby. V V.iúúd líi/l přitom f.lni ro/hnrlniili ol.yi..:|iu, omylní ,i iio/iuIIm [>r'Iprm..it |t,|,-." Chcemo-ll ledy íiiiHly/ovfit připiHliifi odllfinnMi v ii„kl,'" Pachateli trestných Činů, mu-iíme nojprvo uvúal ruluvmitni d.r.raklurbtlky ttCIÍ R3o m,. |»ou povnroni ludy orfliiiiij činný,.!, v trtmtnim ři/oni. 8.2.1 Průboh trestního ř-lzenl j***^ trestního řízení patří dominance Vylučovónl) ,~yKVl'••''''•-'•'•v'^-.V,M,r,.....rmclio |l„y, lováno Li lumaf ' ^ ^ tnrtrf Ott* , 1i;m'; V^T066^^ •">••• •"••-.m-,.,:,i.„ .,•,.„,„„,,, . ' ' ' -USjfodle 1'nýchnázorůJ&ouzaee * to<^Tpt77Íklo' proto |tt ltt w«lno oklamat. Také zaznélo, I......MM wudx* ,' P, W"M8Sg»*" a pottlvéina ak.onku 10. stc- , ,,uí. Z ■ y odrn,,8i přijmout iiriíi h« il^ri, . obvykl« ínaodřrryaíiteiňé wunaiu: „U naíeho povo- • ■'w*t>*«M. padouAaké o zločinecké h Potýkat no vaím, co Je eobec- 9m ' u 6'tarut*inf a oplzlé. Příroda vybavila IAHIII HA II / 1'rm.oviili.l víi/íhiI bIii/i.Ihii |>rit.n|ir,ii n /inriímlnmil 11,1 i»ltty (iv«y«tk u inl«t ,,!..(. |.oll».n|Mlť.li ulv.tru iitiilln itot.ln (jl.yvjtl.il f.|ijuliijn.li.li |««J lilvt,r, t.v.y .. [x.lil.tvi (rok 1993) Mutlll nu (.<,lk(ivófii intr.lu |irí«i.ovnikú i.rlunriou (.„, ,1 i.l.yviilol z«m6ntnnnyi.h nu plriy ÚVSUk (v tt|i.i(|jiji».ii.li i«'l«*l Cornoil HlapAncl Oatatnl** tloil itlvjír Calkcm Mu/I Žony Muíl /ony Miiíl 2,'■> 0,7 1,1 0,1 1 000 000 ,1 vien I00 01,7 7,5 1V,H 4,0 10 2 1 0,2 1,00000 000 000 I0O 00.1 64 10,1 8 6,1 0,9 5,4 0,4 /.oiiiiD /100000 I00 M.O ia 11,1 3,4 h;/ 0,0 1,2 <>./ 100000 000 100 ř4(? 6,3 10,1 2,1 4.0 0,4 1,5 0,1 1,0 000 00 000 100 HO,/ 5,8 io,n 0,9 4,/ 0,0 1(3 0,1 000 10 000 100 >'.0.l 1.0 5 0/, 4.1 <>.'/ 0.0 . .* in 000 ,M 000 100 Hř,1 1.S 4,8 0,3 2,5 0,1 0.0 11« ,",no 0...... I00 hhm l/» 3,8 0,3 2,4 0,1 0,0 **♦ (1(1 '/',,<)() 100 HO, t 5 0,f 0,1 1.1 0,1 ♦ V ,|írtl„i!l-ii /,i,,lT',(i...../.mi i(n'iř(, 'K.,^uvdni j iuuy zlozene nejen na pohlaví oachatelů a ieiich rasové či etnické příslušnosti, ale také na jejich věku stav,, ľ ľ L ' 1 ve*u- stavu a mnoha dalších mimo- 342 B. BENDER, KRIMINAL.) /EDLNOSt právních faktorech. To vede k tzv. disparite rozsudků - ukládání rozdílných trestů pachatelům usvědčeným z podobných trestných činů. To, že disparita rozsudků představuje problém, je celkem pochopitelné; jejím důsledkem jsou nespravedlivé a nesprávné rozsudky, které neodpovídají závažnosti spáchaného trestného činu nebo trestnímu rejstříku pachatele a namísto toho jsou ovlivněny irelevantními faktory, jako je pohlaví pachatele a jeho rasová či etnická příslušnost. Z nejstarších studií zabývajících se disparitou rozsudků mezi mužskými a ženskými pachateli vyplývá, že ženy byly dříve u soudů zvýhodňovány a méně často byly za spáchané trestné činy odsuzovány k trestům odnětí svobody (Faine a Bohlander, 1976; Nagel a Weitzman, 1972). Jak však upozorňuje Chesney-Lind (1986), problémem těchto výzkumů bylo to, že v hodnocení nebraly ohled na menší závažnost většiny trestných činů páchaných ženami. Jeden nedávný výzkum, který započítával i takové faktory jako typ trestného Čínu či již spáchané trestné činy, ukázal, že závažnost zločinu a trestní rejstřík mají u mužských i ženských pachatelů na rozsudek největší vliv, a že pokud se muži a ženy vyskytnou před soudem za podobných podmínek - tj. pokud jsou obvinení z podobných trestných činů a pocházejí z obdobného prostředí-, jsou podobně také posuzováni (Steffensmeieret al., 1993). Z jiných výzkumů naopak vyplývá, že největší vliv na výši trestu má často právě minulost a výchozí prostředí pachatele. Je například doloženo, že na roz sudek má vliv i to, zda se pachatel - žena čí muž - soudu zdá být spořádaným člověkem ve smyslu naplňování tradičních genderových norem. Miethe a Moore (1986) tvrdí, že ženatí zaměstnaní muži s čistým trestním rejstříkem - tedy muži, kteří vyhovují genderovému předpisu mužské „slušnosti" - jsou posuzováni shovívavěji než svobodní nezaměstnaní muži, kteří již byli v minulosti vězněni nebo odsouzeni. Zvláště to platí pro černochy: svobodní černoši jsou posuzováni přísněji než svobodní bílí muži (viz též Daly, 1994; Myers a Talarico, 1986). Podobně mohou soudy postupovat vůči ženám, které odpovídají tradičnímu modelu ženskosti (např. které jsou ekonomicky závislé na muži a u kterých nic nenasvědčuje tomu. že holdují drogám či alkoholu nebo že mají sexuáíní úchylku), a mohou je odsuzovat k mírnějším trestům než ženy, které pokládají za méně „spořádané". Daly (1994) o tomto vzorci předpojatostí soudního rozhodování hovoří jako o prorodinně zaujaté justici. Uvádí, že obžalované s rodinnými vazbami a zejme-na pak ty, kteří jsou hlavními pečovateli o děti, soudy posuzují shovívávej, nez obžalované bez rodiny. Autorka na základě rozhovorů se soudními úředníky dospela k závěru, že četná soudní rozhodnutí jsou ovlivněna snahou chránit rodiny a deti. 8. GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEOLNOST 343 nikoli však ženy samotné. Soudci na druhou stranu rozhodně nemají tendenci coko----<•wm nqchatelkám trestných činů spojených s užíváním drog, u mužských pachatelů těchto činů vidí velkou pravdě-et al., 1993). Tato zjištění naznačují, proč je černošské rasy. ale zároveň jde o mladé a chudé svo-kvůli drobným majetkovým deliktům nebo protože u nich stejně jako i podobnost recidívy (Steffensmeier < většina vězněných žen nejen <" bodné matky, které jsou ve vězení trestným činům souvisejícím s drogami - většinou ovšem spise pouze za držen, drog a nikoli obchodování s nimi (Bush-Baskette, 1998; Chesney-Lind. 1997). Dalším projevem koncepce potírání kriminality ve stylu „tvrdě zakročit" a „pozavírat je" je ukládání tvrdších trestů. Také sem zasahují aspekty rasy a pohlaví způsobem, který ovlivňuje výsledný efekt opatření. Jak vyplývá z výzkumů, nejenže jsou ženy jiné barvy pleti než bílé odsuzovány k trestům odnětí svobody častěji než bélošky, ale také doba, kterou ve vězení skutečně stráví, je delší. Mann (1989) například uvádí, že bělošky, které ve svém výzkumu sledovala, byly sice za trestné činy namířené proti osobám odsuzovány v průměru k téměř dvojnásobným trestům oproti Afroameričankám usvědčeným ze stejných zločinů, Afroameričanky však nakonec ve vězení zůstávaly déle než bělošky (viz též Bush-Baskette, 1998; Mann, 1995; Mauer a Hurling, 1995). A konečně je důsledkem koncepce „tvrdého postupu" proti kriminalitě, která dává přednost trestu před nápravou, také větší ochota odsuzovat obžalované k trestu smrti. Od roku 1980 se počet vězňů odsouzených k trestu smrti zvýšil více než o 400 %. z celkového počtu 3054 vězňů čekajících v roce 1995 na popravu mělo 43,4 % Jinou barvu pleti než bílou, což je podíl výrazně přesahující jejich zastoupen, v celkové populaci: v roce 1995 žilo ve Spojených státech pouze 17 % oby- enáľľo Í alt t"" ™* "* "« «*« -či zenam ru.l, avšak mnohé nasvědřnuair, - , stále více nakloněny popravám^ pT * *** veny dvě ženy - jedna ^ « 7^ « 1998 ™ ^ kr'es,e; do té doby byla T" *" smrti v roce 1977 popravena jediná žena PfPľ ^ ZnWU2aVedení ^ mik, ve veřejnosti převládal názor že pohlaví! ^ ^ **** ven, nemělo mít žádný v,iv (Verhovek ^8) ' * ^ t0' Ačkoli tedy panuje přesvědčení, že se soud* * ' - 6 SENDER. KRIM,NAL1TA ft spRAV£DLNOgT my, na něž jsme zde odkázali, takový názor rozhodně nepotvrzují. Platí spíše, že koncepce „tvrdého postupu" proti kriminalitě, charakteristická pro současné klima ve společnosti a s oblibou užívaná v projevech politiků, přinesla cosi, co Chesney-Lind (1997, s. 151) nazývá „nevídanou .rovností' žen, pokud jde o trestání zločinů". A břemeno této rostoucí přísnosti trestů nesou zejména ženy jiných barev pleti než bílé, což je moment, k němuž se za okamžik vrátíme. Gender a mladiství delikventi. Dosud jsme se zabývali dospělými delikventy, výzkumy však naznačují, že také věk delikventa je důležitou proměnnou. Podívejme se nyní stručně na to, jaké důsledky mají různé kombinace věku a pohlaví, ale také rasové a etnické příslušností pro rozdílné výše trestů, ke kterým jsou odsuzováni mladiství delikventi. V první řadě platí, že dívky jsou častěji než chlapci obviňovány ze statutových deliktů, tj. takových typů jednání, které nejsou porušením zákona, dopouští-li se jich dospělá osoba. Patří sem například útěky z domova, neposlušnost, záškoláctví, „mravní zkaženost" nebo chování vyžadující „zvláštní dohled" (juvenile in need of supervision, JINS). Jak ovšem upozorňuje Chesney-Lind (1997) i další autoři (viz např. Lees, 1989; Maquieira, 1989), tato obvinění jsou často projevem skutečnosti, že rodiče se snaží dodržovat a uplatňovat na sexuální chování svých dětí dvojí metr (viz kapitola 6). Daleko častěji totiž přivádějí k soudu za neřádné chování své dcery než syny (Chesney-Lind a Shelden, 1992; Feinman, 1992). Výzkumy také ukazují, že rodiče adolescentních dětí s vysokým rizikem kriminálního chování- tj. žijí-li v ekonomicky marginalizovaných čtvrtích s vysokou mírou kriminality a mají sourozence, kteří již byli soudně trestáni - uplatňují represivní opatření v daleko větší míře vůči dcerám než synům. Chlapci se mohou svobodněji věnovat aktivitám mimo domov, a to i večer a v noci, zatímco od dívek se očekává, že budou doma pomáhat s péčí o mladší sourozence, a jejich aktivity mimo domov, zejména ty noční, jsou sledovány bedlivěji (Böttcher, 1995). Není tedy divu, že chlapci se delikventního chování dopouštějí častěji a také jimi spáchané trestné činy jsou závažnější. Pouhé podezření ze sexuální nepřístojnosti vznesené vůči dívce přitom může mít za následek, že bude odsouzena k přísnějšímu trestu než jej? chlapecký protějšek (Böttcher, 1995; Chesney-Lind a Shelden, 1992). Výzkumy rovněž odhalují, že mnoho mladých žen obviňovaných z útěků z domova se ve skutečnosti pokouší uniknout domácímu fyzickému a pohlavnímu zneužívání. Ze studií zkoumajících mladé lidi. kteří procházejí trestním řízením pro mla- 8 GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 345 cgstéji než chlapci a s větší pravděpo dístvé, vyplývá, že dívky jsou statut0vé delikty, zatímco stíhání chlap- dobnostísedostávajídostretusp-^ (Chesney.LJnd, 1997). Kvůli snaze ZZZXZZ**"au,orto ,sou mo d,vky bohužel 8aM0 b chám které je zneužívaly, aniž byl na jejich stížnosti ohled- doxné tak ustanovení zařazená do zákona za účelem .ochrany mladých „d, kn-minalizují v případě některých dívek jejich strategie vyvinuté za účelem přežití" (Chesney-Lind, 1997, s. 28). Vůči dívkám obviněným ze statutových deliktů se ve všech fázích trestního řízení postupuje přísněji než vůči chlapcům a častěji jsou za tyto typy přestupků svěřovány do institucionální péče (Chesney-Lind a Shelden. 1992; Poe-Yamagata a Butts, 1996). Nově přijaté reformy mají za úkol takové rozdílné zacházení odstranit, je však otázka, nakolik budou účinné. Například na základě federálního Zákona o prevenci kriminality a souzení mladistvých z roku 1974 měly ty americké státy, které čerpají federální dotace na programy prevence kriminality mladistvých, vyčlenit mladé lidi provinivší se statutovými delikty z nápravných zařízení pro mladistvé. Protože jsou dívky ze statutových deliktů obviňovány častěji, napomohlo toto opatření přinejmenším zpočátku snížení jejich podílu na celkovém počtu osob v nápravných zařízeních (Teilmann a Landry, 1981). Od roku 1980 však tento podíl znovu začal narůstat, protože „tvrdý postup" uplatňovaný v oblasti kriminality dospělých začal mít dopad - ve vztahu k mladistvým delikventům. Snahy odstranit údajné mezery ve výše zn* nenem zákoně z roku 1974 navíc vedly k reklasifikaci některých statutových delik- Iľdooaľé "Ľ mUnÚ VyPlýVá' " tat° reklasmkace ™' není nutně pravidlem, že bý y' ^''Jemnejší, ménp roni„~ ,t ci nez ve věznicích mužských (Baunach i eg,ement°vané či méně ponižuji- vojenská atmosféra s pevním ra*« ' . 92)''V ženských věznicích vládne polo-vm rezrmem. Výzkumy ukazují, že jSOu ženy v dnešních B- GWDER. KR,M1NAL1TA ft spRAVEDLN0ST 348 věznicích nadměrně kontrolovány a hlídány (McCIellan, 1994). Častěji jsou například kárány za porušení pravidel - nikoli však proto, že by byly méně ukázněné, ale protože je jejich režim sešněrován více pravidly. McCIellan (1994) uvádí, že takovým porušením pravidel například může být. má-li trestankyně ve své cele vystaveno příliš mnoho fotografií rodinných příslušníků, nesní-li všechno jídlo nebo má-li u sebe „zakázané předměty" {např. povlak na polštář či podprsenku navíc nebo čokoládu). McCIellan také konstatuje, že ve srovnání s muži jsou ženy za porušení pravidel trestány přísněji. Další rozdíl mezi ženskými a mužskými věznicemi spočívá v dostupností vzdělávacích a doškolovacích programů. V ženských věznicích bylo na tyto programy dříve vyčleňováno méně prostředků s odůvodněním, že rozsáhlé programy by se pro malý počet trestankyň nevyplácely. Programy posilovaly genderové stereotypy a vycházely z filosofie přelomu 19. a 20. století, podle níž nápravný cíl ženských věznic spočíval v tom, aby se „padlé ženy" naučily být dobrými manželkami a matkami. Programy proto kladly důraz spíše na domácí „dovednosti" než na schopnosti uplatnitelné na trhu práce. Výzkumy přitom ukazují, že vězeňské vzdělávací programy se u žen setkávají s pozitivnější odezvou než u mužů - přesto mají ženy méně příležitostí se do takových programů zapojit. Programy určené ženám navíc vězeňkyně nadále špatně připravují na současný pracovní svět a na to, aby i v postavení matek samoživitelek byly schopny ekonomicky zajistit sebe a své rodiny. Na rozdíl od doškolovacích programů v mužských věznicích, které se alespoň orientují na kvalifikované práce, jako jsou tesařské, elektrikárske, instalatérské a stavební práce, poskytuje většina doškolovacích programů v ženských věznicích svým svěřenkyním výcvik v administrativních pracích a šití oděvů (Moyer, 1991; Simon a Landis, 1991). Ženské věznice také trpí nedostatečnou lékařskou péčí. Jak upozorňuje Moyer (1991, s. 111), „zdravotnická péče je ve vězeních obecné špatně organizována a zaměřuje se především na řešení krizových situací; velká část zdravotního personálu pracuje pouze na částečný úvazek a převažuje u něj psychiatrická specializace". Odaje potvrzují, že v ženských vězeních je k dispozici méně lékařské pece, Přestože ji ženy potřebují více než muži. Mezi vězněnými ženami je napríklad vice osob nakažených virem HIV (3,9 %) než mezi vězni mužského pohlaví (2.4 %) a podíl HlV-pozitivních žen roste u žen rychleji než u mužů (69. resp. 22 %) (Brien a Beck, 1996). Pollock-Byrne (1990) však správně poznamenává, že poskytnout vězněným ženám jednoduše stejné lékařské služby, jaké mají k dispozici muži* nen, dosta- 349 8. GENOER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST enřm tohoto problému, protože ženy mají v oblasti lékařské »*, jiné tednym řešením ^ ^ ^ geologickou a nezřídka i pôrodníckou péči , ZZ okamžiku je totiž až 6 % vézeňkyň těhotných. Také potřeby žen »oblasti duševního zdraví jsou odlišné. Ačkoli například stále větší počet žen putu-je do vězení v souvislosti s drogovou kriminalitou, programy léčby drogových závislostí nabízené v ženských věznicích jsou obvykle nedostatečné a málo účinné. Jednak jsou často koncipovány podle vzoru léčebných programů pro muže, a to přestože-jak uvidíme v kapitole 11 - ke zneužívání drog a alkoholu dochází u žen z jiných důvodů než u mužů, jednak může vězeňská léčba jiných zdravotních komplikaci problém žen závislých na drogách dále zhoršit. Mezi zdravotními problémy, na které si vézeňkyně stěžují nejčastěji, jsou pocity úzkosti a deprese, které se běžné léčí psychotropními látkami, například sedativy. Tyto typy léků jsou nadměrně předepisovány i ženám na svobodě, které ze zmíněných důvodů vyhledají lékařskou pomoc (viz kapitola 11); je-li však stejná léčba volena u vězněných žen, z nichž většina má problémy s drogami, výsledkem je často přenos závislosti, tedy vznik závislosti na jiných látkách (konkrétně na lécích namísto „pouličních" drog), nicméně jde stále o závislost. Jen zřídka nabízejí nápravné instituce programy, které by se účinně zabývaly problémy souvisejícími s tělesným a pohlavním zneužíváním, a to přestože více než 40 % vězněných žen udává, že byly v minulosti tělesně či sexuálne zneužity; mez, muži hovoří o dřívějším tělesném či pohlavním zneužívání 12 % vězňů (Ches-ne, ,nd a Shetden, 1992; Sne., a Morton, 1994). Pro zhruba třetinu vézeňkyň Zo^lt:iT0 2aří2ení neZnamena konec -užívání. Wzkumy CLtÄíľ Tdy té,esnéh0 a poh,avníhovéz- a Är::::a to m ve federá,ních véz- «* se počet ženských zaměstn nlň ľ ZaříZeníCh- ™* *m. většina žen umístěných v ľt ^ V p0Sledních někteří využívají své autoritv k zařlzení<* má mužské dozorce, z nichž jemuž Jsou vystaveny, za^oTZ Zneužívání, vánf (tj. nucení vézeňkyň k pohlavní znasiln°vání nebo sexuální donuco-ním výhod nebo věcí). Kromě vyiožeriéh ^ °debíraním či na°Pak poskytová-také o opakovaném porušování soukro^13^0 Zneužívaní väak žeW hoVofl jí dozorci nebo kdy jsou osobni prohlidT ' ^ d° mÍ8tno8tí bez ohlášení vstupu- V Prováděny v přítomnosti mužských stra- 350 ží, což. pro ženu, jež v minulosti zažila pohlavní zneužívání, představuje zvláště traumatickou zkušenost (Chesney-Lind, 1997; „Federal Lawsuit", 1997; Holmes, 1996; „U. S. Bureau of Prisons", 1998). pro ženy představuje oddělení vězňů od rodiny závažný problém. Děti má asi 60 % vézňů mužského pohlaví (54,4 % mají děti mladší osmnácti let) a více než 76 % vézeňkyň (67,5 % má děti mladší osmnácti let). Z mužů, kteří mají děti mladší osmnáctí let, udává asi polovina, že s dětmi před nastoupením trestu žili; naproti tomu mezi ženami žily s dětmi do osmnácti tet před nástupem trestu čtyři pětiny respondentek. Jak víme z kapitoly 6, jen málo dětí žije pouze se svým otcem. Jde-li do vezení muž, který má dětt, je velmi pravděpodobné, že děti zůstanou v opatrování matky, která jim poskytne potřebnou péči; 88,5 % vězněných mužů, kteří mají déti mladší osmnácti let, udává, že děti žijí s matkou. Jde-li však do vězení žena, která má déti, jde velmi často o případ, kdy otec hrál v životě dětí jen malou roli a o déti se starala pouze matka. Místo aby tedy déti uvězněných matek žily u svého otce (k čemuž dochází ve 22,1 % případů), žijí častěji s prarodičem (45,4 %) nebo jiným příbuzným (22,1 %); asi 10 % dětí je svěřeno do péče dětských domovů nebo do institucionální péče. 28 % vězněných žen, které mají děti mladší osmnácti let, uvádí, že v okamžiku jejich nástupu do vězení jim byly déti úředně odebrány z péče (U. S. Department of Justice. 1991). Rozsah, v němž mají vězněné matky povoleno se se svými dětmi stýkat, se v jednotlivých institucích velmi podstatné liší. Jen málokterá umožňuje každodenní návštěvy (Simon a Landis, 1991). Mezi tyto výjimky patří nápravné zařízení Bed-ford Hills v New Yorku, které jako první zahájilo projekt státních vězeňských jeslí. Díky tomuto projektu mohou uvězněné matky pečovat o své déti uvnitř nápravného zřízení až do jednoho roku věku nebo po dobu nepřesahující osmnáct měsíců, má-ll být matka během této doby propuštěna na čestné prohlášení. V rámci tohoto programu mohou vězněné matky navštěvovat kursy rodičovské péče a o malé děti je postaráno i v případech, kdy matky v rámci výkonu trestu chodí pracovat nebo navštěvují vězeňskou střední školu (Harrls, 1993; viz též Snyder--Joy a Carlc, 1998). Většina nápravných zařízení ale povoluje jednu návštěvu týdně, některá pouze dvé návštěvy za měsíc. Také délka návštěvy je různá, většina institucí však nemá místnosti vybavené pro návštevy malých déti (napr. s vysokými židličkami a dětskými postýlkami) a ani místnosti, kde by bylo možno novo-rit v soukromí nebo třeba poslouchat se staršími dětmi hudbu (Simon a Landis. 1991). Ačkoli většina Institucí tvrdí, že vydává propustky, které véznéným mat- S. GENDER, KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST Kám umožňují navštěvovat děti doma nebo na třetím místě. Simon a Landis (1991) uvádějí, že udělení propustky obvykle předpokládá splněni velm. pnsnych podmínek. ... Vedle ekonomických důsledků uvěznění žen, které jsou jedinými živitelkám, a opatrovnicemi svých dětí, můžeme hovořit i o vážných psychických dopadech jak na ženy, tak na jejich děti. Jejich rozdělení podrývá sebeúctu matek a vzbuzuje u nich pocity prázdnoty, bezmoci, zlosti, hořkosti a viny, ale též obavy o bezpečnost dětí, strach z jejich ztráty nebo z toho, že budou dětmi zavrženy (Baunach, 1992; Snyder-Joy a Carlo, 1998). Děti prožívají - v míře závislé na věku - uvěznění matky jako prohru a prožívají nejrůznější emoce: od pocitu ztráty a opuštěnosti přes zlost či pocity viny až po obavy o matčinu bezpečnost (Huie, 1994; Snyder-Joy a Carlo, 1998). Nepříznivá situace vězněných matek a jejich dětí podnítila diskusi o věznění žen vůbec. Vzhledem k tomu, že většina vězeňkyň spáchala relativně méně závažné a nenásilné trestné činy, zpochybňuje řada kriminologů a obhájců přiměřenost samotného odsouzení k trestu odnětí svobody. Immarigeon a Chesney-Lind (1990) popisují několik novátorských programů, jejichž cílem je omezit odsuzování žen do vězení, avšak zdůrazňují, že jde o vzácný jev. Upozorňují, že ve většině amerických států jsou systémové koncepce spíše výjimkou a vězeňkyně jsou tvůrci státní politiky stále zanedbávány. I v existujících koncepcích přitom hraje element vězeňství stále klíčovou roli (viz též Chesney-Lind, 1997). Tento stav se bohužel an. v blízke budoucnosti zřejmě nezmění, protože většina zákonodárců dává před- 2^D**** •9,ŠÍCh VěZnÍC " Uk'ádání delŠÍCh trestů než Pevním či alter-nativním programům. cesľ^ml;hrn°;l'- ^ °** *™ BO-dního a nápravného pro vedeš, odsedíš sito Z,Zr ^ ^ ™°sti "éco P"-u soudů i nadále dvojí měřítko, te^yst^" ^VÍdě,Í' ^ je ženy-zejména mladé ekonomici! neěatÍVně bílé barvy pleti. Existuje stejný dJ^TT^ matky nebo ženské populaci také v nakládání s ľ ' příslušnosti k mUŽ$ke símě odpovědět v následujícím oddílu Z,°činu? Na tut0 se ^ 352 GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 8.3 OBĚTI ZLOČINU: GENDER, MOC A NÁSILÍ Strach člověka, že se stane obětí trestného činu, je ve Spojených státech dosti rozšířen. Podle jednoho celostátního průzkumu veřejného mínění se například více než třetina obyvatel obává, že by se oni sami nebo jejich rodinní příslušníci mohli stát terčem pohlavně motivovaného napadení. Vloupání do domu či bytu se podle výsledků výzkumu obává rovněž více než třetina a strach z přepadení uvedla více než čtvrtina respondentů. V některých skupinách obyvatelstva je strach z kriminality silnější než v jiných. Nejrozšířenější jsou tyto obavy mezi obyvateli městských oblastí, přičemž Af roameričané je vyjadřují výrazně častěji než Američané bílí. Také starší lidé se bojí více než mladí a ženy více než muži („Perception", 1993). Obecně platí, že strach z násilných trestných činů převažuje nad strachem z majetkových deliktů. Mezi obavami ze zločinu a pravděpodobností, že se daná osoba obětí zločinu skutečně stane, je pochopitelně rozdíl. V Tabulce 8.5 jsou citována data Federálního ministerstva spravedlnosti, která ukazují počty obětí trestných činů v závislosti na pohlaví, věku a rase. Jsou výsledkem Národního výzkumu kriminality (National Crime Survey), celostátního výzkumu, který se dvakrát ročně dotazuje náhodně vybraného vzorku amerických domácností na jejich zkušenosti s vikti-mizací v oblasti násilných trestných činů. Podíváme-li se pouze na kategorii pohlaví, vidíme, že v případě mužů existuje výrazně vyšší pravděpodobnost, že se stanou obětí násilného trestného činu. Odhaduje se. že celých 89 % všech mužů, kterým je nyní dvanáct let, se alespoň jednou za život stane obětí násilného trestného činu - oproti 73 % žen. Tento odhad je však poněkud zavádějící, neboť ne všichni muži mají stejnou šanci se obětí takového činu stát. Vezmeme-li totiž v úvahu i rasu a věk, vidíme, že tato pravděpodobnost je nejvyššíu mužů jiné než bílé barvy pleti ve věku 12-24 let (viz též Komentář 8.2 na stranách 355-356). Národní výzkum kriminality je považován za poměrně kvalitní ukazatel počtu obětí trestné činnosti v USA a je v této oblasti nejčastěji užívaným zdrojem statistických dat, nicméně vezmeme-li v úvahu genderově specifickou povahu kriminality, jsou jeho údaje v některých ohledech problematické. Jak ukazují Gerber a Weeks (1992), velká část těch typů trestných činů, jejichž nejčastějšími obětmi jsou ženy - zejména činů násilných -, není Národním výzkumem kriminality vůbec zachycena. Výzkum například nevěnuje zvláštní pozornost zneužíván, v rámci manželství a incestu; navíc přestože ženy ve výzkumech uváděj, v.ce trestných činů, než ohlašují na policii, o některých činech, například o znas.lneni, často nedokážou říci nikomu. Odborníci proto odhadují, že oficiálni data mozna regist- e- GENDER, KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 353 h 10 až 30 % všech skutečných případů znásilněn, (Gordon a R.ger. rují pouhých 10 a ^umu fjnanCOvaného federáln, vládou bylo 1991: ' i DOh,ané motivovaných napadení může být každoročně až pět- TABULKA 8.5 Oběti násilných trestných činů mez) osobami staršími 11 let podle rasy a pohlaví ^___________.- věk oběti Obyvatel celkem Počet obětí na 1000 obyvatel Pohlaví, rasa a Bělošští muži 12-15 let 16-19 let 20-24 let 25-34 let 35-49 let 50-64 let 64 a více let Bělošské ženy 12-15 let 16-19 let 20-24 let 25-34 let 35^19 let 50-64 let 64 a více let Černošští muži 12-15 let 16-19 let 20-24 let 25-34 let 35-49 let 50-64 let 64 a více let Černošské ženy 12-15 let 16-19 let 20-24 let 25-34 let 35-49 let 50-64 let 64 a více let 6 257 340 5 873 320 7 527 480 17 326 480 24 922 090 14 319 810 11 780 640 5 948 580 5 576 340 7 375 450 17 135 720 24 903 460 15 282 970 16 311340 1 234 310 1138 680 1111 420 2 539 490 3 199 810 1 499 080 973190 1 234 480 1100 140 1 419 040 2 983 380 3 750 950 1 855 770 1 590 380 Pramen: U. S; Depart™ 135.6 146 123.3 65 44.5 15,2 5.7 88.2 102.4 78,1 57.9 33.6 14.3 2.8 141,6 124,8 71,1 66,9 49,9 28,5 33.7 129,8 109,3 97,5 59 40,5 13,5 6,7 nt of Justice, 1997b, s. 15. 54 8- GENOER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST Ženy jako oběti kriminality jsou však „zneviditelňovány" i jinými způsoby. Gerber a Weeks (1992) například uvádějí, že ženy byly vždy oběťmi trestných činů pácha ných obchodními společnostmi - a v některých případech, např. u antikoncepčních prostředků značky Dalkon Shield nebo silikonových prsních implantátů, byly dokonce obětini pouze ženy; kriminologické analýzy trestné činnosti obchodních společností však aspekt genderu většinou přehlížejí (výjimkou je Rynbrandt a Kramer, v tisku). Podobně se kriminologové zkoumající případy vraždy a zabití soustřeďují převážně na mužské pachatele a oběti a ženy nezřídka zmiňují pouze v souvislosti se zločiny páchanými ve stavu duševního rozrušení. Jak však čteme ve zprávě nedávno vydané Federálním ministerstvem práce, ženy sice tvoří pouhých 8 % počtu úmrtí na pracovišti, 34 % z nich se však stává obětí vraždy, zatímco u mužů je to pouze 15 %. Zjištění, že nejčastější příčinou úmrtí žen na pracovišti je vražda nebo zabití, si jistě žádá podrobnější rozbor (U. S. Department of Labor, 1997b). Komentář 8.2 Trestné činy motivované nenávistí vůči skupině obyvatel (hate crlmes) Trestné činy motivované nenávistí vůči skupině obyvatel, nazývané též zločiny z předpojatosti (O/as crimes), jsou takové trestné činy, jejichž pachatel je motivován nenávistí, předpojatostí či předsudky vyplývajícími ze skutečné či domnělé rasové či etnické příslušnosti, státního původu, náboženského vyznáníči sexuální orientace oběti. Tyto trestné činy mají často podobu hanobení či výtržnosti, avšak nezřídka dochází i k násilným fyzickým útokům proti osobám. Oběti zločinů z předpojatostí většinou utrpí větší fyzickou a psychickou újmu než oběti jiných typů útoků (National Institute Against Prejudice and Violence [NíAPV], 1990). Jsou například čtyřikrát častěji hospitalizovány (Goleman. 1990) a často prožívají rovněž intenzivní pocity izolace ze strany okolní společnosti (NIAPV, 1990). Ne každý je tímto typem trestné činnosti ohrožen stejné. Z publikovaných zpráv vyplývá, že oběťmi jsou nejčastěji lidé jiné barvy pleti než bílé a pachateli naopak mladí bělošští muži. Zvláště silně ohroženy jsou také rasově smíšené páry, ovsem častým terčem pachatelů jsou i homosexuální muži a ženy. V průzkumech z poslední doby uvádí celých 92 % gayů a leseb. že se kvůli své sexuální orientaci stali terčem slovního obtěžování nebo vyhrožování a 24 % se zmiňuje o fyzickém útoku (Herek a Berrill, 1992), V roce 1995 poklesl počet trestných Čínu namířených proti gayům a lesbám meziročně o 8 %. násilnost spáchaných trestných činů však vzrostla („Anti-Gay Crimes More Violent", 1996). Někteří analytici předpovídají, ze 355 8. GENOER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST prípadu bude pouze krátkodobý, neboť pravicově onentované nábo-iské skupiny prohlásily, že hodlají své tažení prob homosexuálům zintenzívnit. Rada konzervativních náboženských vůdců vykresluje gaye a lesby jako zlo, jako ztělesnění Satana" a zaznívají obavy, aby tato burcující rétorika nepřivedla néja-ké fanatiky k nápadu gaye a lesby „ve jménu božím" vymýtit (Liebman, 1995). Tyto projevy nenávisti ani jimi motivované trestné činy přitom nejsou výsadou Spojených států. Amnesty International (1997. s. 7) uvádí, Že „po celém světě se vyskytují případy, kdy jsou jedinci vězněni, mučeni a dokonce zabíjeni pouze na základě své sexuální orientace". Navíc zatímco Spojené státy mají zákony potírající předpojatost, žádná mezinárodní ochrana sexuálních menšin neexistuje. V řadě států jsou hlavními propagátory této předpojatosti sami státní úředníci (Amnesty International, 1997; McNeil, 1995). Všimněme si však, že v oficiální definici trestných činů motivovaných nenávistí vůči skupinám osob, jež byla ve Spojených státech v roce 1990 kodifikována ve federálním zákone zabývajícím se tímto typem trestných činů, nejsou zmíněny činy motivované pohlavím oběti. Jinak řečeno, specifické činy nebo hrozby namířené proti ženám, jejichž cílem je ženy zastrašit, obtěžovat, ponižovat, k něčemu nutit nebo trestat, činy pramenící z misogynních pocitů pachatele nebo jeho nepřátelství vůči ženám jakožto ženám, se mezi trestné činy motivované nenávisti vůči skupinám osob nepočítají, a nevztahují se na ně proto ani odškodnění uvedena v příslušném zákoně (Miller. 1994). Na toto očividné opomenutí upc-riľľläJada fem,nÍStiCkíCh kritiků> kteří poukazovali na to, že velká část Sss: žer °skup,nu' pod°bně jak° *** z nená- «jejich prh|uil^ľlt^enym V Zäk0né Konkrétní jedince nu 1998 v Jonesboro ľstľt Arkan T " ^ PřIpad' V náctlletý. na školním dvoře čtyři sSaS)_ZaStre"" dva cn|apci. třináctiletý a jede-střední reakci na střelbu sice UČitelku- Média se v bezpra" třináctlletýchlapec uvedl jako motiv $tredÍla ™ PTOblém nasilí ve školách. 9» za to, ze se s ním rozešla, a chtěl 'Svéh0 činu skutečnost, že měl zlost na dívku isťít jí i dalším dívkám jako ona ^°re lo a Katel, 1998). Jinými slovy, čtyři dívky a Jedna žena byly v jonesborsKe zabity a dalších devět dívek a jedna dospělá žena zraněny proto, že by/y ze Podobný případ se stal v roce 1991 v Montrealu, kdy čtrnáct studentek tec 8. GENDER. KRIMINALITA A SPBAV60L 356 ky zabil v universitní posluchárně muž, který zanechal dopis, v němž prohlašoval, že nenávidí ženy a musí „postřílet feministky". Mnozí budou jistě namítat, že takové případy jsou vzácné a že ne všechny případy, jejichž oběťmi jsou ženy, lze považovat za zločiny motivované nenávistí vůči skupině osob. S tím lze sice souhlasit, ale je třeba zároveň upozornit na to, že pro ty případy, kde je zřejmé, že se ženy staly oběťmi kvůli svému pohlaví, by začlenění kategorie pohlaví do zákonů o tomto typu trestné činnosti mělo ten pozitivní efekt, že by pachatelé za své činy mohli být přísněji potrestáni. Trestné činy kvalifikované jako motivované nenávistí vůči skupině osob jsou totiž oproti jiným činům stejné závažnosti trestány podle přísnější sazby. Ještě důležitější však je, že zahrnutím kategorie pohlaví do příslušné legislativy by vznikla povinnost vyčlenit prostředky na státní vzdělávací programy, pomoc obětem, programy prevence a speciální výcvik pro pracovníky orgánů činných v trestním řízení. A konečně: pokud by ženy viděly, že policisté chápou genderové motivovanou kriminalitu jako problém, možná by ochotněji ohlašovaly případy obtěžování a násilí (Miller. 1994). Ve světle těchto údajů jsou větší obavy žen z kriminality již pochopitelnější. Jak zdůrazňuje Stanko (v tisku), větší strach žen z kriminality vyplývá jak z jejich fyzicky dané větší zranitelnosti, tak ze skutečnosti, že stanou-li se oběťmi ony, je ve srovnání s mužskými oběťmi pravděpodobnější, že tato událost zůstane skryta, bude přehlížena nebo bagatelizována. K ženskému strachu přispívají i obecně rozšířené představy o kriminalitě a zločincích. Bez ohledu na věk. společenskou třídu a rasovou či etnickou příslušnost se většina žen domnívá, že typickým zločincem je chudý nevzdělaný mladý černoch, který je duševně nemocen nebo závislý na drogách. Ženy se obávají především náhodné povahy násilné trestné činnosti. Nejčastěji se obávají neznámého psychopata, který na ně znenadání zaútočí, zatímco se věnují svým běžným každodenním činnostem (Madriz, 1997). Jak podotýká Madriz (1997, s. 342). „ženský strach je strachem z mužského násilí". Přitom veškeré dostupné údaje dokládají, že ženy jsou nejčastěji oběťmi trestných činů páchaných nikoli cizím člověkem, ale někým, koho znají. Pravděpodobnost, že žena zažije násilný útok ze strany přítele či známého, příbuzného nebo partnera je třikrát větší než pravděpodobnost, že ji napadne cizí člověk, zatímco u mužů jsou obě pravděpodobnosti zhruba vyrovnané (Craven. 1996). Prozkoumejme nyní toto zjištění podrobněji na příkladu trestného činu znásilnění. Ten patří mezi zločiny, jichž se ženy obávají nejvíce a jež příznačně vnímají jako ono „nebezpečí přicházející z neznáma". 8- GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 3S7 V^umy Potvrď, ie znésl.néní je zioôin, Jenof se zeny obavaj, vůbec n^,ce (Go. ZZer 19 i: Warr, 1985). Strach z něj je přítomen j,z mez, ma lym, divka-ľ 1 nľdávno odhalil výzKum, Který se žákyň prvního stupne zak adnich sko, éděia (cit dle Snov, 1992, s, 1E): ..Nejhorší na tom, když je clovek zena, je. ze nás znásilňují a zabíjejí, ženy může jejich krása zabít." Jak naznačuje odpověd této dívky, strach ze znásilnění není založen jen na faktu, že znásilnění je závažný zločin ale také na tom, že je spojováno s dalšími závažnými trestnými činy, jako je loupež nebo vražda, a (vedle samotného znásilnění) i s dalším, samoúčelným násilím (Gordon a Riger, 1991; Madriz, 1997). Strach žen ze znásilnění je posilován také obavou, že se při něm nakazí nemocí AIDS (Center for Women Policy Studies, 1991a). Podle „kriminálních hodin" FBI dojde ve Spojených státech ke znásilnění každých šest minut (Federal Bureau of Investigation, 1997). V osmdesátých letech rostl v USA počet případů znásilnění čtyřikrát rychleji než kriminalita celkově (U. S. House of Representatives, 1990; viz též DeKeseredy et al., 1993). V první polovině devadesátých let však celkový počet násilných trestných činů poklesl a s ním ubylo i znásilnění, konkrétně o 15 % (Federal Bureau of Investigation, 1997). Není jasné, zda tento pokles skutečně znamená snížení počtu vykonaných znásilnění nebo větší neochotu na straně obětí tyto trestné činy ohlašovat. Pohlavně motivované napadení totiž patří k těm násilným trestným činům, které jsou policii ohlašovány nejméně často (Center for Women Policy Studies, 1991a). Také pravděpodobnost odsouzen, pachatele je u znásilnění poměrně nízká. Zatčením končí asi polovina ohlá-senych pnpaoů znásilnění a pouze 22 Xtěchto zatčených je usvědčeno (Federal Bu- Z d7ľ1997''GreenŤe,d'199?)- Př« 66 % usvědčených pacha- — v délce těsně pod deset let; * násilí - nebo pod ^£^2 ^ * Z ního nebo análního, s druhou osobou NZZ ľ **" (VagÍná'níh°' usoudit, že stíhat znásilnění je vce|™adetet0jasnédefi"ioe bychom mohl- současnvstav NferiJ ľ ľ jednod^hé, zvláště vezmeme-li v úvahu současny stav lekárske techniky a moderní mot^, ... *a SP na nrvní n.hi^ - sběr" důkazů. Avšak přestože se na první pohled muze zdat, že o znásilnění \-,* . • i* násilněni lze uvazovat v dichotomiích (tj. *e 358 8. GENDER KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST určitý kontakt znásilněním buď je, nebo není), výzkumy naznačují, že obsah toho, co je za znásilnění označováno, se u různých skupin - včetně obětí a pachatelů -podstatně liší (Bourque, 1989; Williams, 1985). Naše společnost bohužel trestný čin znásilnění stále ještě nahlíží skrze řadu mýtů týkajících se pachateíů znásilnění i jejich obětí. Mezi ně patří například názor, že některé ženy mají rády, když si je někdo „vezme" silou; že ženy na sexuální návrhy mužů vždy nejprve říkají „ne", aby vypadaly „slušně", a muž je musí „přemlouvat"; že řada žen muže ke znásilnění provokuje svým chováním, atak vlastně dostává, co si zaslouží; a konečně že většinu znásilnění páchají cizí muži, kteří napadají osamělé ženy na opuštěných místech či v temných uličkách. Jak prohlásila skupina vysokoškolských studentů při nedávné diskusi o problému znásilnění: Jestliže si žena pozdě večer sama vykračuje městem a je znásilněna, co jiného mohla čekat? Měla být rozumnější, opatrnější (viz též Madriz, 1997). Oběti znásilnění se tedy setkávají s nesnázemi neznámými obětem jiných trestných činů; spíše než aby stát prokazoval vinu pachatele znásilnění, musí ony samy prokazovat svou bezúhonnost (Estrich, 1987). Pro lepší pochopení celého problému se nyní na některé mýty týkající se znásilnění podívejme blíže. Jedním takovým mýtem je představa, že oběti znásilnění často udělaly něco, čím útok vyvolaly nebo uspíšily. To znamená, že když jde oběť trestný čin ohlásit, musí dokazovat, že je „skutečnou" obětí nebo že je hodna být za oběť vůbec uznána. Aby se jí to podařilo a policie se jejím trestním oznámením začala zabývat, musí napadení oznámit okamžitě; odkládání zvyšuje pravděpodobnost, že policie shledá stížnost neopodstatněnou - tj. že oficiálně prohlásí, že se domnívá, že k trestnému činu nedošlo nebo že jej nebude možné stíhat. Oběť musí vykazovat citové i tělesné trauma; absence řezných ran, modřin a dalších zranění může zpochybnit její důvěryhodnost (viz např. „Quebec to Appeal Rape Case". 1997). Co je však nejdůležitější, oběť musí příslušné úřady přesvědčit, že není za trestný čin nijak odpovědná (Bourque, 1989). Splnit tuto poslední podmínku je zvláště těžké, protože sebemenší odchýlení od „slušného chování" může posloužit jako důkaz zavinění ze strany oběti. Muži například ohlašují skutečnost, že byli znásilněni, v ještě menším procentu případů než ženy - očekává se od nich přece, že se dokážou ubránit. Jde-li o muže homosexuální, může ohlášení znásilnění přinést víc škody než užitku: gayové jsou vzhledem ke svému rozhodnutí pro „deviantní" z,votní styl jen zřídka uznáni za „skutečné" oběti znásilnění a ohlášení činu může jeste vyústit v šikanování ze strany úřadů a dalších osob. 8 GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 3S9 ce Mužů je však mezi oběťmi znásilnění pouhých 6 % (U. S. Department of J 1997b) Převážnou většinu obětí tvorí ženy; tý také pn ohlašován, znasi.není zvlá ľča to prožívají nové trauma. Mýtus spoluviny oběti vede k tomu. ze pokud "ľlJná žena porušila některý ze stereotypních předpokladu o sp. ádanémženském chování (tj. pila alkohol nebo užila drogu, šla pozde večer sama, Z k útočníkovi domů nebo ho pozvala k sobě, šla bez doprovodu do baru či res-taurace nebo byla „vyzývavě" oblečena), zvyšuje se pravděpodobnost, že na základě jejího oznámení nebude trestní stíhání vůbec zahájeno a že - pokud ke stíhání dojde - bude útočník zproštěn viny (viz např. „Náture of Clothing", 1990). V pří-padě znásilnění shledává policie bezpředmětnými čtyřikrát více oznámení než v případě jiných registrovaných trestných činů (Federal Bureau of Investigation, 1997). V důsledku mýtu spoluviny oběti se některé skupiny žen jako například prostitutky či narkomanky stávají v jistém smyslu „neznásilnitelnými". Případy zná silnění oznámené prostitutkami či ženami závislými na drogách policie běžně nechává nevyšetrený. „V New Havenu [stát Connecticut] odpověděli policisté prostitutce oblečené do práce slovy: ,Co jste čekala? Vždyť se na sebe podívejte.' V Houstonu zase policisté sklapli notesy, jakmile oběť uvedla, že byla znásilněna v narkomanském doupěti. Na předměstí Atlanty byly oběti varovány, že budou podrobeny testu na detektoru lži, a jestliže se kterákoli část jejich tvrzení ukáže jako nepravdivá, půjdou dovezení" (Gross, 1990, s. A14). Mýty, podle nichž mají ženy vnucený sex rády, když říkají „ne", myslí ve skutečnost, „ano" a ze znásilnění obviňují muže často neprávem, protože se stydí nebo se <** mužům pomstít, vedly v minulosti k zavedení přísných pravidel dokazování zná Hořir ľ32"'Dfemen0 faKtÍCky SP0ČÍVa,° na °běti- VŠ**** oběti musela niKov, dostatečné braní a. Dnes iiž ie v mqa i - - u - -změněna či odstraněna. Navzľo ZT " ^ ^ ^ stále zdráhají věřit obětem ^s n " ** ^ ' ***** ^ ty (Bourpue, 1989- Hermľľs2 u ^ **** ^ 9 Uk,ádat JÍm ^ Pronesl jistý soudce na Novéľzl^ ^ V *** šla poradit o rozsudku v případu *2«Í^ľ?*"* ^ ^ t kdyby v dosavadních dějinách každý muž1 í " * mn0hem ^ (..New Zealand Judge", 1996) Porota P _Stal,jakmi|e by žena jedinkrát řekla ne pouhých 45 minut, než obžalovaného?'0^ * ^ Že" 9 Pěti mUŽŮ 36 ^ jeme jen jako jakousi kuriozitu z * Tent0 případ bohužel 6ke 2emě: *e Velké Británii řekl soudce třínác- 8- GENDER, KR,M.NALITA A SPRAVEDLNOST 360 tileté oběti znásilnění, která byla v okamžiku útoku opilá, že by měla s pitím počkat, až bude větší, ale pokud čekat nemůže, ať si alespoň alkohol ředí limonádou (Gibb, 1998). A konečně i ve Spojených státech, konkrétně v New Yorku, vyzval soudce patnáctiletou oběť pohlavně motivovaného napadení, aby před soudem předvedla, jak ji obžalovaný osahával na prsou (Kocieniewski, 1995). Při jiném soudním přelíčení prohlásil zástupce státu Severní Karolína, že „skutečná" oběť znásilnění nemůže otěhotnět, protože při „opravdovém" znásilnění se v těle ženy „neuvoiňují ženské šťávy a neprobíhají normální tělesné funkce" („Lawmaker's Rape View", 1995). A konečně Nejvyšší soud státu Michigan rozhodl, že mají-li záznamy ze soukromých konzultací oběti znásilnění s jejím právním zástupcem zásadní význam pro obhajobu, lze je při procesech s obviněným útočníkem použít jako důkaz (Boyle, 1994). Uvedené příklady ukazují, že ve většině případů znásilnění není základní otázkou to, zda mela žalující strana s obžalovaným pohlavní styk, ale zda se stykem souhlasila. Jak dobře ví mnoho žalobců, právě souhlas oběti je vůbec nejtěžší vyvrátit, zvláště v případech, kdy se s obviněným znala. Případy, kdy oběť útočníka zná - ať více, či méně dobře -, se označují jako znásilnění známou osobou. Podle Federálního ministerstva spravedlnosti (U. S. Department of Justice, 1994) tvoří takové případy nejméně 55 % všech znásilnění. Čím je oběť mladší, tím vyšší je pravděpodobnost, že svého útočníka znala: znásilnění známou osobou tvoří dokonce 90 % všech ohlášených případů znásilnění obětí mladších dvanácti tet (Greenfeld, 1996). Velká většina znásilnění známou osobou však vůbec není ohlášena: ženy a dívky znásilněné cizím člověkem oznamují znásilnění desetkrát častěji než ženy znásilněné někým, koho znají (U. S. House of Representatives, 1990). Znásilnění známou osobou jsou obzvlášť četná v universitních areáíech. Ačkoli Roiphe (1993) tvrdí, že termín „znásilnění při soukromé schůzce" se velmi často nesprávně užívá pro případy, v nichž si muži slovně vynucují sex na svých přítelkyních nebo kdy k pohlavnímu styku dojde proto, že žena je vlivem alkoholu či drog „sexuálně dezorientována", empirické výzkumy potvrzují, že výskyt znásilnění známou osobu čí na schůzce s partnerem není mezi studenty v žádném případě zanedbatelný. V rozsáhlém tříletém výzkumu, který prováděli Koss et al. (1987) mezi vysokoškolskými studenty, uvedla každá osmá studentka, že se v průběhu Předcházejících dvanácti měsíců stala obětí znásilnění nebo pokusu o ne; 84 % znásilněných žen pachatele znalo. K obdobným závěrům došli i autoři dalších výzkumů (viz schwartz a DeKeseredy, 1997, kde lze najít podrobný přehled výzkumu těchto typů znásilnění mezi vysokoškolskými studenty). B GENOER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST i tak často, že podle některých autorů znä™u osobou se ■ etvrtím, „ulně chri ^Z^o.o.soos^o^neOo.H.c-.-os.MU.S.Oepe, ment of Justice, 1997). Typem poh,avně motivovaného napadení, k němuž dochází prakticky výhradně u oběti doma. je znásilnění manželem. Dříve nemohl být manžel obviněn ze znásilnění, ani když manželku k pohlavnímu styku donutil násilím nebo když byli zákonně odloučeni. Bylo tomu tak hlavně proto, že žena byla podle práva považována za majetek manžela, a muž tedy sotva mohl být stíhán za to, že na základě vlastního rozhodnutí nakládal se svým majetkem, jak uznal za vhodné. Stát Oregon zrušil vynětí manželství z legislativy týkající se znásilnení teprve v roce 1977.0 dva roky později se James K. Chretien stal prvním člověkem ve Spojených státech usvědčeným ze znásilnění v manželství (Reid. 1987). Výzkumy naznačují, že znásilnění v manželství často doprovázejí i jiné formy násilí v rodině. V rámci výzkumu, jehož se účastnilo 644 vdaných žen, vypovědělo 12 % dotazovaných, že byty svými manžely znásilněny (Russell, 1990). Finkelhor aYllč (1985) ve své studii 393 náhodně vybraných žen uvádějí, že polovina dota-zovariýchžen hovoňla o více než dvaceti případech znásilnění manželem a 48 % uvedlo, že znásilňování je součástí tělesného zneužívání, jehož se vůči ním manželé bezne dopouštějí. Podle nejčastěji citovaných statistických údajů dochází ke zná-SliTlľľ14 % ameľÍCkyCh manŽe,Ství (Ber*en- 1996)- Znovu připomeňme. !ot ľZ°nme ° SÍtUadCh'kdV SÍ j6den Z partnerů PNe pohlavní styk a druhý ZneľT*"* ^ 1 láSky neb° Pr0t0Že chce ^"ému udělat radost, znásilnení v manze ství ie brutální nější důsledky než znásZZ "** mŮŽ6 mít Pľ° "* ™ (Bergen. 1996; Rn vZ^£? " " dŮVěř°Val3 Přestože trestní zákoníkv vš^h =. -ho styku mezi manželsKými parter ^ *** dneS ^ za určitých podmínek za znásilnění rnl * ****** Stat6Ch neJS°U Přežívajícími pochybnostmi o možnoJT^ *° * s pohlavním stykem. V některých stát V manželském soužřtí "esouhl3S obvinit ze znásilnění pouze tehdv ľľT napňWad žena svéh0 d°nuWi % H pohiavnimu styku za použití zbra- 362 8- GENDER. KRIMINALITA A spravedlnost ně. V několika státech je možné obvinit manžela ze znásilnění, jen pokud spolu oba partneři nežijí. Některé jiné státy vyžadují, aby manželé byli zákonně odloučeni nebo měli podanou žádost o rozvod. Ve třech státech nelze za znásilnění stíhat nejen členy manželských párů. ale ani partnery v nesezdaném soužití (Bergen. 1996; Small a Tetreault. 1990). Mnohé manželky se jen nesmírně těžko odhodlávají k tomu. aby podaly na svého manžela trestní oznámení za znásilnění, zvláště je-li znásilňování součástí dlouhodobějšího pravidelného domácího násilí. Tyto ženy se bojí, že by se jim manžel mstil (viz kapitola 6). V mnoha případech se navíc ženy stydí a nechtějí, aby se tento problém dostal na veřejnost (Bergen. 1996). Způsob, jímž se v trestním řízení zachází s oběťmi znásilnění, se za posledních dvacet let podstatně zlepšil. Většina policistů dnes například prochází speciálním výcvikem, jehož cílem je, aby se dokázali vcítit do traumatu oběti; mezi soudci je však podobný výcvik mnohem méné častý (Kocieniewski, 1995). Po celých Spojených státech rovněž funguje bezpočet center, která obětem nabízejí právní i jinou pomoc. Tento pozitivní vývoj lze jistě uvítat, zároveň je však pravda, že se i nadále soustřeďuje na znásilnění jako na .ženský problém", a nikoli problém mužského násilí páchaného na ženách. Hovoří-li se o pachatelích znásilnění, jsou většinou popisováni jako psychicky narušení jedinci, kteří potřebují speciální lékařskou péči (Madriz, 1997). Zajímavé přitom je. že výzkumy neodhalily nic, co by nasvědčovalo vyššímu výskytu psychických poruch mezi pachateli znásilnění. U pachatelů znásilnění je ve srovnání s pachateli jiných typů trestných činů vyšší pravděpodobnost, že byli jako děti tělesně či pohlavně zneužívání, kromě tohoto zjištění však psychologické testy na žádný výrazný rozdíl mezi pachateli znásilnění a ostatními muži nepoukazují (Greenfeld. 1997; Scully a Marolla. 1985). Jak poznamenává Herman (1988. s. 702-703), .z diagnostického hlediska je rtejvýraznějším rysem sexuálně motivovaných útočníků jejich zjevná normálnost. Většina z nich nesplňuje podmínky žádné psychiatrické diagnózy." Důraz kladený na psychopa-tologii pachatelů znásilnění pomáhá držet při životě rozšírenou představu pachatele znásilnění jako .netvora", .smyslů zbaveného zvířete"; slušní muz. přece neznésilňují. Tyto představy odvracejí pozornost jak od kulturního kontextu, tak od mocenských vztahů, v nichž ke znásilnění dochází (Madriz. 1997; Stanko. 1996; Stanko, v tisku). Pokud ale pachatelé znásilnění ve své většině nejsou duševné nemocni, proč tedy znásilňují? Herman (1988, se pokusila dokázat, že sklon k páchán, pohlav- 8 GENOEB. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST , čjnů je třeba chápat jako závislost podobnou napři-né motivovaných trestnýc c,n - spravnét neodpovídá však ..__,„ Takové vysvětleni mwe uy<. Wad alkoholismu. Tako ^ ^ ^ ^ jedjnc| stävajf zävjs|ýmj ^ 03 °táZkU' !í ^^vaných trestných činu. zatímco jiní nikoli. My se domní- páchání pohlavné váme.žeodpověďnaotázku.procse pachatelé znásilnění těchto činů dopouštějí, i třeba hledat v kulturní a sociální struktuře společnosti. Uvědomme si napři-klad o čem vypovídají antropologické výzkumy společností, v menz se znásilně-ní prakticky nevyskytuje (Lepowsky, Reiss. 1986; Sanday. 1981; Sanday. 1996a; Sutlive, 1991). Nenápadnějším rysem těchto společností jsou relativně rovnoprávné genderové vztahy. Ani jedno pohlaví není považováno za důležitější či hodnotnější než druhé a obě jsou chápána jako silná, třebaže v odlišných oblastech činnosti. Ženy v těchto společnostech navíc nejsou sociálně a ekonomicky závislé na mužích; disponují vlastními zdroji a rozhodují se samostatně. A konečné, ve většině takových společností jsou péče o rodinu a neagresivita ceněnými stránkami lidské povahy a hodnota žen obvykle nespočívá v jejich sexualitě, nýbrž v moudrosti a schopnostech. Srovnejme tyto společnosti se společností americkou, která mezi industrializovanými společnostmi světa patří k „nejvíce náchylným k sexuálnímu násilí" (U. S. House of Representatives. 1990). Rozdíly jsou nepřehlédnutelné. Za prvé Žijeme v mimořádně násilné společnosti. Výjimečně vysoký není jen výskyt znásilnění, ale tez výskyt vražd a zabití; ten je v USA nejvyšší ze všech industrializovaných států. Nas, vsak není tolerováno u všech stejně; očekává se. ba podporuje u mužů, bľvSr"' T°Íe Pfit0m P°UZe j6den r°Změr ner°^ch genderových vzta- sexualita - a násilí mužů je mů^™ ^ V Společnosti d'sponují, je jejich čený pachatel znásilnění- feiľvľ 1 °ad ní" Jak fekl Jeden usvéd" ma si to muž vzít. ženv nem*;- - a nechce přistoupit dobrovolné, •-■^ity nemají pravo říkat no jediná věc, ke které jsou dobré Někt Pľ° souložen{ stvořené- Je t0 vždycky udělají, co se po nich chc Í"* **** ^ necnají bít' nakonec a'6 Tento citát vystihuje „dobyvatel oľľ^ takVJS°U/ ké kultury obecně, zvláště rozšířený e v ^ sexuJenž je součástí americ-nických subkulturách (Schwartz a DeKeJ^ V mUŽSkých koleg'áln'C" a vrsteV" S6redy'1997)- Sex je něco, co muži dostá- 8 GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 364 vají - nebo si berou - od žen. Někdy je k tomu, aby žena sex „dala", nutné použít sílu. Zdá se tedy, že ve Spojených státech není příliš velký rozdíl mezí „normálním" mužským sexuálním chováním a znásilněním. Nakonec ani pachatel znásilnění, jehož jsme citovali, si nemyslí, že by se dopouštěl něčeho zlého. Jeho postoj není až tak neobvyklý: z rozsáhlých výzkumů konaných mezi studenty středních a vysokých škol vyplývá, že mnoho mladých mužů i žen se domnívá, že za určitých okolností je správné, pokud muž ženu k pohlavnímu styku donutí (Koss et al., 1987; Schwartz a DeKeseredy, 1997). Podobná zjištění dokládají, v jak velké míře je vnáší kultuře přijímáno pohlavně motivované násilí vůči ženám. Schwartz a DeKeseredy (1997). ale i další autoři (Benedict, 1997; Sanday, 1990; Sanday, 1996) zjistili, že ve výhradně mužských sociálních sítích, zejména pak v různých studentských a profesních „bratrstvech", kde je normou silná konzumace alkoholu, ale také například v mužských sportovních družstvech, jsou určité ženy, zejména jsou-li pod vlivem alkoholu nebo drog, považovány za „legitimní sexuální objekty". V universitním prostředí se takové postoje a chování setkávají s tichým souhlasem, protože je jen malá pravděpodobnost, že by se stížnosti tak nedůvěryhodné oběti dostalo seriózního posouzení a že by útočníci mohli být přísně potrestáni (Schwartz a DeKeseredy, 1997; viz též Benedict, 1997; Bernstein, 1996; Lipsyte, 1998). Slova zmíněného pachatele znásilnění jsme konečně citovali i proto, abychom si uvědomili, do jaké míry jsou ženy v naší společnosti sexuálně „objektivizovaný". Na rozdíl od žen ve společnostech, jež znásilňování prakticky neznají, je na ženy ve Spojených státech, ale i mnoha dalších zemích nahlíženo jako na objekty sexu a s ženskou sexualitou se nakládá jako se zbožím. Nejznámějším projevem pojímaní ženské sexuality jako objektu a zboží je bezesporu pornografie. Právě jí a jejímu vztahu k násilí páchanému na ženách se nyní budeme stručně věnovat. 8.3.2 Pornografie V roce 1969 uvedla Prezidentská komise pro otázky příčin a prevence násilí (President's Commission on the Causes and Prevention of Violence) ve své zprávě, že zobrazování násilí ve sdělovacích prostředcích může jedince vést k násilnému chování. Ze zprávy Prezidentské komise pro otázky obscenity a pornografie {Presidential Commission on Obscenity and Pornography) z roku 1971 naopak vyplynulo, že mezi vystavením vlivu pornografie a následným pohlavné motivovaným násilím páchaným na ženách příčinná souvislost neexistuje. Pornografie je tedy Podle této zprávy v zásadě neškodná. Úplný zvrat tohoto postoje pak v roce 1986 8. GENOER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 365 Inosti pro otázky pornografie (známá též jako přinesla Komise ministra "J"""^ fc pomografie s prvky našil, je kauzálně Meeseova komise); ta dosia . diskriminací žen. ^ST^^:Ze «* vecnou nejistotu, jež Rozpornost těcdlouho doprovázela. Dříve než se do toho- I ■, názor že každé vyobrazeni nahého těla či každý popis pohlavn.ho aktu je pornografii Kde je však hranice? Jak uvedl soudce Nejvyášího soudu Douglas při procesu týkajícím se provinění proti mravnosti: „To, co já považuji za brak, může být pro druhé předmětem obdivu" (cit. dle MacKinnon. 1986, s. 69), Přesto lze postihnout určité objektivní rozdíly mezi pornografií a tím, co můžeme označit jako erotickou literaturu (erotika). Gloria Steinem (1978) se o takové rozlišení pokusila, když napsala (s. 54): .Slovo „pornografie" začíná kořenem porne, znamenajícím „prostituce" nebo „otrokyne". Z toho je zřejmé, že zde nejde o vzájemnou lásku nebo jakoukoli lásku vůbec, nýbrž o dominanci a násilí vůči ženám. (Homosexuální pornografie samozřejmě může toto násilí napodobovat tím, že muž je zde obsazován do „ženské" role oběti.) Končí pak kořenem graphos, znamenajícím „psaní o něčem" nebo „popis něčeho", čímž se mezi subjektem a objektem vytváří ještě větší odstup a spontánni touha po blízkosti se nahrazuje zpředmětněním a voyeurismem." Naopak označení erotické literatury, jak upozorňuje Steinem, vychází z kořene eros. jenž znamená .smyslnou lásku" a implikuje oboustrannost volby a potěšení sexuálních partnerů. Můžeme tedy vyvodit přinejmenším dva charakteristické znaky pornografie. Prvním je odosobnění sexu a zpředmětnění ženy. Druhým - a pod-sta njsim . je pak fc ? ^ ^ ^ ^ ^ ^ na druhem místě za násilím, ponižováním » nômi*. • , , -je v první řadě (viz též Mayai, . RuÍT^ tf "I obsahuje násilí, platí však. že cílemZ é T* " ™*™ a ovládnutí žen - tedy mužská ^nZ^^^ * ^^"ľ "«» vzrušení mužského konzumenta ľr^íT ? ^ ^ ^ oornoerafi* ,„h f , , Je Cast0 ze způsobů, ak pornografie tohoto cíle dosahuje (Dines et aL. 1998) Vědcům se nepodařilo jednoznačné prokázat existenci -cti m^i „»m~ - - BX|sienci prime příčinné souvis- st. mez, prohlizemm c, sledováním pornografických tiskovin či fi,mů a násilím 8- GENOER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST páchaným na ženách. Existují však zásadní důkazy o tom, že pornografie - a zejména pornografie s prvky násilí - je faktorem, který k páchání násilí na ženách přispívá. Ve své nejextrémnější poloze nabývá násilná pornografie podoby sadistických filmů, ve kterých jsou ženy za účelem sexuálního uspokojení mučeny, zohyzďovány, zabíjeny nebo trhány na kusy (Russell, 1993). Zcela běžným prvkem ve všech podobách pornografie obsahující násilí je však znásilnění. „Nejenže je znásilnění prezentováno jako součást normálních vztahů mezi muži a ženami, ale žena v tomto zpracování prese všechnu hrůzu pociťuje takové sexuální vzrušení, že začne spolupracovat. Na konci se sice stydí, ale tělesně je uspokojena" (Scully a Marolla, 1985, s. 253; viz též Dines et al., 1998). V rámci laboratorních výzkumů bylo zjištěno, že kontakt zkoumaných mužů s násilím obsaženým v pornografii přispívá k jejich sexuálnímu vzrušení, podněcuje v nich fantazie na téma znásilňování, snižuje jejich citlivost vůči znásilnění i jeho obětem a - to je vůbec nejzávažnější - zvyšuje pravděpodobnost, že o sobě zkoumaný muž prohlásí, že by byl schopen ženu znásilnit (Allen et al.. 1995: Donnerstein, 1983; Weaver, 1992). Experimentální výzkum však byl z řady důvodů kritizován, v neposlední řadě pro svou „nepřirozenost" a „umélost" (Brannigan a Goldenberg, 1987; Donnerstein et al., 1987). Nicméně ty výzkumy, které se opírají o výpovědi mužů a žen o jejich užívání pornografie a o výskytu sexuálně motivovaného násilí v jejich životě, ukazují mezi oběma jevy silnou souvislost. Ženy. které byly pohlavně zneužívány, často vypovídají, že muži. kteří je zneužívali, je nutili, aby pro ně nebo s nimi předváděly scény, které tito muži viděli v pornografických filmech nebo četli v časopisech, a někdy přímo uvádějí konkrétní filmy (viz Dines et al., 1998. kde lze najít podrobný souhrn tohoto výzkumu). Ze zjištění o mužských účastnících výzkumů - včetně pachatelů pohlavně motivovaných trestných činů - vyplývá, že pornografie pomáhá utvářet mužsky dominantní pohled na sexualitu, přispívá k tomu. že její konzument hůře rozlišuje mezi představami a skutečností, a často je také využívána k „zasvěcování" obětí pohlavního zneužívání, jímž se má zlomit jejich odpor k určitým typům sexuálních praktik. Jak v tomto směru podotýká Jen-sen (in: Dines et al.. 1998, s. 119), pornografie je „příručkou sexuálního zneužívání" (viz též Jensen, 1995; Norris a Kerr. 1991; Scully a Marolla. 1985). Navzdory těmto zjištěním slýcháme často názor, že regulace nebo zákaz pornografie znamená porušení svobody slova zakotvené v Prvním dodatku k americké ústavě. NěkteřT pozorovatelé se dále obávají, že by takový pokus o omezování pornografie mohl být využit k legitimizaci státní cenzury jakéhokoli sexuálně 8 GENDES. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 367 obsahoval např. informace o antikoncepci, pvniicitního materiálu, třebaže by 2. * «*-**• *■* j* ,omu bvl° • pr,T T „„„„„a Mappl..horpa. V oblasti p-á.3 ^^"^f*1* vládl; zákony zaměřené i Losi ,é na omezení pornografie přijaté v Indianapolis, Minneapolis, " Angeies Cambridge (stát Massachusetts) a Bellinghamu (stát Washington) příslušné soudy zrušily s odkazem na to, že zákony porušovaly záruky svobody slova obsažené v Prvním dodatku. Bojovníci proti pornografii se však těch, kdo se obávají o První dodatek, táží, zda by zastávali stejný postoj, pokud by dotčený materiál obsahoval prvky násilného rasismu nebo antisemitismu. Russell (1993) argumentuje takto (s. 11): „Kdyby existovaly speciální, ale nepornografická kina, kde by diváci mohli sledovat bělochy mlátící barevné nebo křesťany bijící Židy a kde by oběti byly zobrazovány tak, jako že si takové zacházení zasluhují nebo vychutnávají, pochopitelně a zcela oprávněně by to vyvolalo mohutnou vlnu odporu. Označuje-li se však totéž jako pornografie a oběťmi jsou ženy, považuje se to za sex a ti, kdo namítají, že jde o věc škodlivou pro ženy, jsou považováni za prudérní." Není pravděpodobné, že by debata o pornografii brzy dospěla k jasnému rozuzlení. Na tom, zdaje pornografie nebezpečná a zda by měla být zakázána, se zcela neshoduj, ani zastánci feminismu (viz Berger et al., 1991; Dines et al., 1998). Jsou například tac,, pro něž je pornografie - a to i zobrazuje-li sadomasochismus - pro ženy uTT-T^' neb°ť m°h0U díky ní ™né puritánsky a sexu- ^ľrf ľ na°Pak " *** SeXUá,níCh t0uhách °te--jšími * nebo mJ^ZZ^ľT^ »0 ** si lze vypůjčit «i ^ ussssr1 (ved!e nich exístují v usa ještě -pú> miliardy dolarů ročně jen 15 % Pornografií s obratem ve výši zhruba 1993). Výzkumyvšak naznačují SľtehT^ Si ^ ženv ™ ^erý hy, ve své Pňpad, kdy Služba USA ZxéZlľ^ " ZnáSÍlně" P°'ÍCÍSty' ° ^ zekuci vyplývající zjeho sexuální oriľnľZľ " PÍÍZna'a někomu azyl kvŮ" pSľ' 2enám s přirozeně rostlými chodidlv že drobná nohaje znakem ženskostí nakloněnL Měli Jednak D0CÍt' od mužů. Málo pohyblivá žena byla n' 3 SV320Vaní chodidei Pomáhá odlišovat ženy a úctyhodnosti muže, který si mohl Symb°lem Statutu- svědectvím bohatství Tuto tradici, jež vyšla od šlechty začaľ0"^' (Dw<>rkin. 1983, s. 181)- níci nižších tříd. Posledním, možná Hlv ^ P° ^ Prestiži Dřebírat 1 Pfísl^ lečnosti, kde ženy nemohly zcela doslova ^f^* dův^em bylo, že ve spekou cudnosti, věrnosti atím i legitimnos/ P°m*"' byl° vázáníchodidelzáru-smyslné a chlípné a vázání chodidel ie 'P°t0mků- Vě"k> se, že ženy jsou přirozené ^mravně na uzdě (Dworkin. 1983). 372 • BINDER. KR|M1NAL|TA ft SpqAVEDLN0ST Obdobně byl zdůvodňován_zvyk satí neboli upalování vdov, který byl zhruba po čtyři století praktikován v Indii, než byl v roce 1829 úředně zakázán. Při tomto posvátném rituálu vystoupila vdova na pohřební hranici svého zesnulého manžela a zapálila se nebo byla zapálena. Přestože mělo jít o věc dobrovolnou, existují doklady o důkladných opatřeních činěných pro případ, že by si žena své rozhodnutí rozmyslela a chtěla uniknout: „Lešení byla stavěna tak, aby se nakláněla směrem k hranici, hranice byly projektovány tak, aby z nich nebylo možné proklouznout ven a svrchní část se po zapálení ženě zřítila na hlavu, ženy byly přivazovány a zatěžovány poleny a bambusovými tyčemi. Pokud všechno selhalo a ženě se podařilo z hořící hranice uniknout, byla často přivlečena zpět silou, někdy i vlastním synem" (Stein, 1978, s. 255). Vzhledem k tomu. že existovala polygamie a výjimkou nebylo ani uzavírání manželství mezi malými děvčátky a padesátiletými nebo i staršími muži, byly některé mladičké manželky, které ještě nedosáhly dvaceti let, zaživa upalovány se svým mrtvým manželem, se kterým se od svatby prakticky neviděly (Daly, 1983; Stein, 1978). Většina žen však zřejmé nemusela být k rituálu satí nucena - tím spíše, uvá-žíme-li, jaké jim zbývaly alternativy. „Vzhledem k tomu, že jejich náboženství vdovám zakazovalo, aby se znovu provdaly, a zároveň učilo, že smrt manžela je chybou vdovy (zapříčinily ji její hříchy v minulé inkarnaci. případně dokonce v této), mohl jí každý po celý zbytek jejího života pohrdat a špatně s ní nakládat" (Daly, 1983, s. 190). Náboženský zákon vyžadoval, aby neupálené vdovy prožily život v extrémní chudobě, aby si oholily vlasy, chodily prostě oděné, jediy pouze jedno prosté jídio denně, vykonávaly jen ty nejpodřadnější práce, nespaly na posteli a s výjimkou návštěvy chrámu nevycházely z domu. Mnohým se tak smrt jistě mohla zdát přívětivější variantou. Rozhodněji upřednostňovali příbuzní její i jejího manžela. Protože panovalo přesvědčení, že ženy jsou od přírody smilná stvoření, vdova představovala možný zdroj zostuzení rodiny a příbuzní zesnulého manžela se obávali, že se sexuálně zaplete s jinými muži nebo snad dokonce otěhotní. (To, že mužští příbuzní zesnulého manžela nutili mladou vdovu k pohlavnímu styku, se stalo tak běžnou praxí, že hindské označení pro vdovu získalo i význam Prostitutka.) Satí však mělo i ekonomický smysl: zaručovalo, že si vdova nebude činit nárok na manželův majetek a jeho rodina ji nebude muset vydržovat. Indie-ká vdova se tak musela rozhodnout mezi mizerným životem v bídě a útlaku a mez, úctyhodnou, avšak hrozivě bolestivou smrtí, kterou se její status v rámci společenství zvýšil. U většiny žen tak o skutečnou volbu ani nešlo. 6 GENDER, KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST prestole konání satí bylo, Jak jsme již řekli, zakázáno již na počátku 19. sto. ľ že v některých oblastech Indie se kulturní pohled na vdovy pnlis nezmé-JVoTvdov se i nadále očekává, že se budou podřizovat starým náboženským zvyklostem a budou žít samy a v nejhorší chudobě, často i bez domova. V některých oblas-tech žijí vdovy pří hinduistických chrámech a přijímají prijmem Dasf, coz znamená služebnice, čímž dokládají svou náboženskou oddanost. Mnohé z nich tráví osm hodin denně - čtyři hodiny ráno a čtyři hodiny večer - recitováním duchovních zpěvů, čímž si vydělají částku odpovídající pěti americkým centům a porci rýže a čočky. Některé tyto ženy ovdověly, když jim bylo pouhých čtrnáct let, a uchýlily se do chrámu, aby se tak vyhnuly zotročení ze strany příbuzných svého manžela (Burns, 1998). Není tedy divu, že se i dnes objevují zprávy o indických vdovách, které se upálily, ať už dobrovolně, nebo pod tlakem manželovy rodiny či jiných příbuzných. Burns (1998, tvrdí, že častějším případem jsou vraždy vdov. S tím souvisí i další problém současné Indie, totiž týrania případně ivražda kvůli věnu, známá též jako upalování nevěst. Navzdory zákonu o zákazu věna, přijatému v roce 1961, je zvyk, podle něhož rorjfesríevěsty dávají své dceři věno, i nadále velmi rozšířen. Dcery se v Indii považují za ekonomickou zátěž, rodiče seje proto snaží provdat v co nejranějším věku a příslib věna působí jako přídatná motivace pro ženicha. Očekávání rodin ženichů ohledně výše věna však začaly být v posledních letech značně přehnané a ženichova rodma, se kterou nevěsta obvykle žije. je někdy s věnem natolik nespokc-iena z, anželce ^ ^ ^ ^ q ^ ^ m oľmlSké T T3k0Vé 2neUŽÍVání nétóy d0Ž6ne ™želku k seb-aŽdě' Ssr? p°5tu vražd kvůn věnu a pok-ů °ně -jen ■nehody při W oÍ. * *** Záměmě nahlášena jako "čně " Éf| již někteří pozorovateli, ^ P°'emiky*je>L 'acr, neboť se pň jejím provádění odstrPOrUČUJI ŽGnSk°U P°hlavní ústrojí celé. Ženská pohlavní mutilace""^- °aSt ŽenSkého pohlavníno ústrojí nebo procedura praktikovaná v některých ^ f°rei71, 2 nichž neJm'rnějš'fi ka poštěváčku, což má být analogií i^S? zemích- Při které se odřízne špi* nepraktikuje. Častější je inf ibulace' °b?ÍZCe: tato forma se však béí^ lace, při níž se odstraní clitoris l*hi nejeXUemněJší forma ženské pohlavní rnů* ^•'abiaminora a z větší části, labia majora; poše^ se poté zašije a ponechá se pouze malý otvor, kterým může vytékat moč a menstruační krev. Nejrozšířenější formou je pak resekce, při níž se odstraňuje clitoris a zčásti labia minora (Lightfoot-Klein, 1989). Ženská pohlavní mutilace se dnes provádí asi v čtyřiceti zemích, zejména ve východní a západní Africe. V řadě těchto společností není nijak neobvyklé, je-li tímto způsobem postiženo 90 až 98 1 ženské populace (Crossette, 1995; Ebomoyi, 1987; Renzetti a Curran, 1986). V západním světě byly reakcí na uveřejnění faktů o ženské obřízce rozhořčené protesty feministek, které tuto tradicí odsoudily jako barbarství a tyranii a naléhaly na vlády dotčených států, aby tuto praxi okamžitě zakázaly (Walker a Parmar, 1993). Zákony zakazující její provádění přijalo jen málo afrických států, avšak v reakci na praktikování ženské obřízky africkými imigranty ji postavily mimo-zákon jak Spojené státy, tak např. Francie a Británie (Dugger, 1996). V Kanadě je hrozba ženské pohlavní mutilace v domovské zemi důvodem pro udělení statutu uprchlíka osobám, jež před jejím provedením utečou. Ve Spojených státech jsou soudy takovým osobám nakloněny méně, i zde však byl některým ženám prchajícím před provedením mutilace azyl udělen (Crossette, 1995). Vzhledem k tomu, jakým způsobem se operace obvykle provádí a jak vážné zdravotní následky často má, je pochopitelné, že tyto skutečnosti způsobily západní veřejnosti takový šok a vzbudily takové pobouření. Obřízku, resekci nebo infí-bulaci totiž u malých dívek - někdy již v předškolním věku, obvykle však mezi šesti a čtrnácti lety - provádí tradiční porodní bába nebo jiná starší žena z vesnice, která při tom používá nechirurgické nástroje jako břitvu, nůž nebo kus rozbitého skla. Anestetika obvykle nejsou k dispozici. Po dokončení operace se někdy na ránu nanáší bahno, popel, byliny nebo zvířecí trus, které mají zastavit krvácení a napomoci hojení. Pochopitelně se pak často vyskytnou komplikace - např. šok, krvácení, otrava krve nebo tetanus, na jejichž následky může dívka i zemřít. Přinejmenším však ženy. které prodělaly tuto proceduru, zřejmě nikdy nezažijí potěšení ze sexu; kvůli mutilaci je totiž pohlavní styk většinou poměrně bolestivý a zvyšuje se rovněž pravděpodobnost úmrtí matky či dítěte při porodu (Ebomoyi, 1987; Lightfoot-Klein, 1989; Rayner, 1997). O vymýcení tohoto zvyku přímo v afrických státech usilují i malé, ale narůstající skupiny místních žen (MacFarouhar. 1996; Walker a Parmar, 1993). Narážejí při tom na mohutný odpor žen i mužů. kteří se rozhodně brání uplatňování západních hodnot (Dugger. 1996b; French, 1997; Graham, 1986; MacFarquhar. 1996). Hlavním smyslem ženské pohlavní mutilace je ochránit dívku před sexuálnír, I 374 GENDER, -KRIMINALITA a spraVEDUN. S- GENDER, KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST 37£ , ,ahPZDečít že bude moci být provdána. Ve většině společností, r^ľpľXir, totiž Panuie pevné přesvědčení o nečitelnosti ženské lá i touhy, Neobřezané ženy se považují za „neciste a neprovdatelné. výsledku toho nemohou vykonávat úlohy, jež jsou v těchto společnostech u žen hodnoceny nejvýše, totiž úlohu manželky a matky (MacFarquhar. 1996; Renzet-ti a Curran. 1986). Mnoho rodičů prohlašuje, že pokud nenechají své dcery obře zat, žádný slušný muž o ně nebude mít zájem a ony se nakonec „zvrhnou stejně jako americké ženy" (Crossette, 1995; Dugger, 1996c; MacFarquhar, 1996). Jak prohlásila jedna ghanská aktivistka: „Pokud to mám říct zcela cynicky, neprodělat mutilaci znamená spáchat ekonomickou sebevraždu" (cit. dle Graham, 1986, s. 18), Není proto divu, že většina rodičů v těchto společnostech hodlá tradici u svých dcer uplatnit a mnoho imigrantů obchází americké zákony zakazující ženskou pohlavní mutilaci tak, že za cenu nesmírných obětí našetří peníze, za které pošlou své dcery do země původu, kde operaci podstoupí (Dugger, 1996c). Vcelku lze tedy říci, že ženská pohlavní mutilace podobně jako svazování chodidel a satíjsou příklady institucionalizovaného násilí na ženách, které řada - zejme na západních - pozorovatelů považuje za případy kriminální. Snahy postavit tyto tradice mimo zákon však obvykle nejsou úspěšné a jejich vykonávání často per-petuují samy ženy. Mnoho obyvatel západních zemí to považuje za iracionální, je vsak treba uvážit postavení žen ve společnostech, v nichž tyto zvyky existují. Ženská pohlavní mutilace je jedním z nemnoha prostředků, jimiž ženy vykonávají moc a ľoľľllTSní' ^ ^J6dÍněm Zdľ0ji SVé moci a ^ Pochopitelně lpí, škodlivé kúry a drzí - J U "krasy čast0 Podstupují zdraví Je-li naši cíÍm ' ^ ^ kaPit°'a U)" musí být sSSIS^^ženám'pak zákazy k°nkrétních praktiK rovnosti mezi muži a ženami Násilí - * zaměre"ými na nastolení a zajištěni vá vposledku z nízké hodnntľ t' ^ z at už nabyvá Jakékoli formy - vyplý-V' Mera Jednám přisuzována. 8.4, MOC, KRIMINALITA A Viděli jsme, že ve společnostech ktrrrr'0^05 v-rékolijehoformě-^^^ odepiran přístup k ceněným statkům. Někdy podří^né mužům a je W 376 SPRAVEDLNOST -trpínásilípächanénaženách e-svazování chodidel, satí nebo :eně podřízené mužům a je ji"1 se ženy dokonce samy podílejí na gender, kriminalita a spravedlnost násilí, jehož jsou oběťmi, neboť jen tak mohou získat určitou moc nad svými životy a zvýšit svůj status ve společnosti. Bezmocností lze také, jak jsme naznačili, vysvětlit některé statistiky kriminality a fakt odlišného zacházení s pachateli trestných činů v rámci systému trestního řízení. Nadproporčně se totiž v oficiálních kriminálních statistikách vyskytují a s nejtvrdším zacházením v průběhu trestního řízení se setkávají právě lidé relativně mocensky deprivovaní - mladí, ekonomicky marginalizovaní muži a ženy jiné než bílé barvy pleti. Takoví lidé se také nejčastěji stávají oběťmi trestných činů. V této kapitole jsme zdůraznili, že obsah zákonů a způsob, jímž jsou prosazovány, do značné míry závisí na hodnotách a zájmech držitelů moci. Převážnou většinu zákonodárců i pracovníků policie a justice tvoří bělošští muži. V následující kapitole budeme tento motiv sledovat ještě dále, tentokrát na poli politiky, politického systému a armády. Klíčové pojmy disparita rozsudků ukládání výrazně odlišných trestu pachatelům usvědčeným z podobných trestných činu, vyplývající obvykle z mimoprávních faktorů, jako je pohlaví pachatele, jeho rasová či etnické příslušnost či z jiných nesouvisejících aspektů emancipační teorie teorie, podle které přibývá trestných činů páchaných ženami a(nebo) ženskí kriminalita nabývá tradičně mužské povahy v důsledku vlivu feminismu či ženského hnutí hypotéza galantnosti (resp. paternallsmu) domněnka, že pachatelky trestných činů jsou před zákonem posuzovány shovívavěji než jejich mužské protějšky statutové delikty typy chování, které jsou nezákonné, dopouštHi se jich nezletilá osoba, u osob zle-tílých jsou však legální znésl.něnf situace, kdy jedna osoba dosáhne za použití násilí nebo pod pohrůžkou jeho použit, některé formy pohlavního styku (vaginálního, orálního nebo análního) s druhou osobou _ znásilněni známou osobou případ pohlavně motivovaného napadení, při němž obeť útočníka v,ce c. méně dobře zná Doporučená literatura O'nes, G., jENSEN, R., a Russo, A. (1998). Pornography: The producwn ano M. ľss&^m — ^mmmmCA: sage- j** S. L. (Ed, (X998). Cnme conuol and ^™»££Z£, Jmpus. Thousand Oak, Schwartz, M. D., a DeKeseheoy, W. S. (1997)- Sexual assault on the MS CA: Sage. a- GENDER. KRIMINALITA A SPRAVEDLNOST ani vtákových dělnických profesích, jako jsou řidiči nákladní! Zeny nejsou přiměřeně«*«»^ nebo docfch či íarnéstnancí dodávkových služeb, které by nebo prodeji kradeného zboží (Stel fen sme ier, 1982). flaiantnosti také rostoucí podíl zatčených žen. Zastaň- Vyskytly* *«rät"^ se dříve zdráhali podrobovat ženy * «<-» názoru konkrétne tvrdl z Pc..c, «>x ^ t 'ZL Lení a vzrostla tak pravděpodobnost, že ženy budou jako pachatelky trestných činů posuzovány obdobně jako muži. Nárůst podílu zatčených žen je tedy jednoduše produktem větší ochoty orgánů činných v trestním řízeni brát ženy do vazby a stihat je. 3 Přestože v poslední době přicházejí zprávy o tom, že v některých policejních okrscích několika velkých měst jsou gayové a lesby přijímáni lépe (viz např. Blumenthal. 1993: Egan, 1992), pro většinu policejních útvarů zůstává nadále charakteristická homofobie (Leinen, 1993; Martin a Juřík, 1996). Dále, přestože existují známky, že rasismu v postojích bílých policistů-mužů vůči jejich menšinovým kolegům ubývá, policistky, které jsou příslušnicemi menšin, se podle vlastních výpovědí setkávají s rasismem i sexismem zároveň. Martin (1989) upozorňuje, že dopad této jejich zkušenosti je ještě složitější než jev, který se označuje termínem .dvojí ohrožení", neboť tyto ženy se setkávají s rasismem ze strany bělošských policistů mužského i ženského pohlaví a sexismem ze strany mužských policistů bílé i jiné barvy pleti (viz též Martin a Jurik. 1996). 4 FBI začala přijímat ženy jako operativní pracovnice teprve v roce 1972. V roce 1998 bylo mezi 11548 operativními pracovníky 16,2 % žen (Federal Bureau of Investigation, 1998). 5 Župan (1992) uvádí, že v roce 1977 ohrozilo rozhodnutí NejvyšŠího soudu USA v případě Dothard versus Rawiinson pokrok v zaměstnávání žen v nápravných zařízeních pro muže. Soud v tomto případě ibez důkazní opory) rozhodl, že z důvodů bezpečnosti je možno zamezit Ženám v přístupu na pracovni m,sta, v nichž dochází ke kontaktu s chovanci vězení s nejpřísnější ostrahou. Většina států ľľrľ .T"'3 " UendU Z POŽátku sedmdes*Ý<*a zaměstnávala v mužských nápravných zaií-tľn fcľľľ - U-edenéh°NeJVVŠŠÍh0 SOUdu* však*«» díváno k omezení půso- • ľtÍZrľľ kanCe,áfSká 3 neVed0UCÍ™« Martin • 1«« Župan. 1992). ™*vůíi černošskím -ts rasově jednoty a účast na e*** u í'telněvmnohasmělh^Il^ M ^ (ViZ např" Spohn' l990)' miskuitni, a tak nepřekvapí, že se v prub'h ° 8m'teZ' S'UŠné ženskosti-Je ^závislá a P'0" její zákaznicí sice porušili iékon avšak ňľeStníh° F'2ení běŽně stáva obětí obtěžování. Naopak pozici bohužel jen veimi mmM d0 ' am JS0U i« výjimečně. O mužské prostituci je k dls-cl jako výhradně ženskou trestnou'činnost i ffl. ľ Že Sami autofi Pojímají prostltw vzhledem k tomu. že mužští prostituti rZ Lu0kenbi^ 1986: McNamara, 1994).*** mužům, může být i s nimi zachW drsněli ľ-"'' mae™ä Pravidla vymezená v naší kultuře ■ Příklad takové „nevídané rovnosti- se ľ' * * °Slalními ^hateli trestných Cínů. Arpaio v roce 1996 zavedl ženské vězeftské nl Ma'iCOpa v* státě Arizona, kde šerif JoseP* Pracovn,čety, ato pouze !oW cq obnovil pracovní 378 8 GENDE«. KRIMINALITA A SPRAVEDLl^ čety mužských vězňů. Ženy s pouty kolem kotníků a v pruhovaných vězeňských uniformách zde pět dnů v týdnu sbírají odpadky a přetirají graffiti (Kim, 1996). Zavedení pracovních čet vězeňkyň bylo navrženo také v Alabamě, guvernér však návrh zamítl („Chain Gangs for Women. 1996). i" Ministerstvo spravedlnosti USA rovněž uvádí, že ženy tvoři stále vyšší procento dospělých vězňů propouštěných na podmínku nebo na čestné prohlášení. Například v letech 1990 až 1996 se podíl žen na celkovém počtu podmínečné propuštěných osob zvýšil z 18 na 21 % a u osob propuštěných na čestné prohlášení z 8 na 11 % (Brown a Beck, 1997). 11 Není bez zajímavostí, že vězněným mužům se podařilo prosadit omezení přístupu ženských zaměstnankyň nápravných zařízení do některých prostor (např. sprch) z toho důvodu, že přítomnost dozor-kyň by představovala narušení jejich práva na soukromí (viz např. Fort v. Ward, 1979). 12 Statistická pravděpodobnost nákazy HIV/AIDS v důsledku znásilnění není v současnosti známa. Podle Centra pro studium politických programů zaměřených na ženy (Center for Women Policy Stu-dies, 1991a. s. 6) „se zdá, že v případech sexuálně motivovaného násilí výzkumy obvykle předpokládají, že obéť znásilněni byla infikována virem HIV již dříve, čímž se zdůrazňuje sexuální minulost oběti a naopak potlačuje fakt znásilnení". V současné době probíhá diskuse ohledné povinného testování HIV u usvedčených pachatelů znásilnění s tím, že výsledky by byly oznamovány jak pachatelům, tak jejich obětem. V roce 1997 rozhodl Nejvyšší soud státu New Jersey, že oběť znásilnění může požadovat, aby se pachatel znásilnění podrobil testu na HIV/AIDS a oběť byla zpravena o výsledku. Citovaná publikace (Center for Women Policy Studies, 1991) nabízí podrobný rozbor předností a nevýhod takového testování pachatelů znásilnění. Pozn. překladatele: V americkém pojetí sem spadá celý proces od zatčení podezřelého přes vyšetřování, sdělení obvinění a soud až po výkon trestu. b- gender. kriminalita a spravedlnost 379 rFNDER POLITIKA, VLÁDA A ARMÁDA 9' ^ 776 napsa.a Abigail Adams svému manželovi Johnov,: „Velmi . nlcméné více žen než ToX:P::::~ — ■ *** ^ ^* P- ty, které jsou slľd ľľ? ** °* ** " Přesto bychom meľblí!'0'™119965-nebot ženy a muži nejsou L ^ " J3k° dvou skupin Velmi °Patľní' větší rozdHy uvnitř jednotlivých 2« ^W a často se projev* celky. Politické postoje a chování T*" ^ ™* mezi Ženami a muži jak° ^ faktory zahrnují rasovou a etm J ^ ^ ' ^fakt0ry než Poslušnost k pohlaví. Tyto k°U PnSlušnost. Poslušnost k sociální skupině či #; 384 9 sender. politika, vláoa a ah^°a vě. věk, vzdělaní a postavení v zaměstnání (Gidengil, 1995: Lake a Breglio. 1992: Mueller, 1991; Poole a Zeigler, 1985). Podíváme-li se např. na Tabulku 9.2, vidíme, že v prezidentských volbách v r. 1996 podporovalo Billa Clintona sice více žen než mužů, ale ještě významnější faktor představovala rasová a etnická příslušnost. Clintona podpo rovalo více bělošek než bělochů, u afroamerické populace měl však obdobně širokou podporu jak mezi ženami, tak mezi muži. Účast afroamerických žen ve volbách se zvyšovala daleko prudčeji než účast afroamerických mužů a od roku 1965 je vyšší pravděpodobnost volební účasti afroamerických žen než afroamerických mužů (Prestage, 1991). S faktorem rasové/etnické příslušnosti se ve volbách v r. 1996 také prolínal faktor věku, ale rasová/etnická příslušnost byla přece jen závažnější. TABULKA 9.2 Voliči v prezidentských volbách v r. 1996 celkový počet hlasů (%) procento hlasů pro: Voliči Clintona Dolea Perota Muži 48 43 44 10 Ženy 52 54 38 7 Bělošské obyvatelstvo 83 43 46 9 Afroamerické obyvatelstvo 10 84 12 4 Americké obyvatelstvo 21 hispánského původu 5 72 6 Americké obyvatelstvo 48 8 asijského původu 1 43 Běloši 40 38 49 11 Bělošky 43 48 43 8 Afroameričané 5 78 15 5 Afroameričanky 5 89 8 2 Rodinný příjem: 28 11 n <$15,000 11 59 $15,000-$29,999 23 53 36 3 10 7 $30,000-149,999 27 48 40 >$50,000 39 44 48 i 7 >$75.000 18 41 51 t >$100,000 9 38 54 6 Věk: 10 Q 18-29 let 17 53 34 41 41 44 30-44 let 33 48 q 45-59 let 26 48 í? 7 60 let a více 24 48 Pramen: .Portrait of (he electorate", 1996. 3' BENDER, POLITIKA. VLA0A A ARMADA 385 Vp0S,edních volbách sejako^ v 1992 poprvé v americké historii, vytvořili viditelnou . dobre slyšitelnou skupin, Lličstva lesb.ké ženy a gayové. Politické organizace leseb a gayů uskutečnily úspěš-né kampaně registrace voličstva a shromáždily ve fondech předvolební kampaně mil| ony dolarů a to nejen pro Billa Clintona, ale i pro kongresové, státní a místní politi-ky, kteří měli jejich podporu. Podle odhadů hlasovalo ve volbách v r. 1992 mezi čtyřmi a devíti miliony leseb a gayů. Toto bezprecedentní otevřené zapojení leseb a gayů do hlavního proudu celonárodní politiky bylo ovšem do značné míry projevem rozhořčení nad reakcí federální vlády (nebo naopak nad nedostatečností její reakce) na krizi HIV/AIDS (viz kapitola 11) a nad bezostyšnou homofobií, kterou vyjadřovali řečníci jako Pat Robert-son na sjezdu Republikánské strany v r. 1992. Zatímco Bush se od homosexuálních komunit distancoval, Clinton přislíbil zvýšení finančních prostředků na výzkum a léčbu HIV/AIDS z federálního rozpočtu, prosazení programu národního zdravotního pojištění a zrušení zákazu služby homosexuálů v americké armádě (Gross, 1994; Schmalz, 1992). Ačkoli Clinton během svého prvního funkčního období v plnění těchto slibů značně zklamal, podporovali ho lesbické ženy a gayové i v r. 1996 proti republikánovi Doleo vi, a to výrazně pod vlivem homofobní rétoriky a nepřátelské politiky vůči jejich komunitám, kterou republikánští představitelé a kandidáti užívali a hlásali. Očekává se, že všeobecná podpora leseb a gayů demokratickým kandidátům v budoucnu ještě vzroste, nebot republikánští političtí konservativci ve svém „útoku na homosexualitu" stále pokračují (Seelye, 1998). _ Genderový rozdíl je někdy vysvětlován i jako výraz zásadních - podle některých tvrzen, snad vnitřně daných - rozdílů mezi pohlavími: ženy se více zaměřují E£ mS r86 Více zaměNí na soutéžení a práva jeď *> - na ř roľ8 BľeglÍ0> 1992>" Ro*% ™zi různými skupinami kami ľženamS ľv" * * -nami, mezi běloš- "kazují, že rozdíly ve ýoUěT' 'eSbÍ°kymi a heterosexuálními ženami - však -nek u různých skupinob^tľ T^"**** jSOU °drazem životních pod-novisko vyjádří kandidát k prolT ™ ^ Genderové stereotypy však ma-temUm'^ ^ P'° jej'Ch Život zasadní budou morálnější nebo humánně " 3 Představa' že P°«tictó názory žen didující osoby. Nyní krátce obráť' mUŽŮ' 56 Většinou aplikuje 1 ^ tj- v úřadech veřejné správy. Nelľ P°Z°rn°St k °S°barn ve veřeJnycn funkCÍCh' rovv rnirtíi___:. jprve je deravý rozdíl projevuje lv^ých politických aktivitách však nežité prozkoumat, zda se 386 . než jsou volby. .1 Gender a politická činnost Kromě volebního aktu existuje i mnoho dalších forem politické činnosti. Podle politologa Lestera Millbratha (1965) existují v zásadě tři roviny politického akti-vismu. Nejnižší rovina, divácká činnost (spectator activities), zahrnuje nošení odznáčků vyjadřující politickou podporu nebo vylepování samolepek na blatník auta vyjadřující tuto podporu. Millbrath považuje za diváckou činnost i sám volební akt, protože vyžaduje jen minimální úsilí. Uprostřed je přechodová činnost (transitional activities) jako např. písemný kontakt s veřejnými činiteli, přispívání na kampaň a účast na manifestacích nebo schůzích. Nejvyšší rovina politické činnosti, kterou Milbrath nazývá gladiátorská činnost (gladiator activities), zahrnuje práci na politické kampani, převzetí aktivní úlohy v některé politické straně nebo kandidaturu do úřadu veřejné správy, Gladiátorská činnost vyžaduje maximum úsilí a oddanosti. Navzdory oblíbenému mýtu, že muži se o politiku zajímají více a jsou v ní aktivnější, jsou ve skutečnosti rozdíly mezí pohlavími v úrovni politického aktivismu malé. Všeobecné vzato se do politiky příliš nezapojují ani ženy, ani muži. Historicky byla u žen přece jen o něco větší pravděpodobnost, že se zapojí spíše do divácké činnosti, jako je nošení odznáčků či vyjadřování podpory samolepkami na autě, zatímco muži se více angažovali v přechodové činnosti, zejména v peněžitých příspěvcích na politické kampaně (Lynn, 1984). Genderová odlišnost v přispívání na kampaně byla do značné míry způsobena skutečností, že ženy měly výrazně nižší vlastní příjmy, s nimiž by mohly volně disponovat, než muži. V posledních letech však příspěvky žen na kampaně podstatně vzrostly; u této otázky se zastavíme, až se budeme zabývat kandidaturou na politickou funkci. Mnohé případy přechodové politické činnosti žen však byly při výzkumu přehlíženy či podceňovány. Mnohé tyto činnosti vykonávaly dělnické ženy a ženy jiné barvy pleti než bílé na úrovni lokálních, lidových, regionálních či komunitních, tzv. -grassroots", aktivit (Prestage, 1991). Podstatná část tohoto aktivismu se zaměřovala na zachování a rozšíření služeb financovaných vládou, na nichž členové těchto společenství závisí a jež byly v posledních letech v rámci omezování výdajů a rozpočtových škrtů znatelně oklesťovány. Proto bělošské dělnické ženy i ženy jiné barvy pleti organizovaly ochranné svazy nájemníků, vedly stávky kvůli nájemnému, bojkoty škol a petiční akce ve snaze zachovat základní sociální služby, sociální dávky a programy zdravotní péče (Bookman a Morgen, 1988; Seitz, 1995). Poněvadž se ale studie o politickém aktivismu tradičně omezují na lobbování. volby BENDER. POUTIKA. VLADA A ARMÁD* GENDER, POLITIKA. VLADA A ARMADA 3B7 -, nrošly tyto významné a někdy i úspěšné politické činnosti žen 3*eänZ"S ^™i Jen 9 %. Na ce|0Státním sjezdu (Bennet. 1996; Democratic NatL^ľ ^ mezi delegovanými 32,2% uonal Committee, 1997) 388 a- GENDER, POLITIKA. VLÁDA A AHMAD Tabulka 9.3 Kandidátky ženy na celostátních sjezdech politických stran v letech 1990-1996 Rok Demokratky (%)* Republikánky (%) 1900 ** ** * 1904 *• *** 1908 ** ** * 1912 ** ** * 1916 1 *** 1920 6 3 1924 14 1 1928 10 6 1932 12 8 1936 15 6 1940 11 8 1944 11 10 1948 12 10 1952 12 11 1956 12 16 1960 11 15 1964 14 18 1968 13 17 1972 40 30 1976 34 31 1980 49 29 1984 50 44 1988 49 35 1992 50 41 1996 50 36 Počet procent nezbytně neodráží poměr hlasů na sjezdu, kterými disponovaly ženy delegátky: někteří delegáti Demokratické strany disponovali hlasy částečnými. * * Méně než 1 %. Počty v absolutních číslech: 1900 - 1; 1904 - O; 1908 - 2:1912 - 2. * * * Méně než 1 %. Počty v absolutních čístech: 1900-1: 1904 - 1; 1908 - 2: 1912 - 2,1916 - 5. ___„ „ 1qqk- raw/p 1988- Democratic Matronal Commitee, 1997; Prameny: Benedetto. 1992: Bennet. 1996. CAWP. 198B. U ^ ^ ^ Delegates". 1992. 92 GEfSIDEB A VEŘEJNÉ FUNKCE Použijeme-li jako ind.kátory účast ve volbách a politický aktivismus maj, zeny a muži zdá se o politiku podobný zájem. Historicky měji však prakticky monopol na veřejné funkce po celém světě muži. Dnes Je ve svétě 191 zem,; jen c yr, maji ženu v čele vlády, deset mé ministryně zahraničí, deset (včetně Spojených státu, 389 9 GENDER. POLITIKA. VLADA A AfiMÁOA , iW a sedmnáct má mluvčí parlamentu Ženy. Ve 179 zemích, máv0S,ve,vy^ kde existuje P^lamen ^ téměf etyfsetProcentní vzrůst, ale v prů- SSSSSp- Pa—Ů (z 26 na 179». V postsociahst, L demokraciích pohodní Evropy ženy de facto zastoupen, ve vlade v důsledku parlamentních voleb ztratily. V Albánii se např. počet zen v parlamentu mezi lety 1987 a 1994 snížil z 28 % na 6 % a v Rumunsku z 33 % na 4 %. Přesto ženy získaly v zemích tak různorodých jako Indie, Francie a Jižní Afrika v politické reprezentaci neuvěřitelné úspěchy a ve čtyřech skandinávských zemích - Švédsku, Norsku, Dánsku a Finsku - mají ženy 33 % až 40 % parlamentních křesel, což je více než v jakékoli jiné zemi na světě (Inter-Parliamentary Union, 1997). Jak si z hlediska zastoupení žen ve federální vládě stojí Spojené státy ve srovnání s jinými zeměmi? Ze 173 zákonodárných systémů, které zkoumala fvlezi-parlamentníunie (Inter-Parliamentary Union, 1997), se Spojené státy umístily jako třicáté deváté. Tomuto zařazení Spojených států bezpochyby napomohla skutečnost, že během osmdesátých a zejména devadesátých let udělaly ženy v této zemi v politické sféře výrazný pokrok na všech úrovních, federální, státní i regionální, i když jako celek stále zůstávají zastoupeny nedostatečně, zvláště ve federální vládě. Mez však prozkoumáme tyto počty důkladněji, pozastavme se nad některými faktory, které historicky přispěly k nerovnosti v zastoupení obou pohlaví v úřadech veřejné správy. Jeden ze způsobů, jak se genderový rozdíl v zastoupení ve veřejných funkcích L2Zrm"'Je °dlíŠná S0CÍaiÍZaČní ZkUěenost ^ * dívek. Tento argu-™riaZďSPOto K POlÍtíCe V dětStVÍ' kdv se chla<"ům říká'* zidentem. Děti se tedy uč ' ToZT * " **" ^ ^ i v jejich chování v dospělost žľ " * t0 56 zřídka. Z6ny 51 usilovär* ° veřejnou funkci volí za cíl jen Toto vysvětlení je svým zoů^h*.™ • ství. jak jsme zjisti,, vľkapľoľs 7^' V *S podle pohlaví silný vliv Výzkum vš ľ3 "* ^ P°St°JŮ 3 Ch°Vanr tvPizovaníCÍ1 žádné rozdíly podle přísnosti k llT^ dět? Šk0,m'h° diferenční socializace skutečněW (EpSleÍn' 1983>" A navíC' a žen o politiku najdeme méně pod*^*!^ byCh°m' * ^ ooonosti. nezjsme viděli v této kapitole. Miadé 330 9 Gf*°EB. POLITIKA, VLAOA A ARPÁDA ženy aspirující na politickou kariéru mají stále výrazně méně modelových vzorů této své role než jejich mužští kolegové, to se však mění, jak se každý volební rok zvyšuje účast žen v politických soubojích. Dostupnost modelových vzorů pro politické role a dostupnost mentorů či mentorek je důležitá; mnohé funkcionárky uvádějí, že je v jejich politické kariéře inspirovaly a pomohly jim v ní jiné ženy (Center for American Woman and Politics, dále CAWP, 1984). Druhé vysvětlení, proč je počet funkcionářek malý, je, že pro ženy je daleko obtížnější skloubit požadavky veřejného politického života s domácími povinnostmi. Stejné jako většina vdaných zaměstnaných žen i ženy političky, které jsou vdané, nesou dvojí pracovní zátěž; jejich partneři, pokud žijí v manželství, na sebe zpravidla primární povinnost péče o děti a domácnost nevezmou. Zvláště na federální úrovni vyžadují nároky veřejné funkce mimořádné oběti, pokud jde o čas, který může funkcionárka strávit se svou rodinou. Není proto nijak překvapivé, že ženy příznačné vstupují do politiky v pozdějším věku než muži (poté, co jejich děti odrostou) a že u žen političek v nejvyšších funkcích je větší pravděpodobnost než u mužů, že budou svobodné, ovdovělé nebo rozvedené, i když mohou mít děti (Mandel a Dod-son, 1992; Toner, 1996). Lovenduski (1986) zjistil, že i v Evropě jsou ženy ve veřejných funkcích méně často vdané než jejich mužští kolegové ženatí a mívají méně dětí než muži. To neznamená, že muži neprožívají konflikt mezi svou politickou kariérou a rodinným životem. Nedávné výzkumy ukazují, že tomu tak je a že toto napětí může být vysoké. U mužů je však pravděpodobnější, že půjdou za svými politickými ambicemi i navzdory těmto konfliktům, zatímco ženy se často snaží tento konflikt vyřešit tím, že svou politickou kariéru oddálí, posunou nebo že se aspoň dočasně jedné z těchto rolí kvůli druhé vzdají (Toner, 1996). Třetím, i když stále méně často uváděným vysvětlením je, že počet mužů ve volených funkcích převyšuje počet žen proto, že většina žen postrádá nutnou kvalifikaci a doporučení. Je jistě pravda, že většina žen funkcionářek z doby před 2. světovou válkou své funkce zdědila a jednoduše dosloužifa za své zesnulé manžely nebo otce. I pokud byly zvoleny, měly většinou nižší vzdělání než muži v tomto postavení, a poněvadž právnické a obchodnické profese jim byly do velké míry uzavřeny, vstupovaly do politiky s jinou profesionální průpravou, zejména v oblastech učitelství a sociální práce. V posledních letech se však toto zmenilo. U zen funkcionářek je pravděpodobnost, že absolvovaly vysokou školu, a tato pravděpodobnost je dokonce vyšší než u mužů funkcionářů; u funkcionářek jiné barvy Pleti než bílé je tato pravděpodobnost vyšší, než ukazuje průměr u funkcionářek 391 9 GENDER. POLITIKA. VLADA A ARMAOA ! ,růwP 1985- Natívidad, 1992; White, 1995). Počet žen ve veřejných obecne (CAWK ■ obchodn,ce také vzrostl, jakož i počet těch, kZ je u funkcionářek stá.e menší pravděpodobnost, ze maj, tuto zkušenost, než u funkcionári, je u nich zase vyšší pravděpodobnost jiného typu po.itické zku-šenosti U žen funkcionáře* je např. vyšší pravděpodobnost než u jejich mužských kolegů že předtím, než na funkci kandidovaly, zastávaly jmenované vládní funkce a že se podílely na politických kampaních (CAWP, 1984: White, 1995; Witt et al.. 1994). Z toho tedy vyplývá, že „argument rozdílné kvalifikace" je dnes méně obhajitelný než v minulosti. Čtvrtým argumentem je, že nedostatek žen ve veřejných funkcích může být dán diskriminácia předsudky vůči nim, což se může projevit na dvou rovinách: mezi voličstvem a v rámci politického úřadu. Studie na téma sexismu voličstva ukazují, že se sexismus v posledních letech v zásadě snížil (Clark, 1991). V jednom nedávném celostátním výzkumu veřejného mínění se např. většina dotazovaných (51 %) shodla, že by v politickém boji mezi mužem a ženou se stejnou kvalifikací a stejnými schopnostmi hlasovali pro ženu, protože Spojené státy potřebují ve vysokých veřejných funkcích více žen (41 % s tím nesouhlasilo a 8 % nebylo rozhodnuto). S tímto prohlášením se však ztotožnilo více žen (57 %) než mužů (45 %) („Women Candidates", 1992). Mezinárodní průzkum 22 000 lidí ve dvaceti dvou zemích v r. 1996 zjistil, že většina dotazovaných v každé ze zkoumaných zemí se domnívá, ze by vláda byla lepší, kdyby politické funkce zastávalo více žen. Tento názor vyjadnio např. 50 % dotázaných v Indii. 51 % ve Velké Británii a 59 % ve Francii; ve Spojených státech jej sdílelo 57 % dotázaných („Poli", 1996). to nľZžľr ''ľ T*9* na P°litické *»*<* stupem času zvykla a už Přesto ukazuj u^ľv^T ^1998)' ^ ^ stvo zřídka n blíží ^ZLTZ ^ ^ ^™ n*^' a kandidátkách (Witt et al 1994!! ' V°"ČStva 0 Politických kandidátech a to bez ohledu na jejich indiviw -, V°'iČŮ např' stále P°važuJe ka"didátl Odkud tyto obrovské sumy pocházejí? Mnozí kandidáti na veřejnou funkci jsou nadále jedinci se značným osobním bohatstvím, avšak lví podíl na sponzorování kampaní dnes přichází od soukromých společností a skupin zastupujících zvláštní zájmy. Některé skupiny se zvláštními zájmy se vlastně přímo věnují shánění a distribuci příspěvků na kampaně téch politických kandidátů, již podporují jejich skupinové zájmy. Tyto zvláštní zájmové skupiny se nazývají Výbory pro politickou činnost {Poiitical action committees, dále PAC). Ve Spojených státech je dnes více než 4000 těchto výborů, které zastupují obchodní společnosti (např. Philip Morris, jednu z nejvétších společností specializovaných na obchod s tabákem, potravinami a alkoholem ve Spojených státech), určitá průmyslová odvětví a profese (např. Americkou lékařskou komoru, Americkou advokátní komoru) a specifické otázky (pro a proti přerušení těhotenství, pro kontrolu střelných zbraní a proti ní). Výbory PAC přispívají miliony dolarů na kampaně, které z nich dělají na politické scéně mocnou sílu. Např. v letech 1993-1994 podpořily PAC politické kandidáty téměř 190 miliony dolarů. Z historického hlediska však kandidující ženy a kandidující z řad menšin získali z těchto fondů jen relativně malé procento; zástupci PAC to odůvodňovali tím, že je tito kandidující o podporu nežádají („Seekíng Cor-porate PAC Money", 1986). Může to být pravda, zejména vzhledem k tomu, že mnohé PAC jsou součástí velkých firem a profesních asociací ze sfér, v nichž je procento žen a menšin tradičně nízké, a ženy ani menšiny tedy příznačně nebývají členkami profesních, sociálních a politických sítí. jejichž prostřednictvím největší příspěvkové akce na kampaně běžně vznikají (Scott, 1994). Přesto však i v případě, že je žádost o příspěvek vznesena, je získaný obnos zpravidla v průměru nižší, než bývají sumy poskytnuté kandidujícím mužům bělochům (Carroll, 1985). Jak nedávno uvedla jedna politička zvolená do státního úřadu: „Přijde-li na shánění peněz na kampaň nebo na proniknutí do struktur velkého státního byznysu, což je skutečné centrum moci, můžete pořád ještě narazit na pevnou kamennou zed mužské nadvlády" (cit. Ayres, 1997a, s. B8). V průběhu devadesátých let 20. století se však i tento rozměr politické arény začal dramaticky měnit. Za prvé proto, že ženské organizace úspěšně mobilizovaly členskou základnu, aby podpořila kandidující ženy a feministické kandidáty, a to nejen „svýma nohama", tedy spoluprací na kampani a hlasováním, a!e, svým, Peněženkami (CAWP, b. r.). Ženy, rasové a etnické menšiny, lesbické ženy a gayové navíc sestavili formální i neformální politické koalice i své vlastní Výbory pro Politickou činnost, jako byly např. Výbor pro politickou činnost celostátního pol. 9 GENDER, POLITIKA. VLADA A ARMADA 395 "Sk'ch žen (National Political Congress of Black w0-tického kongresu te^^ ieny{Women's Campaign Fund) či Emiliin seznam men-sPAa Fond kampa ■ ^ ^ ^ ^ ^ ^ g mJIJony do|arů ^ ^ t^cľobľcne považuje za jeden z nejsilnějších ženských PAC (Frie* 1993- Witt et al 1994)." Fond vítězství (Victory Fund), určeny pro kandi-lifcilesby agaye, shromáždil na jejich podporu tisíce dolarů (Gross, 1994). Navzdory mnohým překážkám, které stále brzdí ženy. rasové a etnické menšiny, gaye a lesby kandidující na politické funkce, počet úspěšných pokusů, kdy se kan-didující ze všech těchto okruhů ucházejí o veřejnou funkci, se stále zvyšuje, Zaměřme nyní svou pozornost na otázku poměrného počtu žen a mužů v určitých volených a jmenovaných úřadech, a kde to bude možné, podíváme se i na faktor etnicíty a sexuální orientace. 9.2.1 Ženy a muži ve státních a regionálních vládách Tabulka 9.4 na straně 397 ukazuje počet žen, které zastávají vybrané úřední funkce na úrovni jednotlivých států a na regionální úrovni. Muži zjevně stále dominují jak ve státních, tak i regionálních vládách, neboť tvoří velkou většinu funkcionářů ve všech kategoriích. Přesto právě na úrovní státních vlád ženy v posledních letech dosáhly největšícrt politických zisků. Nejdůležitější je patrně vzrůst počtu žen v zákonodárných sborech jednotlivých států. Ačkoliv přes 78 % všech křesel ve státních zákonodárných sborech stále obsazují muži, vzrostl počet zákcnodárkyň od r. 1969 více než pětkrát, z pouhých 4 % na 21 %, v pěti státech zaujímají ženy třetinu nebo i více křesel zákonodárné-v Nľvľľ^ľľ6 Wa£hinět0nU (39'5 %)' V Ariz0ně (37.8 %). v Coloradu (35 %). kdežľnľoTÍV ^ Verm°ntU (33'3 %> (CAWP' 199^)- V New Hampshlr* nér^Tv3? % kF6Sel" -*'V P°*ci mluvčí sněmovny a guver- y azda je vsak zJmé poliucké strany (Goldberg, i997). , ,,. P-°n,kly 1 «S * -in, V . Í994 bylo vľl9 reau of the Census, l997) Nane-' (U' S' DePartment of Commerce, B" stále velmi nedostatečně zastoľ ÍS0U StŠtních zákonodárných sborech * tyto ženy jen 3,1^ »*i -ž ». V * ** -lárců a 14,4% státních zákona ■ tvo- dárkyři.Afroameričanky působily v zákonodT;' 396 iých sborech třiceti pěti států 9- GENOER. POLITIKA, VLAOA A-ARM řily 2,3 % všech státních zákonodárců, 10,5 % státních zákonodárkyň a 72,4 % státních zákonodárkyň z menšinových skupin. Američanky latinskoamerického původu působily v zákonodárných sborech čtrnácti států, celkově obsadily 45 křesel a tvořily 2,8 % státních zákonodárkyň. Američanky asijského původu působily ve třech státech, obsadily 11 křese! a tvořily 0,7 % zákonodárkyň žen. Původní oby-vatelky Ameriky působily v šesti státech, obsadily však celkově jen osm křesel a tvořily tak pouhých 0,5 % zákonodárkyň. Úhrnem tedy tvoří Američanky hispánského původu 0,6 % všech státních zákonodárců v celé zemi, Američanky asijského původu 0,15 % a původní obyvatelky Ameriky 0,11 % (CAWP, 1998b). TABULKA 9.4 Ženy ve státních a místních vládách, vybrané funkce, 1998 Funkce úřadu veřejné správy Počet žen ve funkci Guvernérka Viceguvernérka Státní tajemnice Generální prokurátorka Státní ministryně financí Státní auditorka nebo revízorka Státní ministryně školství /Nejvyšší státní úřednice pro vzdělání Komisařka pro pojištění Komisařka práce Komisařka pro železnice Komisařka pro státní pozemky Komisařka pro korporace Komisařka pro služby veřejností Komisařka pro veřejná zařízení Členka státního zákonodárného sboru Starostka (města s počtem obyvatel nad 30 000) (n = 975 měst) 18 (ze 42) 12 8 10 11 3 1 1 1 2 4 2 1,607 (21,6 %) 202 (20,7 %) Pramen: CAWP, 1998a. A0A Navzdory těmto nízkým počtům je důležité mít na paměti, že představuj, z,sky ve státních volitelných funkcích pro rasové a etnické menšiny, zejména pro zeny Jiné barvy pleti než bílé. Zdá se. že lesby a gayové dosáhlí na Státní úrovni menšího úspěchu, i když se jim podařilo prorazit v regionálních volbách. Tony Miller, který se v r. 1994 ucházel o pozici kalifornského ministra zahraničních vécí, se stal prvním kandidátem na státní úřad, jenž se otevřené hlásil ke své homosexuální onen- 3 9 7 9- GENDER. POLITIKA. VLÄOA A ARMÁDA y. ««» 450 000 M*n** " o^°nä,odn,m méStKu ss — - -* než 150 ch málně pěti funkčních období veT-^ ^ Sh°dUJe V t0m' že je p0třeb3 ^ Předsedům pléna trvá obvykle JT^' Za6ne být vlivná funkce 03 ^ toto místo zajistííGerteog. 1984. J °SmnáCt let Půs°bení ve Sněmovně, než si ' Vnn'19841 Tak°vá zjištění tedy zdůrazňují výfz^ aoo 9 GENDER, POLITIKA. VLÁDA A AB^AD úřadujících funkcionářek, které úspěšně kandidují na znovuzvolení v následujícím období; jinak i v případě, že kongresová křesla zaplní více žen, bude jejich juniorský status stále příčinou jejich nedostatečného zastoupení ve vysokých funkcích. Víme, že dosud každý prezident, hlava výkonné moci ve Spojených státech, i každý viceprezident byli muži. Ani za jednu zobou hlavních politických stran nikdy na prezidentský úřad nekandidovala žena, i když bývalá demokratická senátorka Patricia Schroeder se o to pokusila v r. 1988. Teprve v r. 1984 byla hlavní politickou stranou poprvé nominována žena do funkce vtceprezidentky. Probíráme-li výkonnou složku federální vlády, musíme mít na zřeteli, že ti, kdo jsou zvoleni do funkce, mají také privilegium jmenovat další politiky do nejrůznějších vysokých funkcí. Jak jedna zpráva zdůraznila, prezidentská jmenování mají zejména pro ženy a menšiny zásadní význam ze tří hlavních důvodů (Pear, 1987); 1. Poskytují mladým odborníkům cenné profesionální zkušenosti. 2. Vytvářejí příklad personální politiky pro soukromé zaměstnavatele. 3. Nabízejí možnosti účastnit se politického rozhodování jedincům z různých prostředí a s různými zájmy. Existuje 290 vysokých vládních funkcí, do nichž jmenuje prezident a Senát tato jmenování potvrzuje. Ve funkčním období Ronalda Reagana byla podpora ženských práv přinejlepším sporná, Reaganovou zásluhou však bylo, že jmenoval ženy asi do čtyřiceti funkcí, které nikdy předtím nevykonávala žena, včetně několika netradičních nebo stereotypně maskulinních oblastí. Reagan měl ovšem k dispozici téměř 300 uvolněných míst federálních soudních úřadů a ženy jmenoval jen do 26 (8,7 94) z nich. Toto je důležité, neboť funkce federálních soudců jsou doživotní, ajejich vliv na utváření zákona tedy přesahuje vliv vlády, která je jmenovala. Zároveň se během Reaganova funkčního období výrazně snížil počet mužů i žen z rasových a etnických menšin, kteří byli jmenováni do politických funkcí, ze 44 na pouhých 20 (Pear. 1987). George Bush zvýšil počet prezidentských jmenování více než kterýkoli z jeho Předchůdců v Bílém domě; ženy představovaly 19,4 % Bushových jmenování (celkově 185 žen). Přesto bylo v jeho seniorském týmu žen jen málo: devět žen oproti čtyřiceti mužům. Nejpozitivněji hodnoceným Bushovým jmenováním z řad Žen a menšin bylo jmenování Antonie Novello, Američanky latinskoamerického původu, do funkce ministryně zdravotnictví. Všech sedm žen, které pracovaly/ako zástupkyně asistentů prezidenta, však působilo v oblastech tradičně považovaných za ženskou sféru. Bush byl těmi, kdo mu byli blízko, popisován jako „chlap pro chla-PV" a jeho užší okruh spolupracovníků tomu napovídal (Dowd, 1991). 9- GENDER. POLITIKA. VLÁDA A ARMÁDA 401 ton ukáza, pevné odhodlání zvýšit svými jmenováními diverzitu K1T Tě I Když byl v průběhu prvního funkčního roku kritizován, že se •JSU" otálí, Pracovní tým Bíiého domu tvrdil, že tomu tak bylo pravé 1 prez,dentovu odhodlání zajistit rozmanité zastoupen,, a peclive tedy zkoumá, seznamy navržených, které dodali členové a členky kabinetu (jehl, 1993). Např. 2e 486 lidí, kteří byli jmenováni do prezidentova kabinetu od r. 1789, kdy byl ustaven poprvé, bylo jen 22 žen; 50 % (11) z nich jmenoval prezident Clinton (CAWP, 1998e). Prezident Clinton také jmenoval prvního gaye a první lesbu, kteří se ke své orientaci otevřeně hlásili, do vysokých federálních funkcí: Bruče A. Lehma-na, náměstka ministra obchodu a komisaře pro patenty a obchodní značky, a Robertu Achetenberg, náměstkyni ministra pro bytovou výstavbu a městský rozvoj (Riordan, 1994).7 Mezi nejvýznamnější jmenování v prezidentově pravomoci patrí jmenování do Nejvyššího soudu Spojených států, opět proto, že vzhledem k tomu, že funkce těchto soudců je doživotní, přesahuje působnost těchto jmenování vlastní prezidentské období. První ženu do Nejvyššího soudu, Sandru Day 0'Connor, navrhl v r. 1981 Ronald Reagan. Z historického hlediska výlučně mužský Nejvyšší soud spíše posiloval diskriminaci na základě pohlaví a pro její odstranění udělal jen málo. Ještě v průběhu šedesátých let odrážely rozsudky v případech diskriminace na základě pohlaví názor předsedy Nejvyššího soudu Waita, který v r. 1875 v případu Minor versus Happersett prohlásil, že stejně jako děti jsou ženy „zvláštní kategorií občanu která potřebuje disciplínu a ochranu. Až do roku 1973 se Nejvyšší soud řídil ľpaľm'rľ "I"' PfíPadŮ dÍSkrimÍnace žen ^ ° >*, víc než o „romantic- -staví ženy na » pohlaví nevyloučil Jmenin vs**ny formy diskriminace na základe ^zeženavNej^ššímsou^^^^ pohlaví, vydobytou v předchozích ^ovanou právní podporu rovnosti nor však bylo vtéto oblasti nejednozZľ^' **** Působe™ so^ně ^ v oblasti zaměstnání ale její nazorvťk acněsice Podporovala rovnoprávnost nejednala důsledně ani v zájmu ochraT' * T*"6**5** 0Datření kolísaly' ^ v případu IVeosfer versus ReprodukTr na Umělé přeruSení těhotenstV'; Services, (1989, dokonce otw|J^W™CM ^ ("Woductive H*** rozhodnutí v případu Roe versus Wade S ! aby zn0VU c vviz kapitola 6).8 9' GEN°ER. POLITIKA. VLÁDA A AR*!*0* George Bush uskutečnil dvě jmenování do Nejvyššího soudu. V r. 1990 se proslýchalo, že nominuje soudkyni Edith H. Jones, která by nahradila soudce Willia-ma Brennana odcházejícího do důchodu; Brennan byl mnohými považován za hlavního zastánce liberálních názorů u Nejvyššího soudu. Místo toho však Bush vybral bělocha Davida H. Soutera. V r. 1991 nominoval Bush do Nejvyššího soudu černocha Clarence Thomase. Jmenování soudce Thomase však nebylo považováno za vítězství ani pro rasové a etnické menšiny, ani pro ženy, a to zejména pro jeho konzervativní postoje k vyrovnávacím opatřením a pro obvinění ze sexuálního obtěžování, jež proti němu béhem předběžných projednávacích pohovorů vznesla profesorka Anita Hill. V r. 1993 se druhou soudkyní Nejvyššího soudu Spojených států stala Ruth Bader Ginsburg, nominovaná prezidentem Clintonem. Soudkyně Ginsburg, která nahradila penzionovaného soudce Byrona R. Whitea. prokázala značné úsilí při podpoře rovnosti pohlaví a práva na umělé přerušení těhotenství. V r. 1994 nahradil u Nejvyššího soudu soudce Harryho Blackmuna druhý Clintonův kandidát, Step-hen G. Breyer, běloch, jehož rozhodnutí u soudů nižší instance se vyznačovala podporou občanských práv a reprodukční svobody. Soudci dosud neudělali mnoho pro to, aby posílili diverzitu zaměstnanců v rámci Nejvyššího soudu samého. Z devíti současných soudců pouze soudce Breyer najal stejný počet právniček jako právníků. 88 % z nich byli ovšem běloši a bělošky. Soudkyně 0'Connor najala 43 % právniček žen a soudkyně Ginsburg 40 %. z nich bylo ovšem v prvním případě 91 % a v druhém 90 % bělošek. Soudce Stevens, který je v úřadě od r. 1975, najal 28 % žen a spolu se soudcem Thomasem má nejlepší výsledek v počtu zaměstnanců jiné barvy pleti než bíié, 14 %. Všichni zbývající soudci zaměstnali 17 % nebo méně žen úřednic a 10 % nebo méně úřednic či úředníků jiné barvy pleti než bílé. Předseda Nejvyššího soudu Rehnquist, působící od r. 1972, najal do úřadu jen jediného nebélocha. úředníka latinskoamerického původu; úředníci soudce Scalii byli všichni bílé barvy pleti. Jak uvádí jedna charakteristika: „Velká část moci. která formuje rasové a genderové vztahy ve Spojených státech, spočívá v rukou bílých mužů" (Mauro, 1998. s. 12A). Ve světle těchto statistik vyniká důležitá skutečnost; přítomnost zeny belos- nebo osoby jiné barvy pleti než bílé ve vládní funkci nezbytně neznamená ze zájmy žen nebo menšin budou zastupovány důsledně a spravedlivé nebo ze bude vždy up,atnována genderová, rasová a etnická rovnost. Jak vatelé prSběhu vlády Margaret Thatcher, žena lídr se může stavět prot, ženským 403 a- GENOER. POLITIKA, VLÁDA A ARMÁDA právům a rovnosti pohlaví, zatímco někteří lídři muž, je pevne podporují. Volby ve Spojených státech v roce 1994 skutečně do Kongresu přivedly řadu krajně kor, zervativních republikánek, které hájily drastické škrty v sociálních výdajích a které se stavěly proti právu na přerušení těhotenství (viz např. Egan, 1996). Jde i o to, že mnohé ženy ve jmenovaných vládních funkcích nemají institucionální mandát pracovat aktivně na záležitostech genderové problematiky, a i ty, které tento mandát mají, k nim musejí přistupovat v kontextu preferencí vládní politiky (Boneparth a Stroper, 1988). Výzkum přesto ukazuje, že ženy ve volených funkcích mají obvykle pozitivní vliv na průběh zákonodárství ohledně ženských práv a je u nich také větší pravděpodobnost než u zákonodárců mužů, že přisoudí otázkám, jež se týkají specificky žen, nejvyšší prioritu {Ayres, 1997a; Carroll et al., 1991; Goldberg, 1997; Kelly et al.. 1991; Mandel a Dodson, 1992). Toto zjištění nepodpírají jen analýzy činnosti zákonodárců v průběhu jejich funkčního období, ale i průzkumy důležitosti, kterou zákonodárci připisují přítomnosti žen ve veřejných funkcích. V jednom takovém průzkumu např. 85 % zákonodárkyň a 74 % zákonodárců uvedlo, že zvýšená účast žen ve veřejných funkcích ovlivňuje, jak vážně berou zákonodárci v potaz vliv určitého zákona na ženy jako na skupinu (Mandel a Dodson, 1992). Jak uvádí Lovenduski (1986, s. 243), zdá se. že „musí existovat určité .miř* maln, množství" žen" - a my bycnom doda|j. žen femjnjstek _ _ gby umo|nil0 r0, voji skupmcve identity a odpor proti socializaci do mužských norem chování1. To ma , zasadn. význam pro prolomení genderových stereotypů, čím víc však rítja- ká instituce funguje na základě to uvidíme následně v segregace podle pohlaví, tím obtížnější je to cíl; nasi rozpravě o armádě. JakVmľJ*^^ ARMADĚ větší Whrad^ržTužiaTbec"13^16^6'101 VS,adřbvat vůči dojené intervenci ně neplatí a nikdy neplatilo ^ -°Um' Že JS°U mírumi|ovněJšf- To zcela ^' skutečnosti ukazuje že ŽenvT^ Historický a mezikulturní výzkum ve ně účastnily bojových akcí ľ— P°dP°r0Va,y mi>*ariSmus a dokonce se aktlv v Kazachstánu poblíž ruských ryCh V°ienskýcn cností. Archeologové napr-n-c. které zjevně bránily svou 7T °dkľyli ^ obsan^í ostatky žen válefr 'eiylukemašípyaohánělvsPH-. ^ a stada-J«dily při tom na koni, # aykami (Davis-KimbaU, 1997). v 19. století * 401 9' BEN°ER. POLITIKA. VLAOA A ARM doafrickém společenství státu Dahome (dnešní Benin) měl král jako součást své stálé armády čistě ženskou bojovou jednotku čítající asi 4000 až 10 000 bojovnic (Sacks, 1979), Během 2. světové války se např. sovětské ženy aktivně účastnily bojových akcí, a to v roli kulometčic a ostřelovaček a bojovaly spolu s muži v delostrelectvu a tankistických posádkách; izraelské ženy se účastnily válečných akcí ve třicátých a čtyřicátých letech, i když oficiálně se jejich bojové role neuznávaly. V průběhu osmdesátých let bojovalo spolu s muži také 20 000 eritrejských žen, jež řídily tanky a střílely z těžkých děl jako členky povstalecké armády, která v r. 1991 osvobodila Eritreu ze jha etiópske nadvlády (Mc Kinley, 1996; další příklady z nedávné minulosti viz MacDonald, 1992). V prosinci 1986 se Dánsko stalo první zemí NATO, která ženám povolila vstup do bojových jednotek s výjimkou leteckých. V současné době mohou ženy v Kanadě, Británii, Nizozemí a Norsku získat pracovní zařazení ve všech složkách ozbrojených sil země jen s několika málo výjimkami.9 Ve Spojených státech existují záznamy o ženách, které se přestrojily za muže a bojovaly v první linii po boku svých manželů a bratrů; např. Deborah Sampson za americké revoluce, Lucy Brewerve válce r. 1812 a Loretta Velasquez v občanské válce (Rustad, 1982). Ačkoli se ženy v ozbrojených silách Spojených států oficiálně nesměly účastnit bojových akcí, byly za 2. světové války zaměstnávány za nepřátelskými liniemi ve špionáži a jako sabotérky. Jak uvádí jeden badatel (Quester, 1982, s. 226, 229): „Role žen nebyla nepodstatná a rozhodně nebyla v žádném smyslu jen symbolická. Tato ženská role vskutku vystavovala ženy riziku smrti nebo mučení, stejnému, jaké podstupovali muži... Skrovná svědectví, která o jednání žen při špionážích a sabotážích máme, naznačují, že ženy dokážou být stejně statečné a zabíjet stejně chladnokrevně jako muži. kdykoliv to jejich vlastenecký cit vyžaduje." V zásadě jsou však tyto americké ženy příslovečnou výjimkou, jež potvrzuje pravidlo. Ve Spojených státech válčení bylo a do značné míry stále zustava mužskou záležitostí a armáda institucí ovládanou muži. Tím nijak nechceme popřít široké zapojení mužů do předválečných hnutí a mírových činností v minulosti i současnosti. V celých dějinách Spojených států existovali muži pacifisté a množ, odmítali sloužit v armádě z důvodů svědomí; jak jsme však uvedli dnve, obecne Jsou muži náchylnější než ženy k upřednostňování vojenského nich konfliktů, přestože ženy mají vůči jiným národům véts, poc* nedůvěr Jak tvrdí Cookeawoo„acott(l993).vá.kaaarmáda jsou genderové podm,nenéajej,ch 4 OS a- GENOER, POLITIKA. VLÁDA A ARMÁDA ÉL jemaskulírmí; věcem, které jsou femininní, se v armadé vysmívají a ,yto líc védomě eliminují. Proti integraci žen do ozbrojených sil ve Spojených s& tech byl a je silný odpor, opírající se o tvrzení, že ženy proste nemají to, co musí mít bojeschopný voják; jsou příliš slabé. Např. gen. Josiah Bunting lil., ředitel Vír-ginského vojenského institutu [Virgima Mititary Institute), který odmítal přijímá, ženy, dokud to v r. 1996 neobdržel jako příkaz Nejvyššího soudu Spojených států, varoval případné budoucí uchazečky o členství v institutu, že vojenský výcvik není pro „zbabělce". „Učíme zde tomu, čemu se říká mužné ctnosti - odhodlanosti, sebejistotě, sebekontrole a odvaze," prohlásil Bunting. „Dosahuje se jí prostřednictvím cvičení duševního stresu, fyzické dřiny, dodržování pravidel s přesností na minutu, tlaků, nebezpečných překážek a psychologických vazeb" -tojsou podmínky, o nichž se Bunting domníval, že je dokáže vydržet jen málo žen, pokud vůbec nějaké (dle Allen, 1996, s. 18). Když byly americké ženy za 1. světové války poprvé přijímány do vojenské služby, byly jim vymezeny jen zdravotnické a úřednické práce, které však neposkytovaly plný armádní status, a tudíž ani žádnou z výhod, na něž měl právo mužský vojenský personál. Za 2. světové války se už ustavily Ženské armádní sbory (Women 's Army Corps, WAC) a ty ženám uděl ily plný vojenský status včetně výhod po dobu války a šest měsíců po ní. Začaly fungovat i jiné vojenské sbory pro ženy, patřil sem např. Ženský záložní sbor pro námořnictvo {Women's Reservě ofW Navy, WAVES) a ženský letecký pilotní sbor {Women's Air Force Service Piloto WASPS) Presto byly role žen přísně vymezeny a ministerstvo války se nadále drže-o po i i y povolávat dříve než ženy jakékoliv muže bez ohledu na jejich (ne** ľz r ltľPetenCÍ' Naraj°ry Skute5nosti' že *ny v armádě, zejména v^ ^ VmtlS^ZranŠny "eb0 ^ -■ by'y tyto ženy často u ostatý Cs ttľh ľzľČem "* ** - -Mae zajímalo, co tyto nostaost^^ nebo lesby, ľľo f J ľ "ľ ^ V ^ *«*>* *™ ^ "» *" nanců, jakmile však byli na jejich roj pracovní síly, pokud byl nedostatek zam^ místo k dispozici muži, byly okamžitě proP^ 406 stejný nárok získat nové civilní za"1 GENDEft, POLITIKA, VLÁDA A ^ nání jako mužům, měly větší potíže najít práci a mnohým nezbylo než přijmout místo hluboko pod úrovní své kvalifikace. Např. ženy, které za války sloužily jako pilotky, na konci války zjistily, že jediná pracovní místa, která mohou v letectví získat, jsou místa letušek nebo písařek (Rustad, 1982). Dodejme, jak uvádí Willentz (1991), že Úřad pro veterány (veteran's Administration) byl (a stále je) organizací založenou muži pro muže, která potřeby bývalých ženských účastnic války z velké části přehlíží (viz též Palmer, 1993). Přitom ženy, které vstoupily do armády, musely vyhovět vyšším odvodovým standardům než muži; bylo jim však přiznáno méně privilegií a možností postupu a vztahovaly se na ně přísnější předpisy. Např, Zákon o integraci žen do vojenských služeb {Women's Armed Services Integration Act) z r, 1948 sice zakotvil stálé působení žen v armádě, zároveň však vyčlenil 98 % funkcí pro muže a stanovil jak maximální časovou hranici služebního období žen, tak i nejvyšší počet žen, které smějí být povýšeny do řádné plukovnické hodnosti nebo hodnosti námořní kapitánky: jedna. Žádná žena se nesmela stát generálkou nebo admi-rálkou. Jako součást výcviku byly ženy instruovány, jak zachovávat „ženský" vzhled, jak používat make-up a jak ve svých upnutých uniformních sukních nastupovat do auta a vystupovat z něj. Na rozdíl od mužského vojenského personálu musely zůstat bezdětné - těhotenství bylo důvodem k propuštění -, a pokud byly vdané, musely prokázat, že jsou primárním zdrojem finanční podpory svých manželů, aby mohly obdržet přídavky na závislou osobu (Stiehm, 1985). V pozdních šedesátých a v sedmdesátých letech došlo k sérii událostí, které značné rozšířily počet i škálu rolí ženského vojenského personálu. Nejprve vydal Kongres v r. 1967 veřejný zákon 90-30, který rušil omezení počtu žen přijatých do vojenské služby i počtu povýšení pro důstojníky ženy. Dodejme, že ženské hnutí aktivně prosazovalo rovnoprávné zapojení žen do všech oblastí života, a když v r. 1972 Kongres přijal Dodatek k Zákonu o rovných právech (Equal Rights Amendment), mnozí se domnívali, že se bude vztahovat i na ženský vojenský personál, vtémže roce se také konala kongresová slyšení o roli žen v armádě a zpráva, která následovala, doporučila ministerstvu obrany, aby přijímalo ženy i rnuze a udělovalo ženám i mužům úkoly na rovnoprávnějším základě. V r. 1973 byly vojenské odvody nahrazeny principem dobrovolnosti, což znepokojené vojenské plánovače přimělo začít přijímat ženy, aby zvýšili nábor. K tomu se přidalo i několik soudních Pří jako např. Frontiero versus Richardson (1973), v nichž Nejvysši soud, a to dost razantním vyjádřením, jež jsme již citovali, zrušil armádní postup udělován. q _ 407 3 ^ENIQer, POLITIKA. VLÁDA A ARMÁDA nřídavkú na závislou osobu ženám podle jiných pravidel, nez za jakých byly U(% vány mužským zaměstnancům. Později také federální soud vyloučil praxi námorný bránit ženám ve službě na moři (Owens versus Brown, 1978). V r. 1976 začaly „ ženy přijímány do Výcvikových sborů záložních důstojníků (Reservě Officers Training c ROTC) a do vojenských akademií. Pro ženy s leteckými profesemi se u vo} ska i v námořnictvu otevřely letecké školy. K nejvýznamnější změně však patrné došlo o rok dříve, v r. 1975, kdy ministerstvo obrany zrušilo své nařízení, že ženy v armádě nesmějí mít děti a mají být v takovém případě propuštěny; nyní byl jejích případný odchod ponechán na jejich vlastním uvážení (Stiehm, 1985). Ve světle těchto převratných událostí jen stěží překvapí, že počet žen, které do armády vstoupily, během sedmdesátých let podstatně vzrostl. V letech 1972 až 1976 se počet žen v armádě ztrojnásobil; do roku 1980 se zvýšil téměř pětinásobné. Nej-větší nárůst nastal u nových branců, ti v r. 1980 představovali 87 % ženského vojenského personálu. Podobně jako mnozí muži, kteří narukovali, zůstaly však tyto ženy zřídka déle než pojeden služební turnus a v r. 1980 bylo ve vyšších jmenovaných hodnostech {E-8 a výše) vlastně méně žen než v r. 1972 (Stiehm, 1985). Carterova vláda projevila velký zájem přijímat ženy do armády a prezident se dokonce stavěl za to, aby se ženy povinně zapisovaly k vojenským odvodům poté, co byl tento zápis znovu zaveden. Zajímavé je, že Ronald Reagan, navzdory jinaK spise „jestřábím" postojům a podpoře budování armády, zaujal vůči ženám varmá f de konservativnější postoj a brzy po jeho zvolení ministerstvo obrany přijímání ženských branců snížilo (Quester, 1982). avýthtdn-ľ Vá'ky 9 PŠdem S0CÍa,ÍSmu v «*«l6m Sovětskénl SVaW bě a u»vJre-2aCa'^^^ oddílů v aktivnísH* vání armádVhľs^ľ: ^ *W«ton- Jeden * m vojenského ^Tľ 9"* * údajů vyplývá podstatný « důvodem tohoto úblľ ^ během devadesátých let- ^ näbor. v r. 1997 armád, ľ! ^ * * PrŮběhu Padesátých let také poKl^ ců snižuje své V^^^*!*™*'Že v zá*™ »ní většího poctu W* ozbrojené síly nabÍ2ei; * e'an'a bude Přijímat i uchazeče bez maturity. I absolventy a absolventky ^'f^ a P«f» na vysokou školu, aby 0»»«* ^i 769 dolarů měsíčně ZZ ^ P'atový Průměr novéh° ^"'V kaoíse spíše poohlédnou p0 r^' ** ^ °dbornícl a lidé s vvSok0U v civilní sféře (U. s. DepartnJľ fCených a Prestižnějších pracovních mís ^ °f Q^oe, eureau of the Census, l^61 408 TABULKA 9. ^i^^^ a 1997 _ 1985 Muži Důstojníci Běloši Černoši Hispánci Jiní* Noví branci Běloši Černoši Hispánci Jiní* Ženy Důstojníci Bělošky Černošky Hispánky Jiné* Noví branci Bělošky Černošky Hispánky Jiné* • Zahrnuje jiné 278 816 252 348 16 054 4 222 6 192 1 649 233 1 261 842 251 704 66 301 69 386 30 321 25 096 3 728 546 951 179 049 114 421 53 059 5 719 5 850 1990_ 262 645 233 326 16 366 5 427 7 526 1 623 714 1138 985 336 151 78 856 69 722 34 241 27 519 4 602 753 1 367 108 700 136 219 64 677 8 364 7 172 1997 197 834 169 504 13 892 6 311 8 127 1 031 231 781 701 182 581 72 214 57 535 31204 23 986 4 349 988 1 881 163 317 79 204 60 852 12 144 11117 rosy/etnicity a osoby, jejichž rasová/etnická identifikace je neznámá. Pramen: U. S. Department of Defence, Military manpower statistics. 1997. Jak ale vyplývá z Tabulky 9.6, dnešní armáda je přece jen různorodější než v minulosti. Zeny nyní tvoří asi 13,7 % personálu v aktivní službě. Zvýšil se i podíl zaměstnaných příslušníků rasových a etnických menšin. Afroameričané jsou v armádě dokonce zastoupeni silněji, než by odpovídalo jejich procentuálnímu zastoupení v celkové Populaci: afroamerického původu je 12,6 % veškerého obyvatelstva, v aktivní službě Pňtom slouží 18,6 % afroamerického vojenského personálu. V armádě výrazně vzrostl zejména počet žen jiné barvy pleti než bílé. Tyto údaje však někteří pozorovatelé interpretují tak, že ženy a menšiny, zejména ženy jiné barvy pleti, vstupují do armády ve větším počtu ne v důsledku svobodné volby, ale protože se jim jako ekonomicky nejzranitelnějším vrstvám obyvatelstva nabízejí jen omezené možnosti seberealizace. Armáda možná láká příslušníky těchto skupin disproporčné i proto, že poskytuje výhody* jako jsou stálý příjem, zdravotní pojištění, vzdělání a odborný výcvik, jež tyto sku-Piny získávají běžně jen s obtížemi (Enloe, 1987; Wilkerson, 1991b). 9- GENDER, POLITIKA, VLÁOA A AU*1 GENDER. POLITIKA, VLADA A ARMÄDA 409 jak rostl poměrný počet žen v armádé, rozšířila se i nab.rJk* míst. klfjrá jsoufc k dispozici Od sedmdesátých let až do r. 1994 v armádé Spojených států platilotzv. pravidlo ohrožením rule), definující určitá pracovní míst, v armádé. která nemfc být ženám přístupná. Z vetší Části šlo o práci u pozemních bojových jednotek a o dopr* vodné činnosti, jež představovaly vážné nebezpečí ztráty života nebo válečného 1%. tí. V r. 1993 vydal jménem Clintonovy vlády tehdejší ministr obrany Les Aspín směrnici, podle níž se ženám ve vojenské službé meto povolit pilotovat letouny v bojových akcích. V r. 1994 prohlásilo letectvo i námořnictvo, že mají pilotky připravené k účasti v bojových akcích. V temže roce daly armádní sbor a námořní pěchota ženám možnost získat některá pracovní zařazení při bojových akcích, stále však nebyly připouštěny k přímé bojové konfrontaci; vyloučeny tedy zůstaly z obrnených jednotek, delostrelectva a polního delostrelectva se zdůvodněním, že postrádají fyzickou sílu, jež tato práce vyžaduje, a že jejich přítomnost by narušovala morálku (Schmitt, 1994a). Je tu sice několik dalších výjimek - ženám např, není povoleno sloužit v jed notkách, kde by cena úprav ubikací pro né byla neúnosně vysoká, a vykonávat doprc-vodné činnosti, při nichž by operovaly a působily spolu s jednotkami v přímé pozemní bojové akcí, presto se však odhaduje, že nyní je ženám přístupno zhruba 95 % armádních pracovních funkcí, Vyloučení žen z bojových akcí mělo a má pro ženy zaměstnané v armádé významné důsledky, neboť tato pracovní zařazení znamenají ve srovnání s průměrem podstatně vyšší platy, než jsou k dispozici u doprovodných prací převážně materiálně-technického zabezpečení. Jsou i velmi důležitým měřítkem pro pový> m do vyšších vojenských hodností; podle některých názorů je právě vyloučení žen zbojo vych akc, největší překážkou v jejich šanci na povýšení (Enloe, 1987; Sciolino, 1990)- . Mnozí analytici v poslední době tvrdí, ž že rozdíl mezi mnohými rolemi pn bojo ľdľazľmTkutlľľ dOPrOVOdnýCh PraCÍCh * s*še zátežitos* séÁiantíKy * odrazem skutečného nebezpečí, které je Sas r~* a s,á"i: 2 *12)-v1990 ,1991 tvořily ženy *« 41 O 10 % vojenských sil rozmístěných při krizi v Perském zálivu. Je ironií, že v tomto případe riskovaly ženy z armády Spojených států své životy (pět bylo zabito a dvě se staly válečnými zajatkynémi) na obranu země, v níž mají ženy jen málo občanských práv - ve které se vlastně státe považují za majetek mužů. Ale právě zapojení žen do války v Zálivu vedlo generála Charlese C. Krulaka, velitele námořních sborů k tomu, aby v r. 1995 rozhodl, že výcvik mužů a žen u námořnictva bude srovnán na stejnou úroveň, a aby v r. 1997 nařídil, že ženy zaměstnané v námořnictvu se budou účastnit sedmnáctidenního bojového výcvikového programu, který se dříve vyžadoval jen od námořníků mužů (Janofsky, 1997). Zatímco tedy s každým ozbrojeným konfliktem, do něhož Spojené státy vstupují, roste i pravděpodobnost vyššího počtu žen, které tohoto výcviku využijí, oficiální vyloučení žen z přímé pozemní bojové akce přesto zůstává v platnosti. I když nemalá část armády i veřejnosti již ocenila větší vstřícnost ministerstva obrany vůči ženám v posledních letech, jiní pozorovatelé varují, že prosté povolení, aby ženy mohly získat více typů pracovních míst v armádě samo o sobě nedělá nic pro vyřešení hojně rozšířeného problému sexismu, který armádu stále sužuje (viz též Komentář 9.1 na straně 412). Jeden z nejzávažnějších projevů tohoto problému je rozšířené sexuální obtěžování žen v armádě. Průzkum 47 000 žen, který nechal provést Pentagon v r. 1996, zaznamenal, že v průběhu předešlého roku zažilo nějakou formu sexuálního obtěžování 55 % dotázaných, a to od urážlivých poznámek až po násilné napadení. Polovinu z těch, které toto obtěžování uváděly, obtěžovali podle jejich slov nadřízení důstojníci. Šedesát procent žen, které byly obtěžovány, nepodalo formální stížnost, zejména kvůli pocitu, že by to stejně k ničemu nevedlo, zobav, že by jim to bylo dáváno za vinu, nebo ze strachu, že by se jim jejich nadřízení mstili. Podle této zprávy byla většina těchto žen přesvědčena, že oznámili obtěžování, bude to znamenat konec jejich vojenské kariéry (Egan, 1996). Problém sexuálního obtěžování v armádě získal poprvé širokou pozornost médií * r. 1991, kdy oficiální vládní průzkum v průběhu výročního sjezdu námořnictva, známého jako Tailhook, odhalil rozsáhlé zneužívání žen v důstojnických funkcích nejméně 175 námořními piloty (Gordon, 1993). V r. 1996 odsoudila vojenská porota armádního výcvikového seržanta za znásilnění šesti frekventantek; byl odsouzen k Pětadvacetiletému nepodmíněnému trestu, degradován a propuštěn z armády. Jedenáct dalších členů štábu armádního výcvikového střediska, kde k těmto znas.lne-ním doslo, bylo také obviněno ze sexuálního zneužívání. Odsouzení výukového seržanta a obvinění vznesená proti dalším členům štábu na druhou stranu zpusobrly 8- GENOER. POLITIKA. VLADA A ARMÁDA GENDER, POLITIKA. VLADA A ni žnému rasismu, neboť všichni obvinění byli Afroameričai r^ľa^ľ^y bé-osKy (Kilborn. 1997,. Armädní vyéetPovatelé popPeli rasífr 1 motivy a rozšírili své vyšetřování sexuálního obtěžován, a zneužívaní na vše* ! armádní výcvikové instituce ve Spojených státech i v zahraničí. Výsledky tohoto vyšetřování ještě nebyly zveřejněny. Do dubna 1997 vsak armáda obdržela více než 1200 stížností na sexuální obtěžování prostřednictvím telefonátů na mimořádnou horkou linku, kterou uvedla do provozu („Sergeant Gets 25-Year Term", 1997). jako odpověď na tyto nedávné skandály se sexuálním obtěžováním doporučil vr. 1997 zvláštní tým jmenovaný ministrem obrany Williamem Cohenem, abypozem-,„ síly, námořnictvo i letectvo oddělily mužské a ženské jednotky základního i pokročilého výcviku; výcvik v terénu a výuka mohou zůstat společné (Myers, 1997). Je však zajímavé, že druhý poradní výbor, který prováděl inspekci dvanáctí vojenských výcvikových škol a vedl rozhovory s vojenským personálem, zjistil, že v nich panuje silná podpora ještě větší integrace mužů a žen, než existuje v současné době, protože takové podmínky přesněji odrážejí podmínky reálného života, v nichž pak budou noví armádní zaměstnanci a zaměstnankyně pracovat (Shenon, 1998). V březnu 1998 ministr obrany Cohen vyhlásil, že výcvik armádních sil nebude provozován odděleně podle pohlaví. Zároveň však nařídil zvýšenou kontrolu branců, zejména na ubikacích, a nařídil i zvýšit počet žen, které vykonávají nábor nováčků a působí jako výcvikové seržartky. Cohen také vyzval k vytvoření motivačních stimulů, které by do funkcí v/C* kovych seržantů Pikaly kvalifikovanější jedince (Myers, 1998; viz též, Johnson, 1998)-Dopad Cohenových nařízení je stále patrný, ale samy skandály nám dávají důvod vľdľnľvaľ "T™5*' armádě Zamyslet Tvrdi,° «». * -měnící se podob. ľen n ľjéľ **' ™ ** hrubo síle, neospravedlňuje ctných AAC^ P°VÍnn0Stí (RUSt3d' 1982' S- 230)' ^ Okoiy. k jejichž plnľnľ V 3rmádě a S oh,edem na záVaŽ°é 9 ^ rovatelépřemítajínadtTr6"? Zaměstnanci ča*° Povoláni, však někteří po* 'Zda nysená "čast žen v armádě představuje pozitivní výW Komentář S.1 .^Ptej se, nic neňkej a nikdo: „ncjjiejse, mc netíkej a nlkdn co ^ ■ >.&. 5 února iqoA ,, i ^ homosexuálové v americké omtous najevo a nep,ovo!ujr hom05„uálnf s* 1 S- GENDER, POLITIKA. VLÁDA A .03^ HO** sexuální styk je široce definován jako mezilidský kontakt, kterýma uspokojit sexuální touhy příslušníků stejného pohlaví, a tělesný kontakt, který rozumná osoba zhodnotí jako projevování náchylnosti k homosexuálnímu chování (jako např. držení za ruce s osobou téhož pohlaví). Podle této nové politiky se mužů a žen, kteří vstoupí do armády, nebude nikdo ptát, jsou-li homosexuálové, ani nebudou propuštěni, připustili, že homosexuálové jsou. Takové přiznání by však opravňovalo příslušné vojenské orgány k zahájení vyšetřování s dotyčnou osobou, aby stanovily, zda se homosexuálního styku dopouští nebo ne. Kritikové této nové politiky uvádějí, že se ve své podstatě neliší od té předchozí (Směrnice č. 1332.14), která zakazovala sloužit v armádě „osobám, které se dopouštějí homosexuálního chování", nebo těm, které „k němu projevují náchylnost". Podle této předchozí politiky vyšetřovaly vojenské orgány jedince podezřelé z homosexuality a tito podezřelí byli často šikanováni, podrobováni ponižujícím výslechům a nuceni udávat další kolegy nebo kolegyně, kteří by mohli být homosexuální. Taková vyšetřování každoročně ústila v propuštění 1400 žen a mužů z vojenské služby, aniž proběhlo soudní jednání. Mnozí z těchto žen a mužů měli vynikající služební hodnocení a byli vyznamenanými veterány (Cammermeyer, 1994; Shilts, 1993). Stoupenci nové politiky tvrdí, že tato politika brání armádě provádět násilná i náhodná vyšetřování údajných homosexuálů. Následná hodnocení nové politiky také skutečně prokázala, že se počet homosexuálů propuštěných z armády v r. 1994 snížil: toho roku bylo propuštěno 597 homosexuálů, v r. 1993 jich pro srovnání bylo 682 a v r. 1992 708 (Schmitt, 1995). Pozdější studie však ukázala, že počet příslušníků vojenské služby propuštěných pro homosexualitu ve skutečnosti od té doby, co začala platit nová politika, ještě vzrostl: v r. 1996 bylo Propuštěno 850 žen a mužů. což oproti roku 1995 znamenalo nárůst o 18 % a oproti roku 1994 o 42 % (Shenon, 1997). Příčiny tohoto nárůstu jsou sice v tuto chvi-11 nejasné, homosexuálové sloužící v armádě však uvádějí, že mnozí velitelé tuto novou politiku plně nechápou nebo ji i záměrně zneužívají. Nová politika ponecháva velitelům více na vlastním uvážení, jak budou s hlášeními o homosexuálech zaměstnancích nakládat, a mnozí velitelé jsou homofobní. Někteří velitele tedy stále dávají podněty k agresivnímu vyšetřování jedinců na podkladě sporných informací nebo obvinění spolupracovníků. Někteří analytici také tvrdí, že konflikty vycha-«jfcí ze zavádění této politiky se dokonce obrátily proti homosexuálům, nebot na ně soustředily větší pozornost (Schmitt, 1994b; Shenon, 1997). • uEMOER. POLITIKA, VLADA A ARMAOA Politika Neptej se. nic neříkej a nikdo se nebude ptát" prežila svůj první Prá nickv Lt v"r 1996. kdyji Nejvyšší soud Spojených státu odmítl prohlásit za, a ní Teprve budoucnost však ukáže, zda odolá dalším ústavním zpochybněním, bude-li z podaných zpráv i nadále vyplývat, že tato politika počet propuštěných homosexuálů spíše zvyšuje než snižuje. Měli bychom skutečně chtít, aby se ženy plně účastnily vojenských operací spolu s muži, a to včetně vedení války? Tato otázka staví do popředí pozornosti feministické dilema ohledně zapojení žen a mužů do armády. Rustad je formuluje takto (1982, s, 5): „Představuje začlenění žen do vojenských rolí rozšíření příležitostí, nebo jen znamená, že ženy budou mít stejné právo jako muži vykonávat stresující, nebezpečné a nepříjemné úkoly?" Jsou i ti, kteří trvají na tom, že chtějí-li ženy plnou rovnoprávnost s muži, pak musejí přijmout fakt, že určité postavení ukládá privilegia stejně jako závazky včetně obrany vlasti. Někteří lidé se dokonce domnívají, že právě toto je možná jediný způsob, jak ženy mohou dokázat, že si rovnoprávnost zaslouží. Odpůrci těchto názorů však zdůrazňují, že cílem feminismu není udělat z žen muže, ale spíše vybudovat nový systém hodnot, v němž se místo útočnosti cení péče, a to jak u žen, tak u mužů. Jak tvrdí politoložka Cynthia Enioe (1993), vzrůst počtu žen v armádě by neměl být považován za feministické vítězství. Ženy v armádě jsou nuceny, aby zapadly, aby se staly „jedním z chlapců", což naopak maskulinizaci armády spíše legitimizuje, než aby ji měnilo. I když se v této debatě pravděpodobně nedojde k brzkému řešení, jsou tu pfi-ne mensfm dva důležité body, které bychom měli mít na zřeteli. Za prvé, existu-steinMľre maJ'Záj6m ZaP°JÍt 36 d° sP°lu s muži jako rovné s rovnými, se nyn leX'St-J' ^ ™ * "™ Zpr°Štění * v bojových akcích, Jrf ií;^ k * feminismus I—W povzbuzuje, a, nematu prosazovat 1^' *"* * * feministick*ch PřístupŮ K ^ budou sloužit v armáda v - PřiPUSť"a ^ V°'by jak Ženám'tak *" Zároveň však femin' V PraC0Vním zafazení by chtěli sloužit. * ^ zastánci feminisrnľmuľl^ľ-' K naprostému tivnínebo prosDéšnoujen ro kazdou život™ změnu nahlížet jako na P« meoponovat, ale musímes^' ^ PfejíněkteříJednotlivci. Militarismumu»J systém ústřední institucí n Véd0mÍ*Že 2Ůstáva-'i v naší společnosti vojen^ "oPrtvné role. PracujemliÍT ♦ ^ 8 muži' kteří v něm působí, měli n* <° Je""nat0m'^ se změnila maskulinizace armád/, «W skončil povinný zápis do vojenské služby a aby se předešlo vojenskému řešení mezinárodních konfliktů, neměli bychom provádět volbu „mezi svými dcerami a svými syny", volbu, která „škodí ženám stejně jako mužům. V dlouhodobé i krátkodobé perspektivě ubližuje nám všem" (cit. dle Rustad, 1982, s, 4). 9.4 POLITIKA GEIMDERU Záměrem této kapitoly bylo zkoumat různé politické role a postoje mužů a žen zejména ve Spojených státech a následně i v jiných částech světa. Viděli jsme, že ve většině rozprav o vládě a politice byly ženy vždy přezírány. Americkým ženám bylo upíráno do r. 1920 volební právo a do sedmdesátých let rovná zákonná ochrana. Z praktické politiky byly tedy dlouho vylučovány se zdůvodněním, že jsou příliš hloupé, příliš křehké, příliš emocionální a příliš iracionální. Tato situace se však, jak se v této kapitole ukázalo, konečně začíná měnit. Prokázalo se. že se ženy o politiku zajímají stejně jako muži, jsou v ní stejné aktivní a dokonce, což význam těchto skutečností podtrhuje, ochotněji než muži chodí k volbám, takže političtí analytici a stratégové kampaní začínají otvírat oči a všímat si žen jako voliček i kandidátek. Předmětem detailnějšího zkoumání se staly rozdíly v politických názorech mužů a žen, což u některých témat odhalilo gen-derový rozdíl - zejména v otázkách ekonomiky, sociálního zabezpečení a zahraniční politiky. V současné době stále více žen jednak kandiduje na veřejné funkce a je do nich voleno a jednak dostává politická jmenování. Spolu s heterosexuálními běloškami zvyšují své zastoupení ve veřejných funkcích i ženy a muži jiné barvy pleti než bílé, lesby a gayové a vcházejí tak do povědomí jako silné politické skupiny voličstva. Obecně přesto zůstává procento zastoupení žen v rozhodujících vládních funkcích i v armádě malé. Ještě méně přiměřeně jsou ve vládě zastoupeny ženy a muži jiné barvy pleti, lesby a gayové. Dosáhnout parity i pro tyto skupiny může trvat ještě opravdu několik století. V minulosti se vylučování žen i dalších utlačovaných skupin z volených a jmenovaných politických i vojenských vedoucích funkcí ospravedlňovalo boží vůlí -jinými slovy, údajně to byla součást božího plánu, a nebylo tedy v „přirozeném řádu věcí", aby tyto skupiny měly autoritu nad bílými heterosexuálními muži. Sociologové si už dávno uvědomili, že navzdory ústavou dané odluce církve od státu se ve Spojených státech náboženství a politika vzájemně silné ovlivňují. V této ^Pitole jsme zkoumali úlohu vlády v zachovávání a často i ospravedlňování nerovnosti. V následující kapitole se budeme zabývat úlohou náboženství. > véřící Jednat a jak se ch. Vat příznačně většjn0u stanovíodjii- «Us^qdbl^^m^ 3 »° ^0 odlišnosti budou statv teto kapitole v centru naší pozornou------ ZkouľXndeľvetlm ľ6"'" neSmIrnémU P0Čtu * nemožné' abyCh°m ome*™ na ^TTľ^^ náboženství. Místo toho svou rozprav" tanství a ís\á,Tv~~c~flL^^ žin^ulb^nost žen J UkáŽeme" že ^asto silnější náb» chátní, P/»w"y7zdávat hold nejrůznéjším ženským božstvům a duchům, třebaže byly 425 0 OENOER A SPIRITUALITA tvrdým pronásledováním stoupenci dominantní věrouky často nuceny provádět své Z Z v tajnosti (Gimbutas. 1989). V obdob, raného křestanstv. se např. některé skupiny prohlašovaly za Kristovy učedníky a zapisovaly sva vi.r.m, evangelia Kristova učení. Jedněmi z nich byly gnostické křesťanské sekty, jej.chž náboženská praxe i věrouka byly bohaté na ženskou symboliku (Christ, 1983). Některé gnos tické skupiny popisovaly Boha jako božskou Diádu: Prvotního Otce a Matku veš kerenstva. Jiné hovořily o Duchu svatém jako o Matce nebo jako o Moudrosti ženském elementu v Bohu. 2eny v gnostických sektách také zastávaly pozice auto rity; byly kazatelkami a prorokynémi a dokonce i vysvěcenými kněžkami (Pagels, 1979). Jiné. patriarchálnější sekty, vedené těmi, již se nakonec prosadili jako cír kevní Otcové, však gnostiky potlačily a označily je za heretiky. I kdy/ badatelé zdůrazňují, že gnostikové nebyli prohlášeni za heretiky jen z toho důvodu, že přiznávali ženám vysoké postavení, praktickým důsledkem jejich potlačení bylo vyloučení větší části ženské symboliky a vedoucího postavení žen z vyznání, jež bylo pozdéji uznáno jako křesťanská církev (Christ, 1983). Védci také tvrdí, že pozůstatkem víry a tradic náboženství Velkých bohyň bylo čarodějnictví (Ginzburg, 1991). Treba/e dnes spojuje většina lidí čarodějnictví se zlými čáry a uctíváním ďábla, naznačuje význam slova čarodujmcv (čarodejka), .ta, která nahlíží čarovné doje" (v angličtine witch ..wise „ne", moudra, zena mudrc) reálnější charakter této praxe, čarodějnictví (čarodějství) zahrnuje jak pnrodn, praktiky, které mají náboženský význam, jako je lidové kouzelnictví a leči-Wfttt* i znalost obdělávání půdy, keramiky, metalurgie a astrologie. Bylo obec ZemédělCŮ'JeJiChŽ pWW Závisel° na *** -odé a zdra-ZT™'* ^ *— úzce spojovaný s přírodou. tzzrnou ^^——>m a býlí, uhníst z bláta keramik I Restovat Plenici a kukuřici z trávy huSíHai,........' kov ze skály i vysledovat pohyby měsíce, hvězd a slunce" (Starhawk, 1979 s- 261). Je tedy přirozené, že právě tyto čaro dějky stály v čele každoročních slavností setby a žní. Praktikovaly tane nu zelnlctví a léčitelství, používaly byliny k léčení nemocných a ulevování od ti. Nepřekvapí tedy, že mnoho lidí ohledávalo Jejich pornoo^Jl!§äSl2^ útěchu (Ehrenreich a Engllsh, 1973; Rels, 1998; Starhawk, 1979). ^ Zdá se, že po nějaký čas čarodějství pokojně koexistovalo s etablovaný01' ^ tanskými církvemi. Mnoho lidi se patrně rozhodlo dodržovat obojí tradlce^^^^ tují i doklady o tom, že venkovští knězi byli někdy ostře káráni svými n ml za to. že se účastnili pravidelných „pohanských" svátků (Starhawk. 1979). je však zřejmé, že čarodějství představovalo pro církevní autority hrozbu. Carol Christ (1983, s. 93-94)) vysvětluje: „V kritických okamžicích životního cyklu posílali pro moudrou ženu ještě dříve než pro kněze; ona pomohla dítěti na svět, zatímco knéze zavolali až později, aby provedl křest. Ona byla první, koho zavolali, aby vyléčila nemoc nebo ošetřila umírajícího, kdežto knéz byl pozván, teprve až všechny ostatní léčebné metody selhaly, aby vykonal poslední obřady. Navíc, vyznala-li se moudrá žena v bylinách, které dokážou napomoci nebo zabránit početí nebo způsobit ztrátu plodu, měla moc nad béhem života, což ji jasně nadřazovalo moci knéze a podle oficiální teologie z ní dělalo sokyni samotného Boha. A pokud se ješté dovolávala pohanských božstev, z nichž některá byla pravděpodobné ženská, a při výkonu věšteb nebo požehnání a zaříkávání prováděla léčení a zažehnávala zlo, není těžké pochopit, proč ji nejistá misogynní církev pronásledovala, neboť nemohla strpět konkurenční moc, zejména ne moc žen." Koncem 15. století církev skutečné oficiálne vyhlásila čarodějnicím válku. Dva dominikánští teologové, kteří byli pověřeni vyhnáním a pronásledováním čarodějek, Heinrich Kramer a Jakob Sprenger, aktivně šířili představu, že čarodějství je satanistický kult. Tvrdili, že ženy jsou k čarodějství náchylnější, protože jsou méné inteligentní, ovlivnitelnější a smilnéjší než muži (Christ, 1983).1 Je tragické, že katolické i protestantské úřady ve své horlivosti zbavit svét čarodějek umučily a zavraždily od 15. do 18. století mezi milionem a půl a devíti miliony lidí, z nichž 80 % byly ženy (Barstow, 1992; Nelson, 1979; Reis. 1998; Starhawk, 1979).2 Uctívání ženských božstev dnes přežívá v některých náboženských rituálech Původních obyvatel Ameriky a Austrálie a v různých afrických společnostech, tře-bäže zapadni antropologie tyto praktiky běžně znehodnocuje a dává jim nálepku ■KtaUiyjií" (Carmody. 1989). Dodejme však. že mnohé feministky tyto duchov-ní tradice soustředěné kolem ženského kultu oživují nebo rozvíjejí jako součást s*ého úsilí, aby náboženství více odpo^žervekézk^^ 'ea" S2SIO. Než se bude^abývaľfemlnistickou spiritualitou, prozkoumejme nejpr-tradiční učení o genderu, jak Je zastávají přední patriarchální náboženstvu která jsme uvedli na začátku této kapitoly. 426 IQ. 10. ľ,ľMm u A SPIRITUÁL genoer a spiritualita AS7 m Ar.li n; ___. 9 TDfln|ČN( „ABOŽENSKA UČENÍ 0 GENDERU ľ° 3 IT,shrnout gertové podmřnéné učení kterékoli z oněch tří význam-Snažime-n se shrnu g pfed ce(ou ^ problémů , a praktiky a to včetně těch, které přisuzují ženám a mužům určité vymezenérole. N,„„ £ „.„nstická církev, nejvétší protestantské společenství ve Spojených státech, zaujímá konzervativní postoj ohledné vhodné role žen v náboženském a společenském Životě. V r. 1998, kdy se Jižní baptistická církev poprvé v průběhu třiceti pěti let rozhodla vydat dodatek ke své věrouce, tento dodatek vyhlásil, že manželka by se manželovi měla „vlídné podřídit" a přijímat tak „Bohem danou odpovědnost ctít svého manžela a sloužit jako jeho .pomocnice"" (dle „Southern Baptists", 1998, b, s.). Naproti tomu kvakerské ženy byly pro svůj společenský aktlvismus a vedoucí role, které v minulosti ve svých náboženských společenstvích zastávaly, nazývány „matkami feminismu" (Bacon, 1986). Přes tyto zřejmé rozdíly jsou členky obou skupin nepopiratelné křesťankami. Jak brzy uvidíme, jsou I pravidla určující chování mužů a žen u ortodoxních židů značně odlišná od téch, která zachovávají židé reformní. Měli bychom mít také na zřeteli, že víra. názory a praxe jednotlivců, ktenje Jjlgsf kčlenstyty uftfté náboženské pospolitosti, jsou často velmi odlišné. Výzkum např. ukazuje, že je nepřesné předpokládat, že všichni katolíci reagují na oficiální učeni své církve stejně; stejně jako ti, kteří se ztotožňují s jinými náboženský ml tradicemi, jj^^e^^ (Bohlen, 1995; Greeley, 1990; Prin- ceton Religion Research Center, 1996; steinfels, 1996) JíJT* Tdnaní v tét0 kap,tole Je tedv zam*šie™ p°"ze Jako přehled 2^ZTk mužům 3 j9k js0u v učení tří ve'mi (0z' Každé z l^to 1S ^ P°kus(™ se VŠaK V m - s TTT^ Ška,U-p0St0je k0—t,vní. umírnénéal.o* ÍTÄlaJanskévén t 7 ^^ifií^^hovéní^m^^5 --•*ncil 2. stanovená | Pravidla Sexuality a 3. poměrné zastoup* azenJdk0 ?í[HevnIch vůdců", ' V^'W při interpretaci ní a pozice mužů Další rjrpt)jém však vzniká""'"1"' 3 aUt0rlt-4Č90I. Zjistíme, žatáž pasAí "terpretacl Posvátných textů a náboženský^ aby loilUmlzovala MrJ^ X^ se může Položit nebo upravit tak. m. Wto nebo propagovala Jak uvádí 10. SENOER A SPIR|TU*'' Vlrglnla Sapiro (1986, s. 191): „Tatáž bible je pro některé lidi důkazem, že ženy a muži Jsou si rovni a že by měli plné přijmout vůdčí role v náboženské pospolitosti i ve společnosti, a pro jiné je zase důkazem, že ženy jsou méněcenné, pra videlně nečisté, nebezpečné a podřízené mužům," Tyto rozpory jsou významné především tehdy, uvádějí-li náboženští vůdci Písmo nebo jiné posvátné texty jako zdroj své autority a jako základ církevní doktríny, Proto musíme při hodnocení určitého náboženského učení a jeho oficiálního výkladu vzít v úvahu i alternativní Interpretace posvátných písem, na nichž je podle církevních vůdců založeno. Tyto reinterpretace jsou často produktem feministického religionistického bádání. Prozkoumejme tedy podle takto vymezeného způsobu genderově podmíněná učení judaismu, křesťanství a islámu. 10.3.1 Judaismus Židovská historie pokrývá více než 3500 let. V průběhu většiny tohoto období byli židovské ženy a muži ovládáni systémem nařízení (halacha). jež pro ně formuluje talmud. Talmud, sestavený patrně kolem roku 200 n. I., zahrnuje ústní interpretace Písma od starověkých rabínů a tvoří pro tradiční judaismus jádro náboženské autority. Jako reakci na měnící se společenské podmínky a politické otřesy jako vznik diaspory a nesčetná pronásledování však židovští vůdci židovské právo v průběhu let modifikovali a neinterpretovali. Jak tedy upozorňuje Paula Hyman (1979. s. 112): „Síla židovské tradice spočívá z velké části v její pružnosti a schopnosti reagovat průběžně na podnety a výzvy okolí, v němžjí bylo dáno žít" (viz též Adler, 1998). Současný judaismus je většinou kongregacionalistický. To znamená, že „verejné rituály se provádějí v místních synagogách, jejichž církevní sbor vybral způsob uctívání a vybral určité židovské teologické interpretace jako nejvhodnéjší" (Pratt, 1980, s. 207-208). Existují tři hlavní typy kongregací: ortodoxní, konzervativní a reformní a Ortodoxní židé. u nichž své pojednání začneme, nejpřísněji lpí na tradičním učení talmudu. Potom uvidíme. Jak se Uší učení a praxe konzervativní a reformní kongregace. Ortodoxní muži a ženy mají podle židovského práva oddělená a velmi jasn e -novaná práva a povinnosti. Ortodoxie vyžaduje, aby muži zachovávali a provoze vall židovskou tradici prostřednictvím společných pobožností v rámci komunity a denních modliteb v určené časy, a zejména prostřednictvím náboženského stu-d'a. Badatelská i duchovní sféra byla tradičné vyhrazena mužům. Zeny se naopak * těchto náboženských povinností (mlevot) vyjímají na základě toho. že plněn, těch- 1°' QEN06P. A SPIRITUALITA 42 9 um, í ieiieh primárními rolemi manželek, matek a tvůrkyň rtnmova Ženy vládnou domácí srere, v.k " všírn d,y domácí prácí manželky má ortodoxn, muz prostor provozovat álženská studia a plnit své další micvot. ženy mus, take dohl.zet na to, aby se je,,ch dětem, především synům, dostávalo náležité náboženské výchovy. Ortodoxní ženy mají své vlastní micvot. které plní a k nimž patří rozdělování chlebového těsta při přípravě na sabat, zapalování svíček o sabatu a svátcích, dohlížení na to, aby se dodržovala dietetická pravidla a pravidla cudnosti (cnoit) a čistoty ženského těla (Carmody. 1989; El-Or, 1993). Je příznačné, že většina ortodoxních židů nechápe toto rozdělení rolí jako odsunutí žen do nerovného nebo méněcenného postavení. Ortodoxie spíše tvrdí, že zachováváním morální čistoty svých domácností se ženy účastní jisté formy náboženského vyjádření, srovnatelného s vyjádřením mužským, a za to je v duchu tradice jejich manželé a děti ctí a uznávají (Kaufman, 1991). Kritici však namítají, že vyjmutí žen z náboženských povinností je ve svých důsledcích vylučuje z veřejného rituálu, .pravého srdce judaismu", a tudíž i z plnohodnotné účasti na životě náboženské komunity (Onishi, 1997; Umansky, 1985; Webber, 1983). Nepřekvapí tedy, ze ženám není povoleno vysvěcení na ortodoxní rabíny. Kromě toho, že jsou vyloučeny z určitých micvot, nesmějí ortodoxní ženy číst tóru při pobožnostech nebo , v modlitebních skupinách, žena nesmí řídit bohoslužbu a do tzv. minjanu, což je Kvorum potřebné ke konání bohoslužby, se mohou započítávat jen muži. Ženám "eniv^^ní synagoze povoleno zpívat; „starověcí rabíni považovali ženský hlas ta profánní- IPratt 198n t „„ u . ín»íoh „„„• - '• Mehica zal|štuie. že muži a ženy sedl v syne žen, , ro„a « " ■ *T nekte'V« ortodoxních spolecenst.ícn dnes rodině řídí vztahy mezi mUžertl zeJ™éna pravidla, jimiž se v ortodoxní mužům i ženám, ale vdané fen 3 Z'Skat 3 Zdědit maJetek je doVO'en° nikomu odkázat bez souhlasu l trvání manželství svůj majetek vření manželství, aie když už J*^*!?' Ž6ny nesměJř dát formální podnět k lízanou podporu (Webber, 1983) Neví ^ °Ú SVéh° manžela Prav0 na pměf& upravují rozvod a noví sfeta'u ™ť£ Ž6ny zřeJmě znevýhodňují pravidla, Werá 'novy Sňatek. vrámclortodoxJe 430 je rozvod jednostranný: rozvé5 10- GENOER A SPIF"TUAL se může jen muž se ženou, nikoli naopak. Žena může zahájit rozvodové řízení, obvi-ní-lí svého manžela před náboženským soudem z „manželských přestupků", a tento soud pak může jejího muže donutit, aby jí udělil get (náboženský rozvod). Dokud jí však manžel tento get neudělí, není ortodoxní žena svobodná a nemůže se podle Židovského práva znovu vdát. a to ani tehdy, pokud dosáhla civilního rozvodu. Podobná omezení se týkají žen, jejichž manžel je „nezvěstný, pokládaný za mrtvého". Podle židovského práva se aguna („opuštěná žena") nesmí znovu vdát, dokud někdo nedosvedčí, že její manžel skutečně zemřel. Podle židovského zákoníku musí být přísné vzato takový svědek muž a žid, ale nezřídka se stávalo, zejména v době válek nebo pronásledování, že rabíni pravidla trochu přizpůsobili a „přijali svědectví v této záležitosti např. od žen, neplnoletých, otroků a nežidů" (Neuberger, 1983. s. 136-137). Pokud ovšem žena nebyla schopna předložit aspoň nějaké svědectví, zůstávala v očích ortodoxních úřadů vdaná. Přes tato omezení však židovský zákon přiznává právo na sexuální uspokojení v manželství jak mužům, tak ženám. Religionisté často kladou do protikladu vztah k sexualitě v judaismu, jejž považují za pozitivnější, s negativnějším postojem křesťanství, ke kterému se brzy dostaneme. Jiní badatelé ale naopak tvrdí, že „právě v této oblasti je zdůrazněno druhořadé postavení žen v rámci judaismu" a většinou jako příklad uvádějí předpisy pro oblékání a zásady rodinné čistoty. Od ortodoxních žen se např. očekává, že budou bez ohledu na počasí nosit dlouhé sukně, ponožky, rukávy pod loket, a pokud jsou vdané, klobouky nebo šátky na hlavu. Zásady rodinné čistoty zahrnují i pravidla tělesné čistoty, o kterých jsme se již zmínili a jež se točí kolem ženina menstruačního cyklu. Po dobu dvou týdnů je ortodoxní žena každý měsíc považována za nečistou. Čeho se během této doby "fttóa (menstruující žena) dotkne, je také nečisté. Musí proto být od mužů fyzicky oddělena a kontakt s ní je povolen teprve poté, co už sedm dní nemenstruu-ie a rituálně se očistila speciální koupelí mikve (Webber. 1983). Ortodoxní vědecká obec a autority ospravedlňují pravidla oblékání a zásady istoty spoustou důvodů: podporují např. cudnost, chrání bezpečí a zdrav, zen, „o u-Sevňují- sexuální vztahy a pomáhají „obnovovat každý měsíc ™^S«>P£ úřednictvím jistého druhu líbánek" (Webbe, 1983, s. 144). Méně synt^ P^orovatelé je charakterizovali jako produkt strachu náboženských vu sk* sexuality a nenávisti k ní. Může však znít překvapivě, když: slysm*, « ■ ?- -ortodoxním a feministickým pozorovatelům I^^^Z ženské pravidlo, považuje mnoho ortodoxních židovských zen za svým 431 °- SENDER A SPIRITUALITA «* Kaufman (1991, s. 8) např. ve své fascinující studii o židovských OSVObOZUiíCi. Kaumiari —- - • en L nové ortodoxie (neboli Watof K^va) tfat-la. »tyto zeny hodnot, zasa-dy rod,nné čistoty stejné jako ostatní halachické předpisy kladne, protože je tyto rituály přivádějído kontaktu s vlastním tělem, k vládě nad vlastní sexualitou a do postavení, v němž se cení tzv. ženské hodnoty péče, vzájemnosti, rodiny a mateřství". Většina dotazovaných byly mladé, vzdělané ženy střední třídy s neortodoxním zázemím. Před svou konverzí k ortodoxii byly některé vdané, všechny však zažily to, co lze nazvat stinnou stránkou sexuální svobody: časté, náhodné, nezávazné sexuální vztahy s muži. Kaufman se od nich dozvěděla, že v ortodoxii znovu získaly vládu nad svou sexualitou, cítí se jako ženy a matky ve váženějším postavení a muži v jejich životě se k nim podle jejich slov chovají s větší úctou, jsou jim větší oporou a jsou oddanější společnému vztahu. Některým čtenářkám budou ortodoxní ženy ze zmíněné studie (Kaufman 1991) jistě připadat jako feministky. Jedním z nejvýznačnějších zjištění bylo, že i když tyto ženy tvrdily, že feminismus odmítají jako protirodinný, způsob, jak popisovaly svůj ortodoxní styl života, měl hodně společného s mnohými hodnotami, k nimž se hlásí radikální feministky. Zajímavé jsou zejména autorčiny analýzy pohlavně odděleného života v ortodoxii a zvyku mikve, který ustavuje „společenství žen" a rituály vytvářející „ženskou kulturu". Kaufman říká jasně, že ženy, které se účast-miyjejiho výzkumu, rozhodně radikálními feministkami nebyly, její studie však záro ľZT^ľje ***** SnaŽÍt 56 POrozumét skupinovému chování a zkušenost, z uhlu pohledu členek této skupiny. ky, zZénľtvľ!Zmíněné StUdÍe (K9Ufman 1991> i-u některé ortodoxní židov-!% týkajícími se 1^^** S «** Většina těchto žen prohlašuje že du'vľ T* SPOk0jeny 3 S"aŽÍ 56 Je ^ ného s genderovou rovností an' ľ ^ ° ZměnU USÍ'UJÍ' nemá nÍC SP°'eC' hatit vlastní náboženské prožitľ 6m' ale sPíse s osobní potřebou obo- poslední doby patff přttomnosJ.y 3 proh,0^ittak svou spiritualitu. Mezi změny a žen působících v představen T PľaVn'5ek U 0rtodoxních náboženských soudů wtvořiiy výlučné ženské modliteľ °rt°d0Xní Synae°gy' Některé ortodoxní ženy janv pravém slova smyslu d ^"Udavening), které i když nejsou mi* četly tóru a rabínské kom"m í*""**' 3by konaly bohoslužbu, t° textů. Tyto skUplny se 3 S^ži,y se ^ ^ c^ těC|v rab™ I iiných členů a členek kon * ' ľ6akcí ortodoxních 432 gaC6-Zenské modlitební skupiny sice samy "■O- GENDER A SPIRITUALl o sobě porušením ortodoxního práva nejsou, ale veřejné čtení tóry ženami ano (Onishí, 1997). Někdy se na pokusy žen vykonávat modlitby stejně jako muži reagovalo i násilně. Např. v r. 1997, kdy se u příležitosti náboženského svátku Savu-oř (Letnice) v Jeruzalémě pokusila skupina židovských žen. doprovázená židovskými muži, číst svitky tóry u Západní zdi. byly zasypány kameny a pytli s exkrementy, poplivány a rozlícení ortodoxní muži na ně dokonce fyzicky zaútočili (Kraft, 1997). Jiné ženy, které se prostě jen pokusily u Zdi nářků modlit, byly také fyzicky napa deny, byly na ně házeny židle a lavice (Shapiro, 1997). Sekulárním ženám v Jeruzaléme, jejichž oblékání považují ortodoxní muži za necudné, se stává, že mají rozřezané pneumatiky, házejí na ně kameny a plivou na ně („Izrael Orthodox Attack Skirts", 1996). Jak upozorňuje Kaufman (1991, s. 68): „Nenarušitelnost židovského zákoníku zmenšuje možnosti žen ozvat se proti právnímu systému, který rozvinuli, definovali a průběžně tříbili muži. Jestliže se navíc ženám nedostane povzbuzení a příležitostí studovat samy texty, od nichž se interpretace těchto pravidel odvozují, nemají šanci rozvinout ženskou autoritu nebo tato pravidla zpochybnit způsobem, jejž by komunita přijala za autentický a legitimní" (viz též Adler, 1998). Existují však známky toho, že se některé ortodoxní kongregace, zejména ve Spojených státech, stávají genderové otevřenější. Dvě ortodoxní synagogy v New Yorku např. nedávno najaly ženy, aby rabínům pomáhaly jako placené prakti-kantky, což bylo dříve postavení vyhrazené mladíkům studujícím na rabíny. Ženy tedy vykonávají některé povinnosti rabína, ale jejich role zůstává značně omeze ná. Přesto mnozí ortodoxní vůdci najímání praktikantek kritizovali a varovali, že otevření většího počtu náboženských rolí ženám by mohlo v ortodoxním judaismu vést i k schizmatu (Goodstein, 1998). Reformní judaismus stojí v ostrém kontrastu k ortodoxnímu judaismu. Reformní JudaisríuTvznikl v polovině 19. století, aby učinil judaismus více „aktuálním . Reformní judaismus odmítá autoritu talmudu i základní judaistickou ze 8"h sešle Mesiáše, aby židy dovedl zpět do zaslioené země (johnstone. 1988). SP*e než na plnění rabínských zákonů se zaměřuje na význam vytvářen, osob^ etického standardu. Charakteristickým znakem ^mmp^m^o^z inT;:rSľoXčini-význam. né Xroky na cestě k tomuto cíli (Neuberger. 1983). Meluc < <^eno, ženám bylo povoleno zpívat ve sborech synagog, začaly^ P * manu, dívky byly zahrnuty do náboženských vzdelávacích programu 1o. BENDER A SPIRITUALITA 433 polečné s chlapci a z knihy modliteb byly vyňaty mnohé z očividně sexis-tickvch modliteb včetně každodenního díkůvzdání, v němž muži děkují Bohu, že je neučinil ženami. Reformní hnutí také zavedlo mnohé sociální služby a ustavilo vzdělávací organizace, v nichž ženy a muži pracovali společně. Zeny byly dokonce přijímány i do rabínského semináře, ovšem když se v r. 1922 žena poprvé pokoušela stát se reformní rabínkou, autority ji tvrdé odmítly (Briggs, 1987). Rabínské vysvěcení reformní judaismus ženám umožnil teprve v r. 1972. Dnes je ve Spojených státech více než sto rabínek. Výroční shromáždění amerických rabínů reformního judaismu (Reform Judaism's Central Conference of American Rabbis) v r. 1990 navíc hlasovalo pro to, aby byli do rabinátu přijati sexuálně aktivní gayové a lesby (Goldman, 1990a), a v r. 1996 toto shromáždění hlasovalo pro podporu legalizace sňatků gayů a leseb („Rabbi Group", 1996). I když rezoluce zr. 1996 stanovila, že pokud rabíni nebudou chtít, nebudou muset u těchto sňatků celebrovat, pozorovatelé uvádějí, že stále více reformních rabínů je ochotno u těchto obřadů celebrovat a uznávat je jako legitimní židovské sňatky.4 Třetí židovská církev, konzervativní judaismus, se cíleně ustavila jako rozvážná alternativa střední cesty mezi ortodoxií a reformním judaismem. Konzervativní judaismus vznikl ve Spojených státech v osmdesátých letech 19. století, ale členstvo získal až ve dvacátých a třicátých letech 20. století, neboť oslovil evropské židovské emigranty, kteří se „amerikanizovali" a přáli si „modernizovat" svou bohoslužbu (např. se modlit anglicky), ale nechtěli se vzdát všech svých náboženských tradic (Cummings. 1986; Martin. 1978). Je tedy pochopitelné, že konzervativní judaismus směřoval k rovnosti mezi pohlavími pomaleji než reformismus. s,užbv°ľľ-k0nZerVatiVní JUdaiSmUS POVOloval ženam a ™»m ^dět během boh* pÍeo sv ľ! 9 POdPOrOVa'Ž6ny' *» 56 ůea^'V náboženského dělávání dětí, Zmn^íľľ -°Její ŮdrŽDU- Př6St° VŠ3k ^ *» vyloueeny z některých nej- sátých let 20. století b ,0 enľm o\ * * ***** ^ tu (Cummings, 1986; ^ VStouP* * konzervativního rabín vedení Stoo^^^*** WznamnějěT krok přišel v r. 1990. ni-ečtyřsetkonzervativS^ zpěváci recitují liturgickí zně. J * odh,as<™alo přijímáni 10 GENDER A SP' Konzervativní judaismus však stále zakazuje vysvěcování leseb a gayů na rabíny. Konzervativní židovské autority vítají lesby a gaye jako individuální členy konzervativní církve, ale rozhodnutí, zda najmout homosexuály jako učitele nebo mentory mládeže, ponechávají na jednotlivých rabínech každé konzervativní synagogy. Stejně jako v jiných náboženských kongregacích je i v rámci konzervativního a reformního judaismu mnoho věřících, kteří se identifikují s feminismem a kteří se snaží integrovat feministické hodnoty do své náboženské praxe. Židovští zastánci feminismu např. znovuobjevili biblické hrdinky mezi Izraelitkami a začali o nich učit ostatní. Sem patří mimo jiné Debora, jež nebyla jen vládkyní, soudkyní, kazatelkou a prorokyní, ale také vojenskou velitelkou, jež dovedla Izraelské k vítězství ve velké bitvě proti Kanaánským (Pogrebin, 1992). Židovští feministé a feministky revidují staré rituály a rozvíjejí nové, které zdůrazňují sdílené lidství a rovnou účast žen i mužů. Např. na znamení paseny, židovských Velikonoc, drží nyní ženy první slavnostní večeři, při níž vyprávějí nejen příběh Mojžíšův, o tom, jak vyvedl židy z Egypta, ale i příběh jeho sestry Mirjam, která mu zachránila život, když ho ukryla v rákosí. Některé ženy znovu oživily starobylý svátek rošehodeš, kterým se pravidelně slaví novoluní (McDonald, 1996). Důležité jsou i rituály, které posvěcují významná stadia v životě dívek, stejně jako se to děje u chlapců; např. oslava narození dcery se speciálním požehnáním, dávání dárků u příležitosti dívčina „vykoupení" a oslava proměny z dítěte vženu prostřednictvím batmieva(Carmody, 1989; Pogrebin, 1992). K pojednání o feministických náboženských rituálech se vrátíme na konci této kapitoly. Nyní se však podívejme na genderově podmíněná učení dvou dalších velkých náboženských tradic: křesťanství a islámu. 10-3.2 Křesťanství Když křesťanští církevní vůdci a teologové indikují správné roie křesťanských zen a mužů, nezřídka se odvolávají na učení svatého Pavla. V jedné z často citová ných pasáží např. Pavel instruuje křesťanky z Efezu: ,V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: ženy svým muzum jako Par^, Poloze muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla. Které p _ Jako cfrKev je podřřzena KristUt tak ženy mají být ve všem podnzeny svým muzum C-ist Efezským 5: 21-24). y^zasepllelVysvětluje, Proc si ženy na náboženských shromážděních muse-Ji zakrývat hlavu, ale muži nikoli: ° G6NDER A SPIRITUALITA 435 ž si nemá zahalovat hlavu, protože je obrazem a odleskem s.ávy boží. kdež-u, žena je odleskem s.ávy mužovy. Vždyť muž neníz ženy, nýbrž žena z muže. Muž přece nebyl stvořen pro ženu, ale ženy pro muže" (1. list Korintským 11: 7-9; poslední dva verše jsou patrně odkazem na příběh stvoření z kn.hy Genesis). I když je sexismus v Pavlových spisech předmětem náruživých polemik, je snad přece méně podstatný než skutečnost, že tyto spisy opakovaně používali církevní Otcové a křesťanští teologové, aby legitimizovali a ještě dále propagovali podřízení žen. Jen si napr. připomeňme doplněné věroučné dogma Jižní baptistické církve, jež jsme uvedli výše. Existuje množství důkazů o tom, že v raných dobách křesťanského hnutí se na vedení podíleli muži i ženy. Muži i ženy působili jako misionáři a šířili „dobrou zvěst o spasení". Ukrývali pronásledované, studovali a vykládali Písmo a prorokovali (Car-mody, 1989; McNamara, 1998; Schussler Fiorenza, 1979). Sto let po vzniku církve však již fungovala pevná, výlučně mužská hierarchická struktura. Jako by byly někde cestou zapomenuty nebo přehlédnuty příklad a učení prvního vůdce, Ježíše. Feminističtí teologové a znalci bible zdůrazňují, že neexistuje jediný důkaz, že by Ježíš vystupoval v nějakém směru sexisticky. Naopak je spousta dokladů o tom, že odmítal sexis-tické normy společnosti, v níž žil, např, tím, že od mužů i od žen požadoval tytéž morální zásady a nesnižoval ženskou přirozenost ani ženské schopnosti. Naopak se zdá, že pnstupoval kženámstejně jako kmužům: jako kjedincům, kteří potřebujíjeho pomoc ]*o te kolegyním a přítelkyním (Carmody, 1989; McNamara, 1996). čit 171 "T ™ŽSké CÍfkeVní aUt°rity P0Zdě* rozh<*'y feny z vedoucích rolí vylou- n pro pokračování této tendence pozdějších argumentů, které hovo ženy vyloučit. Co je v tuto chvíli zřejmé, je dusl^ volby církevních autorit ženy byly v rámci křesťanství odkázány do postaveni nek druhé třídy, což v mnohých křesťanských církvích přetrvává dodnes. ^ V rámci křesťanské tradice jsou muži a ženy charakterizováni rozporuplné mají být racionální, autoritativní a mají si udržovat moc, přesto jejich vůle P°fll® ^ to popisu ochabuje, jsou4i konfrontováni s ženským půvabem. Ženy jsou skutečné zobrazovány jako svúdkyně - podle jednoho církevního Otce jako „brány . ^ - a jsou příčinou' mužova hříchu, stejně jako prý svedla Eva v Rajské zahradě nímu hříchu Adama. Křesťanství však vynáší pannu s čistým srdcem i ťělenn 3 - ^y. dobrou matku (tedy poslušnou, cudnou a dlouhodobě trpící). Oba tyto typy ^^gg). je Marie, matka Ježíšova, která má být pannou i matkou zároveň (McNamara. 436 Tyto představy naznačují tradiční učení křesťanské církve o sexualitě. V minulosti se o sexu hovořilo jako o činnosti, jíž by bylo lepší se pokud možno vyvarovat, pokud nešlo o plození potomstva. Mnozí považovali za lepší způsob života celibát. Například „Jan Zlatoústý, velmi vlivný východní církevní Otec, vybízel k pohlavní čistotě, protože manželství existuje jen kvůli plození, a svět už je zaplněn dost [psal kolem r. 382 n. I.], takže manželství má sklon působit jako ústupek hříchu" (Carmody, 1989, s. 171). Podobně podle Augustina, vysoce vlivného otce západní církve, je sexuální styk prostředkem, jímž se prvotní hřích předává z generace na generaci. Protestantští reformátoři jako Martin Luther a Jan Kalvín byli ve svých názorech na sex umírněnější. Omezili sice sex na sezdané páry, ale přiznávali potřebu „léku na pohlavní touhu" manželovi i manželce, varovali však před „predávkovaním" a svým stoupencům připomínali, že ženy mohou dojít spásy jedině skrze rození dětí (Carmody, 1989). Křesťanská učení o sexualitě si i v současné době zachovávají smíšené prvky. Prakticky všechny sekty a církve se na nemanželský sex dívají nelibě, i když jednotlivé skupiny v rámci různých církví doporučují otevřenější diskusi o sexualitě. V M.992 vydala např. studijní skupina Evangelické luteránské církve v Americe zprávu „Církev a lidská sexualita: luteránský pohled", v níž tato skupina nabádá církev, aby pečlivě zvážila, co tato studijní skupina nazývá .stvořeným dobrem" sexuality. Podle očekávání podporuje manželství a závazné milostné vztahy, doporučuje, aby se mladí lidé zdrželi sexu, dokud nejsou připraveni navázat trvalý vztah, a odsuzuje cizoložství, promiskuitu, pornografii, sexuální zneužívání a mediální zneužívání sexuality. Zároveň však vyjadřuje názor, že masturbace je zdravá, že teenageři, kteří jsou sexuálně aktivní, by měli používat kondomy, a že církev by mete ^žit. zda by neměla podpořit závazné vztahy mezi jedinci téhož pohlaví tím, ze i'm požehná (Lewin, 1992b). .„ ,leiT1 Podle některých pozorovatelů je zpráva luteránské studijní skupiny-svalem. * * v představenstvech alespoň některých církví vyvíjejí pozitivnější ^- správa jako tato je samozřejmě^amná především pro Manství dlouho otevřeně odsuzovalo a pronásledovalo Nen. vs d0>né, že by se odsuzování homosexuality z učení většiny krestanskych církvi ^tratíl° (Berliner, 1987; Heyward, 1987) Navzdory zprávě luteránské studijní 10. GENDER A SPlR"TUAl 1992 byla M luKränskéspo,eče„st»ívSa» cena vidia 0 zákazu vysvěcování homosexuálů, kteří nežiji v celibátu. Ze svých oblast- 10. qen°er a spiritualita 437 -boženských organizací bylo vyloučeno i několik bapt.st.ckých církví, prr> Í uvítaly jako cleny církve i homosexuály, aniž hlásaly, že homosexuální či. „ost e hříšná (Niebuhr, 1996a). výroční shromážděni Spojene metodistické círk-2)Ĺited Methodist Church), druhého nejvétšího protestantského vyznání ve Spojených státech, hlasovalo pro zachování oficiálního postoje, že homosexuáli-taje s křesťanským učením neslučitelná (Niebuhr, 1996b). Jak probereme níže v této kapitole, některé fundamentalistické sekty dokonce vyzývají k zvýšeným represím proti homosexuálům. Nedávné kroky některých církví však přesto napovídají o významném posunu. V r. 1988 hlasovala Spojená kanadská církev (United Church of Canada), největší protestantská církev v zemi, pro přijímání homosexuálních mužů a žen do řad svéh duchovenstva a v r. 1996 rozhodlo představenstvo Episkopální církve, že gayové i lesby smějí být vysvěcování jako faráři i biskupové (Niebuhr, 1996c). Duchovní některých protestantských církví jako Episkopální, Spojené metodistické a Luteránské jeví také větší ochotu udělovat homosexuálním párům požehnání při obřadech „svatého spojení" (Niebuhr. 1998). Ačkoliv několik protestantských církví se staví otevřeněji k přehodnoceni svého oficiálního učení o sexualitě, katolická církev představuje vyznání, které ke změnám v této oblasti zůstává urputně odmítavé. Katolická církev v tomto ohledu vystupuje, dá se říci, jako jedno z nejkonzervativnějších vyznání. Nedávno svůj zasadn, nesouhlas s homosexualitou znovu potvrdila a nazvala ji ^ľľs""°ľem",1?ebaŽe kat0,ÍCká církev P«*«Mie, * rodiče hornou Iľa ir ľ0"1'tVľdí Zár0Veň' Že homosexuálů v jakýmkoli záLľm ľ T*** abv se aktivně stavěN °^ xuáiníoh vztahů t «M a z manželství. (The Congregation * ' ,e K'e k tvrzení, že ženy ré ženy tímto stronlľ* "Chrámový skleněný strop". Třebaže neKte- tento strop je ještě ľ -ľ'^' (V'IZ např- G«>ldman, 1990c), většina zjišťuj* * na m narážejí Ua^!^^ * ne^»ně& než skleněný Stí* Nerovnost, která v min , ^ °r°fesích (Goldman, 1992; viz kapitola 7). nas nu« * zamyš,ení Z "t? LCharakteri^a.a většinu křesťanských vy** se svým proklamo^5011 Církev"' vůdcovo schopni tuto »wäiSSzájmem 0 socíá,ní sp-ed,nost-1 mnohé v * dokon- čí svět nu r, a"Bno křesťanství pro jej-- .sľnľľ"" kÍ6««K„ Z .""ľ' l996: ^ "ém" "Z 440 pro změnu z nitra svých náboženských institucí tím, že protestují proti církevnímu učení a „depatriarchalizují" náboženský jazyk, symboly a rituál. Tato skupina samozřejmě zahrnuje i křesťanské feministky. Jednou z nejvýznamnějších inovací křesťanského feminismu je ustavení Ženského církevního hnutí (vVomen-Cnurch movement), koalice skupin feministických křesťanek, které jsou sice ekumenické, ale tvoří je převážně ženy římskokatolického vyznání. Ženské církevní hnutí předkládá feministickou kritiku tradičního křesťanství a s ní poskytuje členkám i alternativu, rituály a formy uctívání soustředěné kolem ženského principu (Anderson a Hopkins, 1991; Farrell, 1992; Hunt, 1991; McPhillips, 1994). Existují např. liturgie na oslavu první menstruace mladých žen i dalších přirozených stadií života ženy. Ženské církevní hnutí praktikuje stejně jako všechna náboženství kajícné rity a rity odpuštění, jeho členky se však modlí i za to, aby členové patriarchální církve litovali svých hříchů, jichž se dopouštějí na ženách (Ruether, 1988). K aspektům uctívání ženského principu dodejme, že Ženské církevní hnutí oslovuje mnohé křesťanské feministky i díky své nehierarchické struktuře a svému důrazu na identifikaci se všemi utlačovanými, kterým poskytuje službu v „učednictví sobě rovných" (Farrell, 1992; Hunt, 1991; McPhillips, 1994; Ruether, 1988; Schussler Fiorenza, 1983). Toto hnutí však bylo kritizováno zevnitř za to, že v něm převažují bělošky ze středních tříd a že zatím nedokázalo integrovat náboženské formy uctívání preferované ženami jiné barvy pleti (Erikson, 1992; Hunt, 1991). Ženské církevní hnutí také zklamalo některé ze svých počátečních stou-penkyň tím, že na tradiční náboženské tradice a hierarchii nemělo tak silný vliv, v jaký doufaly (Erikson, 1992). K tématu feministické spirituality se ještě za okamžik vrátíme. Nejdříve však proberme genderové podmíněné učení a praxi ještě jednoho světového náboženství, islámu. 10.3.4 Islám 'slám, což znamená podřízenost Alláhovi (Bohu), je po křesťanství druhým nejrozs.re-nějším náboženstvím na světě co do počtu členstva. Islám je však svetové náboženství, které se šíří nejrychleji, každým rokem totiž přijímá 25 milionů nových clenu M rty * Appleby, 1992). Islam byi založen prorokem Muhammadem. Mu amm se^ ny- Tam kolem sebe shromáždil stoupence a předtím, nez se abV jí dobyl, prosadil se jako mocný náboženský vůdce. 441 1Q. BENOER A SPIRITUALITA 10. GENDER A SPI RITU' Alláh prý Muhammadoví béhem jeho života seslal četná zjevení, která Muh^ mad předal svým stoupencům v podobě pravidel chování. Ta jsou sprána v Korf> nu (Qur'an), který muslimové přijímají doslova jako boží slovo. Učení Muharnr,,* da a jeho bezprostředních následovníků je zapsáno v hadfsech (arabsky zpráva, pozn. překl.), Které spolu s Koránem slouží jako základ islámského práva {éarí% Tyto tři zdroje tvoří společné náboženský rámec, který řídí každý aspekt každo denního života muslimů včetné vzájemného chování rnu/ú a zen. 80 % veršů Koránu je vlastně věnováno příkazům a zákazům týkajících se správných vztahů mezi pohlavími (Engíneer, 1992; Haddad, 1985). Je zřejmé, že islám vztahy mužů a žen radikáinó /morul, /da k lepšímu, nebo k horšímu je však stále předmětem religionístíckých polemik. Zdá se, že vMuharo-madové době koexistovalo více různých společenských a sexuálních uspořádání Některé skupiny byly rozhodné patriarchální, nadřazovaly muže ženám (běžné byly vraždy novorozených děvčátek) a dovolovaly mužům pořídit si tolik manželek, kol* si dokázali koupit nebo ukrást, a to bez ohledu na ženin souhlas nebo na muž* vu schopnost se o ní postarat (Carmody, 1989). V jiných skupinách se však ženy těšily značné nezávislosti a praktikovaly polyandrii (mely víc než jednoho manila). V 7. století však i mezi některými z těchto skupin, zejména mekskými, sífi-'y tendence k odklonu od genderové rovnosti, neboť obchodní expanze «#* yky se severními společnostmi, jejichž náboženství (judaismus a křešte k»lit p3tríarchá!ní-badale,é názor, že islám tento tre* Kpatnarchátuupevníl,ík0yŽMuh l986: Engíneer, 1993. ^""""ammad ^ ^ ^ * S°Uhlas musí «* získán pred svatbou »«vesui se němž r.<^ . ^-,,a (0* a že ^tóprávazen fei,ľ P'atít'e*ímu otci. ale jí samé. Uznával také ^^^navlasU atotľľ^ dédíly 0 po,ovinu méne než mužští _. ^^ZZZ^0, že budou dodržovat pét pilířú * de™é a půst v posvátném měsíci ramadány Zľ^8p0,u 8 mua i992; Hekm3t' C 'semza^ neŽ jednu maf1^lku d0 ve,, >'>c;c;,', jra/řiují, /<-. lato rv/noM rtc //pí//a /'.- '/Jiluin' ý.h/ privilegií a /cd povédností, ale spíše z komplementarity jejích rolí. „Podle tohoto svetonázoru jsou si muži a ženy před Bohem rovni, mají však poněkud rozdílné fyzické, duševní a citové vlastnosti, poněkud rozdílná pole zodpovědnosti v rodiné a ve společnosti, a tudíž i poněkud rozdílná práva a výsady" íHiggins, 1985, s. 491), Dnes jsou v islámských společnostech muži nepopiratelnými hlavami říée posvátné í svetské, a to včetné domácnosti. Jim patří veřejná sféra, kde řídí náboženské i světské záležitosti a osobují si Jen s málo omezeními nejrúznéjéí role. V ortodoxních islámských společnostech jsou ženy v zásadě uvězněny v soukromé sféře, doma, přičemž nerozhodují ani tam. Jejich povinností je sloužit manželovi, udržovat dům, porodit hodné déu' a vést Je v duchu islámu. Muslimská žena -je nejen stvořena pro to. aby byla těhotná {podle jednoho islámského vůdce Je .obálkou pro početí"), ale všechny její role Jsou definovány vztahy k mužům v Jejím živote- (Haddad, 1985, s. 286). Před manželstvím Je muslimská žena podbízena svému otci, bratrům a ostatním mužským příbuzným. Manželství za m vět sinou dohodnou tito muži. Může být provdána třeba ve třinácti čtrnácU letech za muže, kterého nikdy neviděla nebo jej vídéla jen krátce za přítomnosti svých mužských příbuzných, neboť islámské právo jakýkoli kontakt na veřejnosti mezi nepro vdanými ženami a muži zakazuje (Kinzer, 1097). 'äámské právo sice ukládá mnohá omezen/1 chování mužů - nesméjnnapř pí +m nobo hrát hazardní hry a musejí se vhodné oblékat, ^^ZZt *"eko více svobody nežženy. Protože se ^^°^^^^) ««o vébení, pffjrmajf se výjimečná opatření ských společnostech, např. v Saúdské Arábii, je ženám zakázáno, aby samy cesto-yaly, musí je doprovázet otec, bratr nebo blízký mužský příbuzný. Samy mohou cestová pouze v případe, že mají od některého z uvedených písemné povolení, jež to dovoluje (Ahmed, 1882; Goodwin, 1994; Hekmat, I997j. íránské ženy nesméjíj na kole, chodit béhat nebo plavat s výjimkou míst, která jsou oficiálně schválena aoddélena podle pohlaví (Sciolino, 1997). Když se muslimská žena objeví na veřejnosti, musí být vhodně oblečena, tj. zahalena závojem a ve volném splývavém oděvu (čádor), který ji zakrývá od hlavy po špíčky prstů. Původně se tato omezení tyto lajen Muhammadových manželek, po jeho smrti však byla rozšířena na všechny muslimské ženy a tato praxe dnes státe funguje ve většině islámských společností (Ahmed, 1986; Haddad. 1985; Sciolino, 1997). Oficiální tresty za porušení praví del oblékání mohou být velmi tvrdé. V Iránu se např. žena, která si řádně nezakryla hlavu a tělo, dříve musela podrobit až sedmdesáti čtyřem ranám bičem; dnes muže byt uvězněna na dobu od deseti dnů do dvou měsíců (Sciolino. 1997).» samľ ľ 'SlämSkýCh Společností' kr°mě těch netradičnějších, je však dnes ie wvLT mn°h0 Ž6n' kt6ré Ch0dí do školv nebo pracují mimo domov. PW» ^SSSSř:ř aby se zajistil0'že se nebudou "* m naoř že™P°h,9VÍ" že budou Pro muže & facto neviditelné. í» *8e MH ien studenľ' ^ ^ ***** PaCÍentky Ženy' Stejně j8k° za níž zajde dřív na* -'JeStIiŽe mUSÍ studentky učit muž, dělá to zpoza zásteny. .19B7\ ľľl, zenyvstoupí«-^.-___________- «85; Higgíns, 1985 Pokladni íen ženy ^•'tenyi »žen a úfednii ice a k J' .VSeChny bankV ženské přepážky, kde pr** ^inaž!ľÍ8°Utaké ^učenv7 ^^'^ ženská klientela (Goodv* «** tat T'* pr^de,né nl\ľ * 2 VětŠíny náboženských rituálů. í W žľľ napr «*r£Sí UP,aWují- s* ««í Podle země i sekty- * ^lslfghánl3lan a Ajff PeŽ Saú^ká Arábie a iVánj, ty jsou W 'KdyŽ je to fem,^' 'Slamské «»"ě navíc nezůstaly ^ •* M ľ" 3 ne"' odra"eľľS' kteľý Se roz™«' v kontextu hW^ nSl 19^; Scionľľ femlni8^" ^padního (Crossette, *f' líbe začaly organizovat a rozvíjet plány, jak dosáhnout více práv a svobod včetně možnosti získat zaměstnání, práva studovat Korán v mešitě a zejména rovnoprávnějšího postavení v rodinném právu (Ahmed. 1992; Miller. 1992). Ve většině islámských společností může např. muž svou manželku zbít. aniž mu hrozí právní postih. V některých islámských společnostech se stále objevují i .vraždy cti" (honor kil-lings), kdy mužští příbuzní ukamenují nebo ubodají ženu, která svou rodinu zneuctila např. tím, že spáchala cizoložství, měla předmanželský sex nebo se jen na veřejností společensky stýkala s cizím mužem. Muslimské ženy obvykle právo požádat o rozvod nemají, třebaže jejich manželé se s nimi mohou rozvést prostě tak, že je zapudí, a otcům je pak po rozvodu většinou svěřeno výlučné opatrovnictví jejich détí (Hekmat, 1997; Mydans, 1996; Sciolino, 1997). Přes úsilí islámských feministek zlepšit postavení a možnosti žen znamenaly revoluce, k nimž v nedávných letech v několika islámských zemích došlo, pro mnohé z téchto zemí po krátkém období modernizace návrat k ortodoxní praxí. Je zajímavé, že i když některé ženy a muži, zejména mladí a s vyšším vzděláním, vyjádřili svou nespokojenost s obnovenou ortodoxíř, většina obyvatelstva téchto zemí žádný výraznější odpor neprojevila. Mnoho žen si navíc obléklo závoj a čádor s ochotou, která mnohé západní pozorovatele zaráží. Ironií však je, že jejich motivace je zdá se mnohdy podobná té. která vedla židovské ženy ke konverzi k ortodoxnímu judaismu, jak o tom ve své studii, na niž jsme odkazovali výše, pojednává Kaufman (1991). Konkrétněji řečeno, muslimské ženy vysvětlují svou otevřenost vůči ortodoxii tím, že jim poskytuje institucionální ochranu. Zahalená žena je všemi uznávána jako nábožensky oddaná a pro muže nedotknutelná. Může se pohybovat bez obav. že by na ni někdo dotíral nebo ji obtěžoval; cítí se bezpečná (Ahmed. 1992; Crossette. 1998; El-Or. 1993; Miller. 1992). Pro některé ženy je nošení závoje a čádoruzase politickou proklamací, vyjádřením nejen náboženské oddanosti, ale i nepřátelství, odporu a protestu proti utlačovatelským politickým režimům, sekularismu a západnímu impenalismo v jejich zemích (Afshar, 1993; Ahmed, 1992; Darrow, 1985; Kinzer, 1998). Pro *t° ženy není nepřítelem mužský útlak, ale spíše vnější síly. které hroz, zn.cen.rr. Islámského způsobu života. Prostřednictvím své oddanosti islámu, j.z dosvědčují udržováním islámských zákonů a zvyků, se některé muslimské zeny v,d, v pred-nr linii revoluce (Haddad, 1985; viz však též Góle. 1996). *ky konzervativnímu zpolitizování islámu mají tedy v islámské ženy s ortodoxními židovKami. a konzervativními americkým, kresťankám, 10. GENDEH A S 10 SENdef, a gp|r 445 itualita e společného, než by se na první pohled zdalo (Gerami. 1996). Každá 2těch to skupín hledá útočiště v náboženském fundamentalismu, náboženské orier ci. která zavrhuje sekulární modernitu a pokouší se obnovit tradiční spiritualr selektivním vyzdvihovaním dogmat, prvku věrouky a praktik z posvátné minule (Marty. 1992). Tyto skupiny mají svou určitou vizi, utvářenou náboženskýmj dem, jak by jejich společnost měla být strukturovaná a jaké jasně dané místo b) v této struktuře měly zaujímat ženy. Židovský, křesťanský a islámský fundamen-talismus integruje vlastní náboženskou víru do politické činnosti ve snaze učinit tuto vizi skutečností. Zamysleme se dále nad touto otázkou v rozpravě o politickém aktivismu dvou náboženských hnutí ve Spojených státech: křesťanského fundamentalismu, o němž se často hovoří jako o náboženské Nové pravici, a liberální teologie církví menšin, jež požadují odluku církve od státu. 10.4 NÁBOŽENSTVÍ, POLITIKA A SPOLEČENSKÁ ZMÉNA Jak jsme poznamenali v závěru kapitoly 9, měly by církev a vláda ve Spojených státech aspoň teoreticky vytvářet oddělené sféry vlivu. Sociologové však již dávno poukázali na to. že ideologie odluky církve od státu je z větší části mýtus-^JsaiJáteHtosti státu a zajmy organj20vaného náboženství těsně a í# .'^propojeny. Historici nám např. říkají, že křesťanští fundamentalisté nebo irušj re *]ak se někdy nazývají'byii aktivnf v americké rev°|uci'v nnutíza PoScVhľ-ľPanÍ M ref0fmU VěZ6ňStVÍ k0nC6m 18- St0,6tí 3 ' mn°ha Idneslt 'aleZlt0Stech a ^ciélních reformách (Pohli, 1983). MXiJZT1***** Pľ0Ud ***** a^nía vytváří tzv. náboženskou Ho^ skou latinu J" m fiab0Ženská Nova Pávice více než čtyřicetimilionovou W ^"ýPocet Jr S'Ce maiá ČáSl veškeré americka P°Pulace' 916 Př6!I ni AjW stanovisJ TT*®*' * ™° Skupina 2auJ'ala' Jak sam8 ^ » ce a ^Produkční svobod r0ď,ny"'jak0 jsou ženska Práva včetně Ínt6!l Veime «> tedy stru£ně n'\StXUá,ní a zejména práva homosexuálů- P" se **o otázek, které ^ náb?že"ské/Politické hnutí a jeho aktivity tf«* u1 na předním místě feministického programu. 10.a.i Křest ľnr0^6^ • Politika gendoru s,ovo' ^^Z^IT'bibli dosiowé-b—* ^° skulečnS «<« neuĚÍ jen náboženskému dogmatu a mC" zásadám, ale předkládá i přesný výklad historie a vědy (Ammerman, 1991). Pravý věřící bez pochybností přijímá, co je psáno v bibli, jako Pravdu (Marty a Appleby, 1992). Zároveň fundamentalističtí křesťané věří, že člověk může dosáhnout věčné spásy jedině tehdy, žije-li ve shodě s biblickým učením a rozvijí tak osobní vztah s Ježíšem Kristem. Věří také. že mají zodpovědnost za ..záchranu" či „vysvobození" ostatních šířením evangelia - to znamená horlivě kázat boží slovo prostřednictvím knih, televizního a rozhlasového vysílaní, chození od domu k domu a dokonce i politického lobbování (Ammerman, 1991). Fundamentalistické církevní vedení vyzývá svá společenství, aby bojem proti erozi křesťanských hodnot v sekulárním světě působila jako „vojáci Kristovi". Jádro této eroze tvoří feminismus, hnutí za práva homosexuálů a jiná liberální politická a sociální hnutí (Klatch, 1988). Nepřekvapí tedy, že fundamentalistické křesťanské církve spolu s jinými konzervativními křesťanskými skupinami, jako je zejména katolické hnutí Právo na život, byly a jsou v první linii politické opozice proti politickým opatřením a programům, které podporují zastánci feminismu. Agresivně i úspěšně např. lobbovaly proti Dodatku k Zákonu o rovných právech a stály v čele kampaní za odstranění feministických a jiných „závadných" knih a materiálů ze školních knihoven a tříd. Od r. 1973 lobbují v Kongresu za Dodatek o lidském životě, který by zvrátil rozsudek v případu Roe versus Wade a znovu tak postavil přerušení těhotenství mimo zákon. Skupiny jako Operační záchranný tým, vedený duchovním Svobodných metodistů {Free Methodists) revedendem Philipem Benhamem, demonstrují před klinikami, kde se interrupce provádějí, obtěžují pacientky i lékařský personál téchto klinik a někdy dokonce používají i násilí, aby provádění interupcí zabránily (viz kapitola 6). Hlavním terčem náboženské Nové pravice jsou gayové a lesby. V r. 1997 např. shromáždění Jižní baptistické církve vyhlásilo bojkot společnosti Walta Disneye kvůli údajně .pro-tirodinné. progayovské" linii a programům („Baptists Boycott .Pro-Gay' Disney". 1997).' Křesťanská koalice, založená televangelistou Patem Robertsonem. lobbovala v Kongresu za přijetí Zákona na ochranu manželství (viz kapitola 6) a nedávno se rojila se čtrnácti dalšími konzervativními skupinami, aby financovala kampaň -Pravda v lásce", celostátní reklamní kampaň představující ÄJ^^f^ V- kteň zažili hluboký náboženský m w»'ľ"" 1---- /míl přerod a.konvertovali" k heterosexualite (MU preruu <• .„toinúrh demon- H 1998). Některé fundamentalistické skupiny vytvořily ^^^^ sťací". aby šířily poselství, že „Bůh nenávidí teplouse" (Carem. 1998). 447 10 GENDER A SPIRITUALITA IQ. GENOER A S j je vlastně pravým důvodem otevřené nenávisti Nové pravice vůči femini* mu a právům gayů a leseb? Členstvo náboženské Nové pravice věří. že feminist-ky gayové a lesby i jiní „političtí liberálové" rozvracejí křesťanskou rodinu, pro-tože propagují životní styl a hodnoty, které odporují „božímu plánu" pro mužeajeny. Konkrétně to znamená, že manželství definují jako posvátný svazek, do něhož může vstoupit jedině muž a žena. Pevné lpějí na přesvědčení, že mužova role je živit a chránit svou rodinu. Např. jedna fundamentalistická křesťanská mužská skupina. Nositelé naděje (Promise Keepers), pořádá dvoudenní mítinky na športov nich stadionech a v arénách, kde řečníci kážou, modlí se a předzpěvují hymny, aby povzbudili muže k většímu úsilí být duchovními živiteli svých rodin. Ženy naproti tomu boží plán stavějí do soukromé sféry domova, kde mají pečovat o své manžely a děti; jako jsou muži podřízeni Bohu, tak jsou ženy podřízeny mužům (Klatch, 1988; „Southern Baptists", 1998). Náboženská Nová pravice prokázala, že je dobře organizovaná i přesvědčivá. Tře baže v osmdesátých letech u některých stoupenců narušily důvěryhodnost církevních vůdců sexuálni a finanční skandály, do nichž byli zapleteni, prochází náboženská Nová pravice v devadesátých letech novým oživením. Někteří pozorovatelé Přičítají tento nárůst popularity mistrovství, s nímž fundamentalistické skupiny využívají medií a komunikačních technologií. Elektronická pošta, televizní a rozhlasové volaní cl používání internetu a webových stránek pomohlo vůdcům Nové pravi-e nejen sířit politický program, ale i získávat peníze. Zvýšil se i počet dětí přijatých ^TTľ kanď'dáti ve 40 % volebních obvodů, ve ^Ä£ľr"i99i; Many a **** ^ ■i992)- snovány vétšľa " ' PreSVěCieeni'že síla * Popularita Nové pravice jsou V* ^menťal,^ 3 aktlv^ » P^va homosexuálů reaguje Náboženství v pojetí Nov' . J3ko na s-iln<>u Politickou hrozbu. P°ft zachovat status cmc n-V™"* SnaŽÍ °bratit hoď,nv nazpátek nebo ale* ^ « Propagovat osvobozlT'T-^3"^t3ké insPirovatodDor pr0t' nost nat>oženství v tomto kontP 1 změnv- Věnujme nyní ve stručnosti poz°r- P'o rasova . • se staví proti - =ti aS0vea«n>cké minority však k , °Clálninri znvěnám a sociální rovnosti. byia církev v minu)ost| 2d - -jnspirace a síly v boji proti diskriminaci a za dosažení rovných práv a příležitostí. Z černošských církví např. povstali mnozí prominentní a vlivní političtí vůdci a sociální aktivisté jako zesnulý reverend Martin Luther King, jr., a reverend Leon Sullivan. Značný počet černošských politiků byli nejdříve duchovní v černošských kostelech: jmenujme jen reverenda Jesse Jacksona a bývalého člena Kongresu Williama Graye z Pensylvánie. V rámci černošské komunity se především černošské kostely staly organizačními centry, kde mohou jejich členové rozvíjet akční programy pro překonání rasového útlaku; program nenásilné občanské neposlušnosti a přímé akce reverenda Kinga jsou toho dokladem (Lincoln a Mamiya, 1990). I před tím, než se ujal vedení reverend King, byly církve minorit středisky sociálního a politického aktivismu žen jiné barvy pleti než bílé. Jak jsme již uvedli, ženy např. tvořily a tvoří většinu členstva mnohých černošských církevních společenství (Gilkes, 1985; Grant, 1986). Jak doložila historička Evelyn Brooks Hig-ginbotham (1993), byla činnost afroamerických církevnic dlouho prostředkem péče o přežití jejich komunit: povzbuzovaly skupinové sebeuvědomění a organizovaly odpor proti útlaku. Hunt (1991) odkazuje na jejich „svatou neohrozenosť1 v roli náboženských činitelek v církevních společenstvích a Natividad (1992) dokonce přisuzuje současnou převahu afroamerických žen v politice ve srovnání s ostatními ženami jiné barvy pleti než bílé právě jejich dlouhodobé zkušenosti s vedoucí rolí v rámci komunity i církve (viz též Prestage, 1991). Přes vysoký počet černošských žen v církvích, jejich účast na církevním životě a silnou podporu ze strany vlastních kongregací se tyto ženy setkávají se sexismem ze strany mužských černošských církevních vůdců, kteří se netají značným odporem ktomu, aby tyto ženy přejaly v církvi vedoucí role. „Nejčastěji se to projevuje tím, že ženám brání ve formálním získání úřadu duchovních, i když třeba tuto funkci ve skutečnost. JB Plní. Proto také v některých afroamerických Svatodušních círKvích mají muzsti duchovní titul .kazatel", zatímco ženské duchovní jsou nazývány .učitelkami', ^baz^'c úkoly bývají totožné" (Briggs, 1987, s. 411; Grant, 1986; Lincoln a Mamiya.19m (, s. »xx, - kterése jimi stanou, primářky má méně než 5 % černošských kostelu- Cemos^ft ^ ^ ^ vjKvétajr-tom dostanou svěřeny spíše malé nebo upadající ton^ ^ dosah|y nejvyš-cí' Je pozoruhodné, že příslušnice černošského círtevnícn společenstvích nebo upainj." —» = é dosáh,y nejvyš- ______________________ ^^^^^ áfch náboženských hodností, působily převážné v beioss nebo v církvích, které založily ženy (Funk, 1996)- Jedné dalšího vývoje této jln mírné optimistické. Kromé "■O. GENOER A SPIRITUALIT* íá se však, že je černošské ženské situace v následujících několika desetiletích přece 1D- GENDER A SPIRITUALITA 449 ,ného dnes více černošek uvádí, že se cítí povolány ke kariéře duchovních. Během první poloviny devadesátých let se počet černošek v seminářích téměř zdvoj násobil. Počet Afroameričanů přijatých do teologických škol však stále tvoří pouze 8%, z čehož žen je pouze 25 %. Téměř polovina těchto studentek je navíc přijímána jen do dvouletých studijních programů. Počty ostatních lidí jiné barvy pleti než bílé jsou obdobné. Američané hispánského původu tvoří jen 2,6 % všech studujících teologických škol a Američané asijského původu tvoří 4,9 % (Bedell, 1993; Briggs, 1987: Funk, 1996). Zdá se tedy, že zatímco církve minorit sloužily a slouží jako katalyzátory společenských akcí proti rasovému útlaku, tato jejich role se bohužel nerozšířila na problém genderové nerovnosti uvnitř společnosti nebo uvnitř církevních společenství samých (Grant, 1986). Tato nerovnost postavení přesto neoslabila pouto, které ženy jiné barvy pleti než bílé cítí ke svým církvím, ani jejich aktivismus v rámci těchto komunit. Ženy z církví minorit se naopak zdráhají označit své činnosti a zájmy za feministické, neboť obecně považují feminismus za hnutí bělošek ze.středních tndi (Briggs, 1987; viz též kapitola 1). Feministické teoložky jiné barvy pleti než bite se však přece připojily k bělošským feministickým teoložkám v kritice sexis-ľovľrai'CÍCh náb0Žensk*ch a v úsilí tato náboženství depatriarchalí Z3Ver naŠ6h0 p°Jed^ní si tedy některé jejich snahy přibližme. ickA SPIRITUALITA ENSKEM»J PATRIARCHÁTU: FEMINISTI HwQf'tofernlnlsticKésp,. ^byloskutečně^^^ se m k různým věrouk'-^^"^ ^oto pojmu je slyšet pluralita hlasú-existuji někter. e am a které obhajují různé programy změny a obnovy- J6Ž feminisť,cké spiritualistky sdHejí. N# d£Í^ ........o^ne spintuauswy ^^■^svět p^j0 Znamená'2e hj^lmtnar(?hální náboženskej & Äk f ^^i - Pak pohybují v napětí me,.tě^ modelem nadvlády, RTStS*** m. GENDEP, A SPIBI ního cyklu (např. první menstruaci, partnerské spojení nebo manželství, rodičovství, menopauzu atd.) a zároveň rozvíjí uvědoměníjednotlivce, pokud jde o jeho zařazení do společenské struktury: učí jej rozpoznávat útlak a čelit mu, jednat tak, aby mu to přineslo vysvobození (Anderson a Hopkins, 1991; McPhillips, 1994; Ruether, 1988). Jedním z cílů feministické spirituality je resa/íra,/zovat(znovu učinit posvátnou) každodennost, kterou patriarchální náboženské tradice označují za profánní (McPhillips, 1994), V odpovědi na otázku, jak tento princip realizovat, se však feministické spiritualistky rozcházejí. Některé mají pocit, že židovsko-křesťanská tradice a jiná patriarchální náboženství jsou natolik beznadějně protkány sexismem, že se rozhodly tato náboženství zcela opustit a obrátit se jiným směrem; některé k přírodě (viz Komentář 10.2 na straně 451), jiné znovu oživují praktiky čarodějek, další zase znovu objevují starobylé předbiblické tradice bohyň. Tyto prastaré duchovní tradice se vlastně stá vají natolik populárními, že turistický průmysl začal nabízet poutě k svatyním starých bohyň a týdeník Publi-sher's Weekly, který monitoruje vydavatelský průmysl, uvádí, že knihy o ženské spiritualitě tvoří jeden z nejrychleji rostoucích segmentů trhu (McDonald, 1996). Zatímco některé feministické spiritualistky se přiklánějí k naprostému rozchodu s^mužia vším, co se s mužstvím ztotožňuje (např. Daly. 1978; 1984), mnohé další syétradice otevírají jak ženám, tak mužům, neboť vycházejí z toho, že patriarchální náboženstvínighou_ utlačovat příslušníky obou pohlaví, mimo jiné prostřednictvím heterosexismu, rasismu"a třídní předpojatosti. Z tohoto hlediska mohou základ feministické spirituality poskytnout právě zkušenosti žen; prosté nahrazení mužské náboženské nadřazenosti ženskou však nabízí malý potenciál k osvobození příslušná kteréhokoliv pohlaví (Anderson a Hopkins, 1991; Erikson, 1992). Komentář 10.2 Ekofemlnlsmus - - Ekofemlnlsmus vznikl v sedmdesátých letech jako proud feminismu, který cti pre-aevším hodnoty, jež jeho zastánkyně považují za vrozené osobnostní rysy zen -ájem o druhé, péči. jemnost a těsné spojenížen s přírodou. Jak ^e^ Diamond (1992, s. 371), je to „etika a politika, jez vidí spojitost rnea n*Mou « ženami a nadVádou nad přírodou" (viz též Mies a Shiva, f*^Z ««» ie duchovní hnutí založené na vztahu k zemi. které se velmi bohyň. to není nijak překvapivé, neboť ~ os'avoval mnohé stránky ženské tělesnosti, zejména vsak 451 0 GEMOEP, A SPIRITUALITA j plodnost. Klade se zde důraz na hojení, ekologickou rovnováhu, rovnost všech živých bytostí (lidských i ostatních) a na znovuzrození a obnovu (Griffin. 1995). Ekofeminismus spojuje svůj duchovní akcent s přímou politickou akcí za vytvo-ření harmoničtéjší, ekologicky vyváženější společnosti. Ženy jsou s ohledem na svou tělesnou stránku - jako rodičky a vychovatelky - považovány za zemi bližší. A podobně, protože byly vykořisťovány a ponižovány, chápou ženy lépe v celé Šíři vykořisťování a ponižování biosféry, jakož i vykořisťování a ponižování lidí z ekonomicky nerozvinutých společností, jehož se dopouští západní imperialismus a západní ekonomické modely rozvoje (Mies a Shiva, 1993). Ženy jsou tudíž nejlépe vybaveny pro to, aby vedly ekologické hnutí a rozvíjely nehierarchickou spa lečnost založenou na úctě ke všemu živému. Aby se však mohly stát úspěšnými vůdkyněmi, musejí navázat potlačený vztah k svému tělu a objevit rozsah moci své přirozené ženskosti. Proto tedy návrat ke spiritualitě bohyň. Není jistě překvapivé, že ekofeminismus je kontroverzním hnutím, a to dokonce 1 mezi feministkami. Cení se na něm, že upozornil na nebezpečí drancování životního prostředí, aleje kritizován za to, že tradiční západní femininitu biologizuje a glorifikuje pojem univerzální ženské přirozenosti. Značný počet feministických teoretiček vidí vážné nebezpečí v ekofeminístickém zdůrazňování biologické podstaty rozdílů mezi ženami a muži. jedna feministická kritička to objasňuje takto (Biehl, 1990. s. 9, M Myz socíobiologická ospravedlnění androcentrismu skládají reprodukční roz-y o umných teorií o .ženské přirozenosti-, vlastně tím proti své vůli podp^ m isľľľ'ľ ČaSt° UkaZUJÍ' S6XÍStické 'ntituce a ideologie ... Když ekof* smľuľľľ' ľ"ŽenSKýCh rySŮ °S0bn0Sti v aukční« -xuální biologii, tstav muži< —>* běsnost tak v mľľľ - ^ 'mPU,S Postavit se za ženskou N*é PřirozenosŮ^rb ľ" Z"amenal týChŽ ÚZk°PľSýCh p^s tyto námitky vůči LíV^ PráVě * jeji°h utlac0Vaní-" šina feministek shoduje na t U'ie* roznodně nejsou nepodstatné, se vet- nistické spiritualitě tak k hnutíJe významným příspěvkem jak k ftmi- ^kytuiedalšialtepJakému osvobození utlačovaných. Za prvé ženám důstojnost - - W",ab0z«8tóhft«->..... ■'- ši"Jje tuto důstojnost a postavenTr'' 3 to je snad důležitější. 0 S i lakt° Ut'aČ0Vané V -nových zemích. Ekofemi- WVVch »■« - v 6emz hlavní *ahy ^ ^dnín* feministkami a lidmi z r# e™msmu dlouho se|háva| (yjz kapjt0la D. jak jsme však již na několika místech této kapitoly zmínili, zdaleka ne všechny feministky se rozešly s židovsko-křesťanskou a islámskou tradicí. Některé, často nazývané „reformistky", se místo toho rozhodly protestovat proti patriarchálním náboženským aspektům v rámci svých církví a dobýt si pro sebe zpět židovsko-křes-tänské a islámské dějiny, jazyk, symboly a rituál (Crossette, 1996; McDonald, 1996). Judaismus, křesťanství a islám podle nich obsahují „sémě vlastní obrody", a co je ještě důležitější, „tyto feministky věří, že křesťanská církev [stejně jako židovská a muslimská obec] za obnovu stojí" (Weidman, 1984, s. 2, zdůraznila autorka). První naléhavý úkol, s nímž se feministické reformátorky musejí vyrovnat, je přejmenování určitých prvků svých náboženství, aby oslovovala ženy stejně jako muže (Chopp, 1989). To na nejzákladnější úrovni znamená zbavit mluvení o bohu a náboženskou symboliku mužských charakteristik, neužívat při řeči o bohu maskulinního On, ale třeba Ona nebo Matka, popisovat božství jako ženský i mužský princip či používat genderové inkluzivní či genderové neutrální jazyk, jako Matka a Otec nebo prostě Svaté božstvo. Jakmile si už boha nepředstavujeme výhradně jako muže, následují další kroky: znovuobjevení toho, jak k náboženskému dědictví přispěly ženy, reinterpretace Písma a posvátných textů a prozkoumání dalších dostupných svědectví. Zjedné takové pečlivé studie např. nyní víme o bohatství feminínní symboliky ve Starém zákoně i o mnohých prastarých hebrejských hrdinkách, moudrých ženách a náboženských vůdkyních; uvedli jsme již Deboru, ale byla tu i Vašti, Ester, Hulda a Beruria, abychom jmenovali aspoň několik případů (Brooten, 1982; Gendler, 1979; Pogrebin, 1992). Zmínili jsme se také o Ježíšových učednicích a jejich ústředních vedoucích rolích v raně křesťanské církvi. FerninjstiCk-é islámské vedkyne začaly též s reinterpretacemi posvátných textů a na základě svých výzkumu dokazují, že Korán patriarchální společnost nenařizuje a že tento diktát je naopak produktem patriarchálních mužských interpretací Koránu (Ahmed. 1992; Crosse 0, 1996; Miller, 1992) - fmj Pro doplnění k novému pojmenovávání a ^^^Lcel etické reformátorky také restrukturují nábožensky rituál tak, y k -nám i k mužům. Zejména židovské feministky jsou aktivn, vj ^oslužeb a obřadů pro svátky jako ša.bat. hagada, ros c cd^ m Brozan, 1990; Pogrebin, 1992)- f^^^^ úlitby, organizují ženské modlMbJÍ»a z ^ přrpadecn hy 0 ženách a ženském pohledu na svět (Byrne. 199U- 453 10. 'O GENDER ita qENDEH A SPIRITUALITA jejich úsilí skutečné způsobilo zrněny v hlavním proud,; náboženské praxe, jako je např. přijetí genderově neutrálního jazyka jako prostředku bohoslužby (viz např. Canadian Bishops' Pastorál Team, 1989; McDonald, 1996). Náboženské reformátorky i ty, které se s patriarchální náboženskou tradicí rozešly, se však mezi sebou neshodují v otázce, zda by feministická spiritualita měla být výlučně ženskou záležitostí nebo záležitostí společnou oběma pohlavím. Někdo zastává názor, že ženy potřebují zvláštní místa a metody k uctívání, aspoň do té doby, než plné uplatní nárok na své náboženské dědictví a znovu upevní své rovnoprávné postavení i autoritu v rámci hlavních náboženství. Jiní jsou však zase znepokojeni, že feministickou spiritualitu ovládají heterosexuální bélošky, zatímco rozdílné tradice a duchovní potřeby žen a mužů jiné barvy pleti než bílé a gayů a leseb jsou stále přehlíženy. Objevují se tedy i hlasy (např. Isasi-Diaz, 1991; Mollenkott, 1991), které apelují na příslušníky těchto skupin, aby znovuobjevili nebo vytvořili náboženské tradice a rituály, které lépe vyjadřují spiritualitu jejich životní zkušenosti. Další lidé zase tvrdí, že oddělenost sama o sobě podněcuje a zachovává nerovnost a že cílem feministické spirituality by mělo být vybudování nehierarchického lidského společenství založeného na družnosti, které sjednocuje skupiny v minulost, vyloučené z hlavních církví pro své pohlaví, rasu nebo etnickou příslušnost společenskou vrstvu nebo sexuální orientaci (Erikson, 1992; Zappone, 199«. Je rnozne, ze tato otázka je v podstatě neřešitelná, přesto však chováme nade e paľnľzTlľ6? " ° ^ **** ,idé k na,ezení '^pších <*st k t0mU' " 22 '~brtotiž k ná— ~ní- s ™* nrozí potlačením i th " náb°Ž6nSký ^a™^*' k genderové rovnosti a Ir ^'^^ krok^ které byly učiněny směrem slovuje, náboženští fu^ * 'eSeb- PFeSt0Že některé ženy 0rt°d°X'e °'ání, zejména pokud jde oamenta"Sté " 'iberá,ním ^ndům skutečně úporné »* fundamentalistické skuJ^"** 3 ľ°Vná práva pr0 sexuá'ní ^ le získaly zastoupení neien ^ 2aktivizova'y i politicky, aby pro své pos«>-ké^Piny a skupiny prosazu.nabOŽenSkém- ««• ' občanském právu. F«i*** *k° 'áblové. které je třeba ľlľ-^ 9 ,eSe°^ ^ále více zpo**no*« V 'zraeli J^*- 3 mk0,i Jako ^ » větší svobodu a v* ^°^'bezp,čnost.Vislá^ tVrdí- * ortoooxie je jednotící síla. zásadníp* ^^Cnvodci Westa^2-'amské nárooy a nakonPecjJe 2niai, ve SP* •*» fundamentalistů vyt>íZejí své stoupence, aby ■** 10. GENDER A SPIR"TUAL' vili národ infekce homosexuálního způsobu života" (dle Liston, 1998. s. A2). Základním poselstvím vyplývajícím z těchto skutečností tedy snad je, že budou-li feministické spiritualistky a spiritualisté - ženy i muži, homosexuálové i heterosexuálové, všechny rasy a etnika i společenské vrstvy je možné dosáhnout více, než půjde-li každá z těchto skupin svou vlastní cestou. Klíčové pojmy čarodějnictví (čarodéjství) prírodní praktiky s náboženským významem, vykonávané zpravidla ženami; zahrnuje lidové kouzel ničiví a léčitelství, jakož i znalost zemědělství, keramického řemesla, metalurgie a astrologie ekofemlnismus hnutí feministické spirituality založené na vztahu k zemi. které vyzdvihuje těsné spojení žen s přírodou a vidí příčinný vztah mezi nadvládou nad ženami a nadvládou nad přírodou feministická spiritualita náboženské hnutí obsahující různé složky různých způsobů víry a programů změny, jež je však jednotné v odmítání dualismu charakteristického pro tradiční patriarchální náboženství; dualismus je nahrazen hlavni myšlenkou sjednocení ducha a přírody a zásadou, že zdrojem spirituality je lidská zkušenost fundamentallsmus náboženská orientace, které odsuzuje sekulární modernitu a pokouší se obnovit tradiční spiritualitu selektivním vybíráním dogmat, pojetí víry a praxe z posvátné minulosti Qur'an (nebo Quran. česká transkripce Korán) kniha posvátných textů, kterou muslimové vnímají jako zjevení seslaná Alláhem Muhammadovi; muslimové jej chápou doslovné jako boa slovo religiozita míra oddanosti jedince nebo skupiny určitému náboženskému věroučnému systému talmud základní náboženská autorita pro tradiční judaismus ženské církevní hnuti koalice skupin feministických křesťanek, která předkládá feministickou kriu-ku tradičního křesťanství a zároveň svému členstvu poskytuje alternativní rituály zaměřené naženu a alternativní formy uctívání Doporučená literatura Acer, R.: Engendering Judaism. Jewish Publication Society. New York 1998. Comstoc*. G. D, Unrepentent. self-affirming. practicng: Leshian/b^ual/gay peop/e wrthin orga- nized religions. Continuum, New York 1996. S, Women and fundamentem: Mam and Chhstianity. Garland New Ybrt«19 ; Higgenbotham. E. B, Righteous d.scontent: Tne womerVs movement and tne B,acX Bapvst o™**. Cambridge 1993- |)n|ve(si(y p,MS. New E- B.: Righteous ttisconmm- >..~ .— . Harvard University Press. Cambridge 1993 K«ufm*n, o. R,: fíachets daughters: Newly Orthodox Jewis, g- E. (Ed!): ItLund: ™™n and witchcraft in Amenc*^^ s. S.: Priestess, mother, sacred sister. Religions dominated by wome New York 1994. ^námky ^ „^„bou z něho nebyli Pronásledování za čarodéjství však zcela neunikli ani muži. Doko> v ^ ^ ^ ^ ch™ěnl ani domínikáni. Např. Giordano Bruno, dominikánsky n, ' jcjsmus. pr«oie k obhajobě Koperníkovy teorie sluneční soustavy používal magi snu 455 ^0. GENOER A SPIRITUALITA iŕvtcMWnídoby napovídají, že se Vatikán možno za pronásledování Čarodejníc a her^i* *k0u církví verejné omluví. Vatikán pozval učence, kteří studoval, protireformaci, aby podá a o roli církve v tomto pronásledování, a pripustil možnost, že toto pronásledováni bude z*,. nu,o do kajícného ritu plánovaného na březen 2000 (Johnston. 1998). >Čtvrtá kongregace, rekonstrukcionistický judaismus {Reconstructlonlst Juůaism), byla ústavem v šedesátých letech. Odmítá všechna dogmata tradičního judaismu včetné tóry a talmudu; bUfe ké p/íbény považuje za mýty. Namísto toho zdůrazňuje humanistické hodnoty a kulturní dédlcivljudj. •fantu. Rekonítrukcionisticky judaismus je silné rovnostářský a dovoluje plnou účast Žen; 88120% rekonatrukcionistických rabínů jsou zeny. Je to vsak nový proud, takže Je ve srovnáni s ostatními třemi židovskými vyznáními dosud malý (Carmody, 1989). 4 ie zajímavé. že zatímco mezi reformními l konzervativními rabíny roste ochota celebrovat u svazků partnerů stejného pohlaví, stále se zdráhají celebrovat u mezicírkevních srtatků. Jeden nedávný průzkum mezi rabíny např. zjistil, íe žádný z ortodoxních nebo konzervativních rabínů necelebroval u me* církevního sňatku, i když 11 % ortodoxních rabínů a 32 % konzervativních uvedlo, že odkázali páry různého vyznání na jiné rabíny, kteří je oddají. Je příznačná, >o páry různiiho vy/nání oddávalo více reformních a rckonstrukcionlstíckých rabínů: 36 % reformních a 62 % rekonstrukclonlstlckých raW-nú celebrovalo u mezicírkevních sňatků; 69 % reformních rabínů a 100 % rckonslrukcionistlckýeri rabínů uvedlo, z© také odkazovali páry různého vyznání na jinč rabíny, kteří je oddají (Niebuhr. 1997). Tento přetrvávající odpor proti spojnní lidi různých vyznání připomíná historka, kterou nám nedávno vypfávóiB jedna přítelkyné. židovská lesba. Když své matce přivedla představit svou novou prítct kynl, které byla náhodou katolička, motka se jl zeptala: „Copak jsi nebyla schopná najit si nejakou spořádanou židovku?" • Když so v r. 1996 dostalo v Afghánistánu k moci hnutí Tállban, nová vláda okamžité nařídila véem ženám parou Dívkám byi0 znemožnéno chodit do äkoly a ženy přes noc ztratily svá zamestnaní, erda přinesla kruté útrapy zejména vdovám, protože mnohé svým rodinám zajišťovaly jediný zdroj Zľbľi ľTV; °dhadl"e 86'íe V důsledku vSlk* 8 Sovétským svazem a povstání Dřin In Ved°né mu£"a"e<""* » "y"' v Afghánistánu 25 000 až 30 000 vdov. P.vda vi* «v„ibvZITT °byValelS,VU A,"h»"'»«*n«. Protole vétslna učitelek a zdravotních pra ly otříy 71 m" **" mUÍŮ' 8by ""n» ^ «P<* v téch školách, které *» "WO n ž Z ni8 ľ?00"1'6 t,Pl l8k0VÍm "^^tatkem personálu, ie vládním úředníkům v Afghinl.tánu, 80u í n "íl3110'"3 *™ zblta za «°. * Jela na kole po stezce používané mu* »*«ho přízného v AllLľľľ' P°kUd °PUStl dŮm boz doe™°°" manžela nebo nékterého i»* «"•«* v b»k,n4ch [ 1.1 o,!' ľ1996 6tyít ŽCny dokonce WV* se objevily na rtíWW* V** nebo Tal0 ;,;'*d*wW partnerům svých zaméstnancú. kteří Jsou ÍJ ^T<«k*P0hor&Bnyk MWMIcka církev a Jiné skupiny náboženské Nové pW* E"«n (vd kaoiini* K, .... ,l£°ft,3t-- které Dísnm/ ... orné"16 fen (viz " ""^'z" ABC. která ni«„ ----J snupiny náboženské nu™ r <*1*1Z ; ,,VH'v,n,l"ŕ'^énroľľľ r0lfl °dha» «vojl homosexuální orler tt^ĽlT *nrů»^ ISISoro d08p6,e *m Z 10. GENDEfl 11 . GENDER A ZDRAVÍ Zdravotní péče a zejména přístup k ní jsou od osmdesátých let klíčovými prioritami v celostátním měřítku. V průběhu osmdesátých let rostly náklady na zdravotní péči v průměru o 8,3 % za rok (ve srovnání s průměrným nárůstem všech položek Indexu spotřebitelských cen (Consumer Price Index, CPI) o 5,6 % ; tím se pro široké vrstvy obyvatelstva ve Spojených státech stala daleko hůře dostup nou. V roce 1989 nemělo zdravotní pojištění 15,7 % obyvatelstva Spojených států (34,1 milionu lidí) (U. S. Department of Commerce, Bureau of the Census, 1997; U. S. Department of Health and Human Services, 1991). V první polovině devadesátých let klesal průměrný roční nárůst nákladů na zdravotní péči postup ně až na 4,5 % v r. 1995, což bylo o 1,7 % víc, než byl průměrný roční nárůst všech položek na CPI. Dostupnost zdravotní péče se presto nezlepšila: v r. 1995 bylo 16,5 % obyvatelstva Spojených států (39.1 milionu lidí) bez zdravotního pojištění (U. S. Department of Commerce, Bureau of the Census, 1997; U. S. Department of Health and Human Services, 1997). Spolu s rostoucí nedostupností zdravotní péče pro určité části obyvatelstva rostl zájem o to, jak složení stravy a životní styl ovlivňují zdraví. Na zjištění, že složení stravy, tělesné cvičenia další aspekty individuálního životního stylu působí na lidské zdraví, reagovalo mnoho Američanek a Američanů tím, že přestali kouřit, začali jíst nízkotučné potraviny s vysokým obsahem vláknin a utrácet miliony dolarů za členství ve zdravotních klubech a sportovní vybavení. Důležité však je, že nepojlštěné osoby mají jen velmi málo společného s osobami pojištěnými. Asi 3 4 % nepojištěných tvoří děti do patnáctí let žijící s rodičem, který je buď nezaměstnaný, nebo pracuje na půl úvazku ČI na celý úvazek v podniku, který neposkytuje žádné zdravotní pojištění. Vlastně víc než devět z deseti dét. bez zdravotního pojištění bydlí s nejméně jedním zaměstnaným rodičem. Počet pracujících, kterým zaměstnavatelé poskytují zdravotní pojištění, klesá od roku 1982 (Ch -ren's Defense Fund, 1991; 1998; U. S. Department of Health <*s. 1997). Více než 61 % nepojištěných má roční rodinný P^"^^ - - 000 dolarů ročné. A témer oo » dolarů; více než třetina má příjmy nižší než 14 "u^~parWient of Health and hepojlštěných tvoří lidé jiné barvy pletl než bílé ■ : spolků- tvoří Human Services, 1997). Naproti tomu „osazensi ^ prúměr. "■"dli aervices, íayrj. iian1"" .■ ovskými Převážné většiny bílé obyvatelstvo se ^..^ "ými ročními příjmy, věkově mezi pěta Demographics and Lifestyles, 1994). °ENDEH A ZDRAVÍ 4S7 Stručně řečeno, i když výzkum prokázal přímou souvislost mezi složením stra-vy životním stylem a zdravím, pro určité lidí je složení jídelníčku a způsob života daleko méně věcí volby. Autorky a autoři takto zaměřených studií zjistili, že i když začnou chudí Američané a Američanky cvičit, zlepší své stravovací návyky a omezí kouření a pití, nezlepší se jejich zdraví nijak podstatně, neboť tyto faktory pře, stavují pouze 13 % rozdílů mezi údaji o úmrtnosti chudého obyvatelstva a obyvatelstva majetnějšího. Badatelky a badatelé tvrdí, že zdravotní stav chudých]^ nejvíce ovlivněn nedostatkem lékařské péče, stresem způsobeným chudobou, prací v nebezpečných podmínkách a bydlením v nevyhovujících bytech a znečištěném prostředí (Lantz et al., 1998). Jinými slovy, kromě složení stravy a životního stylu ovlivňuje lidské zdraví a dostupnost zdravotní péče do značné míry také mnoho faktorů, které může dotyčná osoba ovlivnit jen nepatrně: jde především o příslušnost ke společenské vrstvě, příslušnost rasovou a etnickou, věk, a jak uvidíme v této kapitole, také pohlaví. V této kapitole se zamyslíme nad tím, jak pohlaví a genderové vztahy ovlivňují zdravotní stav a jak na sebe vzájemně působí s ostatními faktory - příslušností k určité společenské vrstvě, rase, etnické či věkové skupině a sexuální orientací - nejen při formování zdravotního stavu, ale také vztahu mezi lékařkou či lékařem a nemocnými a způsobu, jakým je s pacientkou či pacientem v rámci systé-mu zdravotní péče zacházeno. Je však nutné mít na paměti, že když hovoříme o zdraví, hovoříme o něčem víc nez o pouhé absenci nemoci. Jak nám sdělila Světová zdravotnická organizace a sl^tZdľaVÍ "* mn°h0 9Spektů- Je to „stav naprosté tělesné, duševní bp y ľoľtľľy"' P°diVeJme 56 nejprve na hlesne, v druhé části ^toly se pak budeme věnovat otázce zdraví duševního •n.t GENOER A. ÚMRTNOST m0Žné Jeden i nejstabitně]ších rozdílů projevujících se mezi pohlavími, které ^ pozorovat v současných průmyslově vyspělých společnostech, je. ze • délk°u měrně déle než muži (V, diskusi o vztahu mezi pohlavím a předpokládanou ^ žwota v rozvojových zemích viz Komentář 11.1 na straně 4-60). Když me na Tabulku ll.l. na straně 461, zjistíme, že co se týče předpoklá e(T)én11 života žen i mužů, jsou na tom Spojené státy ve srovnání s mnoha jínyrT" ^ )gti relativně špatně. (.PíedpoWádanou détkou ilvota se rozumí průměrný P° 458 jenož se může jedinec dožít od určitého věku nebo od narození). Spojené státy jsou devatenácté v tabulce délky života žen a třiadvacáté v případě mužů. (Od osmdesátých let se situace ve Spojených státech zhoršuje.) Ve všech uvedených zemích je však předpokládaná délka života delší u žen než u mužů. Rozdíl mezi muži a ženami je nejmenší na Kubě, ale i tam tvoří téměř čtyři roky. Tabulka 11.2 na straně 462 ukazuje, že i když se v průběhu posledních desetiletí prodloužila předpokládaná délka života u obou pohlaví, náskok žen významné rostl od přelomu 19. a 20. století do r. 1975. Například ve Spojených státech byl rozdíl mezi předpokládanou délkou života mužů a žen v roce 1900 pouhé dva roky. Do roku 1970 se rozdíl v předpokládané délce života mezi pohlavími zvýšil na 7,7 roku. Od r. 1975 se rozdíl začal snižovat, v r. 1995 byl však stále výrazný: 6,4 roku (U. S. Department of Health and Human Services, 1997). V Tabulce 11.2 je rovněž patrná důsledná rasová nerovnost v oblasti předpokládané délky života. U bělošské populace je předpokládaná délka života téměř o 7 let vyšší než u afroamerické populace. Předpokládaná délka života Afroame-ričanů byla totiž v r. 1995 jen nepatrně vyšší než u bělochů v r. 1940. Podobně byla předpokládaná délka života Afroameričanek v r. 1995 jen o něco málo vyšší než u bělošek v r. 1950. Genderový rozdíl v předpokládané délce života se u afroamerického obyvatelstva nezmenšil tolik jako u bělošského obyvatelstva, což naznačuje, že v otázce předpokládané délky života je ve Spojených státech rasa významnějším faktorem než pohlaví. Významný rozdíl mezi pohlavími přetrvává nicméně nezávisle na rase.1 Vysvětlit rozdíl mezi pohlavími v předpokládané délce života se pokoušelo mnoho teorií. Alespoň částečně je tento rozdíl způsoben biologickými faktory. Roli tu hraje například genetika. Jak jsme se dozvěděli v kapitole 2, lidé mají třiadvacet paru chromozomů, z nichž jeden určuje pohlaví. Jde-li o muže, jsou jeho pohlavn. chromozomy XY; žena má dva chromozomy X. Vědecká obec ví, že chromozorr, Všivíce genetických informací než V, a to včetně poruch, které mohou ves*k*» ^abnormaUtám.Avšak místo aby ^^^^Z rojeným s chromozomem X, zdá se, že j,m sp.se pm ^ ^ *e u zeny projevi,a většina geneticky podmíněných poruch, ve vet* P - ip to iediný chromozom X, který ««% Podmíněné onemocnění neodvrátí, protože je j ^ ..„„„^„rtěho- 1Uie'u*"' romozom Xje defektnf. gene-tftten poškozený. Na druhé straně muž, jehož chr°™ - hromozom X, který 2££Z^ ukončení tého-Předpokládá se. že toto vysvětluje vysši poc 459 1 1 . GENDER A Z rjpAV' 11' GENDER A ZDRAVl tenství mužských embryí a vyšší poměr novorozeneckých a kojeneckých úmrtí chlapců ve srovnání s děvčaty (106:100) (Holden. 1987; Stillion, 1995). K roz-dílu v předpokládané délce života přispívají rovněž hormonální rozdíly mezi pohla-vími. Zdá se, že především ženské pohlavní hormony, estrogeny. chrání ženy do jisté míry před srdečními onemocněními, které jsou hlavní příčinou úmrtí ve Spojených státech (Waldron, 1995). Komentář 11.1 Pohlaví a předpokládaná délka života v ekonomicky nerozvinutých zemích V ekonomicky nerozvinutých zemích je předpokládaná délka života obecné značně nižší, než je tomu v rozvinutých a průmyslově vyspělých zemích, a rozdíl mezi předpokládanou délkou života u mužů a u žen je menší. V nerozvinutých zemích s nízkým domácím produktem (kromě Číny a Indie) je průměrná předpokládaná délka života padesát čtyři let u mužů a padesát šest let u žen, zatímco v zemích s vysokým domácím produktem (průmyslově vyspělých zemích) je to sedmdesát tři u mužů a sedmdesát devět u žen (World Bank, 1996). V zemích s nízkým domácím produktem souvisí rozdíly mezi pohlavími v předpokládané délce života s genderovými normami a rovněž s feminizací chudoby v těchto zemích. To samozřejmé neznamená, že muži v nerozvinutých zemích nejsou chudí; chudoba se v těchto zemích dotýká životů mužů stejně jako životů žen. Ale jaK upozorňuje Doyal (1990b, s. 509), „s důsledky chudoby se v rámci rodinného života potýkají především ženy" ato ovlivňuje předpokládanou délku jejich života i jejich celkový zdravotní stav. na sľľľme ? naPfíWad' * Ž6ny V zemích s ^ "°™cím produktem m* z ala aj'Sť0Vaní ^ V°dy 3 ^ ^ celou rodinu. To většinou těLľ K,ZaľUSeií Zd0,áVat d'0Uhé ÚSekv ^ * nosit zpět (většinou na hlavě) SlSSľ; V " ^ -m,uvňata či malé děti. ženy se * takého zeměde,J£ ľ ^ *™ ^ Větš,nou Prostřednictvím samozásobn me™ to fc '' SP °Ze maií málokdy k dispozici modernítecnnologii. strojů, napr ľ,ľľ " P,°dÍnV ľUČné nebů Pomocí - r£ZX;°tyk ^essias « a,, 1997, 0bilí je nutno o*** h«vý. Pí, vafeni jsou iL * ^ mnoho hodin a Je velmi tělesně nama- Í^Cľ? **" Kouře z hořícího dřeva TABULKA H-l Předpokládaná délka života při ných zemí_*___ narození podle pohlaví u vybra- ného Pmio- ""Y wstavc m»i z biologických paiiv i M ■ ----------™ww * — Va Wavntm zdrojem z'e ^JG Ů«W trus. „výpary z biologického pf» nt VZduchu v domácnostech a výzkumy ukazuje Země japonsko Francie Švýcarsko Kanada Švédsko Austrálie Španělsko Norsko Nizozemí Itálie Řecko Finsko Anglie a Wales Rakousko Německo Nový Zéland Portoriko Singapur Spojené státy Severní Irsko Izrael Irsko Portugalsko Dánsko Kostarika Slovensko Skotsko Kuba Česká republika Polsko Předpokládaná délka života u žen (v letech) 83,1 82.3 81.7 81.4 80.8 80,8 80,7 80.5 80,5 80.5 80.4 79.6 79.5 79,5 79.3 79,2 78,9 78,9 78.8 78.7 78,5 78,2 77.9 77.9 77.8 77.7 77.4 76.8 76.5 76,0 Předpokládaná délka života u mužů (v letech) 76.5 73.8 75,0 74.9 75.5 74,7 73,4 74.2 74.3 73.7 75.0 72.1 73,9 72,9 72.8 72,8 69.6 73.2 72.2 72.7 74,7 72,6 70.6 72.7 73.3 69.7 71,7 72.* 69.3 67.4 and Human Services, £997, s, 106-107. GENDER A ZOBA * Údaje se týkají období 1990-1993. Pramen: U.S. Department of Health - - un„r* a znečišťujících látek než m kuchařky v takovém prostředí vdechuji v.ce kouře i ^ obyvatelstvo nejznečíštěnějších měst* (Dovai'.199°^é|Sce života mezi pohlavími K rozdílům ve zdravotním stavu a předpokládané ,ečnostech zaka- e^Pívají také různé zvyky a obyčeje. Například v nekte GeN0ER A ZDRAVÍ TABULKA 112 předpokládaná délka života při narození podle pohlaví a rasy, i____ Všechny Bělošské černošské rasy obyvatelstvo obyvatelstvo* Rok Muži Ženy Muži Ženy Muži Ženy 1900 46.3 48,3 46,6 48.7 32,5 33,5 1920 53,6 54,6 54,4 55,6 45,5 45,2 1930 58,1 61,6 59,7 63,5 47,3 49,2 1940 60,8 65,2 62,1 66,6 51,5 54,9 1950 65,6 71,1 66.5 72,2 58,9 62,7 1950 66,6 73,1 67,4 74.1 60,7 65,9 1970 67,1 74,7 68,0 75,6 60.0 68,3 1975 68,8 76,6 69,5 77,3 62.4 71,3 1980 70.0 77,4 70,7 78,1 63,8 72.5 1985 71,1 78,2 71,8 78,7 65,0 73,4 1990 71,8 78,8 72,7 79,4 64,5 73,6 1995 72,5 78,9 73,4 79,6 65,2 73,9 * Údaje z let 1920,1930 a 1940 zahrnuji kromě černošského obyvatelstva i další obyvatelstvo jme barvy pleti než Sil é. Prameny, u. S. Department of Commerce, 1987, s. 69; 1990. s. 72; U. S. Department of Healtti and Human Services, 1986, s. 84; 1993. s. 44; 1997, s. šijí morální a náboženské předpisy ženám, aby byly spatřeny při stolici, takže musejí cekat až do setmění, aby se mohly vyprázdnit. To však může způsobovat zácpu a dalsi střevní potíže a zároveň to zvyšuje nebezpečí přepadení. V mnoha zemích «J* zvyky rozdělování jídla, aby ženy a děti jedly méně než muži. Co se & dosoľUr!aPCÍ ŽÍVSni VětŠÍn°U lépe než což snižuje šance dívek dožít se mohotžť "T6™05* dos^ Jedí často nejdřív muži; teprve když skon* ^ svět e Zľ POdVýŽIVy ^ me2i dosPě'ý™ muži (Doyal, 1990b). cím produkteľtk ™ Že v šerých »mfch s nHtfn m «** pohiat::~a v života mezrpohiavímiieoBan&la noÍ TÍ" r°2dÍ,U ' Ůmrtn°Sti 03 Srde6n'ne™« ™*< pohlavími, je větší n^V Ch°VánÍ ri*k° Várních onemocnění "e 8eh3W0Ur Pa«°^ ^ -nozi nazývají osobnost typu A. Výzkum uK** » 4B4 jedinci typu A jsou dvakrát náchylnější k infarktu než uvolněnější osobnosti typu B, a to bez ohledu na to, jestli kouří nebo ne. Je zajímavé, že charakteristika typu A odpovídá tradiční charakteristice maskulinity: soutěživost, netrpělivost, ambicióznost, agresivita a nedostatek citovosti (Helgeson, 1995; Spielberger a London, 1985). Není proto překvapující, že výzkum prokázal, že zdravotní stav koronárních pacientů, kteří vykazují silné či extrémní projevy maskulinity v negativním slova smyslu, je horší než u ostatních koronárních pacientů (Helgeson, 1995). Další konfigurace osobnostních rysů, která začala být poslední dobou spojována s koronárními srdečními onemocněními, je tzv. osobnost typu D (Lesperance aFrasure-Smith, 1996). Osobnost typu D, tradičně popisovaná jako „silná a tichá", má potíže s vyjadřováním negativních emocí. Pro tento typ osobnosti je typické skrývat své pocity a považovat hovor o vlastních starostech za projev slabosti. Výzkum ukazuje, že tento typ osobnosti se vyskytuje častěji u mužů než u žen a jeho charakteristika je shodná s charakteristikou tradiční maskulinity. Muži odhalují své potřeby a pocity zranitelnosti méně než ženy (Helgeson, 1995). Výzkum skutečně naznačuje, že u osobností typu D je zvýšené riziko infarktů; tento osobnostní typ vykazuje rovněž nižší procento vyléčených po infarktu (Lesperance a Fra-sure-Smith, 1996). jsobnostního typu A a D jsou užitečné, neboť tradiční maskujinnffinderové roleja, ích studií s různorodými skupinami zkoumaných :hopit vztah mezi genderovými rolemi a srdec-starších studií pracovala se Výsledky zkoumání týkajícího se os ukazují zhoubný vliv, který májjcjržování zdraví mužů,. Je však třeba dalších subjektů, aby bylo možno lépe poct n|mi onemocněními, především proto, že většina vzorky bělošské populace a byla někdy ovlivněna stereotypy. Starší zprávy napn-k|ad charakterizovaly srdeční onemocnění jako zdravotní problém vedoucích pra-c°vníků, nemoc typickou pro střední a vyšší třídy nebo, jak to někteří formulo-vali. Jako „nemoc z nadbytku", která postihuje především úspěšné, pracovně vytížené či Přetížené představitele svobodných povolání-muže, kteří se snažili „udržet krok s ostatními" a dotáhnout to co nejdál. Podle této teorie bylo riziko nižší pro del-níkV a ženy v domácnosti, protože byli údajně vystaveni menším tlakům, ačkoli se Předpokládalo, že počet žen trpících srdečními chorobami poroste, az zeny prckou ve větší míře na trh práce (Ehrenreich, 1983, House. 1986). Tak°vé předpoklady však neberou v úvahu závažné stresové faktory, kterým JS0" vystaveny de,nice a dělníci: zrychlování výroby, malá nebo žádna pravomoc V ra™ pracovní činnosti a nízké odměny. Tyto faktory jsou možná částečné zod- 45 s 1 1 . GENDER A Z DPA*' 11- BENDER A ZORAVI povědné za vyšší procento úmrtnosti mezi afroamenckou populací, která je jako skupina nedostatečně zastoupena v úřednických povoláních a nadprůměrně zastoo pena mezi nekvalifikovanou dělnickou vrstvou. Mnoho zaměstnání, v nichž prevládaj ženy, především v sektoru služeb, může být považováno za vysoce stresové ze ste} ných důvodů (LaCroix a Haynes, 1987). Pacientky po infarktu vypovídají, že zažily více stresujících událostí, než udávají pacienti po infarktu (Helgeson, 1990). Jedna nedávná studie prokázala silnou vzájemnou souvislost mezi bydlením ve čtvrti se silnou koncentrací domácností žen samoživitelek a úmrtností žen na srdeční onemocnění (LeClere et al., 1998). Chudoba může být zjevně hlavním faktorem, který k tomuto stavu přispívá, neboť v takových čtvrtích bývá nižší průměrný příjem než ve čtvrtích, kde převládají domácnosti vedené muži (viz kapitola 6), Výzkum nicméně ukázal, že v případě starších žen tento poměr platí, i když se vezme v úvahu chudoba. Tato zjištění ukazují, že takové čtvrti mohou být více stresujícím prostředím pro starší ženy, možná proto, že nenacházejí sociální zázemí; mladé svobodné matky musí totiž věnovat většinu svého času, pokud ne všechen, zabezpečování základních potřeb svých rodin. Existuje rovněž názor, že tradiční role ženy jako tvůrkyně domova může být značne stresující(Doyle, i990a). Je zaj(mavéi fe .{ se íaměstnané ženy musívy^ navát s dvojnásobnou zátěží stresu - pracovními povinnostmi a péčí o domov a rodh UuľT ^ ^ Dyly náchylněJší k* koronárním srdečním onemocněním než ce naorľľľ" * d°máCn°StÍ- Některé StUdie naz^ují, * tomu může být doko-v zaměstntní 7 ^ ^ *ou °^ně zdravější než ženy t* ' najednou Tľ ' Bimě*nané Ženy ™sí většinou plnit několik roli l-aC™-aHayneľľQSRľnkyně• ^ manŽe,ky a tvůrkyně ynes H987, s. 103) „j -je rojej^^zaměstnánf nejsilnéjšúTjJk£r^látgB ' 0 rak™ně zPůsobené 23 žef1vsouv,slosti sieiich2am 6n Se tono ví méně, neboť většina studií o ^ vL ZPůsobů, jakými mí^ľ ím 56 soustředovala na ieiich reprodukčníl$* -vničmno^ese^,bud6mevěnovi ovlivnit zdraví člověka, však e*5W 'at ídravotním rizikům vyplývaje 1 ^ 11-1.3p Ve r6ení „vyděl mnoh° Pracovny rac°vní Ptzik iával si prací "rnt^r !dě,nip míst Je znašKsíf' ie Uľ6itä ironle- Wyž si uvědomíme; * We některá dokonce životu ná. Uvědomění si této situace vedlo v minulosti k přijetí zákonů zakazujících přijímání žen do určitých povolání. Taková opatření byla zdůvodňována prostě tím, že ženy jsou „slabší pohlaví", ale také tím, že jejich schopnost rodit děti jim dává právo na zvláštní ochranu v zájmu zajištění zdraví a životaschopnosti příštích generací. V praxi měla „ochranná" legislativa dva hlavní důsledky: 1. legitimizaci diskriminace žen v zaměstnání a 2. zanedbání potenciálních rizik, která rizika na pracovišti představovala pro zdraví mužských pracovníků včetně jejich reprodukčního zdraví. Zákon proti diskriminaci těhotných žen (Pregnancy Discrimination Act) z r, 1981 zakazuje diskriminaci žen v zaměstnání na základě jejich těhotenství. Pokud je dokázáno, že riziko může ohrozit plod prostřednictvím matky nebo otce, je postup, při kterém se vyloučí z pracoviště pouze ženy, nelegální. Odhaduje se, že víc než 14 milionů dělníků a dělnic ve Spojených státech je na pracovišti každoročně vystaveno známým nebo domnělým ohrožením reprodukčního zdraví. Není tedy divu, že poruchy reprodukčních schopností patří mezi deset nejčastějších úrazů a nemocí z povolání. Málo se však ví o vlivu většiny toxinů na pracovištích a ostatních pracovních rizik na reprodukční zdraví obou pohlaví a především dělníci muži byli v tomto ohledu téměř ignorováni (Blakeslee, 1991; Paul et al., 1989). Je jasné, že toxiny na pracovišti mohou poškodit ženský reprodukční systém mnoha různými způsoby, a to hlavně v průběhu těhotenství, ale je rovněž možné, že tyto toxíny mohou být škodlivé i pro sperma nebo být jeho prostřednictvím přenosné a mohou tak způsobit viditelné vrozené vady i rakovinu v dětství nebo dospělém věku potomka (Bellin a Rubenstein, 1983; Hatch, 1984; Williams, 1988). Mnoho badatelů a badatelek, zaměstnavatelů a zaměstnavatelek a politiku a Političek jednalo tradičně na základě předpokladu, že ženy jsou v reprodukčmm Procesu důležitější než muži. Až do roku 1991 vylučovala většina zaměstnavatelů a zaměstnavatelek ženy z rizikových povolání nebo na takových místech zamést-návala pouze nep.odné či chirurgicky sterilizované ženy (Chavkin, l^So^ *. 1995; Williams, 1988). Jinými slovy, zaměstnavatelé a *«né řešili tento problém tím. že z pracoviště vyloučili ženy mto^ by z» ^ezpečné podmínky na pracovišti jak .^^S^^ Samuels, i995, To však není řešení. P^/*^* _ , žensKé , mužské - Působí na ženská i mužská srdce, svaly, játra a ledv/ny 1 Jejich potomka; nevíme, jestli Jsou tato I 4BB 11 SENOER A ZORAVI 1 1 . GENOER vedlnil výběr jedné skupiny jako té, která potřebuje vetší ochranu než ta druhá' {Bellin a Rubenstein, 1983, s. 87,97). Máme podezření, že ochrana ženy a jejího potomka byla pn přijímání vylučovací politiky žen méně motivujícím faktorem než starost, kterou zaměstnavatelům a zaměstnavatelkám činila případná odpovědnost společnosti a výhody vyplývající z pracovní síly segregované podle pohlaví (viz kapitola 7). Za prvé, vyloučení z pracoviště totiž ženy nutné nechrání před stykem s toxiny. Muži mohou přinášet domů rezidua na vlasech, kůži a šatech, se kterými přicházejí ženy v domácnosti do styku prostřednictvím svých každodenních neplacených činností (Rosen-berg, 1984).2 Sama práce v domácnosti obsahuje samozřejmě také rizika, aleje zřídkakdy projednávána v debatách o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, protože není považována za „skutečnou práci" (Chavkin, 1984b; Messias et al., 1997; Rosenberg, 1984). Za druhé, vylučovací politika byla běžná v průmyslových odvětvích, kde převládají muži, ale již ne ve stejně rizikových zaměstnáních, v nichž převládají ženy (Doyal, 1990a; Goldhaber et al., 1988). Z výkladu v kapitole 7 víme, že ženy, především ženy jiné barvy pleti než bílé, vždy pracovaly v nebezpečných zaměstnáních. Rasová diskriminace na pracovišti tradičně znamená, že černošští dělníci a dělnice jsou vystavováni značně většímu riziku pracovních úrazů a nemocí z povolání než dělníci a dělnice bělošského původu. Například přibližně 89 % černošských pracujících v ocelárnách pracuje u koksovacích pecí ve srovnání s 32 % bělošských pracujíce oceláren; koksovací pece jsou nejnebezpečnějším pracovištěm voc* larskem průmysl (Staples, 1995; viz také Fox, 1991) 3 zPccZe199ľ-'a P0"tika VylUČ0Väní Z Prac« na základě pohlaví «#•* ľZZIT **** S°Ud SP0ÍenýCh statů --i, rozhodnutí nižšího soudu, ■Ät£ľT*ze zaměstnání'které b*potenciáině mohl°ohrozit &» ^^T0mtM,e W°rkerS V' J0h°s°" C°»™s se týka. firmy na místech, kde bvIv ľ"3'3 ***** ^ těhotn*m 1 -těhotným, pracovat na m^^^Z ^ • o-ovem. Firma tvrdila, že toto Nejvyšší sourj však rozhodl nenar02ených dětí je ve veřejném rf|g může někdy Enamenatr ° ' Ze ' kcSyž vměstnání ve vyšším stupni těhotensW 1 ^ Pokra60vat P *ľ »!° je na aby se rozhodla, zda bude v pí* ženu nuW vynos" soudu nemohouzaměstnavatelé či z*!*** že » Vrtto^bT* mezi ™stnáním a dítětem. Nepřekvapí *•* 47Q 56 St'mt0 bodnutím nevyrovnala tím, že by u*ni' pracoviště bezpečnějším pro reprodukční zdraví zaměstnaných žen i mužů, ale spíš tak, že nechala na zaměstnankyních samých, aby se rozhodly, budou-li riskovat práci v nebezpečném, nezdravém pracovním prostředí. Taková volba není v podstatě vůbec volbou, protože většina dělnic a dělníků pracuje v toxickém prostředí proto, že mají jen málo jiných pracovních možností. Vystavení toxinům na pracovišti však není jediným rizikem, kterému jsou ženy a muži v zaměstnání vystaveni. Havárie a vraždy také mají na svědomí životy dělnic a dělníků, i když je jasné, že ženy a muži jsou v tomto ohledu vystaveni různým stupňům rizika. Například i když se muži podílejí na pracovní síle 54%, tvoří 92 % těch, kdo umírají na následky úrazů a nemocí vyplývajících z pracovní činnosti. Většina těchto mužů umírá nešťastnou náhodou - například při haváriích různých vozidel, pádech, požárech či výbuších. Zatímco u žen je pravděpodobnost úmrtí při nehodách vyplývajících z pracovní činnosti daleko nižší než u mužů, hlavní příčinou jejich úmrtí v souvislosti s pracovní činností je vražda (viz kapitola 8). 34 % žen, které zemřou na pracovišti, jsou oběti vražd. Tato úmrtí jsou do velké míry důsledkem skutečnosti, že ženy jsou soustředěny v maloobchodě a potravinovém průmyslu, kde byl v posledních letech zaznamenán nárůst vražd souvisejících s pracovní činností; většina z nich souvisela s krádežemi či pokusy o krádež. Asi 17 % ženských obětí zabitých v zaměstnání zabili jejich manželé, bývalí manželé, přátelé nebo bývalí přátelé; šlo o vyústění déle trvajícího domácího násilí (U. S. Department of Labor, 1997). Ženy a muži vykazují také výrazně odlišnou úmrtnost v případech, které nesouvisejí s pracovní činností, a na toto téma se soustředíme vzápětí. 11 -1.4 Další příčiny úmrtí 1± 3 pouze dvě - korv Co se týče zbývajících příčin úmrtí uvedených v Tabulce ■ _ zj ^ ^necukrovkaazápalp.^ šcukrov^ n^^^^^^^^u. Jelikož muž, mají "aamernym požíváním alkoholu ěni jater <*u" — „ rnají měrným požíváním alkoholu a s tím související P0*^^^ mtgU probe. než čtyřikrát větší sklon k alkoholismu než ^'^^ 'chronJcké 0ne-reme v této kapitole podrobněji -, nenídivu, zejejic^ Department of mocn--'- ■ - - -i.._t>,«t t/všší než u zen tu- * 1 1 , GENDER A remevtéto kapitole podrobněji-, nenídivu, zejeji^ Department cenění jater a cirhózu je víc než dvakrát vyšs. nez u z Health and Human Services, 1997; Wa,dľ0n; 199^noStJ pn nehodách. Muži jsou Alkoholismus přispívá u mužů rovněž k vyšsi umrtn° fí Werýchje řidič etniky téměř dvojnásobného počtu smrtelných autoneh . 471 11 GENDER A ZDRAVÍ opilý (Waldron, 1995). Muži však řídí méně opatrně než ženy, i Když nepijí. PFes hanlivé označení „ženská za volantem" mají ženy méně nehod než muži, i kdyžse zaměříme na rozdíly mezi pohlavími vzhledem k poctu ujetých kilometrů. Drnrt-nost při autonehodách u žen je 17.5 na 100 000 držitelek řidičského průkazu, zatímco u mužů je to 53,2 na 100 000 držitelů řidičského průkazu. Ženy rovněž prokázaly větší ochotu zlepšovat své bezpečnostní návyky při řízení (např. používání bezpečnostních pásů) než muži (Waldron, 1995). Ženy jsou samozřejmě socializovány k tomu, aby se chovaly bezpečně, vyhledávaly pomoc a vyhýbaly se rizikům. Muži jsou naproti tomu od útlého věku povzbuzováni ve sklonu vyhledávat dobrodružství, být nezávislí a nebát se riskovat (viz kapitola 3). V důsledku toho se muži ocitají častěji než ženy v nebezpečných situacích, které mohou vést k náhodným úmrtím (Staples, 1995; Stillion, 1995). Víme také, že maskulinita je pro mnoho lidí spojena s agresivitou. Předpokládá se, že muži se budou chovat násilně a jsou v tom i povzbuzováni; to se odráží rovněž na jejich vyšší sebevražednosti a vyšší úmrtnosti, pokud jde o oběti vražd (Stillion, 1995). I když je u žen doloženo dvakrát více pokusů o sebevraždu než u mužů, je u nich menší pravděpodobnost než u mužů, že jejích pokus bude úspés-ný. Genderový rozdíl ve věci sebevražd v posledních letech dokonce vzrostl (Waldron, 1995). Některé badatelky a badatelé interpretovali tyto skutečnosti tak, že většina žen, které se pokusí o sebevraždu, se vlastně zabít nechce, ale poW "lede pomoc, zatímco pokusy 0 sebevraždu u mužů jsou úspěšnější, prott* nejsou schopni vyhledat pomoc nebo protože jsou prostě pevněji odhodláni se f* tSta"ÍOn' 1995>' podle jiných nypotéz jsou však muzi úspěšnější při P<#> ech o sebevraždu díky metodám, které volí. ženy i muži si pro pokus o W*ľ PľStfedkV' k^Mm nejbližší a k nimž mají nejjednoduššíP^P; ninnn ľ zbra^ jsou většinou účinnější než prostředky W m Jako prasky (Kushner, 1985) *£m^ ZPŮS0b6né Pláště Mluvné, protop ** %řr^ ^Äsŕ:r^že budou -vražděni nebo ^rvices, 195m ,p U ' "ez u zen krve druhého partnera či partnerky. Gayové a ..de ^ ^ ^ asi 52 % všech případů AIDS hlášených od roku is» * ^ ^ iggg ^ ^eří jsou gayové či bisexuálni, se v posledních letec ^ ^ ^ řili například gayové a bisexuálni lidé 66.8 % osob nemocných 473 11 GENDER A ZORAVI GENDER ŕ 1995 toto procento kleslo na 43,5 (U. S. Department of Health and Human Ser-vices. 1997). Odborníci připisují tento pokles úspěšným osvětovým kampaním zarrě reným na prevenci AIDS v gay komunitě. Druhým nejběžnějším způsobem nákazy AIDS je používání infikovaných jehel při intravenózním podávání drog. Nemoc může být přenesena, použije-li uživatelů uiivatelka drogjiž použitou injekční jehlu, ve které jsou stopy krve obsahující HIV. Počet nemocných AIDS, kteří si aplikují drogy intravenózne, vzrostl ze 17,2% v roce 1985 na téměř 26 % v roce 1995 (U. S. Department of Health and Human Services, 1995). Výzkum naznačuje, že u zbídačených rasových a etnických menšin je větší pravděpodobnost intravenózního užívání drog než u bělošského obyvatelstva, takže je u nich vyšší riziko nákazy. Například v roce 1995 bylo z lidí nakažených AIDS prostřednictvím injekční stříkačky 14 % z bělošské populace ve srovnáni s 36 % Afroameričanů a Afroameričanek a 32,9 % Američanek a Američanů hispánského původu (U. S. Department of Health and Human Services, 19971. Mezi afroamerickým obyvatelstvem ve věku od pětadvaceti do čtyřiačtyřiceti let je AIDS už hlavní příčinou úmrtí. Na začátku nového století budou víc než polovinu pacientů AIDS tvořit Afroameričanky a Afroameričani; pravděpodobnost diagnózy AIDS u nich bude devětkrát větší než u neafroamerické populace {Riímer, 1996). Úsilí zavést programy výměny jehel, jež by omezily přenášení HIV mezi drogově závislými, kteří si drogu aplikují do žíly. se ze strany federální, státní a mí* n. správy nedostalo širší podpory, neboť někteří lidé se domnívají, že takové pr* gramy podporují užívání drog. Komentár 11.2 Prevence AIDS "ľ„°«ra-0WCe dáV*aM a'«*é ,aa,, jak předena**^ ™™ J zSrrre b«P»6néh0 sexui v MU5,» iaht Z T"*1 taždéh° P*lwnllv> aktu (.aginálaW I nim sexem. Minictr>,„x • tstuje málo důkazů o tom, že by se AIDS přenáší *» p-ne*y vvSoké::k:—m» W »«v— DS 3 )eden 2 vás má vřídky či otevřené rány v ^st A 7 A ,i 11 . GENDEf ŕ na genitáliích či v jejich blízkosti, měli byste se orálnímu sexu vyhnout. Polibkem se AIDS nepřenáší. _ Nespoléhejte se na ujištění svého potenciálního sexuálního partnera jako na ochranu proti AIDS, zejména pokud jste žena. V nedávné studii sexuálně aktivních mladých lidí ve věku od osmnácti do pětadvaceti let v jižní Kalifornii bylo zjištěno, že 35 % dotazovaných mužů prohlásilo, že lhali ženě, aby s ní mohli mít pohlavní styk. 20 % mužů vypovědělo, že by lhali ženě, která by se jich zeptala, jestli absolvovali vyšetření na AIDS; řekli by, že toto vyšetření absolvovali a že výsledky byly negativní (Cochran a Mays, 1988). - Od poloviny osmdesátých let vznikají v celé zemi kluby a seznamovací služby pro lidi, kteří mají negativní výsledky testů na AIDS. Toto však není spolehlivý ukazatel, že potenciální partner či partnerka nejsou nakaženi, a to nejméně ze tří důvodů: 1. jisté malé procento výsledků vyšetření AIDS bývá jen zdánlivě negativní {dotyčná osoba ve skutečnosti má ve své krvi protilátky AIDS, i když jsou výsledky vyšetření negativní); 2. dotyčná osoba mohla být nakažena krátce před vyšetřením, v takovém případě se protilátky při testu neprojeví, nebo se mohla nakazit po testu; 3. u některých lidí - nikdo neví, kolik jich může být - se prosté protilátky AIDS, na které se vyšetření provádějí, nevytvářejí, i když jsou tito lidé ve skutečnosti nakaženi. - Pokud si neaplikujete drogy intravenózne, eliminujete jeden z hlavních zdrojů nákazy AIDS. Každá osoba, která si aplikuje drogy injekční stříkačkou, by měla užívat Pouze čisté, dosud nepoužité jehly, injekční stříkačky nebo jiné injekční potreby. - Darování krve nepředstavuje riziko nákazy AIDS. Zároveň neexistuje térnerzatíne riziko nákazy krevní transfúzí, protože všichni dárci a dárkyně krve jsou nyn, vyšetřováni a krev není přijímána od členů a členek rizikových skupin. Nekter. úřednici a úřednice ministerstva zdravotnictví tvrdí, že darovaná krev je nynr bezpec nejší než kdy předtím, a to právě díky celkově například při - Neexistuje žádné riziko nákazy AIDS při společenském styku jako p podávání ruk, pláči, kašli či kýchaní, sp.ní vjedne pjj^ společného nádobí nebo jiných osobních vec, toalet, ídmgjeMou infí- ^bavení; riziko není ani na plovárně. Kromě nitrozilního po ovanou AIDS se nemoc zkratka nepřenáší pri zadnem j ^ ^ ^^„ě Nedávné výzkumy ukázaly, že informovanost o AI ° ^^^mi i homo ^ostla, v široké míře především mezi gay P°P"lací a ^ ^ ^ ukaai]í( ie j Když sexuálními universitními studentkami a studenty. Stu ie stá|e ještě P^ktikování bezpečného sexu v těchto skupinách vzros . 475 1 SEMQER A ZDRAV| oké procento lidí s rizikovým chováním (Ames et al., 1992; Bearden. Osmond, et al., 1993). 1992; I když je vaginální pohlavní styk méné riskantní než styk anální a intravenóz-ní aplikace drog, je rovněž jedním ze způsobů přenosu HIV. Přibližné 66 % těchj kdo se nakazili virem HIV při heterosexuálním styku, jsou ženy a většina z nich se nakazila prostřednictvím vaginálního styku s nakaženým partnerem bezochra-ny. V období let 1985 až 1995 se počet pacientek nemocných AIDS ztrojnásobil; vzrostl z 6,5 % na 18,6 % (U. S. Department of Health and Human Services, 1997). Stupeň rizika tu však opět tvoří průsečík rasové a etnické příslušnosti agende-ru. Vysoce rizikovou skupinou jsou Afroameričanky a Američanky hispánského původu, neboť virem HIV je nakaženo mnohem více Afroameričanů a Američanů hispárv ského původu než bělochů. Afroameričanky tvoří například dvě třetiny celkového počtu žen nakažených virem HIV (Rimer. 1996). Riziko nákazy HIV je stejné vysoké u chudých žen, z nichž nepoměrné vysoké procento tvoři ženy jiné barvy pleti než bílé. Pro některé chudé ženy představuje sex zdroj příjmu (Osmond et al., 1993). Zdravotnické odbornice a odborníky rovněž znepokojuje, že stále častější užívání cracku a stoupající výskyt jiných pohla* n Prenosných chorob v chudých městských oblastech přispívají k šíření nákazy ze či 2 T' UŽÍVaií CraCk> Č8St0 provozu^ se* ^ez ochrany výměnou za pení-r 11Z Til61 *" 1993>' Přít°mnos< ^ plavné přenosných d» en ^ ľiR0Väní dr°ě: 39'3 % žen "moUh AIDS by, ^ Services, 1997\ ° podävári' drog (U. S. Department of Health and Hum3 ^Z^fľlT '"ľ"1 H'V Stá'e *°^> «e Počet úmrtí na AIDS v r** vlrem h y J ^ ^ * "Í M^H^míceaod3ľtUPUJe ^ľyChle jak0 «** * ^e lidé s AIDS »í*£ HIV. dfi^. °atné W ZZ " kteFÍ *** dŮ,eŽité *ci«. -bot naplňování jejich ■** ti" S?f kdyŽ «** Považovány za funkční členy .P**J v 19- stoletía J I ľ aUt0rky)- Večnosti byly obzvláště vy**\ * ~::;a^ «~ kdy lékaři soupeřili o p*»* £ ^ského statutu a zf C'lelkami- -Nefunkční" žena byla symbol * specifická pro určitou tříd vtakésyj^ejr^^ Tato představa v a inejiépe piatící z- ' U a rasu- Pouze bělošské ženy ze středních a vy Chu<* a dělnicKé ženv " h^ Považovány za choulostivé * « za robustnější, tvrdľľ^ * Ženy jiných barev Pleti než ^ ^ V nvmi a kopným, vydržet h 7 * ^''^ méně olizovaná přirozenost je ^ 6St- Tyt0 ženy s| samozřejmě těžko monV být nemocné, i kdyby to byly jejich bohaté paní a zaměstnavatelky připustily (Ehrenreich a English, 1986; Rothman, 1984). Mnoho tehdejších žen ale zároveň vykazovalo příznaky tělesné slabosti jako například únavu, dýchavičnost, omdlévání a bolesti na hrudi a bolesti břicha. Tyto příznaky však mohly být důsledkem snahy jít s módou (Ehrenreich a English, 1986, s. 285)- „Módní ženský korzet vykonával v průměru tlak devíti a půl kilogramu na ženiny vnitřní orgány; byly naměřeny i extrémní případy osmatřiceti a půl kilogramu. K tomu dodejme, že dobře oblečená žena nosila v zimních měsících v průměru skoro sedmnáct kilogramů svrchního oděvu, z čehož přes osm a půl kilogramu viselo z jejího zmučeného pasu." Lékaři v té době však přehlíželi účinky způsobu oblékání na zdraví žen a vykládali tyto symptomy jako další důkaz slabší konstituce žen, Byli si jisti, že ženy potřebují zvláštní péči a zareagovali na to ustavením lékařské specializace porodnictví a gynekologie. Tyto specializace pak podstatně medikalizovaly přirozené biologické události v životě ženy: menstruaci, těhotenství a porod, kojení a menopauzu, Existuje dost důkazů o tom, že lékařská péče zpočátku často zdraví žen spíše zhoršovala, než zlepšovala. Příkladem může být lékařský zákrok při porodu. Až do 19. století bylo narození dítěte považováno za rodinnou a nikoli lékařskou udá lost. Ženy rodily ve společnosti svých přítelkyň, příbuzných a porodních bab, které nechaly porodu přirozený průběh a nezasahovaly do něj. Jejich úlohou bylo většinou pomáhat rodící ženě, snažit se jí ulevit v bolesti zajištěním co největšího Pohodlí. Ale jak se v průběhu 19. století postupné zostřoval boj o pacientky a pacienty, začali se lékaři, v té době výhradně muži. porodním bábám vysmívat a označovat je za nevzdělané šarlatánky. Lékaři tvrdili, že mají v porodnictví vedeckou ^.ifikaci. Jen oni měli přístup k odbornému vědění a 'ékars^m;ás:fOJU;od^ch by Porod učinily bezpečnějším, lehčím a rychlejším. v touze po ulev 2 p ^ °°'estí začalo stále více žen, které si to mohly dovolit, rodit raději p ^ « 'ékaře než porodní báby, pod dozorem. Na základě svých tvrzen, cíl ^ ^ *se Předvést", zvláště v přítomnosti svědků. „Doktor se st*jně či nepozorně a nesmě, se zdát zbytečný. Musel s ^ na tom, že něco dělá, a to pokud možno něco, co oy i Cítit » lépe" (wertz a Wertz, 1986, s. 140). Toto vsak byly c^ i (bí*teriélní teorie nemocí - teze, že bakterie ob)asti mec(icfny. f2 v roce 1876). anestézií a dalšími významnými 0ůaíWnouMI-Lé^ké fakulty nabízely na začátku 19- stolet. jen několik 479 11. 1 1 . GEN OEP A ze BENDER A ZORAVI lickou praxi (Stan, 1982). Lékařské zákroky byly většinou drastické a škoot vé: například pouštění žilou, dokud rodící pacientka neomdlela, přikládáníp| vic, které mělo ulevit bolestí v oblasti břicha i vaginy, použití chloridu rtuti na pročištění střev a podávání dávících prostředků k vyvolání zvracení (Wertj a Wertz, 1986). Na základě těchto skutečností tedy nepřekvapí, že v průběhu téměř celého 19. století docházelo u porodů, u kterých byli přítomni lékaři, k vyšší úmrtností matek i novorozenců než u těch, u nichž asistovaly porodní báby (Rothmw 1984). Lékařům se však podařilo přesvědčit zákonodárce - muže s podobným sp> ,i lečenskoekonomickým zázemím, že instituce porodní báby i další součástí „nevě decké medicíny" (např. bylinkářství) jsou nebezpečné. Po roce 1910 vydalyjed-notlive státy prísne zákony o licencích, které prakticky vyloučily porodní báby, bylinkárky a další léčitele a léčiteiky z procesu rození dětí a z celé lékařské praxe (Nechas a Foley, 1994; Starr, 1982). V letech 1900 až 1957 došlo ve Spojených státech k dramatickému poklesu praktikujících porodních bab z přibližné 3000 na 2 (Barker-Benfield, 1976). Gynekologové a gynekoložky si dodnes udržují monopol na péči o zdraví žen. Zeny jsou vedeny k tomu, aby se svěřovaly do celkové lékařské péče těchto specialistu. Stojí za pozornost, že neexistuji žádné srovnatelné lékařské specie ce na muzske nemoci" nebo mužské reprodukční zdraví, ale přibližně 69 % P** riri gŮ JS0U mUŽ'-PfeVáŽná Větěi- 2 -ch jsou zároveň běloši (American MedlCal Association, 1993), KV ľdtVéľľľ' VŠdě ateChn°10^ měl «*> -ny rozhodně pozitivní^ SilZ *rhrŠněn° mn°h0 ***** -oío analytiček a anal^ tenstvl a Porodu 1 „ * ™ °^ Z3měřit na lékařSké ***** l* m. nevolnost a docháT™' * °ěhem těhotenství ženy přibírají na váze, 2 ^ Ml na tyto změny přečte k Zadržová™ tekutin. Lékaři a lékařky neK* jako vhodné pro někter PlS°Vamm ^iálních diet a léků. Ty se mohou u ^ * d^dku užívání ruznýc^ľ: ľ'6 exis^í složené tragické příklady toho. J 'v väžné deformace a on Jak0 napfíklad thalidomídu a benedictinu ef^en,byudysiběžn^°CněniP'odu. Lékdiethylstibestrol (DES), ^ a,eby stažen Z0Děhll /"psáván jako prevence proti ukončení te j uží-lV (Rothman, 56 že působí rakovinu u dcer žen, K»' Studie rovněž ukazují, že lékaři a lékařky někdy zasahují do průběhu těhotenství, když je to výhodné - pro ně a pro matku - a také když to snižuje riziko, že py mohli být obviněni z profesního pochybení (Davis-Floyd, 1992). Například počet porodů císařským řezem se ve Spojených státech víc než zdvojnásobil od roku 1975, kdy byl císařský řez použít jen při 10,4 porodu ze 100 živě narozených dětí. V první polovině 90. let byl průměrný výskyt císařských řezů při 22 porodech na 100 živě narozených dětí, i když Centrum kontroly nemocí tvrdí, že poměr 15 porodů císařským řezem na 100 poraduje z lékařského hlediska vhodnější. Většina císařských řezů je plánovaných, méně je zásahů při nepředvídaných komplikacích při porodu a Centrum kontroly nemocí tvrdí, že asi 36 procent císařských řezů není z lékařského hlediska nezbytných (Centers for Disease Control, 1993; U, S. Department of Comnrterce, Bureau of the Census, 1997). Federální vláda a zdravotní pojišťovny se začaly o vysoké procento císařských řezů více zajímat, protože zvyšují náklady na zdravotní péči; porody císařským řezem jsou téměř dvakrát dražší než vaginální porody. Je zajímavé, že většina porodů císařským řezem se vyskytuje v ziskových nemocnicích u žen, které mají soukromé zdravotní pojištění (Centers for Disease Control, 1993), K zvýšení počtu porodů císařským řezem přispělo také čím dál rozšířenější elektronické monitorování plodu. Lékaři začali z obavy před obviněním ze zanedbání povinné péče využívat sledování plodu v rámci běžné praxe, a to i v případě porodů s nízkým rizikem. Stále častěji je rovněž monitorování plodu a děložní činnosti prováděno doma, aby byl rozpoznán začátek porodních bolestí. Domác. monitoring plodu stojí asi 100 až 300 dolarů na den, což činí v průměru 5000 dolaru na jedno těhotenství. Lékařské korporace, které tuto službu nabízej., Fe a lékařky k užívání tohoto vybavení tím, že jim umožňuji stat se po Ký Podílnicemi společnosti. Za relativně malou investici mohou lekárky a sáhnout zisku až 15 %, pokud předepisují vybavení vyráběné Studie však ukaz.í. že užřvání domácího ^^S^ v Předcházení předčasným porodům účinnější nez kazfl ^ ^ jg těhotné ženy se zdravotní sestrou. Domácí elektromc >• ^ ^ ^ 0všem rapidně vzkvétající obchod -jeden z těch, do menz rů a lékařek (Meier, 1993). , pmadti často zbytečných ^edikalizace těhotenství a porodu je jen je ženy. existuje však lékařských zásahů do normálních biologických procesu ^ ^ Sp°usta dalších. Napříkladjnencf auzyjwvažuje st e 43t 4Q0 11 GENDER A ZDRAVl problematický jev a léčí ji jako nedostatek hormonů. Často ženám předepisuj tetické estrogeny (léčba známá jako hormonální substituce estrogenů), kteréjim mají pomoci překonat vedlejší účinky menopauzy. jako jsou návaly, deprese, podrážděnost a ztráta pružnosti poševních tkání. Zdá se. že hormonální substi-tuce estrogenů má pro některé ženy příznivé účinky včetně ochrany před srdečními onemocněními, ale vyskytují se i negativní účinky jako zvýšené riziko rakoviny prsu. Tato léčba je navíc ženám vnucována prostřednictvím diskriminace na základě pohlaví a věku tím, že jim slibuje věčnou femininitu a mládí (Greer, 1992). V rukou lékařských institucí však nejvíc trpěly a trpí chudé ženy a ženy jiných barev pleti než bílé. V minulosti zacházeli lékaři s těmito ženami jen o málo lépe než se zkušebním a výzkumným materiálem. Vždyť gynekologickou chirurgii vyvinuli lékaři, kteří své techniky nejprve prováděli na černošských a přistěhovalec-kých ženách. Je například doloženo, že J. Marion Sims. „otec gynekologie" ajeden z prvních prezidentů Americké lékařské komory, u sebe držel několik černošských otrokyň pouze za účelem chirurgických experimentů. „Jednu z nich operoval |bez anestézie] za čtyři roky třicetkrát.... Poté, co se přestěhoval do New Yorku, pokračoval Sims ve svých experimentech na chudých irských ženách na odděleních New-■yorské ženské nemocnice" (Ehrenreich a English, 1986, s. 291). Výzkumné pracovnice a pracovníci rovněž doložili rozšířenost zneužjyin^ ^jjijgceu chudých žen a žen jiné barvy pleti než bílé, motivované rasovou, etnickou a třídní diskriminací (Ruzek, 1987). Davis (1981) například uvádí, že je»» V9ľn°nnľ-72 ZáŠtit°U fed(^lního Programu steri.izováno 100 000 * 000 zen. Většina těchto sterilizací byla provedena chudým příslušnicím men- šin, které podstoupily e' íe "Wrace „»,,„„ "«a-avaivé či zavádějíc! informace - *» Uhon*nr téhnto_,°utní souhlas byl vymáhán během po* emce žádné problémy*"6^6 následky nebo že nezpůsobí 3imž ^ nerozuměli. IÚČinky' lnform^e byly poskytovány v Jafl iimoH^.x_ Vl brožovalo se lim *a _______hlasití I acientem <°VenS 9 «- }' Jmá StUdie' Páděné ve Spojených státech, však ukázala souvislosti obviněni ze zneužívání úřední moci. Pr0" 40 % lékařů, kteří byli v této "^iasntt I?"0" PraXl LSe* 0ffender MDs Sti.l Practidng", ^ s^osobé J r 'ékařkou 61 lék™ a pacientkou či pa^f J k° neadr»* oděvším v případě žen vyhledávajících rtW« P°moc. Předpokládá ntem skou :;r:rSetento^PoStupnězmění.ažsedo,ékar^ ' W bUd°U SCh0pnV léPe komunikovat s pacientkamit& ně Iť1983; "** "»>■ dívají však i skep^g p»wí fenstól^^^ SCh0Pny lépe kGm^lkovat s pacientkami* -t!h„^.ěnáCh ve ^"sobu vy'konôvání zdravotní 9& které volají px> radikálnějš1 ^ a muži ve zbavit ľu ^ Se ***** "» rate 3 \^ » * «»*m o genTerot ' ľ Pľ0feSÍCh- v souvislost, s tím- »** Podmíněném a sexuálním obtěžování lékařek. Komentář 11.3 Heterosexistická zdravotní péče jaké vlastnosti hledáte, když si vybíráte lékaře či lékařku? Pravděpodobně se zamé-fíte na universitu a fakultu, kde vystudovali, jejich atestace, potvrzení od ministerstva zdravotnictví, roky praxe, možná i na dosaženou kvalifikaci, případná vyznamenání a ocenění. Můžete se také poptat v okolí, jakou mají dotyční pověst. Ale pokud jste lesbická žena či gay, je pro vás jako pro pacientku či pacienta jednou z nejdůležitějších charakteristik to, jak daná osoba přistupuje k homosexuálním pacientům a pacientkám a jak mnoho toho víojejich specifických zdravotních potře bách. Výzkum ukazuje, že homosexuální lidé se často svým poskytovatelkám a poskytovatelům zdravotní péče nesvěřují se svou sexuální orientací, protože se obávají odmítavého postoje, posměšků a nedostatku respektu (Tiemann et al.. v tisku). Mnoho homosexuálně orientovaných osob je přesvědčeno, že kdyby se poskytovatelé či poskytovatelky zdravotní péče dozvěděli o jejich sexuální orientaci, mohlo by to záporně ovlivnit jejich přístup a péči (Johnson et al.. 1981). Studie ukazují, že tyto obavy nejsou neopodstatněné. Vezměme si například Případ lesbické ženy, která navštívila neurologa, protože trpěla silnými bolestmi hlavy a příležitostnou ztrátou paměti. Když se lékař probíral anamnézou této ženy, zeptal se jí, proč neužívá antikoncepci. Když odpověděla, že je lesbické orientace, neurolog přehodnotil veškeré její symptomy na základě této informace a rozhodl, že by se měla podrobit psychologickým testům a vyšetreniu klinického psychologa. Její fyzický problém byl redefinován jako psychologická porucha vycházej, z její sexuální orientace. Další lesbické ženě, která odhalila svou sexualn. onen- 3jí lesbickou orientaci mohly způsobit Její alergie a že by ji mohla „vyléčit" séne injekcí (Tiemann et al., v tiskuMn. tací svému alergologovi, bylo sděleno, žejeji jrie inj— gayové a lesbické ženy uvádějí, že i když jejich poskytovatelky a poskytované „..hiscf s homosexuální orienta-^ravotní péče nedávají otevřeně najevo, ze nesouh as ^ ^ c(10. * svých pacientek či pacientů nebo že je tato orientaci ^.^ Vání ^zrazuje jejich pocity: jsou zaskočeni. znervoz™ |ent(jak js0^ 'byta v m,nuloli °ľP?na ^^-^rech zdravotní péče. Zdravotní péce ™oho zaměstná!/ kde bvio vměstnáno vysoké procento žen, pro**8 «rolí, které ženľ aTSejíCÍCh 66 Zdrav0tní ^ °y,o vnímáno jako pokraSov* «88%;osob ZLÍT3'" d0ma' Není tedy P^kvapující, že fany dnes WoBg. iiBy ^T^^i~^ zdravotnictví, i kdvŤgrn^ň tvoří pouze Bur^u^eTensusJ'^ 'ekařů a ,ékařek (u. s. Q^ZXtfCSS^ n*cn" a -Pečovateiskí" h- Zenv Jsou ve zdravotnictví soustředěny *J*>*°„ pomi"á Péči o domácL T?**®1 a na lstech, jejichž pracovní náplň p"" ter: 90^ % dietních ^eľľ"*^ 93'3 % ^gistrovaných zdravotních *g v* zdravotnictví (U. s 0Zar^QW **8>* % ošetřovate.ek a pomocných J Tato Povolání mají menší °f Bureau of the Census, ve ^mmm£*Z« ^ menM než zdravotnické p«** ^příklad ,ékař,, když v důsiedku akutnfho ned0St^ 1 1 GENDEH A lÚ zdravotních sester v osmdesátých letech byly příslušnicím této profese podstatně zvýšeny platy a přiznány další výhody. To na druhou stranu přilákalo do tohoto oboru více mužů, i když nadále zůstal zvíce než 90 % ženskou záležitosti Nejméně prestižní a nejhůře placená povolání vykonávají především ženy jiné barvy pleti než bílé (Doyal, 1990a; Glenn, 1992). Už jsme viděli, jak lékaři muži vypudili na začátku 20. století z praxe ženy poskytující zdravotní péči, například porodní báby. Kromě toho byly v minulosti ženy a rasové či etnické menšiny vyloučeny ze studia medicíny nebo odrazovány od toho, aby ji studovat začaly či studium dokončily, bud formou přímé, nebo, v poslední době, méně nápadné diskriminace (Nechas a Foley, 1994). Od roku 1971 však stoupl podíl žen a příslušnic a příslušníků menšin na celkovém počtu studujících medicíny a jejích absolventek a absolventů (viz Tabulka 11.4). V roce 1971 tvořily ženy například jen 10,9 % studujících medicíny; do roku 1994 se jejich počet téměř zčtyřnásobil a dosáhl hodnoty 41,1 % (U. S. Department of Health and Human Services, 1997). V roce 1975 tvořily ženy jen 13,4 % absolvujících studia medicíny, zatímco v roce 1993 tvořily 37,9 % (National Center for Education Statis-tics, 1996). Jak rovněž ukazuje Tabulka 11.4, vzrostlo i zastoupení rasových a etnických menšin mezi studujícími a absolventkami a absolventy medicíny, i když v roce 1997 byl zaznamenán jedenáctiprocentní pokles v počtu příslušnic a příslušníků menšin zapisujících se na lékařské fakulty. Většina odbornic a odborníků připisuje tento pokles nedávným rozhodnutím federálního soudu a státním referendům, která ukončila programy vyrovnávacích opatření (affirmative action) v Procesu přijímání na lékařské fakulty. To některé menšiny odradilo od podán. Přihlášky a u některých správců a správkyň škol způsobilo přílišnou opatmostpn Přijímacím řízení, motivovanou snahou vyhnout se žalobám z „převracené minace" („Minority Enrollment Drops", 1997).6 ■ když vyšší zastoupení žen a lidí jiné barvy pleti než bílé na W**^ IŠCh Postavuje vítaný trend, někteří P"^^.^ ^ochybňují rozsah, v němž budou tyto skupiny moc, ™e°*Sf zak0. *vy nerovnosti, které se zdají být v našem systému «*"oln'J a studenti *"*né. Tento skeptický postoj je zčásti motivován tfj* djskrjmjnujícřrn Jičíny z řad žen a menšin absolvují studium v tomtez sy ^ ^ na základě pohlaví, rasy, společenské třídy a sexualn. onen _ Jak JsmVuTpo-žliiměnafi, mají také velmi málo vzoru ; y ^ ^ ^ ^ ^ muži. Zastoupení žen mezi vyučujícími na lekar 4B7 11. GENDER A ZDRAVÍ značně zvýšilo, z 15,1% na 24% v roce 1994 (Kirchstein, 1996). Nicm co se od roku 1975 mezi vyučujícími na lékařských fakultách podstatně zvýš počet zástupců a zástupkyň menšin, počet bělošských pedagogů a pedagožek také vzrostl, takže podíl vyučujících z řad menšin zůstal v průběhu uplynulých dvou a půl desetiletí v podstatě konstantní (mezi 19 a 21 %) (Commission on Professionals in Science and Technology, 1992). Tabulka 11.4 Počet zapsaných studujících medicíny a počet absolvujících podle pohlaví a rasy; vybrané roky Procento studujících zapsaných v prvním ročníku lékařských fakult, které či kteří byly/i: 1980-81 1994-1995 Ženy Běloiky a běloši (nehispánského původu) Černošky a černoši (nehispánského původu) Američanky a Američané hispánského původu Asiatky a Asiaté Americké indiánky a indiáni 28,9 82,9 7,9 4,8 3,3 0,4 42.2 66.3 8,9 6,8 17,2 0,8 1980-1981 1994-1995 26,5 85,0 5,7 4,9 2,9 0,3 A-tkya;^r anehÍSPánSkéh0 původu tetické indiánky a indiáni Zeny 488 PTný: Stoics. 1*96. s. M Mrtnwnt of and Human Services, 19*- ,42. Už jsme se zmínili o rozšířené genderové diskriminaci včetně sexuálního obtěžování, které jsou vystaveny lékařky. Pesimisticky zní výsledek studie Frank et al. (1998), podle kterého existuje největší pravděpodobnost těchto negativních zážitků u mladých žen, což naznačuje, že i když se zastoupení žen v lékařské profesi zvýšilo, jejich postavení se významně nezlepšilo. Tato studie navíc zjistila, že ženy pracující v oborech, kde převažují muži (a které jsou zároveň nejlépe placeny), jako je například chirurgie, udávají zkušenost s obtěžováním a diskriminací častěji než ostatní ženy. Toto zjištění pomáhá vysvětlit, proč v těchto specializacích i nadále převládají muži. Jedna absolventka medicíny vypověděla, že se ženami zajímajícími se o obory, v nichž převládají muži, se při atestačních pobytech na dotyčných odděleních zachází tak špatně, že se samy vzdají aspirací věnovat se jedné z těchto specializací (Manning, 1998). Není tedy divu, že nejvíce žen je soustředěno ve všeobecné medicíně, pediatrii a dalších hůře placených specializacích (Kirchstein, 1996). Výzkumy z poslední doby ukázaly, že lékařky pečují o ženské pacientky lépe než lékaři. Zjistilo se například, že lékařky provádějí více vyšetření cervikální cytologie a posílají pacientky mnohem častěji na mamografická vyšetření. Toto platí především v případě, že se porovnávají praxe mladších lékařek a lékařů (Franks aCIancy, 1993; Lurie et al., 1993). Některé pozorovatelky a pozorovatelé vyjadřují nicméně i nadále obavu, že pokud budou studující medicíny socializováni do Paternalistické a autoritářské role lékaře, není pravděpodobné, že by byly eliminovány nežádoucí aspekty vztahu mezi lékařem a pacientkou čí pacientem, především v případě pacientek a nebělošských pacientek a pacientů. Z tohoto uhlu Pohledu není řešením nespravedlností ve zdravotní péči dosadit čího systému do mocenských pozic víc žen a lidíjiné barvy plet, změnit sám systém. Jak uvidíme dále, je tento < kého hnutí zdravotní péče. , cíl úhelným kamenem feministic- 11-2-2 Feministická zdravotní péče přJrozený Hnu« feministické zdravotní péče vzniklo v sedesa y nerovnosti (viz Vlečiek širšího feministického boje proti sexismu a ge _ ^ ^ kapitol a 1). Ženy. které se setkává boje prot, w*-.." - byl0 zvý- ävaly v malých skupinách. e^d^ * „začaly sdělovat své individuem uvědomění (consciousness raising groups), íeĚná témata; „(vztah Sllir zkušenosti s lékařskou péčí, které obsahovaly nelJ stl- a pohrdáním me* <ékafi a pacienty) byl příliš často poznamenán b.ahos 11. 11. GENDER * 21 BENDER A ZOR/ ze strany lékaře či lékařky a pocitem ponížení ze strany pacientky či pacienta-(Marieskind a Ehrenreich, 1975, s. 39). Na základě těchto diskusí si ženy uvé-domily, že musí prostřednictvím studia ženského těla včetně vlastního vypracc-vat své vlastní standardy zdraví a normality. Do roku 1975 vzniklo ve Spojených státech v důsledku těchto raných snah víc než 1200 feministických skupin zdravotní péče. Feministická zdravotní péče kombinuje svépomoc s politickou praxí (Withom, 1986). Podle odbornice na zdravotnickou výchovu Sheryl Ruzek (1987, s. 188) feministické aktivistky zdravotní péče „vzdělávají sebe a jiné ženy ve zdravotních otázkách, poskytují alternativní služby a snaží se ovlivňovat veřejná opatření, která mají dopad na zdraví žen". Těchto cílů dosahují různými způsoby. Například pokud jde o výchovu a vzdělání, vydaly feministky množství vysoce kvalitní literatury pojednávající o různých zdravotních a lékařských otázkách neodborným, velice čtivým stylem a v přístupné úpravě. Jedním z prvních a zároveň možná nejznámějších příkladů je kniha Bostonského sdružení žen pro zdraví (Boston Women's Health Cof-lective), nazvaná Naše tě/a, my samy(Our Bodies, Ourselves) a vydaná v roce 1973; přepracované vydání vyšlo v roce 1992. Když dnes člověk navštíví oddělení literatury o zdraví v jakémkoli tradičním knihkupectví, najde velký výběrfem^ mstických Publikací o zdravotní péči. Feministické aktivistky zabývající se zdravotní péčí rovněž organizují kursy ^ e Poznej „ tělo,, „ njcnž £e ^ ^ ^ ^ ^ ^ ^ _ ^ 1 Pr° " de«^áno - , a,e také se naučí poskytovat si základní péči jako Wadsamovyšetřování Prsů a orgánů v malé pánvi. V rámci alternativní létóř r, aby poskytovaly nejrůznější služby Jak0 kolonou péči, těhotenské testy, poradenství a ukončování těhotensWÍ-Fem'^ kliniky mají dva zvláštní rysy. l. „pacientUa se tam setká od sestry na p*jj |*rce, která jí radí, se ženami, jako je ona sama"; 2. „žena není objektem P* ' účastnicí" Marieskind a Ehrenreich, 1975, s. 39). # ní. celost T ma Pf6S 20 °°° ~M-^ skupinV '°bbUJ S - *» na c H: :7 °™ - opatření, která ovlivňuji * ^ni světě (Ruzek, 1987) FemmtsticKé hnuti zdravotn - **> PÄ^S* ňe*«-o otřeno problémů. 1*^ * s n ed^atkemZaměstl nankyň a finančními potíže"1'- . zpP^ 1 1 . GENDER * * vládních rozpočtových škrtech ztrácejí tyto kliniky dotace jako první (Withorn 1986). Není tedy divu, že tyto kliniky mohou většinou poskytovat pouze omezený rozsah služeb, většinou pouze pôrodníckou a gynekologickou péči. Navíc bylo celé hnutí někdy kritizováno za to, že vážnějším způsobem nezpochybňuje instituci lékařské péče jako takovou. „Mnoho zdravotnických aktivistek a aktivistů věří, že v kapitalistické společnosti je v podstatě nemožné vytvořit skutečné humánní systém zdravotní péče pro ženy. Žádná z použitých strategií však přímo neohrožuje základní ekonomické uspořádání společnosti" (Ruzek, 1987, s. 195). Většina se stále soustřeďuje spíše na individuální léčbu než na institucionálnízměnu. A k tomu existuje nebezpečí, že důraz na péči o vlastní zdraví může státu posloužit k tomu, že se zbaví odpovědnosti za zajištění zdravotní péče svým občanům, ženám i mužům (Ruzek, 1987; Withorn, 1986). Přes všechny tyto potíže je nutno blahořečit feministické zdravotní péči za to, že mnoha ženám poskytla bezpečné, finančně dostupné a spolehlivé lékařské služby. Stejné důležitá je ústřední role tohoto hnutí v procesu pojmenovávání a zveřejňování nedostatků a nespravedlností našeho tradičního zdravotnického systému. I když hnutí kladlo hlavní důraz na ženy. z jeho analýzy problémů obsažených ve způsobu poskytování tradiční zdravotnické péče měli užitek i muži, Především chudí muži a příslušníci dělnické třídy a menšin, kteří jsou v rukou elitářského lékařského establishmentu také často vystavováni nehumánnímu a blahosklonnému zacházení. Úspěch hnutí dokazuje i to. že některé jeho myšlenky Přijaly americké lékařské fakulty. Mnoho lékařských fakult například nyn, nabízí mimořádný program výuky gynekologického vyšetření, ve kterém se budoucí lékaři a lékařky učí, jak provádět vyšetření orgánů v malé pánvi. Podobne ja o °řívější kursy „Poznej své tělo!", najímají se pro tyto mimořádné progjm^uky gynekologického vyšetření ženy, aby naučily studující medrcmy, jak prw ^Orgánů v malé pánvi citlivěji. V těchto .^^^ ^raz na rozvíjení umění mezilidských vztahu jako na zdokona t6Chnik ., —, v oboru sportovní medicíny také dokázali, že sportování, usilovný trénink a cvi-čení-neandrogynízuje" ženské svaly ani nepoškozuje ženský reprodukční systém. Cvicení může naopak zmírnit nepríjemné projevy menstruace a usnadnit porod (Ch"stensen. 1993; .Longer Menstrual Cycles". 1996). Za třetí byla zpocbyb-néna i představa, že muži jsou od přírody lepší sportovci než ženy z důvodu b,c-***** rozdílů v tělesné velikosti a sile. především ^ú\ZZl7eZ analýzy například ukazují, že i když se mužské od polomu 19. a 20. století zlepšovaly, ženské časy v bebu^™ a* 3 nimi z,epsi,y o víc než dvojnásobek, takže bude* tento trend*« > mužské a ženské ^ v lehké letíce v h.ízké budoucností srovnáte wh.pp a VJard, 1992). 486 til;. 11 GENDER A Z0* GENOER A ZORAVI Sportovní psycholožky a psychologové také přišli na to. že zatímco tělesné cvičení a sportování muže zvýšit sebedůvěru a snížit pravděpodobnost různých chronických onemocnění, jako jsou například koronárni nemoci, může mít důraz na vítězství za každou cenu nezdravé následky včel ne vazných onemocnění a zranění nebo pocitu selhání především u mužů, protože jen velmi málo jich dosáhne opravdového sportovního vrcholu (Klein, 1995; President's Council on Physical Rtness and Sports, 1997; White et al., 1995).7 Sportovní sociolog Harry Edwards zdůraznil nepřiměřený dopad, který tyto negativní výsledky mívají na mladé čer nošské muže; ti jsou velmi často vedeni k vrcholovému sportu, ale jen málokdy mají .záchytnou sociální síť", která by je zachránila v případě selhání. Edwards a ostatní hráli klíčovou roli v odhalování vykořisťování afroamerických sportovců a sportovkyň a rasismu, kterým je organizovaný sport i nadále prostoupen. Tato skutečnost byla vyjádřena i následovně: „Ve sportu jsou stejné jako v plantáž nickém systému starého Jihu dozorci bílí a dělníci a dělnice černé" (Runfola, 1980, s. 93; viz také Messner, 1987). Existují důkazy, že i když je většina sportovkyň velmi soutěživá, mají ženy obecně tendenci přistupovat ke sportu odlišné než muži. Studie například naznačuji, ze ženy a dívky mají větší sklon k vzájemné spolupráci při týmovýchsgpr-těch. jsou pružnější a mají větší zájem o dodržování fair play než o „vítězství za id°U Cemr tGi"]šan- 1982; Jarratt, 1990; Netson 1992). V určitém smyslu ľLT 3 ""^ VětŠÍ Pr°Stor Potupovat k sportu alespoň teoreticky tak, jak aobohaceľ PfÍStUP°Vat ^ ^ ^ která má ,idem přÍnáŠ6t ***** ^ľzľodnľ ° Čmn0StÍ S0UVÍSeJíd Se ováním a zlepšováním tělesné korv možného oo ."T*1 P020mOSť, podnik*elů a podnikatelek. Díky odbytu ^ **' Po^kateľľT0 ***** 3 CVÍČebníh0 ™*« k „energetickému-ve,k* byznys kterľT^* V r°St°UCÍm ce'ostátním zájmu o cvičení a spor' vé' jejich marke2,aVá * 5'5 miliard* do1^ ročně. Je však *J** výrazně - 6 strate&ie nel'ší; výzkum l ""e,,e namířene "a muže a na ženy se často p!*>m<** ženami ^^^^ar^m^6^ l0Sti a ^,appe ,u ;;;m 9 ™™ vnucováno spíše s příslibem mladosti, i£ ^^^^ ^ a tělesné tmom^ £"* *«■* v ženách "ľ6 * čás« této kapitoly, komerční * 3 má 6astoaJ ^ ! v mužích „ejistotu ohledně * važné Psychické i fyzické poškozeni- 114 POLITIKA DUŠEVNÍHO ZDRAVÍ A DUSEVNl NEMOCI Až dosud jsme se soustředili na tělesné zdraví a nemoc, ale podívejme se teď podrobněji také na genderové otázky týkající se duševního zdraví a nemoci. Gen-der poskytuje pevné pojítko mezi tělesným a duševním zdravím, protože lékařky a lékaři měli a mají sklon dívat se na stížnosti žen týkající se tělesného zdraví jakpjrjaj^chosomatické záležitosti, jako na něco, co existuje pouze „v jejich mysli". Výzkum ukazuje, že lékaři a lékařky se často dívají na styl, jakým ženy využívají zdravotnických služeb, jako na jeden ze způsobů, jimiž se ženy vyrovnávají s psychickými problémy. V důsledku toho lékařky a lékaři často předepisují ženám, které si k nim přijdou stěžovat na fyzické potíže, psychotropní léky. Nechas a Foley například uvádějí, že ženy jsou příjemkynémi přibližné 66 %recep tů na psychoaktivní léky. Tyto recepty píší častěji internistky a Internisté, obvodní lékařky a lékaři a porodníci/gynekoložky než psychiatricky a psychiatři, V minulosti lékařky a lékaři také běžné předpokládali, že „selhání" ženského reprodukčního systému působí psychické poruchy. Na přelomu 19, a 20. století lékaři například tvrdili, že dysfunkce vaječníku způsobuje u žen .poruchy osobnosti" - především neposlušnost, zvýšenou chuť k jídlu, masturbaci, pokusy o sebevraždu, erotické sklony, stihomam, zlomyslnost a bolestivou menstruaci. -Léčba", kterou lékaři navrhovali, spočívala v chirurgickém odstranění vaječníku (ti- .ženská kastrace"). Ehrenreich a English (1986. s. 290, uvádéjr, že: -V roce 1906 bylo ve Spojených státech podle odhadu předního gynekologa 150 000 žen, kterým byly chirurgicky odstraněny vaječníky. NéMe"^^_ W», že odstranili od patnácti set do dvou tisíc vaječníku.... Paciw 9 *m jejich manželé, kteří si stěžovali na jejích nedisciplinované*nov. _ '** byla považována za zdařilou, pokud byla íené navrácena pokorná spokoje s jejími funkcemi v domácnosti." enopauza mají za bez- Ones mnoho lékařů a lékařek věří, že menstruace a rr« ^ chové. dostřední následek poruchy osobnosti u žen. od deprese: gm0^ kleté ní- * Když existuje málo důkazů, které toto přesvědčen, po JéĚD0-Je kácejí (Gitlin a Passnau. 1990; viz také kap-toi-hradily léky jako např. syntetické hormony. ^^V^ mft na paméti, Vyl T«o příklady upozorňují na některé potíže, kter ídenti1lkace n vhoůné ^ffme o duševním zdraví a nemoci: <><°b,ém na lom. co je a co léčbV- Sami psychiatři a psychiatricky se "BmoMU & ,a9tánkyné názoru, že ouševní nemoc. Jeden extrém představují zastanci 48b 4*7 11. GENoen * ZOfíft' „ • ;ina duševních poruch jsou objektivní stavy, které mají ident if ikovatelné orga-nícké čí genetické příčiny. Druhý extrém tvoří ti. podle nichž je duševní nemoc politická a morální nálepka, nikoli lékařská diagnóza; psychiatrické ústavy pak nejsou nemocnice, ale spíše zařízení, jejichž účelem je mít pod kontrolou lidi vydělené jako devianty, I když většina odborníků a odbornic na duševní zdraví zaujímá pozici nékde mezi témito dvěma extrémy, je z těchto rozdílných názorů jasné, že identifikace duševní nemoci je při nejlepším obtížná. Stupeň této obtížnosti ukázali D. L. Rosenhan a kol. při klasickém experimentu z roku 1973. Rosenhan a jeho sedmičlenný pracovni tým byli přijati do několika různých psychiatrických léčeben na základě tvrzeni, že slyší hlasy. Tento příznak stejné jako jména a zaměstnání, která udali pii příjmu, si však vymysleli; jinak své životní příběhy a chování nijak neměnili. Všichni tito pseudopacicnti a pseudopacientky očekávali, že je nemocniční personál rych-le odhalí jako podvodníky a podvodnice, ale nestalo se tak. Místo toho personál rein-terpretoval jejích normální chování a předešlé životní zkušenosti jako cosi, co je v souladu 6 jejich diagnózou duševní nemoci. V průměru strávili v nemocnici devatenáct dni a všichni, kromé jedné osoby, byli hospitalizováni s diagnózou schizofrenie. Rosenhamův experiment jasně ukazuje, že to, co je identifikováno jako duéev-■noroba, „muže být způsobeno spíše pohledem kulturou filtrovaného oka poio patele či pozorovatelky než poruchou fyziologie či duše osoby, jejíž chování je Posuzováno- (Llttle, 1983, s. 345). Protože & ng duševn( zdra. nejsoU podobné jako ostatní lidské bytosti, imunní vůči společenské podrf *y nudou Z T Pľ0t0 ^2Cela °bJektivní-126 čekávat, že jejich klinické n* V tomZtu °dráŽet aSPeUty ^ k° «eré styčná či dotyčný ^«nderľľ8 If T™**™ ™°h° k"'^<* stereotypů souvisejíce *«tou tfldpul ľ ° taOÍ'ra80VOU a etnlck°" Příslušností, věkem a spo* k* t0' Jak ^ stereotypy ovlivňují KB* •PdbcrL?!?!!VkUP,na 8°C,0,0gů 8 80cloloiek devétased^^-"* *P-« .zdravou zľľ ^*ravf šestačtyřicet mužů a třiatřicet W* ^^rlBtlka du6evn,h0 zdraví ,i«Ua podle pohlaví p**> vané osoby. Důležitějším zjištěním však bylo, že rysy považované za zdravé pro dospělou osobu byly téměř totožné s rysy považovanými za zdravé pro muže včetně nezávislosti, smyslu pro dobrodružství a asertivity. Naproti tomu byla zdravá, zralá a společensky obratná žena popsána jako submisivní, závislá, popudlivá při nejmenší příležitosti a ješitná na svůj zjev. Jak Broverman et al. {1970, s. 5) uzavřeli, „tato konstelace představuje velmi neobvyklý způsob, jak popsat jakoukoli zralou, zdravou osobu". Od roku 1970 byla tato studie několikrát opakována za různých podmínek a s různými respondenty (Brooks-Gunn a Fisch, 1980; Hansen a Reekie, 1990; Philips a Gilroy, 1985; Wíse a Rafferty, 1982). Výsledky opakování této studie podpo rují původní zjištění týmu Broverman et al. Na základe těchto výsledků vidíme, že mnoho lékařek a lékařů považuje stereotypní maskulinníchováníza normu či ide ;ilni siijridřjrd duševního zdraví. To představuje pro ženy hned dvojí past. Pokud se rozhodnou chovat jako zdravá, zralá dospělá osoba, na jedné straně riskují, že budou označeny za nenormální (tj. za maskulinní ženy, mužatky). Na druhé straně se ženy, které se řídí kulturním scénářem pro zdravou, zralou ženu, mohou cítit nešťastné, nespokojené a psychicky narušené (Gilbert a Scher, 1999; Tavris, 1992). Výzkum provedený badatelskou dvojicí Robertson a Fitzgerald (1990) ukazuje, jak tento stereotyp poškozuje i muže, kteří se rozhodnou odchýlit od tradičních norem maskulinity. Badatelská dvojice Robertson a Fitzgerald ukázala jednu w dvou verzí videonahrávky rozhovoru mezi pacientem (ve skutečnost, hercem) a jeho terapeutem sedmačtyřiceti terapeutkám a terapeuty ce pacient řekl. že je inženýr, jeho žena je doma a stará se o o • aterapeutj <* "dal. že jeho žena je inženýrka a on je doma s dětmi. Terap*uJnán(... vma|V' kteří viděli první nahrávku, připisovali mužovy problémy tlaku vza fc'ství nebo biologickým příčinám. Ti, kdo viděli druhou nahraj • ^ d«*nostlkovall muže jako člověka trpícího váznou depresi^ ^ ^ u8pořMánř ro|e „muže v domácnosti". I když dotyčný terapeutovi 5 soustreť/it se ieho rodině vyhovuje. Tyto terapeutky a terapeuti naWC ™ 10^|écenovrámci na muž°vo přijetí jeho role v domácnosti jako na něco, co Jeh0 pfed- teraPle. a někteří se stavěli k pacientovi nepřátelsky ngznaĚoje, že muži, Stavu o tom, co je to být mužem, Stručné řečeno.tat0 maskuljnní roli, ris JjfJSffi^^ sclie, 1W: Ha, budou označeni za duševně nemocné (viz tak 89n a Reekle, 1990; Tavris, J 992). 499 ^NOER a Z;0rav, Kromě pohlaví může fakt, je-li osoba označena za duševně nemocnou, i poru. chu uvedenou v diagnóze ovlivnit rasová a etnická příslušnost dotyčné osoby. Loring aPowell (1988) například zjistili, že odbornice a odborníci na duševní zdraví diagnostikovali jako násilnícke spíše černochy a černošky než bělochy a bělošky, i když případy, které hodnotili, byly ve všech ostatních ohledech totožné (viz také Fulani, 1988; Littlewood a Lipsedge, 1989). Definice duševní nemoci a standardy duševního zdraví se konečně proměňují také v průběhu času, a to v závislosti na tom, jak se určitý typ chování stává přijatelným pro širší veřejnost nebo jako výsledek úspěšného lobbování za nějakou určitou skupinu. Například v revizi Diagnostické a statistické příručky pro duševní poruchy (Diagnostic and Statisticat Manuál for Mental Disorders) - oficiálního systému psychiatrické klasifikace - z roku 1980 hlasovala Americká psychiatrická komora (American Psychiatrie Association, APA), aby byla ze seznamu chorob vyškrtnuta homosexualita. Před tím byla homosexualita oficiálně považována za duševní nemoc a byla někdy „léčena" pomocí elektrošoků a averzivní terapie (např. injekční podáváni léků působících zvracení, zatímco se „pacient" či „pacientka" dívali na homosexuální erotické scény). Demedikalizace homosexuality v roce 1980 byla Především výsledkem neúnavných kampaní a politických konfrontací mezi aktivisty a aktivistkami hnutí za práva gayů jako například Celostátní akční skupiny gayů a lesb.ckých žen {National Gay and Lesbian Task Force) a APA (Busfield, 1986). V následujících oddílech pojednáme o několika duševních poruchách, u kte-yc je zaznamenán vyšší výskyt u příslušníků či příslušnic určitého pohlaví. Pii ľľľrn°St bUd6me Věn°Vat t0mu' *k moh°" ^adiční genderové vztahy 3íl ľlľ PľTam 8 jak mohou ěenderové *™*vw ovlivnit diagnóZV zu a klinickľ 3 PaCÍ6ntŮ 3 Pacientek" Dá'e rážíme, jak mohou diagn* vá a JÍ ľ"! °V,,VnÍt další Jako je pacientčina či pacientova raše- na a etnická příslušnost její či jeho věk, společenská třída a sexuální orientace- * v ^dodenním UZ rif 3 ag0,af0blB- Vši^ někdy pociťovali deP* na učenost nebol ! ? * 8"*° deprese na **** » Je Él<*ék ^ ** ', »* a dlouhodobějšího K.Í',DePr6Se Jak° k,ÍniCký syndrom * však C0SÍ *e**ü a nelibosti noJ ****** Znamená Přetrvávající pocity nespoj či Ůb^naváze. neSDav!"e Čty?mi až °smi symptomy (nechutenství t0r'<=ké vz^eni. ' n*° na°Pak zvýšená potřeba spánku, psychy 500 naopak útlum, ztráta zá jmu o obvyklé činnosti, ztráta enef' gie či únava, pocity zbytečnosti, snížená schopnost soustředění a sebevražedné úmysly), které se vyskytují denně po dobu alespoň dvou týdnů bez prokázání jiné poruchy (Rothblum, 1982). ijjerjjejaznamenán^ásadně vyšší výskyt deprese než u mužů, podle studií klinických případů i široké veřejnosti. Odhaduje se, že v průběhu života zažije ve Spojených státech klinickou depresi 15 % mužů, ale 24 % žen (Hirschfield et al„ 1997). Odhaduje se, že globálně se s klinickou depresí setká v některém okamžiku svého života třiapůlkrát víc žen než mužů (World Health Organization, 1996). Tento rozdíl mezi pohlavími se navíc začíná objevovat již v pubertě (All-good-Merten et al., 1990). Výskyt deprese u mužů a u žen se však liší také v závislosti na rase, etnické příslušnosti a rodinném stavu. U žen jiné barvy pleti než bílé a chudých žen, které stojí včele domácnosti (mezi nimižjsou rasové menšiny zastoupeny nepoměrně), existuje vyšší výskyt deprese než v jakékoli jiné skupině (Landrine a Klonoff 1997; McGrath et al., 1990). Cannon a její kolegyně a kolegové (1989) uvádějí, že na výskyt deprese u žen střední třídy má vliv vzájemné působení rasy a společenské mobility. Ve studii dvou set žen vykonávajících svobodná a manažerská povoláni na plný úvazek tento tým zjistil, že nejvyšší výskyt depresivních symptomů byl u černošských žen vychovaných v středostavovském prostředí a bělošských zen Pocházejících z dělnického prostředí. Jejich studie rovněž ukázala, že ^íprav-děpodobnost deprese je u žen, které žijí samy. a žen s dětmi než u vdaných ci ez-dětných žen ■ ženy jsou náchylnější k depre- sné badatelky a badatelé však zjistili, že vdané Je zajímavé, že pro muže platí Sl než ženatí muži a ženy, které vdané nikdy nebyly. u mužů, kteřínebyli nikdy ženatí, je větší ^^^f^n Psy-Senež" ženatých mužů. Podle Americké psychologické ^ % zmenšenou chol°gical Association, 1985, s. 8) je ..manželství spojeno ^ ^ ^ béfošs(trch Mocností u příslušníků menšin. 63 % u bělošských múzu. ^^^^^ *n a 8 % u příslušnic menšin". Zajímavé je rovnez gis '^j^ča-íakoušelv rozvodu, za i ^982; viz také Jse|y víc depresí v manželství než po ^Presí trpět v~p75behu odlouc^nToďgg^ (RofW),um' He|f*n7l99«T^^ ,ř pod,ejednéznichjetento r 0 světlení těchto rozdílů se pokusilo mnoho se na faktu. že ženy ^díl Pouhým uměiým statistickým výtvorem, ***** m a především důkazy, ze psy™ vyhi edávají pomoc více než muži. Existují 501 1 . GENOER * zop*v 1j. GENDE h a zdraví s chíatři přistupují k diagnostikován í deprese uzen předpojatě (Lori ng a Powell, 1988} a je rovněž dokázáno, že mužin^sc-u ochotni vyhledat v případě deprese profesionální pomoc, protože takové chování je považováno za „nemužňe^al, 1997). Tato zjištění však nevysvětlují vyšší výskyt deprese udávaný ženami při průzkumech mezi širokou veřejností, jejichž respondenti a respondentky, bez ohledu na pohlaví, většinou pomoc nevyhledávali (Cleary, 1987; Joiner a Slalock, 1995; Landrine a Klonoff, 1997). Nevysvětlují ani rozdíly ve výskytu deprese podle príslušnosti k určité rase, etnické skupině či společenské třídě a podle rodinného stavu. Jiný argument se soustřeďuje na hormonální rozdíly mezi pohlavími, ale důkazů není v tomto případě mnoho. Existuje silná vazba mezí poporodními hormonálními změnami a depresí (viz kapitola 2), ale tím lze vysvětlit jen malou Část rozdílu ve výskytu depresí mezi pohlavími; nevysvětluje to ani rozdíl ve výskytu deprese mezi bělošskými ženami a ženami jiné barvy pleti než bílé. Zdá se pravděpodobnější, že rozdíly ve výskytu depresí, na které jsme poukázali, jsou způsobeny sociálními faktory. Existují dvě základní psychologická vysvětleni: hypotéza naučené bezmocnosti a hypotéza spo/ečenskério statutu. Podle hypotézy naučené bezmocností jsou ženy socializovány tak, aby reagovaly Plivne, ale mužům je vštěpováno, aby reagovali asertivně. Při konfrontaci se stresovou životní situací mají tedy muži spíše sklon řešit tuto situaci nějakým činem, jatimco zeny častěji upadají dojJeprese.Änto argument je na první pohled př* obvif"y:3le Wí se na něJ Plíváme pozorněji, vidíme, že jde o něco víc než je" mita aľľ-°bet'' "Mn0h° "en považuJe sv°" situaci za depresivní, protože jim P* ZenI *ěZUJS ShUtečná ženská diskriminace mari 1980 f!*1, at° ^ více DfísP™ k jejich psychickému vyčerpání" * vfen^J] j t3ké Mil,er 9 Kirsch- 1987). Výzkum například na**8* užeJ ie rvv3"10^' kt6rý P"Spívá k zenému riziku klinické t.'.,žekdyžSeS'.ŕľ- 9 3 SeXUälní 2ranitelnost. Nechas a Foley {1994) * *** depr6Se T'"1 fy2,Ckéh° 9 orlího násilí na ženách trpících dep? m také přehlíží ľl ľ* 3 Ž6nami se srovnává. Hypotéza naučené ***** i když ie jeiich rZe,VetS,na ľ6agUje na ^ deprese konkrétny (Davies T*Zl ^ «^«né z důvodu ^oie6enské e. 98)" Zda se tedy, že vyšší riziko klinické dep**6 nÍkoll^^nědanéč.lna^0m'Cké P°dminky, ve kterých daná skupina žen ^enefemininní vlastnosti zpú-žije. 502 Právě toto je východisko hypotézy společenského statutu, která rovněž zdůrazňuje, že role tradičně přidělované ženám (jako například roletvůrkyně domova a matky) byly jen velmi omezeným zdrojem osobního uspokojení ve srovnání s rozmanitostí pracovních uplatnění, z nichž si mohli vybírat muži (Doyal, 1990b-World Health Organizatíon, 1996). Když uvážíme dvojitou zátěž domácích prací a práce placené, očekávali bychom, že zaměstnané ženy zažívají větší psychické vyčerpání než ženy, které jsou v domácnosti; je vsak zajímavé, že podle studií je tomu právě naopak (Thoits, 1987). Navíc ženy, které mají profese s vysokým příjmem a vysokým společenským statutem, vykazují rovněž vysokou úroveň psychické pohody a jen málo příznaků psychického vyčerpání, bez ohledu na rodinný stav (Golding, 1988; Horwitz, 1982). Když uvážíme stres a nevýhody, které s sebou přináší chudoba, sexismus a rasová či etnická diskriminace, je častý výskyt deprese u žen s nízkými příjmy a žen jiných barev pleti než bílé snadno pochopitelný. Jedna nedávná studie ukázala, že nejlepší jednotlivý ukazatel depresivních příznaků u žen byla osobní zkušenost s diskriminací na základě pohlaví, a protože ženy jiné barvy pleti než bííé měly takových zážitků víc než bělošské ženy, neby-k> Překvapením, že v jejich případě měfa diskriminace na základě pohlaví jeste horší dopad na pocit duševní pohody (Landrine a Klonoff, 1997). Tato zjištění souvisejí se zjištěními ohledně nižšího výskytu deprese u ženatých "USŮ ve srovnání s muži, kteří nikdy ženatí nebyli. Výzkum především ukazuje ze ženatí muži mají většinou někoho, komu se mohou svěřit; svou manželku (Hege «». 1995). 2eny, od kterých společnost očekává, že budou svérm. oW. *** bitové zázemí a oporu, většinou projevují ochotu P°^»^™ -** a snaží se jim pomoci. Je zajímavé, že manze, nemajíJ* ggg j ^"Vž jsou v nesnázích jejich ženy (Lptt, 1987). Navíc, jak V k*tote 6. kiadou tradiční mužské role manželů a otců 0proti tomu da% a umožňují jim, aby sami rozhodli, co se od n,ch muze po ao3Í)ázr Ničm ženské role manželek a matek poskytujííenam " fl l toho vypije *e k°mbinaci vysokých nároku a malé možnosti cimt ro sBaruCÍlj íQ8T. '' Stre*°vé situace, které zřejmě mohou přispívat k depresi t ^ ^ ^ 7al' IMOb; World Health Organizatíon, 1996). ^ J p0n°dy jedince v manželstvíje silné ovlivněnajejiclJ svazku (Stei| a TĽretsky, J.987; viz také kapala "'e další poruchy, kteréjsou běžnější agorafobie. Histríonská osobnost odkazuje na je.. gen°er a zdhavi kterému se dnva nka- 503 , hysterie. V dávných i v nedávných dobách se mělo za to. že hysterii způsobuje putování dělohy v těle. Podle této definice trpěly hysterií jen ženy. Podle odhadů, které márne k dispozici, je dnes poměr žen a mužů vykazujících histrionskou osobnost 2:laž4;l(Chambless a Goldstein, 1980), i když někteří psychologové a psycholožky tvrdí, že klinický popis histrionské osobnosti v diagnostických příručkách v podstatě zaručuje, že bude i dnes aplikován častěji na ženy než na muže (Tavris, 1992). Jaké jsou charakteristické rysy histrionské osobnosti? Histrionská osobnost je většinou popisována jako náročná, závislá, manipulativní, melodramatická, pople tená a svůdná, ale frigidní. Někdy se u hysterických osobností také objevuje konverze,^, projevy fyzické nemoci či poruchy bez zjevné organické příčiny. Nejčastěji má tento jev podobu bolesti, hyperventilace, omdlévání, prudkých záchvatů a křečí a paralýzy (Chambless a Goldstein, 1980). Na základě nápadné podobnosti mezi histrionskou osobností a tradiční koncepcí normální femininity vytvořené naší kulturou jsou některé analytičky a analytici přesvědčeni, že ženy jsou socializovány do životní dráhy hysteriček. Znamená to, ze jelikož je ženám vštěpováno, aby vědomí své vlastní ceny odvozovaly od toho, jak na ně reaguje jejich okolí, mohou se některé z nich uchylovat k extrémním krokům, jako jsou výše popsané histrionské rysy, aby připoutaly pozornost PLŤ'™ d0Stal° °Cenění (W0,0witz' i972)>1 M& se tato hypotéza těší jisté m dotyčľ-ľ0VneZ m°Žné' * hySt6rie je reakcí na vvsoce stresovou SÍtuaCÍ" "* s'ovy nyster°SOba m °hľ°ŽUjíCÍ' ale cítí se bezmocná ji změnit. Jiným' Khrenreich ^ f°ľm°U ZV,ÔSté kdvž bereme V ÚV3hU k°nVerZ' b«^zaválky, pT!' 19861 Uvědomme si například, že u mužů jsou konverze nosti a 5'ní ji ZŠVJ a"0U '6nU 2namená inverze „neschopnost vykonávat po** fováno a m,-,,. .U na r0d,ně- T°to chování je rovněž u žen daleko spíše toie- - 3 nnCíŽs pro h né ocitnutí tíživvJ?^^ 3 j6jí rodinu ramenát méně konfliktů než "^^rJ^W chambless a Goldstein, 1980, s. !* ap^ny sp;évěUf T% abV ter^ histrionská osobnost a W*** te6nýChtě^nýCn pří ' k V,y UŽÍVa"V kočerňování zen či k odbývání jejich l^ et? neP°dlož-yoh. jedním příkladem takového od* ™ ^P^V- 4 oTStnaVate,ky' ktefí"a tom, že *zU** l& i vys^Kr'CÍS°U SPÍŠe p^ohosomatiokým jevem Harris, l95% dedkem ^ 504 Agomfobie je někdy označována jako úzkostná hysterie. Agorafoble se běžně definuje jako strach z otevřených prostranství, může však znamenat rovněž strach z davu, veřejných míst, dálnic, opuštění domova, zkrátka „z každé situace, která ztěžuje únik na bezpečné území nebo k důvěryhodné osobě; čím více je situace omezující, tím větší úzkost působí" (Chambless a Goldstein, 1980, s. 119) Pokud má agorafobička či agorafobik pocit, že se do takové situace dostali, zažívají často záchvat paniky, okamžik hrůzy, během něhož mohou mít příznaky hyperventilace, pocity svírání na hrudí a mnoho dalších příznaků, které interpretují jako důkaz „hrozící zkázy". Chambless a Godstein (1980) uvádějí hypotézu, že ago-rafobie není vlastně strach z otevřených prostranství nebo odloučení, ale strach ze záchvatů paniky a jejich následků. Agorafobičky a agorafobici se tedy vyhýbají místům, kde by podle nich mohlo k těmto záchvatům dojít. Asi 80 % osob trpících agorafobií jsou ženy a odhaduje se, že agorafobií trpí víc než milion žen. Důvod, proč tomu tak je, zůstává předmětem spekulací, neboť systematický výzkum genderových aspektů agorafobie začal až v průběhu sedmdesátých let 20. století. Je možné, že jelikož ženy nejsou obecně vedeny k tomu, aby čelily strachu tak jako muži, stanou se „bezmocnými vůči stresu a často se nejsou schopny vysvobodit ze situace, z níž nevidí žádného úniku" (Chambless a Goldstein, 1980 s 123). Agorafobičky a agorafobici mají sklon k pasivitě a závislý a mají potíže vyjadřovat své osobní potřeby, což jsou vlastností tradične v zenach Pěstované. Výzkumné týmy si dále všimly, že mnoho osob trpících * *ny mezi dvaceti a třiceti lety věku, které jsou nešťastné vdané T*o ženy většinou nikdy nežily samy ajejich rodiče a mam*^ z ^ ^ (viz například Hafner a Minge, 1989). Často jsou mj! prc_ manželství, protože nemají peníze ani schopnosti žít samos _je děs; stFedky k odchodu, vyhlídka na život o samotě - něco, co ni *e zůstávají v manželském svazku. Příznaky agorafobie so°eny právě těmito okolnostmi (Chambless a Goldstein.^ 1 kOyž jsou tyto hypotézy líbivé, potřebujeme dal'S'ěiši}e, aby se tyto °" 3 histrionskou osobnost pochopili důkladné;.. Jest ^ efnic. Postižených osob věnovaly zkoumání jak genderovy , d třídních rozdílů. badatelky a *>dateié tvrdí, toogovézévMost. Jak jsme j-ž uvedli, nékteré^ ^ ^ Při stresu mají ženy sklon reagovat pasivné, SOB GENDER-A ZDPAVI li- EF> A ZDRAVÍ V extrémním případě mohou muži reagovat tím, že „to ze sebe dostanou", napři-klad prostřednictvím rvačky nebo násilí a nadměrného užívání alkoholu či drog. Muži mají trvale vyšší údaje závislosti na alkoholu a užívání drog než ženy. Co se týče požívání alkoholu, je mezi těžkými alkoholiky více mužů než žen nehledě na rasovou či etnickou příslušnost. Obecně mají muži třikrát větší sklon stát se těžkými alkoholiky než ženy (Robert Wood Johnson Foundation, 1993). Muži pijí na veřejnosti více než ženy, pijí tedy méně o samotě. Také se více účastní „flámů" nebo nárazového pití (Ettore. 1997: Wechsler et al., 1995). Morrisey (1986, s. 159) uvádí, že „dostupnost alkoholu specifickým skupinám symbolizuje pozici těchto skupin v určité hierarchii". Morrissey poznamenává, že na přelomu 19. a 20. století prohlásil sociolog Thorstein Veblen, že tabu ženského pití bylo jedním ze způsobů, kterými muži ve Spojených státech symbolicky demonstrovali svůj vyšší status. Jinými slovy pití bylo a je pro muže symbolem společenského postavení; nadvláda mužů ve společnosti jim umožňuje snazší přístup k alkoholu a to zase zvyšuje pravděpodobnost, že se na něm stanou závislými. Konzumace alkoholu se rozhodně zdá být kompatibilní se stereotypní maskuli-nitou (Lemle, 1984). Jedna badatelská dvojice například zjistila, že u mužů, kteří vykazuji příznaky přehnané maskulmity (hyper-maskulinity), je daleko vyšší pravděpodobnost závislosti na návykových látkách (tj. alkoholu a drogách) (Mosher a Strktn 1984) a Mužům je v případě pití rovněž poskytována větší nepřímá spo-lecens a Podpora. Celkwé ^^„^ alkohoiismus ženy než z^Tr5)-ettore (1997-s-14> *<* *» í**™* ^^ nesľa ^ ^^^^á^ú než na-o-pak. ílÄ?15^ -tímco s manžely N^fe^^Ä*^^ PsychoÄaf Ašsoclation, 1** " že obecný trend k žensT ^ ^ovatelé a pozorovatelky obavy z ^ vých norem ohledně pltí Z^T*™0** P°Vede k rozrušení tradičních gen*^ (tj. aby se chovaly iako mužj.U & !ak Pnnohé žer>y motivovat k tomu. aby pW v' žen zapojovat do pracovního w * 2336 Strachova|l. že s tím. jak se bude <# vládají muži - větěí stres, který b ~ předevěím v pozlách, kde pr obavy jsou podporovány rekial * VéSt ke ^šené spotřebě alkoholu- Ty^ mam' na "kérV určenými pro „emancipované ženy (Morrissey, 1986). Zadne empirické důkazy však tyto obavy, často označované za Konvergentní hypotézu, nepotvrzují. Za prvé, spotřeba alkoholu u žen v posledních dvaceti letech klesla. I když byl zaznamenán pokles spotřeby alkoholu u žen i u mužů, u žen byl vetší, takže se genderová propast v otázce alkoholismu vlastně zvětšila (Waldron, 1995). Za druhé, i když je u zaměstnaných žen menší pravděpodobnost než u nezaměstnaných, že budou naprosté abstinentky, neznáme náto, že pijí víc v souvislosti se stresem. Jejich návyky mohou prostě jen odrážet fakt, že mají více příležitostí ke společenskému pití nebojsou v pracovním i společenském prostředí alkoholu více vystaveny (Biener, 1987). Zdá se, že u žen orientovaných na úspěch je menší pravděpodobnost, že budou nadbytečně užívat návykové látky jako reakci na stres (Blum a Roman, 1987; Snell et al., 1987). Bylo to formulováno i takto: „Pokud vzrostl problém alkoholismu u žen, nebude to zřejmé tím, že došlo k osvobození žen, ale spíše tím, že k němu ještě nedošlo" (Sand-mair, 1980, s. 242). Jako u ostatních vzorců chování souvisejících se zdravím, které jsme zde probírali, není pohlaví samozřejmě jedinou důležitou proměnnou, kterou je nutno brát v úvahu, výzkum ukazuje, že vztah mezí pohlavím a alkoholismem ovlivňuje mnoho faktorů. Jedním z těchto faktorů je sexuální orientace. I když je u žen závislost na alkoholu méně pravděpodobná než u mužů, studie naznačují že lesbické zeny maji větší sklon k nadměrnému pití, mají problémy s pitím či trpí alkoholismem nez zeny h«erosexuální. Alkoholismus je rovněž považován za vážný problém ™* ^ «wd tohoto stavu se alespoň zčásti považuje fakt, že bary byly™ x^ bezpečným útočištěm lesbických žen a gayú, a proto za^ay ^ ^ vJ*Jicn společenském životě a činnostech ve volnem case^P ^ ^ ryjS0u však pravděpodobně ve společnosti rozšířena homo ^ téfj)|t0 xua|ů, vedoucí u lesbických žen a gayů k pocitům odcízem ^ ^ ^°City a zvýšenou potřebou pití existuje příčinná souvis o g ggyj '0ffaStiglitz, 1987). Odhadnoutvýskytalkoholismumezi ^, lietero Je nicméně obtížné; stejně jako alkoholici a alkoholičkyM ^ ^ jsou .esbické ženy a gayové naší společnostítg n°vé * cienky obou skupin někdy své sklony důsledné s ^ ^ KdVž uvažujeme o vztahu mezi pohlavím a výz,urn ukazuje. JereJen(! _.é rasova "ošských mužů a žen ie «|* Pn**^ 0Í a **» »* * VCh zen a mužů. Když srovnáme bělošské a čerň 507 506 GENDER A n A ZDRAVÍ dá s( mužů ie výskyt alkoholismu je podobný u žen (asi 7 %). ale vyšší u černošských mužů (31 %) než u bělošských mužů (23 %}. Co se však týče vlivu na vzorce pití, společenská třída a věk se prolínají s rasou a pohlavím. Když například použije-me jako ukazatel společenské třídy vzdělání, zjistíme, že černošští muži s nižším vzděláním než středním pijí třikrát více než bělošští muži se stejným vzděláním. Obecně platí, že čím je muž vzdělanější, tím méně pije, bez ohledu na rasu. U vysoce vzdělaných černošských mužů, kten pijí. je však vyšší pravděpodobnost vážně závislosti než u podobné vzdělaných bělošských mužů, kteří pijí. Existuje hypotéza, že tomu tak zřejmě není proto, že mají vyšší sklon k alkoholismu, ale že chování příslušníků menšin s vysokým společenským statutem je sledováno pozorněji, a jakákoli odchylka od normy je proto snáze odhalitelná. Bylo také zjištěno, že míra alkoholismu u Černošských mužů roste s věkem, především od prahu dospělosti do středního věku, zatímco u bělošských mužů platí opak. Tento rozdíl může být také důsledkem toho, že u bělošských mužů existuje ve vyšším věku větší pravděpodobnost růstu ekonomické stability, na rozdíl od kumulativního efektu zážitků, které mají černošští muži s diskriminací a ekonomickou marginalizací (Bachman et al„ 1997; Barr et al., 1993; Staples, 1995; viz také Gilbert a Collins, 1997). Opět se tedy zdá, že sociálně-strukturální podmínky, ve kterých určité skupiny zen a mužů žijí, ovliyju^vděpodobnost^kytu alkoholismu. Je však důležité sl uvědomit, žeTioÄsTs^iivím je nutno brát v úvahu i určité fyziologické faktory. Konkrétně to znamená, že když ženy nadměrně pijí. dochází uľLVPn °Zením U muŽŮ" LékafskÝ Wzkum z poslední doby uka- Z Íra 2 méné UrČÍtéh0 e^™. *erý pomáhá vstřebávání an* noiu tešte predtim, než se dostane do krve. v důsledku toho přechází u žen do ^ve vyšší množství alkoholu nez u mužů, a to )ijí stejné množství v poměru kP * - - ° 10 ' v Případě, že ženy vypiji PM další vylučování dľľ ****** -leště důležitější je, že nadměrná své schopnosti zazívat 2T enZymu umožňuje, takže alkoholici ztrácejí m tože vjejich žaludku se tent ^ alk°h°ličky tuto schopnost úplné, ženy v případě. že se stJ| ° e"Zym prakticky nevyskytuje. Důsledkem toho js°u WS tělesným potiži(T1 (Freo°U alkonol"'Ckami, náchylnější k poškození ja»f a dS' Eaet al., i99CV) 3liček. Navzdory těmto K * názoru, že alkoholismus ... ^ fakt' že * víc alkoholiků než alkoho" naprostá většina programuUľ^ nennoc"- V důsledku tohoto názoru by' 50B alk0h011^ koncipována muži pro muže reil997;WalitzeraConnors, 1997). Alkoholičky navíc trpí větší stigmatizací ne alkoholici, zčásti proto, ze nadměrné pití porušuje tradiční genderové normy pro ženy. Není tedy divu, že alkoholicky jsou méně ochotné zapojovat se do léčebných programů než alkoholici. Nejčastějším důvodem jejich neochoty je strach, že pro ně veřejná nálepka alkoholicky může mít nepříznivé následky-jako například ztrátu opatrovnického práva dětí (Blume, 1997; Ettore, 1997). Stejné jako je alkohol dostupnější mužům, mají muži také snazší přístup k nelegálním drogám. Muži v podstatě ovládají obchod s drogami ve Spojených státech i ve světě, což není překvapující, když si uvědomíme jejich celkově větší účast na všech formách trestné činnosti (viz kapitola 8). Muži užívajídrogy víc než ženy a mají větší sklon k jejich pravidelnému užívání a drogové závislosti. Stejně jako u alkoholu neexistuje ani v případě drog důkaz, že by se mužské a ženské vzorce užívání sbližovaly, i když mezi mládeží od dvanácti do sedmnácti let byl od osmdesátých let zjištěn jen jedno- až dvouprocentní rozdíl mezi pohlavími v užívání marihuany a kokainu. Muži však tvoří více než 60 % všech případů souvisejících s kokainem, které končí na pohotovosti, a tento údaj se od roku 1985 příliš nezmenil (U. S. Department of Health and Human Services, 1997). Nicméně užívání kokainu, především cracku, ženami bylo v posledních letech hodně medializováno. lni* *di a jeho kolegové a kolegyně (1993, s. 38-39) připisují tuto publicitu fungován, dvojího standardu při posuzování jednotlivých pohlaví. „Fakt. že kokain uzivajr zeny Je Považován za znepokojivější, než to, že ho užívají muži. To souvisí jednii se *arým přesvědčením, že když žena užívá drogy, je náchylná k (c°ž u muže neplatí), a jednak s novějším názorem, že úcastzen vpra, ^ te *de k novým tlakům a pokušením včetně užívání drog, Wefé •*tartetické rysy mužské role." I když neexistují žádné a|kono. y tato tvrzení podpořily, je užívání drog ženami, stejné ja ^ JZdro^ negativnějších stereotypů a horší stigmatizace U mužů (Inciardi et al., 1993). pisujf tcxlkomanky Te"to přístup se odráží i v tradičních analýzach, k ^ w zname. J*° 0soby psychicky narušenější, než jsou jejich mZ ^m však tato 'iZe'*'- — __ii"i»»iani. i'eu ___ tvr2en ^anek né *ou považovány za nemocnější než toxikoman,.^,^^ u toxiko. '• nepotvrdM. Výsledky testů na psychologické * kterédotyc-1 toxikomanú přibližně stejné a vypovídají 0 P že kdfogám příbuzná osľ°by d0ved'V * dívání drog. Nejčastěji při** či kama- SOba účetně rodičů, nevlastních rodičů a sourozenců) 503 1 1 GENDER * Z°PA gen OEr A ZORAVI ||l(Che»iey-Und. 1997; Sutkeret al.. 1981). Muže i ženy přivede většinou^ *ánfdrog muž:r,//átootec, nevlastní otec, strýc, bratr a v případe žen pftguH nefUnú, 1997; Inciardi et al.. 1993». Po zasvěcení do užívání drog se důvody k pokračování u žen a mužů liší. U mužů je vyšší pravděpodobnost užívání drog za čĚďem & potešení; u žen /.- rvj-. o'a/'Jor.oďjbr.éjší, že budôuTufr vání drog pokračovat v rámci jakési samoléčby. Například ženy, které nadmerné užŕvají léků a drog, bývají častěji než muži obétf \uhU,t:r o f/zického zacházení i a«pnitoflK>-Zfieuž Kreen. 1993). Do roku 1997 byly podobné toZlľT"" V WCetÍ Státech' a,e <*«nf prokurátoři a prokur* ^ZZZIT*-v roce 1996 rozhodl Nejvyšéí soud J,žní T rvtrS^UJÍ^^r0,ínaotýraní^tí za chování, které ohrožuj* ^Ikontroverzj 2al nT PfÍ8tUp k notným toxíkomankám oka"** tím, že byli rZl3 Ž3l°bkyné'kteří ^zhodnotí soudu podporovali, a** závislých drtí ľ 'V0VánÍ ^"^Jením nad alarmujícím nárůstem po*u " *» Äí *ve Spojených státech (přibližné jedno z d** hání jak donutK7 P°d'e ^ "^ru představuje třes*"" * 11*** ^aroze^ aby vyn.eda.y pomoc, a jak «o*Bm^..... 0,té- Odpůrci a oíW,*,.,.,* „wk^í tého*^ ~» .r-—' ►"-'."ání téhO^ —... .wnarozené díté. Odpůrci a odpůrkyně trestního stí ^ pf0KU-toxíkornanek vsak zdůrazňovali, že kromé ústavy přehlížejí prokura pfo rfcorky t nedostatek programů léčby drogově závislých pro Ženy< é ^ é ženy. z celkového poctu asi sedmi tisíc programů léčby dro ^ ^ o» poiených státech existují, poskytuje jen asi parfeS s(u^blDie iwam porodní peci a péčí o díté včetné speciálních poradenských ^ crq *WU**' 1S9°i- Z- K>dné zprávy o programech, které nabízí Ne vyplývá, že 54 % programů vylučuje všechny těhotné ženy, 67 % vylučuje téhot né ženy. kterým stát poskytuje péči pro chudé (Medicaid) a 82 % vylučuje téhot né ženy závislé na cracku, kterým stát poskytuje péči pro chudé (Chavkin, 1990, Nezdá se tedy příliš spravedlivé, ba ani rozumné pronásledovat uživateiky drog na základě argumentu, že jde o snahu přimět je k léčení, když takové léčenív podstate neexistuje. U programů léčení drogové závislosti existuje podobný problém jako u programů protialkoholického léčení: většina z nich je přizpůsobována potřebám drogové závislých mužů íFogel a Woods. 1995). Tyto potřeby jsou, jak jsme již upozornili, zásadné odlišné od potřeb drogové závislých žen. Inciardi a jeho kolegové a kolegyně (1993) to vysvětlují následovně ís. 29; víz také Ettore, 1997; Walřtzer a Connors, 1997): Jedním z problémů jsou témata, která se objevují v terapií. Zřejmým příkladem jsou potíže, které mají drogové závislí muži často s ovládáním projevů hnévu, u žen však bývá daleko častěji problém v tom, že se projevovat hněv vůbec nikdy nenaučily. Terapie vhodná pro ně by proto možná mela být úplné odlišná. Úspěšná skupinová terapie pro drogové závislé muže například často obsahuje konfrontaci s ostatními, což pomáhá rozpoznat a připustit sí ty nejzákfadnéjší problémy. Ženy však na konfrontační techniky reagují většinou špatné a příznivé na ně působí spíše intenzivní vzájemná podpora s ostatními." Drogově závislé ženy nejvíce postrádají podporu od svého okolíi od členů rodiny- Výzkum naznačuje, Že ženy, které začínají s léčenín^se daleko častěji setkánu svých rodin a přátel s odporem a daleko méné s podporou nežmuz. vobdol> ' •-• - l k d// droPo /é závislým ženám často v počátečních fázích pomahajej* . ^ 'odina, například tím. že jim a jejich détem poskytne přístřeší či ' * "stupným zhoršováním závislosti zakoušejí ženy stále ^ 1997). Často končí sam, Podle jedné studie °^^,upart. «™ > dtsoti. zatímco devět mužů z deseti opu* drogové ^ ÍHinds, 199O). v jiné studii dostali drogově nejžaStejší z'eJ'cň rodiny a přátel by jím pomohl skoncovat s drogový 0dPovéd drogové závislých žen byla. že nikdo: o SO % v. ro£)jny 2 ■*» uvedlo, že nemají žádné přátele a přítelkyně jeleny R by Jim takovou podporu poskytli Onci3rd,et3^tanv k zJvíslosti na lle** esívni životní podmfn- Je rovněž významné, 2e stejný důvod, který vede . -- 'juionaic, « ---- -„r a rfeoresivn'■•- ky ld.r0gáCh - reakce "a » ^rání 3 ^ľľľih na Předpis- Formouzáv*- 1 Plnosti, je zřejmé vede také k závislosti na fécích 1 au 14, GEWOÉn A Zl oenoeh A ZDRAVÍ , ti která se vyskytuje častěji u žen než u mužů je právě užívání léků na před-2 Na rozdíl od drog mají ženy k lékům na předpis snadný přístup. Už dříve jsme uvedli že lékař, ženám častěji předepisují psychotropn, leky působící změny nálad Nejčastěji předepisovanými léky jsou nepříliš silné léky na uklidnění a sedatíva jako benzodiazepiny. Takové léky jsou silně návykové, i když jsou užívány vnor-málních léčebných dávkách (Ettore, 1992). Psychotropní léky užívá asi polovina amerických žen; ženy rovněž tvoří 70 % pravidelných uživatelů a uživatelek uklidňujících léků a 72 % uživatelů a uživatelek antidepresiv (Gold, 1983; viz také Inci-ardi et al., 1993). Poznámka na závěr: Ženy trpí častěji než muži dvojí závislostí- to znamená sou časnou závislostí na alkoholu a lécích (Ettore, 1997; Nechas a Folěy, 1994). Zřejmě je tomu tak proto, že ženy častěji Informují o svých problémech s alkoholem lékaře či lékařku, kteří jim pak někdy předepisují uklidňující prášky (trankvilizéry), aby jim pomohly „zvládat" život lépe a následně přestat pít. Tento postup však bohužel často problém vystupňuje a může vést k predávkovaní v důsledku kombinace sedativ a alkoholu, dalšímu tragickému důsledku sexistické zdravotní péče. Poruchy přijmu potravy. Když hovoříme o poruchách příjmu potravy, je užitečné ie vnímat jako kontinuum (Wooley a Wooley, 1980). Na jednom konci je obezit člověk je obézní, má-li o 25 % vyšší váhu, než je vhodné pro jeho věk a výšku. V průběhu posledních tří desetiletí americká populace obecně přibírá na váze, takže v roce 1996 už v p0pU|acj převtad|j mužj g ženy & ngdvähou nad |jdm, s normála neľml'tÍľ' ^ ^ * ™* (&9 %) "eŽ Že" <49 %>' ale VÍC ^^ %' «nek(okľ ľ * lHaneV' 1996b)- Navíc u chudýcn žen 3 Afr0a,Tier" děpodobnoJ ľ*' ^ JS°U meZÍ Chudími sstoupeny nadměrně) je větší prav K MU«nost, ze budou 0hé7ní . . . Afroameri- dipodobnoľ-'T6'Z6JS0U mSZÍ Chudími zast°uPeny nadměrně) je větší prav * P^vašoodcbr, °béZní' ne? U len maietn*ch a bělošských. U chudých žen n* afrického 2 ľbe2,tV Sedmkrät VyšŠÍ než u nechudých, obézních Američa- nek afrického původu acumKrat vyssi než u nechudých, obézních Am 1997-> Freedman laoí l51 % VÍC neŽ obéznfoh bělošských žen (Foster > ne^ějí ovládl jšbúiľ-0 StaV VětŠÍn°U klade za vinu- Předpokládá se, že se neie* víc nez lidé 'ni a p;ei^ají se. Výzkum však ukazuje, že obézní lidé ča*0 zita zpuSobe„a faktorv kfn6kdy ied! 0 hod"ě méně. Zdá se, že u mnohých je ** dědičnost. metahnre m°h0U ien ma|o ovlivnit nebo je nemohou ovil** zi problěmu) 3 ^ (C0Í nám Pomůže objasnit třídní dim^ Chardetal^"O^opkineta... 1996; StunK.ro *"« 512 1990; Wadden et al., 1997). Na obézní lidi je nicméně vyvíjen obrovský tlak aby zhubli. Jsou například diskriminováni na trhu práce, jsou terčem vtipů ze strany médií I ostatních lidí a jsou odsuzováni veřejným míněním jako neforemní, hloupí a oškliví (Attie a Brooks-Gunn, 1987; Freedman, 1986). Obezita má horšídůsled-ky pro ženy než pro muže. Podle jedné nedávné studie je u oběžnicí žen napři: klad větší pravděpodobnost než u obézních mužů, že ztratí socioekonomický status, a to nezávisle na společenském statutu a příjmu jejich rodiny; je u nich také o 20 % nižší pravděpodobnost, že se vdají, než u žen, jež obezitou netrpí, v kontrastu s tím byl negativní dopad obezity na socioekonomický status a šance se oženit u mužů daleko menší. To neznamená, že muži nejsou stigmatizovaní, odchylují-li se od kulturních norem mužské tělesné přitažlivosti, ale negativnější dopad než obezita má pro muže malá postava (Gortmaker et al., 1993; Sar-gent a Branchflower, 1994). Výsledky studií, k nimž dospěli Gortmaker et al. a Sargent a Branchflower jsou důležité i pro pochopení, proč převážnou většinu lidí s ostatními poruchami pří-jmu potravy tvoří ženy. Ve Spojených státech je tloušťka spojována s ošklivostí, zatímco štíhlost s krásou a vysokým společenským statutem. (Vzpomeňme si napří-k'ad na známé pořekadlo „Člověk nemůže být nikdy příliš bohatý ani příliš štíh-**■) Zdá se rovněž, že od dvacátých let 20. století je typ těla, které nás kultur-* standard považuje za ideální, čím dál hubenější (Attie a Brooks-Gunn,19 -Brumberg, 1998; Freedman, 1986; Silverstein et a.., 1986; Tavris, pr° mule i pro lenVř aíe jak jsme jB k mužům je společnost.« ^ tělesnou hmotností tolerantnější, Zeny jsou navíc často posuzo Pod|e toho, co dělají, než podle toho, jak vypadají- Jejjcř) Nenítedy divu. že ženy mají sklon se hodnotit v závislost, na*v ^ . docení je však bohužel často nerealisticky záporne. Zeny ^ ^ J] nesPokojenost se svým tělem a velmi často Ji fornlullJJ'tJžen s v!astním tělem 6den nedávný celostátní průzkum zjistil, že nespok0^n°S|en ^ véku mez^ "sledních letech vzrostla. Tato studie ukázala, že "acti ^Ílledrndesáti lety hodnotilo své tělo celkově záporné ^ ^ a85- Větři—T^tt-^-r-r—rrrT^ioná se střední Cl % v roce trupu. Vě^na těchto že.n byla nespokojená se střední c. dcspěléženy; xnútij.Tatostuaies ojenostsesvýn aí^f%(8rumberg;i998; Plineretal.. ^j*^ íkres'eně hlavně ve,mi mladé ženy. často SV° j °U a klovým tonem (Cash a Henry. 1995). Tatostudie ^ ^ v§ak ukazují, ze ještě větší nespokoj^-Jj^aw vahu retal..l9^Sve^a; ftceňuJi,mladi 11 . GENDER A Z°f er a zoravi muži mají naopak sklon svou váhu podceňovat. Mintz a Betz (1986) ve svém prů-zkumu mezi universitními studentkami a studenty zjistily, že většina žen měla dojem, že má v průměru o čtyři a půl kilogramu nadváhu, zatímco většina mužů se domní-vala, že má přes kilogram podváhu. Muži s nadváhou se v tomto průzkumu vnímali jako štíhlejší, nezve skutečnosti byli, zatímco jediné ženy, které si myslely, že mají normální váhu, mely ve skutečnosti trochu podváhu. Podobné výsledky přinesla studie McCaulay et al. (1988). Je příznačné, že podle těchto výzkumů trpí posedlostí být štíhlé mnohem víc žen než mužů (Hesse-Biber, 1989). Tato kulturní a osobní posedlost váhou může vést k poruchám příjmu potravy. Jednou z nich je chronické držení diet. Každá druhá žena uvádí, že drží dietu „většinu času" (Freedman, 1986). I když se tento údaj nezdá být nijak závažný, může mít vážné fyzické i psychické následky (Attie a Brooks-Gunn, 1987). Lidé, kteří chro nicky drží diety, zkoušejí v průběhu mnoha let, někdy už od svých deseti či jedenácti let, desítky různých dietních plánů, většina z nichž je zdraví nebezpečná. Ironií je, že držení diety může mít opačné následky, než si tito lidé přejí, protože omezení příjmu potravy může zpomalit metabolismus a ten pak vyžaduje, aby tito lidé k udržení snížené váhy jedli ještě méně. Když taková osoba dietu držet přestane, nabere často všechno, co předtím ztratila, a to urychlí začátek nové diety (Polivy a Herman, 1985). Následuje začarovaný kruh, v němž jsou tito lidé neustále nespokojeni se svým vzhledem a v extrémních případech se zhubnutí stává důležitější než ostatní aspekty jejich osobnosti a jiné činnosti (Wooley a Wooley. 1980). Nékter, hrjé se kjídlu utíkají jak0 ke způsobu_ jak 2v|.dat stres Vetší sKlon r 1°Z11T ŽenV lEtt0re' 1992>' snad ^to, * -k"P a příprava jídla CiĹlľ ^9kým P0vinn°ste". a Proto, že jídlo je v centru pozornosti ^XolT,které přinášeJí ,ákavé receptva - Bulimičky se nezřízeně pW«* ** -iunkfood", ľtľmUÍt V6,ké mn°ŽStVÍ jídta vyjádřit své osobní potřeby a touhy a míval p ^ ^ se stává >*ou nebo vůbec žádnou možnost rozhodovat^ a* Je takó ^ věcí, o níž rozhodovat mohou. Rozhodovaní o £ff ^ molno *PŮ8 "Wlk, na ovat se zavděčit druhým (Zerbe 0°.JakB Ov ^J'ne barvy p,eťl neTbíléJesblcké ženy atfB»- ig93j.jejasné^;skéieny)fl| na kohokoli s nízkým sebevědomím - nejen n cf) ^ 1 1. OENOER lit, proč anorexií trpí tolik žen bez ohledu na rasovou, etnickou a třídní přísluš- , a duální orientaci, se lékaři a lékařky často uchylovali k psychoanalytik ké literatuře a tvrdili, že anorektičky chtějí popřít své ženství tím, že ze svých těl dělají mužská (tj. bez křivek), že se bouří proti svým matkám nebo že si nejsou jisté svou sexuální orientací. Alternativní perspektiva však vidí anorektické ženy jako ty, které přijaly přepjatý obraz ženství. „Anorektičky hledají krásu pomocí zmeny svého těla (stejně jako většina .zdravých' žen). Dotyčná neodmítá ženskost, ale chce ji ztělesnit tím, že se stane štíhlejší a krásnější než všechny ostatní' (Freedman, 1986; s.156). 1 když doklady o případech anorexie existují více než sto let, seriózní výzkum této poruchy se provádí jen asi po čtyři desetiletí. Není tedy divu, že se v otázce příčinných faktorů ještě nedošlo k žádným definitivním závěrům, ať už psychoanalytičke, či jiné povahy. U tak složité poruchy jako anorexie je samozřejmě pravděpodobné, že vzniká vzájemným působením a prolínáním rozmanitých faktorů. Nás zde zajímá především to, že při studiu anorexie a ostatních poruch příjmu potravy se lékařky a lékaři často soustředili spíše na patologie jedinců než na kulturní a společenské prostředí, v němž žijí. Je důležité neztrácet ze zřetele skutečnost, že častý výskyt potuch přijmu potravy u žen je záležitostí společensko-politickou stejně jaKo ^mickou. Abychom anorexii a ostatní poruchy příjmu potravy plně pochopili, musíme zkoumat nejen životní příběh a zázemí každé Ženy, ale také kulturní konstrukce femininity, ženského těla, jídla a chuti k jídlu vytvořené naší společností. Femi-JľT badatelky a bad*elé například tvrdí. Že v případě anorexie nejde ve alniSl ° Stíhl0St 3 hUbnUtI' ale 0 kontrolu žef^ touhy, což zahrnuje se*u-"ô-0""" P°Íídle' Feminis^y ^ké přišly s hypotézou, že anorexie nejft* ^dusivýmrproslFedek,iakodmítnoutze^ feirtninni role "7' ^ představuJe domácnost, rodinný život a trad.cn' ySšlosV,: t&esni ľ T* ^ ^ b°hj!el °paKem P°dtU *W 3 i kto^u,žeoženy 9 ^ * ^ko%i z^beué anorexií vedou v konečné fa* 1 kd« feministkvľ P65°Vat a dohlížet "a nfi (Bordo, 1993). ^JednostrarméhQ 'ľ*°dily anal*2" anorexie a dalších poruch primu P°^ významný^ i™*" ™ Ůbytek vahV. Je podle nich kulturní posedlost hub* lého těla ie však v ^ K těmto problémům přispívá. Žádoucnost: na normy krásy P°,ečriosti ^ jednou z norem krásy. V Komentáři li-* POdrob^. abychom zjistili rozdílnost jejich doP* du nejen Pocj|e Pálaví, ale i pod|e 51 b rasové a etnické příslušnosti. 1. genoer a z Komentář 11.4 Normy krásy Co je krása a kdo je krásný? I když se tvrdívalo, že všechny kultury vyznávají stej-né standardy krásy (viz například Perrett et al., 1994), většina studií naznačuje, že normy krásy se liší kulturně i historicky (Rooks, 1996; Wolf, 1991). Normativní standardy krásy jsou také genderově podmíněny a v naší společnosti jsou ženy daleko víc než muži hodnoceny ostatními podle toho, do jaké míry odpovídají idealizovanému obrazu krásné ženy vytvořeného naší kulturou; to rovněž určuje jejich sebevědomí. Jak vypadá krásná žena v naší společnosti? Jak jsme už poznamenali, je štíři lá. Od poloviny osmdesátých let 20. století však na idealizovaném ženském těle přibylo křivek; krásná žena je štíhlá, ale má velká ňadra. Krása je samozřejmé ztotožňována s mládím; jak žena v naší společností stárne, ubývá i její krásy. Vzpomeňme si na modelky posledních let, Vypadají jako tzv, „zaběhlé holčičky": mají vzhled ženy-dítěte, která je infantilní a nepředstavuje ohrožení, ale přitom je drážka, a tedy pro mnoho mužů sexuálně přitažlivá ve věku, kdy se většina žen pokouší stát silnými, nezávislými dospělými (Kaye, 1993). Atraktivitu Ženy-dítěte můžeme pozorovat na rostoucím počtu přehlídek a soutěží krásy pro děti, při nichž jsou šestileté dívenky oblékány do dlouhých šatů a kostýmů revuálních tanečnic, bce-nV očními stíny, červení na tváře a rtěnkou a vedeny k tomu, aby se chovaly koket-něa Pózovaly. Jak poznamenala jedna pozorovatele v tomto průmyslu, který a doro=ně vydělá miliardy dolarů, se „stírá hranice mezi roztomilost. a smysm (dle DevVitt, 1997 s 4E) tan-Vnaší společnosti, kde jsou ženyjiž dlouho konftonto^n^^( _ krásy - ať už jsou konkrétní charakteristiky ^^0(nno nt *** všech věkových kategorií mladé, fyzicky přitažlivé zeny 's'rnladš^ " '-i-í"h iňhnore^ ie mladé em krásy - ať už jsou konkrétní charakterní^ — ,f 30mnono mladsí než iejí partner zvyšuje v očích ^^^^^^ňacoványj^o ,w> ; atraktivní ženy provdané za starší muže jsou eas o' předepisu-16 ■ *« se tedy, že muži mají z norem krásy, které tm « teay, ze muži maji z norem - gafny? užitek, ale jaké důsledky mají tyto normy P» ^ sebeúctou, působí Již poznamenali, jelikož obraz ^S^L^t^^ ---- -kj stavy U/K "dosažitelné normy krásy fenám už od útlého vek^ ^ l989; Whi ' s vlastním vzhledem (Allgood-Merten i -*nZ a'"'1990)" čast0 je také Přiméjí' "fíu^hnout- remito *#> Prak«kám při pokusech nerealistického ideálu do* tikami 517 ■GEN °er a zoravi nemusí být jen neustálé držení diet, které může vést k vážnějším poruchám pfí-jmu potravy, o nichž jsme již hovořili, ale také plastická chirurgie, nejčastěji zvětšování poprsí, zmenšováni nebo narovnávání nosu a odstraňování vrásek a pod-kožního tuku. Chirurgické zvětšování poprsí je například druhým nejčastějšírn druhem kosmetických operací prováděných ve Spojených státech; 75-85 % žen podstupuje tuto proceduru z jiných než lékařských důvodů, většinou proto, že chtějí mít větší poprsí. Nejčastějšírn zákrokem je liposukce (odsávání podkožního tuku), kdy se do těla, většinou do stehen a břicha, nepatrným řezem zavede hadička a tuk se doslova odsaje (Rynbrandt a Kramer, 1995; Williams, 1992). Takové zákroky si samozřejmě mohou dovolit jen majetní, protože většinu kosmetických operací nehradí lékařské pojištěni. Hodné těchto zákroků má negativní důsledky, mnoho žen to však neodradí. Počet operativních zvětšení poprsí například na krátkou dobu poklesl po zprávách, že vadné silikonové implantáty způsobily tisícům žen vážná onemocnění a deformace, ale už v roce 1998 se opět začal zvyšovat. Obzvláště znevýhodněny převládajícími kulturními normami krásy jsou ženy jiné barvy pleti než bílé, protože klíčovou složkou idealizované krásy je bílá barya pleti. Přes pozitivní dopad hnutí „Černá je krásná" z konce šedesátých let zaznamenává v posledních letech mnoho analytiček a analytiků návrat k rasistickým standardům krásy v afroamerické komunitě. Jak poznamenává Sandler (1992), his, toncky se v teto zem, těšili černošští lidé, zejména černošské ženy, se světlejší P^ssimu statutu než černošští lidé s tmavší pletí. Při rozhovorech s Af roa ľv Povio °amerÍČankaml SanÚter ZjíStila' * černošští lidé se světlejší ptff byl, povazován, za privilegované jak v černošské, tak vbělošské komunitě, ženám muži přednost jako partnerkám, bez ohledu na se světlejší pletí dávali černošští to, jak tmavou plet měli ™i vány neieň pm barvu J™*"* C*m^ ^ se světlou pletí jsou prd** vlasy", což znamená že „ ^ fe maií Čast0 UŽěí n°Sy 3 (1996) dokládají naivní 1996)" Sandler ll"2) 3 fí0<** než bílé a PoukaíUií na ^(°™ rasistíckých norem krásy na ženy jiné barvy pleť se uchýlit, aby se tfblí%ídea„' * jsou některé nebělošské ženy schopny licí techniky", Které černošskéT^™ běloěské krásy. Dvě běžné mikálie na žehleníviasu a)e is°" krémy na zesvětlení pleti ache- laritu kosmetická operace cernošskými ženami střední třídy získává poP* nosních dírekavvs^ěním.32z ^ ie vytvoření „bělošského- nosu {0** račím, aby měly .bělošská* wšuí ^ Se uc^ ke kosmetickým oP* 518 v«ka (Sandler, 1992). 1 1 . GENDEfl A Z Muži také ve stále rostoucí míře využívají služeb plastické chirurgie, aby se lépe přizpůsobí idealizovanému obrazu mužské tělesné přitažlivostí, který vytvorila naše společnost. Důraz je v tomto obrazu kladen na tělesné svalstvo, takže stále více mužů využívá kosmetických operací a nechává si pomocí silikonových implantátů zvětšovat a modelovat lýtka, hruď a hýždě. Důležitou součástí mužské fyztcké atraktivity je rovněž mladistvý vzhled, takže si čím dál víc mužů nechává aplikovat vlasové implantáty, provádět lifting obličeje a liposukci neboli odsátí tuku z oblasti břicha, hrudi a prsou. V roce 1980 tvořili muži 10 % pacientů kosmetických operací, ale v roce 1994 již 26 % [Spindler, 1996). 1 když vzrůstá počet mužů, kteří nakupují různé výrobky a podstupují zákroky, aby vypadali mladší a fyzicky přitažlivější, je nutno mít na paměti, že tyto muže, na rozdíl od žen, jejich rodiče, vrstevníci a média nevedou k tomu, aby bylí svým vzhledem posedlí; své tělo také většinou nepovažují za zdroj materiálních přijmu. A i když se vzhledem svého těla zaobírá stále víc mužů, nejsou v jejich případe normy Přitažlivostí zdaleka tak nahodilé, vrtkavé či nebezpečné, jako je tomu v pňpadé že*. Jen málo mužů umírá proto, Že se pokoušeli být pohlední; má se zato, že pouze ''důsledku prosakujících impäantátú poprsí je víc než 70 000 žen vážně poceno infekcemi, autoímunitními reakcemi a rakovinou (Rynbrandt a Kramer, 19 J- 11-4-2 Sexismus a péče o duševní zdraví ^ Na^átku naší rozpravy o duševním zdraví a nemocí jsme a tedy i léčení psychických problémů jsou často ^ ^ Sy Lél*řky a lékaři, jako všichni ostatní, si do práce pnnaseji P0jatOsli- Plynoucí z jejich životních příběhů a vlastnost, , ^ ^ ^ ^ Systěrn^ v němž studovali. Probírali jsme tendenci fóktf ^ ľ/^^ím modelem duševního zdraví. Není divu, ze zům. Když si uvědomíme, že profese, které souvisejí s P*^ m ms, Jičína obecně, jsou hierarchicky strukturován)/aj» uže!V(^ Z * Pře^dají muži. Například jen 28 % psychiatrů a psych ^ ^ r;^ca, Assocíation, 199«). Podívejme se ^acíentekag£ o duševní zdraví a jejich impiikace pro ^^íp«*^ „ a kritici tradiční péče o duševní zdraví^ Z***m jako důraz na přizpůsobování P*""^ ^ . ,1^ ^v,sejřcí net0)eranci k jinahosti «^J^,«*-^^" i 5' 1994). Konkrétněji jde o to, že o#o«* 11 GE^A2DRAV( chologie a psychiatrie zdůrazňují svou profesní objektivitu, ale často jen přispí-vají k udržení státu quo. Jejich úsudek o tom, co je podstatou duševního zdraví, se přizpůsobuje převládajícím ttj. bělošským, středostavovským, heterosexuálním, mužským) očekáváním, i když jsou pro mnoho lidí omezující. Naopak jakákoli odchyl-ka od těchto norem může být interpretována jako patologický příznak nebo duševní porucha. Tradičně uvažující lékařka či lékař vidí zdroj či příčinu problému v pacientce či pacientovi; cílem je změnit spíše pacientku či pacienta než vnější podmínky, které na ni nebo něho působí. Léčba je považována za úspěšnou, když se pacientka či pacient „přizpůsobí" (tj. nekriticky přijme své okolí a přizpůsobí se mu). Toho může být dosaženo různými technikami jako např. psychoanalýzou, úpravou chování nebo lékovou terapií. Kritičky a kritici uznávají, že tento model je pokrokovější a humánnější než mnohé modely léčení, které byly populární v minulosti. Zdá se také, že tento přístup je prospěšný u nejvážnějších případů duševních nemocí. Podle kritiček a kritiků to však není vhodný model léčby pro většinu pacientů a pacientek, kteří hledají pomoc v terapii nebo péči o duševní zdraví (Ballou a Gabalac, 1985). Uvažme například tradiční klinické evaluace homosexuálních osob. Mnoho gayů a lesbických zen nastoupí terapii kvůli nízké sebeůctě a depresi. Odbornice a odborníci Často tyto pote zhodnotí jako způsobené spíše homosexualitou samou než společen- skou diskriminací homosexuál ně orientovaných osob. Z jejich pohledu je prvním E5 ;draVéh° PfMsocení" P-ientky či pacienta to. že uzná, že jeho C fi»sexualmonentace je problém ňi ——, Jeste znepokojivější ie vySoký, ^ľtaľJePr0b,ém £i ^erou je nutno léčit, entú jejich terape^^J^ ^ SeXUa'níh° zneužívání Pacientek a paci tek se dopustilo ales o7"'" °dhalil' ^ Pm~mé 10 % teraPeutů a 3 % tem; 80 % terapeutni6-™-0 "lntÍmního incidentu" s pacientkou či pacientskou, v jedné studi^ 'ntimní Styky' tak ucinil° s více neŽ a Psycholožek, že léčiliTedla P°l0VÍna Z1320 dotá2aných klinických psychologů ch°zimterapeutem- Pacientku či Pacienta, kteří měli sexuální vztah s píeo- né <=itové problérny jakQ obě^°nUceT^° Pac'entky a pacienti často zažívají podo* že musí být hosp '^e^kjeo^^^ech — v.vuvy problémy ^ . ■j-w.uaui P^^^^^^' Asi *> % těchto pacientek a pacientů je 9 Pope' ,sj v aft *y hospitali,ovänj. 1 % spáchá sebevraždu (Sonne Daw. $exuálníno zneužívání ze strany terapeut TZT ***** a ľ tGÍlben 3 ^ ^Kdy jsou vsak ^ ***** ^t d a 5Q % ^ d.vKy aP°VaZUie^rnezi terapeutem či terapeuta GENOER A Z0R AVI a Klientkou či klientem za neetický, výzkum ukázal, že an, hrozba obvinění z profesního pochybení a zneužití úřední moci, ani odsouzení za těžký zločin neodradí terapeuty a terapeutky od sexuálních styků s pacientkami a pacienty, čím dál více pacientek a pacientů, kteří se stali oběťmi tohoto jednání, se však rozhodne své terapeuty a terapeutky žalovat a soudy rozhodly, že souhlas pacienta či pacientky se sexuálním stykem není pro terapeuta či terapeutku přijatelnou obhajobou (Gilbert a Scher, 1999; Pope et al., 1993). 11,4.3 Feministická terapie Služeb v oblasti péče o duševní zdraví využívá víc žen než mužů, takže předsudky a problémy ležící v jádru tradičního systému mají negativní dopad především na ně. Některé lékařky a lékaři se tedy snažili způsob poskytování péče o duševní zdraví reformovat prostřednictvím genderově uvědomělého či nesexistického poradenství. „Nesexistické poradenství se snaží zacházet s klientkami a klienty jako s lidskými bytostmi a aktivně odmítat přisuzování vlastností podle pohlaví v teorii i v praxi, tj. v otázce možností, které jsou klientce či klientovi nabízeny, a hodnot, které terapeutka či terapeut zastávají" (Ballou a Gabalac, 1985. s. 30). 1 když má nesexistické poradenství ve srovnání s tradičním modelem jasne výho-dV. ^dí je některé lékařky a lékaři jako teprve první krok v sérií nutných změn. Tyt0 'ékařky a lékaři se pokoušejí nově koncipovat péči o duševní zdraví v sou-|J* s feministickými principy. Podívejme se ted stručně na jejich přinos. Feministická terapie je součástí širšího hnutí feministické Mm[^Ce. fernilV . *...iíi,.«wi(*:nvchzasaa, ) mnuli iv........— . t ^ásad atických, terapií existuje více. je možné identifikovat několik společných . které tvoří základ tohoto přístupu k péči o duševní zdraví. Za "«■< ídKiaa tohoto přístupu k peci o uuscv- — .^g^mkami Drvé, feministické terapeutky a terapeuti zavádějí rovnocenný ^ ^ ^lle"ty (Gilbert a Scher, 1999). Klientka či klient nejsou ani ta^^ JBk*m Působení odbornice či odborníka, jako spíše rwf^rtv. Jmpie (e era»ie; terapeutka či terapeut se na sebepoznáván. podW ^ ^ J ^111^ jako společný poznávací proces. V důsledku ^ ^ gby raPeuti vědění a osobní zkušenosti své klientely sp. tce či tera- ajakosp^ - jenty. Ter3Píeje abepoznávámpod^^^^ lížena jako společný poznávací proces. V důsledky ^ gby *W vědění a osobní zkušenosti své klientely spi erapeutce či tera-erP^tovali jako obranné strategie. Jinými slovy, femm. ^ autorit0u. ^ být klientka či klient ve věci vlastního P""*^*^^ Další Přízněnou zásadouje, že feministická terapie oreP dniřnky, pr* ljdSKé vztahy. »*jera- chickycho. ~' devšfm DtlZl nepůsobí individuální mezi ' DF'Padě žen a jiných marginalizovaný iných skupí" ^ 521 <3E N°Ef) A ZORAVI neutká či terapeut usnadňují klientovi či klientce pochopení existence a působení kulturní podmíněnosti a předpojatých společenských, ekonomických a kulturních struktur na obecné i osobní rovině. ... Cílem je vybudovat schopnost tvůrčího zvládání daných podmínek, vypracovat důkladnou analýzu společnosti a propracovanou úvahu o potenciálních důsledcích změny" (Ballou a Gabalac, 1985, s. 31, 33)- Nejpodstatnější část tohoto procesu je analýza genderových vztahů (Burstow, 1992, Gilbert a Scher. 1999). Feministické terapeutky a terapeuti jsou konečné také odhodláni pracovat pro širší společenské změny, ze kterých by měli užitek nejen jejich jednotlivé klientky a klienti, ale všechny ženy a utlačované skupiny (Brown, 1994). Lobbují například za vhodnou a cenově dostupnou péči o děti; za bezpečné, hygienicky vyhovující a cenově dostupné bydlení; za azylové domy pro týrané ženy a sexuálně zneužívané osoby. Stručně řečeno, feministické terapeutky a terapeuti se snaží prosadit společenské změny, které dodávají sílu všem znevýhodneným a poskytují jim společenskou a ekonomickou nezávislost - faktory, které tito terapeuti a terapeutky považují za základ duševního zdraví. I když jasným cílem feministické terapie je pomáhat členům utlačovaných skupin, především ženám, existuje dosud málo empirických důkazů, které by její úspěch v tomto ohledu potvrzovaly. Budoucí výzkum by se měl soustředit na míru dostup nosti feministické terapie skupinám nejsilněji znevýhodněným v rámci současné společenské struktury: chudým ženám, ženám jiné barvy pleti než bílé a jejich etem (kroky tímto směrem podnikly Brown. 1994; Burstow, 1992). Působení íen«ke terapie dosud nebylo důkladně zhodnoceno. lišiak* zdrayěÍSí budoucnosti Poľud\ychľm cľtÍ|iSm?Váde,i 3 Pr0bírali v tet0 kaPitole* JS0U znepokojí strukty genderu ^ZT?™* ^ "*Že™ ™'Ž6 "* V souvislosti s těles ' ""^ ^ ^ Zdraví' ^šší riziko ^t*""™ se **• že Pro muže představuje tradiční mask* nického onemocnění jater ^m°Cnění a infarktů, různých druhů rakoviny a chro Je cini náchylnějšími nai™ mUŽŮ ke kouření- PM alkoholu a násilnoste* spěšné sebevrah ^ n6mocím- ale 1 k shodám. dr°g- Zdá se teQY -e Požívání alkoholu a nelegálnímu užívá"1 ^ VílHl VÍC Cd r. v ^----------- ^ S,mu rizik" vystavuje svoje zdrav Pľ'2pUSObuJe trao"'Oní maskulinité, tím 532 gendep a zo**" Zdá se, že totéž platí o ženách, které se co nejdokonaleji přizpůsobují tradic nímu ideálu femininity. V jejich případě se však zdá být nejvíce ohroženo jejich duševní zdraví. Ženy, které se přizpůsobují tradiční ženské roli, jsou náchylnější k depresím a dalším psychickým problémům. A navíc, i když ženy žijí většinou déle než muži, některé faktory naznačují, že kvalita jejich života může být horší. To je doloženo statistikami o duševním zdraví, vyšší nemocností žen a vyšší pravděpodobností ústavní péče. Až na několik výjimek je zdraví lidí jiné barvy pleti než bílé a lidí ekonomicky znevýhodněných horší než zdraví bělošských mužů a žen vyšší a střednítřídy. Výše zmíněným znevýhodněným skupinám systém rovněž poskytuje nejhorší zdravotní péči; systém sám je zatížen předsudky sexistické, rasistické a heterosexistické povahy a diskriminuje tyto skupiny rovněž na základě věku a příslušnosti ke společenské třídě. Jak jsme v této kapitole podotkli, tento systém péče o tělesné a duševní zdraví způsobil v minulosti i v současnosti často více škod než užitku, a to především ženám, lidem jiné barvy pleti než bílé, gayúm a lesbickým ženám a chudým lidem. Jako odpověď na tyto nedostatky a pochybení tradiční zdravotní péče začali feministky a feministé nabízet alternativní služby. Jejich klíčové principy jsou násle-*m nehierarchická struktura, rovnocenný a vzájemně vzdělávací vztah mezi padlou či pacientem a poskytovatelkou či poskytovatelem, uznání vnějších (tj. spíše strukturálních než osobních) příčin fyzických a psychických pot* dane o ^nce, odhodlanost prosazovat změnu společnosti a v tomto smyslu . m ■ ' J* se feministický mode. péče o tělesné i duševnízdravípo^^J^ ^ ramená příslib transformace našich tradičních ^wW^.[Ba, ] oddané myšlence napravit škodu, dosáhnout stavu tní ^ a 1985. s. 169). Doufejme, že se ^^^C* ^stně PSce Podaří tento slib dodržet, protože výsledek neníbez významu. °tE*ka života a smrti. ve termíny .memodloučení°d bĚŽně ^-.nejako st,ach z ***** ^^nTP^»**" W°dr,é »<* « panika, ale v poslední Jejich následků ■a Přijímáni potravy, při které dané osoba * ÚWte* iMsné *m * tání ira,°Vf: charakteristickým makem Je deformované poje a; 90 až 95 % osob trpících anorexlí jsou *>ny ^ GC NoEF, a Zdraví Alní a neustálá touha po jídle, známá také jako syndrom přejídání a zvracení; daná ^Tlnzumuie ve»tó množství jídla v krátkych Časových ůs,-ci,h. po ktorých nesleduje púst. !S„Límad.a íl vynucené zvracení za účelem vyprázdnení a zabránení příbytku na váze mIomM owbnost porucha osobnosti, skládá se z různých symptomů včetně závislosti, manlpu-samotu melodramatičnosti, zapomnétlivosti a projevů fyzického onemocneniu poruchy (nap). bolest, hyperventllace. omdlévání. křeče, paralýza), které nemají žádnou zjevnou organickou pří tmu WinickiíiepteMiAvaínýanoustélřpoctt nespokojenosti a nelibosti, provázený alespoň čtyřmi z osmi příznaků (nechutenství nebo úbytek váhy, nespavost nebo zvýšená potřeba spánku, psychomotorické vzruíení nebo útlum, ztráta zájmu o obvyklé činnosti, ztráta energie nebo únava, pocity zbytečnosti, snížená schopnost soustředění a myšlenky na sebevraždu), které se objevují denné po mu afc'.pOíi 'I'''1' 'ydnú bez /rúirnky jmi; [,'jrur.li/ nemocnost výskyt nemoci v dané populaci předpokládaná délka života průměrný počet let života, který jedinci zbývá v určitém veku úmrtnost počet úmrtí v pomeru V. dané populaci Doporučená literatura Bkown, L.(i994), Subversive Dialogues: Theory In feminist therapy. New York: Basic Books. Muwcft, M. A„ a Sabo, D. F. (1994). Sex. violence and power in sports. Freedom. CA: The Crossing Press, Mmk.IL. a far, 0. (1994), Unequal treatment. New York: Simon and Schuster. Rook*. H. M. (1996). m talalng. tea^ cMuw an(j mcgn Amefican women New BrunsWiek. NJ: Rutgers University Press. \^mrt I^T'u.'f'- Men'8 hea'm an<> Illness. Thousand Oaks. CA: Sage. ' R'11991'- Ufe«* New Brunswick, NJ: Rutgers University Press. Poznámky '^■I^SiTr račné m<: v záv,9,08t' na ™«onu země, kde dotyčná osoba Hii daleko vfc než v i^P1^POk*dBn' délka *»<** "« území Spojených států se podle reg> íIJc.VédkynéavértctzitBtnľ* IÍS'1aké v závl9lo«i "a regionu země, kde dotyčná osoba on« »il daleko vlc než v ^TT*^ délka z,vo,a na Spojených států se podle re* ^^ííst^spoi^iS* "-""vslové rozvinuté zemi s vysokým domácím produMsm-obyd,en8 p0TO(lriim * na<*- v zemtdůiských oblastech Jižní Dakoty. která je ve ve» 1« Předpoklad <,élka itvT/u „t"1 AnleřikV-' v nék.erých mestských oblastech ve vnitro**' «'K.ž«votamUžUVMml)a^U ?fů f-' než o patnáct let kratší než průměrná předpokládán «*MJeto P'edPokíSdanádélkaZľ' P'edpoWáť)a"ä "élka ílvota mužů v těchto oblastech Je t* 1997). ^avoto mužúvnékterých rozvojových zemích (.Surprlse* In aStudV, Jedna nadavná studie SSľ riZlk° ^ShíhT^' Me"1,,0U 8Vřm ««*«*» "«vSrnf, mohou u ma* oľpSlT^ mší ^"T™ a **» PWII na to, že u žen, jej-chž m-nl* »!Z^^^^ZZZI"'Ch Bart"erek' * **rat až Jedenáctkrát vyW ľÄľ ^ 48 "»78% ÍWlchí ~" J«* -onogamní (Shah et * 1*»» '-"lnu me2l 8merlehím M-« je „„or, ktorý podobné přispívá k vysoké 00* 024 ^sluíntó a příslušnice menšin byli také zneužíváni lékařskými Itwutucmi. Jednfrr,obrvfétt jícím pripnem je „Tuskegeeská studie nelécené syfllkJy u fcfrrých mužů" (TMketM Study od Ur> „eated SyphHis m the Negro Male}, prováděná od roku 1932 do roku 1972 ve venkovských oblastech Aisbamy. V této studii bylo více neí čtyřem stům černošských mužů, u nichž byla d.agrxKt.kována syfilis, odepřeno léčení této nemocí, aby tým védcú ze Statní zdravotní péče (U. $. Pime Health Service) mohl pozorovat účinky nemocí na černošské muže v průběhu jejich života. Studie byla pro vedena bez informovaného souhlasu subjektů výzkumu a nemela za následek pouze obrovskou bolest a utrpení mužů. ale i jejích žen a détí, které se v některých případech nakazily také, V roce 1997 se prezident Clinton oficiálne omluvil tém, kdo prežili, a rodinám zemřelých za to. že federální vláda tuto studii sponzorovala. Podrobné pojednání o tomto případu, známém jako .Tuskegeeský experiment* (Tuskegve Experiment), viz Jones, 1993. ''V oblastech, kde je nedostatek lékařské péče, I ve velkých zdravotnických zařízeních s vysokým počtem případů, jsou ve stále vétsí míře k vykonávání některých rutinních lékařských povinností využívány specializované zdravotní sestry. Některé specializované zdravotní sestry sí dokonce otvírají vlastni praxe a přímo tak konkurují lékařům a lékařkám, l když někteří lékaři a lékařky tuto pomoc vítají, jiné vidí nezávislé specializované zdravotní sestry jako hrozbu pro svou vlastní praxi a v důsledku toho I pro své příjmy (Freudenhelm. 1997). Čas ukáže, jestli bude mít rostoucí počet nezávislých specializovaných zdravotních sester za následek profesní .bitvu o působiště-, jako tomu byto tehdy, když lékaři vytáhli v 19. století do boje proti porodním bábám, byiinkířúmabyrínkářkám adal-äím léčitelkérn a léčitelům. 6 Je zajímavé, že nedávná studie ukázala, že absolventky a absolventi lékařsky ^ ifcolu přijati se zvtáátním přihlédnutím ke své rasové fii etnické příslušnosti, «m< t» ab'~' ■ ■ «*. „r ;/-.-.»*.r, ch stážích dostávají podobná hodnocení, *l0aní,omlmé lize *>«an«j na vrchol, může být úspěch jen krátkodobý: průmérná kane WFl) trvá čtyři roky a v Národní basketbalové lize INBA) je to 3.4 ro u. ^^.^ iluúentek. * Rimave, že Wechsler a jeho kolegové a kolegyně (1995) z)W>. ■ ^ ^ mse-Přijaly maskulínní hodnoty studentských spolků, jak je známe ^ pavflípo*Mo*t ",p'- PCVB*»vání večírků za důležitou součást universitního tom* ^ ^^.t *!.#»■ '° "Jejich kolegů, že začnou nadměrné pít a budou se nér*»v« J ""■40 aversům- sportovci byli náchylnější k nárazovému opijem 11. SENDER * ZDP iaV ClE NDEn A ZORAV/ SLOVNÍČEK POJMŮ Článek IX ustanovení Zákona o reformě školství z roku 1972 zakazující diskriminaci na základě pohlaví v rámci jakýchkoli vzdělávacích programů či aktivit financovaných z federálních zdrojů dichotomie veřejné a soukromě sféry představa, že domov představuje sféru oddělenou od sféry ag,rafoble běžně definována jako strach z Otevřených prostranství, působený rizikem odloučeni od důvěryhodné společnice či společníka, ale v poslední době chápána jako možný strach ze záchvatů paniky a jejich následků androceirtrlsmua doslova „mužostfednosť; představa, že muži jsou ženám nadřazeni a že muži ajejích [ ženy poměřovány androgenttální syndrom (AGS) porucha prenatál- ných činů. vyplývající obvykle i mimoprávních fak-ního původu, která je způsobena špatným fungo- torů, jako je pohlaví pachatele, jeho rasová či váním adrenálních žláz matky nebo plodu nebo tím. etnická příslušnost či z jiných nesouvisejících aspektů ze muzi jsou ztrrkdio iiwiaro» a verejne i prožívání světa představují normu, jíž jsou disparita rozsudků ukládání výrazně odlišných trestů pachatelům usvědčeným z podobných trest- že matky přišly do styku s látkami, které mají na plod stejný vliv jako androgeny anorexle porucha přijímání potravy, při které daná osoba z důvodu utkvělého strachu z nadváhy doslova hladoví; charakteristickým znakem je deformované pojetí těla. 25% úbytek tělesné váhy a odmítání jídla; 90 až 95 % osob trpících anore-xií jsou ženy divácké činnosti nejnižší úroveň politického aktivismu v Millbrathově typologii; zahrnuje volební akt, nošení znáčků nebo umisťování samolepek vyjadřujících podporu na blatník auta duální trh práce trh práce, který je charakteristický tím, že jedna skupina zaměstnání je téměř výhradně vykonávána muži a jiné druhy zaměstnání, ve blologtcký esenciallsmus kulturně podmíněná kterých se obvykle platí méně a která mají nižší -optika , která racionalizuje a legitimuje and- prestiž, jsou téměř výhradně vykonávány ženami lis ľľľ afnde:OVOU po,ari2ac' * ie dvojí metr v pohledu na sexuai.tu tradice, v jejímž rez J oľóľľ!8 neVyhnUle'né dŮSl6dky ramci se mužům dovoluje provozovat sexuální aktivity, zatímco mladé ženyjsou za stej- né chování odsuzovány a trestány ekofemlnlsmus hnutí feministické spirituality za'0-ženě na vztahu k zemi, které vyzdvihuje těsné spo- builmle abnormální a neustálá touha po jíd ™n« také jako syndrom přejídáni a zvracení- í41?*^ becích, po ktersSsÍ jení žen s přírodou a vidí příčinný vztah mezi nadvládou nad ženami a nadvládou nad přírodou cení za účelem vypr§ídri6ni vladcu nad ženami a nadvládou nad přírodou ku ™ váze Dranenl P""13*- ekonomika systém správy a vývoje lidských a mate- čaro*»nl«v! ttarodějXM) pRrodní nraB.u . riálnrch zdroJů společnosti 'Ktikysnábo- e™nclpační teorie teorie, podle které přibývá 2ensk>m významem, vykonávané z m>; 2ahmuie lld°vé kouzelnicwí a m^T- T* treStnýoh im Píchaných ženami a(nebo) i i znalost zemědělství lc , aiec,telstvi, akož ■------ - Článek VII Zékonao "8* «k3zuje disk^r ÍCh,"áV9Chz'^ základě pohlaď ™" " zam*«naní na f ' Oarw mat riárodniho "avfcezaměStnancl-;;l7«^? ^ jako je napfiviad bfoo je ex,slul' výjimky, sazoven EEOC s™^mem0vénapro. ženská kriminalita nabývá tradičně mužské povahy v důsledku vlivu feminismu či ženského hnutí Exekutivní příkaz H246 (Vyrovnávací opatřeni) zakazuje federálním zaměstnavatelům činit diskriminační rozhodnutí v oblasti personalista "s základě pohlaví, rasy, barvy pleti, národního póvo-a náboženství a vyžaduje, aby zaměstná*** 16 přlla" vyrovnávací opatření při přijímání, školení 3 na)tmáni íen a minorit; od roku 1978 impl* dotován a prosazován OFCCP „ reslvní rodinná role úloha vedení domácnosti '"péče o členy rodiny, kterou v tradiční izolované nukleární rodině plní manželka-matka feministická spiritualita náboženské hnutí, které obsahuje různé složky různých způsobů víry a programů změny, ale je jednotné v odmítaní dualismu charakteristického pro tradiční patriarchální náboženství; dualismus je nahrazen hlavni myšlenkou sjednocení ducha a přírody a zásadou, že zdrojem spirituality je lidská zkušenost feministické (čl ženské) hnutí sociální hnutí, které mé v USA a Evropě za sebou již více než stoletou historií a dnes má své zastoupení i ve většině zemi rozvojového světa; skládá se z mnoha různých proudů, jejichž společným cílem je zrušení gen-derového útisku i jiných nerovností feministické paradigma tradice vědeckého myšlení, která vysvětluje gender z hlediska politické a socio--etanomické struktury, v níž se utváří; zároveň klade důraz na úlohu kolektivní politické akce ve snaze potlačit sexismus v sociologií i v celé společnosti ä rekonstruovat kategorií genderu takovým způsobem, aby ztratila škodlivé a diskriminační účinky formální kurikulum soubor předmětů, jež jsou ofi- ciálně i explicitně vyučovány ve škole tottamentallsmus náboženská orientace, která Msuzuje sekulární modernitu a pokouší se obno- ^tti-aďicní spiritualitu selektivním vybíráním dog- ' p°Jetí víry a praxe z posvátné minulosti gender vykonávají néníeh. které převážně zaměstnávají pracovnice «""""»WnrKxJeimyäienj ^ pir:irémů ^ch~r;e:^ r-*— «-* zdr0Je M Jednoho pohlaví «* dumají vúít ^'^ITr: V "ětní a Ü^.^^So polita irmlžjetfebaiezto Poznatků ' OYvsveueni dosažených ■ ,„„«ni ^ hych akt'v,smu v Millbrathově typologii: zahrnuje P«n ™ p,WBV*íeníeroví SYStém á veře^ eiiUtelům. finanční přispívání na ka"" i Vůči - v " nadřazeně postaveni schůzích .edp0kJádaná délka života průměrný počet let ^ota který )edinci ZDyvá v určltérn véku Qur'an (nebo Quran. česká transkripce Korán) kniha posvátných textů, kterou muslimové vnímají jako zjevení seslaná Alláhem Muhammadovi; muslimové jej chápou doslovné jako boží slovo rwiinas dvéma živiteli rodino, ve které oba dospěli partneři pracují za mzdu rodinasjedním rodičem rodina s dětmi, ale pouze jedním dospělým, který nese za domácnost finanční odpovědnost sémantická derogace proces, v jehož rámci jsou význam či konotace slov postupem času znehodnocovány sexlsmus připisování rozdílné hodnoty mužskému a ženskému pohlaví sexuální obtěžování veškeré nevítané formy vyzývavých pohledů, slovních poznámek a narážek nebo fyzického kontaktu sexuální povahy a také nevítané žádostí o sexuální přízeň schéma klíčový koncept kognitívnévývojové teo-[|e; označuje kategorii, s jejíž pomocí člověk uspo-'šíávé a interpretuje prožitky a přijaté informace sWenéný strop neviditelné bariéry, které zabraňují zenam a minoritám v mobilitě v zaměstnání smě-,enn nahoru ítlryté klJrikulum hodnotové preference, jež jsou m ve ško|e vštěpovány, nejsou však explicitní S0Uéastí uéební náplně, nýbrž jsou v ní skrytě či '"Watně obsaženy ^la|l*ace Pr°ces. v jehož rámci lidé předávají né ,é'ebávai' sPOlečenské hodnoty a normy včet- n hnutí skupina působící ve společnosti 528 GLO SAP Prosadit konkrétní společenský cíl s'íiem ^«"0f8 Védecké zkoumání lidských společ-cr,0vsa.kUltUr'jakož i společensky podmíněného •ouirtf no. Wrtner Wdaného Páru vztah mezi intimními Nhf ' kt6ří Spo,u žiJ'- aniž vstoupili do man-•'"Vnat,. 'Whstei - Mnotíl Politika platit zaměstnán-•"erá aie"1* pokud vykonávajřjiné zaměstnání, bfů, jakmaíí poa°bnou hodnotu, co se týhá fak-a<*»-n, °JSou dovedností, ůsllf. odpovědnost Podmínky ""raco Glrj statistická dlskrlmhace zaměstnavatelé nez* méstnají příslušníka určité skupiny, o níž předpo hladuj., ze bude dosahovat nízké produktivity prace bez ohleduna kvalifikaci či úmysly toho kte- rého uchazeče statutové delikty typy chování, které jsou nezákonné, dopouštíii se jich nezletilá osoba, u osob zletilých jsou však legální strukturálnéfunkcionallstlcké paradigma model vědeckého myšlení, který vykládá gender jako odvozený z biologických odlišností mezi pohlavími, zejména pak odlišností daných reprodukční funkcí žen svoboda reprodukce možnost jedince svobodné roz-hodovat o tom, zda mít, či nemít díté symbolická anlhllace symbolické přehlížení, trto alizování či odsuzování jedinců či skupin v médiích syndrom androgenové nedtlrvostl genetická porucha, která způsobuje, že ptod s chromozomy XY není citlivý na androgeny vylučované variaty syndrom deficlence DHT porucha, kdy jedinec nemá žádnou nebo má téméř nulovou hladmu 5-alfa-reduktázy. enzymu, který je zodpovědný za konverzi testosteronu na dihydrotestosteron «dm«! základní náboženská autorrta pro tradic-ní judaismus ^_!»en> nan^kiadpumenšína^^vy^ * U- cožjezaloženonapredpoWadu-^P" tokenlsm^-^^^^pr^^ relativné nízký ^.^g^^^. tvnston^^^^é drakův*, jeden pohiaw" (XX neoo xv) 529 úmrtnost počet úmrtí v poměru k dané populaci uradující kandidát jedinec, který zastává veřejnou funkci, o niž se znovu uchází výbory pro politickou činnost (pac) zvláštní zájmové skupiny, které se věnují získáváni a distribuci příspěvků na politické kampaně kandidátů, již prosazují jejich zájmy Zákon o rovném platu z roku 1963 zakazuje zaměstnavatelům platit zaměstnancům více než zaměstnankyním, pokud tyto zaměstnankyně vykonávají práci, která vyžaduje stejné dovednosti, úsili a míru odpovědnosti a která je vykonávána za podobných pracovních podmínek, přestože existují výjimky jako například nerovný plat na základě délky praxe, zásluh, kvality nebo kvantity produkce nebo jakéhokoli jiného faktoru kromě pohlaví, které jsou povoleny závist penisu Freudovo označení pro závist dívek, jejímž předmětem je mužský pohlavní orgán znásilnění situace, kdy jedna osoba dosáhne za použití násilí nebo pod pohrůžkou jeho použití některé formy pohlavního styku (vaginálního, orálního nebo análního) s druhou osobou znásilnění známou osobou případ pohlavně motivovaného napadení, při němž oběť útočníka více či méně dobře zná zvolené rodiny rodiny tvořené lidmi, které nespojuje pokrevní příbuzenství, manželství ani adopce, ale přesto se považují za členy jedné rodiny ženské církevní hnutí koalice skupin feministických křesťanek, která předkládá feministickou kritiku tradičního křesťanství a zároveň svému členstvu poskytuje alternativní rituály zaměřené na ženu a alternativní formy uctívání 530 GLO SÄ« BIBLIOGRAFIE Aot,o.t. P. (IS«)- Feminist perspectives in sociology: The challenge to -mainstream" orth Maron.J..&Waiby,S. (Eds.). Out of the margins: Women's studies inthenimiesis mZ London: Palmer Press. ABplanalp, J- M. (1983). Premenstrual syndrome: A selective review. In Golub, S. (Ed.), lifting fte curse of menstruation (s. 107-123), New York: Haworth Press. Abzug, B- (1984). Gender gap. Boston: Houghton Mifflin. Adams, K, L, & Ware, N. C. (1989). Sexism and the English language: The linguistic implications of being a woman. In Freeman, J. (Ed.), Women: A feminist perspective (s. 470-484). Mountain View. CA: Mayfiefd. Adams, S„ Kuebli. J., Boyle, P. A., & Fivush, R. (1995). Gender differences in parent-child conversations about past emotions: A longitudinal investigation. Sex Roles, 33, 309-323. A dialogue about race and gender in school. (1998, Winter). Outlook, s. 12-16. A-dier, F. (1975). Sisters in crime. New York: McGraw-Hill. Adler, P. A., Kless. S. J., & Adler, P. (1992). Socialization to gender roles: Popularity among elementary school boys and girls. Sociology of Education, 65, s. 169-187. Mler, R. (1997). Engendering Judaism. New York: Jewish Publication Society, Mshar, H. (Ed.) (1993). Women in the Middle East. New York: St. Martin's Press. Ahmed. L. (1986). Women and the advent of Islam. Signs, 11, s. 666-691. «"red. L. (1992). Women and gender in Islam. New Haven: Yale University Press. *«. S. H., Anderson, K., Dinnerstein. M„ Lensink, J., & MacCorquodale. P. (1988)- ■** Feminist transformations of knowledge. New York: State University of New ft* S. (1996). The gender role paradox in youth culture: An analyse oHvmen m muw *** published manuscript available from the author: St. Mary's College, Notre Dane, J*1,6-(1985'- F™Uy life. New York: Basil Blackwell. . mort u »■ (1997, Winter). Women are creating their own communications systems. Media L S" * Gorsk,. R. a. (X992). Sexual orientation and the size ««• "g^T"" «man brain. Proceedings of the National Academy of Sciences, «ft* wtes New 'e"'m'(1-996. September 22). Defiant V. M. I. to admit women, but they v*«* to* Tin,e; Allen, s- S. 1,18. Hum ' D'alessi0- D- & Brezgel, K. (1995). A ^ c°mmunication Research, 22, s. 258-283. meta-analysis summarizing the effects ofporn***11 Í er,en> B" L^nsohn, p. M., & Hops, H. (1990). Sex afferent ■Al. 24. <1997. February 28). U. S. reporting sharp decrease «man, Am "»es, a,o, p. L K <1998, April 29). Health panel seeks sweeping change* fertility therm-^ *>r* •Al.22 (1994). i c'"WJi"',• Life-span adjustment of children to their paren« divorce future of CniiW- ^ASSo (0" the. s. 149-152. 'er**, n;!^iati°n of University Professors (AAUPM*993; March- :The annua' *'ican , '"c ec°nomic status of the profession, l992~ 7 M »* econ;SOCiation of University Professors (AAUP)- (*» ' ^ ^ status of the profession. 19*W«* Aca^e's::.:^^'tcn "Bin 'Gr, AFfE Association of University WomeruÄAUWni992^!ow' schools (ton, DC: Author, S Shortct>ange American "' ""'""fie |/rtS Vashington, DC: Author, merican Association of University Women (AAUW).(1993). Hostile hallways: The AAUvW sexual harassment in America's schools. Washington, DC: Author. American Association of University Women (AAUW). (1998). Separated by sex: A critica,,00katsJ!^ ■sex education for girls. Washington, DC: Author. American Council on Education (1995). Women presidents of U. S. colleges and un/versfe Washington, DC: Author. American Medical Association. (1990). Physician characteristics and distribution in the united States. Chicago: Author. American Medical Association. (1998). Women in Medicine. Washington, DC: Author. American Psychological Association. (1985). Developing a national agenda to address women's menial health needs. Washington, DC: Author. Ames, L. J., Atchinson, A. N., & Rose, D. T. (1992). Love, lust, and fear: Safe sex decisionmaking among gay men. Paper presented at the Annual Meeting of the American Sociological Association, Pittsburgh, PA. Ammerman, N. T. (1991). North American Protestant fundamentalism. In Many, M. E., a Appleby, R.S, (Eds.), FtmrJamentel/sms observed (s. 1-65). Chicago: University of Chicago Press. Amnesty International. (1991). Women on the front lines. New York: Amnesty International. Amnesty International. (1997). Breaking the silence: Human rights violations based on sexual orientation. London: Amnesty International. AmottT. L, & Matthaei, j. A. (1991). Racei genderand work_ Boston: Soutn End Press. AnfeZ" Ü'd (1987)' Chanein^the curriculum in higher education. Signs, 12, s. 222-254. Aneier N Lo,& H°PWnS' * (1991)- The feminlne fa™ °f New York: Bantam, s CI rT Pt6mber 1]- Hyenas' hormonal flow P*« females in charge. New York T0*, m^rT'M3rCh M)-SeXUa'identity not P'ia»>le after all. report says. New York Times, s. Al. Am.ll s iiaLT Vi°lent'(1"6, March 12>- New York: Associated Press. (Internet). A'chdlocesan r'T 26)' ^ ^ men 0nl* Please' New York TimeS' S" D1" ?' ^ZuZ °UtreaCh ' («86). Homosexual * ^ ^ n. W. (199g jar|(j AmJ^TlP' B7- y A reVamped student test reduces the gap between ■b.^'^.k.a.. sexes to hi '"' l"awier> k a Gü ri 54T5P5rrUre reSpons« andnanG; °r0SS'J" & Gibbo<^ J- (1989). Relationship of social aw** Amo,a' «-Mi» eXPreSS,0n in Black co,,e*e studentS" ^ 90h Process.. . 1: Social j l^'SM* 6S0f nation and,- • 0ns°i. E a ^ nd criminalization of Black women h- A. dsag. * ^ D. A. (Eds . e^gree«ion, jigsaw, and the MexiGan.American e*P&> 'aWs ,0r'»*i9r0dUCUve ««hnoioa!'n",at'ag rac'sm » York Times, p. J=ms as chronic stressors in women Banner. L<1984,. W^J^S* **^T^"" Banner. L. (1986). Act one- ^ fc & McK,^ ^ pres, ^ ^ Bannerji. H.. Carry. L.. Dew ggies. eoS"\ and the by-products university as a site ofjem soc,a, per— Baran, S. J.. & BlasW- V. J- Re,„,ionship of parental _ university as a site - ^ ^ pe— ,ran. S. J.. ft »a*o. * • ^ RelalionSh^ s, 27&-281. or communication, 3*' 5 & wm<. ^ klndergartnerS. SexRo ^ r^ gender to sex ru „ walker, ^. t— ' I i? in five-year-o/d klndergartners. - gender to sex roie stereotyP' /)0rwfS 0fthe half-known life. New York: Harper and Row. Barker-Benfield, 6. J- (1976). ^ A ^997). Family socialization effects on alcohol abuse and Ssrne$, G. M.. Farrell. M. P-. * D""Cfemete and male adolescents. In Wi/snack, R. W., & Wilsnack, S. C. related problem behaviors amonf5^_l7S) New Brunswick. NJ: Rutgers Center of Alcohol Studies. (Eds.), Gender and alcohol'{s.^ sou(f)em B(ac(( women leaders In the Civil Rights movement: Barnett, B. M. i19931^^^ mce. end class. Gender a Society, 7. s. 162-182. —-Ian. R. 11997). Gender differences in attributions of self-defense and - ubunert. 3. s. 462-481. _.....^^^Ssr— Barnett. O- torp0rtner Aulette, J- R- (1994). Changing families. Belmont, CA: Wadsworth. Ayres, B. D. (1993, September, 9). Judge's decision in custody case raises concerns. New York Times s. A16. Ayres. B. D. (1997a, April 14). Women in Washington statehouse lead U. S. tide. New York Times s. Al, B8. Ayres, B. D. (1997b, October 26). Gay prosecutor reluctantly goes public. New York Times, s. 16. Baca Zinn, M. (1992). Reframing the revisions: Inclusive thinking for family sociology. In Kramarae, C, a Spender, D. (Eds.), The knowledge explosion: Generations offeminist scholarship (s. 473-479). New York: Teachers College Press. Baca Zinn, M., & Dill, B. T. (1996). Theorizing difference from multiracial feminism. Feminist Studies, 22, s. 321-331. Bachman, J. G., Wadsworth, K. N., O'Malley, P. M., Johnston. L. 0., & Schulenberg, J. E. (1997). Smoking, drinking and drug use in young adulthood: The impacts of new freedoms and new responsibilities. Alahwah, NJ: Lawrence Erlbaum. Bacon, M. H. (1986). Mothers of feminism. San Francisco: Harper and Row. Bagilhole, B. (1993). How to keep a good woman down: An investigation of the role of institutional factors in the process of discrimination against women academics. British Journal of Sociology of Psychiatry. 48. S. 1089-1096. facWrs jnfluencesexualorfentatta Bailey. J. M.. Pillard, R. C, Neale, M. C & Agyei. V. <19«^ in women. Archives of General Psychiatry, 50. s. 2 - ^ ^ ^ ft s g0_g6 Baker, S. W. (1980). Biological influences on human se* mgm Springfield, ,L- jnomas, Ch. C Ballou. M.. & Gabalac, N. W. (1985). A ^^^^^Asocfelcoe^^^^ Bandura, A. (1986). The social foundations ofthoug e u A Weinberg. D. H. (Eds.), Cliffs. NJ: Prentice-Hall. ^y ,n Daruinger, S. H., & ^"^..^^ Bane, M. J. ,1986). Household corner^^,,0^.^^^^ Banner. L. (1984). ^^^J^* - , (J992). unsettling relat.ons: The .. (1986). Act one. Wilson v & McKenna. K. (Eds.; ^ H.. Carry. L.. Deh«, K.. ^ S^J^^ of advertistng. Joumai iew of . , , a K. (1987). Social roles, gender, and psychological stress. |n Barnett „ r Lei L & Baruch. G. K. (Eds.). Gender and stress (s. 122-143). New York: Free PrKs ' « Id (1986)' Grammar andgender. New Haven: Yale University Press. B ,r K E M Farrell. M. P.. Barnes. G. M.. & Welte, J. W. (1993). Race, class, and gender differences ,n substance abuse: Evidence of middle-class/underclass polarization among Black males. social Problems. 40, s. 314-327. Barrett. N, (1987). Women and the economy. In Sara E. Rix (Ed.). The American woman, 1987-88 (S. 67-99). New York: W. W. Norton. Barringer. E (1993. April 25). Measuring sexuality through polls can be shaky. New York Times, s. 28. Barstow, A, L. (1992). Witchcraze. New York: Harper Collins. Bartollas.C. (1993). Little girls grown up: The perils of institutionalization. In Gulliver, C. (Ed.), Female criminality: The state of the art (s. 469-482). New York: Garland. Bashevkin. S. (1996). Tough times in review: The British women's movement during the Thatcher years. Comparative Political Studies, 28. s. 525-552. Baskin. 0. R.. & Sommers, I. B. (1997). Casualties of community disorder: Female violent offenders. Boulder, C 0.: Westview. • Baunach, P. J. (1992). Critical problems of women in prison. In Moyer, I. L. (Ed.), The changing roles of women in the criminal justice system (s. 99-112). Prospect Heights, IL: Waveland. Baxter, S., & Lansing, M. (1983). Women and politics (revised edition). Ann Arbor: The University of Michigan Press. Bearden, J. (1992). Attitudes and knowledge about AIDS and college student sexual behavior. Paper presented at the Annual Meeting of the Society for the Study of Social Problems, Pittsburgh. PA. Beatty, R. w, & Beatty, J. R. (1984). Some problems with contemporary job evaluation systems. In Remick, H. (Ed.). Comparable worth and wage discrimination(s. 59-78). Philadelphia: Temple University Press. Becker, m., Bowman, C. G., & Torrey, M. (1994). Feminist jurisprudence. Minneapolis: West. Bedell kY' <1992)' Breaking mh mmm- DiX HillS' NY: General Ha"' . . . (Ed.). (1993). yearbook of American and Canadian churches. New York: National Council ot Churches. ^o'churche Ed-> <1996> yea'b0°k ofAme"ca" and Canadian churches. New York: National Council £fe VCJune 29)-Fem,nism: ,rs a" m -!^ * & Hughiev B ipTT^' R"(1983)' SeneS and gender in the workplace. In Fooden, M., Gordon, S.. Vork: Gordian Preis **The SeCOnd X and •, (1993). The /enselnfj"5 S°Ciety' S%™- * 598-616. Umverslvy Press °,8enaer- forming tne rjebate on sexual ineguallty. New Haven- nggender- ^ s U &Lenney'E-(1976)-Sex and tne ^Idance of w '^Social Psychology. 33. s. 48-54. *Q^**^. Auma, Benedetto. R. (1992. July 10). Delegates are a wealth, liberal and Benedict, J- (1997). Public heroes, private feions: Athletes an(, ' &**s.9A. Northeastern University Press. aga'"st «»» Boston: pennet, J. (1993, January 11). Registry for gay couples holds befits and risks Bennet, J- (1996. August 12). The delegates: Where image meets reality. NellTr ^X Benson. K. A. (1984). Comment on Crocker's 'An Analysis of University l^^'T Harassment." Signs. 9. s. 516-519. ^ De,lnitl™ <* S«M| Berenbaum. S. A.. & Hines. M. (1992). Early androgens are related to childhood sextvn«.^ preferences. Psychological Science. 3. s. 203-206. m 10y Beigen, R. K. (1996). Wife rape: Understanding the response of survivors and service fwtfte rno^ Oaks, CA: Sage. Berger. R. J.. Searles, P., & Cottle, C. E. (1991). Feminism and pornography. Now York: Praeger. Bergman. B. R- (1986). The economic emergence of women. New York: Basic. Berliner, A. K. (1987). Sex, sin, and the church; The dilemma of homosexuality. Journal of Religion and Health, 26. s. 137-142. Bemat, F. P. (1992). Women in the legal profession. In Moyer, I. L.(Ed.), The flinging role of women in the criminal justice system (s. 107-321). Prospect Heights, IL: Waveland Press. Berstein, N. (1996, February 11). Civil rights lawsuit in rape case challenges integrity of a campus. Weiv York Times, s. 1, 32. Bernstein. R. (1993, May 30). Cap, gown and gag: The struggle for control. New York Times, p. E3. Bernstein, S. (1995). Feminist intentions: Race, gender, and power in a high school classroom. «USA Journal, 7, s. 18-34. Bwr. V(1892). From good times to the Cosby Show. In Craig, S. (Ed.), Men. mbM****** (s. 111-123). Newbury Park, CA: Sage. mparisonofserf- Berryman-Fink, C. (1994). Communication competencies of women employees: co^ -atingsand other ratings. In L. 11. Turner & Sterk, H.M. (Eds.), Differences tm ma is- 5-12). Westport, CT: Bergin and Garvey. «a function of provocation: Bettencourt. B. A.. & Miller, N. (1996). Gender differences in aggression as. * m«a-ana|ySis, pSyChoi0gicai Bulletin, 119, S. 422-447. J*'. J- (1990). Rethinking ecofeminist politics. Boston: South End ™* R.c„ Bienar,l. Ble;«. L (1987). Gender differences in the use of substances for «P* ^ g. k. (Eds.,. Gender and stress's. 330-349). n*** ' ^^-^ Bl^Ml992).Transfomingbio,0&|nCrowley,H.,&H^^^ " *W kn0w,e(tge (s Cambridge: Polity Press. 2„l990. S« W 2j - ,1993,«««,»——- • "^"st. K. (1994) Sex djfferences in physical, w ft**.L exRoles- 30, s. 177-188. toward and 1 •*Sprenkle.D.H (1991). Gender differences n (s 4Jheir Willingness to marry. In S. S volgy m **e c?0)'New Yofk: Haworth. . s. d^994'- Fo°t binding in Neo^onfucia* China and Women -ip labor- • 535 awlfce, S. (1991. January X>" ReSeafCh °n b'r,h def6C,S tUmS t0 flaWS ln SPerm' Y°rk J' ,19871 The formation and dissolution of second unions: Marr.age and cohabitation In slen and Norway. Journal or Marriage and We Family. 49. s. 391-400. Blanks. K. M. (1993». Bringing gender and race in: U. S. employment diskrimination policy. GeWef a Society, 7. s. 204-226 Blaubergs, M. S. (1980). Anenalysis of classic arguments against changing sexist language. Women's Studies international Quarterly, 3. s. 135-147. Bleier, R. (1984). Science and gender. New York: Pergamon Press. Blinde, E. M.. & Taub. D. E. (1992). Homophobia and women's sport: The disempowerment of athletes. Sociological Focus, 25, s. 151-166. Blood. R. 0., & Wolfe, D. M. (I960]. Husbands and wives. New York: Free Press. Bloom, A. (1987). The Closing of the American mind. New York: Simon and Schuster. Bloom. M. (1995, September 27). A show-stopper puts her best foot forward. New York Times. s. 89,14. Blum, D. (1997). Sex on the brain. New York: Viking. Blum, I., & Smith, V (1988). Women's mobility in the corporation: A critique of the politics of optimism. Signs. 13, s. 528-545. Blum, T. C, & Roman, P. M. (1997). Employment and drinking. In Wilsnack, R. W., & Wilsnack. S. C. (Eds.). Gender and alcohol(s. 379-394). New Brunswick, NJ: Rutgers Center of Alcohol Studies. Blume, E, (1983). Methodological difficulties plague PMS research. Journal of the American Medical Association, 249, s. 2864-2866. Blume. S.B. (1997). Women and alcohol: Issues in social policy. In Wilsnack, R. W., & Wilsnack. S.C.(Eds.), Gender and a/coho/(s. 462-490). New Brunswick, NJ: Rutgers Center of Alcohol Studies. Blumenthal. R. (1993. February 21). Gay offers find acceptance on New York's force. New York Times, s. 1,30. rITo^'m^ schwart2, p' (19s3>- American couples. New York: William Morrow. Boks h<*f uN0Vember 26>' Cath°"« defying an infallible church. New York Times, p. E3. on reasons for a \ 7" ?' °" Si,versteilt- M- 0- (1998). Patient-physician agreement * 109-117. U'at0ry general me*cal examinations. Mayo Clinic Proceedings, 73. J' E' {1998)' The ^97 National Study of the Change Boneparth E & J! "eS a"d Work '"stilute. Koiui, c, «, Stroper, E (löRfit int m e «< Stroper, E. (Eds) Women ITOrMuctlon: A framework for policy analysis. In Boneparth, E-Bookman, a.. & Morgen_ s ' J^"** °°'icv: Toward the year 2000 (p. 119). New York: Pergamon. Tempi? University press. )- Women and ™e potftfcs of empowerment. Philadelphia: Boom'A-Shelley. G.,Mazur A Th «" human competition HorrnclT'!"& Kitt°Ck' R'(1989>- Testosterone and winning and losing s. («93, unoeZTZZ Tavior-23-*• 55^57i- "mversityofCauforniaPres, Western culture, and the body. Beikel. CA- Bos^.FX.,Casteusague^& risk t8chw ;or^f V<19^. Male sexual behavior and human papilloma** ^^•sHeaun ^ °ÜStet"ca' an* <*««**#" ^ Book Coltectlve. (1992, 0uröotf(es> ourselves_ New York. simon and Schuster- AFie BIB LIOGR' |UCHard,C,Tremblay. A.. Despres. J., Nadeau, A., Lupien, P. j. , ,. P-nault. S- & Fournier. 6(1990, The response ,0 ,ong,erm J*** ?T*J'' «** ^«^inioentta,,"; twins. Tfte Kev/England Journal of Medicine. 322, s. 1477-1482. B0„que, L. 6. (1989). Defining rape. Durham. NC: Duke University Press Boxer,S.(1997,De^rni^rl4).OnecasualtvoftheworWn'Smovemem:Feminisrn W> « Boyle. J- (1994- Au^st 31»' Trials can use counseling files victims' « '. ^ ^ scrutiny Drt«« Free Press, p. IB. ms s,atem^ts a,e subject to Bozett. F. W (1988). Gay fatherhood. In Bronstein, P., & Cowan, C P (E(JS) Fsfn A Mens changing role tn the family (s. 214-235). New York: John Wiley. Bradbard. M. R- (1985). Sex differences in adults' gifts and children's toy reauests <* Psychological Reports. 56. s. 969-970. StS 31 Chns,rras Brah. A. (1991). Questions of difference and international feminism. In Aaron, j., & Walby, S (Eds Oirt of the margins: Women S studies in the nineties (s. 168-176). London: The Falmer Press Brand. P. A.. & Kidd. A. H. (1986). Frequency of physical aggression in heterosexual and female homosexual dyads. Psychological Reports, 59, s. 1307-1313. Brandwein. R. (Ed.) (1999). The ties that bind: Family violence, women, and welfare. Thousand Oaks, CA: Sage. Brannigan, A., & Goldenberg. S. (1987). The study of aggressive pornography: The vicissitudes of relevance. Critical Studies in Mass Communication, 4, s, 262-283. Brantley, B. (1998, October 14). Nice young man and disciples appeal for tolerance. New York Times, s. El, E9. Brandinger, E. A. (1993). The politics of social class in secondary school. New York: Teachers College Press. Brennan. T. (1992). The interpretation of the flesh: Freud and femininity. London: Routledge. B'ewer, R. M. (1988). Black women in poverty: Some comments on femaleheadedfamilies. Sgns, 13. s- 331-339. ae B'*vster, K. L. (1992). Race differences in adolescent «^J^^^p^gT».' Paper presented at the Annual Meeting of the American Sociological Assoc'at'°^ient flf Justice, 8r,ei1. P- M.. & Beck, A. (1996). HIV in prisons. 1994. Washington. DC: U. S. Dep ^reau of Justice Statistics. Freedman, A. E,, Norton. Bn^. N. (1975). Guess who has the most complex job? In Babcock. B. ^m 1H- & Ross, s. c. (Eds.). Sex discrimination and me law: Causes a . 8°S,on: Little Brown. M ,eds.,, 9**" ' S- (1987). Women and religion. In Hess, B. B.. & Ferree. ■ 1-407). Newbury Park, CA: Sage. G*nd( B,°d, H. M- (1997). Gendered organizational logic: Policy and in mens |.s3ndwomen'sP"'so,Ä era Society, nt s. 796-818. (1987). The case for men's studies. In H. Brod (Ed.,, °St^AI,enandUnwin .39-62). 5 F9 C;; J I1"7' November 4). Girls and puberty: ^f"*^ h* ^Tf^ CÜ:E"(1997' ««ober 141 Group suing U. of Michigan over 0^ ft p. {Eds, Bronstein. f- <" ■_124). New' going to hi^£ fatio,, 7 {l997> October). Drugs, alcohol, and ^,J. m- p- (1988). Father-child interaction. In Bronstein^ P- 's changing role in the family art to toddlers at the z00 sex* tt989)'W sex roles and strollers: Female and mate attention Bu™. j. f. (1994 ■ 20- s- 309-315. 8u™. i. F. (1998. March Z™8 f'ents abo«ion of female fetuses. New York Times, A3. Bu"'s. B. H. (19e9).TechnocraCvanrt * ™* scomed' We" »rtt Times, s. 1-12- "««*». B. (1992!, Radical femtet 2 workP'a<*- Social Problems, 36, s. 165-1#>- B"StieW'J-11986). ManaginR *e'3*: Wothi"SmthecontextofViotSnce. Newbury Park, CA: Sage-*•*•■>■ M.(1987). The^e,off L°"aon: Hutchinson. Jh. PuWte^nv,,, sp(i( 3nd ■ r2iTdr':h00'0n aao,e^t gins-aspirations and expectations: Me«*"B0f une American sMoJ^.íí»*' '"eQualřty. paper presented at the Annua" "Bicai Association, Chicago. IL. BIBLIOGRAFA hBaskette. S. R- <1998>' The war on dru6^ as a war against B,ackwom6n . , ^control and women (s. 113-129). Thousand Oaks. CA: Sage Mi"er'S'L «* °" K &Bandura. A. (1984). Influence of gender constancy and social now ^iJof Personality and Social Psychology, 41. s. 1292-1302 ^ Se***M modelin& J^M.. & ^isley, W. (1980). Women and the mass media: Sourcebook for reseafcha „ Ne-VDfk: Human Sciences Press. »anoscto. ^, J.M.. & R- J- Sampson. W. (Eds.) (1986). The social ecology of cnme. New York: Sp S,rn, L. (Ed.) (1991). The hrdden traoVtron; omen's spiral rediscover. N« Crossroad. Caldera.Y.M.. Huston. A. C. & O'Brien, M. (1989). Social interactions and play patterns of parents and toddlers with feminine, masculine, and neutral toys. Child Development, 60, s. 70-76 Caldwell. M. A., & Peplau, L. A. (1984). The balance of power in lesbian relationships. Sex Roles. 10, s. 587-599. Callahan, J. J. (1988). Elder abuse: Some questions for policymakers. The Gerontologist, 28, s. 453-458. Cammermeyer, M. (1994). Serving in silence: The story of Margarelhe Cammermeyer. New York: Penguin. Campbell, A. (1984). The girls in the gang. Oxford: Basil Blackwell. Canadian Bishops' Pastoral Team. (1989, September 21). Inclusive language: Overcoming diskrimination. Origins, 21,1, s. 259-260. Cann, A., & Palmer, S. (1986). Children's assumptions about thegeneralizability of sex-typed abilities. Sex Roles, 15, s. 551-557. Cannora.W, Higginbotham. E., & Guy. R. F. (1989). Depression among women: Exploring the effects olrsce, class and gender. Center for Research on Women, Memphis State University, Memphis, TN. Cawon, R. 0. (1993). Chest pain with normal coronary angiograms. New England Journal oMedme, 328, s. 1706-1708 P. j., & caplan, J. B. (1994). Thinking critically about research on sex and gender. Reading, «»: Addison-Wesley. . an m!nm Knoxville: C3'^y, N. ,1991). segregated sisterhood: Racism and the politics of American **m University of Tennessee Press. h, _ oc-Associated Press. C3'e,li' (W97a, June 16). Supreme Court upholds abortion ban. Washington, OC. emet>- . ouftbid Washington. Cai n?iate Press' . disorders in ma^ A ^ton 13 ^D-<-. Camargo, C. A., jr.. & Herzog. D. B. (1997)- Eating disorder Cadson 7 fmerioan JotJ™l of Psychiatry, 154, s. 1127-1132. , and mws < SoM; (1992). Trends in race/sex occupational inequality: Cone 0c'a/ Problems, 39, s. 268-290. ;uremenl — , Nashville: ^^«^ r*«t- 0. L. (1989). Women and world sociolog «ť m t- Conne,,, B„ & Lee. J. (1987). ^ * "A ien and * ^•"^ of mascuJmit/es (s. 63-100). Boston- j(ig aware ^•M.a993,Sexua, harassment on camp- ^00,^" B,|r,sv„ „. lson- O- L, & Mandel. R. B. {199D-ICk> NJ: Center for the American Woman and W* 8.. & McClosky, L A (1983)- peer£ an(l tne maintenance of ^^yped behavior: The s of cross-gender behavior in their peers. Social Cognition, 4, Ca development of children's conception t 2f ?!l992) Black Women in academia: A statement from the periphery. In H. Bannerji, L. Carty, K Deiiii, S. Heald. & K. McKenna (Eds.). Unsettling relations: The university as a site of feminist stra&esis. 13-44). Boston: South End Press. C se M B Nuttall, R. L.. & Pezais, E. (1997). Mediators of gender differences in mathematics allege entrance test scores: A comparison of spatial skills with internalized beliefs and anxieties. Developmental Psychology, 33, 669-680. Cash T E & Henry, P. E. (1995). Women's body images: The results of a national survey in the U.S.A. Sexflotes, 33,19-28. Cazenave, N. A., & Straus, M. A. (1990). Race, class, network embeddedness and family violence: A search for potent support systems. In M. A. Straus & R. J, Gelles (Eds.), Physical violence in American families: Risk factors and adaptations to violence in 8,145 families (s. 321-340). New Brunswick, NJ: Transaction. Cells, W. [1993, January 6). Schools across U. S. cautiously adding lessons on gay life. New York Times, s. A19. Center for the American Woman and Politics (CAWP) (n.d.). Women make a difference: Women supporting women. New Brunswick, NJ: Author. merforthe American Woman and Politics (CAWP) (1984. June). Women's routes to elective office. New Brunswick. NJ: Author. nterforthe American Women and Politics (CAWP). (1985, May). Black women office-holders. New Biunswiek, NJ: Author. Center for the American Woman and Politics (CAWP). (1987, April). Fact sheet: The gender gap in Presidential elections. 1952-1984. New Brunswick, NJ: Author. Center for the American Woman and Politics (CAWP). (1993, April). Women in the U. S. Congress. 1993. New Brunswick, NJ: Author. C*"ZlVUe AmeiiCa" W°man and Politics (CAWP>" <1998a. March). Women in elective office, 1W8. New Brunswick, NJ: Author ^zszszzr(CAwp>- March>-mmen ofco,or m **** p^B^r™ %Sm^^ ^ftPu2S dWftl. January,. Women in the U. S. Senate, Center UuS^^'^^'tt993,January 7)'1992 - ™e year in review. Media Monitor, s. 35. H,v testing for ranted (1"la)- More har™ than help: The ramifications of mandatory Center r„ uf Washington, DC: Author v-enter for Women Policy stud' Deling the issues. \H*to\^l^*t^'en* ***** women as bias motivated hate crime: Mers for Disease Control (1993 »_ , ' „, Morbidity Morta|)- ■v *p'" 23>- Rates of caesarian delivery - United States, ««■ ***** j.s. ,198». Z,Z 42, s-285-289- i-emin,st sociology; An „.,„,.„------- . ... ,.„ra. |L: Chafetz, j, s. U9&8) Peacock, F. e. ChBteu, r- An overview 0t contemporary theories. Itasca. wrapeetlw.Totowa 5<»0 "J'-RowmanandAlianhetd. Female revolt: Women's movements in world and histon ical BIB LlOGBAFie CuW. i- S- D"°rMn- A- 6- & Swanson. S (199m omen's movements around the world, m We*. ? S°°ial cflar»ge and ^stis. 302-320). New York: Oxford Unive^* ^ * L (eT!^^ Caingangs for women cause furor. ,i996 Pr^s. (Eds->- ^er, Cmterm, e. m. (1997). Courtroom to N'» &* fc* s w — 9, s. 136-154. ClaSSr00^: There |S 30- CMMWess. D. L. & Goldstein, A. J, (1980, ° SeXUal ha^smen,. ^ SHar,Mustin.A.M. fEds.,. ^ aw ^A^phobia and yC/,0r"e^fS. 113.134; 7' 4. „ »man. J. R. (1990). Violence against women as a violation of human rights. Sociai Justice 17 s. 54-70. tot of kindergarten awards. (1994, December 5). Wall Street Journal s. ei. Chavkin, W. (1984a). Walking a tightrope; Pregnancy, parenting, and work. In Chavkin. w. [Ed.,, amble exposure (s. 196-213). New York: Monthly Review Press. Chavkin. W. (1984b). Part 3, On the homefront: Women at home and in the community, introduction. In Chavkin, W. (Ed.). Double exposure (s. 215-217). New York: Monthly Review Press. Chavkin, W. (1990). Drug addiction and pregnancy: Policy crossroads. American Journal of Public Hem, 80, s. 483-487. Cheriari, V. I., & Siweya, J. (1996). Gender and achievement in mathematics by indigenous African students majoring in mathematics. Psychological Reports. 78, s. 27-34. Cteler, E, [1994, February 6). No, die first priority is stop coercing women. The New tor* Times Msgaz/ne, s. 31, 33. ttwsney-Und, M. (1986). Women and crime: The female offender. Signs, 12, s. 78-96. Oiesney-Linü. M. (1997). The female offender. Thousand Oaks, CA: Sage. c^sney.Lind. M., & R0driquez, N (1983). Women under lock and key. Tne Prison Journal, 63, s. 47-65. Ches"eHind,M., & Sheiden, R. G. (1992). Girls dellnQuentyandjirvenlleJäftioe-PacfficGrove,CA: B,0°ks/ Cole, it?'c'(1990'May)-Women'art-and ,echno,ogy-Remm " now & the Kaiser Family Foundation (1997), A Msl <*dJ media ~ A su"*™y of findings and toplines. Menlo Park, v ■ ^SDefe^eFund.(1988). TeenagePregnancy:AnadvcKate'sgd,detothe^ Chi|dren, °'feent pregnancy Prevention Clearinghouse. mr,WW. DC ^ ■ ?f6nSe Fund" <1991)- The state of America's children --W_ ms^, OC: C r °efense (1997). rne stare of America's children Ho, 6nSe Fund" (1998)- The state of America's children- *l (i»L:(1990'- A conversation about race and class- In Hirsc . - ^ %- S (i?JS- 60_81)- New yo*: R^tledge. - faCe UP"'" Wt*S- . V n J!3, 0ct°ber 21). Fathers who want time off for V^P;C6- ........itvofc^''"9 fi^n/sn, «K, psychoanalytic theory. I*»«*«1 ^^^p1"4-^ masses,^M/es.'^ ress. 3)8L FIE der as a personal and cultural construction. Signs, 20. s. 516-544 *^c«rLI«*»««*; Feminism, language. and God. New York: Crossroad/Continuum. Cnopp, R S liaa |« ^ Qf pfemenstfuai symptoms on creative thinking. In Taylor, o. L.. , r m«1) The effect of prwnenwu- --------------- *.....t j' N f (Eds ) MMSf«»r-*». ftwWi. and mess 1*. 73-83). New York: Hemisphere. * V.L J b (1990) The media construct a menstrual monster: A content anaiysl Chrisler. i. C. & Levy. K. - Jft s sg_104_ of PMS articles in the popular prebu r* . C P. (19831 Heretics and outsiders: The struggle over female power in western religion. In Richardson L . & Taylor. V. (Eds.). Feminist frontiers (s. 87-94). Reading, ALA: AddisonWesley Christ CPJ Plaskow. J. (1979). Introduction: Woman-spirit rising. In Christ, C. P., & Piaskow. J. (Eds.),'wmmufiMl dsingis. 118). San Francisco: Harper and Row. Christensen, A. S. (1988). Sex discrimination and the law. In StromPerg. A. H., & Harkess, S. (Eds.), Women workings 329-347). Mountain View. CA: Mayfield. Christensen, C, L (1993). Basic exercise physiology: Myths and realities. In Cohen. G. L. (Ed.), Women in sport (s. 119-132). Newbury Park. CA: Sage. Christian, H, (1994). The making of anti-sexist men. New York: Routledge. Clark, C. S. (1995, April 7). Abortion clinic protests. CQ Researcher, s. 299-308. Clark, J, (1991). Getting there: Women in political office. The Annals of the American Academy of Political and Social Science, 515, s. 63-76. Clark, M. M. (1997). The Silva case at the University of New Hampshire. NWSA Journal, 9, s. 77-93. Clark. R., Lennon, R„ & Morris. L. (1993), Of Caldecotts and kings: Gendered images in recent American children's books by Black and non-Black illustrators. Sex Roles, 7, s. 227-245. Clarke, A., & Ruble, 0. N. (1978). Young adolescents' beliefs concerning menstruation. Child Development, 49. s. 201-234. Cleary, p. o. (1987). Gender differences in stress-related disorders. In Barnett, R. C. Biener. L, & Baruch, G. K. (Eds.), Gender and stress (s. 39-72). New York: Free Press. Clewell, B. C. & Anderson. B. (1991). Women of color in mathematics, science and engineering: A review of the literature. Washington, DC: Center for Women Policy Studies. sTa'tss rke's iob pro,ec,,on-(i"8-May 29>- *»» »* T'™s> •■Aie- of the number of - T ** ^ ba'anCe °fthe sexes in the P°Pulalion: An estimate Cobble, D s (igguTh8'6™1"'" P°PU'a*on and D^lopment Review. 77, s. 517-523. University of Illinois PreS7 " ^ Wa'tfeSSeS and their unlons in tne twentieth century. Urbana: C«hran, S.D..& Mays, V.M(l98flUc W Black and Hispsnic/LVi SSthe ^^P1'011 of AI°S risk and risk reduction activities Co'lins. p. h. (1986, Learning 7^"' Psyoh0'0^. 43, s. 949-957. feminist thought Social Probi ^ °UtS'der W'thin: The sociol°g'cal significance of Black Collins, P.H.dwo,.^ ^•"mission on Pr0fP' Pr0feS3lona' women and minorities- ^^'^^^^^^^^^ Abu*e- (1988). dornen under attach llT-J-C- ^rnT'Sl6n *• CZ° B0St0n: *™ ^d Press. Alarch 28». Ph>,aa-eloh, H'llsda,e' Lawrence Erlbaum Associates, Phm °ally News. s. 12e. ft* egatioo for the Doctrine of the Faith. (1987)., and on the dlgrrty of procreation. Origins. 16. . 0" !•A' (1992). Toward a multlcentered women's C«W " jV ^HtJgj. . UHrjIU d IHUUIL,cm":-'t,J "----- 7". D. (laa-^8-»' r^ Atohy««» exp/ostor, (s. 99-117)- NewO ^ C, V of Just!" Fe'n8/e f/cf/ms vto/enf crime. Washington, D< Y0rk:Teacrre.-.- _o w. pepartmentou May). Girls and comoulers. Refractory ' margins- Intersectionality. identity politics, and violence Crenshaw. K. W. ^\^'^n, M. A.. * Myktiuk. R. (Eds). The public nature of private violence against women (s. 93-118). New YorK-.Routlege- Re|atjona| aggress(on. gender, and socia|.psycr,o|0glcal Crick, N. R-. & Grotpeter. J. K. (X adjustment, c»» ^ Lexmgl CWW Development, m>. . — Ed 1 (1976). T7.e fernste offender. Lexington, MA: Lexington Books. b T (1986) The Surgeon Generals workshop on violence and public health: Review ot the '^commendations. Public Health Reports. 101. 8-14. Cronin A (1996. February 25). Abortion: The rate vs. the debate. New York Times, p. 4E. Cropper C M (1998. February 26). Fruit to walls to floor, ads are on the march. New York Times. S. AI, D8. Crossette B. (1995. December 10). Female genital mutilation by immigrants is becoming cause for concern in the U. S. New York Times, s. 18. Crossette. B. (1996. May 12). Muslim women's movement gaining strength. New York Times, s. 3. Crossette. B. (1998. April 6). Afghan women demanding end to their repression by militants. New York Times, s. Al, 8. Crowell, N. A., & Burgess. A. W. (1996). Understanding violence against women. Washington, DC: National Academy Press. Cruikshank, M. (1992). The gay and lesbian liberation movement. New York: Routledge. Chapman and Hall. Culpepper, E. E. (1992). Menstruation consciousness raising: A personal and pedagogical process. In Dan. A. J., & Lewis, L. L. (Eds.). Menstrual health and women s lives (s. 274-284). Urbana: University of Illinois Press. Cummings. J. (1986. August 3). Woman in conservative rabbi post. New York Times, s. 24. Curran. D. J. (1984). The myth of the "new" female delinquent. Crime and Delinquency, 30, s. 386-399. Curran, D. J., & Renzetti, C. M. (1993). Social problems: Society in crisis. Boston: Allyn and Bacon. Dale, C. (1997). Uncommon rotes and common routes: Narrative in obituaries of prominent women. 1994-95. Paper presented at the Annual Meeting of the Association for Education in Journalism and Mass Communication. Chicago, IL. Daly. K. (1989a). Gender varieties in white-collar crime. Criminology. 27, s. 769-793. Daly, K. (1989b). Neither conflict nor labeling nor paternalism will suffice: Intersections of race, etnnicity. gender, and family in criminal court decisions. Crime and Delinquency. 35. s. 136-168. n , m m!!4)' GenÖ"' ™'me' anc,Punish^nt. New Haven, CT: Yale University Press. Dal, M. (1978). Gyn/Ecology. Boston: Beacon Press. av',fril?r3)' 'nd'an SUttee: The Ultima,e ^summation of marriage. In Richardson, L.. & Taylor. Daw M t^TT fr<""'erS(S-189-190»' Readl^ MA: Addison-Wesley. Dai, M (1984). Pure lust Boston: Beacon Danner, M J E (1998) Th womennfrnml , ■ . St"keS and il's women wh° are °ut: The hidden consequences for Thousand orkscrsiePO,'Cy r6f°rmS' ^ ^ C"me C0""°' «« ^ ^ (Eds' ^ F^Ir;nD;; ^ V!?DU$en'J-11992>' ln transition. 1900-1980. In A. Skolnlck & J. Skolnick Y- Y. g, Rnd|y E B s p,3Ce and the Place of women in the Iranian revolution. In Haddad, University of New York Press W°men' re"ß'0n and S0C'8' cnan«e's- 307-320). Albany: Stale 544 BIBLIOGRAFIE , g, Lewis. E. L. (199/) A.tirmative action and other special consideration RC' ltv of califorma. Dav.s. School of Medicine. Journal 0f t TZT ^ University ot y ^ °> the AmerKan Medica, 278. 1153-1158. #"q89) Frogs and snarls and feminist tales. Sydney: Allen and Unw,n. E,, & Monti-Catania, D. (1998). Safety planning with battered t„ t-y°n' CA: Sage sNeuiey. women. Thousand . g A. ,1998). Women above the glass ceiling: Perceptions on corporate mobilitv (or success. Gender & Society. 12. s. 339-355. and *Ü?I1995). Sex bias in United States history textbooks. Paper presented at the Annual Meetine "* Eastern Sociological Society. Ph,ladelphia. PA. * Grant, P.. & ^land, D- (1990' Summer>- A,°ne and poor: The plight of elderly women. 43-47. ^rations, 14. s. „., Neuhaus. J. M.. Montz, D. J.. & Segal. M. R. (1990). Living arrangement influences wmiof middle-aged men. Paper presented at the Annual Meeting of the American Public Health Ration. Santa Barbara, CA. rjg«. H. J. (1993. Summer). Female youth homelessness systematic gender control. Socio-Legal Mletln.s. 22-31. 83(is,T. L (1995). Gender differences in masking negative emotions: Ability or motivation? fatiopmenta1 Psychology, 31, s. 660-667. iawlToyd.R. E. (1992). Birth as an American rite of passage. Berkeley: University of California Press. jMKimball, J. (1997). Warrior women of the Eurasian steppes. Archeology, 50, s. 44-48. teas. S. M.. & Lenker, L. T. (1994). Gender and academe: Feminist pedagogy and politics. Lanham, MfcRwman and Littlefield. too.K..&Kite. M. E. (1987). Thinking about gender. In Hess. B. B., & Ferree. M. M. (Eds.). Analyzing fc*r(s. 92-117). Newbury Park, CA: Sage. J*w.D.C. (1991). The nterface of racism and sexism on college campuses. In Paludi. M. A. (Ed.), toypwtr. Sexual harassment on campus (s. 45-52). Albany: State University of New York Press. - '1993). Gender, race and class politics and the inclusion of women in Title VII of the 1964 e 111 Rights Act. Gender fr Society 7, s. 183-203. W. s. (Ed.). (1997). Post-separation woman abuse. A special issue of Violence Against _**!*], 3(6), 'JjJJ % S., & Kelly, K. (1993). The incidence and prevalence of woman abuse in Canadian v,e,s"y and college dating relationships. Canadian Journal of Sociology, 18. s. 137-159. •£* W. S., & McLeod, |_ (1997) Womm abuse:A socioiogica>story. Toronto: Harcour. Brace lan university campus. Sex Roles, 28, s. 263-277. * S- Schwartz. M. D., & Tait, K. (1993). Sexual assault and stranger aggression on ii■««Un'versity campus. Sex Roles, 23, s. 263-277. famM«n7 A re- 5j£* What is feminism? .n Mitchell. 1. A Oakley, A. (Ed,,, What is femmism. Is- «-33). New York: Pantheon * S, fcrta^- Cass,(JV. D- J-i & Carpenter, C. J. (1987). The three bears are 061J of neutral picture book characters. Sex Roles, 17. s-163-17«. all boys: Mothers' ^•USsT31 Committee- (1997). Personal communication (1996) s- A, rV 7). Sure, we're all just one big happy family- New York Times, rne new Victorians. New York: Warner Books. „o„h00lers' emotional 20lle'. 0.. » couchoud, E. A. (1994). Socialization of preschoo.e evel°Pmental Psychology, 30, s. 928-938 545 • r j T (1992) Work and family orientations of contemporary adolescent boys ^Tg^coTel'of social change. Paper presented at the Annual Meeting of the American V tt M L (1986). Talking and listening from women's standpoint: Feminist strategies for ^aZtyting interview data. Paper presented at the Annual Meeting of the Society for Symbolic Interaction, New York, NY. DeVault, M. L. (1991). Feeding the family. Chicago: University of Chicago Press. DeWitt K (1996. February 5). New cause helps feminists appeal to younger women. New York Times. S.A10. de Young, S., & Crane, F. G. (1992). Females' attitudes toward the portrayal of women in advertising: A Canadian study. InternationalJournal of Advertising. 11, s. 249-255. Diamond. I. (1988). Medical science and the transformation of motherhood: The promise of reproductive technologies. In Boneparth, E., & Stroper, E. (Eds.), Women, power and policy: Toward the year 2QQ0{s. 155-167). New York: Pergamon. Diamond. I, (1992). Ecofeminist politics: The promise of common ground. In Kramarae, C. & Spender, D. (Eds.). The knowledge explosion: Generations of feminist scholarship (s. 371-378). New York: Teachers College Press. Diamond, M..&Sigmundson. K. H. (1997). Sex reassignment at birth: Long-term review and clinical implications. Archives of Pediatrics and Adolescent Medicine, 151, s. 298-305. Dibble, U., & Straus, M. A. (1990). Some social structure determinants of inconsistency between attitudes and behavior: The case of family violence. In Straus, M. A., & Gelles, Ft. J. (Eds.), Physical violence in families (s. 167-180). New Brunswick, NJ: Transaction Publishers. Diedrick. P. (1991). Gender differences in adjustment to divorce. In S. S. Volgy (Ed.), Women and divorce, men and divorce (s. 33-45). New York: Haworth. Diesenhouse. S. (1990, January 7). Drug treatment is scarcer than ever for women. New York Times, s. 26E. Dines. G.Jensen. R., & Russo, A. (1998). Pornography: The production and consumption of inequality. New York: Routledge. Dittman. R. W. Kappes, M. H., Kappes, M. E., Borger. D., Meyer-Bahlburg. H. F. L., Stenger, H., Willig. R. H, & walks, H. (1990a). Congenital hyperplasia I: Gender-related behavior and attitudes in female patients and sisters. Psychoneuroendocrinology, 15, s. 401-420 Dittman, R. w, Kappes. M. H., Kappes, M. E.. Borger, D.. Meyer-Bahlburg, H. F. L. Stenger, H„ Willig, «. & Wains, H. (1990b). Congenital hyperplasia H: Gender-related behavior and attitudes in temate saltwastrng and simp.e-virilizing patients. Psychoneuroendocrinology, 15, s. 421-434. rZIh r p" n^°b!Sh' * <1992)- W°men' W0tence and soc'a' London: Routledge. A«J1, R' E" CaVanagh' K" & Lewis' R' (1998>' Separate and intersecting realities: 4.r^i4 s an*women-s accounts °f vi°,ence aeamst w°men- vi°'ence ^ainst women' *gg s:2nZní " ^ aggreSSiorl'G««n. R. 6- & Donnersteln, E.,. (Eds.), Donned E ZT™ l* NeW York; Academic Oorsher, M 11997» L' en'°0' S'(1987)' a^sllon of pornography. New York: Free Press. * Sil the news that fit to print.- Paper presented at the Annual Meeting of the Association for Education in J J. (1996). Prime-time feminism. Philadelphia: U ournallsm and Mass Communication, Chicago, IL. iverslty of Pennsylvania Press. |J990. member 20). Americans more wary of Gulf po,lc, Ml finds ^ ^ ^ Vew "t%m«edworkamwomenswe"being- Women'sstudiesmi*m m- >.*v 20). Bush appoints more women, but most top aides are men. New York Times, ional Forum, 13, i58T990b). Hazards of hearth and home. Women's Studies Internat«™, Forum. 13 lSn'51(l99l). How we survived communism and even laughed. New York: W. W. Norton ^19961. Consequences of women's formal and informal job search methods for employment ^minated jobs. Gender & Society. 12. s. 321-338. 1^ B |1996>- Super Bowl commercials: The best a man can 8et (°r is it?). In Lester P. m (Ed) ^tinpre(s. 87-92). Westport. CT: Praeger. j (1994). Transfonning women's work. Ithaca, NY: Cornell University Press. j^.CW. (1996a, October 12). New law bans genital cutting in United States. New York Times, lL28. KP.C.W. (1996b. September 11). A refugee's body is intact but her family is torn. New York "-«. s. Al. B6-7. j^.CW. (1996c, December 28). Tug of taboos: African genital rite vs. U. S, law. Afew York Times, iU &M.C. (1987). Women in intercollegiate sports. In Rix, S. E. (Ed.), The American woman, 37-S8(s. 228-231). New York: W. W. Norton. **P,D.W,(1994, November 17). End of co-op dispute hailed as victory for gay couples. New York r«s,s.B3. ■•'*D.W.(1995, December 10). Hearing held on gay issues in the schools. New York Times, s. 31. *M)-W. (1996, January 21). Gay images, once kept out. are out big time. New York Times, I». 52. Il983i- Gynocide: Chinese footbinding. In Richardson, L, & Taylor, V. (Eds.), feminist ; 178-186). Reading. MA: Addison-Wesley. »'«Weiner, L. (1990). The lecherous professor: Sexual harassment on campus. Boston: Press, til'f S7»-Se* differences in social behavior: A social-role interpretation. Hillsdale, NJ: Lawrence Ch tes- *Sps^te,fan' VJ- (1986). Gender and aggressive behavior: A meta-analytic review of the 'iteratUre- ^ychologjcal Bu"etin- 100> S' 309-330- „ j,ne Annual -SoS" Coating the dominant discourse. Pape, P"^***^ ll^S0Ciati0n for Educa"°n in Journalism and Mass Communication, ^ W'PatriarChal ba*a™ and latent avenues o^ocialm0bi,i,y: NUnS s. sex Roles, I7, 2l{^l7er&Soclet¥'7's-40(^14 ^ evalence of female circumcision in two Nigerian communities Vfl,0n'noul(1,fference in achievement patterns. In Sonderegger, T. B. m°n «** Psychology and genders 97-132). Lincoln: University of Neb Ma- 546 BtBLIOC3RAFlE y °)- VVelispring of priests dries, forcing parishes t0 change. Newark Times. 547 « ,^m. Z & Guttmann. E. (1985). Men who baHer. Journal ol Family iS3U0s g Edelson. J. L, tisiwvrw«... tL dTi995» SCf«>o/la«<. Brunswick, NJ: Rutgers University Press. Mr. K 4 Lein, L. (1997). Making onus mud New York: Russell Sage Foundation. Edwards S S. M. (1986). Neither bad nor mad: The female violent offender reassessed. Women's Studies international Forum, 9, 79-87. Egan T. (1992, October 4). Police chief becomes target In anti-gay battle. Now York Times, s. 22. Egan! T. (1996, January 15). Idaho freshman embodies G.O.P. 'shope and fear in '96. New York Tmtes. S. Al, 12. Ehrenreich, B. (1983). The hearts ol men: American dreams und the- flight Imm commitment. New York: AnchorDoubleday. Ehrenreich, B„ & English, D. (1973). Witches, nurses, and mldwlves: A history of women healers. Old Weatbury, NY: Feminist Press. Ebrenrelch, B„ & English, D. (1986), The sexual politics of sickness. In Conrad, P., & Kern, R, (Eds.). The sociology of health and illness (s. 281-296). Now York: St. Alartln's Press. Ehrhardt, A. A., & Meyer-Bahlburg, H. F. L. (1981). Effects of prenatal sex hormones on genderrelated behavior. Science, 211, s. 1312-1318. Elcher, E. M.. & Washburn, L. L. (1986). Genetic control of primary sex determination in mice. Annua/ Review of Genetics, 20, s. 327-360. Eisenhart, M. A., A Holland, D. C. (1992). Gender constructs and career commitment: The Influence Of peer culture on women In college. In Whitehead, T. L, & Reid. B. V. (Eds.), Gender constructs end social issues (s. 142-180). Urbana. IL: University of Illinois Press. Eisenstein, H. (1991). Gender shock. Boston: Beacon Press. Elasmar. M. G., & Brain, M. (1997). The portrayal of women on prime-time TV programs broadcast In the United States. Paper presented at the Annual Aleeting of the Association for Education in Journalism and Mass Communication. Chicago, IL. El'lT1.' S,ioaT'.JUne 9>' A Sha'Per Vl6W °'m «™umers. Now York Times, s. Dl, D19. ■Or' T S TWC* Crimin8' "ehaVl0r- ™m«>°l°*Y. 20. s. 43-66, _! L (1993>' Th» length of the slits and th„_________ -------w vMiimiai oehavior. (1993), The length of the slits and the spread of luxury: Reconstructing the subordination of unorthodox Jowlsh women through the patriarchy of men scholars. Sex Roles, 29. s. 585-598 *on, D. (1995). Male bias In the development process: An overview. In Elson, D. " imhVT0^ PrCCe9S l9'1"281' Manche&ter: Manchester University Press EnLTp *'<19921' 7"6 'mS otwomen ln 's'am. New York: St. Martin's Press. Er*L w '.l™ Comparat"e *°rto: Theories and evidence. New York: Aldlne de Gruyter. English, K. (1993), self-reported crime rates of *.....- S. 357-3ao -.._.„„„, nan torn: Airiinr.- de Gruyter. rates of women prisoners. Journal of Quantitative Criminology. 9. tntoe, c. h, (1987) femin «■»■>, ^'nlnggTndZs^^ WBr' ""''Wsm, and peace. In Hess, B. B„ & Ferree, M, M. I"*'. C H. (1993,. The m„m 1 Ne*bury Pa"<, CA: Sage ^IUhbornooa of(eot9. An\er^L S' <19^). The lender „,„ m „-k. " f' ,1983>- Women «aiiiuifiiö rress. '"n Socioioal ?!4)' Th" 8eMer In math: Its possible origins ... . ^'o'og'oai ffeWeiy sg and powor- The ro| i 822-838. "»■)• ^minist fro , V">mB" pol,tlC8 ln ,he Unlted State8' (1998 I0'V(Eds'>- ^minisil'T 0< WOnlen ,n •»'«•« I" the United States. In * Em«oymen, Oo *m 31>' rule Z, (9' 288-304>- Reading, MA: Addlson-Wesley. 'W"S"yi990 WartUn"yCOmm,»1'l°'' 1991 ,a8blan m0^,■ rflm"a S- 1 "ington, Dc. Au(hw Job patterned minorities and women In private la I0QRAFIE 6*son- E H (1968). Identity: Yo"tn and crl3is- Nev» Yort<: Norton, u l (1992). Back to the basics: Feminist social theory, Dürkheim and religion. Journal of ^isfi^s M Religion. S.S. 35-46. 0J0.V.UU993). Where silence speaks: Feminism, social theory and religion. Minneapolis: Fortress press. ^ Bj„Gur. R. C Gur. R. E.. Skolnick, B,, Mawhinney-Hee. M„ & Smailis. J. (1992). Facial eirrtion discrimination: 1. Task construction and behavioral findings in normal subjects. Psychiatry Ktoearch, 42, s. 231-240. ttoMer, J. (1992). Generations and paradigms: Mainstreams in lesbian and gay studies. In Minton. H L (Ed.), Gay and lesbian studies (s. 7-26). New York: Haworth Press, fujofcofiriffin, A. (1986). Daughters of the forest. Natural History, 95.5. Estrich, S. (1987). Real rape. Boston: Harvard University Press. own. S. (1994, May 22). For girls' schools and women's colleges, separate is better. New York limes Magazine, s. 38-39. Eltone, E. (1992). Women and substance abuse. New Brunswick, NJ: Rutgers University Press. Btorre, E.(1997). Women and alcohol: A private pleasure or a public pmWem?London: Women's Press. Bm. S. M. (1979). Personal politics: The roots of women's liberation in the Civil Rights movement m the new left. New York: Knopf. mS E Rix (Ed) £var».S.M.(1987).WomenintwentiethcenturyAmerica:Anoverview,(s.33-66). n . The American-woman In 1987-88. New York: W. W. Norton. F»erman, L. (1991). Odd girls and twilight lovers. New York: Columbia Un^y tand.ngse.role fW. B. I. (1985). Beyond the reinforcement principle: AnotJier step toward uno "evelopment. Developmental Psychology. 21. s. 1097-1104. .-actions to asserts B.... Hagan. R.. Leinbach. M. D„ & Kronsberg. S. (1985). Differentia, e jm communicative acts of toddler boys and girls. Child »e"lopm!\ consequences W Fa*w- B. L, & Leinbach, M. D. (1983). Play styles in early childhood, soe ^ 9>1m In M. B. Liss (Ed.). Social and cognitive skills: Sexroiesano New vork; Academic Press. I. interna' extra- ^Environmental input .~—am schema-'*«• B. L. & Leinbach. M. D. (1989). The young child's gende organization. Child Development. 60, s. 663-672. m impact o n*' * R* & Bohlander. E. (1976). Sentencing the ,e«a' consideration*. Paper presented at the Annual Mee. Tucs- -FaiutJi on, AZ (1991). Backlash: The undeclared-war a, ,galnstAmencan^ New york: Anchor c Pfe8er.ted aM?2)' W°men■ W- (ldlt' *nnUa> Mee,i"« of the American Sociological Association. aUs'o-Ster(infi The myth of male power. New York: Simon and Schuste. e*■— __gg). pro- 01 dornen In the criminal Justice system (s- 5 l0ßRAFiE 549 , m MQ87) The child's social network: Sex differences from three to six years f-eirirtg. C-. * Lewis. M. ^Fj*i9si Jas fact. In S. Cra.g (Ed.). Men. mascuUruty and media*. 9-22). uewburv Fe^gCAR ^984). comparable worth: Toward theory and practice ,n the United States. S,gns. JeraHal^says two states failed to protect female inmates. (1997: March 11). New York Times. s. A20. Feidstein, K. (1998. April 13). Social Security's gender gap. New York Times, s. A27. Female professor receives $230,000 to settle harassment lawsuit. (1998. February 10). Troy. NY: Associated P'ess. (Internet). Female Texas ranger Quits. (1995. May 23). Austin. TX: Associated Press. (Internet). Fennema. E., & Sherman. J. (1977). Sex-related differences in mathematics achievement, spatial ability, and affective factors. American Educational Research journal. 14, s. 51-71. Ferguson, M. (1983). Forever feminine: Women's magazines and the cult of femininity. London: Heine mann. Ferguson, T, & Dunphy. J. S. (1992). Answers to the mommy track. Far Hills. NJ: New Horizon Press. Fernea, E. W. (1998). In search of Islamic feminism. New York: Doubleday. Fine, L. (1990). The souls of the skyscraper: Female clerical workers in Chicago. 1870-1930. Philadelphia: Temple University Press. Fine. S. (1997, September 15). Sexual harassment policies softening. The Globe and Mail. Fineman, M. A. (1996). The nature of dependencies and welfare "reform." Santa Clara Law Review. 36. s. 1401-1425. Fmkelhor, D.. & Ylio. K. (1985). License to rape: Sexual abuse of wives. Beverly Hills. CA: Sage. First, A., & Shaw, D. (1996). Not there yet: Coverage about and by women in foreign news -A 1995 multinational study. Paper presented at the Annual Meeting of the Association for Education in Journalism and Mass Communication. Anaheim, CA. Fisher-Thompson, D.. Sausa, A. D., & Wright. T. F. (1995). Toy selection for children: Personality and Request influences. Sex Roles. 33. s. 239-25S. and ^^o^TTSStt0" ^ m0therChild conversatio"s about the past. Journal of Narrative ^X^meS70(sUueg,e-Cambridge-MA: BelknaP- * 29^-299. Ke,at,onstl'P violence: A model for family professionals. Family Relations. 36. P'aeger. F°€'Ste1, H' N- (1996>- Cfimbrng the hill: Gender conflict in Congress. Westport. CT: F°e*- C. I.. & woods, N. f (1995, w 0a*s. CA: sage. omen s he3lth care: A comprehensive handbook. Thousand Fordham, s. (1996) Bracked University 01 Chicago PretT'' °"en"nas ofrace- Identity, and success at Capital High. Chicago: bras «<* newspape, J"Ute* Palatini, M., Patterson, M., & Smith. L. (1980). Sex s- °f -na'e^ntered and female^entered news stories. Sex Roles. 6. F°' »at« coole, paramours th. « F°0X" r 1991 r°*ic Philal??*"688"* b'nd-(1998- 22). New York Times, s. WK7- Fo*' G. (1998. July ™ade,pn'a: Temple Universe p,„« Ju" «& Poncinath' Univetsity p<^-^»«■TheHait,QröCouranu t s.. & Bern. S. L. (1985). If you're gender-schematic, all members of the 0 rue Journal of Personality and Social Psychology, 49, s. 459-468 ^Brogran. D., & Schiffman. M. ,1998). Prevalence and correlates of harassment among c „omen physicians. Archives of Internal Medicine. 158. s. 352-362. .,!.. f w. (1989). Language planning, language reform, and language change: A review of guidelines w„on-sexist usage. In Frank. F. W., & Treichler. P. A. (Eds). Language, gender, and professions! ,M- Theoretical approaches and guidelines for nonsexist usage (s. 105-133). New York: The Modem Language Association of America. fraikfin, D. VY.. & Sweeney. J. L. (1988). Women and corporate power. In E. Boneparth & E. Stroper Eds.), Women, power, and policy: Toward the year 2000 (s. 48-65). New York: Pergamon. franks, P., & Clancy, C. M. (1993). Physician gender bias in clinical decisionmaking: Screening for cancer in primary care. Medical Care, 31. s. 213-218. Fraedman. R. (1986). Beauty bound. Lexington. MA: Lexington Books. Fieeman, J. (1973). The origins of the women's liberation movement. American Journal of Sociology. 78. s. 792-811. Frees, H„ Padova. C. D., Pozzato. G.. Terpin, M., Baraona. E., & Lieber. C. S. (1990). High blood alcohol levels in women: The role of decreased gastric alcohol dehydrogenase activity and first-pass metabolism. The New England Journal of Medicine. 322. s. 95-99. fwich. H. W. (1997, February 2). Africa's culture war: Old customs, new values. New Wrk Times, 5. El, 4 f^.S. (1983/1933). Femininity. In Zak, M. W.. & Motts. P. A. (Eds.) Women and the politics 01 Mture (s. 80-92). New York: Longman. s wK7 Idenheim. M. (1997. November 2). Nurses treading on doctors' turf. New » fnedan, B. (1963). The feminine mystique. New York: W. W. Norton. ^ ^ y^". J- (1993, May 2). The founding mother. The New York Times U*ß*™ ^ Fr,M^n. R. C. Hurt. S. W. Aronoff. M. S.. & Clarkin, i. (1980). Behavior and 5, s. 719-738. 9W women and sex '■ Persons, j. E.. Johnson. P. B.. Ruble. D. N., & Zellman, G. L —, - . —, —... — v fk1 H^^**^^" New York: w. W. Norton. tenI and sexism. Ne"" ■ of U (Ed, ,1988). The psychology of everyday ^ ^ Fu,,il°ve. M, Lown. A.. & Fullilove, R. (1992)- Crack Ms and s *omen r«-......_ _________*29. s. 275-»' • _.=m Ne« Y01 Fl,nk.T.(1996 Furstenberg, f, "G6 :urs Gab BIBLIOSRAFIE Fu/an; FU""°Ve'M..Lown a '*0meh crack Fullilove, Ft. (1992). Crack nos <...- - fUl,it' N- & M„ T^' J°Umal of Sex research. 29, s. 275-287. W t . * _•*»>■•. M. (Eds., (1993j. Gender politics and post^munism. A^ U). B(ack women gre hee(Jjng t()e ca() t0 tfie ministry. >. E. Mm qo MWwfe Chapel Hi,,. NC: A,gonou.n ^^'^ ^ C" W. (198,?)- "*» °"ce *"d Mure goddess. New York: Harper andBo*^ R m. ' Ethnl° Varlation m women's and men's drinking. In Wil-Center of Alcohol studies o. M. K„ Poland, M. R.. 4 Hlalt. R. A. (1988^ ''Omen who use visual display terminals during preen consk*^ "•695-706 Cold Gold """en Quarterly, 12, s. 61-74. (Vemar'. A- U (i99o'a, Z'rtl 26). Reform Judaism votes to accept active M/wiese* 1.3* *>ldm Ä L <1992- Member 29). Even for ori— P8U1 'R-J" & Kidman. J. 0. G. (1982). ^ «,rir 1 553 r (1994) ^mforraceanöclassysnaUonmthoöisiu^ Of minist beliefs- The place of negative labels and social movements. Paper presented at the La! Meeting of the American Sociological Association. Los Angeles. CA. Goldsmith B. (1998). Other powers. New York: Alfred A. Knopf. Goldstein. L. E. (1979). The constitutional nghts of women. New York: Longman. Gole. N. (1996). The forbidden modem: Civilization and veiling. Ann Arbor: University of Michigan Press. Goleman. D. (1990, May 29). As bias crime seems to rise, scientists study roots of racism. New York Times, s. CI, C15. Goleman. D. (1996). Emotional intelligence. New York: Bantam Books. GolombOk, S.. & Fivush, R. (1994). Gender development. Cambridge: Cambridge University Press. Golombok. S.. & Tasker, F. (1996). Do parents influence the sexual orientation of their children? Developmental Psychology. 52, s. 3-11. Golub. S. (1992). Periods: From menarche to menopause. Newbury Park. CA: Sage. Gonzalez, A. (1982). Sex roles of the traditional Mexican family. Journal of Cross-Cultural Psychology. 13, s. 330-339. Good, T. L. & Brophy. J. E. (1987). looking in classrooms. New York: Harper & Row. Goodenough. R. G. (1990). Situational stress and sexist behavior among young children. In San-day, P. R„ & Goodenough. R. G. (Eds.). Beyond the second sex (s. 225-252). Philadelphia: University of Pennsylvania Press. Goodstein. L. (1992). Feminist perspectives and the criminal justice curriculum. Journal of Criminal Justice Education. 3. s. 165-182. Goodstein. L. (1998, February 6). Unusual, but not unorthodox: Causing & stir, 2 synagogues hire women to assist rabbis. New York Times, s. Bl. 4. Goodstein, L.,&Connelly, M. (1998, April 30). Teenage poll finds a turn to the traditional. New York Thnes, s. A20. Goodwin, j. (1994). Price of honor. Boston: Little. Brown. Gordon. L (1976). Woman's body. Woman's right. New York: Grossman Publishers. Gorrtn" M R' (1990' JanUary W0m8n 'eadS Gl'S ln Panama COmbat' New York Times- S' A12" Gnrrinri " f*' ^ ^ Pentae0" rep0rt ™ls of Si]alors' debauchery. New York Times, s. 1. 9. 11!" Tm°°' S'J-tl988)- F3thers as sexual abusers »" «« ""'ted Kingdom. Journal of Marriage and the Family, 50, s. 99-106. 0rnoisMpress& S'<1991'' S0C'al C0St ofrape- Urbana'IL: University of B c (1996) ; e"'y' T' W ' MemneC(t' R'M" L K., Kucken, L. E . & Vladeck, beneficiaries' New Fnl IT 'nC°me °n m0rta"ty and use of services MediC3'e S L Must? P °' 331 S' 791"799' ^^^ofme;w^"^-- S0bo1' A' M- * Otoö. VV. H. (1993). Social and economic 329.S. 1008-1012. Cenceand"oun8atlu|ö1ood. New England Journal of Medicine. Gould, s. j iSS" IT Ta'S N6W YOrk: W' W' G'aham E' i *™asl"e 0tm3n- N*« York: w. W. Norton ^ham. p. a. (1978r^pafnli^ andT "** °" °"' ^ *' 18~19- s'*is. 3. %. 759-77» U8 0n: A history °' women In American hlgner education. (BLIDGRAFIE Black women and the church. In j. B. Cole (Ed.),, ^ePres, e''Can « 'S W|UalJty °' Oppor,unity Principle democratic? Philosophical Forum. 10. Harrington A (19ä7^ Mori Harringtor,' M uJ^T'"*' 0,6<""iWe brain- Princeton. NJ: Princeton University Press. HamsB ,1983;T' °therAmeriCa' *>rk: Macmillan. aw»andgenoenvt0'aSSemb,y'ine hysteria-ln *>oden. M.. Gordon. s.. & Hughley. b. (Eds.). Ha"is. J.(1993 March 28»e7°°""*^womens health<»• 65-86). New York: Gordian. Harris. M. B., & Knight-Bohnh n ***** Bedf0'd' "* Yofk TimeS MaSazine' S' 26' fi0'«, 35, s. 27-41. K". c;;en2,S- 2°^2U>' En8'ewood Cliffs. NJ: Prentice-Hall. Hartmann. H.,. a987 *mft»«»*«- New York: Holt. Rinehart and Winston. >■ *• (Eds., 2 nT', mari■ F (Eds.). Men's health and illness is. 68-104). Thousand Oak . - ... ----.« Pacific Grove. CA. diw d". D- F- (Eds.). Men's health and mess (s. 68-104K Thousa ^ ^'mger. 0.. & Judd. D. R. (1991). 77» democratic !acade^ m Ne* *>« !n,8. R- M. (1993, October 3). Are women'* Hen, s 58-61. 68-69, 82. 86. oak and manspeaK: ^ ^ N- Hamilton. M.. * Thome. b. ,1985). ^^^1,^-^^ *«m in communication. In Sargent. a. G. (Ed.). *^rvicM. fa*^'^ * Henshaw. S. K. (1995). Factors hindenng access to abor 1 ■7 Cj. __ - t ak- sex differed and - Hamilton. M.. & Thome. b. (1985). Womanspeak . _ ^___. n ifrt.\.Beyonc m comm S.K. (is 27, 54-59. 87. H/7'54-59.87 Her- Trampled dreams. a/eiv York Times, s. as. ge"der for' Davidso"- J- (1988). The Sambra Tumimman-. Sociocultural and clinical aspects of G"'nea. „^a"°n P^ohermaphrodtes with 5-aip^eduCiase deficiency ,n Papua New H*'^. G m'!,'"65 0,Sexijal Behavior. 17. s. 33-56. ^-*rh ^ ^ U99l>- Myths about sexual orientation: A lawyer's gu.ne to social scene researcn. Herek q ° Se*"3»ty, 1. s. 133-172 &Glum, E.H.a997).Anepl Hefek. G. M.. & Glum. E. K. (1997). An epidemic of st. M*^5 Pr^'s ^724. T"eSoc,otog,orhea/t/,ano-i«ne«(s. 125-J32). Ne S««» (£d5.,. An« He""an. j. l. (1988, cons,der,ng sex offenders: A mode ^ & ^ M-He^- B. B.. & Ferree. M. M. (1987). Introduction. In Hes* ^^^ classes. Sender (s. 9-30). Newbury Park. CA: Sage. enrolimerrt m #*" He«S. R- D.. & Mlura. I. T. (1985). Gender differences ^ c£Jllege ^ se*"* Sex ffo/es,13.s. 193-203. «h« «•«*■*" p"u" ' mm! Hess^Biber, S. (1989). Eating patterns and disorder ^ _^ .^^r "* Problems a new phenomenon? Sex Roles. 20. ^ ^ j^nal Heywood. C (1987). Heterosexist theoloRy: Being ^ r,^5. _ H^ks. j. p. (1998i 9). R0adge« to-*^_ cam0,l«««- 5S7 Hlggenbotham. E. B. (1993). Righteous disco" B'SUIOCRAFIE P. I (1986). Women In the Islamic Republic of Iran: Legal, social, and ideological changes. 1 Press. March 17). Use of crack is said lo stifle the instincts of parenthood. New York Hlggim „i,rM0CS<19786f Women preaching the gospel. Theory Digesl. 55. s 423-440. Hill MA. (1980). Chartotto Perkins Oilman: fhemaking ol a radical feminist. 1860 1896. Philadelphia: Temple University Press. Hinds, M. D. (1990. Times, s. 8. Hint 0 C. (1989). Black women In while: Racial conllict and cooperation in the nursing profess/on, 189O-19S0. Bloomlngton: Indiana Unirersily Press. Hin«, D. C. & Thompson, K. (Eds.) (1997). A shining thread ot hope: The history ol Black women in America. New York: Broadway Books. Hines. M.. & Kaufman, E. R. (1994). Androgen and the development of human sex typical behavior: Rough-and-tumble play and sex of preferred playmates in children with conj'/.-nit.il adrenal hyperplasia (CAH). Child Development. 65, s. 1042-1053. Hirsch, E. 0. (1987). Cultural literacy. Boston: Houghton Mifflin. Hifsch, M„ & Keller, E. F, (1990). Conclusion: Practicing conflict in lemuiisl theory. In Hirsch, M., & Keller, E. F, (Eds.), Conflicts in feminism (s. 370-385) New York: Routledge. Hite, S. (1987). Women and love: A cultural revolution In progress. New York: Knopf. Hochschild. A. R. (1989). The second shift. New York: Viking. Hochschild, A. R. (1997). The time bind: When work becomes home and home becomes work. New Yoik: Henry Holl and Company. Hodson, D„ & Skeen, P. (1987). Child sexual abuse: a review ot research and theory with implications for family life educators. Family Relations. 36. s. 215-221. Hodman, J. (1996. January 8). Egg donations meet a need and raise ethical questions. New York Times, s. 1,10. HÜTT"I!1987''^Unnn'Shed ,eV0'U,i0fl:Chan^n8 le8a> «atusof U. S. women. Signs. 13. s. 7-36. Holo-en K £ Ts ^ * W°men *" ^ ^ S' 15&-160- a *L„j„< mMk'P'J'|1991)' The ec°nomlc costs of marital dissolution: Why do women bear disproportionate coat? Annua, ffowew of soc/o/ogy, 17.*. 51-78. ! Ifc ^ä-S^TpaloWtrc^Mayf3^'"1818'ln J' F'eemantEd')' WOmBn: A teminlS'pe'SPeC"Ve ^''"'fcCh^ U99l)' £duca,edromance: Women, achievement and college Holloman, J. L s (1983i 1*° Ch'ca*° Press' sterns l„ medicine fl„aT " h9a'lh °are'ln ^ent's commission for the study of ethical Washings. DC- u s rn diC8' re8earch' Secu«"B ««« l» health care (s. 79-106)-**«•. S. A. (1996 De«mVemnient P'mng °",Ce- * troubling trend. nSyIT't,2''1 ^ m'a Wom'N*»Yo,k; Routled of s^i.,.. 2)' Towa'a an unrt......, }allWtt A. M.. ^ne,, K. (1967). Feminine psychology. New York: Norton. a. V. (1982). Sex role expectations, power, and psychological distress. Sex Rotes, 8, s. 607-623. hhk, j. S. (1986). Occupational stress and coronary heart disease: A review and theoretical integration. in Conrad. P.. & Kern, R, (Eds.). The sociology of health and illness (s. 64-72). New York: St. Mai tin's Press. HMt,M..&Greeley, A. M. (1987). The center doesn't hold: Church attendance in the United States. 1940-1984. American Sociological Review, 52, s. 325-345. Kowe, F. (1984). Myths ot coeducation. Bloomington. IN: University of Indiana Press, none. K. (1985). The psychological impact of a women's studies course. Women's Studies Quarterly, 13. J. 23-24. Hvyenga. K. B., & Hoyenga. K. T. (1993). Gender related differences. Boston: Allyn and Bacon^ Hsiung. P. (1996,. Living rooms as tactones: Class, gender, and the satellite factory system in Toman. Philadelphia: Temple University Press. & Hafner D. „. H..8..Pattatucci, A.M. L„ Patterson, C. LI, L. Fulker. D. W, S;^ U'M ,„ lemales. (1995). Linkage between sexual orientation and chromosome XqJSmm Nature Genetics. 11. s. 248-256. international comparison. '. V.. & Goldman. N. (1990). Mortality differentials by marital status. *n tomography. 27, s. 233-250. n i (Ed) Theoretical perspectives Hubbard, R. ,1990) The ^„,.3, nature of numan nature. In Rhode. O. ■ ■ ■ on sexual difference (s. 63-73). New Haven. CT: Yale University ^ ^ H*tart. R-. & wald. E. (1993). Exploding the gene myth. Bos.o . ft M. (£ds ,, H"». * A. ,1994). Mom's in prison: Where are the ^'^^oodCM, * ^temporary societies: Problems and prospects*-481-4*** I ^ ^ ^ ^ church Hu"'. M. E. ,1991). The challenge ofboOt/and' theology. .« <»• 28-33). New York: Friendship Press. A(fiean American wo A. G.. * Sellers. S. L. (1998). Feminist attitudes among ^ ^ ^ Gender a Soc/ety, 72. 8. 81-99- . lo0, „ t„eroad anee* Co<<<*> Hl">ter. S. M. (1992. August). Women in corrections^ °° ay o1 Mich-ganP^^ H-'ado.A.,l996). The coforof ^ZZ^^^^^^^ Hu'"8. A. L. 4 Rosenthal. I. M. (1987). W^^L^,, ^d^ZcZmmu^on,. ^^causedr^vini^rgco^^^^e, Now ^^^n^«^ Hu»"l. S. (1997). 1997 Guide to newc°°su""",ln ati,css^^°P S. (1984). How largo are gender djj«- £ (£drM^Sn —• j Oovetopmen(a/ Psycho/^. ^^^'/.Ljewlsh^^"- ^ ---------.h» naif: Won —, „nd overuse II u Oeveropmenta/ Psychos in ,ne '' ^ ivH* »""^D- Is. 105-113). New York'- Schock ^ Q, Crl^, ^ JM^ "•»«■ 3«, »Wl57!i7sndS'8t8r,■■ Peterson, R. £.. Gautlor, T. Cooper. G., Oanner. R . Arthur. »...... end ^ Vt/J,& SchacKleton. C. (1982). Hormonal evolution ot a large kindren with complete g '°*en ,naensltMty: EvIOence tor stscondery Sutpnaretjucinsc deficiency. Journar ol Clinical tr\ciar^!"lr/no'ag>' Metabolism. 54. a. 15-22. tncl ' J. A- (1993). Criminal Justice. Orlando: Harcourr. Brace. Jovanovich J. a.. Loekmoa. D., A Pottwn,-C. a, (igesj. Drug usu underline. Bureau Of Justice Statistics Special Report. Washington. National Instltuio or Justice. BIO UOGRAF" most, Men and women m pontics: Democracy in the making, Geneva; ^ get *» eWeW** as ft retem U> ethnicity, eg* and sex In young etilen. JSH^ tf*M> H«pa«cwomen mthe P^.anCathokcChurch. mMay. M A. [».), Women ■tSmmt,* frandRar**. Mt 8. Weimar* MM»« Co Wand, 0- 6 Letether, P. (1991J- Men wf» beat the r»w who /ore them. New York: Harrington bra* crtheow attat* stott. 0996. Juty 31). Jerusalem. Israel: Associated Press (unemet). *C**).C. rt 09891. Femate and mate: issue* of gender. American Psychologist. 44, %, 127-133. Jacob, a.(tt89). Another to* at nofautt dr/o-ce ar/J the pc«t<*iorce finances of women. Law and *^ Review. 23,». 95-115-iaooM, J. A.(1983) The se/ segregation ol occupations and women's career patterns. Unpottrshed doctoral diMertauon. Harvard OVwersity, Jacobs. J, A. (1992). Wo-nenf« entry rto rnanagement Trends in earnings, authority, and values among s-tonMimnagw-.. Admmiitration Uienee 'jjarteriy. 37, s. 282-301. Jap*», J. A.. 4 Un, S. T. f 1S95), Trends n occupational arid industrial se/ segregation m 56 countries. In J- A. Jato&s (Ed,). Gender inequality at work (s, 259-293), Thousand Oaks. CA: Sage. lautssrf. A,. It Sternberg, 8. J. (1990). Comoensa-jng differentials and the maie^emaie wage gap: Evidence from the New York State comparable worth study, Socvaf Awes, 69. s. 439-468. JawbM*'' '•p- * Lev*'- L, M, (1995, September,. Effects of imermrttem labor force attachment on women* earnings. Monthly Labor Review, s. 14-19, äeoj*«, C, H, (Ed.i (i988j, Women ministers In 168$ and 1987: A ten year view. New York: Office %Z«e!u' mn,l**tY *omwi»the Mannes join the f -ring line. Mew York Times, s. A10. wlZü^U'***** the 1980s; Trtev^'s wwtöngwomen as displaced persons- vtüiren s Studies in Cotrmuntatitm, 14. s. 49-74, Ja^cT^fe,I**4,'**0W>n *por1- Wcvhens Stores inumaUc** Forum, 13. s. 491-499. ^Z'^ CRattwv L M I*** «nerence» among Airman Amer^an single mothers: Marital ftm^^T^'^a<*'VJKe^tri*** * >■• >■ 8-.* Chatters, L •/ Er. ^Ä^t7TM<*' ^^'^usandOaks.CK. Sage. Jsffary, p„ j^teryVi UrT'"" ** "atona"Sm*• *"<> *** Lcnvton: Zed Press. ***»" **«*• *- 11938) Vtotenoe ^f&inst Women. 1, s, 32-64. ^Praeger. ^ ^ family; The institutional impact ot U. S. social policy. Hem **nf00' °' *^Iti'h^mi **°fC*18 WKter a««*- Times, s. A10. fcfc^/*n**-». 1.36-37. Wi:,rt(ert bear big burden as Jobs in government dwindle Hew W' <1981>- Factors influencing lesbian gyr*co«*>c ^^Wk0d"B-c-11991,, Cormr»« nJÜÜÜ"* 0b*u,t"c'> and Gynecology, 140, s. 20-28- Wme»- deferent cattew*: Third wood women and ferrwrusm. W BIBLIOßR*F,e c t Bu«o. K. & Torres. L /&».,. BW^g^..^..... msvt, t L (1988, f?e/rg,or, ,n socieiy. En&ewooO cms. H± Prenbc&Hat, »Ur. . fi*' Wocw. The Tuskegee exoenment Hem ¥onc Free Press. ooucj.. j. «iyyu). Gender ofe-enee9 i teacher^tt-tatMw / • t3»). warrior narratrves in the kindergarten classroom: lTfrKgnri*hngtae j,^/^11- '"others and daughters, in Joseph. G.. £ Lewts, J (Eds.). Cma" /j^WW--CwW?,cts « »ac/r and bWvte femmrst perspectives (s. 75-136). ^IbrfcAwotw. ^tebsa. & POWS' B' A',1991'- *" exfUoratory study of the meas*u*eupr&ncs«s oefefe <*HeadStart "^others, in Taylor. 0. L. & Woods. N. F. (Eds.). MerisPtam ^"tcTtolrf5^0' ^ Hemisphere. ^ jf|1985'- offk^r andaiaoy. Organoabonal bamets to women woiongascorrtxuonai **entaA^^rt>'a' ^'J' '1984)- Gender, working canoSions and the job sl,'^a*™^*T*!*^ *«^fW,<5*0n '1998.March2li,N,*lmT/W*m*^"~"~M~* *^Kf. e*oer"i'*es- Memo Park. CA: Author. , _ ^«-5yrw <^ E" X- ^ —« Otstacseora^offe^^A*a8°' S.8.S. C^6"^ of p°lmcal and Social Science. 515. s. 104-113. ^^^^onier. Kafcfj^T ™* Evidence for referral bias. Annals A sodem- ^MarJL8"^' °" f1995'- Enhancing women's m******* ^erK'6 •& »«"•. A. j. una,,. Mothers aVone. ^'^^Z *■ (1987,• Marria&(ami»' BosWn: „ ^fToT^-PapWP^esente^mtheAnr^Me^oftneArr^ncar- H M J!!?8" Febru*Y 17). Heading stowry into the „ «■ C hII977'- A*** and women 0/ the corporation. Hem ^ t* ****** "•an,0 r ' ^«o/es, 34, s. 3S--2. r*s» » - „ "-Wen*,;!•(1991)-Wac/ie/souters;Newlyort^'^ " o3^' J- (1"5). The persistent glass ce**: ' bourne/ of Sociology. 46. s. 279^*>. nitee 56- BIBL 'ografie Ita, H H (1988). Sex-oased discrimination. St. Paul. MN: West. C E. (1993. L 6). So weak, so powerful. Ne» York Times. 5. VI. V10. Kelly e' S. (1998. June 2). Teaching doctors sensitivity on the most sensitive of exams. New York Times, s. F7. Kelly. G. F. (1995). Sexuality today. Dubuque. IA: Brown and Benchmark. Kelly R. M.. Saint-Germain, M. A.. & Horn. J. 0. (1991). Female public officials: A different voice? The Alna» ofthe American Academy of Political and Social Science. 515, s. 77-87 Kemper. T. D. (1990). Social structure and testosterone. New Brunswick: Rutgers University Press. Kerber, L K.. Greeno. C. G., Maccoby. E. E.. Luria. Z.. Stack. C. B.. & Gilligan. C. (1986). On InaDif terent Voice: An interdisciplinary forum. Signs. 11. s. 304-333. Kessleman. A. (1990). Fleeting opportunities: Women shipyard workers in Portland and Vancouver during World War II and Reconversion. Albany: State University of New York Press. Kessler. S. J. (1996). The medical construction of gender: Case management of intersexed infants. In Laslett. B., Hohlstedt. S. G.. Longmo. H., & Hammonds. E. (Eds.). Gender and scientific authority (s. 340-363). Chicago: University of Chicago Press. Kessler-Marris. A. (1982). Out to work: A history of wage-earning women in the United States. New York: Oxford University Press. Kessler-Harris. A. (1990). A woman's wage: Historical meanings ana social consequences. Lexington. KY: University-Press of Kentucky. Kilborn. P. T. (1995. March 17). White males and the manager class. New York Times, s. A14. Kilborn. P. T. (1996. November 12). Welfare mothers losing bonus to track fathers. New York Times. s. a12. Kilborn. P. T. (1997, March 12). 5 women say sex charges in army case were coerced. New York Times, s. A14. Kim. E. (1996, August lg) Shefj(f s. 1A. says he'll have chain gangs for women. Tuscaloosa News, ana Row'1"01' Tem'ecUaaica,s: ^Politics has corrupted higher education. New York: Harper IZil ^ "~ *" "««■ ranei.M.s..&Messner,M.A.(Eds wiqQft, ■ , King. D. fi. (1988) Mu|tiB)e . U998). Men s lives. Boston: Allyn and Bacon. «fcoiogy. signs. 14, s 4P2!72°Par(Jy' mult'p'e consciousness: The context of a Black feminist Kiruer. 5.(1997, May 27) Be s. (1998, March 17) a*"18 SyStem' v'iU> b,ibes and the big lie. New York Times, s. A4. Kirschstein, r. L, (1996) u^™*1,scarf 31X1 a storm over secularism. New York Times, s. A4. Mea,cine. 334, s 982 983 " PhyS'0ians " Good news and bad news. New England Journal o< W*M.J..vk(1Bitonip.k. «*» win btooa J" C.E..& Kuller. L H. (1991). The association of skin Me<«C3) Aäsociaifon. 264 s ™™ low socioeconomic status. Journal of the American Wj3s-p- (1988. Aw, , in a sample of higher education students. Jou"1*' of s I62-170. ----families in Am eexua* - 162-170. ,ess family » ^^e*-15-361- ""W. J- (1988). Rachel and her children: Home^ ^ Jer ^ah. 0. (1997. jUne 11). Women praying lln,ernet). „..„„erly. BIBLIOGRAFIE — -.997. June 11). Women wj-" !lnle">et). rrsllO"129- gSoe^'0^ k amef. R. (1986). The third wave. Wilson Ouartwf^ 1» • wamafae. C- ^ Teac«e C & spender. D. (1992). Exploding ^^n.p (s- l'241' 1nowterfge MpfcSftw; Generations of feminist sen. 42"*Lrf-rt K,Col,e6e Press. , ^of^^^CcABO.*5^ K'*'cnfe.d. M. L. (1987). Rethinking P°wer. ^ra: T* A ^ N- » SKfney. S. (1996). Racial- ^^3^ * 5, ^ ano White adults. American Jouma/ of P>"> social ^ s- (1982). Lesbian identity and commune ^ ws* ^ N. O. ,1991. November 5, st3rK data on women- <^ CT" ,an^a6e and ch.td gender ^^J^Lns. Cn' S- (l97<»- n« structure of !' 0 (1995). For rrcher. for poorer: Mothers co Kriege, s.9l Krtsurt, S.C] Kristof, Kuebt S63 hne, h I (1985). Women and suicide in historical perspective. Signs, 10. s. 537-552, iJL l'11977) Ecrits: A selection. London: Tavistock. [fckev P.N. (19891. Adults' attitudes about assignments of household chores to male and female children. Sex Roles, 20. s. 271-281. aCroix A i S Haynes, S. G. (1987). Gender differences in the health effects of workplace roles. In BarnetL R. C Biener, L„ & Baruch. G. K. (Eds.). Gender and stress (s. 96-121). New York: Free Press. Ladner. J. (1971). Tomorrow's tomorrow. Garden City. NY: Doubleday. Lake, C. C. & Breglio, V. J. (1992). Different voices, different views: The politics of gender. In Ries, P.. & Stone, A. J. (Eds.). The American woman. 1992-93 (s. 178-201). New York; W. W. Norton. Lakeoff. R. (1990). Talking power: The politics of language in our lives. New York: Basic Books. Lakoff, R. (1991). You are what you say. In Ashton-Jones, E.. & Olson. G. A. (Eds.). The gender reader (s. 292-298). Boston: Allyn and Bacon. Lamar, J. V. (1988, February 15). Redefining a woman's place, rime, s. 27. Lambeck. L. C. (1998. February 10), Black kids "irrationally" singled out for special ed: Report." Connect/cut Post. Lambert. B. (1998. April 24). Gay school? What gay school? On Long Island, an abrupt reversal. New York Times, s. Bl, B8. Landrine, H.. & Wonoff, E. A. (1997). Discrimination against women: Prevalence, consequences, remedies. Thousand Oaks. CA: Sage. Landry. D. J., & Forrest. J. D. (1995). How old are U. S. fathers? Family Planning Perspectives, 27. s. 159-161.165. Langolis, j. H.. & Downs, A. C. (1980), Mothers, fathers, and peers as socialization agents of sex-Jwed play behaviors in young children. Child Development. 51. s. 1217-1247. ras K & Covell, K. (1995). images of women in advertisements: Effects on attitudes related to sexual aggression. Sex Roles, s. 639-649. UkomPa!ailT'J'S" LePk0WSki•J- M- W""'iams' D' Mer°' R p- & Chen. J. (1998). Results ^^^r^study of u-s-adu,ts'jouma' °fthe American md,cai Urson. j. H.'usaafThe3'1' *f U' S' flrSt at 80ld in ice thfiller- New York Vmes's' A1, C2' Family Relaiions. 37 sTil^ ^ C°"ege students' beliefs in selected myths about marriage. Laumann,E.O.,Gagnon J H Aich Chicago: University of Chic i p t'& m'chaels's' (1994>- ™e S0C'3' organization of sexuality. Lawto,. J. [1998 A . 3g0 Press- s.BUU. "126)-Formanybluexollarf ^^''s rape view st„sire I19q, , U*te"«. R.. & Johnson D ' ^ 201 Ra,eigh' NC: Associated Press. (Internet). Panted atm, Annual Mee.J ' W°men cO"<*"'°"s' The prospects for equality. Papar U7e"ce' * U987). WomeT nrt Ame,iCan S°Clet* of criminology. San Francisco. CA. ^2-226,Nwe"J^ sports, m Rix, S. E. (Ed.). The American woman. 1987-88 ^°"'c-»989.June«. / "' G-1«96. ^^»"^"««ip. boys „6tl,Wars. New York Times.Cl.CiO. r fathers, child care is shift work, too. New York Times. mrth, L. (1989). A n6_____"M fly! New York Times, s. C2. mass 864 "ew 'gend!l!Ü! °f ,oys are UP t0- New York Times, s. 02. ^mcmn ts. 24v-260?ra(l0" " 'maBes of »- <" P- J- Creedon (Ed.), women in h NewbufY Park. CA: Sage. BIBLIOGRAFIE jgji True love and perfect union: The feminist reform of sex and society. New York: Basic Books. K-tC., Carson, M., Baker. C, Holliday. H., & Meyers, S. (1995). Self-disclosure and listener verbal jjpjjort in same-gender and cross-gender friends. Sex Roles, 33, s, 287-404. idBnc.A N. (1996. June 2). A woman behind bars is not a dangerous man. New York Tones Magazine, s. 34-40. UCIM.F.B., Rogers. R. G.. &Peters. K. (1998). Neighborhood social context and racial differences nnomen's heart disease mortality. Journal of Health and Social Behavior. 39, s. 91-107. Wer, G. C..& Fennema, E. (1990). Gender differences in mathematics: A synthesis. In Fennema, E.. lUder, G. C. (Eds.). Mathematics and gender, (s. 188-200). New York Teachers College Press. lee, f. R. (1989. July 17). Doctors see gap in Blacks' health having a link to low self-esteem. New fn* Times, s. All. I*.S. 11989). Learning to love: Sexual reputation, moraUtyahdmsocialcontrolofgins.mCain.M. Ifo). Growing up good (s. 19-37). Newbuiy Park, CA: Sage. !*mtan, k, (1993, September/October). Off course. Mother Jones, s. 45-51. ^en, S. (1993). Gay cops. New Brunswick, NJ: Rutgers University Press. «■ (1984). „,co»0, 3„d masculin,ty: A review and reformulation of sex role. <*>£™L "^theories of alcoholism. Paper presented at the Annual Meeting of the mencao Psyc Ration. Toronto. Canada. H. (1986) 0(y( of D0(jnds Toronto: Tne women's Press. ,Uoctnoft CT- Quorum ^ B' E, & Laband. D. N. (1995). Sex discrimination in the legal profession. Westpo . S' Sanoay P M. (1990). Gendef jn an egaljtarian S0CJety.- A case study from » Un,versity of 4 Goodenough. R. G. (Eds.), eeyonrf rf,e secor* sex (s. 169-224). Ph,W»

belief aW>ut yD1J g *■ J- J- (1990). Aspiring parents' and teachers' academi n,erU3,men. ------1, structure between hete ™"6. j. J. tisso). AspinuB ---- enheieroSe; fi°'es, 23, s. 83-90. , structure betwe "■eVay, s. (1991). a difference in hypothalam ^ ^ science, 253. s. 1034-1037. -ope sfl" fca Al2- wence, 253. s. 1034-1031 ■ hoPe o»" s. Al^- ^ne.A..&Cureton.J.(EdS.),5sis)ust L«win,T.(1992b,October.21). Lutheran53 ^ . tie**"* ^M^S.Aprit^^foundtoW,^^^ Lewin. T. (1997a. March 15). New gu«*» a peck. New Vor« T(mes, s. 8. BIBLIOGRAFIE (1997b October 9). In California, wider test of same-sex schools. New York Times, a, Al A22. iJrin T (1997c September 15). Women losing ground to men in widening income difference. New KOr* Times, s. Al. 12. Lewin, T. <1997d. September 5). Equal pay for equal work is No. 1 goal of women. New York Times. s. A20. Lewin T. (1998a, May 1). Birth rate for teen-agers declined sharply in the 90s. New York Times, s. A21. Lewin, T. (1998b. March 7). Fewer children per care provider is good for all, study finds. New York Tims. s. A6. Lewin, T. (1998c. June 8). Report tying abortion to welfare is rejected. New York Times, s. A10. Lewis, C. Scully, D., & Condor, S. (1992). Sex stereotyping of infants: A re-examination. Journal of Reproductive and infant Psychology. 10, s. 53-63. Lewis, G. 8., & Nice, D. (1994). Race, sex, and occupational segregation in state and local governments. American Review of Public Administration. 24, s. 393-410. Lewis, L. A. (1990). Gender politics and MTV. Philadelphia: Temple University Press, tewis, M..& Simon, R. I. (1986). A discourse not intended for her: Learning and teaching within patriarchy. Harvard Educational Review, 56. s. 457-472. Lewis, N. A. (1993, November 24). U. S. restrictions on adult-TV fare are struck down. New York Times, s. A1.A20. Lewis, R. (1998. April 19). Is that love in the air? More people are saying 'I do." Philadelphia Inquirer. S.M., 12. Lieben. R., NealeJ.. & Davidson. E. (1992). The early window: The effects of television on children and youth. New York: Pergamon Press. Uebraan. M. (1995. December 6). Christian bigotry can breed violence, gay bashing, tos Angeles Times. U989)' Pf'SOnefS °' ri(Ua': M fema/e genital circumcision in Africa. New York: Harrington Park Press. Durham wr. ?,Mam'ya' L' 11990)' The B,3Ck ohunh in the African American experience. uurham. NC. Un,vers,ty of North Carolina Press ü***.lt (1996). Fighting repressive t &McNaron,T.A.H.(EdS.),rher i tolerance: Lesbian studies in Sweden. In Zimmerman. B.. Lindgreru. R„ &Tailb Nn*w,esblan studies (s. 229-233). New York: Feminist Press. • »■ ™e raw of sex discrimination. Minneapolis: West. Little. C B. Itasca, il: F. E. PeaMckC'*'d"°'n* enists: Ethnic minorities and psychiatry. London: Unitert, c, A. (1995) Chrysali & 86-99. ' 'S'a Mentoring group for faculty and staff women. NWSA Journal. 7. u^e.R.(1998 M u«*. B- (1998, May 3 „ «■* *« to a second home. New York Times, s. CI, 5. K- M ■ & South, s. M1996 r th'ea,en t0 turn ,ac,ics °" eaV Boston Globe, s. A2. J**W forces, 74. s. 109? ^0ntextual influences on young men's transition to first marriage. ZTlt"* wlT 17vemen's: Changing patterns in Latin American guerrilla * Umn^ P(ess rB" (Eds.), Women and soc/a/ protest (s. 180-204). New ( ■ • Bempeehat. j ■^To^.',^f °ken-T°Paz. T.. & Bashe. E. (1993). The role of gender-**<»"*«. 84.128™eMs traits in preadolescents' Inferences and judgments- BIBLIOGR^'^ I {Kieis, B. N. (1998). A primer on homophobia for the child and adolescent psychiatrist. 0tf of the American Academy of Child and Adolescent Psychiatry, 37, s. 671-672. £<8rt,L LA1991)- Spousal violence: A cross-racial perspective. In Hampton, R. L. (Ed.), Black &ftiolence(s. 85-101). Lexington. MA: Lexington Books. fail H. (1975). The "thereness" of women: A selective review of urban sociology. In Millman, M., imu.R.M. (Eds.), Another voice (s. 144-170). New York: Anchor/Doubleday. jflnK. A (1991). Cohabitation, marriage, marital dissolution and remarriage: United States. 1988. iMiirflon, OC: U. S. Government Printing Office. J&wnstiual cycles in active, lean women. (1996. October 14). New York: Reuters, (internet). u»»,H..4Doell, R. (1983). Body, bias, and behavior: A comparative analysis of reasoning in two m of biological science. Signs, 9, s. 206-227. a*eU(1986). Dismantling Noah's ark. Sex Roles. 14, s. 567-580. Ww. i-(1993). Believing is seeing: Biologn as ideology. Gender a Society. 7, s. 568-581. J- (1998). Gender inequality: Feminist theories and politics. Los Angeles: Roxbury ' J-Coser. R. L, Rossi, A. s . & Chodorow, N. (1981). On the Reproduction of Hothenng. wthodological debate. Signs. 6. s. 482-514. „, h„ mh A., & Deaux, K. (1995). Judgments and definitions of sexual harassment by high -.^hiamcoenavw. Journal C Reid. A., & Deaux, K. (l9»o,. ,^«jments and de awn students. Sex Ro/es, 32. s. 29-45. „• A study of PSVcnlatriC "w* M., & Powell. B. (1988). Gender, race and DSM-H : 8rooks/C°le "'Health and Social Behavior. 29, S. 1-22. (eam/n|. Monterey- C • B- (1987). Women's lives: Themes and variations in gen s> t **** Company. narrowing ^ «■ A- (1998. June 9). Wage gap between the sexes■ ^ ss3Chusetts Pre^ 0. (1981). The origins of man. Science, 211. s. unjversjry of Ma # ^» P. W. U990). Women ch^M ^^„s, k-(^2**^4W^ ^N.. Siater,,, P.. Ekstrum. ^^^^,(^* Sffn ^thesex of the physician make a «**^^£al >rg, P. W. (1990). Women L, &^an^irna'"řM^,pus- =' * A -thesexofthephysicianmakeadif^ of politicalc ^ (E í. í> S. (1991. Spring). Feminism: Corners^ ^ ^ in >■ % N. B. 1,1984). Women and PO,,tlCSr Mayfield- p Perspective (s. 402-422). Palo A|l0> ^ ' ^rf prain ! sex of the physician make a differ«"^e ^ po, jtl, (1991. Spring). Feminism: Comers ^ in ■ ^ B. (1984). Women and politics. , >ective (,s. 402-422). Palo Alto. ^ Bf8in SU».« (1994). Sex differences In intelligent rf ^ -nences. 17. s. 257-271. ^..-pry- O*1* partners " " MaW0by. E. tlBSS). Gender as a social <*j^ ,„ law: Waccorquooale. P.. & Jensen, G. (1993'- ir" Luti. Lyni Perspecti Lynn, R. (1c Oifferen Macci ,65-765 s. 582-593. -n,e sei in« In MacDonatd, C. l_. & Sirlenni, C. (E Temple Univeislty Press. i-261 ,eipni8; E.67 ~n id E 11992) Shoot the women first New York: Random House. MacDonaM V, & Parte. «■ »• (198S)- P^ent-cHild physical play: The effects of sex and age on children and parents. Sex Roles. 15. s. 367-378. MacFarquhar. N. (1996). Mutilation of Egyptian girls: Despite ban. it goes on. New York Times. S. A3. MacKinnon. C. (1936). Pornography: Not a moral issue. Women's Studies International Forum. 9, s. 63-78. Madriz. E. I. (1997)- Images of criminals and victims: A study of women's fear and social control. Gender a Society, u. s. 342-356. Maghan,J.,&McLei$hBlackwell, L.(1991). Black women in correctional employment. In J. B, Morton (Ed.), Change, challenge, and choices: Women's rate in modern corrections (s. 82-99). Laurel. MO: American Correctional Association. Mäher. F. A.. & Tetrault, M. K. T. (1994). The feminist classroom. New York: Basic Books. Mandel. R. B.. & Dodson, 0. L. (1992). Do women officeholders make a difference? In P. Ries a A. J. Stone (Eds), The American woman, 1992-93 (s. 149-177). New York: W. W. Norton. Manegold. C. S. (1993. May 9), Among Blacks, new voices emerge. New York Times, s. 25. 32. Mann, C. R. (1989). Minority and female: A criminal justice double bind. Social Justice, 16(4), s. 95-114. Mann, C, R. (1993). Unequal justice: A question of color. Bloomington: Indiana University Press. Mann, C. R. (1995). Women of color and the criminal justice system. In Price, 8. R.. & Sokoloff. ft J. (Eds.), rfte criminal justice system and women (s. 118-135). New York: McGraw-Hill. Manning, A. C1998. February 23). Operating with sexism. USA Today, s ID Man*. M„ Bernstein, A.. & Flynn, M. K. (1996. June 23). These nifty sites show why more women are frequenting ,he Internet. U. S. News and World Repoit. s. 58-60. Mansnerus. L (1997, November 16). sometimes th, (Ed.). Growing up goocf (s. 38_54) ^S,M. (1996). Positive effec * the Annenberg Washington Margolls, D.R.(i993j.Women, i*^^^)^-^^^awttM 0f ident*y: lowing up in Madrid. In Cain. M s gooa (s. J8-54) Newbury Park CA' Saee Meres M.U996,Pos((,veeffectsofte(ew.Jn «. Sage. V. (19S9). Boys, g|r|s and the disc< 'wing up good (s. 38-54) Newbury 9 Ann!!ü',r«S,""le effe°tS oftelevlsion on social behavior: A meta-analysis. Paper presented ,"!-"n*'8 W3Shmgton ™*<™* on Children and Television. Washington. DC. & Society, 7, s. 379-399 " S m°VP°rt, CT: Greenwood Press. MarUn rj{t^"'SyC'Wogy' 2b- s- 8rZe|en(leMe,ateCi information in making social Judgments. Ne,v K>* rimes, 5. A13. Wo2). Fundamentals of fundamentalism. In Kaplan. l. (Ed.). FundmenOtm ywve perspective (s. 15-23). Amherst, MA: University of Massachusetts Press. « £- & App,eby. r. s. (1992) The gl0 and we p0Wer. Boston: Beacon Press '3- * «980), Beyond the "he/man" approach: The case for nonsexist language. Signs. 5. ..nnm. Paper submitted to the ■"•Jir.. Kansas ^M. E„ & Appleby. R. S. (1992). The glory a,.~ -**».W. (1980). Beyond the "he/man" approach: The case ,~ • s-482-493. „, Paper submitted to the T. ,1993). women making a difference in the ^U^^"^ Mission on the Status of Women in Journalism and Ma Cltlr'Ks. yi,r<( 7'mes's'3 der ^etts t0 look at sex bias in courts. (1986. W*™-^^ The ^^l^U M- A-& Rosenb.um. K. (1988). Male and female ^^mmens S^es J— n»» advertising of traditional women's and men's mag Ma„, Us. 127.144. . close i0 home. Toronto*"* tes' *• (1997, April 4). Financia. abuse of elderly hits Cos .; ^ s. 1 (6) Ne aliV" "J* W, Booth. M-, Turner, J., * Kessler, L (1986)- P^ gf mdic^ pvey*» of a Ca,ifornl3 County .nedica, society. W^J^ ******* M., & Hurling. T. (1995). Young Black American anrJ ^ i0 poverty- a'e'- Washington, DC: The Sentencing Project. separ3tion *i»n» H3worth- T- (199D. Economic consequences of l63-l77). N«" l2A-l3A^ ,> % S. (Ed.), women and divorce, men and USA**" (£d., 1 (1998, Alarch 12). Corps of clerks "a"*1"*J" in Russell. O- ^ s^y(s Russe», D. e u ps °f c,erks lacking In oiv*. ZiJrA 0l67~177) Neujv<1993>-Racism In pornography. InRussell, o.^. QuJ .'" 8o°th. a a „ 0rk: teachers College Press <;r[y 55. S;?ZT>- J- M. Jr. (l992, i^Zoneandchess common. S~»P»*** >^7~^nTZ\ S0«°™ The B/sck family. In Cel., I. a <*■>■ ^ (EdT;J' L (198e) en Free Pfess p & Co«*, ''■ Fa*hBrho<>rk Times, s. 4. k 2 Wh3t mak6S 3 3 man? "at™' ™'s 21^17. w. s. nT&^T171 RMCIi,,e alumnae eet t0U8h Harvard'New Yo,k Vmes Edi,cation McMInn, M. R,, Trover P k Hann allege students jIJJ'mL ' ' & F°Sl6r'J' D-(1991>' Teacnln8 "onsexlst language to ^Minn. M. "ZJ^Z*^^ EdUCBt'°n' 59' *' 153^' Development and use al L « L °'(1994)' ^sslng recognition of sexist language: camera, J A K (1996» si ')*<'"'c Language Scale. Sex Roles. 31. s. 741-755. McNamara, r. p ,' ™ arms- Cambridge, MA: Harvard University Press. CT; Praega,. "mes Square nu^ler: Male prostitution In New York City. Westport, McNeil. 0. G, (I995 Septemb T'mas,». 3. m Br 10)' For 8av Zimbabweans, a difficult political climate. New York Mcphi|||pB,K.(1993) Wo "> ""'Won, 9, ,, UJ1™8r'C,,U'Ch and ,h0 f«c'emation of sacredness. Journal of Feminist Studies McQuinon, j. f (1967 M • »S£ *enlf!d' NBW ** "™Tl°Bsm* l°"1te*rallon 01 lead 'o'» h Passion play, but threat & iSu^^ m* *"* wo™n'8 mB^nes. in Curren, J., Money. D» ■■twflM w communicator* (8. 172-194). London: Arnold. f *iuiMi foundation. (1995). Dreamworld II: Desire, sex and power in music video. Videotape jgjjiefromthe author: 26 Center St.. Northampton. MA 01060. tffyyitiWomerHMHm). {1993 a. Spring). Newspaper gender gap widening says Newspaper ■' '~H>rina. s. 5. '"■nter). Brief: Also from WCI and Unabridged 16. motion ot America, s. 5. wHportlo Women (MRTW). (1993b. Winter). «...-. < nr r,f TV anchorwoman in ^Rwrt to Women (MRTW). (19930. Fall). E£OC ru/es //) tow ixrimstion complaint, s. 1. journalists report sexual UfcpMtoWbmen (MRTW). (1993e. Winter). Onethird of wome '"Hsmeni on the job. s. 2. wV,ter)ce; y. S. programmers. ^Report to Women (MRTW). (1993f. Fall). Canada cracfcs flown on risers resist restrictions, s. 1-3. A/ds speaR «P ^ "^Report to Women (MRTW). (1995, Fall). And one more poll: comings, s. 8-9. .,. fewer media for '96 ctmpUn ^Repo,, ,o Women (MRTW 1996a, Surnmer). Women utilize *».».l-2. coverage of ^ndeC"ne Re»'t to Women (MRTW). (1996b, Spring). Front page news in 1996. s. 8-10. w s„7/recerv-ng'«s"""^ %aR*Port to Women (MRTW). (1996c. Winter). tVomen candidates Pane, says. s. 4. #,..... -.......... ,„ - ,.nB\_ women pol'"c nelsays. s. 4. spfil .to Women (MRTW). tl«6d. coverage Than men. s. 5-8 "■Mia Repon ,mmeO.^^ ^raft'0'0'^^ (cMRTWJ- U996f. Spr.ng). ^ffPsf^c—TV snows limit* ^^«äs r/9^M^' Winter). Women, minority reporters slide in***»*»** -~ad daily newspaper n only 21* %>efl. a ,0 Women /Mo (1996h' Winter). Briefs: More stats to. a*etorTSa''Sfacti0nsi' <1996i' Wmerh NAA 'departure sw- BrieTs: Only 51 M,s ^ dally newspaper tW::^f^-U9970. summe,, ^'.Wr*/*^^* of names In the news. s. 4-«. spr,niSV Me0 „ A"' Orf. -JporvloWomentMKTW,.^ ^ ^^s^ Repor, to Women (MRT^ jjj^ «mJ^. sae, *» ^ ^ ^ women's voices make up only 25 * „,„. an ^W*'^ 0^ Media Report to Women tMRTW). »W t3. . ^^jpr*" 1991: A full-page ad of a naked «^(< sprintf -a**-* Madid Report to Women (MRTW). I* spri«18'' „ MoOiiReport to Women (MRTW). (19^ 30. *• x 1 't episode of -Ellen." which a'"9 Media Mrel"10"* ^este* 61 0 iO°lti rfis' s.1-3 Med Wl Meal torl»a \corr>ing' if1 BIBLIOGRAFIE BIBLIOGRAFIE ,mrtw> (1997h. Winter). U. S. TV ratings have parents underwhelmed. Media Report to Women (MRTVV). (layrn. concerned, confused, s l^X Prime.time stereotyping of women perSISts on Media Report to Women (MRTW). (lawa. v w MedltZuovVom^ MeTftpo'rUo Women (MRTW). (1998c. Spring). Briefs: -Ellen- is out of the closet and off the air. s. 9. Media Report to Women (AIRTW). (1998d. Spring). Miller. Why women an giving up on newspapers, s. 7-8. Media Report to Women (MRTW). (1998e, Winter). Women's sports magazines seeking identity, advertisers, s. 1-3. Meier, B. (1993, February 14). Effective? Maybe. Profitable? Clearly. New York Times, s. Fl, F6. Meier, B. (1996, November 21). Bias complaints against Wall St. firms. New York Times, s. D4. Meigs, A. (1990). Multiple gender ideologies and statuses. In Sanday, P. R.. & Goodenough, R. G. (Eds.), Beyond the second sex (s. 99-112). Philadelphia: University of Pennsylvania Press. Meredith, N. (1986). The gay dilemma. In Simians, L. (Ed.), Alternative sexual lifestyles (s. 113-117). Acton. AlA: Copley Publishing Group. Meredith. R. (1997. September 20). Strip clubs under siege as saleman's haven. New York Times, s. Al, D3. Mernissi, F. (1977). Women, saints, and sanctuaries. Signs, 3, s. 101-112. Messlas. D. K. H., im, E., Page, A, Regev, H., Spiers, J., Yoder. J. D., & Meleis, A. I. (1997). Defining and redefining work: Implications for women's health. Gender & Society, 11, s 296-323 Messner, M. (1987). The meaning of success: The athletic experience and the development of male M I' J",!™,; H' ^ mam°f masc« (»• 193-210). Boston: Allen and Unwin. Messner, M. A. ,1998)' The ^TJl^11^ NeW Yofk: Ma^illan. IfTlltS Of "th ......an, mm* rights movements' discourse gL7VT 8nalySis of lne men'* liberation and M^r,M,A.,Duricarl|M c &Jense™ff So^/> 12, e. 255-276. 1gWge of ,el^ed sports, Gender & SociTT^*™* fr°m the girls: The *endered 1992. Mnvj>mk»., . S. 121-137 Meug "~ """"la' uenoer * Soc ^^z^:::bionde worid- s. » Boston: ^eTown.' l3Umarn' e' °" * ko1^ * (1994). Sex /n Amer/ca: A definitive study. Mies.M.,& shiva, V. (1993, , T 995 4APr"171 lncrea=* seen In i^T**' S°C/0'°g'Ca' 27' s' 217"237" M^ 25)' GirlS Cor« o, C : :,0lenm pro«— rimes, s. a16. le dynamics of Joh c Press. segregation by sex during World War II. Chl«go: Rand McNally. Be,Ke,ey. CAT1 ^ at ww,. r„e *™ scn™ careers advice, pa News (Internet). Mlllbratti. l w °' CB,,fo^ Press "'^ MW won. BIBLIOGRAFIE . s & Hoffman. J. P. (199b). Kisk and religion: An explanation of gender different i„ ,■ ■ ? the Scientific Study of Religion. 34. s. 63-75. *d*^""*>«» JTc * Swift- K-'199l3K Sma" St6P f°r g6nkind-Ashton-Jones. E., & Olson G A (E«fS I mgender reader (s. 247-258). Boston: Allyn and Bacon. m ft. & Swift. K. (1991b). Women and names. In Ashton-Jones, E., & Olson, G. A. (Eds.), The pnoerreader(s. 272-286). Boston: Allyn and Bacon. »fef,C.L.(l987). Qualitative differences among gender-stereotyped toys: Implications for cognitive am)social development in girls and boys, Sex Roles, 16. s. 473-488. vi,Sf,j.(l992. December 27). Women regain a kind of security in Islam'sembrace. Afeiv l&rir 7wies,s. E6. If ier, J. G. (1996). Search and destroy: African-American males in the criminal justice system. New fork: Cambridge University Press. Miller. M. (1998, July 27). Going to war over gays. Newsweek, s. 27. Miller, N. (1992). Single parents by choice. New York: Plenum. Miller, S. L. (1994). Gender-motivated hate crimes: A question of misogyny. In Cunan. D.J..& Remetti, CM. (Eds.). Contemporary societies: Problems and prospects (s. 229-235). Ergieviocd Chtfs. "J:PrentiCeHalL , tmmierSLimCrime Miller, S. L. (1998). The tangled web of feminism and community policing- mmie, ■ ■ control and women (s. 95-112). Thousand Oaks, CA: Sage. ^ R c Wfer, S. m.. & Kirsch. N. (1987). Sex differences in cognitive coping witti ^ • & Baruch, G. K. (Eds.). Gender and stress (s. 278-302). New ^'^psoe, presented Wter-Bemal, l (i992). To be or not to be a feminist: stutett^IB^». at tne Annual Meeting of the American Sociological Associa to. & Kanter. R. M. (Eds.) (1975). Another ^ Ml"°"ty enrollment drops. (1997. November 2). ^"<* Jjj „997. <*<** » ""M* women lag white men and women in manage" ^ w„tfiss«" delated Press, (internet). ^nsfudies-inM""0"'"'1' M,Mo". H. L. (1992), Tne ernergence of gay avians ^^of***** t stw« (S. i_6) New York. Haw0rth Press. .....rR re^m , L' & Beu. N.I (1986)7sexdifferencesinwiena<"^ - ^ ^ ^, Chel'. F. (1997). Keeping it all in the fW* § om House. ^ fcmlnism. alleges. NWSA Journal, ft Na^ ^^^Z^*^ .. C el1- J- (1974). Psychoanalysis and^^]e. M0ha«ty. c.T. (1991). Cartographies of In m (£dS.). press- chanty. C. T.. Russo. A., & ToJ^^ w (n Ma, M- A- M fjd^ and church (s. 3»-»^7j,. ^ „ ^«S P^f lneV. J-, & Ehrhardt. A. A 11^ M0 diversity Press 'ney, J., & Matthews. D- yy 0n twelve young women- * ,982) j2ir*P'0go 573 |^ _B. j. V.. & Oatwyler. M. M. (1990. Summer). Women and men in the careg,y,„g rgfe fenerations U. % 34-38 A.M 11997) irrumate violence: Does sc^toeconomw Status matter? In Cardarelh. A. p. (Ea, r-wterx*/*^ /nt/matt partners (s 90-100). Boston: AJlyn and Bacon. |», '1097). Student resistance to course content: Reactions to the gender of the messenger, feacning Sociology. 25. %. 128-133. 4ttMtn. U: & Haarr, R. 11995j. Gender, wort-place problems, and stress in policing. Justice Ouar-terry. 12. %. 113-140. MMedO. C. & Kate). P. 11998. March 20; Warning signals were simply seen as boyhood bravado 084 Today. &• 1A-2A Moretlo. K. 8.11986). The invisible bar: The woman lawyer in America. Hew fork: Random House. Morgan, M, (1982). television and adolescents' sex-role stereotypes: A longitudinal study. Journal Of Personality and Social Psychology. 43, s. 947-955. Mwgan, M„ RapUn, A. J., & Goldman. L. (1996j. Cognitive functioning in premenstrual syndrome. Obstetrics and Gynecology, 88. s. 961-966 Mordttey. E.. (1986). Power and control through discourse: The case of drinking and drinking problems among women. Contemporary Crises, 10, s. 157-179. Mother. 0. L, & Sirtun. M. (1984). Measuring a macho personality constellation. Journal of Research in Personality, IS, s. 150-163. Moyer. I. L (1991). Women's prisons: Issues and controversies. Paper presented at the Annual Meeting of the American Society of Criminology, San Francisco. CA. Moyo. M. (1996, November 21). Gender equality polarizing women. Bulawayo. Zimbabwe: PanAfrk* Hews Agency, (Internet). Mudhr. C. (1991). The gender gap and women's political influence. The Annals of the American Academ, of Political and Social Science, 515, s. 23-37. "Tmcn", '1996'' e*y0n° b3CWaSh; Ust,i3n stU!)ies 1(1 «h« united Kingdom. In Zimmerman. B.. Murray g a' ^ ** s,u<,'es (s- 234-239). New York: Feminist Pre** ml b o'™'' *""**'**Ch,cag0: Universi,y of Chicae°Pfess- u (Eds i ow WOme"'S maga"nes: Contusing differences. In Turner. L. H.. & Sterk. H. M. Mydans S 7oT* *" ' merence ,s- U9-128). Westport. CT: Bergm and Garvey. New J^' 21)' Quiet>* ^rlstian conservatives win hundreds of local ele**** Mydans, s. «.28, U994, March 13). Female agents 6ue f.b.i.. alleging discrimination New «w* r,,ne5' ^^OctobenojB^ «tW^*'B-'1996) aZilC"' A"ah'IS,amic 'eminl«s say. tew K»* 7MW»- «■ 10. s 30!? ^f0"916 80,1001 «'assrooms: Consequences for student ÄS 33' ^S!86'' ^ 60c,a' «»«•*■ of racial d.scr/mlnatJon In "»»».*.. 4Vtotan^ t Kenta*°n I« urged to separate «exe». New York Tim**- National Coti^|0 f*"*"" man nor m^^^ stondafd of American jusUce. Society, 9. *■ X71'^ °v«risnd Ptn, we IWc^»ociatiwi 1.*?». W>//Bs °*'*«*>. Belmont. CA; Wedsworih. ^mogro^^** <1992>- gender-equity study: Summery cfresW* » »« *Myle*' (l994,• r"» *» martr« analyst. WllmeUe, It: SBnS BIBLIOG"* ^TZp^ITiT 3nd v*n"-,1990' g->—-1 National Opinion Research Center. (1989). General social survey. Chicago: Author Natividad. I. (1992). Women of color and the campaign Mi. In Ries. P.. & Stone. A. J. (Eos) The American woman. 1992-93 (s. 127-148). New York: W. W. Norton. Nature of clothing tent ewdence m rape cases. Hör«» la* says. a990, Jure 3). *ew rör* Tines, s. 30. Navarro, M. (1996. April 4,. Abortion Clinics report drop in harassing incidents. New York Tmes. s. 814. Nechas. E.. & Foley, D. (1994). Unequal treatment. New York: Simon and Schuster. Neighbors. H. W. (1997). HusbarKls,wh. A14. aiBl .100« Aflt 575 u B „997, Founding molners and lathers Ne* »*: Alfred A. Kn.pl. ^,0ň'ľnC«/-o(ne, New York: Schocken. Oakley, A. (19801. Becoming BaUamine Books. ľ . T^m the great American housed Wes.port, CT: Greenwood. (1989i- ^e"caS ",e&Ve'S A S'a,US 'ePOn °n W°men Wh° Ca'e 0^r^^^.Washlng.on. 0C: Older Women's League O'Learv K. D (1993). Thfough a psychological lens: Personálny trails, personality borders, and tensor violence, (s. 7-30). in Gelles. R. J.. & Loseke. O. R. (Eds.), Current controversies on domestic violence. Newbury Park, CA: Sage O'Neill. W. L. (1969). Everyone was brave. New York: Quadrangle. Omshi, N. (1996, October 3). Harassment in 2d grade? Queens kisser is pardoned. Mew York Times. s. Al. 88. Oní&hl. N. (1997, February 16). Reading Torah. women's group tests t/adrüon. New York Times, s. 43,49. Orenstetn. P. (1994). Schoolgirls: Young women, se/f-esteem and the confidence gap. New York: Anchor/Ooubleday. Osmond. M. W.. Wambach. K. G.. Ha/nson. D. E.. Byeis. J.. Levine P., Imershein, A., & Quadagno. 0. M. (1993).The multiple jeopaidy of race, class, and gender for AIDS risk among women. Gender & Society, 7, s. 99-120. Ovens. H. J.. & Permaul-WOods. J. A. (1997). Emergency room physicians and sexual involvement with patients: An Ontario study. Canadian Medical Association Journal, 157. s. 663-684. Padevic. I.. & Oram. J. D. (1997). Perceptions of sexual harassment in the Florida legal system: A companion of dominance and spillover explanations. Gender & Society. 77. s. 682-698. fafcvic. I- A. (1992). White blue^ollar ,obs. Social Problems. 37. s. 613-628. reiicľoi ľ!lVtC'' MCGi"'Vray'B- & L G-<1990)' ^o"31 *»'«ton in sexOetermming ^IT^^^^-^^fsmate. Nature. 346. s. 279-281. Bo*ker L H ,Z«T° ***** "* altema,™<* "t female victims to spouse abuse. In ^(s 107 uTw 6 Wther?lnChriSt-C- &plak°». >■ «asj. "omanspir* Ragfia c .mm.T?" *anMC0: Harper an« Bo* ^^«W'^rTíert^a,',«B»-New Yof*l: Vintage. «• 36-43.68. s, 72-73. ** ^ V,tínam-1011 "ounded. Tfte New Vbrtc Times Magazine. Capper. B., 4 Gertiant M mm, „ s. ' M'(199'. October). Moving forward, failing oack Är/V£M Commiw?;cató,, s Perceptions of mate and female principals and teachers. Pa*e.M.B.,i9R-i c ' M B !fHfPltn**>- fm, ftndlngs. ^ "*e*nenW*^ °haneeS mooa» andT, a' CyC'eS and b^***- «s„ s. 126-128. p*80n»- t. uasTf? *ul*cts- Schorr*, or tv "'3,'0,, leve,s - ,0 ,5e,S0^3,^ a"« to the social structure. « Press, x. socialization 3nd MeractSon {s, 3.33). Wf0ttton- C- J- '1992' Cnildren of 'esbian and gay parents. CWOtmcrr*.: 63.f. 1025-1042 paderswi. P. (1996). Rambos and himbos: Stereotypical images of mm in advertising. i„ uner.' t. M. (Ed), 'mages that injure (s. 93-96). Westport, CT; Praegef. 4 p^i, M.. Daniels. C. & Rosofsky, R. (1989). Corporate response to reproductive Hazards in the ■orkplace: Results of the family, work, and health survey. American JomttorktoatnaiMedane. 16. s 267-280. tor.R. 11987. March 22j. r iurnber of Blacks in top Jobs in aoVnifli««lonc« 9.30. ftsarlman. S. F. (1987). The saga of continuing clash in the testa*) conrnunty. or will an army of extovers fail? In Boston Lesbian Psychologies (MlecmiE&kU^P**»*&s^a>2«-preference and sex-role typing. See/*BeM^'"^'!^wu^it7- '" '"' ''" J. (1991, July 29). Kenyans do some souwear^ times, s. Al. 7. ^ofSff******5 " '"' ' * " ferry. D. G„ & Bussey. K. (1979). The soc^ teafl« s_iS»r0iZ and wen. ^ ey Persona/,r/ and Soc^A^^^oy***-*^- S^' 5' ^0. c. S.. * Putnam. B. A. (1979). Sex^ste^ S41"50- ^^^ao^P*^H Mo«. K. S.. & Fiore, M. (1990). Pursuit of noou** ^^povnents of mental heasth: bar* chosen? Sex Roles. 23. s. *^2* -arec^^^ •*«*•. R. 0.. & Gilroy. F. D. (1985) Erover-mans' findings reexarni^^^S^^*. do«« * ^'"PS. P. (1998). Censored. l99S-<^ ^t***"* "WlliW. S. P.. & Schneider. M. S. - Washington, DC: Reuters. (Internet). wcl0 appeal rape case. (1997, October 9). Toronto Star, s. A33. Ler. G. H. (1982). The problem. In Goldman, N. L (Ed.), Female soldiers - combatants or noncombatants? (s. 217-236). Westport, CT: Greenwood Press. Ql)inn, p. x. (1998, February 11). Maine voters repeal gay rights law. Atlanta Constitution, s. 1. Quinn, P., & Wen, K. R. (1989), Facing challenges and making compromises: How single mothers endure. Family Relations. 38. s. 390-395. Rabbi group Otis gay unions. (1996, March 28). Philadelphia: Associated Press. (Internet). Ragins, B. R.. & Scandura, T. A. (1995). Antecedents and work-related correlates of reported sexual harassment: An empirical investigation of competing hypotheses. Sex Roles. 32, s. 429-455. ftaiborn, M. H. (1990). Revenues and expenses of intercollegiate athletics programs. Overland Park, KS: The National Collegiate Athletic Association. Raines, H. (1983. November 27). Poll shows support for political gains by women in U. S. New Kirk Times, s. 1, 40. Ramos, I., & Lambating. j. (1996). Risk taking: gentler differ Science and Mathematics, 96, s. 94-98. Rankin, D. (1987. May 31). Living together as a way of life. «»r»»j ■ • ^ qf Raskin, P. A., & Israel, A. C. (1981). Sex-role imitation in children^rem model, and sex-role appropriateness of modeled behavior. Sex o ^ Research on toyman, p. (1993). Pathways for women in the sciences. We ese. Women. sgme ,„ Hum, S. (Ed.), Issues in "aymond. J. g. (1990). Fetalists and feminists: They are not feminisms 257-261). Mountain View, CA: M«rf»M- n.ta)n1utJ(ationaid^^fe(luc3teS,,,en' Rayner, B. (1997, August 10). Stamping out scourge of ge^ women about dangers of female circumcision. ottam^n ; News, (1997), / don'r want to talk aouuio(jp|esv Recer. P. (1997| Aprj| 4) studies fjnd children of lesbia , 1443-1450. alk about it. s- 36A. Pivchologic3lRe^ns'l.Sde^j0prnentsi ^ 0. M. ,1994). Materna. « ^ «*< P. T. (1982). Socialization of Black female c ^ ■ oi ^ gf mtetncs and Active (s. 137-155). Bethesda. MO: ^ »" R- U. & Yen. S. S. C. (1981). Premenstrual tofuni vers'ty students. SexRoles. Gynecology, 139, S. 85-104. N. West. ^eid. S. T. (1987). CfMnalJtism. Ps;j; sej;ua, ftarassm«-e,liv'M.E.,Lott, B., &Gallogly,S.M.(l9 ■ .. 91^arZ, s. (i992). fl^-^r^^^^^'* Re^tti, c. M, (1987). Newwave or ^ Se* Rotes, 16, s. 265-277. pgrta****1' _s ^ ^ÖS^" ty °r ftehzetti, c. M. (1992). Violent be Sage. Ren*ettl. C. M. (1996). The povei socia/ Serwces, 4, s. 61-68- R*n*eW, C. M., & Curran. D. f1 Cr'ses. 10< s. 137^155. g) "«izeui, c. M„ & Curran. D- J-1 /ices red I«1 pians- ctural cons train'4 1 Aiiy"3 (8 reform-tnde9í:or,■ ■rar? 5 73 ! workplace. Annual Review of Sociology. 19, s. 241-27Q jjjWn, B. (1993). Sex segregation in the ^ men.s work. Sgx segregation Qf} ^ skin. B. A.. & Hartmann. H. I. (MW^ ^ jot,. Washington. DC: National Aca e • Explaining women's inroads into Reskin. B. F., & Roos. P. «• i^u>- JW w^ ^ presg mate occupations^ ™{^e^*q*™ content of boys' and girls' rooms as an index of parents' Rheingold. H. L. & Cook, k. v. ixa /■ behavior. Child Development, 46, s. 459-463. Rhoads S E (1994). Incomparable worth. New York: Cambridge University Press. Rhode D L (1997). Speaking of sex. Cambridge, MA: Harvard University Press. Rhodes. J. (1991). Television's realist portrayal of African-American women and the case of "L. A. Law." Women and Language, 14. s. 29-34. Riding, A. (1992. November 17). New catechism for Catholics defines sins of the modern world. New York Times, s. AI, A17. Riding. A. (1993. January 9). European inquiry says Serbs' forces have raped 20,000. New York Times, S. 1, 4. Ries, P.. & Stone, A. J. (Eds.) (1992). The American woman. 1992-93. New York: W. W. Norton. Riger. S. (1988). Comment on "Women's History Goes to Trial: EEOC v. Sears, Roebuck and Company." Signs, 13, s. 897-903. Riger, S., Foster-Fishman. P., NelsonKuna, J., & Curran, B. (1995). Gender bias in courtroom dynamics. Law and Human Behavior, 19, s. 465-480. Rimer, S. (1993, December 8). Gay rights law for schools advances in Massachusetts. New York Times, s. A18. Rimer, S. (1996, October 23). Blacks urged to act to increase awareness of the AIDS epidemic. New York Times, s. Al, 16. Rimer, S. (1997, November 25). Children of working poor are day care's forgotten. New York Times, Spf'J;Smco!,1'arit"3"bie,em'"litt,e lnSUlts'little compromises. New York Times.s. F5. sewal interest and self.a^«»!! ****** °'the menstrual cvcle an<* the social week on mood, fteem. and i«nessPerf°rmance'ln ^or, 0. L, & Woods, N. F. (Eds,). Menstruation. Risen, n„ wheeier Est? W YOrk: Hm"<*™*-. »iieeier, t. S., & Keats, B. J 8 Mdc,^ ., , Science. 262, s. 2063-2065 ' '' Male sexual orientation and genetic evidence. Ri«n, j..& Thomas, j. L (19qR. w — ^ * (1980). Sociology^" 3ngelS- Y°rk: B3Sic B°°^' p""«ton, nj: Author • SJ»' stance abuse: The nation's number one health problem. Roberts c "Oberts, s Mqqc , j. R^^n,S;r2I)'Wo^'! C E.. & camPbe,i. o ^ of New York Press. 0,coW- ^.^w Mexico Press. Root. M. P, P. (1990). Disordered eating m ■ g. u*ee_ ww mat * are lr> Chavkin. W. (Ed.). OowWe^ ^ ft. R^nberg, j.. Perlstadt. H.. A'jT^ disparagement, and harassment ^<,,^ 7. S. 415-433. , ^ 2 segW"0"and w°menS ear,y-career Rosenfeid R. A., & Ka«eW* ^ s. **" Perspective. Acfa Sociology J> , w. ,. 250-258. Rosenfeid. R. A., & * ^' Pollcy-Stud|ÄS Rossi. A. S. (1973). The feminist papers. New York: Bsnlam. _ n^j.. limn -anti cnrial tirr „ mottTbo* lime and social time: Mood patterns by menstrual cycle >sl A S.. & Rossi, P-1-1""1' DU ' „ . - „ 97q 1f)M k socr'a, Science Research. 6. s. ^r j-jub. , and day of the wee _ 0y,10,TOfess/ress. Chicago: University of Chicago Rossi. P. (1989). Down and out In America, uk b Rothblum E. D. (1982). Women's socialization and the prevalence of depression: The feminine mistake. Women and Therapy, 1. s. 5-13, Rothman, B. K. (1984). Women, health and medicine. In J. Freeman (Ed.), Women: A feminist perspective(s. 70-80). Palo Alto, CA: Mayfield. Rothman, 8, K. (1989). Recreating motherhood. New York: W. W. Norton. Rothman, B. K. (1992). Now available In the freezer section: Packaging the frozen embryo. Paper presented at the Annual Meeting of the American Sociological Association. Pittsburgh. PA. Rowbotham, S. (1989). The past before us: Feminism in action since the 1960s. London: Unwin Hyman. Rowbotham. S. (1997). A century of women in Britain and the United States. New York: Viking, Rubin. G. (1975). The traffic In women. In Reiter. R. R. (Ed.). Toward an anthropology of women (s. 157-211). New York: Monthly Review Press. Rubin, J. Z., Provenzano, F. J.. & Luria. Z. (1974). The eye of the beholder: Parents' views on sex of newborns, American Journal of Orthopsychiatry. 44, s. 512-519. Rubin, L. (1991). Erotic wars. New York; Harper Row. Rubin, R. T.. Reinlsch, J. M.. & Haskett. R. F. (1981). Postnatal gonadal steroid effects on human behavior. Science, 211. s. 1318-1324, Ruble. D. N. (1977). Menstrual symptoms: A reinterpretatlon. Science, 197 s 291-292 Rcether, R. R. (1988). Women-church. San Francisco: Harper and Row. tmply.'(1"71' B°yS A retUm l° Slne'eSeX edUCaU0n- New Y0fk: Hen" Holt ar1d *»h.S.E. (1998, Winter) Wh can Englewood Cliffs. NJ: Prentice-Hall. y can t you see her? A mother assails color blindness in schools. Outlook, Roshton, J, p., j, Ankney, C. D (1996) Rral , social class and race Pavchnn**,, * an" C0Snitive ability: Correlations with age. sex. «««•II. D. E. H (1986 ™om,c B«'Mn and Review. 3, s. 21-36 —«• » 6 H. «1990 SeT ** BaSiC Book, RU8W«. D. E. H. ,1993). lntVoducZTo(reV- ^ Blo°mln»<»>. Indiana University Press. R »*» ** Teachers CoUege Pre!, " RUSSe"' D' E' H- (Ed.,, Making violence sexy. ,s. 1-20). ' sT-11994. Feb,uary 2 Sw "(8ie* - 207). New York: Pantheon. K[ aU'1 m0de' °r vtCUm stories, who will cover for me? New York "son, j. h. (i97a, <; ' ,5'206-227, Mher'D«"94,.FaWoÄ;j;f:^enwooo Proas. impia ) breast ^ W. (1998)- Electoral politics and abortion: Narrowing the message. In Solinger fi (Erj, ■«* * M' ce'1"Jry °r StWgg'e- 195°-2°00 is. 111-123). Berkeley, CA: University of fjwnia Press- ■0tian, A. (1996a. July 8). A look at the research: Lots on girls, little on boys, U. S. News and mid Report, s. 52-53. ^unan.A. (1996b, August 19), Life after the lawsuit. U. S. News and WorldReports. 57-61. Sjryels, s. U. (1995). Fetal rights, women's rights: Gender equality in the workplace. Madison, Wi University of Wisconsin Press. Sunday, P. R. (1981). Female power and male dominance: On the origins of sexual inequality, new fork: Cambridge University Press. Sriay, P. R. (1990). Fraternity gang rape: Sex. brotherhood, andprivilege on campus, ew or. m York University Press. mmen, z SanUay, P. R. (1996a). Rape-prone versus rape-free campus culiures. s.191-208. $*«ay, P. R. (1996b). A woman scorned. New York: Doubled S«lrnair. M. (1980). The invisible alcoholics. New York: McS'aW*'oftele*,ior>>>**-New m: ^rs, M.. & Rock, M. (1988). Waiting for prime time: The women HarperCollins. -^^"""TZ **• * 4 Ha.1. R. M. (1986). The campus ^J^**"*"* ontninlstrators, and graduate students. Washington. 0C- Women. „ fi„diri« ^ D. E. (1994, May 27). job-seeking women in J*»" J** V. (1986). women in American society P^\e xyV # ^ T. R„ & Miller, j. E. (1970). Demonism re* sinology, s. s. 170-195. **"«■ * D., & Blanchflower. D. G. I^^V . ***ood: Analysis of a British birth cohort. Af*»* ^ ^ ^■^.,1986). Gender and race diff^5 Hem Issues m ^r#* Ne*Vork: Charles Scrlbnar-s Sons. - v. USBO). t^enaer a..----- . ^.msi national Forum. 9. ^^^^^••■^ J*««y. C (i991). God a/"* s0iart Sa"ef. S. (1996). "Out of the blue • ^ & McNaron, T. A. H. (Eds.). ^«y* ^5 A1" j.(1987). Science, sexual d^cA.^- , ^s ^^r.mes /^J.Analy.mg gender. New^y^ ^"•ali. J. (1992, October 1W-18-21, 29, s. 41-42.60.^ „ J. (1993. March 5). PJ)SUtM. ^"niiit, E. (1988, December *• 1. 36. ASP*1 ^hiltt. E. (1994a, January -«*,,r yrf"^" S. A22 'batuelinesare shiftin& 00 women in war. New York Times. S. Al. D23. 5»' ***** battle of the sexes is sharper than ever For many White Scott D.(19«). ThTpcZro)* C****.m**^ ch8d0r- *** *»* H«s Magazine, s. 46-51. Pape, presented at the AnJ*"™***™ " COfporate*ovemme"t affairs: A gendered perspective-Scott D. B. (1996) StatedAmerican Sociological Association. Los Angeles. CA. " «^^^ovemrn^n -*? mstmme«a«S": Conv>cted rapists describe the rewards ?hiHartiecK K h0mosexual students: Are personal feelings ^andcurrw.,., , nx: Haworth Press. r'inS-: •JO." ?c" ^ 1 Vf" 0*1109911aLICMt.a—t w~ |||.lfe..nj. c*noeseqr(s.179-1» ». l A. Motet, u. ftwfasnta. K.. A Gi ľEicer. \v -rsri-;- - ;- : ľí.í : ■?=~ ji'j ---■;:' '.í'- ":■ f íľ-r; í: sŤsxervz-i s: r-ar:1?S~ ^W-L(1993L *Sunt«3*ß mrthering' •MKten. S^s. 18. S. 618-639- ^•saemPost. <-LU990. May 28J. Guns and do»s- >ur> «.S.16E- : Cr-; ir i- i2-rl -VI -v^ -■ -3— - :-S~íŕ: : :- " ":--."t": •' " •■■it:"*-' ; CS 5L Want doftÉie S» i.-rojŕ 5ŕ' S.A. ^.Ltiaao Ma» 281. Guns anddo*s- T "«aon of the bram tor laneuaee. Nsß^'mi pes*001 8- A. (1992,. women, men and CT: GreertMOod. B- A^i John, D. (1993)- C**5 Ls-401^2«. •p-(1994, August 16)-C»*»8'' J"*8- s. M, A8. P- (1997. February 26)- " p- (1998, ianuanf 21>- N6*., ^*a*. B. L. & Dorruiwck- J- R" *_ ■or* t *** . He* LlU- T*3™- J- A- (1382). Matt* 56S , m ii' 0" *Cl Z .?" W YOřk: BaSil 8lackwe»- m^. ' CT- Serein and Garvey, ' Differences that make a difference Smyth i. (1993) ' w«tport. CT: Praeger ^ ,n Lester' P' M- <"•>• Images Snell,T. L 4M ers care for the S^«-W. I lr "j!0" f c- (1994). Women7n"Z"eZti0n: Camb^ Harvard University Press. ■Jr-Beik,s s a . ""Kmíne .„„ I"' c' 1111987). a,cohol lted Personality tf_,v iZ s' 329-336.OU 6atmg in south*estem Pueblo Indians and Hispanlcs. — "^nien in prison w ------ narvara university cress. Hawhins, R. C. || (1987, fh,n80n- DC: u- S. Department of Justice. *** '■ & Ha,fis, m b ?'T anfl ^"'elated oer '„ ™ dfUg use ln ^ressful times: The 16, s. 359-374. 0992. October 6). Mindworks: Question on gender brings out stereotypes. Minneapolis o. iE. 3E MEjacklin.C. N.. & Maccoby. E. E. (1983). Sex-of-chi.d differences in fathered interact-on 7oneyea' °f a6e' Ch'/d Dev,e/°Pmen(- 54- s. 227-232. S^,,e. (1997). Children-s television commercials and gender-stereotyped messages. Paper presented at the Annual Meeting of the Association for Education in Journalism and Mass r^munication, Chicago. IL. j^ter-joy. Z. K.. & Carlo. T. A. (1998). Parenting through prison walls: Incarcerated mothers ami •■ Sen's visitation programs. In Miller. S. L (Ed.), Crime control and women (s. 130-150). Thousand Oaks, CA: Sage. yatoff, N. J. (1992). Black women and White women in the professions: Occupational segregation i/nceand vender, 1960-1980. New York: Routledge, Chapman and Hall, immer, B. (1983). How does menstruation affect cognitive competence and psychophysiological response. In Golub. S. (Ed.), Lifting the curse of menstruation(s. 53-90). New York: Hamth Press, ixmrs, C. H. (1994). Who stole feminism? New York: Simon and Schuster. So« V. I. (1991). Single Asian American women as a result of divorce: Depression *<<^^* insocial support. In Volgy, S. S. (Ed.), Women and divorce, men and divorce (s. M:HaWOrth' ,■„„, sexual involvement. *»». J. L. & Pope, K. S. (1991). Treating victims of therapist-pat^' Psychotherapy, 28, s. 174-187. a definition olatose- New iö* «w* 0. (1993, September 27). Women asking U. S. asylum expand ril»s. s. Al, 13. . W: Piirwton University ***»>. E. (1994). Comparable worth: Is it a worthy policy? m 10). S3" Baptists say women should "submit graciously » Late City/UT: Associated Press. (Internet). 0SAnRoDerls,H.(B»A B- (1995). Biological determinism and ^.<1981).TheGateKeepers:Afemini^ s B fem/n/st researc/, (s. 186-202). tt1e cere^1 ^ ^ ""'ngfem/mst ^- R. (1982). Some effects of disconnect s-1223-1226. C 4 London. P. (1985). ™""„p»^«":«>.<«»"-',*.»»»■„ «^(S. 77-79). GU»fo,d, CT: V* ^J^^^,^^ /^Presented at the Annua, Meeting^^«J5-^'S 7^ J- (1986). Are feminists afraid » 32. 'nMi^*e„, j., & 0akley, A. (Eds-). ^' ^ ^ ^ prt 0flS 5 " J" <1990). Brave new l6on- iMe*yflf,<; ..trs^ ic«y. J- (laom nPw rarnrV'^- " fón.i«,s :ey'j-.VThorne7B"(l985). TW> ,jou. 301- 316. BIBLIOGRAFIE >'E-A. (1992). intimidatingf Education, 3, s. 3»^^ " "ko' 6- A, (1996). Warn**5 ^nst ktemen. 2. s. S-24" 587 ,u„m»n darker and criminology. In Renzettl. C.M..& Goodstein Stanko. e. A. (in press,.J*^^perspec,„e, Los Angeles. ca: Roxbury. T D (EdsTilo« exp/cs/on: Generals of femrn/st sc/»/»*»/, (s. 254-269). New York-Teachers College Press. Stansell C (1986). City of women. New York: Alfred A. Knopf. si les R(1995) Health among African American males. In Sabo. D.. & Gordon. D. E. (Eds.), Mens hearth and illness (s. 121-138). Thousand Oaks, CA: Sage. Staples R & Jones, T. (1985). Culture, ideology and Black television images. The Black Scholar. 16. s. 10-20. Starr. P. (1982). The social transformation of American medicine. New York: Basic Books. Starhawk(1979). Witchcraft and women's culture. In Christ, C. P., & Plaskow, J. (Eds.), Womanspirit rising (s. 259-268). San Francisco: Harper and Row. Stark. E. (1990). Rethinking homicide: Violence, race, and the politics of gender. International Journal of Health Services. 20. s. 3-26. Statham, A, Richardson, L, & Cook, J. A. (1991). Gender and university teaching: A negotiated difference. Albany: State University of New York Press. Steenland. S. (1987). Women in broadcasting. In Rix, S. E. (Ed.), The American woman 1987-88 (s. 215-221). New York: Norton. Steffensmeier, D.. Kramer, J., & Streifel, C. (1993). Gender and imprisonment decisions. Criminology, 31. s. 411-446. Steffensmeier. D. J. (1982). Trends in female crime: It's still a man's world. In Price, B. R., & Sokoloff, N J (Eds.), The criminal justice system and women (s. 117-130). New York: Clark Boardman. teil t TT* B-A'<1987)- Mafital inf'UenCe ,evels and symptomatology among wives. YiTuSli Press5"0"56'°"genderandm("f*"e roles i & Hart(ess ■ K es affecting women's employment in industrial countries. In SWnM..e.(1978, November)'Ero ica L " »°*">*l*- 307-328). Mountain View, CA: Mayfield. g ;^78' d POm0graphv: Aclear and present difference. Ms., s. 53-54. C'sP;r2-JUlyl9)-ValiC3^ondonessome Steimels, p. (19q. .. H m dlsCnmination against homosexuals. New York s^^KS^'^S^k'^ Pr0test-ts. New York Times, s. 8. SSeinfeiä, p. P (199e ^s.i.16 u). Won an on women as priests is "infallible" doctrine. £ ^^C^**« be Priests. ^ ^ ^ s. A17. Ianguage of Catholic discontent. New emmetz, S. k. (1978). The battered husband syndrome. Victimology, 2, s 499-509 5teir,metz. S. k. (1993). The abused elderly are dependent: Abuse is caused by the percept.on of stress associated with providing care. In Gelles, R. j., & LoseKe. 0. R, (Eds P °f on family violence (s. 222-236). Newbury Park, CA: Sage. Stevens. P. E. (1998). The experiences of lesbians of color in health care encounters: Narrative insights (or improving access and quality. Journal of Lesbian Studies, 2. Stiehm, i. h. (1985). The generations of u. S. enlisted women. Signs, 11, s. 155-175 Stillion, J. M. (1995). Premature death among males. In Sabo, D., & Gordon, D. F. (Eds.), Men's health and illness (s. 46-67). Thousand Oaks, CA: Sage. Stoddart, T., & Turiel, E. (1985). Children's concepts of cross-gender activities. Child Development, 56, s. 1241-1252. Stolberg, S. G. (1997a, May 16). Senate tries to define fetal viability. New York Times, s. A18. Stolberg, S. G. (1997b, December 14). For the infertile, a high-tech treadmill. New York Times. s. 1, 36. Stolberg. S. G. (1998, January 11). Shifting uncertainties in the abortion war. New York Times, s. WK3. Stombler, M., & Martin. P. Y. (1994). Bringing women in. keeping women down: Fraternity 'little sister" organizations. Journal of Contemporary Ethnography, 23, s. 150-185. Stombler, M„ &Padevic, I. (1994). Getting a man or getting ahead: A comparative analysis of Atow American and Euro-American fraternity little sister programs on college campuses. Paper presen at the Annual Meeting of the American Sociological Association, Los Angeles, CA. ^ Stone. L, & james, C. (1995). Dowry, bride-burning, and female power in India, wome mternational Forum, 18, s. 125-134. novjch Stone. M. (1976). When God was a woman. New York: Harcourt BraceJovan ^ st°neman, Z.. Brody, G. H., & MacKinnon, C. E. (1986). Same-sex and ots^ Voices, roles, behavior, and gender stereotypes. Sex Roles, IS. s' . 78_92). Newbury S"a.e, L. (i992). Beer commercials. In S. Craig (Ed). Men, masculinity and med Pa*. CA: Sage. . rn exiles. R- >■■ & l0**e'0 R' Straus. M. A. (1993). Physical assaults by wives: A major social pro ■ ^ cfl, Sage. (Eds.), current controversies on family violence (s. 67-87). n gs ftom m Natrona S*aus. M. A., & Gelles, R. J. (1990). How violent are American^ ^^^v^ce Family Violence Resurvey and other studies. In Straus. M. puWisners. R } (jma/ 0, MefÄ. 32Z s. 1483-1487. I T^ZZZ» m. T*«. clerk is threatened in 3d attack. TVe. York Time, s. ! ISl^S -ark haunts college. ,1996, May 5). A,e„ H** Times, s. 30. Ss "a study o, life expectancies. ,1997. December 4). New »mes s. A24. Sutker P. 8 Patsiokas, A. T, & Mam. A. N. (1981). Chronic illicit drug abusers: Gender comparisons. Psychological Reports. 49. s. 383-390. Sutllve. V. H. (1991). Female and male in Borneo. Williamsburg, VA: The Borneo Research Council. Swarns, R. L. (1998. April 14). Mothers poised for workfare acute lack of day care. New York Times, s. Al. B8. Syme, S. L, & Berkman, L. E, (1997). Social class, susceptibility, and sickness. In Conrad. P. (Ed.). 7he sociology of health and illness (s. 29-35). New York: St. Martin 's Press. Taeuber. C. M. (1992). Sixty-five plus in America. Washington, DC: U. S. Department of Commerce, Bureau of the Census. Taeuber, C. M.. & Valdisera, V. (1986). Women in the American economy. Current Population Reports, Series P-23, #146. Washington, DC: u, S. Government Printing Office. Tallichet, S. E. (1995). Gendered relations in the mines and the division of labor underground. Gender & Society, 9, s. 697-711. Tannen, D.(1990). You just don't understand. New York: William Morrow. Tannen, D. (1994a). Gender and discourse. New York: Oxford University Press. Tannen, D. (1994b). Talking from 9 to 5. New York: William Morrow and Company. Tanner, ft, & Z.hlman. A. ,1976). Women in evolution. Part I: Innovation and selection in human origins. Signs, 1, s. 585-608. lort!iSSTmiSmeaSUre0f m New York: Simon and Schuster- wis, iT;ej;r;ty °:;t rcan w°men,s ******* w. .„ University Press S°da' P'0teSt <5' 277-301>' New Y°*: 0xford Routiedge. ' Rock s-°^babr. Feminism, self-help and post-partum depression. New York: Teilmann, K. S., & Landr/, p. „ Jf_ Crime and Delinquency is s 47-sn juvenile Justice. Journal of Research in Tetech,K.,1992jJuly22) A5m. Te"y- «. M. (1978). Trends in fe^^ ^ "**' ^ ^ New York TimeS' S' B1' B4" PaW< presented at ,he Arinua( „ ">me: A comparison of Adler, Simon, and Steffensmeier. Gneise«. CA. M^ of «» Society for the Study of Social Problems, San '"Olerge, N. 11993), The SPOrt: W°men'coaching'and the naturalizatlon ■ "/«iwa.iiy ana the production gender in women's hockey. r-oroes four hundred. (199fi 1M87). Negotiating roles, in I b6S MiWWi>e. s. 244-249 ^'Olesfs 11 6 ln Crosby F I icm > „ •-^-^a. HaVe" Ya'6 ^'varS4preSSPOl/Se' ""^^ 2KS * ^'^dt7 °f ^ N6W borrow. rs"V of Minnesota p eeP- American women speak- out on eating problems. mmPson, C. ,1964). interpersona, psychoanalysis: The selected papers of Cm M. Thompson. New York: Basic. Thompson, EH. (1991) Beneath the status characteristic: Gender variations in religiousness journal for the Scientific Study of Religion, 30, s. 381-394. S'uusness. Thompson, L, & Walker, A. j. (1989). Women and men in marriage, work, and parenthood Journal of Marriage and the Family, 51, s. 845-672. Thompson, S. (1984). Search for tomorrow: On feminism and the construction of teen romance. In Vance, C. (Ed.), Exploring female sexuality (s. 350-357). London: Routiedge and Kegan Paul. Thorne, B. (1982). Feminist rethinking of the family: An overview. In Thorne, B. (Ed.). Rethinking the famiiy(s. 1-24). New York: Longman. Thorne, B. (1992). Feminism and the family: Two decades of thought. In Thorne, 8. (Ed.), Rethinking the family: Some feminist questions (s. 3-30). Boston: Northeastern University Press. Thome. B. (1993). Gender play: Girls and boys in school. New Brunswick, NJ: Rutgers University Press. Thorson, E., & Mendelson, A. (1996). Perceptions of news stories and news photos of Hillary Rodham Clinton. Paper presented at the Annual Meeting of the Association for Education in Journalism and Mass Communication, Anaheim, CA. Than. M. j., Day-Lally. C. A„ Calle. E. E„ Flanders, W. D.. &Heath. C. W,Jr. ,1995). Excess mortality among cigarette smokers: Changes in a 2f>year interval. American Journal of Pub„c Health. 85, s. 1223-1230. comparative analysis of three PMS Thys-Jacobs. S.. Alvir, J. M. J., & Frataracangelo R (1*T ^ ^ assessment instruments - The identification of premenstrua Psychopharmacology Bulletin. 31, 389-396. revislted. Signs, 5, s. 504-517. Tidball, M. E. (1980). Women's colleges and w0 R(jra| tesbjanS' strategies for coming c-Tiemann, K, a.. Kennedy. S. A.. & Haga, 2 health care professionals. Journal of Lesbian ^ ^ university Press. Tiger, L, & Fox, R. (1971). The imperial anim ■ cs: An update. Harvard Educational Tobias, s.. A Weissbrod, C. Review. 50, s. 63-70. f s weign cost of office «0 families. New York Tlms^AM. Toner R ,1996 February 9). C**^*?J^(ton. scholarship, feminism, and language change. In oner. R. (1996, February 1 (ntroduc(ion. ^mg: Theoretical approaches Treichler. P. A., & Frank, F. W ^ language, ^eF>^ ^ j^^^g^ Language Association of America. Prank. F. T^, , W., .Treichl, P, A. ^Soidelinesfornonsexis ^)G^ Modern Language Association of America. "True love Al2. "hv the mass media, signs. 1. s. 528-542. waits" for some teena* ,s depic,l°n ™ , nq78) Hearth and home: Images of women in the Tuchman. G. (1979)- ^ 0ene«. J- Tuchman, G., Danie|s-^' flj(ft)rd l",lv8rS'(Jgg5). The decline in marriage among African Americans: mass media- New »''^n. 0- lE^.jcations. New York: Russell Sage. Tucker. M. B.. & m *es*<*^'"mics: Theories, Queries, ana visions. New York: Haworth. ------- ""rs*°^ags|. Blse*fR (i993). Socializing women doctoral students: Minority and af Higher Education, 16, s. 355-370. j. T. (1998). Sources and determinants of social support of journal of Health and Social Behavior, 39, s. 137-151. pejirlih' „ fi\os. Turner. H- fpar*ons ' out to t "---------- u f Vf 09*** minting: Theoretical approaches and guidelines fornon- Treichle, P. A.. & ^^^^^s, Language Associa.i- nr America. "True love (Eds.,. Language.^ ^ New York rimes. .. sex/st usage (s. l3r fj393. sePj majs ^ $igns, 4, s. Tucker. N. S. (EdJ; '0mps°n Turner, C. s. V- maiority^.n. 531 Turner. L. H.. & Sterk (1990), Learning together: A history of coeducation in American public schools. ''ress. and the revaluation of women's roles within American Jewish Women, religion antisocial change (s. 477-494). Albany: ja M (1994) introduction: Examining "difference." In Turner. L. H. ' r Z: Differences that make a difference Is. X l-XVI). Westport, CT: Bergin and &J^mmn'Lln .ack pensions (1996. July 30». Washington, DC: Associated Press. (Internet) Tyack,D.,&Hansot,E New Haven, CT: Vale University Press umansky, E. M. (1985). Feminism life. In Haddad, V.Y., 4 Findly. E. B.(Eds.) State University of New York Press. United Nations. (1997). Report on the world social situation. 1997. New York: Author. United Nations. (1998). Maternity protection at work. New York: Author. Unoe. v., & Harbeck, K. M. (1992). Addressing the needs of lesbian, gay and bisexual youth: The origins of PROJECT 10 and school-based intervention. In Harbeck, K. M. (Ed.), Coming out of the classroom closet: Gay and lesbian students, teachers, and curricula (s. 9-28). New York: Haworth Press, U. S. Bureau of Prisons agrees to reforms in settlement of sex suit, (1998, March 4). San Francisco, CA: Associated Press (Internet). LI. S. Department of Commerce, Bureau of the Census. (1976). Historical statistics of the United States. Colonial Times to 1970. Parti, Washington, DC: U. S. Government Printing Office. . Department of Commerce, Bureau of the Census. (1985). Statistical abstract of the United States, 1985. Washington, DC: U. S. Government Printing Office. u. S. Department of Commerce, Bureau of the Census. (1991). Statistical abstract of the United States. 1991. Washington, DC: U. S. Government Printing Office. U. S. Department of Commerce. Bureau of the Census. (1993). Statistical abstract of the United States, 1993. Washington, DC: U. S. Government Printing Office U'SUT3,To!n! °f COmmerCe' BufeaU °f the Census" <1994>- statistical abstract of the United States. 1994. Washington, DC: U. S. Government Printing Office. *e census-(i996>'ä'abstract °f m Mted U. S Department of c Govern™nt Printing Office. States, 1997 V^ZT^'*™ * ^ CenSUS"(1997)' stati^ical abstract of the United M. S. Department of Defense (199^7™' US. Department of Education (1997' Z, Wanpower statis^- Washington, DC: Author. 'epon. Washington, DC: Author *lementary and secondary school civil rights compliance M.- S. Deparlrnemo(Heaim and °f_ States, 1991. Washlngto ^>Ces'National Ce«er for Health Statistics. (1991). Health. u S-Department of Health and Hum"' «1 "* S' G°Vernment Printing Office, toted states, 1994. Washington d'-h^c' Nati°na' Center for Hea,th Statistics. (1995). Health 'D^parUner« of Health ümans.,..: :G0Verrmep'tPrl"«ngOffice. - or Health and H.,m„ ^ ' ""^rnment Printinc I99, , Centertorlalth Statistics. (1996). r Health Statistics. (1997). H rinting Office. ■naltreatmem 1996. Reports • li99l>. Women In^l?^ System- Washington, DC: Author. i. r ------^»3. u s r-„. ' ,,a,|onai c to« ľ9'"1 3aa Hu^n Servis °Vernment <>«lce. UMn" andNee«M Data. Vdaon. Washington. DC: U. S. Government Printing Sort, S. Department of Justice. ,1994). Violence against women. Washington DC- u ■ n of Justice. ngron' DC- U. S. Department U. S. Department of Justice, Bureau of Justice Statistics (19941 utvm -DC: U. S. Government Printing Office. W«s« Washington, U. S. Department of Justice. Bureau of Justice Statistics. (1996,. sourcetco^f 1996. Washington, DC: Author. "'Justicestatistics. U. S. Department of Justice, Bureau of Justice Statistics. (1997). Criminal victimization in the United States, 1994. Washington, DC: Author. U. S. Department of Labor. (1994). Working women count! A report to the nation. Washington. DC: Women's Bureau, U. S. Department of Labor. U. S. Department of Labor. (1997a). The glass ceiling initiative: Are there cracks in the ceiling? Washington, DC: Author. U. S. Department of Labor. (1997b). National census of fatal occupational injuries, 1996. washingti DC: Author. U. S. Department of Labor. (1998a). The employment situation: May 1998. Washington, DC: Author. U. S. Department of Labor. (1998b. January). Employment and earnings. Washington. DC: Author. U.S. Department of State. (1994). Country reports on human rights practices for 1993. Washington, DC: U. S. Government Printing Office^ Families. ,1990. June 28). U. S. House of Representatives, Select Committee on Children, " Victims of Rape," fact sheet. f gf e(SMation statistics, 1996. U. S. National Center for Education Statistics^ (1996). ug Washington, DC: U. S. Department ofmcm*' mAme(lca. Washington, fJC: u. S. Government U. S. Senate Special Committee on Aging- i^1'- Printing Office. ,e body. London: fioutledge. Ussher, J. (1989). The psychology of ™ v Sodety Publishers. ,s\xvov,. t>j pn-iiadeMW- w aa2ression in women: Influence of Vanderstaay. S. (1992). Street Ives- r mer afld aggression C^STH^SSSi--"--°~~ correctional officers' orientation squlrms. Weiv York Times. Delinouency. 31. s. **** „ ^man's execution rears, Verhovek, S. H. {1998, January ^ ^ B^ s. Al. s. 12. . n/m3sS#""unlZ' of me '90s. Reston. VA: American Society of Vivian, J. (1993). Theme**ofrJO0/,a,,sts Voakes, P. S. (1997). Tl» ^ was ■„<,, wanted." Washington Post. s. A14. Newspaper Editors. fot many |n „ s off sharply. Washington Post. s. Al. Vobejda, B. (l997a'JUiDer5J- A^^^wMWr«^SS0Cftrtton- 279' s' 1599' Vobeida, B. 1199Tb. ^ ^ Crcss-gender interactions and space utilization Voelker, R. (1998). ^ n. , 238.256. Voss L S. tl99n w*SL*r* ,n m treatment of obesity: Effects of four interventions on among firBf an?1eXpe"enCe: Cross-cu,twal Perspectives (s. 143-162). London: Groom Helm. York: Longman ^ empl0yment and formation technology. New ^^^^^^^-^^^^ % ££J ^ Sa" —- Harper and Row. 4 Times, s. Be. 6X 'aCe d'scnminatl°n occurs in federal courts, a study finds. AVeiv '■<• T S., Gamier, H., & Loucky j fiqam n "w-s gender typing in conventional Z ^ taSkS' gender e6a,itarian va,ueS and r- S..& wnsorvMitcheli j E nl nonconven«onal families. Sex Roles. 30, s. 23-54. olds. Child Development, 61, s lait-i^0™6"''0"3' NfeStyleS a"d S6X tyP'ngSlX ^T^^^^r^^*^' * Austin. R. (Eds.). Women and Wem. R. Weit™ar, L, & Kzi0 D mWk. NJ: Rutgers University Press. (1976)- ""ages of mates and females In elementary school textbo -----= center on Sex Roles In Education. . (1985). The divorce revolution. New York: Free Press. P-e-scbcl; I?'' °- E'' & Ross' c' <1972>- Sex-role socialization in picture books for wiST! « Ame"M" J°Ufna' °f SOe,0'°^ 77' s- H25-1150. W, B.. & Friend, R. (i985). Traditional and nontraditional mothers' communication ers and sons. Child Development, 56, s. 894-896. BIBLIOGRAFIE Welch, S. 0. (1985). Communities of resistance and srife ■ NY: Orbis Books. ^^^^or^ „ WeHington, A. j. (1994). Accounting for the male/ferna( "*M"*non. American Sociological Review. 59, s. 839-848 6 ^ 8aP amon6 1976 a wenger, N. K. (1997). Coronary heart disease- An older journal. 315. s. 1085-1095. rMman'sniajor health nsk. British Medical Wennards. C., & Wold. A. (1997). Nepotism and sexism in ™ werthheimer, B. M. (1979). "Union is power- Sketches f Vle* Nature-307- * 341 (Ed.). Woman: A feminist perspective (s. 339-358) liTST'* *** ,rU Fre*"™ Wertz R W & Wertz D C ilQRfii m«*~ d'° wt°, CA: Mayfield. wertz. k. w.. & weriz, u. l.. (1986). Notes on the decline of midlives and the - . in Conrad. P.. & Kern. R. (Eds.), The sociolosv of a, T e$and,henseo,m^alobstetrics. St. Martin's Press. ^ °' he"h ™ "tes'°" y 73~188). New York: Greenwood Press. Iement. Theological Studies. 48 s 259-277 . tor men In the'female-Pmfessions. ™ liams, B. {1987). Homosexuality: The Vc.L (1992)- The g-as^^ ",lams, C. L. (1995J. Still*m&>swe' [1- v advantages t ,s f/ork. Berkeley: University of California 595 14fl01. ßlack teenage mothers. Lexington. MA: Lexington Books. Williams.C. HUlSWii- williams M C . 4 Malecfia. K. (1987(. Sex role socialization in Wl„i3ms J Vernon. ^ gg g Crf^tflKriteLn Amencan and Anglo attitudes about sex roles and rape. Free Inquiry Wiiitams, j. E. (laoo). wie*'«-« ,n restive Sociology. 13, S. 15-20. ^«71(1988) Toxic exposure in the workplace: Balancing job opportunity with reproductive W'ne^n' in Bcneparth. E.. & Stroper. 6. (Eds.). Women, power and policy: Toward the year 2000 (S 113-130). New York: PergamOO. WHKams. W. L (1986). The spirit and the flesh. Boston: Beacon. Williamson. N. E. (1976). Sons or daughters. Beverly Hills, CA: Sage. Wilson. E..& Mg, S. H. (1988). Sex bias in visual images evoked by generics: A New Zealand study. Sex Roles. IS. 159-168. Wilson. W. J. (1987). The truly disadvantaged. Chicago: University of Chicago Press. Wise. E.. & Rafferty. J. (1982). Sex bias and language. Sex Roles. 8. s. 1189-1196. Wise. M. (1997. October 29). It's official: Two women are referees. Mew York Times, s. CI, 2. Withom. A. (1986). Helping ourselves. In Conrad. P., & Kern, R. (Eds.). The sociology of health and mess (s. 416-424). New York: St. Martin s Press. Wittel. H. A.. Mednick. S. A., Schulsinger, E.. Bakkestrm, E.. Christiansen. K. 0.. Goodenough. D. R., KrscMwm. K.. Lundsteen. C. Owen. 0. R., Philip. J., Rubin. D. B.. & Stocking. M. (1976). Criminality in XYY and XXYmen. Science. 193. 547-555. Witt, L, Paget, K. M.. & Matthews. G. (1994). Running as a woman: Gender and power in American politics. New York: Free Press. Wotf. N. (1991). The beauty myth. New York: William Morrow. Wolfe. A. (1998). One nation, after all. New York: Viking. Woiowto. H. M. (1972). Hystencai character and feminine identity. In Bardwick. J. (Ed.). Readings onttepsychoktgyofwomen*. 307-313). New York: Harper and Row Z^cTcJ.'<1992' JU'y Tim°/Cm°*«™ PO« conducted by Yankelovich Partners. Inc.. Wc D.C. Heath transition from gid to woman (s. 87-97). Lexington, WMg.D.(i995).Scnoofst >«*. Los Angeles: Alyson Publications. * Hare-Mustin. R. (Eds.), w«!^- ^ dÍSOrders: anorexia. In «*• & Lyon L i^^^^5-135-158). New York: The Guilford Press. McGuire. J (Ert<; v c^. ,nv^ment with their infants: The role of holding. ^-Mtos.). Fathers: Psycho *• A- P. (1993). The attrtucfeTT' ^^^'^PectrVesťs. 72-91). London: junction. °' women and men in policing: Testing conventional and Oxford University Press. report. New York: Oxford University Press. Constitution. Geneva; Palais des Nations. D- Fitch. M.. Smith. E., & Piemyat. S. (1995). Occupational • s r»te schemata, career aspirations, and perceptions of reality- "^««fs. 334-376,. Wroblewski. R., & Huston. A. C. (1987). Televisedv^^mM^^**^ adolescents: Are they changing? Journal of Early Adolescence. 7. s 283-297 eCtS°nm Yamanaka. K.. & McClelland. K. (1994). Eair^tteraod*^ adaptation by Asian-American women. Ethnic and Racial Studies. 17. s. 79-114 Yee. S. J. (1992). Black women abolitionists. Knoxville: The University of Tennessee Press. Yoon. J. (1996, March 2). In sexist Korea, a rare victoryfonwmen. Seoul. South Korea: Reuters. (Internet). Zappone. K. (1991). The hope for wholeness. Mystic. CT: Twettty Third PuWications. Zate. M. (1996, January-February). Breakingrjvo«ghthe^ce^Hi«ar^ Zavella. P. (1987). Women's work and Chicane families, ftfiaca. NY: Cornell university Press. Zerbe. K. J. (1993). The borJy betrayed: Women, eatingtSsorders. and treatment Washings. DC-American Psychiatric Press. „__,„ ,, j«iAnřa*».- AattXfje-Pafier presented at the Annua/ Zicklin, G. (1992, August). RebiologwngsexualvMrm^w Meeting of the Society for the Study of PB*']JJj^rf»e*9 Press. Zimmer, L. E. (1986). Women guarding l^Q^'*^e^&Society. l.s. 415-431. Zimmer, L. E. (1987). How women fe&ar*teOfts*^^^^t^_n^# theory. Zimmer, L. E. (1988). Tokenism and women ti ~ . ._ 77 ^abm studies: Into the twemyfirst Social Problems. 35. s. 64-77. ^ „w-fcsw Zimmerman, B., & McNaron, T. A. I century. New York: ™^^A^^Zt*»>*" ^ „ u April 8)- ^lee^"^^ 3«) Mass Communication. Zoba. W. M.. & Lee, H. (19» ^e^^ ^ )cumaksm ana Zoch. L. M. (1997). •Voni«'«*^,»«!*«** the Annual : " Chicago, IL. mMo*c-'■ ^fEd). changing the Annual Meeting of wc L«*<^''*^«!rtH(!«»«s' n.: Wavefand Press. Chicago, IL. ^ of •*,!e(, s- ^^t^ms^d child maltreatment. Family Zupan. L. L. ^™*ZZ*^^' " roles of women m the " ^gen** ,ravin.S.J.(l987).UnP^^ Zuravin, o. j. ■ • . _g Relations. 36. s. l^5" ČESKÁ BIBLIOGRAFIE Orientační bibliografie materiálů týkajících se gencferu a ženské problematiky v České republice a strední/východní Evropé: Užitečné webové odkazy: www.archiv.soc.cas.ci www.aspekt.sk www.ecn.cz www.femindex.cz www.feminismus.cz www.ff.cuni.cž/gender www.gay.iniciativa.cz www.genderonline.cz www.owp.cz www.profem.cz www.transforum.c2 www.transgender.cz ^/i. Materstvo WS-W. Feminizmy 1995/2^3. ženy a moc ",e*rnovedná reflexia !!fs,rachv 3 bariéry ^/^dsképráva Ženské .a,,, ^Wételoi, 9o9^Mysientežien 1998/3. Násiiie i ^•Násike,, ^«Wato^" ŠLÍ* ^iSS^iiST* ČÍSI0: ^ «* *ecb women in tne i číslo venované protlematíce len. Havelkovi, »., poteh. e. 9.1999 „žena jako čarodějka, zena a její síla, žena a společnost, gerber smíes-Edice TVARy. svazek 8, 1994 .Feminismus mnoha tváří" (příloha Čtrnáctideníku Tvar, European Journal of Women Studies. filosofický časopis. 1992:40/5. Tematické číslo věnované feminismu. Haveitová.H.,aSme/katová, j. m, Gender, rovné příležitosti, výzkum. (Vydává Gender in Sociology Team, Sol) M čflj Hypatla: A Journal of Feminist Philosophy. Fall 1993:8/4. Special Cluster on Eastern European feminism IBIS. roc. II. Č. 4. 1998 Iniciály, roč. 2. č. 25. 1992 „Feminismus - ano?" Iniciály, roč. 5. č. 37. 1994 „Muž a žena" Jedním okem - One Eye Open. Revue Labyrint, č. 1-2, 1997 „Ženy v umění" Revue Prostor, č. 34, 1997 „Partnerské vztahy v přelomové době' Revue Prostor, roč. 5, Č. 20, 1992 „Svět žen" Sociologický časopis. 1995: 31/1. Tématické a Čermáková, M. (Eds.) Sociologický časopis, roč. 33. Č. 4,1997 . Souvislosti: Revue pro krestanství a kultu™. 1992: 3/4. Monotema.^6s,o ozenach. Souvislosti, roč. lil, č 4, 1994 „Feministické teologie" _ Trasltions. January 1998, VW. 5 No. 1 M about ^^,fS Women East-West. Bulletin of the Association ofm™"'" . 3n£) Eastern Europe. Women's History Review. 1996: 5/4. Special Issue: Worn Zprávy, dokumenty a studie v češtině: ^ ^ gd** Antologie filosofických, sociologických a his Praha: Nadace Gender Studies. ^taoier&hvČeskéref»*<*e- shmutí závéw 4. světové Čermáková, M.. a Maříková. H. (1996,- O* m,0rmaP* ■ ^ stuůies, CermSkové. M.. Maříková. H.. '^^s***>*9*Zé • * Čermáková. M.. HaSková. H Sou«^^ Cetkovic. N.. a Fr>«^2^^ ^ R0SA. Desatero o domácí* "ás,//-/leíf [i*"- Pf3"a (2001). Praha: Bílý ^^oSt^^f^y. . ^ Mnce .Tydenso.í-Dneska tě ještě nezaW - *J_ „„„a: U** S» Ooc/sy Mta* W^i^/* ^ Mr*** Stales. Frýdlová, P., ed- ^s^ies. o-P- ^W-^^: ES** darity-. Praha: ^^^^-^JZ^"*-"' !fíO$ť ^"f^ praná: Nadace Gender Studies. Havelkov^^Ä^^^ Hendrychové. J ^^ í/ř. Praha: „lnis,erstvo Charta se*u*»« enr^%^^^ výchovu. m#e's7, a**'1 Kolínské. "-^f^^T prace a 599 ^„m****^^......."".....""""" '......... ef*ki wpowiM w /řii(i(i() / ......./in,.....„,„,, lmiUlv % přlhlM jr^rrrrriiru................,................. 11 'i'pi;, ľdiliii Mľ'<' „i i vw,,y miniím n»m CR. (1998). Prnrm: Nadace Oamter ItudrM tto/dfiliinl «"»>«>ti v'vy/l-nmii M'ľiii, l'i.ih.. IhMit.ii ///(.,,„, /../i., MM,', Ihľiŕ'lll 'Mririfmif'rWi. " '-"ľil, imw :nt /"iiy I'iiiImi II. iľ (////,«, «/f/i«.//, ilMn)i.n/;iiiin'>wi uritľii"ii/w"i!" M'i'ľ,/ ľi.ili.i i.i'.I.tm, l",/í",-. i,. / n/ik.i /lIlňVIHiNlnlw.llHUliliil '.tlllltl'i, v ľlll/li ľľll VlUI U'ľlU, ľí.ili.l ll.ľl.i-. ',. ■i,.|< , M.,.Im ■■. /"/i.! mfľiliiil'n •uuiltui /ňkliiiliili.hiliihiiHľiili'i iľ.llu vlíiily f.'ilU iiiiinifiilli.liiiíwn /"n n ilMI ' ľl',1, l'rahii: Klul, 'on /min vti mtiitft ii v m ii-km, i:„„, /,.,,.>, ,„i,.|.w.í •.,.<.■.* Edlo* Pracovní toxty (Wor„ln(( Papor»>: Soclolojŕlcký Úatav AV ČR SlXífi^'""Ww/d.....,.....,.....Iiinttľ; m t vi< liir.Uľ/'il'i.i w r,;/;,m r? T........'"'""""""M,,,h" ^»»«*< >< "»<>'*<>•>» > w)mn Jtí";' ŕ""!'""""" ^,,«0 „„/,,„. W ' WÍ/8 Muilima m Si " " ■■»»m,,ui. ilr.llm ,„H „ „ml,,ulov f, wlnntiiv: <*«v«w ,,)(W,A0 '***** M'!lt°»ttmutO $ ton v C$$M ropubliuo v konto* l" " *n*,M,wá' '* ^^Mrmmš Pma mladých lókotok, ^^fmWtoyá, m„ Maříkové', m" * t m' m"tó " v " vo t)»",'>rml">u 1 A- Hodina omnou ....."uneauwiH. 6n>ř ton v lotsm o ve epolrinostl tí. "•." /""'6'4,nt 1 " "«k»»/< ^mj,,^** "■ ' ""'Bltll POZltlM iln**~i un*Sr" txxlimtolky v prial erodlnt. m/f, f/1 'linuly riismyvimnlm ,„.„„ t ,-,T./'.'' •' ...../„,., Původní rnorif»iíri»fl<3 » nhornltty: ítftftanyíirwkvr/')')'/) '.Uwúk Vrhm^ln^,f*,3,«^/fcs r tf-ftämÓV, tiwy. ť- » (■'•"'V'Ur.lŕ:/:, 1A.»';\<,lU. 1 iininm.,H Pm# ■/■■;■., v,;«:';,t-> l ii, I'*!'ii*i-t>/ .wibí.tiir.lriúítfii't--,hi/enilCfiitkfi.iifáflvpfvr^0OlôYlflS2O,bioioií,OŔr 11,1,1i', Uin-/«if/iiii ť.itin.kMm. :■,!>;';/:,,/ ..tC'fl '»'»'»'./ '«1.1,1 m.....v-, .v/< j-. ■ W.,r,i>.',, I '1')')'», ■.'■/u.'ilnl iuľ.111 .ulniil ťialih tluVla lw.íit. I Uŕivómtnolov---------lMUi«!b miátntvfmfMl^WW^® niky vloolotých gymnň/ii Pr»ha FotUhm kmmi* I -......... 0 . /;„.,.. «■ |1W| ^m^Mm*********' fmn\, I Wittt),, n»y hloWlo. PfaŕWí 0*!ŕMfiV^ Cíljí, 8, (1999), Konať proti nátlllu no detoch, toaWMWL^ ittK/íj, n 11fi'wittiH'mkoiJ.I'taht-.&ato- ^^w^ww^í*1-............1 00, Mťto^^í»W-*^Wpí^ H*nWov», E. (1998), J*,I^-É^***' HMi»fltf>v4. H„ od. (1996). Ěxlit&tf^''* ' íympo/Je, P«hu; Dívfldtiní ú»»*'. . t/nul no* "•"Mingww*. A„ « Trnkové, Z. 0**^ ^ řWM11 ^ »W* P. (1999). W^ -lAi^rO^'^ ....... Mwil«ý, i„ g Stlltfová, ... ř-'«ir/u)/>, r, Mnnmykmo: ebornlHpH*i Masarykův 0). Homo»o'""m ^minit,. M., o Motulov*, M. I'yi^í'1* í(»«"»l<ô, M, (199B). ^M*Ä«**»^2 ««Pten( K. (1996). ^,0^ ^' KuMovh. Z., a Ml. «<>M> 0 Z^^L^' ">lw„. HmUnlrrvn: wn'vfl'/j^;,>*rfEi'<" čviriká, V., n Pnio^ J" ^ 1» fi'^0*' ^Wmirvfi, M, WmH''K'r^#lfl*fj&. ^"■u, m„ o kol. d**'' ..ná^^íjMi:^ HoorOifloCtil kwh P"1* iiiO*1- >>nZu, Msfíura, V, (lMW' ' ^("' $íu^1**1^*!- f Mirkové, M. (19"7' ivi^jtiflt1^ Mwflkovn, M. (lín""' Miríkr. ■Hav , „*,.,r fvntw |,|,M nf'iirif.ií,;il .H. & Mat0 .(i997a>.»n«^ M(tlolwr.M.(Í99^£«í/to«r«W*praha:Grad»- . Moldanova D., ed. (1996). Žena-jazyk-literatura. Sborník mezinárodni konference. Ustí nad Labem: PedF UJEP. Možný. I. (1983). Rodina vysotoškoteky vzdělaných manželů. Brno: uJEP. Možný, I. (1990), Moderní rodina. Brno: Blok. Murín, G. (1999). Sex kontra kultura. Praha: Hynek. Neudorflová, M. (1999). České ženy v 19. století: úsilia sny. úspěchy i zklamaní na cestě k emancipaci. Praha: Janua. Neumann, S. K. (1971). Dějiny ženy. Bratislava: Epocha. Opočenská, J. (1995). Zpovzdálí se dívaly také ženy - výzva feministické teologie. Praha: Kalich. Pachmanova, M. [2Wl).Věnv>stvpohybu: hovory o feminismu, dějinách a vizualitě. Praha: One Woman Press Polišenský, J., a Ostrovská, S. (200O). Ženy v dějinách lidstva. Praha: Nakl. Jan Krigi. Plzák, M., a Uzel, R. (1997). Zákony ženské přitažlivosti: intimní rozhovory o manželství a sexu. Praha: ??? Procházka, I., a Hromada, J. (1995). Homosexualita, společnost a AIDS v ČR. Praha: Orbis. Rozhovory Aspektu z rokov 1993-1998. (1998). Bratislava: Aspekt. Ústav pro ČL AV ČR. (1999). Sex a tabu v české kultuře 19. století. Praha: Academia Věšínové-Kalivodová. E., a Maříková, H., eds. (1999). Společnost žen a mužů z aspektu gender Praha-Open Society Fund. SJSí u 'f ľf FeminÍSmé ™hOVOry ° taJnfCh SlUŽbach- Prat1a' Nada<* Gender Studies. Vedra a, M. ed. ,1996b). Politika s ženami Čt bez žen. Praha: Nadace Gender Studies wľss p',2oToľs "ľ94' SM'™'<*- Praha: Dema. Odborné články v češtině: rsinSt^praha: °pen society m 2en sen: 1/2. '' nm'nace na trhu. žena a zaměstnání, sexuální obtěžování." Cermákovä, M. (19951 ro„rf *~ - **~2""" .n S„c,MW&SOBis: 31/, ■ m Kahvcdová. E., a Maříkové. H. (Eds.), Společ- a Maříková, H. (Eds.), Společ- "ostženamužů; ŕo. -, >■*■'■»«'). -uenaer,: fcnwitort, M. (i999a, ' tender a pracovní trh rfugenc K příčinan0lS:«/4. v«ahy mezl pohlavím 11 ve feministické teorii." In Fllosofic- 602 Freud. S- (1971). „Některé psychické následky anatomického ro^u mm teofil a k učeni o neurosách. Praha: Avicenum. m™ce k sexuálni P- <1999>- -Specifikum ženského filmu." In Kalová, E„ a Ma^vá H (Eds. TOSfie" 3 muíú z aspeWu ŕencfer. Praná; openSociífy Fund. ' '■;*wec- Gjuričová, Š. (1995). .Mužství a ženství jako sociální konstruKce?'JnKonfrontace: 2. Gjuričová. S. .Gender či rod: užitečný pojem v psychologii?",n Čs. Psychologie: 36/1. Gjuričová, S. (1997). „Konstrukce mateřství a otcovství." in Pfopsy.r^s pro roxtemí psychologii: 3/1 Gjuričová, š. (1999). „Konstrukce gender: maskulinita a femininŕta z odlišných perspeJdiv. • m Kafívo- dcvá, E., a Maříková, H. (Eds.). Společnost žen a mužů z aspektu gender. Praha: Open Society Fund. Hanáková. P. (1999). „Lesbický film v historické perspektivě." In Cinepw. Havelková. H. (1992). „Kdo se bojí feministické filosofie?" In Filosofický časopis: 40/5. Havelkové. H. (1999). „K problému politické reprezentace a občanské zíušenosti žen." fnKalivodc- vá,E„ a Maříková, H. (Eds.), Společnost Žena mužů z aspektu gender. Praha: Open Society Fund. Heczková, L., a Véšínová-Kalivodová, E. (2001). -Božena Němcová: pýcha 1 pre—. Dvakrát ■ Praha- Památník národního písemnictví. o ženě mezi ženami". In Božena Němcova: Obrazmezt obrazy- ^ uiSJľľ ,Mc, , . - hmniwi- m Karivodorä. E.,aMaíil(Ova, H.(Eds.), Hendrychová, S. (1999). „Zhistoriefeminismuvceskycriz«'niCT " Společnost žen a mužů z aspektu gender. Praha: Open Soerely ^ ■ Hoffmannová, J. (1995). „Feministická lingvistika?" in: N3^'mu0^éo\ázK v Cechách.-Horská, P., a Pešková, J. ,1992). „Rozhovor mezí fil^"10" 3 In Filosofický časopis :40/5. Hajfvadotó, E,1 Maf'*ová- H'(EdsJ' Hubálek, S. (1999). „Etika a agresivita v po**» . furrrf. fečnosí žen a mužů z Indruchová. L. (1995). „Žena na ulici: (Stereo)'^"'^ mě v České republice." In Sodo^^^*^^' Katrňák. T. (2001). „Strukturální pfícmy P<* e íascpís; 37/2- .^oiogíe dnes: 4/9. —lologrw ropjém iííe"f rfy" tereety^r.WhovyW^ =e v průběhu devadesátých let."^^,p«*^^, „«««0* t fritéria a ukazatele nerovnoměrného Macek, P. (1998, ^^-^.S^^lĽs^^^ Maková, J. (1997). ^--^jS^^6-'"*^^ :'" Vf<>!lesoC'e|yfu'",' tMUdvvdéjinácn20. sto-Maříková. H. (1999). .Pron^^^^^-.^*^ Společnost ien a mužů z *«*WU/^W) os**^ ^ ((, ^swnw* » »; siwr" Musilová, D. (1995,1996,1997) teff. Praha. ÚSD, sv. 1-3. _,jäWP^f^>^ Musilová, D. (2001). -Vztah Franty ##11* nik příspěvků z konference ke Musilové. D. (2001). S'^.Znidé^^i*^ 6ek, j. (Eds.), Studie k ^beská. I. (1980). .Jak p Naše řeč :l. Gen^1"!,/ ^Sinist-ekéhO textu)", in tW °ates-indruchová, L. Íl9"j; ,0sf ková, H. (Eds.). SP°ie*°Li*P nost zen a mu'" růšová. L (200: ftičan. P. (1999) ostřen ; H. (Eds.). Spo/er oQOfogScIy sborník, Praha, ^ H. (Eds.). Společnost 603 Průšová. L (2001).-°'" s fl^ Živo*ze ^prar* fen a muíů í ás ■peKt» . j. (1999)- .Gender Studies a feminismus na univerzitách ve světe a v České republice." In E. Kalí- TuU^a (Eds.1. Spoiečvostženamužúzaspektugender. Praha: Open Soc.ety Fund. H-M8flK(Wl . __________Kfln, s ni/m?", část 1-5. In Tvar: 37-42. *"i 7T*«i7 Co je feminismus? Kam s ní/m?-, část ,!««). -Soa*lní P°stavenr leSĎ'CkýCh 3 altern3,ÍVní r°dinne m0de'y V k0nteXtU jHTiX^snľusľném^rn .azyce a situace u nás. In Zena-jazyk-hteratura. ústi nad Labem: PedF UJEP. Vaidrová J (1997). .K české genderové lingvistice.' In Nase rec : 80. vaidrová' J (1999) .Mužské zaměřeni' výchovy a výuky z pohledu lingvistiky". In Kalivodová. E.. aMaňírůběhu sta'etr- Praha: NLN-Faderman,' L ,2007«« "f^*™* *•» »*« 'SE. šance po současnost. Praha: Z^^^T9"^ * °" fducautú m' U999)P°vůTk £ľf děiiny tranS'Í(" °Ů Johanky 2 Arku až po současnost. Praha: 6G. Giddens, A. (1998, Důs, *ľľ dě,my SMUa"'t>' '• P«ha: Herrmann a synové. «Kr*«. A. (1999 ITT emy- Praha: SL0N- ™«ens, A. (200i)'. T/errtstľľ^ ema"laCe mě0f náš **** SLON. cigáňova, c. (200l, j,^^" ^ ^mokrace. Praha: Mladá fronta. G'ay. J. (1994). Muz,isou ] J"*"'-. Praha: ^eský spisovatel. G;Umén'3 *»*«OM vpartnersSlľI/SOl; ' Prakt'c^ ****** zlepšit vzájemné poro- S-11999). Eunuáka. p 3" ™ toho. co od.nich očekáváme. Praha: Knižní klub. G'°6an. S. (2000). Bodyim^ psc °man PreSs- • Psychologie nespokojenosti s vlastním tělem. Praha: Grada. Huntová. S. (1998). Duchovní mateřství. Praha: BEE International Johnsenová. L. ,1997). Dcery bohyně - Svaté ženy Indie. Praľľvt,,^ Lipovesky. G. (1999). Třetí žena. Praha: Prostor. Lloydová. S. A. (1994). Z muže ženou: autobiografie transexuála.Prahs^ Morrisova. P. (2000). Literatura a feminismus. Brno: HOST. Morus. P. (1992). Světové dějiny sexuality. Praha: Naše vojsko. Oakleyová. A. (2000). Pohlaví, gender a společnost. Praha: Portál Oates-lndruchovä. L. ed. (1998). Oivčl válka sídeologil: klasické text, a^ myšlení. Praha: SLON. Pateman. C. (2000). Sexuálna zmluva. Bratislava: Aspekt. Reich. W. (1993). Funkce orgasmu: sexekonomické problémy biologické energie. Objexenlorgonu. Praha: Concordia. Ridley, M. (1999). Červená královna: sexualita a vývoj lidské přirozenosti. Praha: Mladá íroma. Rupp. L. (2002). Vytoužená minulost: dějiny lásky a sexualitymeziosobami stejného pohlaví v Americe od příchodu Evropanů po současnost. Praná: One rttoman Press. Skilling, G. (2001). Matka a dcera: Charlotta a Alice Masarykovy. Praha: tender Stuóies. o. p.s. Stadelmann, I. (2000). Zdravé těhotenství, přirozený porod. Praha: One Woman Press. , rirtrp ve zdraví I nemoci pro zenu kazdě- Stoppard, M. (1993). Žena od A do Z: kompletní prakticky rádce ve zorav ho věku. Praha: fron(a Tannenová, D. (1995). Ty mi prostě nerozumíš. Praha: Mladi^rw . Tikkanen. M. (1998). Mužov nemožno znásilnit m'513^ mimeistvi Hejkal. Utrio. K. (1994), Dcery Eviny-historie evropské zeny. mM.ml0. Wieck, W. (1994). Muži se nechávají milovat: za**® lneroMst,.?^a:?roFem. Wichtench, Ch. ,2000). e^*2^*^*d^W Wilson. E. (1993). O lidské přirozenosti? Mám tichým hodem? Praha: NLN. h(. ^n„ ^ starověkuaipo současnost. Wolf, N. (2000). Mýtus Krásy BratismaA^ ítsmprsouodsta Yalomová, M. (1997). Dějiny ňadra: kultům Praha: Rybka Publlshers. Monografie, sborníky a stadie v cizích jazycích: eíl» »» Asianbeigni, , deůtňtf*"**Evrope let :ttc M.Ttem*' f [conoi" .reformation: Gender impact of uvedie. iinPostW'"'-^.!..* H.P-Pert**** from Bastern and Central Europe. Bíglová. K-M^^kB* Women. Praha- £ ŕ Boner. Reconfiguring women S lives in aendersfu*^ mmen s Movements in Eas t Busheikin, L.,a' orfltfV' morn, 6-' 1, Londo"' ^'"^^ Lie. rýdlové. P-' ^^-J-^,-,^ ' ■ 605 Einhorn Central Fl R/n/tí 8 Surof. I), Reproducing lierulei I'tiMiCH, Public?., .mil I vriyiluy Lite after .,..1, s.. a Kllgman. G.. cds. (2000). flnceton: Prince vr * *" * — Socialism Princeton: Princeton University Press. (1987). Reproduction, Medicine and the Sen mllst State. London: Macmlllan Press. . - . . j-__i ..u.,.-. . tV.u Ji ...... ..'if. ir> fhi ' ., n Heltllnger, A. Heltlinger, A. (1979). Women and: London: Macmlllan. Iggers, W. (1995). Women ol Proline: I lima: Diversity .mil •>'»/,,/ '''.<"/:<• '"»" ««•/ n'tiU.-inilh Century to the Present. Providence: Berghalin Boohs, jahneri, G.. Gohrisch. I.. Hahn. D., Nickel, H. M., Peinl I., u Schafgen, K., eds. (2001). Gender In Transition In Eastern and Central Europe Proceedings. Berlin: Trafo Verlag. Kmiiiiii. A. V. (1999). Gender:llngvlsllčeskljeaspekty. Moskva: IzdatelíStvo Jnstltul Boclologil HAN". Loood/inskíi, B. (1995). Iimnly. Women .mil I mptyimitml in CentralI nnti'in I wone WeMport, CT: Greenwood Press. Renne. T., ed. (1996). Ana's Land: sisterhood in Eastern Europe. Boulder, CO: Westvlew Press. Rueschemeyer, M„ od. (1994). Women In the Politics of Postcommunlst Eastern Europe. New York. Sated, R. (1994). The Spoils of Freedom: Psychoanalysis and Feminism after the Full of Socialism. Now Vork: Routlcdge, Schwarz. J. (1999). Die Kategórie der Weiblichkeit im Tschochischen: Die Verwendung leminlner unci maskuilnerPorsonenbezeichnungen (tir Flatten Im Vergleicti /urn noutselurn, i'lulm: 11 UK. Scott, H. (1974). Does Sociäism liberate Women?Experiences from Eastern Europe. Boston: Bacon Press. Wolchlk., S. (1991}, Czechos/ovaMa; Politics, Economics and Society. London: Pinter, IftMtt, S., a Jaquette, l„ eds. (1998). Women and Democracy in Latin America and Central and Eastern Europe. Baltimore: Johns Hopkins University Press. Wolchlk, 8 a Meyer. A., ads. (1985). Women, State and Party in Eastern Europe. Durham: Duke University Press, WZTĽľiTm>0n ** mStaWS «W°men's Rieh,s l° C™ «* South-Eastern Europe ^s(ľ*;f-a,■ ,3ooo,■,ntBrnauona, He,8inw «* h— «ew York, contar tor Reproductive Law and Policy. ^Z^J'^!^^ 8 ^"í/vychodní Evropé v cfcíctí Jazycích: Republic." Final Report rhar£. JJ"0' EQUal °PP°rt^ltlos for Men and Women In the Czech ^ v»cl, Praha. ' 5-1053.00, pripraveno pro Ministerstvo práce a soclôlnfch J^t,'-^S^^J^^m ln the Lf*> Habsburg Monarchy: 'The First In uicKln&( Tom, (2001) Q Coni9mp0[ar/C2ech; ™ the Asymmetrical Use of Animate Nouns In Zľ4' °- (2000>' ^™le Friend,in 1 . EUľ°P8an Rev,ew- Vol. 79: 2. Grľnc T"1 'Pmrl0,,c "^owhip, ' n ^"^nr Bohemia: Troubles with Affectionate Z 1^ (1995>' •*»**» Me^ľľ™ ? W°™'« History , Autumn: 12/3. hSTÍT °' ^ Stuls 2 ^ ~ W°men"8 S™°° »» Czech Republic" In The Fa.,: 8/4. 93>' -Pm^r In Czech Socletv In, ,etr. In Hypatla: A Journal of Feminist Philosophy. m Social R*B/4. ^ -Pal"^y m Czech Socletv In u e"^. State and Society, Summe, —.....«ie Czech Republic. Society, Summer/Fall: 3/2-3, CE3KA BIBLtOQFIAFIE Havelkove. H. (1997). ..Transitory and Persistent Differences: Feminism Ea—m C Kaplan a D. Keates (Eds), Transitions. Environments Traľl r ''"1 %m' politics. New York: Routletlge. * "»Lionel Havelkov/,. H. (1999) ..Women 'n«ndan»ra1ciaB^'IoI^MnZ^WI..BM^ftffiö4l Women ,-tnrJ Soc/a/ Class - International Feminist Porspeclim. London: fayior and Francis Group Maločkovŕ), J. (1996). „Gender. Nation and Scholarship: Deflections on Gender/Women's studies in the Czech Republic." In Maynard, M, a Purvis, J. (Eds,), New Frontlets in Women's Studies: Knowletlf'.n, Identity and Nationalism. London: Taylor and Francis Group. M;ileckova, J. (1997). „L'Ecloslon du Femlnisme en Europe Centrale et de I'Est: Une Grande Dlversite de Contextes Natlonaux. Presentation." In Les Temps Modernes, vol. 52:593. Malečková, J. (2000). .Nationalizing Women and Engendering the Nad'on: 7he Czech National Movement." In Blom, I., Hagemann, r\.am,CAiás.l^^ams:mc C/řc*iRcpw«"",rheNftwPíe8CnCe: Communist ScKilei»»: SA (fl)i(n^ sikiová, j. ,1998b,. "^ct;^^n^'-;;;:7 ', ^ - ^.....- The Prague Journal of C«m ^crtcfl** Smejkalová-Strlckiand, J. í1 ^ flepliCiic.'« (W ewer'Europa". In Signs: 20/4. ^é**^****"™"1* SIUd'eS J<",n'i^,' ivW ^(jtet0'* x iiij-, y. diw'ľ' "i transition in ti* and practices inthdCzec^,^"' Butter; ReconfW** & Gender Studies, j995). -flŕ/u1»iyitf»'^'!,^M«fl". Smojkalovô-Strickiar™' ^, ^ kwM- Smejkalová, J. <2°D1'" M*"'L''' «/ C/m.-n «<.'/>»»"c Nadace G., Gohrisch, ^r< Eastern end cenm it tf***^papers from Hie''•""ť Wand cnwress Tatur, M. í1"^^* Democríicy^ fPur rorSov/«"8^.;^ Večornfk. J' I* . in C"" Control £y*L*,E-(lí| VéifnovaK*1 ^r» ' (J Polldc» flg03| Weteon.P'1 0"'" and Attlludus in llio C/«i,.li R.ipuDlic und í ./git Eye Open. Gwider Rolof, m Czech Socirily. '"ji N". 4. KIuwd Academic PuWishors. »u«po'. lnN,,w l"n Review:198/M(irch April. 607 Press JMENNÝ REJSTŘÍK Abbott, P., 30 Abplanalp, J. M., 89 Abzug, 383 Adams. K. L, 178 Adams. S.. 112 Adler. F.. 326, 327. 328, 332 Adler, P. A., 140 Adler, R.. 433, 453. 455 Afshar. H., 445 Ahmed, L, 442, 443. 444. 445, 453 Aiken, S. H., 168 Albert. M.. 56 Alexander, S., 198 Allen, D„ 209 Allen. K. R., 238 Allen, L. S., 77, 78, 79 Allen, M.. 165,166.367, 406 Allan, 6., 230, 231 Allgood-Merten, B., 501, 517 Altman, L. K.. 226, 227. 476 Amato, P., 265 Arnes, A., 85 Arnes, L. J„ 476 Ammerman, N. T., 447, 448 Amott, T. L, 268 Andersen, M. L„ 170 Anderson, B., 153. 453. Anderson, s. R., 441 Angler. N.. 81 Ankney.c. D.,75 Anthony, S. B., 41 Amilla, S., 309 APPleby.R.s..^^^ Arenson, K. W., 147 A'mstead, c. A„ 467 A;no'0.R.A.',333,346 Aronson, E., 139 A„ 226 Aslanbelgui, N. 323 l_, 410 ^•f-. 513. 6I4 Au leite. ,J- R- 213.265 !°-254 ,„ 395, 398i 404 Baca Zinn, M., 30. 57 Bacon. M. H., 428 Baehr, H, 183 Bagilhole. B.. 157 Bagley. C. 164 Bachman. J. G., 508 Bailey, J. M.. 78 Baker, S. W., 67, 70, 71 Ballou, ML, 519, 520, 521. 522, 523 Bandura. A., 98, 100 Bane. M. J., 240. 241 Banner, L, 38 Bannerji, H. L, 167 Baran, S. J.. 207 Bardwell, J. R., 102, 113 Barker-Benfield, G. J., 480 Barnes, G. M., 506 Barnett, 0. W., 256 Barnett, R. C, 466. 503 Baron, D., 176,178,179 Barr, K. E. M., 508 Barrett, N., 299 Barringer, E., 249 Barstow, A. L, 427 Bartollas, C, 346 Baruch, G. K.. 466, 503 Bashevkin, S., 46 Baskin, D. R., 331 Bassuk, S. S., 296 Baunach, P. J., 348, 352 Baxter, S., 383 Bearden, J„ 476 Beatty, J. R., 306 Beatty, R. w., 306 Bebel, A„ 45 Beck, A. J., 349, 379 Becker, M., 239 Bedard, M. E., 245, 246 Bedell, K. B., 418, 440, 450 Belknap,},, 340 Bellln, J. s., 469, 470 Belluck, P., 392, 394 Benedict. J.. 365 Benham, P., 447 Bennet, J., 253, 388, 389 Benson, K. A., 163 Berenbaum, S. A., 70 Bergen. R.. 265 Bergen, R. K., 362, 363, 377 Berger. R. )., 368 Bergman, B. R.. 270 ßerkman, L. F., 477 Berliner, A. K., 437 Bernat, F. P., 340, 341 Bernstein, N., 365 Bernstein, R., 162 Bernstein, S., 141 Berrill, K. T.. 355 Berry, V., 193 Berryman-Fink, C, 182 Bethune, M. M.. 127 Bettencourt, B. A., 83 Betz, N. E., 514 Biehl, J., 452 Biener, L., 507 Bird, C. E., 477 Birke. L, 90 Bischoping, K-, 181 Bjorkqvist, K., 83 Björn. L, 284 Black, L. E.. 247 Blackmun. H., 403 Blackwell, E., 39 Blake, C. E.. 370 Blakeslee, S.. ^9 Blalock, J. A- BlancA. Biankenship. * 3\S. Blasko. V- Biauberi«- a 26 Bleier. Blinde. £' 2i& Biood- j6; gloom. A'' 4?. groor"' jr. ' Š9; - "7»t 82, 83, 88. Blume, E., 85, 509 Blumenthal, R., 378 Blumstein, P„ 230, 247, 249 Bofilander, E., 343 Bohlen, C, 428 Bok, S., 205, 210 Bond. J. T., 235.236 Boneparth. E., 404 Bookman, A., 387. 388 Booth, A., 82 Bordo. S.. 516 Bouchard, C. A„ 512 flOurque.L.B.,359,360 Böttcher 345 Boxer, ß., 399 Boxer, S.. 55 ßoyle,); 361 B0iett,F.W..2S4 BrfldWrd. M."6 ßradwe«. M- 21 erah, A.. 5A ßraoO.PA-259 Brandwein. 25 Brannigan. A.. 367 B,anttey Braun. £0.« I-*****" grennan, t. 96 ereman. «. ^3 I grewer. L. 405 I, Brewer, ft. M.. 241 erevister. K. L. 221 Breyer. S. G..403 ßrien. P- M.. 349 Briggs, N„ 307 Briggs. S.. 434. 440. 450 Brinton, M.. 146 Britton. O. M.. 340 Brod. H.. 50.16ß Brody, i 141 Bronner, E-, 152 Bronstoln. P.. 99. 112 Brooke. J.. 143 Brookof, O., 256 rooks-Gunn, J., 71, 499. 513. 514 Brooten. B. J„ 453 Brophy, J. E., 132 Broverman, I. K„ 498, 499 Brown. J. M.. 379 Brown, C. K.. 127 Brown, J., 257 Brown. J. D., 198 Brown, L, 519. 521, 522, 524 Browne, A., 257, 296 Brownmiller. S.. 371 Brozan, N., 453 Brumberg, J., 513 Biuni, E., 196, 254 Buckley, S., 59 Buerk, D., 148 Sülbeck, C. 54 Bulman, E.. 265 Bumiller, E., 374 Bumpass, L. L, 247 Bunting, J., in, 406 Buresh, 8. S„ 186 Burgess, A.W.,256 Burgess, E., 213, 256 Burke, B. M.. 108-110 Bums. A., 113 Burns, A. L, 112 Burns. J. F., 109,110. 374 Bums. B. H., 281 Burroughs, N, H., 127 Burstow, B., 522 Bus»eW,J.,500 Bush. D. M., 145,146 ^•.383,386,401.403 BuSl>Baske„e,s. R Bussey, K., 100 Butler, M„ 208 Butts. j. A.. 346 BW», j. m., 333 Byme, L. 453 . 342, 344 Caldera, v. M Caldwell, m. a CaHahan. j, j., \ CaMn, j., 437 Cammermeyer, M„ 4l3 , 116 . 249 .263 Campbell. A.. 332 Campbell, B. N., 399 Campbell. K., 198 Cann. A.. 101 Cannon, L. W., 501 Cannon. R. 0.. 467 Caplan, J. B., 61 Caplan, P. J.. 61 Caraway, N., 42 Carelli. R., 224, 447 Carlet, D. J., 515 Carlo, T. A., 351, 352 Carlson. S. M., 273. 277. 278 Carmody. D. L. 422-425. 427. 430. 435-437, 442, 456 Carrigan, T. B., 52. 252 Carroll. C. M.. 161 Carroll. S., J.. 393. 395, 404 Carter, D. B., 101 Carter, J., 408 Carty, L, 158 Casey, M. B., 147 Cash, T. E., 513 Castelli, J.. 420 Cazenave. N. A., 257 Celis, W., 137 Clancy, C. M., 489 Clark, C. S., 224, 225 Clark. j., 392, 393 Clark, M. M., 161 Clark, R. R., lis Clarke. A., 87 Cleary, P. D., 477, 502 Clewell, B. C, 153 Clinton, W. J., 56, 284, 383, 385, 386, 402, 403, 410, 417, 524 Coale, A. J., 109 Cobble. D, S., 300 Cohen, W., 412 Cochran, S. D., 475 Collins, P. K., 57, 235, 241, 279, 508 Coltrane, S., 236 Comer, j, p., 113 Comstock, g., 193, 206, 211 Comstock, g. d., 455 Condry, J. c, 194, 195.208 Conkey. M. W.. 27 Conley. F. K., 484 Connell. R. W.. 51 Connelly, M.. 193 Connors, L., 111. 115 Cook, A., 320 Cook. j.. 167 Cook, K. V., 114. 117 Cooke, M., 405 Coombs. L. C. 106 Corcoran, M.. 287, 304, 305 Cornwall, M., 422 Corsaro, W. A., 100, 102,120 Cott, N. E., 36, 41, 42, 46, 267, 269 Couric, E„ 281, 283, 240 Courtney, A. E., 199, 201, 203, 206 Covell, K„ 201, 203, 207, 439 Cowan, A., 135 Cowan, A. I., 227 Cowan, C. P., 233 Cowan, G., 101, 102 Cowan, P. A., 233 Cowan, R. S.. 232 Cowell. A., 439 Cowell, P. E., 75 Cox. F. D., 217, 233 Cox, M. J., 233 Cox. R. S., 135 Craft, C, 196 Cramer, R., 167-170 Crane. F, G., 202 Craven, 0., 357, 472 Crawford, K., 148,149 Creighton, S. J.. 261 Crenshaw, K. W.. 34 Crick, N. R., 83 Crites, U 332 Cron, T., 260 Cronin, A., 224 ^ a Cropper, C. M-. 203 f6, Crossette, 8., 37^' Crowell. N. A.. 25 ^ Cruikshank, M- g Culpepper, t. 316,* Cummlngs. J" 346, 37 Curran, 0- J- Dale, C., 184 Dalton, K„ 87 Daly, K., 332.343 Daly, M., 373.451 Danner, M, J. E., 347 Danziger. G., 38, 42 Darling, C, 219 Oarrow, W. (?.. 444, 445 Datwyler, M. M., 235 Davidson, R. C, 525 Davidson, J., 72 Davies,B.. 103.119,122,123 Davies.J.,502 DaviesNetzley.S.A.,281 Davis. E. A., 146 Davis. K.. 243,477 . ■ 1« 993 294,463 Davis, M.. ^ _ u I 346.482 Davis. N. j- Davis, r. l. «6 Dea^S-M-159 neaux. k'20 OeitCh. C.324 3^ 364,365.377 peMo"' B.. I95 S a.. »2 0^ 1S2. 233 rwtw* sir u^a' ' 202 ■ ■ 0^7. 258, 261 o&P- 6 J-59 0#fi<" p 242 ^,|,B.T"* 367. 377 vi**-0'- ur 70 , R. P.. 256. 257 Ooorzynski. J- H.. 164 Dodson. D. L. 391. 404 OoeM. B., 72 Dote. R.. 383, 386 Dominick. J. R.. 198 Donrverstem, E., 367 Dorsher. M., 187 Douglass. F„ 194,195. 210 Dow. B. J.. 194. 195. 210 Dowd, M., 384, 401 Downs. A. C. 99 Downs, H., 197 Doyal. L. 281,460. 461.470.477.487. 503. 504 Drakulic, S.. 59 Dremea. P.. 314 Drewniany, B.. 199-202 Dublin. T., 267 Dugan. K. B.. 154 Dugger, C. W„ 375.376 Dukakis. M.. 383 Dull, V. T.. 486 Ounkle. M. C. 493 Dunlap. D. W.. 137, 211. 218 Ounphy, J. S., 300 Durkheim, E.. 418 Oworkin. A.. 370. 372 'te'Ch. B. W., 160 Eagly. A. H„ 83 Earhart, A., 135 Eaton, 8. C. 209 a***". H. R., 439,440 Ebomoyi. £., 375 Etttes, j.. i4i Eckholm, E., 439 ****** >■ L. 256 Edwarfls, H., 439 ^.s.s.M.,326 378, 411 Ebfenreicti. e 4->R Aor ^•W,^26-4*5-478'482,490, f EM e,5$7'69l70'7l Eisenhart. M. A.. 155 Eisenstein, H., 59 Elasmar. M. G.. 193 Elliott S.. 211 Elks. L, 68 El-Or. T.. 430. 445 Elson, D.. 312 Engels. E.. 45 Engineer, A. A., 442 England. P.. 319, 320 English, 0., 426. 478. 479. 482. 497, 504 English. K.. 331. 332 Enloe. C. H., 409, 414 Entwisle, D. R.. 147 Epstein, C. F.. 388. 390 Epstein. G. A.. 254 Erikson. E. H., 96, 107 Erikson. V. L. 441, 450. 451, 454 Erwin. R. J., 112 Escoffier, J., 169 Estiokc-Griffin, A., 216 Estrich, $., 164 Ettore, E.. 506-509. 511. 512. 514 Evans, S. M., 47. 269. 271 Faderman. L, 47, 252 Fagot, B. I., 99, 102, 111. 120,121 Faine. J. R., 343 Faludi, S.. 55 Farrakhan, L., 51 Farrell. S. A., 441 Farrell, W., 51 Fausto-Steriing, A., 63, 72. 75. 81, 89 Fee. E., 484, 486 Feinman, C, 345 Feinstein, D.. 399 Feiring. c., 120 Fejes, F. J.. 193, 195, 20O Feldberg, R. l_, 307 Feldstein. K., 293, 294 Fennema. E., 148,149 Ferguson, M., 300 Ferguson, T., 187 Fernea, E. W., 444 Ferree, M. M.. 32, 59 Findlen, B.. 59 JMENNÝ BEJSTfi'K fine. S.. 285 fjneman, M. A.. 292 Finkelhor. D.. 262. 263. 362 Fiore. M.. 145 First. A.. 184 Fisher-Thompson. D.. 116 Rsch. M.. 499 Fitzgerald. L. E.. 499 Fivush. R.. 94. 100. 101. 103.106.112. 121,134, 145 Flanders. L. 210 Flexner. E.. 127 Flynn, C. P., 258 Foerstel. H. N.. 400 Foerstel. K.. 400 Fogel. C. I., 511 Foley, D.. 467. 480. 483. 484, 487. 502 Fordham, S., 142, 146 Foreit. K. G.. 185 Foster, J. D., 178, 512 Fox, R., 26 Fox. S.T 468, 470 Fox, T. G.. 369 Frable, D. E. S 106. Frank, E.. 484, 489 Frank, F. W.. 177, 178 Franklin, D. W.. 282 Franks, P., 489 Freedman. R.. 512-51", 516 Freeman, J., 45, 47 Freeza. H., 508 French. H. W., 375 ^ Freud. S.. 48. 94-96.i°7-Freudenheim. M.. 525 Friedan. B.. 44, 45 Friedman. !■■396 Friedman. Ft- c •88 & 95.96 Frieze, I. H., 71. 72' Fulani, L.. 50° Fullilove, M-. 51 Funk. N., 59 Furstenb«nS-f P'2 Gabriel. M.. 41 Gadon. E. M.. 422 Gailey, C. W.. 73. 74 Gallagher. M„ 210 Gallup. G.. 420 Gammon. C. 169 Gargan. E. A., 109 Garrison, C. G.. 168 113, G3SUI.J-.177 Gazzaniga. M., 76 GeiS,F.L,207 Gefles,R-J..256 Gendler, ft, 453 GeramS.,446.455 Gerber.J-353.355 ^ 6.. 173.1S3-197.2U Gerhard. M. 196-W7 Gero.J-M-27 Gersco.M.,235 Gertzog.-.N..^ Gette)man,T.E.5lS albert, ti *~ 0 ,06.499 ; ^e'lTa*7- 270'2J1-275'278' ^Zte 313 *Ts.». 270 H..AT6 Gaoeiac. £ ^ nabln. I* f" Gabln ring. L.. 54. 261 old, M.. 512 oldberg. C. 251, 283, 383, 384. 396, 404 Golden, S.. 295-297 Goldenberg. E. N., 367. 393 Goldhaber, M. K., 470 Golding, J. M., 503 Goldman, N., 434, 440. 463 Goldner. M.. 55, 56 oldsmith. B„ 36, 41 oldstein, A. J., 504, 505 Goldstein, L. F., 27 Gole, N„ 445 GoSeman, D., 112. 355 Golombok. S., 100.101.103.106.113.121, 123,134,145, 255 Golub, S., 87-89 Gonzalez. A., 102 Good, T. L, 132 Goodenough. R. G., 121 Goodstein, L, 166,193. 433 Goodwin, j„ 444 Gordon, D. F., 524 ordon, L.. 222 Gordon. M., 2S1 Gordon, M. R., 410, 411 Gordon. M. T., 354, 358. 362 Gorman, C, 79, 88 Gornich. M. e„ 477 Gorski.R. a., 77, 79 Gortmaker, S. L, 512, 513 Gosselin, p. g., 285 Gould, S. j., 3i, 73 ■ 375, 376 • p- A-i 129,130 ant. j., 420 Gfay. W., 41, 449 G,«eley.A.M..428,440 G'een, j., 144 Green. k„ 2iq G'een, v., 510 Greene, w„ 254 G^enlew, L. A.. 323 ' 354' 358' 361. 363 Greenhouse, L'3J3 Greenhouse, s'. 304, 3U Greer ■ 482 Greif, G. L, 236. 238 Griffin. S., 262. 452 Grigsby, J. S.. 203 Gross, j.. 242. 243. 360. 386, 396, 398 Gross, L, 183. 193, 195 Grotpeter. J. K., 83 Gruber, J. E.. 284, 285 Guinier, L. 154, 417 Gutis. P. S., 218 Haarr. R.. 337 Haas, L, 301 Haddar, Y. Y.. 442-445 Hafner, R. J., 505 Hagan. J., 280, 297. 298. 300, 304 Hagan. K. L, 52 Haignere, L., 306 Hale-Benson, J. E., 102, 113 Halemba, G. J., 340 Hall, L„ 246 Hall, R. M., 153,154, 157, 158 Hamer, D. H.. 78 Hamilton, M. C, 177 Haney, D. Q., 467. 512 Hannum, L. E., 178 Hansen, F. J., 499 Hanson. S. M. H., 238 Hansot, E., 129 Harbeck, K. fvl., 143, 144 Hardenbergh, M., 185, 187 Hardie, E. A„ 85, 87 Harding, s. G., 28 Harrington, A.. 75 Harrington, M., 30 Harris, b., 504 Harris, J., 351 Harris, M. b., 83, 515 Harrison, j. b., 522 Hart, M. M., 493 Hartjen, c. A„ 341 Hartmann, H. I., 268, 269, 272, 277, 278-280. 299, 300, 312, 313 rtass, N., 195, 301 Hatch, M., 469 Hawkesworth, M.. 162 Hayden. s., 182 Haynes.- S. G.. 466 Heidensohn, F.. 337 Height. D-, 241 Hekma. G., 169 Hekmat, A., 442-445 Helgeson, V. S.. 463-466. 478, 501, 503 Hellinger, D., 126 Henig, R. M., 467, 483 Henley, N.. 181 Henry, P. E., 513 Henshaw, S. K.. 225, 285 Henson. K. D., 285 Herbert, 6., 312 Herdt, G. H.. 72 Herek, G. M., 77, 355, 477 Herman, C. P., 514 Herman, J. L, 256, 360, 363 Hess, B. B., 32 Hess, R. D., 148 Hesse-Biber, S., 514 Heywood, C, 196 Hicks, J. P., 417 Higgenbotham, E. B., 455 H'ggins, p. j., 443 Hilkert. M. C., 439 Hill, A., 284, 403 Hill, M. A., 41 Hinds, M. D., 511 Hine. D. C, 41, 42. 268 Hines, M.. 69, 70, 92 Hirsch, E. D„ 167 Hirsch, M., 49. 50 Hirschfield, 501 Hite. S., 249 Hochschild, A. r., 232, 233 Hodson, D., 260, 261 Hoffman, C. D., 101, 102 Hoffman, j., 226. 227 Hoffman,j. P., 422 Hoff-Wilson, j., 325 Holden, C, 460 Holden. K. C, 238-240, 243. 244, 294 Hole, J., 38, 39 Holland, O. C, 155 Holloman, j. i. s.. 473 Holmes. s, A.. 197. 351 Homel, R., 113 Hood. E. F., 57 Hooks, b., 57 Hopkins, P., 441. 451 Horner, M. S.. 142 Horney, K., 96,107 Horowitz, R., 190 Horwitz, A. V.. 265 House, J. S,, 465 Hout, M., 440 Howe, F., 124-128 Houwe, K., 168 Hoyenga, K. B„ 63, 67, 69, 71, 72. 92 Hoyenga, K. T, 63, 67, 69, 71, 72, 92 Hsiung, P., 312 Hu, S., 78 Hu, Y., 463 Hubbard, R., 78 Hugon, D., 68 Huie, V. A.. 352 Hunt, M. E.. 441 Hunter, S. M., 56, 339 Hurling, T„ 344 Hurtado, A.. 56, 57 Hurtig, A. L. 70 Husni, S.. 211 Huston, A. C, 207 Hyde, J. S„ 83 Hyman, P.. 429 Charetz, J. S.. 30, 46 Chamber/afn. £. M., 162 Chambless, D. L, 504, 505 Chapman, J. R., 370-372, 374 Chatters, L. M., 215, 241 Chavkin, w_, 469, 470, 511 Cherian, V. [_., 148 Cfierlin, A., 265 Chesler, E., 54 Chesney-Lind, M., 327, 328, 331-333, 3^3-347, 350-352, 377. 510, 511 Chesterman, c-, 149 Childers, M., 50 Ch'ra, s., 234, 301 Chodorow, N., 97. 98. 106. 107, 123 Cfiopp, r. s., 453 jmenný rejstřík JMENNÝ REJSTŘÍK ...i. C.,84.88 St, C. P., 425-427, 450 0rtMft(/|,8.,3J6,317. 319, 320 Cfinstensen. C. L„ 495 Christian, H„ 52 Christian-Green, D, 417 Immarigcon, R„ 347, 352 Imperato McGinley, J., 71, 72 ciardl. l. A„ 331, 327, 330, 331, 342, 509, 611 tones, C. A„ 330 Isaaks, L, 102 isaslDias, A. M., 454 Island, D., 259 Israel, A. C, 100 Jacklin. c. n„ 100 Jackson,)., 449 'acob, H„ 240, 276 *», J. A„ 272, 273, 275, 279, 280, 309 314, 323 «Ohsen, J. p„ 294, 305 quel. C. H., 440 James, C, 374 Janofsky, M, 411 Japp, P, M„ 195 Jarratt, E. H„ 492. 496 Jayakody, r„ 215,241 Jayawardena, k„ 53 Jeffrey, p., jog Ml, D„ 402 Jensen, G„ 340, ^ Jensen, R., 377 S»MI. D., 72 Jewell. K, 8., 241 John, 0., 231 Johnson 412 Johnson. D„ 265 3^ Johnson, K., 201 Johnson, s., 485 JohnsonOdim,c.,53| 54 Johnston, o„ 330 Jones. J. H., 525 Jones, M. G., 145 Jones, T., 173 Jordon, E., 135 Joseph, G„ 98 Judd, D. R., 126 Jürgens, J. J.. 86 Jurik. N. C, 335, 337-341, 377, 378 Kahn, A.)., 240 Kahn. K. F.. 393 Kahn. S. S.. 483 Kalinowskl, J.. 148 Kalleberg, A. L, 298 Kalvín.).. 437 Kamerman, S. B., 240 Kammeyer. K. C. W., 246 Kane, E. W„ 231 Kannapell, A.. 494 Kanter, R. M„ 32, 281 Kassebaum. N., 400 Katel. P., 356 Katz, R. C, 163, 172 Kaufman. D. R., 430. 432, 445. 455 Kaufman, F. R.. 69. 70, 92 Kay, F. M., 280, 297, 298, 300. 304 Kay, H. HJ., 316 Kaye, E., 517 Keller, E. F., 49, 50 Kelly. 248. 249 Kelly, E. S., 491 Kelly, G. F., 92. 246 Kelly, K., 258 Kelly, R. M„ 404 Kemper, T. D„ 82 Kennedy, J. F., 44 Kennedy, P. F., 207 Kennelly, B., 400 Kerber, L. K., 335 Kerr, K. L., 367 Kerrigan, N., 368 Kessleman, A„ 271. 300 Kessler, S. J., 73 Kessler-Harris, A., 268, 269 Kldd, A. H., 259 Kllborn, p. t„ 292, 309, 315, 412 JMENNÝ HEJSTfllK (üm, J- C. 399 Kimball. R-. 167 Kimmel. M.. 51. 168. 169 King, D. R-. 34, 56. 57 KingM. L. 146 King, M. L. jr.. 449 Kinzef. S., 443. 445 Kirsch. N., 502 Kirschstein, R, L.. 488. 489 Kite, M. E.. 20 Klag, M. J., 467 Klass, P., 484 Klatch, R.. 447, 448 Klein. A. M.. 496 Klein. E., 35, 37 Klein. M., 96, 107 Kleis, B. N.. 143 Klonoff. E. A., 501-503 Knight. P., 54 Knight-Bohnhoff, K., 83 Kocienievski, D., 361, 363 Koehler, M. S., 148 Koeske, R., 85, 87 Kohlberg, L., 100, 107 Kolata, G., 226, 227 Kölker. A., 108-110 Kolodny, A., 158. 160 Konfucius 27 Kong, D., 224 Kosberg, J. I.. 262. 263 Koser, N. W., 166 Koss, M., 164, 361, 365 Kowalski, S., 251 Kozol, J., 295, 296 Kraft, D., 433 Kramarae. C, 30, 58 Kramer, H., 427 Kramer, R„ 44, 45, 355 Kramer, R. C, 257. 519 Kranlchfeld, M. L. 235 Kreíger, N.. 467 Krieger. S., 249 ^ 262 Krištof, N. D.. 54. Krulak, C. C. 411 Kuebll. J., J-12 Kuhn, T. S., 28 Kurc. D.. 238. 258 Kushner, H. I., 472 97.107 Lackey, p. u„ 113 LaCroix. A. z., 466 Ladner. J.. 241 Lake, C. C, 381-384. 386 Lakeoff, R.. 181.182 Lamar. J. v.. 410 Lamb, T. A., 82 Lambating, j., 147 Lambeck. L C, 133 Lambert, B.. 144 Landis, J.. 328, 332. 349. 351. 352 Undrine, H„ 501-503 Landry, p. h..jr., 346 Laney, L C, 127 Lanford. A. G.. 126.127 Langoiis. J. H.. 99 Lanis, K„ 201, 207 Lansing, M., 383 Unu. P. M.. 458 LaPointe, J., 494 Larson, J. H-, 233 Laumann. E. 0.. 248 Lawlor. J., 235, 236 Lawnham. P.. 372 Lawrence. R.. 340 Lawrence. W., 492 lay/son, C. 116 Lazier-Smith. l.. 199 Leach. W., 127 LeCleie. £.. 466 Leder, G. C, 148.149 Lee. £. R-. 473 Lee, H.. 440 Lees. S.. 345 Lehman. B. A.. 402 Lehrman, K.. 167 Lein, L.. 291. 323 Lembach, M. D., 102, 103, 121 Leinen, S.. 378 Lemle, r., 506 JMENNÝ Lenker. L. T„ 159 Lenne/. E.. 106 Lenskyj. H., 492. 496 Lentz. B. E.. 340 Lepowsky. M., 364 Lemer, G.. 36,41 Lester. P. M., 210 Letellier, P., 259 Leung, J. J., 148 LeVay.S., 77, 78 Levin, L. M., 265, 294, 305 Levine, E.. 38, 39 Levine, J., 236, 246 Levy, K. e.. 84 Lewin, X., 163,165, 220, 255. 294, 301, 303. 437 Lewis, E. L„ 525 Lewis. C, 113 Lewis. G. B„ 278, 279. 298 Lewis, L. A.. 198 Lewis, M., 120.154 Lewis, N, A., 205 Liebert, R.. 207 Uebman. M„ 356 Lightfoot-KJein, H., 375 Um, S.T.,272. 273 Limbert, C. A., 159 Lincoln, C. E., 449 Lindeqvist, K., 169 t-indgren.j.R.,228,229,237,239 240 316-319, 324 Upsedge, M., 500 -psyte, R„ 365 ston, B., 445 -iUle, C. B.,498 Littlewood, R„ goo .K.M., 246 ,53 ■ E- 121 J., 143 Uckhart, L. L„ 257 Lockwood. B. A., 325 Lofland, L, h., 3i ^ndon. K, A„ 247 London, p., 455 ^ngno, H„ 72 Lorber. J.. 48. 49, 59, 97, 98, 122 Loredo, C. 161. 163, 172 Loring. M.. 500, 502 Lott. B.. 503 Love. A. A., 287 Lovejoy. 0., 26 Lovenduski, J., 46, 391 Luckenbill, D. E.. 378 Luebke, B. E., 167. 168. 171 Luker, K.. 221. 222. Lunneborg, P. W., 313 Lurie, N-, 489 Luther, M.. 437 Lutz. J. S., 167 Lynn, N. B., 387. 388 Lynn, R., 399 Maccoby, E., 120 MacCorquodale, P., 340, 341 MacDonald, C. L, 271 MacDonald, E., 405 MacDonald, K., 112 MacFarquhar, N., 375, 376 MacKinnon, C, 366 MacLeod. L, 258 Madriz, E. I., 357, 358. 363 Maghan, J.. 340 Maher, F. A., 159 Mamiya. L. H.. 449 Mandel, R. B., 391, 404 Manegold, C. S., 56 Mann, C. R., 334, 342, 344 Manning, A,, 489 Mannix, M., 149 Mansnerus, L., 344 Maquleira, V., 345 Mares, M„ 208 Margolis. D. R,, 46, 53 Marieskind, H. L., 490, 491 Marini, M. M„ 146 Markens, S., 84, 87,90, 91 Markham, W. T., lis Marolla, j„ 363, 364, 367 Marshall, E., 78 Martin, D,, 417 Martin, J. R., i67 JMENNÝ REJSTňlK Martin, M. C. 207 Martin, M. K.. 73 Martin. P. Y., 59, 155 Martin. S. E.. 99. 121. 335, 338-341, 377. Marty. M. E.. 441, 446-448 Martyna, W., 178 Marzolf. M. T.. 187 Maslach, C, 102 Masse, M. A., 199, 200 Mates, R., 262. 263 Matthaei. J. A., 268 Matthews, D., 70 Matthews, W., 486 Matthews. W. S., 71 Mauer. M., 344 Maudlin, T., 242 Mauro, T., 403 Mayall. A.. 366 Mays, V. M.. 475 Mazur, A., 82 McAdoo, H. P., 241 McAdoo, J. L, 102 McCaulay. M., 514 McClary, S., 198 McClellan, D. S.. 349 McClelland, K.. 305 McClosky, L. A.. 101 McConnell-Ginet, S., 181,182 McCormack, A.. 164 McCormick, T, M., 159 Mccracken. E.. 187, 199. 211 McCrate, E„ 292 McDonald, M.. 423, 435, 440.451,453.454 McFadden, R. D.. 204 McGrath, E., 501 McGregor, R., 372 Mcllwee, J. S., 305 Mcintosh, P., 166 McKee, K. B.. 202 McKinley. J. C, 405 McLaren, A.. 63 McLarin, K., 156 McLeish-Blackwell, L- 340 MeLeod, L.i 258 McMInn, L. C, 178, 179 McMInn, M. R>> 173, 179 JMENNÝ BEJSTft'K McNamara. j. A. K.. 439. 440 McNamara, R. P., 373, 436 McNaron, T, A. H., 171 378 McNeil. D. G.. 356 McPhillips, K., 441, 451 McQurston, J. I, 423 McRobbie, A„ 187. 188 Meier, B., 284, 481 Meigs, A., 74 Mernissi, E., 444 Mendelson, A,, 185 Meredith, N„ 249 Meredith, R,, 323 Messias. D. K. H., 460. 466, 470 Messner, M.. 50-52, 140.168,169, 492, 494. 495.496, 524 Metzger, G., 193.194, 200 Meyer. J., 181 Meyer, M„ 148 Meyer-Bahlburg, H. E. L, 69, 70 Mies, M„ 451. 452 Miethe, T. D., 343 Mifflin. L. 204. 205 Michael. R. T.. 248 Mikulski. B., 400 Miles, T.. 146 Milkman, R., 270. 271 Mill. J- S - I7 Mlllbrath, L.W.,387.416 Miller, A. S., 420, 422 Miller, C. 177, 210 Miller. C. L. 116 Miller. J.. 137. 453 Miller, J. E., 68 Miller, J. 6., 334 Miller, M., 338. 447 Miller. N.. 83, 445 Miller,Sit,.346. 356,357,377 Miller, S. M.,502 Miller, T.. 397 Miiier-Bemai. L. 55 Mlllman. M., 32 Mlnge,P-J-.505 Minton. H. L.. 169 MWB. I- B- 514 Mitchell, A., 323 81 B tchell. F., 161 Mitchell. I- 97. 107 Mitchell-Kernan, C, 246 Miura. I. T„ 148 Mohanty, C. T., 54 Möhr, J., 222 Moir, A., 72 Mollenkott, V, R.,454 Money. J., 65, 67. 71.80 Montgomery. R. J. v., 235 Moore, A. M., 158,257 Moore, B. L, 416 Moore, C. A.. 343 Moore, M.. 158 Morash. M.. 337 Morello, C, 35$ Morello, K. B., 340 Morgan. D. H., 265 Morgan, M., 88, 207 Morgen, S„ 287 Morrissey, E. R., 506. 507 Mortimer, J. T., 141 Morton. D, C, 350 Mosher, D. L, 506 Mott, L., 38 Moyer, I. L, 349 Moyo, M., 53, 54 Mueller, C„ 383,385 Mueller, M.. 59 Munt, S. R„ 169 Murdock, 216 Murphy. B. 0„ 187,188 Murray. S„ 37 Murray, S. 0.. 252, 253. 265 Mvoans, S„ 338. 444, 445, 448 Myers, d. J., 154 My«'s, M. A., 343 Myers, s. l, 412 Nagel. s.. 343 Nanda, s.. 74 Narlvidaä. l, 393 Navarro, M., 22s NWhas.E..467,48Q ad, ac, N**ribor£. H. w.Tis ' 487 - 502- 524 Nelson. M. B.. 492. 496 Nemy. E„ 244 Neuberger, J., 430, 431, 433 Nevels, L., 159 Ng, S. H„ 177 Nice, D.. 278, 279, 298 Nicoloff. L. K., 507 Niebuhr. G.. 438 Nieves Squires, S., 158 Nicholi. A. M.. 265 Nichols, P. C, 181 Nilsen, A. P., 175, 176 Niven. D„ 393, 416 Norris. J., 367 Norton. E, H., 417 Norton, M. B., 416 Nossiter, A., 162 Novello, A., 401 Oakley, A., 86 O'Connor. S. D„ 336, 402, 403 Odean, K„ 118,123, 137 Often, K., 46 Ogden, A. S., 232 O'Leary, K. D.t 258 O'Netli, W. L, 38, 43. 47 Onishi, N., 162, 430, 433 Orcutt, j. D., 340 Orenstein. P., 141,145, 146 Osmond, M. W., 476 Ottinger, 156, 157 Packwood, R„ 284 Padevic, I. A., 155, 299, 340 Page, D. C, 63 Pagelow, m. D„ 258 Pagels, E., 426 Paglia, C, 167 Paisley. w.r 208 Palmer, L., 407 Palmer, s„ 101 Papper, B., 196. 197 Paradise, l. v., 139 Parke, r. d., h2 Padee. m. B., 84, 88 Parmar, P., 375 JMENNÝ REJSTŘÍK Parsons, T., 24, 213 Passnau, R. 0.. 86. 497 Patterson. C. J,, 254 Patterson. P., 201, 202 Paul, A., 43 Paul. M., 469 Pear, R., 401 Pearlman, S. E., 47 Peck, S., 27 Peplau. L. A., 249 Peretri, P. 0., 116 Perlez. J., 371 Perot, R., 382 Perrett, D. I.. 517 Perry, D. G„ 100 Peterson, E„ 44 Petro, C. S., 146 Pfost, K. S„ 145 Philips, R. D., 499 Phillips, P., 183 Phillips, S. P., 284, 484 Piaget, J., 100, 101,107 Pierce, J. L. 98, 215 Pierce, M.. 495 Pike, D. L. 337 Pillard, R. C, 78 Pillemer, K., 262. 263 Pinel, J. P. J„ 92 Plaskow, J., 450 Pliner, P., 513 Poe-Yamagata, £-, 346 Pogrebin, L C, 236, 435, 453 Pogrebin, R.. 187,188.190.192 Pohli, C. V., 446 PoJivy, j., 514 Pollard, D. S.. 158 Pollock-Byrne, Poole, K. T„ 385 Pope. k. S., 520, 521 Popkin, B. m-. 512 Porter, k„ 324 A f 11"^ Poussalnt, a- c-Powell. b„ 500. 502 Powers. A.. 56 a a 87 Powers. »•" , N. F- 430 J. m„ 349 Prentky. R. X.. 254 Press, A. L., 193-195 Pressman. S„ 323 Prestage. J. L. 387 Preston, J. A., 279 Price, B. R., 339 Price-Bonham, S., 102.113 Provost, 216 Purcell, P.. 137 Putnam, B. A., 146 Pyke, K. D., 163 Quester, G. H.. 405, 408 Quinn. F. X., 253 Quinn, P., 238 Rafferty, J., 499 Ragins, B. R., 283. 284 Raibom. M. H., 493 Raines, H., 383 Ramos, I., 147 Rankin, D.. 247 Rankin. J., 399 Raskin. P. A., 100 Rayman, P.. 154, 164 Raymond, 1. G., 228 Rayner. 8., 375 Reagan. R., 401, 402, 417 Real, T.. 502 Recer, P., 254 Reekie, U 499 Rehnquist, W., 403 field, G.M.. 108. 335 Reld, P. T.. 135 Reid. R- L.. 87 Reid, S. T., 362 Reilly. m. £., 161, 163. 167, 168. 171 Reinharz, S., 33 Reis, E., 455 Relss, I. L.. 364 Renretti. C. m., 53, 55. 249, 259, 375, 376, 418 Reskin. 5., 273, 276-280, 298, 300, 306 307, 309, 314, 315. 318 Reskin. B. A., 268, 269, 272. 279, 280 299 300, 312, 313 ' Reskin, B. F., 300, 305 Pratt, JMEN J9TA IK 6ai Rheingold. H, L. 114.117 Rhoads. S. £.. 320 Rhode. D. L. 59, 93.105 Rhodes, )., 195 Riding. A.. 371. 438 Ries. P-, 336 Riger, S., 300, 340. 354. 358, 362 Rimer. S.. 302,474,476 Rimmerman. C. A.. 416 Riordan, T„ 402 Ripper, M., 88, 89 Risen, J., 224, 265 Risch, N,, 78. 447 Rittner, B.. 171 Riuer, G.. 23 Rizzo, 0., 136 Roberts, S.. 279 Robertson, C, 161 Robertson, J., 499 Robertson. P.. 386 Robinson, J. G.. 305 Robinson, L. S., 168,169, 494 Robinson, R. a.. 221 Robinson, W. V., 285 Robson, R.. 248, 263, 254 Rock, M., 196 Rodriquez, N.. 332 Rogers. J. K., 285 Rogers, L, 72 Roiphe, K., 52, 361 Roland, H. A.. 198 Romero. M„ 268 Root, j. L, 423 Roof. w. c, 423 Rooks. N. M., 517, 518, 524 Roopnarine, J. i., i2l Ro°^P.A.,273, 279. 305 R°Dt, m. P. p., 515 Roscoe, %, 73i 74| 92 Roser». L W„ 5i5 Rosenberg. h. 6.. 470 Rosenberg, j„ 341 Rosenbsum, K„ 199 2QQ ^^R.A.,.298.299 «osenhan, D. u 498 Rosenwasser, S. M.. 207 Rospenda. K. M.. 161, 163 Ross. C. £.. 477 Rosser. P.. 147 Rossi, A. S., 41. 88, 280 Rossi, P., 295 Rossi, P. E., 88 Rothblum, E. D.. 501 Rothman, B. K.. 228. 478-480 Rowbotham, S.. 46. 53 Rubenstein, R.r 469. 470 Rubin, G., 21 Rubin, J. Z., 108 Rubin, L, 219. 220 Rubin, R. T„ 72 Ruble. D. N., 87 Ruether, R. R., 451 Ruhlman, M., 164 Runfola, R., 496 Rush, S. E., 135, 137 Rushton, J. P., 75 Russell, D. E. H.. 260, 362. 366-369 Russo, A., 265 Rustad, M., 482, 490, 491 Rutter, V., 265 Ruzek, S., 482, 490, 491 Ryan. I. T.. 495 Rynbrandt. L. J., 355. 518. 519 Sabo, D. E., 524 Sacks, K.,405 Sadker, D., 132,137-139,171 Sadker, M., 132, 137-139. 171 Sachs, a., 325, 405 Saletan, W.. 225 Saltzman, a., 164, 285, 314. 316 Sampson, D,, 405 Sampson, r. j„ 333 Samuels, S. U., 459 Sanday. p. r., 364j 365 Sanders, M., 196 Sandier, B. R., 153, 154, 157, 158 Sandler. K.. 518 Sandmair, m., 507 Sanger, D. £., 273 Sanger, m., 39, 40 JMENNÝ REJSTftfK Sanchez, L.. 231 Sapiro,V..429, 433 Sarbin, T. R.. 68 Sargent, J. D.. 513 Sarri. R. C, 331 Saussy. C. 423 Sayers. J., 91 Sayers. S., 169 Scalia, A., 403, 417 Scandura, t. a., 283. 284 Sciolino, E., 383, 384, 410, 444, 445 Scott. D.. 395 Scott, D. B., 281 Scott, K., 146 Scully. D-, 363, 364, 367 Sears, J. T., 143 Seavy, A. A., 116 Seelye, K. Q., 383 Segal, L, 50, 52 Segura, D. A., 97, 215 Seidler. V. J., 51 Seles, M., 495 Senn, C. Y., 368 Sered, S. S., 455 Serbin, L. A., 120 Shah, S., 59, 524 Shakin, M., 108, 110 Shanley, M. L. 227, 228 Shapiro. H., 433 Shapiro, L.. 116 Shaw, D., 184 Shaywitz, B. a., 79 Shelden, R. G.. 345, 346, 350 Sheldon, a.. 120 01 Shelton.B. a.. 231-234. 300. 301 Shenon. P., 109, 412. 413 Sherman, B. U 198 Sherman. J., 148 Sherman, i. A-, 96 Sherry, A.. 261. 262 Shilts. R.. 413 Shiva, V.. 451. 452 Shrier, 260 Shulman Schau. C. Scher. m- A. K-146 499 47 520^ ,522 JM ENNÝ Schmalz, J., 254, 386 Schmitt, E„ 295, 410, 416 Schneider, F., 112 Schneider, M. S.. 285, 484 Schroeder, P., 401. 416 Schrof, i. M., 56 Schrott, H. G., 483 Schuppet R.. 483 Schur, E. M., 334 Schussler Fiorenza, E., 436, 439 Schuster, M. A., 219 Schwager, S., 126, 127 Schwartz. L A., 116 Schwartz. M. D., 257. 361, 364, 365, 377 Schwartz. P.. 230. 247, 249, 265 Schweder, R. A.. 477, 783 Sidel, R., 268,176, 277 Sidney, S., 467 Sigel, R. S., 56 Sigmundson, K. H., 80 Signorelli. N., 193-195, 198. 200 Sikula. 156,157 Silveira,177 Silverstein, B. L, 514 Simon, R„ 327 Simon, R. I., 154 Simon. R. J., 38. 42, 326, 328. 332, 349. 351. 352. 380 Simons, M.. 304 Simpson. 0. J.. 56 Sinclair, A. H.. 63 Sirianni, C, 271 Sirkin, M., 506 Siweya. J.. 148 Skeen. P.. 102. 113. 260. 261 Skitka, L. X, 102 Slocum, S., 26 Small. M. A., 363 Smallwood, J., 494 Smart, C. 328 Smith, C, 257, 261 Smith, D. E., 241, 271 Smith, £., 131 Smith, P. M., 174, 175 Smith, V., 282 Smith, W. K., 56 623 . P. J , 238-240, 242. 243 . M.. 181 Smythe. T. C. 202 Snarey.).. 233. 234, 236 Snell. T. L. 350 Soell, w .£.. jr.. 507 Snow. J. T., 515 Snow, M.. 137. 358 Snow. M. E.. 112 Snyder-Joy. Z. K., 351. 352. Sokoloff. N. J., 273. 278. 279 Sommer. 8.. 85. 88 Sommers, C. H.. 167 Sommers. I. B„ 331 Song. Y. l.. 242 Sonne, J. L, 520 Sontag. D., 371, 372 Sorenson, E.. 297 Souter. O. H.. 403 South, S. J., 246 ier, B.. 78 . 68.92 Spender, 0.. 30, 32, 58 Spermer, K. L. 299 Sperry. R„ 76 Spielberger, C, 465 Spindler, 519 Spohn. C, 378 Sprengler,}., 427 Sprenkle, 0. h.. 247 Stacey.j.,27, 30, 2i5, 235 Jnko.E.A..16l,357.362.363 wanley, l„ 59 Stanssll, c., 267 SfcWofl.E. c, 38,41 I^R-173. 470, 472. 473 508 50a '3wk.426.427 ,a-=98,524 Starr-P..480 ^m.A..l59,160 Steenland, s., 2U1 Slefran, v. j., 83 Sl*^M..S03 328'343'344. 378. A.. 59 Steinbacher. R.. 106 Steinberg. J., 165 Steinberg. R. J.. 306. 309. 320 Steinern. G.. 366 Steinfels. P.. 423. 427. 438-440 Steinmetz. S. K., 255. 263 Sterk. H. M.. 61 Stevens. P. E.. 403. 485 Stewart. L, 137 Stewart. M. W., 40 Stiehm. J. H., 407, 408 Stiglitz, E. A.. 507 Stillion. J. M.. 460. 472 Stoddart. T.. 101 Stolberg. S. G.. 225. 227 Stombler, M.. 155 Stone, A. J., 336 Stone, L. 374 Stone, M., 422 Stoneman, Z.. 114 Strate, L., 199 Straus. M. A., 255, 257, 258. 261 Strauss-Noll. M., 175 Striegel-Moore, R. H., 515 Strober, M. H.. 126. 127. 279 Stroper, E., 404 Stunkard, A. J.. 512 Sudetic, C. 204 Sullivan. A. M.. 171 Sullivan, L, 449 Summerfield, G., 323 Sutlive, V. H.. 364 Swarns, R. L., 302 Sweeney. J. L.. 282 Sweet, J. E., 247 Swift, K., 177 Sydney, T. M.. 116 Syme. S. L, 477 Synder, G., 199 Taeuber. C. M., 215. 270, 286 Talarico, S. M.. 343 Talliohet, S. E., 280, 284. 300. 307, 309. 314 Tannen, o., 180 Tanner. N., 26 JMENNÝ REJSTftfK Taormino, T., 210 Tasker. E.. 255 Taub, D. E.. 492 Taub. N.. 228. 229. 237. 239, 240. 316-319. 324. 493 Tavris. C. 61. 92. 499. 504 Taylor, J. M.. 171 Taylor, V.. 44. 51, 86 Teilmann. K. S.. 346 Teltsch. K.. 238 Terry. R. M.. 328 Tetrault. M. K. T., 159 Tetreault. P. A.. 363 Thatcher, M.. 403 Theberge, N., 493, 494 Thoits, P. A., 503 Thomas. C. 56, 403 Thomas, D., 51 Thomas. J. L. 224 Thompson, B. W., 515 Thompson. C., 97, 107, 284 Thompson, E. H., 421 Thompson, J. K., 515 Thompson. J. R.. 154. 159 Thompson. K., 41, 42. 251 Thompson, L., 230. 233 Thompson, S., 220 Thome, B..21, 27. 121.138.212.213 Thorson, E., 185 Thun, M. J., 464, 468 Thys-Jacobs, S., 85 Tiemann, K. A., 485 Tiger, L., 26 Tobias, S.. 145 Toner, R„ 391 Trelchler, P. A.. 177.178 Troyer, P. K., 1*8 Trudeau, P., l7i Truth, S.. 40 Tucker, M. B-, 246 Tucker. N.S..2AB Tuchman. G.. Turetsky. B- A-Turiel, E- 503 Turner. h- a Turner, C s- NN* 3£JST filK Turner, L. H.. 61 Tyack, D„ 127,129 Tyson, M., 56 Umansky, E. M., 430.434 llribe. V.. 143.144 Ussher. J., 517 vaidisera. V., 270.286 van der Meer. T. 169 Van GO02en, S.. 82 Van Voorhies, P.. 340 Vanderstaay. S.. 295. 296 Verhovek. S. H., 344 Vivian,)., 204. 205 vobejda. B„ 221. 224 Voelker. R.. 143 Voorhies. B-. 73 Voss. L S., 138 Wadden. T. A.. 513 Wa«e. T. L. 249 478. 506. 507 Walker. A.. 375 Walker. A J.. 230. 233 Wall. S.M-. 139 Wallace. B- A. 439. 440 Wallis. C 52 Welsh. J-. 72 Walsh-Chikf«'5- K- 2°i Walters. B-. 196 Watzer.S.,233,234 Ward, S.A.. 495 Ware, N. c. 178 Warren, M. A.. 109 Washbum, L. U. 63 Watt. S.. 167 Wayne, L., 394 Weaver, M. J.. 367.439.440 Webber, J.. 430. 431 Webster, J.. 271. 311. 323 Weeks. S. L., 353, 354 Wechsler, h., 525 Weldman, J. L-, 453 BE Weincr, L, 160 Weiser, B„ 340 Weisner, T, S- 106, "3, 134 weissbrod, C, 145 Welssman, M. M,, 502 Welti, R.. 477, 524 Weit/man, L. 136 Wellzman. L 1,117,119, 239, 343 Wcilzman. N„ 112 Welch, S, D„ 440 Wellington, A. J.. 305 Wenger, N. K., 467 Wennards, C, 158 Werthheimer, 8. M., 267 Wertz, 0. C, 479, 480 Wertz, R. W„ 479, 480 Westley, L. A., 284 Weston. K„ 217 Wheatley, J., 145 Whipp. B.)„ 495 Whipple. T. W., 199, 201, 203, 207 Whltakei. A., 517 White. Byron R„ 403 White. D„ 392 White. J. C„ 486 White, P. G„ 492, 494-496 Whitehead, H„ 73 Wldom, C. S., 85 Wlkan, U..74 Wilbanks, W„ 333 Wllkarson, l„ 172, 409 WiiWe, j. rm Willard, F., 40 Willem*, J. A.. 407 Williams, B„ 438 W^mB.C.L.281-283r3lS1323 518 WUllamB.c.W.,221 V"il||W1U.,|r,lll8 WIII|arna.J.E.,3S9 WlMairw. L, A., 469 William,, p. E.,178 WI'»»n)«,W.u,7a,92 Williamson, n. Ei| [Q6 ■WMmsi. E„ 177 Wilson, J. h„ Wllston. w.,43 flea Wilson, W. J., 246 Wilson-Mitchell. J. E., 106 Wise, E„ 499 Wise, M.. 494 Wlthorn, A., 490, 491 Witkin. H A., 68 Witt, L, 392. 393. 396 Wold, A.. 158 Wolf, M„ 517 Wolfe. A., 250 Wolfe, D., 229, 230 Wollstonecraft, M,. 37, 45 Wolowitz, H. M.. 504 Woodhull, V. C. 40 Woods, N. E., 86, 511 Woog, D„ 144,171 Wooley, 0. W., 512, 514 Wooley, E. C, 512, 514 Woollacot, A.. 405 Woollett, A. D.. 108 Worden, A. P., 335, 339 Wright. J. C, 206 Wright, R„ 276, 277, 279, 280 Wrablewski, R,, 207 Yamanaka, K„ 305 Yea, S. J.,42 Yen. S. S. C, 87 Yllo, K., 362 Yoon, J., 171 Young, G., 59 Zappone, K„ 454 Zate, M., 279 Zavella, P., 268, 278 Zeigler, L H.,385 Zerbe, K. J., 515 Zlcklln, G., 77 Zlhlman, A., 26 Zlmmar, L. E„ 282, 340 Zimmerman, B., 171 Zlatoústý, j., 437 Zoba, W. M., 440 Zoch, L. M,, 184 Zupan.L L.,339, 340. 378 Zuravln, S. J., 260 JMENNÝ REJSTfilK VĚCNÝ REJSTŘÍK abolícionismus, feministické hnutí a, 37-38 adoptování détí páry osob stejného pohlaví, 254 advokátky, 340-341 Afroameričané, viz též Rasa a etnická příslušnost; Zeny jiné barvy pleti než bílé Afroameričané ve sportu, 496 Afroameričané ve veřejných funkcích, 396-397, 399-400 AIDS mezi Afroameričany. 474 církve. 448-450 genderově podmíněné představy v literatuře pro děti, 118-119 hnutí za volební právo žen, 42 chudoba, 289-291, 295 % interakce mezi rodiči a dětmi. 113 Obezita, 512-514 otroctví, 37-38 platová diference mezi muži a ženami, 287 pracovní zařazení žen, 278-279 rodiny vedené ženou, 240-241 sňatky, 246 srdeční onemocněn'. 467 vzdělání, 127. 134-135 agorafobie, 505 agrese, viz též Násilí; specifické formy nás.l, testosteron a a. 82-83 AGS (androgenitální syndrom), 69-70. AIDS (Syndrom získaného selhénř imunity ■Xlirao immuneOeficiency Syndrome, 473_477 přenášení, 473-476 fc(1 vztazfch. týrání partnera v hom° 258-259 akademické úspechy d.vek ^^^"^.ů.. 132-135. 140 odrazováníoda.ú.. alkohol. 505-509 ^lPetľeÄ-47^ j:^^,Bns9'71-72 Americká národní společnost pro volební převožen {National American Woman Suffrage Association, NAWSA) 41 Americká společnost pro volební právo zen (American Woman Suffrage Association, AWSA). 41 Američané asijského původu, Viz též Rasa a etnická příslušnost; Ženy jiné barvy pleti než bílé; ve veřejných úřadech, 399-400 chudoba, 289 pracovní zařazení, 268. 277-278 Američané hispánského původu (Hispanic Americans, latinas). viz též Rasa a etnická příslušnost; Ženy jiné ůarvy pleti než bílé AIDS. 474 genderový rozdíl v platech, 287-288 chudoba, 289. 295 ve veřejných úřadech, 397. 400 zaměstnanost, 278 anální stádium. 94 androcentrismus, 103 andregenitální syndrom (AGS), 69-70, 72 androgen(y). pohlavní diferenciace, 63 Syndrom androgenové necitlivostí, 70-71 anůrewe, 515-516 armáda, 404^15 homosexuálové v armádě, 412-414 role žen, 405-412, 414-415 různorodost, 409 sexuální obtěžování len, 411-412 snížení počtu, 408 zvýšený počet žen, 410 atikoncepce, 222-224 atletika, ťí.?Sport AWSA (Americká společnost pro volební právo žen, American Woman Suffrage Association), 41 Behaviorismus, 99 .bench trial', 341 berdachové, 73-74 bezdomoveetvi, 294, 295-297 BFOQ (pracovni kvalifikace bona fide) 316 biolog,^ esencialismus. 103 boogie a kultura- vtijwmé VÉChiY FIESTA IK ř pusoberii, 90-91 63? MuMnI tnu/'. |.i-",'iú-„i HIV. -1/ l 4/<1 , 4??-4?o (lúh, pliwMnvy lloli.i. 'I.' i l-''1 huliuim. li M '>ľ' Caiay vafauí Population Survives International, CfllllSlflllll f H'liiliľ.l.itK lir '.Ifllliy dfllogíill. 388 :ihr Mi.my llllll.(!iill. IHH IH'1 CnlliMíltlll /i ivé/énl péto, ?37 ilřli v rokhiliié. (Ifttl v rodinách •. Indium rotili nn, vi/ Untllny s kulimu kmIk cm llltl'Nlkl ľ lllľ/l H "III I .1 llŕlllll, I'.l'llllf'IIIV.'l MICl ■ ill/, u. ľ ,11 ii-11. Ill Ml n.iv'.li'ivy ili'ti •■ vt'/iiriiviiil iii.itk.iiui, V.I WW odpovôdnosl /n póčl o dotl. 233. 235 pft(:!> v prúholiu iľ.'holiMľ.ivi. '.Iíi ',1 i duální pi.ii.nvni trh. ,>/(, 'in.ilistlcka povaha sociologického zkoumáni, 33 dusovní /draví, 497-522 dvojí standard (dvojí metr v pohledu na d. z.), 498-499 íiRorafoblo, 505 doprose. 500-502 hislrlonská osobnost. 503-504 poruchy príjmu potravy, 512-516 závislost na alkoholu a drogová závislost, 505-512 feministické terapie, 521-522 pohled lékařů na iony, 497-498 soxlsmus v péči o duáevní zdraví. 519-521 dvojí standard (dvojí metr v pohledu na) duševní zdraví, viz Duševní zdraví sexualitu, 219-220 dvojí závislost dysforlcků porucho pozdné luteélní fáze. 84 E EEOC - Komise pro rovné příležitosti v zamestnaní (Equal Employment Opportunltles Commlsslon, EEOC). 316. 318 ekofemlnlsmus, 451-452 ekonomické a mocenské vztahy v heterosexuálních manželstvích, 229-230 ekonomicky nerozvinuté zemé, předpokládané délka žlvoto, 460-462 ekonomike, viz též Zaméstnanost, 266 omanclpeínl teorie kriminality. W/Kriminalita emancipace mužské. 50-52 „mužsky uvedomelé" {male-lóentlfled) hnutí za e. m., 51 embryo a pohlavnf diferenciace, 62-64 estrogeny. chování, 83-90 Exekutivní příkaz H246, 316-318 VÉCfJÝ PEJSTRÍK expresivní rodinná role, 214 I '/ropa .i i.......iistickíí hnutí. 45 46 FACE - federální Zákon o svobodném prfstupu do zdravotnických zarí/oní i roku 1994 [Freotlom ol Accoss to Cllnlc Entranccs), 225 Fakulta, viz těl Učitelé /ony na vysokých školách, 155-160 fallcké stadium, 94 Federální vláda muži a ženy ve F. v.. 398-404 i, iJí.t.iIíi: /.ikdii /.'ibývajici se trestnými činy moti vovanýml nenávistí vúíl skupiné, 258 Femlnlne Mystlque (Betty Frledan). 44 Feminismus, 36-50, 52-58 nepřátelství Nové pravíce, 448 feministická spiritualita, 450-455 feministická zdravotní péče, 489-491 feministické hnutí, 35 budoucnost, 52. 55-57 druhá vlna, 44-45, 47 militantní, 47 první vtna, 36-39, 41-44 různorodost, 48-50, 52, 55-57 současné, 48-50, 53-55 ve Velké Británií a západní Evropě, 45-46 v rozvojových a nerozvinutých zemích, 53-55 vzrůstající účast, 55 feministické paradigma, 28, 30. 31-35 feministické teorie genderově motivované vzpoury. 48-49 feministické teorie genderově motivovaného odporu, 48 feminizace chudoby, 240-241 fotus (plod) monitorování plodu. 481 určování pohlaví, 108-109 financování kampaní, 394 finanční problémy jediných rodičů, 238-241 fluidita, WzHua; Indie Frontlero versus Rlchardson, 402, 407 Fundamentallsmus, 446 Křesťanský, 446-448 fysické týráni žen, 255-256 Vězňů, 350-351 B 2 S .'^IMUřOeSbyJagayové; Sexuálni orientace gender definice. 20 proměnlivost (fluidita). 71-72 sooologictó pohledy na gender. 22-35 feministické. 29. 30-31 paradigma revoluce. 28. 30 strukturální funkcionalismus. 23-29 uadtční náboženská učeni o genderu. wzSpi-ntualita ocida. 109-110 ová nerovnost v komunikaci. 181-182 genderové polarizace. 103 genderové role. strukturálně funkcionalistický pohled. 24 genderové stereotypy, 20-21 na pracovišti, 308-315 v reklamě. 199-203 v televizi. 193-195 genderové reformní feministické teorie. 48 rove uvedomelé (nesexistické) poradenství, 521-522 genderový (genderové podmíněný) rozdíl v matematice. 147-149.151 v platech, viz Platy a genderový rozdíl v politice, viz Politika: Politická činnost v používáni počítaču. 147-149.151 v účasti na veřejných úřadech, viz Diskriminace v zahraniční poliuce, 383-384 genetika, předpokládaná délka života, 458-460 Gin - uansfer gamet do vejcovodu [gamette írtrafaltopian transfer). 226 gladiátorské činnosti, 387-388 Gňswoldvejsus Connecticut, 223 GSLS - Méřftko genderové zakotvenosti jazyka ^"^SpecmcLanguage Scate), X19 (.vejce- nehou ¥ariatavevĚku kové domácnosti 218 viz tíž »nieistvi; Sexuální souzni nesezdaných párů. 245-247 histnonská osobnost. 504 HIV. nákaza - virus lidského imunodeficrtu Ihuman immunodefíciency virus), viz Syndrom získaného selhání imunity: AIDS v nápravných zařízeních. 349 hlasování, viz Politika. Poměr hlasování; Všeobecné volební právo Hnutí bojující za zrušení otroctví, feministické hnutí, viz Abohcionismus Hnutí za práva gayů a leseb. 250-254 Hollanůer versus Conneclicut Conference, Inc., 492 homofobie. 143-144 homosexualita, viz Lesby a gayové: Sexuální orientace hormony chování. 80-81 u mužů. 80-83 u žen, 83-90 pohlavní diferenciace, 62-64. 65. 69-72 prenatální. 69-74 hra. genderová socializace. 114-117 hračky, genderová socializace, 114-117 Hua - kultura kmene Hua, transgenderové chování, fluidita, 74 hudební videoklipy, 197-198 hypotéza galantnosti v oblasti kriminality. 334 hypotéza naučené bezmocností. 502 hypotéza paternalísmu (hypotéza galantnosti) v oblasti kriminality, 334 hypotéza společenského statutu jako vysvětlení depresí, 502 hypotéza zrcadleni {reflection hypothesis). 182 hysterie, 504 CH chromozomy, viz Pohlavní chromozomy chudoba, 289-294 bezdomovectví, 295-297 feminizace chudoby, 240-241 lékařské zákroky v těhotenství a při porodu. 482 mezi zaměstnanými. 287-289 obezita ve vztahu k chudobě. 512-513 -přeskupená- (reshulfled poverty), 241 rasa a etnická příslušnost, 289-290 VĚCNÝ HEJSTRlK srdeční onemocněni. 465-466 sterilizace, 482 střední vzdělání. 141-142 týráni détí, 260 vyplývající z konkrétní události (event-driven poverty). 239-240 I ICS1 - intracytoplazmatická injekce spermatu [intracytoplasmic sperm injection). 226 identifikační teorie genderové socializace. 94-98 revize, 96-97 index diference (index segregace, D). 272-273 index segregace (index diference, D). 272-273 Indie preference týkající se pohlaví dítěte, 109-110 satí. 373-374 transgenderové chování (fluidita), 74 týrání kvůli vénu. 374 infibulace. 375-376 instrumentální rodinná role, 214 internet pornografie na i., 369-370 zvyšující se účast žen na používání i., 209 intimní vztahy, 212-264 násilí, 255-263 děti jako oběti, 260-261 starší osoby jako oběti, 262-263 v heterosexuálních vztazích. 255-258 ve vztazích gayů a leseb, 258-259 rodiny, viz Manželství; Rodina; Rozvod sexualita, viz Sexualita intracytoplazmatická injekce spermatu - ICSI [intracytoplasmic sperm injection). 226 islám, tradiční učení o genderu, 441-^t46 Islámský národ, organizace [Nation of Islam). 51 izolovaná nukleární rodina, 213-214 generické užíváni maskulina. 175 opravování, 172-180 Sémantická derogate. 174-176 socializace, 174 v učebnicích, 136-137 jazykový sexismus. viz Sexismus v jazyce Jižní baptistická církev (Southern Babtisl Convention), 428 judaismus, tradiční učení o genderu-. viztéž Konzervativní judaismus; Reformní judaismus. 429-435 Kanada, azyl pro ženy. 372 kardiológie, sexismus. 483 kariéra odrazování dívek, 145-146 plán pracovní kariéry. 1A1-U2 kastrační úzkost. 94-95 -i^goriepoj!la^genc^ri^21 katolicKacírkev. tradiční učení o genderu. 438-440 Klinefelterúv syndrom. 67 klinická deprese, 500-501 kognitimevývojové teorie genderové socialioce. 100-103 Komise pro rovné pn)ežitostivzaměstnáni-£EOC (Ei^ErriploynertiOpporturitte 316, 318 komoditní řetězec. 310-312 komunikace, vizlazyk; Média koncepce boje s kriminalitou ve stfiu .hrdého postupu .352 i (1848). 38 jazyk, 173-182 genderové rozdíly, 180—182 genderová nerovnost. 181-182 negativní stereotypizace ženské konverzace 182 stereotypy v Jazyce. 181-182 sexismus v jazyce, 173-180 VĚCNÝ REJSTŘÍK konference v Seneca Falls i kongenitálni adrenální hyperplasie ícongi adrenal hyperplasia. CAH), viz AGS Kongres (JSA, 398-401 kontramocenské sexuální obtěžování. 163 Konvence o odstranění všech forem diskriminace žen (Convent/on on tne Elimination of All Forms of Discrimination Against Women), 372 konverze (conversion reaction). 504 konzervativníjudaismus, tradiční učen! o genderu, 429, 434-435 k°operathmí formy učení, 138-139 Korán. 442 kouření a stdečn1 oner" 464 631 minalita. 325-377 disparita rozsudků, 343-345 emancipační teorie. 327-329, 332-334 institucionalizované násilí vůči ženám. 369-376 jedinci páchající trestné činy, 326-334 koncepce boje s kriminalitou ve Stylu .tvrdého postupu", 352 mladiství pachatelé trestných činu, 345-347 moc a k., 376-377 nápravná zařízení. 347-352 ^ženské věznice. 349-350 násílivúči ženám ve vztahu ke k., 366-367 obéti k., 353-357 mýtus, že oběti znásilnění samy útok vyvolaly nebo uspíšily. 359-361 obavy a pravděpodobnost, že se daná osoba Stane obětí zločinu. 353 oběti trestných činů páchaných obchodními společnostmi. 355 oběti trestných činu motivovaných nenávistí vůči skupině obyvatel (hatecrímes), 355-357 počítačová k., 369-370 pornografie. 365-370 průběh trestního řízení, 334-341 relativní počet uvězněných mužů a žen. 328,329 tresty ve vztahu ke k., 341-347 typy trestné činnosti u mužů a u žen. 330-333 znásilnění, víz Znásilnění ženy v oblasti pravá a jeho výkonu, 334-341 Kresťanská koalice, 447 křestanství. tradiční učení o genderu. 435-441 kultura, vzájemné působení biologie, 90-91 k«'sy gay and lesbíanstudles, v/z vzděláni kursy mužských studií, viz Vzdělání *u'sy ženských studií, Wz Vzdělání kvakeň, 42e laktační psychóza, 85-86 '«erallzace mozku, 76-77 legislativa ^--^k,aoěpohlavivevzaělán. statistiky trestných činů motivovaných nenávistí vůči skupině obyvatel. 355-357 násilí vůči ženám. 356-357 účast žen lže sportu, 492-493 zaměstnanost (zaměstnání), 315-320 platy. 319-320 stavějící diskriminaci mimo zákon, 316-319 ženy v armádě, 407-408 lékaři a lékařky lékařky diskriminace lékařek. 486-489 odrazování od vstupu na lékařskou školu. 487 péče poskytovaná lékařkami, 489 sexismus, 485-486 problémy duševního zdraví u žen, lékařský postoj. 519-521 lékařská péče, viz Zdravotní péče; Lékaři lesby a gayové, 248-255 feministická politická aktivita leseb. 47, 49 hlasování ve volbách, 386 HIV. přenášení, 473-474 hnutí za práva gayů a leseb, 252-253 homofobie. 143-144 intimní vztahy mezi I. a g., 249-251 oficiální uznání, 250-251 soužití nesezdaných párů, 248-251 stabilnost, 249-250 kursy gay and lesbian stud/es, 169-170 nedostatečné zastoupení leseb v kursech ženských studií (women's stud/es), 167 nepřátelství Nové pravice, 447-448 počet v rámci populace, 248-249 postoje vůči I. a g., 249-250, 254 rodičovská práva, 253-255 soužití nesezdaných párů, 248-251 střední v2dělání, 140-145 televizní portrét. 196 v armádě. 412-414 v reklamě, 202 ve veřejných úřadech, 397-398 zaměstnanost, v novinách, 186 zdravotní péče, 485-486 lhamana, 73 Udská práva, násilí vůči ženám Jako porušováni lidských práv, 370-376 literatura, pro děti a genderově podmíněné obrazy, 117-120 VĚCNÝ REJSTŘÍK M macttihembra (muž-žena], 72 manželství, viz též Rozvod. 228-236 důvody pro odkládání manželství, 245-246 mocenské vztahy, 229-230 povinnosti ohledně rodičovské péče, 233-238 rozdělení domácích prací, 231-233 týrání partnera. 255-256 zákonná úprava, 228-229 znásilněni manželem, 363 marginalízace žen, kriminalita. 333 matematika, genderový rozdíl, 147-149,151 média, 182-208 časopisy, 187-192 pokles prodeje, 192 pro muže, 189-192 pro ženy, 187-189 deníky, 123-187 personální různorodost zpravodajských redakcí, 185-187 symbolická anihilace žen, 183 hypotéza zrcadlení [reflection hypotnesis). 182 reklama, 199-203 vytváření genderových stereotypů, 200-202 sport - celková pozornost věnovaná sportu. 494-495 symbolická anihilace žen, 183 televize, Wz Televize účinky. 203-208 reklama, 207 vědomí genderovych stereotypů u dětí, 206-207 näsílí, 203-205 melóza.64. 66 méně rozvinuté (nerozvinuté) zem* m"i'amni feminismus, 47 M|S - testikulární inriuktn. - « vývodu luľ ^ tt>rpr02an* ^toova vývodu (MU/tefjaf,f„w m'Stn,v,áda,ženyamuž,vm. v., 396-398 mladiství (ve věku 13-19, teens) pachatelé trestných činů, 345-347 těhotenství a porod, 220-222 vzdělání, viz Střední vzdělání moc feministické paradigma. 34 kriminalita, 376-377 strukturálněfunkcionalistický pohled, 23-29 v rodině, v heterosexuálních manželstvích. 229-230 vzdělání, 170 modelování, nápodoba, 99-100 morbidita, vil Nemocnost Molo rol a (s po lačnost vyrábějící elektronické součástky), 310 mozek hemisférická specializace n. asymetrie, late-ralizace mozku, 76-77 _ rozdíl^ezi^p^lavírnKJ^/e -sexultňTc7íeňIJcé777-79 muslimově, Islám, tradiční učení o genderu muži časopisy pro muže. 189-192 homosexuální, víz Lesby a gayo« hormonální vlivy na chování. 80-M hormonální vlivy na vývoj. 69 chromozomální abnormality, 64.66-68 jako obéti znásilnění, 359-360 _ kursy mužských studií, Vzdělán, mužská emancipace. 50-52 feminismus 53-55 „podaná délka života. 460-461 menstruační cyklus, premenstruální syndrom. «3-85 Dro ieny ve vysokoškolském vzd&ěnl. menton p>" =0-159 nedostatek, 158-1** M*rrtko Éterové zakotvenost, jazyka (Ge„tfw ^pecino LangľBgo Scale, gsls). 179 dílen f, 1°4 Met3! asistovaná reprodukce, 225-228 ^WIkrirn'n^'153-154 mlkrodlsk"' osobnost typu A mezi muzi 464-465 pohlavnFdŕrenaieiaee, 62-64^ Wacovnfsíle.' poměrná účast na pracovní sne. 267-268 odinný sta 462-464 soutěživost ve sporw.496 ľáboženskése^*^^-41^20 nadnárodní mpoíece,^ pgjSTftIK , kurikulum, viz Vzděláni; Základní O náplň výuky, vzdélání Národní organizace ien {National Organization . n^„„„ unuvi 45 for Women. NOW), 45 Národní spolednosl pro volební právo zen INatir> nal Woman Sulfrage Association. NWSAJ, 41 Národní strana žen (National Women's Party, NWP), 42-43 násilí, viz též Agrese: Specifické lormy násilí v Intimních vztazích, 255-263 gayú a leseb. 258-259 heterosexuálních osob, 255-263 áni détí. 260-261 týrání starších osob, 262-263 vůči ženám, víz též Legislativa; Znásilnění institucionalizované. 372-376 iako porušování lidských práv. 370-376 zobrazení v médiích. 203-205 Nejvyšši soud jmenováni, 402-403 úřednici. 403 nemocnost (morbidita), relativní pomér u mužů a u žen, 477-478 nepřátelské prostředí, sexuální obtěžováni 160-164 nerozvinuté země feminismus, 53-55 předpokládaná délka života, 460-461 ^--J-erově uvědomělé, porade, ^te'ný(SWenéný» S,'°P-^ středním vzdělá-nezamél k'enénýSU0P';Stfe^iv« Nike. Společnost Nike, 54.31l-3i2 nikotin a srdeční onemocnění 464 rukým nezaviněný rozvod, 239 nondisjunkce. 64 "orrny krásy, 517-519 Nová pravice. 446-448 "ovl chudí, 240 NWSV Narodni tonJ! * P""A 42"^3 sociatlon), 4i 634 oběti zločinu. 353-357 obezita, 512-514 oblékání, identifikace na základe pohlaví. 104-105 oborová segregace na základě pohlaví, 310-312 obtěžováni quid pro quo (něco za néco), 160 OF CCP. 317. 318 oidipovský komplex. 94-95 oplodnění in vitro (.ve zkumavce"). 226 .optické skla kultury" - teorie utvářeni genderu, 103-106. 107 orální stadium, 94 ortodoxní judaismus, tradiční učení o genderu, 429-433 osobnost histrionská, 504 typu A. 464-465 typu D. 465 osoby samostatné žijící, 243-255 heterosexuální, 245-247 lesby a gayové. viz Lesby a gayové ovdovělé. 243-244 osvícenství, 45 otroctví, feministické hnuti, viz Abolicionismus ozbrojené síly, viz Armáda PACs - Výbory pro politickou činnost (Political action committees), 395-396 Paradigma, 22-35 definice, 22-23 feministické paradigma. 28. 30, 31-35 paradigmatická revoluce. 28, 30 strukturálněfunkclonalistlcké paradigma, 23-28, 29 partneři týráni partnera v heterosexuálních vztazích, 255-256 týrání partnera v homosexuálních vztazích, 258-259 patriarchát, 22 Péče o dítě. zaměstnání žen, 300-304 plán pracovní kariéry, 141-142 odrazováni dhrek od těchto plánů. 145-146 platy - genderový rozdíl. 286-307 platové rozdíly, chudoba a sociální politika, 289-294 VĚCNÝ REJSTŘÍK v legislativě. 319-320 ve vysokoškolském vzdélání. 157 vysvetlení platových rozdílů. 297-300. 304-307 počítače genderový rozdíl v užívání. 147-149,151 zvyšující se účast žen na používáni internetu, 209 podniková segregace na základě pohlaví, 280 pohlaví, definice, 20 pohlaví dítěte - výběr rodičů, 106,107-110 pohlavní diferenciace embryí, 62-64. 65 pohlavní (genitální) dvojznačnost. 72-74 pohlavní chromozomy, 62-64 chromozomální abnormality. 64, 66-68 pohlavní mutilace žen. 374-376 pohlavní zneužíváni, viz též Sexuální obtěžování; Znásilnění psychoterapeuty, 520-521 uvězněných žen, 350-351 Pochod milionu mužů, 51 policejní výcvik, zaměstnanost žen, 336-339 politika, 380-^04. 415 g'ľndprjyý ""tlil, 381-387 náboženství. 446-450 politická činnost. 387-389 pomér hlasování, 381-386 genderový rozdíl, 381-382 rasa a etnická příslušnost, 386 sexuální orientace. 386 veřejné funkce, genderový rozdíl v účasti. 389^g4 La klování (myšlen"!16 P'3coviště.v,zZamé5mano,t Pracovní disknmmace na základe r legislativa stavící] ; Pohlaví, 468-471 domácí povinnosti ien. 391 financování kampaní, 394-396 kvalifikace a doporučeni, 391-392 předsudky a diskriminace, 392-393 socializace, 390-391 úřadující kandidáti, 394 ^ vládách stóUi a v mílích vládách, 39e_398 Vilika vztahů mez. pohlavími (fidětská prostituce v raném dětství chémata 101 Sisters in Críme (Freda Adler), 326 .skleněný strop", 282 ve středním vzdělání, 146-147 .skleněný výtah-, 282-283 skupinové vědomí, 35 skupiny vrstevníků, vizsocializace v r smrt, víz Úmrtnost rozsudek smrti, 344 socializace, viz též Socializace v raném dětství; Školy; Vzdělání definice. 93 genderový rozdíl v účasti na veřejných úřadech, 390-394 jazyk. 174 televize jako socializační činitel. 192-193 socializace v raném détstvi. 93-122 dětská literatura, 117-120 hračky, 114-117 interakce mezi rodiči a dětmi, 111-113 kognitivněvývojové teorie, 100-106,107 oblékání, 109.110-111 preference rodičů týkající se pohlaví dítěte, 106.108-110 psychoanalytičke teorie, 94-98.107 skupiny vrstevníků, 120-121 teorie sociálního učení, 98-100,107 sociální (společenská) hnuti', 35 sociální chaos, zaměstnanost žen. 269 sociologie definice. 22 so.ätínesezdaných Páru. 216-218 řayů a leseo. 248-251 ,eerose>eémích,2^ speclá-nlvýu^.^134 spiritualita, 418-^&5 ^42^S«*42M27 čarodějky t««JJr (emlnlstické.450^ 52 eKofernini&rnus.«j M4S ^««íkvfurKl»'nť,n,s" věc NÝ „EJSTňlK představy Boha. 423-424 tradiční náboženská učení o genderu. 428-^46 judaistická. 429-435 křestanská. 435-441 muslimská. 441-446 spojená rodina. 218 společenská stratifikace, 21 společenská třída porod, 228 týráni partnera. 257 společenská změna, náboženství, 446-450 společenský konsensus, 23 spolupráce policie s místními společenstvími {community poltcing), účast žen. 337-338 sport, 492-496 mužský důraz na vítězství. 496 střední vzděláni. 140 výdaje na ženskou atletiku, 494 zaměření sportovního zpravodajství. 494-495 zákazy ženám, 492 srdeční onemocnění, 464-467 srovnatelná hodnota, 319-320 SSl - Dodatečný příjem sociálního zabezpečení {Supplemental Security Income). 294 starší lidě a chudoba. 252-294 statistická diskriminace. 312-313 státní vláda (vláda států federace), ženy a muži 396-398 statutové delikty, 345-346 stereotypy, definice. v/zGenderové stereotypy sterilizace, chudých žen, 358 --SUgiijidečn^onemocněni, 466 suukturálněfunkcionalistlcké paradigma, 23-29 rodiny, 24 střední škola, viz Střední vzděláni střední vzdělání. 140-149 atletika, no gayské a-lesbiské mládeže. K2-145 eender učitelů, 149 m«emaUkaapoiita{e>147_14g ■skleněnýstrop-, U6_147 učebnice, 146 úspechy dívek. 141-1 i, ... ; ^^aUon Jínili "6 orgánů. 374 íe"SKýCh ^hl^h Bas svoboda reprodukce. 222-225 symbolická anihilace. 183. 209 syndrom androgenové necitlivosti. 70-71 syndrom deficience DHT (též deficience 5-alfa- reduktázy). 71-72 syndrom Lolity. 202 syndrom poporodní deprese I poporodní sklíče- nost, .blues"). 85-86 syndrom XYY. 68 syndrom získaného selhání imunity {Acquired Immune Deficiency Syndrome. AIDS), viz AIDS systém trestního řízení kriminalita, 334-341 mladiství pachatelé trestných činů. 345-347 soudnictví. 341-345 ženy v oblasti práva a jeho výkonu. 336-341 školy, viz též Střední vzdělání; Vzdělání; Vysokoškolské vzděláni: Základní vzdělání segregace na základě pohlaví, viz Školy vyhrazené pouze jednomu pohlaví vyhrazené pouze jednomu pohlaví. 164-166 t tahitská kultura, transgenderové chování (fluidita), 74 Talmud, 429 těhotenství drogová závislost v průběhu t., 510-511 lékařské zákroky, 479-482 metody asistované reprodukce, 225-228 svoboda reprodukce, 222-225 u mladistvých, 220-222 ukončení t, 222-225 Nová pravice, odpor proti u. t.. 447 tělesná kondice, viz Sport televize. 192-198, 203 __genderové stprpntyjyi q-3-i hudební videoklipy7l9ľ:;198--- násilí vt.. 203 pracovníci na druhé straně kamery, 197 programy zábavy. 193-194 reklamy, 200-201 rasové a etnické stereotypy. 195 vliv t. jako socializačního činitele. 192-193 zobrazení leseb a gayú, 196 zpravodajství, 183. 196-197 teorie člověka-lovce. 25-26 teorie lidského kapitálu, 298-300, 304-307 teorie sociálního učení, genderové socializace 98-100 teorie utváření genderu (.optická skla kultury"), 103-106,107 Test studijních schopností {Scholastic Assess- ment Test. SAT). 147 testikulární induktor pro zánik Múllerova vývodu (Mullerian inhibiting substance. MIS). 63 testosteron, 63 chování, 81-83 tokenismus. na pracovišti, 281-282 toxikománie, wz Drogová závislost transfer gamet do vejcovodu (gamette intrstello pian transfer. GIFT). 226 transfer zygot do vejcovodu (zygoK HitretaBopF an transfer. ZIFT). 226 transformační vysvětlení vývoje genderu. 91 trestné činy motivované rwfcWF****- vatel, 355-357 Turnérův syndrom. 66-67 typ A osobnosti. 464-465 typ D osobnosti, fyfr týrání-dětí. partneru^ .^^„í ké týrání žen; Násil'.3" dětí; Znásilnění tý.ánr starších osob. 262-263 AIDS, 473-477 genebka. 458-460 Požíváni alkoholu. 471-472 pracovní nzika, 468-471 rakovina. 468 rasa a etnická příslušnost. 459,462 relativní poměr u mužů a u žen, 459-460.461 rodinný stav. 462-463 sebevraždy, 472 srdeční onemocnění, 464-467 v ekonomicky nerozvinutých zemích, 460-462 v souvislosti s pracovním místem. 468-471 vraždy. 472-473 United Automobile Workers versus .Wksot Car*!*, 470-471 upalováni nevěst v Indii, 374 úrazy a nemoci vyplývajících z pracovní činnosti. 468-471 určování (identifikace), 94 pohlaví dítěte. 108-109 Úřad pro dodržování podmínek federálních zakázek {Office of Federal Contract Compliance. QKCP), 317 úřadující kandidáti. 394 Ústava USA. Devatenáctý dodatek, 43 úzkostná hysterie. 505 uaení,v/z(^Soc^ sní; ^^'^r. 138-139 koopewtivr.'^ 127 M> 222-225 fJOVÍ p™* - , crvV vajíčko - darovaní vajíčka. 227-228 válka, druhá světová zaměstnanost žen v průběhu. 270 vdovství adaptace ovdovělých osob. 243-244 v Indií, 373-374 vdovské následnlctví, 399 Velká Británie a feministické hnutí. 45-46 velká hospodářská krize a zaměstnanost žen, 269, 270 věno - týrání kvůli věnu. 374 veřejná funkce. wzPolitická činnost, veřejná funkce: Genderový rozdíl v účasti na v.f. veřejná sociální péče (welfare) gender a věk, 279-294 nedostatečnost. 290-291 reforma, 291-292 Veřejný zákon 90-30, 407 - 639 věcný rejstřík v4i".~-ť< '■!»«■* ojtŕtnfttt', 347-352--- ' SBSTOSváčTpŕÓgraW 349 ^ NdskeM imunodeftatu, HIV (numan » nodeficiency virus), nákaza, viz AIDS; Syndrom získaného selhání imunity vraždy. 472-473 v souvislosti s pracovním místem. 469-471 novorozeňat ovlrvnéné preferencemi pohlaví dítěte, 110 všeobecné volební právo, rané feministické hnuti. 38-39.41-43 výběr pohlaví dítěte, 106.108-110 Výbory pro politickou činnost (Politicat action committees. PACsj. 395-396 výdělky, vrz Platy výkon práva, ženy ve v. p.. 336-341 vykořístOvaní déť. viz Dětské prostituce vyrovnávací opatřeni. 316-317 vysoké školy, viz vysokoškolské vzdělání vysokoškolské vzděláni. 150-164 diskriminace na základe pohlaví. 153-154 koedukacní, 127 nedostatek mentorů a profesionálních vzorů pro ženy, 154.158-160 rasa a etnická příslušnost, 131.150.152.157 segregace na základe pohlaví. 151-153 sexuální obtěžovaní, 160-164 zastoupení žen. 129-130 ženské vysoké školy. 128 ^ v učitelských a administrativních fu„k-cích. 155-158 *^.»ctt povaha sociologického zkou- rir^^-^kého ^**«StalsM.i24_i72 A'.oamer,canú,i26-127tl3 formani a skryté kurikulum, naplh výuky. 124 rástónctó pozadí, 125-128 kursy gay and lesbian studies, 169-170 kursy mužských studií, 168-169 tansy ienakych studii, 166-169 rasová a etnická pTislutnost. 133-136 speciální výuka. 133-134 st/ednl, viz Stfeínl vzděláni 640 učitelství jako příležitost k odbornému uplatněni žen. 126-128 utváření pozitivnějších vzdělávacích prostředí. 164-170 ve 20. století. 128-132 ve věznicích. 349 vysokoškolské. vz Vysokoškolské vzdělání základní, viz Základní vzdělání zaměstnanost. 305-307 ženská studia. 166-168 vzorec chování zvyšující riziko koronárních onemocnění (Coronary Prone Behaviour Pattern). 464-465 vzory, nedostatek profesionálních vzorů pro ženy ve vysokoškolském vzdělání. 154. 158-160 vzpřímená chůze. 25-26 W WAC - Ženské armádni sbory (Women's Army Corps), 406 WASPS - Ženský letecký pilotní sbor [Women's Air Force Service Pilots). 406 WAVES - Ženský záložní sbor pro námořnictvo (Women's Reserve of the Navy). 406 Webster versus Reproductive Health Services. 402 Women and Crime [Rita James Simon), 326 V Young Women's Leadership School státní, výhradné dívčí škola, Hariem 1996), 165 Z zahraniční politika, genderový rozdíl, 383-384 základni vzdělání, 132-139 gender a pracovní místa ve školách, 139 interakce mezí učiteli a studenty, 132-133 používané učebnice, 136-137 separace na základě pohlaví, 137-139 Zákon (federální) o násilí páchaném na ženách z roku 1994 [Violence Against Women Act). 258 zákon, federální, zabývající se trestnými činy motivovanými nenávistí vůči skupině obyvatel Wate Crime Statistics Act, 1990). 356 zäton o integraci žen do vojenských služeb z roku 1948 Women's Armed Services Integration Act). 407 věcný rejstřík 153. IM. 493 <*•"«<«. 131-132. Zákon o rovnosti práv mez. pohlavími (Equal Rights Amendment). 43. 407 Zákon o svobodném přístupu do zdravotnických zařízeni z roku 1994 (freedom of Access to Clinic Entrances. FACE), 225 Zákon proti diskriminaci těhotných žen z roku 1981 [Pregnancy Discrimination Act). 469 zákony na ochranu dětí, 240 zaměstnanost, zaměstnáni. 266-321 diskriminace. 312-313. 469 genderové podmíněný platový rozdíl, v/z Platy - genderový rozdíl genderové stereotypy. 308-315 historické pozadí. 267-272 legislativa k dosaženi rovnoprávnosti na pra covišti. 315-320 péče o drtě. 300-304 pracovní nzíka. 468-471 průnik domácího a pracovního světa. 320-321 segregace podle pohlaví viz Pracovní segrega ce podle pohlaví sexuálni obtěžováni, 283-286 vzdělání, 305-306 feministická zdravotní péče, 489-491 lékařské specializace. 483 patriarchální hierarchie. 486-489 stertlizace. 358 těhotenství a porod. 479-482 ZIFT. vizzygota ve věznicích. 349-350 zločiny z předpojatosti (toas erimes). 355-357 znásilněni. 358-365 důkazní břemeno. 360-361 jako válečná zbraň. 371-372 manželem, 363 mužů. 359-360 mýtus, že obéti znásilnění samy útok vyvolaly nebo uspíšily, 359-361 osoby dopouštějící se znásilněni. 363-365 zacházeni s obétmi. 363 známou osobou. 362 zpravodajství deníky. 183-187 televize. 183,196-197 zunijská kultura, transgenderové chování (fluid/ta). 73-74 zvolená rodina. 217 zvyšování hranice. 281 zygota - transfer zygot do vejcovodu (zygote intra-fallopian transfer. ZIFT). 226 ženy v netradičních zaměstnáních, 300 ženy v oblasti práva a jeho výkonu, 336-341 zárodečná fáze učitefskjch ústavů [normál scnoos) 127 zástupné rodičky. 226-228 závist dělohy. 96-97 závist penisu. 95-97 zdraví, 457-523 duševní. víOuäevnf Zdrav, mklnímo0eM47S^79 ^^.477-478 Zort a telesná kondice, "z Sport - rtrwst ^Předpokládaná délka života; VÉCN/^JSTftíK (0/Lékaři a lékařky ženská obňzka. 374-376 ženská pohlavní mutilace (female genital mutilation. TOU). 374-376 ženská studia - kursy. 166-169 Ženské armádní sbory [Women's Army Corns). WAC. 406 ženské časopisy. 187-189 ženské hnutí, viz Feministické hnutí .žensky uvedomelé" (ferna/e^oem/fied) hnuti za mužskou emancipaci. 51-52 Ženský letecký pilotní sbor (Women's Air Force Service Pilots. WASPS), 406 Ženský záložní sbor pro námořnictvo (Women's Reserve of the Navy, WAVES), 406 ženy cirkevní hnutí. 439—441 duchovní. 440-441 641 v čemoSských církvích, 449-450 v protestantských církvích. 440-441 homosexuální, viz Lesby a gayové hormonální vlivy na chování, 83-90 hormonální vlivy na vývoj. 69-72 chromozomální abnormality, 64. 66-68 jiné barvy pleti než bílé, viz též Aíroameričané; Američané asijského původu, Američané hispánského původu; Původní obyvatelstvo Ameriky: Rasa a etnicita budoucnost feministického hnutí, 52-57 lékařské zákroky v těhotenství a při porodu, 482 nedostatečné zastoupení v kursech ženských studií. 167 nedostatek mentorů, 158 normy krásy. 518 zaměstnanost, 268 pohlavní diferenciace, 62-64 postižené, viz Postižené ženy židovské ženy, nedostatečné zastoupení v kursech ženských studií(twmen's studies), 167 VĚCNÝ REJSTŘÍK